Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra teorie práva

Diplomová práce Protiprávní chování diváků a návštěvníků sportovních utkání David Kostelka 2011 / 2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Protiprávní chování diváků a návštěvníků sportovních utkání zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

……………………………..… David Kostelka

Zde bych rád poděkoval JUDr. Lukáši Hlouchovi Ph.D. za užitečné rady a připomínky, které mi při psaní této diplomové práce poskytl.

OBSAH 1

ÚVOD .............................................................................................................................. 6

2

PRÁVO A SPORT .............................................................................................................. 8

3

HISTORIE A VÝVOJ NEGATIVNÍHO FANDOVSTVÍ ......................................................... 10 3.1

Historický exkurs .................................................................................................. 10

3.2

Vymezení pojmu fotbalového publika .................................................................. 19

3.2.1

Fotbalový divák ............................................................................................. 20

3.2.2

Fotbalový fanoušek ....................................................................................... 20

3.2.3

Fotbaloví chuligáni (hooligans, rowdies) ...................................................... 21

3.2.4

Shrnutí ........................................................................................................... 26

3.3

4

Chuligáni v ČR ..................................................................................................... 27

3.3.1

Pre-chuligánská etapa .................................................................................... 27

3.3.2

Moderní fotbalové chuligánství ..................................................................... 30

3.3.3

Další vývoj chuligánství ................................................................................ 31

PROTIPRÁVNÍ

ČINY

DIVÁKŮ

A

NÁVŠTĚVNÍKŮ

SPORTOVNÍCH

UTKÁNÍ

V

SOUVISLOSTI S DIVÁCKÝM NÁSILÍM A PRÁVNÍ NORMY, S NIMIŽ SE TOTO CHOVÁNÍ DOSTÁVÁ DO KONFLIKTU ............................................................................................. 33

4.1

Trestní právo ......................................................................................................... 35

4.1.1

§ 145 Těžké ublížení na zdraví a § 146 Ublížení na zdraví .......................... 37

4.1.2

§ 158 Rvačka ................................................................................................. 38

4.1.3

§ 173 Loupež a § 205 Krádež ........................................................................ 38

4.1.4

§ 228 Poškození cizí věci .............................................................................. 39

4.1.5

§ 272 Obecné ohrožení a § 273 Obecné ohrožení z nedbalosti ..................... 39

4.1.6

§ 325 Násilí proti úřední osobě...................................................................... 40

4.1.7

§ 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod ............................................................................................... 40

4.1.8

§ 358 Výtržnictví ........................................................................................... 40

4.1.9

§ 360 Opilství ................................................................................................ 42

4.1.10 § 366 Nadržování .......................................................................................... 43 4.2

Správní právo ........................................................................................................ 43

4.2.1

Přestupky proti veřejnému pořádku ............................................................... 44

4.2.2

§ 49 Přestupky proti občanskému soužití ...................................................... 44

4.2.3

§ 50 Přestupky proti majetku ......................................................................... 45

4.2.4 4.3 5

6

7

Přestupky podle ZOPS .................................................................................. 45

Občanské právo ..................................................................................................... 45

MEZINÁRODNÍ POLITIKA ŘEŠENÍ CHULIGÁNSTVÍ ....................................................... 48 5.1

Rada Evropy ......................................................................................................... 48

5.2

Evropská unie ....................................................................................................... 52

5.3

FIFA ...................................................................................................................... 55

5.4

UEFA .................................................................................................................... 56

POLITIKA ŘEŠENÍ CHULIGÁNSTVÍ V ČR...................................................................... 58 6.1

Vláda ČR............................................................................................................... 58

6.2

FAČR .................................................................................................................... 59

6.3

Policie ČR a Obecní policie .................................................................................. 60

ZAHRANIČNÍ POLITIKA ŘEŠENÍ CHULIGÁNSTVÍ .......................................................... 63 7.1

Anglie.................................................................................................................... 63

7.1.1

Zákon o sportovních utkáních (The Sporting Events Act) ............................ 63

7.1.2

Zákon o veřejném pořádku (The Public Order Act) ...................................... 64

7.1.3

Zákon o fotbalových divácích (The Football Spectators Act) ....................... 64

7.1.4

Zákon o fotbalové trestné činnosti (The Football Offences Act) .................. 67

7.1.5

Zákon o trestní justici a veřejném pořádku (The Criminal Justice and Public Order Act) ......................................................................................... 68

7.1.6

Zákon o policii (The Police Act) ................................................................... 68

7.1.7

Zákon o fotbalových výtržnostech (The Football Disorder Act) .................. 70

7.2

Švédsko ................................................................................................................. 71

7.3

Německo ............................................................................................................... 72

8

ÚVAHY DE LEGE FERENDA ........................................................................................... 74

9

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 77

RESUMÉ ............................................................................................................................... 80 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ .......................................................................................... 82 Literatura ......................................................................................................................... 82 Elektronické zdroje ......................................................................................................... 83 Právní předpisy ............................................................................................................... 84 Ostatní zdroje .................................................................................................................. 85

1

ÚVOD „Co spáchá dav, zůstává bez trestu.“1 Marcus Annaeus Lucanus (39 – 65 n.l.) Pro mnohé fanoušky v dnešní době znamená návštěva sportovního utkání nejen

radost či zklamání nad sportovními výkony svého oblíbeného týmu, či jednotlivce, ale i možnost, jak se vybouřit a dát průchod svým emocím, či potlačeným touhám. Mnozí fanouškové vědí, jakým způsobem se mají „vybouřit“ a zůstávají v „rovině slušného fandění“ u pokřikování hesel či zpívání chorálů. Bohužel se však najdou i tací, kterým tato „rovina fandění“ nestačí a mají tendence se projevovat společensky nevhodnými a nežádoucími způsoby. Toto negativní fandění je spojeno především s kolektivními sporty. Představa násilných útoků při golfovém či tenisovém turnaji je spíše úsměvná. Není s podivem, že nejpalčivěji se tento problém projevuje u nejpopulárnější kolektivního sportu dneška. Nikoho asi nepřekvapí, že tímto sportem je fotbal. Fotbal provází neutuchající zájem velké části společnosti nehledě na geografickou polohu, s nadsázkou se dá říci, že „fotbal je všude“. Jinými slovy, stal se takovým společenským jevem, že organizace FIFA, sdružující národní fotbalové organizace, má více členů než OSN. Otázkou zůstává, proč se někteří příznivci fotbalu chovají v rámci slušného chování a fandění, a druzí se chovají mimo tyto hranice? Co toto chování ovlivňuje a je možné ho přijmutím různých opatření změnit? Ve své práci se zabývám popisem právní úpravy negativního chování fanoušků na stadionech. V první části své práce budou vymezeny základní teoreticko-právní přístupy k divákům na sportovních utkáních. Zmíním základní dvě koncepce vztahu mezi sportovními normami a právním řádem. Druhá část bude obsahovat historický přehled vývoje chuligánství v zahraničí a ČR. Zahraniční pasáž se bude věnovat převážně Anglii, jakožto kolébce fotbalu a chuligánů, domácí část bude zaměřena na poměrně nedávnou historii. V této části rovněž vysvětlím pojem fotbalového publika a uvedu jeho základní rozdělení. Třetí část práce se bude postupně vypořádávat s jednotlivými právními odvětvími, která jsou dotčena negativním chováním fanoušků na stadionech. Největší 1

Citáty slavných osobností. citaty.net [online], [citováno dne 27. 3. 2012]. Dostupné z:

6

prostor bude dán analýze trestních norem. Ve čtvrté části bude popsána právní úprava fotbalového násilí z pohledu Rady Evropy a Evropské unie, tak aby byl vytvořen základní rámec, ze kterého se odvíjí další opatření proti chuligánům. Rovněž se zaměřím na mezinárodní fotbalové organizace FIFA a UEFA, a jejich snahy o boj s negativním chováním fanoušků. Pátá část se zaměří na česká opatření proti chuligánům, která budou probrána, jak z hlediska státních orgánů, tak z hlediska FAČR. Šestá část popíše vybrané zahraniční politiky boje proti chuligánům. Tato část je primárně zaměřena na anglické právní předpisy, ovšem prostor bude dán i jiným právním úpravám. Sedmá a závěrečná část bude obsahovat návrhy, které by mohly vést ke zlepšení chování fanoušků na fotbalových stadionech. Tyto návrhy jsou výsledkem analýzy komparace jednotlivých právních prostředků v ČR a zahraničí. Vzhledem k omezenému rozsahu není cílem této práce podrobný přehled a analýza právních norem a jednotlivých politik proti chuligánství. Cílem této práce je základní přehled, tak aby čtenář po přečtení diplomové práce získal elementární znalosti o tématu, které mohou být dále podrobněji rozvíjeny. Závěrem bych chtěl dodat, že jsem velkým fotbalovým nadšencem a téma chuligánství na stadionech je mi blízké. Nejednou jsem při fotbalovém utkání zažil různý typ negativního chování fanoušků, které na stadiony nepatří a mně osobně velmi vadí. Z tohoto důvodu se v diplomové práci zaměřím na možná opatření, která chuligánství postihují, aby se situace ve fotbalovém prostředí zklidnila a zůstalo jen to pozitivní – krásná fotbalová atmosféra. Otázky práva a sportu jsou rovněž mým koníčkem, kterému bych se chtěl i nadále věnovat.

7

2

PRÁVO A SPORT Na začátku této práce bych rád vymezil základní teoreticko-právní aspekty vztahu

práva a sportu, s čímž problematika negativního chování fanoušků na stadionech souvisí. Základním kamenem je pojem tzv. „autonomie sportu“, která odděluje sportovní sféru a právní sféru. „Pojetí autonomie sportu, kterým je zdůvodňována nutnost vynětí sportu z právní sféry, je mnohovrstevné. Jednou z úrovní je kulturní, kde převládá názor, podle kterého sport obsahuje hodnoty, jež nejsou totožné s těmi, které jsou obvykle považovány v právu za imanentní.“2 Prusák3 uvádí, že existují dvě koncepce pojmu „sportovní právo“, které se formují podle míry autonomie sportu na právních normách. První koncepce definuje normy sportovního práva, jakožto normy vydávané sportovními organizacemi a ty staví na rovnost s právním řádem státu. De facto staví na stejnou úroveň státní zákonodárný orgán a organizace, které upravují sport svými předpisy. V této koncepci je míra autonomie sportu maximální, což činí koncepci z hlediska fungování právního státu neudržitelnou. Je samozřejmé, že stát by neměl regulovat pravidla fotbalu, nebo stanovovat jednotlivé regule, jimiž se řídí ligové soutěže. Ovšem kompletní vynětí sportovních norem z právního řádu je nemožné. Jednotlivé subjekty sportovních norem podléhají právnímu řádu státu a vše co činní, musí být v souladu s právním řádem, tedy i jejich konání v rámci sportovních norem. Původcem této teorie byl Bruno Zauli. Druhá koncepce spočívá v názoru, že sportovní právo má v sobě, krom „ryze sportovních norem“4, koncentrovat i normy, které jsou součástí objektivního práva daného státu. Tato koncepce se zaměřuje na plné včlenění objektivního práva do práva sportovního. Zamýšleným výsledkem koncepce je pak plná aplikace např. trestních norem při způsobených zraněních na sportovištích. Autorem této koncepce je Edward Grayson. Tyto dvě teorie se využívají více v otázkách odpovědnosti sportovců za případná zranění, či jiné události. Osobně se domnívám, že mohou být rovněž aplikovány na návštěvníky sportovních utkání. Prvně si ovšem musíme vymezit pojem diváka a jeho

2

KRÁLÍK, Michal. Právo ve sportu. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2001. s. 107 PRUSÁK, Jozef. Šport a právo. Bratislava: Šport, slovenské telovýchovné vydavatel'stvo, 1985, 248 s. 4 Pravidla samotné hry, pravidla fungování ligových soutěží, způsob volení představitelů organizací, atp. 3

8

vztah ke sportovnímu právu. Sádovský5 člení subjekty sportovního práva na čtyři různé kategorie – fyzické osoby, sportovní kolektivy, právnické osoby a stát. „Fyzickými osobami – subjekty sportovních vztahů jsou jednotliví sportovci, hráči a závodníci, dále pak trenéři, vedoucí a další funkcionáři sportovních klubů, oddílů a družstev, rozhodčí a delegáti, resp. zástupci ústředních sportovních útvarů, a diváci.“6 Až na diváky se tyto subjekty pohybují „uvnitř“ sportovního práva, které se jich přímo dotýká a stanovuje jim práva a povinnosti. Diváci do těchto vztahů zasahují pouze zvenčí. Zde se tedy nabízí otázka, kdo může ve sportovním právu stanovovat konkrétní práva a povinnosti pro diváky? Odpovědí je, že nikdo takový neexistuje. Sportovní právo nezná jakýkoliv sportovní orgán, pod který by diváci spadali a který by divákům mohl ukládat sankce či ho zavazovat. Lze to jednoduše demonstrovat na příkladu, kdy chuligán bude vhazovat na hřiště pyrotechniku. Fotbalový svaz dané země nebude trestat diváka, který fakticky čin způsobil, protože nad ním nemá žádnou pravomoc. Potrestán bude fotbalový klub, na jehož stadionu se tento čin odehrál, za nedodržení předepsaných regulí. Smyslem profesionálního fotbalu je bavit diváky. Čím více diváků bude fotbal bavit a budou ho sledovat, tím pozitivnější bude ekonomický dopad na fotbalový klub. Diváci jsou tudíž z tohoto pohledu pro sportovní kluby a potažmo celou oblast profesionálního sportu naprosto nepostradatelní. Za předpokladu aplikace Zauliho teorie, by nebylo možno diváky jakýmkoli způsobem kontrolovat a na stadionech by nastal totální chaos. Diváci by jen těžko uznali autoritu národního fotbalového svazu. Rovněž konstrukce legitimity a legality případných opatření by byla značně obtížná. Graysonova koncepce pak z hlediska diváků dopadá lépe. Aplikace a vzájemné propojení sportovních norem a právního řádu je více než žádoucí v případech negativního chování fanoušků na stadionech. Divákovo chování je omezováno právními normami, které pocházejí od autority, která disponuje mocí fanouška donutit k řádnému chování, či ho za toto chování potrestat.

5 6

SÁDOVSKÝ, Stanislav. Právní aspekty násilí ve sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010, 113 s. SÁDOVSKÝ, Stanislav. Právní aspekty násilí ve sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010, s. 87

9

3

HISTORIE A VÝVOJ NEGATIVNÍHO FANDOVSTVÍ Pro hlubší pochopení problematiky chuligánství na sportovních stadionech a jevů

s tímto chováním spojených, se musíme ponořit do historie. Tento pohled do počátků fotbalu a jeho právní úpravy, bude zaměřen převážně na Anglii, jakožto kolébku fotbalu a násilí s ním spojeného. 3.1

HISTORICKÝ EXKURS Jak ve své knize zmiňuje Věra Olivová7, hry podobné fotbalu se objevovaly již ve

starověkém Římě. Byly charakteristické svým hlukem a zaujetím velkého množství diváků. O počátcích fotbalu takového, jak ho známe dnes, se vedou spekulace a neví se přesně, kdo byl „vynálezcem“ této hry. Jsou určité indicie vedoucí k tehdejší Anglii, jakožto první zemi, kde se fotbal ve více či méně modernějších podobách objevil. Už tehdy byly zaznamenány první snahy panovníků o regulaci tohoto sportu. „Roku 1313 odůvodňoval anglický král Edward II. svůj zákaz pořádat fotbal v Londýně tím, že hráči působí ve městě takový hluk „jakoby se za velkým míčem honila tlupa čertů“8 Zde se tedy poprvé setkáváme se státní regulací negativního chování při tomto sportu. Jak ve své práci uvádí Josef Smolík9, již od počátku 14. stol. se objevily snahy o rozsáhlejší státní regulace chování během těchto sportovních zápolení, ba dokonce byly i tendence tento sport celkově zakázat. „Zákazy lidového fotbalu uplatňovali i Henry IV. (1409, 1410), Henry V. (1414), James I. (1424, 1450, 1454), James II. (1457, 1467 v Leicesteru, 1471 v Perthu), Edward IV. (1474, 1477, 1478 v Londýně), James III. (1481 v Perthu, 1488 v Leicesteru, 1572, 1581 a 1615 v Londýně, 1608 a 1609 v Manchesteru).“10 Z výše zmíněného výčtu panovníků, kteří se pokoušeli o zamezení tohoto jevu, je zřejmé, že již v minulosti bylo negativní fandovství problémem, který se musel řešit na úrovni nejvyšší a nemohl být jen tak ponechán na obecných pravidlech morálky a slušného chování. Je tedy naprosto zřejmé, že v historii platilo „pravidlo“: místo konání fotbalu = místo kde se odehrává

7

OLIVOVÁ, Věra. Lidé a Hry: Historická Geneze Sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1979. 640 s. OLIVOVÁ, Věra. Lidé a Hry: Historická Geneze Sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1979. s. 249 9 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. 280 s. 10 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 26 8

10

násilí. Olivová ve své publikaci11 považuje tehdejší formu fotbalu za bezkonkurenčně nejnebezpečnější formu sportu, která byla tehdy lidmi provozována. Nyní si musíme zodpovědět otázku, kdo se vlastně tomuto sportu věnoval? Kdo byli jeho diváci? Odpověď nám dává Josef Smolík, když konstatuje, že „kopaná byla spíše drsnou zábavou nižších společenských vrstev, spojenou často s požíváním alkoholu a pravidelnými výtržnostmi v hledištích i na hřištích.“12 Myslím, že to ani není nikterak překvapivé zjištění, nicméně je důležité pro pochopení jevů kolem fotbalu se vyskytujících. Tehdy to byla primitivní forma zábavy, která táhla „masy“ svoji jednoduchostí. Když si uvědomíme nenáročnost na místo konání a vybavení, tak nám vznikl sport, který jde provozovat kýmkoliv a kdekoliv. Vzhledem k manuální práci nižších vrstev, byli tito lidé rádi za jednoduchou zábavu a odreagování od strastí jejich všedních životů. Smolík13 uvádí, že po nástupu industrializace a urbanizace se fotbalové dění zmírnilo, nicméně i přes tento fakt to nezabránilo negativním a agresivním jevům okolo fotbalu. Domnívám se, že zde můžeme hovořit o počátku přesunu násilí ve fotbale směrem „pryč z hrací plochy“ k divákům. Jak uvádí Olivová14, dalším důležitým úkazem v industrializační době bylo zakládání nových fotbalových týmů v okolí průmyslových center. Tento fakt je důležitý pro pochopení vzájemné rivality jednotlivých anglických týmů a tudíž i jejich fanoušků. I dnes můžeme stále narazit na přezdívky anglických prvoligových mužstev, jež odkazují na tuto industriální minulost. Příkladem budiž tým Arsenal F.C., který byl založen roku 1886 ve Woolwichi, dělníky z Woolwich Arsenal Armament Factory15 a týmu se díky tomuto původu začalo přezdívat the Gunners16, což přeloženo do češtiny znamená dělostřelci. Dalším příkladem je rovněž anglický tým West Ham United F.C., který byl založen roku 1895 v Londýně pod názvem Thames Ironworks

11

OLIVOVÁ, Věra. Lidé a Hry: Historická Geneze Sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1979. 640 s. SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 27 13 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. 280 s. 14 OLIVOVÁ, Věra. Lidé a Hry: Historická Geneze Sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1979. s. 426 15 Laying the Foundations – Overview. Arsenal.com [online], [citováno 28. 2. 2012]. Dostupné z: 16 Most Popular Teams' Nicknames. soccerphile.com [online], [citováno dne 28. 2. 2012]. Dostupné z: 12

11

Football Club17 a to tehdejším majitelem železáren, odtud pak přezdívka the Hammers18, což znamená kladiváři. Z 19. století také pochází označení Hooligan, kdy „Marsh a kol. vysvětlují označení hooligans jako odvozeninu od příjmení Houlihan, které nosila v 19. století ve východním Londýně irská rodina proslulá svým „asociálním“ chováním. Slovník cizích slov (Mareš 1998) pod heslem „chuligán“ konstatuje, že název se do češtiny dostal přes ruštinu, přičemž uvádí příjmení Hooligan. Wann a kol. uvádějí, že slovo chuligán je starší více než 100 let a je odvozeno od Patricka Hooligana z Londýna.19 Období mezi dvěma světovými válkami samozřejmě ovlivnilo i sportovní scénu. Mareš, Smolík a Suchánek20 uvádějí, že došlo k poklesu davových násilností a neslušného chování, a také se zvýšil počet žen, které se zúčastňovaly fotbalových utkání, jakožto divačky. Když si uvědomíme historický kontext celé této doby, tak tento fakt není nijak zarážející. Troufám si tvrdit, že mladí muži, kteří ve válce byli, se doma nechtěli už žádného násilí zúčastňovat. Dále tento časový úsek je i bodem, kdy ženám bylo přiznáváno volební právo, a byly zrovnoprávňovány s muži. Období po ukončení druhé světové války bylo ve znaku velké oblíbenosti fotbalu v Anglii a zároveň rychlého růstu měst.21 Z těchto nově vzniklých čtvrtí pak pocházeli mladí lidé označovaní jako „rozzlobení mladí lidé“22, kteří svoji nespokojenost dávali najevo mnoha negativními způsoby. Jedním z těchto způsobů bylo i výtržnictví na fotbalových stadionech. Jak uvádí Polišenský ve své publikaci Dějiny Británie, tuto mládež můžeme rozdělit na 3 skupiny: Teddy boys, mods a rockers. V těchto letech tedy můžeme spatřovat první počátky fotbalového chuligánství, tak jak ho známe dnes, které je spojeno hlavně se subkulturou Teddy boys. Hlavním rozdílem oproti dnešku ovšem zůstávala neorganizovanost výtržníků, nicméně ke konci padesátých let začínají být výtržníci lépe a lépe organizovaní. V šedesátých letech subkultura Teddy boys postupně upadá a její místo přebírají jiné dvě subkultury - mods a rockers. Tyto skupiny jsou navzájem protichůdné jak

17

Club History. whufc.com [online], [citováno dne 28. 2. 2012]. Dostupné z: 18 Most Popular Teams' Nicknames. soccerphile.com [online], [citováno dne 28. 2. 2012]. Dostupné z: 19 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 30 20 tamtéž, s. 40 21 tamtéž, s. 41 22 tamtéž, s. 42

12

v názorových proudech, tak i ve vnější prezentaci vůči okolí. „Mods byli popisováni jako mladí muži reprezentující pracující třídu a posedlí, okouzlení a fascinování americkými a kontinentálními módními styly. Jejich hlavním programem byl nákup elegantního oblečení, návštěva klubů, poslouchání hudby, úprava vlasů apod. Důraz byl kladen na eleganci a úhlednost, což se projevovalo i ve výběru decentních barvených odstínů.“23 Dalším rozpoznávacím znakem byla oblíbenost mods ve skútrech. Vzhledem k poměrné exkluzivitě tohoto životního stylu je zřejmé, že chudší sociální vrstvy si tento styl života nemohly dovolit a musely se proto uchýlit k určité modifikaci této subkultury. Mareš, Smolík a Suchánek24 uvádějí, že nakonec došlo k rozdělení této subkultury na další dvě jiné, a to na uměleckou školu či módní mods, a tzv. tvrdé mods nebo také gang mods. Pro ně už začínají být typické znaky, které jistě zná už mnoho z nás: „…krátké vlasy, obepjaté džíny, šle přes kostkované košile a vysoké pracovní boty.“25 Domnívám se, že v tom již lze poznat podobu některých dnešních návštěvníků sportovních utkání. Sami autoři tuto subkulturu označují jako „vývojový předstupeň skinheadské subkultury“26 Samotná subkultura skinheads se pak objevila okolo roku 1967. „Zpočátku se těmto lidem říkalo hard-mods, v okolí stadionů získali i přízvisko boot-boys. V roce 1969 se však masově vžil název skinheads (skin – kůže, head – hlava).“27 Životní styl skinheadů se moc nelišil od toho současného. Návštěvy sportovních událostí, popíjení alkoholu a násilí byly hlavními aspekty jejich životního stylu. Myslím, že toto se za dobu 45 let moc nezměnilo. Důležitým prvkem ve vývoji této subkultury ovšem bylo její vymezování vůči přistěhovalcům v Anglii. Skinheadi tyto přistěhovalce často agresivně napadali. Jak bylo již zmíněno u subkultury gang mods, skinheads jsou typičtí svojí vizáží a svým stylem oblékání. „Pro skinheady byl a je typický krátký účes či zcela vyholená hlava, což je velice praktické z mnoha důvodů, ať již proto, že skinheada nelze chytit při potyčce za vlasy anebo kvůli tvrdšímu výrazu tváře. První skinheadi, jak již bylo uvedeno, vzešli z „working class“ (byli to častěji dokaři či dělníci v těžkém průmyslu), takže lze spekulovat o tom, že jejich účes byl praktický i z důvodu péče o vlasy (vzhledem k prašnému prostředí doků či 23

