Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo

Katedra finančního práva a národního hospodářství

Diplomová práce

Ocenění vybraného podniku v konkurzu

Ing. Michal Krč, CSc. 2009/2010

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ocenění vybraného podniku v konkurzu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

2

Autor práce si na tomto místě dovoluje vyjádřit poděkování panu Bc. Ing. Mojmíru Sabolovičovi, Ph.D. za cenné připomínky, zejména k možnostem a limitům prezentace ekonomického tématu diplomové práce v prostředí Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

3

Obsah OBSAH

4

1 ÚVOD

6

2 ZNALECKÁ ZKOUMÁNÍ A JEJICH PRÁVNÍ ÚPRAVA

8

2. 1 Zákon o znalcích a tlumočnících de lege lata a jeho geneze 2. 1. 1 Problematika stávajícího zákona o znalcích a tlumočnících

8 12

2. 2 Zákon o znalcích a tlumočnících de lege ferenda

15

3 ÚLOHA OCEŇOVÁNÍ MAJETKU A ZNALECKÝCH POSUDKŮ V OBORU EKONOMIKA V ČESKÉM PRÁVU 22 3. 1 Problematika znaleckého zkoumání pro účely trestního řízení

26

3. 2 Odměňování znalců

31

4 PRÁVNÍ ÚPRAVA OCEŇOVÁNÍ MAJETKU

35

5 OCEŇOVÁNÍ MAJETKU V INSOLVENČNÍM PRÁVU

38

5. 1 Objekty oceňování v insolvenčním řízení

38

5. 2 Subjekty oceňování v insolvenčním řízení

40

5. 3 Odměňování znalce v insolvenčním řízení

42

5. 4 Ustanovení významná pro vlastní ocenění

44

6 METODOLOGICKO PRÁVNÍ ASPEKTY OCENĚNÍ PODNIKU

45

6. 1 Definice podniku

45

6. 2 Cena a hodnota podniku

47

6. 3 Mezinárodní oceňovací standardy 6. 3. 1 Mezinárodní oceňovací standardy IVS 1 6. 3. 2 Mezinárodní oceňovací standardy IVS 2 (revize 2007) 6. 3. 3 Mezinárodní oceňovací standardy IVS 3 (revize 2007) 6. 3. 4. Americké a německé oceňovací standardy

48 48 51 52 53

6. 4 Základní metody oceňování podniku

53

7 OCENĚNÍ PODNIKU V KONKURZU

55

4

7. 1 Popis situace a právní aspekty

55

7. 2 Vlastní ocenění 7. 2. 1 Základní údaje o podniku

58 58

7. 3 Ocenění podniku na bázi analýzy trhu

59

7. 4 Ocenění podniku výnosovou metodou na bázi kapitalizovaných čistých výnosů 59 7. 5 Ocenění podniku majetkovou metodou na bázi likvidační hodnoty 7. 5. 1 Ocenění nemovitostí 7. 5. 2 Ocenění hmotného a nehmotného majetku 7. 5. 3 Ocenění zásob 7. 5. 4 Ocenění pohledávek 7. 5. 5 Diskuze k metodologii oceňování pohledávek 7. 5. 6 Návrh metodiky oceňování pohledávek 7. 5. 7 Výsledek ocenění podniku v konkurzu a diskuze

65 67 71 79 81 97 99 102

ZÁVĚR

104

RESUMÉ

106

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY

108

5

1 Úvod Oceňování majetku obecně představuje multikriteriální vědeckou disciplinu, která obsahuje mj. aspekty makro i mikroekonomické, právní, matematické, statistické, technické, technologické a řadu dalších (nemluvě o vysoce specializovaném oceňování uměleckých předmětů apod.). Oceňování podniku je pak povaţováno za „královskou“ oceňovací disciplinu (viz např. „Slovo recenzentky“ prof. Ing. Evy Kislingerové, CSc. k publikaci Ing. Tomáše Krabce, Ph.D. MBA Oceňování podniku a standardy hodnoty1). Oceňování podniku je disciplinou, která má v zemích s rozvinutou trţní ekonomikou

dlouhodobou

tradici,

vědecké

a

zejména

informační

zázemí.

V podmínkách České republiky samozřejmě potřeba oceňování tohoto statku vyvstala aţ v souvislosti s transferem centrálně plánovacího systému ekonomiky na trţní, zejména v souvislosti s deetatizací a následnou privatizací. Je nutno poznamenat, ţe znalci a odhadci v tomto oboru se učili takříkajíc „za pochodu“, kdy k akceleraci potřeby oceňování formou znaleckých posudků došlo aţ v druhé polovině 90. let minulého století (dle názoru a paměti autora této práce v přímé návaznosti jednak na novelu obchodního zákoníku v roce 1996, která mj. nahradila poţadavek odborného vyjádření k hodnotě nepeněţitého vkladu do obchodní společnosti poţadavkem znaleckého posudku, jednak v souvislosti s vlnou kolapsů peněţních ústavů a následnou potřebou ocenění jejich aktiv včetně zástav). V průběhu přípravy podkladů pro tuto diplomovou práci se její autor po poradě s konzultantem rozhodl akcentovat právní aspekty v širších souvislostech neţ původně zamýšlených, aniţ by se odchýlil od jejího zadání. Vznikla tak práce, která si klade za cíl přispět alespoň malým dílem k integrovanému pohledu právnímu a ekonomickému na zkoumanou problematiku. Za definovaný cíl práce lze tedy považovat ocenění vybraného podniku v konkurzu za účelem rozhodování o způsobu zpeněžení prostřednictvím využití této trajektorie: 1. Vymezení podstaty odborných znaleckých zkoumání v návaznosti na právní úpravu České republiky. 2. Vymezení místa a úlohy znaleckých posudků v různých právních disciplínách. 3. Právní úprava oceňování majetku. 1

KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 13.

6

4. Oceňování majetku v insolvenčním právu. 5. Ocenění vybraného podniku v konkurzu za účelem rozhodování o způsobu zpeněžení. Z této trajektorie je zřejmé, ţe jako základní metoda zpracování byla vyuţita metoda dedukce (od obecného k zvláštnímu). Jako další metoda byla vyuţita komparace (např. porovnání české a slovenské právní úpravy oceňování majetku, porovnání metodiky oceňování pohledávek vytvořené Dr. J. Šantrůčkem, metodiky pouţívané ve Slovenské republice a autorovy vlastní metodiky). Při samotném ocenění podniku pak byly pouţity jednotlivé speciální oceňovací metody (porovnávací, výnosová, nákladová aj.) Za cíle vedlejší lze povaţovat i prokázání hluboké provázanosti oceňovatele majetku (znalce) s právním prostředím, ve kterém realizuje svou činnost a prezentace metodiky oceňování pohledávek vytvořené autorem práce. Z výše uvedeného s přihlédnutím k obsahu práce je nepochybné, ţe některé jednotlivé kapitoly (a snad i některé subkapitoly) představují velmi široká témata, kdy k části z nich by bylo moţné zpracovat samostatnou diplomovou práci, případně i monografii. V souvislosti s tím je rovněţ vhodné upozornit na skutečnost, ţe jiţ i samotné vlastní ocenění podniku by bylo způsobilé vyplnit rozsahově zcela podstatnou část této práce. Autor si však neklade za cíl hlubokou analýzu kteréhokoliv jednotlivého aspektu vztahujícího se k problematice, ale dává přednost (jak vyplývá i z cíle práce a obsahu) pokud moţno vyváţenému pohledu na výše zmíněnou integritu právního a ekonomického přístupu. Proto se při vlastním ocenění omezuje na věci dle jeho názoru podstatné, s akcentem na jednoznačnost a srozumitelnost postupů a výsledků, aniţ by prezentoval podrobné popisy jednotlivých poloţek aktiv a pasiv, dílčí výpočty, tabulky apod. s výjimkou pohledávek v návaznosti na zadání práce a jejich úzký vztah k závazkovému právu.

7

2 Znalecká zkoumání a jejich právní úprava 2. 1 Zákon o znalcích a tlumočnících de lege lata a jeho geneze V české republice působilo ke dni 17. 3. 2010 10 461 znalců, 161 znaleckých ústavů zapsaných v oddíle I. seznamu a 281 znaleckých ústavů zapsaných v oddíle II. ministerstva spravedlnosti2. Činnost znalců a tlumočníků upravuje zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Tento zákon nebyl aţ na jednu výjimku po celé období své působnosti novelizován. Jediná novela tohoto zákona z roku 2006 pouze zvýšila odměnu znalců o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je znalec povinen z odměny odvést podle zvláštního právního předpisu. Tato úprava odstranila jistou diskriminaci znalců – plátců DPH – kteří do té doby účtovali orgánům veřejné správy znalečné včetně daně, kterou následně museli odvést do státního rozpočtu, avšak tato jim nemohla být proplacena. K provedení tohoto zákona pak byla vydána vyhláška č. 37/1967 Sb., která do dnešní doby byla čtyřikrát novelizována (vyhláška č. 11/1985 Sb., č. 184/1990 Sb., č. 77/1993 Sb. a č. 432/2002 Sb.). Genezí českého znaleckého práva se velmi podrobně zabývá prof. Ivo Telec ve své stati Právní postavení znalců a tlumočníků "Soud stejně nic nevyřeší!" Zpráva znalce advokátovi, 2009: „Český zákon o znalcích a tlumočnících (zákon č. 36/1967 Sb.), původně československý unitární předpis, byl přijat v návaznosti na socialistické rekodifikace československého práva, politicky zapříčiněné přijetím socialistické Ústavy v roce 1960, a v době před vznikem československé federace. Ve své podstatě se jednalo o zákonodárnou reakci na mocensky vnucené právně politické proměny, zaloţené na radikální diskontinuitě se starším "burţoazním" právem. Zvláště to je patrno tehdy, srovnáme-li dnešní zákon o znalcích a tlumočnících z roku 1967 se zákonem č. 167/1949 Sb., o stálých příseţných znalcích a tlumočnících, zrušeným roku 1959 zákonem č. 47/1959 Sb., o úpravě právních poměrů znalců a tlumočníků.“

2

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Seznam znalců a tlumočníků [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z: .

8

Československý zákon z roku 1959 se částečně obsahově vymykal znalectví (odbornosti) tím, ţe znalec měl mít nejen potřebné odborné znalosti a zkušenosti, ale téţ potřebné znalosti "politické" (sic!). Naštěstí zákon z roku 1967 jiţ tento odborně pochybný osobní předpoklad nestanoví. Ačkoli byl ještě starší československý zákon z roku 1949 přijat jiţ po politickém převratu v roce 1948 a v době politického nástupu "zlidovění soudnictví", jedná se o předpis, který můţe být dodnes vzorem pro změnu i budoucí tvorbu nového českého znaleckého a tlumočnického práva. Vyplývá to jiţ z toho, ţe v roce 1949 (asi aţ do konce 50. let) se na tvorbě československých zákonů ještě odborně podíleli právníci s "burţoazním" právnickým vzděláním vysoké právní, jazykové a legislativně-politické kultury, která byla tehdy ještě srovnatelná s civilizovanými právními státy alespoň po stránce formální, logické, právně pojmové a právně jazykové. Pokud jde o zmiňovaný zákon z roku 1949, můţeme o něm říci, ţe by dnes zásadně právně obstál i po stránce obsahové s výhradou některých částí, jako byly ideologicky zpolitizované předpoklady způsobilosti [§ 2 odst. 1 písm. a)], některé části znalecké přísahy (§ 5) anebo podmínka státní příslušnosti, byť prominutelná [§ 2 odst. 1 písm. a)]. Je třeba zdůraznit například to, ţe zákon z roku 1949, podobně jako vládní nařízení z roku 1939, mluví správně o "znaleckém úřadu", coţ plně vyhovuje podstatě a smyslu dnešního ústavního pořádku, jakoţ i současné ochraně veřejných subjektivních práv znalce či práv uchazeče o znalecký úřad procesními prostředky nejen správního řádu, ale téţ soudního řádu správního. Dnes často pouţívaný pojem "funkce", namísto "úřad", pramení spíše v politickém řádu, kdyţ se v právním řádu tradičně a správně hovoří o "úřadu" (a o úřednících). Rovněţ ustanovení o dozoru a o kárné moci mohou poslouţit za vzor pro budoucí českou úpravu. V neposlední řadě stojí za pochvalu jazyková kultura a celkový sloh starého zákona z roku 1949. Ţel, o dnešním socialistickém zákonu z roku 1967 to jiţ říci nelze. Zhruba od počátku šedesátých let minulého století totiţ v Československu - pod neblahým vlivem jiţ zmíněné Ústavy z roku 1960 a později i právnických učebnic a politicky ideologizovaného obsahu právnického vzdělávání - radikálně poklesla jazyková úroveň většiny právních předpisů a k horšímu se proměnil odborný právní jazyk a sloh celkově. Stalo se tak v důsledku politického ideologizování zákonodárné kultury, jeţ se stala pouhou sluţkou politické moci zabývající se diskontinuitním "budováním socialistické společnosti". To se pak neblaze projevilo i v kultuře právnického vzdělávání. "Otrávené

9

plody" tohoto procesu někdy působí dodnes, třeba jen nepřímo, prostřednictvím našich vlastních omezených myšlenkových schémat či stereotypů“.3 Zákon o znalcích a tlumočnících se v průběhu své platnosti stal předmětem diskuze odborné veřejnosti, soudů, orgánů činných v trestním řízení apod., a to zejména v návaznosti na zásadní změny nároků na soudní znalce související se změnou společenských, právních a ekonomických podmínek po roce 1990. V této souvislosti se stal i předmětem diskuzí v Parlamentu České republiky, které vyústily v návrh novel a nakonec i návrh nového zákona. Genezi tohoto vývoje popsal senátor Jiří Zlatuška v důvodové zprávě k senátnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů ze dne 3. 6. 2007, a která by mohla být z důvodu své obsaţnosti podle názoru autora této práce ve svém celku vnímána s jistou nadsázkou jako „memorandum“ moci zákonodárné ve vztahu k současnému stavu problematiky znalectví: „Novela zákona o znalcích a tlumočnících zákonem č. 322/2006 Sb. byla výsledkem poslanecké iniciativy poslankyně Dundáčkové z tisku č. 1089 ze dne 19. 8. 2005 ze závěru čtvrtého volebního období Poslanecké sněmovny a jednalo se o jediný úspěšný návrh na novelizaci tohoto zákona v období po roce 1989. Jediným jeho obsahem bylo přidání odst. 3 do § 17 zákona tak, aby se umoţnilo zvýšení odměny u plátců DPH o výši odváděné DPH v analogii s úpravou odměn úpravou odměn pro advokáty, notáře, patentové zástupce a soudní exekutory“. Ve čtvrtém volebním období Poslanecké sněmovny byla navrţena novelizace zákona o soudcích a tlumočnících a trestního zákona skupinou poslanců se zástupcem poslancem Janečkem v tisku 708 ze dne 16. 6. 2004, ve které se předpokládalo zpřísnění postihu pro křivě vykonávanou znaleckou nebo tlumočnickou činnost individuálních znalců nebo tlumočníků. Meritum věci lze demonstrovat pasáţí z odůvodnění poslance Janečka při předkládání návrhu do prvního čtení: „…naše policie koná, naši soudci soudí, ale jsou situace, kdy fakticky o tom, zda někdo bude či nebude odsouzen, nerozhoduje soudce ani vyšetřovatel, ale rozhoduje soudní znalec. Přitom tento soudní znalec nese jen malou míru rizika, ţe při špatném posudku či při úmyslně zkresleném posudku by byl nějak postiţen. Tento návrh navrhuje, aby byla umoţněna moţnost, aby znalec či tlumočník, který úmyslně provede či vykoná špatně svůj úkon, tj. podá falešný či nepravdivý znalecký posudek, byl doţivotně vyškrtnut ze seznamu znalců a 3

TELEC,I. Právní postavení znalců a tlumočníků "Soud stejně nic nevyřeší!" Zpráva znalce advokátovi, 2009 [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z:

10

tlumočníků, aby takovému člověku hrozila sankce, ţe se jiţ nikdy nebude moci honosit tím, ţe je soudním znalcem a tlumočníkem.“ Tento návrh byl vrácen navrhovatelům k přepracování a s koncem volebního období Poslanecké sněmovny fakticky skončila jeho existence. Důvodem bylo nesouhlasné stanovisko vlády argumentující existencí stávající moţnosti posoudit míru prohřešku a uloţit zákaz činnosti, stejně jako neadekvátnost principu „jednou a dost“ obsaţená v návrhu této úpravy při poţadovaném doţivotním vyškrtnutí ze seznamu znalců. Vrácení zákona k přepracování bylo zjevně i zcela oprávněné s ohledem na neţádoucí „zaplevelování“ právního řádu dílčími úpravami zákonů. Ve třetím volebním období poslanecké sněmovny byl předloţen poslanecký návrh poslance Sobotky v tisku 803 z 15. 12. 2000 na zřízení Komory soudních poradců s dobrovolným členstvím, který předpokládal změnu způsobu ověřování předpokladů i způsob postihu neadekvátního výkonu znalecké činnosti. Tento návrh byl odmítnut v prvním čtení na základě negativního stanoviska vlády, které zejména kritizovalo důsledky dobrovolného členství v komoře, omezenou legitimitu jejího vyjadřování k nečlenům a neřešenou kolizi s existencí více stávajících sdruţení znalců. Vlastní návrh vcelku logicky vycházel z úpravy „svobodných povolání“ stojících mimo ţivnostenský zákon, kde profesní komory zajišťují aplikaci specifických profesní kritérií na odbornou činnost, které se daná oblast týká. V odůvodnění navrhovatele této úpravy byl obsaţen poukaz na nedostatečné mechanismy odborného dohledu na výkon činnosti znalců: „Absence řádně konstituované a pravomocemi vybavené Komory soudních znalců má v České republice mimo jiné za následek, ţe v současnosti nikdo aktivně nedohlíţí z hlediska odbornosti na výkon znaleckých činností soudními znalci a stávající Komora soudních znalců ČR nemá vzhledem k právní formě své existence pravomoci k tomu, aby působila jako plnohodnotný stavovský a profesní subjekt a aby mohla postihovat vyskytující se nekvalifikovanost a nesprávnosti ve znaleckých činnostech.“ Ve ústním zdůvodnění poslanec Svoboda zdůraznil rovněţ, ţe u soudních znalců „… za jejich profesionalitu odpovídá jen velmi málo lidí a jen vedení na Ministerstvu spravedlnosti a v justici,“ a dodal i poukaz na problém odborné kontinuity s předlistopadovým reţimem: „V České republice je zhruba asi 10 000 znalců. Mnoho těchto znalců bylo jmenováno před mnoha lety … jejich jmenování nebo trvání jejich funkce není vůbec ovlivněno změnou klimatu v České republice. Nová situace vyţaduje, aby znalci byli schopni posuzovat velmi mnoho komplikovaných otázek, které před nimi před rokem 1989 nikdy nebyly.“ Námitky vlády předkladatel uznal, 11

nebyl však úspěšný s poţadavkem vrácení návrhu k přepracování. Rozprava i výsledné hlasování svědčí o většinové politické neakceptovatelnosti převodu znalců na reţim „svobodných povolání“ se samosprávným působením profesní komory. Meritorně však fakticky obsahovala zpochybnění toho, ţe stávající by úprava působení znalců na bázi zákona z roku 1989 bez problémů odpovídala současnému politicko-právnímu stavu v České republice, stejně jako adekvátnosti znalecké činnosti s ohledem na kontinuitu ustanovování znalců na bázi zákona z roku 1967 i bezvýhradného působení znalců v období před rokem 1989 ustanovených.“4 2. 1. 1 Problematika stávajícího zákona o znalcích a tlumočnících V současnosti se můţeme setkat s řadou názorů na hodnocení současného zákona o znalcích a tlumočnících, ať uţ ve formě zveřejněných diskuzí, dílčích stanovisek nebo monografií (viz např. publikace Fryšták, M., Krejčí, Z. Postavení znalce v trestním řízení. Brno: Masarykova univerzita. 2009). Podle názoru autora této práce velmi ucelený a komplexní pohled na zcela konkrétní aktuální problémy znalectví představuje příloha Zprávy veřejného ochránce práv za 3. čtvrtletí roku 2009 (autor zde pro velký rozsah zprávy uvádí pouze přehled základních problematických okruhů z různých pohledů, tak jak jsou ve zprávě uvedeny se stručným komentářem. 1. Znalecké posudky jako příčina soudních průtahů Veřejný ochránce práv se při šetření podnětů týkajících se průtahů v soudních řízeních mnohdy setkává s tím, ţe v občanskoprávní agendě soudů je hojně uţíváno dokazování prostřednictvím znaleckých posudků a je otázkou, zda je ustanovení znalce k vypracování posudku v tolika případech nutné a zda nedochází k nadužívání znaleckého dokazování. Pokud totiţ soud nařídí vypracování znaleckého posudku, potom ustanovení znalce, zasílání procesního spisu tomuto znalci, potřeba součinnosti účastníků řízení při zpracování znaleckého posudku často vede k prodlouţení řízení. Příčinou průtahů jsou někdy účastníci řízení (obstrukce), často však samotný znalec. 2. Problém s ustanovením vhodného znalce

4

Návrh senátního zákona, kterým se mění zákon č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z:

12

Ochránce se při šetření podnětů směřujících na průtahy v řízení setkává s případy, kdy soud i několik měsíců není schopen nalézt vhodného znalce (s určitou specializací), který by byl schopen a ochoten vypracovat znalecký posudek. 3. Kvalifikace znalce V několika případech se ochránce setkal také se stíţnostmi na překročení rozsahu kvalifikace znalce. V této souvislosti se zabýval například problémem, zda znalci, kteří mají vysokou odbornost (např. v oblasti historické zbraně, známky, výtvarné umění) se mohou současně při zpracování znaleckého hodnocení vyjadřovat i k hodnotě posuzovaného předmětu (ceně), a zda k tomu musí mít tito znalci ekonomické či jiné odpovídající vzdělání. Ochránce má za to, ţe se jedná o výkladový problém, praxe soudů je poměrně nejednotná, proto je třeba se jím koncepčně zabývat. Setkal se rovněţ se stíţnostmi napadajícími nedostatek odborné způsobilosti znalců (např. i s ohledem na vývoj oboru – výpočetní technika a programování). 4. Průtahy způsobené znalcem při zpracování znaleckého posudku Ochránce zjistil porušení povinnosti znalce vykonávat znaleckou činnost řádně a ve lhůtě stanovené zákonem o znalcích a tlumočnících, za které mu byla opatřením orgánu státní správy soudu udělena výstraha (zde ochránce v tomto smyslu na konkrétním případě stěţovatelky vyhodnotil postup příslušného krajského soudu jako správný). 5. Nečinnost znalce Jestliţe soudní znalec, který nezpracoval znalecký posudek ve stanovené lhůtě, od počátku nereaguje na telefonické urgence a nepřebírá soudní písemnosti, je ţádoucí, aby soud co nejdříve přistoupil k pátrání po jeho pobytu a pokusil se nalézt spis v jeho bydlišti. Spis tak můţe být bez zbytečných průtahů vrácen a přidělen jinému znalci. Není-li spis nalezen, má být co nejdříve započato s jeho rekonstrukcí (ochránce vyhodnotil přístup soudu v tomto případě jako správný, nicméně konstatoval, ţe tento mohl a měl učinit příslušné kroky včasněji). 6. Problém naduţívání znaleckých posudků v soudním řízení Ačkoliv ochránce nezjistil neodůvodněné průtahy v řízení, doporučil soudu, aby se z hlediska hospodárnosti řízení zamyslel nad otázkou, zda je další dokazování a

13

neustálé odročování jednání (zejména za účelem zpracování znaleckých posudků) nezbytně nutné, anebo zda by nebylo moţné na základě jiţ provedeného dokazování spor rozhodnout (ochránce vyslovil obavu nad dodrţováním principu hospodárnosti napadeného řízení ). 7. Výhrady k postupu soudu při zadání znaleckého posudku, neřešení situace s výraznou prodlevou způsobenou znalcem při zpracování znaleckého posudku Ochránce doporučil orgánům státní správy soudů aktivněji uplatňovat své kompetence vůči soudním znalcům. Znalec by měl být důrazně upozorněn na nutnost plnění svých povinností a na moţnost odvolání, pokud přes výstrahu nebude plnit nebo bude porušovat své povinnosti. V úvahu rovněţ přichází sníţení odměny znalci za způsobené průtahy v řízení. 8. Znalecké dokazování a sloţitost věci Opodstatněnost rozsáhlejšího znaleckého dokazování, které zásadně ovlivňuje délku řízení, je třeba hodnotit také s ohledem na sloţitost předmětu řízení. 9. Nepřiměřená délka řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům, včetně doby zpracování znaleckého posudku Přiměřenost délky soudního řízení je podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva posuzována na základě několika kritérií, mezi které patří i význam předmětného řízení pro stěţovatele. V některých případech je třeba, aby soudy postupovaly se zvláštní péčí. Obecně jde o případy, na jejichţ včasném vyřešení má stěţovatel osobní zájem, neboť mají zásadní spojitost s jeho fyzickou či právní existencí. Speciální pozornost je třeba věnovat i řízení o způsobilosti k právním úkonům. 10. Návaznost posudků a specializace znalce Pokud je znalecký posudek odevzdán po urgenci ze strany soudu přibliţně dva týdny po skončení lhůty, nelze takto krátkou prodlevu povaţovat za nečinnost znalce, a tedy ani průtah v řízení jím způsobený. Spis je moţno zaslat vţdy pouze jednomu znalci, je-li proto vypracování znaleckého posudku vázáno na závěry posudku předchozího, nelze ţádné nepřiměřené zdrţení vytknout ani druhému ze znalců (odevzdá-li posudek ve stanovené lhůtě).

