Píirchased for the. LiBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. from the KATHLEEN IMADILL BEQUEST

Píirchased for the

LiBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO from the

KATHLEEN IMADILL BEQUEST

I

'7

u

(

iii

JUN 131953

y

SEiMNÉ Je

SPIIS¥

A.í«,
Díl tináctý.

DVA BRATI.

V PRAZE. Nakladatelé: Kober & Markgraf (díve

J.

L. Kober).

1859.

DVA BRATI, aneb:

Qssst ^mí^

mm^ ^jm)^.

strakatina z opravdivého života

od

m^ Mi}^ ttL&,

V PRAZE. Nakladatelé: Kober & Markgraf (díve

J.

L. Kober).

1859.

.,/

Tisk Jaroši. Pospíšila.

Dva brati, aneb:

eský

jazyk moje škoda.

Strakatina z opravdivého života.

(Psáno roku 1845.)

1.

Wco

o mýcli rodicicli

HIj

otec byl ... ale ne

Tmi

átek.

smutných

i

zaíná

slovy

veselých,

— pak !

není dobrý za-

to

jiných

sto

mn.

o

smyšlených

i

povídaek

pravdivých;

tená mohl by na první pohled má íst nco známého — tatam byla

laskavý že

teba pod

davost, a práce moje padla by

mysliti,

by

zv-

stl.

Tu zlou myšlénku musím tedy hned na poátku vypravování svého vyvrátit. Vbec na tom mnoho

ani tuze

že

bedlivý

mj

nenáleží, kdo

také, že to nikoho

tená

v pásmu

známá slova zaslechne: Jedno

poátku

slíbiti

ale

;

následujících

zde onde známou tvá, známou

hádati.

otec byl

možno

nepekvapí; dále také možno,

vím

— že

jste

všecko nebudu se

o to

—a

píhod

podobu potká, že

mohu hned na

to

netli

povídku, kteráž by byla z toho

posud

žádnou

samého pramene

povstala.

Z

toho

samého pramene?

— dobe mi, laskavý

tenái, rozumj! Tím pramenem nevyrozumívám

—^^

65—

8

svj dvtip, svou

sebe,

obratnost atd.

slím všechny ty rozmanité

ada dn mých

píiny,

klikat

tak

vypadla,

my-

ale

:

pro

kteréžto

kteréž

a

bych mohl jedním slovem eštinou nazvati. Ano,

tenái

milý

ano,

div se jak div

!

.

.

.

ta zproi)adená ... ta milá, drahá ... ta prožluklá

eština byla po celý život

vždycky moje

kdybych

cesty

neml

ji

tak

—a

rád,

— slovem:

lovk

nežli

jiného,

Já mohu íci

.

.

ji

byl

nešastnicí

s tou

:

neuinili

nic

nic,

.

eština

platn, jako

nemá

aro-

m

ani

otec,

ani

nepispli ani uitelové nebo do-

matka, k tomu brodinci

ta

srdce za-

samé opletáni, samé mrzutosti! eština byla mj-m osudem.

nyní jsem,

Tím, co

koen

kdybjch mohl, já bych

už dávno vyhodil. nic

na mou vru!...

kdjby mi

djnice nebyla tak hluboko do rostla

pronásledovníkera,

ona zídila a vymila, zarazila a zvrá-

to jest: tila

mým

!

nerozhodlo

nademnou tak

Proto jsem

to

musel hned

na zaátku povdti. To se nepihodí každý den.

Jednomu ka

— mn

nohy

se

tetímu

—

pletla

mšec

plný

ale

se

plete

k

do cesty ženská zástr-

eština;

— mn

emu

je

druhému podrazila

vypoítávat

podrazí

eština;

všelijaké

ne-

hody, ježto se mohou na poctivého chlapíka vyhrnouti,

je

práv když

každého

dne

se nejlíp

slyšeti,

a

rozbhne? O tch v každém

románu,

— — v každé novele se nic

Moje

není.

—

cestin

a v

tom

nco ta

alespo ku ííci.

si

nadji

ohledu,

Velebena budiž

netroufám

Do tch mi

hemží.

jich jenjen

nehody zakládaly se

moje vypravování

pomže

3>

9

''S

.

na jediné

bude

se,

míti

zvláštního.

osudná eština

—

zvláštnosti

Pak bych

také ledaco

arci

jí

Snad mi

I

k originálnosti

prominul.

Nyní mohu

Mj Víte, co

pokojnji zaíti

již

.

.

kramá, moje matka kramáka. znamená? Víte. kde jsem byl do-

otec byl to

movem? kde moje kolébka

stála?

kde jsem se

kesan-

sousedovými dtmi hrával? kde jsem na

— Bolnomysln

cviení chodil?

ské

byste

jako

jasné

to

obloze

nevdli; táhnou

to

já

nkdy

se

se usmíváte,

nevím také. Po lehýnké,

jasné

—

íkáme jim beránky, a podoba mní se hrav skoro každý okamžik. Nco dobného dje se na mé pamti. Tu hrají a obláky

letují

z

také

mých

podoby.

nejoutlejších

let,

— jsou

Život

to

po-

po-

zpomínky

nemajíce pevné a stálé z

onch

tak živ, jakoby se nyní daly.

abych je

as I

stojí

pokusím

nakreslil.

kramáský

svtobžnictví, aneb

vtvika

obláky

Jenom nkteré výjevy

pedemnou se,

jakési

jich

náleží

trochu

cikánského života.

k velikému

básnitji

rodu

eeno:

je

Jednou pere slunce,

—

6>—

'S 10

lovk jako v kotli podruhé tu tlo uinný rampouch

že je

;

že je

;

prachu, tam jsou po krk závje;

tlue hrom

zejtra

se leje,

:

hvízdá mráz, je

po kolena

dnes prší jen

kramá

ale

se musí

—

poád za svou poád za svým trakaem truhlicí strkati dobe ješt, vlee-li se po pedu hodný pes a vjplazuje jazyk. Tu si mže utrmá-

jen

;

cený

pán

mže

si

s

alespo

žlu

dckem

pokikovat

u prsou,

—

Vzadu

vylívat.

dvouleté

sedí

mže

klít

—

kramáka v nši na zá-

tíhne

ruku. Rozkošný to Žádná cesta není dosti píkrá, žádná brána dosti zavena; oni vejdou oni se dou všude. Každá jehla, každá všude kudla, každá šrka sklenných korál, každá

dech,

a

vejrostka

život — plný

vede

za

svobody!

—

pentle

— každý

kterouž

kousek v

krámem horkého

potokem

nazývají potu

—

té

prkenné poloboud,

— všecko je

je

omýváno

nošeno v mozolitých

rukou a na zedených nohou. Otce vidím ješt, že bych ho mohl vymalovat

— muž

prostední postavy, silných

popruhy to

stvoen.

by se

nebylo ani

s

—

ši-

pro

jeho živností, ani s prud-

kostí krve jeho srovnalo.

opáleny

kostí,

traka a jeho Mnoho masa na sob neml,

rokých ramenou, jakoby byl

Tváe

byly

do

hndá

od uší do prosted nich bžely tmavé,

husté licousy

;

blysknavé

oi

byly pravé zrcadlo

— —^S

11

prudkých vášní, ježto náruživý karbaník

—a

chápal

odvracela,

Byl

když se Fortuna od

nho

mn — když

nemli

Obyejn

nastavit, až

Bda

!

blahodjné

té

pak nám

— totiž

jsme se dobe na pozoru

jsem

na

se

—

koalky

se

matce a I

v prsou jeho bydlely.

všech žalostí

hubitelky

S2'

ale

musel já svá záda

vydovádla.

zlost jeho

nich

Matina obrana mi mnoho neprospívala. Jakoby stál ješt pede mnou — v té krátké tmavomodré kazajce, s erveným šátkem na krku, s kvtovanou vestou, v erných kožených kalhotách a ve vysokých nmeckých botách V ústech ml celý den ulmaku s ohnutým troubelem !

—

a ta byla

Když

mj

barometr.

poklpku

okolo

o

selského

ze

posvícení

mráky

jen slabé

hrávaly, z huby se ale šedé

kotoue

komína:

pak bylo

obloze tatíkov velmi jasno, sluníko svítilo a

zdiky

se kmitaly.

a pouštl

dusivé

Pak

tropil

tváí;

my

nkdy

v proudu své rozkoše

si

to

nebo

museli ovšem trpti;

ale

nkdy

dech silného

žerty

do

když se jiného

pak z toho

mrzuté šarvátky.

Jindy neucházelo

obláku;

:

na

hv-

mn

zapomnl a

za ter svého udícího vtipu vybral

povstaly

ani

zamilované

chomáe matce

za-

válely jako

ale

prolamovaným poklpkem

z otcových

mchu. Tu

úst

to

bželo jako

bylo jisto, že

otci

nco

—S

S>—

12

a zacal-li pitom ze strany na

proti srsti pejelo,

oima toiti již jsem vidl, že nco hledá, do eho by mohl hromem udeit, a tu jsem se obyejn klidil z cesty. Ješt jindy nevyklouzlo mu z úst ani obláku za to ale hnalo se to z ulmaky tak šedo-

stranu

:

;

ern,

na trhových obrazech soptivé vrchy

jako

slavného jména, Vesuv nebo Etnu, malují.

dým

šel

vzhru

jako ze

jiskry jako z kovadliny

;

Temný

stíkaky

a kolem sršely

pak bylo

ale také jisto,

že hrom uhodí.

Ostatn byl del a

stách se

mj tahal

ádný kramá;

otec s

svolával a pobízel kupce, smlouval se

a kdo

mu

jednou

do

po ce-

trakaem, na jarmarcích

rukou

padl,

i

zaklínal

—

neodešel jist

od krámu na prázdno.

Pitom

byl

radost,

stl

postavit.

poli

Nestalo

z vtšího

dílu

hruškou

pod

co se pamatuji

—

pející a mí-

když mohla matka ádnou mísu na

val

bo

—

se to arci

jsme

trávili

nebo

vedle

každý den; nepoledne cesty

v šírém

v píkop,

veery nám utekly v pokoutních mstských Když jsme ale takhle druhý den po trhu nkam na venek, buto do ádné krmy nebo

a

hospodách.

k hodné

selce padli: pak nastaly hody!

— pak tu

byly knedlíky se zelím, kus masa, dva, ti žbány piva

—a

tatík

nám dýmal

do tváí.

—

—S

13

:

S5'

O jiných jeho vlastnostech nemohu nyní zvlášt mluviti; ty se bohdá mezi dalším vypravováním samy dosti patrn objeví. Ponvadž by se ale také pihoditi mohlo, že by se mi obraz jeho cele

— tak

nezdail

jeho

by

že

tená nkdy

ho

— kladu zde

podobou pomíchal

ješt jméno jeho

bytosti

s jinou

k ouplnému dolíení pravím,

a

že

se

jmenoval Matj Kolínek.

Moje matka jsem

pkného, že hálo,

se

je

že je

m

je

to

matka?

ml

ale

letech arci

etl

a

mnoho tak

nkdy jako dcko zaplakal; v dckem vku na otázku

odpovdti:

bych musel íci,

byl

dává

žena, kteráž mi

jíst

a

která

pít,

nkdy ped návštvou karabáe ochrauje — a nkdy. Ote

asem umývá

otcovského

musím po-

si

— Slyšel

srdce divosladkou bolestí roze-

n)i

matka? to

odpuste, zde

.

z toho

a já

kdybych byl

Co

.

v pozdjších

tom

o

.

— Co

vzdychnout!

a

esá.

.

.

náš a Zdrávas modliti se uí.

Madla Kolínková

máky

— jakž

matku mou nazývaly

obyejn

— byla

postavy a dle všeho, co jsem o

Otec

slechl, roztomilá osoba.

a

ml

to

rád,

sukni, nebo

Ten

jí

slušel

když

ervený nejlépe,

si

jiné kra-

nevelké, drobné ní

také

sem tam zana

ni

držel,

mohla novou strakatou

šátek a já

okolo

hlavy

pozoroval

zjednati.

nejednou,

že se mnohý kupec u našeho krámu zastavil, jen

—

-^^^ 14 aby

kramáku v erném

modrookou

hezkou

si

S5~

manšestrovém kabátku

prohlídnul.

Jinak byla více tichá nežli mluvná, a když

nco

nešlo otci

pod fousy, íkal

nkam

na pouš

snášeli

—

nevadili

pokud

se,

dával:

se —

nebili

i

pstí

že

proto

—

ale

Já

slízla.

mn

m

kdy

to

O

jest:

u jiných

myslil, že to

rozuml;

matka

ví-

nco jazykem

patí k poádku

—

lidského,

rozmanitosti

matka,

se

tom sice

už

že

nevím,

nesmím

si

m

by

že

hejckala a hubikovala

tak

nikdy

kramáek

života.

chovala

postesknout.

že by se lépe

tehdáž

pedce asem

zvlášt manželského

byla

to

nevyhnutelné

jsou to

Ke

tomu

jsem

nezaínala, jakož jsem

jí,

Ostatn se dobe spolu

hodila.

—

že by

svým zlatým cikántem nazývala, jakož astji u jiných matek spatoval a zaslýchal: za to ale musím také vyznati, že jsem ouhrnkem o mnoho mí štilc, pohlavk a facek nejmilejší mazáckové jiných kradostal, nežli

jsem

byla to

máek. Jenom

otec mi

asem

nahradil, co

—

v tomto ohledu snad zmeškala.

Co byl

kluk,

se

konen mé

kterýž

boží

obilíko

jsem

se

asy

toho

na

rostl poli.

vlastní

jako

Do

na

vku

musel jsem

osoby týe, já

houba v tí,

otcov trakai

vozil

již

matka

lese,

do

jako

ty

let

— poslednjší

arci také

zkoušky

!

— dlat,

bych

jak

na

asi

dovedl, a do

vésti

15

-es

Si— nohou život

vlastních

roku nebylo

pátého

v ce-

již

eském silnice, kterou bych nebyl pšky pemil. Okolo šestého roku hodili ml kížem na prsa široké popruhy, a já musel ped lém království

trakaem šlo do

cachat

vrchu.

a tato

dovolit,

vedle

alespo

když

k velikému dišputu.

nemohl nikdy dovdt,

to

nechtla matka ješt

mého vychování zavdala

stránka

rodim píinu

asto

—

psa

Jinde tomu

držel-li se

mj i

chování pravidel Salzmannových

Já se

otec u vy-

Pestalozziho,

aneho nil-li svou vlastní methodu.

Za onch prstýnky,

pak

prodávat;

dlat

kotrmelce

ml

jsem

as

devné

uml

jsem

jsem

hrál

a

chodit

po

u lidské duše, jako já

byl,

se

pak

co toto poslední vy-

ale

co

toto

e

pátelství

obsahuje, co v

nm

nevyrozumí.

to

:

—a

Turkem.

Tolik snad arci vyrozumí, že je

psem;

pátelství

leží

rukou

veliké pátelství s naším

znamenává.

také olovné

drnkaku, uil se

na

Mnohý nebude vdt, o

již

píšalky a krejcarové obrázky

si všickni osud kramáského dítte, jako dobe pedstavte Žádný domov, žádné soudruhy; matka

Jen já byl,

matka

m

pohádky,

leda

nehejká, žádné

m

nemiliskuje,

co

si

já

svtem

neslyším prohnaní

— —S

krmách

po

soudruhové

dobe nerozumím

štstí

žádného ....

Turka

hrál, s tím

dovádl,

s

er, když jsme

dlahu,

ležel.

škrábal

mu krky,

srstí.

jsem

na

po

svého

štací,

veei si

k

s

tím

bývaly ve-

otec ke kartám

shánla. Tu jsem

k Turkovi,

Tu jsem

S tím jsem

sdílel jídlo,

kterýž

nmu

hlídaje

sedl na po-

za ušima a na krku, a dával

ho

které jsem byl u

obda schváln

nho schoval; pak jsem se ho ptal, povdl mu, jak se já mám — a oi, otvíral

otvíral

nehraji

jenom našeho velikého,

krátkou

dorazili

kouta

do

zalezl

si

mládí

nejmilejší hodiny

pisedl a matka se

u trakae

kterýmž ale na

žádným

se

s tím

Moje

jsem hovoil.

povídají, ;

ml

Já

zažloutlého

S5-

budu pouš

což

ale

široce popisovati?

si

16

;

hubu,

jak se milý

pro

má?

Turek

mi ruce a tváe,

lízal

anebo se pevalil na hbet a chl, abych ho šimral po biše.

V

opálených

dokal jsem se asi sedmého mne kluk zdravých, ale hezky

stavu

tomto

Byl

roku.

ze

tváí,

hravých

oí,

veselých

dosti

nápad. Srdce

nebylo

myslím; dílem ráž

to

mi z divného

ourazu

pomohla;

kteráž mi s jinými

zkaženo byla

dtmi

tak

si

alespo

šastná pirozenost, kte-

proudu dílem

—

nebezpených snad

i

písnost

let

bez

otcova,

obcovati nedovolila,

a-

—

!

—

<2 17 s>

tohoto zákazu nikdy pochopili

piíinu

jsem

koli

nemohl.

Mj

oblek ...

je

ti

kramáského

obleku

eknu: Byl

pravda,

kluka?

správnjší,

trochu

co

Bude

záleží

rozedrané

nežli

nohavice a kazajky jiných kvítk mého druhu;

na

matka

moje

to

mí

obyejn anebo

jak

vrtele;

na

tmavomodrou

erné

a

co

— se

temnošedivá

Na

fefrúková.

ml

pípadnosti

kazajku

bylo,

barva

íká:

v handlu

se

svátky a zvláštní

Sukno

držela.

na

když

dosti,

jsem

ale také

Já

pantalony.

však na parádu tuze nedbal, protože jsem v tom musel

jako na drátkách. To,

chodit

tch

se byl v

Zpsob abych se dostati.

šatech s

Turkem

živnosti

naší

byl

My

Otec také

o

mi

cviení tuze

nkdy

lístek a

mezi

tomu do

nepipouštl,

školního cviení

tím

nedbal;

semnou

uila

Také mi ukládala, co já hledl

abych

sotva den, dva dni na míst.

zstali

se v tom ohledu

koupila

nkde

mohl

—

to

poválel

m

matka

—

to jest

písmena jmenovat.

mám na asem radji se

jediná

obírala

nm

uiti

;

ale

na erveného

kohouta nad písmeny. Ten se mi zdál býti dle-

Jak pyšn

žitjší.

jaký

to

hádky poslouchal,

vrný

si

tam vyšlapoval!

ani nemrknul.

kamarád. Já znal na

XIII.

—

dobrý tovaryš! Moje štbetání,

nm

To byl

a

pitom

moje po-

mj

druhý

každý puntíek

3

—

—S a

nemže každý

to

nemohl také nijak

árky a

pochopiti, jak

nebo

o,

by se mohly

b nebo c jmenovat,

pl háku a tak mla semnou shovní buto

jiné jako udice, tetí jako

dále vj^padalo.

Matka

mi zasmála

a bylo po

Za

to

;

anebo

ekla,

že jsem

mst

trulant,

lekcí.

jsem

ml

spíše jiných vdomostí.

jsem veliké množství ddin, vesnic, ších

to

pkné, druhé jako pitlaené ko-

ježto jedno jako

se

Za

íci.

hrozn málo písmen v pamti.

podržel jsem

Já

leko,

Q—

svém kamarádu

o

ale

ty rozliné

18

Znal

msteek vti

se všemi báchorkami, kteréž byly o nich

v lidské povsti;

uml

jsem všechno

polní byliny a ptactvo jmenovat; podle

stromoví,

vtru nebo

oblak povtrnost pedpovídat, na první pohled do-

brou hospodu

od

špatné

kousek zboží odbyt.

rozeznat

—a

ledajaký

S

S>—

19

2.

Meumím nmecky a porourim náš

Život

po

místech,

pou

jako

byl

kde

ada

cest

nebo

držely,

Jenom dvakráte za rok

a posvícení slavily.

udala se v této

uepíetržená

výroní trhy

se

se«

promna

jednotvárnosti jakási

—

a sice tato.

Na poátku zdá,

do sváteních tík

jara a

dnech

jistých

o

šat

asu nkam

padl;

nedalo-li

to

semnou teba nkolik moje

pamt

cesty

mil

Ta-

hledl, aby

blízké

ale dlati,

mi

matka

místo do-

musela matka

Pokud

vážiti.

dostauje, pokaždé nás Turek provázel.

To byl náš ochránce

Ped

se

totiž

Obyejn

na píhodné, se

— jak

a šla semnou ku Praze,

zstal zatím u trakae.

toho

Prahou

— naše

zastavili

hospod, kterou jsem šel

podzimku

— oblekla m

tlesní stráž.

jsme

se

v

osamlé

ale nikdy jmenovati nesly-

—a

ským.

matka promluvila nkolik slov s hospodTen nás vedl na to stranou do malého

pokojíku

—a

patrona,

kterého jsem

Byla

malá,

to

tam jsme

našli

jindy

hubená

pokaždé

celý

as

starého

nevidl.

%urka v hebíkovém

— -—(9 30

6>'

fraku se šosama jako vlašovcí ocásky; na krku

míval šátek jako padlý sníh, pod ním lakovétéž okruží a vestu jako

lemované

poád

za

brejle,

jako

dv

—

kvt

na oích pkné, zlat

nimižto

erné oi

jeho

se

živé trnky míhaly.

„Dobrého zdraví, vzácný pane!" ekla pak

obyejn matka moje. „Tu jsme me od východu.''^ Co

tato poslední

zase.

Pichází-

znamenati mla,

slova

to

jsem nevdl, aniž se toho kdy domyslil, ponvadž skoro pokaždé jinak

— jednou

— znla,

my pak

pak

:

plnoci

od

A

strany nepišli.

když jsem se

otázku:

naež matka posvdila, krku

západu,

nikdy od té s

barvou ven,

mumlá-

frak tato slova pokaždé

opakoval a doložil

na

od

ptal.

jí

Hebíkový

v

matka nechtla

:

rozvázala,

„Je

to

mi svlekla, šátek

kabát

rozepla

košili

—

on?"

a

pak

na

obnaženém ramen znamínko jako ohnivou hvzdu okazovala.

Starý

patron

prohlídnul,

pitom

nco

ptav rozmlouval

a

všecko

to

si

zapisoval, s

konen

jí

—

bedliv

matkou še-

dvacet

tolar

vysázel.

My a já

n

ml

svt

je pokaždé shrábli,

šli

opt za otcem

z toho radost, jakobych koupiti.

Vdl

kolik dní vesele dýmat.

jsem,

—

si

—

byl mohl za

že bude otec

n-

Jednou z jara se

vrátili

jsme

H tolary.

byli

jsme zase u Prahy a na-

Byl

pouhý

již

msteka, kdež

dorazili do

veer, když

otec na nás ekal.

Hospoda byla jako nabitá; druhý den byl Otec hrál

s

nkterými v

oko jeho hledalo nás

jsme

vešli,

již

trh.

karty, ale nepokojné

poád

ve dveích, a sotva

pihrnul se na nás, jako hladový vlk

na tuné beránky. ..Dej

sem peníze

I

— honem

!

A

si

pomohu

—

darebáci mi zadrhli dnes žílu^ ale já jim to opla-

tím—já

jim stáhnu

kži!"

To bylo pozdravení, kterým nás vzdychla, a dala

otci

dva

ml

Já

sedla

šla,

si

do

váek

tolary.

nato plny ruce díla s

veeí,

i

hned, že matka zas odešla.

zoroval jsem

se

zanu

po ní ohlížet, padnou

a

srdce

mi

byla

Matka

uvítal.

kouta, vytáhla

leknutím

se

oi moje na

Když otce

—

Jeho ulmovka

otese.

uinný Vesuv —

a z oí jeho to sršelo tak dýmky poklpkem. Já se honem Chtl jsem a okolo stny ven, ze dveí Ale kam? Zenu se ped hospodu. N-

jiskrn jako

—

sebral

k matce.

z

!

kolik krok ped stavením obcházela ženská Za veerních temností zdálo se mi, že

matka.

I

ní pustit.

koby

nepo-

m

zastavím se a rozvažuji,

V tom byl

prutem

je

to

mám-li se za

zaslechnu za sebou klení

šípkovým

osoba.

pejel,

— a jauskoím

na

Znal jsem pedobe otcv pronikav

stranu.

chraplavý hlas.

„Madlo

— Madlo

nedopaluj

,,8lyšis?

!"

vycházelo

to

prjezdu

z

m! — Madlo! — Hrom

ti

— do

uší a do duše!"

Píitom

vystoupil

co hledal, pustil

ze

otec

oima na tmu

a

se,

dostihnuv

krokem za

nejistým

trochu

se

rozhlídnul

vrat,

zvyklýma

jako

matkou.

Hospoda

stála

„Madlo!" zaal

—

Já se

silnici.

kopem, abych vidl, co se od matky vzdálen

msteka; my

na konci

tedy všickni ti na šíré

bude.

díti

ješt nkolik

otec,

byli

pí-

plazil

„'dhy do tebe!

kroej

— chceš dlat

hvzdy? Kde

kalendáe, že se jdeš dívat na

jsou

peníze?" dnešek, myslím, je

,,Pro

matka. „Beztoho

toho

dnes v neštstí

jsi

dost,"

—a

ekla

do pod-

zimku je daleko."

„Co

mže tun o

je mi do podzimku!

všechny ert zrak vytít

duši.

vzít

— musím

Nezlob tedy a

„Nic

ti

—a

nedám!".... Já se tch slov ulekl;

neslyšel, a za druhé .

hrát

peníze!''

za jedno jsem matku nikdy tak

pálený ...

ml

kdybych

sem

dej

doby. nás

té

musím dnes For-

já

a

I

— do

„Nic

ti

jsem

vdl,

nedám!

urit

odpovídati

že je otec roz-

Beztoho

jsi

už vše-

— chny

ztržené

tm

peníze

—

^

23

-es

darebákm

do

zase vyrvat

— nebu

tlamy

vehnal.^'

^Proto jim je

musím

sem

tak dubová a dej

peníze. '^

„Chceš, abychme mohli?

Kon

a

vz

si

mohli

k žebrácké

mošn

bychme už

mít,

po-

kdyby

tvého proklatého karbanu nebylo!"

„Madlo! nech kázaní

—

to

peníze! Já zde

nemohu civt

Matka

nemla žádné

lary

ale

povídám, a dej

ti

"

pinesené to-

chuti

ješt ztenovati, a jak jsem pozoroval,

se dále po

Alespo

silnici,

utichla

na

okamžik

pádné kroky

slyšel jen

pustila

aby se dalšímu kiku vyhnula.

váda

hlasitá

— ale

hned

otec

ml

na

to

— já zas

pronikavé zkiknutí.

To byla matka, a jsem hned také

se

vdl! Já

ve

všechna

ona

byla

;

laskavjší

nežli

kdy

v rukou

—

lo

se tásl na celém tle, ale

mn

matku rád

ji

krev

práv a

jindy,

vaila.

den

ten

ostatn

vždy ped ranami otcovými bránila

:

Já ke

m

ml

mn také

já byl tedy

bez odkladu skokem z píkopu a v okamžení

stál

jsem za otcem.

—

horí!"^ zaal necht matinku za vzadu ho jsem plným hrdlem kiet, a chytiv

.,TatínkuI

kazajku, vší silou jsem se na

ho od matky odtrhnout.

V

nho

skutku

zavsil, chtje se

také

otec

v prvním okamžení

a

zarazil

matku

pustil

ale

;

mne jednou rukou za znak, a druhá ruka skákala mi po hlav a po tváích, až mi v uších huelo. Pak jsem ležel najednou

hned na

to

na zemi

—a

bylo mi pitom, jakoby po

mladých

stádo

necítil nic

Jak

.

.

híbat

tancovalo

matka

již

tila

celé

dveka

Všecko

abych vstával.

venku a vyhlíželo

opt

sešli

—

oupln smysl kout prostranné

naší

posteli

mne Turek. Domácí

m,

mn

potom jsem

zas

ráno, a já ležel v

šenkovny na obyejné vedle

.

rozešli a

Když jsem nabyl

svých, bylo

.

.

zstal jsem bez sebe.

.

se otec a

nevím.

to

držel zas

— na

slám,

poklízela a nu-

ostatní

bylo

již

místa na krámy.

si

Já se nemohl hned zpamatovati. Teprva když jsem poznal, že jsem jako zmlácený, vyjasnilo se mi trochu na mysli, a já I

zaal jsem hoce

Kam

jsem

na tlo

si

to

k

spíše

ducha.

celém pitulit,

na

nutilo,

Bylo

svt

srdci

aby

mém

visel

shodit si

sáhl,

tam

nmuž

a

hrály,

si

m

neobyejná

jakobych žádného

neml, k

jemuž bych

ho nemohl pustit,

ale

mi,

co se bylo stalo.

to bolelo;

pouhá bolest tla, co

ale tenkráte nebyla pláci

vdl,

plakati.

bych

byl mohl

veliký, city

m

sklíenost

— žádného na se

byl

mohl

postesknout;

tžký zámek,

—

a já

své na boží svtlo vy-

aby laškovaly a ze

svého

—S

25

(5i

— nežli

Já nemel nikoho

života se tšily.

V

a toho jsem také obejmul.

moje

— srsti

Turka,

jeho tratily se

slze.

Pozdji pišla pro mne matka, dala mi Skoro slova

daní a vzala do trhu.

a

tatík

mne

si

toho jsem nic radostného na

sedl jsem

nm

vedle

si

byl rád

krámu

nm

nevidl.

a dával pozor,

;

—

bez-

Mlky aby na

všecko v poádku zstalo.

Krásný cích

Já

ani nevšimnul.

sní-

nemluvila

— sta

jarní

smsice rozprávek okolo mysli

—

kus

i

kterou

buchty,

mi

ponkud mraky mé a ulehily bemeno v srdci mém.

matka

o poledni

houfy kupují-

den, ninožící-se

rozmanitých podob a tváí, ta podivná

strila, rozplašily

Vesele hledl jsem zas okolo sebe.

Odpoledne

— kupci

se

trochu rozptýlili

byli

a matka odskoila na okamžení k známé pro strakaté šátky,

ptávka

po

otec

první

jsem

tu

nich

ponvadž

ješt

slovo,

a

kramáce

byly došly a po-

jí

trvala — promluvil to

bylo:

„Dej

na mne

pozor!

— já

hned!" Pak odešel, jak se mi zdálo, na

sklenici piva,

necht

vyprázdnit, kteráž

ji

toho

bezpochyby

ped matkou

mí

dne ješt

než kdy

jindy mluvila.

Já a

si

oddechl

okázal.

netroufal na otce ani si

hezky

z hluboká,

oí

pozdvihnout,

když

mi

záda

—o Pak jsem

86

se postavil

(oi'

ku krámu jakož jeho

samojediný panovník. Nebylo

jsem nebyl na rozpacích.

— to ponejprv, a

Sotva

protož

se ale ve

své

krámu nezapomenu do

dstojnosti jak náleží uvelebím, pistoupí ku

lovk.... smrti.

no

vím!

to

na toho

Hmotná, ramenatá postava v modré

tné halen,

s cern3'm

slamným

plá-

kloboukem, v bo-

tách s vysokýma, pod kolenem uvázanýma holín-

—

kama byl to nmecký vozka s opálenýma tváema. Já znal ty lidi na první pohled. Bezpochyby práv v msteku krmil a vyšel si nyní podívat se na jarmark. Pozoroval jsem ale také,

obd

že

pi

se

mu tváe

lovk

Tento a zaal

na

si

Konen malována

hloub do žbánku nahlídnul. jenjen

se

pistoupil tedy k

nm jak

našemu krámu

dýmky

rozložené

zastavil u jedné,

opice,

Alespo

svítily.

na

prohlížet.

byla vy-

níž

se na plný žbánek usmívá.

se modré halen jaksi líbilo, nebo vzala dýmku do ruky, zaala se také usmívat a pak na mne promluvila. Já nešastník arci slyšel, že to v ústech brelo, ale nerozuml jsem .... jí bylo to nmecké! Já vyvalil jen oi a rozšklebil hubu k ousmchu. Nmina byla nejchatrnjší stránka mého

To

—

tehdejšího léhal,

vzdlání.

abych

se

jí

Otec na nauil,

to

sice

asem

nebo sám

asi

do-

kopu

— —^ zkažených

a piedc

;

nutil

i

byl

jako

dubová.

zaezaný, hlava moje byla

jsem jako

mocí nemohl jsem

Živou

—

podržet

méi jsem ješt

ano

m

chybu, že

nmecky

—

promluvil.

„a

pomoci.

sluchu,

že

mi

že

jsem

,.Kluk

lovk

paez!-

je

íkal

nho nevyklube!" Ale já si Buto jsem ml tehdáž vadu ve

nmina

myslil:

tak

když na mne

jen jako

znla, anebo jsem

liký pátek

zpropa-

se z

nic

nemohl

nutilo,

—

nmecké

tu

pokaždé k jakémus pro-

to

stosrdenérau smíchu

také

dost

jí

poslouchal,

padu

otec

se

mé asto, abych nmecké dtmi hrál s nmeckými nco ádného pochytil: ale v tom pí-

kramáe

denou

55-

umje, nemohl

slov z ní

vyiiachválit

slovo

27

daleko.

pak!

co

I

—

Nu,

drnkaka

o ve-

ml

chybu v mozku,

bez

nminy

dti mají

dojdeš

rozliné

ná-

pady.

Já byl tak

rád,

hezky

pkn

uml

jsem

že

zpívalo,

mluvilo,

esky.

povídalo

—

To se a

jak

Co jsem poteboval víc? Já se tedy zase prostosrden ušklebil, když na mne kupec v modré halen promluvil. Ten ale nechtl modlilo!

mému

ušklebování

Vyvalil

oi

nemohl v zase

té

usmát.

noukala.

jaksi

a poznova chvíli

po

nco

petvoit

Horlivost

jeho

pátelsku rozumt. zahrel. a

m

Ale já se

musel tím

jsem více

se

po-

—

'S

S>—

S8

On však bezpochyby dlám — zapálil se

Ih

nho ješt

že

prstem

svalovitým

hlasitji a tloukl

jako by

z

tedy, rozkikl se

myslil,

blázny

si

dýmku,

na

merníomocí odpovd vyklepat. Co

chtl

—

pitom mluvil

po

dnešní

chvíli

nevím

to

;

se

—

zaal strachy dostávat bych mu byl rád na srozumnou dal: „Já ti že nemohu odpovdti!" — ale pitom jsem se poád ale

že jsem

pamatuji,

— pak

šklebil

jsem

zatepal. To

mlo

umím jako

ty

i

jazyk

povypláznul a hlavou

znamenat: ..Brachu! já

— mj

jazyk je jinací!"

ne-

to

—

ale

plátná halena rozumla tomu bezpochyby docela

nebo

naopak,

všech

se

pt prst

Já ovšem

náhle

rozpáhla a mrštila mi

po hlav.

hbit uskoil,

ale halena ztratila

pi svém prudkém pohnutí na mé hlav hledala, pevážila se, padla na krám

podporu,

kterouž

a svrhla

hromadu zboží na zem. Tehdáž se oká-

zalo patrn,

místech

pochází,

kamení bylo zbylo

bez

;

jak

veliké dobrodiní z toho na

by z našich

nho

zaobalily

dýmek se

trochu

Na step

jenom do prachu

a zstaly, jako by je z pece vytáhl které

tch

kde žádnou dlažbu nemají!

—

až na ty,

modrá halena svým pádem rozmakala.

Mn a horko

zašel tu chvíli všechen smích lilo

se mi po zádech;

—

a mráz

nebo vtom oka-

—

— mžení

Ted

Si-

modrou

otec a krámu, chytil

zase

stál jíž

halenu vztekle za

29

-es

.

a pomohl

týlo

na nohy.

jí

povstal divoký kik. Otec chtl náhradu,

vozka

klel

zaeal

dlat

a okazoval

skípal

zubami a

nkolik

krok

Najednou

na

nima

mezi

stelil

—

mn

po

za-

otec

oima. Já

stál

za ním a tásl se na celém tle.

mi

nco

vjelo

hnalo .... hnalo pry, z

steka ....

kramá

mne. Vedlejší

tlumoníka

otcových,

bžel, jako

já

—

nohou

do

oí

mn

by

a

m

to

pry

z

m-

hlava

byl

zapálil.

Co

se

to

semnou dlo, neumím vyobrazit.

moje

Celá bytost

byla jako

zbouena.

Verejší

rány hoely mi na tle jako vroucí olovo a síra i

jsem, ano patrn byl jsem

tušil

že

eká

— ale

té

tedy,

bžel

....

podivením,

šení...

ale

otci

.

.

na

mne dnes

na

oích,

s

etl

to

opt veerní traktace I bžel jsem mimojdoucí lidé hledli na mne

jsem nechtl vykati.

nebo

jsem

strachem

i

byl

obraz

opatrností

jsem se brzo po mezníku do

polí a

živého

zd-

hnaný uhnul

bžel

— až jsem

dále nemohl.

Sklesnul

jsem

— mrákoty

zastely oi,

mi

a já zstal jako bez sebe.

Když jsem opt smysl na trávnaté mezi; okolo mne osení

a

nade

mnou

nabyl, stálo

tepetali

se

ležel

jsem

bujné, zelené

pod

jasnou

—

—

es

30

s^c

— Blížilo

oblohou zpvaví skivánci.

se již

k ve-

vidní

— pak

eru.

Já

chvilku jako

se ohlížel

u

jsem se dal do hokého pláe. perný den.

Slze

Srdce moje bylo jako

Ml

jsem

k nim

se

— tak

k muenictví jsem v

sob

musel pokat, až se

hnv otcv

bžely.

Vidl

Ml

jsem

patrné povolání

Alespo jsem

necítil.

byl bych se arci hned šírému

na

mne

pro

utekl!

navrátit?...

nové rány snášet? Ne, ne

díval, jen

to

kleštmi seveno.

rodim

jsem, že jsem byl

Byl

tváích jenjen

po

mi

utiší.

Nejradjí

svtu do tváí po-

kdybych byl také hned vdl, kde se

nm eho — na to

nil?

Zdali

nepomyslil.

arci

dobe uivždy

bych

chytnouti.

jsem

Ach,

mnou a rodiemi tak svatosladk^ch ouvazk, abych byl ml duši k nim pevn pipnunebylo mezi

tou!

—

a

pikázaní

tvrté

už njaký as nazpamt,

mi se rt, jako melodie z

neznl mi

—

to

jsem

flašinetlu

v srdci ani v hlav.

ani

uml

arci

ale slova jeho sklouzala ;

ohlas jejich

Ale já za

to

nemohl. I kladl

jsem tedy všecko na lehkou váhu,

a jak povídám

ramena

—a

:

nejradji byl bych vzal nohy na

hejdy

!

do šírého svta.

Vždy

jsem

byl jeho vychovanec! Toliko zpomínka na matku

sevela mi srdce a spoutala nohy.

Vidl

jsem,

—^ že bude nyní sama

31

S>— a z toho povstala veliká

bita,

bolest v duši mé.

Usmyslil jsem

hned

dt

otci

dudkami a

mezi jeho

a

Jen matka

navrátím, ale

se

tedy, že

si

neukážu.

mla o mn vmým hbetem pro-

stednici init. I

vzchopil jsem

zpátek?

jin a nepamatoval Jen

Mimo

urazil.

a

mi

se

to

slunce

se ...

jsem v šírém

Stál

klesala

to

v neznámé kra-

poli,

odkud

se,

zdálo, že

kudy kam na-

ale

.

jsem byl pibhl.

jsem hodný kus cesty pode

mnou kolena

—

ukrývalo za pozlacené vrchole vy-

se

sokých hor. Pustil

jsem se tedy po mezníku na

jen že jsem šel

schváln

proti slunci;

jakobych se pamatoval, že mi

jsem z

msteka

na polní cestu vozovek

Jak

utíkal.

a

z té

svítilo

zdabh, bylo

Ale z mezníku jsem pišel

ku kíži, kde se nkolik

sbíhalo.

a mírumilovn ležely tyto hubitelky

tiše

koláské pýchy pede mnou! vybrat, která se mi

líbila,

odvahy nedostávalo.

A

Já

si

mohl z nich

jen že se mi k zalíbení

západní obloha stála celá

ve zlatém ohni, nebeská koule byla se v utopila,

nkolika a já

mi,

do zad, když

okolo

topol

nevdl

mne zaaly veerní

z místa

se

nm

v dlouhém

vtíkové prohánt

kudy kam.

již

stínu

—

Ale otec íká-

honem do toho!"

val: „Neokouiij,

— a já se tedy

pustil bez dlouhého rozmýšlení cestou, která se

Avšak

zdála býti nejvíce ujetou.

nechtla mít konce. Již se bylo setmlo, a já ješt pod šírým nebem

stran

krajina, po jedné

Nohy neznal:

v

i

— pede

mi

hrbolatá její kolej stál

mnou daleká šerá

pole, po

m bolely— mdlý jsem

druhé mladý háj. byl, cestu

odhodlal jsem se tedy najednou, že

jsem

zstanu

— dj se už, jak dj. Noc mi nebyla hvzdy jsem znal, strom jsem se nebál. sejdu tedy s cesty — nkolik krok do háje,

noclehem

háji

strašlivá, I

vyhlídnu

si,

— ili

dalo

posadím

pokud se

nahmatám

se,

za temného šera dlati

to

mkké

mechovité místeko,

zuju boty, obvážu

si

šátkem hlavu

a vytáhnu zbytek buchty, kterou jsem byl na trhu

nevdl. Nakyslá

do kapsy stril, aby otec mi

ochladila

mezeru v žaludku. Pak jsem se natáhl, dal

plnilo si

boty a epici

zaal

se modlit

matku

pod

hlavu,

Otenáš

na otce

—

zpomnl si pitom na pak na —Turka... ach

.

a

udlal jsem kíž

.

.

na toho vrného spoleníka svých radostí zpo-

arci,

mnl

jsem také!

dle sebe líhali ptal

povidla

trochu vyprahlý chtán a tsto za-

jsem

:

— zpomnljsem, jak asto jsme ve-

—jak

Mj

m zahíval

Turku

bych ho chtl obejmout

— natáhl ...

a

a

bezdky še-

pitom ruku, jako-

šastn jsem

—

usnul.

—

—

33 s>

(S

3.

Kterak musím

vlast zapít!

Vesele štbetalo nademnou ptactvo, sluníko 6i

mne mne

na

okolo

skrze tesavé lupení poletovaly

jSpal jsem

celou

—

jako

noc,

a nausky

svítilo

když jsem oi otevel. bych byl padl do

vody.

Bylo budil

abych

to

vdl,

v první se

rozsvítilo,

zima, když jsem se pro-

neml jsem

chvíli

hrub

byl

kde

mysli

ponkud

mi

ale

;

Když

nacházím. tu

ani

kdy,

nebo jsem ne-

pozoroval,

mi

se

na

ale

jsem se rychle vzchopil, tro-

chu se otásl, pak se obul a z háje vybhl.

Pedemnou ležela rozmanitá krajina v lesknabujné osení, lesnaté vém odvu jarního jitra pahorky, pkné ddiny, sady, luka, zámky a ko-

—

Ale po

stely.

živé duše, dala.

msteku

ani

—

památky

kteráž by mi byla o

nm

A vesnice ležely ješt daleko, ml zamit?

aniž

kde

zprávu po-

pak od sebe;

—

ku které jsem I

rozjímám

íná

být ouzko.

jde

kolem.

XIII.

I

svj stav — a Zpomínám na rodie nyní

v žaludku

již

mi za-

a hlava mi

zaalo se mi

3

nco

ozý-

—

—^S

34

S^~

verejší kus buchty nepostauje

vat, pravíc, že

—

a já se škrabal za ušima.

V

tom

—

ach,

„To

háje.

k sob

—

Picházelo

nkdo

bude

zde

„anebo je

tu

bude mi moci pedce

ní

neobyejný,

stál

pást,"

ekl jsem

kon

s

a pod

háje

pokrají

K

jinak

ješt jednou zaehtal, na

cesta, a

dlouhý, plachtou krytý

vz,

Na

trá-

se

pásli

vysedlýma kylema a stromy

i

cest povdti." Honem

maje místo žebin jakési veliké truhlíky.

vnatém

za-

stranou od

Tu jím pibíhala

háje.

—

to

na díví. Ale tak

o

se tedy ženu po hlase.

a já vrazil do

pekvapení!

bylo

to

k.

na blízce

ehtal

s

vypažené

dva

vypouklými žebry,

nkolik osob vidti. Ale

bylo

to

nebyli pasáci, ani lidé na díví. Spíše podobali se

pocestným, kteí byli asi o jeli,

a nyní

pro

své

tyech

hodinách vy-

hubené herky lacinou sní-

dani nalézajíce, pod líbodechou stechou šumivých

strom

odpoívali.

Já se byl tak

piblížil,

že jsem je mohl

dobe

rozeznat.

Zrovna asi

mn, open

proti

padesátiletý,

osmahlá, skoro jen

nakivený nos a

pímtky jakousi

kží

o silný javor,

kostnatý

velký,

potažená tvá,

veliké, visuté

s

stál

jehož

erné

oko,

tmavé kníry jako

dravého ptáka vypadaly.

koženou helmu

muž,

velikým

Na hlav ml peím z páví-

—

—S 35 —

ocasu

ho

na

šrami

vyini

havice

Tak

tu

na

zpovolna

—

hled

pitom

jest:

nemohu

íci,

výraz

njaké

radosti

selé mysli,

nebo

to

brzy o jedné,

ád ruickama

Mn

nikdy

toto

po-

a pirozené ve-

pi slavnostech

eském

nevidl.

brzy o dvou,

kus

arci

hned oni

denního

pekrucující umlci,

cestách

bylo-li

a ve-

Dve

brzy

se

skácelé

v povtí.

napadli

koující, pro

hrza

malé dvce,

na

skrovalo a pitom veslovalo po-

brzy

vypínalo,

hodný

zavírák,

pouhá exercírka. Alespo jsem

ješt

tanec

selostech v království

kalo

ruce

ním na trávníku nevím jak poskako-

skakování

takový

haraso-

s

notný

chleba, v druhé

pojídal,

ped

valo

kabát

nohou široké no-

v jedné

drže

a

stál,

erného

které

—

prsou

režného plátna.

'/

krajíc

ošumly

tele

na

S>

svta"

„okolo

strakatí,

chleba

své

vcn

oudy až

které jsem na svých

poznal.

Musím

ale také

hned vyznati, že jsem ani u tch nic tak outlého

—

toto

a kvdve. To se

pohybovalo jako motýlek. Krátká

erná suknika

a líbezného

tinového

jí

okolo

ekl bych skoro vtrného

nevidl, jako

tílka

bylo

jenjen hrála, a po týle jejím hou-

paly se v papíru zlatého hedbáví.

stoené dlouhé kadee jako ze

—

"

—<9 Tetí

osoba

žena

stará

to

36

62'

dlala k tanci

jí

Byla

muziku.

oima, kteráž sedíc

jiskrnýma

s

pod blízkým stromem, hubenými prsty na bubínek s

rolnikami

podíval

hndé

ty

žen. Šel

nic nedlal.

si

svého vychování byl jsem dosti ohro-

jsem ješt

„Halohoj

blíže.

zkikl najednou muž, kterýž

!"

byl zpozoroval, a bubnování tancovat.

stalo

se na ni bysteji

lesknavé tváe, padli mi

Ale z toho jsem

na mysl Cikáni.

Zpsobem

Když jsem

tloukla.

— na

—

Dve

utichlo.

„Pokejte,

mé pe-

bží cizopanský

tu

sysel.

Já

se

Za

zastavil.

za

divná

titulatura,

Nco

takového

když

varhaník na

jsem

m

jedno

druhé

silný,

zarazila po-

pronikavý hlas. leda

neslyšel,

pedál

nejhlubší

v kostele, šlápnul.

mladé hromobití; otcv kik byl

bylo

proti

To

tomu

kokrhání mladého kohouta. Chvíli

tím

jsem

stál

pistoupil a od

hlížel.

Já

omráen. Muž mezi

jako

hlavy

až k

pat

„Zdejší?" zeptal se pak krátce že uhodili

nkde

cizí

—

m

pro-

s

divného

zabloudil

— a já myslil,

na veliký zvon.

„Odtud z lesa?

moha oi

si

otvíral hubu.

—

ne!" ekl jsem na

lovka

jsem a rád

dobrou cestu pišel."

spustit.

bych

te

—

to,

ne-

„Jsem

zase na

—^3

37

(oi^

—

„Cizí?" opakoval muž, a po celé paprsek

rozlil se jakýsi

se

na mne

na

starou

ješt

pronikavji

potom

a sklouzly

Já honem za nimi

ženu.

tvái jeho

Oci jeho upely

radostí.

—

a shledal

jsem, že stará mrkla.

„A

zdaleka?"

„Prozatím

se vousác dále.

ptal

snad

jsem msteko, kde pro mne

jsem toho dost

padl, akoli

„Tak? --

A

cí

—

zblízka.**

pak

jmenoval

I

špatn vy-

trh tak

utržil.

jsi?'^

„Kramáe Kolínka." „Kramáe ? Matko, dej sem nco To house bezpochyby dnes ješt mlo." Ten

lovk

jeho byla

bo cítit

ne-

byl

ve

se

;

ne-

mn

„Sedni, krtku

„Picházím velkých

„Musel jsem nemohl do

— sedni!"

jsi

z

tuhle

Pitom jsem

dále

jsem,

se ukládaje.

noc,

—

?••

odpovídal

trávy

pes

muž

vylezl

roští!*'

do

zstat

msteka

mluvil

asn

tak

prtah tu

již

v žaludku zas hodnou mezeru

zaínal.

„a povez, odkud

bez

hub

líbezná turecká muzika

verejší buchty

tak slehl, že jsem

k sndku.

Vševdy, a ec

byl nové vydání

mne

pro

zbytek

v

nic

protože

—

jsem

dorazit."

se teprva jak náleží na mladou

tanenici podíval. Byla asi v

mém

stáí

—

modré

oi

a hravé

Zdálo tám

mne

upíraly se na

její

se

mi,

jakoby šeptaly:

t —

ale

tváe

!

hezké bývaly! o

ké tváinky:

její

nikoli

ale

já

— ne

— byly

i

krek

nežli že

já nemyslil v prvním má ubožátko žloutenku,

hokém

hostu

naplnit.

Lítostn jsem

i

zdálo

pak,

oi

jinak,

m

na

nyní radostí

ni pohlížel;

ona

porozumla mému pohledu, nebo

se,

To všecko

i

lekl.

byl takový

se ješt více rozlaskavly.

její

jsem

ví-

a co jsem o tom

nemohlo tedy

trochu

okamžení

ruinky;

slýchal,

—

hezounké, outloun-

pedce

—

t

snad žeby nebyly

to

se jich

Byly jaksi divn zažloutlé

velmi laskav.

vítám

I

to

mohl

ale trvalo popsati,

mnohem

a mezi

krateji, nežli

tím

jsem

musel

muži v šnrovaném kabát odpovídati.

„A

kde

byl,

jsi

dudku,

svého hnízda zalézt?" ptal se

„Já se opozdil v šírém

poli

žes

m

nemohl

do

dále.

— a zmátl

si

pak

cestu."

„A

co

jsi

„Já...''

vdl

dlal v šírém

tu

poli,

králíku?"

mi vázlo slovo na jazyku. Ne-

jsem, jakou

zazpívat.

Na

pinesla

štstí

stará žena z vozu kus chleba a tvarohu.

„Tuhle

jez,

chocholouši!"

muž

ekl

—

„a povídej."

Já se chápal snídan;

ml

chuti.

ale povídat

jsem ne-

S pravdou jsem nechtl na

svtlo,

!:

a

nco

Matka

vil

hned

si

se

e

zatím

Kdo

hrozívala:

a bál

—

smyslit

šibenice. I

a

zamluvit

to

ten

lže,

jsem

neuml.

krade!

— já

jí

chtl jsem tedy pro-

k zažloutlé

se

obrátil

holici.

„Ty nebudeš snídat?* ptal jsem se jí. Ona hodila oima kvapn po muži, jakoby odpovd teprva u nho hledala, a pak ekla líbezným hláskem

Já ale

„Hala bála

:

vyvalil oci,

i

jsem k tomu

nežli

kinky.^*

chtl jsem se slova

muž hromozvuným hlasem to je mladá Indiánka. Ta ti

:

ptát poznovu,

ozval se

sestavil,

,,Nech

ji,

nerozumí.

chrouste

Radji po-

vídej."

Ale já nemohl ješt povídat.

—

„Indiánka?-^

opakuji pln podivení, a ústa mi zstala do

Moje

otevena.

tehdejší

totiž

ješt

a Balbiho

eský

kabát

abych

byl v

obsahovaly

já znal

se

indiána

nm

nebyl také ješt

„Indiánka!"

—

jen co

doložil

— krocana,

a tu

ské

—

si

tedy

ml

to

na mou otázku ješt jednou

a sice tak pedálovým

jsem musel viti.

došitý,

ku všem národm podíval:

mžete mé ustrnutí pomyslit, když jsem hezounké dvce za indiánku držeti. Ale muž

koán

zempisné známosti nevšech pt díl svta,

„Indiánka je

to

zem," vypravoval jednozvun

hlasem, že

— z indiána tak plynné

—

—S 40 jakoby

dále,

šestého

moe

—

etl

to

5>

„kteráž

V

vyjíždí.

a cukrované

zemi

té

mandle,

rohu

na

leží

když se z erveného

svta, v levo

dílu

!

samé

rostou

tam

jsou

proto

piškoty

tak

lidé

piižioutlí; nebo mnoho sladkého kazí ervenost krve loví. Však o tom ješt uslyšíš, jen až

se

co

a

jazyk

ti

na

indiánskou

strakapoune,

ale,

e

t

dlal v poli? Ptám se

jsi

mám

toho dost.

t

Snad

tatík

ekl jsem kikem do kola a

„Neposlal,"

mi šla jeho

Te

podízne.

povz hezky

zatím

po

už po tetí

nkam

polohlasit

mi

esku:

—

poslal?"

hlava

;

sousto se mi v krku

píilo.

„Tedy steko?"

„Z

vlastní

„ Ahá,

oh,

však

„Co a ruka

jsi

s

te

vyšel

si

— zvláštní

vle — ano." máme To je

se

!

jste slyšel?"

—

ano

ptám se cely malomyslný,

dve —

potom ztuha ke

„Ale

ta melodie

tvarohem pírarzla mi u huby.

mn

a

kam pak

tak zatoulal?'-

jsi

to

odešlo k vozu.

pisednuv, upnul na

mne své jiskrné oi, jakoby ûnt srdce proskoumat, a bral

jsi se

m-

vle za

já o ní slyšel!"

Muž mrknul na

Sám

sám

m chtl až na m na skipec.

dal hlavu,

tetívku,

že

—

41 S>~

—-•^S

— a ten

„Já mel hrozný strach siln

tak

ramena

se mi vrazil

že jsem je pak musel

nohou,

«lo

na

vzít."

„Ano, Uteklo pej

—

ano

hvízdali

tam

to

„Shánl?" „S karabáem v ruce

.

Pitom

.

.

po

ulici.

tob shánl!"

vyžle! a tatík se po

jsi,

blýskal

oima

jako afrikánský drak."

Já

sklopil hlavu a

Po zádech

ani podívat.

nemohl se na snídani už

m

to

se byl do mraveního hnízda

aby

„Nechceš-li,

mu

hned

nesmíš

Zsta

krev ochladí. slouchej a

na

dobe

se

ti

oi

hnáty

—

zatím

ti

šimralo, jako

bych

položil.

petískal,

pokej,

až

tedy

mu

se

kzle!

u nás,

po-

povede."

„U vás?" „No

—

vyvaluješ

co

oi,

chramostejle ?

Padni radj na kolena a dkuj všem Svatým, že

t

—

k nám pivedli.

Zde se nekramaí nevlee Zde jsme páni nevídaných pro-

traka

— hahá!

dukt

a vzácností

—

zde

svta nejprvnjší

díl

máme

všech sedmi

ze

nadurální

Poj

g-abinet.

a podívej se!"

S tmi slovy za ním jako jednu více

vstal a vedl

zmoklá

mé k

Na

slepice.

skíni a okázal mi

pihrádek a v každé

její

vozu.

Já

voze

otevel

vnitek.

nco

Tam

nevídaného.

šel

bylo

Tu

—

—

CB

42

tam

vycpaná kachna,

stála

veverka

tu hryzla

(5).

oíšek,

dva

sedli

brouk ... v prvním okamžení jsem všechno pehlídnout.

stehlíci,

tam bylo zas nkolik nemohl

ani

Mysl moje nebyla tak spo-

ádána, abych se byl mohl pírodozpytnému pozorování oddati. Já myslil jen na otcv karabá, a peslechl jsem všechny výklady, které mi patron

nejprvnjšího ,,nadurálního gabinetu" o svých pokladech

až

uinil,

m

konen

zvuné:

jeho

^Chceš?" k pomyšlení na vci nejbližší pivedlo. „Chceš tedy u nás zstat? chceš a

veselé

vejprask, až z tebe olej

„Vejprask

—a

mít

živobytí

nebo

potee?

nechci..."

— Mluv,

zanu

a

jíst

pít

radji

chceš

bulíku!"

se škrabat za

ušima.

„Tedy

jsi

náš

—

a klepnul mi na rameno. principál

se

— tvj nás

s

flašku,

a

pínala,

oka

až se obrátil

nespustila

muž

zazvuel chvíle

—

jsem tvj

dovíme, se

že

k žen,

sem

i,podej jí

do-

potají.

Stará

vz, kde

ani

!^'

té

se kluk oblízne, a pak..." nato

nco

ložil

tatík,

udobil. — Stará!"

první

která

druhý

bašta

„Od

zakývala hlavou,

vylezla z

pedu na

se hrubá plachta jako malá budka

a pinesla láhev

proutím opletenou.

vy-

Hned

sedl jsem opt se svým principálem pod listnatou stechou na trávnatém koberci a ml jsem

na

to

! .

—S poznovu

Mj

snídati.

S>—

43

nalil

skleniku

hloub

do háje,

novy otec mi

rosolky.

jakoby

u

s

k

piîstavila

nmu

moálu

vody z blízkého

byla

..Neschlipuj

mn

m

chtl

budeš

—

položiv

chlácholit

se,

pijít

na chtán sordýnek,

si

— „nefukej, bazilišku

každý den

mít

neboj

karabáem

niopslíku!" mluvil mezi tím

uši,

principál,

mn

nedám

a

a z dvou kornout jakési koení vsypala.

nabrala

ke

ohe

skrovný

nhož

do

hrnec,

zatím s holicí

zašla

Stará

rozdlala tam

— phá!