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 42 24 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. 181 s. 25 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 43 26 tamtéž 27 tamtéž

13

továren). Dalším charakteristickým znakem skinheadů byly a jsou těžké pracovní boty (postupně se stala nejoblíbenější značkou Doctor Martens)…“28 Vzhledem k oblíbenosti několika dalších značek obuvi a oblečení se stylisticky podobným designem, dosáhli skinheads určité úrovně uniformity. Vzhledem k již zmíněným začátkům jednotlivých fotbalových týmů v Anglii, se jedinci spadající pod tuto subkulturu začali sdružovat regionálně a hlásit se ke „svému“ týmu. Vzhledem k rozmachu cestování fanoušků na zápasy svého týmu na soupeřově stadionu, pak probíhaly v den utkání velmi agresivní potyčky mezi těmito příznivci. Tato „domácí rivalita“ ovšem bývala zapomenuta při mezinárodních zápasech, kdy se jednotliví příznivci dokázali spojit a fandit svému národnímu mužstvu. Carnibella29 uvádí, že v šedesátých letech došlo průměrně k 25 závažným incidentům spojených s výtržnostmi diváků. Tyto výtržnosti měly různý charakter, od házení předmětů ke vniknutí na hřiště. Mareš, Smolík a Suchánek30 uvádí, že toto období je první, kdy se začalo využívat speciálních vlaků pro fotbalové fanoušky soupeřícího týmu a už tehdy docházelo v těchto vlacích k vandalství a násilí. Autoři dále uvádějí, že některé z těchto skupin neměly ani spojení s nějakým fotbalovým týmem. Jejich cílem bylo pouze násilí. Tuto touhu po násilí si ovšem často chodili vybíjet na fotbalová utkání, kde jejich nejoblíbenější zábavou bylo „dobytí“ soupeřova sektoru na stadionu. V těchto potyčkách se samozřejmě využívali zbraně. Na začátku se využívalo těžké okované obuvi, nicméně časem bylo nutno pozměnit výzbroj kvůli policejním zákazům. V této době můžeme najít relativní paralelu k tehdejším událostem v Anglii. Nyní média prezentují negativně se projevující fanoušky jakožto jeden z velkých problémů dnešních dnů a nevynechají jedinou šanci napsat o těchto příznivcích poměrně dost silná slova např.: „Připomíná to boj se šváby. I ti jsou odporní, nechutní a nebezpeční, vzdor veškerým opatřením však pořád přítomní a čas od času vylezou na světlo. Jde o to, zda český fotbal bojuje s chuligány dostatečně efektivně a zda má dostatek "deratizačních" prostředků, když jsou vandalové stále schopni hrozivé akce, jak v neděli předvedli ti z

28

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 45 29 CARNIBELLA, G. et al. Football violence of Europe: A report to the Amsterdam Group [online]. Oxford: The Social Issues Research Centre, 1996 [citováno dne 29. 2. 2012]. Dostupné z: 30 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 46

14

Ostravy při zápase v Mladé Boleslavi.“31 Jak tvrdí Beyer32 ve své práci, I tehdy média informovala společnost ohledně chuligánů velmi barvitě. Dále autor zmiňuje, že v šedesátých letech se z fotbalového fandění vyčleňují chuligáni, kteří se tak nevymezují po sportovní stránce, jako se vymezují vůči pořadatelům či policii. Sedmdesátá léta se pak vyznačují odklonem od skinheadské subkultury a podle Mareše, Smolíka a Suchánka je i celkový vliv jednotlivých subkultur mládeže daleko menší. Díky odklonu od skinheadské subkultury a příklonu k jinému vzezření se ovšem situace zhoršila. Násilníci byli hůře identifikovatelní a začali se daleko více organizovat. Trend formování regionálních skupin kolem fotbalových týmů v těchto letech nabíral na obrátkách. „Jedna z nejznámějších skupin byla spojena s londýnským fotbalovým klubem Millwall. Byla známá jako F-troop a stala se postrachem jiných chuligánských tlup, které na začátku nefungovaly na stejném principu jako F-troop. Millwallské chuligány charakterizovaly organizovanost, řád a plánování akcí, byli známí svou tvrdostí a nekompromisností. F-troop byla členěna do několika podskupin, které byly rozděleny podle schopností uspět ve rvačce a podle věku.“33 Z tohoto příkladu lze poznat, že vyšší „efektivitu chuligánství“ můžeme spatřovat v jeho zlepšující se organizaci. V těchto letech se pak objevuje první nástroj na potlačení chuligánství – je jím uzavření stadionu. Tento druh opatření ovšem neřeší chuligánství jako takové, pouze zmírňuje jeho projevy. Navíc je trestem i pro slušné fanoušky, kteří se nedopouštějí žádných negativních projevů. Chuligánství ovšem i přes snahu o jeho potlačení stále nabývalo na síle a tak se začaly zpřísňovat normy trestního práva. Nakonec došlo i na opatření týkající se výbavy a členění stadionů. „Díky těmto protiopatřením skončilo období hlavních střetů chuligánů přímo na fotbalových stadionech.“34 Pakliže bych měl použít lékařského termínu, pak těmito opatřeními se léčily pouze symptomy nemoci a nikoliv její příčiny, což vede pouze k tomu, že nemoc není tak viditelná, nicméně její ložiska jsou stále aktivní a dál se negativně projevují. Skutečnost, že násilí se nebude objevovat na stadionu, přece neznamená, že se 31

Chuligány má řešit parlament, fotbal požaduje zvláštní zákon. fotbal.iDnes.cz [online], [citováno dne 29. 2. 2012]. Dostupné z: 32 BEYER, Dušan. Fotbalové násilí: subkultura hooligans [online]. 2002 [citováno dne 1. 3. 2012]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Csaba Szaló. Dostupné z: 33 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 49 34 tamtéž, s. 50

15

neobjeví jinde a možná i s větší razancí. Mareš, Smolík a Suchánek ve své publikaci zmiňují, že ačkoli byli chuligáni eskortováni pod policejním dohledem, tak i přes toto opatření každé ligové kolo probíhaly násilné střety chuligánů. Nekonaly se na stadionu, či v jeho nejbližším okolí, ale na periferiích měst. Dalším důležitým jevem, jenž byl pro tato léta typický, je šíření fenoménu chuligánství za hranice Anglie. Docházelo k tomu při zápasech anglických týmů v mezinárodních ligových soutěžích, jako byl např. Pohár mistrů evropských zemí, či při zápasech anglické fotbalové reprezentace. Velmi negativním jevem spojeným s chuligánstvím byla jeho tehdejší politizace a radikalizace. Mnoho chuligánů se orientovalo na pravicový extremismus a navázalo tak na subkulturu skinheads. Osmdesátá léta přinesla pomyslný vrchol chuligánství v Anglii. Jeho nejhorším momentem pak bezesporu byla událost, která se odehrála v Belgii. „Dne 29. května 1985 se konalo na Heyselově stadionu v Bruselu finále PMEZ mezi anglickým F.C. Liverpool a italským Juventusem Turín, před kterým došlo k tragédii, kterou lze zařadit do kategorie panických reakcí. Roznětkou byly skupiny podnapilých britských rowdies35, kteří napadli před zápasem italské fanoušky kameny. Následná panika v italském sektoru vyvrcholila prolomením ochranné zdi. V důsledku samotné bitky, zřícení zdi či ušlapání přišlo o život 42 lidí a dalších zhruba 250 lidí bylo zraněno.“36 Tato tragédie silně zapůsobila na veřejnost, ale i na orgány státní moci. Resumé tohoto případu pak bylo odsouzení odpovědných osob z řad liverpoolských fanoušků, zpřísnění bezpečnostních norem na stadionech a vyloučení anglických týmů ze všech evropských soutěží na dobu 5 let. Jak uvádí ve své reportáži německá televizní stanice n-tv37, pořadatelé totálně selhali ve svých povinnostech, vzhledem k velkému počtu fanoušků a nedostatečným kontrolám při vstupu, bylo mnoho příznivců vpuštěno do svých sektorů, aniž by se museli prokázat platnou vstupenkou či projít bezpečnostní prohlídkou. Dále pořadatelé za účelem vyšších zisků prodávali vstupenky oběma táborům fanoušků do stejných sektorů, tudíž některé 35

viz oddíl 3.2.3 Fotbaloví chuligáni MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 52 37 NTV Reportage Liverpool - Juventus Turin Heysel Tragödie 1985 Teil 1. youtube.com [online], [citováno dne 6. 3. 2012]. Dostupné z: NTV Reportage Liverpool - Juventus Turin Heysel Tragödie 1985 Teil 2. youtube.com [online], [citováno dne 6. 3. 2012]. Dostupné z: NTV Reportage Liverpool - Juventus Turin Heysel Tragödie 1985 Teil 3. youtube.com [online], [citováno dne 6. 3. 2012]. Dostupné z: 36

16

z příznivců neoddělovala žádná bariéra. Tato hrůzná událost také ukázala na naprostou neschopnost policejního orgánu. Na začátku této tragédie bylo přítomno pouze 12 policistů, kteří neměli absolutně žádnou šanci zabránit ztrátám na životech. Zajímavostí je, že současný prezident organizace UEFA Michel Platini, se tehdy utkání aktivně účastnil na straně Juventusu Turín. Jak zmiňují Mareš, Smolík a Suchánek38 tato léta jsou pak problematická i z pohledu rasismu, jehož intenzita značně stoupala. Dalším jevem pak bylo vyhrocení jednotlivých vztahů mezi chuligánskými skupinami. Tento vztah by se dal popsat jako velmi nenávistný až dokonce fanatický a ve zmírněné podobě přetrvává dodnes. Autoři vyzdvihují roli jedné z těchto chuligánských skupin. Byla jí skupina okolo fotbalového týmu Chelsea F.C., která se jmenovala „Chelsea Headhunters (Lovci lebek)“39 Podle Beyera40 byli její přední vůdci velmi dobře situovaní lidé na dobře placených pracovních místech. Tím byla popřena idea, že chuligáni musejí nutně pocházet pouze z nižších sociálních vrstev. V roce 1986 byli přední vůdci této chuligánské skupiny zadrženi policií při akci s názvem „Operation Own Goal (operace Vlastní Gól).“41 Jedním z posledních důležitých jevů této doby byly „tzv. módní války“42, které měly za následek změnu ve stylu oblékání a odklon od skinheadské uniformity. Tragédie na Heyselově stadionu měla pak dohru u státních orgánů v Anglii. Tehdejší premiérka Margaret Thatcherová prosadila zákaz prodeje alkoholických nápojů na stadionu, který platil až do roku 1986. Z roku 1986 rovněž pochází The Public Disorder Act43 aplikovatelný na chuligány. Dalším technickým opatřením byla povinnost umístit kamerový systém na stadion, aby bylo snazší identifikovat problematické jedince a případně proti nim podniknout příslušné právní kroky. Policie se poučila ze selhání svých belgických kolegů a začala se aktivně zajímat o jednotlivé chuligánské skupiny, tak aby bylo možno je buď eliminovat či alespoň předvídat jejich možné činy. V roce 1989 byl přijat The Football Spectators Act44, který měl vyřešit výtržnosti za hranicemi Anglie. V ostatních fotbalově vyspělých zemích (Španělsko, Itálie, Německo a Francie) takto násilné fanoušky neměli. 38

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 53 39 tamtéž 40 BEYER, Dušan. Fotbalové násilí: subkultura hooligans [online]. 2002 [citováno dne 6. 3. 2012]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Csaba Szaló. Dostupné z: 41 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 53 42 tamtéž, s. 54 43 viz podkapitola 7.1 Anglie 44 viz podkapitola 7.1 Anglie

17

Například, jak zmiňuje Smolík45 ve své publikaci, italští fanoušci nazývaní také jako „tifosi“ preferují fandění zaměřené více na odlišné formy fandění (choreografická podpora, zpívání chorálů, atd.) svému týmu. Násilí jim sice není cizí, nicméně nejsou tak agresivní jako angličtí příznivci. Carnibella46 se ohledně 90. let vyjadřuje jako o ne tak agresivních ze strany anglických fanoušků. Roku 1990 vypršel trest anglickým fotbalovým mužstvům a ta se mohla znovu účastnit evropských pohárových soutěží. Opět docházelo ke konfliktům, nicméně už se neopakovala situace z roku 1985. Formát jednotlivých pohárových soutěží se postupem času rozšiřoval o více týmů z předních fotbalových lig (anglická, španělská, italská, německá a francouzská) a tedy střety s anglickými fanoušky byly častější. Mareš, Smolík a Suchánek konstatují, že „vzrůstající spojení mezi velkými fotbalovými městy Evropy, rostoucí frekvence setkávání jejich reprezentací na hřištích, vysoká sledovanost fotbalových přenosů – to vše znamenalo důležitý faktor pro evropskou integraci.“47 Jinými slovy řečeno, větší frekvence mezinárodních zápasů přinášela nové a nové zkušenosti s jednotlivými fanoušky. Díky těmto zkušenostem se pak mohou jednotliví pořadatelé lépe připravit, anebo zdokonalit svůj systém při pořádání utkání. Ruku v ruce šlo ovšem i uvědomění si fanoušků, že jiná evropská města nejsou jen „prostorem pro dobytí“, ale i příjemnými místy na trávení volného času. V těchto letech také rapidně stoupá oblíbenost evropských pohárových soutěží, čímž se fotbal dostal na nadnárodní úroveň. Faktem zůstává, že i přes tento pokrok se negativní fanouškovství nepodařilo vymýtit. Navíc v této době dochází k rozkvětu informačních a komunikačních technologií, čímž byla dána chuligánům obrovská pomocná ruka. Jejich organizace je daleko jednodušší a efektivnější. Z historie již víme, že chuligánství zažívalo vzestup při přechodu na organizovanou strukturu. Naštěstí ovšem rozvoj technologií napomohl i orgánům činným v trestním řízení při možnostech odhalování nebo dokazování jednotlivých spáchaných skutků. Incidenty mezi skupinami chuligánů nadále pokračují a to i na mezinárodní úrovni. Příkladem může být rok 2000, kdy „skupina britských rowdies před utkáním semifinále poháru UEFA mezi 45

SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. 280 s. 46 CARNIBELLA, G. et al. Football violence of Europe: A report to the Amsterdam Group [online]. Oxford: The Social Issues Research Centre, 1996 [citováno dne 6. 3. 2012]. Dostupné z: 47 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 59

18

Galatasaray Istanbul a Leedsem opouštěla bar v istanbulské zábavní čtvrti, vyprovokoval jeden z Angličanů skupinu Turků sedících v zaparkovaném autě ke konfliktu. Nastalá rvačka přerostla v masovou a musela ji rozehnat přivolaná policie, zvlášť když se Britové ocitli v menšině a rozzuření Turci na ně pořádali doslova hony. Při tomto incidentu byli zavražděni angličtí příznivci Christopher Loftus a Kevin Speight.“48 Dalším smutným trendem, který nemizí, je bohužel rasismus a inklinace k pravicovému extremismu. Teprve z nedávné doby pochází incident z egyptského hlavního města Káhiry, kde fanoušci dvou znepřátelených týmů po skončení utkání vtrhli na plochu a nastalá rvačka měla za následek 74 mrtvých a mnoho zraněných.49 Můžeme oprávněně namítat, že nejde o „moderní“ fotbalovou zemi, nicméně i Egypt je členem organizace FIFA, a proto vše co se událo v Káhiře, může mít dopad i pro ČR. Co se týče historie dalších „fotbalových“ zemí, tak musím zmínit, že samozřejmě každá z nich má své fanoušky - chuligány, nicméně žádní z těchto příznivců nedosáhli tak negativního věhlasu jako ti angličtí. 3.2

VYMEZENÍ POJMU FOTBALOVÉHO PUBLIKA V předešlé kapitole jsem nastínil vývoj fotbalového fandovství od jeho raných

počátků až po současnost. Nyní bych se chtěl věnovat otázce, kdo vůbec spadá pod pojem fotbalové publikum? Už v úvodní pasáži jsem uvedl, že existují slušní fanoušci a pak ti, kteří fandí způsobem neslučitelným se společenskou akceptací. Jak uvádí Mareš, Smolík a Suchánek ve své publikaci50, fotbalové publikum lze dělit na 3 různé typy: 

fotbaloví diváci



fotbaloví fanoušci



fotbaloví chuligáni (hooligans, rowdies)

Mezi jednotlivými skupinami jsou značné rozdíly, které jsou důležité pro pochopení dění na fotbalovém stadionu. Níže se pokusím nastínit základní charakteristické rysy fotbalového publika. 48

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 62 49 Egyptský fotbalový masakr plný konspirace a znechucení. tyden.cz [online], [citováno dne 7. 3. 2012]. Dostupné z: 50 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. str. 10

19

3.2.1 FOTBALOVÝ DIVÁK Fotbalový divák je nezaujatým pozorovatelem utkání mezi dvěma týmy. Jeho cílem je sledování pouhého průběhu děje, které vyústí v závěrečný výsledek. Fotbalový divák „není ovlivněn rivalitou obou týmů, a na utkání pohlíží zcela neutrálně.“51 Jelikož není spojen užším poutem s nějakým z klubů, nezná ani podrobněji hesla či chorály těchto klubů a výkony hráčů hodnotí zcela objektivně. Tento divák, dle mého názoru, by neměl být správně nazýván „fotbalovým divákem“, protože ve své podstatě není výlučným divákem fotbalu, nýbrž sleduje i mnoho ostatních sportů. Vyznačuje se všeobecným přehledem o celosvětovém dění ve světě sportu, které sleduje především pomocí „nejrůznějších médií (internet, televize, rozhlas, tisk apod.)“52 3.2.2 FOTBALOVÝ FANOUŠEK Fotbalový fanoušek se od fotbalového diváka odlišuje hlavně svoji aktivitou. Fotbalový divák je především pasivní částí fotbalového publika, kdežto fotbalový fanoušek je aktivní částí. Projevuje se to tím, že zná hesla a symboly konkrétního klubu či hráče. Tuto znalost samozřejmě využívá při podpoře svého „oblíbence“ a spatřuje v tom náplň fandění. Totéž samozřejmě vyžaduje od svého okolí a je tedy logické, že tento typ publika se na stadionu vyskytuje ve větším počtu jedinců u sebe. Na stadionu je mimo jiné fotbalový fanoušek poznat podle dresu oblíbeného klubu, což je jeden z hlavních znaků fanouška a tím je i snadno identifikovatelný. Jeho očekávání je takové, že v myšlenkách nepřipouští prohru „svého“ klubu – „resp. požaduje výhru „svého“ klubu“.53 Vyznačují se většími prožitky ohledně průběhu hry a vyjadřují se nelibě ke každému „špatnému“ rozhodnutí rozhodčích, tedy jeho míra objektivity je značně snížena, pakliže se nerovná nule. „Princip fandovství je založen na faktu, že při zápasech v kopané vzniká určitý druh rivality, přičemž se příznivci jednoho týmu stávají skupinou s vlastní identitou a brání se proti těm, kteří ji narušují, tedy proti fanouškům soupeře.“54 Dá se tedy říci, že míra ztotožnění s klubem je vysoká. Slepička55 uvádí, že tyto fanoušci sami sebe rozdělují 51

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. str. 12 52 tamtéž 53 tamtéž 54 tamtéž 55 SLEPIČKA, P. Sportovní diváctví. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Olympia, 1990. s. 25.

