Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky
Magisterská diplomová práce
2015
Bc. Lenka Faltýnková
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky
Bc. Lenka Faltýnková
Komentovaný překlad filmu Spis cudzołożnic na motivy stejnojmenného románu Jerzyho Pilcha Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Roman Madecki, Ph.D.
2015 2
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
……….….......................... Podpis autora práce
3
Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Romanu Madeckému, Ph.D. za trpělivé vedení. Petrovi za obrovskou morální podporu.
4
Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 7 1.
2.
3.
4.
5.
O překladu všeobecně........................................................................................................... 9 1.1.
Definice pojmu překlad ............................................................................................... 10
1.2.
Fáze překladatelské práce ........................................................................................... 11
1.3.
Postupy překladatelovy práce ..................................................................................... 12
1.4.
Typy překladu ............................................................................................................. 13
Audiovizuální překlad ......................................................................................................... 15 2.1.
Druhy audiovizuálního překladu ................................................................................. 15
2.2.
Sloņky audiovizuálního díla ........................................................................................ 18
2.3.
Dabing versus titulky − situace v Polsku .................................................................... 18
Titulky a jejich tvorba ......................................................................................................... 19 3.1.
Historie titulků ............................................................................................................ 19
3.2.
Fáze tvorby titulků ...................................................................................................... 21
3.3.
Vlastnosti dobře vypracovaných titulků ...................................................................... 22
3.4.
Umístění titulků........................................................................................................... 23
3.5.
Zkracování dialogů...................................................................................................... 26
3.6.
Dělení titulků............................................................................................................... 27
3.7.
Interpunkce.................................................................................................................. 28
3.8.
Formát titulků .............................................................................................................. 29
Film Spis cudzołożnic ......................................................................................................... 31 4.1.
Jerzy Pilch ................................................................................................................... 32
4.2.
Jerzy Stuhr................................................................................................................... 34
4.3.
Překlad titulků k filmu Spis cudzołożnic .................................................................... 36
Komentář k překladu ........................................................................................................... 56 5.1.
Překlad filmového titulu .............................................................................................. 56
5.2.
Reálie .......................................................................................................................... 57
5.3.
Aluze ........................................................................................................................... 62
5.4.
Překlad vlastních jmen a názvů ................................................................................... 65
5.5.
Osobní jména .............................................................................................................. 66
5.6.
Oslovení ...................................................................................................................... 68
5.7.
Toponyma ................................................................................................................... 70
5.8.
Přechodníky ................................................................................................................ 72
5.9.
Vulgarismy .................................................................................................................. 73 5
5.10.
Překlad problémových slov ..................................................................................... 74
Závěr ........................................................................................................................................... 78 Resumé........................................................................................................................................ 81 Seznam pouņité literatury............................................................................................................ 84 Příloha ......................................................................................................................................... 87
6
Úvod Překladem jako takovým se lidé zabývají jiņ od antiky, kdy byli potřeba zejména tlumočníci pro překlad z/do latiny, řečtiny či jiných jazyků. Dnes při mnoņství jazyků, které nás obklopují a rozńíření médií a internetu, potřeba překladu stoupá a rozńiřuje se o dalńí oblasti. Nejmladńím, nadále se rozvíjejícím odvětvím, je audiovizuální překlad. Společně se vznikem filmu se přińlo na to, ņe je potřeba překládat snímky do jiných jazyků, aby se mohly rozńířit do dalńích zemí. S érou němého filmu jsou proto spojeny tzv. mezititulky, které byly zárodkem pro klasické titulky, které známe z kin či DVD. Hlavním tématem této diplomové práce je překlad titulků k polskému filmu Spis cudzołożnic. První část práce je nicméně věnována obecným informacím na téma překlad – pokus o jeho definici, dále fáze a postupy překladatelovy práce a typy překladu. Vycházím zde zejména z prací českých lingvistů Jiřího Levého a Dagmar Knittlové nebo polské autorky Anny Legeżyńské. Druhá část se zabývá teorií samotného audiovizuálního překladu, předevńím jeho rozdělením na dabing, titulky a voice-over (film s lektorem) a současnou situací v polském filmovém průmyslu. Ve třetí části rozebírám jeden z druhů audiovizuálního překladu, a to titulky. Nejprve se věnuji historii titulků − od němého filmu po současnost, dále zmiňuji fáze tvorby titulků, jejich vlastnosti a umístění. Následující podkapitoly se zabývají zejména formální úpravou titulků. Prací překladatele při převodu audiovizuálního díla z jednoho jazyka do druhého je mimo jiné zkracování dialogů při zachování původního smyslu a následné dělení titulků na jednotlivé řádky, jejichņ počet znaků je značně omezen. Neméně důleņitá je také interpunkce a formát, v němņ se titulky uchovávají. Přehled jejich nejpouņívanějńích typů uvádím na konci této kapitoly. Podkladem mi byly zejména práce Titulkujeme profesionálně Miroslava Pońty a Tłumaczenie filmów Arkadiusze Belczyka. Dalńí kapitola je zaměřena na představení vybraného filmu Spis cudzołożnic, česky Seznam cizoloţnic. Tento film jsem překládala před několika lety pro filmový festival Kino na Hranici, který se kaņdoročně odehrává v Českém Těńíně a Cieszyně. Pro svou diplomovou práci jsem ho zvolila, jelikoņ je plný politických reálií a aluzí odkazujících na dobu komunismu. Domnívám se, ņe by z tohoto důvodu mohl být atraktivní pro českého diváka, který by se v něm mohl najít, a zároveň by mu to mohlo přiblíņit polskou kulturu. Součástí dané kapitoly je také krátké představení autora 7
literární předlohy, spisovatele Jerzyho Pilcha a filmového reņiséra, který si ve filmu zároveň zahrál hlavní roli – Jerzyho Stuhra. Následuje samotný překlad titulků k filmu, které byly získány pomocí odposlechu. Poslední kapitola je věnována komentáři k překladu titulků. Je rozdělen na sociokulturní reálie a jazykové problémy. Vysvětluji zde proč, a jak byl zvolen český název filmu, následuje rozdělení reálií a jejich věcný komentář opatřený ukázkami z textu − vņdy v polské a české verzi. To samé se týká překladu aluzí, které jsou zastoupeny hlavně básněmi a písněmi, pro něņ nebyl nalezen český ekvivalent, tudíņ jsou opatřeny vlastním překladem. Z jazykových problémů, na které jsem při překladu narazila, bychom mohli jmenovat osobní jména a s nimi související oslovení, dále toponyma neboli geografické názvy. Následně přechodníky, které jsou v polńtině často pouņívány, a s nimiņ můņe mít český překladatel potíņe. V textu se objevují i vulgarismy a problémová slova, například tzv. faleńní přátelé překladatele. Příloha pak obsahuje originální text dialogů získaných z odposlechu, který nebyl dále rozdělen na jednotlivé titulky.
8
1. O překladu všeobecně Přiznávám, ţe během překladu řeckých textů – abstrahujíc ze svatých písem, kde dokonce i slovosled přestavuje záhadu – odevzdával jsem ne slovo za slovo, ale smysl za smysl. -
Sv. Jeroným
Překlady jsou jako ţeny – buď krásné, nebo věrné. -
Voltaire
Překlad je povinen připomínat okenní tabuli, naprosto průhlednou, tak aby čtenář nezaznamenal její existenci. -
Gogol
Překladatel je povinen být básníkem básníka. -
Novalis
Překlad značí sluţbu dvěma pánům. A to nezvládne nikdo. -
Franz Rosenzweig
Velké originály prosvítají také přes nepovedené reprodukce. -
Christian Morgenstein
Překlad není kopií, ale tvůrčím aktem. -
José Ortega y Gasset
9
1.1. Definice pojmu překlad O definici pojmu překlad se jiņ více neņ dvě tisíciletí pokouńí jak samotní překladatelé, tak i autoři nebo teoretici literatury. I přesto, ņe se jedná o takto v historii velmi zakořeněné odvětví, vzpomeňme například na římské císaře a jejich potřebu překladatelů, respektive tlumočníků, při obsazování jednotlivých území, zakládání úřadů a podrobení si místního obyvatelstva - nikomu se dosud přesně nepodařilo o jednotnou definici tohoto pojmu. Z výńe uvedených citátů1 je patrné, ņe kaņdý z jeho autorů, který měl jisté zkuńenosti s překladem, vnímá danou věc jinak. Význačný americký lingvista Eugene Nida, kterým se inspirovali dalńí lingvisté a teoretici překladu, definuje překlad těmito slovy: „Překlad spočívá ve vytvoření sdělení v jazyku
překladu
obsaņeného
ve
zdrojovém
jazyce
pomocí
nejbliņńího
a
nejpřirozenějńího ekvivalentu, nade vńecko vzhledem k významu, pak ve vztahu ke stylu.“
2
(Pieńkos 2003, 20). Významný český teoretik překladu Jiří Levý ve své
publikaci Umění překladu uvádí tuto myńlenku: „Překládání je sdělování. Přesně řečeno, překladatel deńifruje sdělení, které je obsaņeno v textu původního autora a přeformulovává (zańifrovává) je do svého jazyka“ (Levý 1998, 44). Toto dále rozvádí polská teoretička literatury Anna Legeżyńska: „Překlad je literární promluvou vytvořenou na základě jiného sdělení. Vytvořenou z odlińného jazykového materiálu a určenou jinému příjemci. Tento příjemce ņije také v jiné realitě neņ čtenář originálu. Tvůrce a příjemce originálu operují tím samým jazykem (kódem) […] Překladatel je jedním z příjemců originálu, ale jeho kompetence jsou ńirńí, musí totiņ být dvoujazyčným čtenářem.“ 3 (Legeżyńska 1997, 160).
1
LIPIŃSKI, K.: Vademecum tłumacza. Kraków: Idea, 2000, s. 10−12. „Tłumaczenie polega na odtworzeniu w języku przekładu komunikatu zawartego w języku żródłowym za pomocą najbliższego i najbardziej naturalnego odpowiednika, nade wszystko w odniesieniu do sensu, następnie odnośnie do stylu.“ 3 „Przekład jest wypowiedzią literacką zbudowaną na podstawie innego komunikatu. Zbudowaną z odmiennego tworzywa językowego i skierowaną do innego odbiorcy. Odbiorca ten bytuje też w innej rzeczywistości, niż czytelnik oryginału. Nadawca i odbiorca oryginału operują tym samym językiem (kod) … Tłumacz jest jednym z odbiorców oryginału, lecz jego kompetencje są szersze, musi on bowiem być czytelnikiem dwujęzycznym.“ 2
10
1.2. Fáze překladatelské práce Na slova Anny Legeżyńské bych navázala fázemi práce překladatele tak, jak je popsal Jiří Levý, jelikoņ odpovídají uvedené myńlence týkající se toho, ņe překladatel musí být předevńím dobrým čtenářem. Levý se tedy uchýlil k tomuto rozdělení (Levý 1998, 53−82):
1)
pochopení předlohy
V první řadě by měl být překladatel dobrým čtenářem, který je schopen porozumět textu z filologického hlediska, ale dokáņe také rozpoznat ideově estetické hodnoty, kterých si běņný čtenář nemusí vńimnout. Dále by měl pochopit skutečnosti vyjádřené v díle, čímņ docílí předevńím seznámením se s reáliemi daného prostředí.
2)
interpretace předlohy
Jelikoņ význam mezi originálem a překladem není úplně shodný, je překladatel nucen k interpretaci díla. Nejprve musí odhalit nejpodstatnějńí rysy díla, se kterými pak pracuje dle toho, co chce svým překladem říct čtenáři, pro kterého dílo překládá. Do překladu můņe vnést svůj nový pohled na originál, ale neměl by zkreslovat jeho smysl nebo zkracovat, případně doplňovat, předlohu.
3)
přestylizování předlohy
V poslední, neméně důleņité, fázi práce by měl překladatel předvést své stylistické nadání. Jelikoņ jazykové prostředky dvou jazykových systémů nejsou ekvivalentní, není moņné je převádět mechanicky, proto by měl být kladen důraz také na sémantickou stránku. Pozornost by měl překladatel klást i na vliv jazyku originálu a na to, ņe převádí jistou myńlenku do jazyka, ve které nebyla vytvořena. Ani jedno z výńe uvedené problematiky by čtenář překladu neměl cítit, proto je zde nutností mít ņivou jazykovou představivost a vynalézavost.
11
1.3. Postupy překladatelovy práce Při své práci pouņívá překladatel jisté postupy, které se vńak u kaņdého teoretika či kritika překladu lińí. Já bych zde uvedla rozdělení kanadských autorů Vinaye a Darbelneta (Knittlová 2000, 14): 1) transkripce - přepis více či méně adaptovaný úzu cílového jazyka. Je třeba brát v úvahu i transliteraci, tj. přepis jinou abecedou, při níņ dochází k zvukovému zkreslení, např. Mao-tse-tung se mění z /mawdzung/ na /mawtsetung/; 2) kalk - jedná se o doslovný překlad, např. republika z latinského res publica, pol. nastolatek z anglického teenager; 3) substituce - nahrazení jednoho jazykového prostředku jiným, který je k němu ekvivalentní; 4) transpozice - nutné gramatické změny v důsledku odlińného jazykového systému, např. změna gramatického rodu (čes. ńňůra, f. – pol. sznur, m.); 5) modulace – posun v sémantické oblasti, změna hlediska; 6) ekvivalence – pouņití stylistických a strukturních prostředků odlińných od originálu, např. v oblasti expresivity; 7) adaptace – substituce situace popsané v originále, jinou, adekvátní situací, např. neexistuje-li v cílovém jazyce ekvivalent přísloví, slovní hříčky aj. Dalńími postupy je například amplifikace (rozńíření textu), explicitace (přidání vysvětlující informace), divergence (anglické you a české ty/vy) či konvergence (české ty/vy a anglické you).
12
1.4. Typy překladu Dle Knittlové (Knittlová 2010, 15) rozlińuje Roman Jakobson tři základní druhy překladu, a to: 1) interlingvální = mezijazykový překlad Jedná se o překlad z jednoho jazykového systému (jazyka originálu, výchozího jazyka) do druhého (jazyka překladu, cílového jazyka) tak, aby nedocházelo k významovému či stylistickému posunu. 2) intralingvální = vnitrojazykový překlad Překlad v rámci toho samého jazyka, de facto jde o opakování jiņ řečeného „jinými slovy“. Nejčastěji se jedná o převod sloņitých textů oficiálního, specializovaného charakteru na jazyk srozumitelný ńirńí vrstvě obyvatelstva. 3) intersémiotický překlad Intersémiotický překlad je převod informace z jednoho znakového systému na jiný znakový systém, např.: vyplňování sloņenek na pońtě (200 zapíńeme slovem, tedy dvě stě), čtení matematického příkladu 3 x 4 = 12 (tři krát čtyři rovná se dvanáct) či chemických sloučenin (F = ņelezo) či překlad audiovizuálního materiálu na znakový jazyk. Podle Lipińského (Lipiński 2001, 136−153) je moņné k těmto třem základním typům překladu přiřadit následující: 4) ústní překlad = tlumočení Tlumočení je nejstarńím typem překladu, a to vzhledem k tomu, ņe písmo a jeho ńíření bylo vynalezeno mnohem později. Zejména ve starověku a středověku byli vládci, obchodníci a dobyvatelé nuceni vyuņívat sluņeb tlumočníků. Jelikoņ je tlumočník přímým účastníkem rozmluvy, má moņnost konzultace s mluvčím, avńak kvůli časovému presu, ve kterém se větńina těchto situací koná, větńinou nemá moņnost opravy, na rozdíl od překladu písemného. Z časových důvodů je tlumočník často nucen zkracovat výpověď mluvčího a vybírat z ní pouze nejdůleņitějńí body. Kromě rychlých reakcí musí být tlumočník odolný vůči stresu, měl by být empatický a mít dobrou krátkodobou paměť. 13
Tlumočení se dále dělí na:
simultánní – souběņné tlumočení
konsekutivní – následné tlumočení
kabinové = konferenční
5) písemný překlad Písemný překlad má na rozdíl od tlumočení trvalý charakter. Je moņné jej tedy analyzovat, měnit, kritizovat, opravovat nebo vytvářet několik konkurenčních překladů. Proces překladu se větńinou vztahuje na dvě komunikační situace, jeņ jsou od sebe odděleny v čase i prostoru a spojuje je osoba překladatele. Ten v situaci A (originál) hraje roli adresáta, v situaci B (překlad) má roli poskytovatele informace. Překladatel má moņnost při své práci vyuņít slovníky, paralelní texty či konzultaci s rodilým mluvčím nebo odborníkem na danou problematiku. Překladatel by měl mít logické, analytické a racionální myńlení, dále by měl být pracovitý, pečlivý a trpělivý. 6) smíńené typy překladu
ústní tlumočení psaného textu – např. překlad menu v restauraci, dopisu, nápisy na budovách ve městě apod. pro člověka, který daný jazyk neovládá
písemný překlad ústní výpovědi
14
2. Audiovizuální překlad Ve své práci bych se dále zaměřila na audiovizuální překlad, který je poddruhem intersémiotického překladu. Překladatel zde pracuje jak s mluveným slovem, tak i s obrazem, který mu v mnohém můņe napomoci, ale kterému i on sám musí svou práci přizpůsobit. Jedná se o nejmladńí, avńak dynamicky se rozvíjející, odvětví překladu. Přestoņe první film byl promítnut jiņ v roce 1895, a to v Paříņi bratry Lumièrovými4, výraznějńí zájem o audiovizuální překlad se začal objevovat aņ o celých 100 let později. Při příleņitosti oslav stoletého výročí kinematografie zorganizovala Rada Evropy5 fórum, jehoņ tématem byla právě audiovizuální komunikace a překlad.
2.1. Druhy audiovizuálního překladu Existují tři základní druhy audiovizuálního překladu, jejichņ úkolem je zpřístupnit dílo, tedy nejčastěji film, divákům, kteří neovládají výchozí jazyk (Belczyk 2007, 7−10):
1) dabing Prvním způsobem překládání filmů je dabing, neboli nahrazení originálních dialogů jejich nahranými verzemi v jiném jazyce. Značnou výhodou je, ņe se divák můņe plně soustředit na sledování filmu a na to, co se děje na obrazovce. Dále je schopen zaznamenat dialogy bez toho aniņ by musel přímo sledovat obraz. Navíc kaņdá postava mluví jiným hlasem, tudíņ není těņké orientovat se v tom, kdo v danou chvíli promlouvá. Jednou z nevýhod je to, ņe dabing můņe občas působit poněkud uměle – ne vņdy je pohyb hercových úst dokonale sladěn s tím, co slyńíme. Můņe se také stát, ņe máme pocit jakési nepřirozenosti, protoņe nově nahraná zvuková stopa není stejně kvalitní jako stopa původní. Překlad dialogové listiny pro potřeby dabingu není jednoduchou záleņitostí, jelikoņ je třeba vybírat takové výrazy, které odpovídají předevńím technickým parametrům. Jedná se hlavně o to, aby překladatel vystihl otevírání a zavírání úst u jednotlivých 4
Promítali pouze dokumentární filmy, ale jiņ za pouņití plátna pro plný sál lidí. Dá se tedy mluvit o prvním kině jako takovém. 5 Jedná se o mezivládní organizaci, která v současné době sdruņuje 47 evropských zemí, které akceptují a zaručují základní lidská práva a svobody pro své občany.
15
postav, a také tvar při jejich otevření – zda vyslovuje dlouhou hlásku, zavřenou či otevřenou. Tento druh AV překladu převládá hlavně v Německu, Itálii, Francii a České republice. 2) titulky (dolní část obrazovky) Výhodou titulků je, ņe zachovávají filmové dílo v původní verzi, tzn., ņe můņeme slyńet originální hlasy herců, zvuky v pozadí či slova písní, pokud se ve filmu objevují. Dalńí předností je kontakt s ņivým, mluveným cizím jazykem, coņ nám můņe pomoci v osvojení si výslovnosti, obohacení slovní zásoby a celkovém zdokonalení se v jazyce. Na rozdíl od dabingu se jedná o levnějńí a časově méně náročnou záleņitost. Na druhou stranu vńak titulky stěņují sledování filmu, jelikoņ je člověk nucen svou pozornost zaměřit na jejich čtení a nemůņe naplno sledovat dění na obrazovce. Samozřejmě také dochází z úsporných důvodů ke zkracování jednotlivých dialogů, a to aņ o 30-40%, a titulky navíc zabírají notnou část obrazovky. S titulky se můņeme setkat předevńím ve Skandinávii, Holandsku, Velké Británii a Asii.
3) film s lektorem = voice-over Posledním způsobem, který je typický hlavně pro Polsko, Rusko a některé dalńí země bývalého sovětského bloku, je film s lektorem. Dá se říci, ņe se jedná se o něco mezi primitivní verzí dabingu a simultánním tlumočením. Ve větńině případů čte jedna osoba role vńech herců, zatímco v pozadí zní ztlumená originální zvuková stopa. Největńí nevýhodou je to, ņe se divák jen těņko orientuje v tom, která z postav v danou chvíli mluví. Od filmů s lektorem je třeba odlińit filmy s vypravěčem, který se pouņívá hlavně pro dokumentární filmy z cyklu např. National Geographic. Vypravěč zde de facto vede monolog, přičemņ s věcným historickým, přírodním či technickým komentářem popisuje děj na obrazovce. Podle Gambiera je vypravěč profesionál (novinář nebo herec), kdeņto lektor se pouņívá pro spontánní dialogy, tudíņ mu lze přičítat mnoņství vlastností simultánního tlumočení.6
6
TOMASZKIEWICZ, T.: Przekład audiowizualny. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2006, s.117.