Já

posvícení.

nevídáno

!

té

deset tatík

mohlo

by

a to

já

jsem já

—

nedám t, dokud se otec na tebe nezasmje. aby Abychme ale daremných mrzutostí nemli a

—

t jak

vlí oko pak

ti

musíme íkat, že

nevyslídilo,

„Tonda," ekl jsem poloplaky

chtlo

mi ale

také

do smíchu,

práv

chutnala, a já byl

„Musíme íkat, že ale to

zdaleka, z cizího

.

.

že na tebe celý

nejsi dílu

svt hubu do

mluvil a mluvil

pevalil

nazad

do

hustého

lupení,

kteréž

píse šumlo

—

i

trávy

byl

—

nebo

pitom se rosolka mi

poslední kapku vylousknul.

Tonda Kolínkv

—

svta... jen pokej!

bude ješt merenda. Já z tebe

I

nejsi

íkají, levharte?"

udlám lovka,

oteve.*'

mne a

dále

hledl

—

a

já se

vzhru

do

nademnou veselou ranní

jsem

rád.

—^S

báze ped

Lesní zápach,

—

tatíka a rosolka

z nového

mé smysly toiti

—

bylo

všecko

že

to

podivn, že

tak

výpraskem, dtská

matku a na Turka,

na

zpomínka

lítost,

44 S^—

bych byl

mne

ze

radost

ovanulo

mn

poaly ve

plakal a vejskal

co

jedno,

se

všecko

—

že mi

principál udlati

zamýšlel.

„Jen když

mladá Indiánka u nás zsta-

ta

štstí záleželo

Konen

m

mé

celé

nám opt do

odvedla

ruku,

stará žena,

houští

—

a tam

—

Já nevdl, co se to semnou dje omámen, a nežli jsem se nadál, stál jsem,

vysvlekla.

já byl

m

jak

Pánbh

stvoil.

my t

„Pokej, holoubku, však že

vtom

a principál zahuel, že zstane.

pistoupila k

m za

vzala

—

by

jako

ne!" zablbotal jsem,

t

schováme,

žádný karabá nenajde," zaala tu ke

ohebným jazykem chovat jako

brebencovat.

kuátko.

vlastní

mn

„My t budeme

Jenom hezky po-

slouchej a žádného nás nehnvej."

Pitom hrnce,

jejž

tmavý

plátný

díve od

ohn

omoila byla

již

hadík do

odstavila.

Já

musel oi zamhouit a ona mi vjela mokrou plenou do tváe.

Já dosti

ucítil

líbou

jakobych

se

v tvái

vni. byl

I

teplou tekutinu

držel

pl

jsem.

léta

nemyl,

a

silnou,

m

dela,

okolo

nosu,

Stará

—(9 45 63—

—

na ele, za U8Íma, pod bradou

Potom

držel.

zase

dostala se ruka

m

Opt

po prsou, a brzo

teklo

také tam.

její

pustila a

namáela hadík. Já otevel

nepomysliv, a sklopil je na

oi, na nic ale

plenu

mokro mí

krk;

drhnout

všude. Já ješt smoila a zaala mi

podsil

jak jsem se

Celá

!

prsa

—

moje žebra vy-

padala jako ernou politurou potená.

vykikl

I

jsem,

když

leskly, jako

—

„Ml

Oi

veer koka

jimi

ani necekej!" sípala

myslil:

Nynko t

„To

tvj nový

je

se

každé

slovo

—

musí

šat

bleskovit

stará

za ruku.

ale

m

vzchopila a popadla

to

se

jí

pitom

zajiskí.

pitom, že jsem probodne!

i

být!

—

chceš,

aby t karabá obarvil? Tys od této chvíle to si pamatuj Mouenín až bude na ase, udlám t zase bílého — jako budeš ješt dnes tuto mou ruku zas bílou vidti."

—

Co

se

!

Také

men,

nemohu

a

zpomenouti,

semnou dlo, nebudu

dále

pisovati.

jsem

ale

si

byl již

tenkráte

malikost

každou

na

ani po-

napolo zmá-

musím jen krátce

podotknouti,

že jsem brzce

vypadal jako híšník, jejž

na rub

—

obrátil

I stál

uschnul,

a

mezi

jsem lítost

i

ábel

celý erný.

hnv,

kovím, ano

veselost projíždla prsa moje.

i

abych jakási

Jednou

dokonale zoufanlivá

m

projela

— —

--(S;

myšlénka:

také

Práskni

štstí

neml jsem

opodál

—

nebe

tak

a

jsem

netroufal

46 S> bot!

na

nohou,

jako

topi

na

si

—

do

boty

jasný

na ne-

ale

šaty ležely

pekelných boží

pecí

den, pod šíré

vraziti.

Trpl jsem tedy a trpliv dal jsem se také do nových, co šat obléci to jest se mé osoby týkalo; jinak byly ty režné široké nohavice s erveným pruhem po stran, ta žlutá vesta s množstvím knoflík a ta modrá, popedu divné do kola stižená kazajka s erveným vyposléz ta kulatá^ ervená epika beze šíváním,

—

do nových

:

i

všeho

—

stínidla

dlouhý

a leželo

stvem v

truhle.

stará

zbžným

stehem

Mn

má se

Teprva pozdji pišla

nžky.

kon

a

z houští vylezli, jen

obnošeno,

mi bylo všecko tuze široké

mámo!"

„Kapitáln,

pedce

bylo již

jiným strakatým šat-

pomáhat.

celá ta liberaj pod

vz

mezi

musela všude zakládat a zatím

a veliké;

byl zatím

všecko

to

as Také

poklepal

i

zvolal

hlídal.,

principál,

když jsme

bab

jenž

konen

na rameno. „Tys

stará liška."

vrážela

krev

tváí

do

—

zvlášt

když jsem zase mladou Indiánku spatil; myslím ale, že

jsem

nebylo na

ale také

mn

oi

a

uzardní

všel

pozorovati.

hlavu.

Klopil

"

—^

47 S>

mladý

^Hojehó,

principál z veselá.

ml

hryzení.

ke

promluvil

krokodile!''

mn

U

—

^Neškleb se mi, jako bys

nás budeš

ráí

co srdce

mít,

—

zato ale musíš také poslouchat. Rozumíš, havrane,

poslouchat? Já

co je to:

Od

chvíle

této

tedy

ped

cizím

„A\e

-"

trochu vyložím.

to

ti

Mouenín

rozený

jsi

lovkem esky

„Poslouchej

Kdyby na

!

a

nesmíš

ani písknout.''

nkdo

tebe

promluvil,

tedy vyšklebíá zuby a odpovíš po moueninsku.'' ,,Ale

-'^

„Ml a poslouchej lovk dovede všecko, ale chtít: tedy

Pitom na

nožku,

emínk švihnul

a já

ti

— však

!

dovedeš

ty to

—

jen musí chtít; nebudeš-li

pomohu!" kapsy a vyndal z

do

sáhl

konci

jejímž

se

povtím, až

nkolikráte

to

srní

zahvízdlo

vdl

hned, jak mi hodlá pomáhat.

„Tak

dovedeš

vdti — jen když

ní

spletených

roztomilým nástrojíkem

Tímto

houpalo.

pt

asi

po

také

—

moueninsku odpo-

budeš chtíti" pokraoval

dále.

„Ku píkladu — zeptá-li se t nkdo: Odkud, erné kzle? —tedy ekneš: Bura kulu imara! neb i

:

Dara bida

bude na

nem.

to

kiks

!

pisahat,

Zkrátka: já

zato poslouchat

—

ti

—

a chlapík

že

budu tatíkem

sice

—

oteve hubu

rozprávl

—

s

Mouení-

a ty budeš

—

—

48

S>

Pitom zahvízdal zase svou srní nožikou sklopil hlavu. Málem byla by podemnou kolena sklesla. Jednomu výprasku jsem ušel a já

a na druhý jsem mohl chystat záda.

V

tom

Znal jsem

to

štkání,

a z plného hrdla:

A

na blízku psí štkání

ozvalo

se

moje oberstvilo

a srdce

i

se

náramnou

obrátím se,

„Turku! alou

v nkolika

okamženích,

nežli

vrazil

do

dlouhými

skoky

pítel,

napoád

háje

štkaje a po

zanu

hvízdati

— sem!" se

zemi

volati.

kdo

mj

—

radostí.

nadál,

žlutosrstý

mou

stopu

oichávaje. „Turku!"' zvolal jsem ješt jednou, a Turek se

zastavil.

mne volal

napoád

stáhl ohon a

m

Poznalt

hlas

mj

celého a dal se do hrozného

konen,

a zaal

mi

i

vábil

zaal

jsem ho

se

ke

zaštkal,

tvá

lízati

mn ale

nepoznal

Já ho

vytí.

— a on

vyskoil,

—

— ale

ale

schlípil uši,

plaziti.

padl

poznal

I

mne

na

bývalá

podoba

soudruha jeho nepicházela pedce na jevo.

A na zem

já

ho vzal okolo krku, pevalil se

a plakal radostí.

s

ním

^"

-S 49

4.

IVIoJe

první moiíninsliá lekce.

Tak jsem pišel do nového proudu, jsem

dlat,

co

toho

dle

chovati,

s principálovou

mj

Ten dej

mu

principál

—

je-li

na

ješt

živu,

odvážlivých nápad, nežli byl

eské duše diánských kabát pelívat

onen poctivé

ník

slavného ^,g-abinetu",

byl

podivný

spch,

jsem

známost

srní nožkou udlat.

Bh mén

podobného

a musel

jsem

nechtl-li

ml

i

šastn

vlnami

jeho

se

Byl jsem Mouenínem

probrodil.

se

abych

do mouenínských a in-

—

povstný majet-

ten

pan Fabián Makotrus,

mužíek. Já nevidl od té chvíle tluhubu, když se o njaký pro-

zvlášt

o

navštvování našeho

kabinetu

Tu prášil, tu všel bulíky, tu nebylo lovka svtem sešlejšího, s vtším nebezpeím

jednalo.

zápasilého, vzácnjší pamtihodnosti majícího a pro

potšení

obecenstva více

— tu

podnikajícího

nho! Avšak práv pozoruji,

ne-

bylo nic nad

vování

tuze

velké

skoky

že

u

dlám,

aby Pavel nebo Šavel neekl, že Xlll.

svém vypraa

to

mi

se

4

nesmím,

pásmo

©—

—^S 50

píbh

mých tenái nahoe

již

jako divadelní

pekvapení

nco

jsem bystrému

Beztoho

pomátlo.

mlo

pozdji

Tedy

hezky

co

prozradil,

psobit.

zvolna, nitku za nitkou.

Turka nás trochu po-

Nenadálé zjevení-se pana

zvlášt

a

mátlo,

myslil v prvním okamžení, že

za psem pichází, a

to

Bezpochyby

principála.

mj

i.

mu

by

v patách

tatík

bylo arci koncept

trochu zkazilo.

„A

mrcha

ta

mn

prohodil ke

potom

Stará

se

rozhlédnout.

tvá

k

principálovi.

kluka

—

nejlepší

také za

to

to

se se

mohla ale

si

i

prohodila

je

bezpochyby

po

nm

Bude mít dobrý

pítel,

že je

„Pes

dosvdil

zaal

záhy

lovíka!"

ani

zasteskl

a sám.

Já

Dosti

pak takoka

se

odkud

háje,

po

vrátila,

byla znamením jistoty a pokoje.

její

„Nikde

ale

skrila, a vlekla

na kraj

a

sám

zabiju!'^

nco staré žen, zakýval na zaal kvapn kon zapahat.

tyech

okolí

ji

pošeptal

dívici a

po

ani nepiskne, sice

rychle a polotajenvm hlaholem;

slova

žádal

nos.'-

její,

trochu

mnoho,

že

je

Turek

mj

principála,

aby ho

podržel.

Ten se

Bezpochyby

poítal,

jsem

rozmýšlet.

na

a pustil se za ním

považoval a u sebe jaksi

krátce

zvyklý

když

mu

najednou dva

—'3 krky

piljiidou

vousy

ale

si

pede odhodlan

zakroutil.

„Co Fousek

Báro?''

myslíš,

—

doklepal

..Vždy ti

konen

;

—

^

51

jsi

ptal

a hlída

ekla

pjín,"

se

staré.

,,Náš

nebude na škodu/' „dlej,

stará;

co se

líbí."

„Umí ,.0h

hlídat?'' obrátil se

—a

mu poruím, nehne

tedy principál ke

mn.

jsem ochotn. ..Když

doložil

jak!'^

se ani z místa, a

kdyby šipky

padaly." Principál

si

svou ochranu, durálního

celou

ffabinetu'^

hubu

cestu

koutek

dal

uinil

pod

pijav

íci, a

oba oudy

nás

Mn

poruil

držel, a

plachtou, z

Turka

pod

svého „na-

potm, abych

vykázal

mi

na voze

nhož jsem nesml

ani

Do druhého koutku sedla mladá indiánka, a mezi nás uvelebil se sám principál, roztáhnuv nohy hodn ped sebe. Tak nás byla

bradu

vystrit.

plná budka.

sedla na kozlíku

Stará

Turek

mn

bžel

oima

vedle

okamžení

po

mrskaje.

Jelo se

hezkým krokem

nou všech vesnic, poítal.

a ídila spežení.

každé

vozu,

Makotrus

které

chtl

—

jsem co

ale jelo se stra-

byl

ráno v okolí

nejdíve a nejdále

z krajiny upláchnout, kde byl dva nové oudy své

spolenosti nalezl. ^-

Na

tónem —

tom

jaká

lovk

rozprávt;

pt groš „To

musí

dobývati

nebo

ku píkladu tvj za

stojí

kramáv

ale

svt skoepina, a jak pracn

je

jádro

nehty

zuby,

„že

jinak s tebou

ví,

z ní

svým samém svt na zaal

beztoho,"

Kdybj^si nebyl z dobré školy, musel bych

forteli.

o

uil inoueninsky.

komáre,

víš,

zvonovým

kluk

m

voze

;,To

dozajista

tatík

—a

pomáhají

mže,

Když

kladivo.

pravda!" ozval jsem

není

Mj

otec

ten

nejzaslepenjší

jeho

byla

ml

na

se

veliká

Na

ale poctivost

V

tom ho

Kolínkovo

slovo

mohlo

pisahat.

Je

to

ale

pro by nemohl

trochu

mít

mla nesmí

prodaji,

povst

kamkoli

v prodeji

podivné — skoro

uvení;

nco

v

znali,

se

to,

kroniky

z

ctnost, to byla jeho

a sloup celého obchodu. pišel.

povahopisec

—

I

— ty

chyby

všelijaké

vymáznout

života jeho to

co

nestojí."

a krev mi zaala v srdci skoky vyvádt. k tomu také píinu.

ani

prodá

za rýnský,

kramá

k netaké

zvláštního?

Toto

všecko

blesk a já

pravda!

Ale

musel

Mj

zakmitlo

na

to

se mi na mysli jako

odpovdti:

„To

není

otec nešidí žádného."

sotva

byla

slova

pál, aby byla zase ve ran

venku,

—

již

jsem

si

tak jsem 3e ulekl;

— ^S nebof principál

se

6i~

53

mne

na

nejzvunjším zvonem

:

m

podíval, jakoby

byl chtl probodnout, a z úst jeho

„Co jsem

zaznlo

to

ti,

tím

paviáne, prve

povídal?"

Já v skutku nevdl, co .,Abysi

zase

na

cest

—

povídám

hubu

—

to

^hubu

jsem

to

ti

naposled.

myslí.

salamandre!" zahuel on

držel,

—

držel

hubu!

Mám

k tomu

na

—

porouel, kolavo

celé

te

a

píiny

své

to

—

nynka padne na každé tvé slovo mých pt prst. Tvj otec šidí kupce, já to vím; proto je kramá a rozumí svému forteli." a od

Já sklopil oi, sevel pysky a zatajil dech. „Jak povídám," pokraoval principál — „svt by ani neobstál, kdyby nebylo fortele; to jsou jeho nohy,

to

jeho

je

svt

svtu na a podvodu

hlava.

Avšak

máš ješt

jehn, a že

slabé

Ale

do ruky

kladu že

—

jsem

kovou

a

ty

t

berane!

nynko

jsi

za

tolik

takovou

a

pedce Ku pí-

já

pímluvu

rému

cpal,

,

dukát, pátýma

sultána

ti

proto

Mouenín; tolik

tureckého

dýmky

tuze tvrdé

je

—

zrovna z paláce jsi

nebudu

Ta

pozoruj.

Jen

šidby

mladé

jsi

zuby;

mžeš

mozeku

kus

vzít,

se ani

nm

pozoruji, že

tedy moudrost do koryta sypat. zrní.

by

kdyby na

nelíbilo,

nebylo.

Také

eknu,

skrz

ta-

rukama

dostal,

kafe vail a fousy

kte-

esal.

— —

54

^S

budou

Lidé

se

stjší

krve

my

zisk.

Co

myslíš,

—

budou

a

budou vyvalovat oi,

mít

Mouenína radost

z neji-

— oni

radost

— Nynko seber smysly, komáre — kulíšku — mli by vtší potšení a my !

kdybych

u/itek,

lepší

—

zaklínat, že vidli

budou

a

hubu

otvírat

S^-

ekl,

že

jsi

Kolínkv

Tonda ?'^

Já pozvedl mezi

oi

zase

tím

na principálova ústa, ekl jsem:

Ale v tom okamžení

a zavsiv je

nevím."

,,To

mlasklo

mi

nco

na

tvái, a já myslil, že se mi hlava rozsype. Prin-

ml

cipál 1

ohn.

prsty jako z ocele a

dal jsem

se

do

kiku

—a

od té chvíle

poítalo se moje snažení, udlati podle rady jeho

a svou první zkoušku v podvodu na vyvésti.

rozlívala Cítil

jsem, že se mi

za mého

nm

samém

Nepocítná posud, nepovdomá horkost se mi po tle. Byla to dtská zlost.

dje

bezpráví

Otcv karabá

života.

—a

to

poprvé

považoval jsem

za vc, kteráž patí ku každé rodin; jinak

m

ale

Já

nesmla

se

živá duše dotknouti.

bdoval,

a slze

mi

tekly

potokem

po

tváích.

„Budeš hubu na mne

Já abych

mj

velbloude?"

osopil

se

zuby a zavel oi. Nutil jsem

se,

držet,

nový tyran.

zaal

neplakal.

inil jsem

to

ze samého

hnvu.

—'S Makotrus

ješt

viním

Ve

ale

uchem;

mu

nynjší

své

—

na

moudrosti

své

to

ho poslouchal jen polo-

já

—

zas

toily

moje

myšléíiky

abych

nápadu,

oi

rozkládal

ší;

dál a

55

erné

a v té

liberaji

okolo

se

Jenom jak

utekl.

?

—

slupce bál

jsem se dát na outk; tajný jakýsi hlas mi

pravil,

opt svou pirozenou barvu a

vlastní

že musím drive

kazajku

—a

mi

tu

V jemné

padla

tvái

kási

lítost

mn

s

s

otevel jsem zase

svém rozjímání

tomto

V^

oi

dostati.

mladá

nich

pohrávala

její

mým

do

Oi

stavem.

nevýslovným

te

a

— ja-

spoívaly na

její

soucitem,

Indiánka.

bolest

outlá

—

ano

te

mi kynuly lehýnkým mrknutím: „Píteli, nepopouzej principála!"

Jak jsem jsem

— jak

matuje

—

v literách tliti,

to

za

:

to

si

nežli že to byl

nemohu

peetl,

a

tená

ježto

bezpochyby

asu ješt

onoho

neml

vidl

v nich

se laskavý

pa-

veliké zbhlosti

te

prvopoátek

vysv-

jinak

onoho

kouzel-

ného umní, jehož pomocí v jistých letech každý

mladý

lovk

te-li vždycky

dobe?

a takž jsem se mohl

Indiánky mýliti;

jsem

domnnku

oích

v ženských

ale

i

— já

já

to je

ísti

tenkráte v byl

dovede.

arci jiná otázka,

vící

oích mladé duše

i

vzal

za pravdu, a hned mi bylo okolo

—

—

56 Q'

>S

Vidl

leheji.

srdce

;

mám pedce

jsem, že

duši

na blízka, která se mnou dobe smýšlí. „Dej

pozor,

—

principál

zahuel na mne

krtku!"

„a pomysli

že

si,

kopa sosák. Ty sedíš po moueninsku na víš,

jak

u

menší

sebe

i

Ani jsem

trafikanta.

hnutí

nho

hledl na

ale já

slídit;

mn

jeho spoívaly na

chtly

byly

stole

udláš?"

to

Oi

zas

ped námi

stojí

pitom, jakoby

mých

jako

nemrknul,

vy-

úst

devný

panák

ani ne-

ústy

skubnul.

—

—

to je pravá od„Ahá! vidíš králíku povdi" ušklebil se Makotrus. „Jenom nic epamatuj to si ského, dokud jsi Mouenín kleštmi nic kdyby mli z tla a ti to trhati eského. Dej pozor! Ty sedíš tedy jako Mouenín, a kmotr konšel, nebo sám strýc kantor

—

—

se piblíží, zakroutí hlavou, zachechtá se

— Co

hodí snad: Odkud, krajane?

Já

ani

potšené

do toho,

co

mj

—

se

rohái

t

lidé

po moueninsku.

Ale já

zanu

— dobrá!"

„to je pravá

Mouenín; a kdo od chtít

— a proodpovíš?"

necekal.

„Dobrá, cipál

mu

potom

:

tebe

po

zvolal prin-

odpovdi Co

esku

nco

Ty pi tom

chce, ani

musí

ti

Tys to

nemrkneš.

Kila bara dukinek ?

odpovíš... no, co vyvedeš, jestábe?"

je

ptají?

— a ty

— —'^ Ale já nehnul oko

Pitom

pyskem.

ani

za principála na Indiánku

moje

ala

57 S>

hlavou

rychle

Ale já nevdl, co „Já ku: Kila principál, a

a rtoma

pokyvovati to

skloazlo

—a

ta za-

hýbati.

znamená.

bara dukinek?" zahuel zas

ruka jeho

vlas

mi pitom do

vjela

a tepala mi hlavou, až mi

týlo praskalo.

Já se dal do hrozného kiku, a vedle vozu pustil. zaal Turek štkati. Makotrus

m

„Budeš mlet, havrane?" rozkikl se pitom, až mi

uši

na

zlost

hlasem

ped

dívicí.

m

tlouk'

u sebe barvu

Turku

a já

— a já — alou, že

na svého tyrana.

zvolal nejste

se vás

pjdu

s

zase

popichoval stud

v

bolesti

otec,

abyste

jsem

mj

neprosil,

abyste

Dejte mi moje šaty a

podržel.

Turkem radji

mou

m bílou

žebrotou.

sem!"

Turek, jemuž trvalo,

m

osopil se

„A nebudu mleti" hnvu — „nebudu Vy

—

již

vyskoil jsem ve svém

I

!

hoela

pak jsem zesrdnatl

Turkovým, a pitom

mladou

kout, zaal psti a

a

mn

Ale ve

zalehly.

nelidské jednání,

jsem

to

bezpochyby už tuze dlouho

na nj

nepromluvil, akoliv on

sám skoro poád po mn krk natahoval, stál na mé zkiknutí skokem na vojnici, potom na kozlíku, a v okamžení na to v budce pod plachtou,

— ~^ nic

Si-

málem

starou Báru

byl

že

nedbaje,

58

porazil

a principálovi zrovna do klína upadl.

Stará veslovat, a

leknutí

rukama na sedadle šastn

svou porcí

nedopálený

svou

Jidáši

nho.

„Nemžeš

napravovala,

—

i

principál

máš jedenkráte

hodinu?'^

bláznivou

poád

se

šklebila

na

Abych jen svým huením pokazíš!"

dát trochu pokoje?

co

neml

Ale Makotrus její

emž

pi

utržil.

,,Vi,

zase

se

se do klení,

dala

zachytila,

v povtí

nohama

zaala z když

voliké laskominy proud

výmluvnosti poslouchat, a hledl pln podivení

nhož by

na mne, u

mou

byl

se

odporu nenadal.

takového

eí

mu

že

tak vyšklebil,

bylo

zub

zažloutlých

Turek do vozu skoil, zdálo jeho

mého

—

totiž

po

sáhl

I

valit.

celou

stály

adu

vidti. se,

pohoršeného

smrti

mezi

Ale Turek

pítele,

mi

mu

velkých,

Teprva když

že by se chtla principála

— vy-

své srní nožce a zkiknuv

žlutosrstého

petáhl.

nejdelší

jeho

dopola vypouleny, a hoejší pysk se

po tabáce

žlu

do

Oi

rozpáhl

se,

na

aby ho

vklouzl mezi nohy a vy-

ceniv tam své tesáky na Makotrusa

zaal zlostn

vreti. ..Nebité

ješt pidati

—

zboží hlídati."

mého

Turka!"

osmlil

jsem

se

„on vám nic neudlal a bude vaše

— —es 59 Principál se nui

i

iia okamy,ii\ zarazil, rui\a s

pak

sklesla,

pehnul

se

hrozného

a dal se do

s).

svein

Já

otevel

ústa

tak se smát jsem ješt jak živ neslyšel.

oci

~!

„Hahohá

vku

—

je

to

k prasknutí

!

—

lo-

všechna žebral"' jektal mezi svým

puknou

—

chechtotem. ..Takový komár

kue

nedoscíplé

to

na

smíchu.

no/I
sedadle

—

to

vrabí pírko

mi

se

to

chce

—

protivit!

Hahohá!"

A

pitom

švihal

ped

poád

srní nožkou

ze slámy prášilo.

sebe, až se

zkikla

„Ou!'^

na

stará

kon,

zastavila,

a obrátila se pak do budky.

„Já ku,'" zaala na Makotrusa. ..Pišel o

Xemžeš

kousek rozumu?

poslední

svou moudrost jinak sdlovat? Já chceš, abych

principále,

t

jsi

tomu dítti

ku —

moudrý

nauila být moudrým

taííkem?-

„Ah

—

ah

— ženo

Šalomounova

nyní Makotrus, a strhnuv

zaal

epici,

že

jednati.

Jak

všecko

se

Pitom koby liti,

si

se

ped

nechtl

bych

se

vykoná švihl

jen

—

hlavy

starou

podle ti

s

klanti.

pravidel

tvé

..Nemysli,

moudrosti

se

—

MCj^éro

— jako

na másle.

'^

ješt nkolikrát do slámy, ja-

chtl poslední zbytek hokosti na

a pak

spustil

koženou

mocná

líbí,

všecko

I"

svou

obrátil

ke

mn

ní

vy-

tak pítuln, jako

;

— v

byl uinil

máv

háji,

syn a

60

když

Siže jsem

zaslechl,

kra-

— ubhlec.

vyuoval

I

-eg

m

zas jazyku

i

zpsobu mou-

eninskému, a já zaal pomalu pochopovati.

Povoz

jel dále,

my

sedli pokojn na svých

Turek bžel vedle

místech, a

koní.

osad

po polední dorazili jsme k první

Asi

bylo to hezké

zaátku

u

msteko.

Stará zastavila hned na

hospody,

první

vyskoil

Mokotrus

z vozu a šel se o žaludek svého spežení lidí

sedl

i

svých

zstala sedt na kozlíku, já mladou Indiánkou v budce. Stará

postarat. s

hledli

I

jsme

hodnou

bychme mli jeden

chvíli

na sebe, jako

druhému mnoho co

a já bych byl s tisícerou

chutí

kdybych byl indiánsky uml.

povídat,

ústa otevel, jen

esky

—

tomu ne-

to mi rozumla, a já tak nesml ani mluviti byla po dlouhém vysvtlování principálov ko;

nen

i

stará Bára na srdce vložila.

se cviit v mlení, abych se pak snadnc" neprozradil, že. z

ní

a

pak se

ouzkostliv

Konen okolo

se,

mla

rozprávku zaíti; ale jakž bych

uml?...

vozu

bála

oima

skoila

jinými tak

eského koene pocházím.

Také mladá Indiánka, zdálo chuti

po

Musil jsem

ped

staré

Báry

veliké

byl roz-

jí

— alespo

házela. stará

popocházet,

s kozlíku

jakoby

se

a

zaala

chtla

po

— ~<S dlouhém hnula

„Neboj se

—

moha

Byl

se

ni

u sladkém

okamžení

ve

pihodilo.

nic

vytržení,

ne-

zpamatovat.

ani

jsem skrz naskrz pohnutý. zašeptala dívka, jakoby se hlasitého

„Pst!"

mé nenadálé

výbuchu koutku

bála,

radosti

kríc, aby

se

ji

prst na

položila

bylo,

nijak z

sladkou útchou.

Mn

veselo a u srdce

tak

semnou dobe

na

oím

vz

v hospod Šlo to

herky

—

lehko, jako

m

m už

by

nic

nemohlo. To po-

potkati

mám

na blízku

nás

nechtje na odiv

postaviti,

a obstarával potom

pak jsme dosti

jeli

zostra,

staily — šlo

Já nemohl

veer!"

až

slov naplnilo

která

duši,

myslí.

Principál,

volaným

že

—

vidti ne-

bylo po nich na mysli tak

postrašiti, nic protivného

cházelo z vdomí,

svého

a do

vní

„Ml

ústa.

Tchto nkolik nepatrných

jídla

e-

pomžem!"

oba

si

by se nebylo

v prvním

chopila

nazpátek, a sedla

zase

hledl na

ale

my

však

jako

koutku,

Já

mn,

nejkrásnjší

tou

a zašeptala

Potom se naklonila

svém

okamžení na-

tom

moje sousedka rychle ke

mne za ruku :

V

narovnat.

sezení

86

štinou

61 S>

poznati,

to ale

bezpochyby

nepo-

nám

trochu

pinesl

kon. Stará

jedla

dále.

to jest:

pokud hubené

samými polními cestami.

kde se nacházíme,

nebylo možno, po vkolí se rozhlédnouti.

nebo mi

Když

zaínal

se

stín

dloužit,

pirazili

jsme

zase k lesíku.

„Hojahó!" zkíikl principál na starou. ..Zadrž,

moudrá

kapitolo

!

Cesta je

—

Museli jsme

jsem

mohl

se

Pak jsem provádt Slo

tedy

trochu

se

slézt,

roztáhnera.

byl

a já

mechu

vonném

na

že

exercírku

mluvit, sedat, vstávat, tancovat.

jako

to

na drátkách. Já hledl pitom na veer. Mako-

na mladou

pítelkyni a myslil

trus by

byl mohl okolo prstu otoit.

m

ohívala

zase cosi

Stará

rád,

protáhnout.

mouenínskou

musel

ale

—

Zde

do tmy dolezeme pod stechu."

dobrá;

nadál, skákal a

—

skvrnatv pes

—a

nežli

jsem se

štkal okolo mne žluto- a ernoobarvený Turek.

Makotrus byl v dobrém rozmaru a pihýbal si

kteráž

z lahvice,

Pitom

m

ráno

omámiti

pomohla.

chechtal a zpíval, arci vše dle svého

se

zpsobu. „Hojó, stará!" zvolal v proudu své rozkoše. ,,Co myslíš, není-li to

se

a

te

Mouenína

obrátil

požehnaný den? Co? Kdo

Co? Indiánku vám povídám, opice!"

našemu gabinetu vyrovná? pak

se

eského,

— hahá! Ale

sice

to

odemne k Indiánce —'„ani slova !

hahá!

v tom

neznám žádné

žerty, kulíšku!"

Pitom

m

zatahal za ucho, až mi oci slzely.

—

63 Sž—

lezli

opt

<^

Když jsme kolik

hvzd Pomalu

jsem mohl.

se

Báru byl

Principál

a podimoval

—jak

potu

o

soudil:

Ta sedla

bylo již

n-

mne

vedle

jsem

mladé

laková tma, že

na kozlíku rozeznati ne-

umlknul

zatím

podle

zdravého

chra-

nebylo

pocitu.

pítelkyni

ve svém koutku jako bez dechu.

Stará Bára hledla žení,

kolem

rozložila

starou

ani

vz,

na

na nebi.

zkušenou rukou spe-

si

by

tak jist, jako

a sice

samém

bylo o

to

poledni.

Konen

jsme

Bylo

zastavili.

to

ped hodnou

ze své dímoty.

hospodou. Principál se protrhl

,.Jsme u hnízda?" ptal se hlasit zívaje.

„Chovejte ohlídnu.

se

kzlata!

tiše,

až

—

se dole trochu

•

Potom

lezl

dol. Stará uinila totéž

zaali pak mezi sebou stran noclehu

V tom m vdl v prvním

vzalo

nco jemného

okamžení, že je

to

—

a oba

jednati.

za ruku.

Já

naše Indiánka.

Ona

se byla totiž rychle ze svého koutka vzcho-

pila

a rychle

„Já do ucha,

a

nejsem jež

vely dech

lidé

ke

až

nejsou

žádná

byla její

moji

Toníku; však my

mn

samému

Indiánka,*'

šastn svými ovanul

rodie. si

si

šeptala

ústy

tváe, moje

Nemj

poražem."

pisedla.

žádné

mi

nalezla,

—

„a

ti

starosti,

—

—^ kdyby

„Ach,

by

nebylo

— tebe,

S>^'

Bh

Pán

to

„Mn

jsem bezdky.

64

vzdychnul

dal!''

— a kdy-

se zde tuze nelíbí

má

milá

pak

jak

ti

í-

kají?" ,,Petronka."

„Kdyby

—

Petronko

milá

nebylo,

tebe

já

bych skoil v okamžení z vozu a bžel bych, kam

m

by

oi

„To

zanesly."

—

omeje

se

do

zde

ti

asem

ale

ne

—

pokej,

nco

líbit.

t

udlalo

stará zas

vyvést, nebude-li

Jenom neokazuj, že

principál

divný

je

a

stará

Já bych jim byla už sama

nevdla

tebe

by

to

až

jsem kam.

nepamatuji a jiného na

se

te mám

Ale

—

divnjší.

utekla,

rodie

doby

té

nelíbí

ješt

ráda

ale

pak se dá spíše

zde

ti

nynko

kiku;

daremného

se

—

nejde

— te mi bude

svt

Na

své

neznám.

veseleji. Prin-

njaký as o tom, že by rád ješt nkoho ml, kým by lehkovrný lid šidil; mluvil

cipál

to

m

moci

také

nkomu

už

zdržovalo,

,,Sotva,

zdali

se

že

budu

pispt."

„Ale co pak

ví,

myslila jsem,

m nehodlá

nebo nám ti

to

principál otci navrátit ?^

musíš

celé živobytí

pomáhat; a kdo

konen

nezalíbí,

že nebudeš chtít ani odejít."

V

tom pišel podomek

se pošoupla

zase do svého

s lucernou,

a Petronka

kouteku. Pak jsme

dvr

na

vjeli

pažení,

pod kolnu, a když

vlezla

nám dol. Pak kterouž

byl

nás

odvedla

principál

možno ped oima

kon

byli

vy-

zase na kozlík a pomohla

stará

malé komrky,

do

aby

objednal,

nás

co

ježto za podívání nic

ukryl,

neplatí.

Sem nám

Hospoda

polívky.

a kdo jen „I

m

mile

mohl, boží

ty

A

piva,

misku

povídaek,

plna

pišel se na nás podívat.

umuení!"

zvolala

samým

a

málem žbánek vedle nevidla,

hned

žbán

dveka

máslem a

s

byla

zahlídla,

jakživa

hospodská

pinesla

domácí holka chléb

první,

jak

podivením byla by

„Tot jsem

stolu postavila.

jsem pedce v Praze!

a byla

jak pak ta ubohá duše jí? co pak

pije?*'

Druhá se divila ješt více, a treti utíkala ze dveí, když jsem se k ní náhodou piblížil.

Mn

zaínala

se

dveka

byla

„Dobe mysl

tak,

to

si

—

XIII.

„tak

mžete

principálem,

kotrus

ta

pitajeným

ohlídnuvši

a když

líbiti,

ekla

nejlepší

stará.

.,

medicína.

Veselá

Jenom

esku. Když vás nikdo neslyší"

se nevesel po doložila

historie

hochu!"

svt

na

je

ta

ze dveí, dal jsem se do smíchu.

to

mezi

spolu

esky

držte jazyk

má erstvou

—

dív se pozorn tyrma oima, stranou:

hlasem,

ruku.

zarepetit;

ale

pevn za zuby. A ped jinými 5

ped Malidmi

nesmíte

se

dokonce

už

ského plemena:

to

prozradit, že jste z

byste daleko nepišli

—

emy

a

8 vámi."

Když

jsme

pišel Makotrus.

— líil

kovn

se

zaali

asem

tím

na hejly a vyhazoval

byl pln rozkošného rozmaru.

ku

chystat

On sedl mezi

Tváe

spaní,

v šen-

Te

udice.

jeho se jenjen

tpytily. ,,

Housata!

cvrkové!"

—

„nynko jdte na kut

zaal

nám

k

—

ale zejtra dejte pozor.

Zde bude dobrý lov. Já tm zdejším medvdm namazal tolik medu okolo huby, že musejí pijít, aby ho také do huby dostali. Jen rozum do ruky

m

— ty

moueníne!" za

samou laskavostí andlíky zpívat. „Ty

doložil

ucho,

budeš

nejvtšího odbytu. Budeš-li se

udlám

ti

moci tuhle

radost: s tou

nauím

t

ke

mn,

že jsem mít

dobe

a tahal slyšel

bezpochyby

držet, krtku

indiánsky,

veverkou rozprávt."

—

že budeš

-S

67

(oi

5.

nm

kabioet a v

IVÁM

eesky Jazykozpytec*

Já

sice

až

podnes nevím, jak Mouenínové

spávají;

ale

co

se

první noc v té

mé osoby týe,

kníže. Stlaní bylo dobré, na

a

mkká

poduška;

plachetkou

—

sebe

nm

pikryti

to jest:

vedle

položili

spal jsem

mouenínské maškae jako pravý

—

prostradlo

silné

jsme

nebo nás

Petronka a já, a nevinná,

lehkou

byli

dtská mysl

je

nejlepší ukolíbavka.

Stará se brzo do limbu hlídal chvíli

vedle

bez

uhnízdila ;

vedle

nás a zabrala se

principál se uklidil na

nho,

a tak

protivné

vz,

jsme zstali

dohlídky.

a

Turek

oba

zas

Byla sice tma, ale

tu mluvilo jen srdce, naše bylo práv dobe oi nezstávaly na malovaných tváích viseti. Ve mn se zaal nový život probouzet. Až to

po byl

;

dnes

neznal

jediný

dvrník,

mrou spláceti co

jsem

lidské

své dtinské srdce otevel

to je:

;

duše, ;

které

Turek

byl

bych

mj

on sám nemohl mi ale stejnou

nyní teprva zaínal jsem poznávati,

když má

lovk

duši, do nížto

mže

sám

—

—

68 6>

'S

sebe jako peliti, ale náhradou zas také z ní ástku nabyti.

My

se za

a žvatlali, a drželi

šeptali

ruce,

až jsme sladce usnuli.

Jak známo,

vyspání

dobré

je

ten

nejlepší

prostedek k zaplašení všech trampot a vrtoch; já to poznal na sob hned píští ráno. Byl jsem jako

vesel,

ni

zuby

dostala.

abych

trusovo,

mi

zkabonilo

jsme

se

jal

ano

pro stlaní,

esky

chránil

probleptnout,

trochu jasnou

svou reverencí

starou

Byl jsem samoten, a

Pak

šel

ale

udlat,

pipravovat,

kabinet

a Petronka jim musela pomáhat.

ouzko, stýskalo se mi.

oblohu.

Konen

exercírku.

msteka

pedstaveným se

se

zase

malou

drželi

potom

dovádl jsem, zaal jsem na poskakovat, že by byla málem Jenom nové rozkazování Mako-

dveka

cenit a

psotník

ve vod,

ryba

a když pišla

Mne

zaveli.

zaalo být smutno,

tu mi

Zpomnl jsem

si

na matku,

a slze mi vstoupily do oí.

Nyní teprva že

si

pišel

poíná vcí

—

nyní

hlídávala,

jak asto ji,

jak

za

nyní

jak

tak bývá

vážit,

teprva

oima

pod jejíma

ra

—a

když

se

nejlépe,

mi

mi i

o

lovk obyejn,

n

suchou hubou že

zdálo,

vidl

jsem

dobré kousky

—

mne rány snášela pláe ...

bezpochyby

i

a

mi bylo ji,

jak

strkávala,

vidl jsem

chut

byl

—^ 69 S>~ oknem

bych a

Petronku

kdybych

vyskoil,

A

nestydl.

pak

— vždy

te

nemohl

opustit!

Z hnvu

zaal dlat

jsem

po rukou a skákat po

vešel, aniž

jsem ho

kové kousky?

Pak

hodil

„Umíš také

ta-

alespo se brzo docviíš."

;

mne

na

do

principál, jenž byl

zpozoroval.

IVo tím lip

nesl

kotrmelce, chodit

židlích.

„Hohaho, kamzíku!" zvolal

nárui a

nebál

byl

se

jsem

plachetku,

vzal

kabinetu, aby

svého

m

m

do

nikdo

nespatil.

To

bylo v sále,

djná

mládež

kde se

msteka

z

asu

nedlního na-

v rozkošném

a milostném šouchání kochávala.

dupání

jVyní tu

stálo

stny nkolik stol, na stolech z prken to všecko bylo pokryto zeleným, dvoje stupn podle

—

ale

hodn

již

vybledlým plátnem, a na tom byly rozloženy, rozstaveny poklady

rozprosteny,

kotrusových

Já vzácnosti ptáci

Ma-

truhlic.

oi;

otvíral

—

celé

rozliné

pro

ady

mne

to

podivných

byly nevídané mušlí, vycpaní

velkosti a rozmanitých

barev, je-

štrky, hadi a jiné nestvry ve sklenicích, nkolik

tvernohých zvíat se sklennýma oima a nkolik

hromádek podivného kamení.

„Te

vezmi

všech sedm

kasáku!'^ zaal ke

mn

smysl

principál

do

hrsti,

hlasem pi-

-~<S 70 dušeným, „aby

ses

Hle

vk

nemu

Já

ped

mozku

nic

nco

—

nadarmo

nechci

rozhazovat.

tebou

pochytil.

lo-

nadarmo; všecko

mže

tedy, konopásku, abysi

neuloží do

výrazným

velmi

nauil.

zkušenosti

své

perle

píedce

proto

ale

—

:5i.

svým asem užitek pinést. Tamhle je tvé hnípitom ukázal do kouta, zasteného jazdo" ale sem tam již dravou oponou, malovanou, kousi

—

za

pak

jsme

nížto

s

Patronkou

tvé

je

ei

tam

hnízdo,

pozor

dávat.

budeš

tiše

Uvidím,

co

zstati

ukryti

poala

museli, nežli se produkce naše

— „tamhle

sedt

a na

se

na

ti

moje

pamt

pilípne."

zaal

mi

JVato

svém kabinetu dlat roz-

o

liné výklady. Já ovšem poslouchal,

i

musel jsem

na dosvdení, že pochopuji, také hlavou kývati;

mnohé mi pedce nechtlo

ale i

byl

jsem

bych rád

echa

nco

prozradit, a

to

jsem ješt neuml.

a

chystaly

Stará

prohodil

sedla

mj

likým kusem plátna, na

avšak

nesml

na

z okna

to

nmž

se smluvit?

zatím

stíhaly

šily,

vystril

Principál

hlavy,

mouenínsky

Petronkou

s

šat:

do

jaksi

—

na

zemi

a šily

tyku

zas. s

ve-

byla zvíata všech

díl svta v nejpodivnjších podobách vyobrazena. Vítr tím

zaal

jakoby se

ty

pkn

houpat, tak že se podobalo,

nevídané tvory

skuten

pohybovaly,,

— —^3 a v okamžení

Makotrus

Po

zvda-

hejno

ruky starou

do

vzal

nahnul se z okna a zaal

polnici, biti.

53

ped hospodou

stálo

A

vých divák.

71

tepetavé trou-

troubení inil oustní provolání. Zval ne-

shromáždné mnohovážené

jen všechny pod okny

diváky,

ale

píbuzné,

vzácné

jich

i

a strejky, a všem

své

vzkazoval

milé

tety

poru-

uctivé

ení, aby se pišli podívat na vci, kteréž nikde jinde

nespatí,

pouí

—

groše

— „jenom

kterými

potší a mladí

staí

se

—

a to všecko za babku

za dva, za ti

co jsou persony od stavu, dávají

po desetníku."

Na

podobá

oko

urážce;

a

patrnosti

nebo

užitek,

samolibosti a

Slovem censtvem

lovu

malého

a

vdl,

— v nm jídle

Bára se

a

hojným potem vedle Principál

ml

plny

na

velmi

ruce

nebo musel vzácné kusu

a

vedle

líbezn

ježto

se

na

dosti

talíi scházely.

kabinetu;

provázet

dvem

ke

se

kusu

ke

dobrém

o

v pravdu pecházet.

dvoug-roše, ní

editel

divadelní

proroctví

posadila

a šklebila

desítníky

jak se svým obe-

byl

verejší jeho

stolku,

všechny

—

marnosti.

Makotrus

zaalo záhy po Stará

skoro vždy

se dotýkal velké lidské slabosti

zatoit

—

pokažen

:

pídavek ne-

poslední

se

ale on pinášel

díla i

okolo

svého

sprosté hosti od

všecko

dkladnými

— —

72 S>

'CS

K

objasovat.

slovy

do parády

dným douškem

byl schváln jako

si

naernil a jazyk

ho-

V

ruce

z opletené láhve navlažil.

ernou hlku, aby mohl

dlouhou

držel

tomu

mohutné kníry

dílem na

své poklady okazovat, dílem kluky odhánt, kteí

—

se ve své horlivosti

také

kterouž ale

stolm až na samé vci

ped výroními

nepohrdnul

žádnou

svého

zpsobu

skými

nco

kolem, jako

vyzvánjí.

svátky

píležitostí,

dvorného

Pitom

kde se mohl dle

ped

zablesknout a

vtipem

ke

arci jeho huba.

okapu a huelo

z ní teklo jako z

když

—

dotírali.

mla pitom

Nejvtší práci

To

lovk nkdy

všeteností nazývati mohl

nestydatou

špryraovného

nebo

ženpro-

hodit.

Abych uinil

dokonalý

výklad,

zpyteckých

to

bych ku každému slovu

tváe

pivsit,

jeho

nejhlavnjší

znla

pvab

i

popis

jeho pírodo-

netroufám

;

musel

jakousi hudbu a obraz

nebo práv v tom vzel

jeho expliky.

Obyejnými slovy

asi takto:

tená

fLaskavý

šrotovaný

sládek

panský ková s

si

dlouhými

dvata

s

auditorium.)

pomyslí, že tu stojí vy-

svou

tžkou

polovikou,

obecní babikou, dva, ti sousedé

šosy,

a pt,

si

se

ti,

šest

tyry napoád

kluk

—

tedy

dost

šeptající

hluné

!

—-S ,.

—ješt

Vysoce vážení pánové

—a

vážené panenky

pry

oy—

73

snad

vy tam lehké zboží

neod-

— kluci,

ohn! — tuhle se opovažuji prezentovat nmžto mohu na své svdomí doložit, jakž my uení íkáme." uiiykus

od

ptáka, o

že je

—

„Tohle?"

prohodil

mezi

^Na mou vchu, to neumím podkovu ní-li to

áp ? má

ten chlapík uštípne

To

je

—

tím

s

má

že

nadu-

veliké

— žádná pochybnost — Panenky — nechote tak blízko

vdomosti. Cáp

jaký

ale

pibit, ne-

áp.^

^Dobrá! Pán okazuje, rální

ková.

panský

to

to je

nco

dlouhý zobák a rád

zatrolencem

áp knžny

dobrého

nejsou žádné žerty.

Drahomír}'."

„Co? Jak? Drahomíry?"

znlo

kolem,

to

a všechny oi se vyvalovaly.

„Té

zlé

draice

s velikou vážností.

— ano!"

fousái a zaezaní pohané

rozliných

nli;

boh

každý

si

;

mli

a jiných tret, vybral,

chuti, a proto jim šlo

míra,

doložil

Makotrus

„Starodávní Cechové byli divní

ta lítá ertice,

co

asi

pl

kopy

kterým

se

bylo

práv

mu

kla-

po

k duhu. Xaše milá Draho-

mla pej

nejradji

ápy,

a tenhle byl poslední, kterého na zvláštní poctu do

veliké

stíbrné

dortiky krmila.

klece

trnáct

zavela a mandlovými dní

na

to

se propadla

"

—

^S

a áp pišel te tomu bude i

s ostatními

san

— „protože

sjela,

už

ož— vcmi

osmdesát

asi

„iVení-li to dýl!''

sousedy

74

"

do licitace

let."

ozval se na to jeden mezi

po

není

do

díe,

které

ta

Dokud byla moje

ani památky.

Voršila na živu, byl jsem s ní nkolikkrát v Praze,

zašel jsem

i

horu na ty

„Snad cila

mu

jste

pokaždé tam na-

schválné

si

Hradany

—

kmote"

pane

nemyslil,

— vsko-

do toho sládkova ....

—

Ze by se Drahomíe ješt jednou

„Co, paní kmotra? historie

o

byla mohla

opakovat?

I myslil, paní kmotra, myslil!"

hnviv

Bývalá pítelkyn paní Voršily se odvrátila,

muži se smáli, a Makotrus mluvil dále.

„Tuhle, moji vzácní hosté uhni

od

ptáka

— prosím,

kola,

dobného celý

sic

t

aby se

nenajde

vzácné

svt kíž kižem

mluvil

staí

oko,

mj uený

Makotrus

Cechové

na

dal

dále.

tuhle

pozor

To

doložil

pane

—

„To

je

praporci

Bruncvík lva pinesl."

knoflíku,

—

—

je

tam

okazuji

nco

auditorium,

prošlo!

„Obyejný ostíž !•• drazem.

„Na

— ty

pejedu!

po-

a

kdyby

s

velikým

—

ková

jenom na oko," orel,

mívali,

kterého

nežli

jim

— --S

75

o)'

„Divná vci" podotkrÉul nyní sládek, hlavou semíani orel

kývaje.

...Já

od jakživa, že je

.slýchal

mnohem vtší." býval

„Tenhle tolik

ono

set

nám

se

také

ten je tuhle!

akoli

ale

budeme

až

povede,

práv

si

z kterého

za

Však mít

na zádech. Obyejný orel

na tom

je z hnízda,

ale

se scvrk'.

že

divu,

tak

kížk

ješt nkolik

vtší;

také

jindy

— není

let

—

nezakládám,

nebožtík Bonapart

si

orly na své korouhve nastrkal."

Podobným zpsobem vysvtloval

svoje

ty-

—

vidíte

nohé vzácnosti. „Tuhle,

zvíe

vysoce

moji

— vy, skokani!

tedy váni stáhnu kži, osly

bez

po

vodit

!

a

—

ono je

—

to

pokoje,

budu vás jako odené

ekl obyejnému

podobno jako vejce

ška podvodu

— nedáte-li

tuhle

povážení

dalšího

Ovšem,

ník

svt

hosté

vážení

tam dole

je

by,

zvíe

—

lovk

že je

to

liška.

nepíteli všech

vejceti

;

kur-

ale to není

je liška moudrosti

— to

li-

je ona

Ezopov kronice psáno stojí, že pknými hrozny, ponvadž jich dosáhnout nemohla. Já ml ješt nedávno také nkolik tch hrozn ve svém âbinetu; ale poslal liška,

o

nížto v

opovrhla

jsem je na

kteí se

dkaz

proti

své úcty

pánm

opravenému ízení

z Mudrcova,

vlasti

své pro-

—-a pijmouti

a

hlásili

76

Q— ponvadž

nechtli,

je

prý

ješt zralé nebylo."

V tom zpsobu David

kterým

to šlo

Goliata

stevíc a veliký kus

ml

pak

dala;

tu

Sodomu pa-

která na

síry,

Zižkovi druhé oko

která

tísku,

vypíchla, a kus

ml kámen, ml Pemyslv

poade. Tu

zabil;

erveného

plášt, v kterém

Václava tvrtého na popravu chodíval byla

smsice divných

to

—

kat

slovem:

— a velmi pamtihodných

vcí, když k nim divák hodnou porcí víry pinesl.

Já poslouchal v koutku za modrou oponou a vykukoval

Srdce

chvílemi

kováe,

nejpilnjšího

hodinkách

dravou

skrze tu

pitom klepalo jako kladivo

mi

nebylo

;

to

kývátko

anebo

radostí, o ne

!

—

záclonu.

v rukou

na malých to byl

ohlas

náramného strachu ped nastávajícím okamžením.

Já vdl, pijde,

si

m

principál

bude

mi šla kolem.

hlava co

že

že

mi

toto

na

odiv

Ozývalo stavení

jsem pojmenovati neuml

Konen vzácností

konen se

nco

ve

zošklivovalo

mn, a

co

byl to pirozený stud.

byl principál s explikací vycpaných

hotov.... a oznamoval

njší poklady

mne

také pro

vysvtlovat

okazovat,

—

svoje

nejhlav-

mladou Indiánku a moueninské

pachole.

„Koráno davé

hosti do

pik!" zvolal na

plkola

to,

rozestavil a

když byl

zv-

malý bubínek

6>—

-—es 77 ruky

do

s rolniékami

a na ta slova

vzal

—

„koráno pik!"

Petronka

rozhrnula

—

záclonu

naši

vybhla drobným, lehkým krokem ped shromáždné diváky, jichžto poet se byl o nkolik duší

a

rozmnožil.

— I"

Ah

Ve

všech

ústech

když se

dve

temi hlubokými poklonami hostm

—

presentovalo.

A

Mla

zaznlo

—

,,Ah, ah

Petronka

stála

podívejme se!"

skuten

sob podivn

na

hlasité:

za

podívání!

sukniku, ve

strakatou

vlasech dlouhé barevné peí z indiánských pták,

na na

takovétéž

náušnice,

ramena

outlá

tváe,

na

se

nichžto

všechno se

které

K

padaly.

cizozemské barvy leskl

ným

lesknavých kamínk,

rukou a na krku plno

pitom

jí

tomu

houpav až líbezné

její

lehký

nádech

— ty

významné

na ní shodovalo, co

ji

nevídané

oi

—

mohlo pvab-

zjevením uinit.

Makotrus dtinství

—

jak

chycena,

lhal o

jak byla

pes

všechno zkusila mimikou.

V

„Umí

—

nešastných píhodách i

s

rodiemi v daleké

moe

uprchlá a co

a Petronka

to

jejího

vlasti

pitom

provázela živou

tom byla už dávno vycviena. ta

holka také

esky?"

ptal se jeden

soused ve své prostot.

„Ml chytila,"

jsem pouil

s ní veliký

ho

kíž, nežli

principál, jejž

nco

po-

pi mnoholeté

— —S

78

6^í-

rozpak nepivedlo tu chvíli tžko —

zkušenosti nic tak snadno do

mluvením

„ale s

a poslouchat

to,

nebyla by pro vzácné hosti žádná

"

pochoutka

„A pioby najednou

se

lovka,

ješt po

jde

to

jejž

mezi

jsem

byl

smysl

neml

pišel k vli

prvnjší explikací

mezi

knžn

byl

kterého

zub z kance, a

jakožto

Kaši

nežli

rovnou

—

ve od

anebo

za uši uchvátil

Bivoj

dárek

outlý

bj^l

cestou

Evu zavedl

byl

se,

vzácnosti, a že

vcem,

had, jenž

který

pocházel,

toho

Zdálo

zahlídl.

vycpané

pro

ozval

pocházející od

hostmi,

docela jiným

uložený

špiritusu

love?"

šumný

nebyla,

hlas

netrpliv sem tam pecházeti že

;

lásky

své

pinesl.

Byl

elem

holým

kabát,

s

esanými,

ernou

pentlikou

mu

ježto

jako

myší ocásek

hustým oboím tanily Tento

lovíek

když

nechtl

esky

umí.

„Jazyk mluviti,

lovíek

malý, suchý, asi padesátiletý

to

v šedivém

Makotrus

eský

staženými

na

šiji

mu nepokojn

pozvedl

tedy

okázati,

v ústech

nazad

a

této

padaly.

hlasu

jak

svého,

Petronka

dívky," jal se píležitosti

k porovnávání podobnosti hlásek v indickém a a

mže

vésti

Pod

dv erné oi.

„musí poskytnouti velekrásné

vanském jazyku,

pi-

vlasy,

slo-

k nejdležitjším

~'g; 79

S?

výsledkm

ohleflem jazykozpyta, nejdIe/itJHÍ to

vdy

nebem.

pod

Xebo, jakož vbec

náleží jazyky veškerých

vdomo,

vtví slovanských k ve-

likému kmenu indickému.. " „Ale,

kantore!"

pane

milý

ale,

proti

tomu panský ková, jaksi

byla

produkce

vidíte

si

si

„O již

ml

aby

Perune

tchto

lovíek

—

Indiánky petrhla

mladé

už zase jednou do huby? Kdo

živ vidl,

m

ozval se

rozmrzelý, že se

jazyk vtve?"

— ty

rozenc!" kabát a obrátil

zastesknul

beotických

v šedivém

pozbav

hromovládnoucí!

pak

se

zase k principálovi. „Ty pak, jaroduchý tajností

„ne-

jakt-

to

zpytateli

—

ty nám svtodjné pramluvy v ryzích jak s tch rt perle našeho

zahalených oku nezasvcenému

jen okaž, jak proud

ústech

a

hlaholí

jazyka kapají." „I 10 aby

kovadlina

palice!" rozdurdil

se

kantora dávno jaksi slyšel,

a

posti

aby

s

jazyka

nabroušeno. „Kdo

kapaly!

perle

se

to

nenazývejte,

nyní Makotrus.

starý kantor vlastn chce,

hlavn

kterýž to

lidská

ml

na

jaktživ

Samé

hlou-

daremné zdržování!"

„Zdržováním ozval

vydržela, a ne

opt ková,

o to,

sice

ale

jemu se jednalo

aby v kabinetu

povstala, a na to mohl kus

uená!" nevdl, co

hlavo

On

žádná hokost ne-

ei

odvážit.

