Masarykova univerzita Právnická fakulta obor Právo a právní věda Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí
Dřevěný Radek
2014/2015
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
…..................................................
2
Rád bych touto cestou poděkoval vedoucí mé práce, paní doc. JUDr. Ivaně Průchové, Csc., za pomoc, cenné rady, ochotu a velmi vstřícný přístup při psaní této diplomové práce. Dále děkuji Ing. Luďkovi Chromíkovi za přínosné konzultace k tématice. Děkuji i mému otci Radkovi Dřevěnému za důležitou pomoc při vytváření této práce.
3
Abstrakt v českém jazyce Tato diplomová práce se zabývá problematikou posuzování vlivů záměrů na životní prostředí. Ústředním tématem je především analýza procesu EIA s důrazem na komparaci předchozí právní úpravy s novelou provedenou zákonem č. 39/2015 Sb. Ve zvláštní části je pojednáno o problematice výstavby větrných elektráren ve smyslu posouzení jejich vlivů na životní prostředí se zvláštním zaměřením na již realizované záměry v Jihomoravském kraji. Problematika je analyzována za použití právních předpisů, relevantní judikatury a odborné literatury.
Abstract in english The diploma thesis deal with Environmental impact assessement. The main theme is the analysis of EIA process in view of current czech EIA legislation and comparison with a amendment in the law No. 39/2015 Sb. In a special section is talked about wind power plants and about their possible environmental impact in the South Moravia Region. The diploma thesis is founded on legislation, jurisdiction and specialized literature.
Klíčová slova Životní prostředí, proces EIA, zákon EIA, větrné elektrárny, veřejnost, dokumenty procesu EIA, soudní přezkum, opravné prostředky
Key words Environment, EIA process, EIA act, wind power plants, the public, documents of the EIA process, judicial rewiev, legal remedies
4
Obsah Úvod........................................................................................................................7 1 Historie procesu posuzování vlivů na životní prostředí.......................................9 1.1 Základní východiska..........................................................................................9 1.2 Vývoj procesu EIA v mezinárodním a evropském měřítku............................10 1.3 Vývoj procesu EIA v České republice.............................................................11 2 Prameny právní úpravy procesu EIA .................................................................13 2.1 Mezinárodní a komunitární právo v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí..................................................................................................................13 2.1.1 Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice států ( Espoo úmluva).....................................................................................................13 2.1.2 Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ( Aarhuská úmluva ) ................................................................................................................................14 2.1.3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí..................................................................................................................15 2.2 Ústavní základy procesu EIA v ČR.................................................................16 2.3 Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů záměrů na životní prostředí a související předpisy................................................................................................17 3 Proces EIA před novelizací zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí zákonem č. 39/2015 Sb...............................................................19 3.1 Obecná charakteristika....................................................................................19 3.2 Principy a zásady posuzování vlivů na životní prostředí................................21 3.3 Oznámení záměru............................................................................................24 3.4 Zjišťovací řízení..............................................................................................25 3.5 Dokumentace ..................................................................................................27 3.6 Posudek a veřejné projednání..........................................................................28 3.7 Stanovisko k posouzení vlivů záměru na životní prostředí ............................30 4 Proces EIA po nabytí účinnosti zákona č. 39/2015 Sb. ....................................32 4.1 Důvody k novelizaci zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí..................................................................................................................32 4.1 Legislativní proces přijímání zákona č. 39/2015 Sb. .....................................33 4.2 Zákon č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.......................................................................................36 4.2.1 Nové pojmy..................................................................................................36 4.2.2 Zjišťovací řízení podle novely......................................................................39 4.2.3 Závazné stanovisko EIA dle novely.............................................................40 4.2.4 Navazující řízení dle novely.........................................................................42 4.2.5 Přechodná ustanovení...................................................................................44 5 Opravné prostředky a přístup k soudní ochraně ve světle novely zákona EIA. .46
5
5.1 Subjekty oprávněné k podávání opravných prostředků a k přístupu k soudní ochraně...................................................................................................................46 5.1.1. Oznamovatel................................................................................................47 5.1.2 Dotčené správní úřady a dotčené územní samosprávné celky .....................48 5.1.3 Veřejnost a dotčená veřejnost ......................................................................49 5.1.3.1 Privilegovaní žalobci a možnosti obrany ve fázi zjišťovacího řízení.......50 5.1.3.2 Privilegovaní žalobci a možnost obrany v navazujících řízeních.............52 5.2 Zhodnocení novely zákona EIA......................................................................54 6 Větrné elektrárny v Jihomoravském kraji a jejich rozbor v rámci procesu EIA 56 6.1 Větrné elektrárny a obecná charakteristika......................................................57 6.2. Větrné elektrárny a ochrana krajinného rázu..................................................58 6.3 Větrná elektrárny a ochrana fauny...................................................................60 6.4 Větrná elektrárna a hluk..................................................................................61 6.5 Realizované větrné elektrárny v Jihomoravském kraji...................................62 6.5.1 Větrná elektrárna Tulešice a Břežany...........................................................63 6.5.2 Větrná elektrárna Bantice.............................................................................66 6.6 Důsledky novely na proces EIA pro záměry větrných elektráren....................68 6.7 Zhodnocení problematiky větrných elektráren v Jmk.....................................69 Závěr......................................................................................................................70 Seznam použité literatury......................................................................................72
6
Úvod „Věděl jsem, že pokud se lidské srdce vzdálí přírodě, zahořkne. Pokud totiž člověk ztratí respekt pro rostoucí a žijící, brzy ztratí úctu i k samotným lidem.“[Luther Standing Bear, 1868-1939] Vztah člověka a přírody je budován již od počátku lidstva. Jejich vzájemná harmonie a porozumění se však díky lidskému vývoji začala postupně vytrácet. Člověk především svým industriálním pokrokem začal přírodu do jisté míry ignorovat a mnohdy ji považoval za překážku ve svém rozvoji. Naštěstí jedním z typických znaků dnešní moderní doby je postupný myšlenkový návrat k přírodě, především k její ochraně a zachování jejího bohatství. Cílem této práce je pojednat a zhodnotit jeden z institutů, který je dnes využíván k ochraně životního prostředí. Proces EIA, který je předmětem převážné části práce, se dostal i díky spolupráci jednotlivých států do velmi silného postavení při ochraně životního prostředí. Tento institut je v práci rozebrán z hlediska historických souvislostí a platné úpravy v českém právním řádu. Ve zvláštní části pak je předmětem zájmu větrná energie a s ní spojená výstavba větrných elektráren v Jihomoravském kraji, především v souvislosti s průběhem procesu EIA u jednotlivých konkrétních realizovaných záměrů větrných elektráren. Práce je zpracovávána na podkladě odborné literatury, článků, právních předpisů a rozboru příslušné judikatury. S ohledem na nabytí účinnosti zákona č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí během psaní této práce, jsem uzpůsobil i strukturu jednotlivých kapitol. Původní koncepci, která si kladla za cíl analýzu procesu EIA před nabytím účinnosti dané novely, jsem byl nucen postupem času upravit podle aktuálních legislativních změn. Práce je psána za právního stavu ke dni 1. 4. 2015, kdy předmětná novela nabyla účinnosti. Základní východiska procesu EIA a jeho jednotlivé etapy však
7
budou v práci popsány podle úpravy před nabytím účinnosti zákona č. 39/2015 Sb. Důvodem je především velká „čerstvost“ ustanovení novely a tato práce si klade za cíl především jejich komparaci za pomocí jazykového, historického a teleologického výkladu. Následně pak tyto dvě úpravy jsou v práci porovnávány s důrazem na nejdůležitější změny. Pro větší přehlednost je v textu pro právní úpravu zákona č. 100/2001 Sb., před nabytím účinnosti užíváno označení „předchozí úprava“. Práce je členěna do celkem šesti kapitol. První kapitola pojednává o historickém vývoji institutu procesu EIA jak na mezinárodní, tak na vnitrostátní úrovni. Následuje kapitola, ve které jsou uvedeny základní mezinárodní, komunitární i vnitrostátní prameny současné úpravy procesu EIA. Čtvrtá kapitola rozebírá proces EIA podle právního stavu před nabytím účinnosti novely. Pojednáno je zde o každé jednotlivé fázi procesu. Pátá kapitola se již věnuje čistě novele zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Jsou zde uvedeny základní důvody novelizace procesu EIA, samotný legislativní průběh přijímání novely a v neposlední řadě také jednotlivé změny, které podstatně změnily fungování procesu EIA v tuzemském právní prostředí. Následuje kapitola o opravných prostředcích a soudním přezkumu jak v rámci samotného procesu EIA, tak především v navazujících řízeních podle jednotlivých složkových předpisů. Závěrečná sedmá kapitola se již věnuje větrné energii obecně a následně je rozebrána problematika větrných elektráren a jejich možný společenský přínos i případné negativní vlivy na životní prostředí. Poté jsou rozebrány konkrétní realizované záměry větrných elektráren v Jihomoravském kraji. Problematika větrných elektráren a jejich výstavba v Jihomoravském kraji je v práci zakomponována především z důvodu mého vlastního zájmu o využívání energie z obnovitelných zdrojů a s tím spojené jejich možné negativní vlivy na okolní životní prostředí. Tematický rozsah této práce je velice široký. V podstatě každá jednotlivá kapitola by mohla být předmětem pro samostatnou odbornou práci. Osobně se v
8
rámci této práce snažím nastínit základní problematiku procesu EIA v souvislosti s jeho novelizací a užívání v praxi v rámci výstavby větrných elektráren v Jihomoravském kraji.
9
1 Historie procesu posuzování vlivů na životní prostředí 1.1 Základní východiska Životní prostředí a člověk jsou spolu spjati již od nepaměti. Jejich vzájemné fungování a ovlivňování se určuje minulou, dnešní a budoucí podobu naší planety. Lidstvo si ve svém postupném vývoji začalo uvědomovat, že životní prostředí bude potřeba chránit a zachovávat jeho celistvost pro budoucí generace. Člověk nejvíce ovlivňuje životní prostředí, ať již pozitivně či negativně, prostřednictvím své činnosti. Potřebnost zhodnocení možných důsledků těchto činností se postupem času ukázala jako nezbytná součást právního řádu každého vyspělého státu. Na rozdíl od předchozích generací je si stávající lidská společnost tohoto faktu velmi dobře vědoma a potenciální dopady svého jednání zvažuje mnohem důkladněji než v dobách minulých1. Základním principem, na kterém stojí ochrana životního prostředí jako celku je princip prevence. Na jeho základě se vyvinul právní institut posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, neboli tzv. proces EIA z anglického „Environmental impact assessement. Pro tento proces je typické, že řeší možné důsledky lidských aktivit na životní prostředí jednak komplexně, jednak v době, kdy jsou teprve ve stadiu prvých úvah a záměrů, tedy ještě dlouho před tím, než se započne s jejich realizací a dokonce výsledkem jejich aplikace může být to, že se s realizací těchto záměrů nakonec vůbec nezačne2.
1.2 Vývoj procesu EIA v mezinárodním a evropském měřítku Abych mohl dále v této práci analyzovat a hodnotit stávající legislativu upravující proces EIA, je nezbytné nejdříve popsat základní historické etapy vzniku a vývoje tohoto institutu. 1 DAMOHORSKÝ, Milan. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. str. 217. ISBN 978-80-7400-338-7. 2 PEKÁREK, Milan a Ilona JANČÁŘOVÁ. Právo životního prostředí. Brno: Masarykova univerzita, 2002, str. 88. ISBN 978-80-210-4926-0.