14

11. Porušování povinností znalcem ustanoveným k vypracování znaleckého posudku Pokud soudní znalec ustanovený soudem k vypracování znaleckého posudku přes výstrahu soudu neplní nebo porušuje své povinnosti, můţe být orgánem, který ho do funkce jmenoval, odvolán a vyškrtnut ze seznamu znalců. V úvahu rovněţ přichází sníţení odměny znalci za způsobené průtahy v řízení, uloţení pořádkového opatření či přezkoušení jeho odborných znalostí, pokud znalec nereaguje na výzvy soudu k dodání posudku, k vrácení spisu apod. 12. Ţádost o přezkoumání postupu znalce při vypracování znaleckého posudku Orgány státní správy soudů ani Ministerstvo spravedlnosti nejsou ze zákona oprávněny přezkoumávat správnost znaleckých posudků, které jsou zpracovávány k důkazu v soudním řízení. Obsah znaleckého posudku můţe být přezkoumán pouze v rámci řízení o podaných opravných prostředcích. Rovněţ otázka podjatosti znalce můţe být řešena toliko v soudním řízení (veřejný ochránce práv v tomto případě informoval, ţe podle zákona č. 349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších přepisů, není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů ani přezkoumávat postup soudních znalců ustanovených soudem k vypracování znaleckých posudků). 13. Stíţnosti znalců a tlumočníků Ochránce řešil stíţnosti uchazečů o znaleckou činnost (problém jmenování) a dále znalců, kteří byli odvoláni. Zabýval se i několika stíţnostmi znalců, kteří ho poţádali o posouzení postupu orgánů státní správy krajského soudu ve věci přezkušování odborných znalostí znalců. Obdrţel rovněţ stíţnosti týkající se jmenování soudním tlumočníkem či opoţděného vyplácení odměn za znalecké a tlumočnické úkony (v těchto případech se ochránce omezil na vysvětlení právní úpravy, event. si vyţádal stanovisko příslušného soudu)5.

2. 2 Zákon o znalcích a tlumočnících de lege ferenda O návrhu novely zákona o znalcích a tlumočnících se diskutuje, jak jiţ bylo výše uvedeno, několik let. Podle posledního známého záměru měla novela nabýt účinnosti 1. 5

Soudní znalci – poznámky z praxe veřejného ochránce práv (příloha Zprávy veřejného ochránce práv za 3. čtvrtletí roku 2009) [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z: < http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Ctvrtletky/2009_3_c tvrtleti_priloha.doc />

15

1. 2010, avšak nestalo se tak. Podle neoficiálních informací z Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ke schválení zřejmě nedojde ani v tomto roce (bez ohledu na výsledek parlamentních voleb) a není zřejmé, v jaké podobě a kdy bude nakonec schválena. Z tohoto důvodu nebude další pozornost v této subkapitole věnována podrobné analýze

jednotlivých

ustanovení

předloţeného

návrhu,

ale

základní

osnově

předpokládaných změn bez ohledu na jejich nepředjímatelnou konečnou podobu s oporou stanovisek právních autorit. Zásadní předpokládatelné změny:

1. Rozšíření a zpřísnění předpokladů pro jmenování znalců. 2. Zpřísnění podmínek pro činnost znalců. 3. Zavedení povinného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem znalecké nebo tlumočnické činnosti. 4. Stanovení podmínek a kritérií celoţivotního vzdělávání znalců. 5. Zpřísnění a upřesnění systému dohledu nad činností znalců, v této souvislosti moţnost jejich přezkoušení. 6. Zpřísnění a rozšíření důvodů pro vyškrtnutí znalce ze seznamu. 7. Zpřísnění zapisování do seznamu a kontroly znaleckých ústavů. 8. Nahrazení současného systému současných devíti seznamů jedním centrálním, s dálkovým elektronickým přístupem. Pro porovnání těchto zásad uvedených v návrhu novely nejprve stručně v bodech stanovisko veřejného ochránce práv zveřejněné ve zprávě za 3. čtvrtletí 2009: 1. Nezbytnost nové právní úpravy.

16

2. Zpřesnění předpokladů pro jmenování znalcem, jakoţ i jednotnou a transparentní úpravu jmenovací procedury, upřesnění podmínek výkonu znalecké činnosti, způsobu kontroly odbornosti znalců a dohledu nad samotným výkonem jejich činnosti. 3. Transparentnější způsob evidence znalců, způsoby kontroly jejich odbornosti a dohledu nad samotným výkonem jejich činnosti. 4. Nutnost aktivnějšího přístupu orgánů státní správy soudů na úseku znalecké a tlumočnické činnosti při prošetřování stíţností, které směřují proti nečinnosti znalců při zpracování znaleckých posudků nebo náleţejí do oblasti státní správy soudů na úseku znalců a tlumočníků. 5. Povinnost mít před zahájením činnosti uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem činnosti znalce nebo tlumočníka. 6. Na procedurální otázky týkající se oprávnění vykonávat znaleckou činnost (jmenování znalců a rovněţ rozhodování o pozastavení, případně zániku práva vykonávat činnost znalce) by se měl vztahovat správní řád. 7. Jednoznačné vymezení, které orgány jsou oprávněny rozhodovat o pozastavení či zániku práva vykonávat znaleckou činnost. 8. Při splnění stanovených předpokladů by na jmenování znalcem měl být podle názoru ochránce právní nárok. Zápis do příslušného seznamu je podle názoru ochránce svou povahou záleţitostí evidenční a není tedy důvod, aby bylo osobě, která splňuje všechny podmínky pro jmenování znalcem, toto jmenování odepřeno. 9. Zřízení poradních orgány ministra spravedlnosti, popř. předsedy krajského soudu, sbory pro znalecké otázky, jejichţ členy bude jmenovat ministr spravedlnosti z řad znalců. 6

6

Soudní znalci – poznámky z praxe veřejného ochránce práv (příloha Zprávy veřejného ochránce práv za 3. čtvrtletí roku 2009) [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z: < http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Ctvrtletky/2009_3_c tvrtleti_priloha.doc />

17

Z výše uvedeného vyplývá, ţe náhled ochránce na obsah potřebných legislativních změn se velmi blíţí názoru předkladatelů zákona, ochránce klade větší důraz na vyuţití správního řádu a případný právní nárok na zápis znalce, který bude splňovat podmínky pro jmenování. Velmi hlubokou (a podle názoru autora této práce průlomovou) analýzu provedl v tomto smyslu prof. Ivo Telec v jiţ výše zmíněné stati, ve které za „nejváţnější právní problém z hlediska výkonu veřejné správy znalectví a tlumočnictví. povaţuje skutečnost, ţe orgány veřejné moci dlouhodobě a v různých případech odmítaly či odmítají podrobit své rozhodovací správní postupy podle zákona o znalcích a tlumočnících podpůrnému pouţití správního řádu navzdory tomu, ţe tento postup vyplývá z z donucující, kogentní právní normy (§ 1 odst. 2, resp. § 180 správního řádu)“.7 Prof. Telec dále dokazuje, ţe „s ohledem na organizační povahu institutu znalectví a tlumočnictví je nutno i dnes hovořit o znaleckém či tlumočnickém úřadu, a to ve smyslu předmětu veřejného práva, nikoliv subjektu veřejné správy, jako je tomu např. u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe aj.“8 Následně formuluje zásadní právně teoretické pojmové znaky veřejného znaleckého či tlumočnického úřadu: - posudkově (jazykově) pravomocný (bez pravomoci rozhodovací čili o úřad nevrchnostenský), - věcně příslušný (reální, nikoli teritoriální), - jednostupňový (bez sluţební podřízenosti a úřad neinstanční), nevylučující ovšem procesní institut důkazního přezkumu posudku v právních řízeních; srov. téţ nekoncentrovanost, - občasný, případně jen příleţitostný, ad hoc, (ve smyslu, ţe nejde o stálý, permanentní, výkon pravomoci a příslušnosti, nýbrţ o tento výkon jen dle úředního přibrání pro konkrétní právní věc), - jmenovaný (nikoli volený), a to doţivotně,

7

TELEC,I. Právní postavení znalců a tlumočníků "Soud stejně nic nevyřeší!" Zpráva znalce advokátovi, 2009 [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z: 8 TELEC,I. Právní postavení znalců a tlumočníků "Soud stejně nic nevyřeší!" Zpráva znalce advokátovi, 2009 [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z:

18

- jednotlivý (nikoli sborový), ovšem s moţnou výjimkou u znaleckých ústavů jako právnických osob, - dohlížený (kontrolovaný) orgány státní správy znalectví a tlumočnictví - občanský (neúřednický, nebyrokratický), ačkoli nikoli odborně laický, nýbrţ občansky odborný, - státně decentralizovaný, a to na osoby fyzické nebo právnické.“9 Veřejný zájem se pak podle prof. Telce projevuje v těchto legálních poţadavcích, principech a hodnotách, kladených na znalce a tlumočníka: - odbornost, byť se její stupeň můţe objektivně lišit podle povahy oborů nebo jazyků, - nezávislost, například na názorech toho orgánu veřejné moci, který ho do úřadu jmenoval, - nestrannost (nepodjatost) jako zejména procesní institut v poměru k účastníkům konkrétního řízení nebo k jejich zástupcům, která by mohla eventuálně vést ke zvýhodnění nebo znevýhodnění některého z nich či k jinému procesně nedovolenému zvláštnímu zacházení, a to i tehdy, jde-li o jeho činnost mimo právní řízení v poměru soukromoprávním. Soukromý zájem jednotlivého zákazníka je i v tomto případě podřízen veřejným (obecně sdíleným) hodnotám nestrannosti a nepodjatosti znalců a tlumočníků, v nichţ spočívá sama důvěryhodnost znaleckého a tlumočnického stavu na veřejnosti, jakoţ i osobní důvěryhodnost a odborná či vědecká bezúhonnost (scientific integrity) jednotlivých znalců a tlumočníků, kteří tento profesní stav spoluvytvářejí. Význam těchto veřejných hodnot, ve spojení právě s odborností, je upřednostněn před soukromými zájmy, přáními, tuţbami či moţnými tlaky z rozličných stran. Z lidskoprávního úhlu pohledu nemůţeme nevidět, ţe výkon znaleckého nebo tlumočnického úřadu můţe mít přímý nebo nepřímý vliv i na zachování dobré pověsti znalce nebo tlumočníka ve státních, jiných veřejných, odborných nebo zákaznických kruzích, či můţe mít vliv na jeho osobní, resp. profesní čest, a to i jako příslušníka znaleckého nebo tlumočnického stavu (čl. 10 odst. 1 Listiny)“10.

9

TELEC,I. Právní postavení znalců a tlumočníků "Soud stejně nic nevyřeší!" Zpráva znalce advokátovi, 2009 [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z: 10 TELEC, I. Právní postavení znalců a tlumočníků "Soud stejně nic nevyřeší!" Zpráva znalce advokátovi, 2009 [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z:

19

Závěrem této kapitoly několik poznámek. Je jistě správné a nanejvýš vhodné, aby do novely zákona o znalcích a tlumočnících byly zakomponovány obdobně jako v jiných odborně a vzdělanostně náročných profesích (např. auditoři, daňoví poradci, insolvenční správci aj.) takové prvky jako celoţivotní vzdělávání, povinné profesní pojištění odpovědnosti za škodu, moţnosti odborné kontroly apod. Je rovněţ zřejmý úmysl předkladatelů zákona efektivně ovlivňovat podmínky působení znaleckých ústavů (zejména soukromoprávních), kdy do seznamu znaleckých ústavů (především v 90. letech) byly zapisovány i společnosti s ručením omezeným s jediným společníkem a jednatelem bez vymezených nároků na odbornost. Do seznamu znaleckých ústavů byla svého času zapsána i fyzická osoba. Je tedy důvodné, pokud se pro zápis znaleckých ústavů budou vyţadovat tyto podmínky: „a) je specializovaná na výkon znalecké činnosti v oboru a odvětví, které je předmětem návrhu na zápis, b) alespoň tři její společníci, členové nebo zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou, kteří vykonávají znaleckou činnost v ústavu, jsou znalci zapsanými v příslušném oboru a odvětví a nejsou společníky, členy nebo zaměstnanci jiného ústavu; tato podmínka platí pro kaţdý obor a odvětví, které je předmětem návrhu na zápis, c) určila osobu nebo osoby odpovědné za výkon znalecké činnosti pro kaţdý obor a odvětví, které je předmětem návrhu na zápis; tyto osoby musí být zapsané v seznamu jako znalci v příslušném oboru a odvětví a zároveň musí být společníkem, členem nebo zaměstnancem společnosti v pracovním poměru na dobu neurčitou, d) má odpovídající materiální a personální vybavení pro výkon znalecké činnosti, e) nebyla v posledních 3 letech vyškrtnuta ze seznamu ústavů podle § 21c odst. 3 nebo 4, f) základní kapitál společnosti je tvořen akciemi vydanými na jméno, jde-li o akciovou společnost.“11

11

Ministerstvo spravedlnosti ČR Platné znění zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění zákona č. 322/2006 Sb. s vyznačením navrhovaných změn [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z:

20

Za poněkud problematické z důvodu obtíţně předvídatelných důsledků lze však podle názoru autora práce povaţovat ustanovení, podle kterého znalec, který vykonává znaleckou činnost jako společník, statutární orgán nebo jako člen statutárního, řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu ústavu zapsaného v seznamu ústavů, je povinen požádat předsedu krajského soudu o pozastavení práva vykonávat činnost znalce a to nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení této činnosti.

V současné době

většina osob působících ve statutárních orgánech ústavů je zapsána u soudu jako samostatní znalci, aniţ by to bránilo řádnému výkonu jejich činnosti v ústavu a naopak. Při nutnosti pozastavení výkonu vlastní znalecké činnosti by pravděpodobně mohlo dojít

k obtíţně

předvídatelnému

pohybu

kvalifikovaných

osob

mezi

sférou

samostatných znalců a sférou znaleckých ústavů. Na straně jedné řada znalců nebude chtít opustit svou „soukromou praxi“. Na straně druhé okamţitě vzroste poptávka některých znaleckých ústavů po znalcích bez možnosti jejich dlouhodobějšího prověřování, aby splnili zákonnou 30 denní lhůtu.

21

3 Úloha oceňování majetku a znaleckých posudků v oboru ekonomika v českém právu Následující přehled není jistě zcela vyčerpávajícím ve smyslu podchycení veškerých zákonných a zejména podzákonných norem, v rámci kterých lze vyţadovat a uplatnit znalecké zkoumání12. Podle názoru autora však představuje výčet nejčastějších důvodů pro vyţádání znaleckého posudku. Oceňování se provádí zpravidla pro účely: - zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a druţstev, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 328/1991 Sb, o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (do 31. prosince 2007), - zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších přepisů (od 1. ledna 2008), - zákona č. 256/2004 Sb, o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, 12

Pozn.: Na tomto místě není řešena problematika znaleckých posudků pro účely trestního řízení, kterým bude věnována zvláštní pozornost v násl. subkap. 3. 1.

22

- zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, - vyhlášky Ministerstva financí č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních sloţek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění pozdějších předpisů, - zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů, Důvody oceňování v rámci jednotlivých předpisů13: Podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů - oceňování majetku ke stanovení hodnoty nepeněţitých vkladů do obchodních společností za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti (§ 59 odst. 3) - zjištění čistého obchodního majetku pro účely stanovení výše vypořádacího podílu (§ 61 odst. 2) - stanovení hodnoty obchodního podílu pro účely převodu na úhradu dluhů při jeho zástavě (§ 117a odst. 7) - ocenění výše protiplnění při přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na osobu, jejichţ souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti (§ 183 a násl., § 183i odst. 2) - přezkoumání návrhu ovládací smlouvy a smlouvy o převodu zisku (§ 190f) - stanovení hodnoty majetku při nabývání od zakladatele, akcionáře, nebo osoby jednající s ním ve shodě, od člena představenstva, jednatele, člena dozorčí rady, prokuristy nebo jiné osoby oprávněné takovou smlouvu uzavřít nebo osob jim

13

Pozn.: Z důvodu zaměření této práce budou důvody ocenění v rámci zákona o konkurzu a vyrovnání a insolvenčního zákona analyzovány podrobněji samostatně v kapitole 5

23

blízkých, od ovládané osoby nebo od osoby, se kterou je tvořen koncern (§ 196a odst. 3) 14 Podle zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a druţstev - ocenění jmění (§§ 10, 28, 73-75, 90, 93, 98, 103, 105, 135, 253-257, 261, 265, 282, 285, 294, 299 a 361), - znalecká zpráva o fůzi (§ 114 a 119), - projekt přeshraniční fůze (§ 191). Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů - ověření kupních cen majetku, podniku nebo jeho části pro daňové účely (§ 23 odst. 15) - stanovení ceny technického zhodnocení najatého majetku při ukončení nájmu (§ 23 odst. 6 písm. a) - stanovení ceny obvyklé při prodeji mezi ekonomicky, nebo personálně spojenými osobami (§ 23 odst. 7) Podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví -

stanovení trţní (reálné) hodnoty (§ 27 odst. 4 písm. a)

Podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník - stanovení ceny pro kupní smlouvu (§ 589) - stanovení ceny pro darovací smlouvu (§ 628 a následující) -stanovení hodnoty pro odpovědnost za škodu (§ 420 a následující) 14

Pozn.: Novelou obchodního zákoníku (zákon č. 215/2009 Sb., o změně obchodního zákoníku došlo ke změně v ustanovení §59a: „Je-li nepeněžitým vkladem do společnosti jiný majetek než majetek vymezený v odstavci 1 a rozhodne-li tak statutární orgán této společnosti, použije se pro určení jeho hodnoty hodnota určená obecně uznávaným nezávislým odborníkem za využití obecně uznávaných standardů a zásad oceňování ne déle než 6 měsíců před splacením vkladu.“ Autor práce konstatuje, ţe došlo (podle jeho názoru) k nepříliš šťastné resuscitaci „odborného odhadce“ při oceňování nepeněţitých vkladů, tak jak ho obchodní zákoník znal před svou novelou k 30. 6. 1996.

24

- ocenění majetku pro veřejnou soutěţ (§ 847) Podle zákona č. 256/2004 Sb, o podnikání na kapitálovém trhu - zjištění ceny předmětu draţby při nedobrovolné veřejné draţbě (§ 33 odst. 5) Podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem - výpočet hodnoty cenného papíru v majetku penzijního fondu (§ 33 odst. 5) - ocenění nemovitostí a movitých věcí před jejich nákupem ve lhůtách stanovených ve statutu penzijního fondu, nejméně však jednou ročně (§ 33 odst. 6) Podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách - zjištění obvyklé ceny předmětu draţby (§ 13) Podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - obvyklá cena majetku pro účely dědění (§ 175l, § 175o odst. 1) - ocenění podniku pro výkon rozhodnutí prodejem podniku (§ 338m odst. 1 písm. c) Podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí - zjištění základu daně dědické při dědění podniku (§ 4 odst. 3) - zjištění základu daně darovací při darování podniku (§ 7 odst. 2) Podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) - ocenění nemovitosti, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených (§ 66 odst. 5)

25

Podle vyhlášky Ministerstva financí č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních sloţek státu a státních organizací s majetkem státu - ocenění práv a jiných majetkových hodnot, kde nelze jejich cenu vyjádřit jmenovitou hodnotou (§ 10 odst. 3) Podle zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech - ocenění výše, popřípadě hodnoty majetkového vkladu, který se zřizovatel zavazuje vloţit do nadace nebo nadačního fondu (§ 3 odst. 2 písm. d) - ocenění výše, popřípadě hodnoty cenných papírů jako majetkového vkladu, který se zřizovatel zavazuje vloţit do nadace nebo nadačního fondu (§ 3 odst. 2 písm. d).

3. 1 Problematika znaleckého zkoumání pro účely trestního řízení Problematika přibrání znalce v rámci trestního řízení je upravena zejména ustanoveními § 105 aţ § 111 trestního řádu: „Je-li k objasnění skutečnosti důleţité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyţádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliţe pro sloţitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jeţ povaţuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem téţ státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.“15. S tímto je spojeno několik podstatných otázek: 1. Odborné vyjádření nebo znalecký posudek? Zákon v tomto smyslu hovoří jednoznačně – prioritu má odborné vyjádření (viz výše), pokud je otázka vyhodnocena jako sloţitá pak znalecký posudek (v případě splnění podmínek posudek zpracovaný znaleckým ústavem – „ve výjimečných, zvlášť 15

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

26

obtíţných případech, vyţadujících zvláštního vědeckého posouzení, můţe policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem“16). V tomto smyslu je podle názoru autora nutno upozornit na nesoulad se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů,17 který hovoří o prioritě podávání posudků znaleckými ústavy a v § 21 odst. 1 uvádí: „Jsou-li v určitém oboru ústavy nebo jiná pracoviště specializovány na znaleckou činnost, jsou státní orgány povinny vyţadovat posudky především od nich“. Další skutečností je, ţe i kdyţ orgány činné v trestním řízení poţadují podání odborného vyjádření, obracejí se zpravidla (alespoň v oboru ekonomika) na soudní znalce neboť neexistuje seznam odborníků – „neznalců“- způsobilých podávat v daném oboru tato vyjádření. Pro znalce to pak v důsledku znamená odvedení zcela totoţné práce za niţší hodinovou sazbu (75,- aţ 125,- Kč za odborné vyjádření a 100,- aţ 350,Kč za znalecký posudek – podrobněji viz níţe) bez toho, aniţ by sám mohl a měl přezkoumávat „sloţitost posuzované otázky“ pro orgán činný v trestním řízení. 2. Jak vybrat vhodného znalce? Tato otázka je spojena se systemizací znaleckých oprávnění pro různé znalecké obory, odvětví a s „nesystemizací“ znaleckých specializací. Na problematičnost vyhledávání znalců upozornil i ochránce veřejných práv: „Ochránce se při šetření podnětů směřujících na průtahy v řízení setkává s případy, kdy soud i několik měsíců není schopen nalézt vhodného znalce (s určitou specializací), který by byl schopen a ochoten vypracovat znalecký posudek. Jedná se například o soudní řízení týkající se odškodnění za pracovní úrazy či nemoci z povolání, která často trvají i deset a více let (je prováděno sloţité dokazování a věc často řeší soudy vyšších stupňů). Ochránce zastává názor, ţe tyto případy by soudem měly být s ohledem na povahu věci vyřizovány přednostně a se zvláštní péčí, soudům se však nedaří je vyřizovat ani v přiměřených lhůtách. Problémem těchto kauz bývá zejména problematické zjišťování skutkového stavu (posouzení zdravotního stavu) a rovněţ vyčíslení výše náhrady škody; k tomu je třeba ustanovit dalšího znalce (většinou 16 17

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

27

ekonoma). Znalci po seznámení s případem často vrací spis soudu bez vypracování znaleckého posudku s tím, ţe k vypracování posudku nemají dostatečnou kvalifikaci. Hledání dalšího znalce si opět vyţádá prodlouţení řízení. Soudy se snaţí zadat vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavům či univerzitám, u kterých předpokládají velmi kvalitní zpracování posudku, nejsou však z objektivních důvodů schopny vypracovat posudek v přiměřené lhůtě. Soudy však i přes skutečnost, ţe znalec posudek nezpracuje ve stanovené lhůtě, trvají na posudku tohoto znalce, bez ohledu na to, jaký dopad to bude mít na délku řízení. Zpracování posudku u znalce pouze urgují nebo jim dokonce na ţádost prodluţují lhůty k vypracování posudku, coţ je dle názoru ochránce s ohledem na právo účastníka řízení na vyřízení věci v přiměřené lhůtě nepřijatelné. Obdobná situace nastává např. i v řízeních o vypořádání společného jmění manţelů.“18 Skutečností je, ţe např. odvětvové členění v oboru ekonomika se samozřejmě začalo formovat dlouho před přechodem z centrálně plánované ekonomiky na trţní systém, tudíţ zde stále figurují odvětví, kde je jiţ terminologicky zřejmá determinovanost (např. odvětví racionalizace, dodavatelsko odběratelské vztahy, řízení a plánování ekonomiky). Tímto samozřejmě autor nechce konstatovat, ţe by znalci těchto odvětví nebyli schopni zpracovat znalecký posudek odpovídající současným poţadavkům (v řadě případů naopak), pro laika je však dnes obtíţné posoudit, s jakým problémem by se mohl na tyto znalce obrátit. Poměrně rozšířeným problémem je možnost vyhledání vhodného znaleckého odvětví či specializace v oboru ekonomika pro konkrétní případ šetřený orgány činnými v trestním řízení. V řadě případů orgány postupují tak, ţe pokud si nejsou jisty výběrem vhodného odvětví, zadávají posudky znalcům v odvětví účetní evidence. Je však nutno konstatovat, ţe pohled účetního specialisty bývá někdy determinován tzv. „účetním viděním světa“. Autor práce zastává názor, ţe relativně nejuniverzálnějšími schopnostmi co do šíře záběru, disponují znalci v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace ceny a odhady podniků. Jako příklad lze uvést jednu ze vzorových otázek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence prezentovanou v publikaci Postavení znalce v soudním řízení Mgr. Z. Krejčím: 18