— „Zdr-

—

—S 80 žováním

to

nenazývejte, hlavo

uená!"

každá otázka

svou

„jelikož

tedy,

S>

každé skoumání

s

se

patiným vysvtlením

mj

konalému poznání pivádí, a aby se

stojí,

— ohledat

rukou vzaly sti

—a

všechny

kdyby

to

jak tento vysoce

A

zadušovat!

indiánské

to

do

pamtihodno-

vážený muž povídá,

v skutku

vydávají; — já

mohu na

se

protož myslím, že nebudete jeho

zvdavosti za

zlé

pokládat,

když by

vci na grunt pohledla, aby vdla,

ráda

modré a co zelené;

ale doufám, že svou

co je

zvda-

zvdavostí do jednoho uzlu svážete

vost s onou

a

za

oi

slovácké jazyky byly, kteréž,

i

pepodivné vtviky to

—a

a

vzácnosti

jen k do-

gâbinet

sebraly

síly

pronesl

odpovdí,

v pátelském

mému

obejmutí

záda

gabinetu

okážete." ,,Ha,

mj

posrubný bohatýre!" zvolal na

kém

roznícení,

piv, tiskl

že

jsem

pibhla duše

chyplných a

porozumíme

!

se

to

staec u

veli-

,,

Sláva

bohm

ve vás nemýlil!

m

— jako

plodný vladai nad panskou kovadlinou" se

s

blaho-

Jediné

pesvdilo, že mi v oupedbhun dob útduchaopojných. Však my si ješt Vy pak ale, pane kmote a hluko-

mrknutí oka vašeho strety

hlu-

k Makotrusovi pistou-

a rychle

horliv ruku jeho.

zvstným,

mj

velevhlasný sourodáku!

lahodným usmíváním

k svému

— obrátil

odprci

—

— ^nebojte

že bych zamýšlel vaše radosti zkra-

fse,

covat.

Uznávám píedobe,

remné

bolení

o Hindech

nebo

i

Medech,

o

kladu

pi

hlavy

za

to

si

Alanech,

Farsech,

Afg-anech,

zaínati

—

moha

vás

že

vaší moudrosti nechati. Jen se nehnvejte.''

„Nu, nu

ková

moude

se

—

vd. Já

,.

Já

se

smyslu, abychme

slovanských jste

zpytování

záležel

také

se

— „a

když

moudrá odpo-

— já

osmlím

—

dmyslu brány zatím kousky

pojednáme

Ona

ped

ní

doložil

až bude ta

nemá beztoho žádného

vkovitý prach

s

jazyk

nemohu ješt íci slováckých, stírali

na

a zlatým

sanskritu otvírali.

pro ty zemorodé o

dkoval

srdce!"

a pijdu,

bezpochyby

prvé

ekl

se

k principálovi a

obrátil

tupohlavá láje pry.

jak

svt

dá

skála

padla

pak se :

ekl

nehnvám."

se

poseptmo

není žádný lidojed!"

celý

milosti

promluví,

„Mn kantor;

lovk

samolibostí a pohodil hlavou, jako

s velikou

by na jeho

si

vámi

a Cikánech,

rozhovor potšení,

veliké

jen da-

ped

chtje

o Kafirách

Haikanech

a

vám

že bych

zpHobil,

a 8iahpusích,

Bucharech

Si—

8!

e9

základu

nového

klíem

našeho

Te

provozujte

sprosáky; my

vci pozdji."

Po tch slovech

ustoupil zase do zadu, a

kotrus jal se na bubínek potloukat a

s

Ma-

Petronkou

podivný tanec vyvádt. Staí houpali pitom hlaXlll.

6

— vou

s

všech

(Si"

ramena na rameno a mladí

oud

Indiánky

trhání.

Tak

se

ad

— na

dostávali

do

produkce mladé

jim

líbila.

Konen nil

—

83

^^

došel

mne. Makotrus ui-

podkování za hojnou návštvu,

rekomendací a

nyní

že

slíbil,

prosil o

další

nejvzácnjší

vc

okáže.

„Mám kmínek

ješt mladého Mouenína.

tu

z knížecí krve

;

ale

Je

ním králem byla celá jeho rodina chycena, a

tz

oferoval

kus

tomu

pak jeden kus tomu

králi

peem

když

— tak

ví-

druhý

králi,

u nás

jako

asi

to

ve vojn se soused-

dláme,

koláe, že jich sem a tam talí po-

šleme; pi jitrnicích panuje také ten krásný sta-

rodávný obyej. Tak

pišel tenhle

erný kohou-

tek — «

S tmi ji.

Já

slovy pistoupil k záclon a rozhrnul

se tásl na celém tle a sklesnuv na bo-

bek, tisknul jsem se do kouta.

mne Makotrus Jenom

„Kodava bára!" zkikl na a pokynul hlavou;

brada mi sklesnula

„Kodava

ale já

—a

sice ouzkostí.

zkikl na mne ješt jednou,

bára!^'

až mi uši zalehly,

se ani nehnul.

a z

oí

jeho

sršely

na mne

palivé blesky. Ale já se nemohl pohnouti. y,

Vstaneš,

pak pošeptmo

kot

— nebo

sípaje,

nevstaneš?"

a vešed

za

doložil

oponu popadl

— —

m

V

za prsa.

^Nebudeš-li

^2

83 Q'

okamžení byl jsem na nohou.

poslouchat"

—

mnou, až mi zuby cvakaly

Já nevím, co bych v tom a

já

;

ale

to

upláchnu.

Jen

v

té

to

sliboval,

m

vím jako

a

tásl

zakroutím!"

ti

chvíli

uinil;

mezi

oponu

hlavu

od

Makotrusa

žasnoucím

jsem neslyšel.

covala po podlaze, v oích

svatosvat

dále

„krk

Nechal jsem se

jakou expliku

mn dlal —

mi huelo.

byl

Petronka

strila

— povolil.

vyvésti o

ale

mluvil

—

—

divákm

Hlava mi tan-

pálily slze a v uších

dnes

,

že Makotrusovi

že

jsem

co

nejdíve

si

84

^S

5>-

6.

Mesvorni bratí a starý známý. Byl veer

— ta

doba zamilovaného vzdychání

My

a zlodjského zámyslu.

svtniky

zvláštní

pod jedním stropem

sále,

se vysthovali z malé

a rozbili stany s

v prostranném

naším kabinetem.

V prosted sálu stál nyní stl a na stole hoela tenká svíka. Zažloutlé paprsky její osvcovaly jenom nejbližší vci, a dál a dále rozprose

stíralo

stedovké

šero,

koutech

a po

pano-

vala inkvisiní tma.

U

sedli Makotrus a Bára,

stolu

ješt jednou, co dnes cho

— jenom

ruku na

žravý

erv

srdci.

s

Bylo

ti-

hlavou sklopenou a držel

jakoby se

mi,

zavrtával. Vedle

Oi

Ale

moje utkvívaly na

šeho kabinetu, ježto se mi

te

mnostech docela jinou podobu

chlupái a peráci

do

nho

mne sedla Petronka

a štbetala jako mladá vlašovka.

pro ni sluchu.

cpaní

poítajíce

všecko

peníze cinkaly.

Já sedl v koutku si

Vkol

ulovili.

neml

vcech na-

v poloviních te-

míti

strmli

já

vidly. Ti vy-

proti

mn

jako

zaklení princové a princezky, o nichž matka po-

—

—^ 85 6i~ —

vídávala

a pak byli zase jako skalní duchové,

oima

a když jsem ustrašen

dl pede mnou

jejich

se-

stranou hodil,

mocný pán

a kouzelník

náš Makotrus.

Nyní

byl

penz

poítáním

s

do smíchu, zakroutil

si

kníry, a

hotov,

Bára

se

dal

šla objednat

veei. zahvízdnul a otoil se

Principál

ke

do

napolo

Petronka byla hned na nohou a piskoila

zadu.

stolu.

„Bravo, moje

štípnul

tváe.

do

ji

pnkavo

— tys

ekl Makotrus

zlatá slepika!"

—

„Zejtra

peutle a kornout rozinek.

pedce

jen

a vyceniv ti

má

zuby

koupím nové

— Kde pak

je to

erné

kot?" Petronka

otoila

se

a

piletla ke

mn

do

koutka. „Vstávej,

ucha.

,.Starv

mysli, že

Já nosti.

Toníku — a poj!" šeptala mi do má dobrou hodinku. Xeboj se, a po-

musíme byt chytí."

vstal,

ale více ze vzdoru, nežli z ochot-

veer smle ped

Celá moje pirozenost zaala se ten

pevracet.

šel

I

jsem a postavil

se

Makotrusa.

Ten žet.

jaksi

—

si

m

,.Jak

zaal od hlavy až k pat prohlímladá kavko!" zaal pak

vidím,

ousmšn —

„tedy

ti

ani pírko nevypadlo

—

!

—S 86 6y— —a

ani z kídel ani z ocasa

zobák

ješt na tom samém míst, kudy chleba

jak

nejmén

mudrcm jsi,

pohodln

nom na

dnes

ti

povídám,

takové ti

stran

bezhlavý

moje

hlouposti, a

hbet

po

—

ale

nosy, že mohli

Pijde je-

zavsí. Vlastn

—

seznámit se

ti

—

zdejším

ale s

uiním

poklady,

stará ve zdejší kuchyni nalezne.

naše

ale

tm

unést?

velký pátek slavit

milosrdenství a dovolím

které

chtl

lovk

ho

jim

myslil,

napadlo? Nevidl

to

ti

jednoho bulíka

jak

to,

t

velké a silné

dost

\este

ml

bysi

Co pak

okázat.

mli

že

také

zakrnlý králíku

o hlavu,

když jsem

se šklebil,

jsi

Já

málem a buchty schovával.

s

ze pijdeš

stojí

ti

jindy krajíce

si

— ješt

krtku!

To

jednou

srní nožka zatancuje

mordianského

Na

druhé

uvidíš,

jak se

hulaná.

když budeš moudrý,

koláe nyní

s medem jedí a jak se v peí líhá. Tys Mouenín a musíš dlat, aby tomu svt uvil.

Rozumíš ?

"

Ale já se ani nepohnul, hlavou

nezakýval.

mn —

„však já

Oh, já

zaal

—

ani

nemrknul, ani

znlo to ve pedce rybník vypálím!"

ti

veliké

„Jen

mluv!"

—

schopnosti k potmšilé mysli

dostávat

„Rozumíš?"

zahímal

na

ješt jednou, vida bezpochyby, tváí

lehlo,

mne že

co vypadalo jako vzdory.

mi

Makotrus

nco

do

"

— „Vždy

87 Sí^—

es

nejsem hluchý!^' odpovím nato krátce,

„a vy máte dobrý chtán."

a rychle

lepit.

Ale

jsem

za

rychle

se

já

uhnul

nmžto

na

stolem,

Makotrus

se

nco

chtl

by mi

jako

rozkikl

pitom se rozpáhl, že

vzchopil;

se

vypadalo,

"

prazatra

ty

jjl

to

na hubu pi-

a

skokem

stál

vycpané ptáky

se

pyšnily.

m!"

„Necht „anebo vám vás

—

otloukat

zkikl jsem za touto hradbou

jsem vám

už

vyzradím, že

jste

Makotrus

zstal

ražen

;

dotklo

ho jako

se

netroufám

si

na

okamžik

elektrická

Jak by

co hned poíti.

ekl vera na

šejdí a podvodník.'^

to

rozhodnouti.

všechen

mé

vybuchnutí

druhé

toto

to

semnou jina nakládat, tedy

voze, a nebudete-li to

—

všecko roztluu. Já se nedám od

to

za-

odvážiivosti

nevdl

že

rána,

ale bylo dále vypadlo,

Na

štstí vešla Bára

do dveí a celý výstup se promnil. „Podívej

pane, jak nás

se,

ozvala se stará. ^Ješt hosté na

kus

vepové peené

a všecko

skrze

který by rád

s

s

konvicí

laskavost

Pán

Bh

miluje!"

veer — dobrého

tohoto

k tomu piva

—

ueného pána,

tebou nkolik slov o naší Indiánce

promluvil.

S tmi kterýž

za

slovy ní s

okázala

na

starého

pívtivým usmíváním

a

kantora,

mnohou

—^ 88 6i~ pokloDou

Nejzáze

picházel. s

lika talíi

pod paždím. Cínovou nádobu

hodnou

mísou v obou

domácí

se

objevila

dveka

rukou a

s

nko-

s

pivem nesla

na

rozkošnou

stará sama.

Tento

pohled,

pochoutku

žlu

cipálská

nadje

tato

hnv Makotrusv;

uchlácholila

se usadila, a kníry jeho

rychle pohybovati. Pocházelo

peen

lahodný zápach

to

od toho, že

mu samou

a že

prin-

zaaly

se

cítil

lasko-

minou dírky u nosu poskakovaly.

ješt po

mrštil

I

abych

do

se

kouta

mn

oima,

uklidil,

a

na znamení,

pak

se

obrátil

k hostu.

„Dobrý

zaal

vear,

mj

volevážený

púteli!'^

znla

jakási od-

tento mluviti, a ze slov jeho

mená

vážnost, spojená s líbeznou srdeností.

—

„Neuvte sa, že tak v neobyejnou chvíiu picházím. Ve dna vús obklapuje narozumný lud, nemajúcí

žádného smaslu pro hluboké zpytování.

Vušel jsom tedy pod pláštm duši

duchtivou, dejfaje, ža

mi po

vli, také

m

noci,

abych napojil

vyslušíte, a jsouc

malikostí nepohrdnate,

ktarou

jsem kázol pinésti, aby kehko tlo ukálo, když se bude silná duch namohat."

„Tší nás hled proto

si

dát

tad3^,

—

tší nás!" ekl na

podobu

veliké

to

Makotrus,

auktority.

abychme z pramene

své

„Jsme

zkušenosti

—S 89 Srely «vt síek

—

nech

napájeli,

nebo lojová

Jenom

tuze dlouho zbytenou ceremonií; praví

filosofie

Cas jede

to jest:

pravdivé:

velmi

páe

na

nohama nedohoní. Sednme ,,.Ješo

staviv se

oí

tedy,

neotálejme

nebo kalmucká Rura hoit

—

lovk

a

ho

bosýma

sednme!-'

okamžení!" ekl copánek, a po-

jen

pímo ped Makotrusa, hledl mu do úsmvem, jakoby chtl íci Ne-

takovým

8

:

—

kubík?

jsem-li lazbírat,

ai ac hadného?

m-

slunce nebo

svítí

svíka.

povsta

—

mi, púteli

neobyejného?

—

zanemo nco

..iVežli

—

nco —jako

z

jiného

nepozarujeta no rad

nco

slavného a lu-

kraj pradávné

Slavie

zaznívajucího?-'

„Zdá mi novou

eštinu,

se

—

ml njakou dív nepozoroval,-' okolk ke stolu sedaje.

zdá, jakobyste

jsem

kterou

ekl Makotrus, bez dalších „Tu nejuovjši, muly pteli!" odpovídal staec „Naši uení pánové ioli s eským jazykem již podivné axperimenty. Jedním bol tuze drsnatý a neohebný

— u zaoii

a prostrkávot, až by rozsypal

u zaoii mohli

;

druhým

mu

tedy

poádn

zo

pískat; tetím bul

u zaoii

ho

hnát

bol

ho drhnout a hlodit

jum byl v rukou málem tuze tamný a neuratý

se

nové

—

pidlávot,

klapky

aby

svých gromatockých partisek

koneno do

tuze

jamný a tenký

—

šky, ov

že

tloušky a

—

"

—^

90

"

S^

DepukDol. Já nkdy sám už nevjodl, co s tím ubohým jazykem zaít." do komína, „Do komína s ním, staroušku aby se hodné vyudil!" ekl Makotrus, plnou hubou peeni chroupaje a vidlikou do kyselého

—

bodaje.

zelí

—

hezky

bude

,,Pak

povolný, a dá

se b ez nebezpeenství krájet na tlusto

jak bude komu ,,He pravíte,

ho

Mnozí ba

ho

také

„dobe

rádi

do

jenom že sa jum nikam nevojde.

dostali,

když

—

ho he!" usmál se copánek

railoušku.

kumína

A

—

na tenko,

i

libo.

na jodné stran trochu

pimáknou,

hned jim na druhé zas vybjohne."

dosvdoval

,,Mhm!" vidliku

s celou

a na Báru

masa

do

zelí

aby nám

mrkaje,

mumlaje,

huby

strkaje

dozadu také kus

podala.

zkoušel

,,Já

mluvil ,.já

kupou

Makotrus

kantor

psol:

skarze

všochny tak

dále,

Beitká steela

sardce;

—

a pok:

ho s milujícou dušou;

—

vadl jsom pakoždé, ža nová pouta jozyku, koník

skáe

eané

opravy,"

hrub nedotýkaje; projela mu po herbet

se

jídla

Cuzá pana

ale po delším

oblubila

si

skoumání

jsou všecky opravy jen

kterýž

nejradji jako bujný

a joka bystré orel

lítá.''

„Mhm! velmi pkn eeno — sám bych to nemohl dkladnji vyvoslit — anebo vyslovit —

;

—S 91 viáte? — už

Âhó! kozil,

Patnóct

—

rejpnul

ohrumná.

o

myšlenka

:

hokyn

zdravého ja-

ze

shnilotinu

vola

síly. trafil

— tak

Jelínku se

uení pánové

Je

cela nového tla

hlavu! po-

si

eský

nabude,

koneco

u

hloubal,

nález voleky, a naši

až

ruce,

s

ním

i

neuritá, tuze tenká u

svém

vo

zpósobu

zahrnujócí

tajemství,

—

kosa srdce

veejn

nové duše. Noní nebude tuhá^

jediná

a obsahujócí

a

nebo

vy

zdejší lud

jste první,

s

mkká všechnu

,

— pravzor

dukonalého jazyka. Iž posud choval jsem

vzácné

—

myšlenka mi dodá-

ta

to

ole

mé opravy nabude aština do-

neohebná, drsnatá

sab

lam

jsem, !

sapnou

Dia

bude

práce

to

jmenoju

totiž

národ

opravíš!

I hloubal

bola

I

se

zastešit,

pruspchu

na jdro

vystoupím.

tak!

jsom chtl už zoufat;

nkolikrát

když mu jazyk jsem

—

miloušku

jakého

cnost v

domyslu!

aského jazyka vy-

nezpósobilost

nedej

Jelínku,

noní

íkaje na-

"

..Tak,

masli,

vás

mého

'•

..Jako

—

jsem

vítzství

jsum na tom pracoval, obych každou

let

každou

vadu,

blka

pjakné

je

to

ci-—

to

jako

nemá k tomu

amž

o té

vaci

rozpravám." ;,Ah

Makotrus

— ah! za

ponížený služebník!" dkoval se tento

dkaz

obzvláštní

dvry,

se nad

a sklánl byl

stolem tak hluboko,

málem kníry

v

omáce

omoil,

by

že

se

která

si

po

tuné peeni ješt na míse ernala. — „Veliká a ukrutné potšení.' est pro mne rádo se stálo, raztomulý „Rádo se stálo

—

—

pútelíku!*'

vati s

slu

usmál se copánek v blaženém roz-

„Duše moje

plývání.

lovkom,

mého

duchtila už dávno

nalezla.

pramlu-

ozvnu domy-

v jehož prsou by

vám teka nic nezotajím, ravn jako já kou-

Preto

abyste mohl z nálezu mého stit.

Poslechntal Po dlouhém zpytování a zvlóšt

aského

po trudném purovnávéní jazyku

s

inda-

ckým shledal jsem, ža uiome hnad všem razbrojm o eštin konec, když budemo tak psot a mluvit, aby poád jiné a jiné samohlásky po

sob

picházely

—a

sice s takovou

ské chuti a obrazivosti,

že sa

druhá jakkoliv promnit.

padnou

se

ouzké

Dia

svobadou

lid-

muža jedna nebo zásody roz-

této

moze posevádní

retoreky, matreky a slova o rýmu.

gramoteky,

Tmito zákony

vojde do našeho jazyka neslúchoná posud obratnost, libozvuk a bohatství.

V el

tom se otevely

pes.

nemoha

Byl

výraz radosti mého Turka, jenž

toužebnosti

principálovu

u vozu

to

Ku píkladu...." a na prahu zaku-

dvée

srdce

svého

rozkazu své stojišt

opustiv,

do sálu se vetel,

odolati,

nebo-li

proti

ložišt

aby se pot-

^—

~es 93 Já

šil.

se

a on

ozval,

inu

se octnul dlouhynfií

skoky hned v kout, a v okamžení

ležel

u

mých

nohou.

Ale pozornost okolo

sedících

stolu

se

tak velice na

na

lovka,

Byla

to

štíku

s

mého tvernohého

kterýž

—

jako

pítele,

dvekou

domácí

s

osob

— neupnula

Makotrusa, Báry a kantora Jelínka

picházel.

hubená figurka v popelavém plá-

malá,

malým,

límcem; na

kulatým

ml

krku

šátek jako padlý sníh, pod ním takové též okruží

kvt

a vestu jako

ouzký

lemované

dv

— já

brejle,

za

živé trnky míhaly

se k

nmu

nem

kývaje,

Já se

tajil

si

s

sázel.

pkné, zlat erné oi jako

se

— já

toho všimnul,

si

veselým skokem Turek

pívtiv mu nohy

mn

dech.

—a

když oho-

obrátil a

a ruce ocichoval.

v tom okamžení za-

Byl

to

ped temi dny mé matce

jenž

ml

nimižto

toho všimnul

ve

když se mu

to zahlídnul,

rozevel; na oích

pláštík

ebíkový

frak,

dvacet tolar vy-

Já vyvaloval oi.

Fiffurka

u dveí

a

v popelavém

copánek

obou stranách

mlení,

až

se

pláštíku

Chvilku

povstal. je

zastavila trvalo

na

konen dveka

petrhla. ,,Pane kantore,-^

zaala

mluviti

— „tuhle

pán se na vás ptá a nedal se odbyt.

'^

ten

"

—-^

pan

to

a

.

.

copánek

nato

.

Jelínek

mj

.

—

(sy-

oi moje potaženy mlhou omylu,"

„Nejsou-li

ekl

95

o

— „tedy

nco pokroiv

veškerých

doktor

senior,

je

práv

bratr/'

„Jsem

to

zpsobu svého

—

odpovídal

ano!'

krátce a urit.

píchozí

dle

„Jedu veskrz,

chtl jsem také zas jednou vidt, jak se druhý

syn otce mého

chová.

— že

tovaryší

s

doma,

ekl?"

to

—

krmách

toulá po

„Kdo se toulá?— kdo opravce eského jazyka. „

nho

Byl jsem u

a tam se mi eklo, že se

zvolal

komedianty a svtobžní-

ky," pokraoval doktor dále.

„Panenko, Makotrus,

aby neslyšela nové

jen

—

,,

Jdi s

kteréž

dále,

nyní

v nížto ní,

tato

starý

o

výsosti.

„Jen

dále!

svtobžnících a pak

již

Báro,

moudrá

jezeve!"

potom k doktorovi, narovnávaje se

ním u své celé

nco

litanije,

— Nu,

hlava zaíná.

tuším

hoela.

konvice

pára z první

obrátil se

zahml

ješt mázíek!"

vstávaje a hlavu napínaje,

ped

— chcete nám o

komendian-

tech zazpívat?"

„To nechci," ekl doktor chladn. je tuze drahý.

„Vná

„Mj as

Nesmím ho maiti."

škoda

!

Já bych byl rád

as šedesátkrát zimovaný lišák umí."

slyšel,

co

— —

95 5>

-^B

to ?

„Píteli

— mn

Jste-Ii

svtobžný

pravda urazit

—

komedianty

a nejste-li,

K emu

že horlíte?

se zdá,

nemže

vás

nemohou se vás moje

slova dotknout." „I

tot proklat moudrá zdvoilost!"

„To nevím. chlubil; 8

jsem se nikdy ne-

Zdvoilostí

jenom pravdou. Necht mne. Já

mám

jen

tímto starým bláznem co pojednat."

„Ale

já

ne

s

tebou

— ty

zaprášeny

para-

grafe!" zvolal nyní starý kantor tak vážn, jakž to

na

nm

samoten

Pro

až posud vidti nebylo. „Já chci býti

—

já

t

nevolal!

mi nepeješ mou

já

po

tob

netoužil!

samotu ?"

jdi ke že jsi dít otce mého všem ..." okikl a kopnul popelavý pláštík najednou mého Turka, kterýž se poád ješt okolo „Co chce ten pes? Cí je to zvínho lichotil.

„Proto

i

—

e?

Hned v prjezdu

se ke

mn

dotíralo."

Já zamlasknul pyskama, a Turek skoil ke

mn

do kouta.

„Ten pes má est, patiti k band svtobžných komediant, a chtl snad pánovi domlouvat,

aby

nevidl," starý

nemluvil, jako

o nich

ekl na

havrane,

ho zavolám."

to

lepší

Makotrus.

známost

by

si

„Jestli s

ním

do huby se

líbí,

udlat — já

-—^ 96

love, necht

^jNechte ho, milý

toužím

aiii

po jeho

povídal

doktor,

také

znám.

již

(o^~

ponkud

Z

A

hedbáví nejste.

od-

„Ostatn vás

couvaje.

moje

prsty

pe-

aby se v hranatém kamení

jsou tuze staré,

Nebudu vás muž pjde semnou."

také

bíraly.

obtžovat.

déle

opel se kantor. „On nepjde a navra se, odkud jsi vyšel. Mne !*'

i

Já ne-

ho!

známosti!"

ani po vaší

Tento

— „Jdi

sám

poutá obliba

povolání moje tady. Nežli s tebou v divém proudu

ješitných

slov

asu

radji

položím

maiti,

k zídlu indických

prahnoucí

hlahol

ústa

ukojím

a

mnoholetou žíze."

Staromódní pláštík

dl

bystrýma

chvíli

neodpovídal;

oima na

mlky

kantora, pak

hle-

si

po-

šoupnul brejle a obrátil se k Makotrusovl.

zde

zákon žádám tohoto lovka." „Nepíteli

— „ve jménu veej— radím vám nezdržujte

ekl pitom

„Píteli!"

ných

— ve

jménu veejných zákon

radím vám...!" rozkikl

mohl dokoniti. Vrátila

se

:

se Makotrus,

Stará Bára

práv

s

konvicí

slední slova, poznala hned,

rozepe

;

vdouc

ei.

zaslechnuvši

po-

že se

ale také, že se

skoro nikdy ve prospch

lidí

ne-

do

mu skoila a

ale

—

poíná mrzutá

podobné výstupy

toulavého života ne-

;

nešvarm honem

hledla dalším

rozhodují,

za-

brániti.

„Ticho,

„Tu

hle

si

ho

budeš

rozumní.

ješt

k

k doktorovi

v krku

ti

nemu s

okikla Makotrusa.

!"

aby

nevyschlo

lepšímu

pány

—

— „co

ráíte

zdá se

vám,

potebovat,

z pouhého nedo-

—

vzácný pane"

Prosím,

jsem vyrozumla,

nás

pudu;

poctil

svou

že

tohoto ale

se

pána

pravda.

pítomností z vlastního po-

navštívil náš kabinet již odpoledne, a

aby ješt

šel nyní, jak povídá,

diánce

obrátila

porouet? Jak

mermomocí zdržujem. To není

zde

On

— ticho

daremný kik

nežli je

potom

starý

konvice,

o naší

pi-

mladé In-

nco dkladnjšího zvdl."

„O

vaší mladé

podivil se

doktor,

— vy

zostra

zde

máte Indiánku?"

pi tom na

starou po-

hlednuv.

„Není vám kotrus

po

to

vhod, pelikáne?"

zvolal

Ma-

notném doušku víko u konvice spou-

štje.

— ano, — „jak tak

„Indiánku

nem Bára

vzácný pane!"

ekla ho-

íkáme."

,^Mladou Indiánku?"

„Pouhé dvátko."

„A

co s ní chce ten starý pošetilec?"

„Neptej se na vci,

doprsý zákonníku!" XIII.

zvolal

kterým nerozumíš, nyní

le-

kantor na novo

7

— „Chci

rozhorlen.

98 Si—

'&

co u veškerého poko-

nalézti,

domácích nalézti nemohu. Chci poslou-

lení dcer

zvuky ret prarjzích, jako poslouchá vy-

chati

kry andl;

volenec u bran nebeských

okeje

tlem -v

má

duše

a

sv-

ponoí se

moje

srdce

a

rozkoši."

„Kde máte

dve?"

to

staromódní pláštík ku staré

se najednou

obrátil

Báe,

celou

ec

bra-

trovu peslechnuv.

„Co se po si

ní ptáš, hltavý

nho Makotrus.

na

jestábe?- vyjel

„Platil jsi, abysi

moje poklady

pehlížel?" vari!"

pane,

„Vari,

okikla

názvukem a ponkud

s ostrým

ei.

„neple se mi do

ho zase stará

ho

odstrila

— Petronko!

poj

—

sem!^'

volala potom na dívku.

Ta ale

vystoupila se

blížila

pedce ješt

paragrafista

svíku

tedy si

na

ni

Oi

divným znla.

zadu

z temností

tak vzdálena, že

stolu, ji

a

pi-

zstala

nemohl starý

dokonale rozeznat. Bez okolk vzal se stolu, a

pikroiv k

ní,

se shora

posvítil.

jeho

davostí a jak

„To

ze

ponkud ostýchav ke

je

utkvly na se ta

ní s

pronikavou

zv-

zdálo, se živým ouastenstvím.

mladá Indiánka?"

hlasem, že z

nho

ouplná

ptal

jeho

se

tak

nevra

"

—^s vtom

99 sy

se pohnul vedle

—

mne Turek—

já za ním,

a trnkovité oci za zlatýma brejlema padly na mne.

Já kousi z

div

nevyskocilo.

ml

jako bych se

zase ve

se

mn

—

bázní a ja-

Srdce mi tlouklo tak siln,

prsou

paragrafu

tle

celém

na

tásl

se

radostí.

Bylo

mi v

vzchopit a pikroit

Ale z jiné

vyzradit.

že mi chvíli^

té

a starému

strany šeptal

mlel

hlas: „Neprozrazuj se!" a já

—

já sebou ani nepohuul. ,,Kdo pak je tohle?" ptal se

konen

doktor

staré Báry.

„To

tynedlní medvd, uená

je

se

mu houn

ostíhaný

ve

pekelný

mudrci^ a já

hlavo !^^

—

;,jen že svém rozmaru trochu pipražíla, že vypadá jako

ozval se Makotrus

Jen

vysvtlím —

ti

„Posvi

pes.

si

huby a sedni

do

egyptský

zapla,

mu Bára do ei, mrštíc skavýma oima pak se obrátila k

vskoila

ke

stolu!"

nm

blý-

starému

ad-

po

;

—

„To je mladý Mouenín, vzácný pane nejdražší kus v našem kabinet. Šastnou náhodou ale pro takové pány jsme ho dostali z velké vokátovi.

není

to

vzácného

nic

venkovský,

kterýž

raritéty vidti

nemívá

to

je

pouze

píležitosti

pro

lid

takové

"

S tmi slovy pitoila se k samému pláštíku a chtla mu vzít svíku. On se ale uhnul, pi-

—^ istoupil

mn,

ke

S>—

100

posvítil

mi do tváe a vjel mi

prstami do vlas.

„To Báry

—

tedy mladý

je

Mouenín?"

potom

ptal se

uzdál hlas otázky jeho býti tak

a té se

podezelý, že nemohla podle chuti odpovdti. ,,Náš principál to ví," ekla, chtíc se

pravd

vyhnouti.

není

„Já to vím také," ekl doktor urit. „To Mouenín — ale vy jste podvodníci." S tmi slovy navrátil se chladn ke stolu

a postavil

nj

na

lhostejn, jakoby

tak

svícen

ve své pisárn.

stál

„Vzácný

„Vy „To

se

Bára trochu

nám kivdu!"

podvodníci,"

jste

není

ozvala

pane!"

veleji, „nedlejte

Mouenín

—

to

opakoval

není

paragraf.

Indiánka. Zejtra

se dovíme, kdo jsou."

„I

bodejž

blesk, aby

tisíc

do ti

tebe

z

cista

jasná

deset

mozek vypálily...!" rozkikl

se Makotrus.

„Zejtra

se

optoval pláštík nyní

dom!"

dovíme,

kdo tyhle dti

ponkud draznji. „A

doložil

k bratrovi

—

mluvíme, co nemusí každé ucho

mne. jel

„a

jsou,''

ty

poj

spolu pro-

slyšet.

Nezdržuj

Nejsem pítel dlouhých okolk. Rád bych

v noci

k ouadu

ješt

dál;

jen

stran tchto dtí."

co

udlám

zprávu

— urozený

„Ale,

prosebným tónem

ouad

muset na

„Drž

6i-

pane!"

zaala

— „my jsme poctiví vám

Co

neškodíme.

—

101

^'S

hubu,

stará

a nikomu

pomže, budeme-li

to

blýskat? stará

nyní lidé

se "

Prosím ponížen

zahml

kachno!'^

Makotrus. „Snad bysi nechtla

ped

nyní

tím šedivým

jezevcem plativé žalmy odíkávat? Hrom a pe-

—

klo ouad! Co je to ouad, kde je Mako" trusv âbinet? Neplatím svou da? Nejsem

„Neki,

píteli

chraptní

bez

zejtra

milý

— neki,

hlavou na bratra, ekl:

koán, aby vidl na

petrhnul

odpovídati!"

starý advokát pásmo dalších slov.

mohl

abysi

Poj!" otevel dvée

cestu, a šel

mu

Potom pokynul do

volným krokem

ze sálu.

Na tvá po

pedsíni se ješt jednou zastavil a obrátil kantorovi.

„ekl na

a upnul

dom!"

jsem, abysi šel

nj oi

tak

pravil

pronikav,

že

písn mu

se

za obroubenýma sklíkama jako dva uhly

svítily.

„Jdte, milý pane, jdte!" zaala nyní také Bára vzdorného opravovatele eských hlahol prositi

Vždy „jak vštívit

— >?aby se

tu

se

vzácný pán daremn

dlouho

nezdrží,"

doložila

nehoršil.

šeptmo,

sám povídá; a pak nás mžete zase naa s principálem

diánce pojednat."

nebo

semnou

o naší

In-

— —S Starý zakýval na

„Tak, „tak

tak,

bývali

milá

103

hlavou jaksi

to

osobo,-

Slované

oí-

od

ekl

povdn. —

také pošeptmu

vných as,

—

povolní,

mírumilovní, národ holubicí. Já nyní pjdu, abych

lovka,

odbyl

veer

života

kterýž

mého

mi jeden z nejkrásnjších

pokazil;

a

zejtra si nahra-

díme, co jsme dnes promeškali."

Xa za

to

pozdravil

nedokavým

schod.

ješt

paragrafem.

Makotrusa a odešel Stará jim

svítila

se

"

103

^'S

Si-

7.

Vyslýcliání a velká rada.

Když pohodln u

Bára

se

bradu

Makotms

sedl

navrátila,

maje

stolu,

na

obou

dlaních

složenu a lokte o stl openy. jMezl nimi houpala se

mu dýmka

s

dlouhou

trubicí.

Stará hodila nevrle svícen na stl, postavila se

ped

syeti. ti

tam

podepela

principála a

„Máš

ji

zase

„Koukal

si

boky.

— máš?"

jsi

oci uvázly,

nevdt,

zaala pak hnviv celého pldne do flašky, až

a za

oima

rozum.

Pi

druhé

co z huby utíká!

Nemohl jsi s tím lovkem moudeji a zdvoileji rozprávt? Slyšel jsi, co ekl o podvodnících a ouad?" „Blázni byli, kordy mli!" chechtal se Makonvici

už

kníry. „Já jsem svta Já jsem pán a nebojím se ouad celého „Ožralec, daremný tlampa a hloupý tluhuba, s kterým není žádné poízení a kdyby bychme již s mošnou po chodili nebylo mne^ svt. S tím klukem budeme mít nejvtší mrzu-

kotrus,

pitíraje

si

veliké

své

—

!

—

tosti!"

„Já ho zabiju

—

zatra...."

~?3

zkikla

„Drž hubu!"

—

stl

na

oé—

104

„drž hubu

pstí

stará a udeila

a

svých

zbytky

seber

smysl dohromady, mžeš-li. Chceš pokat,

až

nás ten hubený advokát udá?''

„A

se opováží! já ho zabiju!"

hnvivým mumláním, ze

dveí.

Turek na

Skoro

se

Já mu

hbet,

Turku

—

Makotrus

Turek

ruka jeho

mla

nehnul s

ale poklepal

byl

„Abu,

skokem ze dveí.

poád mumlal

mezi tím

— ale

zabiju!'^

neml ješt

jednoduchým:

ho

pozbudil

alou!" a

se

a šla

Turka.

na

ocasem, ale

zahrál

hnul,

nho

zkikla

prahu

na

zaklela stará

od

se

obrátila

semnou se rozlouit.

chuti

"

tedy jdi do houroucí

„I

„Já ho

:

ani z místa,

a jenom

konvicí co dlat.

„Neudlá mi nic?"

jsem

ptal

bázlivé

se

Petronky.

„Neboj se," pošeptala mi ona

mže

ovce

docela

Te

hodina.

nejslabší

zastrašit.

opije

— pak

s

je

H

napolo to

ním

opilý,

bývá

arci,

a

to

ho

když se

nedostane

te

ale

už

kapky do huby."

Když s vsebou

dv

„to je jeho

není k vydržení;

tomu Bára zabrání. Dozajista ani

—

se

domácí

stará

otep slámy,

Z toho

zase

dveku, s

tetí

a se

navrátila, ta

pivedla

vlekla za sebou

piškrabala pozdji.

se dlalo stlaní pro nás

tyry

osoby.

105

~-~'S

—

„Dlej, starý

pobízela Bára

Ma-

se nedá s tebou mluvit."

„Ze nedá, tras.

dlej!"

— „a se natáhneš. Musíme asn vstávat.

kotrusa

Te

^—

Pi

povídat.

stará sovo?"

— jen

„I dá

mluv a

zasmál se Mako-

abych mohl od-

nalej,

holínka na

diškursu vysychá krk jako

poledním slunci."

A

tmi

s

slovy

ovšem vzala,

zase, aby se položil. ale

dal

ležel — v limbu.

konvici.

Makotms mumlal

a

íci,

si

strkal

jí

Stará

ji

dala také odnést, a nutila ho

ale

nežli

—

mumlal,

tvrt

minulo

hodiny,

Chrápal, jako když se pila na suk

dostane.

nyní

Já se mezi tím pomalu svléknul a hledal místeko, kde bych hromádku svých kostí

uložil.

byla

si

na

jakoby

musíme

si

mn —

a

škodu.

—

vedle spaní

ješt

bu

JNIakotrusa

—

si

„nelíhej,

ke

to

na

sednul jsem

si,

si

ti

zatím lehne."

její

nedalo

Bára,

tuhle

Sedni

hezky upímný. Nebude

Petronka

dve

mn

ke

na bobek usedla,

nepomýšlela

ani

nco povdt.

Já uinil podle a také

ekla

ješt,"

„Nelíhej ježto

se

žádosti

;

dvakrát

pobízet.

Brzo

tu stálo

ve své noní suknice a kladlo se vedle

mne na

stlaní.

nic

až k

Pi kladení nahnulo se ale jakoby mému uchu a zašeptalo erstv: „Dej

—S si

pozor!"

— Já

Si—

Í06

sedl jako na

Byl jsem

uhlí.

pln divného oekávání.

sedla

Bára

svšenu. Po

„Tondíku!''

kolena

na

hlavu

majíc

tiše,

chvíli

pozvedla.

ji

spustila

na mne, „dal

pozor

jsi

— na

na lovka, který nám celý veer pokazil? toho starého advokáta?"

„Dal." „Slyšel

jsi,

že nás chce žalovat?*'

„Slyšel."

„Je sice blázen

nám ani za vlas s ouady v pokoji,

ale

proto

a

jsem

já

bych

ráda

vdla,

ráda

~

bude nás

vdt — protože

ho znáš."

Co myslíš

zdali to uiní.

nemže

se svou žalobou, a

i

uškodit;

ty,

hochu?

žalovat?"

„Já

nevím."

to

„Mohl bys „Já co

—

?

ale

to

já..."

bych byl ekl

;

zaal jsem v tom jsem

koktat, ale

i

nevím, že

cítil,

m

Petronina ruka pozadu ukla.

„Já ho neznám!" vypravil jsem tedy rychle ze sebe. „Tondíku!^' obrátila se Bára ke

oi

zabodly

její

mi byly dnout.

se

do

mých

chtly nejtajnjší záhyb

„Tondíku, nelži!

na nose. Já

to

Ty

mn,

a malé

tak oste, jako by

ader

ho znáš. Já

vím tak jist, jako že

ti

jsi

prohlíto

vidím

erný.''

!

~íS "

„Já

A

ho neznám.

jsem se

107

Si—

Petronka

m

„já

doložit.

„Myslíš, kot, že bych se to

—

zase ukla

jakž pak bych ho znal?" osmlil

vdla?"

svj zase

umírnivši

t

kdybych

ptala,

mne Bára; hned

utrhla se na

doložila

..Xebud

:

ale tón

bláhovec

a povz pravdu. Pro to zapíráš? Já chci jen vdt, je-Ii to pouhý zpsob starého para;^raíisty,

že vyhrožuje, a nebo je-li v stavu

nám

mrzutost

udlat; protože bychme se podle toho ídit museli.

Bývá obyejn

—

„Já

nevím."

„O jen

vdt, bych

že

lži

a zapírej!

toho se

zasta

upímná

duše

—

:

o

— na

Tomu toho

šlénky o tvé

hád

tom

budoucnosti

vypstovala

nedej

peuj

moje stará hlava zaala :

si si

ale

—

to

díve

to

—

bude hodná,

nco

vychováš zlaté

to

bych

si

mybyla

— takového neupímného,

lživého, trvrdohlavého kluka.

to

kivdu trpt

dlat

Bude mi

na své oi vidím! To boží hovado

Turek

jsem

jinak hvízdala. Ale to jsem byla bláhová

ti

hezké

Mla

tak mistrovskou školu probhl, byla

jsi

žena a myslila jsem

A

—

takový podivín?"

zapírat, co

je pravdivjší!

prozradil hned, že starého advokáta zná."

„Turek

— ?"

vypravil jsem ze sebe, a srdce

mi tlouklo strachem z brzkého prozrazení,

jsem nevdl,

pro bych

se ho strachoval.

akoli

—S „Ano

—

Turek!

108 jen

62—

ani nevšimne,

Slovem

—

cizího

si

dlej,

lovka

okolo toho zpráchnivlého zá-

ale

konníka se tel, jakoby žral.

hubu a

otvírej

jakobys byl nic nevidl! Turek

Turek

mu

byl nkolik

let z

ruky

ho

poznal a tys ho

po-

znal také." "

„Ale

m

Petronka

zase šouchla.

zaala nyní

„Poslechni, milý Tondíku!"

dvrn

velmi

a nahnula

— „Neohlížej

matka.

rostlivá

se ke

jenom na as, a kdyby na být

stará

jako sta-

to,

že jsem

zemi trvá

všecko

se

Na

spolenice.

principálova

mn

to

na

pišlo, mohla bych

sama pro sebe a nemusela bych se lovkem, kterýž musí beztoho dlat jen

paní

zlobit s

co já chci. co

nedoví,

Na Makotrusa

te

se neohlížej

jednáme. Neboj

spolu

— se,

ten se

a

bu

upímný." Stará mluvila nad obyej laskav, a já bych byl snad již ústa rozvázal; ale zas

m Petronka

pozadu šouchala.

mj

„Ale snázi

hlasem

ekl jsem u

Bože!'

poloplativým —

„já

veliké

ne-

bych byl rád

upímný, jen kdybych vdl jak!' „Tak? ty tedy nevíš, jak se pravda mluví?" vyjela

stará

si

tvrdohlavý ale to

si

zostra.

velbloude!

pamatuj

:

od

—

já této

;jû,

se

t

dobe,

dobe,

nebudu

prosit;

chvíle nebudeš mít

na

— ~^ mn

orodovnici,

když

je mi do tebe

—a

žádnou

dovádt. Co

Pjka Však

109 Q-

za oplátku; jak ty ke

duše

musela bych

to

nejsou

Povz

mi

—a

vedeš.

u mne

ale

;

—a

rodi

být zase u

jsi

bysi nechtl, mohl jsi být

hrabátko

teba utlue.

tak já k tob.

Já s tebou myslila jako pravá matka;

nost litovat.

brzo mohl

t

mn,

píinu svou neupím-

mít vtší

budeš

ty

zane Makotrus si

vdt,

že

áry,

to

žádné

nebo kdy-

mladé

živ jako

upímná pedce do-

jsi

ku píkladu, kdys

vidl toho

starého advokáta naposled?'^

„Já ho

m

Petronka

^'

— „já

šouchala

ho nevidl jaktživ. Já nevím, co chcete!"

„Tohle chci réž byla

nit

—

a tohle!" zkikla stará,

tancovala mi po hlav, až

Já

to

hubu

držet?"

kot

a hnípej, hloupé

napravím."

!

Na

—

to

syela

však já

vstala a

kroky po sále pecházet. Svíka

kem padly

tvá mne

její

kolem znlo.

se dal do pláe.

..Budeš

palici

kte-

inkviziní trplivosti došla, a ruka

rozlévala

kolem

povídaky do

o

arodjnicích,

si

zaala rychlými dlouhým ohar-

s

i

pomžem."

mn

schoval

dál.

ruka Petronky a hlava

se k mé, a ústa její šeptala:

Však my

tiše

„Lehni

kamennou

tu

polotemné šero;

podušky a plakal

dotkla

ona.

ti

„Nepla

A její

pijsem

opt

se

nahnula

— neboj

se!

—S Já

—

Si

netroufal hlavy pozvednout, abych ne-

si

pokazil blahojernnou

znl

kteráž mi z tchto

harmonii,

nkolika nepatrných Dlouho

110

slov

po celé duši proudila.

v uších, jako

ten sladký šeptot

mi

znní

písnika, a v tomto

ukolíbavá

obtáhly

se

moje smysly temnou rouškou dímoty.

Když jsem

v sále

bylo

probudil,

se

ješt

svtlo; Bára ješt neležela, ale uklízela kabinet.

Práv

zdrav

tak

necítil,

Já

již

kýsi vnitní

Petronku

chrápal;

mne

vedle

tiše

jsem

dje pe-

klapky opt zapadly. Byl

mi

hlas,

mn:

mluvící ve

kterýž mi je zavít porouel.

Jen

;,Dej

to

ja-

pozor!"

chvílemi jsem

ponvadž jsem

je trochu nazvedl, a

ani

ležela.

sotva oci otevel a co se

byl

hlídnul,

skín. Mako-

poslední kusy do

ukládala

ješt

trus

ležel naznak,

vidl jsem, co Bára dlá. s uklízením

Nyní byla skíni,

podepela

kách,

potom

si

vstala a blížila

k našemu pospolnému vila

a dlouho na

Ve I

mn

zavel jsem

špendlík

mohl

byl slyšel.

hotova.

dla

hlavu o

loži.

Sedla

si

na

jako v myšlén-

se volnými kroeji

Pedemnou

se zasta-

mne hledla.

zaala krev nepokojn oci a dlal,

vedle

mne

jakobych

hopkovat. spal

padnouti, já

— ale

bych

to

—^ Hárá

ocl

nehýbala.

se

rozpuštné

jako

v sále

v tom podporovaly

mn

Vê

olovo.

— polotemno

Si—

111

zaalo vít

to

pootevel

I

jsem

zase

m

mé tvái hledla na mne jako

a tma

— Bára

na

hladový dravec na svou koist. Ani se nehýbala.

nevdouc —

o tom

— Já

pírá?

Celá bytost

reném

,,já

musím

to

konen, ale pro

zašeptala

zná,"

ho

,,0n

vím;

to

vdt

letité

ženy byla v jakémsi ho-

zanícení.

Te

mn

zaala ke

se

shýbati.

mi

ochromila hnouti.

Oi

mi

Klekla

mn

oudy

si

samému.

myslil: Tenkrát

— a nevýslovná jakási

musí utrhnout!

ti

za-

— musím!"

pede mne a sehnula se až ke Ve mn tlouklo srdce, že jsem se

sama to

báze

že jsem se nemohl po-

tak,

zapadly; nic však

mén

bylo mi

pi zavených oích pedce tak, jakobych vidl, co se pede mnou a okolo mne dje. Bylo mi,

i

oima

jako bych byl z tla vystoupil a duševníma

vkol

sebe hledl.

Chvíli

Bára

kleela

málo se nehýbajíc;

zdálo

nademnou, se,

jakoby

mých poítala nebo vení krve

ani

poslouchala.

tom se nahnula ješt níž a rozevela u krku a pejela mi

obma

prsou

—

cítil

v každé nejmenší

i

zlehounka,

jako

dost

tepání

žil

Po-

mi košili

palcema tikrát po

nádech

vtru,

ale

žilce podivné trnutí.

já

—^S

—

112

6i^

„Tondíku!" zaala potom šeptem a já musel odpovídat; musel jsem,

mn

bylo ve

jiné

vle

a

„Tondíku!" zaala

„Co

pak?"

zpsobem

—

té

já

podobným

síly.

šeptati.

jsem

ozval

se

a stará sebou radostn trhla.

„Znáš starého advokáta?" „Znám," vypravil jsem ze sebe prvnjšímu zapírání. ;,Jak pak?" dává mé

;,0n

a prsa

moje

—

mluviti

chvíle ne-

matce

peníze," jektal jsem,

m

pracovala, jakoby

j,A

pro pak

Já

otvíral

mi

jsi

mra

moila.

neekl hned?"

to

zase

již

v tom se zaal z jedné

všemu

proti

k odpovdi,

ústa

ale

Makotrus prota-

strany

hovat a z druhé zaala Petronka ze spaní mluvit

Bára se rychle vzchopila, a já se pohnul obrátil nyní tak lehounce, jako by se byla se mne skála i

svalila.

jako

Zaryl jsem zas tvá do podušky a ležel

zabitý.

Srdce

jsem, co se bude

Moji

po

chvíli

Brzo jsem zvláštní

souložníci

také

jí

ale

se

ulehla,

slyšel

ji

zpsob

dlouho se

mi

ješt

bouilo. Cekal

dít.

zase ani

utišili,

zdrav

a Bára

nemluvíc.

chrápat.

Ona mla

a cvik ve spaní. Spala

líbilo.

hodinu se probudím

Pi !

—

lehnutí

si

již

slova

si

umínila

totiž, :

jak

Tu a

tu

a také se jist probudila-

— — Já

zane všecky ruka

— mn

záhy jsem

ale

Pomalu

Petronina.

hlavu a otevel byla

svíku

V

nepohnul.

ani

ruka sahat

mn

žíly;

113 S>

^S

ješt

se

po

!

oi.

Najednou to

že je

poznal,

jsem

ale

projelo zase

tedy

to

nazvedl

Kolem byla irá tma. Bára

zhasila.

tom cítím hlavu Petroninu zrovna u své

tváe. „Já nespala," šeptalo

to

u mého ucha

—

jsi ekl. Ráda bych t byla varovala, však nesmla jsem se hnout. Nezapírej déle my si pedce pomžem."

„a vím, co

—

ale

Slova díví byla

Já se

vln.

utišil

jako

zbouených

do

olej

pevn jsem

a drže ruku Petroninu

usnul.

Když jsem na

stole, ale

nového

sted

procitnul,

hoela opt tenká svíka

okny se prodíral již také první paprsek

jitra.

Makotrus

a

Bára

stáli

u

pro-

sálu.

;,Ale

u všech

rohatých

býk!'' huel ješt

rozespalý principál. „Co pak se

ti

to

zavrtalo do

mozku?" „Neptej se a dlej, co je poteba," odbývala

ho

stará.

„Nežli

steka. Stroj

se,

se stroj

rozední,

musíme být z

máme vci na voze koata." — S tmi slovy

Já zbudím zatím naše zahýbala mnou Petronkou. „Vstávejte a i

se! Pojedem." Xlll.

m-

—a

8

strojte

-

-—e9 114 „Ale se

te

bych

já

a

prohodit,

odtud hýbáme

se

san,"

stará

myslil,

ješt Makotrus,

víko

Sí'—

ml

„že bych

Pro

zeptat:

ozval

také

Já nevidím žádné poteby. binetu nemáme nic zapovzeného, a když ?

mžeme

nejh*,

kluka umyt

;

a

jde,

si

slo-

vlastn

se

kam

V

g-a-

bude ho

oi

ponesou."

„My

nemžeme umyt

ho

„Proto

itostí.

budou

nho

musíme

ale

nm

po

poptávat

kdy dlat vejklady.

strojili

Nyní

V—

klady na tronka

se,

strojil

vynášet a na

pomáhala; já

m

stál

neml

vz

povoz, aby se byly tak

dvemi u

konírny, a hledl s

my

s

Pe-

rovnat.

po-

Pe-

;

ale

v

dom

práv žádných

asn

na cestu

podomek okázal se mezi

Jen hranatý

poklad

a

v sále u okna a hledl zahlídnout

chystaly.

šich

není

kabinetními

s

bylo ješt všecko ticho. Nebylo tu

jiných

pro

te

se také.

dvr

Nikdo

dol.

dobe a

a dlej, co povídám."

zaaly skín

se

to

ur-

nežli se

odjet,

— bude

Makotrus mumlal, ale tronkou

také

musí ješt

s velikou

Ty tomu nerozumíš

nás.

pro

i

a on

odbývala ho Bára

u nás zstat!"

na

to

nakládání na-

ohrnutým pyskem.

„Pro pak tak asn uklízíte?" prohodil konen, vyceniv zuby s kyselým ousmchem.

— ^S

S>—

115

„Rádi bychme za chládku dále," ekla Bára.

„To

se nejlíp jede."

..Tak?"

záste,

ušklebil

„Ale ono se ..Když

Bára

— pro

parno

je

v modré

devnou

v chládku také nejlíp

to

jakýmsi

s

hraná

zase

.se

strkaje do úst krátkou

ne?"

prohodila

podivnému

podivením

dýmku.

sedí.''

tónu

po-

domkovu.

„To

je

vám bude

píteli

n

o

trusovi

do

vejít

že

ml

jsi

„Doufám,

konírny. o

n

starost,

jakož

prosil."

„Oh vy

naše kobylky?'' ozval se nyní

už

chtl

ostrovide,

t

jsem

a

..Dnes

sotva parno."

„Snídaly

Makotrus

chechtal se zase tento.

to I"

ale

—

a jakou

Tak že se te ani ekl podomek, Mako-

starosti

nemusíte,"

starat

cestu zastoupiv.

„Necht

jen ty milé ko-

bylky ješt trochu stát!" .,Hohó,

„Jak

tynohé své

musíte,

porueno,

;

ale

nerad

a

tenkrát

si

své

musíš

My

dál.*'

„Xu když tak

hospodá

uctní až na podruhé nechat.

hostinské

..tedy

dobrý

jsi

nocleháe trmácíš

musíme nyní

nám

jezevce!" prohodil Makotrus.

píteli

vidím,

musíte," to

je

podomek

—

ale já myslil,

že

ušklebil se

arci jiná;

neokážete,

brzo

paty

kon

vaše nepouštt."

proto

že

mám

"

—^

116

^'-

—

^Co že to blebtáš, ušáku?" svým zvonovým hlasem, a oi divn lesknout.

Makotrus

zvolal

mu zaaly

se

„Nedlejte žádné šašky, milý píteli!" ozvala se

mezi

remný kik a pojedeme

dál.

domek;

Nás

tu

toho!" zamrail

mi do

„a mže,

nemže;

nebo

porueno, a nepustím vás — to

je mi

„Ale

„To

pro pak?"

podvodníkm na

„Vy vedu

„To

u

kteí

nevyspal

hospodáe —

mžete!"

dal se

„alespo budete

uvázli, a já

budu mít pokoj."

S tmi

vc

jistá."

musejí

všem

—

a já

si

po-

podomek plnou hubou

smíchu;

do

je

se po-

dlám, co

já

prsty hledt."

jste se, píteli,

stížnost

da-

ptala se Bára.

pán,

zeptejte

se

aby

péi,

majíc

„My udláme poádnost nemže nikdo zdržovat."

nepovstal.

co je

„Eh,

Bára,

rychle

to

vdt,

kde

jste

slovy se obrátil a odešel do konírny.

k Makotrusovi, odešla s ním Bára se k vozu a zaala mu nco velmi horliv šeptem otoila

rozkládat.

máme

Vypadalo

z toho, že

jsi

fožrouta rozzlobil!

to

asi

vera

tak

jako: „Vidíš, to

toho starého para^ra-

Nynko nám

zasolil.

Te

se-

díme a budeme se muset hrýzt." Principál

pod

vousy;

se

durdil,

ale

nemohl

a nechtlo

Báe

mu

zdání

to jaksi

vyvrátit

—

a musel

se

~3

117

konen

vli

dvoe, obcházel nic,

S^

Zstal na

poddati.

její

vozu

okolo

a

jakoby

chystal,

vše k odjezdu.

Bára

Z

sálu.

navrátila zatím rychlými kroky do

se

vozu

pinesla

Petronka

a hrnec.

s

malou

sebou

truhliku

skoit pro vodu, ona

musela

sama rozdlala v kuchyni vedle sálu malý ohe. Slámy a tíštk bylo tu v hojnosti pi ruce. Brzo

lahvika na

hát,

nalila

do

Pak mi pozoroval

tím

nechtla.

tla

zaala tváe a ruce že

radostí,

mejt,

a já

erná

mne

se

Nato jsem musel své mouenínshodit a do své

svých

zajky, do

zaala voda

kapky z lahviky.

akoli se dív ani vodou ani slzami

pouští,

hnout

ské

a z truhliky ja-

a když se

;

ní stará jakési

barva

šaty s

stole

tajnou

s

ohn

vody u

hrnek

stál

kási

starých

milé,

nohavic

modré kaAch,

vlézt.

tu

mi bylo volno, jako bych se byl z tžké nemoci akoli jsem tlo uzdravil a novou kži dostal

—

ješt

celé

erné ml. umyla

Bára

pes

selskou

ni

potom

strakatým šátkem.

Na

to

také

Oh,

to

pistoupila k oknu,

ven,

dol

ješt

po

i

jí

duši

pocitu.

otevela

My

jí

roztomile

do dálky a poslouchala.

živé

hodila

Petronku,

sukniku a zavázala

hlavu

slušelo!

je,

hledla

Vkol

nebylo

tu stáli mezi tím

^—

-^^s 118 na

jako

nevdouce,

špendlíkách,

co

všecko

to

znamená.

Ani slova se nemluvilo.

„Poj stará.

tebe

Petronko!"

sem,

„Tys chytré dvce, a Podívej

spolehnout.

se

konen mže na

spustila

lovk

se

tamhle na

stro-

to

moví!"