20

specifickým nazýváním56, které odráží vysokou míru ztotožnění s klubem. MY (příznivci konkrétního fotbalového mužstva) Fanoušek emotivně prožívá všechny situace, které se klubu týkají. Tento typ příznivce, je dle mého názoru, už náchylnější k nestandardnímu chování na stadionech. Na stadion nejde v první řadě z důvodu vyvolávat potyčky, či jinak porušovat právní řád, nicméně je zde možnost, že potencionální vývoj utkání může fanouška natolik emocionálně rozrušit, že jeho chování pak může sklouznout do protiprávní roviny. Nicméně „opravdovému fanouškovi“ jde o jeho klub a ví, že by k tomuto negativnímu chování nemělo dojít, protože tím by jen svůj klub poškodil. Společně s fotbalovým divákem patří mezi vítané návštěvníky sportovních utkání. Fotbalový fanoušek se vyznačuje pravidelnou účastí na stadionech a tím se podílí na ekonomickém příjmu svého klubu. Fotbalový divák sice nevytváří „fotbalovou atmosféru“, nicméně je z hlediska nestandardního chování minimální šance na překročení daných mezí a rovněž v neposlední řadě přináší taktéž peníze pořadatelům. 3.2.3 FOTBALOVÍ CHULIGÁNI (HOOLIGANS, ROWDIES) „Fotbaloví chuligáni se sdružují ve skupinách tvořených většinou mladými militantně orientovanými „příznivci“. Ti přicházejí na fotbalové stadiony či do jejich okolí s primárním cílem vyvolat konflikt či bitku s jinými obdobnými skupinami soupeřova týmu.“57 Z tohoto popisu je už na první pohled zřejmý rozdíl od předcházejících dvou typů. Pro tuto oblast fotbalového publika je, mimo výše zmíněné touhy po násilí, charakteristické vlastní hesla, mluva, znaky, pokřiky a oblečení. Není vůbec neobvyklé, že mezi těmito skupinami se nejedná pouze o fotbalové rivalství, nýbrž se jedná i o nenávist rasovou, národnostní, regionální, politickou, náboženskou čí sociální, jak komentují Mareš, Smolík a Suchánek.58 Jako příklad náboženské nenávisti nám může posloužit vztah fanoušků týmů Celtic F.C. a Rangers F.C. (oba týmy pocházejí ze skotského města Glasgow), kde příznivci týmu Celtic F.C. jsou katolicky orientování, kdežto příznivci týmu Rangers F.C. jsou orientováni na protestantskou víru. Jejich střety můžeme bez nadsázky označit za velmi vyhrocené a agresivní. Autoři se nadále domnívají, že fotbaloví chuligáni

56

MY (příznivci konkrétního fotbalového mužstva) a ONI (zbylí fotbaloví fanoušci, fandící jiným týmům) MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 12 58 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. 181 s. 57

21

se na rozdíl od fanoušků často ani neidentifikují s fotbalovým klubem, pouze však jen se svojí „skupinou“. Důležitou otázkou zůstává, kdo jsou vlastně tito lidé? Většina výtržníků: 

pochází z nižších sociálních vrstev společnosti;



jsou nevzdělaní a mají špatné zaměstnání;



vyhledávají vzrušující a nebezpečné situace;



nevázaně ukazují svoji maskulinitu.59

Tyto poznatky nejsou nijak převratné, protože jistě si každý při pohledu na fotbalové chuligány uvědomí, že nejde o manažery velkých korporací, či přední primáře nemocnic. Ve většině případů by toto byla pravdivá premisa, ovšem jestliže chce chuligánská skupina zefektivnit svoje fungování, pak na vyšších hierarchických místech v organizaci musí být lidé, kteří nepatří k nižším sociálním vrstvám, ale naopak k těm vyšším a vědí, jak tuto organizaci řídit a vést. Příkladem budiž organizace Chelsea Headhunters a její vůdcové. Z tohoto vyplývá, že charakteristika chuligána, jak je zmíněna Marešem, Smolíkem a Suchánkem, je použitelná pouze pro nijak kvalitně organizované skupiny chuligánů, nebo pouze pro „řadové členy“ těch lépe organizovaných skupin. První dva aspekty pak, dle mého názoru, jsou umocňovatelem následujících dvou dalších stanovisek. Pakliže ovšem budeme hovořit o členech chuligánských skupin, kteří nepocházejí z nižších vrstev, pak je vyhledávání vzrušujících a nebezpečných situací a nevázanost ukazování své maskulinity pro tyto jedince hlavní charakteristikou a i příčinou takovéhoto chování. Moderní doba a její technologický rozvoj výrazně napomohly k organizaci těchto skupin. Hlavní „boom“ je samozřejmě paralelní k rozvoji prostředků komunikace na dálku, zejména pak Internetu. Při letmém pohledu můžeme naleznout internetové stránky pod správou těchto skupin (v ČR operující stránka www.hooligans.cz). Na takovýchto stránkách se „příznivci“ často domlouvají na různých střetnutích, plánují bitky či výtržnosti. Ke vzájemné komunikaci pak používají různá hesla, tak aby byl význam obyčejnému člověku skryt. Příkladem může být následující krátká zpráva:

59

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 21

22

04.03.2012 21:42 Bohemians - Dukla (pohled Bohemians) Týden dopředu nás kontaktuje Dukla a vyzívá nás k vzájemnému měření sil mladých sestav zhruba po 15 bojovnících. V den střetu však soupeř hlásí pouze 10 bojeschopných. Přizpůsobujeme tedy počet a stavíme také 10 borců. Samotný střet měl celkem rychlý průběh a po zhruba půl minutě si připisujeme vítězství. Je nabízeno druhé kolo, ale bohužel bez odezvy soupeře. Díky Dukle za zpestření sobotního dne. 60 Hlavními formami fotbalového chuligánství na stadionech jsou podle Mareše, Smolíka a Suchánka: 

vniknutí na hrací plochu



házení předmětů na hrací plochu (dýmovnic, mincí atp.)



házení předmětů na aktéry hry (rozhodčího, hráče)



výtržnosti (potyčky s policií, pořadatelskou službou atp.)



vandalismus (vytrhávání sedaček, jejich pálení, ničení příslušenství na fotbalovém stadionu atp.)



konflikty s užitím verbálního i brachiálního násilí (vůči chuligánům, fanouškům a divákům soupeřova týmu, vůči hráčům vlastního/soupeřova mužstva,

rozhodčímu,

pořadatelské

službě,

policii,

představitelům

fotbalového klubu, managementu atp.) 61 Nutno podotknout, že ve většině ze všech případů se jedná o kombinaci minimálně dvou těchto forem. Jak dokazuje mnou zmíněná krátká zpráva ze serveru www.hooligans.cz, k tomuto násilí nedochází však pouze na fotbalových stadionech či v jejich okolí, nýbrž se může uskutečnit i na jiných místech a to značně nepředvídatelně. K negativním projevům chuligánů patří neodmyslitelně i rasismus. Vysvětlíme si tedy pojem rasa a rasismus. Definice rasismu je následující: „(polit.) nevědecká protihumánní teorie o nadřazenosti lidských ras a etnických skupin; nenávist k lidem určité 60

Archiv krátkých zpráv. hooligans.cz [online], [citováno dne 9. 3. 2012]. Dostupné z: 61 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 15

23

rasy; její projevy (utlačování apod.)“62 Rasismus je tedy projev předsudku, kdy si jedinec přináležející k jedné konkrétní skupině myslí, že právě tato jeho skupina, je nadřazena všem ostatním a jedinci spadající pod tuto skupinu mají vyšší hodnotu než jedinci náležející do skupin ostatních. „Všechny rasové teorie jsou podloženy představou, že lidstvo je původně rozděleno na nižší a vyšší rasy. Vyšší rasy jsou pak tvůrčí, jsou nositeli civilizace a pokroku a jsou určeny k vládnutí. Nižší rasy jsou charakterizovány neschopností kulturní tvořivosti, a proto je potřeba je vést.“63 Nejčastějšími rasistickými projevy chuligánů jsou: 

hlásání rasistických názorů na hráče odlišné barvy pleti (např. „černí hráči nemají žádnou výdrž“, „černoši neumí hrát v bahně, při sněžení či při ztížených povětrnostních podmínkách“ apod.), které jsou v rasistické scéně ustálenými stereotypy;



rasistické nadávky, znevažující projevy (bučení či pískot při dotyku takového hráče s míčem, vydávání opičích skřeků na hráče tmavé pleti, házení banánů, slupek od banánů či burských oříšků na černochy, což má naznačit, že jsou „opice“ apod.), výhružky či přímé fyzické útoky hráčům odlišné barvy pleti;



užívání rasistických hesel (včetně jmen známých rasistů, např. Josefa Mengeleho), chorálů a symbolů, ať již verbálně anebo na transparentech, v chuligánských tiskovinách či na jejich internetových stránkách, včetně chatů (časté je i užití nacistických a neonacistických motivů, které v sobě implicitně obsahují rasistické prvky).64

Dle mého názoru nejvíce převažují projevy zde zmíněné ve druhé a třetí skupině. Bučení a napodobování zvuku opic fanoušky, namířené proti hráčů černé pleti je jevem, který se nedaří vymýtit a je chuligánským „evergreenem“. Velmi pravděpodobně je tomu tak, protože jde o velmi nenáročný styl fandění, který dotyčným osobám přináší vysoký pocit sebeuspokojení a je velmi těžké ho jakkoliv dokázat a dotyčnému přičíst. Další rasistický

62

KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov: A-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005. s. 682 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 81 64 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 15-16 63

24

projev ve formě házení banánů je více viditelný, a proto není zas tak častý, nicméně z nedávné doby pochází případ týkající se Roberta Carlose z ruské Premier Ligy.65 Podle názorů Smolíka, Mareše a Suchánka můžeme chuligánskou scénu rozdělit dle politické orientace na pět různých skupin: 

apolitičtí chuligáni (nemají zájem o politiku v souvislosti se svojí chuligánkou činností; mohou, ale nemusí systematičtěji odmítat rasistické i jiné politizující tendence ve fotbale, čímž by paradoxně vstoupili do politického prostoru);



ultrapravicoví chuligáni (dále by je bylo možné členit podle případného příklonu k jednotlivým proudům ultrapravice, což však je s ohledem na komplikovanost k neujasněnosti

ultrapravicového politických

spektra

postojů

v řadě

mnoha

zemí

a

vzhledem

chuligánů

poměrně

problematické); 

ultralevicoví chuligáni (i v případě ultralevice lze vysledovat řadu různých ideových proudů, příklon k nim však může být nejednoznačný);



etnicko-regionalističtí chuligáni (zpravidla se jedná o příslušníky etnických menšin anebo obyvatele marginalizovaných regionů, kteří chuligánským jednáním chtějí přispět k etnicko-politické emancipaci minority anebo posílení pozice regionu, možné je i propojení s náboženskou dimenzí či doplnění identity ultrapravicovou či ultralevicovou ideologií; určení politické dimenze však může být v řadě případů sporné, protože regionální rivalita je typická pro značnou část ligových fotbalových střetnutí);

 náboženští chuligáni (chtějí chuligánským jednáním podpořit vlastní náboženskou skupinu, zpravidla vůči jiné, vyloučeno není ani provázání s etnickou dimenzí náboženských sporů či doplnění identity ultrapravicovou či ultralevicovou ideologií).66

65

Roberto Carlos considered retiring after banana thrown from crowd in Russia. dailymail.co.uk [online], [citováno dne 9. 3. 2012]. Dostupné z: 66 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 19-20

25

Níže se zaměřím na detailnější popis scény pravicové a levicové. Příznivci pravicové scény se hlásí k nacismu či fašismu. Smolík67 datuje původ této radikalizace na období sedmdesátých let 19. stol. Jako příčinu vzniku vidí propojení subkultur skinheads a fotbalových hooligans, které následně pak začaly využívat vedoucí osoby extremistických pravicových politických hnutí k získání nových voličů. Pravicově zaměření chuligáni přejímají extremistické názory a ty pak dávají najevo nejen při průběhu utkání. Příkladem mohou být fanoušci italského týmu S.S. Lazio, kteří jsou známí svojí příslušností k extrémní pravici. Vznik levicové scény je datován do podobných let a vyznačuje se velmi silným vymezením proti pravicové scéně, tedy jsou zde antifašistické a antirasistické tendence. Příkladem chuligánů spadajících pod levicovou scénu, jsou němečtí příznivci F.C. St. Pauli. 3.2.4 SHRNUTÍ Autoři rozdělují fotbalové publikum do tří skupin, s čímž nesouhlasím. Lidské chování je velmi špatně uchopitelný prvek a nelze ho jednoduše a podle několika málo znaků rozčlenit do skupin. Dle mého soudu se chybně pracuje s předpokladem omezenosti jednotlivých příznivců pouze na domácí ligovou soutěž. Příkladem, který mám na mysli je třeba národní fotbalový tým. Jedinec nemusí mít v ČR svůj oblíbený tým, kterému fandí, aby fandil národnímu týmu. Když tento předpoklad ještě více zkonkretizuji, pak co se týká domácí fotbalové scény, budu pouhým fotbalovým divákem, protože nemám žádný tým, se kterým bych sympatizoval. Nicméně vzhledem k národní hrdosti budu prožívat utkání národní reprezentace na úrovni fotbalového fanouška. Nyní tedy nastává otázka jak na mě, jakožto součást fotbalového publika nahlížet? Mnohým by se tato otázka mohla zdát malicherná, ale jestliže má být boj s chuligány efektivní, musíme pochopit všechny aspekty chování na stadionech včetně analýzy spektra návštěvníků. Ve světle tohoto příkladu při návštěvě ligového utkání budu očekávat pouze podívanou, jejíž průběh budu hodnotit objektivně, ale návštěvu mezinárodního utkání již budu hodnotit emotivně, tudíž musí být při opatřeních brán úplně jiný zřetel, protože z tohoto pohledu bych mohl být potencionálním nebezpečným elementem. Dále si myslím, že fotbalový fanoušek je značně podceňovanou částí publika. Příkladem budiž chování chuligánů ale i fotbalových 67

SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 280

26

fanoušků mužstva Slavie Praha, kdy tyto skupiny dohromady daly najevo svůj nesouhlas s vedením svého týmu vniknutím na plochu stadionu a požadováním komunikace s představenstvem klubu.68 Následné činy těchto příznivců jsou důkazem, že i nespokojený fotbalový fanoušek se může stát rychle chuligánem. 3.3

CHULIGÁNI V ČR Nejsou to pouze fotbalově vyspělé země, které se potýkají s problematikou

chuligánů. Situace v ČR nikdy nebyla tak dramatická a vyhrocená jako tomu bylo v Anglii, nicméně i zde se chuligáni etablovali a dosud vyvíjí svoji „činnost“. Kdy se tento jev vlastně na území ČR objevil? Historii vývoje chuligánství v ČR můžeme členit na 2 etapy. Podle Mareše, Smolíka a Suchánka lze chápat první etapu jako tzv. „pre-chuligánskou etapu neorganizovaného fotbalového násilí, výtržností a vandalismu.“69 a druhou jako tzv. „moderní etapu chuligánství organizovaných gangů“.70 Autoři pak dále naznačují možnou třetí etapu vývoje, o níž se ovšem již nijak nezmiňují. Tuto etapu popíši podle vlastních poznatků. 3.3.1 PRE-CHULIGÁNSKÁ ETAPA Tento úsek vývoje chuligánství se vyznačuje neplánovaností jednotlivých činů a zároveň rovněž nedostatečnou vnitřní strukturou jednotlivých skupin. „Tato etapa v podstatě trvala od počátku fotbalu v českých zemích na přelomu 19. a 20. století, s větší relevancí zkoumaného fenoménu však od počátku 80. až do poloviny 90. let 20. století.“71 Je zajímavé srovnat země „západního bloku“, kde nebyly přísné autokratické vlády, se zeměmi „východního bloku“, které byly pod ideologickou nadvládou Sovětského svazu. Z této analýzy nám pak vyplyne poznatek, že fotbalové chuligánství se rapidně vyvíjelo v zemích „západního bloku“ a to především v Anglii, kdežto východní blok zůstal tímto fenoménem relativně nepoznamenán až do dob, kdy se „východní blok“ začínal rozpadat. Podle mého mínění je zde hlavním faktorem svoboda jednotlivce a také ideologií 68

Kontumačně 0:3. Slavia první pohárové semifinále s Olomoucí prohrála. fotbal.iDnes.cz [online], [citováno dne 10. 3. 2012]. Dostupné z: 69 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 129 70 tamtéž s. 134 71 tamtéž s. 129

27

nesvázaný životní styl v tehdejším „západním bloku“. V ČSSR ovšem fanouškovství sloužilo k poněkud jinému účelu než v západních zemích. Fanouškovství se stalo jednou z možností, jak se vymezit proti režimu. Mareš, Smolík a Suchánek pak uvádějí, že byl „za jeho ztělesnění považován rozhodčí nebo údajně vládní klub Sparta Praha.“72 Z tohoto lze dovodit, že projevy fanoušků nebyly namířené proti sobě, tak jak tomu bylo v tom samém časovém období v Anglii. Autoři dále ve své publikaci uvádějí, že první „problematická“ léta nastávají v 80. letech 20. století. „Příčinou byla jistá emancipace části mládeže (především z dělnických profesí), která se v normalizačním období stala imunní vůči režimní propagandě, ale současně nebyla ochotna k protirežimnímu či jakémukoliv zásadnějšímu politickému protestu a svoji frustraci a aktuální touhu „po akci“ začala vybíjet přimknutím se k fotbalovým klubům a následnými excesy souvisejícím s fotbalovým děním. V hledištích vzrůstala vulgarita a brutalita. Násilnosti a výtržnosti začaly ve dnech zápasů doprovázet průvody vlajkonošů Prahou, Brnem, Olomoucí a Ostravou.“73 Tedy ve chvíli, kdy v jiných zemích chuligánství zažívá svá „zlatá léta“, v ČSSR se teprve obrazně „staví na nohy“ a začíná dělat „neplechu“. Opět se zde můžeme setkat s provázaností na tehdejší politický režim a jeho snahu se proti němu určitým způsobem vymezit. Rok 1985 je široce znám díky tragédii na Heyselově stadionu, nicméně i v ČSSR se odehrál incident spojený s fotbalovými chuligány. „Při návratu sparťanských příznivců z utkání v Banské Bystrici část z nich zcela zdemolovala rychlík do Prahy a způsobila několikasettisícovou škodu. Viníci byli následně potrestáni a bezpečnostní složky se začaly novým fenoménem intenzivněji zabývat.“74 Pozitivem tohoto incidentu bylo, že státní orgány se začaly podrobněji zabývat chuligány, aniž by muselo dojít k natolik nešťastné události, jakou byl fotbalový zápas na Heyeselově stadionu v Bruselu. Je spravedlivé ovšem říci, že anglické státní orgány poté postupovaly značně tvrdě a problematické chování chuligánů začaly nemilosrdně řešit. Naproti tomu zvýšená snaha státních orgánů v ČSSR o potlačení těchto negativních jevů přicházela vniveč. Mareš, Smolík a Suchánek uvádějí, že „…počet násilných incidentů ve druhé polovině osmdesátých let narůstal. Utkání svých týmů „venku“ začaly doprovázet militantní skupinky Baníku Ostrava a Sparty Praha, které vyvolávaly největší výtržnosti.“75 Ačkoliv násilnosti nikdy nedosahovaly intenzity řádění 72

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 130 73 tamtéž s. 131 74 tamtéž s. 131 75 tamtéž s. 131

28

anglických fanoušků, i přesto docházelo k občasným neštěstím. Jedno z těchto neštěstí se stalo v roce 1988 v Plzni, kdy byla při potyčce mezi příznivci Sparty Praha a Škody Plzeň nešťastnou náhodou zabita důchodkyně. Následky byly pouze ve formě zákazu vyvěšování vlajek na stadionech. Za přelomový moment ohledně chuligánství v ČR můžeme považovat rok 1989. Režim byl svrhnut a svoboda jedince se značně rozšířila. Jestliže v předchozích letech bylo hlavní ideou negativního fanouškovství vymezování se vůči režimu, pak po pádu komunistické vlády tento prvek zcela zmizel a logicky musel být nahrazen něčím novým. Dalším aspektem, který má souvislost s pádem režimu je i „import“ západních subkultur do ČSFR. Subkultura skinheads, která v tomto období již byla všude v západních zemích na ústupu, zažívala nový vzestup v zemích bývalého komunistického bloku. Jak uvádí Mareš, Smolík a Suchánek, uvolnění politického režimu mělo i za následek vyšší návštěvnost

hostujících fanoušků

na stadionech,

a tedy i

větší

procentuální

pravděpodobnost možného střetu s domácím fanoušky. Zajímavým prvkem této doby je počátek vydávání prvních tiskovin pocházejících od chuligánských skupin. V roce 1994 se stala další z tragických událostí. „V říjnu 1994 se ze zápasu v Benešově vracela vlakem skupinu militantních příznivců brněnského fotbalového klubu. Řada z nich byla silně opilá a chovala se nevhodně. Když je šedesátiletý muž upozornil na jejich chování, shodili jej ze sedadla a rozbili mu brýle. Napadeného se zastal čtyřiadvacetiletý voják Štefan Kúdela, který byl následně několika chuligány zbit a zkopán. Někdo z davu vykřikl „vyhoďte ho ven“. Příznivec Brna Janö Farkas otevřel dveře vagónu a další chuligán Marcel Sikora z nich Kúdelu vyhodil ven. Oběť žila ještě několik minut v kolejišti, než ji přejel rychlík. Farkas byl v roce 1998 za pokus o vraždu odsouzen na 12 let do věznice se zvýšenou ostrahou, Sikora zemřel v roce 1997 ve vazbě.“76 Z tohoto případu lze dovozovat nabírající intenzitu chuligánství. Pakliže plzeňský incident z roku 1988 byl pouhou „nešťastnou náhodou“, tak tento incident již žádnou náhodou nebyl a svědčí o narůstající brutalitě a agresivitě chuligánů v ČR. Nicméně i přes tuto událost státní orgány nevyvinuly snahu o konkrétní opatření namířené proti chuligánům a stále se spoléhaly pouze na normy trestního práva.

76

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 133

29

3.3.2 MODERNÍ FOTBALOVÉ CHULIGÁNSTVÍ Druhou etapu vývoje chuligánství v ČR pak můžeme datovat od druhé poloviny 90. let. Podle Mareš, Smolíka a Suchánka právě v tomto období vznikaly organizované skupiny chuligánů dle anglického modelu, které se přimkly k nějakému z českých fotbalových klubů. Nicméně toto přimknutí je pouze na bázi vymezení se vůči jiným chuligánským skupinám, protože autoři uvádějí, že většina z těchto chuligánských skupin se pojmenovává určitým stylem, tak aby byla od klubu odlišitelná. „První pojmenovaný gang vznikl pravděpodobně při Spartě Praha (Brigáda Drábek z Lasičky).“77 Jednotlivé projevy fotbalového chuligánství se ovšem vůbec nelišily od projevů zahraničních fotbalových chuligánů. Ve své publikaci Smolík zmiňuje, že „…v České republice se fotbalové chuligánství prezentuje těmito formami: vniknutím na hrací plochu (dýmovnic, mincí atp.), házením předmětů na aktéry hry (rozhodčího, hráče), výtržnostmi (potyčky s policií, pořadatelskou službou atp.), vandalismem (vytrhávání sedaček, jejich pálení, ničení příslušenství na fotbalovém stadionu atp.), konflikty s užitím násilí (vůči chuligánům, fanouškům a divákům soupeřova týmu, vůči hráčům vlastního / soupeřova mužstva, rozhodčímu, pořadatelské službě, policii, představitelům fotbalového klubu, managementu atp.).“78 Z tohoto výčtu je patrné, že fotbaloví chuligáni pokrývají velkou paletu negativních projevů na fotbalových stadionech. Dle mého uvážení chybí v tomto výčtu jeden velice podstatný prvek – rasismus. V dobách moderní etapy chuligánství v ČR, dle mé úvahy, rasistické tendence stoupají. Příčinu spatřuji ve větší otevřenosti ČR vůči cizincům a také v pomalém zvyšování prestiže české fotbalové ligy, kdy můžeme na hřištích vídávat stále více hráčů jiné barvy pleti. Rasismus pak chuligáni projevují převážně napodobováním zvuků zvířat či jinými hanlivými pokřiky. Stále častější jsou i bitky chuligánských skupin, které se ovšem nekonají (naštěstí) přímo na fotbalových stadionech, ale v předem domluvených lokalitách. Nejvíce viditelný příklad chuligánství z této etapy pochází ovšem z prostředí stadionu. „Velmi silný mediální ohlas vyvolal příklad z května 2003, kdy příznivec pražských Bohemians (vystupující pod pseudonymem Ritchie)

77

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 134 78 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 125

30

inzultoval v průběhu utkání s pražskou Spartou pomezního rozhodčího. Utkání bylo předčasně ukončeno a klub Bohemians Praha vystaven sankcím.“79 Shodou okolností jsem se tohoto zápasu osobně účastnil a mám tak možnost si vytvořit autentický názor na tuto událost. Tento zápas probíhal na domácím stadionu Bohemians Praha s názvem Ďolíček, který byl uveden do provozu v roce 193280. Tento stadion se především vyznačuje výrazně krátkou vzdáleností od ochozů k hřišti a vzhledem k jeho stáří, i poměrně slabými bezpečnostními opatřeními. V osudný zápas se fanoušek nazývaný Ritchie posilnil alkoholem a v 73. minutě zápasu, po gólu týmu Sparta Praha, přelezl zábrany a vstoupil na hřiště. Poté udeřil pomezního rozhodčího pěstí do hlavy a zápas byl na pokyn hlavního rozhodčího ukončen a následně dodatečně kontumován ve prospěch hostujícího týmu. Ihned po útoku byl zadržen členy pořadatelského týmu a odveden do útrob stadionu, aby byl předán příslušníkům Policie ČR. Nicméně k tomuto předání nedošlo a dodnes se neví, kdo udělal chybu. I přes toto selhání byl fanoušek odhalen a ještě téhož večera dopaden. Je ovšem důležité zdůraznit, že tento fanoušek nikdy nebyl součástí chuligánské skupiny přináležející k týmu Bohemians Praha, pouze byl jejím nadšeným fanouškem. Chuligáni, kteří se samozřejmě účastnili tohoto utkání, se projevovali pouze verbálními nadávkami a vhazováním dýmovnic, žádný z nich ovšem neopustil svůj sektor. Tedy hovořit o tomto incidentu jakožto o ukázce chuligánství, je poměrně mylné. Zde svoji roli sehrála psychická labilnost jedince a velká míra alkoholu81. Avšak i z tohoto incidentu získala Policie ČR a pořadatelé cennou zkušenost. Ukázalo se, že je nutné daleko více mezi jednotlivými složkami spolupracovat, aby k těmto excesům nedocházelo. 3.3.3 DALŠÍ VÝVOJ CHULIGÁNSTVÍ Pakliže v uplynulé pasáži jsem zmínil, že rasismus na fotbalových stadionech se objevuje čím dál tím častěji, pak po roce 2004 se jedná o výskyt téměř permanentní. K této problematice se pak přidává i antisemitismus. Ten je hlavně tvořen dvěma pokřiky: „Polští 79

SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 141 80 Stadion Bohemians 1905. bohemians.cz [online], [citováno dne 10. 3. 2012]. Dostupné z: 81 Byl jsem vožralej, kál se Ritchie. fotbal.iDnes.cz [online], [citováno dne 10. 3. 2012]. Dostupné z:

31

židi!“82 – ten je namířen proti příznivcům severomoravských a slezských týmů, a „Jude – Slávie!“83 – ten je pro změnu namířen proti fanouškům týmu Slavie Praha. Vzhledem k účasti Sparty Praha v evropských pohárových soutěžích, dostali její chuligáni možnost se předvést „v plném světle“ a nutno dodat, že nezklamali. Sparta Praha odehrála utkání s francouzským týmem Olympique Lyonnais, v jehož průběhu sparťanští chuligáni rasisticky uráželi hráče tmavé pleti hrající za soupeřící tým. Odpověď organizace UEFA nenechala na sebe dlouho čekat a zahrnovala pokutu 33 000,- €. Po odvolání Sparty Praha se tato suma zvýšila na 39 500,- €. Na domácí scéně se předvedli chuligáni týmu Baník Ostrava, kteří v zápase nejvyšší české soutěže s týmem Slezský F.C. Opava vtrhli na hrací plochu a dopustili se výtržností i mimo stadion. Následně byla klubu Slezský F.C. Opava udělena pokuta ve výši 200 000,- Kč a nařízena povinnost sehrát příští domácí zápas bez účasti fanoušků.84 Toto jsou jen dva příklady z roku 2004, v následujících letech se obraz české chuligánské scény moc nemění. Sparta Praha opět po utkání v evropských pohárech dostává pokutu za rasistické projevy a je jí dokonce nařízeno uzavřít na příští zápas část tribun.85 Hlavním rozdílem, který dle mého názoru odlišuje tuto etapu a je jejím „poznávacím znamením“, se stává organizování jednotlivých střetů mezi chuligány. V posledním desetiletí můžeme mluvit o mimořádném rozvoji telekomunikačních technologií. A tento vývoj měl také za následek přesun násilí mimo stadiony a hlavně mimo dosah Policie ČR. Jak je možno vidět na stránkách www.hooligans.cz, tak bitky se dějí velmi organizovaně a podle předem domluvených pravidel. Dalo by se říci, že sami chuligáni si mezi sebou násilí regulují vnitřními normami, pro jejich společenství, všeobecně uznávanými a platnými. Posledním aspektem této doby je zákaz pyrotechniky na stadionech. Tento zákaz je v této době hojně porušován a už vedl k několika zraněním při fotbalových utkáních.