Soudní znalci – poznámky z praxe veřejného ochránce práv (příloha Zprávy veřejného ochránce práv za 3. čtvrtletí roku 2009) [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z: < http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Ctvrtletky/2009_3_c tvrtleti_priloha.doc />

28

„ Pokud společnost vlastnila movitý a nemovitý majetek, jaká byla a je jeho časová a reálná tržní hodnota v okamžiku založení společnosti a dále vždy ke konci každého kalendářního roku po celé předmětné období“19. Podle názoru autora práce je tato otázka vhodná téměř výlučně pro znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady movitostí, nemovitostí, resp. ceny a odhady podniků. Nelze samozřejmě vyloučit, ţe znalec účetní evidence by se s touto otázkou nevypořádal, je však třeba dodat, ţe většina znalců účetnictví nemá pro trţní oceňování majetku dostatečnou kvalifikaci a průpravu. Pokud bylo výše uvedeno, ţe systemizace znaleckých odvětví v oboru ekonomika existuje, byť je objektivně ovlivněna změnou ekonomického systému, pak systematiku specializací bychom hledali velmi těţko. Existují sice dlouhodobě uţívané a obecně známé specializace (např. ceny a odhady nemovitostí), avšak řada specializací zapsaná zejména v 90. letech je zcela nepřehledná. Jako příklad lze uvést takto evidovaný soubor oprávnění jistého znaleckého subjektu20: „Obor ekonomika Finanční ocenění společností na bázi analýzy a ocenění výrobního a nevýrobního majetku, zahrnující veškerá odvětví průmyslu, stavebnictví, energetiky, těžby nerostných surovin, dopravy a spojů, obchodu, služeb a cestovního ruchu, finančního sektoru, zemědělství, kultury, zdravotnictví, státní správy, rozpočtových organizací, ocenění cenných papírů, ocenění nehmotného majetku a nehmotných majetkových práv, zahrnující zejména patenty, licence, know-how, obchodní jméno společnosti, název výrobku, logo, ocenění nemovitého majetku zahrnující veškeré typy ocenění pozemků, administrativních a průmyslových budov a staveb, komplexů budov a průmyslových a zemědělských areálů, hotelů a rekreačních zařízení, ložisek nerostných surovin, historických budov, hradů a zámků, speciálních typů konstrukcí, zpevněných komunikací, ocenění strojů a technologických zařízení, zahrnující ocenění jednotlivých strojů, výrobních linek až po technologické komplexy ve všech oblastech průmyslu, zemědělství, energetiky, těžby nerostných surovin, stavebnictví, dopravy a spojů, obchodu a služeb, finančního sektoru, zemědělství, kultury, zdravotnictví, státní správy, ocenění nepeněžitých vkladů při sloučení, splynutí, rozdělení nebo přeměně společnosti, 19

FRYŠTÁK, M., KREJČÍ, Z. Postavení znalce v trestním řízení. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 152. 20 Ministerstvo spravedlnosti ČR. Seznam znalců a tlumočníků [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z:

29

prozkoumání projektu sloučení, splynutí, rozdělení nebo přeměny společnosti a vypracování písemné zprávy pro společníky, posouzení rozpočtů staveb a jejich průběžná kontrola v návaznosti na realizaci výstavby, studie reálnosti investičního záměru, analýza nejlepšího a nejvyššího využití majetku.“ Podle názoru autora této práce by součástí novely zákona či spíše prováděcího předpisu mělo být sjednocení a důsledná systemizace oborů, odvětví a specializací. Za velmi uţitečnou a přínosnou by rovněţ autor povaţoval moţnost zavedení sofistikovanějšího vyhledávače specializací (podle hledaných výrazů) na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR. 3. Problematika dostupnosti relevantních informací pro znalce v trestním řízení Při zpracování znaleckých posudku v oblasti hospodářské kriminality je pro znalce téměř pravidlem omezená disponibilita nezbytných informací a podkladů neboť podezřelí či obvinění často nejsou schopni či ochotni poskytnout veškeré potřebné informace. Oceňovatel provádějící šetření (např. za účelem diagnózy úpadky, ocenění majetku apod.) je ve většině posuzovaných případů u malých podniků a často u středních omezen těmito faktory: 1. K dispozici jsou pouze účetní závěrky. 2. Hodnocení je téměř vţdy prováděno s časovým odstupem. 3. V důsledku časového odstupu je zpravidla nemoţné zpětně zjistit reálnou hodnotu aktiv. V důsledku tohoto je tedy ve většině případů nemoţné pouţití substanční metody na principu reprodukčních cen a rovněţ nelze pouţít metodu likvidační na bázi přecenění aktiv a cizích zdrojů. V tento okamţik je tedy moţnost volby metody redukována na vyuţití principu historických cen, tedy za kolik byl majetek původně pořízen po účetních korekcích v rozvaze. Konkrétní podobou tohoto ocenění pak můţe být zpravidla pouze ocenění podle zásad platných v účetnictví. Na jejich základě je sestavena rozvaha, která je souhrnným vyjádřením účetního ocenění podniku. Jako hodnota netto zde slouţí vlastní kapitál chápaný jako účetní vlastní kapitál. Tento princip se zpravidla odchyluje od

30

ekonomické reality, coţ vede k určitému sníţení vypovídací schopnosti posudku, na coţ je znalec povinen upozornit.21

3. 2 Odměňování znalců Za zcela vhodný úvod k této problematice povaţuje autor vyjádření prof. Telce, ve kterém zcela pregnantně formuloval problémy, se kterými se znalci kaţdodenně potýkají a současně zdůraznil vazbu těchto problémů k základnímu lidskému právu znalce vlastnit, resp. pokojně uţívat majetek22: „Znalci ani tlumočníci nevykonávají svou činnost za mzdu dle zákoníku práce. Ústavně zaručené hospodářské právo na spravedlivou odměnu za práci podle doslovného výkladu svědčí jen zaměstnancům (čl. 28 Listiny). - Srov. však níţe naznačenou moţnost rozšiřujícího výkladu na základě podobnosti, jde-li o odměnu za výkon veřejného úřadu v právním řízení z úředního pověření, a tím i o výkon úředně závislý, anebo taktéţ naznačenou všeobecnou moţnost pouţití právního principu. Srov. téţ čl. 7 písm. a) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, vyhláška č. 120/1976 Sb., která hovoří o právu kaţdého člověka, aniţ výslovně zmiňuje jen zaměstnance. Přitom ovšem nemůţeme pominout platnost přirozeného (vrozeného) lidského práva na spravedlivou odměnu za skutek; tedy nejen za zaměstnaneckou práci, ale téţ za jakoukoli jinou hospodářskou činnost ve prospěch druhé strany (příjemce).34) Přirozené subjektivní lidské právo (viz čl. 85 odst. 2 Ústavy a preambuli Listiny) na spravedlivou odměnu vyplývá z (filozoficky poznatelné a právovědně předpokládané) přirozené (objektivní) zákonitosti (a nutnosti) vyrovnání braní a dávání, jeţ působí i v sociálním prostoru. V něm se projevuje sociální soudrţností. Můţeme přitom tradičně právně hovořit také o přirozené zásadě právní anebo o osvědčeném právním principu spravedlivé odměny. Podobně jako mluvíme o přirozené zásadě spravedlivého důvodu, například při ospravedlnění nejmenování určitého člověka znalcem anebo při správním trestání znalce.

21

HÓTOVÁ, R., KRČ, M. Vybrané aspekty oceňování majetku pro potřeby soudního řízení. In Dny práva – 2008- Days of Law. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 22 Pozn.: Všichni znalci, kteří měli příleţitost se s touto statí na základě podnětu autora práce seznámit, se s jejími závěry plně ztotoţňují.

31

Přinejmenším s ohledem na právní principy lze dovodit, ţe i pro znalce a tlumočníky platí subjektivní právo na spravedlivou odměnu za jejich činnost, a to i v právních řízeních z pověření orgánů veřejné moci. V tomto světle pak nezbývá neţ kriticky zkoumat, zda sazby odměn v právních řízeních, neboť jde o státem administrativně-direktivně regulované odměny, jsou, anebo nejsou přiměřené ve smyslu objektivně spravedlivé; viz vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Zkoumání se pak týká i jednotlivých případů přiznávání těchto odměn. Výše naznačené úvahy můţeme ústrojně doplnit téţ o ochranu znalcova ústavně zaručeného základního lidského práva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny) a práva pokojně uţívat majetek (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, přijatého roku 1952, (příl. 1 sděl. č. 209/1992 Sb.). Je-li totiţ úředně pověřený znalec povinen podat znalecký posudek v právním řízení, coţ zásadně povinen je, a to za úředně přiznané znalečné dle úředních sazeb, přičemţ by tato jeho činnost ve veřejném zájmu vedla v konkrétním případě aţ k hospodářské ztrátě znalcově, resp. by znalečné nepokrývalo nutné nebo účelně vynaloţené znalcovy náklady, anebo by znalečné nepřinášelo znalci přiměřený zisk či by mu při tom všem nezůstaly nezbytné prostředky na udrţování a rozvoj hospodářské činnosti, jednalo by se o ústavně neodůvodněné krácení znalcova základního lidského práva vlastnit, resp. pokojně uţívat majetek. A to i navzdory tomu, ţe by znalečné bylo pravomocně přiznáno rozhodnutím podle sazeb stanovených vyhláškou č. 37/1967 Sb. Svou hospodářskou činnost ve veřejném zájmu by znalec v takovém případě musel plně nebo převáţně (nikoli bagatelně) dotovat ze svých jiných prostředků neţ z hospodářských výnosů úředně přiznávaného znalečného. Nikde totiţ není řečeno, ţe znalec by si měl nebo musel v takových případech finančně vypomáhat i jinou (další, ostatní)

hospodářskou

činností,

například

podáváním

posudků

smluvně,

tj.

soukromoprávně mimo právní řízení, za ceny sjednané na trhu znaleckých sluţeb dle nabídky a poptávky.“23 Sazby znaleckých odměn byly stanoveny, jak jiţ bylo uvedeno vyhláškou z roku 1967, tedy v období, kdy jednak byly mzdy na nepoměrně niţší úrovni neţ dnes, jednak

23

TELEC, I. Právní postavení znalců a tlumočníků "Soud stejně nic nevyřeší!" Zpráva znalce advokátovi, 2009 [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z:

32

znalecká odměna nebyla a nemohla být samostatným jediným zdrojem příjmu znalce. Přesto se odměny (v relaci s dneškem) vyvíjely pouze tímto tempem24: období

interval (pásma) v Kč(s) / hod

do 9. 3. 1993

a) max. 17,- b) max. 25,- c) max. 35,-

do 31. 12. 2002

75,- aţ 125,-

od 1. 1. 2003

100,- aţ 350,-

K tomuto opět názor prof. Telce, kdyţ jiní autoři se zpravidla omezují na „upozornění na absenci rozpočtových zdrojů v rozpočtech ministerstva spravedlnosti či ministerstva vnitra“: „K tomu, abychom zůstali "pevně na zemi", v sociální realitě, nezbývá neţ zkoumat znalečné a tlumočné v referenčním právním rámci srovnatelných profesních odměn. Tento rámec tvoří zejména advokátní tarif úředně ustanovených obhájců nebo zástupců, úřední odměny pověřených notářů nebo soudních exekutorů či úřední odměny insolvenčních správců anebo správců dědictví.“ S tímto stanoviskem se autor opět zcela ztotoţňuje s drobnou připomínkou. Odměny insolvenčních správců ve srovnání se správci konkurzními ve většině případů významně poklesly, a to z důvodů ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb.: „Odměna insolvenčního správce určená z výtěţku zpeněţení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2% z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli“.25 V předchozí právní úpravě pro správce konkurzních podstat (vyhláška č. 476/1991 Sb.) se odměna správce počítala z celé hodnoty výtěžku zpeněžení (tedy včetně 100% z výtěţku zpeněţení ve prospěch zajištěného věřitele) Vzhledem ke skutečnosti, ţe zajištění je v naprosté většině případů ve formě nemovitostí, které hodnotově zpravidla představují nejvýznamnější součást majetkové podstaty, vede tento způsob odměňování v případě řešení úpadku konkurzem k sníţení odměny insolvenčního správce v porovnání s předchozí úpravou.

24

Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. 25

33

Za problematickou součást odměňování znalců autor nepovaţuje pouze absolutní výši odměn (resp. relativní ve vztahu k porovnatelným profesím – viz výše – prof. Telec), ale i samotnou existenci intervalu hodinové sazby (100,- aţ 350,- Kč). JUDr. Marek Fryšták např. na základě zkušeností navrhuje tato kritéria dle stupně náročnosti: - nepatrný:

nenáročné hodnocení skutečností – rozsah odměny od 100,- do 150,- Kč,

- malý:

sloţitější činnost (rozsáhlejší popis skutečností) – rozsah od 150,do 200,- Kč,

- značný:

sloţitá činnost závislá na vzdělání a zkušenostech – rozsah od 200,- do 250,- Kč,

- důleţitý:

jako značný, navíc širší kvantita, příprava na zhodnocení spisu – rozsah od 250,- do 300,- Kč,

- zvlášť důleţitý:

vysoce náročná činnost, sloţité získávání informací, výběr z alternativních závěrů posudku – rozsah od 300,- do 350,- Kč26.

Autor této diplomové práce zastává názor, ţe pokud nebudou různá kritéria sjednocena např. na bázi různého stupně vzdělání a prokazatelné délky odborné praxe znalců, pak kaţdé kritérium bude nutně subjektivní (autor se jiţ setkal i s neoficiálním „kritériem“, ţe „řadovému“ znalci náleţí max. 250,- Kč/hod., znaleckému ústavu 300,- Kč a pouze „špičkový ústav celostátního významu“ můţe účtovat 350,- Kč/hod.). Do jisté míry objektivním kritériem můţe být pouze časové hledisko (počet hodin při zpracování). Zjednodušeně řečeno, pokud např. uznávaný znalec s dlouholetou praxí obdrţí znalecký úkol se stupněm náročnosti „nepatrný“, pak odměna bude z důvodu jiţ existujícího časového principu přiměřeně nízká, neboť mu prostě práce nebude (neměla by) trvat dlouho. Nemělo by tedy systémově docházet k tomu, ţe znalec, který bude mít posudek rychle zpracován z důvodu nízké náročnosti, bude ještě duplicitně „potrestán“ nízkou sazbou, protoţe posudek byl zadavatelem vyhodnocen jako nenáročný. Je nutné připomenout, ţe tato situace v praxi občas vede k excesům typu vyúčtování 30 hod. za pracovní den znalce. Autor této práce je tedy zastáncem jednotné hodinové sazby na vyšší neţ stávající úrovni. 26

FRYŠTÁK, M., KREJČÍ, Z. Postavení znalce v trestním řízení. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 2009. s. 122.

34

4 Právní úprava oceňování majetku Oceňování majetku je v České republice upraveno zejména zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (oceňovací vyhláška). která byla novelizována naposledy vyhláškou č. 460/2009 Sb. ze dne 14. prosince 2009. Je nutné zdůraznit, tato vyhláška se nevztahuje např. na § 24 aţ 26 zákona o účetnictví, § 24, § 29 odst. 1 písm.a) aţ c) zákona o daních z příjmu, vyhlášku Ministerstva financí o výpočtu hodnoty cenných papírů v majetku v podílovém fondu nebo majetku investičního fondu aj. a naopak, pokud je v jiném právním předpisu odkaz na „ocenění podle zvláštního předpisu“, zpravidla se jedná o odkaz na zákon o oceňování majetku. Pro oceňovatele jsou v podstatě nejvýznamnější ustanovení § 2 zákona o oceňování majetku: „Způsoby oceňování majetku a sluţeb: (1) Majetek a sluţba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvaţují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo sluţbě vyplývající z osobního vztahu k nim. (2) Sluţbou je poskytování činností nebo hmotně zachytitelných výsledků činností. (3) Jiným způsobem oceňování stanoveným tímto zákonem nebo na jeho základě je

35

a) nákladový způsob, který vychází z nákladů, které by bylo nutno vynaloţit na pořízení předmětu ocenění v místě ocenění a podle jeho stavu ke dni ocenění, b) výnosový způsob, který vychází z výnosu z předmětu ocenění skutečně dosahovaného nebo z výnosu, který lze z předmětu ocenění za daných podmínek obvykle získat, a z kapitalizace tohoto výnosu (úrokové míry), c) porovnávací způsob, který vychází z porovnání předmětu ocenění se stejným nebo obdobným předmětem a cenou sjednanou při jeho prodeji; je jím téţ ocenění věci odvozením z ceny jiné funkčně související věci, d) oceňování podle jmenovité hodnoty, které vychází z částky, na kterou předmět ocenění zní nebo která je jinak zřejmá, e) oceňování podle účetní hodnoty, které vychází ze způsobů oceňování stanovených na základě předpisů o účetnictví, f) oceňování podle kurzové hodnoty, které vychází z ceny předmětu ocenění zaznamenané ve stanoveném období na trhu, g) oceňování sjednanou cenou, kterou je cena předmětu ocenění sjednaná při jeho prodeji, popřípadě cena odvozená ze sjednaných cen. Oceňovací vyhláška pak má význam zejména pro oceňovatele staveb a pozemků a oceňovatele majetkových práv. Zcela odlišná situace je ve Slovenské republice, kde jsou znalci povinni řídit se vyhláškou Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky č. 492/2004 Z.z., o stanovení všeobecnej hodnoty majetku (poslední změna 47/2009 Z.z.). V přílohách této vyhlášky jsou velmi detailně upraveny postupy při oceňování veškerých druhů aktiv, jsou jednoznačně vymezeny definice oceňovací terminologie, vyhláška obsahuje vzorce a postupy výpočtů. Na tomto místě je v návaznosti na téma práce je však nutné uvést, ţe „ ...v České republice neexistuje ţádný zákon nebo předpis, který by byl při oceňování podniku 36

obecně závazný. Oceňovatelé se opírají v České republice zejména o ekonomickou teorii“.27 Na závěr je nutné zmínit mezinárodní a některé vybrané národní oceňovací standardy jako významný pramen pro české oceňovatele. Těmto standardům je věnována pozornost v subkap. 6. 3. této práce.

27

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 18.

37

5 Oceňování majetku v insolvenčním právu Úvodem je nutno konstatovat, ţe oceňování majetku představuje integrální a významnou součást insolvenčního řízení.28 Cílem

této

kapitoly

není

podrobná

analýza

jednotlivých

ustanovení

z výkladových podkladů, ale zejména pokus o přehlednou kategorizaci podle jednotlivých kritérií. Pro poskytnutí uceleného obrazu místa a úlohy oceňování v insolvenčním řízení je nutné nejdříve zvolit kritéria ( potenciální předmět ocenění, osoba oceňovatele ve smyslu správce nebo znalec, důvod ocenění, úloha věřitelského orgánu a insolvenčního soudu apod.). V tomto smyslu se nabízí poměrně časté řešení, tedy vyhledání ustanovení které se bezprostředně vztahují k termínům „oceňování“ a „znalecký posudek“. Autor této práce však zastává poněkud širší stanovisko, kdy znalecký posudek můţe být v rámci insolvenčního řízení vyţádán i nad rámec příslušných ustanovení (např. § 60 odst. 3 insolvenčního zákona, § 289 odst. 2 IZ aj.) Jinými slovy, autor formuluje tuto tezi: „Ocenění majetku a kterékoliv jeho součásti nezávislým znalcem je v rámci insolvenčního řízení přípustné a možné vždy, pokud je takovéto ocenění způsobilé přispět k naplnění základních kritérií insolvenčního řízení (zejména maximalizace uspokojení věřitelů) a současně pokud jsou splněny zákonné podmínky (např. souhlas věřitelského orgánu a insolvenčního soudu).“

5. 1 Objekty oceňování v insolvenčním řízení Nejprve je nutno vymezit pojem a obsah majetkové podstaty 29: Jestliţe insolvenční návrh podal dlužník, náleţí do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

28

Pozn.: Vzhledem ke skutečnosti, ţe insolvenční zákon je v účinnosti jiţ více neţ dva roky, bude se autor zabývat výlučně jím, i kdyţ řada řízení zahájená v době účinnosti zákona o konkurzu a vyrovnání dosud není ukončena. Většina prostoru pro oceňovací aktivity v rámci neukončených řízení podle ZKV však jiţ byla vyčerpána. 29 Pozn.: Vzhledem ke skutečnosti, ţe v této kapitole je základním a jediným pramenem insolvenční zákon, budou v této pouţívány pouze zkrácené odkazy na jednotlivá ustanovení (v tomto případě § 205 IZ).

38

Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleţí do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí. Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle výše uvedeného, náleţí do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle výše uvedeného náleţí do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dluţníka a jeho manţela. Majetek jiných osob než dlužníka náleţí do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněţení se na takový majetek pohlíţí jako na majetek dluţníka. Toto ustanovení není na první pohled pro oceňovatele významné neboť on nerozhoduje o tom co je zahrnuto do podstaty. V rámci své znalecké činnosti však můţe přispět k „objevení“ či identifikaci majetku do podstaty zahrnutelného. Konkrétním předmětem ocenění mohou být zejména: a) peněţní prostředky, b) věci movité a nemovité, c) podnik, d) soubor věcí a věci hromadné, e) vkladní kníţky, vkladní listy a jiné formy vkladů, f) akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichţ předloţení je nutné k uplatnění práva, g) obchodní podíl, h) dluţníkovy peněţité i nepeněţité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, i) dluţníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena druţstva a příjmy, které dluţníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněţitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, j) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu. Majetkovou podstatu tvoří pak dále i příslušenství, přírůstky, plody a užitky výše uvedeného majetku.(§ 206 IZ). 39

Zde je nutno zdůraznit, ţe výše uvedený výčet je pouze demonstrativní. Pokud znalec při oceňování zjistí další ocenitelné hodnoty, je povinen na to insolvenčního správce upozornit.

5. 2 Subjekty oceňování v insolvenčním řízení V zásadě lze konstatovat, ţe oceňovat majetek v inslolvenčním řízeni mohou: -

předběţný správce,

-

insolvenční správce,

-

znalec.

Předběţný správce Za podmínek stanovených insolvenčním zákonem můţe insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběţného insolvenčního správce (dále jen "předběţný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku. Předběţný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v insolvenčním zákoně a uloţené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůţe insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, neţ v jakém náleţí insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběţný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností (§ 27 odst. 1, 2 IZ). Významné je ustanovení § 27 odst. 3 IZ, které uvádí : Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného správce. Tedy i veškeré povinnosti související s oceněním majetku. V tomto smyslu je předběţný správce povinen i provést soupis majetku, jehoţ součástí je i ocenění provedené insolvenčním správcem, který přitom vychází z údajů v účetnictví dluţníka nebo v evidenci vedené podle zvláštního právního předpisu a z dalších dostupných informací. Ocenění se nepromítá do účetnictví dluţníka (§ 219 odst. 1 IZ) Insolvenční správce Základní oceňovací povinností insolvenčního správce je rovněţ ocenění podle § 219 odst. 1 IZ.

40

Znalec Nejvýznamněji je úloha znalce v insolvenčním zákoně zakotvena v rámci řešení úpadku reorganizací a při zpeněžení podniku jedinou smlouvou. Jestliţe insolvenční soud rozhodne, ţe způsobem řešení úpadku je reorganizace, spojí s tímto rozhodnutím i rozhodnutí o ustanovení znalce za účelem ocenění majetkové podstaty; současně znalci uloţí, aby posudek vypracoval písemně. Obdobně insolvenční soud postupuje, jestliţe schůze věřitelů vedle usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpeněžení majetkové podstaty podle § 290 (zpeněţení podniku jedinou smlouvou). Schůze věřitelů, která přijme usnesení o způsobu řešení úpadku reorganizací, nebo schůze věřitelů, která vedle usnesení o způsobu řešení úpadku dluţníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpeněţení majetkové podstaty podle § 290, můţe téţ přijmout usnesení, kterým určí osobu znalce; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o ustanovení znalce podle tohoto usnesení, a současně usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce je přijato, jestliţe z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly nejméně dvě třetiny všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek. Znalec rovněţ sehrává významnou úlohu při hodnocení zajištěnosti pohledávky věřitele. Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, povaţuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou (§ 167 odst. 2 IZ). Poţaduje-li to věřitelský výbor, provede se ocenění jednotlivých položek soupisu majetku znalcem, za předpokladu, ţe to věřitelský výbor finančně zajistí. Ocenění obtížně ocenitelného majetku můţe insolvenční správce zadat znalci i bez ţádosti věřitelského výboru; to neplatí, lze-li důvodně předpokládat, ţe náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší neţ přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění (§ 219 odst. 2, 3 IZ)30. Úloha znalce je rovněţ upravena v rámci řešení úpadku oddlužením, kdy v seznamu majetku dluţník kromě náleţitostí uvedených v § 104 odst. 2 IZ u kaţdé poloţky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a

30

Této problematice bude ještě věnována pozornost níţe.