Za mstekem vrcholku

vystupovalo

ernal

jeho

nhož jsme

z okna, u

na

a

návrší,

jedlový

se

Bylo

les.

jej

nade všechna stavení

stáli,

a zahrady vidti.

„Tam vás

pošlu," mluvila Bára dále.

nyní

,,Tuhle se spustíte do

a

pelezete,

potom

zahrady;

rovnou

plot

nkde Na

snadno

k

cestou

lesu.

zaátku mezi kovím nkde pokáte, až vás dohoním."

My i

na sebe

mlky

jsme

pohledli

pohledli,

na Báru, a ona nepochybn myslíc, že se

s ní

neradi louíme, doložila:

„Nemjte starosti — však já vás najdu; mám dobré oi a Turek má ostrý nos. Abyste ale

nehladovli,

pozdržeti

mla:

kdybych se tu

Petronko, a snadno

Jak

nym

v

vjpadáš, nikdo

jen, milé dti, že to

spchu."

máte si

tady

peníze

o

—

nco

déle

tys

chytrá^

msteku nco

opatíš.

t

musí být

nepozná.

— vám

i

Pomjslete

nám k

pro-

—S S tmi

uvazovala, udlala na každém oko,

n

skrze

prostrila a

—

slovy pinesla dva provazy, jimiž naše

vz

truhly na

llí> Si

konce provaz

mé

otoila

ruce

mi

pod

až

ramena,

Druhé

okolo prsou.

konce provlékla skrze skobu, do kteréž závorka od

okna

Pak

zapadala.

m

z okna

zvolna

spustila

na

až

dv

dvora, nebylo,

kdybych byl

i

bylo

po

šla

do

Nebezpeí

tu

Ti

nízká.

zahrady.

m

konen

Stavení

dosti

domáci

do

na okno^

vysadila

zemi.

poschodí a okna

jedno

m

vyvsila dol nohama a

snad rovnýma nohama dol

skoil.

Mn

se ta tajná

V3'prava,

nevdl mn: „Te

mluvilo ve

malé

to

—

jsem pro?

družství líbilo;

bude zas všecko

dobro-

ale

cosi

dobe !'^

a vesele rozvázal jsem konce provaz.

Za nkolik a

te

minut byla

mi bylo ješt veseleji.

i

Petronka

Vele

již

dole,

uchopil jsem

ji

za ruku.

Od kotrusa

hodiny

chvíle, co byl hranatý

té i

—

s

Bárou tak hoce

tak

ješt všecko

šlo

podomek Ma-

uvítal,

bylo asi tvrt

všecko na kvap; v

ticho a po

dom

bylo

zahrad zaínaly pn-

kavky štbetat. Bylo nejrannjší

jitro.

Mezi stromy

se teprva šeilo.

Mn byla

bylo

kídla

tak

pirostla.

volno

Jen

a

lehko,

pry!

jakoby mi

-^s hrálo to ve

mn

ve

—

130 sy

všech žilách,

i

ml

jsem se

k rychlému poskoku. „Dejte ale

my

pozor !^'

nedbali už

kajíce plnými ústy

sípala

na

její

napomínání, a poly-

erstvé ranní povtí, spchali

jsme k zahradní ohrad. Byl stáli

ješt Bára za námi;

to

živý plot

—

mžikem za ním v kamenitém ouvoze.

a

my

—

lai

-es

6i-

—

8.

v lese. jsme

Vesele

V

njší procházka. pocitu a

vdomí,

To

poskakovali.

nebezpená výprava,

a tajná,

nebyl

nás nebylo na ten

nežli

:

^Te

outk

byla nejrozkoš-

to

as

jiného

jsme na svobod

—

jako ptáci v povtí, jako ryby ve vod.'^

My

nespchali

hned do

lesa,

ale obešli

si

msteko. Nikdo nás nestíhal. Jenom zde onde potkali jsme lovka, jdoucího po polní celé

práci,

a

my

ho jak náleží po esku, srozumiteln

a hlasit pozdravili. Kdož by nás byl mohl držet

za mladou

Indiánku a mouenínského prince?

Na zaátku msteka pustili

k

jsme

chvíli

a

každý své

šli

trochu tiše

unavil;

vedle sebe.

nkolik

umlkli jsme tedy

Mli

spustil

chu

ptala

„Máš své

jsme také

zvláštní myšlénky.

„Co myslíš, Petronko?" „budeme na starou ekat?" rychle

si

pak jsme se

lesu.

Vrch nás na

koupili

bochníek chleba;

housek a malý

živé

neekat?*^

jsem

konen,

se

Petronka,

oi na mne upnouc.

„Všecko

—

z nenadání.

tak

pišlo

tohle

—

122 S'

^S

Kam bychme

se

obrátili?"

^jPiijdeme hledat

mé rodie."

..A nebojíš se jich?"

;,No

mi stalo

— nco

snesu; a kdj^ž

uslyšejí, co se

— a dokonce když tebe uvidjí:

tu

se jim

srdce obrátí."

„Nevím, s

tebou

dlíka

otci

—a

Mne

by

pišla.

—a

sloužit

nevím

bych

dovedla

povdl,

podle toho, cos mi o

by

byl

bych já

daremného je-

také ten kousek chleba za-

si

ale

;

když

docela,

drželi za

svém

kdyby se mu Turek

radši,

navrátil."

mj

;,Ach,

žalostn.

Turek!"

„Je

odejít; toho

zvolal

bez

pravda!

nemžeme tm

jsem najednou

nemžeme

toho

lidem v rukou nechat!"

„Ale jak ho dostaneme," namítala Petronka,

„abychme nemuseli?

zárove

Ta

také starou za pídavek vzít

ho chce sama použit, aby nás

opt

našla."

„Je pravda;

ale

jenom ho nech zpozorovat,

že nejsem už v hospod, a uvidíš, že i

bez Báry na

„Ach, já bych

vím

—

za

námi

mi

pijde

Nemusel bych Turka znát!"

stopu. si

to

pála;

ale

nevím

—

ne-

zdá se mi, že se nadarmo tšíme."

„A pro?

kdo

nepustí?

ví,

kdo

zdali ví,

stará

sama Turka

zdali se nás

nechtla

-

—S docela

123

zbavit a zdali

—

(5i-

sama

jinou

bu

jistý.

stranou

ne-

odejde?'^

„To

neudlá!

„Já

za

„Již se

do

to

v

— vím

to

stalo,

mn —

to

Oh, ty

neznáš

ji

na

nco

„Bezpochyby

dá

ta

„Moje jen se div! to

nevím ;

jako

ve-

druhého; šizení je

nco napovdl?"

ješt

jinou

ale

;

hedbávnou

nit

ona je chytrá

upíst. i\Iimo to

píinu, že nás vyhle-

"

„A

ím

jí

sama ješt nevím

dozajista

—

má

dozajista, že

jeden

šálí

a dovede z konopí

má

to je

hlavní myšlénka. Ale coby z toho

že jsem

mít,

..To

—

tye penz

te

získala.

kterých Makotrus ani slova neví."

o

beztoho jejich

mohla

se

Já vím

duši.

summy,

liké

Co

!

mi

vím také; a

bude dozajista hledt, jak by z toho

zlý duch

ona

ale ono to nepadlo

;

jako neourodné semeno,

ní

dnes

jí

musel povdti."

to

jí

Tys

—

penzích

o

nemohu

to

— já

uarovala

to

nco

v noci nadhodil

;

také

se na

je?^

Ano,

osoba.

Na

mn

nebo se

jí

že je

milý

tuze

Toníku

mnoho

moje

—

záleží.

babika,

to

ano,

Pro? nev-

Makotrus nkolikrát podekl, když

mne hnvával, nemohla-li jsem hned všecko

po jeho

prudké

dvma, temi

palici

lety býval

udlat;

nebo

ješt

ped

pepodivný lovk. Ten-

—

ês

krát se nám ješt lip ádanjší a zánovnjší;

na a

Mez!

podívat.

to

nco

kabinet

vedlo,

lovk tím

spo-

byl

mohl predce

se

mnoho porouchalo

se

také prodali."

„A

pak je vlastn ten Makotrus? Je

kdo

on sám pánem

nebo patí

voz

všech tch vcí,

a koní

—

nco Báe ?" až posud sama nevím, akoli

„To, holeku,

jsem

Q—

124

hádek

hryzavých

nkolik

již

peslechla. Oni se však

pedce

o

té

mívají oba

vci pede

mnou njak na pozoru, a nikdy se oupln nevyknou. Já si ale myslím, že má Bára ke všem

vcem

vtšího

jenom aby Mezi

mému

jí

touto

lesu.

horami

práva^

nkdo

a

vylezlo,

—

prostené

hodnou

okolí

jsme až k saza protjšími

kolem bylo

již

plno

to

hezky ranního

okolí,

roz-

se po

nm

vklouzli

mladé

veverky

nemohou

se

do

lesa.

— ba

pod

Byli jsme

ani ta dovádivá

zeleným

lupenatým

krovem tak radovat, jako my se radovali

my

ní,

chvíli se zalíbením rozhlíželi.

dv

zvíátka

došli

zatím

rozlévalo

Celé

Potom jsme jako

bylo

pkné, rozmanité ped našima oima. My

a bylo

te

Makotrus u

že je

rozprávkou

Slunéko

vlažné paprsky. života

a

pomáhal."

se honili, schovávali a

opt

honili.

— jako

— —-^ Konené jsme

125

©

mli také dost, hlekde bychme byli mohli pohodln na Báru ekati. Nejhlavnjší vc pitom byla ta, že jsme chtli co možná pohodln v ta dali

jsme

stranu I

toho ale

vidt, kudy

nebylo

i

místeko,

tuze

msteka

od

se

tžké

picházelo.

nebo

volení a hledání;

se

pnulo na pokrají lesa množství hustolistého koví,

mezi

nž

nž

a pod

drem se schovati

ped oima

a

podržeti

jsme

ped slunením

i

pedce skoro mohli.

A

brzo vedle sebe pod zeleným

výž nižádná ruka pozemská

Já vypravoval živobytí

tak jsme

sedli

baldachinem, jakoutkati neumí.

Petronce

u rodi, o našich

ve-

celou krajinu

svém

o

bývalém

ku

cestách

Praze

a o svém outku. .,A

pro pak

tvoje matinka k

vlastn

advokátovi

chodila?

—a

tomu starému

pro

jí

dával

peníze?" ptala se holka.

„To a

musel jsem na

nevím,"

„Mn

rameny pokrit.

abych se byl na

to

to

odpovdt

nepišlo nikdy do hlavy,

ptal; a matinka

sama

o

tom

nemluvila."

„Nevíš,

strejek

je-li

váš píbuzný

?

Njaký

vzdálený

"

„To bych neekl. Matinka se o tom ani nezmínila, a jako strejc byl by se k nám snad jina choval. To

ti

bylo ale všecko jenom krátce,

— —S šrce

jako na se

na

dali

as

—

6>

My

a potom zas jak by ual.

cestu, a nemluvili o tom, až se zas

piblížil."

„A jeho bratra nho nevídal?"

u

126

— toho

zdejšího blázínka

jsi

„Nikdy."

—

y,]Nu

Ano,

vera

to

tak

dležit

zvolala

do dálky upí-

eštin

rokovala.

s

To

byl

její

kteráž

figûrka,

mladé

po

Makotrusera

naším

a

k

oka

bystrá

ona pistárlá

byla

ptávala

a

tamhle!"

vidím

ho

to

svá

rukou v tu stranu okazujíc.

najíc a

se

za

Petronka,

nyní

Indiánce cosi

po-

nové

o

starokrojní kabát

chze. Picházela z msteka, rovnou cestou

její

lesu.

My

hledli jeden na druhého, a na tváích

našich stálo nkolik

mená?

nmých

otázek:

v lese?

„Co

lovk

starý Co chce Bývá to jeho procházka? ten

A

zna-

to

tak

zrána

nebo hledá

nás?"

Jak se

obyejn; bhl,

chvílemi

hledl

kama

zdálo,

šel

erstvjším krokem než

se zastavil, pak se zas roz-

k nebi, hledl k zemi a házel

v povtí,

jakoby

se

v prsou

jeho

ru-

nco

dlo, co chtlo z hlubin ven, a co nemohlo cestu najít a

jím bolestn lomcovalo.

Když picházel sám

sebou

s

jednotlivá

smyslu;

byly

jako:

srdce;

mluví;

spojení

že také

jenom

to

a

tsn

výlevy

spíše

to

byla

ale

všeho

beze

slova,

slyšeli jsme,

blíže,

hlasit

dalšího

seveného

—

..lovk je ábel já dobry, poale Buh je milosrdný. Pro bych Xechci nemohu — erv mi uhlo-

šetily blázen ...

—

se vlekl?

zde

tak veliká

oh

!

—

— tam nechám — ta

koen

dal

S tmi lesu;

tam

malou

chvíli slyšeli

My

ledva

ruky

muže se nám obma On konen pestal a

Tváe

jeho byly celé bledé,

vlasy

naježené.

stisknul

Tak

do

až

do mechu

k sa-

—

a za

plakati.

bychme

byli

pi-

Pi plái

srdce svíralo. rychle

oi

se

vzchopil.

divoce vypoulené,

chvíli stál,

tu

psti a hledl

—

dechu popadaje

pozvednout.

starého

byla

I-

jsme ho hlasit

si

ona

kalužiny

piklopýtal

se

už

sedli v koví, jako

a netroufali

mrzli,

moe

hlava

tvá ukrývaje

k zemi,

sklesl

byl ale

—

strašit

písek a

— moje

slovy

Svou lásku jim

ticho.

bude

je

— hory jsou

a moje srdce

mému

bude

lesa,

zaal zuby,

jakoby

ml

oi

ze skla.

Potom sebou zase nebudu íkati

smjí

plakati

— tu

I-

zvolal

radost jim

chlubiti.

— Â nebudu — — „nebudu naneudlám — tím se ne-

trhnul.

hlasit

Nech mají

dost

na tom, co

již

-S

138

zpáchali; však to bude

vné

—

klatby

ohnivými

slzami

a každému kázal:

a

duši jejich jako tíže

Slitovníka

Já

vyprosím.

místecko

teplé

m

oni

—

tížiti

od

to si

61'

ve

je

tak

svém

vypudili,

zradili,

na vcnosti miloval

vy-

srdci vyhostili

—

svlekli."

Nyní se opt zamlel a zastel si obma dlanma tvá; pak se dal najednou do divného smíchu.

„Vy

ža se dá pocuvý, spravedluvý

moslíte,

Cech a vlostanec

vám bude poade ne! on

—

vám

boz

tok trápit

ustání

—

a že

uchý beránek? No, on udlá skok a utoce mu dali — to vám zde

držet jako

nebude

držet

ho

Co

há!

—

jste

nochá!" mluvil horliv dále a zaal pitom kabát svlékat. 1 svléknul

kabát a

na

ho

svázal

Pak

„Tak!" s

ekl

z kapsy

dobe

drží.

na

—

mé

sebou; o

rozvázal šátek na krku

si

jejž

s tím,

zkoušel uzel, zdali

vezmu

vytáhl z kapsy šátek a hodil

jej,

zem.

to

,Jen

vytáhl.

co

Pak

potebuji,

vci mohou metat

ostatní

losy."

Nyní

rozepnul

chtl také

svléci

množství

papír

i

vestu

ale

:

—

v tom

bezpochyby

mu

— rozliných

jednotlivých list.

že

vypadlo z

malých

ji

ader

sešitk

— -S ^,Ha!

vy

jste

!

129 o> zde

svdkové

také,

muení, mých plativých

kantor a vrhnul se obéina rukama

Vás

tady chcete?

—

se

vejte

aby

vás

nedostihli

S tmi slovy šitky padly mezi

„Co

po nich.

tu nepotebuji! Utecte!

na skipec klást

každé písmeno

mého

zvolal podivný

nocí!*'

—

Scho-

sice

budou

— pry,

pry!" Se-

metal prudce od sebe.

to

koviny;

jednotlivé listy se

kolem

rozlítly.

„Já nechci dále,

o

niem

více

kiel

slyšeti!-

když se byl zase vzchopil a svázané šátky

držel — „o niem! Mne zradila vlastní — já se k neznám — nechci slyšeti proudní — nechci — já proklínám!"

v ruce krev

její

ní

ji

Já

hrzou pi tchto mne pevn držela. Tak

tásl

se

a Petronka

se

staec pitom tváil

se nešastný

„Co bude

ten

lovk

—

slovech,

strašliv

ba ošklíbal

dlat?"

vyrazil

jsem

ze sebe ouzkostným šeptáním.

„Ml! ruku

pevn

ml!'- odpovídala Petronka,

tisknouc, a s divného

kantora

ani

mi

oka ne-

spouštjíc. Chvíli

al povoln by

tu

stál

nyní staec

hlavou

sám

kývati

s

sebou

držel v rukou a

zaal

jako

XUI.

tiše

oima zrovna ped

poulenýma

a

rtoma

rozprávl. je

a hledl vy-

sebe.

Potom zapohybovali,

Svázané šátky

nyní stáeti.

9

— Na

—

cosi

to

mumlal

strom,

nkolik

prohlížel

si

se u staré jívy zastavil a divoce

pak

až

130 S^

se zachechtal.

„Ty máš

lepší srdce nežli všickni, s nimižto

Ty

starý píteli?

pravda,

ní-liž

pi tom

mluvil

jsem až posud obcoval,"

m

steka ve svém náruí a nebudeš bosého a holohlavého

t

zato

tak

chytnu

také

pevn — jako Po tchto

drápati.

Že

— já

slovech

na

se

otoil

tebe

povsím

šátek jednou

si

zaal

uzel a

rozpínala, bylo by se

kmeny

vyhánti

byli spolu rostli."

mnoholetá

se

„ne-

do šírého svta. Ale já se

bychme

krku, zadrhnul

okolo

—

mi popeješ mí-

mu

se

nízko

jíva

na strom v pevné

snad dost snadno

podailo, nahoru se vyhoupnout. Ale

my mu

v tom

udlali pekážku.

Dílem o

ze

nmžto jsem

nemohl,

strachu, si

trhnul jsem

„Snad se nebude „Obsit" jako

bleskem

—

pudu,

dílem z jakéhosi

tenkráte žádné svdectví dáti

sebou a vyrazil polohlasit: "

chtít

nemohl jsem popadlo

to

již

nyní

doložit;

také

nebo

Petronku,

a jedním okamžením vyletli jsme oba jako poplašení z koví a stáli ped pomateným starcem.

Co máme dlat, co máme mluvit v prvním okamžení nevdli.

Stáli

—

to

jsme

jsme naproti

"

—S

^~

131

nmu

jen jako nmí, ekajíce, že se celá píhoda njak sama sebou na jinou stranu zatoí. Také on z poátku nemluvil. Jen sebou

škubnul, jako by ho byl

nkdo

postelil, a

hledl

na nás jako u vydšení. Potom zaal zuby, vyhrnul pysky,

tváe

zkivil

—a

zakuel —

Pitom

pracovalo.

zaal tžce od-

mu

Slyšeli jsme, jak

dychovat.

pod

to

a sáhl

si

žebry zvolna

na krk po svázaných šátcích.

—

nho hrza

Šla z

my

a

také bázliv na

krok ucouvli.

„Tedy

také vy, háata! zaal pak po malé

lízáte?*'

když

syel, jako

„Také

již

zašlápnouti rai

voda

—

také

ty

I

se na

vy-

a hlas jeho

železo kápne.

— jež

mohu nohou

mne vsíš a nedáš

pokoje a lezeš mi do cesty, když chci odejíti?''

„Poslechnte, tronka smlosti k

na

na žhavé

draí plemeno

ty,

na mne

již

chvíli,

píko

init

„Ml!

—

pane!"

milý

ei —

dodala

si

Pe-

„my vám nechceme

— ml!" — zkikl

nic

nyní staec, a do

mu krev tak prudce, že skoro znám To je tvj hlas, jímžto jsi

bledých tváí vhrkla

zernal.

,,

Já

t

I

vn

— ale

za mne já ti nebudu — však t chytnu." to si nemysli já hraku sloužit S tmi slovy piblížil se plaziv o krok, dva tolikrát

ošálila

—

kroky

k nám,

a

.

.

. .

my

se

ovšem v dtinské

—

!

-^S

133 S>

prostw takového konce nenadali

jako íela je

šátky

na uzel

m

i

chtla

vymknout;

on

mu se

se

ovšem

dala

—

vyklouznout

k

rychle

krku a chtl

okolo

Ona

zadrhnout.

hrozme kiku se

Petronce

— hodil

!

cl

tisknu'

ní ale

rozšafné zvíe a dal se do strašného ch

k nejdelší smrti nezapomenu na

okamsní

\

mn

to

—

velo

chtlo

srdce mi

hlava

vylítnout

mi já

chvílina

bránu svta se oboil a

ni

až by se byla seítila!

tlokl,

ta

pi

mrtným zdšením poštvaný k neastnému

starci,

a vypnuv

se

uti

ho vsilou svých kloub na malé psti do

rukae mi tese, an do t\e,

do

Petrcky

upustil a

se

—

spánku,

pronikav

i

uhodil

až naje

zkiknuv

,

sílil.

'o

se

dále

už idbal, na

to

hone k Petronce mi

do

cela,

píšu

to

iskácela.

se

starým pihodí, na

jsem se i

ml

neohlížel.

jsem

co

to

Já pisi

dlat, aby

Tak byla zdšena. Na krku

ni

ervnou prouhu. Petronko

—

moje zlatá Petronko, zpama

se!'' mluvil

jsem k

dtkvjsíra

tónem.

ní

poloplaky

„Ten

starý

a

tím

bláznivý

ne

ka

—S nám už

neudlá

nic

133

—

S>—

neboj

se!

—

jen

od-

si

dechni a pojd!"

Díví

zdšení

se

rozplynulo

v proud

slzí

a v hluboké oddechnutí. Pak se prudce vzchopila

m

a sama I

za ruku vlekouc, dala se na outk.

bželi jsme

všeho znamení, na

do

lesa

—

bez

zda Bh, kam

cesty,

Ale dost brzo museli jsme v tomto

bhu

koví, koeny, neschdná cesta, tlesní

—

pohnutí

konen

to

oba

všecko

nás

tak

beze

nás nohy nesly.

i

unavilo,

sklesli a jaksi bázlivé

do

pestat; duševní že jsme

koví

se

ukryli.

to

Jak dlouho jsme v této nové skrýši vzeli, nemohu na minutu vypocíst. Hezky dlouho to

asi trvao,

proto

že

jsme

unavením oba

pevn

usnuli.

Když jsme procitli, muselo být už hodn pozd, proto že nás trápil hlad. Já ml sice ješt od rána housku v kapse, ale bochníek chleba ležel ve koví, ježto jsme brlohu

zvolili.

zapomenuli

Pi outku

jsme

na

tuto

si

byli

za první

dsného djišt dležitou vc pi celé

z toho

výprav.

Te nám zaalo být v skutku ponkud ouz— a nebylo také divu! Obi a velicí hrdinové ko jsme nebyli — o samot — kolem hustý les — zpomínka na minulou hrzu — k tomu ke všemu

~?S

134

oy—

pisámbh!

prázdno v žaludku

mohlo

tu

být

statnjším osobám okolo srdce krušno, nežli nám^ devíti-,

dtem.

desítiletým

vc

Hlavní

— dostati

oba

mli

nás

byla

tam

zamit? My

otoit;

jsme

tronka

oích

tolik

rozumu jsme

by

se zase na kraj lesa, kde

mohla Bára

proto že

byli

—

byla nyní

nalézti.

Ale jak a kudy

nevdli na

krok,

kam

se

jsme nemli kusá pamti, odkud

pibhli. Já se škrabal za ušima a Pe-

rozpait

se

v modrých

Ale

ohlížela.

ne-

jejích ležela taková povážlivost, že mi

mohla všechna nadje klesnouti.

„Musíme nebude," ekla

ídit podle slunce, jiné pomoci

se

konen

—

a já se udeil radostné

do ela. Hned mi pipadlo, že jsem byl doma

i

nebo kdež

vlastn u rodi...

mov?... že jsem tedy jako

byl

mj

tatík,

zpsobem

podobným

slýchal,

byl

jak

v podobných pomáhali.

si

mj také

— do-

lidé,

pípadnostech

ídili

se

podle

slunce.

Ano to

ídili se

— ale

já

nevdl

z místa, jak

po nich udlat. Moje štstí byla Petronka.

Ach

ano

hlavu jako vrtohlavá šího

bez

Petronky

jehn, nebo

krta — jiné

života

stejší,

!

zmoklé

nepipadá;

byl

podobenství ale

bych

svsil

motal

se

jako

mi z tehdej-

Petronka

byla

by-

byla zkušenjší, byla odhodlanjší; od ni

— — jsem se nauil, že

všemu

všímati,

<S

135

si

musí

S5

lovk

svt

na

všeho

se uiti.

„Když jsme šli ráno do lesa," ekla nyní — „mli jsme slunce za sebou, tedy by veer bylo

ped

námi.

Te

pozdji — tedy

me

by nám

stálo po

nu, tedy jen

pojme

—

pravé, kdybych-

vím od staré

to

z tohoto

ješt

anebo

poledne

asi

samou arou

tou

šli

bude

koví,

a

....

se roz-

hledném.^-

Já se jsme

se

vážení;

hrozn Šli

dal vésti

—a

nebo naše

porad

po krátké

zdabh

na

lesem

— nepíšu

ízení-se

podle

pustili

bez po-

to

slunce bylo

špatné a nejisté vodítko. jsme,

ale

kobychme v tch

mn

se

místech

zaalo brzo nikdy

zdát, ja-

nebyli

bývali.

To byla divná houš, to byly divné stromy, divný mech a tráva, a kolem hrobová tichost — jenom praskot padající vtve dudka nebo klepání a chrustní pod našima nohama.

Tak jsme

se vlekli dlouhou chvíli,

se nevyskytovalo

znamení,

dle kteréhož

ale

ješt

bychme

Ovšem — na nemli jsme asu outku od nešastného copánka veliké pozorování vkol sebe initi tu nám zmizela

se byli jako na

známé cest

ídili.

;

houš, koví a stromoví, mech a tráva jako v letu. Já etl od té chvíle všelijaké romány, jichžto hrdina také po

poušti

a lesinách

bloudil;

— —^S všecka

ale

My

pedu

—

ani

poala,

svírat

obraceli v levo, v právo,

se

ku

zas

nebylo dost malé stopy, kte-

nikde

ale

nebyla

papíru

mne

jaková

mocí na kraj lesa dorazit ne-

když jsme živou mohli.

Si'

na

nesnáze

ta

ouzkosti,

proti

stín

136

ráž by nás byla vedla.

Hlad nám zaínal vnitnosti stahovat a žízní nám devnl jazyk. — Já se dal najednou do hokého pláe ne snad proto, že by byla všecka ;

moje

—o

klesla

zmužilost

ml, tebas bych

byl

ji

ne!

já

na lokte

i

posavad

ji

mit

nemohl;

ale jakási nenadálá outrpnost s Petronkou

mi

dtinské

to

oima

tak

stiskla

že mi bolest

násiln,

po tváích vybhla.

„I

bude

srdce

ml, ml!

zas

najednou

ale

natahovat. Bylo

nemlo;

vnitností a

—

to

Petronka;

ze stejné outrpnosti, nebo

zaala také sama moldánky Mnoho textu

rozkošné duetto

melodie

ale

m

dobe!" tšila

— buto

z vlastní ouzkosti

Toníku! vždy

nezoufej, milý

všecko

picházela

ponkud nám

!

z nejhlubších

ulehila.

Najednou bylo zas dobe. Petronka se zmužila,

covat.

tleskala

—

rukama a zaala

„Podívej

se!*'

okolo

domlouvala

„mne nebolejí nohy ješt nesmjí také bolet, jen si

ani to

mne mi

dost málo

tan-

pitom,

— tebe

vezmi do hlavy

—

!

—-^

137 62-—

a jíst se mi také nechce! Tuhle

odpoineme

K

V

a pak to

posezení

okamžení

tak

—

si

jsem

ležel

trochu sedneme,

mechu,

na

dál.~

dlouho

se

pobízet.

dlouhý

jak

bylo to rozkošné odpoívadlo

Ach.

široký.

jsem

nedal

si

pjde chut

To nejpružnjší kanape mi jakživo tak nepo— samýtn sloužilo. Kolem ten chládek, ta hovením zaaly se mi klapky zavírat ale na-

vn

;

jednou projelo

nco

níi

—

skrze uši

a co uši!

—

skrze celou duši, a já stál v okamžení na nohou.

Bylo

kieti,

—

štkání.

psí

to

sem

alou!

sem!"

r.aal

—

„Turku

—

Turku!

jsem z plného

hrdla

poskoil jsem radostí, a Petronka zaala

i

hopkovat. Psí

štkot

se

blížil

—

v koví

chrastit,

a za nkolik

okamžik

Turek

peradostným

kuením. To

s

kých skok!

melc

to

zaalo

to

nho

z

vyrazil

nja-

bylo

bylo lízání rukou! to bylo kotr-

I

Já

byl

jako

novorozený;

mdloba

zmizela,

hlad nebylo památky. Ve spolku s mým Turkem byl bych nesnázím celého svta zdoroval. „A co te?" ptala se Petronka. „Jak vidím,

po

nejdeme

dobe,

nám pibhl

—

sice to

by byl Turek zrovna

vyletl

se na tu stranu zatoit zrovna?*'

—

ale

proti

ze strany.

Máme

máme

poád

a nebo

jít

"

—

—^'S 138 „Víš-li

dležit

pjde

ten

jednou,

—

„nechme

— tam mají

že

nos a že

odpovdl jsem

milá Petronko!''

co,

velmi

6i^

Turka naped.

lovka

ne-

pípadu dobrý

také v tom

psi

nejspíše

Kam

zatoíme. Já slýchal

se

na dobrou cestu pi-

vedou."

snad

„Ale dotkla

„Ai Bára

Co

ohlížet?

„To

A

jsem

—

zkrátka.

mi milejší nežli

co

budeme na

se

dobe," namítala zas Pe-

Kam

se obrá-

i

škrabal

Zmužilost moje byla na ka-

za ušima.

se

ni

do té baby?"

" poneme? Penz nemáme skleslo srdce brada. Rozpait

Mn

„Já

ten je

jak se protlueme?

„ale

tíme? co

zato zaala se Petronina hned vybujn vzrstat. To bývalo tak vždycky

hánku;

ale

a

pínat

nám

všecko

je

tronka;

jsem

je

ekl

Turka;

Makotrusem.

s

i

svého

na blízku," po-

„a bude nás hledat

hledá!"

si

mám te

nkde Bára

je

Petronka —

mezi námi.

Nyní se

štkat, jakoby vyskytlo. ale

já

se

Možná, že dobrák na

se

okamženích pšince.

Turek. Ve svém krok zabhl a zaal náhle mu bylo nco neoekávaného

vložil do toho také

rejdní byl nkolik

hned

za

stál

jsem

nic

nepomyslil,

ním rozbhnul a v nkolika

— na

kraji lesa,

na ušlapané

— ~-^ 139 Radostí

m

Tak

to

že tu krajinu

—a

tronku

My strán,

ta

vykiknul.

také

na

paly, a zrovna

veliké

stavení,

„Budeš-li

nímžto to

hned

klonící

do prosted

voz

nkolik

hospoda

—

se

široko

sady

bohatými

mezi

skoro

vidli

ped

zkušenosti

se

své vlny hou-

žitníšata

ležela

Byla

stálo.

Pe-

na

námi v rozkošné,

pod

My

ves.

zpovolna

vrcholí

bujná

rovin

hodná

ale vracely s novinou,

zkiknul jsem

mi padla radostí okolo krku.

stáli

prostírající

ty se

neznají. I

po nížto

kladem

skoro

podívání pekvapilo. Dychtivé rozeslal

oi na zvdy,

jsem

své

bych

byl

S>

—

na

s

ná-

jsme

tu

dle

poznali.

pak hubu držet?!" ozval se na-

jednou silný hlas nedaleko nás, a týkal se Turka, jenž

nás

:

poád ješt

poštkoval.

Pak

dále na

volal

kamaráda okiknout, aby

..Nemžete toho

nechal poctivého pocestného trochu dímnout?"

My

se

prostední opálené,

rychle postavy.

trochu

ohlíželi.

Tváe

široké,

Byl

to

jeho

a mezi

starý

byly nimi

lovk

sluncem

roztahoval

ponkud piervenalý nos. Pod ním se píila trochu vypouklá, poád se jaksi usmívající huba a nad ním se pimhuovaly dv

se kulatý,

—

modro-šedé oi. Celo jeho bylo poseto hlubokými vráskami

a

vybíhalo

v hodnou

lysinu,

za nížto

—S

S2—

140

pak nkolik pramen šedivých vlas do

V

dalo.

tvánosti

celé

týla pa-

žertovná

jakási

ležela

dobrosrdenost.

Odv

režného

vzela v soukené, strakat

noha

jedna

plátna;

halena z hrubého,

byla

jeho

druhá

v krátké,

záplatované

dlouhé

proto že šla

jenom po koleno, od kolena byla

nohavici,

—

pouhé devo. Soukenou epici držel staec v ruce a

odhánl

Turka.

jí

nho

Vedle

znamení;

dobré

jsme

hodný

stál to

bylo

na lovka,

padli

—

íiašinetl

a to bylo

rukojemství,

tajné

kterýž

svého

dle

že

po-

volání a své živnosti s námi v jakémsi píbuzenství stál.

„Nemjte k

nmu

nám

Petronka

za

jsme se nenadali, že by

mu napadne

štká, jak

„Snad netlá.

se

„Ale

bojí o

chytrá

pravda; štkat, jak

dvrn —

velmi tu

—

zaala

pantáto!"

zlé,

hned

kdo

„my Náš Turek

ležel.

ale nekouše."

zuby!?" zasmál hlava

se flaši-

pitom

je

mu napadne

do svta. Mohl by udlat štstí.

—

—

to

je

by se hodil

to

— Cí

pak je?"

doložil.

„Náš," prohodila Petronka velmi krátce a ne-

ohrožen.

„Není možná? chytrosti!

—

a

í

—

ha ha há!

pak

jste

I

vy?

ty

studniko

Bezpochyby

mámy

a tatíka

tuhle dole

nkteré doškové

z té

residence?"

.,Mn

ekla Petronka, vidouc

se zdá,"

star-

ce v dobrém rozmaru.

rodi,

píklad

být

dátka," na

—a

musím poznat

.,Ty

musí

to

ekl

veselý staec,

m

kachna polkne!

že

mají tak vtipná

bera

svj

flašinetl

záda.

„To nás bude tšit," dovádla Petronka i

piskoila k nmu,

—

ní nelenil. o

bude

nás

,,To

mu

aby

pomohla,

my vám

Ale

tšit.

dále,

já za

a

nich nepovíme.*'

„To

ani nechci

není poteba

padne nu, a

—

—

však já

lovku na vaše máma

chytrosti, jestli se

nemusíte, muškatelko!

to

nebo

vyslídím.

je

svt

tomto

táta

Kus rozumu

hned

musí

—

oí

do

—

zrcadlo

být

dceruška po nkterém vydaila.

Já vyenichal jiných vcí na také vaše rodie. Ale

—

to

svt,

najdu

tedy

vám povídám

a

!

m

potom pivítáte."

Mezi

dol k

tím

Turek námi; já jen

co

všelijaké lip

šli

jsme

již

pšinkou

po

stráni

vesnici.

se

hnal s vyplazeným jazykem

šel vedle

poslouchat.

kudrlinky.

povšimla.

Petronky jako

nmý;

já

ped

ml

Režná halena dlala poád

Konen

si

m

ale

trochu

—

— „A

pak

co

je

to

6^'"'

tuhle

je

mn

ptala se, hodíc po

a nebo

143

-?9

modré kazajce?"

té

„Ztratila

hlavou.

špaek,

pestrojený

mluv

—

kterému ješt

jazyk nepodízli?"

Mne

to

poznamenání

nemohl jsem na byl

trochu

nic íci:

to

k tomu dost obratný

—

— ale

mrzelo

za jediio jsem ne-

za druhé

m

zastala

Petronka.

„On nechce svého

vdla najdete

tatíka prozradit," odpo-

mu

na jeho dotíravou otázku. „Ale až

— to

uvidíte, co

v

nm

ho

všecko vzí."

Cesta do vsi nebyla dlouhá. Brzo jsme

stáli

u první chalupy. ,jNo

tedy,

roztomilá

koátka!"

ekl

flaši-

„te se rozejdem. Vy si jdte naped — zanu zatím svou koledu. Ale to vám po-

netlá — a já

vídám, kzlata!

a je

mísa pichystána, až k vám

padnu. ^^ „I chytla

víte

to

m

Za malou trávníku,

—

víte!" smála se Petronka,

to

m

za ruku a táhla chvíli

kterýž

stáli

se

jsme

jako

za sebou do

na

zelený,

hodn

vsi.

širokém

sem tam

ale

zašpinný koberec po návsi roztahoval. Tam jsme se zastavili.

„Co Petronka hlavikou.

te?" se

vypravil jsem

trochu

konen

rozmýšlela a potom

ze sebe. hodila

—

143

'S

„Pjdem slyšel.

byly

A

arci

co jiné

do hospody

tam?

—

otázky.

S3

!"

ekla jak

a

Na

ty

—

a já

to

odtamtud?

rád

—

to

jsem neuml sám

odpovdti, a Schillerova Wallensteina jsem tenkrát ješt

neznal,

má lovk nkdy odpovd.

protož

právo

jsem také nevdl, že žádat,

aby

mu

dal osud

-<9 144

Mová zrada

a produkce bez prin-

vlasti

cipála.

ponkud ješt

Hospoda,

mla

široký

boky.

Bylo se

zánovní

prjezd a podle hezky

dost

stavení,

nho

dva

hodné

ni

podívat.

Nej-

na

vítanjší zdála se být našemu Turkovi. Ten stelil

chtl v okamžení veškeré vnit-

do vrat, jakoby

skrz na skrz prozpytovat a bezpochyby

nosti její si

nkde

My

známost dva

u samých

sáe

pt

— zbytek

Bára na cestu

notnou kostí udlat.

hubenjší to

nic

oheje,

To bylo naše celé

krejcar.

strila.

—

ptala

veee,"

mluvila

jsme Makotrusovi

pomoci,

školáci.

A

obd

se

také

musíme

— ves

velká

na

led

okázat, že

jak se mi zdá, ne-

budeme zde pracovat nadarmo. Hospoda dná

a ješt

Petronka dále. „Ale

Vtipná hlava

nebude-li

Já za-

se krátce.

„Tohle bude hubený

neškodí.

a

a sice

penz, které nám byla ráno

„Ty nemáš nic?" vrtl hlavou.

—

sáhla do malého kap-

Petronka

vrat.

a vyndala

bohatství

s

ješt jednou zastavili

se

poslouchej

I

je

ho-

v šenkovn je

— —

145

veselo

—

pak

a

sí

vozy

tyhle

.

no, uvidíme, co

.

.

dovedeme."

poneme?"

,,Co pak

jsem se jaksi ne-

ptal

smle, nemoha zámysl Petronin

—

„Neptej se

a

vbec

nijak prohlídnout.

nemluv, abychme se

ekla Petronka.

neprozradili!"

dám

„Já

lepší

pozor a sama všecko objednám.''

Pak jsme

Byl

to pro-

stranný, podlouhlý tverohran s nerovnou,

trochu

na strop.

Okolo

nažloutlých

prostedkem

a

kamen

Vedle

šenkovny.

do

podlahou a velikými, zaazenými trámy

špinavou

stoly

vešli

pece

a

na

a okazovaly

stn

vlekla

se

klepaly

—

tyry.

Nám

hodiny

bylo

všecko

to

nebo hospody bývaly

as

písteší a patily

hlavních

do

dle

tch

svých

ástek k našim zempisným vdomostem.

Tém do

zalezli

tabule.

devné

jako dávno známé;

naše hlavní

odené

stály

dlouhá

okolo

všech

stol bylo

živo.

My

si

kouteku zrovna vedle dveí. Odtamtud

jsme mohli všecko dobe pehlídnout. Okolo

prostední

tabule

sedlo nkolik do-

mácích soused a pespolních obchodník, držících tady

litkup.

a své

Nkteí byli z kazajek vysvleení devné dymníky v zubech držíce, se obma rukama po stole. — V za-

krátké

roztahovali

dním kout

slavil krtiny

zámožný sedlák

z blízké

ddiny, kteráž ku zdejší osad patila. Kmotrové Xllí.

10

— —es a kmotry

žbánk

i

pozvaní

146

SJ<

hosté

a lib zavánjící

u

veselí

byli

plných

nov

pecen. Nás poínal

podráždný žaludek hned upomínat. Po celé jizb panovala veselá živost, a ta rozjaila. nás dechem svým ponkud ovanula i

Byli jsme plni jakési dobré nadje.

Hned jak jsme za stl

pes

se

mil

uvelebili,

hospodský.

—

sádelného

krku, a valil

se v bílé, jen

že

rozli-

záste

zpruhovatlé

stolu.

„Pán

odpovdla

úsmvem

Bh ra

pozdravit, pane hospodský!"

Petronka, své modré

na

soudek

masitý

chleba —

bychme kousek a

oima

dobrého?" zahrel na nás ze

,,Co

nými omákami podivn ke

práh hrnuli a pak

nás vybroušenýma

oi

s

pívtivým

—

upínajíc.

„Rádi

as tak za dva krejcary,

žejdlík piva."

Ta hromada kostí Ze nejsme ze

prohlížela.

a

masa

vsi,

to

poznat; za jedno jsme byli trochu hnuti,

abychme

se

poítat,

a

mládež

každou

svých

byli

za

mohli

druhé

nás

si

chvilku

musel arci hned jinak

mezi znal

bezpochyby

koaleních pod-

pivních

a

„Máte cvoky?"

ptal se

potom krátce.

Petronka

do

duši

pisti-

bosonohou

daných.

sáhla

kapsáe, zacinkala tam

osielými ovekami, pak je vyndala, držela v

hrsti

"

—

—-S pod

stolem, a jako

147 ^^

by

byla z vtšího

je

stáda

vybrala, jednou rukou položila je na stl, druhou vjela zase

do kapsy.

„Tuhle

nechceme

jsou

nám

zato

dáte

ekla pitom;

peníze,"

zadarmo,

nic

pane

—

hodn mnoho

také

„my

—

hospodský!

ale

není-li

pravda?''

Masitý soudek smetl krejcary, zavrtl hlavou

a zamumlal ta

má

jež

cosi,

dobrou

jako:

vyídilku

.,Podivné

znlo, a

I-

—

kot!

ku

se

valil

své kredenci, odkud nám pak objednaný, ale ne-

maštný obd Byla

pivlekl.

tvrtka malého

to

z neopatrnosti,

než

do

nhož

naplnná pinta. Mj žaludek si pi pohledu na skrovný klínek chleba,

mla

se

a

dostat,

bochníku a buto

ze zvláštní náklonnosti více

polou

zasteskl

z

nebo

si

kterýž zstal v lese

bolestn

na

se,"

šeptala

—

„však

tak proti

první

mujíc

musíš

my

celý bochník,

ležet.

Petronka pozorovala, co se ve

„Neboj

pdu

polovika na cizopanskou

zpomnl

mi,

se

bolesti

najíme.

mn na

chleba

Tohle

prázdného

dát

pozor.

Tuhle

„Nac

pak?"

prohodil

se

ozývá.

díly je

jenom

žaludku.

napi,

abys

—

pelaAle

dostal

kuráž.

nechávaje první sousto

jsem

zubm

také

pemílat. -^

šeptav,

—

— „To brzy

148

'S

©'

— te

uvidíš

nemohu dlat

vejklady," šeptala zase Petronka, nost na chléb

a neostýchej

Pedevším

Mn co

slze

si,

na

že

zase

jsi

rub

abych je dol

obrátit.

'^

Ml jsem

!

Až

pipravil.

Pak jsem

vstoupily.

—

— Moue-

na principálovo uení.

si

uši

žádné paragrafy,

zrub

zstalo sousto v hrdle vzet

dlat,

ocí

dovedu

pamatuj

ale

a zporae

nín,

Tady nesedí

se.

kazajky

a tyhle

„Jen otevi oi a

obracujíc.

široké

stejnou pozor-

mi

je

do

na Pe-

vyvalil

tronku.

„Ml!" a pitom

ve

a

v nich

tak

nevinnou

musel

utišit.

mn

tvái

ty

Potom

pitom

indiánské

floskule

dle

jsem

se

jsem

se

zaala psti, brzo vystrila

prsty a

troufal

leskly

že

zaala podivné posunky na-

dlati. Brzo

ni

uší,

dvrné

tolik

ctveracivostí,

jednotlivé

Já na

do

potichu její

hvzdiky

modré

pívtivosti,

proti

ješt

mi

hodila

spoívalo

vyskakovaly

jí

z úst

Makotrusovy gramatiky.

koukal jako u vyjevení; ale ne-

si

hubu otevít

nic

nepokazil.

chu,

abych

nco

u prostední dlouhé

—

ze samého stra-

Zato se ozvalo brzo

tabule, a

na

Petronka

to

íhala.]

Divné posunky kovi, kterýž

byl

prodal a ztržené

její

padly

nkolik

totiž

do

oí

pytl pkné

sedlá-

pšenice

peníze nyní po ástech do pivní

—

—

'S

—

pouštl

sklenice

149 Q'

eeno

jinak

rozkošného rozmaru se na

„U

všech

propíjel

:

zaal mumlat,

šotk!''

rohatých

a pln

protahoval.

lavici

když byl nkolik okamžik na Petronku oi vya potom

valoval

šouchnul

—

„podívej se,

za drbež? Ta

notn loktem

souseda

svého

kmote!

má bezpochyby

co je

to

tamhle

zalehlé uši a nebo

pirostlý jazyk."

Kmotr kolik

ala ješt dala

se ohlídnul a po hlav.

Patronka

divnjší

posunky

jiných

ramenatá

jsem

^Tohle

se obrátilo

dlat.

Najednou se

do

pedce

zvolala

„Co pak

to

blázen!"

smíchu.

—

pitom

aby nás tím lépe

židlici,

ta suknice tropí?"

tronka, jakoby už byla na

n-

pozorovala a za-

to

kazajka u tabule

a otoila se na dubové vidla.

nm

nco

— A Pe-

takového ekala,

honem vyskoila, mne nechala sedt a k tabuli.

šla blíže

„Mnohovážení páni a hospodáové!" zaala

ped

nimi

tživ

ze

drobtu

to

obratn mluvit

— já

sebe

nevypravil,

šlo

jako z vody!

ale

bych

to

byl jak-

tomu ženskému

— já

arci tenkráte

ješt nevdl, jakou školu mladá holka již pro„Mnohovážení páni a hospodáové!" bhla! „bezpochyby jste si povšimli, že jsem poala

— —

tuhle s tím

chlapcem

trochu

neobyejn

rozprá-

—S vela? ráda

vám

Jestli se

vám

líbí

—

hubou u

— skoro

„Mnoho

o

nm

poslechnout,

vka vzí

víc,

Slyšeli jste

nkdy

nežli o

— vždy

z nkolika ti

oko

stran.

erní

tak divného?"

—

až k

neuvení,

odpovdla

tohoto mladého

lo-

na první pohled zdá.

se

Mouenínech?' nejsme

ozývalo se

dnešní!"

„A^ždy máme také kus lidojedi

ele

na

všecko

„V kži

Petronka dležit.

„Nu

nm

tabule.

a hospodáové 1"

páni

ctihodní

mají

nco

a co pak je na

ptal se kdosi plnou

To jsou

—

SI

posloužím."

„No?

moji

150

— v Lucidái bhají

a že

o

Filipa!

stojí,

jedné

že

noze,

kterou se pikrejou, když prší."

„O tom nemohu pánm nic povdt," ekla Petronka. „Tenhle chlapec má dv zdravé nohy, po každé stran jednu, a pedce je Mouenín." mítal

„Co pak jsou nkdo. „Pánové

zas

Petronka

také

bílí

Mouenínové?" na-

— je jenom povrchu!" ekla — „proto že mu eské povtí to

Na

z tváí a rukou barvu vytáhlo. je ale

posavad jako uhel.

hned je o tom

pak na mne,

„Co že

pesvdím.

Jestli

—

se

ostatním tle

pánm

líbí

—

Kiri kari!" zvolala

blíže pistupujíc. to

je?"

dali se

nkteí

do smíchu.

—^ „To kývala váhal,

mne

mn

poj!

a

za

k

I

zeteln,

strachem;

„Vola

dola!'^

ekla nyní ke

pevn

ji

hoel

kmoti

nebo

a

rovnou

kmotry

mrou

v lidské

podob

—

a spravedlivého

vysmolený hlas

byli

zvíe

— na-

zpustila nyní Petronka

— tak

mezi

jak v poledni

o

—

skuteného

tch zerukama

komedii!" zaehtal

diváky,

jižto

ped

se

kola stavti zaali.

ozvala

ze zvláštní

zvedat,

se

masitý soudek

to uvidíme pravou

„Prosím, nujte,"

zaali

mže lovk

se

pl

oi nechat. Já pivoka vypadal.

pánm hostm

Mouenína

kde

slunce sáhnout."

námi do

Sám

m

uvádla

mn

jako krtin

líbit,"

do

„Aj,

vzala

m

se pivalil.

vzácným

rostou,

mn,

každá

Petroniných povšimli, a

vidt.

„Bude-Ii se

„tedy okážu

se

dychtiví to divné, cizozemské

zván hospodský

mích

u

eí

byli

si

jsem

jist

a

mn

Pak

stiskla.

Odtamtud mohli na

tabuli.

Nic se

ale já se

jako pelynk.

protivila

ruku a

jen

jsem trochu

významn oima.

stálo v nich

piblížil predce jen se

produkce

pouila je Petroiika,

hlavinkou, a když

po

mrštila

—

neboj

3i-

moueninské,"

je

na

—

151

vzácné se

úcty,

zornost okazujou.

auditorium

Petronka proto

že

Budou-li

—

!

tak to nejme-

„já to

dlám

jen

pánové takovou po-

nám

chtít

potom

n-

— — ^S

pomoci

na cestu

malikostí

jakou

153 S>

—

zem

lovk

mladý

tento

také

Je

zasluhuje.

my

A

každou diskerecí ponížen podkujem. outrpnost

se za

v skutku

eské

celé

synek z knížecí krve

to

—

totiž

z mouenínské, kteráž bývá prchlá jako va-

ící

cizím povtí nedokud se na smla Rodie tohoto mladého lovka mli ,

ochladí.

králem,

jistým

batálii s

dal

tureckému

ten

za

císai

pemoh'

je

Od

otroky.

a

pro-

toho

pi-

šli...."

u

,,Ale

explikací

davý soused

—

jí

rohatých šotk!" petrhnul nedokavý, dílem hluboce há-

všech dílem

emu

;,k

doposavad

na které

nic

Kluk je jako jiný kluk bychme to konšelv

—

Moueníny,

všichni

„Ale kmote

ani

—

vejšpliky o vci,

tolik

nevidím?

divotvorného

—

mj

teba

naposledy

mohli

bychme

nebo tuhle bejt

tom nic neuli."

o

ozvala se za ním

kmote!''

sousedka od ktu. „Jak pak se

to

rouháte

a

hned

Naše

I

poctivé dti a Mouenínové!''

„Jen

minutku

—

ztrpení

ped oima rozbeskne," ekla jak

jsem

s

velikým

košili.

obdivem

pozoroval

—

—

nic

mn — a za-

šátek rozvazovat; potom rozepla

„Luli buli!" mluvila

mnohem

vám

Petronka, kterouž

pomást nemohlo. Pak se otoila ke

ala mi na krku

se

více povídali mi

oi

pitom její.

jazykem, ale

—

— —

hrom

„I

moje

ty

prsa.

— Na mout

do toho!

umuení!'^

— Takovéto

thema,

na

jedno a totéž

když

berani,

rozhrnula a mezi

košile

erná

ui zaleskla se moje

jako

krky jako housei, když

natahovali

jiní

Najednou se mi

prší.

I

hlavy

sestkovali

Diváci

hmí

153 S>

'S

totiž

—

duši!

na

variace

užasnutí,

veliké

ozývalo se mezi zástupem.

—

jako

tle,"

jala

„Takhle

na celém

a v okamžení

se

ohrnula

— jako

máte ruce

uinný mi

posavad

je

Petronka mluvit rukávy.

také

kídla,

havraní

nkdo nevící,

byl

uhel,

zase

a

—

,,Tu

kdyby

tu

mohla bych ho celého vy-

svleknout, abyste vidli, že se leskne všude jako

vaše svátení boty."

má

„Ty

hlavo!" ozvala se nyní po-

zlatá

mla

vážlivá žena, kteráž

na

starosti

držejí?

dobe

—

Co pak

—

tak,

soused z plného dala.

jiného

jsme

nežli

také

Není-li

u klin mladého prince

v

lidé

ti

není pomoci?

jim

vykoupali, když na

„Tak tomu

pak

,.jak

do

eská

pravda,

špína

svt ty

je

svt pijdou!" smíchu

Mouenínské ernidlo ve

Snad aby

paní babiko!- dal se hrdla

kži vy-

té

—

to

a ledaco

moudrý byste

nco

je docela

my známe jsme

mladá sukniko?"

potom k Petronce a pihoupal se

jí

— „vy

;

byli

slyšeli.

—

obrátil se

pádným kroe-

—S jem až k nám s

—

154 S^— pravda

,,není-li

—

to

nejde dlouho

tla?" „To

mohl

byste

svdila mu

pesliékou

„To

Petronka.

ase jenom na

zakýval

Potom

otevel,

ji

a pejel mi jím od krku

mu

rozparek u košile

„Na mout na

když

to,

byl

novou soustavu

„Umí

prsa,

prst

kam

dovolil.

ani

se to nehne

ohledal a kolem

prst

do oí, jako by v nich

!^'

ekl

otoil.

njakou

o hnojení hledal.

Mouenisko také esky?"

to

si

až

naslinil

dol pes

milou!

Pitom mi koukal

hlavou, jakoby

dosvdoval, skril nos a se-

mudrctví

hubu.

špoulil

po-

dlouhém

po

slunci."

Soused v jelenicích nejhlubší

drhnout,'^

zblí

ptal se

potom dležit.

„Ani Petronka.

na

takto

slova,

vzácný hospodái!" odpovdla

„Kde by

padlý —

rozum

On

není

není

tak

byl také pochytil.

to

esky

ale

snadná vc. To dá hlavy lámání."

„A

jsem

eština

je

víme, co

láský

koskou

proklat se

eský

zvolal

„Ta štbetka má tvrdý

nalouskáme, vejnos

náturu; sic ho

ty s ním diškuliruješ ?

onen!"

neb

ten

otoiv se k ostatním.

vždy

to

když nám pan kance-

udlá. to

Nu,

oíšek.

soused pravdu.

Aby

petrhá.

—umíš

ml lovk

—Nu,

ty po

a jak

pak

moueninsku?"

— —^S rozumím

„Já Petronka

—

—

o^--

ekla

moueninsky."

trochu

že jsem rozená Indiánka."

..proto

„Co že?

s

155

ozvalo se nkolik hla-

jakže?-'

najednou, a ocl se

aby

vyvalily,

to

indiánství

poznaly.

„Jsem tronka

optovala

Pe-

sice zrovna z té krajiny, co s

mou-

Indiánka,"

rozená

— „a

Mnohému z vážených mozkem — leckdo myslit: Jak je to možná? vždy mluví si bude tak dobe esky — a nemá na sob nic jiného enínskou

žerní

pán host

bude

hranicí.

to

sice vrtat

než co naše obyejná .J bodejž

do

dvata

mívají...."

hnízdo

tebe

sršán!"

zvolala

kazajka mezi diváky. „Moje myšlénky! To špírt

musí mít šotka u sebe."

„— vyvedu,'' torací ti

se

ale

mluvila

tom

velmi

jsem už

potomci

uen od

krajinách, a tudy mila.

Abych vám

auditorium z toho hned

Petronka dále, na

neohlížejíc;

nejzdailejší

nedávno

vzácné

já

Indián, jak

ale

pátého si

ten

kterým se indiánské

z plének

vylezou.

ješt

—

a po-

Vidíte

roku v

eských

jazyk už trochu oblonejlepší

že jsem pravá Indiánka, tedy

tanc,

expek-

Cechové

jsem

dokazovat slyšela

svého

jsem

tuto

„za jedno jsou

—

dkaz

dala,

vám okážu nkolik dti

tohle

uejí, sotva že

máte

ku pí-

—

!

— kladu

156

'S

pi

se provozuje

který

„horabora,"

tanec

63-

každých indiánských krtinách."

A že

bez dalších okolk nadzdvihla

si

sukniku,

—

byly outlé nožky až nad kotnícky vidt

jí

zaala

ejn

jednoduchou

zpívat

pi takových produkcích

stará Bára

brzo

dotýkaly;

jedna

prse

pi tom podlahy sotva tepaly kíž na kíž, brzo se

její

se

—

druhou

o

s

bubínku zpívávala, a dala

vodem ehtajícího do tance. Nožky tloukla

oby-

melodii, kterou

brzo

jedna

toliko

ji

držela a druhá se vznášela u velkém oblouku.

Slavné auditorium v koženkách a vestách se

adou

knoflík zapomenulo na pivo

notných

peeni, a

své

jevilo

ným vykikováním hrome! —

Já

ml

to je

stál

rozkošné

— jakož

„Ah!

jsou:

— oh — !

amrda!"-

mezi tím jako zaezaný;

košili

posud rozepnutou, rukáv ohrnutý; já

dkazy

netroufal

jsem

kal

ukoní.

Jen

Petronka rium

s

po

koledu

dianty dlat

na

i

obdivování rozli-

si

jsem

ješt

svého moueninství zakryt a

tlukoucím tolik

srdcem,

jak

se

jsem už chápal, že bude

svém dlat, vídával.

tanci

e-

všecko chtít

mezi slavným audito-

— kome-

jakož

jsem

Proto

mluvila prvé o dobré

jiné

veei Ale jednoho tance nebylo po

nm pkn

uklonila

—a

dost.

Petronka se

soused,

kterýž

se

—

"

~(9

svt

ledaco

zaal svýma mozolovitýma dlanma

tleskat,

nedávno

byl

zkusil,

157 SV ve

byl

že

chlubil,

až okna inela.

„Co pak? co pak?"

—

zkušenjší

otvírali ústa nkteí nesvtem prohnaná kamizola se

a

usmívala.