16
K těmto třem základním druhům je moņné připojit některé dalńí (Szarkowska 2008, 10): 4) intrajazykové titulky Titulky ve výchozím jazyce, hlavně pro potřeby neslyńících.
5) audiodeskripce Dodatečná zvuková stopa popisující to, co se děje na obrazovce. Určeno nevidomým divákům. 6) „titulky naņivo“ = live subtitling Vyuņívají se hlavně při sportovních přenosech nebo při politických debatách. Vznikají rozpoznáním a přetvořením řeči na text za pouņití tzv. re-speakera. 7) operní titulky Obsahují překlad libreta a jsou promítány nad scénou během představení.
17
2.2. Složky audiovizuálního díla Překlad filmu se výrazně lińí od překladu jiných druhů textů, a to předevńím proto, ņe obsahuje hned několik sloņek, jimņ je nutno věnovat pozornost. Tyto sloņky rozdělili Díaz Cintas a Remael následovně do čtyř kategorií (Pońta 2012, 80): 1) verbální znaky přenáńené akusticky (dialog, monolog, písně) 2) neverbální znaky přenáńené akusticky (ruchy a hluk, hudba) 3) verbální znaky přenáńené vizuálně (úvodní a závěrečné titulky, názvy ulic, novin, dokumentů, transparenty apod.) 4) neverbální znaky přenáńené vizuálně (gesta, obraz obecně)
2.3. Dabing versus titulky − situace v Polsku V současné době se v celé Evropě mění situace související s volbou mezi titulky a dabingem. Je to předevńím z toho důvodu, ņe větńina filmů se v kinech či na DVD objevuje v obou verzích a záleņí tak na divákovi, kterou z nich si vybere. Polsko přesto zůstává povaņováno za zemi „voice-over“, tedy ņe filmy jsou zde výhradně ve verzi s lektorem. Situace ovńem není tak jednoduchá. Dabing se v Polsku objevil překvapivě jiņ v meziválečném období, a to v roce 1938 ve filmu Walta Disneyeho Sněhurka. V roce 1949 vznikla na lodņské filmové ńkole fakulta dabingu a od r. 1965 se jiņ začaly vytvářet dabované verze filmů pro potřeby polské televize. Obliba filmů s lektorem je vńak nadále poměrně vysoká a někdy dokonce převyńuje oblibu dabingu. Podle průzkumů BBC volí aņ 52% respondentů lektora, dle průzkumů polské televize je situace vyrovnaná, a to 45% pro dabing i lektora.7 Oproti tomu je situace v Česku poměrně jasná, jelikoņ lektora se zde nevyuņívá. V televizi se pak objevují převáņně dabované filmy a situace v kině a na DVD odpovídá polské verzi, tzn. ņe existuje moņnost zvolit si mezi titulky a dabingem.
7
SZARKOWSKA, A. Przekład audiowizualny w Polsce – perspektywy i wyzwania. Przekladaniec, 2008, nr. 20, s. 8−25.
18
3. Titulky a jejich tvorba 3.1. Historie titulků Zanedlouho po vynalezení filmu se přińlo na to, ņe je třeba němý film, který neměl synchronní zvuk, doplnit písemným projevem. Vznikly proto tzv. mezititulky, jeņ obsahovaly dialogy postav nebo úvod do děje a měly grafickou podobu doplňující děj filmu. Poprvé se objevily v roce 1903 ve filmu Uncle Tom´s Cabin reņiséra Edwina S. Portera.
Obr. 1: Mezititulky k filmu Uncle Tom´s Cabin.8 U mezititulků nebyl problém s jejich překladem. Jednoduńe se z filmu odstranily, přeloņily, znovu nafilmovaly a vrátily do obrazu. Případně bylo pouņito simultánního tlumočení těchto titulků. V této souvislosti se můņeme setkat s francouzským pojmem bonimenteur nebo japonským benshi (Ivarsson 2004).
8
Uncle Tom´s Cabin. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=uDyZcJIv8Tg
19
První titulky jako takové vznikly jeńtě během éry němého filmu. V roce 1909 si nechal M. N. Topp patentovat jistý druh zpětného projektoru, kdy byly titulky promítány pod mezititulky (Ivarsson 2004). Od vzniku zvukového filmu v roce 1927 jiņ mezititulky nebyly potřeba, jelikoņ filmy obsahovaly zvukovou stopu. Vyvstal ale problém týkající se toho, jak přeloņit filmy do jiných jazyků. Některé filmové společnosti se uchýlily k tomu, ņe začaly točit několik verzí stejného filmu v několika jazycích, coņ se ovńem ukázalo jako poměrně drahá a časově náročná záleņitost. V Holandsku a Skandinávii se proto začala pouņívat mnohem levnějńí metoda, a to titulky. Opravdu první profesionální titulky byly pouņity v roce 1929 ve filmu The Jazz Singer, který byl poprvé promítán v Paříņi v původním anglickém znění s francouzskými titulky. Ve výńe jmenovaném filmu z roku 1927 vńak byly jeńtě mezititulky pouņity (Ivarsson 2004).
Obr. 2: Mezititulky k filmu The Jazz Singer.9 Co se týče techniky promítání titulků, nejprve byly tedy promítány přímo na plátno, jak jiņ bylo řečeno výńe. Od roku 1930, kdy si nechal norský vynálezce Leif Eriksen patentovat svůj objev, byly titulky vkládány přímo do obrazu, a to díky zvlhčovací emulzi, kterou se daná část navlhčila, poté byly titulky vysázeny, vytińtěny na papír a 9
The Jazz Singer. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=gdK37odGSEo
20
fotografovány. Tuto metodu zdokonalil maďarský vynálezce Turchányi - desky se zahřívaly na vysokou teplotu, a nebylo tak nutné pouņívat změkčující emulzi. I kdyņ je tato metoda značně nespolehlivá, dodnes se pouņívá v některých zemích ve východní Evropě, Asii a jiņní Americe. Dalńí pouņívanou metodou je chemická metoda, která vznikla současně v Budapeńti a Oslu, kdy se za pomoci tenké vrstvy vosku nebo parafínu a jeho následném zahřátí tiskových desek titulky přímo leptají do filmu. Od roku 1988 se pak pouņívá dnes nejrozńířenějńí metoda laserového vypalování na nosiče. Ve výsledku se jedná o metodu levnějńí neņ chemická, avńak prvotní náklady na pořízení techniky jsou poměrně vysoké. Titulky jsou nicméně kvalitní, a jelikoņ je metoda řízena počítačem, nevyņaduje obsluhu početného personálu (Ivarsson 2004).
3.2. Fáze tvorby titulků Tvorba titulků se odbývá v několika částech, které popíńi níņe (Tomaszkiewicz 2006, 115):
vytvoření anotace překládaného pořadu či filmu, který má být přeloņený, se vńemi potřebnými informacemi (název, datum, distributor apod.);
kontrola shody originálu s dialogovou listinou, scénářem nebo technickým scénářem. Pokud nebyla tato dokumentace doručena, je třeba provést transkripci dialogů;
vytvoření pracovní kopie s odpovídajícími poznámkami týkajícími se informací o kontextu výpovědi, o mimicko-gestikulační stránce apod.;
opatření dialogové listiny informacemi týkajícími se času, ve kterém se má objevit daný fragment textu a délky jeho objevení se na obrazovce;
fáze adaptace, překladu a kompozice titulků. Překladatel musí nejprve vytvořit překlad mluveného textu na psaný − jedná se o vnitrojazykový překlad. Poté následuje překlad psané verze na cílový jazyk, a nakonec se provádí úprava překladu dle výńe zmíněných technických poņadavků;
dosazení odpovídajících titulků do přísluńných míst ve filmu;
konečná vizualizace a korektura;
přijetí produktu zadavatelem;
konečné uvedení produktu do distribuce.
21
3.3. Vlastnosti dobře vypracovaných titulků Titulkování můņeme zařadit do uměleckého překladu, i kdyņ značná část teoretiků překladu i samotných překladatelů toto kvůli vysokému procentu kondenzace textu odmítá. Nicméně i titulky musí mít jisté vlastnosti, abychom je mohli povaņovat za dobře vypracované. Zde bych uvedla čtyři nejvýznamnějńí (Belczyk 2007, 11): Asi nejdůleņitějńí je čitelnost titulků, tzn. ņe by měly být rozděleny na jeden, maximálně dva řádky tak, aby divákovi nepřekáņely při sledování filmu. Zároveň by měly být zobrazeny tak dlouho, aby bylo moņné je pohodlně přečíst bez úniku jakékoli informace. Překladatel titulků by měl eliminovat vńe, co musí být pominuto, ale i to, co je moņné pominout, tedy nepotřebné dodatečné informace. Druhou vlastností je osvojování si. Překladatel by měl usilovat o to, aby dal titulkům takovou formu, která co nejvíce usnadní jejich čtení. Následuje pak diskrétnost − titulky by měly být rozloņeny tak, aby co nejméně zakrývaly obraz. Poslední vlastností je přirozenost. Jedná se o to, ņe překlad titulků by měl co nejreálněji odpovídat konverzaci vedené uņivateli cílového jazyka.
22
3.4. Umístění titulků Při tvorbě titulků je velmi důleņité jejich umístění na obrazovce a časová synchronizace jejich objevení se a zmizení s výpověďmi jednotlivých postav. K tomu slouņí speciální počítačové programy, které pracují na podobných zásadách jako amatérský Subtitle Workshop, který mimo jiné podporuje českou diakritiku10. Měly by obsahovat čtyři základní sloņky ulehčující práci:
náhled filmu
náhled textu
editační okno
modul umoņňující definování momentu objevení se a zmizení jednotlivých nápisů, jeņ obsahuje pořadové číslo a dva kódy vymezující tyto momenty.
Obr. 3: Náhled amatérského programu Subtitle Workshop.11
10
POŃTA, M.: Titulkujeme profesionálně. Praha: Apostrof, 2012, s.118. Subtitle Workshop Tutorial. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=IeneXG_36_c 11
23
U profesionálních programů se také často objevuje zabudované počítadlo, které přepočítává počet znaků a pomáhá tak určovat, zda se daný titulek vejde na řádek, a zda bude viditelný dostatečně dlouhou dobu, aby jej mohl divák pohodlně přečíst. Dalńími funkcemi usnadňujícími práci překladatele či tvůrce titulků (často v jedné osobě) můņe být například vyhledávání, kopírování, rychlé přecházení k ņádoucímu titulku nebo místu ve filmu, odstraňování dvojích mezer či kontrola pravopisu. Co se týče maximálního moņného počtu znaků za sekundu a znaků na řádek, toto číslo se můņe lińit. Můņe na to mít vliv několik dodatečných faktorů, např. druh média (DVD, TV, kino), systém kódování obrazu, pouņité písmo, abeceda, délka slov. Je moņné vńak odvodit několik obecných zásad (Belczyk 2007, 12−15):
na řádku se můņe vyskytovat maximálně 36-38 znaků (s mezerami);
na 1 sekundu nemůņe být více neņ 15 znaků – divák tak potřebuje 2,5-3 sekundy na přečtení jednoho celého řádku, 5 sekund na přečtení dvou řádků;
titulek nemůņe být zobrazen na méně neņ 1 sekundu, ale ne déle neņ 6-7 sekund;
minimální pauza mezi dvěma titulky jsou 4 snímky;
titulek by neměl být zobrazen okamņitě po změně scény, musí být oddělený určitým počtem snímků od počátku nové kapitoly;
pokud vedou dvě osoby dialog, kaņdá výpověď jednotlivé osoby musí být umístěna na samostatném řádku a musí začínat pomlčkou;
titulek se standardně nachází v dolní části obrazovky, aby co nejméně zakrýval obraz;
titulky by měly být zarovnány na střed;
důleņitý je také výběr písma, které by mělo být úměrně velké, aby se příjemně četlo, nemělo by mít zdobené okraje kvůli tomu, aby se nezlévalo, a hlavně by mělo výrazně kontrastovat s pozadím, proto se větńinou volí bílá barva, případně se pod ně přidají černé pruhy, v tom případě jde o tzv. ghost-box.
24
Obr. 4: Ukázka dvouřádkového titulku.12
Obr.: Ukázka titulku s ghost-box a dialogem.13
12
W cudzej skórze. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=kfVwazZqXX0 13 O czym marzą faceci. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=XMulps3-AP0
25
3.5. Zkracování dialogů Úkolem překladatele titulků, jak jiņ bylo řečeno výńe, je předevńím zkrácení originální výpovědi při zachování původního sdělení. Existují různá řeńení, která lze dle Belczyka rozdělit do několika kategorií (Belczyk 2007, 16−27): 1) pomíjení – odstranění jistých částí výchozího textu, které jsou nedůleņité či nepotřebné, avńak nedochází zde k ochuzení textu ani změně smyslu výpovědi; pomíjí se předevńím:
opakující se výrazy;
citoslovce, výkřiky, někdy i pozdravy;
oslovení, jména;
řečnické otázky, obraty;
přeruńené výpovědi;
veńkerá „slovní vata“.
2) sémantická zjednoduńení a přesunutí – dochází k větńí či menńí modifikaci smyslu originální výpovědi; překladatel je zde nucen parafrázovat nebo o něco změnit významové pole, jde o:
synonymické výrazy stojící vedle sebe;
rozmanité zahajovací, úvodní výrazy;
příslovce a jiná slova upřesňující významovou oblast;
výrazy a informace nepříliń důleņité v daném kontextu;
důleņité informace, jejichņ vysvětlení by bylo příliń dlouhé, např. odvolání se na kulturu, specializované termíny, apod.; v takovém případě je nutné pouņít zobecnění;
rozsáhlé idiomy, metafory, porovnání.
3) zjednoduńení syntaxe a gramatiky
spojování vět;
likvidace podřadných vět;
změna nepřímé řeči na přímou – mizí uvozovky a dvojtečka;
zastoupení vlastního jména formou prvního pádu; 26
elipsa = vynechání jisté části výpovědi, jejíņ gramatická forma navazuje na předchozí výpověď.
3.6. Dělení titulků Pro lepńí vnímání filmu je kromě jiného důleņité i to, jak jsou titulky rozděleny. Mezi „titulkáři“ se větńinou dodrņuje nepsaná zásada „jeden titulek = jedna celá věta“. U příliń krátkých vět je pak vhodné vytvořit dvě, přičemņ kaņdá se umístí na samostatný řádek. Sloņitá souvětí se doporučuje rozdělit do jednoduńńích vět. Podstatné je také dělení titulků na konci řádku, kdy by nikdy nemělo docházet k rozdělování slov. Řádek by měl vņdy končit v místě s jistým logickým, často syntaktickým, předělem., např. hranice mezi jmennou a slovesnou částí věty. Nemělo by se tedy oddělovat:
podstatné jméno a přívlastek (ohromnou ǀ radost, velká ǀ zahrada)
podstatné jméno a předloņku (do ǀ rána, ve ǀ Francii)
přídavné jméno a příslovečné určení (hrozně ǀ malé)
jednotlivé části sloņeného slovesného tvaru (musel ǀ jít, nemohli ǀ se rozloučit)
ustálená spojení (zuby ǀ nehty)
jednotlivé věty v souvětí.
Ve větńině případů záleņí rozdělení titulků na jejich tvůrci, případně na poņadavcích klienta, který by se měl rozhodovat podle toho, aby se divákovo oko při čtení příliń nenamáhalo. Nejdůleņitějńími faktory by měla být logika, syntaktická a estetická struktura repliky. Dělení titulku na zásadě estetické stránky a snahy jej umístit do co nejniņńích partií obrazu, aby neruńil dojem z filmu, by mělo hrát aņ druhotnou roli.14
14
POŃTA, Miroslav. Titulkujeme profesionálně. Praha: Apostrof, 2012, s. 54−60.
27
3.7. Interpunkce Při tvorbě českých titulků je třeba nepřejímat interpunkci z cizích jazyků a respektovat český úzus, který je dobře zpracován v Pravidlech českého pravopisu.
trojtečka – objevuje se v některých titulcích v cizích jazycích, kde znamená, ņe věta nekončí, ale její pokračování najdeme v následujícím titulku; v čeńtině má vńak jiný význam – je spojována s pomlkou, zámlkou či vynecháním části textu, tudíņ by se měla pouņívat jen ve výjimečných případech, např. u písňových textů;
tečka, čárka, dvojtečka, středník, vykřičník, otazník – k předcházejícímu slovu se připojují bez mezery, po nich vńak mezera následuje;
spojovník – umisťuje se na začátku řádku, jestliņe jsou v jednom dvouřádkovém titulku repliky různých postav;
uvozovky – v čeńtině by se měly pouņívat zásadně oblé, tedy „“;
apostrof (ʼ) – je třeba jej odlińit od čárky (´), přičemņ by se měl pouņívat jen u cizích jmen (Macyʼs);
mezery = co nesmí stát na konci řádku – neslabičné předloņky (s, v), zkratky (tzn.), čísla následovaná značkou nebo jednotkou (100%, 95 Kč), zkratky křestního jména a akademických titulů, kalendářní data, zkratky ve spojení s číslem (str. 40);
závorky – jejich pouņití se v titulcích zpravidla nedoporučuje, výjimkou mohou být dokumentární filmy.
28
3.8. Formát titulků Existuje několik formátů titulků, tedy podob, ve kterých se uchovávají. Zde uvádíme základní, nejpouņívanějńí z nich: 15
SubRip (SRT) – převládající formát titulků, hlavně v nekomerční sféře nebo na festivalech. Jedná se o jednoduchý textový soubor, který je moņné editovat v jakémkoli textovém editoru (např. poznámkový blok). U kaņdého titulku se uvádí čas zobrazení a text titulku. Tento formát neposkytuje moņnost přesného umístění titulku v obraze, změnu pozadí nebo písma titulku. Jelikoņ se jedná o nejpouņívanějńí formát titulků, uvedla bych zde pro představu jeho grafickou podobu:
1 00:03:21,080 - - > 00:03:26,600 Krakov je starobylé polské město. Samotný titulek se skládá z několika částí: 1 – pořadí titulku 00:03:21,080 – čas objevení se titulku na obrazovce 00:03:26,600 – čas zmizení titulku z obrazovky Krakov je starobylé polské město. – text titulku;
MicroDVD (SUB) – textový formát, který je dnes jiņ na ústupu, protoņe časování titulků je pevně svázáno se snímky videa;
SubStation Alpha (SSA / ASS) – opět textový, avńak propracovanějńí formát titulků, ve kterém je moņné vytvářet styly, měnit písmo či pozici textu v obraze. Nevýhodou je sloņitějńí editace vyņadující speciální program a svázanost s konkrétním video souborem. Dnes je pouņívanějńí formát ASS, jelikoņ nabízí více funkcí;
DVD titulky – jsou pevnou součástí videa a jsou uloņeny jako bitmapové obrázky. DVD-Video jsou určeny pro ty, co poņadují jednoduché přepínání mezi
15
O titulkování [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://o.titulkovani.cz
29
jednotlivými jazyky, jednoduchost obsluhy a univerzálnost formátu. Nejsou vńak vhodné pro pozdějńí editaci;
Blu-ray titulky – mají podobné vlastnosti jako DVD-Video, rozdíl je pouze ve formátu, do kterého se dají titulky extrahovat a následně zpracovávat;
Komerční a televizní formáty – větńinou vychází z komerčních programů pro překlady a titulkování (např. PAC, DAS, CIP apod.);
Titulky v DCP (XML) – formát Digital Cinema Package se pouņívá pro potřeby digitalizace kin. Titulky zde jsou uloņeny ve formátu XML, který je moņné editovat i v jednoduchém textovém editoru a umoņňuje změnu písma a pozice textu v obraze.