82

Divácké násilí a rasismus v médiích v roce 2005, Ministerstvo vnitra [online], [citováno dne 10. 3. 2012]. Dostupné z: 83 tamtéž 84 Opava dostala pokutu za výtržníky. fotbal.iDnes.cz [online], [citováno dne 10. 3. 2012]. Dostupné z: 85 Divácké násilí a rasismus v médiích v roce 2005, Ministerstvo vnitra [online], [citováno dne 10. 3. 2012]. Dostupné z:

32

4

PROTIPRÁVNÍ

ČINY DIVÁKŮ A NÁVŠTĚVNÍKŮ SPORTOVNÍCH UTKÁNÍ V

SOUVISLOSTI S DIVÁCKÝM NÁSILÍM A PRÁVNÍ NORMY, S NIMIŽ SE TOTO CHOVÁNÍ DOSTÁVÁ DO KONFLIKTU

V této kapitole se budu věnovat jednotlivým právním odvětvím, které mohou být porušeny při fotbalových utkáních. Vymezím základní prameny pozitivního práva a přiblížím porušení jednotlivých konkrétních norem. Teorie práva86 pak dělí jednotlivé prameny práva na materiální, gnoseologické a formální. Materiálním pramenem práva rozumíme jeho účel, důvod vzniku a existence. „V zásadě se materiálními prameny práva rozumí společenskohistorický kontext, ve kterém právo vzniká, jsou to především určité zájmy, které se do obsahu práva promítají.“87 Z tohoto vyplývá, že při tomto způsobu nahlížení získáme informace o příčinách vzniku jednotlivých právních pramenů a pochopíme jeho smysl. Gnoseologické pojetí pramenů práva je nejširším možným náhledem na prameny práva. Protože „zdrojem poznání určitého právního systému nemají být jen zákony a precedenty, resp. mezinárodní smlouvy, ale i rozhodnutí orgánů veřejné moci individuální povahy. tj. individuální právní akty, zejména judikatura, smlouvy, právní literatura, dokumentace legislativního procesu apod.“88, je tento pohled nejkomplexnější a myslím si, že při řešení otázek ohledně fotbalových chuligánů musí být tato stránka velmi detailně prozkoumána a analyzována, jinak se nikdy nedobereme uspokojivých výsledků. Formální stránka pramenu práva je konkrétní vnější forma právní normy. „Pouze takové pravidlo chování, které má státem (resp. v mezinárodním právu společenstvím států) uznanou formu pramene práva, je právní normou.“89 Jednotlivé typy těchto pramenů pak jsou právní předpisy, soudní precedenty, normativní právní smlouvy a právní obyčeje. Vzhledem k existenci odlišných právních kultur je u každé této právní kultury dáván důraz na jinou formu pramenů práva. Právní kultura ČR spadá pod kontinentální typ práva, který je založen na kodifikaci a recepci římského práva. Je nutné zmínit, že v této práci se budu zabývat i opatřeními v Anglii, která ovšem spadají pod jinou právní kulturu – 86

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. s. 74 tamtéž 88 tamtéž 89 tamtéž 87

33

angloamerický typ. Tato právní kultura je založena „zejména na základě common law a equity“90 Jinými slovy řečeno, je založena na soudních precedentech a principech rovnosti či spravedlnosti. Gerloch se dále vyjadřuje, že v tomto typu právní kultury má vzrůstající podíl i tzv. „statute law, tvořené zákony a dalšímu právními předpisy.“91 Prameny práva v ČR můžeme rozčlenit podle jejich právní síly. Na pomyslné špičce těchto právních pramenů se nachází ústavní pořádek ČR, který v sobě, mimo jiné, obsahuje Ústavu ČR a Listinu základních práv svobod. Tyto základní právní předpisy obsahují důležitá ustanovení92, která se v případech chuligánství aplikují. Nejde zde o klasické porušení norem, ale o využití ústavně zaručených práv při možném následném soudním přezkumu, tak aby proces naplňoval všechny znaky moderního právního státu. Dalším stupněm jsou mezinárodní smlouvy, které se po úspěšné a řádné ratifikaci stávají součástí právního řádu ČR a mají aplikační přednost před zákony. Je nutné zmínit zde i legislativu EU, která může vykazovat znaky přímé aplikovatelnosti nebo je její znění nutno zakomponovat do příslušných zákonů. Příkladem komunitárního práva je Rozhodnutí Rady EU o bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy mezinárodního rozměru (2002/348/JHA) a Usnesení Rady ze dne 3. června 2010 o aktualizované příručce s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeními k předcházení násilí a výtržnostem a jejich zvládání při mezinárodních fotbalových zápasech, které se týkají alespoň jednoho členského státu (2010/C 165/1). Důležitou mezinárodní úmluvou, která nespadá pod komunitární právo, je Evropská úmluva k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech. Ta byla přijata Radou Evropy. Nyní se dostáváme na úroveň zákonů, kde je s chuligánskou problematikou spojeno několik právních předpisů. Tyto předpisy spadají jak pod sféru soukromého práva, tak i pod sféru veřejného práva. Hlavním represivním nástrojem, který spadá pod veřejnoprávní sféru, jsou normy práva trestního, kde v rámci jeho hmotné části budeme aplikovat zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále už pouze „TZ“). Vzhledem k věkové hranici pro plnou trestní způsobilost je nutné zmínit také zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve

90

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. s. 114 tamtéž 92 článek 7 a 8 Ústavy ČR a Hlava V. Listiny základních práv a svobod 91

34

znění pozdějších předpisů (dále pouze „ZSVM“), který se zabývá pachateli, kteří nedosáhli hranice pro plnou trestní odpovědnost. Samotnou dynamickou složku aplikování těchto hmotných norem nám zajišťuje Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších norem (dále pouze „TŘ“). Ne každé protiprávní chování se ovšem vyznačuje takovou měrou společenské závažnosti, aby spadalo ihned pod normy práva trestního a tak dalším represivním nástrojem spadajícím do veřejnoprávní roviny jsou normy práva správního. Zde se v souvislosti s chuligány nejvíce využívá zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „PřestZ“). S výše zmíněným právním předpisem se pak samozřejmě pojí i aplikace zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „SŘ“). Dalšími předpisy spadajícími pod sféru veřejného práva jsou zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „ZPČR“) a zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „ZOPS“). V otázce soukromoprávní roviny se chuligánství dotýkají také normy práva občanského, konkrétně zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „OZ“) a s nimi spojený zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších znění (dále pouze „OSŘ“). 4.1

TRESTNÍ PRÁVO V této podkapitole se zaměřím na jednotlivé skutkové podstaty, které jsou

aplikovatelné na chování chuligánů, jednotlivé tresty, které jsou aplikovatelné na pachatele těchto trestných činů. Zmíním i problematiku dokazování a soudního řízení s chuligány. Jak uvádí Fryšták93, trestní právo může nejcitelněji zasáhnout do svobod jednotlivce, a tak je chápáno jako „ultima ratio“, tedy nejzazší řešení. Důležitým aspektem trestního řízení je dokazování trestných činů. Vzhledem k velkému počtu účastníků fotbalových utkání a neexistence kooperace mezi chuligány a Policií ČR94 je dokazování poměrně složité. Od roku 2009 ovšem Českomoravský fotbalový svaz uzavřel s Policií ČR smlouvu95, ve které se zavázal, že na všech stadionech bude muset být instalován kamerový systém, tak aby se pozice orgánů činných v trestním 93

FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné - obecná část. Vyd. 2. zcela přeprac. a dopl. Ostrava : Key Publishing, 2009. s. 9 94 viz oddíl 4.1.10 § 366 Nadržování 95 Spolupráce mezi ČMFS a Policií ČR. policie.cz [online], [citováno dne 13. 3. 2012]. Dostupné z:

35

řízení zjednodušila a docházelo k potrestání pachatelů trestné činnosti. Účinnost tohoto systému je ovšem snížena tím, že chuligáni si začali zakrývat obličej a i když jsou tedy kamerovým systémem zaznamenáni, tak je nelze identifikovat. Další součástí trestního práva je i způsob represe. V souvislosti s fotbalovými chuligány byly často používány pouze podmínečná odsouzení či tresty ve formě odnětí svobody. Nynější stav umožňuje další možné represivní nástroje, které jsou více cílené na socializaci jedince či na zamezení páchání další trestné činnosti spojené se sportovními akcemi. Těmito tresty jsou veřejně prospěšné práce a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Příklad aplikace těchto dvou trestů budiž rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 51 T 89/2010, kde soudce za trestný čin násilí proti úřední osobě, udělil pachateli trest ve výši 150 hodin veřejně prospěšných prací a zároveň zákaz vstupu na sportovní akce na dobu jednoho roku. „Speciálními případy“ jsou pak chuligáni, kteří do ČR přijedou ze zahraničí. Na tyto osoby se použije § 80 TZ, což je trest ve formě vyhoštění. Odlišnou kapitolou je ovšem pak trestání mladistvých96. Ti se v hojném počtu účastní fotbalových utkání a rovněž jsou i často zapleteni do trestné činnosti. Na tyto jedince pak bude aplikován zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Zákon dále rozděluje jednotlivé druhy trestů pro mladistvé na výchovná, ochranná a trestní opatření. Z hlediska fotbalového chuligánství jsou aplikovatelná všechna tato opatření, nicméně jen trestní opatření, která mají největší represivní funkci, zahrnují veřejně prospěšné práce a rovněž zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Tento zákaz má pro mladistvé ovšem nejvyšší hranici stanovenou na pět let, což je polovina maximální výše stanovená TZ. Vzhledem k rychlosti soudní soustavy v ČR, která je způsobená kompletním zahlcením soudů, by trestní řízení, v němž by bylo vedeno hlavní líčení, znamenalo odklad rozsudku přinejlepším o pár měsíců. TŘ dává orgánům činným v trestním řízení možnost využít institutu zkráceného přípravného řízení. Podmínky pro aplikovatelnost jsou 96

§ 2 odst. 1 ZSVM Není-li zákonem stanoveno jinak, pak se rozumí a) mládeží děti a mladiství, b) dítětem mladším patnácti let ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku, c) mladistvým ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku.

36

následující: maximální horní hranice trestu nepřevyšuje pět let, podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté a lze důvodně očekávat, že podezřelého bude možné v maximálně dvoutýdenní lhůtě postavit před soud. Po skončení tohoto zkráceného přípravného řízení, může samosoudce rozhodnout trestním příkazem. Aby došlo k vydání trestního příkazu, musí být skutkový stav spolehlivě dokázán. Trestní příkaz má rovněž stanovené maximální limity trestů, které jsou zmíněny v § 314e odst. 2 TŘ 97. Tento institut značně zjednodušuje a zrychluje práci orgánů činných v trestním řízení a je tedy velmi efektivním nástrojem. 4.1.1 § 145 TĚŽKÉ UBLÍŽENÍ NA ZDRAVÍ A § 146 UBLÍŽENÍ NA ZDRAVÍ Při řádění fotbalových chuligánů je vysoce pravděpodobné naplnění některé z těchto dvou skutkových podstat. Když se chuligáni „rozvášní“ a začne hromadná bitka, tak výsledkem pak může být právě újma na zdraví. Objektem těchto skutkových podstat je lidské zdraví. Subjektivní stránkou je pak převážně úmysl nepřímý, nicméně může dojít i k úmyslu přímému, kdy osoba chce způsobit zranění. Při posuzování, zda došlo k naplnění výše zmíněných norem, se vychází z aktuálního počátečního stavu zdraví jedince. Z tohoto vyplývá, že se automaticky nepresumuje absolutní zdraví. Podle § 122 TZ jsou definovány jednotlivé kategorie zranění, aby bylo možné od sebe tyto dvě skutkové podstaty odlišit. Zákon nám sděluje, že „ublížením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření“98, kdežto těžké ublížení na zdraví již je definováno jako „vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění.“ a to ve formě: zmrzačení, ztráty nebo podstatného snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, poškození důležitého orgánu,

97

Trestním příkazem lze uložit a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu, b) domácí vězení do jednoho roku, c) trest obecně prospěšných prací, d) trest zákazu činnosti do pěti let, e) peněžitý trest, f) trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) vyhoštění do pěti let, h) zákaz pobytu do pěti let, i) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do pěti let. 98 §122 odst. 1 TZ

37

zohyzdění, atd.99 Ovšem v případě organizovaných rvaček chuligánů, kde není přítomna policie, je aplikace této skutkové podstaty nepravděpodobná, protože chuligáni mají zájem na čistém souboji a při zranění jedince se bitka přerušuje.100 Obě tyto skutkové podstaty se vyskytují i v samostatné formě jako nedbalostní trestní čin, kde je vyžadována nedbalost vědomá. 4.1.2 § 158 RVAČKA Chuligáni se v dnešní době domlouvají na střetech mimo stadiony. Tyto konkrétní střety pak může postihnout právě tato skutková podstata. Jejím objektem je ochrana lidského zdraví. Aby došlo k naplnění této skutkové podstaty, je nutné, aby se rvačky účastnily alespoň 3 osoby, a zároveň intenzita útoků musí být taková, aby docházelo ke skutečnému ohrožení zdraví nebo života. Zajímavostí je, že žádná osoba účastnící se rvačky není osoba, která se brání. Naopak všichni účastníci jsou útočníci. „Vzájemné napadání několika osob může znamenat i vzájemné napadání těchto osob jako dvou stran proti sobě. Pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu rvačky podle § 158 TZ je však rozhodné, aby obě strany byly vzájemnými útočníky, nikoliv jedna z nich pouze obráncem.“101 Nicméně vzhledem k vzájemným pravidlům soubojů mezi chuligány, kdy nejde o způsobení vážnějšího zranění, je složité podřadit jejich chování pod tuto normu. Dalším zvláštním prvkem, je určitá kolektivní odpovědnost za možné zdravotní či smrtelné následky rvačky. Tento trestný čin může být spojen i s trestným činem těžkého ublížení na zdraví, který je potencionálním výsledkem rvačky. 4.1.3 § 173 LOUPEŽ A § 205 KRÁDEŽ V těchto dvou skutkových podstatách je celkem značný rozdíl. Objektem loupeže je ochrana lidské svobody, kdežto u krádeže je objektem ochrana majetkové hodnoty. Tedy aby došlo k loupeži, je nutné vyhrožovat oběti násilím. U krádeže postačí pouhý fakt přisvojení cizí věci. Spojení s chuligány je zde nepatrné, ale přesto znatelné. Mnohdy se chuligáni chlubí tím, že „získali trofeje“ ve formě různých předmětů majících souvislost se soupeřícím týmem (nejčastěji těmito „trofejemi“ bývají šály). Pro naplnění skutkové 99

§122 odst. 2 TZ Chuligáni si určují pravidla soubojů, kdy jedním z nich, je přerušení boje při zranění na jakékoliv straně, tak aby nedocházelo právě k těžkým ublížením na zdraví. 101 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. s.1459 100

38

podstaty krádeže musí mít neoprávněně přisvojená věc hodnotu nikoliv nepatrnou, tedy minimálně 5000,- Kč. U loupeže by pak bylo nutno prokázat, že dotyčný hrozil fyzickou újmou, pakliže oběť „trofej“ nevydá. Ovšem v případě prokázání tohoto trestného činu by se jednalo o závažnější trestný čin a tomu také odpovídá i trestní sazba. Nicméně ve chvíli, kdy není prokázána pohrůžka násilí, či se škoda nevyšplhá přes minimální hodnotu, budou aplikovány normy správního práva, protože se bude jednat o přestupek. 4.1.4 § 228 POŠKOZENÍ CIZÍ VĚCI Jeden z velmi častých trestných činů páchaných chuligány na stadionech. Jistě každý už viděl scénu, kdy chuligáni demolují stadion. Způsoby mají různé, nicméně obvykle se uchýlí k vytrhávání sedaček a jejich následné pálení či jinému demolování stadionu, na němž se nachází. Zákon v § 138 TZ stanovuje minimální výši způsobené škody na 5000,Kč (škoda nikoliv nepatrná). Norma ovšem stanovuje i vyšší tresty pro pachatele, kteří se dopustí vyšších škod. Hranice těchto výší škod je 500 000,- Kč (značná škoda) a 5 000 000,- Kč (škoda velkého rozsahu). Chuligáni se ovšem mnohdy nespokojí s demolicí stadionu, ale v návaznosti na svoje aktuální rozpoložení jsou schopni začít demolovat i dopravní prostředky. Aby se tomuto trestnému činu předcházelo, příslušníci Policie ČR mnohdy doprovázejí chuligány při cestách na stadion. Nicméně i přes tato opatření se stále stává, že chuligáni poškodí cizí věc. 4.1.5 § 272 OBECNÉ OHROŽENÍ A § 273 OBECNÉ OHROŽENÍ Z NEDBALOSTI Pakliže začnou chuligáni na stadionu „řádit“, tak je zde možnost naplnění jedné z těchto skutkových podstat. Osobně se přikláním k nedbalostní verzi tohoto trestného činu, protože si nemyslím, že chuligáni by snad cíleně chtěli podpalovat stadion nebo vyvolávat paniku v ostatním publiku. Objektem je zde ochrana lidského zdraví nebo ochrana majetku. Chuligáni obvykle rádi porušují zákaz používání jakékoliv pyrotechniky na stadionech, což může vést až k nekontrolovatelnému požáru. Jsou známé případy, kdy běsnící chuligáni začali zapalovat sedačky ve svém sektoru. Toto chování by mohlo vést až k naplnění jedné z těchto dvou skutkových podstat. Jak uvádí Šámal a kolektiv102 pod

102

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 3285

39

pojmem jiné podobně nebezpečné chování, si můžeme představit i vyvolávání paniky při průběhu fotbalového utkání. 4.1.6 § 325 NÁSILÍ PROTI ÚŘEDNÍ OSOBĚ Podle § 127 odst. 1 písm. e) TZ je policista ČR úřední osobou, tudíž naplnění této skutkové podstaty je velmi časté při zásahu Policie ČR proti chuligánům. Chuligáni se už historicky začali vymezovat proti pořádkovým jednotkám a někteří z nich střet s jejími příslušníky i vyhledávají. Ojediněle působí jako „roznětka střetu“ i chování samotných policistů, kteří se „snaží najít porušení zákona“, tak aby chuligánům dali jasně najevo, že nebude tolerováno žádné, byť minimální, nežádoucí chování. Rovněž jejich obvyklá výzbroj103 může některé agresivní jedince motivovat k vyhledávání střetů. Příprava tohoto činu je trestná. 4.1.7 § 355 HANOBENÍ

NÁRODA, RASY, ETNICKÉ NEBO JINÉ SKUPINY OSOB A

§ 356

PODNĚCOVÁNÍ K NENÁVISTI VŮČI SKUPINĚ OSOB NEBO K OMEZOVÁNÍ JEJICH PRÁV A SVOBOD

Jelikož se v rámci historické politizace chuligánské scény velká část „přiklonila“ k pravicovému extremismu, rasismus na fotbalových stadionech se stal problémem. Tento poměrně častý trestný čin chuligánů se převážně stává na stadionech při průběhu fotbalového utkání. Mnozí chuligáni verbálně napadají hráče patřící k jiné rase či etnické skupině nebo se projevují urážlivými nápisy směřujícím jak proti hráčům, tak i celým týmům. Objektem je zde klidné občanské soužití a zároveň ochrana základních lidských práv. U některých chuligánských skupin je skandování rasistických, xenofobních či jinak zakázaných hesel spojeno i s propagací nebo sympatizování s hnutími směřujícími k potlačení práv a svobod člověka, což jsou samostatné skutkové podstaty.104 4.1.8 § 358 VÝTRŽNICTVÍ Velmi časté, pakliže ne nejčastější provinění chuligánů spojených s negativním chováním na stadionech, spadá právě pod tuto skutkovou podstatu. Vzhledem k četnosti 103 104

Obvykle fanoušky a chuligány doprovází policejní těžkooděnci. § 403 a § 404 TZ

40

využití, si tato skutková podstata zaslouží hlubší analýzu. Nyní pro větší přehlednost uvedu znění § 358 TZ: (1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) opětovně, nebo b) jako člen organizované skupiny. Objektem této skutkové podstaty je ochrana veřejného pořádku a klidného občanského soužití. Vzhledem k výši trestní sazby, která činí maximálně dvě nebo tři léta (kvalifikovaná skutková podstata105), spadá tato skutková podstata pod přečiny106. Porušení objektu této skutkové podstaty pak může být dvojího rázu. První formou je hrubá neslušnost, druhou pak výtržnictví. „Hrubou neslušností je jednání, jímž jsou hrubě porušována pravidla občanského soužití a zásady občanské morálky.“107 Pro naplnění této skutkové podstaty je nutná závažnější míra neslušnosti, jinak by šlo o přestupek, který spadá pod normy práva správního. „Výtržnictví se rozumí jednání, které závažným způsobem (hrubě) narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití.“108 Rozdíl mezi těmito dvěma formami spatřuji v intenzitě jednání. Hrubá neslušnost je podle mého názoru ne tak závažnou formou trestného činu, jakou je výtržnictví. To je spojeno s užitím fyzického nebo psychického násilí. Dalším znakem této skutkové podstaty je spáchání činu veřejně a na místě veřejnosti přístupném. § 117 písm. b) TZ stanovuje podmínku pro veřejně spáchání činu na jednání, jenž se odehrává v přítomnosti nejméně tří osob, které jsou současně přítomné. „Místem veřejnosti přístupným je každé místo, kam má přístup široký 105

FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné - obecná část. Vyd. 2. zcela přeprac. a dopl. Ostrava: Key Publishing, 2009. s. 36 106 § 14 odst. 2 TZ 107 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 3033 108 tamtéž, s. 3034

41

okruh lidí individuálně neurčených a kde se také zpravidla více lidí zdržuje, takže hrubá neslušnost nebo výtržnost by mohla být postřehnuta více lidmi (v době činu tam však nemusí být).“109 Fotbalové utkání tato kritéria bezezbytku splňuje. Kvalifikovanou skutkovou podstatou je pak opětovná trestná činnost nebo spáchání trestného činu v rámci organizované skupiny. Zde se domnívám, že opětovná trestná činnost má velmi nízkou sazbu, která dle mého soudu od recidivy neodradí. „Pojem organizované skupiny trestní zákon nevymezuje. Soudní praxe (viz č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.) za organizovanou skupinu považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost.“110 Z tohoto výše citovaného judikátu, se domnívám, že chování chuligánských skupin, jde podřadit pod jednání organizovaných skupin. Jejich pojmovým znakem je plánovitost akcí, které skupina bude provádět. Domluva jednotlivých soubojů, bojkotů, pochodů, protestních akcí a výjezdů na hostující utkání spadá pod organizovanost, odtud bych tedy výtržnosti chuligánů označil za organizované. 4.1.9 § 360 OPILSTVÍ Alkohol je už nedílnou součástí české fotbalové kultury a vzhledem k oblibě piva v ČR by jeho zákaz na stadionech vyvolal značnou bouři nevole i u jinak naprosto klidných fanoušků, kteří žádné střety nevyhledávají. Bohužel ovšem s konzumací nadměrného množství alkoholu je pak spojen i stav, kdy člověk může snáze sklouznout k porušování norem. Právě na tento moment pak dopadá skutková podstata trestného činu opilství. Pakliže se osoba dostane do stavu nepříčetnosti požitím alkoholu, pak jí hrozí trest odnětí svobody ve výši tři až deset let. Tato skutková podstata je ochranou, proti obhajobě, která namítá nepříčetnost pachatele. Pakliže se pachatel dopustí trestného jednání, pro které je stanovena nižší trestní sazba, bude použita právě ta nižší.