„Je vidt, že

pitom

pronesl

potom

„Tak

a se

leželi

—

hrdostí

s

— Bravo!

moresy.

jsou

jste

zaal

as

celý

„a

že

dla

dla

o

dlá ve svt, když

co

nevíte,

rozkiknul

bravo!"

znova

za pecí,"

se

se

mlátit.

—

lovku nco

líbí.

Pozdji

v Praze „v

z

nho

tiatru",

nco

páni dlali, když jim šlo

„A .jestli

a

plácali;

ely

m

jim z

—

více

když

sukni

—

mli

to

s

Na

—

dušoval se, tak

nelítaly,

vám

v krátké

byla-11 delší

zaala své skoky vyrámus

ten

áká

ertv,

jsem

a když

slyšet!

Já byl

námi nespadla.'pochvalu

vdného zola

tam

ve smrtelných ouzkostech, aby celá ta

vždycky palanda

jste

to

pod fousy.

pišla takhle

vádt:

kolikrát

vystrojené maškary ki-

ty

—a

nežli po kolena

byl

poplaší!"

rukaviek hadry

ím

nebo

vyšívané

vrabc

hejno

že

vylezlo,

a že vidl dobe, jak

organu, a

tak

bystroumného

jako byla

ponvadž

se

svtem

veškeré

a

kraso-

prošlá kami-

auditorium jaksi

: ;

— rozjailo

—

^

158

tS

rozpailo: zaala Petronka ješt jeden

i

Byl trochu

„mulikuli~ poktila.

tanec, kterýž

di-

voejší a plný prudkých posunk. Sedláci

rozveselili a

se

samou roz-

zaali

bruet

koší smích tropit, jako po Petronce melodii

a nohama potrhovat.

prstama

pihoupal

a

až k Petronce, pak

své

hloup

veselosti

se chechtaje,

k všeobec-

aby

jeho ráznou botu padla.

Já

dostal

—

všimla

m

si

nemohla

pes

a už by byla

bodlo

to

—

Petronka

toho

pozadu

strach.

také

všimnout

tu

a

ni,

u

ten chytrý kousek vyvést,

obveselení

pes

se

chtje bezpochyby

nohu,

nastavoval

nému

za

i

šenkovn,

se jeden po

toil

trala!"

,,Lala,

luskal

—

—

tancovala,

toho ne-

si

dobe

ani

hopkovala

—

ten osudný hnát pozadu brkla

nemohl zdržet a zkikl

já se

jsem: „Petronko, dej pozor, abysi nepadla!"

Ona zstalo

se

na

zarazila

voskových figur; tak

Pak

—

a

okamžik jako je

veškeré

auditorium

nejvzácnjší

moje eština pekvapila.

se to dalo všecko jedním rázem do

Jedni se chechtali, že se jim chtlo druzí

— že

„I

z tchto ninství

ty

kabinet

smíchu.

skuten

smát

se zlobili.

milionský

nkteí moue„Ty umouuný da-

taškái!^-

kieli

posledních, kteí se byli o moje

nejvíce

interesovali.

—

—^ —

rebáku!

a

159 S>

mladá

ty

podvodnice!

Mouenín, který neumí esky podvodná

ochechule

—

!

Ty

ani

jsi

ten

je

to

Ty

pisknout? asi

istá

také

Indiánka!"

„Svtobžnice

to

— daremná

,.a

já jim

vidl hned na nose. Ale já vás nauím z mou-

to

drých

blázny dlat!"

si

h'dí

„Ale moji vzácní pánové

jen slili

poslechnte pak,

I"

vždy je

nic zlého;

Ale jemná

se

—

neslysána.

hrozivé tváe se

a v kout cinkaly stolu a

V plašení

i

Petronina nemohla ro-

chtán

proniknout, a ztra-

obklopili nás jako roj

zaaly

se

po-

nám

již

kiku

—

psti okazovat. ouzkostí

dal

zaalo

sklenice,

do

hrozného

novoktátko tu

tloukly

naíkat.

svalovité

Jinde

ruce

do

onde bouchaly židle o podlahu. tomto

polo-smšném a polo-hnvném ponajednou u dveí nkolik zvuk

zaznlo

flašinetlu,

a hned za nimi octnul se v kole na-

šich protivník

Dohou.

I

"

pouhá produkce

vos, a zde onde

plašených

Já

to

replika

stoucím hlukem tolika tila

—

zaala nyní Petronka povýšeným hlasem, aby tím hlukem pronikla; „my jsme nemy-

prosím

z

tulaka!'^

domácí masitý soudek,

nyní

zarochtal

je

náš nejnovjší známý s

devnou

—-&

dobrého zdraví!^' zvolal

„Hej, hej, sousedé!

pitom

silným

hlasem

—

vám

šarvátku?

A

staré

oi se

Co

6í~

160

—

..jakoa

udlala

jeho

utkvly

na

hned

dvrn

okolo

máte

zde

to

—

písklata?"

ta

bystrým po-

nás

hledem.

My a z obou

stran

tronciných

ho

se

celá

ležela

nho „Píteli,

suplika.

se nás!" byla

její

hlavní myšlénka.

„Co

do

toho?-'

na

je

ti

chromého

devné

abysis nemusel

klapky pidlat."

„Myslíš,

;,To já

jaké

kvasnickái,

znám

tvé

brambory

hosti

se

lip

jim

buchty zadarmo chutnají.

se

mezi nimi tak

velmi

dobromysln.

že

odpovdl staec

svírá?"

píšal

svých

si

a nestrkej prsty mezi moje hosti, dát

zasta

zahrel masitý soudek

„Hle

umlce.

sesypali

Ve tváích Pe-

chytili.

— jakož

plemení

a

O tob

to

vbec

vím,

u

nich

jak

íci nemohu,

tob musím všecko cinkavými zapravit; pouhé Zaplapánbh u tebe nic neplatí." Sousedé se

dali

do

smíchu;

ml

ješt na nás jaksi nabroušeno.

nic

není!"

„Blažku! neple

jsou lidi

ozval se

podvodní

se

pobhlíci,

byli jakživi

vcí, do kterých

ti

ponkud nadut. „Ty dti mají

moudré,

zkušené

nám na nos bulíka, za humna nepišli."

za blázny a povsili

kobychme

do

jenom jeden

ja-

— — „Tyhle muzikant

pane konšele?" dal se pocestný

déti,

do

161 ^^

^'S

smíchu.

„I

stiví"

—

píbh

vypravovat. Ten

ma

Pak

tot jsem

vru

samého

konšela

zaal

i

žádocely

hned hubou a ruka-

rozkládat, a když doklopV tal ku konci, odlehil

notným zaklením.

si

„A s

od

dal

si

sám

mi

hoícím

rohatý

obliejem

—

postel

ustele,"

tm

„jestli

ekl

proklatým

drobtm všechnu chu k podobným kouskm nevyženu. Do díry je strím!-' .,Xu,

flašinetlá s

se dá

— však

nu

nebude

tak zle

dobrosrdeným úsmvem.

namítal

I"

;,Pan konšel

obmkit."

,,Starho erta se dá!" dovádl onen, do vtšího celá

ohn

padaje.

„Ji jsem

poád

skála, kterou

armáda takových starých blázn, jako

ty jsi,

nepohne."

„Ale

—

vážený

ale,

pane

konšele!"

ozval

se zase flašinetlá; „kdož pak bude špetku žert

tak

písn

pokuty

samá hraka k potšení cných

šprým hned

odvažovat a za trochu

ukládat

a

—

pán

host.

hrozíte, jsou

dírou

hrozit!

Vždy

to

byla

odemne vymyšlená a nastrojená kmotr, kraotiek a jiných vzá-

Tahle

dti

mé

dv

koata,

kterým

dírou

sestry, kteráž minulý týden

zemela. Tatík byl komediantem a zlomil krk

ped nkolika XIII.

lety; já se

mám te

již

o sirotky po-

11

— starat. Poslal

cným

pánm

Sedláci

jsem

je tedy

naped, aby zde vzá-

nemže tch

onde

zde

radostn

k nim

slovíko,

a v malé

plnýma rukama buchet

s

a pecen, a žejbroval se

se

potutelným usmáním,

s

žertovné

k nám

chvilce navrátil se

kudrlinek nechat!''

devonožka

dobrý známý

pitoil jako

tiskli

strejkovi.

kmotry, a náš

se

my

huby a

otvírali

„Starý Blažek

prohodil

S>—

veselou chvíli udlali!"

ruce — novému

smály

<9 163

s

námi do kouta.

„Ale poslechni, Blažku!" ozval se nyní písný „co pak

konšel,

udný? V

jako zašito

to

znamená?

Pro

je ten kluk

pedce njaké taškáství

tom je

!"

„To

hrozn jednoduchá

je

historie," namítal

celém tle zlou vyra-

staec.

„Kluk

ženinu;

doktoi ho mazali ernou mastí, a ta se

mu

vtáhla

tak

dostal

do

po

kže,

zláštní koupel vymyslit,

že budou muset teprva

aby ho zas

opláchli.

No,

vám to vespolek ješt vysvtlím, až bude njaká zbytená hodina te musíme na veselejší vci pomýšlet. Snad abyste si poskoili — však já

;

co myslíte? okolo

tabule

Paní

kmotiky

bude dost

se usmívají, a tuhle

místa.

Dobrých ovcí se

vtsná hodn mnoho do malého ovince. Hejsa vesele!"

!

—

—

163

-S

Mezi stl

eí

tou

nkolik veštivých tón to

pi

My a

nástroj

polámaných píšal, byla

z

nkolika okamženích

kované boty po špinavé podlaze.

ní

se krili mezi tím za flašinetlem, šeptali

kterouž

nám

byl

nenadálý

Petronka

byla

zas

dobrého,

se peení,

bavili

strejek

pistril.

ba ješt

snad lepšího rozmaru.

a tak šastném pevratu

V

neoekávaném

našich událostí nalézala

velké potšení, ano byla jako ve svém živlu.

sedl

však

malomluvn; já nebyl na

tiše,

píhody ješt

likeré

na

Vyjímaje

klikou toit.

dost hezká houpává, a v

dupaly

svj

byl také již

zaal nyní

postavil a

S>—

mn

uvyklý;

Já to-

hlava

šla

kolem.

„Vy

se

zatrápení

tšte,

k nám nový

strýc

na kobylku

dostanu!

blázna

mezi

chalupy vytloukat, a

Dobe

by

vám

se

—

m

Nechat

snad sami neznáte! Nemohli

vít?

caparti!"

muzikou

..až

jako

mumlal se

vám

starého

lidi

hledat, kterých

jste

hned hubu ote-

bylo stalo,

kdyby vás

tady byli uskípli."

„Nehnvej tronka a hledla

na

strejku!" prosila Pesvýma modrýma oinkama

lahodn,

by

byl

tak

se nebyl

my

jinak

se,

že

obmkil nemohli.

milý

musel

— ..nehnvej Tob

jsme

paez

se,

být,

aby

milý strejku,

se nemohli

hned

— — svit, také

>^

ío3

nežádal

toho

jsi

164

—a

že to s námi

takhle vypadne, toho jsme se nenadali."

í

„Nu, a a muzika

aby

jezte,

umlkla.

tedy

jste?

„Povídejte,

— mluvte, a

hospodský!

ale

toit klikou

také

pitom

kazajky nieho nevšimly.

ty selské

si

pane

He,

pak

ekl staec, pestal

dlat!"

vím, co

nemáte tam žbánek zby-

teného piva, ale které ješt na ktu nebylo; já musím dnes svým malým hostm dobrý den udlat." Masitý soudek

mdná

Veliká

vrel a

valil

se

ze

dveí.

konvice byla prázdná, a on musel

schváln natáet; holku, kteráž mu pisluho-

jít

vala,

vjel

mu

náš Turek. Já

mi pitom

nkam

hosté

byli

dvée,

ale

mezi

radostn také

poslali.

nohy

s

Když otevel

hlasitým

zkiknul.

štkotem

Tžce

padlo

na svdomí, že jsem byl na

vrného pítele zase ponkud zapomnl — akoli se pi minulé starosti a bázni nebylo emu divit — !

i

chtl jsem tedy svou vinu njak napravit. On

byl

na

skokem pod to

našima nohama a v okamžiku

hryzl již telecí kost.

Ml

jsem z toho ve-

likou radost; spolu se mi ale také zdálo, že byl dle svého

a

dávního

nkde nco na

elíznul.

zvyku

již

zub — možná

kuchyni ale také

proslídil

na hbet

—

^S 165 (oi~

te zde máte také svého kamaráda/^ — „te zante povídat; jsme všichni

„Nu,

ekl strejc pohromad. Ale

Host

jinak.

s

nic

máme ješt

V

tom

tedy

radji

to

na mezníku bude se tolik uší.

to

Do veera

hospodský,

nalil

k našemu

stolu.

to

mj

páreek?"

toto prohlížení jaksi

nj nco

„Nevdl „Však

nevrle.

dom,

Pi

tom

zeptal se ho

nevonlo. „Chcete

podat?"

bych!"

zasípal

podivil

již

se

nás mrštiv. „Kdo pak by

soudek

masitý

odbudeš

tuším

ty je

vodné tuláky. Venku se

„Cože?"

z konve

a dlouho prohlížel.

vám

se

staec, jemuž

mi za

musejí

krtiny

tam

pivalil

se

opt byste

„Líbí

navleem

—

daleko."

žbánku a pinesl nás

pokejte!

podíváme se

;

Nkde

svta.

povídat a nebude

lépe

do

hej,

zvedají

tancem nebude

do šírého

si

—

se

nkdo

—

pod-

ty

po nich ptá."

devonožka, oima to

byl?

Vždy

po

je tu živá

duše nezná."

„Já se a podle

ei

jí

neptal na pas, ale je to stará baba,

mohl by tenhle

tvj páreek

ná-

jí

ležet."

„Starého dábla strýc

koho

do smíchu. ta

san

jí

náleží!"

„Dti jsou

hledá.

A

te

dal se náš

nový

moje, a kdo

se pijde podívat."

ví,

—

^S 166 ^'

Pitom

—

nahnul z plného žbánku a hospodský

si

se valil ku své kredenci.

„Honem bré z

jezte a píte!" napomínal nás

— ^,a

flašinetlá

svdomí,

mých

se

tedy

dostaneme vás

nevyrve

klepet

už

ani

—

nota

dál.

raráškv ddek bene:

být všecko podle práva. Ci hledáte snad

bab,

chcete k

nechceme!"

to

jsme oba na-

prosili

pidušeným hlasem, jako

tak

musí

nkoho?

která se po vás ptá?^

—

„Ne, ne

jednou

potom

Máte-li do-

se nás po-

zorný staec v režné halen vyptával. ^,

Vždy

jsem vám

vidl hned

to

na nose,

sotva že se to vysmolené bicho o tom zmínilo!"

usmál se náš ochránce velmi dobrosrden. „Do tvái

si

vám

celé mizerere.

lehlo

Nu, uvidíme, co

z toho vypadne."

Na

my mu

to zaplatil,

na záda,

on

chopil

se

pomohli

flašinetl

vzít

své tlusté sukovité

holí,

pozdravil kolem, a strkal nás ze dveí.

„Nezapome

toho

námi ješt hlas od „Jen dete

mít

mi

dejte

doma

kluka vybílit!"

volal

za

stolu.

vdt,

prádlo,''

pane kmote, až bu-

zažertoval

starý.

„Já

bych se u vás piživil."

„Vlastn hnout,"

ozval

bysi

se

odsud také

neml

ani paty vytá-

písný konšel, „dokud

—es 167 nám

tch svých

o

S>"~

trpaslících

rádné

vysvtlení

nedáš."

„Dám se

je,

staec —

dám, vzácný pane konšele!^' usmál

„zejtra

vás schváln navštívím. Za-

—

aby dám panímám uctiv porouet pichystala peká jahelníku, a vám pivedu zas

tím že se

páreek Kalmuk. nás pitom

—

Žejbrujte

se!"

postrkoval

ku pedu, „a otevete kukadla," do-

—

ložil

pološeptem

emu

byste se rádi vyhnuli."

„jestli

tu

nco

zahlídnete,

— ^S 168

S^'

11.

na

liiska

Na

stran

druhé

vesnicí

Na

žitnišata.

okolo nížto

Sem

pahorku stála stará planá hruška^

kus erstvého trávníku

se

nás

leda

že nás

dobe známý

kdyby nás

A

enichat.

„pkn

pozor!

na

když jsme se

roz-

vy-

Ukaž,

tebe

do ocí

—

doložil

co umíš,

spolehnout.

okolo

se

když jsme

chtl nepovolaný nos

kamaráde!"

ty

jak

ekl,

mžeme dobe

na pahorek; „odtud se

nco

nkolik

vsi

a rád vidný.

„Tak! tu jsme na míst!*'

se

po

pozdravilo. Starý, veselý flašinetlá byl

tu asi velmi

hlídnout,

prostíralo.

nový strýc beze všeho

náš

vedl

zastavení,

sousedek

došli

pkn

bžela

pšinka pes malý pahorek mezi bujná

ušlapaná

dalšího

za

lišku.

abychme vdli,

Mn

hospody

k Turkovi,

tam

beztoho,

zahýbali,

nu, nebudu hádat, ale jestli

budu

nepehledl,

muset

tvrdý

padlo

jsem

oíšek roz-

lousknout."

My mu skíni se pak

s

mezitím

nkolika vsedle

tucty

nho

pomohli

píšal

pod strom.

jeho

obnošenou

sundat a posadili

Turek zaal ko-

— leni

169 uz-

'S

nkolika

obíhat a po

túrách

lehnul

si

mi

k nohouin.

„A te zíte

kam

a

n

prstem

hrozil

za uši!

to

..ale

to

I

zaznamenejte

si

ekla Pe..Te jsme tvoji

strejku!"

srdeností.

žádných

mu povdla,

—

vedla.

..A ty

ten

Blažek oustní

se mi istá pravda vyklopí."

tajností."

u koho a jaký

Starý

pála a Báru jak náleží

,,že

námi

s

pozorn hubu a kýval hlavou. Pak si

život

špoulil

—

My nemáme

ty náš.

váde

zaal

starosti,

dtinskou

s

Xa

—a

nemj

„To tronka

a

jdete?*'

zavádt. „AIe!~ pitom nám dobrosrde-

protokol

hned

kdo jste?— odkud pichá-

povídejte,

nejsi

tedy

poal

myslíš,"

—

dal

princi-

popsat.

dít nebo vnoue tch

Mukotas

posa-

poslouchal,

nebo

jak

nato lidí?

zpytovat,

—

že není

jmenuje

se

—

tvj

píbuzný?" vím

,,To

ka,"

tak jist, jako že nejsem Indián-

ekla Petronka. „On

se

k vli

mn

se sta-

rou nkolikrát nepoho, a pak myslil, že takový cizí

sysel

m

— jak

laskav jmenovával

ková pibhlá kolcava za ,,A jak dlouho

„To jakživa

poítat,

jsi

a

stará

byla u ní od narození."

ta-

u nich?"

strejku!

nevím,

—

zlost nestojí.^

—

Bára

já

neumla

dlala,

od

jakobych

— —^ „A

170

Si'

že

pamatuješ snad,

„Já

—

— jenom

nic

se

že jsem

mi,

tam

ped

na

pkné

na vysoké stromy a na

zahradu,

a zdá

kvítí,

na

nepamatuji

se

jindy okolo tebe

to

domy

jinak bývalo? Jiní lidé, jiné

velkou

"

b-

lety

hávala."

„Zahradu

nco

by na

opakoval

a kvítí?"

—

zpomínal.

„A

jako

staec,

jak pak

jsi

te

asi

stará?" „Já, to

nevím;

—

ale

Bára myslí, že mi jde

na desátý rok."

Staec

píbhy ovšem

al

se

zamyslil

vypravovat.

—a

dal

Ty nemly,

nic divného a tajného; ale

o paragrafu

zlatými

se

pak

moje

mého

zdání,

si

dle

když jsem za-

okuláry, kterýž

mé

matce astji peníze vyplácel a pak se najednou tu zaal kabinetu vyskytnul i v Makotrusov :

íiašinetlá zase

„To

je

zakroutil

si

„ale

pak

my

se

zamotaná vousy

historie!"

ekl

nežli

mumlav,

a pošoupnul epici na ucho;

dostaneme pedce na

jste to dnes

Ale

špoulit a hlavou vrtt.

hubu

nit.

— Odkud

vlastn utekli?"

jsme

odpovdli, zaštkal Turek

kvapn vyskoil. Já se vzchopil za ním a zaal se ohlížet; vdl jsem v okamžení, že je tu nkdo na blízku. a

—<S „AIou

se

mezi

vku

pak

podobného,

ženská

—

postava

zadu

od

totiž

po kolenou k

Odhodlan

Báru.

nám

jí

Pes

lo-

byla

to

Chtla

se

piplazit a po-

pokazil koncept.

na nohy a mí-

postavila se tedy

oima.

nás

se tam na-

— nco

vztyilo;

to

poznali

nos

tu

zakmitlo

se

my

Turkv

slouchat; ale

ila po

nco

osením

skoky

dlouhviiii

polí.

Ale sotva byl na první mezi, jednou

staec ostra-

štval

pustil

štkotem do

s hlasitým

S2

koika!"

hlídae, a ten

žitého

a

— alou,

171

pestal

vyvedl

hafat,

skok, zatepal ocasem a vracel

okolo ní nkolik se k nám.

Staec se pozvedl a zaal si nenadálou návštvu prohlížet. Jasné, dobromyslné elo jeho se

ponkud zamrailo

se na

nm

^,1

bodejž

neklamaly!?"

„Ona

do

toho

v skutku

je to

Bára se srdce

hluboké

— ta

poj — te skuten

flašinetlái.

hezky

—

zostra

tedy

!

pitom

mluvil

savá fena! Ale jen

k starému

—

vrásky hýbaly

jako pobouené vlny.

m

pedce oi sám k sob.

jako

—

stará sova já

ti

ukážu

blížila, a

Musím klepalo.

se I

ta

kou-

zuby.'^

my

se tlaili

vyznat, že mi

Petronka

jaksi

bojácn koukala.

„Co si

tu

dláte?"

zpustila

pak na nás, Blažka

ani nevšímajíc. ..Je to poslušnost?

Je

to

vdk

~c3

co

— za

namáhání

moje

za

17S

moje

jsem vám poruila?

pro

že jsem starý

— Já

bhala? nezstali na zaátku lesa?"

jste

Asi

nebo ješt

tolik,

tokem

jedním

starosti? Nevíte,

Myslíte,

za vámi

abych

blázen,

—

Si'

sebe;

ze

více otázek vypravila

neodpovídali

Tak

strýci.

konen

malé pomlení, až je

my

ale

poád k novému

a krili se

—

ku

nastalo

pe-

Blažek sám

trhnul.

„Milá, ale

zaal polo-usmvav, opilý, tedj^ „nejsem-li sám

ženo!"

zlatá

hezky jadrn,

bezpochyby

Co

Pro

A

pro

nebo

ti

obcházela

jsi

nic

jako

celé vesnice?

že by

ti

v železích

Bezpochyby

kži

mohli

uvízla?

kuatm ped

k tmto

se

nehlásila

oima

pro

do kterých

kuna okolo hospody a nevešla do šena

kovny,

dtem,

—

svou cestou a nehledíš jinde

nejdeš

svých šejd? hladová

epu

u

mázdra na oi padla.

jí

k tmto

mluvíš

to

není?

nkde

vzácná osoba

tvoje

ležela tak dlouho, až

jsi

mla

strach,

— a nebo že bysi ku — moudrá ženo!

vyklepat

—

Já

se sháníš po dtech,

ku kterým žádného práva

nemas 9ií ,,Drž

hubu

kane!" vyjela mluvím.

—

si

Ci myslíš,

hloupé palice

ty vyzáblý,

vyhladovlý sko-

nho

Bára.

mrzáku,

že

na

,,S

tebou

ne-

budu podle tvé

pískat jako tvé rozvrzané píšaly?

"

--^ Dtí

a

Si—

173

m—

pjdou se mnou. Nezdržuj jsme do veera pod stechou." „Tys velmi šprymovná osoba!'' usmál jsou moje a

nco

staec, „a kdybysi byla o

dobry

z tebe

kdy

nápady

tvé

— ty

rozepejila

odpovídat?"

jedovat, že jsem se a

táhni

hledej

nežli

ulekl.

— ty

staec

Ty

s

voják

líbil,

protože

—

uvázneš."

mn

chceš tak

stará

„Jdi ty sám kostlivce!

— —

jsou moje, a ty

m?"

jsi

starý drak!

které se jistý mladý

který ale nechtl do hrušky kousnout, byla

to

nmu

proti

„Ty

veselým usmáním.

se

by

dravá!*' odpovídal

není

bývalá marky tánka,

jsi

—

ne! Ci neznáš

pamt

moje

„Oh,

ty

nho

Ty dti

o moje kroky se nestarej.

mi je nezadržíš

?

chromý

pelech,

si

nkde

na

se

vru

svou cestou

—

se opovažuješ

byl

nemám te

jen, že

Jdi

poslouchat.

pod stechu,

abysi pišla

..Jak?

Skoda

paiháca.

mladší,

trpká

Ta

plánice.

desátníka a šikovatele

—a

tedy

štvala ti

ho strkali

a hryzli, až bláhovci mozek pomátli, že vzal nohy

na ramena

„Kdo ila se

„Vím,

znám,

se

dvoubarevný kabát zahodil."

t

ptá na ty staré

Bára.

zase

rozklíženou

veseleji.

—a

..To

drnkaku vím!"

smál

jsou ale

se

škváry?" obo-

písniky pro tvou

—

devonožka

poád

..Ale je tu jen o to, abys vidla, že

akoli

te

jinou

larvu

nosíš.

t

Ostatn

— —^

174

oS'

as

arci

ješt nkolikrát vidli.

jsme se od tch Víš

—" „Nic nevím

—

„te k tomu

ec;

mi lezeš z

jestli

do

Te

konopí, z kterého

nho

hned

svou

táhneš! — Pojte,

obojek upletu,

ti

kelku

a

nevy-

pak naoste-

doložila

trnoucím,

ona další

vím jenom, že

devnou

koata!"

ným hlasem k nám

mu

zmátla

nic!'^

není kdy.

po

jižjiž

nás

3ahala.

My

sebou

trhli,

jakoby nás bylo

Devonožka

a dali se do kiku.

draice!"

„Zpátky,

zvolal

pitom a udeil

Báru pstí tak siln do prsou, že

ela a na

t

anebo

rozšouchám, že

uvízne. Podej mi

a

te

jí

mou

poj, hladová

„Ty

krok

nkolik

— ty

hoely, huba

koje.

t

holí

zaku-

„Zpátky!

kloub v kloubu

jí

ne-

— tak — !

chu."

klapala a ruka se zatínala do

rán

bolelo

—

— „ty

m

tlouci?

—

mne?"

utluu!" oboil se

nad hlavou potásaje

Táhni za

—

trnovku, Tondíku

feno, máš-li

ty plesnivý komisárku

„Já

bolestí

odlítla.

se opovažuješ?" sípala Bára, oci

prsou, kde to po

vitou

ti

sídlo píchlo,

se rozpálil.

nosem — aby

po

flašinetlá, suko-

— „nedáš-li tob

ani

po-

památky

nezbylo."

„Dív

ti

zakroutím krk!" rozkikla se zdi-

voilá Bára a rozbhla se na

nho

s

pozdviženýma

—

—

*S 175 SS~

rukama. Kostnaté pisty

kivé hebíky. Míila Ale

Toil

manévrovat.

Hl

jenjen

svou

holí

sebou jako vycviený

mu nemohla

nco

nechtla-li

utržit.

uhnul a zaal

ped

jí

šermí, tak že se stat,

zrovna do tváí.

starci

hbit

se

ten

vypadaly pitom jako

její

stará na tlo do-

na

hlavu

fiela.

Stará

pes

nebo

nos

pitom

starý

i

kieli.

zaal také Turek štkat, nevda, vlastn dje, a ku které stran se má

Mezi co se

to

ml

že

pirozené

Ale

pivrhnout.

ješt na jazyku

kéž byl u Báry

puzení

chu

a bezpochyby

po telecí kosti, ja-

pitlail

nepoznal,

se

k Blaž-

kovi.

chy

„Aloul

ho

tento,

ji

—

ks,

— chy skuten

ks

a Turek se postavil

ji!"

štval

do pozice,

že zaalo být staré ouzko. Já sám už myslil, že jí

nkam

zuby zatne.

Bára zaklela a ucouvla.

„No? sklapla ti „Dobe dláš,

Blažek.

svou tvé

cestou,

kže Bára

nežli

stála jí

^Víš-li co

jak

vysmíval

se

jí

modinami posypu. Byloby

škoda. '^

pysk. Vztek vil,

t

chu?-^

beztoho nic nepoídíš. Jdi

chvíli

bez

ei

a hryzla se do

lomcoval.

—

okamžit

"

zaala potom, a ty

své tváe

já se podi-

pívtiv

vyhla-

— dila

—

176

13

neekl, že jsem tvrdohlavá:

„abys

dlme

se o íy

holku.

— Poj,

Ty

dti.

„I dej

hubu na

si

co jsem

udlej

ze

ji

s cizími

dtmi kramait.

nco —

a

to

nkoho

z

ti

Te

se!"

velkou

nemusela

abys

sebe,

udlám já

nco ádnjšího,

bude

ped hloupým

Indiánkou a

a nenamáhej

petlici

,,Mžeš-li

Blažek.

ji

udlat,

paní

obrátila se po-

„Nezapomínej,

že budeš jedenkráte velkou paní."

slibovala,

odbýval

roz-

nech kluka a dej mi

si

Petroiiko, poj!*'

lísav k dveti.

tom

—

^c'

z holky

než aby byla

lidem skoky vyvádla.

Rozumíš?"

mj

„Ale

mžeš

!

že

„O mne i

s

—

stará,

pak

co

zaínajíc

„Vždy se sám sotva proK emu takové pívsky a darmožrouty?"

jjJen sluhu,

namítala

mírnjší.

melodii

tloukáš

Blažku!

rozum,

pak

udlat?*'

z ní

abys

proto,

se o

jsi

ale

n

nemj

tj"

nemla všechnu

zá-

starala!" usmál se staec.

však ono

strachy;

pjde

to

tmito pívsky, a myslím, že se tuze dlouho

s nimi nepovleku.

Budu jim

hledat rodie."

Stará se zaala chechtat.

„Rodie ?

—

kovi tuhle snad ta

by se

dovést. to

ti

Hi, hi

nco

!

nu

hledej, hledej

opatíš — ale

podkovala, kdybys

ji

holce?

chtl k

Toho už dávno žáby schroupaly.

dít mého nebožtíka syna."

!

Kluhi, hi!

tatikovi

Vždy

je

"

<S 177

„Mlas

lovk

—

syna?

ty

Nu,

doví.

^,r

podívejme

I

by

div

co se

ee,

—

nebyl

to

tj's byla

veliká milovnice mužského pohlaví; ale tys pravila

máš

že

prvé,

také k chlapci

že

kážeš,

jsi

vidl, jak

jsi

tebe

Jak

—

bou

e

íovala, nebylo

—

pála

se

—

byl hlavu zapálil

ti

za

ženou

—

ano,

rozkikla

jsi!-

marn

díve nkolikrát

již

—

petrhnout

jeho

tohle

vidl

dve — dej

vždy pedce

že

víš,

„vidl

— te-

jsem

se

pi-

jsi,

ale

íci, Blaž-

jen

si

odjakživa

ti

.

.

.

.

Staec

se ušklebil a kroutil

si

šedivé kníry.

To dlal, když se mrzel nebo hodn „Vím,

vím!" ekl pitom

tvj mazánek

lety

zarýpal;

proto

jsi

desentéra chapli.

m

domu

zahrada

•'

Bára, an se byla

ku!

pkná

devnou

svou

se

„Nu ano

to

sedmi lety

z cizího

tam

tys letla, jakoby

nemohl

a já

— byla

já mohl

bych

ped

asi

aby do-

to

plotem v chládku, a zkikl jsem na

za

— ale

To

dckem

"malým

ješt?

kradla. Víš

já ležel

s

t

jsem

že

pisahat,

spíše

babika?

její

Což

právo?

tvé právo k holce bylo také takové?

nadarmo a

právo XllI.

na

jdi

—

já

se

se tak

— ti

veselil.

„já

býval

ped

íkaje

do

srdce

aby

starala,

ertová podšívko

!

svou cestou, nebo

pomoc a pak

se

m

jako

— nedopaluj

budeš

12

si

zuvolám

ošívat.

Já

— — ku

—

178

-?G)

S3'

že je kluk na celém tle

co to znamená,

erný?''

„To znamená mou dobromyslnost ho

jsem

ped otcovým hnvem ukryt. Mluv — neml jsi strach ped výpraskem ?''

chtla

sám, kluku, vyjela

— že

na mne.

si

Já nemohl

zapírat.

— „Ml — ml!-

vyjektal

nevící

Tomáši!'^

jsem ze sebe.

„Tu

to

máš tedy na

—

Bára dále

mluvila

míse,

„a abys vidl, že

s te-

to

skvraty dobe myslím, povím bou s tmi že klukova otce beze mne nenajdeš." i

„Je-li

kyn! Ale

možná? Oh,

pak jen

nelam

si

nkolik jarmark, jsme u

stare'ho

moudrá proroprojedem

než

cíle,"

mžeš dlouho potulovat! — Poj nco povím!" doložila a kývala na hlavou, jakoby mu po stian nco svit

„To sem, já

ty

hlavu;

ti,

se

ti

chtla.

„Co chceš,

hade? Jen ven

starý

s

tím

—

tady pedevšemi. Já se bojím tvých tajností." ,.Protože

máš

rozhorlila

se Bára

a vytáhla

kožený

blýskalo se z

vyndal.

—

nho

„Bojíš

hlavu

opt,

plnou

sáhla

ervotociny

rychle za

!"

adra

váek. Když ho pootevela, stíbro, jakoby je byl z mlíka

se

také

dubová palice! takových

tchle?

mám

A

—

vidíš,

nkolik! Kdybych

"

179

-~-
S>v-__

k tomu dveti skuten kus srdce nemla, mohla Bohem odejít a hlavu pokojn 8 Pánem

bych

uložit;

ale

—

nechci!

to

mé

dít z krve

— já

Holka je

bych

jednou

ji

— je

moje

ráda celou

do stíbra posadila. To chci/'

„Anebo skrze

nen,

až

plou kosu

sama peníze

ni

vyšejdit, a

ko-

stíbrných klas nasekáš, jako otu-

si

ji

nebo

zahodit

zfrejmarit?''

— „Nechceš to spíše?" „Ale love! — pro živé umuení,

opíral

se starý.

tuze hloupý

nebo

poctivý,

nerozumíš? Kdybych chtla, cos

—

holku jen za kosu

nemohla jinou

dít od prsu cizí

mezi

krev

myslíš,

práv

blázne,

Svt má

opatit?

jsi

tak

moudrému slovu

že

vyklohnil,

že bych

si

bídy, že prodá

mateského. Ale já se nebudu pro

musel do trpké šeptalé hnáty a

„Co tedy

mj

Proto

trmácet.

sebou pokoj.

Te

kousnout; jsme oba vy-

plánice

budeme se chceš,

rozum a udlejme

se nemusíš bát, že bysi

držet

vný

jenom rozumu.

'^

pokušiteli?" ptal se

Blažek po njakém váhání. „Mluv bez pohádek!

Já nemám asu

eí

ani chuti klubko tvých

teprva

rozvinovat.

„Tedy poslechni nahradit,

v

tvrdohlavost si

vc

em

jsem

ped

rozložit,

—

a

lety

pak

abysi poznal, že

ti

snad jenom

ublížila, si

jak

ti

pro

pravíš.

vyber, co se

ti

chci

tvou

Dej

zalíbí."

—

180

—

6i'

dvrn

S tmi slovy ho vzala

krok

nkolik

ho

a vedouc

dležit vypravovat. Trvalo a staec pokojn poslouchal. aby

„Jen ona ho

dozajista

slova, a

mla

ohne.

je

v stavu

ekla

„Nedá-li pozor

Já

jak

se,

dlouho,

omámit!"

strýc

jí

nevím

už

chu

velikou

lett

zaala mu

hezky

to

mn.

ke

bych

ramena a podívat stará

nedal

se

Petronka

mezi tím

pod paždím

stranou,

vzít

— an*

nohy na

vypadá. Ale

to jinde

námi a nepustí nás

za

z klepet."

Já bych

bychme už ale tíže

byl arci také radji vidl, kd}^-

to

nkde pes

byli

proudu

proti

ze

hlavou

hory a doly bývali;

tžko plavat a ješt nám nezbývalo tedy

od jakživa prorazit;

co asi nový strýc

nic jiného nežli tiše cekat,

nad

námi rozhodne.

„Dobe, slechli

všecko

jsme ho nyní

zase k nám se

i

bez tebe

pustím

kolíbal

pkn

ty noviny

dobe, moudrá osobo!" zamluvit, an se

—

„a já

Báe za

ti

dkuju, akoli bych

vyslídil.

Ale do spolku

s

vymknuv, všechny

je byl

snad

tebou se ne-

—"

„Co

že

ti

napadá !'' zkikla

stará a div že

ho draím okem neprobodla. „Ticho

—

ticho,

stará

devonožka velmi vážn.

karabino!"

;,Já

jsem

odpovídal

starý

voják

—(3 a nesednu hned všecko

je

na

Kdo mi za

lep.

pravda,

—

spolku.

že se

pak uvidíme, bude-li co

dti!

Hejsa,

stojí,

O tom

to

povídáš?

mi

co

musím díve pesvdit; ze

S>—

181

—a

se

hejhejte

máme

dostaneme pod stechu. Co nevidt

se

noc na

krku."

—

„Ty

ty se tedy chceš proti

mn

opovážit

a vojnu mi vypovídat?" zaala opt stará

viv sípavým

hlasem,

„Ty plesnivý krtku! hlavu

co

chci

já

A rameno

vzít

zvednuvši

ji

skíni,

vychvátila

hraku

a

když

to

se

nám

výšky,

do

s

tmi

nyní flašinetl na

obma

pomáhali, a padla

jako

piskoila

vlice

jemužto jsme

siln o hrušku, až

zarachotilo,

mu

pi

arodjnice.

larva

— ty drátný mužíku! ty — a kdybych mla pitom

rozsápaná

jako

hvízdavou

tak

hn-

vypadala

její

ztratit.'^

slovy k starému,

tu

tvá

soumraku jako

nastávajícím

udláš,

a

rukama na ji

a

po-

mrštila

jí

v ubohém sklad píšal truhlík

zvrátil,

jako šílená vzteklice ješt na dno, až

skoila to

za-

chrastilo.

„Tak, bídný píšalníku!"

iužeš i

s

tmi „I

eená

jít

na

vejdlky,

iela

abysi

ml

pitom. ;.Te co chroustat

trpaslíky !"

bodejž

do

tebe

arodjnice!'

kopa

rozsápal

hrom

— ty

zlo-

se nyní náš milý

—

—

18S ^c

'S

devonožka,

ped

vida

sebou tak ohavný konec

emesla a slávy. Pitom se shánl po „Já t zmaluju, že na tob bímísteka nezstane, kam by ábel své drápy

svého

své trnovce. lého

zaal,

až

—

pro

tebe

stará

se

pilítne

— ty

hanebná vra-

žednice!"

Ale

mu

jen chechtala a uskoila

Její

vrásko vité tváe krily a píily se

pitom, jako

by na nich potmšilá škodychtivost

z rány.

vyznání své víry psala. „Vidíš, plesnivý

která

má

hlavu

se tak snadno

i

patrone, že jsem

nebojí!

Rozumíš? Nyní

ty dvounohé drobty nechat na krku je brzo

ali

jsem znal,

setásl,

strachem jista,

aby

t

zase

k

neujedli"

nmu

;

mohu

ti

však ty bys

— fmy se za— j^nyní

krit]);

že je zas brzy dostanu.

peražený kanóne, že jsem

od jakživa

ješt žena,

hned pohotov a nieho

ruce

Abys

mla

ale

po-

v skutku

srdce z másla, tedy se podívej a po-

slechni!"

Pitom vyndala zase plný váek a zaala jím cinkat.

bude naše spolená kassa, když do ruky a pokoj semnou udláš.'' rozum vezmeš Starý se zamyslil, a podíval se na nás. „Tohle

„Nemjte

mé

ruce

strachy,

pohybujou,

dti!

nesejde

— dokud vám

ani

se

tyto

vlásek

— —-^ s hlavy

— já

ném to

dám

ty

ne-

„podíváme se doma, jak

hodiv;

Abychme

ale

zatím

zuby

nesušili,

ženy namáet.

—

sem, zlatoušku! a dej mi ruku. Zkusím

to,

si

Poj

mi

Seberte

!

mluvil dále, hlavou po roztlue-

flašinetlu

vypadá.

nedám

vás

šastné tepy!'-

183 Q'

je

tuhle od té poctivé

jak umis slovo držet."

Stará

piskoila

vycenila

jako

na

dásn

rukou starému na

chou

se zíceninami

drátku dlaií,

a

až nás

zub,

svou su-

plácla to

u srdce

bodlo.

Opt jsme toho

báli.

byli

v jejích drápech;

aspo jsme

se

^S 184 S^-—

12.

Márodni bácliorka^ jen že se trocliu tžee vypravuje. veer, a

Je

stávám dnes produkce

jsem

dobe

tu se

chu nco

povídá. I já

povídat.

Je

to

památka z mladých

nebo

báchorky,

ili

do-

snad re-

let,

kdežto

jak jsme tenkráte bez kra-

sovdného rozsudku po

sprostu íkali:

pohádky

miloval.

Povím tedy nco. Není

to

sice nic nového,

vci známé, obnošené, ili po recensentsku: oklepané, ale pitom pedce vci takové, že se o nich ješt mnoho, velmi mnoho jsou

spíše

to

povídat

musí,

nežli

všem

všudy tak

do

krve

a tuku vlezou, že bude všecko povídání zbytené.

To

prý

bude

alespo

temná

jest: já

a

již

asi

za

povst.

— tak jde My — dstojenství — my by-

No,

moje povídací

deset

let!

uvidíme.

to

chme tomu byh' rádi; ale posud jsme trochu nevící. Abychme ale od vci daleko nezabíhali, za-

neme

už radji povídat.

—

—

Ped

ml

lety

dva syny.

mladí

—S

185 S>

byl v

echácli

Otec

byl

Jelínkové;

mladší

neml vlastn

ten Filip

živ

starý Filip,

žádného

lovk

a ten

synové

Jelínek,

starší

Jakub. Ale

filipa.

Pro ?

to

se

—

to

hned dovíme.

Když jest

:

ošlehala

aby

chtl,

protože

závorce

metla

musím podo-

moudrý

otec,

jeho Jelínkové rohy otrkall,

samému všude pekážely)

—

jakožto základ svého budoucího

Filip

vdl,

štstí

— (v

si

prý jemu

když tedy

vycvikal

se

byl starý Jelínek velmi

že

tknout,

a

eském msteku neeská

když ho v

tak dalece

a že

dospl

trochu

—

co je „ein Hauptvort" atd.

jestli

tomu také rozuml, nemohl jsem posud vypátrat

—

poslali ho do latinských škol.

Do

latinských

když

hopkuje,

V

tch

je

škol!

Rozkoší

veškeré

mi

dobe

slovíka

ta ti

obsaženo

~

tajemství

srdce

rozvážím. lidského

urení, bez nich není kusá zdravého rozumu,

pje

Zeptejme se tisíc ckni

kr-

radosti.

nám budou

budou

daremní rejpálkové a rameny

pokrovat.

nevoní,

kdyby

a

to

jakž

vychovanc,

a vši-

zpívat.

Jenom nkteí

pi

otázce

To jsou

té

nosem

duše, kterým nic

z kaditelnice

samé moudrosti

poád ješt nco ostatní svt praví. Ti

picházelo. Ti chtjí mít

zbyteného,

jejich

písniku

tu

— nco poád

-~-^ 18G S"í~ škemrají a skuhrají a hledají, jakoby

se

chtli

kamene mudrc dodlat. Takový rejpálek byl také náš

Tomu

línek.

nebylo

Je-

mladší

na latinské gramatice,

dost

ad eloquentiam mu nepostaila, a etí auktoi mu nebyli ani slaní, ani mastní. Hned v prvních školách uchopil se neho, co práv totiž nejako rohama proti jeho povolání trilo šastné eštiny! institutio

—

Bylo minulých

v království

onch

brzy po

to

—

eském

mly

esku

lovk

musel mít

myšlénky!

— anebo

když

k svému spasení jasné

lovk

tlou-

nemá pražádné myšlénky?

Mj

jakoby nemohl

Bože

toho vidíme každý den

když

staí nebyli

pravili,

myšlénky

myšlénky! Blázínkové!

i

a naši

konen

pd a v e-

myslit a

stnout, !

již

To prý pak budou nej-

pronášet.

jasnjší a nejprospšnjší jakoby

sp|iní

na eské

esku

ském povtí také po po

Bohu díky že

dlouhém

po

zdáti poínalo, že by

své

—

asech, kdežto se nkterým hlavám

živé

dkazy

v tom ohledu žádní

že mnoho

myšlení

—

pošetilci,

psobí jen hlavy

bolení.

Za onch vzácné a málo

byliny,

as

byli

rostli

kdo o nich

ale

takoví

v osamlých

vdl;

když

ale

lidé

ješt

skleníkách

nkomu

do

:

—es oí

tu

padly,

Di—

187

jakoby

divení a ohledávání,

bylo

se pravý div byl vyskytnul.

Nkteí

se

eské

ouhoru

o

tyto

poídké

jim na široké cest velkého

by

iia

tato

nevím jakou

nešlo

byli

zmaení,

ousmšky.

nastalo utrhování a

Mezi

svta pekážely,

zmaili, a když

zase

rádi

je

výstelky

národnosti také upichovali, a jakoby

podivná stvoení vrhnul se také

nešastnou

planetou

—

—

mladý Je-

línek.

Najednou

na

zemi a na

mu

bylo,

nebi,

nic

svt,

jakoby na celém

nevidl a neslyšel

nežli

Když ml rozbírat Caesara, etl plesnivého vousáe Veleslavínu, a když se ml cviit ve tyrlánkových periodách latinských, vypisoval si prpovídky ze škva Komenského ano jednou se zapomnl tak dalece, že maje pinést eckou elegii vypracovanou v rozmru Theokritském blázínek eské trochey podle pravidel Puchmayeroeštinu.

—

,

V3'ch pivlekl!

Co se mohlo s takovým lovkem poíti? Jak se mu mohlo pát, jak shovívat, an tak svévoln proti svému povolání elem bže, dlal, co vedle se

mu

pátelé? vnjší!

nho smáli,

—

skoro

uitel

ach,

to

nikdo

ho je

nedlal?

týral

— Spolužáci

— a jeho

na celé vci

to

vlastní

nejzába-

— —-es 188

Dv maje

ním študoval jeho bratr Jakub,

vlastn

v skutku

To

ped

léta

se

Si'

nazývati

nebo

Filip,

ml

ten

filipa.

lovíek, v tom nebylo

docela jiný

byl

Tomu

ani žílky z bratra mladšího.

mimo svá

tinské nadevšecko,

byly knihy la-

skripta a explikace

neznal ani boží písmeno.

A ral?

pro by se byl také On toho nepoteboval,

—

dokonalým juristou

— jakož

nco

o

jiného sta-

a mohl být

pedce

pozdji také do-

to

kázal.

A

moudrý, opatrný lovíek byl spolu

tento

nejhlavnjší protivník bratra Filipa,

jak

ili

mu

On a hryzav denta.

a

byl jedovat,

svých

ho

ousmšk

mosti, a

lovka

asem

satyrický; on

nastrkoval

i

i

ulinicky vtipný

dlal z ubožáka ter

si

jiným,

aby

po

nm

to

zlý a škodný nepítel, zvlášt Filip.

To bylo do-

mkká, poctivá duše, pravý eský blázínek.

brotisko z první tídy,

Ale toto

srdce

—

—

bude

bratrské

šípy

On ml rozsáhlé znápivádl o povst rozumného

pro hocha, jako byl Jelínkovic

upímné

—

stíleli.

tmi ho Oh, byl

poeštného

bratrsku íkal: pokaženého štu-

po

se

mnohý

protivenství

ptát

— odkud

povstalo?

Jakub Fihpovi na kobylce?

velé,

pak

Pro sedl

!

—& píina

První

S>—

189

d-

tohoto chování pocházela z

tinského veku. Jakoubek rnl z onéch

asu mno-

ho za ušima napsáno,

to

On

otcv

byl

za

ale 'ilípek

nemohl.

matin mazlíek. Jakubovi

i

Pro? Ty mj

mnoho nepáli.

rodie jedno dít radši

druhé?

nežli

tuze

Bože! pro mívají

Pro

se ne-

mohou nkdy bratí a sestry vystát? To je tajemná hraka pírody, kterouž ani ta nejnovjší filosofie, ani ta nejstarší morálka nevysvtlí. Dosti

na tom, že I

my

to

se tu

je.

nemžeme

píin

rozbíráním

zdr-

žovat a držíme se jen skutených událostí, a ty

pectví

ml

že

povídají,

Jakub na

Kde

kopce.

s

tam

val a klocoval,

let;

rozdávat,

ale

také bolelo

penesl

nemohl mu

Xárodní

— ty

v nich

i

si

jinak

za

vci

a

záležitosti

ívaly

sice

je

byly Jakubovi bratr

liboval

nebezpené

s touto nenávistí

budoucí advokát

a

to

vlastenecké, ježto

v nkolika knížkách spojiž ;

proto

on

hlouposti

bratrova k nim láska roznítila v

A

pak tlesné

duševn,

a jak bolelo

tenkráte vlastn jenom

že

a žaloval,

pak také do po-

podloval ho jimi

— oh,

hned za chla-

tam ho pošucho-

nho svádl

na

a tyto štilce a klofce

zdnjších

Filipa

jen mohl,

jevil

se

sl v

by je

oích,

byl sice

považoval,

nm

ale

nenávist.

uml dobe operovat — v nm, když ješt ani

—

'S 190 S^-—

nevdl, jak ímský paragraf vypadá

konen

operací dal se

i

—a

touto

otec omámit. Liška Ja-

kub vyšpehoval jeho slabou stránku. Starý vrtl hlavou. jen

svlekl,

Vždy

dal kluka pedce eskou halenu vy-

aby

na studie,

proto

a on se do ní teprva jak náleží upínal!

To

nemohl

starý

a mrzel se ješt

pochopit,

že

víc,

mu

to

mrzel

i

Ale tu nemohl svého miláka omlouvat.

To byla

maení asu, podkopávání

zlomyslnost,

svévole,

se,

Jakub donášel.

všeho štstí!

„Jaký Jelen.

to

proklatý nápad!"

moudrý

divil se

;,Co chce ten kluk s tou eštinou?

co by za nehet

za ni nedostane,

padlo!

chtl být sebe mizernjším škrabákem

mu k tomu

eština

?

V

Vždy Kdyby

— pomže

tom klukovi jsem se pro-

klat zmejlil!" Nato ho lekl

první láska, chopí, šit.

že

hímavé

šlo

ale

;

se

psaní

do Prahy.

Filip se

eština byla jeho milenka, byla jeho kdo

a

ví,

co to znamená,

ten po-

nedal milovník tak snadno zastra-

Ano, pravá láska tím více

pekážek nachází

—a

tak se

roste,

dlo

i

ím

více

Filipovi.

On

se uchýlil se svou milenkou z posmvavého, tej-

ravého

svta do

tiché

samoty a zahoel pro

ni

tím prudeji a pevnji.

Potom psal

otci

— psal

to

krví srdce svého.

!

—

'S 191 íož—

Brzy na

nerozuml,

Otec mumlal, ška-

rozkládal;

vci

nebyly

to

dom.

pijel

to

— Filip

se

redil

starý mladému mozek v tak dávno-

ale

pro

letých pedsudcích vyprahlý;

matka, a

dá za

nkdy

i

to

A

ob

hlava

takž to bylo sice

nepostaila:

její

vc

srdce

její

u Jelínkové.

i

Filipovi

srdce odkrýval;

nerozumla, když

vlast,

národ,

oima

jejíma

— to

ono se

také

jí

své

ma-

všecko bylo

divné a posud nevídané

jako

arodjné; ono

nádobí v díln

jí

vlastenectví,

teský jazyk, národní vzdlání

tilo,

však také

strany míit.

desaterou náhradu.

Ona

ped

tu

matka je pedce jen skvostná

Ach,

Tebas

poala

ta

byla

se lesklo a

tpy-

avšak nevdla, jak se

líbilo,

Což jí bylo od jakvždy umla osvty? dobré knedlíky vait a vlnné punochy plést; že ne ? což potebuje ádná hospodyn víc ho chopit a co

s

ním zaít.

—

živa do vlasti a národní

—

Ale

Filip

mluvil tak

a pi tom koukal na

uvila

a pak

i

ni

starého na

Ale otec byl praktikus; o

pímí

svatosvat

a

pkn

pokoji

neslíbí,

mu

té

obracet

víru

ten

slyšet,

že

do srdce,

a tak

tak poctiv, že

nechtl dokud

hloupé

a jak se patí svých latinských

ani

ráda

zaala. slova

mu synáek eštiny nechá

knh

se uchopí.

—

192 sí^—

'(S

ho poslouchal

Filip

mu

v ocích

stály

zády

otcovými

A

—

když

knh

Jelínková, se

..to

po

je

nm

na

si

obma

chtíc

mžeš

na

hodná

eí vyrozumla,

z tvých

na

— ta

krk

osoba

tak že

si

—

ty knihy za

brát;

njaký

sama

já

njakou kroniku milý hochu!

nici,

;

a

s

to

takhle

Ale

ráda.

má

otec

tam budeš potom

mnoholetou poloviku pišel,

že

mluvila

o

poád

jí

být

abysis

vc

uži-

kdyby byly

mohl bys je

tu

eštinu

také

veer

za dlouhých

—

vidíš,

pedce jen pravdu — k prvnímu

tou dojdeš sotva

Starý vrtl hlavou,

„matko"

i

když

a

stát

na

pilíi

najednou

vceh,

tu sil-

jako sloup."

nevda odkud na

tak

ti

jak jsem

,

dává

mže

to

pakatel,

mám

my

a ta vlast,

bych myslila,

Spíše

hledl toho osvtlování

vyho-

— vždy

se nebude také hnvat,

nepolezeš.

ozvala

stranám

tená; svíky jsou nyncko drahé;

nech

když

chvíli,

vlastenectví podívat,

to

už tak zakládáš

v skutku taková

íkat

sliboval,

piln hledti.

— když

nechceme všechnu radost zapovídat; je-li

tajné

mít všecko ostatní už v poádku,''

se nyní

vti

mu

tásly rty a on

se

Filipovi

„Takhle trochu budeš

za

Ale

pislíbit.

matka a dávala

stála

bude latinských

si

nemohl

kývala hlavou a spínala ruce, jen aby

znamení, pislíbil.

že

pukajícím srdcem, slze

s

— to

;

o

jeho

svatý duch

kterých

pedtím

— —

193

'?S

v

doní

celeni

Q

zmínky nebylo a kteréž

ani

znly jako arabské báchorky jedné noci" — ale v pvodním jazyku;

v uších a

potom sám

boká

si

zaal

dobrou

náturu

a

poslouchal.

tiše

odešel zase do latinských škol, a z hlu-

když se mohl v povyku hla-

oddechnul,

msta

vního

a

kázati.

ml

Filip

Konen

mu

j^z tisíce

se svou

láskou

v tichém píbyteku

ukryti.

pl

Ale za

nato

léta

starý

dostal

Jelínek

toto psaní:

„Vysoce milovaní a nade vše ctní rodie!

Od svého

sob

nejoutlejšího

a protož mi

to

upímné prosby jenžto s ním Filip

hned

své

ve

studium

Již

nco,

bude

co

mže

o že

zaslepený

jedním své

rodi

a

a toho

srdcem

býti

syn

neslyšeti

lovka,

ležel!

—

náš

vášni tak hluboko, že

zanedbává, a neobrátí-Ii se

na jinou cestu,

propadne.

—

a varování

pod

vzí posud

všecko

Filip

zlomysln

tak

osladil,

tžké bemeno na dže Vám hokého pelyku na-

Náš

musím.

bratr

dny života

nyní jako

tinské srdce padá, lévati

pokládal jsem

Vám

pravým synovským chováním

vezdejšího

a

vku

za svatou povinnost, abych

pi examenech

na

isto

nyní o plleíních zkouškách utržil

muset

opravovat

—a

kdož

ví,

—

mu

an

zdali to opraví,

Pak by

mozelc plete?

Si—

194

<S

ta

nešastná eština celý

bylo po studiích, po Vašich

starostech a nadjích,

budou

peníze

zmar

na

vyhozeny. Protož bych myslil

— nebo

ješt

hlav odeknout

vší víry o jeho srdci a

k vli

abyste ho, jen

také k vli

arci

ovat; radji

o

cti,

nho

pod mou dohlídku pojako

pravý

ase

na

utrhnu

si

—

jeho vlastnímu štstí, pitom

své

Já budu

stavili.

se nechci

a

bratr

pe-

budu

nad

—

bdít; jen ho odevzdejte do rukou mých vším neposílejte mu ani krejcaru, kterýž pede a by mohl dle vle své vydávat. Já se piiním —

ním

:

^^

a tak dále.

tená

Dvtipný

vdt,

jaké

to

bude

psaní bylo,

již i

beze vší pochyby

když

je

zde až do

konce neopíšu. Jelínek je

Starý

mu

byl Filip v prvním

bylo

by

to

s

vztekem

žmolil,

—

mladým hbetem

jeho

a

kdyby

okamžení do rukou padl, na vzdor

—

sedm latinských škol pronesl a co smutn vypadlo. To bylo njakého klení! pláe z matiny strany! A z toho všeho vypadlo že

jej

skrze

—

konen,

že

uinilo

se

podle

vle Jakubovy,

a ubohý Filip pišel do muírny.

Ale

dobe

se

tejší! Jakub psal

o

pi examen ostudu

mu

stalo

— pro

nm pravdu;

—

on

nebyl chy-

ml

v skutku

a všeho toho byla jenom

— ~(S

Ta

píinou.

eština

bláznivá

ta

195 S> ho

celého

bratr;

tak to

zkazila.