30
4. Film Spis cudzołożnic Spis cudzołożnic natočil v roce 1994 známý polský herec Jerzy Stuhr na motivy stejnojmenného románu Jerzyho Pilcha, který mimo jiné spolupracoval i na scénáři a zahrál si zde epizodní roli. Film trvá 62 minut a samotný Stuhr si zde zahrál hlavní roli. V roce 1994 obdrņel speciální cenu poroty a cenu za scénář (společně s Jerzym Pilchem) na prestiņním filmovém festivale v Gdyni. Jerzy Stuhr o svém reņisérském debutu říká: „Nikdy jsem neměl ńanci zahrát si inteligenta, kterým jsem se cítil. Chtěl jsem vyprávět, moņná naposledy v mém filmovém ņivotě, o hrdinovi své generace, předat to vńechno, čím jsem se nakazil ve filmech Kieślowského v 70. letech a co jsem potom, s různými odstíny, od ostře komediálního po dramatické, zkouńel prezentovat. To byl osud polského outsidera, kterým domácí inteligent často býval. Tak se zázračně stalo, ņe mi Witold Adamek podstrčil román Jerzyho Pilcha. Nepozastavoval jsem se nad tím, jestli je Spis cudzołożnic dobrá nebo ńpatná kniha. Psalo se v ní o mně, o mých problémech, komplexech, „mých“ ņenách…Hrdina Spisu cudzołożnic není cynický, moņná trochu z druhé linie, jakoby zapomenutý, jako lidé mé generace.“16 Děj filmu se odehrává v Krakově, kde Gustaw (Jerzy Stuhr) pracuje jako polonista na Jagellonské univerzitě. Od děkana dostává speciální úkol – věnovat se vzácnému hostu, ńvédskému profesorovi Björnovi (Preben Østerfelt) z Uppsaly. Ten nejeví přílińný zájem o krakovské památky, ale poņaduje spíńe dámskou společnost. Gustav se proto rozhodne projít svůj zápisník z mládí a obvolat své dávné lásky. V těchto zralých ņenách uņ ale nepoznává kdysi krásné a chtivé mladice. To ho nutí přemýńlet o ņivotě i sobě samém. Titulky k tomuto filmu jsem tvořila pro potřeby 15. ročníku polsko-českého filmového festivalu Kino na Hranici. Tato přehlídka polských, českých, slovenských, případně maďarských filmů se koná kaņdoročně v období kolem 1. května od roku 1998 na březích řeky Olńe (Olzy) v Českém Těńíně a Cieszyně. Kromě nejnovějńích titulů jsou součástí festivalu retrospektivy herců/reņisérů, promítání pod ńirým nebem, koncerty známých skupin, besedy či setkání s herci nebo tvůrci. Světoznámá polská reņisérka Agnieszka Holland, která byla hostem jednoho z ročníků o Kině na Hranici řekla: „Tady se střetává to, co je pro mě důleņité a krásné…Děkuji za tento festival.“17
16 17
Jerzy Stuhr – culture [online]. [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: www.culture.pl/jerzystuhr Kino na hranici [online]. [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: www.kinonahranici.cz
31
4.1. Jerzy Pilch Autorem románové předlohy k filmu je polský prozaik, publicista, dramaturg a scénárista Jerzy Pilch. Narodil se 10. srpna 1952 ve městě Wisła nedaleko českých hranic v protestantské rodině. Vystudoval polskou filologii na Jagellonské univerzitě, kde mezi lety 1975-1985 pracoval jako odborný asistent Ústavu polské filologie (Instytut Filologii Polskiej). Následně zde také zahájil doktorandské studium. V roce 1975 debutoval jako literární kritik. Od roku 1978 byl členem redakce Studenta a v 80. letech spoluorganizátorem a autorem nezávislého časopisu NaGłos, který pořádal autorské večery se zakázanými spisovateli v krakovském Klubu katolické inteligence (Klub Inteligencji Katolickiej). Nabídka práce v katolickém Tygodniku Powszechnym způsobila, ņe Pilch přeruńil doktorandská studia. Do roku 1999 byl členem redakce tohoto týdeníku. Později krátce publikoval fejetony na stránkách Hustleru, dále v Polityce (1999-2006), Dzienniku (2006-2009) a Przekroju (2010-2011). Od července 2012 je opět fejetonistou Tygodnika Powszechného. V roce 1989 Jerzy Pilch obdrņel prestiņní literární Cenu nadace Kościelských (Nagroda Fundacji im. Kościelskich) za dílo Vyznání autora pokoutní erotické literatury (Wyznania twórcy pokątnej literatury erotycznej). V květnu 1998 získala jeho kniha Tisíc klidných měst (Tysiąc spokojnych miast) titul Krakovská kniha měsíce (Krakowska Książka Miesiąca). Několikrát byl také nominován na Literární cenu Nike (Nagroda Literacka Nike), kterou obdrņel v roce 2001 za román U stráţnýho anděla (Pod Mocnym Aniołem) který se v minulém roce dočkal filmového zpracování. Mezi jeho dalńí díla patří například: Seznam cizoloţnic. Cestovní próza (Spis cudzołożnic. Proza podróżna), Zoufalství z důvodu ztráty povozu (Rozpacz z powodu utraty furmanki), Nenávratně ztracené leváctví (Bezpowrotnie utracona leworęczność), Inne rozkosze (Jiné rozkońe) nebo Moje první sebevraţda (Moje pierwsze samobójstwo). V jeho knihách se velmi silně odráņí přísná protestantská výchova, díky které je schopen lépe zachycovat nesmyslnost kaņdodenního ņivota. Vedle společenskopolitického kontextu je moņné v Pilchově próze zachytit kontext erotický. Co se týče jazyka, je Pilch opravdovým mistrem, který je přirovnáván k polským klasikům jako je Gombrowicz, Konwický, Głowacký nebo k nańemu Hrabalovi.
32
Kromě literárních děl je autorem scénářů k filmům z cyklu Polské svátky (Święta polskie) – Ţlutá šála (Żółty szalik) a Láska v podchodu (Miłość w przejściu podziemnym). Ve filmu Witolda Adamka Úterý (Wtorek) si zahrál zahořklého intelektuála. O Jerzym Pilchovi byl také v roce 1991 natočen dokument Jerzy Pilch. Vyznání člověka píšícího polsky (Jerzy Pilch. Wyznania człowieka piszącego po polsku). Některá jeho díla se dočkala zdramatizování – Monolog z liščí nory (Monolog z lisiej jamy) a Papeţovy lyţe (Narty Ojca Świętego). Jerzy Pilch je v soukromém ņivotě váńnivým fanouńkem krakovského fotbalového klubu Cracovia. Stejně jako hlavní hrdina jeho knihy U stráţnýho anděla se veřejně přiznal k alkoholismu. Poté, co mu byla zjińtěna Parkinsonova nemoc, byl vńak donucen k abstinenci. O své nemoci psal v letech 2012-2013 ve svém Druhém deníku, který byl průběņně publikován v Tygodniku Powszechnym. Od léta 2013 změnila tato rubrika název na Druhý deník, čili autobiografie v úzkém slova smyslu (Drugi dziennik, czyli autobiografia w sensie ścisłym) pojednávající o autorově dětství ve Wisle.
33
4.2. Jerzy Stuhr Reņisér, pedagog a jeden z nejpopulárnějńích polských herců se narodil 18. dubna 1947 v Krakově. V roce 1970 ukončil studia na polonistice na Jagellonské univerzitě a o dva roky později obor herectví na Státní vysoké ńkole divadelní (Państwowa Wyższa Szkoła Teatralna) v Krakově. Jiņ během studií měl angaņmá v krakovském Teatru STU, po ukončení studií získal stálou smlouvu ve Starem Teatru. Jedním z prvních představení, ve kterých zde hrál, byly Dziady, jedno z nejvýznamnějńích děl polské literatury, Adama Mickiewicze v reņii Konrada Swinarského. V 70. letech zazářil i v polské kinematografii. Jednou z jeho prvních filmových rolí byl zbohatlík Danielak ve Falkově Wodzirejovi. Brzy také začal spolupracovat s Krzysztofem Kieślowskim a zahrál si v jeho dvou filmech natočených v roce 1976, a to Jizva (Blizna) a Klid (Spokój). Dalńími zajímavými rolemi byl například Filip Mosz v Amatérovi (Amator, 1979) nebo Ejmont v Šanci (Ńance, 1979) Felixe Falka. Kromě Kieślowského spolupracoval Jerzy Stuhr s dalńími známými polskými reņiséry − Agnieszkou Holland v Provinciálních hercích (Aktorzy prowincjonalni, 1978) nebo Andrzejem Wajdou ve filmu Bez anestézie (Bez znieczulenia, 1978). Stal se představitelem tzv. morálního nepokoje a vlastně celé tehdejńí generace. Na začátku své herecké kariéry dostal Jerzy Stuhr těņký úkol – dva reņiséři, se kterými později mnohokrát spolupracoval, mu svěřili hlavní role v slavných inscenacích. U Andrzeje Wajdy si zahrál Piotra Wierchowieńského v adaptaci Dostojevského Běsů (1971), u Jarockého v adaptaci Witkaceho Matky ztvárnil roli Leona. Významnou rolí pak byl Hamlet ve Wajdově adaptaci dramatu Tragická historie Hamleta (1981). Herec si zahrál také mnoņství rolí v televizních inscenacích (Teatr Telewizji), kde mimo jiné sám reņíroval. V 80. letech přińla role v jednom z jeho nejslavnějńích filmů – Sexmisi Juliusze Machulského (1983). Následně si zahrál například v O-bi, o-ba; Konec civilizace Piotra Szulkina (1984) nebo Obyvatel Piszczyk (1988). Ve stejné době začal spolupracovat s divadly v Itálii, kde následně získal cenu kritiky a prestiņní cenu Nastro d´Argento pro nejlepńího evropského tvůrce. Jako divadelní reņisér debutoval Stuhr v roce 1985 zpracováním hry Kontrabasista od Patricka Süskinda. V tomto představení si také zahrál hlavní roli.
34
Mezi lety 1990-1996 byl rektorem krakovské Státní vysoké ńkoly divadelní, do této funkce byl znovu zvolen v roce 2002. V roce 1994 také získal titul profesora divadelních věd. Svůj debut jako filmový reņisér si odbyl v roce 1995 filmem Seznam cizoloţnic na motivy knihy Jerzyho Pilcha. Jeho dalńí film Milostné historie (Historie miłosne, 1997) byl věnován Krzysztofu Kieślowskému. Následovalo Velké zvíře (Duże zwierzę, 2000) na základě povídky Kazimierze Orłosie, politicko-mravní satyra Počasí na zítra (Pogoda na jutro, 2003), kde mu hlavní roli partneroval jeho syn Maciej a Průvod (Korowód, 2007), za jehoņ scénář získal cenu Zlatí lvi na filmovém festivalu v Gdyni. Kvůli nemoci na čas přeruńil reņírování, ale zahrál si ve filmech jiných tvůrců – např. Mystifikaci Jacka Koprowicze nebo Marie, matka Jeţíše (Maryja, matka Jezusa, 2010). Zatím posledním počinem Jerzygo Stuhra je film Obyvatel (Obywatel), kde má zároveň roli reņiséra, scénáristy a představitele hlavní role. Na plátně se zde opět setkal se svým synem Maciejem Stuhrem, který ve filmu představuje mládí hlavního hrdiny.
35
4.3. Překlad titulků k filmu Spis cudzołożnic Co se týče samotných titulků, byly tvořeny transkripcí, čili „z odposlechu“, jelikoņ jsem neměla k dispozici dialogovou listinu ani scénář. Z tohoto důvodu je moņné, ņe se v níņe uvedeném překladu mohou objevit nesrovnalosti způsobené přeslechnutím repliky či jejím případným zkomolením. Zvuková kvalita daného filmu nebyla příliń vysoká a vyskytovaly se zde ruńivé elementy, které dialogy přehluńovaly, např. jedoucí tramvaj apod. Ve filmu se často objevují dialogy v angličtině, popřípadě monolog ve ńvédńtině. Měla jsem k dispozici verzi určenou pro potřeby polské televize, tudíņ tyto cizojazyčné konverzace byly opatřeny jak titulky, tak zároveň lektorem v polńtině. Při tvorbě českých titulků jsem tak vycházela z polských vloņených v dané verzi filmu, nikoliv z původní zvukové stopy v anglickém jazyce, která byla přemluvena lektorem.
1 Haló?
9 Pane doktore, my starozákonní a vy protestanti
2 Pane doktore, volám, abych oznámil naléhavou novinu.
10 musíme drņet spolu.
3 Přijíņdí k nám ńvédský humanista z Uppsaly.
11 Omlouvám se za triviálnost, jestli jsem Vás urazil.
4 Byl byste tak hodný, pane doktore, a doprovázel
12 Obvykle o to prosím docenta Czetyrdaha, ale není tu.
5 ńvédského humanistu, hosta nańeho institutu,
13 Poslal jsem ho na sluņební cestu do Skotska.
6 profesora Björna?
14 Víte, konečně se teď před námi
7 Je třeba mu ukázat Krakov, postarat se o něj… 8 Dobře. Proč já?
15 objevily moņnosti atraktivních výjezdů.
36
16 Netajím, ņe přemýńlím o skupině pracovníků nańeho institutu.
31 Je to neobyčejně důleņitý kontakt pro náń institut.
17 Myslel jsem, ņe bych Vás tím mohl, pane doktore, zaujmout.
32 Je v Uppsale profesorem.
18 Haló? 19 Takņe Vás moc prosím, jenom přesně, protoņe v 10 20 mám tu slavnost. 21 Zvu Vás. 22 Starozákonný, kde bys byl? 23 Co bys dělal, kdyby nebylo Mojņíńe? 24 Polská televize uvádí 25 Jerzyho Stuhra 26 ve filmu 27 Seznam cizoloņnic 28 Kdybyste byl tak hodný, pane doktore, a náleņitě přijal 29 a splnil veńkerá přání nańeho hosta ze Ńvédska.
33 Karle, ahoj, zaskoč pak ke mně. 34 Nechávám Vám volnou ruku. 35 Nejlepńí by asi bylo začít jako obvykle od Krakovského rynku. 36 Tak to vņdy dělal Czetyrdah. 37 Rynek, Sukiennice, bazilika Panny Marie. 38 Maruńko, zdravím, dobrý den. 39 Oltář Vieta Stosse. 40 Moņná Kościuszkova mohyla? Vyhlídka na Krakov? 41 Bude stačit Staré Město, ulice Grodzka, Královská cesta, Wawel. 42 Barbakan. 43 Floriánská brána. 44 Ulice Szewska. 45 Mickiewiczův pomník.
30 Víte, velmi na tom záleņí. 37
46 Dominikánský kostel.
61 A tam tvůj hotel, Cracovia.
47 Ti lidé sami navrńili ten kopec?
62 To je historické centrum obklopené parkem,
48 Ano, vńichni obyvatelé Krakova ho navrńili.
63 který je na místě starých hradeb.
49 Proč?
64 Bazilika Panny Marie.
50 Na památku Kościuszky.
65 Prohlídku začneme od tvého hotelu.
51 Máme v Krakově víc takových kopců.
66 A večer? Co bys chtěl?
52 Opravdu? Neuvěřitelné.
67 Divadlo? Filharmonie?
53 Jeden pro legendárního Kraka.
68 Večer? Večer uņ jen relax.
54 Krak – odtud Krakov. 55 Jeden pro Wandu, co nechtěla Němce a skočila do Wisly. 56 To je taková legenda. 57 Jeden pro velkého marńálka Piłsudského. 58 No a tento, největńí. 59 Tolik země. 60 Tam, kde jsou ty červené budovy, je náń institut.
69 Nějaká společnost. Moņná nějaká ņena? 70 V jakém smyslu? 71 Co znamená „ņena“? 72 Pokecat si. 73 Pobavit se…no víń. 74 V jakém smyslu „pobavit se“? 75 Váń Gombrowicz kdysi napsal:
38
76 „Ņenskost dokonce i bez postranních úmyslů nikdy nevadí.“
91 Ano.
77 Jak to je ve vańem jazyce?
92 Děkuji.
78 „Ņenskost, dokonce i bez postranních úmyslů, nikdy nevadí.“
93 Má nejlepńí kamarádka.
79 Ņenc… 80 Ņenskost. 81 Děkuji mnohokrát. 82 Snaņil jsem se přesvědčit několik mých známých, 83 aby odhodily pryč skrupule a zváņily vńechna pro a proti
94 Krásná holka. 95 Není doma, asi je v práci. 96 2 koňaky. 97 Zavolám jeńtě jedné. 98 Odcházíte, zaplaťte. 99 Jola Łukasik byla matka-samoņivitelka.
84 a rozhodly se pro krátkou důvěrnost se ńvédským humanistou.
100 Ergo: byli jsme pro sebe stvořeni.
85 Prosím. Rezervace je platná do soboty.
101 Není divu, kdyņ před několika lety vybyla hodina, z periferního sídlińtě,
86 Ano, asi ano.
102 kde bydlím, vyjela tramvaj číslo 4.
87 Odkud se známe?
103 Vezla mé tělo oděné ve svátečním prádle.
88 Studovala jsem na polonistice. 89 Tedy jen 2 semestry. 90 Účet na institut?
104 Po asi 40ti minutách ńílené jízdy bylo povinno překročit 105 práh bytu Joli Łukasik, a po několika hodinách 39
106 bylo povinno nacházet se ve stavu mýtického uspokojení.
119 Zkrátím to: nejde tu o tělesné uspokojení,
107 Ničeho jsem si tehdy nebyl tak jistý jako tím, ņe s Jolou Łukasik
120 ale o zaņehnání fenoménu lhostejnosti vesmíru.
108 brzo dosáhnu erotického porozumění, na jehoņ základě se mi podaří,
121 Nemel.
109 i kdyņ jen na čtvrt hodiny zaņehnat fenomén lhostejnosti světa. 110 Přicházím neúplný, protoņe jsem vńude po cestě nechal části své duńe. 111 Jedna část zůstala v tramvaji číslo 4, druhá zůstala v restauraci Europa, 112 a tam se upíjí a rozjímá o odvěké slabosti lidské povahy. 113 Třetí… 114 Jolo… 115 Odkud víń, ņe tyto klimaticko-oděvní omyly 116 na mě dělají mimořádný dojem?
122 Četla jsem Kołakowského. 123 Kdyņ jsi ho četla, proč to dítě jeńtě nespí? 124 Je nemocný. 125 Má horečku. 126 Pojď. 127 Dnes ti dá pyņamko Gustav. 128 Má horečku. 129 Neńťastný Alexandře. 130 Přeji ti to nejlepńí, ačkoli se obávám,
117 Proč podvádíń ņenu?
131 ņe jestli to tak půjde dál, nestaneń se umělcem, aņ dospějeń.
118 Nebudu ti teď vyjasňovat celou teorii manņelské zrady, a víń, ņe ji mám.
132 Přeji ti jen dobré, neńťastný Alexandře.
40
133 Alexandře, jestli budeń chtít být umělcem, 134 budeń na sobě muset pracovat. 135 Spi, neńťastný Alexandře. 136 Spi. 137 Teď budeme čistit. 138 Běņ na gauč a dělej obličeje, aby mi zvednul hlavičku. 139 Ne, nezvracej. 140 Nezvracej. 141 Alexek dnes bude spát s maminkou na gauči. 142 Pane, prohlédni skrze plochou střechu tohoto věņáku, pohlédni na své dílo, 143 heleď na tu scénu a chop se práce, pusť se konečně do psaní. 144 Tady byt Jolanty Łukasik, právě nejsem doma. 145 Po zaznění signálu mi, prosím, nechte vzkaz. Děkuji. 146 Jedna pěkná holka nás zve k sobě.
147 Zaplatíme a jdeme. 148 Nemyslíń, ņe jsme trońku unavení? 149 Snad ne tak, abys nemohl sáhnout do kapsy pro peněņenku. 150 Buď si chceń zańukat, nebo jsi too tired. 151 Pojďme. 152 Podívej se na to pole. 153 Kdyņ tu byl polský papeņ, seńlo se tu více neņ milion lidí. 154 Velké shromáņdění, větńí neņ ve Varńavě. 155 Podívej se na tu ulici. 156 Ńli jsme jí v březnu ´68 v první protikomunistické manifestaci 157 v poválečném Krakově. 158 Teď jdeme do centra. 159 V té době jsem byl studentem 3. ročníku Jagellonské univerzity. 160 O čem to mluvil?
41
161 Zákaz fotografování. Soukromý majetek. 162 Tady v té bráně v r. 1977 zabila tajná policie mladého člověka, 163 studenta nańí univerzity.
175 Nedostaneme stipendium. 176 Pane doktore, jeńtě mně. 177 Mohl byst mě uńetřit? 178 Nevíte, kdy mám konzultace?
164 Teď ti ukáņu jeńtě jeden tragický detail nańí války s komunismem.
179 Pane doktore, já jsem hledal…
165 Co je to tu za skákání?
180 Mám konzultační hodiny!
166 Utíkej. Kdo to kdy viděl na takovém místě?
181 Počkej chvilku. Zavolám jeńtě jedné.
167 Pojď, Kańko.
182 Komu bychom jeńtě mohli zavolat?
168 Koukni na tu pumpu.
183 Ońklivá brunetka.
169 Tady se v roce 1980 upálil z politických důvodů starý člověk.
184 Doktorka Agata Tłamsik.
170 Ano, musíme jít do baru. 171 Pane doktore, velmi se omlouváme, 172 ale hledali jsme vás celý den na katedře.
185 Dál Iza Husopasečka. 186 Dále tichá Veronika. Mohli bychom jít k tiché Veronice. 187 Kdo ví, jestli to není nejlepńí nápad. 188 Doktorka Maria Magdalena Zgółka.
173 Můņeme vás poprosit o zápis do indexu?
189 Studentské fascinace.
174 Moc prosíme.
190 Zavolejme jí.
42
191 Přijme nás. 192 Alkohol, bezvadná angličtina. 193 Doktor Zgółka na psychiatrickém sympoziu. 194 Mario Magdaleno. 195 Mnohokrát děkujeme. 196 Na shledanou. 197 Pojď honem, pojď. 198 Tradice učí, aby se k vdaným ņenám pronikalo přes muņe. 199 Nevěděl jsem jenom, pro co se rozhodnout. 200 Deprese, obsese, neuróza, stihomam nebo moņná alkoholismus. 201 Tak tedy je to problém s alkoholem.
206 Do 15 let jsem spal s rodiči v jednom pokoji. 207 Společníci v hrách – Józio Krzywoń, Oleś Sikora – oni věděli. 208 Viděli pohlavní styk rodičů? 209 Ano, oni znali vńechny moņné polohy. 210 Já ne, nemohl jsem vnímat noční ņivot mých rodičů, 211 protoņe jsem byl omámený koktejlem Orinoko. 212 Orinoko? Co to bylo? 213 Orinoko byla směs bylinného likéru a albánského koňaku. 214 Tyto lihoviny byly doma vņdycky. 215 Smíchal jsem to a nalil do lahve po oranņádě z tmavě zeleného skla.