109 110

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 3035 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 5 Tdo 183/2006

42

4.1.10 § 366 NADRŽOVÁNÍ V tomto trestném činu je objektem zájem na potlačení zločinnosti. Bohužel chuligánská scéna funguje na principu odporu vůči státním orgánům a nejvíce proti příslušníkům Policie ČR. Z těchto důvodů se málokdy stane, aby chuligáni označili pachatele trestných činů spáchaných např. na stadionu v sektoru vymezeném pro vlajkonoše111, a tedy se všichni dopouští trestného činu nadržování. Na tomto základě by bylo možno založit kolektivní odpovědnost sektoru vlajkonošů za chování v něm uskutečněné. Nicméně bohužel nelze jednoznačně určit, kdo všechno zamlčuje informace a tak nadržuje pachateli, tedy v praxi je tato skutková podstata jen stěží uplatnitelná. 4.2

SPRÁVNÍ PRÁVO Dalším represivním právním nástrojem jsou normy správního práva trestního. Tento

institut „zahrnuje právní úpravu základů a následků odpovědnosti za správní delikty.“112 Z předešlého výroku vyplývá, že správní právo trestní se aplikuje v případech, kdy závažnost porušení norem není natolik závažná, aby byly aplikovány normy práva trestního. Značnou výhodou aplikace správních norem je jejich možnost projednání v blokovém řízení, tedy povětšinou ihned. Sankcemi jsou zde napomenutí, pokuty, zákaz činnosti a propadnutí věci. Další výhodou je jejich oddělenost od soudního systému a z toho vyplývající ulehčení práce soudů, které tak nemusí řešit malé prohřešky, ale mohou se soustředit na důležitější a závažnější porušování norem. Nejvíce negativního chování chuligánů lze podřadit pod přestupky, které jsou zmíněné v PřestZ. Jsou jimi přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti občanskému soužití a přestupky proti majetku. Přestupku se ovšem mohou dopustit i pořadatelé sportovních utkání. Konkrétní přestupky pak jsou vyjmenovány v ZOPS. V principu se normy správního práva obvykle aplikují před a po utkání a osoby, které se těchto přestupků dopouští, nutně nemusí být chuligáni, ale i běžní fanoušci oslavující vítězství „svého“ týmu. Speciálním jevem v rámci správního práva pak dle mého názoru, jsou přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými

111

Sektor vymezený pro „nejaktivnější“ příznivce týmů. Skladba tohoto sektoru je různorodá a mnohdy se zde nachází početné zastoupení chuligánů. 112 PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 7., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 2.). Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 43

43

toxikomaniemi, kde jejich důsledná kontrola by mohla přispět k prevenci trestné činnosti mladistvých na stadionech. 4.2.1 PŘESTUPKY PROTI VEŘEJNÉMU POŘÁDKU V této části zákon chrání ideální stav společnosti a vymezuje se proti jeho narušování. Během přípravy, průběhu a i po ukončení fotbalových utkáních chuligáni tento klid velmi často ruší či dokonce znemožňují. V souvislosti s tímto negativním chováním můžeme spojit přestupky vyjmenované v § 47 odst. 1 písm. a), b), d) a f) PřestZ. Z tohoto výčtu je nejzajímavější přestupek, při kterém osoba „poruší podmínky na ochranu veřejného pořádku při konání veřejných tělovýchovných, sportovních, nebo kulturních podniků anebo v místech určených k rekreaci nebo turistice.“113 Sankcí za toto porušení může být pokuta podle odstavce druhého, který stanovuje její maximální výši na 3000,Kč. 4.2.2 § 49 PŘESTUPKY PROTI OBČANSKÉMU SOUŽITÍ Chráněným zájmem je zde klidné soužití občanů. Osobně se domnívám, že tyto přestupky jsou páchány skoro pokaždé, když se koná sportovní utkání, kterého se účastní chuligáni. Chuligáni se dopouští celkem pravidelně přestupků v odstavci prvním, písmena a), b) a c). Těmito přestupky jsou: ublížení na cti (urážkou či vydáním v posměch), nedbalostní ublížení na zdraví, a úmyslné narušení občanského soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním. Tyto přestupky se dějí hlavně na cestách ke sportovním stadionům a jsou obvykle páchány fanoušky a chuligány, kteří podporují hostující tým. V dnešní době je fandění chuligánů prostoupeno sprostými slovy, kterými se mnohdy vymezují vůči obyvatelům jimi nenáviděného města. Policie však tyto verbální výplody toleruje, aby „situaci nezhoršovala“ a nedošlo k větším konfliktům. Myslím si, že co do pragmatického přístupu, je to mnohdy správné řešení, nicméně z hlediska právního, je to značně problematické.

113

§ 47 odst. 1 písm. f) PřestZ

44

4.2.3 § 50 PŘESTUPKY PROTI MAJETKU Jak už napovídá název, je zde chráněným zájmem majetek jiných osob. Tyto přestupky mají velkou provázanost s normami trestního práva. Je zde totiž rozhodné, zda škoda převýší minimální hranici 5000,- Kč a pak půjde o trestný čin, či nikoliv a půjde „pouze“ o přestupek. Obvyklým jevem před a po fotbalových zápasech, je „získávání suvenýrů nebo trofejí“ od fanoušků soupeřícího týmu. Toto chování samozřejmě naplňuje znaky přestupku, nicméně často se postižená osoba smíří s odebráním předmětu a věc příslušným orgánům nenahlásí. 4.2.4 PŘESTUPKY PODLE ZOPS Do této chvíle jsem se vymezoval pouze proti negativnímu chování fanoušků. Je nutné zmínit, že i vlastníci či provozovatelé sportovních zařízení mají zákonem stanovené povinnosti114, které musí plnit. Pakliže tyto povinnosti nejsou splněny, pak se dopouští správního deliktu – přestupku. Základními povinnostmi jsou přijmutí potřebných bezpečnostních opatření a vydání návštěvního řádu115. Další povinností je spolupráce s Policií ČR při závažném ohrožení návštěvníků.116 Jednotlivé přestupky vycházejí z porušení těchto povinností. Vlastníci a provozovatelé pak jsou trestáni za neuveřejnění návštěvního řádu, nespolupráci s Policií ČR v momentech, kdy je její zásah nutný. Speciálním institutem je pak sankce ve formě uzavření sportovního utkání pro diváky. O tomto potrestání rozhoduje Ministerstvo vnitra na podnět obecního úřadu, či z vlastní iniciativy.117 Sankce za přestupky a porušení zákazu účasti diváků na sportovním utkání jsou stanoveny § 7d odst. 2 ZOPS. Těmito sankcemi jsou pokuty, které dosahují již značných výší118 a mají tak silný motivační efekt. 4.3

OBČANSKÉ PRÁVO Zde je hlavní důraz kladen na vztah pořadatel – chuligán. Chuligáni se velmi často

chovají způsobem, kdy vlastníkům nebo provozovatelům vzniká škoda na majetku, či tyto 114

§ 7a ZOPS § 7a odst. 1 ZOPS stanovuje podstatné náležitosti návštěvního řádu 116 § 7a odst. 2 a 3 ZOPS 117 § 7b odst. 1 ZOPS 118 Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 50000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 500000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 1000000 Kč. 115

45

subjekty jsou za jejich chování pokutováni. V případě právě takto vzniklé škody budou oprávněné subjekty vymáhat částky soudní cestou. V zásadě mají dvě možnosti jak se po chuligánovi domoci zaplacení náhrady škody. První z nich nám dávají normy trestního práva, kdy se poškozený může připojit k trestnímu řízení119, nebo podání občanskoprávní žaloby na náhradu škody. Základ občanskoprávní žaloby bude založen na obecné povinnosti stanovené §415 OZ, kdy fanoušek má povinnost nečinit nic z čeho by vznikla škoda. § 420 odst. 1 OZ pak je konkrétním ustanovením, které zakládá právní odpovědnost za škodu. Opět je zde důležité zmínit věkovou hranici osmnácti let, kdy osoba dosahuje plné způsobilosti k právním úkonům.120 Věková hranice je důležitá pro potencionálního oprávněného, který v případě nezletilosti, se může dožadovat zaplacení škody po zákonných zástupcích této nezletilé osoby. Pakliže se tito zástupci nezprostí odpovědnosti podle § 422 odst. 2 OZ, budou odpovídat za škodu společně a nerozdílně, tedy oprávněný může vymáhat částku právě po těchto zástupcích tak, aby byla jeho pohledávka plně uspokojena. Mnoho fanoušků buď na stadion dorazí již v podnapilém stavu, nebo se přímo během utkání do tohoto stavu dostane. Mnoho z nich se mylně domnívá, že opilost je stav vylučující protiprávnost či odpovědnost za způsobené škody. Trestní právo se s tím vypořádává speciální skutkovou podstatou, občanské právo pak na tuto situaci pamatuje v § 423 OZ. Zde je stanovena povinnost nahradit škodu způsobenou ve stavu, kdy jedinec nebyl schopen ovládnout své jednání. Zajímavou částí § 423 OZ je i odpovědnost osob, které přivedly případného povinného do tohoto stavu. Častým jevem při řádění fanoušků na stadionech je jejich „kooperace“ při působení škod. Na tento jev pamatuje § 438 OZ, který stanovuje společnou odpovědnost pro tyto osoby. V § 106 OZ máme uvedena pravidla pro promlčení práva na náhradu škody. Obecná promlčecí lhůta je tříletá, subjektivní promlčecí lhůta je pak dvouletá a počíná běžet ode dne, kdy se poškozený o škodě dověděl. V případě řádění chuligánů se to obvykle dovídá ihned, tedy v těchto případech běží od začátku subjektivní promlčecí lhůta.

119 120

§ 43 odst. 3 TŘ § 8 OZ

46

Základním principem náhrady škody je uvedení v předešlý stav, což bude po zásahu chuligánů nejspíše nemožné. Poté přichází na řadu peněžní vyrovnání, které už by mělo být úspěšné. Vzhledem k zamýšlené úspěšnosti žaloby, musí poškozený přesně vyčíslit částku, které se domáhá. Při určování výše náhrady škody vycházíme z § 442 odst. 1 OZ121. Nicméně za předpokladu, že chuligáni patří do nižších sociálních vrstev, nebudou oplývat penězi na zaplacení škod a tak dalším krokem bývá obvykle exekuční příkaz na majetek. Tím jsem se ovšem dostal již na teoretickou hranici, protože nebyl doposavad takový případ zaznamenán. Jak již bylo zmíněno výše, největším problémem je dokazování, že osoba obžalovaná, je i osobou odpovědnou. V předešlém odstavci šlo „pouze“ o škodu na majetku. Bohužel není neobvyklé, že během „řádění chuligánů“ vznikne i škoda na zdraví. Poškozený má opět na výběr mezi adhezním řízením v trestním procesu nebo občanskoprávní žalobou. § 106 odst. 2 OZ stanovuje, že promlčecí doba v případě škody na zdraví, je pouze subjektivní, tedy dvouletá. Obecně se postupuje stejně jako v případě majetkové škody. Odlišnost je v případě způsobu a rozsahu náhrady za takto způsobenou škodu. § 444 OZ nám určuje, že mimo odškodnění bolesti poškozeného, se rovněž odškodňuje ztížení jeho společenského uplatnění. Jednotlivé částky jsou pak určovány Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce formou vyhlášky. Rovněž podle § 449 odst. 1 OZ hradí povinný účelné náklady spojené s léčením poškozeného. Zde ovšem už nejde o vztahy mezi fanoušky navzájem, ale vzhledem k povinné participaci na veřejném zdravotním pojištění, půjde o vztah mezi pojistitelem a povinným.

121

Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

47

5

MEZINÁRODNÍ POLITIKA ŘEŠENÍ CHULIGÁNSTVÍ V této kapitole postupně rozeberu jednotlivé politiky chuligánství z pohledu

mezinárodní úpravy. Na mezinárodní úrovni tvoří politiky ohledně řešení chuligánství Rada Evropy a Evropská Unie. Je ovšem důležité zmínit i organizace FIFA a UEFA, které se nemalou měrou rovněž podílejí na tvoření různorodých opatření ke zlepšení situace na stadionech. Vzhledem k závaznosti a aplikační přednosti mezinárodních úprav, je tato sféra závazným zdrojem a východiskem pro domácí úpravu. 5.1

RADA EVROPY Hlavním iniciátorem mezinárodní úpravy byla Rada Evropy. Vzhledem ke

stoupajícímu trendu násilí na stadionech a rovněž oblíbenosti mezinárodních utkání, si politické špičky byly vědomé naprosté nutnosti regulace tohoto jevu, aby nedocházelo k podobným tragickým excesům. Výsledkem bylo jednání na úrovni Rady Evropy a následné přijetí Evropské úmluvy k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech, která vstoupila v platnost dne 1. listopadu 1985. Vzhledem k tragedii na Heyselově stadionu by se mohlo zdát, že tato úmluva je reakcí na tragický zápas. Myslím si, že tato tragédie měla vliv na uspíšení přijetí této úmluvy, nicméně není jejím faktickým důvodem. Smolík122 uvádí, že již v roce 1983 byl vydán dokument123, který zahrnoval koncepci proti násilí na stadionech. I nadále se k této problematice vyjadřovali orgány Rady Evropy, až úmluva nabyla své nynější podoby. Tedy ačkoliv problematika v úmluvě obsažená se zdá být „odpovídající“ na problémy, které se naplno projevily při zmíněné tragédii, není tomu tak a o těchto problémech se vědělo už nějakou dobu před osudným zápasem. Pro lepší orientaci v této úmluvě, vyjmenuji zde základní body: 

přiměřené veřejné prostředky na zamezení násilných a protiprávních incidentů na stadionech, v jejich bezprostřední blízkosti a na přístupových cestách využívaných diváky;

122

SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. 280 s. 123 Doporučení Parlamentního shromáždění z roku 1983

48



úzkou spolupráci a uspokojivou výměnu informací mezi policejními složkami v různých lokalitách, které provádějí nebo mohou provádět dohled nad sportovním utkáním;



přijetí a aplikace legislativy, která stanoví přiměřené tresty pro osoby, které byly shledány vinnými z trestných činů spojených s diváckým násilím;



stavět stadiony z vhodných materiálů tak, aby byly pro diváky bezpečné, nenapomáhaly vzniku zbytečných konfliktů mezi diváky, umožňovaly přehlednou práci s davem, byly vybaveny vhodnými hrazeními či bariérami a neomezovaly práci bezpečnostních složek;



oddělovat fanoušky soupeřících mužstev přidělováním míst na oddělených tribunách;



podpořit oddělení fanoušků pečlivou kontrolou prodeje vstupenek a zvýšeným dohledem zejména v okamžicích před zahájením utkání;



vyloučit ze stadionu nebo zakázat vstup na utkání a stadiony vyhlášeným výtržníkům nebo lidem pod vlivem alkoholu nebo drog;



vybavit stadiony kvalitním ozvučením a maximálně ho využívat pro zachování pořádku mezi diváky;



zakázat vnášení alkoholických nápojů diváky na stadion, omezit nebo nejlépe zakázat prodej a distribuci alkoholických nápojů na stadionech, přičemž všechny nápoje by měly být prodávány v bezpečných obalech;



zamezit při vstupních kontrolách vnášení pyrotechnického zboží nebo jakýchkoli předmětů, které by mohly ohrozit zdraví ostatních diváků;



zajistit spolupráci styčných důstojníků s dalšími spolupracujícími složkami již před zahájením utkání tak, aby byla zaručena součinnost při zvládání davu.124

124

BUREŠ, R. Prevence diváckého násilí při sportovních utkáních. Policista č. 10 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2006 [citováno dne 16. 3. 2012]. Dostupné z:

49

Tato úmluva klade důraz na tři okruhy. Prvním okruhem jsou povinnosti na straně bezpečnostních složek. Druhým okruhem jsou povinnosti na straně provozovatelů nebo vlastníků sportovních stadionů. Posledním okruhem je pak přijetí přiměřeného právního rámce. V otázce povinností na straně bezpečnostních složek je největší důraz kladen na vzájemnou komunikaci a spolupráci. Tato vzájemná spolupráce pomůže vytvořit prostředí tak, aby nedocházelo k vyhrocení situace mezi jednotlivými tábory fanoušků a chuligánů již před utkáním a následné sportovní utkání mohlo proběhnout v klidnějších intencích. Spolupráce je nutná k lepší organizaci přesunu a kontroly fanoušků. Je potřebné vědět o příjezdu chuligánů dopředu, aby se dalo zabránit případným střetům s jinými fanoušky a zároveň aby se minimalizovala možnost páchání i jiné trestné činnosti. Velmi skrytě je zde i zmíněn návrh na registr problematických návštěvníků. Tento registr osobně považuji za velmi účinný nástroj, kterým je možno dosáhnout klidného průběhu sportovního utkání. Jeho největší efektivita spočívá v zamezení přístupu na stadiony problematickým jedincům, či dokonce celým skupinám. Provozovatelé, potažmo vlastníci stadionů, jsou touto úmluvou nuceni ke stavebním úpravám na stadionech. Před tragédií na Heyselově stadionu si odpovědné osoby nebyly vědomi, jakou sílu může mít agresivní dav a zároveň jakou sílu může vyvinout panikařící dav. Je naprosto logické, že došlo k zpřísnění stavebních pravidel, tak aby nebylo možno prorazit zeď, či se jiným nebezpečným způsobem dostat ze svého sektoru. Rovněž tyto regule napomáhají účinnosti případného zákroku bezpečnostních složek a tím minimalizují možnost tragické události. Tímto výčet „nových povinností“ pro provozovatele nekončí. Je zde kladen důraz na striktní oddělování fanoušků jednotlivých týmů za pomocí prodeje do předem vymezených sektorů. Zároveň je doporučeno zlepšit komunikaci s fanoušky, aby cítili větší sounáležitost s klubem a tím by se docílilo racionalizace problému a fanoušci by si uvědomili, že negativní chování poškozuje v důsledku jejich klub. Rovněž se akcentuje velmi důsledná kontrola při vstupu na stadion, aby fanoušci neměli šanci pronést předměty, které by mohly rušit utkání, či ohrozit jiné fanoušky. Jak již bylo v této práci několikrát zmíněno, alkohol na stadionech je problémem. Tato úmluva se pak snaží vytvořit tlak na provozovatele, aby osoby pod vlivem alkoholu či návykové látky nevpouštěla na stadion. Další ustanovení úmluvy se týká povinnosti omezit nebo zakázat prodej alkoholických

50

nápojů na stadionu. Tento návrh je ve své podstatě logickým krokem k potlačení možných příčin násilí na fotbalových stadionech, protože alkohol je často spouštěcím mechanismem pro chuligánské chování. Základním, a myslím si, že nejdůležitějším, prvkem této úmluvy je přijetí přiměřeného právní rámce. Vzhledem k nárůstu nežádoucího chování na stadionech v osmdesátých letech dvacátého století125 bylo naprosto zřejmé, že musí být přijaty opatření, které toto chování budou adekvátně postihovat a zároveň budou mít jak represivní funkci, tak i preventivní funkci. Je samozřejmé, že všechny výše uvedené nároky na spolupráci bezpečnostních složek nebo povinnosti pořadatelů, musí být podloženy konkrétní právní normou, tak aby nebyla zpochybňována jejich legitimita a legalita. Zajímavým prvkem, který zde není explicitně řečený, je nutnost vzájemného uznávání soudních rozhodnutí, týkajících se zákazu vstupu na stadiony. Pakliže by tento institut nefungoval, některá z Úmluvou stanovených pravidel by šla lehce obejít. Vzhledem k obecné formulaci jednotlivých ustanovení, je interpretace a přijetí konkrétních opatření, které naplňují znaky zmíněné v této úmluvě, ponecháno na jednotlivých státech, které úmluvy kontrasignovaly. S nadsázkou se o této úmluvě může hovořit jakožto o „základních mantinelech“, ve kterých se má příslušný zákonodárce pohybovat. V dnešní době tato Úmluva čítá 41 signatářů (včetně ČR126) a je stále platným pramenem práva. „Na zavádění Úmluvy do praxe dohlíží Stálý výbor Evropské úmluvy k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových utkáních. Stálý výbor má mimo jiné nestarosti průběžné hodnocení aktuálního vývoje na úseku diváckého násilí a navrhování nových opatření.“127 Z výše citovaného výroku, Stálý výbor funguje jako dozorčí orgán nad státy, aby byla Úmluva řádně dodržována, nicméně vydává i svá doporučení. Tyto jednotlivá doporučení rozvíjí konkrétní body obsažené v Úmluvě a pomáhají tak v jejich interpretaci. Smolík128 udává tyto příklady: doporučení o prodeji a konzumaci alkoholu, doporučení k policejní spolupráci, doporučení k identifikaci

125

viz podkapitola 3.1 Historický exkurs 1. 6. 1995 tato Úmluva vstoupila v platnost v ČR, zveřejněna byla ve Sbírce zákonů č. 118/1996. 127 BUREŠ, R. Prevence diváckého násilí při sportovních utkáních. Policista č.10 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2006 [citováno dne 16. 3. 2012]. Dostupné z: 128 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. 280 s. 126

51

a nakládání s delikventy, atd. Výbor se rovněž angažuje v koordinaci příprav na světové a evropské šampionáty. Vzrůstající trend rasistického chování na stadionech neušel pozornosti zástupcům Rady Evropy. Smolík ve své publikaci129 uvádí, že roku 1993 byla založena Evropská komise proti rasismu a intoleranci (EKRI). Ta byla zřízena na základě Vídeňské deklarace a svoji činnost započala v roce 1994. Nutností je dodat, že komise je pouze poradním orgánem. „EKRI je tvořena nezávislými členy. Ve svých zprávách o rasismu a xenofobii v jednotlivých zemích i v Evropě obecně dílčím způsobem zohledňuje i rasistické projevy spojené s fotbalem.“130 Problematika rasismu a xenofobie ovšem nespadá pouze pod záležitosti spravované Stálým výborem. „Za zmínku stojí především Doporučení Parlamentního shromáždění č. 1434 (1999) o fotbalovém výtržnictví a Doporučení Výboru ministrů pro zabránění rasismu a nesnášenlivosti.“131 Z roku 2000 pak pochází Rezoluce o předcházení rasismu, xenofobii a intoleranci ve sportu. 5.2

EVROPSKÁ UNIE Stoupající trend fotbalového násilí a rasismu, samozřejmě neunikl pozornosti

politických špiček v Evropské unii. „Všechny členské státy EU jsou současně i členskými státy Rady Evropy, a proto opatření EU navazují především na Evropskou úmluvu k diváckému násilí Rady Evropy z roku 1985.“132 V dnešní době již neexistuje systém tří pilířů, který zahrnoval jednotlivé oblasti politik EU. Před zrušením133 této struktury ovšem politika spojená s opatřeními proti chování chuligánů, patřila do tzv. třetího pilíře, kde spadala pod policejní a justiční spolupráci. Počátek úpravy chuligánského chování je v roce 1993, kdy bylo přijato Doporučení odpovědnosti organizátorů sportovních podniků. Na tento dokument pak Rada EU, která tyto doporučení přijímá, navázala v roce 1994 Doporučením o výměně informací a 1996 Doporučením směrnice k zamezení narušení veřejného pořádku při fotbalových utkáních a k regulaci těchto nepokojů. Následně byla 129

SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. 280 s. 130 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 134 131 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 193 132 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 197 133 Přijetím Lisabonské smlouvy byla tato struktura zrušena.