Tak donášel

alespo povídal

pokorn na

velmi

vlastní

professorm,

Filipovým

i

jeho

chování

na jeho zaslepenost ztžoval

i

posléz

u

nichžto

se

vyptával, spolu

—a

tak to íkali

sami professoi, jimžto bylo všecko jako

i

mec do srdce, co po latinsku neznlo. Protož zaal jeden kde jen mohl vlastencujícího žáka špikovat, druhý ho do krve

tejral a tetí

horlivc,

jiných

se

jižto

mu

pro

tch nkolik

rozmanitost nadal blázn, nešete ani

osmlovali

zaprášený

jazyk vyklepávat. Blázna Filip

si

Filipa

nedal

—a

všecko bolelo

to

dobrý

dost

pozor;

blázen

neohradil

se

—

pevným štítem proti zbrani professorské myslil, že pjde do boje poctivého a dal se zadost

—

•

skoit.

Následkem

jistého

rukou

pi zkouškách

propadnutí

Jakoubek

bratrových.

padl

Filip

do

vzal

nyní

pod svj pláš; vykázal

ve

svém píbytku,

cko i

vydání,

a

pistihl

mu

ztravu

i

dohlídku

na jeho

pro

ubohého

dobráka

vedl

ho

mu kouteek a

všeknihy

papíry.

O,

dny

!

On

to

byly

se

neuml

se do pysku.

opít, nýbrž trpl, ^

mlel

hrozné a hryzl

— — Pitom vidly

nesml doma

kde

eská

Nkdy Tu

duše stánek

tenkrát

nebylo

nkterá jemu

byla rozbila.

nm

bratrovi

s

jen:

chce-li

dt?

tedy

rouejí;

tch si

a jiných

potšit, musel do

se

a

by

strašidly,

zaala ovšem také žlu kypti. opírat. Ten se ale postavil ábelským úsmchem, a ptal se ho

v

se chtl

ped nho

—

školní knihy

hlavu,

Chtl-li

zalézat

v Praze mnoho, podobná

SS-

hnusnými

býti mít.

míst

cizích

196

všel také

ale

mu

se

^vS

ješt

aby

nkdy

dlal,

co

nechce- li, aby

bral a nikdy

více

si

neíkal,

dm

rodi

mu

rozumní

svých že

pt

se

svých vilidé

po-

švestek se-

jmenuje Jelí-

nek, že je ten a ten a co více tak hezkých vcí. Filip

na

to

nikdy ani

neodpovdl

— nemohl.

Duše jeho byla pitom vždy jako kleštmi sevena. Mlel, obrátil se, a hodil všecky knihy pod stl; jen když pišla examina, musel je vzít

ped do

bratrem zase do ruky, sedl u nich, koukal nich;

ale

duše jeho

byla

— daleko,

za hranicemi vší matematiky a pedstoupil

konen,

roního poínání,

aby

vydal

daleko,

a když

filosofie,

ouet

z

celo-

ani neceknul.

tu

Když se to Jakub dovdl, zapálil se v hubené tvái a radostn se ušklebil. Potom ekl Filipovi ..Zejtra se ode mne :

vysthuješ,

propadlý filosofe!

Moje dohlídka nad

—S

197

a—

tebou je v koncích. Hle, abysi zapomnl, že múw rodie a bratra nebo nikdo z nich nebude o to není se k tob více hlásit. Avšak arci ;

pamt

tvoje sic

dému lovku,

—a

s

nímžto

Chtl

movu.

by

co

bit

co

vypadne,

mu o

to

arci také

sice

;

vrazil hlavou

Jakoubek

náleží vysvtlil

osobn

na

Jelen na zkaženého

otcovský

práh

slí-

z toho

trdlici.

když

Jelínka

—

psaních byl už

vcházeti

o

chování

a takž tedy starý

velmi

nešastného

španlce shánt, a když

rodim

zatím

— ve

mezi rokem dkladné zprávy

ano

s ro-

on dlal

;

jak a co

byl

a prospchu bratrov zasílal

nevel,

blá-

vyžádat a

nevdl

ješt

porouelo

eského

se nestaral.

jurista

všecko jak

to

se-

se k mla-

a putoval k do-

odpuštní

si

slíbil,

srdce

Ale doma

Pan

hl

ješt jednou, a chtl

dii pojednat,

mlky

byl nedávno známost

si

byl také kousek

Potom vzal do ruky

zínka.

jen,

ani nepodíval;

švestek a odsthoval

kterýž

—

hanbu udlal.'^

tuto

nho

pt

svých

pravda?

není-li

dávno niázdrou potažena

už

je

se na

Filip

uinil

nezapomeneš;

nám nebyl

bysi

bral

n

že na

strachu,

hnviv mudrce

za-

pes

zaal se po své samým vztekem slepý,

spatil, ji,

hned nalézt nemohl, pivítal ho nkolika pohlavky a v vstril ho ze dveí.

— — Hoch dobrák za neposlušnost k

steko,

lehnul

— dal

vník a

ztrpl

to

pak odešel za

m-

za poslední zahradou na trá-

se do pláe. se pikradl zase

Ta ho

na matku.

si

vzal to jako pokutu

;

—

rodim

si

Pod veer íhal

198 Q'

êS)

k domovu a pok

pitiskla

srdci

—

do dlan mu vtiskla váek s penzi, a ubohý, pi zkoušce propadlý mudrc podkasal pak roucho své, ježto vypadalo jako sedený „Gehrok", setel prach s naklobaných bot, okázal domu otcovske'mu záda a navrátil se do Prahy, k svému novému píteli. To byla veselá kopa a sklad dovádivých nápad; pitom srdená, upímná duše. Povolání

svého byl chudý studiosus; co ale vlastn dlal, nebylo se

u jednch a týchž

neštstí,

on

ale

si

mysl

lehká

aby byla

ukovat,

tak

a zvlášt jeho

Jeho

rozhodnuto.

dát

dlouho

vydržela;

nemohl pomoci.

nemohla u

knh

bylo

Z

to

latin-

ských škol zabhl do technických, potom se zatoulal

na

pl

léta

k muzice, z muziky se pustil

na tyry nedle do malíství, Filip

eho hodnuto.

se

On

nách

— sem

beh

skoit.

Filip

se

tam,

chytí?

posavad

a

když se k

práv

pisthoval, chystal se

—

nebylo

kotácel

sem tam, a

nmu

do preparandy.

ješt roz-

jako

na vl-

nevdl kam

na

— —S „Vidíš,

hou

—

se

zapiáhnout.

obma

leheji

chatrná

vc, jako by

probíral a nebo

zlost

iiénia

kdežto

se

nám

kantorství

ješt

bysi

mohl

bysi

ty

se

snad

to

není

tak

mnohému hlupáku snad

se

Reky

si

a

potáhne,

K emu

nás

„vidíš,

Ve dvou

zdálo.

dou-li

komrky,

otoit nemohli, když do ní dru-

vtsnali

skal? Poj,

ekl k

filosofe!"

obyvatel

postel

mnou

Si'

zkesaný

a spolu

pat

na

ani

se

mj

pítel

tedy

199

jednou ty zaprášené suchopárné

ty

cifry lou-

budeme radji preparandovat

;

a bu-

pi tom tuze pokoušet, vylejem

lidé

na hlavách okalhotné mládeže, až se nám

do rukou dostane." Filip

odjakživa

nedal

se

v lásce bývají také byl

zvlášt

jiní

A žil.

mimo

to

pobízet.

On

býval

až na svou lásku, ale

pravými berany proutí,

pkn

ohýbalo.

— a nyní

ježto

— uitelství! — to

se

bylo

pod

práv

místeko, po jakém mladý vlastenec tou-

Tak mohl

svého

—

mkké

jako

opatrnýma rukama

takové

dlouho

povolný

rád

rozlit

nejspíše

oživující

pramen

a rozstíkat; tak mohl nejlépe

plamenem prsou svých

jiné

zahít,

oi

srdce

jemným jim ote-

vít, hlavu osvítit a do spolku národních pstitel je uvést! I

veleji,

zahoel an

se

Filip pro tu

tím

svému

myšlénku

—

a to tím

píteli také jaksi za-

;

— S 200 Si— A

vdil. ale

držel nyní za svou povinnost. Pítel

to

nho

se o

—

staral

skoro jako bratr o bratra

nesmím u

ne, toho podobenství

nmu

by

o bratrské lásce nedalo se s

ním

nejlépe

pravý

se

nerozuml

ani promluvit;

—

eknu tedy, že se o nho staral, jako pítel. Sám nic neml, a pedce mu všecko

opatil;

bhal a

co chroustat a

ím

ml

až

šukal,

nic

jiného.

poskytuje

preparandisty

málo romantické rozmanitosti; v skutku

opuštný Jelínek

se odívat.

obyejného

Život

z

Filipa užívat,

mu

nehodí a také

k

—

Ze

nebyl

a Filip

ml

v žaludku

te

prach

nkolika latinských

škol, to neokazoval, to ne-

nm

udlal se

bylo

na

pozorovat;

ani

takový sprostáek, jako bývá sto jiných jižto

na vesnickou školu ekají.

as

Z tch

nemohu tedy

o

milém Filipovi

nic dležitjšího oznámit, nežli že se

bji do své milé eštiny zakusoval ale

jako

z nho mužík,

tenkráte již

své

i

robátko

jeho útcha, nadje a

Ale on

se

jí

pozornji

trochu

choval

a

síla

hejkal.

a

byl

z

hlou-

vrn,

ji

skrytéji

Ona byla

na trnaté pouti on

neblýskal;

poád

— že

onch

života.

duší,

kteréž neumjí povyk dlat a rekruty verbovat

zvlášt když mrzutost;

mly

kteréž

asto veleji

milují,

njakou vci eské

pro tu svou lásku již ale

proto

nežli

ti

pedce

—

nejvtší kiklouni.

"

—yS Pak musím ku štstí

Skráte

ta

—

pánem

byla

mohl

a

v radosti

rodie k

své

hrozn

dlouho

a

pres

vešla

a

nho

s

zkiknuv

okamžik

matron

domkem

slezla

obstárlá

picházel

malou zahrád-

Potom

zase

je

Když

matrona.

kantor naproti spráskl

— na

rozepnul a padl

okolo krku.

Byla

to

jeho matka.

„Picházím k tob staena

vila

jí

se že-

zastavil s

pekvapením,

divným

ruce.

syn

to

odpovd;

— nadarmo.

jeho

práh,

že

tšil se na

I

nkolika letech

po

vz ped

binový

doslechnou,

pivedl.

Teprva

kou,

když

ádnému

ale tšil se

v kouteku

dlouho

milé,

zámry ve skutek uvádt! také dom. Doufal, že se

psal

udobejí,

nemu

veliká.

své

srdce svého ukrývané

A

pedstaveným malém mstysi. Nyní byl svým

zalíbil se

;

uitelství v

brzo

Radost jeho

ta jeho

skromnost a povoliiost ten-

sloužila

dost

mu práv

že

doložit,

iichoHt a dobrota,

|a chytnul

S>—

301

dvrn,

pláem

niezi

—

synu

mj .'-pra-

„picházím

jako

—

vdova

Ale

dobrý

vykázal

nýbrž

Filip jí

jí

nedal

rychle

dlouho

pkné

bdovat,

místo

v srdci

Ona byla asto a booplakávala, lestn na nho zpomínala, asto jej svém

i

ve své

domácnosti.

i

víc nkdy slovm

manžela, tvrdícího, že

si

kluk

— —

202

pokazil.

Když

^S

celý

život

oi

Jelenu

k

dala se

konen

ale

nemohla

zatlaila,

se

stare'mu

déle

zdržet,

uzdu mnoholetému toužení a vy-

nýbrž popustila

díl

Si'

jemuž byla

dítti,

odjakživa

nejvtší

své lásky vnovávala.

Na

té

cest

tlouklo

ale nejednou srdce

jí

Byla vdovou

velmi nepokojn.

— byla

však také

chudou vdovou; neobyejné nehody smetly skoro

všechnu majetnost v

ohe,

ušetily

romantické

starého

pád

Jelínka, a co

dobytka

a

jiné

píhody v jednotvárném život venšosáka

kovského

dom

neouroda,

nemoc, kteráž ho,

to

:

již již

tžká

posléz

shltnula

schudiého, dlouhé

asy

klíila.

Picházela tedy k dávno nevídanému synovi, aby nalezla outoišt na svá stará kolena;

ne-

i

zklamala se ve své nadji. Nalezla syna, jak ho byla

myslila;

ba

nalezla

ješt

více

—

si

totiž

upímnou dceru nevstu, jelikož pan uitel mezi svj mládenecký stav byl promnil a z po-

tím

estné

i

vbec

vážené panny udlal paní uitelku.

To byla nejznamenitjší promna v jeho tichém život.

Láska

mných

dn

K nimi

stala se libodechým

koením

skro-

jeho.

matce

choval

se

Filip,

jakoby

se

mezi

jaktživo ani toho nejmenšího nedorozumní

nebylo

pihodilo.

Ona mu

byla

zase

tou mílou

—^ 203

S)—

matkou, kteréž jako dít tak rád na klín sedával a pozdji celé své srdce otvíral. I

nezrostla

mu

hodou

i bhem

nevyzpytatelných

se

v život

nejobyejnjších

i

umela matce hodného jmní nebylo,

zavela,

za

pilíply

1

jelikož

konen

štstím na

i

to

tu

chodívá

pkné

i

piházívají, jí

ddikou

bližších

pátel

Jelínková

stará

svému

všecko

zase

osud, jakové lidí

a udlala

teta

svého,

odkázala

Ale se

stará

když

a

škoda. Podivnou ná-

z toho

neštstí,

ddictví

oi

Filipovi.

a

tak

rozliné ne-

hody.

Hlavní Jelínek

osnovatel

senior.

jejich

chudou matku ve svém ale pišlo

tetino

své

dinách dvanácti

byl

pan

advokát,

Na poátku neml ovšem

dom

ddictví,

synovské

postrkávat;

tu

lásky

pro

kouteku; když zaal hned na ho-

ani

rafiku z jedné

ku

matka nechtla však na ty

hodiny už ani pohlednout.

Pan advokát zaal zuby, pošoupl na nose „Však ty mi pedce brejle a zamumlal: neujdešl" Myslil totiž ddictví, a vskutku zaal zlaté

také po

matin

smrti s bratrem

soud, chtje

ze

své strany stejného práva k pozstalosti dokázat. I

zaal

nejpodivnjší

to

kroutit

zatáky;

dost obratn, vyhledával ale

poslední

vle

ze-

—S 204 — ^'

matky byla

snulé

— nemohl

jslušící

že

mu

byla

tuze jasná,

jmní

pozstalé

vyknutá,

tedy proti ddici nic svést, leda

žlue a pelyku na-

nádobu

vrchovatou

vail a z jiné strany ho podrýpnouti Tato jiná strana

Na

zdá

oko

se

nemohl;

týrat

nco,

tu eho

lovk

by

že

arci,

z

vc

každá

ale

a

obrátit,

vyskytne

se

umyslil.

si

bylo Filipovo vlastenectví.

zlomyslná

i

pro

vc

pirozenou a spravedlivou

krásnou,

urit

tuze

právem pi-

vším

jí

dá se

na

duše

té

zlý

tuto

nikoho

ruby

na

nejsvtjší

výklad udlá,

anebo zkázyplnou léku uplete.

A nco

takového

Jak jsem a ta

želku,

nkolika

mu

uml

pan advokát!

podotknul,

již

darovala

pojal

dcerušku;

umela, a on

letech

man-

Filip

sama

po

potom

rozdlil

bohatý poklad své lásky mezi jediné dít a tu

nešastnou

vcí udlal jeho

Z

eštinu. si

ustaviná

tchto dvou tak rozdílných

vlastn jenom jednu, a

byla

ta

On pstoval dít své

myšlénka.

— všecko

jako pstoval jazyk

—

stejn, s neunave-

nou péí.

Piioval mýšlel,

a

jak

horlivou

se

by

—

vlastenku

sladkou vírou, že

dnem

i

nocí

ze své Jaroslavy

se

se pak neporouchalo

o

pe-

tom

ádnou ešku posléz

utvoil,

i

mu

jeho povedlo.

—

dílo

ano

již

kojil

proto,

se

Aby

že by ono

—

—

805

'3

samo

rukou

v jiných

—

illo

a svými

pelivý

sví,

si

aby se tedy ve

Si-

bylo

ctnostmi také jiným

svj poklad jinému neechu.

nežli poctivému

Chtla-li

ale

dost daleko a široko,

hlasit, že se

vykraovala

i

kde

si

o

tom

šla

o

hi-

tom

pi tom tak

k uším advokáta Jelínka donesla,

piln na všechny

kterýž je hledaje,

i

sama Jaroslava, povídavá povst

také

to

neíká;

storie nic

prosplo: ustanovil

drahý

že

otec,

zastesklo a zuva-

své dokonalosti uchovalo

by

na

co

strany

bratra

nastrkoval,

A

vyslídil.

na

tomto Filipov ustanovení, „že dá svou dceru jen vlastenci",

založil

prohnaný

bratrský plánecek. Byla

lovk nkdo

kusem

s

selohru,

že

Toho

asu

ne!

toho

tímto

majíc jiných

domácích

mladý karbaník,

he

a

asu

—

nechlubila se

pespolním slovíkem,

b — byl ;

ve-

se o to

vyšel z Pražské káznice mladý

flamender .... ne,

žený pi falešné

ní napsat

zde napovím.

to

ješt Pražská eština

to

svj

zapletená sí;

Snad

k popukání.

byla

pokusí; já

parag^rafista

utšen

mohl by z

vtipu

by

to

stejného

konen

valoru

v záso-

nkolikkrát postijako na rozmy-

šlenou do chládku strený.

Advokát Jelínek poteboval takového jekta a jeho pomocníci

mu

ho pivedli.

sub-

— 206 S>

-~-?c)

Byl

dobe

mladík

to

— když

vých

barva

pkn

puchu setela;

ústa

byla

umly

hry

vyvádt:

podivné

tváí zajíma-

urostlý,

by se byla

žaláního

ze

oi

rozštípena,

brzo

se

kroutily

jako v hluboké pokoe, brzo laškovaly jako hraví holoubci.

Advokát se

si

pozorn

ho

„My jsme tedy ho konen. „Co

prohlížel.

Ludvík

Schwarz?"

„To se dovím bezpochyby od ekl mladík neohrožen. „Tak, tak!

—

kdyby se

ale co,

nedovdl? Jak potom?" „Svt je veliký; nkde njaká mne zbyde

—

a

zeptal

hodláme nyní poít ?'^

kdybych

se

ml

milostpána,^

ode

to

mne

cestka trním

pro

pro-

tloukat."

„A skluzká,

kdyby

což a

ona se

byla

nám

tuze

píkrá

— nebo

zase noha smekla?

—

he?"

„Tedy upadnu na

be

nejvejš tam,

vede a odkud práv picházím.

kde

K

se do-

vli roz-

manitosti to také neškodí."

„Bene, bene!" se mi zdá

pomáhám.

být

—

pedce radji štím?"

kýval advokát

hlavou.

„On

moudrý chlapíek, a takovým rád

Neml nežli to

by

dobré,

ádné

živobytí

protloukání-se trním a ro-

— — „Inu

„Zvlášt

— pro

Q-

207

'S

pak ne?" usmál

je-li s tím

„Veselosti dost;

tu

„Já

ml

jsem nkolik

jednou tu

smnek

mžeme

si

pipravit. — Umíme

mrou

káranec.

se

také kousek veselosti spojeno."

sami plnou

íst a psát?"

živá duše ne-

a

podepsal,

že

myšlénku,

hloupou

sám roz-

byla by nic poznala, kdybych se nebyl pustile prozradil."

„Ah mnul

si

tak, tak!"

hubené

se Jelínek

ušklebil

pešel

ruce,

senior,

nkolikráte

po

pes pokoj a zastavil se konen zase „Dovedeme být vlaped samým mladíkem.

prstech

—

stencem?" Ludvík Schwarz vyvalil oi, potom na krok ucouvnul a dal se to,

konen

do smíchu.

— „Co

je

pane doktore?"

„Neznáš

ta

zvíata?

— Nu,

však já

t

na-

vedu a oblomím, máš-li smysly pohromad."

„Jen

jestli

to

není nic hloupého?

se tím nerad zabýval.

lovk

tratí

— pak bych

renomé."

— ale

nám to Pedevším se musíš dát to by nám pekáželo. peki-tit. Ludvík Schwarz Z toho musí být njaký Vojtch nebo Jan, k tomu za pídavek njaký Jaroslav nebo Babihnv, a ze Schwarze udláme erného. Tak budeš mít „No, kus bláznovství

zpsobí mnoho

to

je

vyražení.

—

už alespo kus larvy vlastenecké."

—S 208 S^-— te

„Ah,

milostpánu rozumím!"

„Milostpán

chce

ranec do

smíchu.

soiistružit

takového blázna, jako jsou

té

eštiny ujímají?

Ale k

emu

jsem

Slyšel

se ká-

dal

mne vy-

ze

kteí se

ti,

slyšel.

nich,

o

to?''

—

Ve svt jsme na„Co se na to ptáme? kl, a my chceme z nho pkný zdravý strmek udlat. To má panáek na výbr. My hnilý

ho opatíme jídlem,

potebou;

pitím,

bude za

ale on

— vší

tlesnou

nástrojem

v rukou

obj^dlím to

našich."

potom

Mladík se malou chvilku rozmýšlel,

vrn

slíbil

vle advokátovy

dle

se

zachovati,

pektný Ludvík Schwarz osob nov ukovaného vlastence Jana Branislava erného z Pražské brány zrovna do msteka, kdežto Jelínek junior uitelem byl. a za tyry nedle jel

v

interesantní

mladého

Objevení-se

soused o sousedu vá, a každá

matka

hrach

ouplný

objevení

padne z

ní

jako ohnivá

drží

všech mož-

— tam

domu

bývá

Okamžit

kometa.

paprslek do každého

kde

do hrnku dá-

rejstík

ných nápadník pro svou dceru takové

v osad,

šviháka

kolik

ví,

a

zpsobí

rozmanité povídky.

Jan Branislav ného

statkáe

jemužto

se

erný

kdesi

okolí

vydával se za pocest-

z Krakonošovy

msteka

nad

míru

zahrady, zalíbilo,

!

—S 209 ttyiadvacct

a za

honoraceiiii

—

hodin

S>~-

kem, jemužto se

známý

byl

tedy ovšem

také

se

všemi

s. uitelem

Jelín-

hned jako vlastenec a hor-

arci

livý ctitel všeho národního snažení prezentoval.

Bláhový Jelínek byl radostí

V msteku

—

pdu

oral již

zase hned

jednou

'

nkdy njaké

a

srdce

3vá

mu

se

dobrák

plesal

rozkoší,

domu

svého.

Tu

odhaliti

objevila na-

a mnoholetý

zem

vla-

vlasteneckou

rosou

s kterou mohl promluviti,

bylo

vystelilo,

vybujnlá ze

zavlažovaná

stenecké,

bez sebe.

polní kvíteko, které

tuhle

rže,

skvostná

ubohý

A

uvadlo.

celý

poád neúrodnou

let

asem nco

a jestli z ní

chmýí,

to jen

tolik

i

ped

brány

zotvíral

našel

—

konen

duši,

kterouž mohl prsa

sklad

svých

myšlének

rozprostíti

Z

brusu nový

vlastenec

Puchmajera,

átcích

Nejedlých;

pak

vzal

satele

— vbec

byl

náleží

piuil,

nebo

korec

jako

vk

o

ránek,

rážku

A

veliké

eských jako

erný

se pan

své roUi jak

ješt

nebylo

tehdáž

potebí, chíl-li

si

hlav}'

do ní lo-

záležitostech všecko vštípit, a be-

byl

Filip,

nechal se snadno na po-

vést.

jakž

plesal

ubožák

nikdo nediv, a radj se xni.

mluvil s ním o po-

Hnvkovském a o bratích do prádla eského Hla-

o

— — jenom

hodn

se

mu

hluboko do tehdej-

14

—

—

SlO S>

>íO)

zamysli;

stence

mu

as

smutných

ších

státi,

stavu osamlého vla-

a do

nyní

ho

co

mohlo se

potkalo,

kdyby byl cvikanjší býval,

i

kdy

duše

— jak

mohla;

býti

tak

nežli

dobrá, poctivá, lehkovrná, snadno chytlavá

zaplesal

eská

ubožák,

když pozoroval, že se mladý vlastenec pítuln

k jeho Jaroslav má

pál;

Z

!

toho

Tu ml

krásnjší nadje.

mu

zrstala

najednou, co

nej-

dávno

ml ženicha, že lepšího už ani dostat A když mu konen pan erný v skutku

tu

nemohl.

i

vyznal, že Jaroslavu miluje, a když píc

si

nco

i

oi

tato

klo-

tu zavejsknul jako uplakanýma oima své nejlepší

podobného šeptala:

dít a dal jim

s

požehnání.

Neptal prozaití

jeho

se,

poádn

i

nezpytoval dlouho, jako obyejní

uživit;

a vlastenec

povídal)

mže-li ženich dceru

dlávají,

otcové

:

vždy byl statká Qak tedy nesml o nm po-

chybovat, tomu mohl svou blaženost svit.

A vinné,

Jaroslava?

nezkušené

hezký muž a se bylo

díví

mu vila

uml

— Ty

milý Bože,

stvoení,

hubou

i

a pan

oima

srdéko rub na rub

to

bylo ne-

erný

byl

mluvit, že

by

obrátilo.

Ta

z celé duše.

Ženich se vytasil nyní se svatební smlouvou, kterouž

ml

z vypraktikovaných

rukou

svého

nového tvrce a pána, paragrafisty Jelínka stár-

— —^S šího, a Jelínek

—a

okolk

pohodlí

55'

Sám

všech svého

ji

k vli vlast-

se drže, nesáhnul

na

ani

d-

znamenitého

krejcar

chtje jím budoucí

dictví,

beze

posud jen

podepsal

mladší

byl v pasti.

milého kantorství

nímu

211

cestu jedinému

dítti

—

svému pohodln vystlati a nyní je hodil do chtánu šejdíi, kterýž ho mimo to ješt o dražší poklad, o samé dít okradl.

pravda,

Není-li

ono

veselá historie? Ob,

je

—

pijde ješt veseleji a rozkošnji.

to

Když sám

to

svatb,

po

bylo

vystrojil

— pan

kterouž

ženich

se

tchán

arci

pitom

blýskal

jen posledními dvacetníky, které se byly ze

advokátovy

do

kapsy pesthovaly

jeho

palo tetí den na

hezky zrána,

to,

ješt jako v sladkém

Filip,

tak

nco

kle-

na dvee.

opojení, že se

pkn

skín

—

mu d-

povedl, zvolal ve-

ležitý

plán

selým

tónem své

na

vyskytla se na prahu figura advokáta Je-

to

línka

—

života

zlaté

obyejné: „Vejdte!" bílý šátek a jeho

brejle,

a hned

popelavý

pláštík. Filip

ovšem,

nechtl

lovíka, kterýž osudního

kola

ani

ho

poznati

byl

jeho

svým oím uvit

konen tak sáhl,

musel,

mohutn mezi že

se

—

ale

toho milého

zpíilo

loukotí

a

na

—^ 313 — 6i-

ho

kantorství

té

zemské

kost

;,

toho jediného na ku kterému snad njakou ho-

kouli,

Jsem

ho onen pedešel.

již

dobe u pana

tu

—

lovka

uvítat

—

cítil

Nežli se ale zparnatoval,

zaneslo.

ml

by

jak

minorum gentium

Filipa Jelínka, pastora

loci?"

ptal se paragraf, sla-

dince hubu našpouliv.

„Aj,

pane Jakube Jelínku, jehožto další

aj,

odpovdl

neznám,"

titul

dobrosrden by

byl

štstí

tvá

(nebo

—

okázal)

co jsme

mžeš

se

šastný,

svtu

celému

pólo

Filip

byl

„navlíkla

hoce, pólo

nepátel

mi

ta

laskavou

hromádka

druhorozeného

nemohu

syna otce svého poznat?"

mi

te

mám

zbytenými

odpovdl

mait,"

nic není

toliko

let,

nevidli, tak podivnou kukli, že ne-

„Já jdu vždy rád pímo a jist, pane a

svém

ve

a

s

ceremoniemi

— proto

as

„Do syna otce mého

Jakub.

tchánem

uiteli,

drahý

ho zde také nehledám;

pana

jistého

erného

co

jednati."

„Ten jsem se od

nho

„Tak, dovolit!"

hledal

tak

—

šklebil

„Co

no se

bez dalšího

hromádku svých

erný

ekl

já,"

odvrátiv.

Filip,

bolestn

i

se líbí?"

tší

m,

tší.

Rame

paragraf, a odloživ pobízení

kostí

nevrle

je také kus vlastence

na kterou pak

židli,

složil.

—

tedy

epici,

„Jí/e

— jak

dominus

doslýcháme."

—S 2Í3 — 6i'

ádný

celý,

,,Je lip

trochu

rodim

odpovdl

vlastenec!'^

pohor.šen.

Fi-

„Chtli by chrne ho snad

ze srdce vytrhnout?^

nám za klešt;

by

„Nestál

nám

také

jeho

vlastenectví nepekáží."

„Ku

podivu

I

—

Pan

„I dovolil!

práv

zemský

a

z toho,"

se u pana

a snad

sml

ani nedovolil, aby

Jelínka

vlastenit?"

tom

o

veškerých

doktor

Jelínek,

advokát,

a

ví

tší

se

pošoupnuv.

doložil parag-rafista, brejle si

„Tentýž Hromoslav nebo Pivomír,

i

nou porcí

vtipné

obratný jonák,

který

ve

svt

bude

pro

se

dceruška

ne? tšit.

—

poktil, je

soli

neztratí,

nho

a

jak se not-

pán

uitelova

tak jako rozená

nu a ženicha vlastence bude ona

Popadl

si

tunou

kost, kterouž

— že také

asi

bude moci

hezky dlouho ohryzovat." „Jak slíte ?^'

to,

pane doktore veškerých práv, my-

zamrail se

Filip.

nevsta pro ženichovy

„Aj, což není bohatá

zoubky své

hodná

tisíce,

pochoutka

?

—

jak vidím," mluvil

a paní dále,

dcera

má

a sáhnuv za

adra vytáhl balík písemností a z tch pana erného svatební smlouvu. — ,.Tot pedce pán kantorovo mínní a písmo

kolkovaný a okázav.

svdky

— jak?"

ptal se

na

potvrzený papír ze vzdálí

to,

mu

"

—^ 314 — (5i-

„Jak pichází

tento papír do

tchto rukou?"

se Filip.

divil

„Z pouhé

spekulace," Pivotluk

torv

doslechl, že

ze,

milý

pán

kan-

jsem kus pozorného

a že je takovýto papír u

juristy,

Jakub.

se

ušklebil

— respective

,,Pan vlastenec

mne v dobrých

rukou.

„On tedy pana doktora skuten zná?"

divil

se kantor ješt víc.

„Jakž by neznal? Ci jsem to již neekl? se má vlastn podkovat, že dostal tunou

Mn

mu

nevstu. Já

o ní

povdl."

„Ty?" zkikl dobrák a hrozným zdšením na ti kroky ucouvnul. „Aj,

já.

aj

!

což je

to

nco tak hrozného, mu o krk bželo?

kantor leká, jakoby

pan

Takové pípady

spíše k

mým

vc

Ale

Filip

ství

Tu

—

ho

už

abych

tento papír,

neslyšel.

a veškerou

„Já

jakési hlasy, jeho.

ze

ku konci pivedl."

tlem

celým

bratrovo:

Ano,

— anebo

Dílem z uznalosti, dílem

libstkám.

z chytrosti dal mi potom pan

celou

k mé praxi

náležejí

že se

mu

dsivé

chvíli

se

o ní

duší

V

uších

— ano

huelo mu ješt

povdl!"

a nevýslovné

tušení prorývaly hlubinu prsou

mu

zdálo, že z toho manžel-

že z jeho nadjí nic dobrého býti

an všecko od bratra pocházelo. Od

nemže,

té chvíle

215 nemohu stav duse jeho

Ne,

malovat;

žilky

nebudu

šlechetného

kého,

vým zrakm na musel

srdce jako

pevracet a bolestné

kroniky

do

péro

—

teba hodnou

nemže lovk

na tenké

až

mk-

každý záhyb toho

kratochvilné

listy

zvda-

rány jeho

—

já bych své krve namoit a nkdy bych kaku udlal. Pi takovém písm odiv stavt

za ruku

nemohu!

stát.

Zevrubné vylíení ponechávám píštímu bádramatickému, který snad z toho všeho

sníku

jmenovanou veselou komedii

urobiti

chu

již

dostane.

Já musím povídání své jednoduše ukonit. Jelínek

Filip

zddný

matce

teprva

všecko na

to

a

ml

po

na hotovosti, hned

mu

halí uklouznout

ani

dovdl

parag-rafista

patrn vyjednal,

tak

Pozdji teprva, když odjeli,

Bratr

vypovídat.

ouad

že

pojistil,

dávno

dcei všechen

své co

vysázel, co leželo na ourocích, muselo

ženichovi

se arci

upsal

kapitál;

byli

si

utvrdil

nemohl.

už mladí manželé

se kantor, že ho

ml

šibal

larv za blázna, že ho oklamal Sám pan bratr udlal si potšení, že

ve vlastenecké a okradl.

mu

to

jedovatými

takovým

km,

slovy

oznámil,

pošetilým a spolu

jako

pan kantor

býti ráí,

neškodí, a že by byl už jednou

kantor

na

cestu

moudrosti

dokládaje, že

nebezpeným

teštíl-

podobná lekce

as, aby se pan

vypravil

a

píklad

— —

^S

z vlastního dítte

vdlo dvce k

napravení

S^'

he

vzal, kteréž prý o té celé

si

jakožto

a

216

chytré,

do

svta

se

blázna

otce

ob

ruce

hodící

k

ní

propjilo.

To byla hluboká, ukrutná rána do prsou po-

echa, a celé srdce jeho se zbortilo. I uzavel je ped zlým svtem a stranil se lidí, jakoby za každým obliejem zrada íhala; ani ve škole se na duši nepodíval. Ty dny mly dti pravé ctivého

To bylo

posvícení.

je ani

neokikl,

—

byl daleko

šeptání

breptání

a

buto mu

zaléhaly

—

uši,

uitel

anebo

daleko v myšlénkách.

Pi tom se však varoval nkomu si postvždy by mu bylo pi tom bývalo, jakoby mu-

žovat;

svou nejvtší hrdost na praný postavit a vla-

sel

stenectví dát ukamenovat.

Po njakém ase mu psala Jaroslava,

a

chtla

manžela svého omlouvat. Vyznala sice podvod, kterýž byl na to

všecko

te

víru

i

strýce

na ni

zpáchal, ale

advokáta i

—a

svádla

milovanému

otcovo odpuštní vy-

Ale otcovo srdce bylo

zvráceno

a

slova

nenašla brány do nho.

„Ty „ty

nm

muži odpouštjíc, chtla

prosit. její

na

jsi

jsi

dít Belialovo, ne moje"

ve spolku

s

mou v lovenstvo;

a nakrm

se

— psal

jí;

ošemetníkem, kterýž podvrátil

stíbrem

podrž,

eho

penz mých,

jsi

ale

dobyla,

po

krví

—^ mého

srdce

nikdy

se

Q—

217 více

neptej,

šáva

je

to

jedovaté byliny.''

Od šel

té

;

vené

arci

dcei nesly-

chvíle nikdy více o své

pozdji chtlo ho srdce

nkdy

touhou se-

bolestí a

pohánt, aby se po

ní poptával;

pi

byl by to ale

musel

zpomínce bylo

mu vždycky, jakoby na nho

sahala divnol

tak

;

—

nehlásil.

bratra,

a

té

smrt

zstal beze vší vdomosti, ale po-

také

Jak

u

uinit

nikdo

se

je

byli

po

vna

ostatku

jejího

dlužníci složili, leželo posa-

vad v rukou ou ad nich.

Z

druhé strany zahrál

jednou

rozmarn

velmi

a poslal

mu nové

si

nešastným

s

kantorem

ddictví z píbuzenstva nebožky

ženy. Byla to divná píhoda, jakáž

nkdy

i

nej-

lahodn protkává. Ale peníze

obyejnjší

živobytí

byly jako

semeno všeho

za posledních

ješt

podivín osud

as

zlého, co milého Filipa

potkalo.

Panu advokátu Jelínkovi pevrátil se zase zaal prohnaný para^rafista nové

žluí žaludek, pletichy

píst, a

provaz.

tlustý

i

Ze

ml

kantor

mumlali sousedé už dávno; že

ml

tedy

Filip Jelínek

už

od

hodn

te

o

koleko

víc, to

se jim ale zdálo,

zmotané,

celé hodiny jaksi

tžko patrný dkaz

povstal

z nich

tenkráte

narafiit,

kosti

tu

nebylo

že je

eený

a

neschopný, aby hlavy

domácích beránk ješt déle lineálem piklepával,

— —S

218

S>-

ano slavný ourad usnesl se dle

dmysln

prove-

deného návodu pana doktora veškerých práv také

na tom, že není

ani

mocen statku svého bez ve-

ejného pohoršení spravovat, a protož s

malým platem na odpoinutí a jmní

stavilo se

byl

dán

jeho

po-

pod kuratorství bratra advokáta.

To byla poslední rána na ubohou lebku pood té chvíle churavl, malomyslnl

ctivého Filipa

se

a stal

vyplnilo, co

ped zel

;

Te

pravým dtinou.

mu

byl

bratr

se na

mermomocí

celým svtem na krk povsil. skoro

ani

z domu,

a

nm již

teprva

díve

Te nevychá-

zamstnání jeho

celé

záleželo v novém, posud nevídaném zpytování

ského jazyka, a když na

nho asem

e-

jasná chvíle

picházela, anebo když ho k radostnému napasení bratrského srdce jednou za cas pan advokát navštívil:

ny,

a

jednou

tu ho vehnalo zoufanlivé

v takovémto okamžení

hoe

stalo

se

do

muír-

konen

'^ 219

13.

Aliaoce

Práv

asi tak dlouho,

jako jsem tuto národní

devonožka v kusech

báchorku povídal, etl náš papír, ježto

nepátel.

star^^cli

ped ním na

starém, sprostém

stole

ležely.

Bylo

našeho

to

v píbytku tohoto toulavého umlce,

nového

devném

strýce

—

v malé

,

nízké

jizb,

kamž nás byl za tmy vespolek dovedl. Tenounká svíka ve viklavém plechovém svícnu kmitala svým plamenv

baráku, v blízké

vesnici,

ným jazejkem na stole; v krbu praskala suchá lou a podle nho stál hrnek vlažné vody s jakýmsi pídavkem

tou

;

Ped

tím

nebo Bára hospoda,

bok sýr a

to

m

byli

n5'ní

celého umývala.

jsme se ješt jednou

k veei, co jen

sehnala

najedli,

vesnická

mamidlo unavených poutník, ze svých

vysypat mohla

pl

Bára

—

zahoustlé

pivo,

proleželý

bochníka samožitného chleba; mimo

našel strýc ve staré truhle

i

kus buchty

to

s povidly.

Já se nechal tiše mýti a koukal na starého. Ten etl a etl; brzo vykikoval podivením, brzo tloukl

pstí na stl a

a bruel

— slovem:

klel, tu

zas

nkoho

litoval

abychme najednou vdli, co

— ~eS 320

S>

jeho starou duší tak lomcovalo, povíme

že

:

etl

denní rozjímání a poznámky kantora Jelínka, ježto

mu byly dnes ráno v ader vypadly.

lese

ped

oima

našima

z

Ptáte

rukou?

dostaly

se

museli

tu

den vedlo, a

rem

jak

se,

— My

devonožkovi do jak se

povídat,

nám

celý

byla píhoda s bláznivým kanto-

— jak jsme ho jmenovali — vc

velmi dležitá.

Bára nás poslouchala, dala se do smíchu, plácla si

suchou

dlaní

s

dla, a pak z

o

když za námi do

lesa pišla,

ní vylezlo,

že,

nešastného kantora

obnaženým krkem, zesinalou tváí na zemi naa kolem plno papír.

lezla

—

„Na poátku chtla jsem

ho nechat ležet,

jak ležel," vypravovala svému novo-starému spoleníkovi.

— „Nebyl nm

nkdo pi

to

žádný žert; kdyby

napadnul,

mohlo se

jako bych ho byla chtla obrat

to

m

byl

smeknout,

— v takových ple-

tkách jsem honna. Smetla jsem tedy jen papíry,

nebo by neví,

k

byl

je

emu

beztoho vítr zanesl,

nkdy

jaksi vázly.

outrpnosti

s

zdálo, trápil

na ramena uklouznout.

nkolik

a

ádk

lovk hodí

chtla dále za tmi škvraty;

a pak jsem

nohy mi

se

vzít

ale

Vrazilo se mi do nich kus

ubožákem,

lovk,

—

pro

kteréhož,

jak

se

mi

nhožto jsem sama nohy

musela, chtla-li jsem mrzutostem

Pak mi padla na

.srdce jeho

verejší

— —S

221

S>

veee; — odhodlala jsem se, že nco pro nho uiním. Zanu ho tedy tít — trochu kapek mívám vždycky pi sob, a nkomu žilou pustit je mi i

hraka

—

šastn nevdl,

slovem:

jako u vidní a

Já mu

stalo. 8Í

se

to

s

ním

bylo

povdti — kdož by

nemohla

arci

to

mi otevel oi. Byl ale co

byl pomyslil, že s ním ta naše

koata takovou

mla! — a ekla jsem mu jen, jak jsem ho nalezla. On se zamlel a sklopil hlavu. Mne operací

si

zaal na

poádat a šátek zavazovat.

Já kou-

Potom

neznal a já se neprozradila.

sob

oblek

mu

kala, jak se

a

šel.

Já

—

také.

Na

ruce tásly.

Každý

si

koví

klekal za

jsem

i

;

Ale po

nešastný copánek

a spínal ruce.

— to

Modlil se

z dálky poznala, a zastavila se na tak dlouho,

až zase povstal a

„A kam ,,Ty

mám

tiše

msteka

se navracel." ptal se fla-

zvdav. tuhle,*-

stl kladouc. ..Mžeš

strím

do

dala jeho papíry?-

jsi

šinetlá nemálo

já

stranou.

jinou

nkolika kroejích se obrátím

mi stiskl ruku

to

zatím

kže." Pak zaala

tohle

se

vonožka se

pustil

jako jednou

šrou

ekla

stará,

kot

ader

v kalhotech

mne Mouenína do

z

je

na

do nich trochu nahlídnout;

tení.

do jiné

svlíkat a

Nemohl

arci

delisty

pehlídnout, protože byly, vy-

jímaje nkteré malé sešitky,

peházeny

:

pede

ale

—

—

'S 3ÍÍ3 S^

poznal tuze dobe,

Konené „Ne,

„To

a

—

jehn

—a

zaal

hnízdím

dlal

i

je-li

mn

a takhle

~"

„Ale

vždy

roztrhali, do

mu

a

— „co

No, není

to

do

pak se

jak

toho

Bára, s podi-

stalo?

ti

Ty

v noci na Filipa Jakuba!'^ a Jakuba!" volal zase

protože

Poj

jsi

arci,

tolika letech

naíkání už dost dlouho

však on ješt zblí štím, cokoliv

koií muziku ale

skoila

— Filipa

svt udlal,

kola vpletU

Já se toulám po svt, tak blízko nho, snad

— „vrtím sebou, protože

starý spráskat.

—

na každé

je

napadnout, po

love!"

vrtíš jako

„Ano

!

neptám se

vením poslouchala

vonožka

as

mohlo

byla jeho

sebou

ten ubožák

za jeho dvemi svou

nevím,

pak by

A

zvolal

svtnicí.

— tedy zasluhuje ten jeho

starý osel!

dlouhý

se

nkdy

po

jen polovika pravda, co tu

komi

aby ho

A já

—a

když

toit

se

jakž by nebylo

bratr,

upálili!

jsem

zakusoval.

toho

aby všichni erti vydrželi!"

to

rozpálen a

litee krev a slzu vidt

pan

se

A ím

jedná.

tu

do

prazloeené darebáctví!

je

milé

napsal

se

tím ale hodil na stl a vyskoil se židle.

všechen

to

eui

dychtivji

etl, tím

déle

o

si

se mi celý

peju, abych mohl ten

sem, rachotino

—a

denový

poslechni,

mi uinila

anebo

kus nového svta

?'^

— kluka nech, že

ti

odpou-

ješt uiníš.

— —S

"

223 S>

ti ješt nerozumím," ekla Bára, peMouenína práv dokonávajíc naež já se

„Já vlíkání i

;

k Petronce

hned

pitoil,

kteráž

zatím na

tu

rozložené slám, naší dnešní posteli, sedla a na

všecko bedlivý pozor dávala.

„Pro tyhle papíry odpovídal Blažek. „Je trské lásce, a života

te

;

v

já

ní

rozkošná historie o bra-

nalezl také kus vlastního

bohdá k

ale

mé

anebo nestálo celé

— rozumíš?"

odpouštím

ti

to

konec napíšu

ní jiný

—

živobytí za špetku tabáku.

Poslouchej."

A

na

to

troušených kládat

zaal

jí

o studiích, o

mu

se

o

Jelíncích,

dtinství,

jich

pozdjším život, až se

z roz-

to

dalo — vy-

dlat

kantorových

list

bratích

o

— pokud

dostal

k vla-

stenci ženichu.

„Kdo dosaváde

ádku

i

vodem

dareba

ten

nalézt;

slepý

ale

poznat,

pispním k

a

vkradl, a jestli

m

Schwarz, kteréhož

„Kdo že?"

vlastn

nmu

nemohl jsem

mohl z každého

advokátovým

se

že

byl,

by

tolik

pod

cizím

všecko nemýlí, byl

ná-

jménem to

tentýž

tu ošizený otec tak proklíná

—

Bára, s celou

duší po-

ustrnutím

nemohla

dásn zavít. „Njaký Ludvík Schwarz

— tak

piznává

—

staec,

slouchajíc,

i

zvolala

vypoulila

oi

a

bezzubé

alespo

dcera"

dokládal

se

nad

jejím

— —S tých

—

!

Si'

„Ale

pozastaviv.

se

ustrnutím

234

neíkali

tob

také

-

u všech

jedenkráte

roha-

Schwâr-

zová?" zvolala stará, a skoila od

„íkali, íkali!"

semotam chodíc mumlala: „Ludvík Schvvârz

etolu a

— ano, tak — nco o

a ten Pražský para^rafista

—

loval

pod

—

žádné pochybnosti „Kdo?'^

hubu

jménem

cizím

on

Bára se

ped

nesval

ale

Mn

nesata.

to byl."

—

nmu

„já

ti

nco

po-

jde beztoho stará mozkovice kolem

m

cosi šimrat a cosi mi

vném

byla pohádka o

to

si

její.

pod stl a také se na mne

se

a pod žebry zaíná jakoby

—

ním zastavila.

„Blažku!" ekla k vím,

ža-

to

eštin

nyní staec, a podepev

divil se

dla, upel zrak na ústa

o

mi

Ludvík Schwarz byl

mj

ízení.

šumt,

— Ten

kluk."

„Co že?"

„Mj jak jen

mže.

mého

matka

I držel se

a musím

k

vlastní kluk

íci,

—

dobe vychovaný,

tak

druhu

své

dít vychovat

u mne až k dosplejším

že

mi

byl

pi

živnosti

letm, hezky

ruce."

„A

jeho tatík?"

„Kdož pak bude nyní na takové zbytenosti myslit! jia

Nemáš

stopu,

který

dost na tom, že

se

po

mn

jsi

pišel klukovi

Schwarz jmenoval?

— —

Jak povídám

835

?S

(oi

—

dlouho jsme

hezky

se

snášeli,

až jsme se jednou trochu osteji nepohodli, a on

zabhl

mi

O

tlue. že

svta

do

se neztratí,

podobný

Nemla

obrousila.

že se na svou ruku pro-

— já

!

ho také nechala;

vdla. Za

jsem

to

k svtu

kluk

—

bylo arci hej

to

—

jedno

pak jsem

a

jsem tedy

nho

o

ho

byl

dobe

strach.

Já

držela

tenkrát malý obchod se sklem, a když to

nkdy

vázlo,

na

ti léta

jsem

hrála

na pannu a rži.

slyším, že

to

mj

si

Dohu podvrtnul a do chládku

mu

že se

vede dobe, že se

mi po

se

mla

nm

kluka

vylízal,

jsem

tedy

ráda:

nm

ponvadž nebo jsem

a

—

konen

se

od-

Po njakém ase

ohlídnu.

ho v Praze

našla jsem

potom zase,

spadl,

také trochu stýskalo,

hodlala, že se po

Asi

Ludvícek jaksi

sotva že jsem ho

ale

poznala. Byl celý sešlý, zedený, jaksi ztrápený;

mn

pukalo srdce.

donášel,

ženu a

—

lelo

m m

tel

dv že

mne

na

ani

Ale já

ke

m

všemu

ba že se

se ho nespustila, a on

musel

uvést do svého hospodáství.

proti

mému

k tomu

dv XIII.

brachu! synovi;

na

ty

jsi

holé

bídné

hladové dti. Já

ml

ale nejvíc bo-

nezasmál,

štítil.

starý

a

k tomu

dti na krku. Co se

dohazoval,

se protloukal:

a

skoro

duši,

a

Bídn

nouzi,

Na mou

na knížecím záfiiku

stny, prázdná podlaha

slám

mla

nemocná

peníze;

15

žena

on se jich

— —

-?Si

336

jakoby byly

ale hrozil,

Sž<

prašivé;

jenom když se

na svou sklíenou ženu podíval, dychtiv po nich sáhnul.

Obtuj, matko, obtuj to

obt za

cestu

tvé híchy.

spravedlivosti

pitom

zvolal

!

Toto je andl,

kterýž

bude

m na

sám pi tom

akoli

obrátil,

;

zahynul!

Já mu nerozumla a nemohla z kde

byla

dílem

na

Ale

tolik i

dílem

;

—

nebo

slava

nemocí

dlouhou

mluvení obtžovalo

hezká

nho

dostat,

osobu sebral. Ona sama také nemluvila;

tu

svdomí a jsem pedce

ádná

tak

to

sesláblá,

nco

leželo

jí jí

že

ji

na srdci

také mluvit bránilo.

pozorovala, že as bývala

holka, a že

se

jmenovala

Jaro-

—" „No,

tu to

máme!'^ zvolal devonožka, jenž

tak horliv poslouchal, jakoby se to spasení jeho

„dcera Jelínkova se také tak

duše bylo týkalo; jmenovala

— tu

to

stojí

nejmén

stokrát!

Žádná

tedy pochybnost! jenom už povídej."

„Já dne

se

— byly

nieho jsme

nedomakala.

samy

dv

zase nasyceny spaly a Ludvík

šmejdech

—

nco svit k

ní

kdesi

tu

se

chtla.

Jenom tetího

doma,

dti jednou

odešel

Já

jí

domlouvám, hezky se

nahnu, ona se zas trochu nazvedne cosi o

po svých

mi zdálo, jakoby mi nemocná

— zane

svých dtech, abych je neopouštla

—S 227 í^— a jednou je

ddekovi

k

dovedla;

— v tom

ale

padla zase nazpátek, zaala strašliv odkašlávat,

povtí, hekla a

potom

polkla

po

Já sedla vedle mrtvého tla.

ní.

Když

Dal

ze

rozrazit;

cholit.

Konen

o

Já

bylo

asi

vaní

do

se

ho

já

mla

vrhnul

se

den a celou

celý

nehnul.

dom,

Ludvík

pišel

kíž.

teprv

nkolikrát

noc

jak

mu

co zdržovat a chlá-

na umrlou, a zstal

vedle

ní

sedt;

ani

se

Teprva

Tváe

srdce

po

mi ale ekl,

poledni se navrátil, ale

jeho byly

trnulo.

Dobrou noc, andle a šastnou

Dív

na snídaní; chtl se rozkurážit,

dala

paliv zardny, oi

leskly jako ze skla, a

až mi

mla hlavu

se musela zatím o dti starat; jedno

povídal.

mu

si

roní, druhé dvouleté. Druhý den vstal,

bez dtí. se

jsem

a chtl

oblékl dti a šel s nima z domu.

abych

tu

— bylo

!

Byl

pitom se

chechtal,

napilý, to bylo patrno.

zaal na

cestu! Uchystej mi

to

k umrlé

zatím

mluvit,

pkné

mí-

steko, nebo doufám, že se shledáme, až se docela oistím.

Já

ho

m

ale

až

k samé

sovo,

chtla pivést na jiné myšlénky, on

popadl

divoce

mrtvole.

za ruku a škubnul mnou

— Co

tu

koukáš,

moudrá

kde tahle svtice leží? osopil se na mne.

Ona mohla

být živa v

zemské

Podívej

se na

rozkoši,

kdyby nebylo tvého daremného syna

ni.

—

— —

328

'S

kdyby (to jí

nebylo

lásky

moje otevely moje

Já

po statku

trpt, aby

jejího,

bídného

oudolí.

Mn

—A

zaal

a

se

by si z nich

Pak

Neptej

moje

se

m

slovech uvrhnul se

strašliv naíkat.

ženo!

ty

íhal jsem

díln

si

na

vci

jiné

kde nechal dti.

nich

— Co

k svým

jsou

ty

;

se

:

její

Nemj

o

jsou!

n

jsem

mu

se ulekl

do

byl

— —

starost,

dobe zaopateny;

na nho, když

— on

híchm

nejsou tvoje

— slyšíš? —

k umrlé

dovedl k íiému a sáhl

híšné

tch

nástroje

po

a její

se obrátil zas

ubohá

mnou

Bh

vyskoil a oboil se na mne.

nich?

Chtla ty

se

smysly jeho

ho,

po

jsou

oukladn

bude

a tebe vysvobodil z tohoto

po

jsem tedy

a ptám

?

jsem

že

vina s hlavy mé. Ale

ptáš fy

udlat

svta, že nesáhnu

bylo pitom, jakobych ležela na nožích.

chtla

obrátit

Oi

kteréhož

uvolila,

hnvu svém

opt na umrlou I

se

spadla

porazil ve

celého

naplnil.

milosti a srdce

její

chytrosti tohoto

otce

ona pak

dobyl;

m

pramenem její neskonené trpvelikou písahu do rukou jejích,

složil

odeknu

že se

poklad

ale

životem

—

okradl, já

ji

srdce;

paprskem

se

oistilo se

livosti.

novým

duši

— já

bývalo!

tak veliký, že

byl

její

mou

a

zatopil

otcovského

bránu

wiky

zatracené

této

ubohý svou pravici}

myslil

zavel

vlastní

S3'

já

duše.

je

Po-

sám ve své

mé návštvy. Já

po-

~ stavil

dli

potom

ped

pej

na

chci?

zem, spustil zámek a stoupnul proklatého

toho

—

Se-

229

S

Tvou

paragrafistu.

—

si

Co

anebo štstí svých dli.

dusí

— tedy

n

Matka jim umela peovat. budeš ty o se odekl penz tvým návodem zasloužeto VÍŠ a dosti pelyku jsi proto sežral ných a pjdu te, abych uinil pokání za vinu svou. Pozbyl Ty budeš zatím o mé dti peovat. jsi, love, rozumu? on tu na mne; ale já zas:

Já

—

—

—

Teprva

t

rukou já ho

Ani

pozbudu, budeš-li se zpouzet, a touto

ho

chtl ke dveím,

ale

za krk, že zstal hned jako chrpa.

chytil

místa!

z

— Chlap

uškrtím.

jsem

zoufající

ty^r

— jsem

—

roz-

dráždný ábel u svho mistra. Ty se budeš slyšíš? poádn starat. Já o mé dti starat musím nyní do svta, abych se oistil v tísni

—

Až

života.

se vrátím, budu své dti od tebe po-

žadovat. Mysli na to

by

ti

s

hrzou

a zbledni, kdykoli

napadlo, že neudláš, co od tebe

Ha, ha

!

jak tu stála proklatá,

scvrklá duše

musela

—a

sednout a dát

si

dti dostala

—

oh

I

já

kelným chytrákem— Bára jizby a

že nám

stála

hnvem

k tomu ke všemu mi

—

žádám

!

—

a strachem

ha ha ha!

kus papíru, že

mé

vím, že jsem jednal s peha,

ha ha!'^

—

pi celém svém povídání u prosted

kiela, pitvoila až jakousi

se

pi tom tak podivn,

ouzkostí srdce klepalo.

Te

—

se ale zdálo, jakoby

S^~

230

'S

byl dech došel,

jí

i

zamlela

se, sklopila hlavu a svsila ruce.

„Nu, a co se dlo

potom?"

devo-

ptal se

nožka po malé pestávce.

„Nešastný kluk

hodil

potom ješt je-

se

na mrtvé tlo, jektal cosi jako modlitbu

dnou

m u mrtvé

pak vybhl ven. Nechal a já ho od

té chvíle

tváe na ko-

lenou ukrývajíc, jakož dlávala, když ze

toho

nožka po njaké

že

tím

se

ráno

konen Pitom

že

tvého

mají

ho

— „že

je lidský

píze, a láska

Dcera toho

nit.

ošidil

na pravou cestu pivedla. trochu

ruce.

napravit,

vna

tedy

co

strejka.

co s nimi udlal?

bylo

a protloukali se

Dále je patrno, že jsou

Jen

mozkem? Ty malý

nepovídal

jsi,

a že

kdybychme už

Ale hrome!

zatáslo

poslyš, stará

a ty

šejdíe

toho

si

syna vnouata kantora Jelínka,

roztomilého

vdli,

se

nco hryzlo.

zaal devo-

tvj kluk

zamilovala

chtli alespo

odekli

zlatá

kteréhož

zkísila,

životem na vlastní

dti

jako

proplitá

tak,

zkaženo,

ji

paírno,"

rozkládat

chvíli

lovka,

samého dnes

všeho je

pletenice z rozmanité

divná

život

—

—

nevidla," ekla stará polotemn,

hodila sebou na slámu a skrila se,

„Z

samotnou

syslíku

mi

co

—

to

Tondo!

že dostává tvoje matka peníze !

jak spleteno?"'

Což aby

to

bylo s touto historií

n-

—

—

'?S

„Myslíš,

aby

mi

blázne,

831 S> že

mám mozek

ze

stará k

pozvedla

nenapadlo?'^

to

epy,

nmu

hlavu.