202 Tato neuróza začala uņ v dětství, takņe si její začátek nepamatuji.
216 Jakého?
203 Jak to začalo.
217 S třmenovým uzávěrem.
204 To nic, zapomeň na nepodstatné detaily.
218 Proč z tmavě zeleného skla?
205 Mně zůstala daná ńance.
219 Aby bylo lehčí to schovat mezi hračkami. 43
220 Usínal jsem omámený koktejlem Orinoko, 221 a nikdy jsem v noci rodiče neviděl. 222 Oleś Sikora viděl. 223 Měl mladou macechu. 224 Oleś ji i sledoval, pokańlával a napodoboval její noční skučení. 225 Noční skučení. 226 Zajímavá formulace. 227 Vzpomeneń si, jak to dělal? 228 Počkej. 229 Přinesu ti koňak. Dobře? 230 Marie Magdaleno! 231 Při hraní na alkoholika jsem se jím stal. 232 Místo tvých boņských ramen mě ovinuly pazoury závislosti. 233 Je ti dobře? 234 - Je vńe v pořádku? - Ano.
235 Koupe se. 236 Udělá něco k jídlu a počká. 237 Jdeme. 238 Sukiennice. 239 Mickiewiczův pomník. 240 Bazilika Panny Marie s oltářem od Veita Stosse. 241 A co je nového… 242 - …u Anny Bergman? - Koho? 243 Anny Bergman. Dcery Ingmara Bermana. 244 Sex-hvězdy? 245 Kdyby ses ty, skandinávský tupče, zeptal na něco podobného 246 z polské kultury, uměl bych si poradit s tvou chutí po poznání. 247 Ptát se na Mickiewicze, umí kaņdý z vás, západních humanistů, 248 a já kaņdému z vás odpovídám:
44
249 To je pomník největńího polského spisovatele.
263 - To je Rus? - Ano.
250 Ale kdyby se mě někdo z vás zeptal,
264 Ńvéde, jak se ti vede?
251 kdyby se mě někdo z vás západních humanistů,
265 Jak by byl anglicky „poukaz“?
252 chtěl zeptat na Beatu Tyszkiewicz nebo Szapołowskou nebo tu Figuru,
266 Coupon? 267 Láhev. Bottle.
253 kdyby mi některý z vás dal ńanci, abych mohl mluvit nejen
268 To je příběh o lahvích.
254 o pomnících slavných polských spisovatelů,
269 Teď je tu luxusní obchod, ale před několika lety tu byl…
255 ale o pomnících krásných polských těl.
270 …výkup lahví.
256 To je fotografie Anny Bergman. 257 Kde teď je? 258 - Kde teď bydlí? - Ve Stockholmu? 259 Bydlí teď v Londýně. 260 Mnohokrát děkuji. 261 Vystřihnul jsem to, protoņe mě fotka Anny Bergman uklidňuje. 262 Dobrý večer, pane doktore.
271 V roce 1982, kdyņ jsi přinesl 15 prázdných 272 a čistých lahví, dostals poukaz na láhev vodky navíc. 273 I s Polákem je to těņké, a co teprve se Ńvédem. 274 Ńvéde, jak se ti vede? 275 - Jsi protestant? - Ano, jako vńichni ve Ńvédsku. 276 To je protestantský kostel v Krakově. 277 Malý. 45
278 - Velmi malý. - Já také. 279 Já jsem také protestant. 280 Vezmi si to. 281 Jsme 2 protestanti v srdci římskokatolického Polska. 282 Ahoj, Gustave. 283 Ahoj, Emilko. 284 Chtěl bych ti představit svou ņenu. 285 Profesor Björn, humanista z Uppsaly. 286 Budeń dnes doma? Moņná bych se stavila pro knihy. 287 Budu, uņ s ním dnes končím, jsem pořád, píńi habilitační práci. 288 Vńak. 289 Stavím se asi na konci příńtího týdne, protoņe jedeme na kurz. 290 Nikodéme, kdy přesně se vracíme?
292 Zdravím, mládeņi, má úcta. 293 Dobrý večer, pane rektore. 294 Mohli bychom se někdy sejít. Zavolejte. 295 My uņ jsme pořád doma. 296 Děkujeme, pane rektore. 297 Čekáme. 298 Emilko, uņ to asi začalo. 299 Ahoj, Gustave. 300 Bye, bye. 301 Ahoj. 302 Emilko. 303 Emilko, vņdyť jsi Evropanka. 304 Chceń jet na kurz odborného vzdělávání, tak jeď. 305 Pokud tě zaujme nějaký Evropan, nevzdávej se. 306 Vņdyť jsme Evropani.
291 21., v 16.30.
307 Chceń si dát pistáciovou zmrzlinu, dej si. 46
308 Jsme Evropani. 309 Chceń si objednat hovězí Stroganoff, objednej si. 310 Domníváń se, ņe by bylo hezké a vzruńující zaņehnat fenomén 311 lhostejnosti světa někde stranou, zaņehnej, Emilko.
323 Chci to vyřeńit stylem západoevropských humanistů. 324 Poslouchám. 325 Dva albánské koňaky. 326 - Jen prosím dát pláńť do ńatny. - Co?
312 Pravé Evropanky neváhají dlouho.
327 Jestli neodejdeń pryč, Evropane, příńtě tě podrápu jeńtě silněji.
313 Říkala jsem sundávat zbytky uzávěrů.
328 Uņ 2 roky spolu neņijeme.
314 Příńtě to nepřijmu.
329 Je to dobré.
315 Po nějaké době, coņ svědčí o mém umění přesvědčování,
330 Někoho si nańla. Dokonce ho mám rád.
316 po několika měsících mi Emilka oznámila,
331 Zavolám, ņe uņ jdeme.
317 ņe je Evropankou, a ņe občas zaņehnává fenomén 318 lhostejnosti světa někde stranou.
332 Kdo připadá v úvahu? Kubas a Barteczko? 333 Moņná ony, po 20ti letech.
319 Je to pravdivý Evropan.
334 Jedna měla hruńkovitá prsa a druhá kulatá, ale která měla jaká?
320 Tady jsem tě hledal, čubo.
335 Kdo mi nadiktoval to číslo?
321 Ahoj.
336 Mohla by to být zádumčivá brejlatka?
322 Nikodém, těńí mě. 47
337 Večer s ní se zdál probíhat podle pravidel klasických poetik.
351 Pokud nedokáņeń sehnat ņenu, při nejhorńím můņe být sex klub.
338 Naděje se stávala jistotou, předpoklady se měnily ve fakty,
352 Uņ víc neņ měsíc jsem na sluņební cestě.
339 propočty se kontrolovaly do několika míst po čárce.
353 - Chápeń mě? - Ano.
340 Bohuņel na chvíli.
354 V Uppsale jsem vzal do sex klubu vańeho děkana.
341 Kdyņ jsem se neočekávaně dotknul její ruky, vyskočila. 342 Jeņińmarja, je devět, a já musím na zítra napsat recenzi do „Arki“. 343 Kdy to budu dělat? 344 Kdo to byl? Studentka, barmanka, vychovatelka? 345 Dobrý večer, ńtěstí moje.
355 Byl velmi spokojený. 356 A tvoje ņena? 357 Co dělá? 358 Máń její fotku? 359 Moje ņena… 360 Moje ņena je hodně mladá.
346 Dobrý večer, ńtěstí moje. A sbohem, ńtěstí moje.
361 Milujeń ji?
347 8, prosíme.
362 Jak se jmenuje?
348 Hned.
363 Uņ se mnou nespí, jen s mým studentem.
349 Srdečně děkujeme. 350 Kdyņ nechceń, nic neříkej. Nemusíń říkat vůbec nic.
364 Nejlepńím. 365 Je tak mladá.
48
366 Ty jsi nejen můj bratr díky Martinu Lutherovi, ale i ńvagr 367 díky Emilce navńtěvující kurzy odborného vzdělávání. 368 Pojď, zajdeme k Francouzovi, a tam tě na vysokých ņidličkách 369 Gustav potěńí, vyslechne a poradí, jak vyřeńit situaci bez řeńení. 370 Pojď, ńvédský humanisto. 371 Dva koňaky. 372 Dvě piva. 373 Můj bratře a ńvagre. 374 Jak potrestat rivala? Jak ho porazit? 375 Jak odstranit? Třeba ne z jejího ņivota, ale z tvého? 376 Ano, z tvého, ńvédský humanisto. 377 Chtěl bych, abys pochopil, ņe chvilková, zlomkovitá přítomnost 378 vzpomínaného studenta v těle tvé mladé ņeny 379 je ničím v porovnání s jeho úplným a stálým trváním v tvé hlavě.
380 Tady je student pohřbený. 381 Tady, v tvé lebce se zabydlel na déle. 382 Jak potrestat rivala? Jak ho porazit? 383 Vlastně je jen jeden způsob, a tím je, coņ tě překvapí, láska. 384 Láska, spíńe extrakt veńkerých lásek, andělských, ďábelských a lidských. 385 Musíń je v sobě vńechny sebrat, musíń myslet na vńechny, 386 které jsi miloval, na rodiče, ņeny a děti. 387 Připomenout si veńkerou četbu a citáty. 388 Dopis apońtola Pavla Korintským, Petrarkovy sonety a ńkolní lásky. 389 Anitu Ekberg, Tjorven a Lovisabetu. 390 Která měla kulatá, a která hruńkovitá prsa? 391 Tím vńím se musíń naplnit a strávit a přecedit, aņ zůstane kal. 392 To vńechno musíń v sobě přeměnit, abys nakonec zahořel pro studenta.
49
393 Zahořel ņárlivou láskou. Ńlechetnou, marnou a úskočnou. 394 Jen tak to vyřeńíń. 395 Cestou intelektu! 396 Uvaņuj, boříń tím mistrnou symetrii trojúhelníku. 397 Marta se dostane do role rivalky válčící se svým vlastním muņem. 398 Ne silou pěstí, ne pomocí odporu, ale vlnou ńílené touhy bude poraņen. 399 Je zřejmé, ņe v tom vńem je jistá dávka rizika. 400 Protoņe sám rozumíń, ņe při rozpoutání tak daleko jdoucí 401 milostné nabídky, chtíc nechtíc, způsobíń, 402 ņe on tě uņ nikdy neopustí. 403 A co pak? 404 Víń, ńvagre, musíń utíkat. 405 Musíń utíkat na sluņební cestu. 406 Byl jsi na sluņební cestě?
407 Samozřejmě. 408 Kde jsi byl, ńvédský berane? 409 Co? 410 Kde jsi byl? 411 Po celé Evropě. 412 Itálie, Řecko, Německo, co chceń. 413 Ve Ńvýcarsku jsi byl? 414 - Byl. - V Lausanne? 415 Ńvýcarsko taky, samozřejmě. 416 Pamatujeń si na knajpu u jezera v Lausanne - „Sous les chênes“? 417 Pardon? 418 Byla v ní barmanka s obnaņenou ńíjí. 419 Italka, která nemluvila cizími jazyky, ale letmo chápala vńechny tvé intence. 420 I´m not sure. 421 Ńvéde, nemusíń si pamatovat zemi, lokál, ale zapomenout ńíji barmanky?
50
422 V polovině 80. let jsem seděl v baru „Sous les chênes“ v Lausanne, 423 pil jsem pivo a chtivě civěl na ńíji barmanky. 424 Byla to nejhezčí ńíje, jakou jsem do té doby viděl. 425 Vńechny pocity prudkými nálety na srdce mé spadly jako holubí hejno. 426 Pít slzy a bílá v nich omývat pera. 427 Elegantní. Američan? 428 Ano, z Kalifornie. 429 Na jednu stranu mě sytila myńlenka, ņe konečně nadeńla hodina mé cesty, 430 na druhou mě trápila hodnota kapesného. 431 Prudkými lety… 432 Pera… 433 Vńechny pocity prudkými nálety… 434 na srdce mé spadly jako holubí hejno. 435 Milý a romantický.
436 Ale blázen. 437 Tady byt Marty Björn. Nemohu zvednout telefon. 438 Jestli chceń, můņeń nechat zprávu. 439 Vńechno v pořádku? 440 Dva protestanti pijí v srdci římskokatolického Polska. 441 Musím si zavolat. 442 Zjevení peří a doteku. 443 Iza hromadí materiál pro magisterskou práci. 444 Končí zootechniku. 445 Nekecej, Gustave! 446 Z provedených průzkumů vychází, ņe pohlavní ņivot hus má 7 fází. 447 Já jí pomáhám s překladem do angličtiny, bude publikovat. 448 Fáze první – koketování. 449 Love-making. 450 Druhá – nárůst vzruńení. 51
451 Exciting.
468 A tam motorizované oddíly policie.
452 Třetí – nástup samce na samici.
469 Brutální oddíly policie.
453 Mounting.
470 A my – útok!
454 Čtvrtá – ńlapání.
471 Začali jsme utíkat.
455 Treading.
472 Vrazi! Gestapo!
456 Pátá – kontakt. 457 Contact.
473 Tady, ne tady, zemřel mladý polský dělník.
458 Ńestá – kopulace.
474 Young worker from Nowa Huta was killed here.
459 Copulating.
475 Oheň, prosím.
460 Sedmá – sestup samce ze samice.
476 Kdekoli staneń na té ponuré zemi,
461 Spring down.
477 tam pod tvou nohou prach umučených.
462 Gustave, nekecej! 463 Je doma, čeká. 464 Bydlí u Leninova muzea. 465 Dva protestanti… 466 …zpívají…
478 Nedůleņité. 479 Pojď, Ńvéde. 480 Vrazi… 481 Asi tady. 482 Nekecej, Gustave, nekecej!
467 …v srdci římskokatolického Polska. 52
483 Pamatujeń si byt 2 naproti Leninova muzea? 484 To je můj přítel, ńvédský humanista. 485 Moc mě těńí. 486 To je milé, velmi milé. 487 Mám radost. Je to milé, velmi milé. 488 To je mimořádné místo. 489 Před několika lety, ve velkém roce ´81, 490 Leninovo muzeum stávkovalo. 491 Nikdy na to nezapomenu, Gustave. 492 Třetí den to bohuņel skončilo, přijely volhy, byl to the end. 493 Jsem si jistá, ņe tehdy začal rozpad impéria. 494 Ņe by tamta byla v té viditelná? 495 Tady, pod mými okny. 496 Gustave, to byla velká chvíle. 497 Izo, chtěli bychom tě pozvat na drink.
498 Ostuda, úplná ostuda! 499 Uņ mám dost. 500 Ticho! 501 Izo, prosím, pojď. Noční Krakov, ņádné brzdy, tance. 502 Tance. 503 Zboņňuju tanec. 504 Pamatujeń si, Gustave? 505 Kołudza Wielka, praxe, rok ´71. 506 Malý princ. 507 Velký polský ńlágr. 508 Slibovalas, ne mně, ale vlastnímu tělu, 509 ņe zůstane věčně dokonalé. 510 Výņiva, klíčky, bylinné koupele, aerobic. 511 Já taky - golf, ńvihadlo, vegetariánská jídla. 512 Nic z toho nevyńlo. Izo, trápí mě pomíjivost.
53
513 Koketování. 514 Nárůst vzruńení. 515 Nástup samce na samici. 516 Pátá fáze – kopulace. 517 Pamatujeń, pohlavní ņivot hus. 518 - Já uņ chci jít domů. - Počkej chvíli. 519 Sexuální chování hus. 520 Publikovalas jeńtě něco? 521 Protoņe tady i tam, Za mořem a vńude, 522 Kde před sebou jen pońlu Ubohou myńlenku, 523 Vņdy je mi smutno A vńude je mi jedno. 524 A vńude je mi zle – A vím, ņe zle bude. 525 Słowacký byl velký. Větńí neņ tamten z pomníku. 526 Dva protestanti kouří v srdci římskokatolického Polska.
527 Já zmizím, ty zmizíń, on zmizí, Mizíme, mizíme… 528 Voda listy olńe omyla… 529 Červená olńe nad vodou Namrzlá máčí se 530 Míjím, míjíń, míjí A kaņdý tak sám 531 Zmizela… 532 Zmizela jsem… 533 Omlouvám se. 534 Jak se to stalo, Gustave, ņe z dvojice světových intelektuálů 535 jste se stali dvojicí hledačů kýčovitých dobrodruņství? 536 Co jste to udělal? 537 Pane doktore. 538 Jak jsi mohl, Gustave? 539 Proč, Gustave? 540 Zmizels. Zmizela jsem.
54
541 Uņ nejsme, A ten ńum výńe,
542 To je vítr, On tak bude věčně vát. 543 Nad námi, nad vodou, nad zemí…
55
5. Komentář k překladu 5.1. Překlad filmového titulu Dle Mareńe (1982) je titul neboli název důleņitou součástí textů a často funguje samostatně, tedy bez spojení s ostatním textem. U filmu je titul obzvláńtě důleņitý, jelikoņ je určen relativně ńirokému okruhu diváků. Dá se říci, ņe má reklamní funkci a bývá vnímateli dále spojován s osobou představitele hlavní role nebo reņiséra, proto dochází k četným odchylkám při překladu názvu a jeden film tak můņe mít v různých zemích řadu tzv. distribučních titulů. Belczyk (Belczyk 2007, 120) uvádí, ņe by měl být název filmu předevńím srozumitelný, ale také atraktivní, probouzet ņádoucí konotace a hlavně navazovat na jeho obsah. Pro film Spis cudzołożnic, případně jeho románovou předlohu, se v českém prostředí objevují dvě moņnosti překladu titulu, a to Seznam cizoloţnic, nebo Soupis cizoloţnic. Překlad pojmu „cudzołożnica“ nepůsobí větńí problémy, kdeņto u slova „spis“ můņe k jistým potíņím dojít. Internetový Słownik języka polskiego PWN definuje daný pojem takto: „tekst zawierający wyliczenie w określonym porządku przedmiotów, osob, czynności itp.“ Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR uvádí tento význam slova „seznam“: „soupis osob, věcí ap. z něj. hlediska k sobě přísluńejících (abecední seznam ņáků, voličské seznamy, seznam slov, telefonní seznam)“ a „soupis“ charakterizuje jako „systematický seznam (seznam majetku, knih, památek; zboņí, materiálu; prací, obyvatel, voličů, bytů)“. Z výńe uvedených definic vyplývá, ņe se de facto jedná o synonyma, avńak dle mého názoru je vhodnějńí překlad názvu Seznam cizoloţnic, který jsem mimo jiné zvolila i pro Kino na Hranici, jelikoņ více odpovídá ději filmu i polské definici pojmu „spis“. Hlavní postava – Gustaw – zde obvolává své dávné přítelkyně, tudíņ čerpá ze svého „telefonního seznamu“, nejedná se zde o soupis majetku či obyvatel.
56
5.2. Reálie „Reálie“ dle Slovníku cizích slov označují „věcné poznatky, údaje, informace charakteristické pro obraz určité doby, kulturní nebo zeměpisné prostředí, ņivotní styl apod., zvláńtě poznatky o ņivotě a kultuře určitého národa.“ Reálie vzbuzují mezi překladateli i teoretiky neustálý zájem v souvislosti s otázkou jejich nepřeloņitelnosti, způsobu transferu do cílového jazyka a kultury, případně následné přirozenosti/cizosti textu nebo klasifikace. Někteří badatelé se domnívají, ņe mezi reálie lze zařadit nejen objekty, ale také svátky, tituly, oslovení, v nejńirńím slova smyslu i gesta a citoslovce.18 S rozličným chápáním dané problematiky souvisí mimo jiné i různé způsoby klasifikace reálií, která se lińí u větńiny autorů odborných publikací na toto téma. My budeme vycházet z dělení podle Vlachova a Florina aktualizovaného Gálovou.19 1) místní aspekt kategorizace reálií – reálie uvedené v originále nemusí bezpodmínečně patřit do výchozí kultury.
cizí reálie – děj díla se můņe odehrávat v kulturním prostředí neznámém čtenáři výchozího textu; o internacionální – známé ve více kulturách; o regionální;
domácí reálie; o národní; o lokální; o mikroreálie;
2) časový aspekt kategorizace reálií;
současné reálie;
historické reálie;
3) předmětový aspekt kategorizace reálií;
geografické reálie; o objekty fyzikální geografie; o teritoriální jednotky;
18
GÁLOVÁ, S.: Klasifikácia reálií z předmětového hľadiska a jej aktualizácia 2009 [online]. [cit. 201504-15]. Dostupné z: http://philologica.net/studia/20090919131500.htm 19 Ibid.
57
o toponyma (obce, části obcí); o geografické objekty spjaté s lidskou činností;
etnografické reálie; o kaņdodenní ņivot – jídlo a nápoje, oděvy, obydlí a nábytek, dopravní prostředky, pozdravy, pracovní nástroje, apod.; o umění a kultura – hudba a tanec, literatura (názvy děl a jména postav), svátky, folklór, mytologie; o etnické objekty – etnonym, přezdívky, pojmenování osob podle bydlińtě; o míry, váhy, peněņní jednotky – jednotky měr a vah, peněņní jednotky, jejich hovorové názvy;
společenské a politické reálie; o média – televize, tisk, rozhlas, reklama; o společensko-politický ņivot – politická činnost, hodnosti, tituly, oslovení, úřady, stavy, kasty; o vojenské reálie – zbraně, výstroj, jednotky; o známé osobnosti – umělci, sportovci, politici atd.