52

přijata další doporučení, nicméně prvním z hlavních dokumentů byla Příručka pro mezinárodní policejní spolupráci a opatření k předcházení a potírání násilí a nepokojů v souvislosti s mezinárodními fotbalovými utkáními. Ta byla přijata Radou ministrů v roce 1999. Jak uvádí Mareš, Smolík a Suchánek134, byl tento dokument nahrazen v roce 2001 Rozhodnutím Rady - Příručkou s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatření k předcházení a kontrole násilností a výtržnictví v souvislosti s fotbalovými zápasy mezinárodního rozměru, kterých se účastní alespoň jeden členský stát. V tomto rozhodnutí je vyjádřena nutnost zlepšit informační spolupráci v rámci bezpečnostních složek a zlepšení přípravy těchto složek na fotbalová utkání. Rovněž zahrnuje „návod“ na komunikaci s fanoušky a doporučení pro pořadatele. Tato příručka je ovšem „pouhým“ manuálem, který je nezávazný. Druhým důležitým dokumentem je Rozhodnutí Rady Evropy o bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy s mezinárodním prvkem s ohledem na Dohody EU. Jak uvádí Smolík135, toto rozhodnutí bylo přijato v roce 2002 z iniciativy Belgického království. Nyní uvedu jednotlivé body rozhodnutí: 

„Dle ustanovení článku 29 je cílem Evropské unie i nabízet občanům vysokou úroveň záruk v oblasti svobody, bezpečnosti a práva rozvojem spolupráce mezi členskými státy na poli policejní spolupráce



Jako výsledek různých mezinárodních a evropských soutěží a velkého počtu cestujících fanoušků se fotbal stává nejvyšším prvkem v mezinárodním měřítku. Z tohoto důvodu je nezbytné přistupovat pro zajištění bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy cestou překračující národní hranice.



Fotbalová utkání by měla být pod dohledem nejen jako potencionální zdroj problémů s ohledem na porušování zákona nebo bezpečnosti, ale i jako událost. Možná rizika musí být řízena efektivně.



Obzvlášť důležitá pro prevenci a potlačování násilí v souvislosti s fotbalem je výměna informací, aby kompetentní policejní orgány a orgány v členských státech mohly připravovat řádná opatření a přijímat vhodná rozhodnutí.

134

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 167 135 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. 280 s.

53



Pro výměnu informací v souvislosti s fotbalovými opatřeními a s ohledem na nutnou policejní spolupráci při fotbalových zápasech s mezinárodní dimenzí je naprosto nezbytné ustanovit národní fotbalový informační bod policejního charakteru v každém členském státu.“136

Na rozdíl od Příručky s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatření k předcházení a kontrole násilností a výtržnictví v souvislosti s fotbalovými zápasy mezinárodního rozměru, kterých se účastní alespoň jeden členský stát, je tento dokument plně závazný. Klíčovým aspektem je povinnost zřídit národní fotbalový informační bod, který slouží ke zkvalitnění komunikace mezi jednotlivými bezpečnostními složkami různých států. Pakliže jsem zmínil, že v Úmluvě137 bylo naznačeno vytvoření registru chuligánů a nutnost zlepšení komunikace, pak tento krok je reálným naplněním těchto bodů. Institut národního fotbalového informačního bodu je povinný pro všechny členské státy, tak aby se dosáhlo maximální efektivity a využitelnosti jednotlivých informací. V dnešní době je v platnosti Lisabonská smlouva, která se rovněž částečně dotýká problematiky fotbalového chuligánství. Tato smlouva reformuje stávající platné smlouvy, mimo jiné i Smlouvu o fungování Evropské Unie, kde je z hlediska chuligánství důležitý článek 165. Odstavec třetí zní: „Unie a členské státy podporují spolupráci v oblasti vzdělávání a sportu se třetími zeměmi a příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy.“138 Tímto je umožněna kooperace mezi EU a dalšímu subjekty, které se podílí na vytváření politik ohledně negativního chování fanoušků na stadionech. Rovněž tento odstavec otvírá možnost pro samotnou EU přijímat specializované rozhodnutí ohledně chuligánských politik. Mohou vznikat speciální programy pod hlavičkou EU, které budou danou problematiku řešit normativně a budou závazné pro členské státy. Ačkoliv předsedové sportovních organizací jakými jsou FIFA a UEFA, vítají tento článek, jako symbol utužení spolupráce s EU, druhým dechem dodávají, že EU by se neměla „hrnout“ do normativní úpravy sportu. Jejich motivace je v těchto případech zřejmá – nechtějí přijít o svoji moc. Je tedy otázkou, jestli tento článek dojde využitelného naplnění. 136

SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 200 137 Evropská úmluva k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech 138 Eurlex [online databáze], [citováno dne 18. 3. 2012]. Dostupné z:

54

Evropská Unie se rovněž zajímá o problematiku rasismu. V roce 1997 bylo ve Vídni založeno Evropské monitorovací centrum rasismu a xenofobie. Úkolem této organizace je analýza případů a následná příprava návrhů na konkrétní opatření spojená s touto problematikou. V této oblasti se rovněž pohybuje EUROPOL, který operuje na bázi výměny informací mezi bezpečnostními složkami, čímž zlepšuje jejich koordinaci. Důležitým aspektem je Rámcové rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii. Tento dokument je klíčový z hlediska boje proti násilí na fotbalových stadionech, protože umožňuje uznávat tresty chuligánů (zde mám na mysli zákaz návštěvy sportovního utkání) i v jiných než domácích státech. Jde tedy o nástroj značně zlehčující situaci v rámci EU, protože společně s informační spoluprací jednotlivých bezpečnostních složek, lze velmi efektivně předcházet možným excesům, tím že se příslušným jedincům zabrání v návštěvě utkání. 5.3

FIFA Organizace FIFA139 zastřešuje všechny kontinentální fotbalové federace140. Jakožto

internacionální organizace řídící běh celého fotbalu, věnuje část své agendy i k potírání negativních aspektů fanouškovství. Je nutné konstatovat, že FIFA, ač ochotně spolupracuje s jednotlivými státními orgány, je oddělena od této státní sféry, z toho tedy vyplývá, že upravuje problematiku chuligánů skrze pravidla, která počítají s postihy zaměřenými více na sportovní stránku. Příkladem oddělenosti nám budou rasistická hesla při utkání. Z hlediska státu půjde o porušení trestněprávních norem a je zde založena odpovědnost konkrétního jedince. V případě trestání FIFA je sankcemi postihnut daný národní fotbalový svaz. Výčet těchto možných sankcí ze strany FIFA je uveden v disciplinárním řádu141. Ten 139

celým názvem Fédération Internationale de Football Association AFC – Asian Football Confederation (Asie) CAF – Confédération Africaine de Football (Afrika) CONCACAF – Confederation of North, Central American and Caribbean Association Football (Severní, Střední Amerika a Karibik) CONMEBOL – Confederación Sudamericana de Fútbol (Jižní Amerika) OFC – Oceania Football Confederation (Oceánie) UEFA – Union of European Football Associations (Evropa) 141 FIFA Disciplinary code, FIFA.com [online], [citováno dne 20. 3. 2012]. Dostupmé z: 140

55

stanovuje ve svém článku 67 odpovědnost provozovatelů nebo vlastníků, za chování fanoušků na stadionech. Zajímavostí je, že tato odpovědnost pro provozovatele je dána pouze za jeho vlastní fanoušky. Hostující tým je odpovědný za své fanoušky. Tím je dána určitá rovnováha a zároveň vyvinut tlak i na hostující národní fotbalový svaz, aby si „pohlídal“ své fanoušky při účasti na zápasech v zahraničí. Vzhledem k ústupu opravdových násilností na stadionech, se FIFA začal více angažovat v otázkách rasismu a xenofobie. V roce 2001 se konal kongres v Buenos Aires, který byl primárně zaměřen na boj proti rasismu a xenofobii ve fotbale. Od roku 2002 pak FIFA uvedla projekt FIFA Anti-Discrimination Days142, který má za úkol ve vybrané soutěži pořádané pod oficiální hlavičkou této organizace zviditelnit problém rasismu. Prezident této organizace při dotazu na budoucí vývoj opatření směřujících k potlačení tohoto jevu sdělil, že hlavní zbraní musí být vzdělání, které vede k uvědomění si pojmů, jakými jsou disciplína, fair play a respekt k druhým.143 5.4

UEFA Tento svaz sdružuje evropské fotbalové organizace a pod jeho hlavičkou se koná

nejvýznamnější a nejznámější klubový pohár – Liga Mistrů. Stejně jako v případě organizace FIFA, i UEFA144 je oddělena od státní sféry, z čehož vyplývá, že podoba regulace prohřešků jednotlivých týmů či národních svazů, je opět v rovině sportovních sankcí. Rovněž tedy disponuje sankcemi, jakými jsou uzavření hřiště, zavření tribun, peněžité pokuty, atd. UEFA se snaží nejenom postihovat negativní projevy chuligánů při fotbalových zápasech, ale je zde i snaha o předcházení těmto problémům. Tento svaz spolupracuje s organizací FARE145 v otázkách rasismu. UEFA pořádá mnoho konferencí na vybraná témata, kde se snaží zdůraznit potřebu jejich regulace. „Na konferenci o rasismu ve fotbale „Why tackle racism?“ popsal G. Aigner146 rasismus jako zlo a otravu

142

FIFA against discrimination, FIFA.com [online], [citováno dne 20. 3. 2012]. Dostupmé z: 143 Blatter: Education the key to tackling discrimination, FIFA.com [online], [citováno dne 20. 3. 2012]. Dostupmé z: 144 celým názvem Union of European Football Associations 145 celým názvem Footbal Against Racism in Europe 146 Generální sekretář UEFA

56

kopané.“147 Na dalších konferencí pak byly přijaty politiky proti rasismu s názvy: „Vykopněte rasismus z fotbalu a Dejme rasismu červenou kartu.“148 Jak již z názvů vyplývá, UEFA vidí v problematice rasismu značně negativní fenomén a snaží se o jeho účinné potlačení. V současné době běží kampaň s názvem United Against Racism, která má za cíl ukázat politiku nulové tolerance v otázkách rasismu při fotbalových utkáních. UEFA spolupracuje s EU, aby k naplnění vytyčených cílů došlo jak z pohledu samotných sportovních regulí, tak i z pohledu státní sféry.

147

SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 208 148 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 208 - 209

57

6

POLITIKA ŘEŠENÍ CHULIGÁNSTVÍ V ČR Česká právní úprava, která se zabývá chuligánskou problematikou, samozřejmě

vychází z evropské úpravy či úpravy nadnárodních fotbalových asociací, jelikož členství ČR v těchto strukturách k tomu zavazuje. Česká republika je signatářem Úmluvy149 a zároveň je vázána předpisy Evropské Unie. Právě přijetí Úmluvy, a následné včlenění do právního řádu ČR, vedlo k založení Koordinační komise k problematice diváckého násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních. „Členy komise jsou zástupci Ministerstva vnitra, Policie ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a přizvanými subjekty jsou zástupci ČMFS150.“151 Rozhodnutím Rady Evropské Unie152 ČR byla dále povinna zřídit národní fotbalový informační bod. Chuligánská scéna v ČR je bohužel propojená na pravicové extremisty, čímž se pravidelně dostává Zprávy o problematice extremismu na území ČR. „Politiku proti fotbalovému chuligánství ovlivňují aktéři působící na lokální, celostátní i mezinárodní úrovni. Tyto aktéry lze rozdělit na vládní a nevládní organizace.“153 Je tedy zřejmé, že k vytvoření jedné obecné politiky řešení chuligánství v ČR, je nutný konsenzus více stran. Nyní se detailněji zaměřím na jednotlivé aktéry, kteří mají možnost ovlivňovat obsah politiky řešící problematiku chuligánů. 6.1

VLÁDA ČR Řešení chuligánské scény spadá z valné většiny pod Ministerstvo vnitra (dále pouze

„MV“), které spolupracuje s Ministerstvem spravedlnosti na návrzích jednotlivých právních norem. Ministr vnitra Ivan Langr v roce 2008 představil novou politiku řešící problematiku chuligánů. Základem této nové politiky byl koncepční materiál Návrhy opatření k řešení problematiky diváckého násilí z července 2008, který byl následně vládou ČR přijat (usnesení č. 912 ze dne 23. července 2008). Hlavním znakem nové politiky, bylo rovnoměrné rozvržení povinností mezi bezpečnostní složky a provozovatele sportovních

149

Evropská úmluva k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech 150 viz podkapitola 6.2 FAČR 151 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 147 152 Rozhodnutí Rady Evropy ve věci bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy s mezinárodní dimenzí 153 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 146 - 147

58

utkání.154 Výsledkem bylo přijetí zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje konkrétní povinnosti pořadatelů. Tyto povinnosti dříve připadaly Policii ČR. Tento zákon také představil nový prvek v českém právním řádu – sankce pro provozovatele za nepřijetí požadovaných opatření. Tím byl vyvinut tlak na jednotlivé fotbalové kluby, aby zlepšily organizaci pořádaných utkání. Mohlo by se zdát, že tím byla upozaděna role Policie ČR, což je mylná domněnka. Policie ČR byla stále připravena zasáhnout, nicméně pakliže by se prokázalo nesplnění povinnosti ze strany provozovatele, policejní zásah by musel uhradit právě provozovatel. Jak jsem již zmínil v předešlé části155, policejní těžkooděnci mohou působit i jako roznětka možného negativního chování a právě tato politika se zaměřila i na stažení těchto jednotek, aby neprovokovaly chuligány k násilnostem. Vzhledem k „revolučnosti“ této oblasti, si MV uvědomilo nutnost osvěty mezi fotbalovými kluby, aby došlo k řádnému naplnění účelu zákona a nikoliv k totálnímu chaosu. MV proto vydalo pro fotbalové kluby manuál jménem „Bezpečí na sportovních utkáních“156, kde se snažilo zábavnou formou sdělit klubům, jak se mají na utkání připravit a co přesně se po nich vyžaduje. Ivan Langr rovněž stál u zrodu sankce zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, která je přímo namířená proti negativně se projevujícím chuligánům. Tento samý ministr stál i za nápadem „mobilních soudních síní“, které se měli nacházet přímo na stadionech. Účelem bylo zrychlit potrestání chuligánů, nicméně od tohoto nápadu se později upustilo. 6.2

FAČR Dříve byla tato organizace známá pod názvem ČMFS – Českomoravský fotbalový

svaz. Od června 2011 se organizace přejmenovala na FAČR – Fotbalovou asociaci České Republiky157.

„ČMFS

je

občanským

sdružením

vytvořeným

na

spolkových

demokratických zásadách, nezávislým na politických stranách a hnutích. Je organizátorem a představitelem fotbalu v České republice.“158 Princip fungování této organizace je velmi podobný jako u organizací FIFA a UEFA, kterými je ČMFS členem. Politika ČMFS je 154

Věstník vlády pro orgány krajů a orgány obcí - rok 2008. mvcr.cz [online], [citováno dne 20. 3. 2012]. Dostupné z: 155 viz oddíl 4.1.6 § 325 Násilí proti úřední osobě 156 Spolupráce mezi ČMFS a Policií ČR. policie.cz [online], [citováno dne 20. 3. 2012]. Dostupné z: 157 V následujících řádcích budu pro větší přehlednost využívat starého pojmenování ČMFS. 158 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 167

59

vcelku jednoduchá – citelné trestání jakýkoliv negativních projevů fanouškovství, kterým klub nezabrání. Základním kamenem boje proti chuligánům je Disciplinární řád ČMFS (dále pouze „DŘ“), který dává této organizaci možnost sankcionovat kluby za negativní projevy na jejich stadionech. Tyto tresty mohou být peněžité, ale při závažnějších okolnostech mohou stanovat povinnost uzavřít stadion a odehrát budoucí utkání jinde. DŘ nám v článku 9 odst. 1 stanovuje, že trest uzavření hřiště lze uložit až na tři soutěžní utkání toho družstva, při jehož utkání k provinění došlo. Při ukládání tohoto trestu musí disciplinární orgán stanovit podle územních podmínek okruh, ve kterém nesmí potrestané družstvo svá utkání hrát. Existuje ovšem i „variace“ tohoto trestu, kterou je povinnost sehrát příští utkání tzv. „před zavřenými tribunami“, tedy na stadionu nesmí být přítomen žádný fanoušek. „V takovém případě mohou být na stadionu kromě mužstev a delegovaných rozhodčích a delegátů pouze pořadatelé a příslušníci bezpečnostní agentury v počtu stanovém řádem pořadatelské služby, zdravotní služby, technická služba, akreditovaní pracovníci sdělovacích prostředků a funkcionáři obou klubů včetně doprovodu obou mužstev v počtu maximálně 50 osob a příslušníci Městské policie a Policie ČR.“159 Tyto sankce mají ekonomický dopad na jednotlivé kluby, protože jsou častokrát spojovány s peněžitou sankcí. O trestech rozhoduje Disciplinární komise ČMFS. Současný projekt se nazývá „Stadiony 2012“, ve kterém jde především o technické a technologické zlepšení jednotlivých stadionů. ČMFS aktivně spolupracuje na zlepšení situace v boji s chuligány s dalšími subjekty – Ministerstvem vnitra a Policií ČR. 6.3

POLICIE ČR A OBECNÍ POLICIE Před rokem 2008 byla Policie ČR účastna na všech utkáních a měla povinnost

zajistit, aby nedocházelo k protiprávnímu jednání osob. Tehdejší ministr Ivan Langr představil reformu bezpečnostního sboru, která se promítla ve vydání nového zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Tento zákon zúžil okruh povinností policie, jakými byl například právě dohled nad sportovními utkáními. Povinností ovšem zůstal dohled nad fanoušky, kteří teprve na sportovní utkání míří. Zde začala Policie ČR uplatňovat novou strategii tzv. „low profile policing“ spojenou s tzv, „3D strategií“. „Low profile policing znamená vystupování policie na veřejnosti v takovém počtu a takové 159

SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 168

60

výstroji, aby její přítomnost nevzbuzovala negativní emoce a nedeklarovala připravenost očekávání střetu (zákroku). Naproti tomu „Hard profile“ znamená typické nasazení pořádkových jednotek s helmami, kuklami a těžkou výstrojí.“160 Domnívám se, že tato strategie je správným krokem k předcházení negativního chování fanoušků. Nicméně i přes tuto snahu o nekonfliktní průběh situace, musí být Policie ČR stoprocentně připravená, pro případ, kdyby k negativnímu chování fanoušků přeci jen došlo. 3D strategie svůj název odvozuje od anglických výrazů „Discussion“ – diskuze nebo komunikace, „Deescalation“- uklidňování a „Determination“ – rozhodný zákrok.161 Tyto taktiky lze zjednodušit na snahu o udržení klidu, za pomocí pouhého monitoringu či účasti Antikonfliktních týmů a pakliže tato část selže, razantně zasáhnout proti negativně se chovajícím fanouškům. Značnou roli v těchto strategiích hrají Antikonflitkní týmy. V ČR fungují tyto týmy od roku 2006, kdy byly zřízeny po vzoru jednotek operujících na území Spolkové republiky Německo. Jejich cílem je vést dialog s konkrétní skupinou osob, tak aby jim byly osvětleny opatření, která se jich týkají. Tyto týmy jsou tedy zaměřené na prevenci protiprávního jednání. Důležitým

aspektem

při

boji

s chuligány,

byl

podpis

„Dohody

mezi

Českomoravským fotbalovým svazem a Policií ČR“ (dále pouze „Dohoda“) v roce 2009. Obsahem této Dohody je základní vymezení zásad a principů spolupráce mezi těmito subjekty. Dohoda byla vypracována a přijata s ohledem na výše zmíněné změny v povinnostech Policie ČR a provozovatelů nebo vlastníků stadionů. V textu jsou obsažené povinnosti pro ČMFS a fotbalové kluby, jakými jsou např. zlepšení infrastruktury, bezpečnostní kamerový systém, viditelné umístění návštěvního řádu, atp162. Dále je obsažena nutnost zlepšení spolupráce Policie ČR s pořadatelskou službou, aby docházelo k lepší koordinovanosti případných zásahů. Z tohoto důvodu je stanovena povinnost určit bezpečnostního pracovníka z řad pořadatelů, který bude plně informovat Policii ČR a bude mít možnost i rozhodovat o případných opatřeních. Policie ČR bude mít povinnost vyslat

160

Informace o extremismu: preventivní aktivity. police.cz [online], [citováno dne 22. 3. 2012]. Dostupné z: 161 tamtéž 162 článek 3 Dohody mezi Českomoravským fotbalovým svazem a Policií ČR

61

při rizikových zápasech163 speciálního pozorovatele164, který bude mít za úkol získat a předávat potřebné informace. Při fotbalových zápasech je v pohotovosti i Obecní policie. Ta nespadá pod označení bezpečnostní sbor, ale je orgánem obce, který je zřízen obecně závaznou vyhláškou. Zřízení obecní policie je výkonem samostatné působnosti obce. O účasti obecní policie při fotbalových utkáních rozhoduje tedy sama obec. Obecní policie spolupracuje s Policií ČR a pořadateli při kontrole veřejného pořádku. Smolík165 definuje úkoly obecní policie takto: 

Dohlížení na dodržování obecně závazných právních předpisů k ochraně veřejného pořádku. Do této sféry spadají mimo jiné předpisy i obecně závazné vyhlášky měst.166



Participují na ochraně bezpečnosti osob a majetku.