41

odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouţí k zajištění, ocenění znalcem se nevyţaduje. V písemném souhlasu věřitele musí být uvedeno, jaká bude nejniţší hodnota plnění, na kterém se s dluţníkem dohodl (§ 392 odst. 2 IZ). Sluţeb znalce můţe vyuţívat i věřitelský výbor, který je oprávněn při své činnosti vyuţívat sluţeb právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků. Náklady, které tím členům nebo náhradníkům věřitelského výboru vzniknou, lze hradit z majetkové podstaty pouze se souhlasem insolvenčního soudu. Při udělování souhlasu insolvenční soud zkoumá účelnost vynaloţených nákladů, jejich rozsah v porovnání s celkovým rozsahem majetkové podstaty a přínos pro majetkovou podstatu. Je-li souhlas udělen, jde o pohledávku za majetkovou podstatou (§ 60 odst. 3 IZ). Znalec můţe být vyuţit i pro ocenění nepeněžité pohledávky. Pohledávku je nutné vţdy vyčíslit v penězích, i kdyţ jde o pohledávku nepeněţitou. Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den zahájení insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve, podle kurzu vyhlášeného v den její splatnosti. Pro přepočet pohledávek v cizích měnách, pro něţ Česká národní banka nevyhlašuje kurz devizového trhu, se pouţije střední kurz centrální banky příslušné země, popřípadě aktuální kurz mezibankovního trhu k americkému dolaru nebo k euru. Jde-li o pohledávku nepeněţitou nebo pohledávku neurčité výše, musí být vyjádřena v penězích na základě odhadu její hodnoty (§ 175 IZ). Znalec můţe být rovněţ vyzván k vyhotovení odhadu za účelem prodeje mimo dražbu. Při prodeji mimo draţbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaloţit na správu zpeněţovaného majetku (§ 289 odst. 2 IZ)

5. 3 Odměňování znalce v insolvenčním řízení Odměňování znalce v insolvenčním řízení má poměrně významnou úlohu nejen samozřejmě pro samotného znalce, ale zejména z pohledu finanční motivace účastníků řízení, kdy náklady na znalecký posudek můţe nést za určitých podmínek jak insolvenční správce ze své odměny, tak i věřitelé nad rámec výtěţku. Základní otázkou je za jakých podmínek lze odměnu znalce uhradit z majetkové podstaty.

42

Náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle zákona nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu, jsou zahrnuty v jeho odměně a nese je ze svého. Výjimečně můţe splnění těchto činností zadat jiným osobám na účet majetkové podstaty se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru; tím nejsou dotčeny jeho povinnosti ani odpovědnost podle tohoto zákona. Náklady insolvenčního správce spojené s vyuţitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové podstaty, jen je-li jejich využití účelné vzhledem k rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským výborem. (§ 39 odst. 2, 3). V těchto případech je tedy zřejmé, ţe náklady spojené se znaleckými posudky, které nesplňují výše uvedené podmínky, hradí správce ze své odměny. Autor práce však poznamenává, ţe za dobu účinnosti insolvenčního zákona se s tímto případem nesetkal. Odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem podle § 153 se řídí předpisy, které obecně upravují odměňování znalce při úkonech mimo soudní řízení. Výši odměny znalce schvaluje věřitelský výbor; nedojde-li ke schválení odměny do 15 dnů po ustanovení znalce, schvaluje jeho odměnu insolvenční soud. Zvláštní pozornost v tématu odměňování znalce si zasluhuje jiţ výše zmíněné ustanovení § 219 IZ, podle kterého je součástí soupisu majetku i ocenění provedené insolvenčním správcem, který přitom vychází z údajů v účetnictví dluţníka nebo v evidenci vedené podle zvláštního právního předpisu a z dalších dostupných informací. Ocenění se nepromítá do účetnictví dluţníka. Poţaduje-li to však věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem, za předpokladu, že to věřitelský výbor finančně zajistí. Toto ustanovení v praxi činí občasné potíţe. Správce je v tomto případě prvotním oceňovacím subjektem. Základem pro jeho ocenění však má být cena obvyklá.31 Stanovení ceny obvyklé je však v řadě případu poměrně náročné na oceňovací znalosti a praxi, kdy hrozí, ţe správce nebude pracovat v řízení s relevantními informacemi o hodnotě spravovaného majetku. Je tedy plně vlastní majetkovou odpovědností věřitelského výboru, aby důkladně zváţil případné zisky a ztráty z ocenění znalcem. V tomto smyslu rovněţ zasluhuje pozornost jiţ uvedené ustanovení § 219 odst. 2 IZ („poţaduje-li to však věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem, za předpokladu, 31

KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A. aj. Insolvenční zákon a předpisy související.. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2008, s. 282.

43

že to věřitelský výbor finančně zajistí“). Z prvoplánového výkladu by mohlo vyplývat, ţe věřitelský výbor, pokud bude posudek poţadovat, by měl náklady na posudek uhradit sám, resp. členové poměrně, obdobně jak je tomu např. v případě § 157 odst. 1 IZ („zajištění věřitelé uhradí do majetkové podstaty bez zbytečného odkladu společně a nerozdílně polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci; mezi sebou se vypořádají podle poměru hodnot jejich zajištění určených znaleckým posudkem“). V tomto případě však platí, ţe finančním zajištěním věřitelským výborem v tomto smyslu (z vlastních prostředků věřitelského výboru) se rozumí pouze situace, pokud to stav majetkové podstaty s dostatkem finančních zdrojů neumožňuje.32

5. 4 Ustanovení významná pro vlastní ocenění Nejvýznamnějším údajem pro vlastní práci oceňovatele je ustanovení § 155 odst. 1 IZ, který jednoznačně vymezuje tzv. den rozhodný pro ocenění. Pro účely ocenění majetkové podstaty na základě rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 153 platí, ţe provoz dlužníkova podniku skončil ke dni podání znaleckého posudku; části majetkové podstaty, ke kterým je uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, se ve znaleckém posudku ocení i odděleně. Další dva uţívané termíny nejsou pro oceňovatele v daném kontextu příliš významné. V rámci oddluţení jde o § 392 odst. 2 IZ („V seznamu majetku dluţník kromě náleţitostí uvedených v § 104 odst. 2 u kaţdé poloţky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouţí k zajištění, ocenění znalcem se nevyţaduje“). V ustanovení jiţ zmíněného ustanovení § 289 odst. 2 IZ upravující prodej mimo draţbu pak při tomto prodeji lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní.

32

KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A. aj. Insolvenční zákon a předpisy související.. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2008, s. 283.

44

6 Metodologicko právní aspekty ocenění podniku 6. 1 Definice podniku Z pohledu znalce oceňujícího v českém právním prostředí má největší význam definice uvedená v § 5 obchodního zákoníku: „…soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání. K podniku náleţí věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a souţí k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu slouţit. Podnik je věc hromadná…“33 Skutečnost, ţe podnik je věc hromadná (nikoliv soubor věcí individuálně určených), má značný význam pro samotný přístup k ocenění, kdy neoceňujeme „společnost“ ve smyslu subjektu práva, ale (většinou) „ţivý organismus“ s veškerým vnitřními i vnějšími interakcemi. To platí i přesto, ţe v odůvodněných případech (ocenění majetkovými metodami – viz níţe) oceňujeme separátně jednotlivé poloţky podnikových aktiv a pasiv. Jen na okraj lze poznamenat, ţe občas (i kdyţ ne příliš často) je ve znaleckém úkolu zadáváno „ocenění společnosti“. Komplexnost zmíněných interakcí, celistvost, funkčnost a hlavní cíl je vyjádřen rovněţ v obchodním zákoníku (§ 2) : „Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku“. Od pojetí podniku jako věci hromadné se pak zdánlivě odchylují další definice významné pro oceňovatele uvedené v obchodním zákoníku: Obchodní majetek je definován v § 6 odst. 1 takto: „Obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouţí nebo je určen k jeho podnikání. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek.“ Komplexní pohled na majetek podniku a závazky je pak zahrnut v pojmu obchodní jmění (§ 6 odst. 2): „Pro účely tohoto zákona se soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli, který je fyzickou osobou, v souvislosti s podnikáním označuje jako 33

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

45

obchodní jmění (dále jen „jmění“). Jměním podnikatele, který je právnickou osobou, je soubor jeho veškerého majetku a závazků.“ Zde je nutno poznamenat, ţe definice jmění je pro znalce významná proto, ţe ocenění jmění je vyţadováno v řadě případů definovaných v obchodním zákoníku a zejména v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev. Definici čistého obchodního majetku nalezneme v § 6 odst. 3 obchodního zákoníku: „Čistým obchodním majetkem je obchodní majetek po odečtení závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním, je-li fyzickou osobou, nebo veškerých závazků, je-li právnickou osobou.“ a v § 6 odst. 4 obchodního zákoníku, kde je vymezen pojem vlastní kapitál: „Vlastní kapitál tvoří vlastní zdroje financování obchodního majetku podnikatele a v rozvaze se vykazuje na straně pasiv.“ V odborné literatuře figuruje názor, ţe vlastní kapitál vymezený v § 6 odst. 4 obchodního zákoníku je třeba pojímat tak, jak jej vymezuje účetnictví. Naproti tomu čistý obchodní majetek je třeba chápat ve vazbě na „reálnou hodnotu“ podniku. Bude podstatný například v rámci koupě a prodeje, kdy kupec nebude zpravidla platit částky vypočtené účetnictvím. Vlastní kapitál je postaven na oceňování podle účetních pravidel, kde rozhodující váhu mají stále historické pořizovací ceny. Jejich výhodou je průkaznost, nevýhodou postupná ztráta vazby na ekonomickou realitu. Naproti tomu čistý obchodní majetek by měl být postaven na ocenění odpovídající ekonomické realitě, tj. v „reálných“ hodnotách.34 Na základě toho je pak nutno rozlišovat, které sloţky aktiv a pasiv do ocenění zahrnout. Na straně rozvahových aktiv často figuruje časové rozlišení, které však není součástí čistého obchodního jmění. Naopak do ocenění čistého obchodního jmění by měla být zahrnuta i aktiva mimobilanční. Na straně pasiv neoceňujeme v rámci oceňování čistého obchodního jmění opět časové rozlišení, na straně druhé je však nutné zohlednit mimobilanční závazky (např. směnečné rukojemství), resp. riziko jejich uplatnění, coţ v praxi působí v řadě případů problémy.

34

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 17.

46

6. 2 Cena a hodnota podniku Cena je hodnota vyjádřena v penězích. Tato definice vychází z teorie pracovní hodnoty Adama Smithe rozvinuté D. Ricardem a následně upravené K. Marxem. Objektivitu teze ilustruje např. i přijímání této definice i současnými konzervativními ekonomy - pro porovnání citace výroků Karla Marxe a Václava Klause: „Cena je ... směnná hodnota vyjádřená v penězích“35 „Cena je na nás bezprostředně nezávislým vyjádřením hodnoty toho či onoho ekonomického statku v penězích“.36 V případě ocenění podniku je poměrně problematické splnění znaleckého úkolu, který soudy formulují poměrně často (ve vazbě na ustanovení § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku) jako „stanovte cenu obvyklou podniku ...“. Cena je pouze vyjádřením hodnoty, kdy hodnota není skutečnost, ale odhad pravděpodobně dosažitelné ceny. Obvyklou cenou pro účely zákona o oceňování majetku se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.37 Cenu můţe vytvářet výlučně trh na základě střetu nabídky s poptávkou a je významně ovlivněn odhadem uţitku, který očekávají kupující i prodávající. To je však velmi problematické neboť trh s podniky v České republice

v podstatě neexistuje.

Mnohem výstiţnější by byla formulace znaleckého úkolu „Zjistěte hodnotu podniku ...“ (autor tuto formulaci při předběţných konzultacích s privátními objednateli znaleckých posudků v řadě případů doporučuje). Skutečnost, ţe cenu podniku v podstatě nelze stanovit, je mezi znalci dostatečně známa. Rozvinula se diskuze o vhodnosti dlouhodobě uţívané terminologie. Výraz „oceňování“ samozřejmě evokuje, ţe pod tímto pojmem se skrývá právě ono stanovení ceny. Proto začal

být

termín

„oceňování“

nahrazován

(z jazykového

hlediska

moţná

problematickým, avšak obsahově mnohem výstiţnějším) termínem „ohodnocování“ (viz např. Krabec, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. Praha: Grada Publishing, 2009. 35

MARX, K. Druhá část kapitoly o penězích Rukopisů „Grundrisse“ [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z: 36 KLAUS, V. Hrátky s korunou. MF Dnes 26. 4. 2002 [online]. [cit. 2010-03-17]. Dostupné z: 37 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.

47

6. 3 Mezinárodní oceňovací standardy Vzhledem k výše uvedené diskuzi o právní úpravě oceňování majetku v českém prostředí je nutno prezentovat jako východisko oceňovací praxe mezinárodní oceňovací standardy. 6. 3. 1 Mezinárodní oceňovací standardy IVS 1 Pro oceňovatele jsou významné pojmy jako jsou hodnota, cena, náklady a trh, tak jak je obsahují mezinárodní oceňovací standardy (IVS 1 – Market Value Basis of Valuation – revize 2005 a 2007) : „Hodnota (value) je zde v podstatě ztotoţněna s trţní hodnotou. Je to ekonomický pojem označující cenu, na které by se s největší pravděpodobností dohodli kupující a prodávající zboţí nebo sluţby, které jsou pouţitelné ke koupi. Hodnota není skutečnost, ale odhad pravděpodobné ceny, která by měla být zaplacena za zboţí nebo sluţby v dané době v souladu s konkrétní definicí hodnoty. Ekonomický pojem hodnoty odráţí názor trhu na uţitky, které získá ten, kdo vlastní dané zboţí nebo získá dané sluţby k datu ocenění. Cena (price) je termín pouţívaný pro částku poţadovanou, nabízenou nebo zaplacenou za zboţí nebo sluţbu. Prodejní cena je historickou skutečností, ať je zveřejněna nebo drţena jako důvěrná. V důsledku finančních moţností, motivací, nebo speciálních zájmů daného kupujícího a/nebo prodávajícího cena zaplacená za zboţí nebo sluţbu můţe nebo nemusí mít nějaký vztah k hodnotě, kterou by tomuto zboţí nebo sluţbě mohli přisoudit ostatní. Cena je však obecně indikace relativní hodnoty přisouzené zboţí nebo sluţbě konkrétním kupujícím a/nebo prodávajícím za určitých podmínek. Náklady (cost) představují cenu zaplacenou za zboţí nebo sluţbu, nebo částku potřebnou k vytvoření nebo produkci zboţí nebo sluţby. Kdyţ je toto zboţí nebo sluţba dokončena, jsou jejich náklady historickou skutečností. Cena zaplacená za zboţí nebo sluţbu se stává nákladem pro kupujícího. Trh (market) je prostředí, ve kterém jsou zboţí a sluţby obchodovány mezi kupujícími a prodávajícími prostřednictvím cenového mechanismu. Pojem trhu předpokládá, ţe zboţí a/nebo sluţba můţe být obchodována mezi kupujícími a prodávajícími bez omezení jejich činnosti. Kaţdá strana bude reagovat na vztahy nabídky a poptávky a ostatní cenotvorné faktory, stejně jako na vlastní schopnosti a

48

znalosti dané strany, její chápání relativní uţitečnosti zboţí a/nebo sluţby a její individuální potřeby a přání. Trh můţe být místní, regionální, národní nebo mezinárodní.“38 Klíčová je pak v Mezinárodních standardech IVS 1 definice trţní hodnoty: Tržní hodnota je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu, ve které my obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku. Nyní podrobnější komentář, který k této definici obsahují Mezinárodní oceňovací standardy: … odhadnutá částka ... odpovídá ceně vyjádřené v penězích, která by byla zaplacena za aktivum v transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery. Je to nejpravděpodobnější cena rozumně dostupná na trhu k datu ocenění v souladu s definicí trţní hodnoty. Je to nejlepší rozumně dostupná cena pro prodávajícího a nejvýhodnější rozumně dostupná cena pro kupujícího.Tento odhad především vylučuje odhad ceny zvýšené nebo sníţené zvláštními faktory nebo okolnostmi jako jsou atypické financování, prodej a dohoda o zpětném pronájmu, zvláštní hlediska nebo výhody poskytované někým, kdo je s prodejem spojen …by měl být majetek směněn…odráţí skutečnost, ţe hodnota majetku je odhadnutá částka, nikoli předem určená částka nebo skutečná prodejní cena. Je to cena, za kterou trh očekává, ţe by byla provedena transakce ke dni ocenění po splnění všech ostatních částí definice trţní hodnoty. …k datu ocenění …vyţaduje, aby stanovená trţní hodnota byla časově omezena. Protoţe se trhy a trţní podmínky mohou změnit, odhadnutá hodnota můţe být v jiné době nesprávná nebo nevhodná. …mezi dobrovolným kupujícím…Tento kupující není ani příliš dychtivý ani nucen kupovat za kaţdou cenu. Tento kupující je také ten, kdo kupuje podle situace na současném trhu a podle aktuálních trţních očekávání, a ne podle imaginárního nebo hypotetického trhu, u kterého nelze prokázat nebo předpokládat, ţe existuje. Případný kupující by měl zaplatit vyšší cenu, neţ jakou poţaduje trh. Současný vlastník majetku je zahrnut mezi ty, kteří tvoří „trh“. Oceňovatel nesmí udělat nerealistické předpoklady

38

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 21.

49

ohledně trţních podmínek, ani předpokládat úroveň trţní hodnoty vyšší, neţ jaká je rozumně dostupná. …dobrovolným prodávajícím …Je to prodávající, který není ani příliš dychtivý, ani není nucen k prodeji za jakoukoliv cenu, ani není připraven nabízet za cenu, která nepřichází za současného trhu rozumně v úvahu. Dobrovolný prodávající je motivován k prodeji majetku na trhu za nejlepší cenu dosaţitelnou na (otevřeném) trhu po náleţitém marketingu, ať uţ je tato cena jakákoli. Skutečná situace stávajícího vlastníka daného aktiva není součástí těchto úvah, protoţe „dobrovolný prodávající“ je hypotetický vlastník. …při transakci samostatných a nezávislých partnerů … vyţaduje transakci mezi stranami, které nemají mezi sebou blízké nebo zvláštní vztahy (např.mateřská a dceřiná společnost nebo vlastník a nájemce), které by mohly způsobit, ţe by cena nebyla pro trh typická, nebo by byla zvýšená v důsledku prvku zvláštní hodnoty. Transakce za trţní hodnotu se předpokládá mezi nesouvisejícími stranami, z nichţ se kaţdá počíná nezávisle. …po náležitém marketingu… znamená, ţe by majetek měl být na trhu vystaven nejvhodnějším způsobem tak, aby za něj byla získána nejlepší cena rozumně přicházející v úvahu při splnění definice trţní hodnoty. Délka doby vystavení se můţe měnit v závislosti na podmínkách trhu, ale musí být dostatečná k tomu, aby majetek mohl být zaznamenán odpovídajícím počtem potencionálních kupujících. Období vystavení předchází datu ocenění. … ve které by obě strany jednaly informovaně a rozumně…Kupující i prodávající jsou přiměřeně informováni o podstatě a vlastnostech majetku, jeho skutečném a potencionálním vyuţití a o stavu trhu k datu ocenění. Dále se předpokládá, ţe kaţdá strana jedná s touto znalostí a rozumně ve vlastním zájmu a usiluje o nejlepší cenu pro svoji pozici v transakci. Rozumnost je dána vztahem ke stavu trhu k datu ocenění, a ne výhodami vzniklými tak, ţe bychom situaci posuzovali někdy později jiţ se znalostí minulého vývoje. Není nezbytně nerozumné, kdyţ prodávající prodá majetek na trhu s klesajícími cenami za cenu, která je niţší neţ předchozí trţní cena. …a bez nátlaku… stanovuje, ţe kaţdá strana je motivována k uskutečnění transakce, ale není ani nucena, ani nepatřičně tlačena do její realizace. Trţní hodnota však obsahuje ještě jeden předpoklad, a to je nejlepší moţné vyuţití, které je v mezinárodních oceňovacích standardech definováno jako:

50

„Nejpravděpodobnější použití majetku, které je fyzicky možné, odpovídajícím způsobem oprávněné, právně přípustné, finančně proveditelné a které má za následek nejvyšší hodnotu oceňovaného majetku.“39

6. 3. 2 Mezinárodní oceňovací standardy IVS 2 (revize 2007) Tento standard si klade za cíl vymezit tzv. ostatní kategorie hodnoty (mimo hodnotu tržní) a definuje je takto: „Fair Value“: Částka, za níţ by mohlo být směněno aktivum mezi znalými a ochotnými kupujícími a prodávajícími při běţné transakci.“ (IVS, 2007, odst. 3.2., s. 88). „Investment Value“ nebo „Worth“: Hodnota pro konkrétního investora nebo skupinu (druh ) investorů s danými investičními cíli a/nebo kritérii. Můţe být vyšší či niţší neţ trţní hodnota. Trţní hodnota můţe odráţet vícero individuálních investičních hodnot. „Special Value“:Hodnota vyšší , neţ je hodnota trţní, odráţející specifické atributy aktiva, které mají hodnotu pouze pro speciálního kupujícího (Special Purcharser), definovaného jako kupujícího, který by z vlastnictví získal výhody běţnému kupujícímu nedostupné (s. 88). „Synergic Value“ (par. 3.6., s. 88) je synonymem Marriage Value, která představuje zvláštní případ Special Value, která vzniká na základě sloučení jednoho či více podílů na aktivu a tvořící dodatečnou hodnotu vyplývající ze synergií.“40 Z hlediska oceňování podniků v České republice je třeba věnovat mimořádnou pozornost tzv. investiční hodnotě, zejména při oceňování malých a středních podniků. Jak uvádí prof. Mařík: „Budeme-li pročítat posudky českých odhadců a znalců, tak tam investiční hodnotu jako explicitní cíl takřka nenalezneme. Téměř výhradním cílem je hodnota trţní. Je však třeba si uvědomit, ţe velká část posudků, která si klade za cíl nalézt trţní hodnotu, fakticky obsahuje pouze investiční hodnotu.“41

39

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 24. 40 KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty.Praha: Grada Publishing, 2009. s. 201. 41 MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 26.

51

6. 3. 3 Mezinárodní oceňovací standardy IVS 3 (revize 2007) Obsahem tohoto standardu je definování poţadavků na formu posudku: -

jednoznačně a určitě sdělit závěry hodnověrným způsobem,

-

identifikovat klienta, předpokládaný účel ocenění, sdělení výchozích dat, datum místního šetření apod.,

-

specifikovat kategorii hodnoty,

-

vlastnické právo, fyzický stav a další právní identifikaci aktiva,

-

předpoklady a omezující podmínky,

-

prohlášení, ţe ocenění je v souladu s IVS,

-

jméno, kvalifikaci a podpis oceňovatele.42

Pro doplnění lze uvést základní zásady uvedené v metodickém pokynu ZNAL České národní banky (dříve Komise pro cenné papíry) pro oceňovatele podniků (zejména zpracovávané pro účely squeeze out) : 1. Komplexnost 2. Úplnost 3. Vnitřní konzistence (vzájemná slučitelnost) 4. Nezávislost, nestrannost 5. Opakovatelnost znaleckého posudku 6. Důvodnost 7. Odůvodněnost 8. Vzájemná kontrola 9. Transparence43

42

KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 203. Komise pro cenné papíry. Znalecké posudky pro účely povinných nabídek převzetí a veřejných návrhů smluv o koupi účastnických cenných papírů (ZNAL). Vydáno KCP 2004. 43

52

6. 3. 4. Americké a německé oceňovací standardy Americké oceňovací standardy (US PAP)

- jejich význam je dán zejména

dlouholetou oceňovací tradicí podniků v americkém ekonomickém prostředí a bohatostí dat. Německý oceňovací standard (IDW S1)

- jeho význam spočívá zejména

v tom, ţe jako jediný je určen výlučně pro oceňování podniků a zachycuje některé jinde neobsaţené pohledy.44

6. 4 Základní metody oceňování podniku Podnik je moţné ocenit prostřednictvím metod, zařazených do těchto tří základních skupin: 1) Ocenění na základě analýzy výnosů (výnosové metody): a) Metoda diskontovaných peněţních toků (DCF). b) Metoda kapitalizovaných čistých výnosů. c) Kombinované (korigované) výnosové metody. d) Metoda ekonomické přidané hodnoty.45 Tato skupina metod vychází z poznatku, ţe hodnota statku je určena očekávaným uţitkem pro jeho drţitele, u podniků je tímto uţitkem očekávaný výnos. 2) Ocenění na základě analýzy trhu: a) Ocenění na základě trţní kapitalizace. b) Ocenění na základě srovnatelných podniků. c) Ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burzu. d) Ocenění na základě srovnatelných transakcí. e) Ocenění na základě odvětvových multiplikátorů.46 Tyto metody jsou zaloţeny na porovnání s obdobnými statky či obchodování s nimi. 3) Ocenění na základě analýzy majetku (majetkové ocenění): 44

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2 uprav. a rozšíř. vyd.. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 19. 45 Tamtéţ s. 36. 46 Tamtéţ. s. 36.

53

a) Likvidační hodnota. b) Účetní hodnota vlastního kapitálu na principu historických cen. c) Substanční hodnota na principu úspory nákladů. d) Substanční hodnota na principu reprodukčních cen. e) Majetkové ocenění na principu trţních hodnot.47 Metody jsou zaloţeny na ocenění jednotlivých sloţek majetku na různých bázích v závislosti na různých předpokladech.

47

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2 uprav. a rozšíř. vyd.. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 36.