Seznam cizoloţnic pojednává hlavně o střetu dvou odlińných kultur (polské a ńvédské) a myńlenkovém návratu hlavního hrdiny do svých mladńích let, přesněji do sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Pro přiblíņení dané doby divákovi je zde pouņito mnoņství reálií, které jsou s ní spjaty, coņ u polského diváka vzbuzuje jisté asociace. Cizojazyčným divákům by to ale nejspíńe nic neříkalo, proto by měl překladatel Čechům nesrozumitelné polské reálie nahradit odpovídajícími českými reáliemi. V překládaném textu se nejvíce objevují geografické reálie, hlavně toponyma, kterým bude věnována samostatná kapitola. Mohli bychom pouze podtrhnout, ņe mezi ně řadíme názvy měst (Krakov, Londýn), zemí (Polsko, Skotsko) a historických památek nacházejících se v Krakově (Kościuszkova mohyla, Sukiennice, Barbakan). Od toponym je třeba odlińit etnonyma, tedy vlastní jména národů či národností, která se v textu objevují a řadíme je mezi etnografické reálie. Konkrétně můņeme zaznamenat tyto národnosti (uvádíme vņdy polskou jazykovou verzi a její český ekvivalent): Rosjanin – Rus, Szwed – Ńvéd, Francuz – Francouz, Amerykanin – Američan. Jak je vidno, jedná se o velmi podobné lexikální jednotky, které byly pouze přizpůsobeny danému jazykovému systému. 58
Z etnografických
reálií
bychom
mohli
dále
jmenovat
např.
nápoje
charakterizující dobu, v níņ se odehrává děj filmu a samozřejmě Polsko jako zemi vodka (wódka), likier ziołowy (bylinný likér), albánský koňak (koniak albański). V textech se velmi často objevují společenské a politické reálie, zejména pokud má charakterizovat určitou dobu a zemi. Mezi společenské reálie bychom mohli zařadit víru v Boha, která určitým způsobem ovlivňuje společnost a zemi jako takovou. Jak je vńeobecně známo, v Polsku má velmi silné postavení římskokatolická církev, k níņ se hlásí drtivá větńina polské populace. Pouze malá část obyvatel, zejména Těńínského Slezska, kde vyrůstal i autor literární předlohy k filmu, patří mezi evangelíky. Na tuto skutečnost se ve filmu mnohokrát naráņí, hlavně ve spojení s tím, ņe ńvédský kolega hlavního hrdiny je také protestant. Panie doktorze, my starozakonni i wy protestanci powinniśmy się trzymać razem.
Pane doktore, my starozákonní a vy protestanti musíme drţet spolu.
Kiedy polski papież tu był, zebrało się tu ponad milion ludzi.
Kdyţ tu byl polský papež, sešlo se tu více neţ milion lidí.
- Jesteś protestantem? - Tak, jak każdy Szwed. Oto kościół protestancki w Krakowie.
- Jsi protestant? - Ano, jako vńichni ve Ńvédsku. To je protestantský kostel v Krakově.
Ja też jestem protestantem.
Já jsem také protestant.
Dwaj protestanci w sercu rzymskokatolickiej Polski.
Jsme 2 protestanti v srdci římskokatolického Polska.
Tyś mi nie tylko po Marcinie Lutrze brat, ale po uczęszczającej na kursy szkolenia zawodowego Emilce szwagier.
Ty jsi nejen můj bratr díky Martinu Lutherovi, ale i švagr díky Emilce navštěvující kurzy odborného vzdělávání.
Dwóch protestantów pije w sercu rzymskokatolickiej Polski.
Dva protestanti pijí v srdci římskokatolického Polska.
Historicko-společenskou reálií je zmínka o známém polském básníku z období romantismu, Adamu Mickiewiczovi, jehoņ pomník se nachází na Krakovském rynku. Pytać o Mickiewicza każdy z was, zachodnich humanistów, potrafi, i ja kaţdému z was odpowiadam: I tis the monument to gretest Polish writer.
Ptát se na Mickiewicze, umí kaţdý z vás, západních humanistů, a já kaţdému z vás odpovídám: To je pomník největńího polského spisovatele. 59
V textu se objevuje naráņka na ńvédskou herečku Annu Bergman, dceru slavného reņiséra Ingmara Bergmana. Gustav dále zmiňuje tři polské herečky, které se ve své době těńily velké popularitě. První z nich je Beata Tyszkiewicz, která byla povaņována za „první dámu polského kina“, „anděla PLR“20 nebo „Catherine Deneuve východu“. Spolupracovala s mnoha filmovými tvůrci a po boku Jerzyho Stuhra si zahrála ve slavné polské komedii Sexmise.21 Dalńí je Grażyna Szapołowská, jedna z nejkrásnějńích a nejobsazovanějńích hereček doby PLRu, která získala mnoņství prestiņních cen a zahrála si i v zahraničních filmech.22 Poslední je Katarzyna Figura, se kterou reņisér a herec Jerzy Stuhr spolupracoval například na Milostných příbězích (Historie miłosne).23 Politické reálie, se kterými hlavní hrdina seznamuje hosta ze Ńvédska, se týkají předevńím boje proti komunismu. Při prohlídce města upozorňuje Gustav profesora Björna na ulici, jíņ prochází: „Ńli jsme jí v březnu ´68 v první protikomunistické manifestaci v poválečném Krakově.“ Jiņ na přelomu ledna a února 1968 začali krakovńtí studenti reagovat na situaci vzniklou v hlavním městě Varńavě. Jedenáctého března pak byl zorganizován pochod, přesně ve dvanáct hodin se pod pomníkem Adama Mickiewicze seńlo okolo čtyř set mladých lidí. Toto setkání mělo poměrně bouřlivý průběh a účastnil se ho i očitý svědek událostí ve Varńavě. Od pomníku se dav přesunul do auly Jagellonské univerzity, a pak do Collegium Novum. Největńí pochod se konal 15. března a účastnilo se ho kolem sedmi aņ osmi tisíc osob, hlavně studentů a inteligence. Jelikoņ ani dělníci, ani církev protestující studenty nepodpořili, byli nuceni s manifestacemi ustat. Dońlo dokonce k zatčení několika osob a dalńím bylo systémem zabráněno v dalńím studiu.24 Dalńí neńťastnou událostí, tedy politicko-historickou reálií, kterou zmiňuje Gustav, bylo zabití mladého člověka v roce 1977: „Tady v té bráně v roce 1977 zabila tajná policie mladého člověka, studenta nańí univerzity.“ Dvacetičtyřletý Stanisław Pyjas, student 5. ročníku polské filologie a filozofie na Jagellonské univerzitě byl nalezen mrtev na chodbě domu na ulici Szewska, která se nachází přímo v centru
20
Polská lidová republika. Beata Tyszkiewicz – culture.pl [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://culture.pl/pl/tworca/beata-tyszkiewicz 22 Grażyna Szapołowska – culture.pl [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://culture.pl/pl/tworca/grazyna-szapolowska 23 Katarzyna Figura – culture.pl [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://culture.pl/pl/tworca/katarzyna-figura 24 Dzieje [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://dzieje.pl/aktualnosci/krakowski-marzec-68 21
60
Krakova. Jelikoņ byl zapleten do nelegální činnosti, jeho okolí se domnívalo, ņe byl brutálně zavraņděn členy Státní bezpečnosti (Służba bezpecieństwa). Pitva vńak neprokázala cizí zavinění a bylo prohláńeno, ņe příčinou jeho smrti byl neńťastný pád ze schodů. Tato hypotéza byla potvrzena i po exhumaci těla v roce 2010. Případ tragické smrti mladého muņe nebyl jeńtě dosud uzavřen.25 K tragické události dońlo také přímo na Krakovském rynku: „Koukni na tu pumpu. Tady se v roce 1980 upálil z politických důvodů starý člověk.“ Voják Zemské armády (Armia Krajowa) Walenty Badylak se sám zapálil 21. března 1980 na protest proti mlčení kolem zločinu v Katyni. Kovovým řetězem se přivázal k pumpě na náměstí, polil se benzínem a zapálil. Zemřel při převozu do nemocnice. Dnes je na místě tragédie pamětní destička s nápisem: „Nemohl ņít ve lņi, zemřel za pravdu.“26 Pro dobu komunismu bylo charakteristické pojmenovávání měst, ulic, budov či institucí po pohlavárech strany. Za vńechny jmenujme například moravský Zlín, který se po dlouhá léta nazýval Gottwaldov po prvním československém komunistickém prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Nejinak tomu bylo i v Polsku, proto se ve Spisu cudzołożnic můņeme dočíst o Leninově muzeu (Muzeum Lenina) – „Před několika lety, ve velkém roce ´81, Leninovo muzeum stávkovalo.“ Toto muzeum sídlilo mezi lety 1954-1989 v budově dneńního Vojvodského správního soudu (Wojewódzki Sąd Administracyjny) na Topolové ulici. Jedinými exponáty po Leninovi byla vidlička a láhev po oranņádě, kterých se dotknul při občerstvení v jedné z krakovských restaurací.27 Uņ v roce 1980 se v Polsku zvedla vlna stávek, a následně vzniklo Odborové hnutí Solidarita, které velmi rychle získávalo přívrņence. To se samozřejmě nelíbilo komunistickému reņimu, protoņe se toto hnutí nedalo kontrolovat a komunisté tak začali mít obavy. Daná situace vedla k dalńím stávkám po celém Polsku a následnému vyhláńení vojenského stavu, k čemuņ dońlo v prosinci 1981. Vládu nad zemí převzal tzv. WRON (Vojenská rada národní záchrany). Armáda a bezpečností sloņky obsadily strategické budovy, na coņ navazuje dalńí část rozhovoru Izy s Gustavem a ńvédským humanistou: „Třetí den to bohuņel skončilo, přijely volhy, byl
25
Wiadomości [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://wiadomosci.onet.pl/na-tropie/smiercstudenta-w-bramie/mbs7y 26 Wiadomości [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://wiadomosci.onet.pl/krakow/35-lat-temu-wkrakowie-dokonal-samospalenia-walenty-badylak/vehr6e 27 Krakowskie ciekawostki [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://krakowskieciekawostki.blogspot.cz/2013/07/muzeum-lenina-w-krakowie.html
61
to the end. Jsem si jistá, ņe tehdy začal rozpad impéria.“ Válečný stav trval celý rok, nicméně komunistický reņim padl, stejně jako u nás, aņ v roce 1989.28 Pro komunismus byly také typická místa pro výkup lahví: „V roce 1982, kdyņ jsi přinesl 15 prázdných a čistých lahví, dostals poukaz na láhev vodky navíc.“ Tuto skutečnost můņeme zařadit spíńe mezi společenské reálie.
5.3. Aluze Slovník cizích slov definuje aluzi jako „nepřímý odkaz k historickém, politickému, literárnímu kontextu začleněný do stavby literárního díla, naráņka“. Povějńil uvádí, ņe překlad aluzí trápil překladatele jiņ v antice, kterým byly srozumitelné pouze biblické a antické naráņky. Tento problém se dnes díky mnoņství cizích jazyků prohloubil: „I sebevzdělanějńímu a sebeodpovědnějńímu překladateli leccos unikne, a z toho, co postihne, lze často přetlumočit jen větńí nebo menńí část, pokud nechce sáhnout k rozmělnění vnitřními (samozřejmě vņdy neúplnými) poznámkami nebo vysvětlivkami pod čarou.“ (Povejńil 1994, 155). Aluzemi jsou nejčastěji verńe či prozaické úryvky, písně, pořekadla a přísloví. Pokud jiņ existuje kvalitní překlad těchto literárních útvarů, měl by jej překladatel pouņít. V případě, ņe takový neexistuje nebo je jejich význam v textu nějakým způsobem posunut, můņe dle Povejńila vytvořit svou vlastní verzi překladu. Jak bylo řečeno výńe, překladatel by neměl příliń drasticky zasahovat do textu a měnit jej. Nicméně „mnozí překladatelé se snaņí kompenzovat tyto ztráty (informací) na jiných místech textu a tento postup se vcelku pokládá za legitimní, i kdyņ jde o vědomé překladatelovy zásahy do originálního textu, které se nemohou stát pravidlem.“ (Povějńil 1994, 157). Zapletal (Zapletal 2004) uvádí několik, sic teoretiky nadále diskutovaných, vlastností, jimiņ se aluze vyznačuje:
odkazuje vņdy mimo dílo, v němņ se vyskytuje (např. k jinému dílu, fragmentu, ke kulturnímu, společenskému nebo politickému kontextu);
není čistě literární doménou (také film, malířství, hudba);
nemusí být čtenářem rozpoznána;
28
Revue politika [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1156/vojensky-prevrat-v-polsku-1981-bolave-tema-spolecenskehodiskursu
62
literární aluze je intertextuálním prostředkem, má implicitní (nepřímou) povahu (je třeba ji odlińit od citace, která je explicitní);
musí být provedena vědomě se záměrem autora;
můņe být signalizována různě (zabudována v obrazu, tématu, verńi, rytmu).
V textech se velmi často objevují literární aluze, tzn. přímé či nepřímé naráņky, na literární díla autorů typických předevńím pro danou zemi. Ty by měl průměrně vzdělaný člověk umět rozluńtit, coņ vńak cizincům, jakoņ i překladatelům, můņe způsobovat problémy a vést k nepochopení situace. Hned na úvod filmu hlavní postavy citují slavného polského spisovatele Gombrowicze, coņ lze povaņovat za literární aluzi: Wasz Gombrowicz napisał kiedyś: „Kobiecość nawet bez ubocznych zamiarów nikdy nie zawadzi.“ Jelikoņ nebyla nalezena česká verze citátu, byla potřeba jej přeloņit, a to takto: Váń Gombrowicz kdysi napsal: „Ņenskost, dokonce i bez postranních úmyslů, nikdy nevadí.“ Níņe uvedenou naráņku na polského filozofa Kołakowského by mohlo být sloņitějńí odhalit i pro rodilého mluvčího, jeņ by musel být znalcem dané problematiky. Ja ci teraz nie będę wyjaśniał całą teorię zdrady małżeńskiej i wiedz, że mam taką teorię. Powiem tylko krótko: nie o ukojenie cielesne tu idzie, ale o zażegnanie fenomenu obojetności wszechświata.
Nebudu ti teď vyjasňovat celou teorii manţelské zrady, a víš, ţe ji mám. Zkrátím to: nejde tu o tělesné uspokojení, ale o zaţehnání fenoménu lhostejnosti vesmíru.
Hlavní postava ve filmu několikrát přednáńí úryvky z poémy Ve Švýcarsku (W Szwajcaryi) jednoho z nejslavnějńích polských básníků a dramatiků – Juliusze Słowackého. Nejspíńe se jedná o naráņku na to, ņe tento autor pobýval, stejně jako hlavní hrdina, ve Ńvýcarsku. Překlad básně do čeńtiny nebyl k dispozici, tudíņ bylo opět třeba přikročit k vlastnímu překladu:
Wszystkie uczucia gwałtownymi loty Na serce me spadły jak gołębi chmur. Pić łzy i białe w nich obmywać pióra.
Všechny pocity prudkými nálety Na srdce mé spadly jako holubí hejno. Pít slzy a bílá v nich umývat pera.
Bo i tu, i tam, za morzem, i wszędzie, Gdzie tylko poślę przed sobą myśl biedną, Zawsze mi smutno, i wszędzie mi jedno; I wszędzie mi źle – i wiem, że źle będzie.
Protoţe i tady, i tam, za mořem, a všude, Kde před sebou jen pošlu ubohou myšlenku, Vţdy je mi smutno, a všude je mi jedno; A všude je mi zle – a vím, ţe zle bude. 63
Při návńtěvě Izy Husopasečky padl návrh jít si zatančit. Iza pustila gramofonovou desku s písní Malý princ (Mały książę), kterou chtěla vyvolat vzpomínky na praxi v roce 1971, kde byli společně s Gustavem. Píseň nazpívala jedna z nejznámějńích zpěvaček své doby, a to Kasia Sobczyk. Byla natočena na konci 60. let, slova k ní napsal Krzysztof Dzikowski a hudbu sloņil Ryszard Poznakowski.29 Na konci filmu se objevuje píseň Koniugacja30 od známé polské kabaretní zpěvačky Magdy Umer. Její slova napsala mladá básnířka s pohnutým ņivotním osudem, plným pobytů v nemocnicích a sanatoriích, která zemřela ve věku pouhých 32 let – Halina Poświatowska31. Ani její poezie ovńem zatím nebyla přeloņena do českého jazyka. Ja minę… Ty miniesz… On minie… Mijamy… mijamy… Woda liście umyła olszynie… Olszyna czerwona nad wodą Zmarzła, moknie Mijasz… Mijam… Mija… A każdy tak samotnie…
Já zmizím… Ty zmizíš… On zmizí… Mizíme… mizíme… Voda listy olše omyla… Červená olše nad vodou Namrzlá máčí se Míjíš… Míjím… Míjí… A kaţdý tak sám…
Minąłeś… Minęłam… Już nas nie ma… A ten szum wyżej – to wiatr… On tak będzie jeszcze wieczność wiał… Nad wodą… Nad nami… Nad ziemią…
Zmizel jsi… Zmizela jsem… Uţ nejsme… A ten šum výše – to je vítr… On tak bude věčně vát… Nad vodou… Nad námi… Nad zemí…
A ten szum wyżej to wiatr… On tak będzie jeszcze wieczność wiał…
A ten šum výše to je vítr… On tak bude věčně vát…
29
Kasia Sobczyk [online]. [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://www.kasiasobczyk.art.pl Magda Umer [online]. [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://www.magdaumer.pl 31 Poświatowska [online]. [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://www.poswiatowska.muzeumczestochowa.pl/o.html 30
64
5.4. Překlad vlastních jmen a názvů Vlastní jména jsou specifickým jazykovým prostředkem, který označuje jedince, a jejich hlavním úkolem je jej odlińovat od jiných jedinců. Problematice překladu vlastních jmen se věnoval mimo jiné jeden z translatologických seminářů, které pravidelně pořádá Katedra aplikované lingvistiky Karlovy univerzity v Praze. Bylo zde například řečeno, ņe vlastní jména mají několik funkcí:
nominalizační, identifikační, individualizační;
diferenciační (vymezuje vzájemný vztah);
komunikativní;
asociační, evokační, konotativní;
ideologizující, mytizující, honorifikující;
sociálně klasifikující daný objekt do nejrůznějńích sociálních, náboņenských, národnostních, kulturních a prostorových souvislostí;
deskriptivní, charakterizační;
expresivní, emocionální.32
Vlastní jména představují polyfunkční jednotky a jsou specifickou součástí kaņdé kultury. Z tohoto důvodu bývají v textech nápadným příznakem „cizosti“ a názory na jejich překlad se poměrně rozcházejí. Větńina autorů se pak shoduje na tom, ņe překlad vlastních jmen je dobově podmíněn.33 Autoři vymezují několik překladatelských postupů pro překlad vlastních jmen:
kalkování – hlavně tam, kde se vyskytuje nějaké generické pojmenování, např. Černé moře – Black Sea (angl.) – Morze Czarne (pol.);
výpůjčka / transkripce – moņné pravopisné přizpůsobení, např. Berlín – Berlin (pol.);
32 33
substituce – můņe být dvojí povahy:
Telegraf [online]. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://fim.uhk.cz/telegraf/?clanek=963&civ=76 Ibid.
65
o různé varianty téhoņ jména, např. Pavel – Paul (fr.) – Paweł (pol.) o náhrada „kulturním ekvivalentem“ (hlavně toponyma): Benátky – Wenecja (pol.);
explicitace – doplnění informace, např. sejm, polský parlament;
generalizace – náhrada vlastního jména apelativem.34
5.5. Osobní jména S osobními jmény čili antroponymy35 přísluńníků cizích národů se setkáváme zejména ve třech oblastech (Knappová, 1983): 1) společenská komunikace – předevńím sdělování, dorozumívání ve veřejné sféře, včetně sdělovacích prostředků (tisk, televize, rozhlas), dále projevy v písemné i ústní formě (přednáńky, rozbory, úřední korespondence), týkající se vńech oblastí společenského ņivota; v současném úzu převládá tendence ponechávat cizí jména v jejich původní podobě, avńak do českého kontextu je začleňujeme deklinačně36, např. ńpanělský král Juan Carlos, Sophia Lorenová; 2) osobní doklady – situace je vesměs shodná jako u společenské komunikace, tedy ņe by se cizí jména neměla měnit, pokud to sám cizinec nepoņaduje; ņenská příjmení se přechylují, ale v závorce je třeba uvést jejich původní podobu; zachovávat by se měly i grafické znaky, které nejsou pro čeńtinu typické; 3) překladová literatura – zde má překladatel moņnost volby mezi třemi způsoby:
jména zachová v původní cizojazyčné podobě, avńak s přísluńným deklinačním začleněním do českého kontextu a s případnou změnou grafické podoby (transkripce);
34
Ibid. Slovník cizích slov uvádí tuto definici daného pojmu: „vlastní jméno jednotlivého člověka n. skupiny lidí.“ 36 Skloňujeme je v souladu s jejich zakončením podle českých deklinačních vzorů, ņenská jména přechylujeme. 35
66
smíńený postup – u některých postav zachovává původní formu, u jiných volí české ekvivalenty;
volí české ekvivalenty (překlady) jmen.
Jelikoņ je „Spis cudzołożnic“ hraným filmem zaloņeným na dialozích, setkáváme se i zde s osobními jmény, s jejichņ překladem bylo třeba se vypořádat. Při překladu příjmení některých postav byla zachována jejich původní podoba s pouņitím českých deklinačních vzorů: Czy byłby Pan tak dobry, Panie Doktorze, i towarzyszył szweckiemu humaniście, gościowi naszego Instytutu, profesorowi Björnowi?
Byl byste tak hodný, pane doktore, a doprovázel švédského humanistu, hosta našeho institutu, profesora Björna?
Zwykłe proszę o to docenta Czetyrdaha, ale go nie ma.