10
Posuzování vlivů na životní prostředí u vybraných projektů (záměrů) vznikl jako specifický proces v průběhu 60. let 20. století v USA a Kanadě ve snaze omezit budoucí negativní enviromentální vlivy uvažovaných projektů, a to prostřednictvím jejich popisu, analýzy a vyhodnocení. Poprvé byl proces EIA legislativně upravena v roce 1969 v USA, a to v zákoně o politice v oblasti ochrany životního prostředí (National Environmental Policy Act – NEPA) 3. Po té již následoval rychlý mezinárodní rozmach tohoto institutu, kdy jej začínaly přebírat i další státy. Jednotlivé základní zásady ve vztahu k procesu EIA a ochraně životního prostředí jako celku byly vymezeny v Deklaraci z Ria de Janeria o životním prostředí a rozvoji v roce 1992. Důležitá byla především zásada č. 17, která uváděla že, hodnocení vlivů činností na životní prostředí (EIA) jako nástroj uplatňovaný na celostátní úrovni musí být aplikováno na ty navrhované aktivity, které by pravděpodobně mohly mít závažný negativní dopad na životní prostředí a které jsou předmětem rozhodování odpovídajících státních orgánů. Průlom samozřejmě nastal v momentě, kdy se proces EIA dostal do komunitárního práva. To se událo poprvé v roce 1985, kdy byla přijata směrnice Rady 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Poté byla v roce 1991 ve finském Espoo sjednána pod záštitou Evropské hospodářské komise OSN první mezinárodní dohoda v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí a tou byla Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice států. Ta zakotvila jako první na mezinárodní úrovni závazek pro strany této úmluvy, posuzovat dopad určitých činností na životní prostředí v prvních fázích jejich plánování. Následně v roce 1998 v dánském městě Aarhus byla podepsána Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí tzv. Aarhuská úmluva. Tento 3 DVOŘÁK, Libor. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí s komentářem. Praha: ABF Arch, 2005, str. 7. ISBN 80-86905-01-2.
11
dokument velice úzce souvisí s procesem EIA. Už ze samotného názvu úmluvy dovodíme tři základní pilíře práv, které Arhuská úmluva upravuje. Jsou jimi právo na informace, právo na účast veřejnosti při rozhodování a právo na soudní ochranu v oblasti životního prostředí. Posledním významným krokem z hlediska historického pohledu na vývoj procesu EIA bylo přijetí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, která nahradila původní směrnici z roku 1985. Během období psaní této diplomové práce vstoupila v platnost nová směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice č. 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Směrnice zavádí účinnější ochranu životního prostředí, větší transparentnost procesu EIA a také ještě větší možnosti participace veřejnosti. Členské státy mají povinnost uvést svůj právní řád do souladu s ustanoveními této směrnice do 16. května 2017.
1.3 Vývoj procesu EIA v České republice Proces EIA byl poprvé samostatně legislativně zakotven do našeho právního řádu v roce 1992 a to v zákoně č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Rok 1992 byl obecně významný pro celé tuzemské právo životního prostředí. V tomto roce vznikla celá řada právních předpisů týkající se ochrany životního prostředí, především tedy zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Tento zákon v sobě ve svém původním znění obsahoval proces posuzování vlivů činností na životní prostředí a to v § 20 a násl. V příloze č. 1 pak byly tyto činnosti taxativně vymezeny. Tím tak vytvořil základní rámec pro budoucí proces posuzování vlivů, který byl poté převzat právě do zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí také zakotvil základní pojmy,
12
zásady a povinnosti při ochraně životního prostředí. Povinnost zhodnocovat vlivy jednotlivých záměrů na životní prostředí je stanovena v § 17/2 zákona o životním prostředí tak, že každý kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území, a to v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními předpisy. Tento zákon má však spíše doplňující povahu a slouží jako interpretační vodítko k používání jednotlivých složkových zvláštních předpisů.4 Aktuálním předpisem upravujícím proces EIA je zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životním prostředí (dále jen „zákon EIA“), který nahradil původní zákon z roku 1992. Je vidět, že vývoj procesu EIA byl jak na mezinárodní, tak na vnitrostátní úrovni velice dynamický. Pozitivní globální vývoj postojů k ochraně životního prostředí je patrný i v rámci vývoje institutu EIA. Ten se tak od svých skromných začátků, kdy plnil de facto pouze informační funkci o možných vlivech záměrů na životní prostředí, dostal až do pozice plnohodnotného nástroje, který je již dnes součástí příslušných procesů ve mnoha zemích světa. Nezbývá než doufat, že tento trend se nezastaví, ale vývoj institutu posuzování vlivů stejně jako dalších nástrojů, které pomáhají k ochraně životního prostředí, bude i nadále minimálně stejně dynamický jako doposud.
4 DAMOHORSKÝ, Milan. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 34 ISBN 978-80-7400-338-7.
13
2 Prameny právní úpravy procesu EIA Předmětem této kapitoly budou základní prameny procesu EIA s dílčí charakteristikou a to na mezinárodní, komunitární a vnitrostátní úrovni. Vzhledem k náplni práce bude mít tato kapitola pouze dokreslující a strukturální povahu.
2.1 Mezinárodní a komunitární právo v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí Jak bylo popsáno v předchozí kapitole, proces EIA prošel na mezinárodní a komunitární úrovni dynamickým vývojem. V současnosti lze nalézt základ právní úpravy především v tzv. Espoo úmluvě, Aarhuské úmluvě a v rámci Evropské unie ve směrnici EIA 2011/92/EU. Ačkoliv zmínky o těchto dokumentech obsahuje již předchozí kapitola, předmětem této kapitola bude poněkud bližší charakteristika těchto pro proces EIA zásadních dokumentů.
2.1.1 Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice států ( Espoo úmluva) Tato úmluva vstoupila v platnost 10. 9. 1997. Podepsána dne 30. 8. 1991 tehdy ještě Českou a Slovenskou federativní republikou, na Českou republiku přešly závazky z podpisu Úmluvy ke dni 30. 9. 1998. Důvod přijetí byl zejména podpořit posuzování vlivů na životní prostředí jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Cílem Úmluvy je přijmout veškerá vhodná a účinná opatření k prevenci, snížení a omezení významného škodlivého dopadu činností přesahujících hranice států uvedených v dodatku I., této Úmluvy. Každá smluvní strana je proto zavázána přijmout nezbytná právní, administrativní nebo jiná opatření k implementaci ustanovení této Úmluvy. V současné době podepsalo smlouvu celkem 30 států, většina států EU Úmluvu ratifikovala. Klíčové světové ekonomické velmoci se však ke smlouvě nepřidaly, např. USA a Ruská federace smlouvu podepsaly, ale neratifikovaly5. 5 ANDĚL, Petr. Posuzování vlivů na životní prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí, 2013, str. 17 ISBN 978-80-210-6609-0.
14
2.1.2 Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ( Aarhuská úmluva ) Úmluva byla podepsána dne 25. června 1998 na 4. ministerské konferenci Evropské Hospodářské komise OSN „Životní prostředí pro Evropu“ v dánském Aarhusu. Aarhuská úmluva (dále jen „Úmluva“) byla sjednána za účelem podpory zpřístupňování informací o životním prostředí veřejnosti, vytváření podmínek pro aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech týkajících se životního prostředí a zajištění právní ochrany v záležitostech životního prostředí. V mezinárodním kontextu je považována za jeden z nejvýznamnějších dokumentu své doby - je charakterizována jako kvalitativní předěl v komunikaci mezi státní správou a občany, jako nástroj k prohloubení demokracie a k prosazení lidských práv a svobod6. Úmluva byla ratifikována Českou republikou dne 6. 7. 2004 s nabytím účinnosti ke dni 4. 10. 2004. Ve sbírce mezinárodních smluv byla publikována pod číslem 124/2004. Pro proces EIA se jedná o velmi důležitý dokument. Všechny tři pilíře, tedy jak právo na informace, právo na účast při rozhodovacích procesech, tak právo na soudní ochranu v oblasti životního prostředí jsou nedílnou součástí procesu EIA. Ačkoli je třeba zmínit, že uplatňování jednotlivých ustanovení Aarhuské úmluvy v našem právním prostředí, není tak docela v souladu s principy a cíli Úmluvy. Největším problémem je pro Českou republiku řádná implementace ustanovení Úmluvy, týkající se zajištění přístupu veřejnosti k soudní ochraně ve věcech zásahu do životního prostředí. Jedná se tedy především o ustanovení čl. 9 Úmluvy. České soudy opakovaně odmítli přiznat jednotlivým ustanovením Úmluvy přímý účinek, což má za následek to, že nejsou bez dalšího přímo použitelné v našem 6 Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí [online]. Ministerstvo životního prostředí [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/umluva_pristup_informace
15
vnitrostátním právu7. Jako odůvodnění soudy většinou uvádějí nedostatečnost specifikace a že obsahují pouze obecné povinnosti směřující na vnitrostátní orgány. Na druhou stranu však byla i judikována, v souladu s čl. 1 odst. 2 Ústavy, povinnost vnitrostátních orgánů vykládat vnitrostátní právo v souladu s mezinárodními závazky, které jsou stanoveny Úmluvou, bez ohledu na jejich přímou použitelnost.8
2.1.3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí Přijetí této směrnice mělo zásadní význam na vývoj procesu EIA v rámci členských států EU. Nahrazuje dosavadní směrnici Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Cílem této směrnice je zharmonizovat proces EIA v členských státech EU. Svým způsobem se jedná o průřezový dokument, který má příznivé environmentální a sociálně-ekonomické přínosy.9 Směrnice rozšiřuje
pojetí
záměrů na které budou dopadat její jednotlivá ustanovení. Obecně rozšiřuje možnou participaci veřejnosti na příslušných povolovacích procesech a především případnou možnost soudního přezkumu výstupu z řízení, které navazují na proces EIA. Přijetí této směrnice způsobilo České republice nemalé problémy při snaze uvést do souladu českou právní úpravu procesu EIA s ustanoveními této směrnice. Byla tedy hlavním hnacím motorem k započetí snah k novelizaci zákona EIA.