54

7 Ocenění podniku v konkurzu 7. 1 Popis situace a právní aspekty Předběţný správce převzal po dluţnickém insolvenčním návrhu v roce 2009 podnik GAMA, a.s. (specializovaná textilní výroba) jehoţ činnost nadále pokračovala. Předběţný správce byl ustanoven v souladu s § 27 insolvenčního zákona na základě kterého insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem můţe insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběţného insolvenčního správce (dále jen "předběţný správce") a toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku. Předběţný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uloţené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůţe insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, neţ v jakém náleţí insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanovíli insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběţný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností, přičemţ ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběţného správce.48 Ustanovení předběţného správce je předběţným opatřením podle § 82 insolvenčního zákona. Důvody ustanovení předběţného správce jsou dále rozšířeny v ustanovení § 112 insolvenčního zákona, na základě kterého insolvenční soud ustanoví předběţným opatřením předběţného správce i bez návrhu, jestliţe nařídil předběţné opatření, kterým omezil dluţníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, neţ je uvedeno v § 111. Insolvenční soud můţe předběţného správce ustanovit i tehdy, jestliţe vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběţně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závaţné důvody. Povinností předběţného správce je provést opatření ke zjištění dluţníkova majetku a k jeho zajištění, jakoţ i k přezkoumání dluţníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.

48

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

55

Jestliţe insolvenční soud před rozhodnutím o úpadku zruší předběţné opatření, kterým byl ustanoven předběţný správce, uloţí mu současně, aby ve stanovené lhůtě podal insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval náklady, které mu vznikly. Stejně se postupuje, jestliţe na základě odvolání změní předběţné opatření odvolací soud, ledaţe jde o změny, které se netýkají osoby předběţného správce a jeho činnosti.49 Velký rozsah majetkové podstaty můţe být sám o sobě důvodem pro ustavení předběţného správce , kdy insolvenční soud bude veden pouze snahou řádně zjistit rozsah potenciální majetkové podstaty dluţníka. Důvodem pro ustavení předběţného správce můţe být také předmět činnosti dluţníka, zvláště půjde-li o provoz speciální.50 V tomto případě podle názoru autora této práce vedl insolvenční soud k ustanovení předběţného správce „rozsah majetkové podstaty, který je vhodné předběžně zjistit a zajistit“. Důvodem insolvenčního návrhu byla platební neschopnost a předluţení naplňující podmínky ustanovení insolvenčního zákona: „1. Dluţník je v úpadku, jestliţe má a) více věřitelů, b) peněţité závazky po dobu delší neţ 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen „platební neschopnost“). 2. Má se za to, ţe dluţník není schopen plnit své peněţité závazky, jestliţe a) zastavil platby podstatné části svých peněţitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není moţné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněţitých pohledávek vůči dluţníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předloţit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uloţil insolvenční soud. 3. Dluţník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předluţen. O předluţení jde tehdy, má-li dluţník více věřitelů a 49

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 50 KOZÁK, J. BUDÍN, P., DADAM, A. aj. Insolvenční zákon a předpisy související.. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2008, s. 143.

56

souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dluţníkova majetku se přihlíţí také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, ţe dluţník bude moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat“.51 Podnik GAMA byl v dlouhodobé ztrátě, kterou stejně jako insolvenci generoval dřívější postup jediného akcionáře - zahraničního vlastníka, který odebíral významnou část produkce za diktované ceny nedosahující ani výrobních nákladů. Po nástupu prvních projevů hospodářské krize mateřská společnost jiţ platby zastavila zcela. V rámci insolvenčního řízení soud následně rozhodl o způsobu řešení úpadku konkurzem. Insolvenční správce propustil část zaměstnanců, vypověděl nevýhodné smlouvy (podnik zahraničního akcionáře se mezitím rovněţ dostal do úpadku) a pokračoval ve výrobní a obchodní činnosti. Následně správce navrhl věřitelskému výboru a soudu zpeněţení podniku dluţníka, coţ je zpravidla nejrychlejší a nejefektivnější způsob zpeněţení majetkové podstaty.

Podle § 290 insolvenčního zákona dluţníkův podnik můţe insolvenční

správce zpeněţit jedinou smlouvou. Smlouvu o prodeji podniku můţe insolvenční správce uzavřít jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu můţe insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva účinnosti. Výtěţek zpeněţení dluţníkova podniku jedinou smlouvou je součástí celkového výtěţku zpeněţení majetkové podstaty a nemůţe slouţit pouze ke krytí závazků souvisejících s prodávaným podnikem.52 Věřitelský výbor a insolvenční soud podmínili udělení souhlasu s tímto prodejem předloţením znaleckého posudku, na základě kterého by mohli porovnat ocenění podniku výnosovou metodou pro případ prodeje celého podniku s variantou, kdyby správce zastavil výrobu, majetek by postupně rozprodal, vyplatil odstupné a uhradil veškeré zapodstatové pohledávky související s výrobní činností.

51

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 52 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů.

57

7. 2 Vlastní ocenění 7. 2. 1 Základní údaje o podniku 53 Akciová společnost GAMA, a.s. vznikla transformací ze státního podniku v roce 1991. Prošla kupónovou privatizací a v roce 2005 se stala jediným akcionářem zahraniční společnost DELTA GmbH. Trţby a výkony (ziskové parametry budou uvedeny v rámci výpočtu výnosovou metodou) Rok Trţby a výkony v tis. Kč

2007

2008

390.000

199.000

Počet zaměstnanců

129

Počet zaměstnanců ve výpovědi s nárokem na odstupné

42

Postup práce 1. Zjišťování vstupních údajů

účetní podklady, fyzické prohlídky, technologie, rozhovory s managementem a zaměstnanci.

2. Rámcová analýza trhu

analýza vlastní prodejní sítě (počet zákazníků, členění dle obratu), analýza zahraničního trhu, konkurence (největších 11 dle obratu v ČR, 6 v SR), bylo odhadnuto, ţe GAMA má současný potenciál 1,5% na českém trhu (průměrná spotřeba produkce na obyvatele).

3. Rámcová finanční analýza

ukazatele rentability, zadluţení, aktivity a likvidity výsledek - nedobrá finanční kondice podniku.

53

Zpracováním znaleckého posudku byl v roce 2009 pověřen insolvenčním správcem na základě souhlasu věřitelského výboru autor této práce. Vzhledem k povinnosti mlčenlivosti sjednané ve smlouvě o dílo a současně z důvodu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících nemohou být uvedeny údaje, které by umoţňovaly identifikaci podniku. Základní poměrové proporce ekonomických ukazatelů, postupy a závěry však zůstaly zachovány.

58

4. Vymezení nepotřebných aktiv

část zásob – zohledněno při vlastním ocenění.

5. Závěr: bez významných investic spojených s restrukturalizací podnik není za současného stavu ţivotaschopný.

7. 3 Ocenění podniku na bázi analýzy trhu V průběhu šetření bylo zjištěno, ţe v tříletém období před vlastním oceněním byly v ČR prodány 100%-ní obchodní podíly dvou společností vyrábějících obdobnou produkci. První za 0,8 násobek ročního obratu, druhá za 1,2 násobek. Vzhledem ke skutečnosti, ţe tyto údaje byly získány neoficiálně a nikde nebyly zveřejněny, nebylo je moţné při ocenění vyuţít. Navíc absentovaly veřejně dostupné podklady pro přesnější porovnání (nebyly uloţeny účetní závěrky do sbírky listin). Vzhledem ke skutečnosti, ţe oceňovaný podnik GAMA není emitentem veřejně obchodovatelných akcií a s přihlédnutím k jeho záporným hospodářským výsledkům nebylo moţné ani vyuţití jiných metod (např. odvětvové metody násobitelů). Z důvodů výše uvedených je využití analýzy trhu pro ocenění GAMA, a.s. shledáno jako nemožné.

7. 4 Ocenění podniku výnosovou metodou na bázi kapitalizovaných čistých výnosů Jak vyplývá z výše uvedeného (záporné hospodářské výsledky), jeví se v našem případě jakékoliv výnosové ocenění jako irelevantní. Vzhledem k zadání (diplomové práce i znaleckého úkolu) je ocenění touto metodou vypracováno. Vzhledem ke specifičnosti oceňovaného podniku v insolvenčním řízení, kdy je mimořádně obtíţná jakákoliv prognóza, byla zvolena tzv. „metoda praktiků“ pouţívaná zejména v německy mluvících zemích. Z téhoţ důvodu byla v rámci této metody vybrána metoda paušální. „V praxi naráţíme na případy, kdy je jakákoliv prognóza obtíţná. Týká se to především podniků, které mají určitou minulost, ale jejich budoucnost je obtíţně predikovatelná. ... Pro tyto podmínky můţe být vhodná tzv. paušální metoda“.54

54

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 271.

59

K výpočtu vedou následující kroky: 1. Výpočet kalkulované úrokové míry (můţe být vypočtena v kterékoliv fázi před výpočtem výnosové hodnoty podniku) 2. Úprava minulých výsledků hospodaření 3. Přepočet na cenovou hladinu k datu ocenění 4. Výpočet trvalého čistého výnosu. 5. Výpočet výnosové hodnoty podniku. Výpočet kalkulované úrokové míry Výnosnost dlouhodobých státních dluhopisů byla zjištěna z emisního kalendáře střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů na 1. čtvrtletí roku 2009. Z emisního kalendáře byl vybrán (doporučené pouţití dluhopisů s dobou splatnosti 10 let): Základní charakteristika dluhopisu:55 Emitent: Česká republika zastoupená Ministerstvem financí Název: Dluhopis České republiky, 2009 - 2019, 5,00 % Zkrácený název: ČR, 5,00 %, 19 Pořadové číslo emise: 56 Jmenovitá hodnota: Kč 10 000 Forma dluhopisu: cenný papír na doručitele Podoba dluhopisu: zaknihovaný cenný papír Datum emise: 23. března 2009 Datum splatnosti: 11.dubna 2019 Úrokový výnos: kupon s pevnou úrokovou sazbou 5,00 % p.a. Zdanění úrokových výnosů: podle právních předpisů České republiky ISIN: CZ0001002471 Míra inflace, vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12-ti měsíců. 55

Sdělení Ministerstva financí ze dne 11. března 2009, jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2009 – 2019, 5,00 % [online]. [cit. 2010-03-18]. Dostupné z: .

60

Vzhledem k pouţití oceňovací metody na bázi kapitalizovaných čistých výnosů byl pro výpočet pouţit inflační cíl ČNB od ledna 2010 schválený bankovní radou ČNB dne 8.3. 2007.56 Nezbývá, neţ sdílet optimismus bankovní rady (který do dnešního dne nebyl korigován) a pro výpočet vyuţít horní hranici inflačního cíle od roku 2010, tedy 3,00%. Odhad rizikové přiráţky stavebnicovou metodou:57 Stavebnicová metoda v podstatě představuje kvalifikovaný odhad různých rizik, které jsou vyhodnocovány oceňovatelem. Kaţdé riziko se přitom skládá z více faktorů, které jsou jednotlivě bodově hodnoceny zpravidla ve čtyřech stupních (nízké – přiměřené – zvýšené – vysoké). Jednotlivým rizikům pak můţe být přiřazena váha na základě úsudku odhadce. Tato metoda je srozumitelná, avšak poměrně subjektivní, závislá na vlastním hodnocení a informacích oceňovatele, které bývají často determinovány klientem. Poměrně vysokou volnost má zde odhadce ve smyslu moţností a úprav zařazených faktorů rizika s ohledem na konkrétní podnik. V našem případě byla riziková přiráţka odhadnuta jako relativně vysoká (27%), je však nutno konstatovat, ţe z důvodu jednoznačné predikce nulové hodnoty podniku jejímu odhadu a vysoké volatility rizik podniku v konkurzu nebyla odhadu věnována nadstandardní pozornost, neboť jakýkoli výsledek by konečnou hodnotu ocenění nemohl v tomto případě ovlivnit. - přiráţka za riziko trhu

8,50%

- přiráţka za obchodní riziko

7,50%

- přiráţka za riziko oboru

5,00%

- přiráţka za finanční rizika

5,00%

- přiráţka za rizika managementu

2,00%

Riziková přiráţka celkem:

27,00%

56

Nový inflační cíl ČNB a změny v komunikaci měnové politiky [online]. [cit. 2010-03-18]. Dostupné z: . 57 Detailní popis stavebnicové metody viz MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd.. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 236 – 251.

61

Výpočet: průměrná výnosnost dlouhodobých státních dluhopisů ve výši 5,00 % inflační cíl ČNB 3,00 %. riziková přiráţka odhadnuta na 27,00 %. Kalkulovaná úroková míra je 5,00 % - 3,00 % + 27% = 29,00 %, označujeme ji jako iK. Bazické indexy představují vyjádření míry inflace přírůstkem spotřebitelských cen k základnímu období (prosinec 2008 = 100). Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12-ti předchozích měsíců. Tato míra inflace je vhodná při úpravách nebo posuzování průměrných veličin. Bere se v úvahu zejména při propočtech reálných mezd, důchodů apod. Tabulka58 Rok Míra inflace

2006

2007

2008

2,5

2,8

6,3

Daň z příjmu právnických osob (budoucí odhad) je v současné fázi hospodářského a politického cyklu (volby 2010) velmi obtíţně odhadnutelná. Při výpočtu byla kalkulována míra zdanění 21%.

58

Míra inflace [online]. [cit. 2010-03-18]. Dostupné z:

62

Vlastní výpočet (údaje uvedeny v tis. Kč) 2006

2007

2008

- 2 726

- 76 558

- 54 972

+ 10 150

+ 9 924

+ 9 664

- Finanční výnosy

- 7 245

- 8 984

- 2 809

- Trţby z prodeje dlouhodobého majetku

- 6 807

- 5 866

- 23 660

+ Zůstatková cena dl. maj. (prodaného)

+ 6 819

+ 8 610

+ 21 587

- Mimořádné výnosy

0

0

0

+ Mimořádné náklady

0

0

0

Upravený výsledek hospodaření před odpisy

+ 191

- 72 874

- 50 190

Cenový index řetězový

1,025

1,028

1,063

Cenový index bazický

0,973

0,941

1,000

UVH upravený o inflaci

+ 196

- 77 443

- 50 190

1

2

3

+ 196 - 145 748

- 150 570

Výsledek hospodaření před zdaněním + Odpisy

Váhy UVH upravený o inflaci x váhy Výpočet upravený o váhy:

- 296 122 / 6 = - 49 354 tis. Kč

Trvale odnímatelný čistý výnos před odpisy Odpisy

- 49 354 tis. Kč - 9 664 tis. Kč

Trvale odnímatelný čistý výnos

- 59 018 tis. Kč

Daňový základ

0,-

Kč

Daň (21%)

0,-

Kč

Trvale odnímatelný čistý výnos po zdanění

0,-

Kč

Odpisy byly z důvodu nepredikovatelnosti záměrů budoucího vlastníka uvaţovány v hodnotě roku 2008, při přepočtu na reprodukční hodnotu by byly nepochybně mnohem vyšší. Pozn.: Podnik disponuje významným objemem nepotřebných aktiv. Vzhledem ke skutečnosti, že hodnota podniku na bázi kapitalizovaných čistých výnosů je vysoce

63

záporná (resp. nulová), nemá na tomto místě význam provádět jejich ocenění, když toto bude předmětem posouzení likvidační hodnoty podniku. Závěr Při ocenění výnosovou metodou na bázi kapitalizovaných čistých výnosů lze konstatovat, ţe dosavadní podnikatelská činnost podniku je hluboce ztrátová, tudíţ podnik úpadce GAMA, a.s. oceňuje odhadce nulovou hodnotou. Vzhledem ke skutečnosti, ţe při místním šetření byly zjištěny určité disproporce v tvorbě hospodářského výsledku v minulosti (generované převáţně direktivně administrativní cenotvorbou v důsledku externích vlastnických vlivů), byla analýza doplněna o predikci předpokládatelného hospodářského vývoje v roce 2009 po eliminaci disproporčních vlivů na tvorbu cen. Ocenění podniku výnosovou metodou (odhad pro rok 2009) Při výhledovém ocenění pro rok 2009 bez výše popsaných negativních vlivů odhadce vycházel z dílčích (měsíčních) hospodářských výsledků podniku do dubna, z kontraktačního plánu odbytu a z nákladové analýzy očištěné od nákladů spojených s konkurzním řízením (zejména odstupné) při současném abstrahování od prodeje nepotřebného majetku v rámci zpeněţování konkurzní podstaty, které se jako výnos z prodeje dlouhodobého majetku do standardního ocenění nezapočítává (viz výše). Odhad hospodářského výsledku za rok 2009 (v tis. Kč) Trţby za vlastní výkony a zboţí

64 360

Výrobní spotřeba

27 380

Sluţby

5 044

Osobní náklady včetně odvodů (při stavu 129 zaměstnanců) 31 083 Jiné provozní náklady

613

Odpisy

8 785

Hospodářský výsledek před zdaněním

- 8 545

64

Je tedy zřejmé, ţe předpokládaná hodnota podniku úpadce ke dni 31. 12. 2009 by byla opět záporná (nulová), i kdyţ disproporce poměru ztráty a výnosů není tak významná, jako v předchozích obdobích. Byť je tento výpočet pouze kvalifikovaným odhadem, jednoznačně poukazuje na skutečnost,

ţe

eliminace

negativních

vlivů

na

cenotvorbu

předcházejících

insolvenčnímu řízení nepostačila sama o sobě k tvorbě kladného hospodářského výsledku. Podle názoru odhadce je nezbytná zcela zásadní restrukturalizace podniku. Rezervy lze vidět částečně v oblasti nákladové (osobní náklady), ale zejména v oblasti investičně náročného transferu

výrobního programu podepřeného dlouhodobě

zajištěnou zakázkovou náplní v oblasti výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Souběţně lze konstatovat, ţe dlouhodobá prolongace trendů bez razantních zásahů ve smyslu zásadní restrukturalizace by zřejmě nadále vedla k postupnému sniţování hodnoty majetkové podstaty. Na základě prezentace předběţných výsledků objednateli posudku (nulová hodnota podniku zjištěná výnosovou metodou) byl odhadce vyzván k doplnění posudku o ocenění majetkovou likvidační metodou. Jako předpoklad pro ocenění byla zadána modelová situace – ukončení veškeré výrobní činnosti podniku úpadce ke dni 30. 6. 2009, prodej jednotlivých částí majetku, a tím zastavení negativního vlivu pokračující hospodářské činnosti podniku na majetkovou podstatu při zohlednění veškerých souvisejících závazků (odstupné, úhrada zapodstatových pohledávek apod.).

7. 5 Ocenění podniku majetkovou metodou na bázi likvidační hodnoty Likvidační hodnota je zjišťována za předpokladu, ţe majetek podniku bude rozdělen, rozprodán nebo zlikvidován. Výpočet likvidační hodnoty je sice v principu jednoduchý, z praktického hlediska však velice obtíţný, neboť je třeba odhadnout, do jaké míry bude trh schopen majetek vstřebat a za jaké ceny.59

59

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd.. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007, s. 322.

65

Ocenění ke dni 30. 6. 2009

(údaje netto v tis.Kč při zohlednění plánované výše

pohledávek, účtů, peněz, zásob a dalších aktiv k tomuto dni)60 AKTIVA

Účetní hodnota

Hodnota po

netto

přecenění

67 664

40 000

1 663

22

21 313

5 771

Zásoby

81 936

22 964

Pohledávky

19 921

21 494

1 084

1 084

700

700

193 581

92 035

Účetní hodnota

Hodnota po

Stavby a pozemky Dlouhodobý nehmotný majetek Movitý majetek vč. leasingových práv, jiný a nedokončený DHM

Zálohy Peníze a účty v bankách AKTIVA CELKEM ZÁVAZKY

přecenění Budoucí závazky vůči zaměstnancům (odstupné

16 706

16 706

4 441

4 441

9 908

9 908

31 055

31 055

162 526

60 980

po 30.6.2009) Nevyplacené mzdy, odvody a odstupné (do 30.6.2009) Ostatní pohledávky za podstatou z výrobní činnosti ZÁVAZKY CELKEM VÝSLEDEK (aktiva – závazky)

Ocenění jednotlivých poloţek aktiv a pasiv Zálohy:

Oceněny jmenovitou hodnotou

Peníze a účty v bankách:

Oceněny jmenovitou hodnotou.

Závazky:

Oceněny jmenovitou hodnotou.

60

Pozn.: Pro ocenění byly zdrojem inventarizační aktualizované soupisy jednotl. aktiv, nikoliv účetní hodnota netto.

66

Ostatní aktiva jsou oceněny zvlášť (viz níţe). V brutto hodnotě aktiv figurují i významnější poloţky s nulovou zůstatkovou (netto) hodnotou: - Nehmotné výsledky výzkumu a vývoje (38.419 tis. Kč) – náklady na restrukturalizační studii po vstupu zahraničního vlastníka (v době ocenění jiţ hospodářsky zcela nevyuţitelné). - Obchodní podíly:

GAMA Slovakia, s.r.o. – nečinná, předluţená ASTROTEX, spol. s.r.o. – nečinná, v likvidaci PULA, a.s.

- konkurz

ROPOTEX, a.s. – konkurz

7. 5. 1 Ocenění nemovitostí Popis areálu Předmětem ocenění je výrobní areál společnosti GAMA, a.s., který se nachází v Budíkově, na ulici Staňkova. K datu ocenění jsou objekty vyuţívané vlastníkem nemovitosti k provozování textilní výroby. Město Budíkov má cca 13 000 obyvatel a je významným městem regionu s výbornou občanskou vybaveností. Oceňovaný areál je umístěn v atraktivní lokalitě, cca 1 km od centra města, ve vzdálenosti cca 400 metrů od hlavní komunikace procházející městem ve směru Budíkov – Kohoutov. Okolní zástavba je tvořena objekty sluţeb, obchodu a bydlení. Oceňovaný areál je tvořen administrativním objektem, výrobně-skladovacími objekty a pomocnými objekty (kotelna, garáţe) s pozemky pod oceňovanými stavbami a přilehlými pozemky, v areálu se nachází dostatečné mnoţství manipulačních a parkovacích ploch. Oceňované objekty slouţí pro výrobní, skladové a administrativní účely. Nejstarším stavebním objektem je hlavní administrativní budova z roku 1890, hlavní výrobní haly byly postaveny v letech 1975 aţ 2000. Oceňovaný areál je napojen na inţenýrské sítě: vodovod z řadu, kanalizace do řadu, plyn, elektro a telefon. Předmětný areál je velmi dobře situovaný v rámci místní lokality a je přístupný po zpevněné komunikaci. Tvar pozemků je přibliţně obdélníkový

67

a jsou rovinné. Stavební objekty jsou uţívány v souladu s právním stavem, pojistná smlouva na nemovitý majetek byla předloţena při místním šetření. Metody ocenění Ocenění nemovitého majetku (odhad obvyklé ceny) je provedeno za účelem zjištění likvidační hodnoty jednotlivých sloţek majetku společnosti GAMA, a.s.. Pro odhad obvyklé ceny je hodnocení prováděno jak v zahraniční, tak v naší praxi v zásadě třemi základními metodami, které jsou pouţívány v různých modifikacích. metoda nákladového ocenění tj. zjištění věcné hodnoty metoda výnosová metoda srovnávací

Charakteristiky jednotlivých pouţitých metod: Metoda nákladového ocenění (věcná hodnota) Jedná se v podstatě o stanovení nákladů na pořízení stavby v současných cenách a určení opotřebení, přiměřeného stáří a skutečného stavu stavby (časová cena, vystihující reálný, technický stav v čase ocenění). Základem pro ocenění budov je zjištění zastavěné plochy, obestavěného prostoru a dalších ukazatelů, nebo obestavěného prostoru u atypických staveb a to předpisem pro měření staveb tj. § 1 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, ţe vyhláška č. 279/1997 Sb. pouţívá koeficienty změny cen staveb, jeţ přiměřeně upravují základní cenovou úroveň 1994 na úroveň současnou, pouţije se zpravidla cena zjištěná podle této vyhlášky (v platném znění), bez koeficientu prodejnosti. Od výchozí ceny staveb se odečte opotřebení, které odpovídá staří dané stavby, nevyţadující okamţitou rozsáhlejší opravu pro uvedení do provozuschopného stavu. Pouţívá se nejčastěji metoda lineární. V případech kdy je budova ve stádiu před nebo po opravě, nebo je v mimořádně dobrém nebo mimořádně špatném technickém stavu, nebo je opotřebení objektivně vyšší neţ 85 %, se opotřebení stanoví analytickou metodou.

68

Metoda výnosová Výnosové oceňování je jednou ze standardních metod zjišťování odhadu obvyklé ceny, resp. trţní ceny, mezinárodně uznávanou a pouţívanou. Výnosová hodnota vyjadřuje schopnost nemovitostí vytvářet výnos. Dosahovaný výnos je pak charakteristikou uţitkovosti. Výnosovou hodnotu nemovitosti je moţné stanovit v zásadě dvěma způsoby, z nichţ v České republice se v současné době pouţívá zejména metoda kapitalizace stabilizovaného, trvale dosaţitelného ročního výnosu příslušnou úrokovou mírou kapitalizace. Výnosová hodnota, tj. kapitalizace stabilizovaného trvale dosaţitelného ročního výnosu podle se určí dle výrazu: stabilizovaný výnos x 100 (%) výnosová hodnota

=

----------------------------úrok. míra kapitalizace (%)

Metoda srovnávací V principu se jedná o vyhodnocení cen prodejů nemovitostí srovnatelných svým charakterem, velikostí a lokalitou, které byly realizovány v průběhu uplynulých dvanácti měsíců. To proto, ţe za delší dobu údaje ztratily svou vypovídací schopnost. Toto srovnání se provádí na základě vlastního průzkumu trhu nemovitostí, vyhodnocením údajů z denního i odborného tisku, vývěsek realitních kanceláří, sledováním aukcí a draţeb, konzultacemi s realitními kancelářemi a správci nemovitostí. Závěrem tohoto šetření je odhadovaná prodejní cena pro srovnatelné nemovitosti se zohledněním současné situace na trhu. Pro ocenění nemovitého majetku bude proto pouţito věcné, výnosové a srovnávací metody ocenění. Rekapitulace Aplikací různých, výše uvedených metod pro stanovení obvyklé ceny nemovitostí bylo dosaţeno níţe uvedených hodnot nemovitého majetku.