Dohlížejí na dodržování pravidel občanského soužití.



Odhalují a sankcionují případné přestupky na straně fanoušků. K tomuto mají zejména využívat blokového řízení.



Odhalují a sankcionují případné přestupky na straně pořadatelů a snaží se o jejich nápravu.

Pro úplnost a přehlednost vymezení obecní politiky k potlačení projevů chuligánství, je nutné zmínit fakt, že některé obce mají majetkový podíl ve fotbalových klubech a podílejí se na jeho řízení, nebo jsou vlastníky stadionů, které fotbalovým klubům pronajímají.

163

Vyhodnocování rizikovosti jednotlivých utkání je výsledkem kooperace Policie ČR a ostatních subjektů (provozovatelé, fotbalové kluby, obce). 164 tzv. spotter 165 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 175 166 Jednotlivé obce můžou za pomocí obecně závazných vyhlášek upravit podmínky pořádání, průběhu a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků.

62

7

ZAHRANIČNÍ POLITIKA ŘEŠENÍ CHULIGÁNSTVÍ V této části práce se zaměřím na popis právní regulace chuligánské problematiky

v zahraničí. Z historické části této práce je zřejmé, že Anglie má nejhorší možnou zkušenost s fotbalovými chuligány a vzhledem ke způsobu jakým se s tímto fenoménem vypořádala, je její právní úprava dávána za příklad. Rovněž se zaměřím na Švédsko, protože skandinávské země jsou známé relativně klidnou chuligánskou scénou. Na závěr této kapitoly zmíním německou politiku potírání negativního chování fanoušků na stadionech, jakožto dalšího zástupce vyspělých fotbalových zemí 7.1

ANGLIE Anglie167 je známa svoji speciální úpravou fotbalových utkání. Tato úprava ovšem

není koncentrována do jednoho „fotbalového zákona“, ale do mnoha navzájem provázaných zákonů. Vzhledem ke kulminaci chuligánského chování v osmdesátých letech168, pocházejí i první konkrétní zákony namířené proti fotbalovým chuligánům z této doby. Nyní se podrobněji zaměřím na přijaté významné zákony. 7.1.1 ZÁKON O SPORTOVNÍCH UTKÁNÍCH (THE SPORTING EVENTS ACT)169 Obsahem tohoto zákona přijatého v roce 1985, byla ustanovení upravující problematiku alkoholu spojenou s fotbalovým násilím. Tímto předpisem byla stanovena první omezení ohledně alkoholických nápojů ve spojitosti s fotbalovými zápasy. Zde jsou vymezeny jednotlivé body, které zákon zmiňuje: 

zakazuje držení alkoholu cestou na utkání ve zvláště vypravených autobusech a vlacích; opilost v těchto dopravních prostředích se považuje za porušení zákona;



za porušení zákona se považuje pokus o vstup na stadion v opilosti nebo s alkoholickými nápoji, držení nebo konzumace alkoholu během zápasu (na dohled hřiště); nebo opilství v průběhu zápasu;

167

Anglická fotbalová liga je otevřena pouze mužstvům z Anglie a Walesu. Skotsko do této skupiny nepatří, protože pořádá vlastní fotbalovou ligu. 168 viz podkapitola 3.1 Historický exkurs 169 The Sporting Events Act [online]. 1985 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z:

63



dává policii pravomoc zastavit a prohledat osoby, které jsou důvodně podezřelé z porušování zákona, případně je zatknout; může to znamenat i prohledání autobusů nebo vlaků, které vezou fanoušky na zápas nebo ze zápasu a také prohledávání fanoušků čekajících před vchodem na stadion nebo se na stadionu už pohybujících;



také zakazuje mít na utkání u sebe světlice a dělbuchy.170

7.1.2 ZÁKON O VEŘEJNÉM POŘÁDKU (THE PUBLIC ORDER ACT)171 Přijetím zákona v roce 1986, byl poprvé představen institut nazývaný „příkaz k vyloučení přítomnosti na utkání“. Státní orgány měly poprvé k dispozici „silnou zbraň v boji s chuligány“. Příkaz se vztahoval na zápasy konané na území Anglie a Walesu. Pro vydání příkazu bylo nutné přesvědčení soudu o účelnosti vyloučení přítomnosti na utkání. Sankce mohla být udělena pouze ve spojitosti s trestným činem, který měl spojení s fotbalovým zápasem a zároveň splňoval časovou podmínku spáchání v rozmezí dvou hodin před a jedné hodiny po zápase. Minimální délkou trvání trestu byly tři měsíce, ovšem velmi zajímavým prvkem je neomezená maximální délka trvání tohoto trestu – ta nebyla ničím omezena. Domnívám se, že je to důsledek tragických událostí na Heyselově stadionu z roku 1985, kdy se Anglické orgány snažily o demonstraci síly, aby odradily chuligány od podobných činů. Rovněž tímto zákonem byly dány velitelovi policie obecné nástroje k omezení veřejných akcí z důvodu ohrožení veřejného pořádku. Použití těchto nástrojů je podmíněno souhlasem ministra vnitra. 7.1.3 ZÁKON O FOTBALOVÝCH DIVÁCÍCH (THE FOOTBALL SPECTATORS ACT)172 Tento zákon byl přijat v roce 1989 a znamenal důležitý krok k zastavení negativního chování spojeného s fotbalovými utkáními. Do značné míry nahradil Zákon o veřejném pořádku a pozměnil institut příkazu k vyloučení přítomnosti na utkání, na zákaz vstupu na fotbalové utkání („football banning order“). Tato sankce má vnitrostátní a nově také i 170

MOŠNA, David. Přehled fotbalové legislativy z hlediska anglického a českého práva. Kriminalistika.[online] Praha: Magnet-Press, vydáno 2004 [citováno 24. 3. 2012]. Dostupné z: 171 The Public Order Act [online]. 1986 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: 172 The Football Spactators Act [online]. 1989 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z:

64

mezinárodní charakter. Základní podmínky udělení této sankce byly oproti předcházející úpravě lehce pozměněny. Základní podmínkou nadále zůstalo, aby pachatel byl uznán vinným z trestného činu a byl za tento čin odsouzen. Po splnění této podmínky, restriktivní nařízení soudu mohlo být ovšem vydáno jen a pouze za splnění konkrétních dalších podmínek. Těmito podmínkami jsou: 

osoba byla uznána vinnou za trestný čin související s fotbalem,



odsouzení má spojitost s regulovaným utkáním173,



bylo vydáno prohlášení o souvislosti trestného činu s fotbalovým utkáním („declaration of relevance“),



zákaz pomůže v prevenci násilí a výtržností na fotbale.174

Mnohé trestné činy chuligánů se stávají i mimo fotbalové stadiony. I na tuto skutečnost dopadá tento zákon. Můžeme si všimnout podmínky, že trestný čin musí souviset s fotbalem175. Tedy otevírá se zde možnost pro soudní uvážení, aby určilo míru vztahu k fotbalovému utkání. Zákon stanovuje časové limity činů spojených s fotbalovým utkáním na 24 hodin před a po utkání176. Z této premisy vyplývá možnost soudu uložit zákaz vstupu na fotbalová utkání i pro chuligány, kteří se ve vymezenou dobu na místě odlišném od místa konání fotbalového utkání chovají neslučitelně se zákonem. Je vidět snaha o postihnutí domluvených rvaček mezi chuligány, které samozřejmě mají fotbalový podtext, ale jako takové s fotbalovým utkáním nesouvisí. Tato snaha je ovšem dvousečná, protože termín „spojení s fotbalovým utkáním“ je velmi obecný a pro soudce je těžké nacházet přiměřené hranice, kdy trestný čin bude nebo nebude spadat pod tento pojem. Obligatorní 173

Jedná se o zákonem vymezené utkání, na které dopadá jeho regulace. Jsou jimi níže vyjmenované zápasy:  zápasy mezi kluby, které jsou členy fotbalové ligy (Football League), fotbalové asociace premier ligy (Football Asoociation Premier League),  fotbalové ligy, reprezentující klub mimo Anglii a Wales nebo reprezentující zemi nebo jiné území,  zápasy odehrávající se na určitém hřišti, registrovaném fotbalovou ligou, nebo fotbalové asociace premier ligy jakožto domácím hřištěm klubu, který je členem fotbalové ligy nebo fotbalové asociace premier ligy,  zápasy anglického poháru (FA Cup). 174 MOŠNA, David. Přehled fotbalové legislativy z hlediska anglického a českého práva. Kriminalistika.[online] Praha: Magnet-Press, vydáno 2004 [citováno 24. 3. 2012]. Dostupné z: 175 Výčet fotbalových trestných činů je uveden v příloze č. 1 Zákona o fotbalových divácích 176 § 1 odst. 8 byl novelizován zákonem o fotbalových výtržnostech („The Football Disorder Act“)

65

částí zákazu vstupu na fotbalová utkání je určení policejní stanice, kde se bude odsouzený hlásit po dobu sportovního utkání. Na základě zákona byl založen Úřad pro zákazy vstupu na fotbalová utkání (FBOA - „Football Banning Orders Authority“), který má na starosti určení konkrétní policejní stanice, kde se bude odsouzený hlásit. Na příslušné policejní stanici pak odsouzený odevzdá pas177, tak aby se mu znemožnilo případné vycestování do ciziny. Porušení této povinnosti je trestným činem a odsouzený riskuje „okamžité zatčení“178. Tím ovšem odsouzené osobě povinnosti nekončí. „Povinná osoba se také musí dostavit k pořízení fotografie na policejní stanici v průběhu 7 dnů od vyzvání, pokud již nebyla zhotovena dříve z důvodu stanovené povinnosti hlásit se v době konání fotbalového utkání na policejní stanici. Celkem jsou pořízeny tři fotografie osoby, z nichž jedna se zašle i s příslušným formulářem na FBOA, jedna se založí do spisu na stanici, kde se bude hlásit, a poslední se použije na vystavení registrační karty, kterou musí mít osoba vždy u sebe, když se jde hlásit na stanici. Vždy také musí přinést s sebou oznamovací dopis stanovující povinnost hlásit se („notification letter“).“179 Je samozřejmě možné se proti sankci zákazu vstupu na fotbalové utkání bránit zažádáním o výjimku z této povinnosti nebo žádostí o její zrušení po uplynutí doby jednoho roku. V předešlém odstavci jsem zmínil, že byl vytvořen speciální úřad se jménem FBOA. Tento úřad má na starosti monitorování odsouzených jedinců, kterým byla uložena sankce zákazu vstupu na fotbalová utkání a zároveň schraňování informací o těchto osobách. Povinností Úřadu je vést: 

centrální záznamy všech vydaných zákazů vstupu i s fotografií jednotlivce,



záznam všech žádostí o výjimky a rozhodnutí o nich,



záznam všech žádostí o zrušení zákazů a jejich výsledky,

177

Pas je jediným průkazem totožnosti pro občany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Při porušení stanovených povinností může být odsouzená osoba zatčena i bez zatykače. Při snaze o vstup na stadion může zadržení provést také pořadatel nebo klubový činovník. Tato možnost byla dána Zákonem o trestné činnosti a porušování pořádku (Crime and Disorder Act) z roku 1991 179 MOŠNA, David. Přehled fotbalové legislativy z hlediska anglického a českého práva. Kriminalistika.[online] Praha: Magnet-Press, vydáno 2004 [citováno 24. 3. 2012]. Dostupné z: 178

66



aktualizaci záznamů všech zákazů.180

Tímto byl v Anglii vytvořen „národní registr chuligánů“. Úřad dále spolupracuje s policií a soudy při předávání potřebných informací o chuligánech. Další

spolupracující

složkou

je

anglická

Fotbalová

Asociace

(„Football

Association“), které FBOA rovněž poskytuje data o chuligánech. Ta pak rozšíří tyto informace do jednotlivých fotbalových klubů, které můžou přijmout určitá opatření proti těmto chuligánům. Základním opatřením je zákaz vstupu na stadion (využití vlastnického práva), které ovšem platí pouze pro konkrétní jeden stadion. Poměrně zajímavou koncepcí je „pokud někdo zákaz poruší a účastní se utkání, na které má zákaz vstupu, a přitom se chová slušně, aby na sebe neupozornil, je cílů opatření dosaženo (cílem není trest, ale zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti).“181 Tato filosofie vyjadřuje snahu o bezproblémové fanoušky a zároveň požadované chování fanoušků podporuje. Nicméně se domnívám, že vzhledem ke všem možným opatřením půjde o marginální jev. Tímto zákonem byl také zřízen Fotbalový licenční úřad („Football Licencing Authority“ – FLA), který má za úkol státní dozor nad udílením licencí k provozování fotbalových utkání. Tyto licence vydávají jednotlivé obce, v jejichž obvodu jsou fotbalové stadiony. Jak uvádí Mošna182, pro vydání licence je nutné splnit několik podmínek počínaje stavebně-technickým řešením stadionu, přes podmínky aktivní a pasivní bezpečnosti diváků a konče zajištěním prostor pro bezpečnostní a zdravotnické složky. V zákoně jsou stanoveny i delikty pro pořadatele, které jsou spojené s vpuštěním diváků na stadion, který nemá požadovanou licenci.183 7.1.4 ZÁKON O FOTBALOVÉ TRESTNÉ ČINNOSTI (THE FOOTBALL OFFENCES ACT)184 Účelem tohoto zákona, který byl přijat v roce 1991, je uvedení nových trestných činů. Tento zákon pružně reagoval na potřeby postihnutí nových typů negativního chování 180

MOŠNA, David. Přehled fotbalové legislativy z hlediska anglického a českého práva. Kriminalistika.[online] Praha: Magnet-Press, vydáno 2004 [citováno 24. 3. 2012]. Dostupné z: 181 tamtéž 182 tamtéž 183 tamtéž 184 The Football Offence Act [online]. 1991 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z:

67

fanoušků. § 2 definuje trestný čin vhazování předmětů na hrací plochu nebo směrem k ní. Rovněž postihuje házení předmětů do sektorů, kde se nachází diváci. Aby nebyly naplněny znaky trestnosti, musí mít pachatel zákonný důvod k této činnosti, nebo prokázat zákonnou omluvu. V tomto zákonu je v § 3 představen trestný čin skandování rasistických nebo neslušných hesel. Zvláštností je, že k jeho spáchání je vyžadováno dvou a více osob a zároveň nemusí být přítomny osoby, proti kterým je skandování namířeno. Posledním novým trestním činem je vstupování na hrací plochu či plochy přiléhající.185 7.1.5 ZÁKON

O TRESTNÍ JUSTICI A VEŘEJNÉM POŘÁDKU

(THE CRIMINAL JUSTICE

AND

PUBLIC ORDER ACT)186 V roce 1994 byl přijat tento zákon, který poskytoval rozšířené pravomoci bezpečnostním složkám. Police mohla bez jakéhokoliv důvodu zastavit a prohledat osobu či dopravní prostředek a to za účelem zajištění, jestli kontrolovaná osoba nemá v držení zbraň nebo věc, která by jako zbraň mohla být využita. Pravomoci byly místně a časově omezené na okolí fotbalového stadionu a dobu kolem fotbalového utkání. Dalším aspektem, který tento zákon pokrývá, je nelegální prodávání vstupenek na fotbalová utkání. Od této doby, je neautorizovaný prodej či samotný akt nabízení vstupenek trestným činem.187 7.1.6 ZÁKON O POLICII (THE POLICE ACT)188 Zajímavostí tohoto zákona přijatého v roce 1997 je snaha o přenesení odpovědnosti za bezpečnost na stadionech z bezpečnostních složek na pořadatele utkání. Je využíváno principu fotbalového utkání nikoliv jako akce veřejné, ale jako akce soukromé. V případě, že vlastník není schopen zajistit bezpečnost, může požádat o přítomnost bezpečnostní složky. Za tuto službu musí vlastník zaplatit. „Byla vydána metodická příručka, která obsahuje veškeré informace týkající se hrazení nákladů policii. V metodice je upraveno, co

185

SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 221 186 The Criminal Justice and Public Order Act [online]. 1994 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: 187 SMOLÍK, Josef. Fotbalové chuligánství: „historie, teorie a politizace fenoménu“. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. s. 223 188 The Police Act [online]. 1997 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z:

68

všechno je zapotřebí policii uhradit - např. plat přítomného policisty, příplatek za přesčas, příspěvek na penzijní pojištění, příspěvek na zdravotní pojištění, náklady na dopravu na fotbalový stadion, příspěvek na opotřebení uniformy policisty, administrativní náklady, vyrovnávací příspěvek atp.“189 Tento zákon představuje ekonomické donucení klubů k zajištění vlastní bezpečnosti na stadionech, protože proškolení zaměstnanců a jejich následné platové ohodnocení, nedosahuje výše nákladů při požádání o pomoc bezpečnostních složek. Rovněž je zavedena povinná schůze mezi policií a fotbalovým klubem, kde se hodnotí míra rizikovosti konkrétního zápasu. Utkání se pak dají následným způsobem kategorizovat: 

kategorie A - nepředpokládají se potíže - poklidní bezkonfliktní fanoušci,



kategorie B - mírná možnost potíží - mírně rizikoví fanoušci, určitá možnost konfrontace nebo výtržností, zejména ve vztahu k alkoholu,



kategorie C - možné riziko potíží - výtržníci vyhledávající násilí nebo organizátoři násilí.190 Podle jednotlivé míry rizikovosti se pak kluby a policie domluví na počtu policistů,

kteří budou utkání přítomni. V nejméně rizikových případech (kategorie A) si kluby vystačí pouze se svými pracovníky. V případě středně rizikových fanoušků (kategorie B) je přítomen pouze omezený počet policistů. Zápasy vyhodnocené jakožto nejvíce rizikové (kategorie C) si vyžadují přítomnost většího množství policistů, aby se předešlo negativním projevům fanoušků. Policie není jediným orgánem, který se snaží bojovat s fotbalovými chuligány v Anglii. V roce 1989 byl založen útvar pod názvem The Football Section (FIS), která měla za úkol shromažďovat veškerá data o chuligánech doma i za hranicemi Anglie. V roce 1992 byla založena The National Criminal Intelligence Service (NCIS) a FIS se stala její součástí. Tato zpravodajská služba se stala centrálním místem pro shromažďování, ale i získávání různých poznatků ohledně chuligánů. Byla vytvořena

189

MOŠNA, David. Přehled fotbalové legislativy z hlediska anglického a českého práva. Kriminalistika.[online] Praha: Magnet-Press, vydáno 2004 [citováno 24. 3. 2012]. Dostupné z: 190 tamtéž

69

databáze osob, které někdy spáchaly trestný čin spojený s fotbalem nebo byly podezřelé z podílu na těchto trestných činech. Tato databáze obsahuje údaje i o chuligánech, kteří se proviní pouze v zahraničí. Informace jsou pak navzájem sdíleny s podobnými útvary v jiných zemích. 7.1.7 ZÁKON O FOTBALOVÝCH VÝTRŽNOSTECH (THE FOOTBALL DISORDER ACT)191 Přijetí tohoto zákona můžeme datovat do roku 2000. Jeho hlavním účelem je novelizace předešlých zákonů, především pak Zákona o fotbalových divácích z roku 1989. Mošna192 zmiňuje hlavní body těchto změn: 

Sjednocení domácího a zahraničního zákazu vstupu na stadiony. Zavádí všeobecnou platnost zákazu pro všechny stadiony.



Odsouzená osoba ve výkonu trestu zákazu vstupu na stadion musí odevzdat pas v předem určeném časovém rozmezí. Tato povinnost trvá po celou dobu sankce, nicméně je spojena pouze s konáním fotbalových utkání.



Zavedení nové možnosti pro uplatnění sankce zákazu vstupu na stadion formou občanskoprávní žaloby, jejíž proces probíhá rychleji než v případě trestněprávního procesu.



Je dána možnost policistům oznámit osobě podezřelé ze spáchání fotbalového trestného činu, aby se dostavila během následujících 24 hodin k soudu, který danou záležitost projedná a rozhodne o udělení sankce zákazu vstupu na stadion. Tato osoba musí do vydání rozsudku odevzdat pas a zdržovat se na území Anglie nebo Walesu. Výše takto udělené sankce se pohybuje v rozmezí 2 – 3 roky.

191

The Football Disorder Act [online]. 2000 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: 192 MOŠNA, David. Přehled fotbalové legislativy z hlediska anglického a českého práva. Kriminalistika.[online] Praha: Magnet-Press, vydáno 2004 [citováno 24. 3. 2012]. Dostupné z:

70

7.2

ŠVÉDSKO Mareš, Smolík a Suchánek193 uvádí, že skandinávské země nejsou zasaženy

chuligánstvím, tak jako jiné země Evropy. Tamní příznivci se mnohdy označují jako „roligans (z „rolig“ což znamená mírumilovný).“194 Jejich způsob fandění se označuje jako karnevalový. Severské země jsou označovány za bezproblémové z hlediska chuligánství a norští fanoušci jsou dokonce dáváni za vzor slušného fanouškovství. Švédsko je naopak na druhém konci a jeho fanoušci jsou ze skandinávských států ti nejmilitantnější. V dnešní době je ve Švédsku přijata řad opatření proti negativnímu chování fanoušků. Základní regule se týkají technického vybavení stadionu. Jednotlivé sektory musí být od sebe oddělené a rovněž zabraňovat vstupu na fotbalové hřiště. Stadion musí být vybaven kamerovým systémem, aby byly případné negativní jevy zachyceny. Při vstupu na stadion musí fanoušci projít skrze detektor kovu, aby se minimalizovala možnost vnesení nebezpečného předmětu. Dalším opatřením užívaným při vstupu na stadion jsou speciálně vycvičení psi na detekování pyrotechniky. Pořadatel má povinnost prodávat lístky do jednotlivých sektorů tak, aby rozdělil příznivce hostujícího týmu od fanoušků domácího týmu. Speciální důraz je kladen na fanoušky jako takové. Hostující tým má odpovědnost za chování svých fanoušků při venkovních zápasech. Na švédských stadionech platí tvrdý zákaz alkoholu. Osoba pod vlivem alkoholu či návykové látky nebude za žádných okolností vpuštěna na utkání. K odhalení, zda osoba se nesnaží vnést alkohol na stadion, jsou pořadatelé oprávněni k tělesné osobní prohlídce. Podobně jako v Anglii jsou fanoušci rozděleni do tří kategorií podle jejich rizikovosti. Policie pak přijímá ke konkrétním zápasům opatření, která jsou odvislá od míry rizikovosti. Platí zde základní pravidlo, že policie zůstává mimo stadion, kde monitoruje situaci a čeká na případnou žádost pořadatelů k zásahu uvnitř stadionu. Policie rovněž aplikuje speciální přístup, kdy fanoušky doprovází policisté oblečení v běžných uniformách, kteří při porušování zákona rychle zasáhnou proti konkrétnímu jednotlivci. Švédsko rovněž zavedlo registr chuligánů

193

MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. 181 s. 194 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. s. 92

71

(„Special investigation register“)195, který zaznamenává údaje o jednotlivých chuligánech. Princip trestání je podobný pro všechny země Evropy. Švédsko v tomto ohledu není jiné a sankce za spáchání trestných činů spojených s fotbalem jsou pokuty nebo zákazy vstupu na fotbalová utkání. Hlavním aspektem Švédské úpravy je snaha o zkvalitnění komunikace mezi státními složkami, fotbalovým klubem a fotbalovými fanoušky. Fotbalové kluby zavedly programy pro své fanoušky, aby se cítili více s klubem propojeni. Kluby zakládají fankluby, jejichž členové mají určité výhody. Členství znamená využívat těchto výhod, ale zároveň i povinnost poskytnout údaje o své osobě, které mohou být využity při nelegálním chování. Dále existuje i speciální terénní pracovníci, kteří během zápasu se pohybují v oblastech kolem stadionu a snaží se skrze komunikaci zjistit, proč se někteří jedinci pohybují kolem stadionu, když nemají lístek a je evidentní, že fotbal je nezajímá. 7.3

NĚMECKO Rovněž Německo je vyspělou zemí v problematice chuligánů. Ač Německo vždy

mělo bohatou chuligánskou historii, nikdy nedosáhlo „věhlasu“ svých anglických kolegů. Rovněž fakt, že Bundesliga196 je nejnavštěvovanější fotbalovou ligou na světě, zvýrazňuje nutnost kvalitní úpravy chování fanoušků. Politika zaměřená na projevy chuligánství se opírá o dva body. Prvním bodem je vytvoření centrálního registru chuligánů, kde jsou shromažďovány všechny informace a následně vyměňovány s kolegy v jiných evropských zemích. Druhým bod sdílí Německo se Švédskem. Je jím kladení důrazu na sociální prevenci. V Německu se tento projekt nazývá „Fanprojekte“ a jeho snahou je zlepšení vztahů mezi diváky, fotbalovými kluby a bezpečnostními složkami. Dosavadní právní rámec je nastaven poměrně přísně. Zakazuje alkohol na fotbalových utkáních. Také pyrotechnika je přísně zakázána. Je kladen velký důraz na spolupráci na úrovni fotbalový klub – policie. Mareš, Smolík a Suchánek197 zmiňují, že rovněž i zde platí diferenciace fanoušků na tři skupiny podle rizikovosti. Fanoušci 195

Strategies against Football-related Disorder, European Crime Prevention Network [online], [citováno dne 25. 3. 2012]. Dostupné z: 196 Nejvyšší německá fotbalová liga. 197 MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. 181 s.