7 Např. Rozhodnutí NSS čj. 3 Ao 2/2007 – 42 ze dne 24.1.2007, čj. 6 Ao 3/2007 – 116 ze dne 28.5.2009, čj. 9 Ao 1/2008 – 34 ze dne 18.9.2008. 8 Černý Pavel. Nedostatky implementace článku 9 Aarhuské úmluvy v České republice. Ekologický právní servis, 2010. Dostupné z: http://frankbold.org/sites/default/files/publikace/nedostatky_implementace_cl9_aarhuske_umluvy.p df 9 Evropská komise. Pracovní dokument útvaru komise a souhrn posouzení dopadů k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Brusel. 2012. Dostupné z: http://www.ipex.eu/IPEXL-WEB/dossier/files/download/082dbcc539edbc43013a9d1867fe2c27.do
16
2.2 Ústavní základy procesu EIA v ČR Základní stavební kameny procesu EIA jsou dány především dvěma stěžejními předpisy, které tvoří ústavní základ celému právnímu řádu České republiky a právo životního prostředí včetně procesu EIA samozřejmě netvoří žádnou výjimku. Jsou jimi Ústava ČR – ústavní zákon č. 1/1993 Sb., a Listina základních práv a svobod zákon č. 2/1993 Sb. Již Preambule Ústavy ČR zakotvuje odhodlání občanů České republiky společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství. Vzhledem k jakékoli nezávaznosti textu preambule, lze na daný text pohlížet pouze na jakýsi filozofický postoj dané společnosti, který však v názorových tendencích současné společnosti nemusí být vůbec patrný. Dalším článkem Ústavy, který se svým obsahem dotýká životního prostředí je čl. 7, který říká, že stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Toto ustanovení však z hlediska určitosti a využitelnosti v praxi není příliš vhodně formulované.10 Druhým a dovolím si tvrdit, pro životní prostředí a proces EIA důležitějším předpisem, který je součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Právo životního prostředí je v Listině odraženo v rámci některých základních práv a svobod. Především to jsou právo na život (čl. 6), právo vlastnit majetek (čl. 11), právo na ochranu zdraví (čl. 31) a právo na příznivé životní prostředí a na včasné a úplné informace o něm11 Tyto ústavní základy však hrají při reálné ochraně životního prostředí spíše pomocnou a interpretační roli, kdy samotná a úplná ochrana životního prostředí se děje až v rámci jednotlivých složkových předpisů.
10 PRŮCHOVÁ, I., PEKÁREK, M., DUDOVÁ, J. et al. Právo životního prostředí I. Díl. 2. přprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, str. 37 - 39. ISBN 978-80-210-4926-0. 11 Tamtéž s. 39-40.
17
2.3 Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů záměrů na životní prostředí a související předpisy Zákon EIA tvoří základní a nejdůležitější právní rámec pro proces EIA v českém právním prostředí. Vzhledem k jeho důležitosti a institutům, které upravuje, bude na tomto místě pojednáno pouze o jeho obecné systematice a o základní provázanosti s nejdůležitějšími právními předpisy s tím, že podrobněji bude o tomto zákonu a jeho jednotlivých ustanovení pojednáno v následujících kapitolách. Zákon je rozdělen do celkem 5 částí, avšak předmětem hlavního zájmu je pouze část první, jelikož část druhá až čtvrtá upravují pouze změny některých zákonů a část pátá obsahuje pouze jedno ustanovení, kterým se stanovuje účinnost. Předmětná část I je rozdělena na celkem tři hlavy, kdy hlava první obsahuje úpravu posuzování vlivů na životní prostředí, hlava druhá se zabývá problematikou posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice České republiky a hlava třetí zakotvuje společná a přechodná ustanovení. Nedílnou součástí zákona EIA jsou jeho přílohy, které hrají při procesu EIA zásadní roli, ať již při vymezení jednotlivých záměrů, které budou spadat pod působnost zákona EIA, tak při vymezení obligatorních náležitostí, které musejí obsahovat jednotlivé akty v rámci příslušných částí procesu EIA. Zákon EIA se však nevztahuje pouze na posuzování vlivů záměru na životní prostředí, ale upravuje i posuzování vlivů koncepcí tzv. SEA – z anglického „Strategic environmental assessment“. Označení zákona EIA, tak není úplně přesné, nicméně předmětem této práce je pouze posouzení vlivů záměru na životní prostředí, a proto nebudu při dalším odkazování na zákona EIA nikterak zmiňovat institut SEA, avšak považuji za nutné tento fakt na tomto místě alespoň zmínit. Prováděcích předpisů má zákon EIA pouze dva, což je s ohledem na jiné složkové předpisy značně málo.12 A jsou to vyhláška Ministerstva životního 12 Srov. Např. Přehled prováděcích předpisů k zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
18
prostředí č. 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí a vyhláška č. 353/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky osvědčení o odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví, postup při jejich ověřování a postup při udělování a odnímání osvědčení. Co se týče počtu dalších souvisejících předpisů k zákonu EIA, tak těch je opravdu velké množství13. Takovéto množství souvisejících předpisů se však netýká pouze zákona EIA, ale všech hlavních předpisů chránících jednotlivé složky životního prostředí. Je tak zcela patrná provázanost každé složky životního prostředí se složkami ostatními a to nejen reálně, ale i v jejich ekvivalentní podobě v člověkem vytvořeném právním řádu.
13 Např. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití horninového bohatství (horní zákon).
19
3 Proces EIA před novelizací zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí zákonem č. 39/2015 Sb. Během psaní této práce nabyla účinnosti „velká“ novela zákona EIA díky nabytí účinnosti zákona č. 39/2015 Sb., který se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Vzhledem k tomuto faktu, jsem se i přesto rozhodl v rámci struktury a soudržnosti práce, popsat fungování jednotlivých etap procesu EIA v kapitole, která se věnuje právní úpravě před nabytím účinnosti novely. Novela totiž nemění proces EIA jako celek. Proto zde bude popisován proces EIA před novelizací a na následné změny se současnou komparací bude pak poukázáno přímo v kapitolách, týkajících se novely provedené zákonem č. 39/2015 Sb. Pro přehlednost bude v této kapitole používáno označení „zákon EIA“ pro úpravu před nabytím účinnosti novely. Text z hlediska jazykové bude dále psán v přítomném čase s tím, že u institutů významně dotčených novelou, bude uvedena příslušná poznámka pod čarou.
3.1 Obecná charakteristika Proces EIA je obecně chápán jako specifický postup, při kterém dochází k posuzování vlivů záměrů na životní prostředí 14. Primární předpisem ve kterém nalezneme právní úpravu procesu EIA je zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ( dále jen „ zákon EIA“ ). Cílem tohoto procesu je vydání odborného podkladu pro navazující řízení o kterých bude pojednáno níže. Jak již bylo uvedeno v předchozím textu práce, procesem EIA se chápe posuzování vlivů záměrů na životní prostředí. Je tedy nutné si vymezit, co se rozumí záměrem ve smyslu zákona EIA. Definici záměru nalezneme v jeho § 2 písm. a), že („záměrem se rozumí stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu“). V této příloze nalezneme taxativní výčet jednotlivých 14 DAMOHORSKÝ Milan. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 217. ISBN 9788074003387
20
záměrů, které budou spadat pod působnost zákona EIA. Příloha č. 1 je rozdělená na dvě kategorie, přičemž je rozdíl v tom, zda – li se záměr bude posuzovat v procesu EIA přímo nebo bude potřeba, aby se tak stanovilo v tzv. zjišťovacím řízení. Obecně lze říci, že v kategorii I, jsou uvedeny záměry ( jež podléhají posouzení vždy ), které by mohly mít závažnější dopad na životní prostředí, zatímco v kategorii II jsou uvedeny záměry, které budou podléhat posouzení podle zákona EIA, stanoví – li se tak ve zjišťovacím řízení. To lze dovodit hned z bodů 1.1 u obou kategorií, kdy v případě kategorie I se jedná o („ trvalé odlesnění nebo zalesnění pozemku o ploše od 25 ha“) a v případě kategorie dvě se jedná o („trvalé nebo dočasné odlesnění plochy od 5 do 25 ha“). Zde je vidět jasná závislost možného dopadu daného záměru na životní prostředí v souvislosti s velikostí plochy, na které má být záměr uskutečněn. Dále je nutné si vymezit rozsah a způsob posuzování vlivů na životní prostředí. Rozsah stanovuje § 2 zákona EIA tak, že se posuzují vlivy na veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky a na jejich vzájemné působení a souvislosti. Způsob posuzování vlivů záměrů na životní prostředí je pak vymezen v § 5 zákona EIA. Posuzování zahrnuje zjištění, popis, posouzení a vyhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení záměru na životní prostředí. Při posuzování vlivů záměru na životní prostředí se vychází ze stavu životního prostředí v dotčeném území v době oznámení záměru. Při posuzování záměru se hodnotí vlivy na životní prostředí při jeho přípravě, provádění, provozování i jeho ukončení, popřípadě důsledky jeho likvidace včetně sanace nebo rekultivace záměrem dotčeného území. Posuzování zahrnuje i návrhy opatření k předcházení nepříznivým vlivům na životní prostředí provedením záměru15. 15 Kolektiv autorů. Správní procesy v právu životního prostředí. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 208 – 209. ISBN 978-80-210-5362-5
21
Je zcela zřejmé, že proces EIA je co se týče rozsahu a způsobu posuzování vlivů na životní prostředí velice komplexní. Tím je dle mého názoru zcela naplněn požadavek odbornosti na výstup z procesu EIA z hlediska jeho dalšího využití v navazujících řízení až po fázi realizace daného záměru. Absence právní závaznosti stanoviska EIA je tak citelným zásahem do smysluplné ochrany životního prostředí z hlediska realizace záměrů. Tomuto problému se však budu věnovat v jiné části této práce.
3.2 Principy a zásady posuzování vlivů na životní prostředí Považuji za vhodné na tomto místě pojednat o základních principech a zásadách, které ovládají proces EIA. Ty se totiž nemalou měrou podílejí na konečném fungování tohoto procesu v aplikační praxi. Pojem právního principu a zásady není možné zaměňovat jako synonyma. Osobně se přikláním k pojetí, kde právní princip je chápán jako obecná vůdčí idea, která je společná pro celý právní řád jako celek, bez ohledu k diferenciaci na veřejnoprávní a soukromoprávní odvětví. Naproti tomu pojem zásada se chápe spíše v rámci jednotlivých právních odvětví.16 Z takového pojetí budu vycházet níže, při rozlišování hlavních principů a zásad, které ovlivňují proces EIA v tuzemském právním prostředí. Proces EIA jakožto součást široké škály institutů práva životního prostředí je ovládán základními principy z obecné části práva životního prostředí, z nichž se zde nejvíce projeví především princip prevence a princip trvale udržitelného rozvoje. Princip prevence je jako jeden z hlavních obecných principů práva životního prostředí ustanoven v § 17 a § 18 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Jedná se o princip, který si klade za cíl předcházet a minimalizovat škody 16 BĚLOHRADOVÁ, Jitka. Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí [online]. Brno, 2013 [cit. 2015-04-02]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/107743/pravf_d/DP_finalni.pdf
22
způsobené lidskou činností na životním prostředí. Obecně by se dalo říci, že celý institut procesu posuzování vlivů, který je u nás upraven právě zákonem EIA, je provádění principu prevence do větších detailů a pro konkrétnější účely na rozdíl od jeho obecného pojetí v obecné části práva životního prostředí17. Princip trvale udržitelného rozvoje je taktéž jako předchozí princip prevence ustanoven v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí a to v § 6 takto: „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným a budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“. Tento princip si klade za cíl zajistit harmonický rozvoj společnosti, který nebude snižovat rozmanitost přírody a možnost člověka žít v příznivém životním prostředí18. Vedle těchto obecných principů je proces EIA dále ovládán specifickými zásadami, které napomáhají chránit životní prostředí. Těmito zásadami jsou především tyto: a) Zásada výběru aktivit podléhající procesu EIA zajišťuje, že záměry, které mají být podrobeny procesu EIA jsou taxativně vymezeny v příloze č. 1 ve spojení s § 4 zákona EIA. Otázkou je, jestli působnost posuzování vlivů na životní prostředí není příliš úzká a v rámci obecných principů jako jsou výše zmíněný princip prevence a trvale udržitelného rozvoje, by posouzení neměly podléhat i záměry taxativně nevyjmenované v zákoně EIA, i kdyby proces jejich posouzení neměl být tak komplexní jako u záměru vyjmenovaných, b) Zásada komplexnosti zavádí posouzení všech možných přímých a nepřímých vlivů na životní prostředí jako celku a ve vzájemných souvislostech. Dochází tak k posuzování vlivů ve velice širokém a přitom důkladném rozsahu a tím je zajištěno vyhodnocení možných dopadů daného záměru na životní prostředí, c) Zásada alternativního řešení se v procesu EIA projevuje tak, že v rámci zpracovávání 17 DAMOHORSKÝ Milan. Právo životního prostředí. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 50 – 51. ISBN 8071797472 18 PRŮCHOVÁ, I., PEKÁREK, M., DUDOVÁ, J. et al. Právo životního prostředí I. Díl. 2. přeprac. vyd. Brno: MU, 2009, s. 71 – 72. ISBN 978-80-210-4926-0.