69

Způsob ocenění

Hodnota

Věcná hodnota nemovitého majetku celkem

212 537 690,- Kč

- hodnota stavebních objektů

203 185 340,- Kč

- hodnota pozemků (dle cenové mapy)

9 352 350,- Kč

Výnosová hodnota nemovitého majetku

38 621 000,- Kč

Hodnota

39 936 000,- Kč

nemovitého

majetku

zjištěná

porovnávacím způsobem Obvyklá cena (trţní hodnota)

40 000 000,- Kč

Výše uvedené hodnoty představují základní přístupy při hodnocení nemovitostí. Kaţdý z těchto přístupů má v tomto hodnocení jinou váhu a vypovídací schopnost při stanovení ceny obvyklé. V současné době jsou při stanovení trţní hodnoty nemovitostí preferovány přístupy výnosový a porovnávací, které odráţejí zájem případných investorů (výnosový přístup) či reálná data ověřená realitním trhem (porovnávací přístup). Naopak přístup na základě věcné hodnoty představuje cenu stavebního materiálu a stavebních prací bez ohledu na schopnost realizovat tyto ceny na trhu s nemovitostmi. S ohledem na výše uvedené je trţní hodnota nemovitého majetku odhadnuta v úrovni porovnávací metody. Trţní hodnota nemovitého majetku k datu 30. 6. 2009 představuje celkem 40.000 tis. Kč.

70

7. 5. 2 Ocenění hmotného a nehmotného majetku Typ movitého majetku z hlediska právní stability: Právní ţivotnost (doba od vzniku majetku po jeho právní zánik): bez omezení Právní odolnost (kvalita vlastnických práv): stabilní Znalcům nebyly předloţeny ţádné skutečnosti, jeţ by ohroţovaly vlastnická práva k majetku. Do ocenění proto nejsou promítnuty ţádné závazky týkající se vlastnictví a omezení uţívání. Ekonomické určení Vyuţitelnost movitého majetku Jak jiţ bylo výše uvedeno, jedná se o soubor majetku, který je nezbytný pro běţný provoz při výrobě konfekčního textilního zboţí. Majetek by měl nadále zabezpečovat věcnou stránku podnikatelské činnosti. Bez tohoto majetku je činnost výroba konfekčního textilního zboţí vyloučena. Oceňovaný soubor majetku je v současnosti vyuţíván vlastníkem v souladu s jeho technicko-ekonomickým určením. Průměrná technická ţivotnost (doba, po kterou je moţno majetek uţívat v souladu s jeho technickým určením a platnými předpisy) se předpokládá po dobu dalších 5 - 10 let za předpokladu řádné údrţby. Dle sdělení zástupců zadavatele bude do budoucna nutné v případě pokračování výroby z důvodu zmenšení výrobní kapacity, zredukovat strojový park včetně příslušenství cca o jednu třetinu. Specifické předpoklady a charakter majetku Zvláštní charakter posuzovaného majetku spočívá v tom, ţe: - se souborem oceňovaného movitého majetku daného typu a v celé šíři je na volném trhu obchodováno ve velmi omezeném rozsahu, prakticky vůbec, - v daném místě a čase nebylo moţno nalézt srovnatelné transakce pro porovnání v celé šíři oceňovaného souboru majetku.

71

Metodologie ocenění Ocenění movitého majetku Obecně bývá hodnota movitého majetku odhadována za pomocí několika metod ocenění: - z hodnoty nákladů na hmotnou substanci majetku podle stavu ke dni ocenění (substanční, nákladové metody), - z ekonomických efektů plynoucích vlastníkovi z drţby majetku, např. alternativního pronájmu (výnosové metody), - na základě porovnání s obdobnými transakcemi převodů srovnatelného majetku, které se vyskytují na trhu (porovnávací metody), - kombinovanou metodou ocenění, která je aplikovaná v situaci, kdy zjištěná nákladová ani výnosová hodnota majetku nedává samostatně reálný obraz o trţní hodnotě majetku, neboť získané výsledky se zpravidla diametrálně liší. Jedná se o situaci, kdy objem vynaloţených investičních nákladů nemá za dané ekonomické situace své opodstatnění, jedná se tzv. ekonomický nedostatek. Ocenění dlouhodobého nehmotného majetku Nehmotný majetek je specifický pro ocenění v tom, ţe část majetku (software) nelze volně převádět s ohledem na platné zákony a dále, ţe je zpravidla úzce přizpůsoben specifickým poţadavkům současného uţivatele, a jeho pouţití mimo subjekt je často velmi problémové. Proto také níţe uvedené ocenění platí za předpokladu, ţe budoucí nabyvatel si zajistí převody tohoto majetku v návaznosti na platné právní normy v České republice. Jinak je hodnota oceňovaného nehmotného majetku rovna nule. Volba modelů ocenění hmotného movitého majetku S ohledem na charakter oceňovaného souboru movitého majetku, jeho umístění, aktuální trţní prostředí a zejména účel ocenění znalec zastává názor, ţe hledaná cena obvyklá by měla vycházet z věcné podstaty předmětu ocenění a účetní evidence. Soubor hmotného movitého majetku bude dále oceněn substančním modelem ocenění kombinaci s porovnávací metodou.

72

Volba modelu ocenění osobních vozidel Pro stanovení trţní hodnoty oceňovaných vozidel jak v rámci ocenění samostatných motorových vozidel tak i ocenění leasingových práv se znalec rozhodl aplikovat porovnávací model ocenění. Popis metodologie ocenění Substanční model ocenění Metodika oceňování movitého majetku vychází z technického stavu majetku jeho stáří a předpokládané technickoekonomické ţivotnosti. Na základě určení technického stavu daného majetku včetně omezujících faktorů (např. morální opotřebení zařízení, jeho technický stav a jiné např. převoditelnost), je odvozena jeho věcná hodnota (cena časová), tj. reprodukční cena věci sníţená o přiměřené opotřebení odpovídající průměrně opotřebené věci stejného stáří a přiměřené intenzity pouţívání, ve výsledku pak sníţená o náklady na opravu váţných závad, které znemoţňují okamţité uţívání věci. Obecně se technický stav posuzuje na základě ţivotnosti a hodnocení základních provozních vlastností ve vztahu k technické hodnotě movitého majetku nového nebo zařízení srovnatelného typu, včetně zohlednění morálního opotřebení. Při stanovení ceny časové bude brán zřetel na tato kritéria: pořizovací cenu, ţivotnost, stáří, technický stav, funkčnost, stupeň fyzického a morálního opotřebení, intenzitu a způsob provozu, provedené opravy, údrţbu. Ocenění hmotného movitého majetku Pro oceňované zařízení bylo zvoleno zařazení podle amortizačních skupin dle vyhlášky Ministerstva financí č. 540/2002 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2009, dle předpokládané ţivotnosti majetku. Stanovení technické hodnoty oceňovaného majetku (TH) Technická hodnota zařízení se stanoví podle vzorce61: TH= [( THN x (100-ZA) x (100 +/- PS ) /104)] 61

KNOFLÍČEK, R. Metodická příručka oceňování strojů a strojního zařízení pro účely technického znalectví. Brno: ES VUT Brno, 1997. s. 16.

73

THN- výchozí technická hodnota, ZA - základní amortizace PS - přiráţky nebo sráţky dle zjištěného skutečného stavu oceňovaného zařízení CP- cena pořizovací Výchozí technická hodnota je technická hodnota nového stroje nebo stroje po generální opravě ve vztahu k hodnotě majetku továrně nového. Výchozí technická hodnota továrně nového majetku se stanoví ve výši 100 % a u strojů po generální opravě provedené ve specializované opravně ve výši 90 %. Základní amortizace je sníţení technického ţivota stroje v procentech stanovených podle amortizačních stupnic nebo amortizačních křivek v závislosti na stáří nebo provozování stroje. Výchozí cena (CN): pojem pro cenu nové věci, bez odpočtu opotřebení. Vzhledem k tomu, ţe oceňované zařízení identického typu se z části vyrábí, je výchozí cena stanovena jako cena reprodukční, a to na základě ceníku prodejce stejného nebo obdobného zařízení včetně příslušenství. V případě ţe oceňované zařízení identického typu se nevyrábí, je výchozí cena stanovena přepočtem z historické pořizovací ceny. Výchozí cena se stanoví přepočtem pořizovací ceny zařízení (CP), která se přepočítává indexem růstu cen v příslušném oboru od doby pořízení do data ocenění. Indexy růstu cen jsou pravidelně vydávány kaţdý rok Českým statistickým úřadem. Rozhodující je doba pořízení a cenový údaj k tomuto datu cenovou základnu tvoří cenová úroveň roku 1989. Stroje a zařízení pořízené do roku 1975 jsou upraveny na cenovou úroveň roku 1989 koeficientem 1,5. Stroje a zařízení pořízené do roku 1989-1991 jsou upraveny na úroveň cen roku 1991 pomocí cenového přepočtu s vyuţitím strukturního modelu č. 226/91. Algoritmus cenového přepočtu62 CN = PC * C * (K1 * K2 * K3 * …….Kx) CN – výchozí cena stroje nebo zařízení pro stávající rok ocenění PC – pořizovací cena stroje nebo zařízení v roce pořízení

62

KNOFLÍČEK, R. Metodická příručka oceňování strojů a strojního zařízení pro účely technického znalectví. Brno: ES VUT Brno, 1997. s. 19.

74

C –

výsledný cenový index (aritmetický průměr) cenového růstu třídy oboru

příslušného stroje nebo zařízení dle Strukturního přepočtu č. 226/91 v návaznosti na vyhlášku č. 586/90 Sb. FMF o odpisování základních prostředků (tj. v roce 1989-1991) K – indexy růstu cen dle ČSÚ Výše popsaná metodologie stanovení výchozí ceny pro ocenění hmotného movitého majetku z historické pořizovací ceny je uvedena v publikaci: Metodická pomůcka oceňování strojů a strojního zařízení pro účely technického znalectví Výpočet časové ceny (CČ)63 Cena časová se stanoví na základě vztahu: CČ = (CN x TH)/100 Výpočet obvyklé ceny (CO) CO = CČ x Kp Koeficient prodejnosti (Kp) vyjadřuje poměr průměrných cen prodejních k průměrným cenám časovým v posuzovaném období v dané lokalitě. V tomto případě, kdy není oceňované zařízení z podstatné části předmětem běţného prodeje, nelze z dostupných informací stanovit koeficient prodejnosti na základě výpočtu ze srovnatelných transakcí. Odhadce proto zvolil koeficient prodejnosti na základě odborné rozvahy a s ohledem na účel ocenění, zvolená hodnota tedy vyjadřuje jeho subjektivní názor na prodejnost výpočtu ceny oceňovaného zařízení. Při oceňování velkých souborů drobného hmotného majetku obvykle není technicky moţné a časově reálné ověřovat stav a funkci kaţdého jednotlivého předmětu samostatně. Pouţívá se tedy zkrácený postup: Po identifikaci se předměty rozdělí na dvě základní skupiny – předměty v uţívání a předměty v záloze. V tomto případě znalec zařadil oceňovaný majetek do skupiny předměty v uţívání.

63

KNOFLÍČEK, R. Metodická příručka oceňování strojů a strojního zařízení pro účely technického znalectví. Brno: ES VUT Brno, 1997. s. 19.

75

Předměty v uţívání Předměty v uţívání se rozdělí podle délky ţivotnosti. V kaţdém souboru se provede

namátkový

výběr

reprezentativních

předmětů

v průměrném

stáří

a

s průměrným opotřebováním, u kterých se provede výpočet technické hodnoty stejně jako strojů a zařízení v kategorii dlouhodobého hmotného majetku. Časová cena souboru majetku se stanoví tak, ţe celková výchozí cena souboru majetku se vynásobí průměrnou technickou hodnotou vzorku (THV) stanovenou u reprezentativního vzorku drobného hmotného majetku. výchozí cena souboru x THV CČ = -------------------------------------------100 THV – součet všech TH podrobně vykalkulovaných u representativního vzorku podělených počtem poloţek ve vzorku. Doba ţivotnosti prvků drobného hmotného se stanoví max. deset let, rozdílně pro např. ruční nářadí, měřidla, pracovní stoly, skříně apod. Pokud posuzované předměty jsou natolik opotřebované nebo poškozené, ţe se nedají bezpečně pouţívat, mají hodnotu výnosu likvidace. V případě, ţe je vyţádáno stanovení obvyklé ceny, postupuje se pomocí koeficientu prodejnosti. Porovnávací model ocenění Porovnávací model je zaloţen na principu porovnání daného oceňovaného majetku s transakcemi, jeţ se na trhu s přijatelným časovým odstupem v minulosti uskutečnily, a to při takových předpokladech a podmínkách, které pak dovolují znalci převzít výstupy z uskutečněných transakcí pro daný předmět a účel určení trţní hodnoty. Podmínkou je, ţe transakce, jejíţ výstupy byly vybrány jako porovnávací etalon, proběhly za běţných trţních podmínek, tj. ţe trţní mechanismus nebyl ničím deformován jako např. nevhodným chováním účastníků, nezasvěceností, vnějšími podmínkami apod. Podmínkou, aby mohla být sledovaná transakce znalcem pojata jako porovnávací etalon, je, ţe musí proběhnout v souladu s definicí trţní hodnoty, tj. ţe strany měly zájem transakci uskutečnit, jednaly informovaně, s náleţitým marketingem a bez nátlaku. Pak lze parametr ceny transakce pouţít pro ocenění mimo jiné

76

s podmínkou, ţe proběhly v nedaleké historii a účely převodu a majetková podstata převáděného aktiva (porovnatelný etalonu) nedoznala oproti minulosti zásadních změn. Určení ceny obvyklé za cesi leasingové smlouvy Výše závazků vozidla k datu postoupení vyplývají z uzavřených leasingových smluv a splátkového kalendáře, který je jejich nedílnou součástí. Vlastní ocenění souboru movitého majetku Soubor hmotného a nehmotného movitého majetku byly posuzovány jako fyzická aktiva, a to v hodnotě výše popsané metodiky ocenění ke dni 15. 6. 2009. Vypočtená hodnota je obecnou cenou, která odráţí hodnotu majetku stanovenou v ceně na trhu k uvedenému datu. Při ocenění movitých věcí a jejich souborů byla pořizovací cena upravena korekcemi zjištěnými jejich fyzickým ohledáním a dokladovým prověřením, kdy byla zkoumána především ţivotnost, celkové stáří, technický stav, funkčnost, stupeň fyzického opotřebení, stupeň morálního opotřebení, stupeň intenzity dosavadního uţívání a případně jejich zhodnocení středními a generálními opravami. Rekapitulace výsledků ocenění Aplikací zvolených modelů ocenění byly znalcem zjištěny následující trţní hodnoty dílčích kategorií oceňovaného souboru majetku: Rekapitulace výsledků ocenění movitého majetku dle jednotlivých poloţek název

hodnota v Kč

nehmotný movitý majetek

22 381

dlouhodobý hmotný majetek

27 911 918

drobný hmotný majetek

2 954 276

umělecká díla

34 753

ocenění leasingových práv

1 403 540

CELKEM

32 326 868

Znalcem zjištěná hodnota souboru hmotného a nehmotného movitého majetku (bez zohlednění nákladů dalšího prodeje a nákladů kapitálu – viz propočty níţe), který je ve vlastnictví podniku úpadce GAMA, a.s. činí 32 327 tis. Kč.

77

Při ocenění byly dále vzaty v úvahu další faktory ovlivňující specifika prodeje jednotlivých poloţek majetku. Jsou to zejména: 1) Náklady související s umístěním veškerého hmotného majetku v případě převozu do pronajatých skladových prostor (v případě nuceného vyklizení nemovitostí za účelem samostatného prodeje), tedy obvyklé nájemné nebytových prostor (cca 3.000 m2 v ceně 500,-Kč / m2 /rok, období 2 roky), náklady na stěhování, mzdové náklady včetně odvodů na cca 9 zaměstnanců (skladníci, technická příprava prodeje, dokumenty vč. prodejů do zahraničí, údrţba, úklid, ostraha, všichni průměrně za 15.000,Kč/prac./měsíc vč. odvodů na dobu 2 let), náklady na inzerci aj. Tyto náklady byly po konzultaci s příslušnými pracovníky úpadce odhadnuty na 7 000 tis. Kč / 2 roky. 2) Vzhledem k charakteru majetku (specifické jednoúčelové stroje, značně omezená absorbční schopnost trhu, konkurence, ekonomická recese aj.) byly při ocenění zohledněny (obdobně jako u oceňování likvidační hodnoty zásob a cese pohledávek) parametry kalkulované (diskontní) úrokové míry. Tato úroková míra (ik ) byla odhadnuta na 59,1%. Pozn.: Při odhadu obchodního rizika bylo přihlédnuto i k dlouhodobě sledovaným významným rizikům likvidátorů a SKP, kdy po prodeji části lukrativnějších položek majetku těmto zůstává prakticky neprodejná část zbývající, často spojená se zápornými výnosy pro podstatu v důsledku nákladů na (ekologickou) likvidaci. Současně bylo přihlédnuto i k cenovým nabídkám, které obdržel správce na jednotlivé zařízení a jejich soubory. 3) Jako časový horizont prodeje veškerého majetku byla odhadnuta doba 2 let (vzhledem k porovnatelným prodejům jde o odhad spíše optimistický). Konečný výpočet: 1 LH = ČH x ---------------- - Np ( 1 + ik ) t LH

likvidační hodnota

ČH

časová hodnota při zohlednění Kp

Np

náklady spojené s prodejem majetku

78

ik

kalkulovaná diskontní míra na úrovni nákladů kapitálu

t

časový interval potřebný k prodeji (v tomto případě 2 roky)

1 LH = 32 327 x --------------- - Np ( 1 + 0,591)2 LH = 12.771 – 7.000 = 5. 771 tis. Kč Tato zjištěná hodnota souboru majetku platí za předpokladů uvedených v posudku a souvisí se zadáním znaleckého úkonu. Pokud dojde ke změnám předpokladů ocenění, je nutné provést přepočet na nově vzniklé skutečnosti. Současně je nutné upozornit na nadstandardně vysokou míru volatility jednotlivých faktorů ocenění, kdy odhad můţe být jen kvalifikovaným stanoviskem odhadce a není tedy vyloučen budoucí prodej za cenu vyšší i niţší neţ odhadnutou.

7. 5. 3 Ocenění zásob Vzhledem k zadání objednatele byl oceněn i soubor zásob spolutvořící majetek úpadce GAMA, a.s. ve struktuře: 1. Hotové výrobky a zboţí 2. Nedokončená výroba 3. Materiál Součástí zadání a zároveň podmínkou pro ocenění je stejně jako u ostatních aktiv předpoklad, ţe k 30. 6. 2009 dojde k úplnému zastavení provozní činnosti a jednotlivé

sloţky

majetku

budou

postupně

rozprodávány,

tedy

oceňujeme

prostřednictvím majetkové metody na bázi likvidačního zůstatku. Základem pro ocenění je metodicky standardně vyuţívaný vzorec64: 1 LH = PC x Ip x ---------------( 1 + ik ) t 64

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 367.

79

LH

likvidační hodnota

PC

pořizovací cena (účetní hodnota)

Ip

index prodejnosti - v tomto případě vycházíme z dlouhodobých statistik prodeje a znalosti trhu zpracovaných obchodním oddělením GAMA, a.s. Při zpracování byla vzata jako základ detailní prodejní kalkulace na 1 výrobek podle druhu, odběratele a časových faktorů prodejních statistik, která byla následně poměrově vyjádřena ve vztahu k jednotlivým druhům zásob.

ik

kalkulovaná diskontní míra na úrovni nákladů kapitálu – zde byl zohledněn zejména faktor obchodního rizika, do kterého byla rovněţ zahrnuta finančně nákladová rizika, která spočívají zejména v těchto faktorech: a) Náklady spojené se skladováním b) Náklady na dopravu popř. pojištění c) Náklady na novou adjustaci (etikety, balení, kartony, práce) e) Dodatečné slevy při prodeji kompletního sortimentu (okrajové velikosti, neprodejné barvy) f) Platební podmínky (delší splatnost, skonta při okamţitých platbách

t

časový interval potřebný k prodeji (v tomto případě byl vzat v úvahu vzhledem k charakteru zásob v úvahu interval jednoho roku).

Vlastní ocenění jednotlivých druhů zásob 1. Hotové výrobky a zboží

1

LH = 68.382 tis. Kč x 0,417 x ---------------------( 1 + 0,667 )1 LH = 17.105 tis. Kč 2. Nedokončená výroba

1 80

LH = 8.322 tis. Kč x 0,807

x ---------------------( 1 + 0,667 )1

LH = 4.026 tis. Kč 3. Materiál LH = 23.321 tis. Kč x 0,105

1 x ---------------------( 1 + 0,334 )1

LH = 1.833 tis. Kč Zásoby tvořící majetek úpadce GAMA, a.s. byly oceněny ke dni 30. 6. 2009 souhrnnou částkou 22. 964 tis. Kč.

7. 5. 4 Ocenění pohledávek Úvod k ocenění Vzhledem k zadání diplomové práce je problematice oceňování pohledávek věnována větší pozornost z pohledu ekonomicko právního hodnocení problematiky. Oceňování pohledávek (zejména pohledávek z obchodních vztahů) představuje jednu z nejobtíţnějších oceňovacích disciplin, a to z důvodu mimořádně časté absence jakýchkoliv elementárních podkladů umoţňujících vyhodnotit bonitu dluţníka. Autor zřejmě jediné monografie v České republice na téma oceňování pohledávek Dr. Jaroslav Šantrůček (Pohledávky, jejich cese a hodnota) zastává stanovisko, ţe trh s pohledávkami se v České republice začal rozvíjet aţ po roce 1996 v souvislosti s problémy peněţních ústavů. Autor této diplomové práce však vyslovuje názor (který prezentoval při veřejné diskuzi s Dr. Šantrůčkem na mezinárodní konferenci Metodické problémy oceňování podniku konané dne 17. 9. 2004 v Praze), ţe trh s pohledávkami se začal dynamicky rozvíjet hned zpočátku 90. let minulého století. Jednalo se však o trh s pohledávkami z obchodních vztahů, nikoliv bankovními. Prvotním impulsem byly podle názoru autora dva faktory. Prvním z nich byla kombinace masového nárůstu počtu soukromých podnikatelů a společností a tzv. systému hmotné zainteresovanosti na „odbytu“, který v podnikové sféře přeţíval z dob centrálně plánovaného hospodářství. Na základě tohoto systému byli zaměstnanci odměňováni pohyblivou sloţkou mzdy za fakturačně prodané zboţí, aniţ by byli jakýmkoliv způsobem zainteresováni na prověřování solventnosti a důvěryhodnosti 81

kupujících. Druhým impulsem bylo velké mnoţství likvidací státních podniků, kdy likvidátoři postupovali masové objemy pohledávek po lhůtě splatnosti. Právní aspekty hodnocení pohledávek Uţívaná terminologie Účastník závazkového vztahu:

kaţdý jednotlivý subjekt závazkového vztahu (fyzická nebo právnická osoba, stát).

Strany závazkového vztahu:

Účastníci

závazkového

vztahu,

subjekty

s protikladným postavením, kdy na kaţdé straně můţe stát i více subjektů a na kaţdé straně můţe spočívat

subjektivní

právo

nebo

subjektivní

povinnost. Věřitel:

Strana, která má subjektivní právo poţadovat určité konkrétní chování od strany druhé (případně právo poţadovat určité plnění)

Dlužník:

Strana, která je povinna plnění poskytnout.

Závazek (dluh):

Povinnost poskytnout plnění.

Pojem závazkový právní vztah lze charakterizovat jako takový typ občanskoprávního vztahu, který existuje mezi dvěma nebo více účastníky, jejichţ vzájemné postavení dává jedné straně (věřiteli) právo ţádat od strany druhé určité plnění zpravidla majetkové povahy, zatímco strana druhá (dluţník) je povinna toto plnění poskytnout. Závazkové právní vztahy vznikají z: -právních úkonů, -z protiprávních úkonů, zejména ze způsobení škody, -z jiných zavazovacích důvodů65 65

FIALA, J., HURDÍK, J., JEŘÁBKOVÁ, L. aj. Občanské právo hmotné. Brno: Masarykova univerzita, 2006. s. 55.

82

Významnou skutečností pro věřitele a potaţmo i pro oceňovatele je existence či potenciální existence příslušenství k pohledávce, kdy v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku má věřitel právo poţadovat od dluţníka vedle plnění i úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení. Výpočet úroků z prodlení Pokud má oceňovatel vyčíslit úroky z prodlení jako příslušenství k pohledávce z obchodních vztahů, bude postupovat tímto způsobem: 1. Je-li dluţník v prodlení se splněním peněţitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dluţník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku). 2. Jde-li o prodlení s plněním peněţitého dluhu, má věřitel právo poţadovat od dluţníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku). 3. Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V kaţdém kalendářním pololetí, v němţ trvá prodlení dluţníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku). Z hlediska oceňovatele je rovněţ významné zkoumání (v případě oceňovaných pohledávek i závazků), zda byly pohledávky postoupeny v souladu se zákonem (§ 525 občanského zákoníku). Postoupit nelze pohledávku: -

která zaniká nejpozději smrtí věřitele,

-

pokud není postiţitelná výkonem rozhodnutí,

-

pokud

by

její

postoupení

odporovalo

dohodě

s dluţníkem. K tomuto je však nutno doplnit, ţe zásada priority dohody s dlužníkem o zamezení postoupení je prolomena § 283 odst. 1 insolvenčního zákona (ujednáními, které brání úplatnému převodu pohledávek, není insolvenční správce vázán).