Obvykle o to prosím docenta Czetyrdaha, ale není tu.
Jeden dla wielkiego marszałka Piłsudkiego.
Jeden pro velkého maršálka Piłsudského.
Czytałam Kołakowskiego.
Četla jsem Kołakowského.
Pro ņenská jména vyskytující se v daném textu bylo zvoleno je nepřechylovat, tedy nepřidávat typicky českou koncovku ņenských příjmení (ová). Diváka by to mohlo při čtení titulků rozptylovat, a navíc by se tímto zbytečně prodlouņily. Jola Łukasik była kobietą samotno wychowującą dziecko.
Jola Łukasik byla matka-samoţivitelka.
Doktor Agata Tłamsik.
Doktorka Agata Tłamsik.
Anitę Ekberg, Tjorven i Lovisabetę.
Anitu Ekberg, Tjorven a Lovisabetu.
V řadě případů bylo při překladu antroponym pouņito substituce, tedy nahrazení původní podoby jejím českým ekvivalentem. Ten by měl čtenáři pomoci k lepńí orientaci, aby nemusel o titulcích, které se na obrazovce střídají 67
poměrně rychle, přemýńlet příliń dlouho. U spojení „Iza Gęsiareczka“ bylo třeba najít českou obdobu dané přezdívky tak, aby divák okamņitě pochopil spojitost. Z toho důvodu byl zvolen ekvivalent „Iza Husopasečka“, který plně odpovídá polskému významu.
Karol, cześć, wpadnij do mnie po tym.
Karle, ahoj, zaskoč pak ke mně.
Altar by Wit Stwosz.
Oltář Vieta Stosse.
Dzisiaj pyżamkę założy ci Gustaw.
Dnes ti dá pyţamko Gustav.
Fatalny Aleksandrze.
Nešťastný Alexandře.
Dalej Iza Gęsiareczka.
Dál Iza Husopasečka.
List apostoła Pawła do Koryntian.
Dopis apoštola Pavla Korintským.
5.6. Oslovení S osobními jmény je spjato i oslovení, které představuje jistý překladatelský problém, o němņ se stále vedou rozepře. Jedná se vńak hlavně o sociologický problém, protoņe se do něj promítá vztah společenské hierarchie (nadřízený, podřízený), někdy i kvalifikace (akademické tituly), věkové rozdíly (mladńí, starńí), osobní vztahy vńech druhů a vyņadují znalost dobových reálií. Problémy s překladem oslovení jsou tím větńí, čím vzdálenějńí jsou si kulturní systémy výchozího a cílového jazyka.37 Přestoņe si jsou polńtina a čeńtina poměrně blízko, lze i zde nalézt značné rozdíly. Prvním z nich je projevení úcty za pouņití 3. osoby, kterého se v dneńním českém jazyce jiņ nepouņívá (např. niech pan siada, jakie jest nazwisko pańskie?). Dalńím je přechylování při oslovování ņen. Zatímco v čeńtině se pouņívá oslovení
37
STRAKOVÁ, V.: Oslovení jako překladatelský problém. In Překládání a čeńtina. Jinočany: H&H, 1994, s. 163-165.
68
„paní doktorko“, v polńtině by to bylo „pani doktor“, i kdyņ se dnes jiņ objevují tendence o modernizaci jazyka a pouņívání forem jako „pani profesorko“. V polském jazyce se také běņně pouņívá spojení obecného názvu s vykáním (pani Heleno, panie Adamie), čehoņ se v čeńtině pouņívá jen v určitém sociálním kontextu.38 Daný film se odehrává mimo jiné v univerzitním prostředí, proto se zde objevuje oslovování akademickými tituly: Panie Doktorze, dzwonię, żeby zakomunikować arcypilną nowinę.
Pane doktore, volám, abych oznámil naléhavou novinu.
Dobry wieczór, panie rektorze.
Dobrý večer, pane rektore.
Často zaznamenáváme oslovení s pouņitím křestních jmen. Samotné jméno hlavního hrdiny se v textu vyskytuje hned ve dvou variantách, přičemņ česká verze bude stejná. Marysiu, witam serdecznie, dzień dobry.
Maruńko, zdravím, dobrý den.
Jolu…
Jolo…
Chodź, Kaśka.
Pojď, Kaśko.
Mario Magdaleno.
Mario Magdaleno.
Cześć, Gustaw.
Ahoj, Gustave.
Cześć, Emilko.
Ahoj, Emilko.
Nikodem, kiedy my dokładnie wracamy?
Nikodéme, kdy přesně se vracíme?
Gustawie, to była wielka chwila.
Gustave, to byla velká chvíle.
Izo, chcielibyśmy cię zaprosić na drinka.
Izo, chtěli bychom tě pozvat na drink.
Jako poslední bychom mohli uvést oslovení pomocí kvalifikujících podstatných jmen. Častokrát se Gustav obrací na svého svěřence s naráņkou na jeho národnost.
38
Ibid.
69
Starozakonny, gdzie byś ty był?
Starozákonný, kde bys byl?
Szwedzie, jak ci się wiedzie?
Ńvéde, jak se ti vede?
Witaj, młodzieży, szacunek.
Zdravím, mládeži, má úcta.
Jeśli nie odejdziesz precz, Europejczyku.
Jestli neodejdeš pryč, Evropane.
Dobry wieczór, szczęście moje.
Dobrý večer, ńtěstí moje.
Chodź, szwecki humanisto.
Pojď, ńvédský humanisto.
Mój bracie i szwagrze.
Můj bratře a ńvagře.
Wiesz, szwagrze, musisz uciekać.
Víš, ńvagře, musíš utíkat.
Gdzieżs to bywał, szwecki baranie?
Kdes býval, ńvédský berane?
5.7. Toponyma V cizojazyčných textech se často vyskytují zeměpisná jména neboli toponyma. Ta jsou ve Slovníku cizích slov definována takto: „vlastní jméno neņivého přírodního objektu nebo jevu i takového člověkem vytvořeného objektu, který je v krajině pevně fixován, geografické (zeměpisné) jméno.“ V analyzovaných titulcích k filmu Seznam cizoloţnic lze zaznamenat zvýńený výskyt toponym, jelikoņ úkolem hlavního hrdiny překládaného filmu je provázet ńvédského hosta po polském Krakově a seznamovat ho s místními památkami. V této souvislosti tudíņ pouņívá místních názvů, jeņ jsou uváděny jak v polském, tak anglickém jazyce, případně v jejich kombinaci. Pro překlad toponym bylo vyuņito substituce, kdy byl výraz nahrazen českým „kulturním ekvivalentem“. Níņe uvádím přehled polských a anglických zeměpisných názvů spjatých s městem, v němņ se odehrává děj filmu, a jejich českých podob pouņitých při tvorbě titulků:
70
Kraków
Krakov
Główny rynek
Krakovský rynek
Market Square
Rynek
Cloth-Hall
Sukiennice
St. Mary´s Church
Bazilika Panny Marie
Kościuszko mound
Kościuszkova mohyla
Old Town
Staré Město
Grodzka street
Ulice Grodzka
Royal way
Královská cesta
Wawel Hill
Wawel
The Barbican
Barbakan
Floriańska gate
Floriánská brána
Szewska street
Ulice Szewska
Mickiewicz monument
Mickiewiczův pomník
Dominican church
Dominikánský kostel
Wisła
Visla
Kościół Mariacki
Bazilika Panny Marie
Uniwersytet Jagielloński
Jagellonská univerzita
Muzeum Lenina
Leninovo muzeum
Nowa Huta
Nová Huta
Stejného překladatelského postupu, tedy nahrazování, bylo pouņito i pro názvy měst a zemí: Szkocja
Skotsko
Polska
Polsko
Europejczyk
Evropan
Włochy
Itálie
Grecja
Řecko
Niemcy
Německo
Lozanna
Lausanne
71
Město „Stockholm“ má v českém jazykovém prostředí stejnou podobu, která byla zachována. U výrazů „Londyn“ a „Europa“ bylo postupováno pomocí transkripce, tzn. pravopisného přizpůsobení čeńtině, tudíņ se v titulcích objevují jako „Londýn“ a „Evropa“. Totéņ platí pro slovní spojení obsahující toponymum „koniak albański“, jeņ bylo do čeńtiny přeloņeno jako „albánský koňak“. Pokud by tohoto postupu u daných výrazů nebylo pouņito, divák by to mohl povaņovat za překladatelovu chybu či překlep.
5.8. Přechodníky V polských textech se velmi často objevují přechodníky, které se mohou jevit jako vhodný kondenzační (zhuńťující) prostředek (Kufnerová 1994, 49). V čeńtině vńak „dnes mají charakter kniņní aņ archaický. Vyuņívá se jich předevńím v psaných projevech ve vyńńím stylu odborném a uměleckém (tam i jako prostředek humoru k dosaņení úsměvné ironie)“ (Příruční mluvnice čeńtiny 1997, 337). Kufnerová (Kufnerová 1994, 49) uvádí,
ņe současný jazyk se z výńe uvedených důvodů přechodníkům vyhýbá a při jejich překladu raději pouņívá:
vedlejńí věty;
předloņkové vazby;
parataktické rozvití věty;
větný člen.
Při překladu přechodníků v titulcích nebylo kvůli jejich charakteru moņné pouņít vedlejńí větu. V prvním případě bylo proto zvoleno nahrazení větným členem, přesněji přísudkem. Próbowałem przekonać kilku moich znajomych, by odrzuciwszy precz skrupuły i rozważywszy na wszystkie za i przeciw zdecydowała się na krótkotrwałą poufałość z szwedzkim humanistą.
Snaţil jsem se přesvědčit několik mých známých, aby odhodily pryč skrupule a zvážily všechna pro a proti a rozhodly se pro krátkou důvěrnost se švédským humanistou.
72
V dalńích dvou případech byly přechodníky přeloņeny pomocí předloņkové vazby. Udając alkoholika, stałem się nim.
Při hraní na alkoholika jsem se jím stal.
Bo sam rozumiesz, że rozpętując aż tak dalece idącą ofertę miłosną, chcąc nie chcąc, sprawiasz, że on nie opuszczy cie już nikdy.
Protoţe sám rozumíš, ţe při rozpoutání tak daleko jdoucí milostné nabídky, chtíc nechtíc, způsobíš, ţe on tě uţ nikdy neopustí.
5.9. Vulgarismy Výrazem expresivity v textu můņe být mimo jiné „vulgarismus“, tedy „hrubý, obhroublý, vulgární výraz, společensky nepřípustný“ (Akademický slovník cizích slov 1998, 814). Ty patří mezi tzv. tabuová slova, ale jak můņeme pozorovat, společnost je vůči nim čím dál tolerantnějńí, proto se dnes objevují například i v moderních překladech Shakespeara, coņ bylo jeńtě před několika lety naprosto nepřípustné (Kufnerová 1994, 106). V analyzovaném textu se objevují pouze tři výrazy, které lze povaņovat za vulgarismy, a to slovesa „pierdolić“, „dymać“ a podstatné jméno „suka“. Nie pierdol.
Nemel.
Sloveso pierdolić se ve Slovníku polského jazyka pouze jako synonymum k výrazu „pieprzyć“. Jeho pro nás relevantní definice jsou: „1. posp. mówić coś od rzeczy., 2. posp. traktować kogoś, coś pogardliwie, lekceważąco, 3. wulg. mieć stosunek płciowy.“ Z daného kontextu vyplývá, ņe je třeba v čeńtině hledat ekvivalent k významu „mluvit od věci“. Proto byl zvolen výraz „nemel“, který se zdá být adekvátní. Albo chce ci się dymać, albo jesteś too tired.
Buď si chceš zańukat,nebo jsi too tired.
Výraz „dymać“ má v Nowym słowniku poprawnej polszczyzny PWN dvě moņné definice: „1. iść prędko, 2. wulg. o mężczyźnie: odbywać stosunek seksualny.“
73
Vzhledem ke kontextu byl zvolen český ekvivalent „zańukat“, který je vulgárním synonymem k výrazu „souloņit“. Tum cię szukał, suko.
Tady jsem tě hledal, čubo.
Podstatné jméno „suka“ znamená „1. samica psa, 2. pot. samochód do przewożenia więżniów lub aresztowanych, 3. wulg. kobieta źle prowadząca się.“ V čeńtině se vyskytuje výraz se stejnými významy, „čuba“ – tedy samice psa a vulgarismus označující ńpatně se chovající ņenu.
Překlad problémových slov
5.10.
Překladatel se ve své praxi často setkává s problémovými slovy, tím rozumíme výrazy, jejichņ ekvivalent se v cílovém jazyce nevyskytuje nebo vyskytuje, ale je například zastaralý a nevyvolal by náleņité konotace. 1) Značné problémy a nedorozumění mohou způsobit tzv. faleńní přátelé překladatele (pol. fałszywi przyjaciele, fr. faux amis). Můņeme mezi ně řadit39:
výrazy dvou jazyků identické nebo podobné formy, ale s různým významem;
výrazy stejného významu, ale s jiným pravopisem;
výrazy s různými gramatickými vlastnostmi, např. podstatná jména různého gramatického rodu;
výrazy různící se slovotvornou strukturou;
výrazy s různou formou nesprávně vystupující za své sémantické ekvivalenty;
výrazy se stejnou slovotvornou strukturou, ale s jinou grafickofonetickou podobou a různým významem;
frazeologismy s podobnou formální strukturou lińící se významem;
výrazy toho samého jazyka, které se v různých historických dobách vykazují odlińnými významy.
39
LIPCZUK, S.: Internacjonalizmy a „fałszywi przyjaciele tłumacza“ [online]. [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: www.ligwistyka.uni.wroc.pl
74
Příkladem „faleńného přítele“ z překládaného textu je polský výraz „delegacja“, který má v internetovém Słowniku języka polskiego PWN několik významů. „1. Grupa osob reprezentujących jakąś zbiorowość, 2. wyjazd w sprawach służbowych; też: pisemne upoważnienie do takiego wyjazdu, 3. przeniesienie swoich uprawnień lub obowiązków na inny organ.“ Mohlo by se zdát, ņe vhodným ekvivalentem k danému slovu by mohl být výraz „delegace“, jeho definice ale zní: „1. skupina zmocněnců státu, organizace n. kolektivu zastupující je při urč. jednání nebo závaņné události, 2. práv. přikázání věci k vyřízení jinému neņ původně přísluńnému orgánu, přenesení pravomoci, 3. hist. zastupitelský orgán v Rakousko-Uhersku.“ „Delegacja“ se v textu objevuje několikrát, vņdy ve stejném významu, např.: „Wyslałem go na delegację do Szkocji.“ Pro překlad nepouņijeme nabízeného českého ekvivalentu, nýbrņ slovního spojení „sluņební cesta“, která odpovídá potřebnému významu. V dále uvedeném fragmentu je moņné zaznamenat dalńí výraz s podobnou formou, ale jiným významem: „Chodź, wstąpię do Francuza i tam na wysokich stołkach Gustaw pocieszy cię, wysłucha i doradzi, jak wyjść z sytuacji bez wyjścia.“ Čech neznající polńtinu by se mohl domnívat, ņe se jedná nějaký vysoký stůl. „Stołek“ ovńem označuje „mebel służący do siedzenia, niemający oparcia“40. Správným překladem je pak „barová stolička“. 2)
Dalńím překladatelským problémem mohou být archaismy41. Ty cizí
mluvčí nemusí rozpoznat a přeloņený text pak můņe vyznívat groteskně. Ve filmu byl zaznamenán jeden archaismus ve větě: „Chyba nie na tyle, byś nie mógł sięgnąć do kieszeni po pugilares“42. I z kontextu je patrné, ņe hlavní hrdina měl na mysli peněņenku. Výraz „ńrajtofle“ by v tomto případě byl příliń expresivní a do textu by se nehodil, proto byl ponechán neutrální ekvivalent „peněņenka“. 3)
V některých případech je nutné řeńit, jak přeloņit výrazy, popřípadě
reálie, kterým by cizinec nerozuměl. Jedním z moņných řeńení je generalizace43, coņ si ukáņeme na příkladu: „…ale szukaliśmy przez cały dzień w Gołębniku“. Polonisté, kteří studovali v Krakově, či jej alespoň navńtívili, vědí, ņe se jedná o 40
Internetový Słownik języka polskiego PWN [online]. [cit. 2015−04−20]. Dostupné z: http://sjp.pwn.pl/sjp/stolek;2524304.html 41 Vývojově starobylý n. zastaralý jev, prvek; lingv. zastaralý jazykový prostředek, stylově vyuņitý v umělecké literatuře. 42 Daw. portfel. 43 Zevńeobecňování, zevńeobecnění.
75
sídlo polonistiky Jagellonské univerzity v Krakově. Aby byl daný pojem srozumitelný ńirokému spektru diváků, překlad zní: „…ale hledali jsme vás celý den na katedře“. 4)
Dalńí metodou, jak se můņe překladatel vypořádat s neexistujícím slovem
v cílovém jazyce, je opis. Toho bylo pouņito v případě výrazu „krachla“, pro který v čeńtině neexistuje odpovídající pojem. Po sloņitém bádání pomocí obrázků a konzultací s rodilými mluvčími bylo slovo přeloņeno spojením „s třmenovým uzávěrem“. Jedná se totiņ o speciální uzávěr, který se v Polsku v době komunismu pouņíval zejména pro lahve od oranņády, dnes bývá k vidění na pivních lahvích. Podobný problém nastal s pojmem „koronka“ ve větě: „Koronki zdejmować, mówiłam,“ kdy se paní ve výkupu lahví rozčiluje nad nedodrņováním pravidel při odevzdávání lahví. Jelikoņ nebyl pro daný výraz nalezen český ekvivalent, je v české verzi titulků uvedeno „zbytek uzávěrů“. 5)
V případě, ņe v cílovém jazyce neexistuje ņádný odpovídající výraz a bez
daného slova by se změnil smysl, můņe být překladatel nucen vytvořit srozumitelný neologismus44. Takto bylo postupováno u přezdívky jedné z Gustavových bývalých lásek, které říkal „posępna okularnica“. Při překladu výrazu „okularnica“ se ukázalo, ņe v čeńtině není ņenský ekvivalent pro slovo „brejlovec“, které označuje člověka nosícího brýle. Dalo by se pouņít slovní spojení „brejlatá holka“, coņ by v kombinaci s přídavným jménem zádumčivá znělo poněkud nepatřičně. Přezdívka tak byla přeloņena jako „zádumčivá brejlatka“. 6)
Při překladu spojení „epifania pierza i dotyku“ by se dalo pouņít
internacionalismu „epifanie“, nicméně by v textu zněl příliń kniņně, a příliń by zaměstnal divákovu pozornost. Proto překlad zní „zjevení peří a doteku“, jelikoņ významy uvedené ve Slovníku cizích slov jsou spojené se zjevením boņstva. 7)
Značně problematický byl překlad několikrát se opakujícího zvolání „ale
jaja!,“ jehoņ význam nebylo moņné nikde dohledat. Konzultace s několika rodilými mluvčími vedla ke zjińtění, ņe se jedná o výkřik nad něčím směńným, neuvěřitelným. Českým ekvivalentem byl zvolen výraz „nekecej!“.
44
Nově utvořený nebo převzatý jazykový znak vznikající z potřeby pojmenovat něco nového, novotvar.
76
8)
V některých situacích musí překladatel vypouńtět výrazy, jeņ nemají pro
čtenáře/diváka v cílovém jazyce význam, protoņe k nim neexistuje funkční ekvivalent. Níņe uvedeme příklad: „…się skończyło, zajechały wołgi i czajki, był to the end“. „Wołgi i czajki“ byla auta, která pouņívali představitelé strany, vojenńtí hodnostáři apod. V nańem českém prostředí vńak byly známy pouze tzv. volhy, tudíņ při tvorbě titulků byl druhý typ auta jednoduńe vypuńtěn: „…skončilo, přijely volhy, byl to the end“. 9)
Při tvorbě titulků je důleņité výpovědi co nejvíce zkracovat, samozřejmě
při zachování významu. Příkladem takové kondenzace je uņití výrazu komunismus místo komunistyczny reżim nebo vlastně náhradou za prawdę mówiąc. 10)
Opačným jevem je tzv. explikace, neboli výklad, vysvětlení, kdy se daný
výraz kvůli pochopení obohacuje. Zde můņeme uvést např. „zápis do indexu“ místo jednoduchého „wpis“.