23
návrhu záměru je nutné posoudit vedle hlavní varianty i některé alternativní možnosti realizace záměru s ohledem na možnou důslednější ochranu a menší zatížení životního prostředí, d) Zásada včasnosti umisťuje proces EIA do co nejranější fáze realizace záměru. Tím dochází k analýze možných rizik pro životní prostředí v brzké době a je tak možné pracovat s posouzeným záměrem v jednotlivých navazujících řízení. Navíc bez posouzení vlivů na životní prostředí není dále možná realizace daného záměru, e) Zásada účasti odborníků v procesu EIA je velice důležitá. V podstatě se jedná o to, aby v rámci posuzování vlivů na životní prostředí docházelo k opravdu odbornému posouzení možných dopadů na životní prostředí. Odbornost je zajištěna požadavkem autorizace osob pro vypracování dokumentace a posudku, kterou uděluje a odjímá Ministerstvo životního prostředí po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví, f) Zásada účasti veřejnosti obecně působí napříč celým procesem posuzování vlivů na životní prostředí. Tato zásada působí v několika rovinách. Jednak je zde účast široké veřejnosti, kdy každý může nahlížet a připomínkovat jednotlivé etapy procesu EIA. Dále je zde účast jednotlivých spolků, které hájí jednotlivé zájmy v rámci ochrany životního prostředí. Třetí rovina se skládá ze zveřejňování jednotlivých písemností a dokumentů v rámci každé etapy procesu EIA, g) Zásada dvoustupňovitosti spočívá v přezkoumání dokumentace v rámci posudku. Oba instituty jsou součástí procesu EIA a v obou případech je obligatorně k jejich zpracování vyžadována osoba s udělenou autorizací. Zákon EIA pak výslovně stanoví, že „ Ten, kdo se podílel na zpracování dokumentace, se nemůže ani dílčím způsobem zúčastnit na zpracování posudku“, h) Zásada nezávaznosti stanoviska pro navazující řízení19 zakotvuje nezávaznost výstupu z procesu EIA. Stanovisko EIA, kterým je ukončen proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí je tak pouhým odborným podkladem pro navazující řízení, kterým nejčastěji bude řízení podle stavebního zákona. Stavební úřad se tak může ve svém rozhodování o daném záměru od původního stanoviska odchýlit, avšak takové odchýlení musí 19 Tato zásada se jako jediná z daného výčtu nebude dále uplatňovat díky novelou zavedené formy závazného stanoviska dle § 149 správního řádu.
24
být řádně odůvodněno20. Nezávaznost stanoviska EIA je další z řady problémů stávající právní úpravy o kterých bude také pojednáno v jiných částech této práce. Toto jsou základní principy a zásady na který stojí proces EIA. Následně se již budu věnovat jednotlivým etapám procesu.
3.3 Oznámení záměru Oznámení záměru je prvním úkonem, kterým se zahajuje proces EIA. Jeho podání je zcela v dispozici toho, kdo hodlá daný záměr uskutečnit, tuto osobu zákon nazývá oznamovatel21. Samotné oznámení je upraveno v § 6 zákona. Náležitosti, které musí každé oznámení obsahovat vymezuje zákon v příloze č. 3. V podstatě se jedná o základní popis záměru a jeho možných vlivů na životní prostředí v rámci dotčeného území. Důležitým aspektem každého oznámení záměru jsou mimo jiné jeho přílohy. Mezi nejvýznamnější bez pochyby patří vyjádření příslušného stavebního úřadu k záměru z hlediska územně plánovací dokumentace. Zajistí se tak kvalifikovaná informace o tom, zda – li je plánovaný záměr v souladu se zásadami územního rozvoje či s územním plánem v dotčeném území. Další neméně významnou přílohou k oznámení je stanovisko orgánu ochrany ochrany přírody, které stanoví, jestli daný záměr může mít vliv na soustavu Naturu 2000. Pokud možný dopad záměru na životní prostředí orgán ochrany přírody ve svém stanovisku nevyloučí, bude muset proběhnout tzv. „Naturové posouzení“, podle § 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zpracování oznámení autorizovanou osobou dle § 19 zákona není vyžadováno, vyjma případů, kdy se oznámení zpracovává s náležitostmi dokumentace ( § 6 odst. 5 zákona ) podle přílohy č. 4. Tato možnost se v praxi využívá především pro záměry z kategorie I, kdy je jasné, že vypracování dokumentace bude v další fázi
20 PRŮCHOVÁ, I., PEKÁREK, M., DUDOVÁ, J. et al. Právo životního prostředí I. Díl. 2. přeprac. vyd. Brno: MU, 2009, s. 175 - 188. ISBN 978-80-210-4926-0. 21 V praxi se také často můžeme setkat s označením „Investor“.
25
procesu potřebné22. Osobně se domnívám, že zpracování oznámení autorizovanou osobou dle § 19 zákona lze jen doporučit i pro oznámení záměrů z kategorie II, u kterých není jisté, zda se ve zjišťovacím řízení stanoví, že záměr bude podléhat posuzování vlivů na životní prostředí. Důvod je prostý. Čím dříve bude záměr a jeho možné vlivy na životní prostředí zpravován odborníkem, tím kvalitnějšího a komplexnějšího posouzení záměru z hlediska životního prostředí se dosáhne. Oznámení, které splňuje zákonem požadované náležitosti, zašle příslušný úřad, do 7 pracovních dnů ode dne jeho obdržení, k vyjádření dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům. Ve stejné lhůtě zajistí jeho zveřejnění a informaci o tom, kdy a kde je do něj možné nahlédnout 23. Zveřejnění zákon vyžaduje ve 3 formách, jimiž jsou zveřejnění na úředních deskách dotčených územních samosprávných celků, na internetu a nejméně ještě jedním v dotčeném územím obvyklým způsobem, nejčastěji v rozhlase nebo místním tisku. K oznámení může každý zaslat příslušnému úřadu do 20 dnů ode dne zveřejnění informace písemné vyjádření k oznámení. Slovíčkem „každý“ zde zákon rozumí jak fyzické, tak právnické osoby bez jakéhokoliv omezení. Může tedy nastat situace, kdy plánovaný záměr v Jihomoravském kraji, může připomínkovat fyzická osoba s trvalým bydlištěm nebo místní spolek například v Karlových Varech. Zákon navíc obligatorně vyžaduje pouze písemné vyjádření k oznámení. Zde se domnívám, že by měla být zakotvena možnost i ústního vyjádření k oznámení u příslušného úřadu.
3.4 Zjišťovací řízení Zjišťovací řízení24 volně navazuje na podání oznámení příslušnému úřadu, který 22 DVOŘÁK Libor. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí s komentářem. 1. vyd. Praha: ABF – Arch, 2005, s. 29. ISBN 8086905012 23 EIA rukověť oznamovatele záměru: správný postup oznamovatele záměru při přípravě investičního záměru v procesu posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví : podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2011, s. 30. ISBN 978-80-7212-563-0. 24 Zjišťovací řízení je jedním z institutů významně dotčených novelou zák. č. 39/2015 Sb.
26
je zároveň oprávněný k jeho vedení. Zákon stanoví, že zjišťovací řízení se zahajuje na podkladě oznámení a provádí se podle kritérií stanovených v příloze č. 2 k zákonu. Zjišťovací řízení se dá rozdělit do dvou různých druhů v závislosti na tom, zda – li se jedná o záměr z kategorie I nebo II přílohy č. 1 zákona. V případě záměrů z kategorie I přílohy č. 1, tedy o záměry, které podléhají posouzení vlivů podle zákona vždy, má zjišťovací řízení za cíl určit podrobnější rozsah informací, které je potřeba uvést do dokumentace. Ten se stanoví na základě kritérií stanovených zákonem, především s přihlédnutím k povaze záměru, faktorům životního prostředí a současného stavu poznatků a metod posuzování. Tento druh zjišťovacího řízení bývá označován jako tzv. „scoping“25. Druhý typ zjišťovacího řízení se použije pro záměry uvedené v kategorii II přílohy č. 1 zákona. U těchto záměrů je cílem zjišťovacího řízení posoudit, jestli má být daný záměr dále posuzován podle zákona. V tomto případě se zkoumá, jak moc velký dopad může mít daný záměr na životní prostředí a ve zjišťovacím řízení se tak stanoví, zda – li bude záměr dále posuzován či nikoliv. Tento druh zjišťovacího řízení bývá označován jako tzv. „screeninig“26. Zjišťovací řízení je někdy označováno jako tzv. „Malá EIA“ a to z důvodu toho, že v případě negativního závěru zjišťovacího řízení u záměrů z kategorie II, celé posuzování podle zákona končí a další postupy k realizaci záměru upravují jiné právní předpisy. Negativní závěr zjišťovacího řízení nemá povahu správního rozhodnutí a není tím pádem možné proti němu podat správní žalobu podle soudního řádu správního. Případnou obranu a následné podání správní žaloby je tak možné realizovat až v rámci rozhodnutích v navazujících řízení27. Zjišťovací řízení je ukončeno příslušným úřadem nejdéle ve lhůtě 30 dnů ode 25 DVOŘÁK, L. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí s komentářem. Praha: ABF – Arch, 2005, s. 31. ISBN 8086905012 26 Tamtéž. 27 Viz. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 3 As 36/2008
27
dne zveřejnění informace o oznámení. Příslušný úřad vydá odůvodněný písemný závěr, který zašle oznamovateli a zajistí jeho zveřejnění podle § 16 zákona EIA.
3.5 Dokumentace Dokumentace zpravidla navazuje v procesu EIA na zjišťovací řízení. Jedná se o první úkon, ve kterém se plně projevuje zásada odbornosti. Zákon totiž vyžaduje pro její zpracování autorizaci udělenou Ministerstvem životního prostředí podle § 19 zákona. Obligatorní náležitosti dokumentace nalezneme v příloze číslo 4. Její zpracování autorizovanou osobou zajišťuje oznamovatel a předkládá ji příslušnému úřadu v počtu vyhotovení na základě dohody a v elektronické podobě. Příslušný úřad dokumentaci posoudí a v případě, že nesplňuje předepsané náležitosti, ji vrátí oznamovateli k přepracování. V případě, že bude formálně v pořádku ji zašle k vyjádření dotčeným orgánům a dotčeným územním samosprávným celkům a zajistí její zveřejnění podle § 16 zákona. Následně příslušný úřad dokumentaci bez zbytečného odkladu doručí zpracovateli posudku28. Každý má možnost se k dokumentaci vyjádřit ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího zveřejnění. Opět je zde zákonem vyžadována písemná forma vyjádření k veřejnosti k dokumentaci. Čili i zde je možné si klást otázku, zda nemožností podat ústní vyjádření není veřejnost krácena na svých právech zaručených Aarhuskou úmluvou. Dokumentaci lze považovat v jistém smyslu za stěžejní dokument celého procesu EIA, jelikož daný záměr je v této fázi zhodnocen z hlediska jeho vlivů na životní prostředí velice důkladně a na velmi vysoké úrovni29. Navíc je to poslední fáze procesu EIA, do které ještě fakticky zasahuje oznamovatel. V dalších fázích už daný záměr a jeho osud v procesu je v rukou 28 PRŮCHOVÁ, I., PEKÁREK, M., DUDOVÁ, J. et al. Právo životního prostředí I. Díl. 2. přeprac. vyd. Brno: MU, 2009, s. 190. ISBN 978-80-210-4926-0. 29 DAMOHORSKÝ Milan. Právo životního prostředí. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 229. ISBN 8071797472
28
příslušného úřadu, popřípadě zpracovatele posudku ( ten, je však již zcela nezávislý na osobě oznamovatele ).