72

spadající pod skupinu s největší mírou rizika jsou pak v den zápasu sledováni policií, která monitoruje jejich pohyb a snaží se je přepravit na stadion a zamezit tak výtržnostem. V otázce odpovědnosti za bezpečnost na fotbalovém stadionu, není Německo výjimkou a tato odpovědnost připadá pořadateli, který má možnost využít služeb policie. V roce 2006 Německo pořádalo Mistrovství světa, které proběhlo bez jakýchkoli vážných incidentů a podalo tak pozitivní reflexi nastoleného trendu v boji s chuligány.

73

8

ÚVAHY DE LEGE FERENDA Česká právní úprava chuligánství je roztříštěná do několika právních předpisů, které

ovšem jako takové přímo s fotbalovým utkáním nesouvisí. Postihují jednoduché protiprávní jednání, bez specializace na fotbalovou problematiku. Čas od času se objeví „volání“ po speciálním fotbalovém zákonu, který by tuto problematiku nějakým způsobem shrnul a upravil. Českému právnímu řádu se často vytýká jeho nepřehlednost a komplikovanost, nicméně problematika právní úpravy chuligánství je natolik komplexní, že pokrytí tohoto tématu nemůže být upraveno jedním zákonem. Osobně proto nejsem zastáncem tohoto fotbalového zákona, protože si nedovedu představit vytrhnutí určitých skutkových podstat z trestního zákoníku, či vytrhnutí pasáží ze zákona o policii a jejích kompilaci do jediného zákona. Tento zákon by pak musel odkazovat na mnohé jiné zákony ať už v otázkách definic různých pojmů nebo subjektů. Technicky lepší variantou by bylo v zákonech, které mají co dočinění s problematikou negativního chování fanoušků na stadionech, zřízení samostatných pasáží, které by se této problematiky týkaly. Současná úroveň legislativy je poměrně nová a ještě neozkoušená. Dle mého názoru se novelizací TZ či přijetím ZOPS, udělal správný krok směrem k lepšímu zvládání chuligánů. Sankce ve formě restu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce je ideální zbraní proti chuligánům, kteří se neagilně projevují na stadionech. Existuje ovšem jeden pomyslný „háček“. Veškerá přijatá opatření směřují k uklidnění situace pouze na stadionech. Právní úprava neřeší domluvené bitky mezi chuligány, které se konají mimo fotbalové stadiony. Ze současného vývoje je přitom zřejmé, že chuligáni opouští trend bojů na stadionu a přemisťují se mimo „hlavní světla dění“. Pro postih tohoto jevu bych volil vytvoření speciálního registru chuligánů po vzoru zahraničních právních úprav. Z mnou rozebíraných

zemí

tento

registr

zavedly všechny a

jeho

pozitivní

efekt

je

neoddiskutovatelný. Rovněž zavedení speciální policejní jednotky, která by měla na starosti správu tohoto registru a získávání informací ohledně chuligánů, by bylo prospěšné. Domnívám se, že právě informovanost o aktivitách chuligánů by mohla přinést nové poznatky a zefektivnit boj s tímto fenoménem. Velké slabiny v otázkách chuligánské problematiky spatřuji v přístupu jednotlivých fotbalových klubů k pořádání jednotlivých utkání. Schvaluji přijetí úpravy, která přenáší

74

odpovědnost za chování fanoušku na stadionech právě na pořadatele – fotbalový klub. Je vcelku zvláštní, že tato úprava byla v České republice přijata až teprve v nedávné době. Principiálně je správné přenést většinu bezpečnostních povinností na pořadatele, nicméně zákon dle mého úsudku není dostatečně tvrdý na fotbalové kluby. Dokážu si představit finančně daleko tvrdší postihy. Jsem si vědom finanční situace klubů, která není nikterak skvělá a možné zvýšení sankcí by mohlo mít až likvidační charakter. Nicméně takto vysoko nastavené hodnoty pokut by měly na kluby i motivační efekt. Při nedodržení povinností pořadatele by rovněž měli nastat i tvrdé tresty od FAČR, aby kluby byly také pod tlakem sankcí sportovního charakteru. Rovněž bych zavedl povinnost fotbalového klubu vyslat určitého „koordinátora fanoušků“ na venkovní zápasy, který by sám byl fanouškem a komunikoval by s policisty při přesunu na stadion a poté i na cestě z utkání. Účinným prostředkem k identifikaci chuligánů na stadionech je kvalitní kamerový systém, který by pokrýval naprostou většinu stadionu. Tyto kamerové systémy se v ČR začali již používat, avšak chuligáni zanedlouho zjistili způsob jak se identifikaci vyhnout. Tito fanoušci si začali zakrývat tvář, aby případná identifikace byla znemožněna. Osobně bych osoby, které si zakrývají tvář a znemožňují svoji identifikaci, nejdříve vyzval k odstranění části oblečení, která zakrývá obličej a pakliže by ani po vyzvání osoba tvář neodhalila, pak bych ji vykázal ze stadionu. Existují lidé, kteří argumentují, že toto není v souladu s lidskými právy, s čímž zásadně nesouhlasím. Ve chvíli, kdy chceme předat veškerou odpovědnost na pořadatele utkání, musíme z hlediska právních norem zajistit jeho možnost efektivně vykonávat tuto zabezpečovací funkci. Pasáž o zákazu znemožňování identifikace bych zařadil do podmínek obsažených v návštěvním řádu jednotlivých stadionů. Osobně bych ji podřadil pod výkon vlastnického práva. Na českých stadionech je problémem stoupající počet neoprávněně vnesené pyrotechniky skrze kontroly u vchodů. V nezodpovědných rukou se pyrotechnika může stát nebezpečným nástrojem, který může zranit mnoho lidí. Z poslední doby je znám případ z utkání Sparty Praha a Baníku Ostrava, kdy neznámá osoba ve druhé minutě utkání vhodila dělbuch na hrací plochu, ve chvíli kdy kolem probíhal hráč. Jen shodou okolností se tomuto hráči nic nestalo. Po vzoru švédské úpravy bych u vchodů na stadion zavedl povinné hlídky se psy vycvičenými na hledání pyrotechniky. Při porušení zákazu, by následovalo vykázání nebo nevpuštění na stadion. Čeští fanoušci ovšem doslova

75

„zbožňují“ pyrotechniku. Jako východisko bych viděl zavedení licencí udílených báňským úřadem, pro jednotlivé fotbalové stadiony, kde by byla osoba odpovědná za odpalování „bengálských ohňů“, na kterých by se klub domlouval s fanoušky. Ti by mohli ovlivňovat choreografii a zároveň by ve formě určitých poplatků tyto ohňostroje spolufinancovali. Tento vstřícný krok by mohl vést ke snížení vnášení zakázané pyrotechniky a zároveň by vedl k utužení vztahu mezi fanoušky a fotbalovým klubem. Ostatně zde vidím největší problém české chuligánské scény. Fotbalové kluby nedostatečně komunikují s fanoušky a ti se pak chovají „po svém“. Osobně se domnívám, že zlepšení této roviny, by vedlo ke zlepšení chování fanoušků. V dnešní době se zlepšuje i činnost Policie ČR, která po vzoru vyspělých fotbalových zemí přijala nové strategie chování k fanouškům. Bohužel v ČR je zakořeněná nevraživost vůči policii, která dosti často přerůstá v pohrdání a i agresivní chování. Obávám se tedy, že pokud se nezmění vnímání policie jako celku, tyto strategie nebudou plně funkční.

76

9

ZÁVĚR V této práci jsem čtenáře uvedl do základní problematiky spojené s protiprávním

chováním fanoušků na stadionech. V úvodní části jsem se zaměřil na vymezení základních teoretických pojmů, které dávají pohled na možnou metodiku právní úpravy tohoto negativního jevu. Čtenáři jsem rovněž přiblížil historické souvislosti chuligánství, aby bylo zřejmé, z jakých kořenů tento fenomén pochází a jakým způsobem se vyvíjel. Čtenáři jsem následně uvedl výčet právních odvětví, která jsou negativním chováním dotčena. Ve zvláštní části práce jsem se věnoval popisu jednotlivých právních norem a politik přijatých na domácích, ale i mezinárodních a zahraničních úrovních. Na závěr jsem pak představil možné návrhy ke zkvalitnění stávající situace ČR. V úvodu jsem si stanovil otázku, co ovlivňuje chování chuligánů a jestli negativní chování je možné změnit právními normami. Z historického kontextu mi vyplynulo, že je zde letitá snaha o úpravu diváků sportovních utkání, obzvláště těch fotbalových. Tato snaha ovšem nikdy nebyla zcela úspěšná. Jako příklad můžeme uvést Anglii. Zde fotbalové chuligánství bylo nejrozšířenější a rovněž představovalo velmi závažný společenský problém. Anglie se po tragédii na Heyselově stadionu, která byla způsobena právě anglickými příznivci, vydala cestou zákazů a tvrdých represí vůči negativně se chovajícím fanouškům. Tato koncepce měla úspěchy. Zákaz alkoholu na stadionech, jakožto možného katalyzátoru násilí, byl ihned uveden v platnost. Rovněž byly zavedeny tresty „šité na míru“ chuligánům, kteří se projevovali agresivně na stadionech. Byla přijata speciální opatření na policejní úrovni, vytvořeny národní registry, začalo se spolupracovat se zahraničními fotbalovými svazy. Dalo by se říci, že Anglie se pokusila o komplexní úpravu, která by pokryla kompletní oblast fanouškovství. Toto se ovšem zcela nezdařilo. Je neoddiskutovatelné, že díky těmto opatřením se situace na stadionech v Anglii zlepšila, ale zvýraznil se tím staronový problém – předem domluvené chuligánské bitky. Tyto výtržnosti už anglické fotbalové zákony neřeší a přenechávají tuto agendu zákonům, které mají na starost veřejný pořádek. Z hlediska negativního fanouškovství je zajímavá i Skandinávie. Fanoušci se v této oblasti většinou chovají kultivovaným způsobem, ovšem není tomu tak vždy. Švédsko je zemí, které se inspirovalo v anglické právní úpravě a zavedlo podobná opatření - zákaz alkoholu, národní registr chuligánů, atd. Nicméně Švédsko tento represivní přístup 77

zajímavě modifikovalo. Tato modifikace spočívá v kvalitní komunikaci s fanoušky, tak aby došlo k velké míře ztotožnění s klubem a tím se předcházelo negativním jevům na stadionech. Osobně schvaluji tuto snahu, protože se snaží řešit přímou příčinu negativního chování a neomezuje se pouze na represivní funkci. Podobnou strategii zaujalo i Německo. Rovněž zde byly zavedeny všechny relevantní represivní opatření, včetně důležitého registru chuligánů a je zde snaha o maximální součinnost s fankluby jednotlivých fotbalových týmů. Všechny mnou zmíněné zahraniční země přijali „fotbalový zákon“, který výslovně upravuje pouze negativní jevy spojené s fotbalem. ČR takovou úpravu nemá a prozatím se o tomto „fotbalovém zákoně“ pouze teoreticky spekuluje. Otázka, zda by případné sjednocení úpravy přineslo zlepšení situace, či naopak zhoršení, je na detailnější analýzu, která by si vyžádala samostatnou práci. Stále jsem si kladl otázku, proč se fanoušci v ČR stále chovají mimo rámec slušného chování a fandění. Při sledování fotbalového zápasu mezi Spartou Praha a Baníkem Ostrava jsem zauvažoval nad motivy chuligána, který vhozeným dělbuchem málem zranil hráče svého vlastního mužstva. V té chvíli jsem si uvědomil, že těmto lidem nejde o fotbalová utkání, jakožto o zdroj zábavy, ale zdrojem zábavy je právě negativní chování na stadionu. Jiným slovy, tito jedinci si udělali zdroj zábavy v porušování právních norem, které považují za „šikanózní – oni se přece chtějí jen bavit.“ Jejich pojmovým znakem je bezohlednost. Nehledí na možnost zranění jakékoliv osoby na stadionu a nehledí ani na možné citelné potrestání klubu, kterému fandí. Důležitým faktorem je, že dav chuligánů skýtá anonymitu a vybízí tak k páchání protiprávní činnosti. Domnívám se, že rozbití této anonymity davu bude znamenat značný posun ke zlepšení situace na stadionech. V průběhu této práce jsem se zmiňoval o pomalém přesouvání násilí ze stadionů na jiná místa. Tyto bitky začaly být chytře koordinovány, tak aby Policie ČR neměla možnost rychle a efektivně zasáhnout. Jediným řešením, které zde vidím je, aby se policie infiltrovala do těchto gangů. Tato infiltrace přinese vnitřní informace, které jsou pak klíčové k zásahům, proti těmto chuligánům. Mnoho lidí by si řeklo, že tyto bitky nenaplňují znak společenské škodlivosti, protože jsou předem domluvené a účastnící se osoby se omezují na páchání trestné činnosti pouze proti domluveným protivníkům. Společenská škodlivost ale může být již vyjádřena ve formě úmyslu porušit zákon. Ve

78

chvíli, kdy bychom bitky chuligánů označili za společensky neškodlivé, došlo by k vyjádření „vzkazu“ těmto chuligánům, že porušování zákonů z jejich strany tolerujeme. Otázkou je, kdyby si toto všechno chuligáni uvědomili, kam až by byli schopni zajít. Tento efekt bych přirovnal k horské lavině. Pakliže se zastaví hned na začátku, nemůže ohrozit vesnice v údolí. Česká právní úprava chuligánství je bohužel pouze krátkou dobu v platnosti a nelze proto zatím vyvozovat konkrétní soudy ohledně jejího přínosu. Když vezmeme v potaz více než dvacetiletou dobu platnosti anglické právní úpravy, budeme si muset na viditelnější výsledky české právní úpravy ještě několik let počkat. Nicméně se domnívám, že česká právní úprava začala konečně mířit správným směrem a s určitými modifikacemi bychom mohli dosáhnout znatelných výsledků v boji s negativním chováním fanoušků. Tento fenomén sice nelze vymýtit úplně, ale je možno ho znatelně omezit.

79

RESUMÉ In my master thesis I will deal with the description of the regulation of negative supporter behavior at the stadiums and other places as well. First part of this work will define the basic theoretical and legal approaches to spectators at sporting events. I will mention two basic concept of the relationship between sport rules and law. The second part will include a historical survey of hooliganism abroad and in CZ. Passage about foreign countries will be focused mainly on England, as this particular country is known as the cradle of football hooligans. Part about development of Czech hooligans will be focused on relatively recent history. In this section, I will also explain the concept of football audience. The third part will deal with different branches of law that are affected by the negative behavior of fans at the stadiums. The largest area will be dedicated to the analysis of criminal law. Fourth part describes legal enactments which establish the basic framework for further measures against football violence and hooligans. This theme will be shown from the view of Council of Europe and the European Union. I will also describe efforts of FIFA and UEFA at combating the negative behavior of fans. The fifth part is focused on the Czech measures adopted in fight against hooligans. Discussion will be held in terms of state institutions and FAČR. The sixth section describes the selected foreign policy on the fight against hooliganism. This section is primarily focused on English law, yet other legal rules from foreign countries will be presented. The seventh and final section will contain proposals that could lead to improvement in behavior of fans at football stadiums. These proposals are the result of analysis and comparison of legal acts from home country and abroad. In the introduction I stated question: What influences the behavior of hooligans and if there is a possibility of changing negative behavior by adopting legal acts? From a historical context, I found that there were countless efforts to adjust behavior of spectators during sporting events, particularly those in football. This effort, however, was never entirely successful. We have an example - England. In this particular country football hooliganism has been widespread and also constituted a very serious social problem. England after the tragedy at Heysel stadium, which was caused by English supporters, adopted legal acts prohibiting alcohol and promoting harsh repressions applied to hooligans. This approach was quite successful. Special measures were adopted at the

80

police level, creation of a national registry of hooligans, cooperation with foreign football associations. You could say that England tried to adopt complex legal measures to get absolutely rid from hooligans. This, however, completely failed. It is indisputable that through these measures, situation at stadiums in England has improved, but the old problem had raised - the prearranged hooligan fights. Also Sweden and Germany are interesting countries when talking about hooligan policing. Both countries introduced similar measures - prohibition of alcohol, a national register of hooligans, etc. Interesting part is that both countries aimed at high-quality communication with the fans. Personally, I agree with this effort because they are trying to solve a direct cause of negative behavior and their approach is not limited to punitive side only. All of previously mentioned foreign countries adopted a "football act”, which explicitly deals with hooligans. CZ doesn’t have such “football act”; legal rules are hidden throughout the whole range of law. While watching a football match between Sparta Prague and Baník Ostrava I wondered about motivation of hooligan, who threw firecrackers on to pitch and almost hurt his own team player. In that moment I realized that these people are not visiting football matches for an entertainment, but they see entertainment in negative behavior at the stadium. An important fact is that the crowd provides anonymity and encourages infringements. I think that breaking the anonymity of the crowd will mean a major shift to improve the situation at the stadiums. During this work I mentioned slow shifting of violence from stadiums to other city grounds. The only solution I suggest is infiltration of policemen into these gangs. This will provide

police

with

internal

information

which

are

crucial

in

prevention.

Czech legislation containing measures against hooliganism is unfortunately in force only for a short period of time, thus we can’t evaluate benefits of this acts. Taking into account more than twenty years of duration of the English legislation, we will obtain results in several years. However, I believe that the Czech legislation finally started to aim at the right direction and when few modifications will be adopted, we can achieve noticeable results in combating the negative behavior of fans.

81

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ LITERATURA BUREŠ, R. Prevence diváckého násilí při sportovních utkáních. In Policista č.10 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2006 [citováno dne 16. 3. 2012]. Dostupné z: CARNIBELLA, G. et al. Football violence of Europe: A report to the Amsterdam Group [online]. Oxford: The Social Issues Research Centre, 1996 [citováno 6. 3. 2012]. Dostupné z: FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné - obecná část. Vyd. 2. zcela přeprac. a dopl. Ostrava: Key Publishing, 2009. 157 s. GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. 343 s. KRÁLÍK, Michal. Právo ve sportu. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2001. 282 s. KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov: A-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005. 879 s. MAREŠ, M., SMOLÍK, J., SUCHÁNEK, M. Fotbaloví chuligáni: Evropská dimenze subkultur. 1. vyd. Brno: Centrum strategických studií: Barrister & Principal, 2004. 181 s. MOŠNA, David. Přehled fotbalové legislativy z hlediska anglického a českého práva. Kriminalistika.[online] Praha: Magnet-Press, vydáno 2004 [citováno 24. 3. 2012]. Dostupné z: OLIVOVÁ, V. Lidé a hry: historická geneze sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1979. 640 s. PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 7., dopl. a aktualiz. vyd., (V nakl. Doplněk 2.). Brno: Masarykova univerzita, 2007, 418 s. PRUSÁK, Jozef. Šport a právo. Bratislava: Šport, slovenské telovýchovné vydavatel'stvo, 1985, 247 s. SÁDOVSKÝ, Stanislav. Právní aspekty násilí ve sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010, 113 s. SLEPIČKA, P. Sportovní diváctví. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Olympia, 1990. 209 s. SLEPIČKA, P. a kol. Divácká reflexe sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. 181 s.

82

SMOLÍK, J. Fotbalové chuligánství: historie, teorie a politizace fenoménu. 1. vyd. Karlovy Vary: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství, 2008. 280 s. SMOLÍK, J. Subkultury mládeže: uvedení do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 288 s. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. II. § 140-421. 2010. xiv, 1289-3285 s. ELEKTRONICKÉ ZDROJE Arsenal.com [online]. Dostupné z: Bohemians 1905 [online]. Dostupné z: Citáty slavných osobností [online]. Dostupné z: Council of Europe [online]. Dostupné z: European Crime Prevention Network [online]. Dostupné z: EUR-Lex [online]. Dostupné z: Europol [online]. Dostupné z: FIFA [online]. Dostupné z: < http://www.fifa.com/> Fotbal.iDNES.cz [online]. Dostupné z: Fotbalová Asociace ČR [online]. Dostupné z: Football Against Racism in Europe [online].

Dostupné

z:

Hooligans.cz: server pro fotbalové chuligány, ultras a fanoušky [online]. Dostupné z: Daily Mail Online [online]. Dostupné z: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Dostupné z: Policie ČR [online]. Dostupné z: Soccerphile [online]. Dostupné z: Sport.cz [online]. Dostupné z: Týden.cz [online]. Dostupné z:

83

West Ham United [online]. Dostupné z: UEFA [online]. Dostupné z: < http://www.uefa.com/> PRÁVNÍ PŘEDPISY Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů The Crime and Disorder Act [online]. 1998 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: The Criminal Justice and Public Order Act [online]. 1994 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: The Football Disorder Act [online]. 2000 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: The Football Offence Act [online]. 1991 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: The Football Spactators Act [online]. 1989 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: The Police Act [online]. 1997 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: The Public Order Act [online]. 1986 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z: The Sporting Events Act [online]. 1985 [citováno dne 24. 3. 2012]. Dostupné z:

84

OSTATNÍ ZDROJE BEYER, Dušan. Fotbalové násilí: subkultura hooligans [online]. 2002 [citováno dne 1. 3. 2012]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Csaba Szaló. Dostupné z: Evropskou úmluvu o diváckém násilí a neslušném chování při sportovních událostech a zvláště při fotbalových zápasech Dohoda mezi Českomoravským fotbalovým svazem a Policií České republiky Listina základních práv a svobod, vyhlášená usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. MV ČR OBP. Bezpečí na fotbalových utkáních: Manuál pro fotbalové kluby. Praha, 2008. MV ČR. Zpráva o situaci v oblasti diváckého násilí, dopadu koncepce v praxi a návrzích dalších opatření. Praha, 2010. Rozhodnutí Rady EU o bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy mezinárodního rozměru (2002/348/JHA) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 5 Tdo 183/2006 Usnesení Rady EU o aktualizované příručce s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatřeními k předcházení násilí a výtržnostem a jejich zvládání při mezinárodních fotbalových zápasech, které se týkají alespoň jednoho členského státu (2010/C 165/1)

85