83

Pokud by k takovému ujednání došlo před zahájením insolvenčního řízení, bránilo by průběhu insolvenčního řízení řešeného konkurzem, protoţe by vylučovalo úplatné postoupení pohledávky dluţníka. Nutně by docházelo k prodluţování insolvenčního řízení, coţ by nebylo v souladu s poţadavkem na jeho rychlost a hospodárnost dle zásad uvedených v § 5 písm. a) insolvenčního zákona. Subjekt, který by nabyl takovouto pohledávku od insolvenčního správce je však ustanovením občanského zákoníku znovu vázán.66 Při oceňování bankovních pohledávek se oceňovatel poměrně často setkává s různými formami zajištění závazků. Těmito jsou: Zástavní právo Zástavní právo je upraveno občanským zákoníkem (§ 152 - § 174) a je zařazeno mezi tzv. věcná práva k věcem cizím. Jeho subjekty jsou obligační dluţník (osoba, jejíţ dluh je zajištěn zástavním právem), zástavní dluţník (osoba, která je vlastníkem zástavy) a zástavní věřitel (osoba, jejíţ pohledávka je zajištěna zástavním právem). Obligačním a zástavním dluţníkem bývá zpravidla jedna a tatáţ osoba, zástavním dluţníkem můţe být i osoba odlišná od dluţníka obligačního. Tento stav můţe nastat, jestliţe dluh obligačního dluţníka zajistil někdo jiný, anebo jestliţe poté, co obligační dluh zajistil dluţník zástavním právem, přešla zástava na jinou osobu. Zástavní právo je účinné vůči všem, tedy je právem absolutním. Vztah ze zástavního práva je pak právem akcesorickým, neboť nemůţe existovat bez hlavního zajišťovaného vztahu mezi obligačním dluţníkem a zástavním věřitelem. Zástavní právo můţe vzniknout smlouvou, ze zákona nebo rozhodnutím soudu či správního orgánu. Zástavou můţe být věc nemovitá i movitá. Smlouva o zřízení zástavního práva musí být písemná a musí být v ní uvedeny předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, která je takto zajištěna. Mezi tzv. věcná práva zahrnuje občanský zákoník i právo podzástavní (§ 173 a § 174) a právo zadrţovací (175 a § 176). Zástavní právo můţe vzniknout i k zajištění pohledávky a jejího příslušenství (úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuta). Zástavní právo k cenným papírům pak upravuje zákon o cenných papírech (§ 39 a násl.).

66

KOZÁK, J. BUDÍN, P., DADAM, A. aj. Insolvenční zákon a předpisy související.. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 364.

84

Další instrumenty zajištění závazků z pohledu komplexnosti jejich úprav a porovnání v občanském a obchodním zákoníku a zákoníku práce: Smluvní pokuta (§ 544 a 545 občanského zákoníku a § 300 aţ 302 obchodního zákoníku) Nástroj k zajištění závazků z občanskoprávních i obchodních vztahů, prevence porušování smluv. Musí být sjednána písemně, stejně tak přesně výše nebo způsob určení. Smluvní pokuta plní i funkci paušální náhrady škody, smluvní strany však mohou dohodnout jinak ( „… tímto ujednáním není dotčeno právo na náhradu škody“). Ručení (§ 546 aţ 550 občanského zákoníku a § 303 aţ 312 obchodního zákoníku) Občanský i obchodní zákoník upravují ručení komplexně, Vzniká výlučně písemným prohlášením ručitele, kterým na sebe tento bere povinnost uspokojení pohledávky věřitele, pokud neplnil dluţník. Ručení lze přijmout pouze za platnou pohledávku (akcesorické právo). Zánikem pohledávky zaniká i ručitelský závazek. Věřitel má informační povinnost vůči ručiteli o aktuální výši zajištěné pohledávky. Rozdíl mezi oběma úpravami je v uznání závazku (dluhu) dluţníka, kdy podle obchodního zákoníku (§ 323 odst. 3) je vůči ručiteli bez dalšího účinné, kdeţto podle občanského zákoníku (§ 548 odst. 3) jen tehdy, dá-li ručitel souhlas. Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 551 občanského zákoníku a § 327 zákoníku práce) Podle občanského zákoníku slouţí tato dohoda jako moţnost zajištění závazku věřitele osoby vůči dluţníkovi v zaměstnaneckém či obdobném poměru, přičemţ sráţky ze mzdy nesmějí činit více neţ by činily sráţky při výkonu rozhodnutí. Rozdíl mezi oběma úpravami spočívá v tom, ţe § 327 zákoníku práce upravuje plnění oprávněného jen, je-li jím zaměstnavatel. Proto nelze na pracovně právní vztahy pouţít ustanovení § 551 občanského zákoníku. Bankovní záruka (§ 313 aţ 322 obchodního zákoníku) Bankovní záruka je samostatným zajišťovacím institutem odlišným od ručení, přičemţ hlavní rozdíl spočívá v tom, ţe u bankovní záruky můţe být ručitelem jen banka, zákon dává poněkud širší prostor úpravě vztahu v ručitelské (záruční) listině,

85

banka je povinna plnit, i kdyţ věřitel nevyzval dluţníka a závazky ze záruční listiny jsou samostatně převoditelné. Bankovní záruka je úplatná a pouţívá se zpravidla k zajištění fakturačního závazku odběratele zboţí či sluţeb. Zástavní smlouva ( § 552 občanského zákoníku ) -

viz text výše

Zajištění závazku převodem práva (pouze § 553 občanského zákoníku) Zásadně písemnou formou, akcesorická povaha vůči hlavnímu závazku, u pohledávek tzv. podmínečné postoupení. Zajištění postoupením pohledávky (pouze § 554 občanského zákoníku) Obdobný mechanismus zajištění jako u par. 553 občanského zákoníku, rovněţ podmínečný charakter s rozvazovací podmínkou v případě úhrady závazku. Jistota (pouze § 555 aţ 557 občanského zákoníku) Není samostatným prostředkem k zajištění závazku. V obchodně ekonomické terminologii je spíše uţíván termín kauce. Má dispozitivní charakter. Výše jistoty je limitována 2/3 odhadní ceny zajišťované věci nebo práva (§ 556 občanského zákoníku), přičemţ vklady v peněţních ústavech a státní cenné papíry jsou způsobilou jistotou v plné výši (§ 557 občanského zákoníku). Uznání dluhu (§ 558 občanského zákoníku) a uznání závazku (§ 323 obchodního zákoníku) Podle § 558 občanského zákoníku je uznání dluhu samostatným zajišťovacím instrumentem, protoţe zakládá právní domněnku existence dluhu v okamţiku uznání. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon, který kromě obecných náleţitostí musí splňovat tyto podmínky: -

písemná forma,

-

vyjádření příslibu zaplatit dluh (nemusí být uvedena lhůta),

-

uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Předmětem uznání mohou být dluhy peněţité i nepeněţité, vţdy však

v písemném projevu dostatečně identifikované.

86

Praktický význam uznání dluhu spočívá v usnadnění pozice věřitele v případném sporu, kdyţ tímto uznáním přechází důkazní břemeno z věřitele na dluţníka (ve výši uznaného dluhu). další praktický význam spočívá v přerušení promlčecí doby na 10 let ode dne uznání. Ustanovení § 558 občanského zákoníku nelze pouţít na závazky z obchodních smluv, které jsou upraveny § 323 občanského zákoníku – uznání závazku, které je dispozitivní povahy. V tomto případě se za uznání dluhu povaţují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku (např. částečné plnění) a uznání závazku má účinky i vůči ručiteli i bez jeho souhlasu. Finanční zajištění (pouze § 323 obchodního zákoníku) Finančním zajištěním se rozumí zajištění pohledávky finančního charakteru sjednané mezi poskytovatelem a příjemcem finančního zajištění jako právo k finančnímu nástroji, zástavní právo k pohledávce z vkladu, zajišťovací převod finančního nástroje nebo jako zajišťovací převod peněţních prostředků. Metodika oceňování pohledávek Oceňování provozně potřebných pohledávek Toto oceňování probíhá zpravidla pro účely majetkového ocenění podniku jako jeho součást. Členění: - pohledávky z obchodních vztahů, - pohledávky za společníky, - pohledávky za ovládající a řídící osobou, - pohledávky ze sociálního a zdravotního pojištění - oceňují se zpravidla jmenovitou hodnotou, - daňové pohledávky vůči státu - oceňují se zpravidla jmenovitou hodnotou, - pohledávky z tzv. skupiny jiné pohledávky – např. z titulu postoupení apod., - pohledávky za upsaný základní kapitál, - poskytnuté zálohy, - dohadné účty aktivní, - odloţené daňové pohledávky apod.

87

Krátkodobé pohledávky z obchodních vztahů V tomto případě se většinou jedná o větší mnoţství pohledávek za mnoha dluţníky, proto je moţné ocenění na bázi metodiky ČNB, která v podstatě vychází ze systému vytváření opravných poloţek: 1. Standardní pohledávky – jsou spláceny podle dohodnutých podmínek a včas, nebo jsou po splatnosti méně neţ 31 dní a není důvod pochybovat o včasném vyrovnání pohledávky. 2. Sledované pohledávky – dá se předpokládat, ţe budou splaceny v plné výši, ale došlo ke zhoršení skutečnosti ovlivňující splácení, spadají sem pohledávky po splatnosti více neţ 30 a méně neţ 91 dní. 3. Nestandardní pohledávky – splacení v plné výši je na základě hodnocení bonity dluţníka nejisté, ale částečné splacení je pravděpodobné; v této kategorii jsou pohledávky po splatnosti od 90 do 181 dnů. 4. Pochybné pohledávky – splacení celé částky je vysoce nepravděpodobné, ale částečné splacení je moţné a pravděpodobné; zde jsou pohledávky po splatnosti mezi 180 aţ 361 dny. 5. Ztrátové pohledávky – splacení se jeví na základě analýzy bonity dluţníka jako nemoţné; spadají sem mimo jiné pohledávky po splatnosti 361 a více dní. Odhadcovská praxe aplikovala princip tohoto členění i na pohledávky z obchodních vztahů běţných podniků, i kdyţ s určitým zjednodušením. Jediným kritériem pro tyto typy pohledávek obvykle bývá doba po splatnosti. Samotné ocenění pak probíhá tak, ţe se zjistí jmenovité hodnoty pohledávek v jednotlivých kategoriích a ty se vynásobí koeficientem, který se pohybuje mezi 0 aţ 1 podle výše rizika nesplacení. V praxi pouţívané koeficienty mohou mít například tyto často pouţívané hodnoty67:

67

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. uprav. a rozšíř. vyd. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 371.

88

Doba splatnosti pohledávky

Koeficient

Pohledávky do lhůty splatnosti

0,97

Pohledávky po lhůtě splatnosti do 30 dnů

0,97

Pohledávky po lhůtě splatnosti 30 aţ 90 dnů

0,80

Pohledávky po lhůtě splatnosti 90 aţ 180

0,61

dnů Pohledávky po splatnosti 180 aţ 360 dnů

0,32

Pohledávky po splatnosti více neţ rok

0

Oceňování pohledávek pro účely postoupení Vlastní postup při oceňování Postup lze rozčlenit do následujících kroků: 1)

vymezení předmětu ocenění,

2)

analýza právních dokumentů,

3)

rozčlenění pohledávek do kategorií,

4)

určení diskontní míry,

5)

ocenění (výpočet současné hodnoty peněţních toků).

Ad 1) V rámci vymezení předmětu ocenění je nutno zjistit zejména identifikaci dluţníka, jmenovitou hodnotu pohledávky a její příslušenství. Ad 2) Zde je nutno přezkoumat důvod vzniku pohledávky (právní titul), dostupnou dokumentaci (smlouvy, objednávky, potvrzení o převzetí zboţí či sluţeb, případné uznání závazku apod.) za účelem predikovatelnosti postiţitelnosti pohledávky výkonem rozhodnutí. Ad 3) Zde je moţný i vlastní přístup oceňovatele, autor práce uvádí v plném rozsahu úplnou kategorizaci pohledávek podle Dr. Jaroslava Šantrůčka z důvodu značného významu pro teoretickou diskuzi i oceňovací praxi:

89

„Kategorie pohledávek A aţ D Podle této kategorizace se nejen vybírají vhodné oceňovací postupy, ale i jejich priorita. Kategorie A Do této kategorie spadá existující pohledávka nebo její část splatná nebo pohledávka teprve budoucí, cedentem bude nebo častěji jiţ byl, učiněn moment realizace, tj. moment vyúčtování do výnosů v určité lhůtě splatnosti, cedentem byl jiţ realizován předmět plnění pohledávky. Pohledávka je ještě ve lhůtě splatnosti. Splatnost pohledávky ve smluvní lhůtě můţe být hrazena dluţníkem jednorázově nebo formou splátkového kalendáře, např. u leasingových smluv. V obou případech jde však o výnos v budoucím období (na který si bude muset cesionář počkat, neboť cese jej neopravňuje jednostranně měnit smluvní podmínky původního věřitele s dluţníkem). Proto je nutné vyjádřit jeho hodnotu, resp. obvyklou cenu v tzv. současné hodnotě k datu ocenění. Tato kategorie pohledávky předpokládá přiměřeně dobře bonitního dluţníka, který dosud aktivně spolupracoval s cedentem, vţdy plnil termíny splátek, a proto zde existuje pouze určité relativně malé specifické riziko vyplývající z právního stavu dokumentů a smluvních náleţitostí či těţko jiných předvídatelných okolností v mezidobí od data realizace cese do termínu splatnosti předmětné pohledávky. Pohledávky v této kategorii budou oceněny na principu výnosových metod. Riziko pohledávek v této kategorii lze srovnávat s rizikem dluhopisů, které by emitovala společnost dluţníka. Přesto je třeba si uvědomit, ţe jde o riziko vţdy větší neţ obvyklý obchodní – investiční – případ, je dobré zjistit, proč se cedent (nejedná-li pod tlakem) zbavuje bonitní pohledávky. Kategorie B V této kategorii bude existující pohledávka nebo její část mající zpravidla smluvní splátkový kalendář, který není dluţníkem plněn v termínech, nebo je její splatnost ohroţena dočasným poklesem bonity dluţníka. Cedentem byl vykázán moment realizace, tj. moment, kdy cedent pohledávku jiţ zaúčtoval do výnosů (vyúčtování do výnosů v určité lhůtě splatnosti). Cedentem byl realizován předmět pohledávky. Jde především o pohledávku ve lhůtě splatnosti. Splatnost pohledávky ve smluvní lhůtě (splátkový kalendář) není hrazena dluţníkem v termínech, ale výše dluhu v prodlení rizikově nenarůstá (dluţník sice platí často pozdě, ale v řádné výši úhrad), 90

dluţník s cedentem vţdy spolupracoval. Do kategorie B můţe být zařazena i pohledávka sice po lhůtě splatnosti – nepříliš je v prodlení, ale kdyţ dluţník je předmětný závazek nejen ochoten dodatečně plně uhradit, ale prokazatelně je schopen této úhrady, či k závazku dluţníka solidárně přistoupí třetí osoba schopná dluh plně vyrovnat. U kategorie B pohledávek jde shodně jako v kategorii A o výnos v budoucím období, proto je nutné vyjádřit jeho obvyklou cenu v tzv. současné hodnotě k datu ocenění. Tato kategorie pohledávek předpokládá téţ relativně niţší specifické riziko vyplývající z právního stavu dokumentů a smluvních náleţitostí, ale o něco vyšší neţ u kategorie A a bude mít téţ poněkud delší diskontní období (o lhůty z prodlení, eventuelně o nový smluvní termín úhrady) pro současnou hodnotu obvyklé ceny. Do kategorie B lze zařadit i pohledávky po lhůtě splatnosti mezi osobami blízkými. Například má-li věřitel majoritní účast ve společnosti dluţníka, vţdy si nějakou formou svoji pohledávku uhradí (zápočet, naturální plnění, sloučení, z likvidačního zůstatku, atd.), protoţe o jejím uhrazení ve společnosti dluţníka mohou nebo měli rozhodovat. Pro ocenění, které musí v tomto případě reprezentovat cenu obvyklou, je pak podstatné analyzovat formu úhrady a časový interval, ve kterém můţe dojít k úplné úhradě věřiteli. Kategorie C Jde o existující pohledávku nebo její část jiţ po lhůtě splatnosti, cedentem byl učiněn moment realizace – vyúčtování do výnosů v určité lhůtě splatnosti, cedentem byl také realizován předmět pohledávky. Splatnost pohledávky ve smluvní lhůtě nebyla dluţníkem beze zbytku splněna – uhrazena. Byl – li sjednán splátkový kalendář k pohledávce, byl plněn dluţníkem jen částečně nebo nebyl plněn vůbec. Dluţník je zpravidla nebonitní a často se vyhýbá aktivní spolupráci s věřitelem – cedentem na úhradě pohledávky. Do kategorie C jsou zařazeny pohledávky, u nichţ bude třeba uspokojovat pohledávku prodejem likvidního majetku, který slouţil jako zajišťovací instrument k pohledávce (zástavní právo k majetku je zřízeno dle platné legislativy, smlouvy o ručení, zajišťovací směnky avalované ručitelem ) nebo ještě existuje předmět plnění pohledávky u dluţníka alespoň z části své hodnoty v materializovaném zpeněţitelném stavu a bude nutné jej ze strany cesionáře převzít dobrovolným vydáním, ale častěji vymáháním nebo výkonem rozhodnutí a realizovat následným prodejem třetí straně. 91

Do této kategorie spadá vyuţití existence ručitelských závazků – zvláště majetek třetí osoby zastavený jako záruka za dluţníka, není-li dluţník schopen splácet pohledávku v reţimu dle kategorie A nebo B a nepřevezme-li jeho závazek ručitel dobrovolně. Zjistí-li se, ţe ručitel je nemajetný či bude z jeho strany moţné plnění za dluţníka aţ na základě soudního exekučního příkazu, bude na takové řešení aplikován postup podle kategorie D. Do kategorie C by mohla být zařazena i pohledávka, která je ještě ve lhůtě splatnosti, avšak je zcela zjevné, ţe úhradu dluhu nebude dluţník schopen učinit – zde však je nutná analýza smluvního vztahu věřitele a dluţníka, zda umoţňuje předčasné vypovězení závazkového vztahu a realizaci zástavního práva na majetek. Riziko dobytnosti pohledávky v této kategorii je zpravidla značné, kromě případů, kdy součet trţních hodnot zastaveného majetku byl vyšší neţ JhZP (jmenovitá hodnota zbytku pohledávky). Následující postup musí respektovat zákon o konkurzu a vyrovnání, resp. pozici odděleného věřitele s poznámkou, ţe pokud nehrozí, ţe do šesti měsíců od realizace zástavního práva dojde k prohlášení konkurzu na majetek dluţníka, lze do JhZP (C) započítat celou věcnou hodnotu zástavního majetku. Pro pohledávky v této kategorii bude tedy základem ocenění odhad věcné hodnoty majetku zastaveného k pohledávce či zabavitelného předmětu plnění pohledávky metodou tzv. likvidační hodnoty majetku (v případě nemovitosti by šlo o hodnotu pro promptní prodej), prodej pod časovým tlakem, tzn. S důrazem na rychlou likviditu i za cenu slevy, resp. prémie pro kupujícího. Odhadnutou věcnou hodnotu majetku je třeba kvantifikovat v současné hodnotě k datu ocenění, diskontované období musí zahrnovat odhad doby potřebné jak k převzetí předmětu pohledávky, tak i k realizaci prodeje aţ po inkaso financí za prodej. Kategorie D V této kategorii bude existující pohledávka jiţ po lhůtě splatnosti nebo zbývající část JhZP kontraktu po zatřídění v kategoriích A aţ C. Cedentem byl učiněn moment realizace rj. moment vyúčtování do výnosů v určité lhůtě splatnosti, cedentem byl také realizován předmět pohledávky. Splatnost pohledávky ve smluvní lhůtě nebyla dluţníkem uhrazena, byl-li sjednán splátkový kalendář k pohledávce, byl plněn dluţníkem jen částečně nebo nebyl plněn vůbec. Dluţník je zpravidla nebonitní nebo jiţ v procesu likvidace či konkurzního řízení, moţná i komunikuje, ale není schopen aktivní spolupráce s věřitelem – cedentem na úhradě pohledávky. Do kategorie D náleţí 92

i pohledávky opatřené zajišťovacím instrumentem – ručení třetí osobou do celé nebo částečné výše dluhu. Předmět plnění pohledávky u dluţníka jiţ zpravidla neexistuje, je nedobytný nebo náklady na jeho převzetí by převyšovaly moţný výnos z prodeje. Ručitel dluhu téţ aktivně nespolupracuje s cedentem na úhradě dluhu. Do kategorie D náleţí i zbývající část JhZP kontraktu. Zůstatek po zatřídění částí JhZP v kategoriích A aţ C označený JhZP ( D ) se řeší jako cese pohledávky bez jakéhokoliv zajištění. Tyto případy nejsou nikterak výjimečné, neboť často trţní, resp. likvidační hodnota zástavního majetku nepostačuje k úhradě celé JhZP kontraktu, kdy se po lhůtě splatnosti pohledávky přičítají do příslušenství nejen úroky, ale i sankce ( např. úroky z úroků). Riziko nedobytností pohledávky v této kategorii je velmi vysoké aţ extrémní a pohledávka musí být řešena výkonem rozhodnutí, kdy buď pro případnou exekuci existuje či neexistuje majetek dluţníka či ručitele. Často jiţ pro tento výkon rozhodnutí chybí dostatek likvidního majetku. V tom případě pak následuje postup, kdy se provede z dostupných informací odhad majetku pro konkurzní podstatu a je sestaven rozvrhový plán k uspokojení věřitelů podle zákona o konkurzu a vyrovnání. Z rozvrhového plánu se určí očekávaná výše inkasa cesionáři z předmětné pohledávky. Odhadnutou výši inkasa je třeba kvantifikovat v současné hodnotě k datu ocenění, diskontované období musí zahrnovat odhad doby potřebné k prohlášení konkurzu v minimální obvyklé době na průběh konkurzního řízení aţ po inkaso financí pro cesionáře ze zpeněţené konkurzní podstaty. Není-li ani dostatek informací k alespoň orientačnímu odhadu majetku pro konkurzní podstatu, je moţné ještě odhadnout hodnotu pro cesi pohledávky resp. kontraktu jen z informací od cedenta a z okolí dluţníka, a to přímo stanovením JhZP a odhadem mezních hodnot pro diskontní sazbu K v kategorii D. Do této kategorie pohledávek budou zařazeny i pohledávky se závaţnými nedostatky vyplývající z právního stavu dokumentů a smluvních náleţitostí. Míra formálních nedostatků ovšem nesmí zapříčinit zcela jednoznačnou ztrátu aktivní legitimace věřitele – cedenta k vymáhání pohledávky. Stejně tak postiţení výkonem rozhodnutí můţe být sporné, nikoliv však vyloučené. S dokumenty, na základě kterých pohledávka vznikla a které často není moţné cesionáři předat v kompletním stavu, na straně dluţníka není moţné kalkulovat.

93

Pohledávky v této kategorii D budou oceněny téţ na principu výnosových metod, jejichţ reálná hodnota pro cesi resp. obvyklá cena bude však většinou minimální a často můţe nabývat i nulové hodnoty. ad 4) Diskontní míra představuje i v tomto případě součet tzv. bezrizikové výnosnosti odvozené z výnosnosti státních dluhopisů při zohlednění očekávatelné inflace a rizikové přiráţky, kterou lze určit součtem rizika odvětví a rizika pohledávky. ad 5) Výpočet současné hodnoty ceny obvyklé za cesi SHCO(x) = JhZP(x) . Fsh(x) = JhZP(x) . [1/ (1 + Kx)t(x)], kde: JhZP(x)

jmenovitá hodnota zbytku pohledávky (kategorie A aţ D)

Fsh(x)

faktor současné hodnoty cese (kategorie A aţ D)

Kx

diskontní sazba pro cesi

t(x)

délka diskont. období v letech“68

Vlastní ocenění Vzhledem k charakteru oceňovaného souboru pohledávek (větší mnoţství věřitelů a jejich různorodost) byl při ocenění zvolen postup kombinující více metod uvedených výše v teoretické části. Jako základ byla vzata metodika pouţívaná ČNB (tzv. časový test): Doba splatnosti pohledávky

Koeficient

Pohledávky do lhůty splatnosti

0,97

Pohledávky po lhůtě splatnosti do 30 dnů

0,91

Pohledávky po lhůtě splatnosti 30 aţ 90 dnů

0,80

Pohledávky po lhůtě splatnosti 90 aţ 180

0,61

dnů Pohledávky po splatnosti 180 aţ 360 dnů

0,32

Pohledávky po splatnosti více neţ rok

0

68

ŠANTRŮČEK, J. Pohledávky, jejich cese a hodnota. 2. aktualiz. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomia 2005, s. 71.