3.6 Posudek a veřejné projednání Posudek lze v rámci procesu EIA obecně chápat jako odborné posouzení a analýza dokumentace. Jeho součástí je i návrh stanoviska, takže již v této fázi se proces EIA chýlí ke svému konci a lze dovodit, jaký bude jeho výsledek. Zpracovatele posudku vybírá příslušný úřad ze seznamu autorizovaných osob podle § 19 zákona. Nezávislost posudku je dále zajištěna tím, že zákon zcela vyloučí z účasti na zpracování posudku osoby, které se podíleli na zpracovávání oznámení nebo dokumentace30. Posudek je zpracován na základě dokumentace, popřípadě oznámení a na základě všech došlých vyjádření k nim. Náležitosti posudku opět stanoví zákon a to v příloze č. 531. Zpracování posudku nesmí být provedeno za dobu delší než 60 dnů ode dne, kdy byla zpracovateli posudku doručena dokumentace včetně všech došlých vyjádření. Tato lhůta může být dle zákona prodloužena v odůvodněných případech o dalších 30 dnů. Posudek je následně zaslán zpracovatelem příslušnému úřadu v počtu, termínu a formě stanovenou na základě dohody. K posudku se může opět každý pouze písemně vyjádřit a to ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění32. Veřejné projednání není obligatorní součást procesu EIA. Jeho úpravu lze nalézt v § 17 zákona. Podrobnější ustanovení o jeho průběhu pak stanoví prováděcí právní předpis a to konkrétně vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí. Předmětem veřejného 30 Průběh procesu EIA. [online] ZF MENDELU, 2010. [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: < http://ucebnice-eia.zf.mendelu.cz/prubeh-procesu-eia>. 31 § 9 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. 32 PRŮCHOVÁ, I., PEKÁREK, M., DUDOVÁ, J. et al. Právo životního prostředí I. Díl. 2. přeprac. vyd. Brno: MU, 2009, s. 190. ISBN 978-80-210-4926-0.
29
projednání je dle dikce zákona dokumentace a posudek. Jak stanoví § 9 odst. 9 zákona, tak příslušný úřad může upustit od konání veřejného projednání dokumentace a posudku, pokud neobdrží žádné odůvodněné a nesouhlasné vyjádření k dokumentaci. Zde bych se rád pozastavil nad problémem tohoto ustanovení spočívající v tom, že k možnosti upuštění od veřejného projednání, postačí příslušnému úřadu absence odůvodněného a nesouhlasného vyjádření pouze k dokumentaci. Nevidím zde logický důvod, proč by i absence odůvodněného a nesouhlasného vyjádření k posudku nemělo mít taktéž za následek možnost příslušného úřadu upustit od konání veřejného projednání. V praxi tak může nastat poněkud zvláštní
situace, kdy k dokumentaci žádně
odůvodněné a nesouhlasné vyjádření příslušný úřad neobdrží, avšak k posudku ano, a přesto bude moci být dle zákona upuštěno od konání veřejného projednání. Přitom v celkem nedávné minulosti za doby účinnosti Zákona a to ve znění zákona č. 186/06 Sb., zněl § 9 odst. 9 takto: „Pokud příslušný úřad obdržel nesouhlasné vyjádření k dokumentaci nebo posudku, zajistí veřejné projednání posudku a současně dokumentace podle § 17“33. V té době tedy nebylo možné upustit od veřejného projednání, pokud příslušný úřad obdržel nesouhlasné vyjádření buď k dokumentaci nebo k posudku. Kladu si otázku, z jakého důvodu bylo při novelizaci daného ustanovení upuštěno od institutu nesouhlasného vyjádření k posudku ve vztahu ke konání veřejného projednání. Souhlasím s názorem Mgr. Michaeli Konečné, která ve své diplomové práci 34 k tomuto problému uvádí domněnku, že se jedná o legislativní chybu, kdy zkrátka bylo opomenuto v daném ustanovení zmínit i odůvodněné nesouhlasné vyjádření k posudku.
33 Avšak ani toto ustanovení není bez chyby. Zde absence slovíčka „odůvodněné“ vybízí k podání bezúčelových vyjádření směřujících pouze k tomu, aby se veřejné projednání uskutečnilo a došlo tak k bezdůvodným průtahům při realizaci záměru. 34 KONEČNÁ Michaela. Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí z pohledu práva [online]. Brno, 2012 [cit. 2015-03-03]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/270529/pravf_m/Diplomova_prace_Posuzovani_vlivu_zameru_na_zivot ni_prostredi_z_pohledu_prava.pdf>
30
Jak plyne z dikce ustanovení § 9 odst. 9 zákona, zpracovatel posudku následné vypořádá písemná vyjádření k posudku a vyjádření z veřejného projednání, následně pak podle nich upraví návrh stanoviska.
3.7 Stanovisko k posouzení vlivů záměru na životní prostředí Stanovisko k posouzení vlivů záměru na životní prostředí
35
( dále jen
„stanovisko EIA“ ), je poslední fází procesu EIA. Vydává jej příslušný úřad na základě veškerých podkladů, které byly doposud v rámci procesu shromážděny, tedy na základě dokumentace, popřípadě
oznámení, posudku, veřejného
projednání a všech došlých vyjádření k nim ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro vyjádření k posudku. Příslušný úřad poté zasílá stanovisko do 7 pracovních dnů ode dne jeho vydání oznamovateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům36. Na rozdíl od předchozích aktů v rámci procesu EIA, zákon ke stanovisku EIA nepřipouští žádné relevantní vyjádření veřejnosti. Platnost stanoviska je 5 let ode dne jeho vydání. V případě, že nedošlo k podstatným změnám realizace záměru, případně v poměrech v daném území, může být platnost stanoviska prodloužena na žádost oznamovatele o dalších 5 let a to i opakovaně. Zákon stanovisko EIA v § 10 odst. 3 charakterizuje jako odborný podklad pro vydání rozhodnutí v navazujících řízení, který je přikládán k žádosti o vydání příslušných rozhodnutí. Charakter stanoviska EIA je problematické určit s ohledem na skutečnost, že použití správního řádu je vyloučeno pro proces EIA v § 23 odst. 14 zákona37. Nejedná se tedy o správní rozhodnutí ani o závazné stanovisko podle § 149 správního řádu. V případě stanoviska EIA dovodil Ústavní 35 Stanovisko EIA také patří k institutům významně dotčených novelou zák. č. 39/2015 Sb. 36 EIA rukověť oznamovatele záměru: správný postup oznamovatele záměru při přípravě investičního záměru v procesu posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví : podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2011, s. 34-35 ISBN 978-80-7212-563-0. 37 Kolektiv autorů. Správní procesy v právu životního prostředí. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 216-17 ISBN 9788021053625
31
soud ve svém usnesení ze dne 25.5.1999, sp. zn. IV. ÚS 158/99, že se jedná o tzv. jiný správní úkon. Stanovisko EIA tak není závazným podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, v navazujícím řízení.
Ten je dle zákona povinen brát při svém
rozhodování obsah stanoviska v úvahu. V případě, kdy se od stanoviska odchýlí je nutné uvést důvody pro které tak neučinil nebo učinil jen částečně38. Absence nezávaznosti výstupu procesu EIA je momentálně velkým problémem, kterým trpí institut posuzování vlivů na životní prostředí v České republice39. Vydáním stanoviska fakticky končí proces EIA jako takový a v rámci realizace záměru se pokračuje v navazujících řízeních. Domnívám se však, že co se týče ochrany životního prostředí u těch vybraných záměrů, které spadají pod působnost zákona, hraje proces EIA stěžejní roli a to až do vydání stavebního povolení. V navazujících řízení již nebude docházet k tak důkladnému a komplexnímu posouzení vlivů daného záměru na životní prostředí a proto by tato řízení měla brát v potaz stanovisko EIA v co největší možní míře a pokud možno se od něj odchylovat v opravdu nutných případech.
38 Kolektiv autorů. Správní procesy v právu životního prostředí. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 216-17 ISBN 9788021053625 39 Blíže viz. Kapitola 5
32
4 Proces EIA po nabytí účinnosti zákona č. 39/2015 Sb. 4.1 Důvody k novelizaci zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí Proces EIA v České republice je primárně upraven v zákoně č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Na poli Evropské unie byla dne 13. prosince 2011 vydána nová Směrnice Evropského parlamentu a rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Tato směrnice zavedla nové podmínky a postupy v rámci procesu EIA směřující
především
k
zlepšení
ochrany
životního
prostředí,
snížení
administrativní zátěže správních orgánů při posuzování vlivů a mnohé další40. Česká právní úprava nesplňovala před novelizací požadavky dané touto směrnicí, a proto byla České republice Evropskou komisí zaslána výzva, ve které bylo namítáno neúplné či nesprávné provedení některých článků a příloh předmětné směrnice. Většina výtek však nesměřovala do ustanovení zákona EIA, ale do úpravy jednotlivých řízení, které obligatorně na proces EIA navazují. Jako nejpodstatnější problémy české úpravy Evropská komise považovala především: •
nedostatečnou závaznost výstupů z procesu EIA a možné změny záměru během navazujících povolovacích řízení (typicky územní a stavební řízení), resp. mezi procesem EIA a navazujícími řízeními,
•
skutečnost, že jednotlivá ustanovení EIA směrnice by měla být aplikována nejen na proces EIA, ale i na navazující povolovací řízení, v rámci kterých je záměr definitivně schválen, což platná právní úprava nezajišťuje,
40 Novinky z EU: Směrnice EIA.[online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.tretiruka.cz/news/novinka-z-eu-smernice-eia1/
33
•
nedostatečnou účast veřejnosti v navazujících řízeních,
•
nezajištění včasné a účinné soudní ochrany příslušníkům dotčené veřejnosti41.