Âle kluk mluví

o

Moje

„Hlouposti!

matce a o

tatíkovi!^^

Petronka

musela

také

—

o báb mluvit a pedce sám Bh ví, kde její bába hnije. Ale vera jsem to mla všecko vdt!" zvolala opt Bára najednou a hnvem „když mi ten vyzáblý pazajiskily se jí oi ragrafista do rukou pišel! Já bych se mu byla

—

—

zavsila poctivé

do lidi

,.Ml,

„Co

stará

se stalo,

a všecko

že by ho byla choutka pešla

tyla,

strašit

a z teplého hnízda vyhánt."

— ml!"

muselo se

najde

svého

prohodil stát

konce.

advokátská liška neuklouzne a

na kobylku."

— tak

devonožka. je to

dobe,

Však ona nám

my

se

ji

ta

dostaneme

-S 333

14.

Yida, viila! —

moje škoda zaíná

-

se

ztrácet.

Ah!— ten

Kdo pak?

se vyíik'!

—

Náš ve-

(Ievonožka Blažek.

rejší strýc

Druhého

asn

dne

ráno, sotva

šovky na slamné

steše

v istém

kabát

modravém

šveholit,

zaaly viavzel už

vysloužilc, v ruce

liskovku.

„Cože?

Tys

byl

desátníkem?"

Bára, soudruha mladších let

si

divila

se

prohlížejíc.

„Nu, což je to tak velké zvíe, aby ho lovk nezmohl?" usmál se Blažek. „Kdyby nebylo tyhle kmotry bývalo (pi tom uhodil na devnou

mém

nohu), bjiby se snad zlatý tapec na

houpal

;

ale

kdož

mysl nebyla uletla. je celý

svt mým

Sotva

na cest do

se

dobou

zvlášt

pod

— nohy

Dobe

s

je to, jak to je.

Tak

revírem."

poalo

rozednívat,

upláchli.

náma

boku

ním moje veselá

byli

jsme

msteka, odkud jsme vera

samou kou

zdaž by

ví,

—

Šli

totiž

jsme

už

asi tou

hezky zostra;

pode mnou a Petron-

jen jen tancovaly,

nebo

ze verej-

—S —

BÍch rozprávek

se

mne ku

ped

(kdyby se

ani

že

bude

ani

kterou jsme

osoby,

pi

sotva že se tam po ulicích

zaal.

Na zdabh

stání.

tedy

vyvádt,

ulovím.

hýbat

život

rozprávek

hra

každou pšinku, a tak jsme

msteku,

ranní

dnes

rolli

Blažek tu znal se octnuli v

už

— z tch

vedli)

se

njakou

kteréž také

první

staí nadali, že

byli

konci tak dotknou, snad by je nebyli

námi

vysvítalo,

S>—

233

—

kde

potkali,

neml

Blažek hned

se

ptal

uitel

první

Jelínek

zstává.

„Ten?" po polní do

horu,

podivila se ženská, s

„To

práci jdouc.

uliky

té

dít okáže;

jestli

se

— tam

nší na zádech

dejte tamhle na-

vám k

nmu

každé

ho už neodvezli."

„Kam pak?" Prahy

do

„I

zavírají,"

doložila

— do

kam blázny

toho domu,

žena a šla svou cestou.

Starému Blažkovi spadla leknutím brada.

„To

je dozajista

sek od pana

„Ale

psti.

mu

já

zvolal

hlavu

strit.^-

obrátil

k Báe.

,,Ty

stará!

osoba

kvákala,

tedy

to

vypadá, jevo,

že

sice

ho

potom

zaal

a

ten jeho koncept pejedu, že

vdt, kam

nebude

njaký zloeený kou-

zas

advokáta!"

s

je-Ii

— Potom

pravda,

se

co ta

naším pítelem už zle

by chytrý advokát nedával tak na chce

dát

mezi

blázny

zavít.

To

—S 234 S>— musí být už své vci tuze že

a že by se

dala

— podívej

hle, abysi odvést

kdybychme

pevrátit, Víš-li

dlají. Jsou-li

co

Ty máš

co?

v prezon,

opatila; já musím Filipa odtud

nás vyprovodila až k Filipovu domku; okolí a cestu, a odešla

vera Makotrusa

kde jsme

spody,

v

ale také,

ho pak ode mne kleštmi trhají."

si

prohlídla

si

vc

dostali.

se,

jiné

—a

iStará

tam

celá

rukou

do

kantora

kon

Možná

jist.

jenom na své nestydaté pletichy spoléhá,

se

i

s

do ho-

kabinetem

pasti nechali.

Na služku,

pedsíni

mnoholetou svdkyni jeho

Blažka jaksi

píchod brého

jsme uitelovu starou

zastihli

nemohouc se

lekla,

lovka

Když

ale

ji

upokojil,

mu, jaké pronásledování starý pán

pede nevinný rejška

jako beránek

docela jiný,

povážliv rozpráví

A

by

nco

do-

žalovala a že je

že je od

ve-

poslední léta býval, že

nežli

— jen

— ano

trpí,

Ta se že

nadít,

vojenském kabát

ve

znamenal.

utrpení.

že

je

smutný.

—

v skutku byla verejší událost celou jeho

zvrátila. —Když jsme vešli do svtniky, sedl u okna a hledl do zahrádky. Náš Blažek

bytost

ho pozdravil, on

kou

chvíli

„Filipe!"

hlasem

vstal,

naproti

sob

zaal

— „nemáš

ve

a

te

stáli

oba staí hez-

a mleli.

konen své

starý voják tichým

pamti místeka, kde

-~^3 235

mou

bysl

hodil

— arci trochu sešel;

Já

nalezl?

podoliu

boulivý život

Si

na mne

mé ješt ne-

mi snad v skutku náleží; ale srdce zstalo,

sesíárlo a to

v Praze

pak ješt

bylo,

jak

preparandy

do

svého

jaká

starší larvu, nežli

když jsme spolu

Blažka,

blázna,

veselého

toho

což

Jelínku!

chodili.

neznáš?"

Pekvapený staec

poslouchal s celou duší

„O

nyní sebou trhnul a radostí se tesa zkikl:

—

Václave!"

Tak

a

devonožkovi

padl

mj

krku.

okolo

drželi oba staí dlouhou chvíli

se

—

a hlasit

plakali.

„My jsme ne tak jako já ší"

—

ekl

— ty

konen

Co

už vím, brate

vypadáš Blažek

— jenom

jenom povrchu nedotklo.

na

život leží

Te

!

-

let

o

te

v tomto kabát, v

všecko

jádra

se nic

as

potkalo, to

této

mluvit;

mj

celý

lískovce,

v de-

O tom

pozdji.

flašinetlu.

musíme o tvém bratru povdti.'* mých híších,*- ekl Filip mírn tom lovku se nezmiuj."

„Nemj jen

mlad-

to je

^,Mluv o .,ale

ty sice

a doufám, že se veselého konce

noze a v roztlueném si

o dvacet

— ..ale ke,

iebe za ten dlouhý

dokáme. O sob nebudu

vné

—

zplesnivli, vi, Filipe?

to

padnu?"

strachu,

bych rád

já

vdl,

t

—

nebudu

sužovat;

zdali ho zde

ješt na-

—

—^ „Mn

se zdá;

236 S>

nebo jak jsem vera

doslechl,

chce mi poslední bratrskou lásku

prokázat a dát

m—

ješt

do

Proto

blázince.

se

tu

zdržuje,

aby všecko do poádku uvedl."

mžeš pitom

,,A ty se

usmívat?

Ty

mžeš

to

snášet?"

„A ješt

moudrv^mi toho

mám nyní, v ptapadesátém Tam nebude h, nežli

což

m

nic?

—

zvolal

nic nepoutá."

„Tys

— ty

mnoho

arci

„Já

Blažek.

vcech

a to ješt o jiných

moje dti tuhle

mezi

snad pokojn umru. Bez-

tam

lidmi;

na tento svt už

„Tak?"

A

roce

—

pocit?

nejsem

tedy

nemluvím!

ani

nejsou také nic ?"

—

tjs jako

nov

nalezené

zahívadlo života mého,'' ekl starý pítel a

mu ruku

— „tebe

jsem

ml

mému

nepátel nebyly by našly cestu k srdci a

tohle

jsou

tvé

dti?"

tiskl

mít po boku, a stely

doložil a

opel

;

—

o nás

oci své.

„Te

jsou

moje,"

ekl

devonožka;

„ale

rád bych, abys jim také ty kousek srdce daroval.

Myslím,

že

sem, koata

A my

pi

—

nich oba zmládneme. Nu,

pikroili až k

v nich

tak

lichou

ho poprvé v našem

Tvá

samému kantoru. erné oi

hrály

když

jsem

jeho byla tak laskavá, a ty malé

mu

pojte

pojte! Nezalízejte do kouta!"

radostí,

kabinetu

jako

spatil

—

jen že se

D

—'^S 237 mi zdál nyní

na nás

—o

lekal

ninuhcni starší a sešlejší

nm

nebylo

kdyžto

krutbolestnou

ne! dnes

Dvrn

On

to

nkde

V nkdo

po-

potažená a divými blesky

mu

hledli jsme

— „Hezounké

„hezounké; už

zoufalostí v lese

byla tichá, míruplná obloha,

do oí.

ruce na hlavy naše a byste na

položil

nás hledl.

zato ale

;

památky po verejším vyjevení,

vera tžkym mrakem rozoraná.

—

dti"

je mi pi

ale

— ekl

pívtiv

—

tom, jakobych je byl

vidl."

tom pišla stará služka se zprávou, že se po

nás

Byla

ptá.

to

Bára, picházející od

Makotrusa. slavného

Principál

dlouho

dost

vera

ekal

kabinetu

mrzut,

dost

i

brzo-li

hrození

se

verejšího nezvaného hosta vyplní a slavný své

vyšle;

drabanty

snídal,

škerých

potom

i

bu

práv

Zato

ale

však

ješt

— pan

poobdval na celou

pátele

chtl zdánlivé strašit.

tiše

smlou ranou mrzutý svj stav ouad a dal si prvodní své I podepsali

mu

je

anebo

vera jenom

se

sám

na-

doktor ve-

vc zapomnl

bratrovy

odhodlal

ouad

se v pokoji

za-

Makotrus

pevrátit; šel na papíry

podepsat.

bez okolk, a hospodský musel

svým podomkem ouední podpis respektovat a kon i s vozem z klatby pustit. Makotrus mohl

i

se

nvní každou minutu odejet;

že

mu však

odpole-

— — <S

338 S>

dne žbánek zachutnal, odhodlal se ekat, až dostane od staré spolenice aviso.

Bára 8

te

promluvila

nkolik

potají

pihoupal na

Blažkem, a ten se

k

to

slov

uitelovi.

„Starý brachu!" zaal a chopil ho za ruku „pomysli jako

jsme

že

si,

kamaráda. To

—

dlával

tenkráte

jsi

ten

víš,

mladí

zas

to

poslouchej

jest,

vždycky dobe.

radil

ti

—

a dlej,

hoši,

Pedevším seber všechny své papíry, pak vezmi nebo musíš na nkolik dní kabát a epici

—

z domu. Tvoje stará tu dá zatím pozor."

Staré

dobrotisko

se

divilo

chtlo

i

nco

namítat.

„Nevíš chceš

mi?"

mermomocí

panem u doktor a knží

zasloužil

—

krátce:

povode

ty

musíš

strhne

—

nebudu se

To bysi vru

na suchu,

být

akoli budu

panu advokátovi na

zarazil.

Prosím

s touto

dobrou

ženou

t, a

s

nežli

všemožn

obrátil a

ji

a povídám

zlobit,

stavidla

abych

^

v

procesovat a teprva

tahat,

atestace hledat?

ne,

ale

v

darebákem, salva venia

s tím

bratrem se

s

ti

v

pokraoval devonožka. „Ci

vky

vkv

a

odejdi

poslechni

tmito

se tu

hledt,

dítkami;

já

pijdu za vámi co nevidt." Starý

nožka

pítel

promluvil

nechal

sebou vládnout.

ješt

Bárou, a ta

s

potom pes malou zahrádku nazad okolo

nás

Devovedla

msteka,

— — a za posledním

Tam

jsme

'

kudy jsme

stavcníiii

vz

ua

sedli

jiskilo.

veselí

jako

líbit,

byli

i

;

se

Petronka a

totiž

žádostiví,

se

mlel; pak se nás

do

jak

na obloze

— byli

já

nám zaínala Starý

vypadne.

pomr

nenadálých

ptal,

myšlénkám.

Makotrusovi

co

pitáhli.

slunéko

pravé dti. Historie se

jsme

a oddal se zas zlíku

—

nevdl, jak

Jelínek hodit, a

den

My

ekal na nás Makotrus. samou cestou,

a jeli tou

pšky

ráno

byli

Byl roztomilý jenjen

-S Íá39 S>

jak se jmenujem,

Bára

vykládat,

a

mla

na ko-

Turek

— mj

Turek provádl veselé skoky podle vozu. Asi za hodinu

dorazili

k bezovému

jsme

hájeku.

„Zde pokáme na pítele Bára,

kteráž

si

ekla tvá devonožka se

Blažka!'^

byla dnes tu nejpívtivjší

—

„Tu je milo pobyt, a sem snadno dohoupá!" I vypráhla kon, a my se

nastrila.

stechou

lupenaton tak volno,

že

nám

na mechu.

rozhostili

pod

Nám dtem

bylo

srdce hopkovalo a nohy po-

Dovádli jsme, až se

skakovaly.

i

dobrák uitel

pousmál,

akoli ješt mnoho nemluvil; Bára pi-

vlekla

vozu

z

chléb

v hospod

ulovila

jako

—

svátek

splachovat.

a

a

uzeninu,

— nebo

dnes

Makotrusova

kterouž byl

láhev

byla

pro

musela

nás to

—

— „Jezte a

píte,

es

340

"

a-

milý píteli!"

Nynko

všechny trampoty. s

—

mezi

jste

shote

,.a

kteí

lidmi,

vámi srdce rozdlí. Jen vesele!"

—

„Dkuji vám, pátelé!" ekl staec

ím

slovm

rád

hudba

v

Bára

pobízela

starého kantora, když se byli rozsedli

mých;

v uších

žalosti tak

nebo

vaším,

srdce

ale

te

siln, že

v-

„a

neobyejná

jsou

moje

ješt neumí

ztuhlo

radosti se

oddati."

„Aj, povídala

hokosti

co

,jKaždý

je to tam!"

ml

z nás

moudrost

lidská

ale

;

—a

bylo, to bylo

Bára.

je

od-

svj musí

podíl

umt

osladit."

„Pkn vou. „Byla

Mn

eeno, pkn!" milá

jste,

zdá, že

se

„Mn abyste ml

se

jsme spolu zdá

také

to

ve své

kýval

ženo, vždy tak

—

jednou mluvili?"

již

—a

pála bych

pamti, anebo aspo

njaký kouteek, kde

srdci

starý hla-

moudrá?

bych

si,

ve svém se

mohla

uhnízdit."

„Já semnou seslábla,

se

se

—

vám musím piznat, milá ženo dly vci, jimiž pamt moje trochu

zvlášt

tyto

zase divné nápady „1 bratra

vždy

já

ale

poslední

— nu,

se nedivím!

nechme

dny

nesmíte se

toho a

ml divit

jsem

—

Kdo má takového promluvme

o

n-

"

em

Já vám nesu pozdravení od osoby,

jiném.

kterou jste už nkolik

nevidl."

let

„Já nevidl nkolik „Ale až do

mla

osoba

ta

poslední

nerada, byla dopustila

vás v

—a

chvíle ;

„Pro

milý

Bh,

eho

ženo! o

srdci

se,

— tak

jako jejího

kom pak

to

mlu-

víte?^

„Což vám opravdu srdce

Neml

Starec

slovy malovat,

schudlém

—

co

—

a jak

a

zakryl

si

tvá

zaala nyní obratnými

stará

byla v domácnosti syna svého

mluvila o

lítosti,

život

v nouzi bedli, sáhli

vzdychl

hluboce

obma dlanma. A

ale

neíká?

nic

žádnou dceru?''

jste

shledala;

a

byla nevinná, a je-

duši

ji

alespo

pamti a v

litovala,

nebo

má na nom váš bratr muže a vás samého."

—

žádného

let

—

ee nepamatuji

nežli

obou

aby

ubohá

o

zbožném, poctivém,

manžel, jak radji

byh na nepravý statek

Jaroslava

skonala s tou žádostí, aby

v rukou

jejích

nevinným dítkám jejím

odpustil.

„Dítkám?" opakoval staec, a ruce mu sklesly a po tváích

„Dítkám

bylo

mu

mé ubohé

dva

potky

jsou?^ Xllh

— — kde kde

slzí

Jaroslavy? — a

16

vidt.

—

—^ zvíme,

^,To

243 ©'

jak

devonožka

náš

se

mile

práv

pihoupá," ekla Bára. „Ten vyšel

i

stran

tch vcí na zvdy."

V tom

na

ozvala

se

písnika z chraptivého mžení

za nkolik oka-

a

Tvá

Blažek mezi bízami.

stál

cest veselá

blízké

hrdla,

jeho byla

denním parnem do tmavá zardna a záila vnitní rozkoší.

„Hejsa,

cestu

k

radost —

nebo pichází

Ah, dobe, že tu máte

samým

srdci

velikánská

nco

pijde

nežli

stará

!

—a

— tak! —

tu

svou Petronku?

jsi

z Mirotic

si

Je

to

udlat.

A

nyncko,

mluv

poízení,

ono

skvrn,

—

samým

štací

ty,

vzala tuhle berušku s

—

nímžío

ležel za plotem

když jsem

utíkala,

radost!

chladí!

to

mém

raport o

povz, kde

kvítím,

na zub;

spchem zapomnl jsem v msteku Dejte sem flašku!

povtí

v

volal, lískovkou

lidicky!"

„Vystelte

švihaje.

panské zahrady?"

„Nu"

„te

pravda?

zaala pálem chtli

—

není

ekla

kdy

Abych

tenkráte

Bára

tedy

kabinet

—"

ušpoulila

už

a

povdla,

kumpanii tuhle

— mimochodem

vyplatit

a

k vejtockám

—

jc-li

a jak

— já

co s

hubu

oklikám,

naším

princi-

musím podotknout, že mu

prodat a že

jsem

ho

musela

— —

S>

zahuel mezi

stará feno!*'

ou,

,,0u,

243

'S

kotrus. „Kain to béžíš s cesty?

se na

moudejší vci."

„Aby

té

ptají

panáku

neubylo,

Ma-

to

Vzácné vrchnosti z másla

!'^

za-

chechtala se Bára, a pak se obrátila zase k Blaž-

— „Ze

kovi,

mohlo

musela

:

náš

byl

asu

a délkou

jsem

trochu

kabinet

nm

na

lepšího

nic

novinku,

hledat

celému harampátí pomohla.

byla

zedený

pirost ne-

by

kteráž

napadlo

I

abych z kusu obyejného eského masa

mi,

nco

ci-

zozemského vysoustružila. Dlali jsme produkce

práv v msteku, jak zahradnice,

povídáš. Já byla u panské

koení,

docházelo

že mi

proto

bez

nhož nikdy nebývám. Tam si hrálo na trávníku dvátko sotva tíleté, a to se mi líbilo. Já se dám se zahradnicí do ei, dobe jí koení zaplatím

—a

nemá, že chování jistou

mlejn.

ptám

není

od

má-li více dtí. Ona, že

se,

tohle

ani

její,

starého

sumu Tady nezarmoutíš

pináší. To byla

má na vy-

že je

kterýž

pána,

jí

každý rok

práv voda na

matku, pomyslím

mj si

a druhý den byla holice moje. Vylákala jsem ze

zahrady

obrátila

zaala. že

lip

se

no,

no,

bláhová!

nyní k Petronce, kteráž

— ,,Mla nežli

jsi

bysi

se u

byla u

mne zle? té

beztoho nebyla tvoje matka!"

— ji

co veštíš?'^

hoce

plakat

Mn se

zelináky

zdá,

mívala;

—

—

244

>S

„A

kde

tedy

S2-

— kde

moje matka

byla

ji

najdu?" zvolala Petronka bolestným hlasem. ^,Tu již arci nenajdeš

tím nkolik jiných jako matka milovat!"

mu dlo

se

u pana advokáta.

Ml

ku, aby pokal

Mli

Ludvíka Schwârze.

Chtl

se I

ten o

!

— všecko

sprostým pleticháem

hned:

—a

známe,

se

nyní jsem

ddictví,

vera už

také

ty

abysi

dcery,

a dáme složíš.

všeho

nco

to

pak o dtech Potom zanu: Tys prohodil, tak jsi

o bláznici

se

mu

Dkazy

to

dal.

svdk musíme

— On

proti

psaní k bratrovi,

advokátovi,

Mimo

zovy dti

jsem

o ženichu,

nechal.

vyknutí

ale já

rozkládat o bratrovi,

cizím statku.

vlastní

tvé

jak koukal!

ten a já

jsi

ve svých daremnostech slepý; ale já

v ruce,

bez okolk

picházím od

jste vidt,

zaal

dcei a

o

a o dychtní po

— že

chtl upírat a hrozit;

usmívat,

vždy

když chtl už na

zastihl,

ruce papír. Bezpochyby svoje

plné

šmejdy. Já

jako se

opa-

to

budou tak

Blažek a vzal Pe-

zvolal

,,Šastn jsem ho ouad.

za

ti

t

která

Potom zaal vypravovat, jak

nárui.

do

tronku

ale já

;

srdcí,

— všecko jestli

sám

ti

povídám,

tob

mám

psaní jeho

máme

v rukou

kuratorství ne-

vdt, kam

jsi

Schwâr-

se ješt usmíval, ale pysky

tásly a modraly. Bezpochyby se ostýchal

veejného

skandálu,

pak

si

snad

zpomnl

na

— —<S poslední

e,

rozmluvu

245

S3.

Sclivarzem

se

a když prý chce bratr

že ho nebude

vychovanou

dve

ostíhat, a dti

déle

— chlapce

tedy

obrátil

:

mermomocí do zkázy, že

kramái

jistému

na

dal

Kolínkoví,

panské zahradnici v Miroticích.'

m

byl u srdce Já pi tom vykikl, jako by bodnul, a zstal jsem celý u vyjevení. Chlapec

— dve u panské

u kramáe Kolínka byl jsem já

zahradnice byla Petronka, tedy moje sestra!

Pi

scénách, ježto mezi námi všemi povstaly,

když Blažek povídání svoje dokonil, pomahávají si

novelisté

k tomu

tak,

tená sám

dd

se

náky

Stará

Bára

se

„Nemže

moje krev? také

a

si

—

laskavý

pípadu.

Co

nám

vinul

nás

do oí, do tváí,

njakou podobu nebožky matky vyse

tak

—A

líbila!"

a

celém

svt

ze

na

jako

toila

je

skákali

objímali

na

být

ekla jsem vera, že syna?

to

smál a plakal,

My s Petronkou radostí — te nám nebyl a kiela:

To nelze popsat

—

stejného

pátral.

roven.

:

povdti?

nás a hledl

srdci, líbal

aby v nich

do

nyní

o naší radosti

Starý

k

eknou nestaí

vymaluje. Já se tomu vždy smával,

a sám picházím

mám

že

péro

lidské

nikdo

obrtlíku

mne prorok? Xedít mého

Petronka

proto

— pak

se

mi u

té zeli-

vyprošovala od-

puštní pro svého nešastného Ludvíka, a Blažek

— —

^S 5^46

volal

„Všem

:

km " — !

a

odpuštno

budiž

se modlíme: Jakož

pi tom

my

1

S^--

— všem

!

Vždy

odpouštíme svým vinní-

toil epicí. Makotrus práskal

srní nožkou a Turek dlal kotrmelce.

svou

A mj

otec?

—

Ach, ten ubohý byl ten tam!

Po tom nebylo žádné památky; ten inil snad ješt za pletichy mého pana strýce tuhé pokání.

Bh

mu pomoz

!

Za

matku

*

-

po-

jsme se

modlili.

To

je

kus mého

života

— od

prvopoátku

mých nehod, až když se na mne štstí poprvé Nebe moje zatemnilo se od té chvíle

usmálo. sice

já bych

let

i

na

všude

poátku

poslouchat, co Jestli

ješt strakatjších obraz podati;

mohl ješt jiným zpsobem okázati, jak

eština

se mi

jsem

mohl ze svých

ješt nkolikrát, a já bych

dosplejších

mému

mezi

nohy

podotknul;

pletla,

jakož

dív

budu

ale

posavadnímu povídání eknete.

jsem se zmýlil

—

tedy ovšem umlknu.

-^:^^^<^

Slasti a strasti cestujíeilio

eelia.

(Psáno roku 1837.)

—

;;«Iakže?

m

byste

A

—

Nikoliv; a kdyMermomocí? dvodech ani slyšeti

ubiovali, nechci o

kdyby

dvod

!

jako

bylo

ostružin,

—

žádných

—

žádných!" pedce ze mne nevynutili Tmito slovy Shakespearova miláka, starého, tlustého Honzíka FalstaíFa, jsem se vám již již opíti chtl, an jste na mne doráželi, abych pobyste

vídal,

co jsem na cestách svých zkusil.

Já nieho moje lítnutí diti

7iezkusil!

podobaly se

~ nevíte

mi? Cesty

až dosaváde jen prvnímu vy-

mladého ptáete; a což se pi tom piho-

mže

povídání hodného?

Ci myslíte,

že

mže ? — I mže se

petání outlých peroutek

co je potší nebo zabolí?

I

pi prvním teptáeti pihoditi,

pi prvním zasednutí opeenec okem sotva

ke mimo hnízdo mže oteveným k slunci pohlédnouti a zobákem ješt

na

zažloutlým nad kvítkami zacvrkati?

Nuže, tedy

míel

—

I

budu povídati,

ale

na

vaše zodpovídání.

Konali a

to

další,

nedávno i

snad

i

jiní

k vtší

mezi

zábav

námi a

s

cesty

vtším

—-?5 prospchem

Pro ? i

;

pede nám

a

— Mj^slí,

krátkou

a

250

by

že

chtli Cili

jen

a

o nich

nás

prostinkou

zavenýma oima

se

—

oi^

nepotšili?

Ci

—

!

by

a

putovali

zacpanýma ušima? Aneb na

tžiti a nás

sami

nepovdli

rozprávkou,

lad

nechati?

luinách dalekých natrhaná, teprv

kvítka, po

aby nás pak spanilou

urovnávají a svazují,

ky-

tkou pekvapili?

bu

Nu,

térku již

již

—

bu!

jak

již

nadjeme. Snad

nejlepšího

slabého

dechnutí

doutnající

— My

se

vždy toho

že jen skrovného potebí,

bylo

v-

aby se

plápol znala?

jiskra v živý

—

by tedy všecka moje slova jen jediným pak bych nebyl takovým dechnutim se stala ani nadarmo cesty konal, ani na zdabh strasti

I bodejž

!

a

slasti svoje

—

objevil.

Saídané. (lánek

na

pemýšlenou našim hostincBm

a

krmám

dedikovaný.)

Mli jsme

na

slunce však pálilo

zaátku parnem

snesení vytáplo ulice tou

tím

kamennou tížeji,

Pražské.

smsicí

an se povst

o nemilosrdné

msíce záí 1836, ervencovým a k ne-

dom o

Tžko

bylo mezi

oddychovati, a to

asiatské vražednici

cholee roznášela.

—

jsem

tešil

I

nebem,

šírým

zotavím

ve

Ml

povtí se Prahu

erstvého

vinách

okeji.

a

na zejtek, doufaje, ze pod

se

jsem

as

na

opustiti.

— ale

pišlo

Jitro

v dýmu a

smrdutém

mlhavé. Ulice tonuly

jitro

prvodu

mst,

za

kdo

Tsn bylo

pes

chlebem

jsem

musil

obydlí.

se v dostavníku kriti

v hojnosti,

vtru nebylo na soudruhem

ne-

práh

dla moje krásná verejší nadje? —

se

sice

již

míhaly. Mrtvo bylo ješt po

denním

musel, peliv se choval v uzaveném

Kam

se

pochodn vzdáleného

hasnoucí lampy jako smutné

pohebního

v némžto

výparu,

ale

mále, a

cesty

své,

ped

letní

místa

;

chladného

i

ranního

tím

neoekávaným

odv

maje na tle,

teskliv jsem se v kouteku ukrýval. Aj, to bude cesta veselá

sypal

se

a celá

drobný

celý'

m i

den

svých

vkolí,

ml

pouhé

a

jsem pak

osoby své sestavil?

abych

Venku, mimo vz, nebylo

probhl a mrtvé

malba

mi

jakýžto podati,

— Avšak

krajiny

—a

vyražení oekávati

Ušla

bolelo.

nekrásného

poutí

ležela.

velkého

nemálo

mrak

kolem jakoby nepehledným zá-

krajina

vojem zastena na

déš

— Ze šedých

!

jakoby nejhustjším sítem,

zíceniny

ouplný

obraz

nemaje kde bych

vždy jsem

ohledal,

to

krásného

nevyjel,

abych živá

prolezl!

—

msta

Lid,

lid

!

—

^s

snad

Musíme

Z tvoiti,

vyobrazení jeho

se

si již

njak

mi

slabší

pomoci.

venku obrátíme pozornost svou do vnitku

tu musím opt nco

Avšak

vozu.

^'—

nkde vkol nho

bude-li

odpustí,

etafáže.

pi

moje, a

heslo

jest

352

jakoby

bylo všecko proti

se

pedmtu

aby se mi

nho

V

nezahlídl.

zpiklo,

k cestopisu nedostávalo

Jediný vedle mne sedl jsem od

niehož

z

mn

ješt neslyšel,

pocestný, a slova

tvá

jeho ješt

ani

pláš až pod nos ukrytý vedle mne

v druhém kout spoíval.

Zaalo se rozbeskovati. — Slabý úsvit stny drkotajícího dostavníku, objevil mi ponkud i tvá mého soucestovatele. Byl to objasniv

mladík

tvánosti

pvabné, akoli

velmi

ubledlé,

ba jako zmrtvlé.

Patrno výrazu

vilo,

vk

mnohé

dodávajíc

i

tžké

utrpení je-

mužnjšího, nežli jeho

nemohl jsem bez upímného soucitu tváe a modré oci, jakož

byl. 1

na ty bledé

chvilkami i

se na ní jí

na pkné, malé

rty

pohlédnouti, jež hustá

sndá

vousiska zatemovala.

Pláš a na hlav

tapcem

jeho

ml

ze

sukna

polskou epici

s

velmi

pkného,

tžkým stíbrným

a sobolovým okrajem.

Mrzelo vedle

byl

sebe

m,

že jsme oba až posud jako

sedli;

i

mrzelo

m

to

nmí

tím více, že

—

—^ 253 jsem

sáni jak

ei

do

Q'

nevdl. On,

se dáti

koby se v duchu po dalekých

oi neodvrácen v protjší raje, mne si ani nevšímal.

Na

máme

krajinách

kout

rozprávku o povétrnosti

ných šíp se vystílelo, hezký

Avšak dje

den^'

se jim

i

:

ja-

toulal,

dostavníku

upí-

mnoho

vtip-

již

dosavad slova

j^dnes

ousmchu slovm

slouží.

za ter kivda

— tm

nevin-

pitom sám takový vtipálek zbra

ným, a asto

jenom na sebe brousívá.

sám sebou se nahazuzaátek v pírod ležící píina vší rozjicí na cestách, a toliko na tom mluvy v besedách ,,Jak se máme?" ovšem záleží, jak se jí užije. Povtrnost

jest jako

—

i

—

na míst prvním stává;

muže

slyšel

jsem

;,Dnes

máme pkný

dobu zrna i

oknem

tedy

okázav

na

konen krajinu

na sebe po-

bráti

zrstajícího

nebeské ptactvo se

jsem

otázce

dokládati

nkolik tchto slov

pak

„Dnes nás nebe trplivými hodil

této

rozumn

a

den!''

hoiného,

hned po

ale dosti

vidlo se mi

nepatrných

na njžto

již

ke

v

veliký,

slítává.

nauí!" pro-

býti

soudruhu

deštm

mlícímu, zataženou.

„Dnes nám bude mrzutou zkoušku pestáti." Soudruh

Zdálo

mj ponkud

se, jakoby z hlubokého

se zpamatovati

nuisil,

že k

hlavu

nadzdvihnul.

snní

vytržen, teprv

nmu

kdo promluvil.

—^ 254 g>._ ,,Nebe nás od poetí

ekl pak na

ší,"

„Ale

aspo

vc

dne

toho

z celého již

je to

srdce

až

zkou-

skonání

do

hlasem tichým a líbezným.

to

zpropaden

když

nedává,

ferie

na

se

usmál jsem

tšíme,"

nám

že

nemilá,

se,

n

hodn

promrzlý ješt tužeji do kouta se tiskna. „Ta-

kového dneška jsem se vera nenadal!-'

„lovk nemá

mj

mi soudruh mrzela jeho také bych

se na nic

opt

filosofie.

ji

V

teplém

byl dovedl, avšak s

podléhal jsem více

lanému

odpovdl

tšiti,"

velmi krátce

m

ale

^

plášti

za-

zahalený

tlem pekehlým

žaludku, než mudru-

jícímu rozumu, a nemohl jsem ani tak nad sebou

abych se byl aspo na snídani netšil. Jsout vru v život lidském okamžení, kdež

zvítziti,

dobrá

snídan

myšlénkou

nejutšenjší

a takové okamžení pepadlo mne,

ke

Síedoklukm

Karlových zatím

kon

Var

Tam

blížili.

na cest do

se

první zastavení držív^á,

pepahují, pocestným

bývá;

když jsme se

asu

a co se

k snídaní

se popeje.

Rychleji se tu hnal,

Ani déš napoád

mé

nezastavil;

trvající,

zarazil.

—

lovk

ani blátivý

udatn jsem

stinské svtnice dostal.

ponkud

snad ješt nikdo ne-

po ní

jako tentokráte já

Na

se

nefilosofick}'.

dvr

kroky

až na práh ho-

prahu jsem se

však

;

napadlo

I

mi,

matematik tu

zdali již který

práci na sebe vzal, aby všechny všude cestopisy

rok Evropu

nkolika dvaceti

od

jež

spoítal,

—

poet bez konce. Mnoho se tu lhalo, mnoho pravdivého eklo; známá vc, ze se i na nás nezapomnlo avšak pero bývalo vtším dílem ve žlui omozaplavily.

Tuším,

že

je

to

i

—

eno s

tak zpotvoena, že nás bylo

a podoba naše

tží poznati.

Chudobu jsme vidli na onch obrazech pi eský, neistotu pi

prvním krocení na mezník

prvním vstoupení pod stechu eskou. zarytost

tupost,

—a

jak

se

všecky

Lenivostj ty

—

sestry jednoho rodu, surovosti, jmenují vají

ti

spanilí iêniové, jichžto

sedních krajinách

a krev moje

za

vné

horoucím

i

postavil

a

bý-

po sou-

víila,

kdykoli

otisk tvánosti naší

byl bych se vždy rád

sto ve vlasti

to

prvodce udlovali,

klokotem

jsem takto hanebn zkažený uvidl,

nám zvlášt

krásné

hlasem

na

nejvyšší mí-

všepronikajícím

,,Ejhle, tak o nás píší — pomstme se pomstme se šlechetn Skutky ušlechtilými svtu dokažme, že Ihou pisálkové a na cti utr-

zahml

:

ale

hají

I

kmenm

národu nejvtšího!"

Zvláštní

muka

vymysliti

mlo

prolétnuvše,

o

—

trápení

neobyejné by se

na cestopisce, kteí ledva krajinu

krmu

zavadivše a na

tvá ne-

—

——

!

—^ 356

Si-

známou pohledvše, úsudky nášejí. tosti

A, bohužel! tak

námi jednali u píleži-

nejedné

Obcuj

tajná

pozoruj,

síly

jeho skoumej,

piu

v žalostech

národem,

s

jej

se

s

celém národu pro-

o

radostech

i

veejná jeho pání

i

mravm, jazyku

a pak o némpišl

a

zpytuj,

historii

— jinak

se

lovka

prohešíš na vci nejsvtjší, jež udržuje

na

na zemi v dstojnosti lidské Toto

i

jiné,

mén

když jsem na

na mysl,

prahu

outoišt, Stedoklucké hospody,

U

prosted

cti

více známé,

jeho

velice

národní!

pipadlo

mi

našeho

ranního stál.

nevelmi prostranné

dosti nízké a

svtnice spatil jsem kulatý, dubový stl, na jehož jedné a

polovici

nepochybn

žela — na sednouti.

i

oky

hromada

obd

na dnešní

druhé stran

na pebrání

uchystána

mli jsme k

Sotva ti kroky od nás,

sedl u chatrnjšího

stolku

toulavý po vesnicích

krejí

snídaní za-

vedle

a

okna,

voják

vysloužilý

—

le-

—

mezi strakatou

smsicí ostížk jako pán vládu veda, druhý ru-

káv do nového kabátu hospodáova

všíval.

Ped

námi u dlouhé tabule roztahovalo se nkolik dýmajících

vozk

žena uplakané

v modrých halenách, vedle nichžto robátko

pevinovala;

za

námi,

u kamen, pokašlávala bezzubá staena, pod námi pak a nad námi

sedla

i

hemžila

se

taková

— —

257

-?c;

S>

erných much, že by je ani za pestupný rok onen povstný hrdina nebyl potloukl, jenž dle pohádky na pasu nosil: Sedm jednou ranou! hejna

Avšak hospody

vše mohlo

toto

ano

sloužiti;

zadusiti hrozily, byl

ptání nalykal:

k romantické okrase

slídící

mladá, hezká hospodyn

podlaha,

pinesla vody v plpintové

ponkud

co

na eské

hospody

umjí,

cizinci

okem vkol

nická snídan!

promluviv jediné

je cizinec.

je

stal

Kávu :

Ten však skoro vody vypil

si

daroval

nakapal.

služebné

eské

—O

XllI.

dívici,

slovo

mého omylu! ?

— Znlo,

—

jako-

Od toho okamžení mi soudruh ješt pvabnjším, a každé Polák

promluvil.

hnutí jeho cosi dležitého obsahovalo. Dle

zpsob,

Nemoc-

„Chce panenka?"

cizincových byl

se

vím,

poznával

nehodiv, jen sklenici

Ale já jsem zaplesal!

Ze rt

pedce

— nebo

soucestovateli

a na kousek cukru balsámu

by

káv

brzo-li soudruh

zane

láti

na

a

jsem vždy patrnji, že ani

po

— m to

otá-

slepice,

popudilo.

Se strachem oekával jsem,

mj

nám

jež

nádob

se

kolem

poletující

dveka^

pes a špinavá

ta

odhodlan bez re-

skoro ani slova nemluvila a ledahylo

ela — blátivá

m

a páry, jež

bych se ze

ale

i

dýmu

i

dle

jemných

drahých prsten, skvostného prádla

17

— a

pkné

plné,

358

^S

tobolky

vychování a stavu jeho

Snídan na

však

stránku

málo

mi

A

nechtlo.

vésti

chválil,

arci s

to

Máme a milo jest

mermomocí

denn

na

jedoucích zastavuje?

vyzpytovati,

radji

nežli

hostince

napadnouti

silnici

— Jak

i

Var

ochota nejsou vci

hospodáství uvésti

dm

— bez

zmáhá

jimžto naše

nesou — vy o

láncích

mli.

Vám

nich

Vy

i

vlasti,

musel,

a do Prahy

snadno jediná

se v každé

dech se rozpadá.

po

pro jsem JmaA:

dané mže péru uštpanému zavdati k zprznní celého života našeho! istota

po-

já

Cechách vyškytá?

cizinc do

roj

sni-

píležitosti

pedrahé, aby

nedaly; jimi se

v nejsilnjších

zákla-

pak, správcové a uitelové,

upímné stezky

spíše k uším se do-

tch

byste o dvou

nejdležitjších

s

vcech, národem

jakož jednati

lidu vedení od let nejoutlejších až

vku

šedivého

lesklo

na obloze

já

líbeznou

naplnným žaludkem po-

isté

krásné,

nebyla;

jenom

do nich vkroiti; ale

uspoádaný práv kdežto se

— já

kdožby

cokoliv se po

znamenitém

o

laciná

ani

dbal

chtl

hostince

avšak se

se

dalo souditi.

drahá

ani

to

Q^—

do

sveno, vy máte pomáhati, aby se národu vašeho ráz poád krásnji a utšenji vyvinoval, a jméno eské se všech stran se domácí

i

na

cizokrajné, jakož

—

—S 259

S5-

v skutku oi nezávistné ze záe jeho všudy se

i

pravdomluvná chválu jeho

a ústa

radují,

hlásají.

Uarlovy Vary. Byli

dnové

plativí

to

zemi a destivo

na

nebi

!

— Mrtvo

na

bylo

sotva že jsem tou roz-

;

košnou, mezi lesnatými vrchy a skalami se krou-

probhnouti

kotlinou

tící

domy

stojí,

m

osud

v Praze na dostavník to

pebývání

smutné

Teplé

dosti

vbec Karlovy Vary

Protivný

nazvané.

mne

déle

kteréhož

m

— Spolenost,

k

nížto

vz ped

mohl, jak se

Na

mi

živém

pívtivých

Karlovaan na

„kolébky a hrobu"

ml

v

Pod

— Všechny

zoufalosti

stromoadím

mi

poíti ?

odpustí,

ti že

tisíce

m

bo-

poetické pojmenování

tak

jich

mezi

baviti

líbilo.

hbitov ?

zastesknutí

lestné

odešla,

„A B Ced"

na živém hbitov

Nyní jsem se

dovlckl.

plnocí k

jsem

nemohouc

Var

ekati, v ten den mi z

tam

jsem

Smutná cesta — a nyní

se v Karlových Varech chtl pidružiti,

na

obou

ouhledné

hned jak

stíhal,

sedl. !

na

kdež

mohl,

íce

stranách po skromné

pivedlo.

— Na

nelidno

a

sloupením u kouícího se

Co jsem

ulicích

na

louce

..varu''

ale

prázdno,

mrtvo! a v pro-

stranném salon u ..mlýnské lázn" sotva nkolik

—

?

—-^ vlekoucích

všeobecnými

lovk

žurnál

Pruskými

a

slabikující brzy

i

rovou šávu z páleného

napoád

sebe

ho-

snad

s

novinami

kávového a

— Kdožby

m

—

Pražskými, totiž

— je

u konce, patnáctikrejca-

nemže

líti

kdo se vyskytne.

Ale

V

koflíky.

kavárnách jako vymeteno; se te-

ubytovaných

zde

S>

osob s povstnými

se

stincích a po

ním

360

si

dostavník

do

také

zrní

k hráni

biliáru sotva

nezoufal?

v nepravé

raiísto

zavezl

Ráíte o

se

pozd

dva nebo ti msíce

zoufale

pane

mejliti,

!

— Jen

vás na pravé místo

dovezl.

Tedy máme v skutku jen jediné Vary po Cechách? Po celém svt jen jediné; anebo

Karlovy

chcete-li,

také dvoje.

Skivan

jarní

píse zazpíval; stromoví se

v kvtné roucho obláí. Mlhy

rozptylují se

na po-

vstném „Jelením skoku", pod ním ale shlukují se mráky, první vítané sbory asných host. Avšak vstupme sem, když krajinu usmívá!

— Aj,

dílných postav hemží

Za

hodin

ranních

dívky, sotva

A

jaký

to

že

do

se

letní

živé divy!

se

ta

ped

šumot, jaká

to

peroz-

žasnoucím

tíse okolo

koflík

var —

nalévati

na

obloha

Tisíce

okem.

ubohé

postaí

smsice rozliných

!

— ja-

— — — Jediná

!

:

261 S>

^(S

zyk

!

franina a lahodné zvukj' La-

hického hudebního

se býti vše pojí-

sboru zdají

— A pak ped polednem, po a po divadle! — V eském, saském a polském cím pásmem.

jídle

sále,

na louce, na findlatérských procházkách, horem do-

lem veselotvární Frankové a žvaví Prusové,

mluvných Polan

—

aj,

lovk

aby se

všecko uvidl a všecko

dívek,

síla

nalíených

pšky, ve vozech a na

ctihodných matron

fiflenek,

koních

— spanilých

aspo

rozptil,

poslechnul.

— To

aby jsou

písni Vary Karlovy.

zaíná žloutnouti, vlaštovky host s obleheným mšcem

Listí

pt

tisíc

užili.

pozbyli, aneb

S toužebnými zraky

hledí za ni-

mšan,

mi lidumilovný

^Brzo se navrate!" a

ady

rtm

pravuje

se

mu

uklouzne

dom zane

cizinec

povst

stará

jeho

pak uzavírá zelené okenice

pokoj, a v utichlém

pepoítávati, jichž

prý zima vršiny

opustilo

neduh

blahodjná zídla, kdež aneb veselstek

odtáhly,

o

natrousil.

tch

tolarech.

kolem Karlových

Var

tolary

— VyKdyž

stíbrem

kadeí svých osýpá: zanou dole v osvtlených sálech a na „mstské stelnici" zvuky zníti k radostnému

Já dvou-

i

tanci

se

k

—a té

tolárky se rozlítnou

dob

nenahodil.

trojadovými okny stály

podzimní,

tu

S uzavenými, domy pod mlhou

bylo na poátku druhých Var Karlových.

— Je

'S

263

S"í—

Karlovaan pítulný,

dvata

na obsluhu zvyklý;

spoleenském

v miavu

píinou

za

— krajina

uvyklá

pi skonávání léta plna vnady, a pedce jsem se mezi tím vším i

vkol

plna pvabnosti: veseliti

nemohl!

Slabý slunení poblesk prodral se

konen

závojem hustošedých mrak. Bylo v hoi

matky

mn

zisku

jsou hezká, hovorná,

práv

nad

vítané

osielou

— mn,

to

jemné usmání pohížené;

dcerou

jenžto jsem se veseliti

nemohl.

Ale chtl jsem se šíré

veseliti

!

— Ven co by

nebe, tamo snad naleznu,

mov, na vlast, na Cechy upominalo;

kam

se obracím,

chách

—a

v cizin

pedce v cizin!

se

tedy, pod

m

na do-

nebo

nacházím.

tady,

V Ce-

— Jakž bych se mohl

veseliti ?

Slavné, zdravotn oudolí níku otce vlasti

— povstný

eské! Kdyby nyní

památ-

povstal ten-

týž otec pelivý, radostným obdivem by nad tvou

tváí, nad tou velebenou po všech koninách, zaplesal,

avšak

„Jsou

A

to

i

slzu

si

utel z oka vlídného.

moje vary

— eské

vary?'^

v duchu jsem zaletl do Teplic, do Fran-

tiškových a Mariánských lázní; se oko odvrátiti žalostn

—

ale brzy

muselo

ani tam, ani onde

ské tváe a eského jazyku!

e-

V jsem se

myšlenkách

na jiný

svt

zanesen,

bral

pravého

behu na

levý,

v tichou

osa-

s

dv

mlost, a jen

m

postavy

z onoho

svta zase

šedivý

houslista,

v tento zemský strhly: znániý

jenž na konci ..louky' u malého stolku Mozarto-

vy a Plejelovy

behu, pod

kousky hrává

pis, spolucestovatel

O linu

vení

Var jiné i

s

z

tu

stál

s

oima

rukama na ska-

byl na památku svého uzdra-

Polán veejné díkuinní a Karlových

oslavení vytesati dal.

ádky

milovati,

ader

Potom oko jeho na krajan

horlivý

jimiž

sjelo,

v dálce otinu

vinul se z

na protjším

Pražských mst.

hlavou sklopenou, s

openýma, kdež

acký

mj

podepen,

javor

silný

založenýma,

—a

stechou, u skaliny plné ná-

listnatou

pobízel

a hluboký povzdech vy-

ušlechtilého mladíka.

Stál

jsem vedle nho, aniž

„Já

t navky

miluji,

m

vlasti

zpozoroval.

má!"

zašeptali

rtové jeho.

„1 já miluji otinu mluvil jsem

Milostn

tiše

mn — ruka

— vaši

ruku k

spoinulo jeho

nmu

jako svou!"

zarosené

uchopila

pro-

vztáhna.

ruku

oko

jeho

na

mou— jediným

stisknutím odhalily se duše naše.

„Já však také dívku miluji!" zvolal na to a tvá mu zahoela panickým plamenem.

hlasité,

—

—

264

'S

!

Sž'

„O tom pozdji promluvíme" se

moci

„budu snad

;

Zatím vlas

také

— zlatý panáku!'

^^Mosci dobrodziéju se

námi

za

najednou

Byl národním

smrt!"

lovk — mfody

to

šat,

brosrdenou,

s

ozval

voLajícího

— ach nie moge juí! —

strejka — sahá

na pana

ouzkostn

hlas

dom

lovka. „Pospšte

jsem

bu!"

láska zdráva

i

— usmál

njaké povdti

o

ješt

—

v polském

ponkud sprostou, ale dok nám tžce oddychaje pi-

tváí

kterýž

bíhal.

Boga, co

„D/a

mj,

soucestovatel se

jícího

bledost

„Mluv

za prsa

octnuv,

polila

—

sie

mu

predko

predko^

popadl.

— Mluv,

odpovídal tento.

dziéju,'''

jej

zkiknul

lovka

vola-

Smrtelná

na celém tle se tásl.

líce;

co se stalo?

„Ach,

dzieje!'^

to

a jako blesk u

Ondruško!"

—

Mošci dobro„Pan strejek po vás

— oi se mu zatahují." A v tom se dal do hokého, hlasitého Spolucestovatel mj ho pustil, a peletv po

touží

jako

šíp,

mi

bžel

s

oima

i

kvap

ukonil.

byl

zmizel.

Nešastný posel

za ním.

Sotva že jsem a na

most

pískem posypanými stezkami, pes louku,

ped nákem

brzo

pláe.

se

to

všecko pochopil, tak náhle ten

— Z vroucích

kratiký

výjev

zaal

pocit a vysokolétajících

)

—

—

265

'S

S>^

myKlenek vytržen, vracel jsem se velmi prosaicky do in.sta.

Toho lovíka již

nkde

Te

to

nelíbeznou novinou byl jsem

lehounkého ko-

!

ped

áru,

s

— Ale kde? — vím — Na kozlíku

vidl!

nimž

adou zapraženo

jednou

jelo

—

tvero bujných dlouhohívých polských koník. tu vážnost po celé podstat, I vidím ho ješt

—

tu

zamodralých

obezelost

oí, tu

v

sílu

levici,

v níž držel oprati, a tu mrštnost pravice s dlousedl tam vousá hým, praskavým biem

—

i

pan Ondruška, jakoby celé království vezl; dle

soudu jeho

toto neznal

mu

ješt

vezl

— dobrodince ml

ale

na

živu, a ten

nyní dražším byl než království.

Vážný,

Vzezení

stíbrovlasý

jeho

budilo

staec

úctu

srdce lidské

ped nešastným

Staec

ten

ani

mniti,

ani

ústa

na

ba

více než království,

nm

byly

a

sedl v koáe. lásku,

oka pozdvihnouti, otevíti

jakovými

šlechetníkem zahoí. ani

tvá

pro-

nepoteboval, a pedce

celému svtu patrný veškeré pí-

hody života jeho

— zápas

ušlechtilého, lidumilého

a vlastimilovného srdce, v tžkých, všezachvacujících dobách.

A

mladík sedl vedle

obraz jeho

!

— byl

to

nho

— živý,

spolucestovatel

mj.

omladlý

-^S 266 S>— Mezi

zeském

poznamenán byl staec na

hostini

list

n.Pan

:

Já

ho nazývali panem baronem.

nalezl, a obraz

njších stránek

na

nm

lá-

vbec

Rešovský z Vídn,"

pvab-

jméno jeho ve-

i

psány jsou v srdce mé písmem nezrušitelným. Sel jsem

byla tu zbyla

do

divadla.

Ta

jediná památka

mou útchou.

diná byla tu nyní

Je

—

po letní rozkotané sláv, a ta je-

zevnit

dosti

obstaralé

stavení,

dlení své

zvolila.

na místo

neobrací,

Divil

uvnit

neouhledné,

kdežto

jsem

spoleenské zábavy zaujímá.

péí

že vtších

se,

pedce

jež

dosti

Thálie Karlovarká sí-

veliký

— Jakž

zdejší

díl

medle hodí

se zašlá, otena barva po stnách, chudobný ná-

bytek

lóží

zrcádka

vného

s

—

a

kolem

ta

potluená

plzlatová,

plechovými svícny, v nichžto

osvtlení

lojové

svíky

blikají

za

hodí odené, potrhané a nevkusné dekorace

spolenost

nejvzácnjších

rodin

všech

ze

sla-

— jak

se

ped úhl

svta? Nejlepší, co mi se

v tomto chrámku smíchu

a pláe býti vidlo, byl orchestr.

síc lázeských všemožn

— Herci za m-

se vynasnažují,

vohry provádti nebo frašky se zpvem,

zp-

na hry

vážné hostm, pouze po obveselení bažícím; mezi

tsné stny uzavírati se nechtívá; musí tedy žákové a mazánkové Melpomeniny deklamatori

!

—^3 boení

ské

rejd}',

as

odložiti,

až

2(i7

—

a otloukání

kiiliw

t»e

&

cizinci

svéta roztrouší, a na jevišt hledí než

si

vru hoké

to

pomžeš, když

ti

nemže

sladších podati

štstí

to

nkolik tak nazvaných inoher

Byly

spatiti musel.

na

pak nic jiného ne-

oi Karlovaan. Mne práv

potkalo, že j.sem

jak

podlahy

pomalu do všech úhl

pilulky;

aneb neumí?

— Mljsem

vida první po Cechách

veliké potšení,

ale

doktor proti dlouhé chvíly

cestující

spolenost na vysokém stupni umlecké dokonalosti

Dnes

tu

památní po

slavili

vlasti naší

den

—

osvtleno, divák hojnost. editel divadelní, známy Lutz^ držel zvlášt zhotovený prolog, v nmžto zvunými slovy mnoho „von der Bóhmen Lieb' und Treii''' povdl, a pak se provozovalo ,,die korunovací zempána.

Belagerung von

Já a jenom

mezi

Solothurn.'-^

davem na

desítník

pitlail se

Divadlo bylo slavn

s

poslouchajících

libostí

pozemí platících

na stnu, zamhouil

oi

myšlenkami, kterých se od nkolika stit

nemohu.

Jsou

bláznovské

to

mšan

a obíral let ani

se

zpro-

myšlenky

—

ale jako vábivé ochechule mne obskakují. Udríela-li by se po Cechách spolenost A jakýž by z ní prospch eských herc?

—

vznikl v probuzování

národnosti,

jakáž

pomoc

k zušlechténi

a

mrav,

jakáž

cesta

chuti

—

—^ 268 k rozkvétám jazyka?

S>

—A

by

nebyl-li

to

platný,

výnosný prostedek k žádoucímu rozmáháni se života literárního ?

mne na dráhu

postaviti

sn

dospv,

tkavých nabyl?!

na

bubn

na

anebo

bych

níž

cíle

pesvdení

radostného

a tepetání

Vivat

hlasité

— bylo

he

po

odpovdlo z my-

trubic

m

moje a probudilo

vzdechnutí

šlenek;

Bylo

mohl,

—

Hrcení mi

pesvditi,

se o tom

kdožby

Ach,

rozletlo

po

ní

po

se

divadle.

jako v let

o

šesti

hodinách.

Venku se

nám

se

den

památní

dom, výškou ve

svtle

vrchu „tí i

zdvihla

a

jiné podívání strojilo.

pknou

illurainací.

délkou

celého

mnohobarevném

kíž" se

koule, celá jakoby dole

pak

skrze

radním

hoela

stavení,

písmena

F.

k výsostem veliká královská

množství

adou domácí

dlouhou

Konil

A.,

plápolal veliký bengálský

nho

z

Na

koruna

sešlého

stelci,

povtrní planoucí,

se

jich

na

ohe,

lidu

táhli

libozvuná

hudba a záící pochodn. Jesti

to

— v Karlových

neobyejné podívání

svtla pozd veer na veejné ulici. Ve svých vtším dílem ješt devných, akoli zevnit pkn ovrhnutých

Varech

hemžení

se

lidu

a hoící

u

domech mají

zdejší

obyvatelé

velikou

píinu,

—

—

269 S>

<S

vážiti

si

veerem

a

8

ohnm

malikosti.

nad

oudolím

jich

po

celý

rok

rozprostírá,

se

uí se od Bda, kdyby zde jednou zuící živel nejopatrnji

co

rudá ramena svá roztáhl

svt

obyejn

jakovéž

ticiia,

8

!

zacházeti

Zde by nebylo pomoci, aby

zaplakati nemusil nad hromadou popele a uhlí.

Hada stelc do stelnice

ekl,

že jsou

avšak jsou

i

celém

táhla po

vrátila,

kdež se

dvata švitorná,

mst,

slavil

bál.

o

jsem

— hezounká^

Karlovarská

vdí

pak se

Již

dvorném a zpsob-

ném chování, a tancují, jakoby mla kidélka. Napoád se mnící spolenost osob urozených i

iní je

sprostých

líbezn

ohebnými,

na první okamžení

již

od

let

že

se

k nim

nejoutlejších

lovk

i

pátelsky nakloní.

s radostí

— provozené

Labického skoné a houpavé Pilným

sborem

— v uších

mi dosaváde

an jsem o plnoci k tichému

^0 Bože mój vedle

jednou

—o

mne,

most zatáel. „O já

Na

šumly?

píbytku pospíchal.

úplo

fnój!^'

tu

na-

když jsem se okolo rohu na

lovk

nieszczešlivy !"

zemi, na chladné dlažb, válel se ubohý

Ondruška, vlasy

kama

Bože

tak cizí

sob

rva a jako

zoufalec

ru-

okolo sebe hrabaje. „Píteli

— co jest? — Vstávej!"

b'tostn a ouzkostn.

co se

ti

stalo?"

—

„Ondruško,

zvolal jsem

milý jonáku,

— S 270

Q'

Avšak mými otázkami

zdálo se, jakoby Po-

lanova bolest teprva prlevu

al

váti, že mi

rykem na

umitelným

dm

a dobrodziéj jeho bydlel.