94

Z celkového objemu byly odděleny dvě pohledávky, které byly oceněny nulovou hodnotou: 1. Pohledávka za společností DELTA GmbH v konkurzu (2.445 tis. Kč) 2. Pohledávka za srbskou firmou LIPA, která deklarovala e-mailem insolvenci (1.529 tis. Kč). Pohledávka za dceřinnou společností GAMA Slovakia, s.r.o. byla vzhledem ke skutečnosti, ţe představuje objemově nejvýznamnější pohledávku a s přihlédnutím k detailní informovanosti zaměstnanců úpadce o moţnostech deblokace

oceněna

zvlášť. Doba splatnosti Pohledávky do lhůty

Koeficient Jmenovitá hodnota Hodnota po (v tis. Kč) přecenění (v tis. Kč) 0,97 11 558 11 212

splatnosti Pohledávky po lhůtě

0,91

2 403

2 187

0,80

3 677

2 942

0,61

4 765 (po eliminaci DELTA a LIPA) 1 677

2 907

5 406

0

29 486

19 785

splatnosti do 30 dnů Pohledávky po lhůtě splatnosti 30 aţ 90 dnů Pohledávky po lhůtě splatnosti 90 aţ 180 dnů Pohledávky po splatnosti

0,32

537

180 aţ 360 dnů Pohledávky po splatnosti

0

více neţ rok Celkem

Pohledávka za společností GAMA Slovakia, s.r.o. GAMA Slovakia, s.r.o. je 100% dceřinou společností GAMA, a.s. V současnosti se nachází v předluţení, veškerá činnost byla zastavena. Po analýze majetkově závazkové situace společnosti pracovníci finančního oddělení GAMA, a.s. predikují deblokaci pohledávky o jmenovité hodnotě 15.383 tis. Kč v reálné části 5.500 tis. Kč v časovém horizontu cca 2 let.

95

V tomto případě je vhodné vyuţití standardní metodiky oceňování pohledávek: JHP -------------( 1 + K )t

SHP =

kde SHP =

současná hodnota pohledávky

JHP =

jmenovitá hodnota pohledávky

K=

diskontní sazba

t=

doba potřebná k vymoţení pohledávky

V našem případě: Diskontní sazba byla stanovena na 200 % p.a. v souladu s doporučením odhadu bonity pohledávek kategorie D (doporučované hodnoty stanovení diskontní sazby se pohybují v intervalu 60% aţ 7 000%. V tomto případě oceňujeme pohledávku, kde je reálná „existence dluţníka, který je schopen plnit cca 30 % JhZp“ 69 Koeficient t pak představuje odhad doby potřebné pro inkaso pohledávky. Výpočet: SHP =

15.383 tis. Kč -----------------( 1 + 2,00 )2

SHP =

1.709 tis. Kč

Závěr Hodnota cese souboru pohledávek úpadce GAMA, a.s. je odhadnuta na celkovou částku 21 494 tis. Kč.

69

ŠANTRŮČEK, J. Pohledávky, jejich cese a hodnota. 2. aktualiz. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomia 2005, s. 34.

96

7. 5. 5 Diskuze k metodologii oceňování pohledávek Komentář k výše představené metodice Dr. Šantrůčka Jedná se o bezesporu precizně propracovanou matematicky sofistikovanou metodiku, která je plně vyuţitelná např. u bankovních pohledávek, kde peněţní ústav zpravidla disponuje zástavami i aktuálními informacemi o majetkově závazkové a finanční situaci dluţníka. Za problematické však lze povaţovat její vyuţití v běţné oceňovací praxi pohledávek z obchodních vztahů z jiţ výše uvedeného důvodu – pravidelný fatální nedostatek informací o dluţníkovi, kdy často jedinými údaji je základní identifikace dluţníka a doba po splatnosti. Proto autor této práce v ţádném případě nezavrhuje v odůvodněných případech moţnost celkového ocenění skupiny pohledávek s vyuţitím metodiky ČNB, kdy kritériem je doba po splatnosti. Slovenská metodika Jak jiţ byl výše uvedeno (viz kapitola 4.), slovenští znalci jsou povinni řídit se vyhláškou Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky č. 492/2004 Z.z., o stanovení všeobecnej hodnoty majetku (poslední změna 47/2009 Z.z.). V přílohách této vyhlášky jsou velmi detailně upraveny postupy při oceňování veškerých druhů aktiv, jsou jednoznačně vymezeny definice oceňovací terminologie, vyhláška obsahuje vzorce a postupy výpočtů. To se týká i pohledávek, jejichţ ocenění je obsaţeno v příloze č. 9 k této vyhlášce: “Všeobecná hodnota pohledávek se určí po provedení inventury ke dni zpracování znaleckého posudku. Všeobecná hodnota pohledávky se stanoví jako součin výchozí hodnoty pohledávky a koeficientu vymahatelnosti pohledávky. Výchozí hodnotou se rozumí její účetní hodnota. Účetní hodnota pohledávky v eurech znějící na cizí měnu se stanoví přepočtem účetní hodnoty pohledávky v cizí měně referenčním směnným kurzem Evropské centrální banky platným ke dni ocenění. Všeobecná hodnota pohledávky se stanoví takto:

97

VŠHPO = VHPO. kV [€], kde: VŠHPO - obecná hodnota pohledávky [€], VHPO - výchozí hodnota pohledávky [€], kV - koeficient vymahatelnosti pohledávky, při jehoţ výpočtu se zohlední platební disciplína dluţníka, jeho obchodní aktivita, datum splatnosti, objem pohledávky a zajištění plnění Pohledávky jsou po znaleckém přezkumu rozděleny do těchto skupin: skupin . a) Neklasifikované pohledávky

kV = 1,0. Pro účely této vyhlášky se

rozumějí neklasifikovanými pohledávkami pohledávky do lhůty splatnosti, kde dluţník je platebně schopný a současně pohledávku není moţné zařadit do skupiny zapsané pod písmeny f), g) ah). b) Klasifikované pohledávky třídy I

kV = 0,60 - 1,0. Pro účely této vyhlášky

jsou klasifikovány pohledávky třídy I pohledávky po lhůtě splatnosti, kde dluţník je platebně neschopný, dočasně platebně neschopný, nebo pohledávky do lhůty splatnosti, kde dluţník je platebně neschopný, dočasně platebně neschopný nebo insolventní a současně pohledávku není moţné zařadit do skupiny zapsané pod písmeny f), g) a h). c) Klasifikované pohledávky třídy II

kV = 0,20 - 0,60. Pro účely této vyhlášky

jsou klasifikovány pohledávky třídy II pohledávky po lhůtě splatnosti, kdy dluţník je dlouhodobě insolventní. d) Klasifikované pohledávky třídy III

kV = 0,00 - 0,20. Pro účely této vyhlášky

jsou klasifikovány pohledávky třídy III pochybné a sporné pohledávky po lhůtě splatnosti a pohledávky po lhůtě splatnosti, kde je dluţník insolventní. e) Pohledávky promlčené

kV = 0,00.

f) Pohledávky vůči subjektům v likvidaci

kV = 0,00 - 1,00. 98

g) Pohledávky vůči subjektům v konkurzu

kV = 0,00 - 1,00.

h) Pohledávky, které jsou soudně vymáhány (aktivní soudní spory a exekuce) kV = 0,00 - 1,00. K pohledávkám vzhledem ke své povaze patří i všechny zálohy, půjčky, jakoţ i příjmy příštích období bez ohledu na lhůtu splatnosti.“70 Jak je tedy zřejmé při porovnání s metodikou Dr. Šantrůčka je slovenská metodika mnohem jednodušší, kdyţ klasifikuje jednotlivé skupiny, přiřazuje jim intervalové koeficienty a nechává na uváţení a zkušenostech odhadců, který prostor intervalu v rámci konkrétního odhadu vyuţijí, aniţ by se zabývali časovou hodnotou pohledávky v návaznosti na diskontní sazbu. Na první pohled jde tedy o metodu zdánlivě méně objektivní, závislou na „libovůli“ odhadce. Je však třeba připomenout, ţe prvek subjektivity je poměrně významně obsaţen i v metodice Dr. Šantrůčka, kdyţ odhadce stanoví na základě doporučení této metodiky např. u pohledávek kategorie D (viz výše) diskontní sazbu v intervalu 60% aţ 7 000%, čímţ se de facto řádově dostává na podobné hodnoty. Závěrem si autor dovoluje pouze pro ilustraci a porovnání s oběma výše popsanými přístupy představit v zjednodušené podobě i vlastní vytvořenou metodiku, kterou při oceňování pohledávek v několika variantách (dle konkrétních dluţníků či skupin dluţníků) vyuţíval v období let 1996 aţ 1999.

7. 5. 6 Návrh metodiky oceňování pohledávek

Jako vlastní metoda ocenění byla pouţívána tzv. metoda vícekriteriálního posouzení faktorů, které ovlivňují bonitu hodnocené pohledávky s přiřazením vah jednotlivým kritériím zohledňující dobytnost (vymahatelnost). Prvním kritériem (I) byla právní existence pohledávky a její formální náleţitosti podmiňující její (případnou) uplatnitelnost v rámci soudního řízení. 70

Vyhláška Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky č. 492/2004 Z.z., o stanovení všeobecnej hodnoty majetku.

99

Druhým kritériem (II) byl projev platební vůle dluţníka. Za dokladu projevu platební vůle dluţníka byla povaţována akceptace zajišťovacích instrumentů (např. zástav nemovitého nebo movitého majetku ve prospěch věřitele, směnečné jištění, které je případně podepřeno avalem a v neposlední řadě i dokladovaná dodatečná akceptace smluvní pokuty uplatnitelné věřitelem v případě prodlení s úhradou závazku). Třetím základním kritériem (III) bylo posouzení majetkových poměrů dluţníka na základě dostupných podkladů. Čtvrté kritérium (IV) představoval soubor aspektů podmiňujících dobytnost (obchodní vymahatelnost pohledávek). Mezi tyto charakteristiky patří např.: právní forma dluţníka (převaţující formy při hodnocení souboru pohledávek) předmět podnikání stáří pohledávek „ ţivost“ dluţníkovy firmy apod. Pro výpočet trţní hodnoty pohledávky byl pouţíván tento vzorec: (1-K1) + (1-K2) + (1-K3) + (1-K4) H

=

JH x

-------------------------------------4

kde

H=

hodnota

JH=

jmenovitá hodnota

K 1-4 …jednotlivé koeficienty v intervalu 0-1 Výsledná hodnota pak byla tím vyšší, čím niţší byla odhadnutá hodnota jednotlivých koeficientů. Komentář autora Tato metodika se samozřejmě neřadí do skupin matematicky sofistikovaných, stejně jako výše popsaná, současně uţívaná metodika slovenská. Je však nutno vzít

100

v potaz, ţe byla vytvářena v polovině 90. let minulého století, kdy oceňováním podniku se zabývalo málo znalců, pohledávky byly poměrně sporadicky oceňovány znalci z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady movitostí a znalost zahraničních postupů byla buď mizivá nebo nepouţitelná. Autor však přes veškeré moţné a plně akceptovatelné výhrady k „matematické konstrukci“ metodiky dodnes trvá na tom, ţe variantně volená kritéria plně zobrazovala realitu pohledávkového trhu v období masivní primární i sekundární insolvence 90. let. Pohledávky byly řešeny především obchodně (odpouštění příslušenství i části jistiny, substituční plnění apod.), vymahatelnost práva byla na velmi nízké úrovni. Při tvorbě metodiky a výběru kritérií autor vycházel výlučně z vlastních několikaletých zkušeností z mnoha set jednání, které uskutečnil za účelem obchodní deblokace pohledávek za dluţníky z řad průmyslových gigantů, státních, polostátních i soukromoprávních, měst a obcí, ale i středních a malých podniků a podnikatelů. Současně se opíral i o poznatky získané v rámci vlastní přednáškové činnosti pro manaţery tehdy se rozvíjejících podnikových odborů správy pohledávek. Tyto zkušenosti autor vyuţil k oceňování pohledávek zejména za účelem nepeněţitého vkladu do obchodní společnosti, neboť kapitalizace pohledávek věřitelem byla v té době poměrně frekventovaným způsobem řešení dluhu. Impulzem pro formalizaci oceňovacích postupů byla jiţ výše zmíněná novela obchodního zákoníku v roce 1996, která při ocenění nepeněţitého vkladu pohledávky do (tehdy) základního jmění společnosti, začala vyţadovat namísto dosavadního odborného odhadu znalecký posudek. V té době autor poţádal jako první v české republice o zápis do seznamu znalců v oboru ekonomika, ceny a odhady pohledávek a závazků a zpracoval metodiku, kterou následně tři roky pouţíval a zdokonaloval. Závěrem malou poznámku. Podle názoru autora je dodnes neprávem opomíjeno kritérium, které označuje jako „platební vůle dluţníka“, které se projevuje jeho ochotou přijmout zajišťovací instrument při jednání o odloţení splatnosti, které jednoznačně signalizuje potřebný směr dalších kroků věřitele a je velmi cennou informací pro oceňovatele pohledávky.

101

7. 5. 7 Výsledek ocenění podniku v konkurzu a diskuze Podnik GAMA, a.s. jako soubor hmotných, nehmotných a osobních sloţek podnikání, věcí, práv a jiných majetkových hodnot za účelem zjištění předpokládané trţní hodnoty tohoto podniku ke dni 30. 6. 2009 byl oceněn s vyuţitím výnosové metody na bázi kapitalizovaných čistých výnosů nulovou hodnotou. Podnik GAMA, a.s. jako soubor hmotných, nehmotných a osobních sloţek podnikání, věcí, práv a jiných majetkových hodnot za účelem zjištění předpokládané likvidační hodnoty tohoto podniku ke dni 30. 6. 2009 byl oceněn s vyuţitím majetkové metody na bázi likvidační hodnoty na 60 980 tis. Kč, po zaokrouhlení na 61 000 000,Kč. Diskuze a komentář k závěru: Vzhledem k nulové hodnotě podniku odhadnuté výnosovou metodou i po eliminaci negativních cenotvorných vlivů, lze povaţovat za málo pravděpodobný prodej podniku jako celku bez toho, aniţ by případný nový vlastník disponoval významným investičním potenciálem ve prospěch zásadní restrukturalizace podniku (viz výše). Prolongace současného stavu bez razantního investičně obchodního impulsu je podle názoru odhadce ekonomicky neudrţitelná. Při posuzování výsledků ocenění získaných majetkovou metodou likvidační hodnoty je pak nutno vzít v úvahu vysokou volatilitu hodnototvorných faktorů. Je zřejmé, ţe při prodeji souborů aktiv (tím spíše jednotlivých poloţek) můţe dojít k dosaţení ceny vyšší i niţší neţ odhadnuté, kdy kaţdý odhad představuje pouze vyjádření kvalifikovaného názoru znalce. Zde je však nutno připomenout v praxi poměrně častou situaci, kdy při rozprodeji majetku po jednotlivých kusech dochází zpravidla k rychlému prodeji obchodně atraktivnějších poloţek za cenu vyšší neţ odhadní, avšak zbývající část rychle ztrácí svou hodnotu a v konečném důsledku dochází po započtení relevantních nákladů ke ztrátě, a tím i k sníţení hodnoty majetkové podstaty. Závěrečná poznámka autora k verifikaci ocenění Zpracované ocenění podniku si vyţádal věřitelský výbor úpadce jako podklad pro své rozhodování o zpeněţení majetku a jeho způsobu v souladu s § 219 odst. 4 insolvenčního zákona. Na základě toho pověřil se souhlasem soudu insolvenčního správce organizací prodeje podniku mimo draţbu v souladu s ustanovením § 286 odst. 1 102

písm. c) a § 289 insolvenčního zákona. Následně správce obdrţel nabídku tří subjektů – zájemců o koupi, kdy závazné nabídky činily 35 mil. Kč (tato nabídka se však vztahovala pouze k nemovitostem), dále 58 mil. Kč a 65 mil. Kč. Insolvenční správce uzavřel se souhlasem soudu a věřitelského výboru v souladu s § 290 smlouvu o prodeji podniku za nejvyšší nabízenou cenu 65 mil. Kč.

103

Závěr Hlavním cílem této práce bylo ocenění vybraného podniku v konkurzu za účelem rozhodování o způsobu zpeněžení prostřednictvím zvoleného popsaného v úvodu. Jako cíle vedlejší si autor vytýčil prokázání hluboké provázanosti práce oceňovatele majetku (znalce) s právním prostředím, ve kterém realizuje svou činnost a prezentace metodiky oceňování pohledávek vytvořené a používané autorem práce. Těmto cílům byly přizpůsobeny i metody zpracování, kdy byla vyuţita zejména metoda dedukce (od obecného k zvláštnímu) a komparace. Úvodní část práce je věnována právní úpravě znaleckého zkoumání de lege lata se zaměřením na vyhodnocení nedostatků stávajícího zákona o znalcích a tlumočnících a příčin těchto nedostatků. V návazné části, která se zabývá právní úpravou de lege ferenda jsou vymezeny základní zásady, které se pravděpodobně stanou páteří novely zákona o znalcích, po představení stanovisek právních autorit, které se zabývaly příčinami vzniku a představou dalšího vývoje, (autor se plně ztotoţňuje zejména s hlubokou analýzou a přístupem k problematice prof. Iva Telce) je v závěru uveden drobný příspěvek autora k diskuzi o problematice znaleckých ústavů, tak jak je předjímána ve stávajícím návrhu novely zákona. V další části se autor pokusil o kvantifikaci ustanovení jednotlivých právních norem, které nejčastěji předpokládají moţnost vyuţití znaleckého zkoumání. Cílem nebyl (a nemohl být) úplný výčet zákonných a zejména podzákonných norem, které přímo či nepřímo implikují vyţadování a uplatňování znaleckých posudků, ale pouze snaha o ucelený pohled na ustanovení jednotlivých norem, na jejichţ základě je nezbytné či vhodné vyţádat posudek znalce. Zvláštní pozornost je věnována problematice znaleckého zkoumání pro účely trestního řízení, kdy autor zaujímá stanoviska k jednotlivým aspektům (výběr znalce, systemizace znaleckých oborů, odvětví a specializací, dostupnost relevantních informací v trestním řízení), zejména však analyzuje současný systém odměňování znalců. Následně je stručně popsána právní úprava oceňování majetku v České republice. Značný význam z hlediska zaměření a cílů práce má z pohledu autora kapitola zabývající se oceňováním majetku v insolvenčním právu. Cílem této kapitoly bylo 104

vytvoření vícekriteriální kategorizace (objekty ocenění, subjekty ocenění), dále význam systému odměňování znalce z hlediska výtěţnosti konkurzu a ustanovení insolvenčního zákona, která mají přímý vliv na ocenění. Pokud by měl autor označit část práce, ve které shledává skromný přínos, zřejmě by označil tuto kapitolu. V další části se jiţ autor začíná zabývat ekonomickými aspekty vlastního ocenění (definice podniku, cena a hodnota, mezinárodní oceňovací standardy, základní metody oceňování podniku). Následuje vlastní ocenění podniku v konkurzu (hlavní cíl práce), kde jsou postupně prezentovány jednotlivé oceňovací metody a odůvodněna jejich vyuţitelnost či nevyuţitelnost v daném případě. V rámci majetkové metody ocenění na bázi likvidační jsou představeny speciální metody při ocenění jednotlivých poloţek aktiv podniku, jejich výsledky a celkové ocenění podniku. Zvláštní pozornost v této části je v souladu se zadáním věnována oceňování pohledávek, a to jak z pohledu právního (zajištění závazků podle občanského a obchodního zákoníku a postup při výpočtu úroku z prodlení) tak i z hlediska metodologického, kdy v závěru autor porovnává metodiku Dr. Jaroslava Šantrůčka s metodikou vyuţívanou v současnosti na Slovensku a pro porovnání a ilustraci připojuje metodiku vlastní, kterou pouţíval v letech 1996 aţ 1999. Autor chová hlubokou úctu k tvůrcům vysoce sofistikovaných oceňovacích modelů podniků dovedně vyuţívajících matematických, ba i fyzikálních exaktních přístupů. Pokud však nepovaţujeme ekonomii, potaţmo oceňování majetku rovněţ za disciplíny exaktní, pak má vyuţívání těchto modelů své hranice (které např. zřejmě byly překročeny při modelování úvěrových rizik amerických bank před krizí). Bez ohledu na tuto skutečnost je autor práce dlouhodobě skeptický k moţnosti úspěšného a efektivního plošného vyuţívání takovýchto postupů při oceňování malých a středních podniků v podmínkách české ekonomiky. Závěrem si autor vzhledem ke všemu výše uvedenému dovoluje vyslovit názor, ţe cíle práce, tedy ocenění podniku v konkurzu, prokázání hluboké provázanosti práce oceňovatele majetku (znalce) s právním prostředím, ve kterém realizuje svou činnost a prezentace a odůvodnění pouţívání vlastní metody oceňování pohledávek byly splněny.

105

Resumé The main aim of this thesis was the evaluation of a selected company dealing with bankrupt to decide possibilities of its encashment by means of the method stated in the prologue. Secondary aim laid out by the author was the demonstration of deep work cohesion of property valuator (expert) along with legal remedies, which he implements into his work. Special working methods were adjusted to these aims; the deduction method was also implemented (from general to specific). Introductory part of thesis presents legal regulations of expert investigation de lege lata focusing on evaluation of imperfection of the existing law Act about experts and interpreters and causes of these imperfections. In the consecutive part, which deals with legal regulations de lege ferenda are stated basic principles, which will most likely became the base of amendment of act about experts. After the introduction of standpoints for law authorities, which focused on causes of origin and conception of further development, at the end of the thesis is stated a conclusion, which is the author’s brief tribute towards the discussion about the dilemma regarding experts´ institutes, as it is preempt in the existing proposal of amendment of act. In the next part the author tried to quantify the regulations of particular precepts of law, which are mostly likely in the need to use experts´ investigation. The aim was not (nor could have been) a complete specification of rules of law and namely bye-laws, which directly or indirectly involve the need and assertion of experts´ opinions, but it was the effort for a compact view on regulation of individual standards which are necessary when the experts report or opinion is needed. The author marginally speaks to the re-introduction of the so-called independent experts dealing with property evaluation following the amendment of business law from year 2009. Special attention is given to the problems of expert investigation for criminal procedure reasons, where the author not only has standpoint to individual aspects (expert selection, expert field systematization, branches and specializations, accessibility to relevant information concerning criminal procedures), but he also analyses existing system of expert remuneration. Consequently, the legal regulations concerning property evaluation in the Czech Republic are being briefly described.

106

According to the author, in terms of focus and aim, the chapter concerning property evaluation in compliance with bankruptcy law has great importance. The aim of this chapter was to create multi-criterion categorizations (objects of evaluation, subjects of evaluation), furthermore the meaning of system of expert remuneration according to the bankruptcy yields and regulations of bankruptcy law, which have direct effect on the evaluation itself. If the author should point out the part of his work, which he considers to have the most modest contribution, he would probably point out this chapter. In the next part the author starts to focus on the economical aspects of evaluation itself (definition of the company, price and value, international evaluation standards, prinicple methods of company evaluation). After this follows evaluation of personal company in bankruptcy (the main aim of the thesis) where individual evaluation methods are presented gradually and their efficiency or inefficiency in existing case is being sustained. Within the framework of assessment method of liquidating-base evaluation are introduced special methods in evaluating individual items of company assets, their results and total company evaluation. Special attention in this part together with the given topic is dedicated to claim evaluation, not only from the legal point of view (assuring of obligation according to Civil code and Commercial code and calculation of interest on late payment procedure), but also from methodological point of view. At the end the author compares Dr. Jaroslav Šantrůček´s method with the methodology presently used in Slovakia and for comparison and illustration he adds his own methodology, which he used in 1996 to 1999.

107

Seznam použitých pramenů a literatury Monografie a sborníky: -

FIALA, J., HURDÍK, J., JEŘÁBKOVÁ, L. aj. Občanské právo hmotné. Brno: Masarykova univerzita, 2006.

-

FRYŠTÁK, M., KREJČÍ, Z. Postavení znalce v trestním řízení. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 167.

-

HÓTOVÁ, R., KRČ, M. Vybrané aspekty oceňování majetku pro potřeby soudního řízení. In Dny práva – 2008- Days of Law. Brno: Masarykova univerzita, 2008.

-

KNOFLÍČEK, R. Metodická příručka oceňování strojů a strojního zařízení pro účely technického znalectví. Brno: ES VUT Brno, 1997.

-

Komise pro cenné papíry.

Znalecké posudky pro účely povinných nabídek

převzetí a veřejných návrhů smluv o koupi účastnických cenných papírů (ZNAL). Vydáno KCP 2004. -

KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A. aj. Insolvenční zákon

a předpisy

související.. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., 2008. s. 903. -

KRABEC, T. Oceňování podniku a standardy hodnoty. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 261.

-

MAŘÍK, M. et al. Metody oceňování podniku. Proces ocenění - základní metody a postupy. 2. upravené a rozšířené vydání. Praha: Nakladatelství Ekopress, s.r.o., 2007. s. 492.

-

ŠANTRŮČEK, J. Pohledávky, jejich cese a hodnota. 2. aktualiz. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomia 2005. s. 198.

Právní předpisy: -

Vyhláška Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky č. 492/2004 Z.z., o stanovení všeobecnej hodnoty majetku.

-

Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

108

-

Vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.

-

Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Internetové zdroje: -

www.cnb.cz

-

www.czso.cz

-

www.klaus.cz

-

www.justice.cz

-

www.mfcr.cz

-

www.ochrance.cz

-

www.pravniradce.ihned.cz

-

www.sds.cz

-

www.senat.cz

109