4.1 Legislativní proces přijímání zákona č. 39/2015 Sb. Přijímání novely zákona EIA provázely nemalé obtíže. Proces EIA má možnost zasáhnout do opravdu široké škály záměrů a může tak ovlivnit podstatnou část společnosti. Považuji za vhodné alespoň v rámci jedné podkapitoly stručně shrnout průběh legislativního procesu, kterým byla novela zákona EIA přijímána. Zajímavé bylo sledovat, jak se text zákona postupně vyvíjel pod tlakem různých zájmových skupin, které se snažily finální podobu novely co nejvíce přizpůsobit svým vlastním zájmům. Dle původního časového harmonogramu měla připravovaná novela zákona EIA nabýt účinnosti v listopadu 2014. Tento termín nebylo možné reálně dodržet vzhledem ke stažení původního návrhu novely ze dne 31.3.2014, která byla po dohodě s Evropskou komisí zrušena. Po následném dopracování a částečným změnám původní návrhu novely, byl 3. září 2014 předložen poslanecké sněmovně vládní návrh zákona, kterým se mění zákon EIA a další související předpisy jako sněmovní tisk č. 29942. První čtení návrhu novely zákona proběhlo na 17. schůzi poslanecké sněmovny dne 25.9.2014, kde byl návrh přikázán k projednání několika výborům. Ve druhém čtení dne 3.12.2014 proběhla obecná rozprava a byly přijaty některé pozměňovací návrhy k novele.. Návrh novely zákona byl následně poslaneckou sněmovnou schválen ve třetím čtení usnesením č. 57243. 41 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 22 [cit. 2015. 03.04] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0 42 Mgr. Pavel Půček, Novelizace zákona o posuzování vlivů na životní prostředí – vybrané otázky, Odborný diskusní seminář doktorandů oboru Správní právo a právo životního prostředí PrF MU, dne 22.1.2015. 43 Hlasování proběhlo za přítomnosti 176 poslanců, kdy k přijetí návrhu bylo potřeba 89 hlasů.
34
Senátu ČR byl návrh novely postoupen dne 17.12.2014 jako tisk č. 19. Garančním výborem byl ustanoven Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ten přikázal návrh k projednání také Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Návrh byl poté projednán senátem na jeho 5. schůzi dne 14.1. 201544. Zde bych se rád pozastavil a trochu detailněji bych rozebral projednání návrhu novely zákona na půdě senátu, jelikož to považuji za velice zajímavé z hlediska kladného i záporného pohledu na novelu zákona EIA jako celku. Při pročítání stenozáznamu ze schůze senátu, na které byla projednávána příslušná novela mám velice rozporuplné pocity. Zastavím se zde v několika bodech, které mě osobně během pročítání záznamu zaujaly a dle mého názoru souvisí s tématem této části práce. Současný ministr životního prostředí pan Mgr. Richard Brabec se při úvodním slovu na této schůzi
vyjádřil o dané novele zákona jako o provizorním
( dočasném ) řešení nesouladu české právní úpravy posuzování vlivů s požadavky Evropské komise a směrnice EIA. Již teď je naplánovaná velká novela stavebního zákona, která by měla proces EIA, územní řízení a stavební řízení spojit do tzv. jednotného povolovacího řízení. Osobně to nepovažuji za krok správným směrem. Když se podívám zpět, kolik peripetií a obtížných jednání o nalezení konsenzu provázelo tuto novelu, tak představa, že veškeré tyto snahy o přijetí novely zákona EIA by měly být v dohledně době „zničeny“ přijetím novely stavebního zákona, která by proces EIA a dané navazující řízení vtáhla do jednoho procesu, není příliš příjemná. Dalším velice diskutovaným problémem na půdě senátu byl odkladný účinek správní žaloby proti rozhodnutí v navazujících řízení. V návrhu novely postoupeným poslaneckou sněmovnou senátu se počítalo s tím, že podání žaloby Pro návrh se vyslovilo 116 poslanců, proti bylo 55 ( především z KSČM, ODS a Hnutí Úsvit ). 44 Novela z. o posuzování vlivů na životní prostředí – EU. [online] PČR, PS. Sněmovní tisk 299. [cit. 2015.03.09]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=299
35
bude mít automaticky odkladný účinek a dokud nebude vydáno pravomocné rozhodnutí soudu o žalobě, nebude možné vydat ani rozhodnutí v navazujících řízení. Podle některých senátorů by takto nastavená úprava nahrávala tzv. „ekoteroristům“, kteří by pomocí šikanózních žalob mohli zdržovat realizaci konkrétních záměrů právě za pomocí odkladného účinku, který nastupoval automaticky po podání žaloby. Výsledné pozměňovací návrhy, které vyšly ze senátu by se co se týče nastíněného problému daly považovat za celkem přijatelný kompromis. Svůj názor na tuto problematiku uvedu v další části této kapitoly, ve které se budu věnovat jednotlivým ustanovením novely zákona EIA. Návrh zákona byl senátem vrácen zpět poslanecké sněmovně se dvěma pozměňovacími návrhy. Ta jej schválila ve znění vrácené senátem na 25. schůzi dne 10.2.2015. Následně prezident zákon podepsal dne 24.02.2015. Novela byla publikována ve sbírce zákonů dne 6.3.2015.45 Jak už jsem zmínil výše, novela zákona EIA se nerodila snadno. Jelikož zde byl velký tlak na Českou republiku ze strany Evropské komise a v ohrožení bylo i čerpání dotací z evropských fondů v období od roku 2014 – 2020, měla snaha o úspěšnou novelizaci zákona EIA přednost dokonce před přijetím služebního zákona. Novela není zdaleka dokonalá, ale je zajisté správným krokem vpřed nejenom ke sjednocení úpravy procesu EIA s požadavky směrnice, ale hlavně k zajištění efektivnější ochrany životního prostředí. V následujících kapitolách se již budu věnovat jednotlivým ustanovení novely ve znění, které bylo doručeno prezidentovi poslaneckou sněmovnou k podepsání dne 17.2.2015.46
45 Novela z. o posuzování vlivů na životní prostředí – EU. [online] PČR, PS. Sněmovní tisk 299. [cit. 2015.03.09]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=299 46 Novela z. o posuzování vlivů na životní prostředí – EU. [online] PČR, PS. Sněmovní tisk 299. [cit. 2015.03.09]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=299
36
4.2 Zákon č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí 4.2.1 Nové pojmy Asi největší změnou v úvodní části zákona oproti předchozí právní úpravě je zavedení pojmů veřejnost a dotčená veřejnost. Definici veřejnosti a dotčené veřejnosti, ze které se zákonodárce snažil vycházet, nalezneme ve směrnici EIA 47. Avšak tyto definice obsahuje Aarhuská úmluva48. Zákonem č. 39/2015 Sb., ( dále jen „novela“) byl rozšířen § 3 zákona EIA. Pod písmenem h) je nyní zavedena definice veřejnosti. Z důvodové zprávy k novele zákona EIA pak vyplývá, že v tomto případě se jedná pouze o formální úpravu, kterou požaduje Evropská komise. Pojem „každý“, který figuroval v zákoně EIA před nabytím účinnosti novely byl nahrazen pojmem „veřejnost“, kterou se rozumí jedna nebo více osob bez jakékoliv další podmínky. V podstatě se jedná o převzetí definice uvedenou ve směrnici EIA. Z hlediska účasti veřejnosti jak v procesu EIA, tak v následujících navazujících řízení je mnohem důležitější definice tzv. dotčené veřejnosti, která je zakotvena v § 3 písm. i) novely. Pojem dotčená veřejnost v českém právním řádu až doposud absentoval, což byl problém všeobecné transpozice únijního práva, které s dotčenou veřejností počítalo v mnoha dalších složkových předpisech práva životního prostředí. Dotčenou veřejnost zavadí novela ve dvou druzích, s čímž jak bude vymezeno dále, dotčená veřejnost pod bodem 2, má fakticky silnější postavení v otázce možností domoci se účinně svých práv.
47 Srov. čl. 1 odst. 2 písm. e) směrnice EIA: d) „veřejností“ jedna nebo více fyzických a právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátními předpisy nebo zvyklostmi, e) "dotčenou veřejností" veřejnost, která je nebo by mohla být ovlivněna rozhodovacími řízeními týkajícími se životního prostředí podle čl. 2 odst. 2, nebo která má na těchto řízeních určitý zájem. Pro účely této definice se předpokládá, že nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí a splňující požadavky vnitrostátních právních předpisů mají na rozhodování ve věcech životního prostředí zájem;. 48 Srov. čl. 2 odst. 4 a 5 Aarhuské úmluvy, definice těchto pojmů v Aarhuské úmluvě byly v podstatě doslovně převzaty směrnicí EIA.
37
Prvním druhem dotčené veřejnosti vymezeným v § 3 písm. i), bod 1 se rozumí: „osoba, která může být rozhodnutím vydaným v navazujícím řízení dotčena na svých právech a povinnostech.“ Osobně mi v daném definici absentuje možnost přímého dotčení. Přímá dotčenost není v českém právní řádu neobvyklý pojem. Pracuje s ním např. stavební zákon v institutu účastenství v územním řízení. Bylo by tak dle mého názoru dosaženo žádoucího stavu opravdu faktického možného dotčení práv osob plánovaným záměrem. Pouhá možnost dotčení otevírá dveře být součástí tohoto druhu dotčené veřejnosti opravdu širokému okruhu jak fyzických, tak právnických osob. Důležitější postavení novela přiznává tzv. privilegované dotčené veřejnosti jež vymezuje v § 3 písm. i) bod 2 takto: „právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví, a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná výdělečná činnost, která vznikla alespoň 3 roky před dnem zveřejnění informací o navazujícím řízení podle § 9b odst. 1, případně před dnem vydání rozhodnutí podle § 7 odst. 6, nebo kterou podporuje svými podpisy nejméně 200 osob“. Z výše uvedeného vyplývá, že privilegovaná dotčená veřejnost má nyní dvě možnosti, jak se stát tímto druhem dotčené veřejnosti. Jednak jde o tzv. etablované právnické osoby, u kterých je podmínkou časová zavedenost alespoň tří let před dnem zveřejnění informace o navazujícím řízení a druhým případem jsou právnické osoby ad hoc, které nemají časovou, ale jsou podmíněny počtem podpisů na podporující podpisové listině.49 V definici privilegované dotčené veřejnosti lze nalézt celkem 4 podmínky omezení, kdy nesplnění byť jen jedné z nich má za následek nemožnost zařazení do této kategorie. První podmínkou je, že se musí jednat o právnickou osobu soukromého práva. Tento pojem je značně interpretačně obtížný vzhledem k rozlišení subjektů, které by tuto podmínku mohly či nemohly naplnit. Tato 49 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 32-33 [cit. 2015.03.09] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0
38
limitace právnických osob soukromého práva sebou nese několik z mého pohledu zásadních problémů. Za prvé je zde problém s rozlišením některých případů právnických osob a jejich zařazení do práva soukromého či veřejného. Samotné rozlišení těchto dvou druhů práv činí obtíže již od dob římského práva. Považuji proto za velice překvapivý tah od zákonodárce zasadit v rámci posuzování vlivů na životní prostředí tento velice důležitý institut dotčené veřejnosti do takto nejednoznačných kolejí. Jako vzorovým příklad z praxe, který je ukázkou nelehkého zařazení do právnických osob soukromého práva, lze uvést církve a jiné náboženské společnosti50. Úmysl zákonodárce zde patrně směřoval na vymezení především environmentálních spolků a nevládních organizací. Avšak daná definice se nevymezuje k dalším právnickým osobám, které zavedl zákon č.89/2012 Sb., občanský zákoník, jimiž jsou korporace, fundace a ústavy. Problém zde činí i zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, kdy kapitálové společnosti dle zákona nemusí být založeny za účelem podnikání a výdělečné činnosti. Může se tedy v praxi stát, že postavení dotčené veřejnosti v rámci procesu EIA a dalších navazujících řízení dostanou i vybrané společnosti s ručením omezený případně akciové společnosti. Tento stav zcela jistě nebyl a není v souladu s účelem a posláním směrnice EIA. I samotná důvodová zpráva k novela hovoří v této souvislosti výhradně o environmentálních nevládních organizacích, nastolenou definicí však možný okruh daných subjektů je bezesporu mnohem širší než možná sám zákonodárce zamýšlel. Dalšími podmínkami jsou, aby bylo ze zakladatelského právního jednání patrné, že předmětem činnosti dané právnické osoby je ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví, hlavní činností nesmí být podnikání ani jiná výdělečná činnost a buď etablované nebo ad hoc založené právnické osoby51.