I

piskoím k domu. jakési

zoufalosti

panovalo

Dvée

Nahoe potkám utíraly

m

nikdo

Na

ruce

Já rychle nahoru.

dv

na zad sklonnou,

s

veliké

modlitb voskové

staec

tváí ubledlou.

jakoby

k

Ob

—

levici jeho

duše

lože

knžsepjaté.

svíce. s

Na

hlavou

Pravice jeho

vnému

bez vlády a bez

tiskna,

—u

postava v rouchu

na hlav mladíka, jenž

rtm

domácí pán

stíbrovlasý

ležel

ješt

stál

k nábožné

majíc

natažen

spoívala

Na

dom.

domácí paní se služkou.

vážná

hoely

stolku

loži

oteveny.

byly

v pokoji nezpozoroval.

potaženého

ském,

pán

se od

byl

uplakané oi. Já okolo nich do dveí

Blízko u prahu bíle

za-

odvlekl.

celém

po

schodech ješt lampa hoela.

si

I

okazoval, kdež

V

mnoho krok po dlažb

stavení na

Pohnutí

byla nalezla.

strašno býti poalo, a s nesroz-

požehnání

keovit ke vedle nho

na podlaze kleel.

Ubohý

mj

musel poheb

spolucestovatel!

vystrojiti krvi

—V

píbuzné.

cizím kraji

—^

mel

I

se

se

i

zanevíti

pomoci.

na

mrzutých

na

Zdá mi svt ani

písloví

ne-

nemu-

mrzutosti piházeti

ty

míní,

avšak

telné,

si

mrzutostí

aby se mrzuté písloví

„lovk ši

Fridlaad.

píinu,

Neinohu

•

kdybychom tch

nebo by

mli,

velikou

—

mnohých

žeby

ale,

sily,

bych

písloví.

nebylo,

—

Psací tobolka.

liiberecé

všeliká

271 3^

splnilo.

Pánbh mní."

— Velmi

te-

velmi mrzuté!

Já chtl do veselých pívtivých

— a ejhle!

.Sa^

najednou se od západních pomezí naší milé vlasti u

východních

octnu!

pedložiti

fsou-cestovatelé)

jsem

již

pravil,

nežli

ným Polanem do srdným nebesm vozu

nalezl

outoištm v

V s

m

do

„sou"

chtl, odjeli mi, jak

dostavník s trudoniysl-

dovlekl, a já

lázní

ml

Teplic jedoucího.

milo-

aspo

Stal se mi

zoufanlivé osamlosti mé.

osamlosti?

— Ba! — I

m

opustil.

zajímavý

Polán

Plakalt jinoch

ci-

dlouho na hrob otcovského pítele svého,

pana Rešovského, a jakoby

zlým

pánové,

co dkovati, že jsem ješt

milým Ondruškou

tlivý

„Cestovatelé'' ili

jsem v Karlových Varech bratrské

jimžto

tajnou

až

mocí

pak se najednou vzchopil,

—

svdomím pohánn,

toužícím

srdcem nebo

stání tu déle

neml.

——

—^& „Spatíme pozemských

Si'

v

se ješt, píteli,

mn. ^jLouím

ke

273

svých uchránil,

blahostí

e ním radoval v tvých krásných

jsem

I musil

ctíti

povdomo

kam

bylo,

se

nov

Cechách

si

zda

Bh

do

— Vezte

umínil.

Ach, ach

voz

I"

nechal

a

mi

aniž

zabedniti,

získaný pítel ubírá.

nechtl jsem tedy také vdti, kam

a na

kvt

pak se

a

tajemství jeho,

jsem se do Teplického vozu

I

mi!" pravil

se s tebou, abych poslední

já pojedu,

pichystaných sedati jsem

m, kam

se

vám

líbí

!

— mé

osudové se šeredn na nevli

!

— Utšenou, požehnanou krajinou jsme — je pravda — ale mhodk jaký arodjník tropil se mnou žerty ? — Jsem-liž to dopomstili

!

jeli

to

ma

— mezi

pilným, piinlivým,

schopným rodem

slovanským? Hranice eské jsem pejel

—

to

vím.

po Slovansku

Ajta!

Ach,

je

— Uši

ani

nom „Bóhmen^'

oi

natahuji,

památky!

dosavad

ne-

otvírám, ale

^^Bóhmen"

— je-

se kolem ozývá.

— tu zaznlo po

to

to

!

!

esku jméno

osady!

—

pouhé jméno, po slovansku pikrojené

cizí vykoukají. A smjí se smjí se vesele; nebo kolem smje se hojnost vcí na n. I zanesl jsem se v duchu do krajin, kdež okénkami tváe eské vykoukají, a bylo mi pojednou, jakobych samý pot a mov oích zole vidl a žádnou veselost. I zaalo

okénko, z

nhož tváe

tváe

—

tyto

m

!

—

:

-^'S 273 a

cosi šimrati

páliti;

S2

pak se mi

z prsou

hlasitý

žalm vyvinul „Z hlubokosti svých tžkostí

Volám k tob, o Pane

!"

Pátelé moji vdí, že zpvák nejsem jsem

ale jako

tenkráte jsem

;

tenkráte

Lablache, jako Bernadotti zpíval,

pravý div dokázal

—

!

Sám

totiž

vozka

mj

biem,

naklonil dlouhé ucho pod širokým klobou-

zarazil

cviení svoje

mn

se ke

obrátil

tiíprameným

zpv mj, pívtiv

kem, a když se dokonil vyšklebiv

s

s

pochvalou:

zuby j-,Tos

a schins Gsangll'^

is

,,Dejž

Bh,

aby se

bil!" vzdechnul jsem,

také

na nebesích

a otesen

silnjším

zalí-

vozu

drkotáním ven vyhlídnuv, spatil jsem, že do Liberce vjíždíme, ili

— sit

venia verho

— do

Rei-

chenbergu

Bylo jen jediného kroku potebí, abych se bohaté prumyslné msto pesvdil, že v lno ili mezi zdi své pijalo. I uinil jsem jej.

m

byl

Vkroil jsem do Ejhle

svtnici

s

!

v prostranné, avšak

uazeným devným

muži povstní tost,

hostince.

pochodící

— bohatí z

vdomí

dosti

neouhledné

stropem sedli tu

soukeníci.

Jakási pánovi-

veliké zámožnosti, a milá

sousedská prostota, jevící se ve tvái a slovech, mi tu kolem vykouzlily, kdyžto obraz onch

as

XIII.

18

—

—

©'

374

vku msta

v stedním

S

'S

íšská ješt na pány

potšením bjio poslouchati hovor o

mácích

muž

veejných, a rokování

i

hrála.

vcech

do-

všech

o

dílech svta.

Já tu neml známé duše, a po cest utrmásedl jsem v kouteku nemluvný, na rozkoši pestávaje, kteráž se mi uchem do srdce vlévala.

cen,

V

právo

kdosi

popisoval

levé jiný Kalkutu a

a Boston, po

Filadelfii

pedhoí

dobré nadje; okolo

nich smáli se dnešní divadelní

he

a za nimi vy-

poítávali cenu vlny a indiga; u prosted svtnice

pak

honili se okolo hillardu,

nad nímž na každém

rohu jednoduchá lampa nevelké

dva

záe

vydávala,

hrái, na jejichž do modra pobarvených

statní

rukou vidti bylo, že jich všedního dne k

nemu —

jinému potebují, nežli k prohánní pti kuliek.

Dnes

ale

mli

I díval

pozorným

;

nedli.

aj

!

a

tvánosti

a jiné

se na to všecko zajisté

jsem ale

— brzo podstaty

okem

vkol mne

vše

nabývati,

vše

jiné

jako

v chumelici motati se a pevraceti zaalo; buto

oi zamhouil a

že jsem umdlen

nad obyej vyvaliv Octnul jsem stech

naší

eské

nemohu,

byla-li

Klatovy,

nebo

—u

se

totiž

vlasti to

videm

—

—

snil,

anebo je

byl.

v jiných eských s jistotou

dokládati

mse

Hora Kutná, áslav, Písek,

Rakovník

s

Táborem a

Pelou

— —

375 s>

Bohdanem, jelikož podoba napoád se mnila, jedinou známku stálou na sob nesouc, že eské jméno mla — nevím zkrátka, kde jsem s

tu

v Liberci jsem na tu

byl, ale

chvíli

nebyl.

A pro-

Nadarmo jsem vkol vše tož tu chtl 1200 soukeník, 500 tkalc a 300 punjinak vyhlíželo.

i

ochái

nadarmo jsem po millionech se

seísti;

do roka probíhajících rukama pilných

ohlížel,

ník; nevidl jsem

ani tu pohodlnost ani

vezdejšího života;

neslyšel jsem

in

m

krásnou povst, jakož

to

dl-

rozkoš

ze všech kon-

všecko v Liberci

zaal jsem se v duchu tázati: Pro to i jinde nenalézám? Pro to i jinde netidim? Clil tuto, v místech eského jmena^ tupjší hlavy myslí a lenivjší ruce se hýbají? Pisám Bh

potkalo,

a

I

to

jsem íci nemohl a nesml, a

tch

bych

i

rozeným

nebo vtipné, pracovité, plém má v nich bytování

míst nepítelem byl;

dobrosrdené své, ale

od

nmuž

proti

v prvíiich

a

mírné

mnoha

asv

na neduh

postonává,

toliko národní osvta, poínající hned

a nejmenších

školách

i

vedoucí až

t tajnou svatyni všeho uméni^ platného léku poskytnouti

mže.

I zarmoutil

jsem se v duchu, a nevím vru,

jakých nelibých obraz

bych v tomto svém zá-

rmutku byl ješt vidl, kdyby vající

vkol

m

tichost a sklepníkova

posléz nastáslova, promlu-

:

—

276

^S

mn

vená ke

host mých nebyla

.,Musím VašnosU libo

jíti

se

spát?

dojíždí.

sv.

—

i

by

poslechl hlasu jeho, on pak

se, nebylo-li

— do Fridlandu jest

vo-

za ti hodiny na místo

opt samoten

— vyjmu-li

Františka, v nábožných

kách pohíženého putujícího

zbuditi,"

— A já

lehounký a

knze ádu

asn

vyptávaje

sedl jsem

I

vytrhla.

zejtra ráno

Liberecký dostavník velmi

nejdéle tu sedícímu,

tentýž,

dostál slibu svému.

zíek

—

ze všech

ze snu a vidní

omlouval

6i

myšlen-

do romantického Haindorfu

a

sedl jsem nevelmi vesel pod ne-

bem rozplakaným. soudruhu

mém

na cest

myslném Kazimírovi.

Pi

z Prahy, po trudo-

louení, an jsme se bo-

lestn jeden druhému z náruí

mu

vypadla, a já

že se

památku

jsem do kapsy pro tobolku,

Sáhl po

ji

vinuli,

nevím

jak

choval jako drahou zástavu,

opt shledáme.

Obsahovala a z rozliných

dopisy

as,

dého Polána ze života

i

rozliných

od

zvláštní

mocn

rukou

poznamenání mla-

se vlnícího. Nejzna-

menitjší byly dopisy dívky, jež se Lidmila podepisovala, a listy v Pánu zesnulého strýce Rešovského.

Psala dívka mezi jiným

„Já

se s

nou mi po

Tebou louím

horoucích

!

tváích,

— Horké hlava

slzy ka-

m

bolí

—

—S 277 ^— dny

nevím, jak

Ach,

mj!

jesti

pekám.

píští

— „miluji

Tebou

Te."

se

T! —

Miluji

Kazimíre

slovíko,

chudé, chladné

to

mj

život

Tebou duše má se poala, Tebou jsem

—a

že živa jsem i

oi

moje,

Tebe

jasn otevely

vidím

i

i

musím

opustiti

Slzeti budeš, vadnouti

že miluješ

dívku

vzdálenou;

na

díví

lásce

jsem!

—

—

nyní povolání mé.

—

to

zvolila.

by

nm,

žeby

se

skládati uvyknul;

Šlechetný

chudá,

cizí

—

uvítal?

palu

mladistvé,

hereka

nadje,

—

prchlé,

oslepující

k Hymenovu

nadíti,

vášn

oltái

by

že

ji

dom

v

sice, jenž

v zá-

lásky, anebo v

zántí

dívku

uvedl

jakovéž

s radostí

Nebyl bys první oblažující

vím;

to

vymohla

smla-li by se dívka

vždy vznešený hrab Rešovský

svém

od

se

dobrodince

jest,

bratrovce

odekl ale

budeš

rozlouení

že

,

— Otcovského

v Tebe

— pouhá

daleko

své nezapomeneš

svtjší, a žehnati

mileného a milujícího

na

budeš

milovati

i

bolesti

této

svého zarmoutiti nesmíš. prosba

živa

bude mysl Tvá, nebo vím,

srdnaté

tak

sama

milence

pro

starší a

povinnosti

mé

se v lásce

cítím,

svou,

v

ale

zíial.

poznala,

— já

z Thaliina

chrámu

však nechci

býti

z onch, které snad pozdji na ochotnost ženichovu

naíkaly.

— Louím

se

s

Tebou,

ale

bude okolo Tebe se vznášeti, lásky mé

uvadne nikdy. Miluj

m,

duše

má

kvt

ne-

jakož milujeme oplakané

!

— v hrobech nikoli

prátely

to

!

nemohu

378

—

a

nesmím

si

peasto

„Plesám

ádky

lístek téhož

drahý!

— to

písma znl takto:

osud lásky své

by

O,

—

!

hlavou

— Se

!

dojde

toto

setníkem

zmny k Tob

veliké lne

staly se;

—

— asy se

Dosaváde Ti tykám, Kazimíre

mj

Kazimíre

statný Polane

a duše

—

!

moje

T

—

!

to

Slyšela jsem plesám

plesala. I

na Tebe, akoli nikdy více!"

jesti

;

k

se-

Tob

uplynuly,

srdce moje dosavad

ale

nevím, jak

i

Kepinským

sestrou doufám že

mé.

nade

zachycoval

rány

pozdravení

Snad

nyní, ji-

ped Tebou

vznášel

se

cherub

tkala jsem se, a jeho

láska,

nikoli

tyto zkropeny. patrno bylo,

velebím

i

a jako ochranný

drahou

—

jiné

mj sli pedstaviti

nešastné dívky provází Tebe

obraz

nochu

v náruí

na

ítaly.

Jiný, pozdjší

i

—

(o>

napsati!'-

Slzami byly že se

<S

ukoní

—

Není

boj to

jeho.

pouhá

hrdost

díví,

o hrdinství

Tvém,

i

opt v pomnní

snad nikdy více nespatím

Nejposlednjší

dopis

starého

—

Rešovského

obsahoval toto: „Poslechni neohlížej

— na

vypil života

toliko

starce

íši

až

sladkostí v ní shledav,

srdce

svého;

nad hrobem na i

dno, nechci,

na mne se stojícího.

Já

více hokostí než

aby se Ti vedlo

!

—^ mn. Pevn

jako

Tvého

života

Tebe nekáráni

uchy

se

štstí ;

na níž jediné

kotvice,

snad ješt

se

— doufáš-li

v

outoišt po pestálých

ochranného

— já

udrží

dn.

já Ti peji jasných, milostných

Lidmilu svou

Vyhledej

aneb našel-lis

lézti;

279 Si—

pospš

ji,

s ní

srdci

jejím

bouích nak churavému

aby Ti požehnání dal."

strýci,

Tu jej nesou — Pohební prvod vlekl se ped námi z malého, nízkého domeku, an jsme do Fridlandu vjíždli. Temn znly rohy k smutnému zpvu, !

hlasitý

ozýval se plá.

akoli

dosti

Fridland

!

—

— Jesti

výstavné

msto

to

tiché

— ten

— mrtvé,

znamenitý

O památném zámku nemluvím, asu nezbylo^ kroky své

likož

mi

toiti

k vysokému vrchu.

tenkráte

nebylo mi volno v tomto nehluném,

I

obyej,

jazyka,

dle

prodeje a koupi

je-

za-

dle

napolovic

cizím

mst.

Obloha se vyjasnila, slunce se roze-

smálo

— do

vozu sedaje, Bohu jsem dkoval, že

jsem se

Z

mohl.

již

ke

jednou

hluboká

krajin

oddechnul

zády

té

jsem

si

pod

obrátiti

šírým

nebem

Hoelice. Poslední ves na dorf.

—V

ní

eském

pomezí jest Ebers-

jsme zastavili u malého mstku.

— Podivný^

to

ernými

dopolou

—

280

^3

6i'

— Zábradlí jeho jest a žlutými — barvou rakouskou — mstek!

—

odpolou pak ernj-mi a bílými prouhami

— omalováno

pruskou

ped ním

;

zdvihují se mýtní klády, tak též na

hované.

U mstku

vylíený

domek,

po

stran

naší

nhož

z

vy-

rozdíl opru-

nevelmi

stojí

vykroil,

dA^nkou v ústech, nevelmi pívtivý

barvou

ním

a za

krátkou

s

lovk

a s ne-

Pak jsme

vlídností

mýto

mu ješt každý

— ti

totiž

dva dobré

na dla vysázeti museli, poplatek

velkou

velmi

g;roše

osobní,

totiž

kterýž

se

vybíral.

ve

skládati

voze

sedící

—

musí z každé

pes meze. Jete! — Brr! opt stojíme, ale za mstkem. Z pkn obíleného a vkusn vystaveného domu vyšel pruský výbrí, dlouhou dýmku v ruce hlavy, ve voze jedoucí

—

nesa a velmi

opt dva

A piv,

vlídn nás

mýto

—

dobré ^roše za hlavu!

takto

octnul

hlavu svou za tyry ^roše vykou-

jsem

v Lutici, nkdejší dávné

— Opt

vítaje.

vlasti

Bylo-liž

se na to

pd

Prusko-Slezské

—

ástce koruny eské, pra-

slovanské. divu,

že

mi

tu

Kollárovo

:

„Stj

noho! posvátná mista jsou, kamkoli kráíš,'-^ na mysl pipadlo? Stál jsem na hrobech

—

národu bratrského, na hrobech dávno

již

ve prach

a popel rozpadlých, o nichž jen smutná píse zní!

—

oh—

281

-S

Seidenberg jest první a

našeho

0(1

mstkem

kralickým

msteko

pohraniní

Ebersdorfu, jak

povdíno,

již

jen

oddleno. Nedávno bylo vy-

opt hezká poadí dom povstala, dosti ouhledné a prostranné námstí psobíc; jenom zde onde ješt hromady zedník mezi neovrhnutými stnami, tu a tam hoelo; z runm a zícenin

tesa

kupy

Piln

ale již

stechách bylo vidti.

na nepobitých

otáeli

se

pracovití

ti

pod božím podzimním slunékem je

i

naše

Slezany

málo kdy dle

(nebo v

Je

se osmluji. i

— že

uvykli

cujících

jako na smsici

tlejších

barev

šedivé

kazajky;

neuvidíme,

aspo a za

aby

epici

dn

tamjších

vtrem O vstné

— na

ady

spíše

kalhoty,

lovka

aneb kabát, aneb

sob neml,

na

barvy

sváteních hemží a

modrá

osadách

na

husté

sv-

spodky, na

kožené, plátné

jako

Cech

hledti na tídu pra-

rozliných,

tmavomodré

již

piinlivých

za slezskými hranicemi

aneb

tu

Slezâny

pro píchozího z

podivné podívání na ty modré

dlník! Doma jsme

tedy

podivn jmenovati

tak

vru

že obratné

Lužianech

Lužici o

barvy ale

modrouškové Avšak prosím

odpuštní,

zmínka se stává) oblíbené

jich

za

slovozpytce

—

!

se

poli

to

po

chomáe

se pohybující charpy. silnicích

pruských

z Vratislavi

do

—

a mezi

Berlína

—

nimi o po-

asto

mnoho

—

—

883

<3

jsem

dobrého

slýchal,

o)'

nejednou

i

oit

tom

o

pesvdil; také ona ze Seidenberku do Hobžela ped námi jako vymená rovina, jako pkným kamenem vydláždný a pak ohrose

elic

mným

železným válcem urovnaný, uhlazený pruh,

jejž po pravici

utlueného

a z obou stran

Jelo

Na tosti

pkn

pro

ped

námi osa-

dosti

již

tým

tmavozelené

si

dobe

hov

z

Ale

as

vyto

dávnjších,

v krytém voze, obrátil

svta zevnitního a sám

od

vy-

stevíce

námi Krkonoše se modraly.

a protož pohodln

oí

v dálce

1304 Paížské

„Landskrone^^

vše znal jsem

s

stezka

se daící stromoadí vroubí.

toliko

kuželovitá,

pínala, a za

i

levé

se to jako po stole!

soká hora

jsem

po

podívanou okolí nejbližší málo rozmani-

poskytovalo;

mlá,

drobn pší

hojné hromádky žulového,

kameniska,

s

nejnovjšími píhodami v duchu jsem se

sebou obíral.

Jakési tajné soucitnosti kouzlo kázalo mi na-

poád myšlenky mé na Kazimíra

íditi

;

nemohl

i

jsem obraz jeho z mysli vypuditi, a co jsem byl

v mladíkovu tobolku nahlédnul, celá jeho podoba vidli.

i

Zpomnl

vých Varech však

také

neuvadly

bytost,

osudové ješt zajímavjšími býti se mi

:

jsem

„Já

dívku

t

si

na

na slova jeho v Karlo-

vky

miluji!"

na tvái jeho

—a

miluji, vlasti

má —

poznal jsem,

rže pouhým

že

utrpením

;!

—es 283 s>— otinu

jinocha

nýbrž

ztrativšího,

ne-

strastmi

i

šastné lásky zlvoušeného hrdiny. jsem

I litoval

jsem se

to

srdce polské

— abych

—

avšak mrzel

nepozorn, tak vášniv,

také, že se tak

jakož miluji

ekl — nehodné zadalo. Milenkou Já zajisté miluji stav herecký, všecko, co v život umlecký zasahá

prost jsem

blbých

tak

hereka!

jeho

vad

zakrnlý

lid

pomeny;

m

—

i

pedsudk,

šilhává na

s

jakovýmiž dosa-

miláky

Thálie a Mel-

vážím a ctím herce a hereky, dokud

sami, vlastní

osobností,

k pocitu jinému ne-

pohnou: avšak pedce vždy smáti nebo mrzeti se

musím, kdykoli zahlídnu okolo nalíené divadelní

onm

vždy

to

motýlka

ržinky

vc

kidélkám

sad

z cizích

se tepetati.

Je

trochu nebezpená,

aspo hodn lechtivá, akoliv ubohé ržinky samy za to nemohou. Avšak sml-li jsem Lidmihi postaviti v jednu adu s obyejnými herekami? Xejevil-li se z dopis jejích duch dívky neobyejné? Tolik vrou-

nebo

—

cnosti

S

a

pede

i

tolik

studené

odhodlanosti

krvácejícím srdcem, tesoucí se, v duchu

šlechetným milencem

bez

nejmenšího

prchati vidím;

znamení

z mladého srdce. Postava se

pede mnou;

dve oi

dívka

bolesti její

rve

ji

ped

mroucí, ale šíp

lásky

jako živá vznášela

vysokorostlá,

v nábožné

k nebi obrácené, kížem na prsou pe-

— —

384

'S

ložené ruce, ubledlé tváe obrazil

brení jsme

jeli

Z

kamení.

oS'

— tak jsem v duchu vy-

Lidmilu.

si

Silné

snní;

;

a bohatých

dlažb

tvrdé

obou stran

hrozn

m

probudilo

kol

po

okolo

domy plné zeleného réví dveí a oken nás vítaly

domy kynuly krásné zahrady.

za

dlo

se mi

Rozkošné

vi-

pedmstí Hoelické, jakož vbec

ve-

krásnému sadu se podobá,

okolí jedinému,

škeré

z hlubokého

z okrouhlého

eka „Mâ" tiché vlny valí. Na levém behu, od paty dosti

jímžto

vysoko se

pnoucího návrší až k temenu jeho vyvstávají a hro-

madí se Hoelice. Vjezd do

píkrý

jest,

nežli se

vz

msta

jako

tedy

k srdci

ponkud tch vý-

stavných budov na temeno vrchu dokolotá, i

mst oí padne. V Cechách obyejn bled zeleno, vbec jen svtlou barvou

dom — cizinci na

žluto,

kdež

slezských — strakatina

hned podivný ráz do

stavení obarviti dáváme;

tady

dm

tmavomodrý

temnrudého, tmavozelený vedle temnžlu-

vedle tého

stojí,

ímž

pohled

msta

dostává

podoby

starožitné mosaiky.

Dobrý akoli

hostinec nalézá se

cizinec

rád

„u

zlaté koruny'^,

každou slezskou hospodu za

dobrou vyhlásí, jelikož

jej

všude

—a

si

v chudé

pšky nebo komo pijde — pívtivé tváe vítají. O vlídné úslužnosti zdej-

nebo skvlé postav,

—^ 285 — oi-

sích

eledín

nejsprostších

i

nám

ee

neuzdá

ani

cházkách

ddinách

po

v krajinách

našich

alespo na svých

já

;

eských,

a

pro-

zvlášt

to

v mstech menších, ani jediného eledína nenašel,

by

kterýž

I

slyšeti bylo, an

se vyptávaje,

mal

sie

slezských

vedle

se

sml.

postaviti

piznávám

jsem v

hostinci

odpovd

za

soudruh

svých

mi

nemilo

že

se,

slezském po

Îch werde

obdržel:

— Haus-

den Hausknecht schicken!'^

knecht!

— Kdož

obnáší?

—

neví,

co

strachoval

I

nem

rázné slovo u nás

to

jsem

se

nemluvného,

neohybného, nejapného, jen jako na kvap z ohrady

vylomeného

lesní

psaní a tení jen

kolu, jenž o

jako v báchorkách o ,,zakleném kopci" slýchával:

avšak

ejhle

ve škole a

ptej

íu

I

na

ptej,

k odjezdu stál

byl

njaké

—

žádej okolí

— se

eledín

dle býti

bodré

slovíko

píležitosti

prohodil,

potebí

—

že

mi

již

ta

všecek modrý, jakoby rovnýma no-

hama barvíi otisk

i

pede mne,

staví

co

mluvný,

a

rád zajisté poví a vyplní.

Sotva jsem

vozka

žádej

msta

dom,

své známosti

mže,

chlapíek

obroušený se

zdvoilý

istý,

se

z kotle byl vyskoil.

dobromyslnosti,

stran platu smlouvati

zaal

:

Tvá

jeho byla

ním

a

když jsem

tu

on s neslýchanou

s

po Cechách vozatajskou výmluvností všech devt mil

a všecka

mýta

vypoítal,

lehkost

vozíku

— —

386

^S

svého

kon

rychlost

popsal,

S^-

Tak

u nás po dostavníku, v Slezsku

jako

mi

vychválil, a že

nikdo levnji neposlouží se dokládal.

lacino,

ovšem ce-

pomr

tamj-

stovati se nedá,

le

šího života nikde

jsem pepjatého platu neshledal.

neráili

,,Ale

vedle všech

snad

jste

s

poštou

pijeti?"

vozka posléze.

tázal se

„Pijel."

„Ach, tedy musím

nemžeme. Je

dnes z Hoelic vyjeti

dn s

porucíno,

že již

tisíckráte litovati,

pány pocestné, kteí

nám ouebyli pijeli

královskou poštou, nevezti po privátní píležitosti

díve

dále,

„Já saskou.

tu

nehodu, musejí,

z Fridlandu

pijel

s

poštou

cí-

^'

Vozka mají

než až za 24 hodin."

však

ramenama.

pokril

— „Zdejší

pošty

my pak a páni cestovatelé že aspo pes noc na míst zdržeti nech s jakoukoli poštou pijeli. Mimo

musíme

výhodu,

si,

jedeme, všude

kdykoli

^^Posíschein'^ vyplatit.

Na

to

tak

tu

se to

nazvaný

všecko u vás, milý

pane, vozka pozor dáti nemusí."

Co bylo poíti?

— Spolehnouti

na vli

a odevzdati se do rukou kuchaky, zvoucí

boží,

práv

k obdu. Šel jsem tedy.

tom

užil --

— Co

kdož mohl na

a mnoho-li jsem pi to

pomysliti ?

K

pózo-

—^ rování

a

obda,

pruského

popsání

asto ješt

287 (o>^ jsem,

myslil

snad

ale nikdy

píležitost se nahodí;

krom

více k užití rozkoše, jakové mi tento první jídla

poskytoval.

štin,

jakovéž

a

Byla

nkdy

opt

dna

a

z nich,

mj

a sluch

sice

zmizí.

!

nebo

paní

vraní

lovkem

jakž

jí

a

nebo

byla do-

oko

nyjící

Mne více erný, jiskrný zrak a hadobe

tšívá,

vlas

mého

srdce

i

by rusé vlásky a modré,

sáhla, jenž

byl miloval.

zrak

druhá, služka

spolenice, téhož vítzství nad

živosti,

— Vlastn jevelitelka,

mé

stezkách hlavy

akoliv by také

;

osamlých

tak zaujala, že se jimi jako po dvou

neviditelných

zmocnila

bohužel

ale,

k útše

cestovník semotam se vy-

melancholických

skytují,

spolenost dvou žen-

to

jakoby

plným

nžná sleinka

ta

— živým

rusovlasá Betti íkala

Sedli jsme u jednoho žvatlaly ženštiny spolu

dívkám

slušící

takových byla

stolu.

—

obrazem.

— Na

zaátku

dialektem Berlínským, že

jsem co dlati ml, abych desáté slovo pochytil; posléze

dostali

ale

nminou roztomilá

dívka

naše, jakž

lou

Evropu

úst jejích

!

práv

se toiti okolo

Z

jsme

spolené

do

—

Jaká

to

a

všickni

s ní

tri

jakž

istou

— Jakáž

žáby vka

!

píležitost sebou pinesla,

cestování.

byl

se

rozprávky.

—

e to

zaala

Dívka znala skoro ce-

umla

bych Paíž za

o

tom

dv

povídati!

hodiny lépe

—

:

—^

288

seznal, nežli z nejnovjších

a

jedinou byl bych

ji

de

Paiížan

k pouhé

mi

se

s

obrázk

Bonstellových,

nejrádji za svého ^^Guide

Ona

vyvolil.

Paris'''-

život

6^

mnohotvárný

popisovala

takovým rozmarem a vtipem, že k smíchu

a

veselosti

zrozenou

býti vidla.

Najednou,

na

ulici

nejživjším hovorem, blízko

mezi

Na mou vru!

zaznla.

flétna

Naše národní píse

jsem sluchu uvil.

„Zežulika kuká na buku v

líbezn

Dosti

a toužebn,

—

žalostn

pak výrazem opakoval

obzvláštním

s

byla:

lesy."

zvuky

se

linuly

sotva

to

flétnista

„Ozvi

žasnul

I

když jsem u

se,

panenko, ozvi

jsem,

a

to?"

zvolal

jak

na

se

zdálo,

námstí ped

v rukou

V byly

moje

žasnutí

jsem

k oknu piskoiv, muže a,

kde jsi!"

—

zrstalo,

spatil, že byla moje veselá spolenice

stolu náhle umlkla, a že

,,Co

se,

ji

krev tváe

v duchu,

letitého,

nápojem hostincem

polila.

a

—

rychle

chatrn odného

ponkud pomateného státi

jsem

uvidl,

držícího flétnu.

tom

její

i

sleinka pistoupila k oknu. Zbledlé

tváe,

oko

navlhlé a prsa

mocn

se

Avšak sotva byla k oknu pistoupila, již rychle opt se odvrátivši, šátkem si tvá zahalila a ze dveí vybhla. Služka za ní. vlnila.

— ~es 289 za

Asi

minutu

S)'

vyšel

a pibrav se k podivnému

— Také gensdarm — etník blizku. — Kdo byl divný staec

stál

fletista ?

byla

uvedl.

I

Ani

dívce,

o

to

mrzutá

Ven tedy

jsem nemohl.

msto

vc

jej

na

již

V hostinci

do slenina pokoje

jej

ani o starci

domu

do

uvedl.

ho nikdo neznal, a eledín

eledín,

z hostince

flétnistovi,

— velmi

mrzutá!

—

zvdti abych aspo

slova

jistého

z hostince,

a pamtnosti jeho ohledal!

Hoelice

(Góriitz)

po levém

behu Nisy

vrchu se

rozkládá,

— jak jsem z

—

dílu

na hbetu

jsouc

obklopena

vtšího

kolkolem

podotknul

již

rozkošnými sady, tvoícími takto z nejbližšího

v-

Msto

jest

kolí

jako jedinou, rozmanitou zahradu.

výstavné,

poítá

asi

1200

dom

klade se za

a

hlavní Pruského markrabství Hoejší Lužice, ja-

kož

za

i

od

;

kraji

Hoeli ckém Pruského

Má tyry pedmstí

Slezska.

nami

v

krajské

as

opatené osmi bra-

dávných ohrazeno

je zdmi, bašta-

mi a píkopy, a zavírá se na patero bran.

era

300

as

svítilen

Z ve-

po ulicích a námstích

stateného svtla poskytuje. Poítá se

tu

do-

11.000

obyvatel víry evangelické, mezi nimiž 300 katolík

;

židm

toHko

na

as

v

mst

meškati se

dovoluje.

Hoelice mají gusteum, nkolik XIII.

pkné gymnasium, eené Audobroinných ústav, a 19

dobré

—

—^ dílny na sukno, plátno asi

sedmý

Zdejší

1433

chrám

hlavní

nm

Petra

sv.

a

na skalin vystavený,

né; tvero mi v

Mezi emeslníky

kži.

i

samých soukeník se nachází.

díl

— 79

S>—

290

a když jsem byl

líbily,

rostlin,

jakož

starožitností prohlídnul, ježto zdejší

nauk

v radním

roku

jest dílo výte-

sloupem, hlavní oltá a varhany se

velmi

vnu a sbírky živoich, lenosti

Pavla,

—

dom

náleží —

pou k hoiimu

na

a

se podíval

:

i

kniho-

vzácných

i

Lužické spoknihovnu

velkou

dal jsem se také na

hrobu, nacházejícímu se za Mi-

kolášskou branou, na pahorku, u kostelíka svatého byl

dal roku

1489 vedle vzoru boziho hrobu

Jerusalemského vystavti,

tomkm

na

památku

—

k vykonání

a

zstavil takto po-

mnohé století krásnou jména svého nábožným duším vítaného místa

a

modliteb.

První moje otázka, když jsem

koruny"

Hoelický,

Jií Emerich, purkmistr

krize. jej

vstoupil, byla

:

„Co dlá

„Ta dosavad se starým znla odpovd.

opt cizí

do „zlaté

sleinka?"

flétnistou

ve svém

pokoji hovoí,"

U

všech

flétnista?

kej

!

aspo

kdož pak je ten zpropadený

— Zatrolená sleinka! — Avšak

U veee

bezpochyby ješt oba, aneb jist

dívku spanilou uvidím

pnosti své k

jen po-

—a

pak budu scho-

vyzvdání a vyšetování

zkoušeti.

— —^ S

S?-

nadjí na utšený veer

tou

vykázaného

do

291

mne

pro

schodí. Hlasitá, živá

bral

jsem se tedy v prvním

pokoje

rozprávka uvítala

Znla

kroil pes práh.

—

m,

po-

an jsem

z vedlejšího pokoje, kte-

peeském,

rýž oddlen byl od mého pouhými dvemi, a

m,

kvapila

a

že jsem

vedena

že

v

v jazyku

byla

hlásek své spolenice od

ní

obda

poznal.

Zdálo hlasitých

dívka u velikém pohnutí mluví,

se, že

slov se neostýchajíc, jakoby jim tu ni-

kdo rozumti nemohl.

„Uinila jsem, slyšel

jsem

cokoliv dcera uiniti

mluviti

ji

vášní a pepjatých

—

,,ale

žádostí

za

hiku

nedám

mže" pošetilých

se považovati,

aniž jméno své vlastním otcem káleti."

„A

jest

se

tázal

jí

to

na

otce

vcech

nechávati

to

to

úcta

dtinská?''

mužský, ponkud chra-

—

upímného dítte sama ve všech všudy

srdce

—a

se kochati?"

..Mlte dívka

hlas

„Jest

plivý a sípavý.

v bíd

láska, jest to

—

,,a

mi

o

bíd své"

nemyslete, že

—

ráda

odpovídala

e

o

vaší

zase

vin

poslouchám. Více pro vás uiniti nemohu! Co jste

cy pro

mn mne

dal,

a

co já

vám

splatila,

co

uinil, a co já pro vás obtovala

jste

vy

— o tom

žádného mezi náma poítání nebude; já se sama za vaši vnou dlužnici uznávám. Mnoho-li však

—

S93 ^^

'S

neho

práva máte, ješt

nech svdomí vaše

to

— mne

ode

požadovati,

rozhodne."

—

bdoval muž, ale Jsem v nouzi postaven" pi vší jeho plactivosti zdálo se mi, jakoby mu tžký jazyk pi každém slov na dásni se lepil ,,

a váznul

—

dla,

zbaven, a ty

O

pití

domova, píbytku, šatstva, jí-

^,jsem

Lidmilo, Lidmilo

— Bh hnv

;jNepokoušejte

sesype

I"

zakikla

jsem p:o

co

nž

vy

vás

jej

a

?

—

se na vás ne-

„Bh vný

— on

vidl,

seetl slzy, na

on slyšel prosby,

ji-

mysl vaši pohnouti usilovala; za otce svého pokládám,

že vás jen jak možno ctím

a

peji, než abych šediny vaše

V

odháníš

netrestej!"

dívka.

jste ohledu nebral;

že vás dosavad

ví,

t

boží,

vytrpla

miž jsem nadarmo

on

m nelaskav

tom petrhlo

jiného

nic

hlasité stkáni

ne-

si

mohla. '^

líbati

dívinu

— Pode

e—

mnou chvla se kolena; s tlukoucím srdcem ekal jsem na další, tak podivnou rozprávku. Mužský dal se do hrubého smíchu. ubohá plakala.

„Líbati, nelíbati"

mého každé si ti

teplá

slovo jako

ústa,

a

—

••

ped

Vtom

me

jako jsem

víc vynese, než

rozum, Lidmilo iko

— jektal

—

líbání

když

—

vždycky

ti

mé

m

pitom, že

projelo.

slezlé

m

sa-

..Líbej

ty

radíval, to

hlavy.

Mj

u sebe podržíš, Lidu-

jsem zaslechl v pokoji dvée

otvírati,

hostincem zaznla poštovská trubka.

—^ 393 S5~ „Vz „Podej

mi

na cestu

s

Ném-

promluvila vedle

rusovlasá Betti.

to

„Bh

slena.

máme!"

tu již

kyka; byla

klobouk

odpovdla

pláš!"

a

vámi, a milost jeho

kdebychom

pivediž,

konen

vás

radostn

se

se-

tkali,"'

doložila ješt

k osob mužské; nato okolo

mých

dveí lehké

ženské

piskoil

—

k oknu

dv

spatil jsem

ského vozu

ženštiny vstupovati do poštov-

ped

byly spolenice

hostincem ekajícího,

Be

obda

moje od

na utšený veer!

koár za

dm

Z

pokoje

Mne

se

Sotva

— Ty

tam

tam nadje dokud

nimi,

potom jsem

aspo ješt jednou na

— nebo

práv

vedlejšího

vycházel, v plné

dv

byly jako

se

sedly.

hrsti

—

také

poítaje

starý

peníze.

oko jeho jenom na stíbe podivn k smíchu se píila.

ani nevšimnul;

si

dlelo,

ta

neuhnul;

všecka místa podíval, kdežto milostenky vznášely

—

hledl jsem za

I

nárožní

z pokoje vyšel, abych

flétnista

okamženích

v nkolika

a

— já

bžely

kroky

a ústa se

jeho

schod

holce

sešed,

služebné

aby mu rosolky pinesla, já pak v

skuten

muže

milostenka vedle

poznal,

mne v

s

nímžto

nm

velel,

dle hlasu

zmizelá

nyní

pokoji jako s otcem byla

rozprávku vedla.

Služka na pinesla, a

to

hodnou sklenku výborné kmínovky

flétnista

ji

do

sebe

lil.

jakoby se

lé-

!

~C9 394 ml, všech

kem

síliti

jícím

— jako Veer To

ve Svidnickém divadle.

skok

je

cest dokázal, dní bylo

valo

by

pes

a skok

nco

zajisté

až do Svidnického

nco

byl

znamenitého

na

krajinu zdálky dvou

velmi znamenitého bý-

musím však tenáe poctiv ubezpeiti, že

:

lovk

jsem jako i

— z Hoielice

Rád bych

divadla!

pozemských zbavu-

strastí

vodou všehojivé Lethy

beze

ztrávil;

za

—a

vší znamenitosti

skoku — celou

všeho

silnici

bez

tudíž

cestu po dobré

tu

než

ale zajisté více uvidl,

to

bych snad byl v skoku dokázati mohl.

Pvabností a rozmanitostí krajina

se

od

honositi

nemže,

se

Javoru k Svidnici

na Kladské pohoí.

poli

bží

,

—

Silnice z

brzo úrodnými, brzo však

zídka

kde

i

,

za

kolem

po

blízkých

Zdálo mi tlavci

se,

ve

vesnicích

špak

i

jakoby

a

Slezku

vlastn

jiných

menších

celá

ta

zatáeje podívání

dílu rovinou,

to

teprva

Pknou

mladým

dlá

výjimku

mezi

nímžto

m

obveselovala, létajících

rolích tito

pvabné

vtšího

Boleslavcem,

zvlášt celá hejna

—

písitými a kamenitými

stromovím obsazena jsoucí.

stromoadí

ovšem

vyjmu-li

jako

pernatí,

u

nás

vrabci.

ochoiví žva-

domovem

byli,

a po

místech spatil jsem

—^

295 S>~-

nejednou na vysokých topolích hnízda z prkýnek

zdomácnlé

sbitá pro tyto

ápm

nkdy

jakož u nás

hosti,

dláme.

Píchozímu

císaských zemí

z

neobycejno

jest

a milo pohlednouti na pruské mejtní domy, obydlí to

Vkusn pohodln

královských výbrí.

nov

dílem

vz

vystavené

ped

vozka rád

i

ped

nežli

vždy zdvoilý dstojník,

— V Slezku

trubkou

volují,

ledacos o

asu

mezi tím z obou

znamenané

povtí

aspo radší^ ošumlá najatá pocestného vysloužilý

dýmky

když

s

dvou-

okolnosti

do-

a o cestách prohodí, až

peje.

odjetí

dom

mýtním

itelnou literou za-

tabule, kdežto

shledá zákony,

Pocestnému

okem pebhnouti zavšené

zbývá, bystrým

dveí na

stran

devné

velké

zabafna,

šastné

posléze

i

si

že se

—

mýt

a jen chvilkami z

vítá,

vtším

dílem

na

vtším

úedník,

loketní

pak

nimi zastaví

chatrnou boudou, z níž

kazajka vylézá.

a

silnice,

i

vedle

stojí

týkající

se

mýtních

poplatk.

Pl

dne

(Bunzlau)

,

Bobry velmi

strakaté, ,

drát, na

zadlaném

leží

na

krajské

4200 obyvatel. Msto

se

lampami

za Hoelicí

cesty

msto

a osvcuje

visícími

nmžto i

spustit

se

u

prosted

se

po

i

obou

Boleslatec

pravém

behu

je isté,

akoli

asu veerního ulice

na

stranách u

vytáhnouti mohou.

silném

dom

— Z ohledu

—

—S 396 emesel

prmyslu

a

se až do Ruska.

slavce posílají

ukazuje

Joppichovi

vysoký a osm

ctvrta

lokte

ítající.

— Na

vysoký

dílo

Jakož památka

se tu

i

pl

hrnec

v objemu

loket

po-

40 stevíc 600 ceut tžký, ze slévárny Berlínské. Roku 1819 námstí

krásný,

stojí

železný,

obelisk

znamenité

se zvlášt po-

tší

z dobré

hrncíství, a hlinné nádoby z Bole-

vsti zdejší

po mistru

o^-

asi

postaven tu na královské outraty na památku ru-

ského polního

maršálka

Katusova

Smolenského^

zemelého zde dne 28. dubna 1813 pi vítzném stíhání Francouz. Znamenitý je zdejší dm sirotí, jediný

ve

Slezsku,

akoliv

poátek jeho skrovný byl, roku 1755 zednickým mistrem Bohumírem Lahnem.

uinný Pkný

rozsáhlosti

té

seminá.

tu též uitelský

Pl nau),

dne za Boleslavcem

mezi

fJauer),

obma

pak Lehnice

Hájnov, Lehnice, Javor oko slzou napluje sná jména

v jakou se

Hdjnov (Hai-

leží

opt pl dne za Hájnovem

a

— líbezné

jste

zmnily?

píse

to

se mi tese, píši.

Krá-

zvuky uchu slovanskému truchlivou,

—

píse pohební

již

od

nevdl, že jste vné otc Slovanv, jichžto vnu-

Nikdo

hrobkách

kové dávno

Javor

Vyslovil jsem vás, ale kolkolem ni-

kdo neznal vás. písmo na

— ruka

an tato jména

se,

leží

(Lieg-nitz).

kmene pravorodého odpadly.

— ~i3 297 Až dosavad

S>

známky

jsem ješt ani

nebyl

jediné nalezl, že kraje projíždím, kde jednou ná-

slovanský

rod

ml. Avšak abych se

svá

sídla

— Tamto

nemýlil!

nad vraty tabule

mn

sem: ,^Síeinhrefscham", a telegrafem z

do

kamenné

—

chodili.

nápi-

s

visí

se býti vidí jako

onch

vk,

krmy

snad na medovinu a na pivo staí

Poctiví

když

Lužicané ješt

tu

Slezané

by

jakž

!

se

vám podivením asi vousy kroutily, kdybyste nyní z tisíceletých hrob vstanouce, rod cele odcizený po kamenných dlažbách

honiti

se spatili, kdežto

vy

první

své

jste háje vysekavše,

vli?

—

Vy

stechy

sta-

obyvatel nynjších,

byste nepoznali

tak jakoby oni nepoznali vás.

V po

nechali, putovali,

ptali,

kouce:

„Tuto poprvé sekera

a jemné,

milovali vzdlávati

více

i

kých plod z skyních se

Herren

se

ní

to

pilní

otc na-

duše veselé

lidé,

zemi a slad-

vyvozovati, nežli po lesích a je-

toulati

a

líhati

na medvdí kži

von Hainau kennen

— Ilájnov

jest

3000 obyvatel,

týdenním

státi

aby zdailí potomci místa mli, kamž by

Byli

mehr.

nadarmo

kterýž jste byli na památku

šich se ozvala!

Die

te

nynjším Hájnov byste se

paezu

píjemné s

rozhlášeným

velikou trhem.

král.

I"

—

euch

7iichf

krajské

msto

dílnou

— Zde

na

sukno,

onde strmí

ješt kolem msta hradby, a ukazovali mi v nich

— ~?S 298 zazdnou branku,

šanm sta

S>-

eši

jakže roku 1488 u Hájnova

an se tu

byli

r.

Vypravovalo se mi však

zmocnili.

se

m-

pi stínání 1428 Husité

z nížto prý se

hlavy koulely, když

táborem

položili,

mtaké,

porážku utrpli,

pišedše vévodovi

Satanskému na pomoc. Lehnice, hlava Lehnického knížectví, leží na

pkné sady

rovin, kolem

rozkošnými

obklopena jest

poítá v domech

a

ouhledných

velmi

as

11.000 obyvatel. Královské vojenské ízení, kraj-

ský ouad, pošta, magistrát nacházejí se v staakademie pak svým

veních velikých, královská

krásným prelím

tolik

druhdy as na dvacet stojí

mstská

zaujímá, co

prostranství

dom

zbrojnice, a

Za

stailo.

podívání

dom

v kupeckém

vy-

staveno jest hezké divadlo.

V tón

život veejném

mst

vtších,

panstva,

ouedník

kvetoucí

prmysl ve

a rozliný jiný

i

pospolitém panuje zde

ehož ovšem

hojnost bydlícího

a vojska, jakož

dosti

i

mnohé

zboží hedbávném a

znamenitý obchod vedle vý-

nosných emesel dostatenou píinou

Za

Lehnicí

školy,

vlnném

jest.

nepatrný, ale když se rozvodní,

škodný potok nalezneš.

Je

to

„Kaizbach!^'

—

Kdož ho z oné veliké krvavé drámy nezná, jižto r. 1813 Francouzové pod správou Macdonalda a Prusové pod Bliicherem provozovali ? Bylt

—

—

—

299

<S

to

den

parny

— dne

tzný Bliicher elo zaháté,

msíce srpna

26.

vtisknul

a

co

S>

vnec

si

—

ale ví-

„z Wahlstattu^^

kníže

na

husíolistý

pod

lavrem spoinul! Wahlstatt

asi

Má

za Lehnicí nalezneš.

míli

350 obyvatel. Poátek svj odvádí od povstné bitvy s Tatary,

Lehnické

jsou byli u Olomouce

eni, dne

9.

ježto

kde

totiž,

Jaroslava zni-

nmecké

dubna 1241 vojsko

Na onom míst

nežli

di^íve

tu,

echa

od

tlo v

porazili.

padlého

boji

a statného knížete Jindicha Nábožného nalezeno, dala matka jeho, sv. Hedvika, kostelíek postaviti,

u

nhož

pozdji

vy-

píbytky své

z okolí

lid

i

stavl.

Javor

uených,

—

knížectví téhož i

ptal

i

pro

se

jsem

se tam

krajské

jich

uených msto a

neuení neumli mi katolického.

stavení

ouadu

veejných,

— abych

zvlášt vyniká.

odpovd!

dáti

to

V mst

—

mezi dle

Ouad

nachází

Javor po-

nimiž

knížecího

kdežto dvojí

se ti

hrdelní

uinna

sta

díl

vy-

as

40

se

dm

krajského

našeho ízeni nazval

umístn

valém kláštee Františkánském, hradu

hlava

jména Jauer nyní jmenuje, a uení

ítá as 5500 obyvatel, mezi nimiž pátý znání

a ne-

jest

vzných

1747 káznice,

nalézá,

tídy oddlených; jedni

v bý-

z nkdejšího

a

r.

jest

—

totiž

i

dle šatu do

napolo

ern

—

— a napolo šediv

r.

— druzí

1367 založen;

šediv se

cele

pkné

katolický chrám,

Zdejší již

300 Q'

'S

šatí.

—

stavení,

g-oticke'

z jiných dvou kostel

ud-

lány jsou sklady na zboží.

K výrobkm pede

vším

prmyslu náležejí rukaviky a

Javorského

pentle,

—

punochy,

jitrnice. Javorské jitrnice tší se

povsti a daleko široko se milý

poutnice,

zemi se byla urodí.

k

zasílají;

samá

i

až

posléze

všemi

msto

již

v Javr,

— (Bh

hokosti!

—Ale

dosahují.

Javor

nejkrásnji

a

jižto jste

promnno

až

—

— Ach,

:

eské

pomezí

shledal jsem

— pi

brých, jednou

Mámef i

všeliké

dvakrát

píležitosti

— dobrou

pjku.

se rád dobré

Slezka zajede!

této ce-

opt od Javoru

v každém míst

rosolku a knihovny na

Kdoby

té

jako náhradu všeho pelyku, jehož

od Hoelice až k Javoru, a

na

okusil

mezi

pektívali!)

jest.

jsem ze slovozpytného pozorování na celé

st

obilí,

stálo a Jarina se nazývalo,

vás pomiluj,

v mnohokoucí Jauer

po

hodn

se scházívá.

Djiny Javorské až k roku 1000 Tehdáž prý

na

je zdejší sobotní trh

Cech

síla

býti,

neouroda

jifrniek se pede

roztáhla,

— Znamenitý

nmuž

mžeš

i

že v tamjších hostincích

ujištn,

nezahyneš, a kdyby

hlady

zvlášt z dobré

rosolky napil,

sice v

a

si

do

Cechách také do-

pepalovaných

a petá-

— —^ ených

nápoj:

301 Q^

vždy

jen jako pochoutkou

ale

a posilou jednotlivc zstávají, a kde

u skleniek koaleních

lid

..sarno-

vlastn „bramborová" anebo zkažená

ili

žitná^^

náš

se

pouhá

scházívá,

..hoká"

se

rosolky.

Není

V

prodává.

krmy, kdeby na

81ezku

pije

venkovského

tam

se množství

hostince,

polici veliké lahvice

s

není

kmínovou,

pomeranovou a puškvorcovou píchozího neuvíV mstech pak se ouhledné krámce nalé-

taly.

kdežto

zají,

lahvic

ady soudek

celé

..Doppelte

pkná

—

^Goldwasser"

Liebe^',

a kdežto se

a

tída

etn

lidí

byli

dv

asi

již

na

My

Svidnici

blízkou

ukázal, nebylo pro temný závoj nic nežli

obmezenou hromadu této,

ze strany

kovina, a mezi táhl

šedý

se

kdežto

po

vidti.

od

Javoru,

ní,

jakož

dým,

delším

i

1

pyšní,

— jsme

samým pískem

hodiny zvolna

koí

a když

ku p.

se

scházívá.

Sklánlo se k veeru mlhavému.

jeli,

barevných

— jako

asto nápisy

podivnými

s

biem

neurit

Kolem

staré pevnosti

táhne

se dosti silná

opodál na strnišatech

míhaly

polním

se

ohn

v táboru,

cviení vojsko

odpo-

ívalo. Zevnjší hlavní náspy a hradby Svidnické

byly jsou

roku

1807 od Francouz rozkotány,

nám bylo upevnním

nyní

tedy jen

vyptávali.

jeti,

Po

a ve

brán

pozstalým se

ulicích bylo již tma,

nás

vnitním

písn

ne-

a nemaje tedy,

!

— krom kam

'S

6i~

302

u prosted

lampy

visící

nesly, kolem žádné vyhlídky, byl

se

vz

u hostince,

na námstí, zrovna mi

nárožního

svtlo

jsem

to

domu

do-

když

rád,

v levo

vozka

proti radnici zastavil, a

sliboval, že tu dobré obsloužení naleznu.

Dolejší

dlouhém

jsem

svtnice

byla

hostinská

dosti

pro-

hezky uspoádaná, hezky zavlažená. Po

stranná,

sezení

se

oudy

si

protáhna,

zachvl a rychle

hnal.

Nejprvnjší

bylo

divadelní

ke

i

radostí íkaje

krytému

mé oko na Známá navésti. ale,

co

nm

stolu

zastihlo,

mnohých

po

krajinách pruských herecká spolenost Fallerina

byla sem

práv k nkolika pedstavením na

divadle

Nestroyovu

frašku

mstském

pijela a dnes

již

Erde u. erster Stokk^' provozovala. Já tedy honem skleniku dobré rosolky na zahání do tla vyklopil eledín mi ponkud

jjZu ebener

kabát oistil a pak

Vdl tím;

jsem

sice,

byl jsem

m

že ale

—

ochotn k divadlu celé provození

již

dovedl.

nespa-

na ceduli mezi herci jméno

dávno nevídaného pítele

P

.

.

.

a etl

—a

to

první píina, že jsem do divadla pospíchal;

byla dru-

há pak píina byla zvdavost moje, jak asi tu frašku péra Vídeského, plnou života lokálního, ústa pruská vyvedou ?

Kus

nebyl

dle

A hle

okolností

!

dobe jsem

pimen

se bavil

zjinaen

—

páni Prusové chtli se dialektem rakouským blý-

-^S 303 ^ poád

akati,

tak

He

by

mají, a

pi

té

mosaice zdržeti

z toho

patí, co

si

ze všeho

na jádru, na hlavní myšlénce

i

frašky té byli zalíbení nacházeli, nemohli se k

mu pedce

skoepinu

pro nechutnou

se

pitom nejlépe Janovi,

Damian

smíchu a potlesku

v Berlínském

ztržil,

náeí

dostati

jelikož

— tady

obratný, mrštný

— jen

Vídeskému práv naopak

chlapík,

Z

ale

cele

n-

Z herc dailo istou nminou

a úplným požitím jeho se potšiti.

mluviti mohl;

—

zavazovali

ovšem vedlo se domácím divákm.

nevdli, co jim

vzíti

náeí

o své

ale

jsem se smíchu

že

nemohl. Ti

jen

—

tehdáž

když „jóttlichen Spass'^

vyvedl.

druhé strany nabyl jsem pak ješt sladší

náhrady, že jsem se toho

veera do

divadla po-

Vyhledal jsem po he na jevišti pítele svého, srdeného echa Krkonošana, a v dvrdíval.

ném i

hovoru, blahém zpomínání na minulost, jakož

v sladkém tšení-se na budoucnost upl3nul

nám

zbytek veera, jako když rozkošní snové zalítnou. Divadlo Svidnické, ších

mšan vyvedené,

kterýžto

v

sob

i

a listovnu uzavírá.

mnohým nákladem tamjstojí

hezkou

Pi

nm

v starém kapli,

dom radním,

mstskou váhu

vystavena

vž

;

na

té

vži, ouhlednou pavlaí a bánmi ozdobené, hlásník

práv

jedenáctou

ohlašoval,

s pítelem dobrou noc dávali.

když jsme

Do rána

byli

si

bychom

!

304

-~-?G)

mli

spolu co žvatlati

Qi'

na pítele zpvce ráno

ale

;

zkouška a veer zpvohra i

hrdla

— ekala, k tomu pak

prsou musil šetiti.

i

Švitorná Slezanka svítila mi z dolejší svtnice

po schodech do pokoje, kdež na mne lože ekalo. Šli

jsme po

dosti dlouhé síni,

já byl tak roz-

a

veselen, že bych byl s dívkou v tom prostoru hned

zaal

tancovati

— také

jsem

ruku okolo tá-

již

vtom se ale na blízku hlasy ozvaly. Byly se dvée otevely, služka 8 boicí svíkou kroila pes práh — na prahu obhlého íílka jejího ovinul:

jímaly

dv

a líbaly se

ženštiny

rt

brala se pak se služkou po

síni

Nach'

gute

kde jsem já se byl

Na mou vru

!

s

— ty dv

Ano, ony Betti ze

zimírovi,"

mi a

pak

s

to

náruí mu

nkdy

vidl

!

—

sleinka a rusovlasá

vyhledám a promluvím bylo

poštstilo,

krajanku

a radost

divadlo

koruny" v Hoelici nyní

druhého dne

i

i

ji

tu stranu, zastavil.

milým pítelem neomá-

to byly! Milostivá

„Zejtra

a tak se

m

jestli

Nacht,

jedna z nich

práv v

ženštiny jsem již

„zlaté

,^gute

prvodkyní svou

z nenadálého shledání se mily

—

—a

sletlo jim se

svou, uvésti.

Í1

mé pevné stalo.

Nedlouho na

Kazimírovi spanilou

s ní o

Ka-

pedsevzetí, to

se

tobolku

navrátit

do

blahého

Lidmilu,

I

BINDING SÉCT. PG 5038

nrr iîQM

Tyl, Josef Ka.jetán

Sebrané Spisy

T9

1857 díl 13

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Píirchased for the. LiBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. from the KATHLEEN IMADILL BEQUEST

Recommend Documents