77
Závěr Cílem diplomové práce bylo představit speciální odvětví překladu, kterým je audiovizuální překlad, jeņ se dále dělí na několik druhů. Nejznámějńími a nejrozńířenějńími jsou dabing, titulky a voice-over (film s lektorem). Kromě audioviuálního překladu se můņeme setkat s interlingválním (mezijazykovým), intralingválním
(vnitrojazykovým),
intersémiotickým,
písemným
překladem
a
tlumočením. Dabing je značně rozńířený způsob audiovizuálního překladu, jelikoņ divákům nabízí naprosté pohodlí při sledování filmu. Jde totiņ o nahrazení originální zvukové stopy cizojazyčnou, tudíņ se člověk můņe plně soustředit na obraz i dialogy ve svém rodném jazyce. Nicméně někdy můņe působit poněkud uměle. Naproti tomu nejméně rozńířený je film s lektorem, který se pouņívá jen v několika zemích bývalého východního bloku. Je takovým primitivním spojením simultánního tlumočení a dabingu, jelikoņ jedna osoba čte dialogy vńech filmových postav. Na pozadí toho je slyńet původní zvuková stopa. Nás ovńem nejvíce zajímá tvorba titulků, které jsou rozńířeny předevńím ve Skandinávii a Asii. Titulky jsou na jednu stranu přínosné, jelikoņ nám mohou pomoci se zlepńením se v cizích jazycích. Na druhou stranu poměrně naruńují záņitek ze sledování filmu. Člověk je nucen zapojit více smyslů a kromě sledování děje na obrazovce a poslechu dialogů musí jeńtě číst titulky, které také zastiňují značnou část obrazovky. Audiovizuální překlad, zejména tvorba titulků, je některými teoretiky i laickou veřejností povaņován za jakýsi podřadný druh překladu. Je to z toho důvodu, ņe úkolem překladatele/titulkáře je zejména kondenzace textu a vynechání jeho nedůleņitých částí. Vzniká tak zkrácená verze, která vńak musí splňovat poměrně přísné technické parametry. Ty jsem se snaņila v práci přiblíņit a dokázat tak, ņe takový překladatel titulků musí být kromě jiného technicky zdatný, kreativní a samozřejmě jazykově kompetentní. Překladatel musí kromě redukce textu myslet na počet znaků na řádek a dobu, po kterou se mohou objevit na obrazovce, dále musí synchronizovat titulky s dalńími části audiovizuálního díla, tedy obrazem a zvukovou stopou. Z historického hlediska jsou titulky nadále novinkou, jelikoņ vznikly teprve v éře němého filmu. První tzv. mezititulky se objevily v roce 1903, první opravdové, přeloņené titulky byly pouņity v roce 1929 ve filmu The Jazz Singer. Nejprve se
78
promítaly na plátno, později byla pouņívána chemická metoda leptání titulků do filmu. Dnes je nejpouņívanějńí laserové vypalování titulků přímo na nosiče. Z formálního hlediska je důleņité, aby byly titulky dobře čitelné, diskrétně umístěné tak, aby diváka ruńily co nejméně a samozřejmě přirozené. Kromě titulků v dolní části obrazovky se můņeme setkat s intrajazykovými titulky pro potřeby neslyńících, „titulky naņivo“ pouņívaných např. při zápasech nebo operními titulky, kdy se přímo na scéně promítá libreto. Titulky mají také svůj formát, ve kterém jsou uchovávány. Nejčastěji pouņívaný je formát .srt, dále je to .sub, .ass, .xml nebo DVD a Blu-ray titulky. Druhá část práce je spíńe praktického rázu, kdy byl pro překlad titulků vybrán film Spis cudzołożnic (Seznam cizoloņnic). Tento film natočil v roce 1994 známý polský tvůrce a profesor Jerzy Stuhr na základě románu Spis cudzołożnic. Proza podróżna (Seznam cizoloņnic. Cestovní próza) spisovatele Jerzyho Stuhra. Děj filmu se odehrává v Krakově a hlavní hrdina Gustav zde provází ńvédského hosta, profesora Björna. Jelikoņ vzpomíná na svá mladá léta v době komunismu, je film prosycen aluzemi a reáliemi odkazujícími na danou dobu. Těmto a dalńím jazykovým problémům je věnovaná celá kapitola práce s věcným komentářem a vlastními překlady. Reálie můņeme rozlińovat podle místního aspektu (cizí a domácí), časové aspektu (historické) a hlavně předmětového aspektu. Z posledně jmenovaného aspektu máme pak reálie geografické (teritoriální jednotky, toponyma), etnografické (kaņdodenní ņivot) a společensko-politické (média, vojenské). Ve filmu se nejčastěji setkáváme s polskými společensko-politickými reáliemi, které se snaņíme přiblíņit českému divákovi. Objevují se reálie spojené s vírou v Boha, se slavnými osobnostmi (např. polské herečky známé v době komunismu) a politickými událostmi, jeņ se udály na území města Krakova. Od reálií je třeba odlińovat aluze, coņ jsou naráņky na kulturu či historii národa, které jsou schopni pochopit akorát rodilí mluvčí a překladatelům tak často způsobí potíņe. Jsou jimi často úryvky básní, citáty slavných osobností nebo písně, které mají vzbuzovat jisté konotace. V textu se objevují aluze v podobě básní Juliusze Słowackého a písní, např. Koniugacja od Marty Umer, k nimņ bylo potřeba vytvořit vlastní překlad. Pro překlad toponym byla zvolena substituce, tedy nahrazení českým ekvivalentem, stejně tak u větńiny osobních jmen. Muņská příjmení byla ponechána v jejich původní formě, ņenská příjmení se proti zásadám nepřechylovala.
79
Úkolem překladatele je se vypořádat s jevy, které se v cílovém jazyce nevyskytují, případně by vyzněly archaicky či směńně. Tak to bylo v případě přechodníků, jeņ nejsou pro dneńní čeńtinu typické, zato v polńtině se na druhou stranu pouņívají hojnou měrou. Bylo proto přistoupeno k nahrazení přechodníků předloņkovou vazbou nebo větným členem. Problémem při překladu mohou být vulgarismy, jelikoņ se jedná o výrazy, které větńinou nebývají obsaņeny ve slovnících. Překladatel pak musí hledat různé alternativy, nejlepńí je to řeńit, jako v nańem případě, s rodilými mluvčími. Ti jsou schopni nám vysvětlit pouņití daného vulgarismu, a případně k němu poskytnout adekvátní synonyma. Poslední kapitola diplomové práce je věnována problémovým slovům, k nimņ neexistuje v čeńtině vhodný ekvivalent, nebo se jedná o archaismy, případně „faleńné přátele překladatele“. To jsou slova, která zní stejně v obou jazycích, přičemņ mají naprosto odlińné významy.
80
Resumé Celem tej pracy magisterskiej było przedstawienie szczególnej odmiany przekładu, którym jest przekład audiowizualny. Jego rodzajami są: dubbing, napisy i voice-over
(film
z lektorem).
Oprócz
przekładu
audiowizualnego
znamy:
interlingwalny, intralingwalny, intersemiotyczny, pisemny i tłumaczenie ustne. Dubbing
jest
znacznie
rozpowszechnionym
rodzajem
przekładu
audiowizualnego, ponieważ oferuje widzom wygodę podczas oglądania filmu. Chodzi o zastąpienie oryginalnego dźwięku słownego obcojęzycznym, więc odbiorca może pozostać zupełnie skupionym na obrazie i dialogach w swoim języku ojczystym. Natomiast najmniej rozpowszechniony to film z lektorem, który jest używany tylko w kilku państwach na terytorium byłego Związku Radzieckiego. Chodzi o prymitywne połączenie tłumaczenia symultanicznego i dubbingu, ponieważ jedna osoba czyta dialogi wszystkich postaci filmowych. W tle słychać jednocześnie oryginalny dźwięk. Dla nas najważniejsze jest tworzenie napisów, które jest rozpowszechnione przede wszystkim w Skandynawii i Azji. Napisy mają z jednej strony dobry wpływ na rozwijanie naszych kompetencji językowych, z drugiej zaś utrudniają oglądanie filmu. Widz nie może być całkowicie skupiony na obserwowaniu ekranu i słuchaniu dialogów, ponieważ musi czytać napisy, które zajmują dużą część ekranu. Praca miała także za cel przedstawić parametry techniczne, których tłumacz albo twórca napisów musi wziąć pod uwagę. Zadaniem tłumacza jest głównie kondensacja tekstu, ponadto trzeba pamiętać o liczbie znaków na wers, czasie, po którym zostaną napisy odkryte lub skryte i synchronizacji z pozostałymi częściami filmu – obrazem i dźwiękiem. Taki tłumacz musi być przede wszystkim sprawny technicznie, kreatywny i kompetentny językowo. Z punktu widzenia historycznego napisy są nadal nowością, bo powstały dopiero w dobie filmu niemego. Pierwsze tzw. międzynapisy pojawiły się w 1903 r., pierwsze prawdziwe napisy zostały wyświetlone podczas projekcji filmu The Jazz Singer w 1929 r. Najpierw były wyświetlane na ekranie, potem wstawiane do filmu. Dzisiaj używa się metody wypalania laserem. Z punktu widzenia formalnego jest ważne, żeby napisy były czytelne, umieszczone dyskretnie, aby przeszkadzały jak najmniej, i oczywiście naturalne.
81
Oprócz napisów w dolnej części ekranu mogą pojawić się napisy intrajęzykowe dla niesłyszących, napisy „od razu“ używane podczas meczów albo napisy operowe. Istnieje także kilka formatów napisów. Między najbardziej używane można zaliczyć następujące formaty: .srt, .sub, .ass, .xmlczy DVD i Blu-ray napisy. Druga część pracy jest zamierzona praktycznie. Na rzecz tłumaczenia napisów został wybrany film Spis cudzołożnic. Ten film został nakręcony w 1994 r. przez Jerzego Stuhra na podstawie powieści Jerzego Pilcha. W filmie można znaleźć mnóstwo aluzji i realiów związanych z komunistycznym reżimem. Poświęcony tej tematyce jest rozdział pracy z komentarzem i własnymi tłumaczeniami. Realia można podzielić według aspektu miejscowego (obce i lokalne), czasowego
(historyczne) i przede wszystkim przedmiotowego. Według aspektu
przedmiotowego wyróżniamy realia geograficzne (jednostki terytorialne, toponima), etnograficzne (życie codzienne) i społeczno-polityczne (media, wojskowe). W filmie najczęściej znajdujemy realia społeczno-polityczne, na przykład realia związane z wiarą w Boga, słynnymi postaciami (na przykład polskie aktorki znane w czasie PRL) i z wydarzeniami politycznymi, które miały miejsce na terytorium miasta Krakowa, gdzie odbywa się akcja filmu. Od realiów należy wyodrębnić aluzje, jakimi są napomknięcia o kulturze albo historii narodu, które mogą zrozumieć tylko native speakerzy. Często chodzi o fragmenty wierszy, cytaty słynnych postaci albo piosenki. W tekście można znaleźć aluzje w postaci wierszy Juliusza Słowackiego i piosenek, na przykład Koniugacji Magdy Umer, które nie mają odpwiedników w języku czeskim, więc należało je przetłumaczyć. Przy tłumaczeniu toponim została wybrana substytucja, to znaczy zastąpienie czeskim odpowiednikiem. Ten sam sposób został użyty także przy przekładzie imion osobowych. Nazwiska męskie i żeńskie zostały w formie oryginalnej. Zadaniem tłumacza jest zwracać uwagę na zjawiska, których nie ma w języku docelowym i które brzmiałyby archaicznie lub śmiesznie. Przykładem mogą być imiesłowy, które nie występują w dzisiejszym języku czeskim, w polskim natomiast występują bardzo często. Imiesłowy w tłumaczeniu na czeski zostały zastąpione połączeniem przyimkowym lub orzeczeniem. Problemem przy tłumaczeniu mogą być wulgaryzmy, ponieważ chodzi o wyrazy niewystępujące w słownikach. W tym przypadku najlepszym sposobem jest konsultacja z native speakerem, który może pomóc przy wyjaśnieniu użycia wulgaryzmu. 82
Ostatni rozdział pracy magisterskiej jest poświęcony wyrazom problemowym, dla których nie istnieją odpowiedniki w języku czeskim. Chodzi przede wszystkim o archaizmy, ewentualnie o „fałszywych przyjaciół“ tłumacza. Są to wyrazy występujące w obu językach w tym samym albo podobnym brzmieniu, ale w zupełnie innym znaczeniu.
83
Seznam použité literatury Slovníky a encyklopedie: PETRÁČKOVÁ, V. – KRAUS, J. a kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 1998. KARLÍK, P. – NEKULA, M. – RUSÍNOVÁ, Z. (eds.): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. MARKOWSKI, A. (red.): Nowy słownik poprawnej polszczyzny PWN. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 1999. Odborná literatura: BELCZYK, A.: Tłumaczenie filmów. Wilkowice: Wydawnictwo „Dla szkoły“, 2007. HRDLIČKA, M. – GROMOVÁ, E.: Antologie teorie uměleckého překladu (výběr z prací českých a slovenských autorů). Ostrava: Ostravská univerzita, 2004. HRDLIČKA, M.: Literární překlad a komunikace. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1997. KNITTLOVÁ, D.: K teorii i praxi překladu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. KNITTLOVÁ, D.: Překlad a překládání. Olomouc, Univerzita Palackého, 2010. KUFNEROVÁ, Z. – POLÁČKOVÁ, M. – POVEJŃIL, J. – SKOUMALOVÁ, Z. – STRAKOVÁ, V.: Překládání a čeština. Jinočany: Nakladatelství H&H, 1994. LEBIEDZIŃSKI, H.: Przekładoznawstwo ogólne wobec teorii enroi. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1989. LEVÝ, J.: Umění překladu. Praha: Ivo Ņelezný, 1998. LIPIŃSKI, K.: Vademecum tłumacza. Kraków: Wydawnictwo Idea, 2000. LOTKO, E.: Čeština a polština v překladatelské a tlumočnické praxi. Ostrava: Profil, 1986. PIEŃKOS, J.: Podstawy przekładoznawstwa: od teorii do praktyki. Warszawa: Zakamycze, 2003. PISARSKA, A. – TOMASZKIEWICZ, T.: Współczesne tendencje przekładoznawcze: podręcznik dla studentów noefilologii. Poznań: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza w Poznaniu, 1996. POŃTA, M.: Titulkujeme profesionálně. Praha: Apostrof, 2012.
84
TOMASZKIEWICZ, T.: Przekład audiowizualny. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2006. Články: GÁLOVÁ, S.: Klasifikácia reálií z předmětného hľadiska a jej aktualizácia. [online]. 2009 [cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http://philologica.net/studia/20090919131500.htm IVARSOON, J.: A Short Technicla History of Subtitles in Europe [online]. 2004 [cit.2015-03-27]. Dostupné z: http://www.transedit.se/history.htm. MAREŃ, P.: O překládání titulu filmového díla. Nańe řeč, nr. 65/3, 1982 [online]. [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6330. LEGEŻYŃSKA, A.: Tłumacz jako drugi autor – dziś. In KNYSZ-TOMASZEWSKA, D. – NOWICKA-JEŻOWA, A.: Przekład literacki. Teoria – historia – współczesność. PWN, Warszawa 1997, s. 160−179. LIPCZUK, S.: Internacjonalizmy a „fałszywi przyjaciele tłumacza“. [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: www.ligwistyka.uni.wroc.pl SZARKOWSKA, A. Przekład audiowizualny w Polsce – perspektywy i wyzwania. Przekladaniec, 2008, nr. 20, s. 8−25. ZAPLETAL, P.: Co je aluze. In Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity V 7. Brno, 2004, s. 51−63. Internetové zdroje: Uncle Tom´s Cabin. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=uDyZcJIv8Tg The Jazz Singer. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=gdK37odGSEo Subtitle Workshop Tutorial. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=IeneXG_36_c W cudzej skórze. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=kfVwazZqXX0 O czym marzą faceci. YouTube [online]. 2015 [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=XMulps3-AP0 Telegraf [online]. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://fim.uhk.cz/telegraf/?clanek=963&civ=76
85
Jerzy Stuhr – culture [online]. [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: www.culture.pl/jerzystuhr Kino na hranici [online]. [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: www.kinonahranici.cz O titulkování [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: o.titulkovani.cz culture.pl Beata Tyszkiewicz – culture.pl [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://culture.pl/pl/tworca/beata-tyszkiewicz Grażyna Szapołowska – culture.pl [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://culture.pl/pl/tworca/grazyna-szapolowska Katarzyna Figura – culture.pl [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://culture.pl/pl/tworca/katarzyna-figura Dzieje [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://dzieje.pl/aktualnosci/krakowskimarzec-68 Wiadomości [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://wiadomosci.onet.pl/natropie/smierc-studenta-w-bramie/mbs7y Wiadomości [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://wiadomosci.onet.pl/krakow/35-lat-temu-w-krakowie-dokonal-samospaleniawalenty-badylak/vehr6e Krakowskie ciekawostki [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://krakowskieciekawostki.blogspot.cz/2013/07/muzeum-lenina-w-krakowie.html Revue politika [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1156/vojensky-prevrat-v-polsku-1981-bolave-temaspolecenskeho-diskursu Kasia Sobczyk [online]. [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://www.kasiasobczyk.art.pl Magda Umer [online]. [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://www.magdaumer.pl Poświatowska [online]. [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://www.poswiatowska.muzeumczestochowa.pl/o.html Internetový Słownik języka polskiego PWN [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://sjp.pwn.pl/sjp/stolek;2524304.html Internetová Jazyková příručka AV ČR [online]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/
86
Příloha Příloha obsahuje originální dialogovou listinu vytvořenou transkripcí, tedy přepisem zvukové stopy. Zdrojem byla filmová verze určená pro potřeby televize Polonia, kde byly původní dialogy v anglickém jazyce nahrazeny titulky a lektorem. Tato listina nebyla rozdělena do jednotlivých titulků. Halo? Panie Doktorze, dzwonię, żeby zakomunikować arcypilną nowinę. Przyjeżdża do nas szwecki humanista z Uppsali. Czy byłby Pan tak dobry, Panie Doktorze, i towarzyszył szweckiemu humaniście, gościowi naszego Instytutu, profesorovi Björnovi? Trzeba mu pokazać Kraków, zaopiekować się nim… Dobrze. Dlaczego ja? Panie Doktorze, my starozakonni i wy protestanci powinniśmy się trzymać razem. Przepraszam za trywialność, jeżeli obrażyłem. Zwykle proszę o to docenta Czetyrdaha, ale go nie ma. Wysłałem go na delegację do Szkocji. Wie Pan, otwórzyły się teraz wreszcie przed nami takie możliwości atrakcyjnych wyjazdów. Nie ukrywam, że myślę o grupie pracowników naszego Instytutu. Pomyślałem sobie, że mógłbym Pana, Panie Doktorze, tym zainteresować. Halo? Więc bardzo Pana proszę, tylko punktualnie bo o dzisiątej, mam tę uroczystość, zapraszam. Starozakonny, gdzie byś ty był? Co byś ty robił, kdyby nie Mojeżesz?
Telewizja Polska przedstawia
Jerzego Stuhra
w filmie Spis cudzołożnic Jak byłby Pan tak dobry, Panie Doktorze, godnie przyjąć i spełnić wszystkie życzenia naszego gościa ze Szwecji. Wie Pan, bardzo mi na tym objęciu zależy. To jest kontakt
87
niezwykłe ważny dla naszego Instytutu. On w Uppsali profesorem. Karol, cześć, wpadnij do mnie po tym. Właściwie zostawiam Panu wolną rękę. Ale najlepiej chyba zacząć jak zwykle od Głównego rynku. Tak zawsze robił Czetyrdah. Market Square, Cloth-Hall, St. Mary´s Church. Marysiu, witam serdecznie, dzień dobry. Altar by Wit Stwosz. A może by tak Kościuszko mound? Kraków panorama? Nie, wystarczy chyba Old Town, Grodzka street, Royal way, Wawel Hill.
The Barbican. Floriańska gate.
Szewska street.
Mickiewicz monument.
Dominikan church.
Tyto ludzie sami usypali ten kopec? Tak, cała ludność Krakowa usypała tę górę.
A po co? No, ku pamięci, pamięci Kościuszki. My mamy więcej takich kopców w Krakowie. Naprawdę? Nie do wiary. Jeden dla legendarnego Kraka. Krak – stąd Kraków. Jeden dla Wandy, co nie chciała Niemca i skoczyła do Wisły. Legenda taka. Jeden dla wielkiego marszałka Piłsudskiego. No i ten, nejwiększy.
88
Tyle ziemi, tyle ziemi. Tam, gdzie te czerwone budynki, jest nasz Instytut, a tam twój hotel, Cracovia. A to historyczne centrum otoczone parkiem, który jest w miejscu starych murów obronnych. Kościół Mariacki. Zaczniemy wycieczkę od twojego hotelu. A wieczorem? Co byś chciał? Stary Theatre? Filharmony? Wieczorem? Wieczorem to już tylko relaks. Jakieś towarzystwo. Może jakaś kobieta? W jakim sensie? Co znaczy „kobieta“? Żeby pogawędzić. Zabawić się…no wiesz. Ale w jakim sensie „zabawić się“? Wasz Gombrowicz napisał kiedyś: „Kobiecość nawet bez ubocznych zamiarów nikdy nie zawadzi.“ Jak to jest w waszym języku? Dziękuję bardzo. „Kobiecość nawet bez ubocznych zamiarów nikdy nie zawadzi.“ Kobieso… Kobiecość. Próbowałem przekonać kilku moich znajomych, by odrzuciwszy precz skrupuły i rozważywszy na wszystkie za i przeciw - zdecydowała się na krótkotrwałą poufałość z szwedzkim humanistą. Prosze, rezerwacja dla gościa aktualna do soboty. Tak, chyba tak. Skąd my sie znamy? Studiowałam na polonistyce. Ostatnio tylko dwa semestry. Rachunek na Instytut? Tak, na Instytut. Dziękuję bardzo. Moja najlepsza koleżanka. Śliczna dziewczyna. Nie ma jej, chyba w pracy. Dwa koniaki. Zadzwonię do jeszcze jednej. Pan wychodzi, to Pan zapłaci tamto.