50 Mgr. Tomáš Svoboda, Zapojení veřejnosti v procesu EIA a navazujících řízení ve světle návrhů novelizace zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, Odborný diskusní seminář doktorandů oboru Správní právo a právo životního prostředí PrF MU, dne 22.1.2015. 51 Viz výše.
39
4.2.2 Zjišťovací řízení podle novely Jedna ze zásadních změn, kterou novela přináší do úpravy procesu EIA je úprava institutu zjišťovacího řízení. Nyní je prodlouženo časové rozmezí ukončení zjišťovacího řízení. Příslušný úřad je povinen ukončit zjišťovací řízení do 45 dnů ode dne zveřejnění informací o oznámení. Oproti předchozí úpravy je příslušnému úřadu lhůta prodloužena o 15 dnů52. Avšak největší rozdíl od předchozí úpravy u tohoto institutu je změna právní formy negativního závěru zjišťovacího řízení. Do nabytí účinnosti novely se negativní závěr zjišťovacího řízení dal považovat za jiný úkon dle části IV. správní správního řádu. Obrana proti takovému úkonu se nabízela pouze přes § 156 správního řádu. Tím tak byla vyloučena možnost obrany buď podáním odvolání či správní žaloby, jelikož dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, nedocházelo tímto aktem k přímému zkrácení práv a nebylo možné podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 soudního řádu správního. Nyní je negativní závěr zjišťovacího řízení vydáván ve formě správního rozhodnutí. Co se týká náležitostí, tak obecné náležitosti rozhodnutí nalezneme ve správním řádu a náležitosti zvláštní zavádí novela v § 7 odst. 6. Proti takovému rozhodnutí je možné podat odvolání. Toto právo přísluší pouze oznamovateli a dotčené veřejnosti podle § 3 písm. i) bod 2. 53 Zde si dovolím vznést otázku, za jakých podmínek bude oznamovatel podávat odvolání proti negativnímu závěru zjišťovacího řízení. V praxi se bude jednat v drtivé většině o oznamovatele investora. Z jeho pohledu nevidím důvod, proč prodlužovat realizaci záměru a proces EIA, když by mohl rovnou do příslušného navazujícího řízení. Na druhou stranu nemožnost podat odvolání proti negativnímu závěru zjišťovacího řízení oznamovatelem by bylo zajisté chápáno jako bezdůvodné zkrácení jeho procesních práv. Přeci jenom se může v praxi vyskytnout 52 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 60 [cit. 2015.03.09] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0 53 Tamtéž s. 61.
40
environmentálně smýšlející oznamovatel, kterému se nemusí líbit, že jeho plánovaný záměr nebude posuzován v procesu EIA a chtěl by mít možnost to změnit. Z tohoto důvodu se domnívám, že by bylo lepší, kdy by měl oznamovatel možnost, zahájit proces EIA čistě i na žádost bez ohledu na to, jestli se daný záměr nachází v příloze č. 1 zákona EIA, např., po vzoru zákona o integrované prevenci. Privilegovaná dotčená veřejnost má dále vedle odvolání možnost soudního přezkumu negativního závěru zjišťovacího řízení. Na tomto místě tuto problematiku nebudu dále rozebírat, jelikož opravným prostředkům a soudnímu přezkumu procesu EIA a navazujících řízení bude věnována samostatná kapitola.
4.2.3 Závazné stanovisko EIA dle novely Bezesporu nejvýznamnější změnou, kterou zavadla novela, je přechod výstupu z procesu EIA ze stanoviska na závazné stanovisko podle § 149 správního řádu. Dle předchozí úpravy se jednalo pouze o nezávazný odborný podklad pro rozhodnutí v navazujících řízení. Tím nebyla dostatečně zajištěna
návaznost
výstupu procesu EIA na rozhodnutí v navazujících řízení. Docházel tak snadno k situacím, že konečná realizace záměru nebyla v souladu s požadavky stanoviska EIA. Zájem na ochranu životního prostředí se tím pádem neuplatnil v plném rozsahu vzhledem k tomu, že bylo možné se od stanoviska EIA za splnění zákonných podmínek odchýlit. Závazné stanovisko dle novely musí nově správní orgán, který povede navazující řízení, v plném rozsahu zohlednit bez možnosti uvážení a odůvodnění se od něj buď úplně nebo zčásti odchýlit. Je závazné pro výrokovou část rozhodnutí vydaného v navazujícím řízení dle úpravy v § 149 správního řádu54. Postup při vydání stanoviska je stejný jako v předchozí úpravě s tím rozdílem, že byla vypuštěna zákonem stanovená 7 denní lhůta pro zaslání stanoviska 54 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 64 [cit. 2015.03.09] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0
41
příslušným úřadem oznamovateli, dotčeným správním úřadům, dotčeným územním samosprávným celkům a jeho zveřejnění dle § 16. Nezměněná zůstala platnost stanoviska po dobu 5 let, která může být opět na žádost oznamovatele prodloužena o další 5 let a to i opakovaně po splnění zákonných podmínek. Novinkou oproti předchozí úpravy je zavedení tzv. Coherence stamp ( verifikačního stanoviska ). Jedná se o požadavek Evropské komise, který má zajistit soulad záměru předkládaného v navazujícím řízení se záměrem k němuž bylo vydáno stanovisko EIA.55 Příslušný úřad, který vydal stanovisko EIA se nyní stává automaticky dotčeným orgánem ve všech nadcházejících navazujících řízení. Oznamovatel tak musí předložit příslušnému úřadu dokumentaci nejméně 30 dnů před podáním žádosti o zahájení navazujícího řízení. Sám oznamovatel museí zajistit v případě, že došlo v mezidobí mezi vydáním stanoviska EIA a zahájením navazujícího řízení ke změnám záměru, přiložení k předmětné dokumentaci i úplný výčet těchto změn. Příslušný úřad poté na základě oznámení o zahájení řízení ověří daný záměr a vydá nesouhlasné závazné stanovisko došlo – li k takovým změnám záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí. V případě kdy záměr zůstal bez závažnějších změn, tak příslušný úřad žádné stanovisko nevydá, ale pouze tuto skutečnost sdělí oznamovateli a správnímu orgánu, který je příslušný k vedení navazujícího řízení. Otázkou zde je, jestli by tento úkon neměl mít výslovně stanovenou procesní formu podle části IV. správního řádu například ve formě vyjádření či sdělení. Domnívám se, že takové určení procesní formy v samotném textu zákona by do dozajista nebylo na škodu, nicméně je velice pravděpodobné, že během užívání novely v praxi české soudy svojí judikaturou stanoví, že tento sdělující úkon o tom, že záměr zůstal bez závažnějších změn, bude mít povahu úkonu dle části IV. správního řádu. Avšak 55 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 64 [cit. 2015.03.09] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0
42
zpočátku tato interpretační nejistota může v praxi činit problémy. Nesouhlasné závazné stanovisko může příslušný úřad vydat také tehdy, nebyla – li dokumentace předána včas nebo pokud popis změn záměru nebyl úplný. V zákoně taxativně vymezených navazujících řízení příslušný úřad naopak musí vydat souhlasné závazné stanovisko, aby nedocházelo k možným změnám záměru oproti stavu ke kterému bylo vydáno stanovisko EIA. Tyto řízení jsou vymezeny v § 9a odst. 5 novely a jsou jimi navazující řízení stavební a řízení o změně stavby před jejím dokončením.56 Zavedení průběžné kontroly záměru pomoci verifikačního stanoviska vychází z konstantní judikatury SDEU. Je třeba si uvědomit, že ne každá změna záměru spadá pod rozsah zákona EIA dle § 4 písm. f), ale pouze takové změny, které by svoji povahou a možným dopadem mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí.57 Proces EIA vydáním závazného stanoviska fakticky končí a záměr se bude následně posuzovat v jednotlivých navazujících řízení. Zavedení závazného stanoviska jako konečný výstup z procesu EIA a následné ověřování souladu záměru v navazujících řízení považuji za zásadní krok směrem k dosažení účinnější ochrany životního prostředí. Proces EIA získal svoji závazností mnohem větší významu a stane se tak v budoucnu velice silným a spolehlivým nástrojem při realizaci jednotlivých záměrů. Do jaké míry se tento předpoklad naplní nám napoví až fungování novely v praxi.
4.2.4 Navazující řízení dle novely V souladu s požadavky Evropské komise novela zavádí úpravu navazujícího řízení, která se vztahuje na veškerá navazující řízení přicházejících v úvahu dle jednotlivých složkových předpisů.58 Úprava těchto řízení v novele je lex specialis 56 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 66 [cit. 2015.03.11] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0 57 Rozsudek Soudního dvora ve věci C-121/11, bod 27, 30 a 31. 58 Například zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,
43
vůči úpravě těchto řízení v jednotlivých předpisech. Potřeba speciální úpravy navazujících řízení na proces EIA spočívá především v odlišné úpravě zveřejňování informací a možnosti zapojení veřejnosti tak, aby bylo vyhověno požadavkům, které stanoví směrnice EIA. Navazující řízení je nyní považováno za řízení s velkým počtem účastníků podle § 144 správního řádu. Lze tak dovodit, že za obecnou úprava navazujícího řízení je považována úprava řízení s velkým počtem účastníků, tak jak je vymezena ve správním řádu. Doručováno bude především formou veřejné vyhlášky, což v praxi nemusí být úplně komfortní pro některé účastníky. Avšak tzv. hlavní účastníkům řízení vymezených v § 27 odst. 1 správního řádu se bude i nadále doručovat do vlastních rukou. Řízení s velkým počtem účastníků bývá především vedeno, pokud se týká širokého okruhu osob. Tento předpoklad je v rámci procesu EIA bezpochyby naplněn59. Správní orgán příslušný k navazujícímu řízení bere při svém rozhodování v úvahu obsah dokumentace, popřípadě oznámení, připomínek veřejnosti a výsledků veřejného ústního jednání, pokud proběhlo. Novela také počítá s možností rozšíření počtu účastníků v navazujícím řízení. Toto rozšíření váže na podání písemného oznámení ve lhůtě do 30 dnů ode dne zveřejnění informací podle § 9b odst. 1. To mohou podat obce dotčené záměrem nebo privilegovaná dotčená veřejnost vymezená v § 3 písm. i) bod 2. Jelikož zákon zde neuvádí žádnou bližší specifikaci, je možné s v tomto případě dostat jako účastník řízení bez jakékoliv předchozí participace na řízení ve fázi procesu EIA. V podstatě taková konstrukce výrazně zesiluje postavení privilegované dotčené veřejnosti v tom smyslu, že k tomu aby se mohly účinně domoci svých práv, které mohou být dotčena realizací daného záměru, nemusí se vůbec angažovat v rámci „raného“ procesu EIA, ale mohou se právě podáním písemného oznámení stát účastníkem navazujícího zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ( stavební zákon ), ve znění pozdějších předpisů atd. 59 VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 1110 - 1111. ISBN 978-80-7273-166-4.