89
Jola Łukasik była kobietą samotno wychowującą dziecko, ergo: byliśmy dla siebie stworzeni. Nic też dziwnego, że gdy kilka lat temu wybiła godzina, z peryferyjnego osiedla, na którym mieszkam, wyruszył tramwaj numer cztery. Wiózł on moje ciało, spowite w wizytową bieliznę. Po mniej więcej czterdziestu minutach szaleńczej jazdy winno ono przekroczyć próg mieszkania Joli Łukasik, a po kilku godzinach winno znaleźć się w stanie mitycznego upojenia. Niczego wówczas nie byłem tak skończenie pewien jak właśnie tego, iż z Jolą Łukasik zawrę niebawem - jak powiada Kołakowski porozumienie erotyczne, na mocy którego uda mi się choć na kwadrans zażegnać fenomen obojętności świata Przychodzę niecały, bom wszędzie po drodze cząstkę mej duszy zostawił! Jedna cząstka pozostała w tramwaju numer cztery, Druga cząstka została w restauracji „Europa” i i tam upija się i rozważa odwieczne słabości natury ludzkiej. Trzecia… Jolu…Skąd wiesz, że tego rodzaju lapsusy klimatyczno-odzieżowe robią na mnie szczególne wrażenie? Dlaczego zdradzasz żonę? Ja ci teraz nie będę wyjaśniał cała teorie zdrady małzeńskiej i wiedz, że mam taka teorie. Powiem tylko krótko: nie o ukojenie cielesne tu idzie, ale o zażegnanie fenomenu obojetności wszechświata. Nie pierdol. Czytałam Kołakowskiego. Jak czytałaś Kołakowskiego, to dlaczego to dziecko jeszcze nie śpi? Chory jest. Ma gorączkę. Chodź. Dzisiaj pyżamke założy ci Gustaw. Ma gorączkę. Fatalny Aleksandrze. Życzę ci jak najlepiej, choć obawiam się, że jak tak dalej pójdzie, nie zostaniesz artysta, kiedy dorośniesz. Życzę ci dobrze, fatalny Aleksandrze. Aleksandrze, jeśli będziesz chciał ty zostać artysta, Aleksandrze, będziesz musiał o wiele więcej popracować nad sobą. Daj sie uśpić, fatalny Aleksandrze. Daj sie uśpić. Teraz będziemy pędzlować troszeczkę. Dojdź na tapczan i rób miny, żeby mi podniósł główkę. Nie, nie, nie rzygaj. Nie rzygaj. Aleksek dzisiaj będzie spał z mamusią na tapczanie. Panie przebij swym wzrokiem płaski dach tego wieżowca, wejrzyj w swoje dzieło, zobacz tę scenę i weź się, weź się wreszcie do pisania. Tu mieszkanie Jolanty Łukasik, chwilowo nie ma mnie w domu. Po usłyszeniu sygnału proszę zostawić wiadomość. Dziękuję. Jedna piękna dziewczyna zaprasza nas do siebie. Płacimy i idziemy. A nie myślisz, że jesteśmy troszeczkę zmęczeni?
90
Chyba nie na tyle, byś nie mógł sięgnąć do kieszeni po pugilares. Albo chce ci się dymać, albo jesteś too tired. Go. Spójrz na to pole. Kiedy polski papież tu był zebrało się tu ponad milion ludzi. Wielkie zgromadzenie, większe niż w Warszawie. Spójrz na tą ulicę. Szliśmy nią w marcu ´68 r. w pierwszej antykomunistycznej manifestacji w powojennym Krakowie. A teraz idziemy do centrum. Byłem studentem III roku Uniwersytetu Jagiellońskiego w tamtym czasie. O czym on mówił? Zakaz fotografowania. Prywatna własność. Właśnie tutaj, w tej bramie w 1977 r. tajna policja zabiła młodego człowieka, studenta naszego uniwersytetu. A teraz pokażę ci jeszcze jeden tragiczny szczegół naszej walki z komunistycznym reżimem. Co to za skakanie jest tutaj? Uciekaj. Kto to widzieł w takim miejscu? Chodź, Kaśka. Popatrz na tę pompę. Tutaj v 1980 roku stary człowiek dokonał samospalenia z politycznych powodów. Tak, musimy wejść do baru. Panie Doktorze, my mocno przepraszamy, ale szukaliśmy przez cały dzień w Gołębniku. Czy możemy prosić o wpis? Bardzo prosimy. Nie dostaniemy stypendium. Panie Doktorze, jeszcze mnie. Czemu Pan nie ma oszczędność? Nie wie Pan, kiedy ja mam dyżur? Panie Doktorze, ja szukałem… Mam dyżur, proszę. Poczekaj tu chwileczkę. Zadzwonię do jeszcze jednej. Do kogo moglibyśmy jeszcze zadzwonić? Szpetna Czarnulka. Doktor Agata Tłamsik. Dalej Iza Gęsiareczka. Dalej cicha Weronika. Moglibyśmy pójść do cichutkiej Weroniki. Kto wie, czy to nie najlepszy pomysł. Doktor Maria Magdalena Zgółka. Studenckie fascynacje. Zadzwońmy do niej, przyjmie nas. Trunki, nienaganna angielszczyzna. Doktor Zgółka na psychiatrycznym sympozium. O, Mario Magdaleno. Bardzo Wam dziękujemy. Do widzenia. Chodź szybciutko. Chodź, chodź. 91
Tradycja uczy, aby docierać do mężatek przez męża mianowicie. Nie wiedziałem tylko na co się zdecydować. Depresję, obsesję, nerwicę, manię prześladowczą czy może alkoholizm. Tak, więc to jest problem alkoholowy. To się zaczęło już w dzieciństwie nerwica taka, że nie pamiętam jaki był mój początek. Jak to się zaczęło. To nic. Zapomnij o tym nieistotnym szczególe. Ale mnie została dana szansa. Ja do piętnastego roku życia spałem razem z rodzicami w jednym pokoju. Towarzysze zabaw - Józio Krzywoń, Oleś Sikora – oni wiedzieli. Widzieli stosunki seksualne rodziców? Tak, oni wszystkie możliwe figury znali. Ja nie, nie mogłem spostrzegać nocnego życia moich rodziców, ponieważ….mnie koktajlem Orinoko. Orinoko. Co to było? Orinoko było mieszaniną pół na pół likieru ziołowego i koniaku albańskiego. Te trunki były zawsze w domu. Zmieszałem i wlewałem wszystko do butelki po oranżadzie z ciemnego zielonego szkła. Jakiego? Krachla. Dlaczego z ciemnego zielonego szkła? By mi było łatwiej ukryć wśród zabawek. Zasypiałem odurzony koktajlem Orinoko i nikdy nie widziałem w nocy rodziców. Oleś Sikora widział. On miał młodą macochę. Nawet Oleś jej podglądał, chrząkał i naśladował nocny skowyt macochy. Nocny skowyt, skowyt. To jest ciekawe sformułowanie a przypominaś sobie, jak on to robił? Poczekaj. Przyniosę ci setkę koniaku. Dobrze? O, Mario Magdaleno. Udając alkoholika, stałem się nim. Zamiast twoich boskich ramion, oplotły mnie szpony nałogu. Dobrze się czujesz? - Wszystko w porządku? - Tak. Teraz się kąpie. Zrobi coś do jedzenia i czeka. Idziemy. Sukiennice. Pomnik Mickiewicza. Kościół Mariacki z ołtarzem Wita Stwosza. 92
A co nowego… - U Anny Bergman? - U kogo? U Anny Bergman. Córki Ingmara Bermana. A…seks gwiazdy? Gdybyś ty, skandynawski nieuku, zapytał mnie o rzecz podobną z zakresu kultury polskiej, umiałby, sprostać Twojej woli poznania. Pytać o Mickiewicza każdy z Was, zachodnich humanistów, potrafi, i ja każdemu z Was odpowiadam: - It is the monument to greatest Polish writer. Natomiast, gdyby ktoś z Was zapytał mnie, gdyby któryś z Was zachodnich humanistów, zechciał zapytać mnie o Beatę Tyszkiewicz albo Szapołowską albo tę Figurę, gdyby któryś z was dał mi szansę, żebym mógł mówić nie tylko o pomnikach słynnych polskich pisarzy. Ale o pomnikach wspaniałych polskich ciał. Oto fotografia Anny Bergman. Gdzie ona teraz jest? - Gdzie mieszka? - W Stockholmie? Ona teraz mieszka w Londynie. Bardzo dziękuję. Wyciąłem, bo fotografia Anny Bergman koi mi nerwy. Dobry wieczór, Panie Doktorze. - To Rosjanin? - Tak. Szwedzie, jak ci się wiedzie? Jak byłoby po angielsku „talon“? „Coupon“? Butelka? Bottle. Oto opowieść o butelkach. Teraz tutaj jest luksusowy sklep, ale kilka lat temu był tu…punkt skupu butelek. W 1982 r., jeśli przyniosłeś piętnaście pustych i czystych butelek dostawałeś talon na dodatkową butelkę wódki. Nawet z Polakiem trudno, a co dopiero ze Szwedem. Szwedzie, jak ci się wiedzie? - Jesteś protestantem? - Tak, jak każdy Szwed. Oto kościół protestancki w Krakowie. Mały.
93
- Bardzo mały. - Ja też. Ja też jestem protestantem. Weź to. Dwaj protestanci w sercu rzymskokatolickiej Polski. Cześć, Gustaw. Cześć, Emilko. Chciałbym przedstawić ci moją żonę. Profesor Björn, humanista z Uppsali. Kiedy będziesz w domu? Może bym w reszcie wpadła zapakować jeszcze książki. Jestem, jestem, ja z nim kończę dzisiaj, jestem cały czas, ja teraz piszę habilitację. Jednak. Och nie, wpadnię może pod koniec przyszłego tygodnia bo my jedziemy na kurs. Nikodem, kiedy my dokładnie wracamy? Dwudziestegopierwszego, o 16.30. Witaj, młodzieży, szacunek. Dobry wieczór, panie rektorze. Spotkalibyśmy się kiedyś, zadzwońcie. My już cały czas w domu. Dziękujemy, panie rektorze. Czekamy. Emilko, można się już zaczęło. Cześć, Gustaw. Bye, bye. Cześć. Emilko, Emilko. Emilko, przecież jesteś Europejką. Chcesz jechać na kurs doskonalenia zawodowego, jedź na kurs doskonalenia zawodowego. Jeśli tylko zafascynuje cię albo zaciekawi jakiś Europejczyk, nie rezygnuj. No precież my jesteśmy Europejczykami. Chcesz jeść lody pistacjowe, to jedz lody pistacjowe. Jesteśmy Europejczykami. Chcesz zamawiać Boeufa Strogonoffa, zamawiaj Boeufa Strogonoffa, Emilko. Uważasz, że byłoby pięknie i podniecająco zażegnać fenomen obojętności świata gdzieś na boku, zażegnuj, Emilko. Prawdziwe Europejki nie wahają się długo.
94
Koronki zdejmować mówiłam. Nie przyjmię drugi raz. Po jakimś czasie, nie nazbyt długim, co dobrze świadczy o moich umiejętnościach perswazji, po kilku miesiącach Emilka oświadczyła mi, że jest Europejką i że od czasu do czasu zażeguje fenomen obojętności świata gdzieś na boku. No właśnie jest prawdziwym Europejczykiem. Tum cię szukał, suko. Cześć. Hej, Nikodem, miło mi. Proszę Pana, więc ja pragnę rozstrzygnąć rzecz w stylu zachodnioeuropejskich humanistów. Słucham. Dwa koniaki albańskie. - Tylko bardzo proszę okrycie do szatni. - Co? Jeśli nie odejdziesz precz, Europejczyku, następnym razem podrapię cię jeszcze mocniej. Już dwa lata nie żyjemy ze sobą. I dobrze. Znalazła sobie kogoś. Ja go nawet lubię. Zadzwonię, że już idziemy. Kto chodzi w grę? Kubas i Barteczko? Może do nich po dwudziestu latach. Jedna miała piersi gruszkowate i druga kuliste, ale która miała które? Kto mi podyktował ten numer? Czyżby to była posępna okularnica? Wieczór z nią zdawał się przebiegać według reguł klasycznych poetyk. Nadzieja stawała się pewnością, założenia zmieniały się w fakty, wyliczenia sprawdzały się do kilku miejsc po przecinku. Niestety do czasu. Kiedy nagłe dotknąłem jej ręki, zerwała się. Jezus Maria. Dziewiąta a ja muszę na jutro napisać recenzję do „Arki“. Kiedy ja to zrobię? Kim była? Studentką, barmanką, świetliczanką? Dobry wieczór, szczęście moje. Dobry wieczór, szczęście moje i żegnaj, szczęście moje. Osiem poprosimy. Już. Dziękujemy uprzejmie. 95
Jak nie chcesz, to nie mów nic. Możesz w ogóle nic nie mówić. Jak nie potrafisz zorganizować towarzystwa kobiety to w ostateczności może być seksklub. Już ponad miesiąc jestem w delegacji. - Rozumiesz mnie? - Tak. W Upsali zabrałem do seksklubu waszego dziekana. Był bardzo zadowolony. A twoja żona? Co robi? Masz jej zdjęcie? Moja żona…Moja żona jest bardzo młoda. Kochasz ją? Jak jej na imię? Już nie sypia ze mną, tylko z moim studentem. Najlepszym. Jest taka młoda. Tyś mi nie tylko po Marcinie Lutrze brat, ale po uczęszczającej na kursy szkolenia zawodowego Emilce szwagier. Chodź, wstąpię do Francuza i tam na wysokich stołkach Gustaw pocieszy cię, wysłucha i doradzi, jak wyjść z sytuacji bez wyjścia. Chodź, szwecki humanisto. Dwa koniaki. Piwa dwa. Oj, mój bracie i szwagrze. Jak ukarać rywala? Jak go przegnać? Jak usunąć? Nawet nie z jej życia, ale z twojego? No tak, z twojego, szwecki humanisto. Ja chciałbym, żebyś ty zrozumiał, że chwilowa, fragmentaryczna obecność wspomnianego studenta w ciele twojej młodej żony jest niczym w porównaniu z jego doszczętnym i wiekuistym trwaniem w twojej głowie. Tu, tu, tu… tu student jest pogrzebany. Tu, w twojej czaszce zamieszkał on na dłużej. Jak ukarać rywala? Jak go przegnać? Prawdę mówiąc, jest na to tylko jeden sposób, a jest nim, zdziwi cię to napewno, miłość. Miłość, a raczej ekstrakt wszelkich miłości, anielskich, diabelskich i ludzkich. Musisz je wszystkie w sobie zebrać, musisz pomyśleć o wszystkich, których kochałeś, o rodzicach, kobietach i dzieciach. Przywołać na pamięć wszystkie lektury i cytaty, List apostoła Pawła do Koryntian i Sonety Petrarki i wszystkie miłości szkolne, Anitę Ekberg, Tjorven i Lovisabetę. A która miała piersi kuliste, a która gruszkowate? No która? I wypełnić się musisz tym wszystkim i przetrawić i odcedzić, aż pozostanie sam szlam. I musisz to wszystko w sobie przeistoczyć, tak byś w końcu zapałał do swego studenta - zapałał żarliwą miłością. Szlachetną. Zwodniczą i skoczną. I tylko tak rzecz rozwiążesz. Drogą intelektu. Zważ, burzysz w ten sposób misterną symetrię trójkąta. Marta zostanie sprowadzona do roli rywalki walczącej z własnym mężem. Nie siłą pięści, nie mocą oporu, ale falą szaleńczych żądz zostanie pokonany. Jest oczywiście, w tym wszystkim pewne ziarno ryzyka... Bo sam rozumiesz, że rozpętując aż tak dalece idącą ofertę miłosną, chcąc nie chcąc, sprawiasz, że on nie opuszczy cie już nikdy. I co wtedy? And than what? 96
Wiesz, szwagrze, musisz uciekać. Musisz uciekać w delegację służbową. Byłeś w delegacji? You´ve been on business trip? Haven´t you? Oczywiście. Gdzieżeś to bywał, szwecki baranie? What? Gdzież ty był? I´m asking, where were you been? W całej Europie. Włochy, Grecja, Niemcy, co chcesz. And Switzerland? W Szwajcaryi byłeś? - Też byłem. - I w Lozannie? Switzerland too, of course. A pamiętasz ty w Lozannie taką knajpę nad jeziorem „Sous les chênes“? Sorry? Barmanka w nim była z niespotykanie obnażoną szyją. Włoszka nie znająca obcych języków, ale w lot pojmująca wszystkie twoje intencje. I´m not sure. Szwedzie, kraju można nie pamiętać, lokalu można nie pamiętać, ale zapomnieć szyję barmanki? W połowie lat osiemdziesiątych siedziałem w barze „Sous les chênes“ w Lozannie, piłem piwo i łapczywie gapiłem się w szyję barmanki. To była najpiękniejsza szyja, jaką dotychczas widziałem. Wszystkie uczucia gwałtownymi loty na serce me spadły jak gołębi chmur. Pić łzy i białe w nich obmywać pióra. Elegancki. Amerykanin? Tak, z Kalifornii. Z jednej strony syciłem się myśłą, iż wreszcie wybiła godzina mojej delegacji, z drugiej zaś nękała mnie nikczemność posiadanego kieszonkowego. Gwałtownymi loty…. Pióra, pióra.. 97
Wszystkie uczucia gwałtownymi loty… na serce me spadły jak gołębi chmur. Miły i romantyczny…Ale wariat. Tu mieszkanie Marty Björn. Nie mogę odebrać telefonu. Jeśli chcesz, możesz zostawić wiadomość. Wszystko w porządku? Dwóch protestantów pije w sercu rzymskokatolickiej Polski. Muszę teraz zadzwonić. Epifanie pierza i dotyku. Iza gromadzi materiał do pracy magisterskiej. Kończy zootechnikę. Ale jaja, Gustaw! Z przeprowadzonych badań wynika, że życie płciowe gęsi przejawia się w siedmiu kolejnych fazach. Ja pomagam jej tłumaczyć na angielski, będzie publikować. Faza pierwsza – zaloty. Love-making. Druga – wzrost podniecenia. Exciting. Trzecia – wejście samca na samicę. Mounting. Czwarta – deptanie. Treading. Piąta – kontakt. Contact. Szósta – kopulacja. Copulating. Siódma – zejście samca z samicy. Spring down. 98
Gustawie, ale jaja! Jest, czeka. Mieszka przy Muzeum Lenina. Dwóch protestantów… …śpiewa.. …w sercu rzymskokatolickiej Polski. A tam zmotoryzowane oddziały ZMP. …troops of very brutal police I my – atak! Zaczęliśmy uciekać. Mordercy! Gestapo! Tu, nie tu, zginął młody polski robotnik. Young worker from Nowa Huta was killed here. Ogień, proszę. Gdziekolwiek staniesz na tej mrocznej ziemi, tam pod twoją stopą prochy umęczonych. Wherever you stay here...nieważne. Chodź, szwedzie. The assassins… Chyba tu. Ale jaja! Gustaw. Ale jaja! Pamiętasz lokal numer 2 naprzeciwko Muzeum Lenina? To jest mój przyjaciel, szwecki humanista. Bardzo mi miło. To miło, bardzo miło. Jak się cieszę. To miło, bardzo miło. To szczególne miejsce. Kilka lat temu, w wielkim roku ´81, muzeum Lenina zastrajkowało. Nikdy tego nie zapomnę, Gustawie, ale niestety trzeciego dnia wszystko się skończyło, zajechały wołgi i czajki, był to the end. Jestem absolutnie pewna, że rozpad imperium zaczął się właśnie wtedy. Żeby tamta była w tej widoczna? Tutaj, przed moimi oknami. Gustawie, to była wielka chwila.
99
Izo, chcielibyśmy Cię zaprosić na drinka. Kompromitacja! Zupełna kompromitacja! - Ja już mam dość. - Cicho! Izo, proszę, chodź, Kraków nocą, brak zahamowań, tańce. Tańce. Tańczyć. Uwielbiam tańczyć. Pamiętasz, Gustawie? Kołudza Wielka, praktyki robotnicze, ´71 rok. Mały książę. Wielki polski przebój. Obiecywałaś, obiecywałaś, nie mnie, lecz własnemu ciału, trwać wiecznie w doskonałości. Odżywianie, kiełki, ziołowe kąpiele, aerobic, ja też patyk putting, skakanka, dania jarskie. Nic z tego nie wyszło. Izo, przemijanie mnie trapi. Zaloty. - Podniecenie. - Wejście samca na samicę. Faza piąta – copulating. Pamiętasz, pamiętasz, życie płciowe gęsi. - Ja chcę już iść do domu. - Poczekaj chwilę. „Seksualne zachowanie gęsi“. Publikowałaś coś jeszcze? Bo tu i tam, za morzem i wszędzie, gdzie tylko poszlę przed sobą myśl biedną, zawsze mi smutno i wszędzie mi jedno. I wszędzie mi źle – i wiem, że źle będzie. Słowacki był wielki. Większy niż ten tam z pomnika. Dwóch protestantów pali w sercu rzymskokatolickiej Polski. Ja minę… Ty miniesz… On minie… Mijamy… Mijamy… Woda liście umyła olszynie… Olszyna czerwona nad wodą Zmarzła, moknie Mijasz… Mijam… 100
Mija… A każdy tak samotnie… Minąłeś… Minęłam… Przepraszam. Jak to sie stało, Gustawie, że z pary światowych intelektualistów staliście się parą poszukiwaczy tandetnych przygód? Co pan zrobił? Panie doktorze. Jak mogłeś, Gustaw? Dlaczego, Gustaw? Minąłeś… Minęłam… Już nas nie ma… A ten szum wyżej – to wiatr… On tak będzie jeszcze wieczność wiał… Nad nami… Nad wodą… Nad ziemią… A ten szum wyżej – to wiatr… On tak będzie jeszcze wieczność wiał… Nad nami… Nad wodą… Nad ziemią…
101