44
řízení a až v této fázi mohou případně brojit proti záměru. Z mého pohledu bych však důrazně doporučoval takovýmto účastníkům sledovat vývoj realizace záměru již od samého počátku a angažovat se případně namítat připomínky již v rámci procesu EIA. Z takovéto snahy pak bude zcela zřejmý jasný úmysl snažit se dopomoci k úspěšné a k životnímu prostředí šetrné realizaci záměru. V opačném případě by se dalo polemizovat o pravých úmyslech privilegované dotčené veřejnosti, která se o daný záměr započne zajímat až v rámci navazujícího řízení a například se bude snažit realizaci záměru znemožnit z různých environmentálních důvodů, které však byly důkladně posouzeny právě v procesu EIA a navazující řízení z něj již pouze vychází.
4.2.5 Přechodná ustanovení Pro přechodné ustanovení novely platí obecně platné zásady, které dovodila judikatura ústavního soudu. Tedy, že nové procesní právo a její případné změny po nabytí její účinnosti se použijí i na řízení zahájené přede dnem účinnosti novely. V souladu s pojetím nepravé retroaktivity je na tomto místě nutné konstatovat, že nová úprava se použije i na právní vztahy a jiné skutečnosti, které sice vznikly v minulosti, ale existují dále60. U stanovisek EIA vydaných přede dnem nabytí účinnosti novely vydá příslušný úřad souhlasné závazné stanovisko61, ve kterém ověří soulad novely, která v sobě zahrnuje požadavky vyplývající ze směrnice EIA a to buď na základě zaslání oznámení od příslušného správního orgánu o zahájení navazujícího řízení nebo na základě vlastní žádosti oznamovatele. Na jednotlivá navazující řízení, která byla zahájena před účinností této novely, se použijí pouze nová ustanovení § 9a odst. 4 a 5 a § 9b až 9d. Předchozí úprava, 60 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 81 [cit. 2015.03.11] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0 61 V tomto případě se nejedná o verifikační stanovisko ( Coherence stamp ), ale jde úkon odlišný, který slouží speciálně k překlenutí rozdílů záměru v rámci přijetí nové úpravy. Avšak zákon umožňuje tyto dva postupy spojit v jedno řízení a vydat pro tento účel pouze jediné závazné stanovisko. V praxi v rámci procesní ekonomie nezbývá než tento postup doporučit.
45
jak bylo zmíněno výše, úpravu navazujících řízení neupravovala, ve zbytku se tak použijí ustanovení jednotlivých složkových předpisů upravující daná navazující řízení zvlášť. Co se týče soudních řízení dotýkající se navazujících řízení podmíněných stanoviskem EIA, tak ty budou dokončeny podle dosavadních právních předpisů.
46
5 Opravné prostředky a přístup k soudní ochraně ve světle novely zákona EIA Předmětem této kapitoly budou především jednotlivé opravné prostředky, které je možné podávat v jednotlivých fázích nejen procesu EIA, ale i v navazujících řízení. Pozornost zde zaměřím i na problematiku přístupu k soudní ochraně v rámci realizace daných záměrů.
Pro samostatnou kapitolu těchto institutů
související s novelizací zákona EIA jsem se rozhodl hlavně z důvodu, že ji považuji za nejdůležitější z hlediska praktického dopadu příslušných ustanoveních novely pro příslušníky jak široké, tak dotčené veřejnosti. Domnívám se, že valná většina změn v procesu EIA a navazujících řízení se dotýká právě opravných prostředků, nového postavení veřejnosti a přístupu k soudní ochraně. Jednotlivé instituty budou obsahovat i okrajové srovnání s předchozí úpravou. Ze všech těchto důvodů jsem pro ně v této práci vymezil samostatnou část, ačkoliv by se daly snadno tématicky zařadit do kapitoly předchozí, která se věnovala samotné novele.
5.1 Subjekty oprávněné k podávání opravných prostředků a k přístupu k soudní ochraně Subjekty, které mohou podávat opravné prostředky, případné správní žaloby je možné rozdělit do několika kategorií. Pro účely této kapitoly rozdělím tyto subjekty na oznamovatele, dotčené správní úřady a dotčené územní samosprávné celky, veřejnost a dotčenou veřejnost. Toto dělení vychází především z nové koncepce pojetí subjektů v rámci procesu EIA a navazujících řízení, tak jak jej zavádí novela. Definici a vymezení těchto jednotlivých subjektů uvádím již v předchozí kapitole, nicméně považuji za nutné, vzhledem k důležité novelizaci těchto pojmů a následnému výkladu, zde připomenout jejich základní vymezení s tím, že pro bližší seznámení odkazuji na příslušné kapitol v předcházející části této práce.
47
5.1.1. Oznamovatel Oznamovatelem zákon rozumí osobu, která hodlá záměr provést. Toto vymezení nalezneme v § 6 odst. 1 zákona EIA. Oznamovatel má co se týče možností podávání opravných prostředků a správních žalob poněkud slabší postavení než některé další subjekty. Předchozí úprava oznamovateli nenabízela co se týče možnosti obrany příliš mnoho možností. To bylo dáno především tím, že byl v postavení investora, který hodlal daný záměr realizovat a samotný proces EIA mu svým výsledkem ať je jakýkoliv, nemohl zabránit pokračovat v realizaci záměru. Jeho možnosti pak byly širší v následných navazujících řízení. Novela vzhledem ke změně právní formy negativního závěru zjišťovacího řízení z úkonu dle části IV. správního řádu na formu rozhodnutí, dává nově možnost oznamovateli proti takovému závěru podat odvolání. Ačkoliv využitelnost tohoto práva oznamovatele v praxi se jeví jako nedostatečná. Nedovedu si osobně představit situaci, kdy bude ve zjišťovacím řízení stanoveno rozhodnutím, že se daný záměr nebude dále posuzovat podle zákona EIA a oznamovatel by proti takovému rozhodnutí podával odvolání, za účelem, aby záměr v procesu EIA posuzován byl. Z hlediska časového a možného zdržování či dokonce neuskutečnění záměru vůbec by to byl od oznamovatele zcela nelogický krok. Na druhou stranu se zda nabízí otázka zásady procesní rovnosti stran, takže v tomto případě zde není důvod, proč nepřiznat právo na odvolání i oznamovateli. Koneckonců opět by se mohlo jednat o ekologicky smýšlejícího oznamovatele, který za účelem účinné ochrany životního prostředí by záměr chtěl mít posouzený z hlediska vlivů na životní prostředí.62 Jiné možnosti opravných prostředků oznamovatel v samotném procesu EIA podle novely nemá.
62 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 34 [cit. 2015.03.13] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0
48
5.1.2 Dotčené správní úřady a dotčené územní samosprávné celky Definice obou těchto institucí uvádí novela v § 3 písm. d) a e). Tyto ustanovení zůstala novelou nezměněna. Těmto subjektům nenáleží z během procesu EIA žádná práva na podání opravných prostředků případně správních žalob. Novela nahrazuje pojem „každý“ při možnosti zaslat vyjádření k jednotlivým fázím procesu EIA63 tak, že nově v případě těchto ustanovení subjekty k tomu oprávněny jednotlivě vyjmenovává. Možnost podat vyjádření k oznámení, dokumentaci a posudku mají nově tedy kromě veřejnosti a dotčené veřejnosti právě i dotčené správní úřady a dotčené územní samosprávné celky. Takto nově koncipovaný systém naráží v případě dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávných celků na problém dvojího vyjádření k jednotlivým fázím procesu EIA. Problém je v tom, že těmto subjektům jsou výstupy z jednotlivých fází procesu předkládány s žádostí o vyjádření již samotným příslušným úřadem. Novela tak v podstatě zavádí pro tyto subjekty možnost vyjádřit se vedle zákonného požadavku k výzvě příslušného úřadu ještě možnost vyjádření tak, jak přísluší veřejnosti a dotčené veřejnosti. Domnívám se, že se zde jedná o legislativní chybu z důvodu přílišného formalismu ke splnění požadavku ze strany Evropské komise o zapojení širokého okruhu subjektů do procesu. Tato snaha sama od sebe je samozřejmě v pořádku, avšak v případě dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávných celků se dle mého názoru jedná o oprávnění zbytečně navíc s ohledem na skutečnost, že se již k daným fázím procesu vyjadřují na základě jejich zaslání od příslušného úřadu. Avšak obec jako dotčený územní samosprávný celek měla navíc možnost nabýt podle předchozí úpravy postavení účastníka v navazujících řízení za předpokladu, že podala ve stanovené lhůtě písemné vyjádření k oznámení, dokumentaci nebo posudku a příslušný úřad uvedl ve svém stanovisku, že toto vyjádření do něj zčásti nebo zcela zahrnul. Obec se tak stávala účastníkem navazujícího řízení jednak na základě výše popsaného postupu stanoveném v § 23 odst. 9 předchozí úpravy a 63 Rozuměj oznámení, dokumentaci, posudek a stanovisko EIA.
49
příslušného ustanovení správního řádu o účastenství ( § 27 odst. 3 Správního řádu )64. Novela § 23 odst. 9 zrušila a stanovenou konstrukci mění tak, že obec dotčená záměrem se stane účastníkem navazujícího řízení pokud podá správnímu orgánu příslušnému k vedení navazujícího řízení písemné oznámení ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění informace o zahájení navazujícího řízení. Je vidět, že tvrdé podmínky pro účastenství v navazujících řízení pro obce, které stanovovala předchozí úprava v § 23 odst. 9 byly značně uvolněny. Samotným účastenstvím v navazujícím řízení získává dotčená obec opět širší možnosti případné obrany proti záměru, než jí příslušela v rámci procesu EIA.
5.1.3 Veřejnost a dotčená veřejnost Jak již bylo řečeno, chápaní veřejnosti obecně prošlo díky novele značnými změnami. Z hlediska rozsahu možných opravných prostředků v procesu EIA a navazujících řízení je důležité rozdělení veřejnosti na veřejnost a dotčenou veřejnost. Obecně se dá říci, že dotčené veřejnosti přísluší širší možnosti uplatnění svých zájmu než příslušníkům „obyčejné veřejnosti“, s tím že výše uvedené a novelou zavedené další dělení dotčené veřejnosti na dva druhy poskytuje v rámci možnosti participace a šíři možných opravných prostředků silnější postavení dotčené veřejnosti uvedené v § 3 písm. i) pod bodem 2.65 Společným oběma veřejnostem, je možnost podávat písemná vyjádření k jednotlivým fázím procesu. Touto možností se nadále jejich působení rozchází a příslušná oprávnění, která budou předmětem následujícího rozboru, se budou týkat pouze dotčené veřejnosti uvedené v § 3 písm. i) bod 2 ( dále jen „privilegovaní žalobci“ ).
64 DVOŘÁK, L. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí s komentářem. 1. vyd. Praha: ABF – Arch, 2005, s. 101. ISBN 8086905012 65 Viz. Kapitola 5. 2. 1 této práce.
50
5.1.3.1 Privilegovaní žalobci a možnosti obrany ve fázi zjišťovacího řízení Stejně jak pro oznamovatele, tak i pro privilegované žalobce zavádí novela možnost podat odvolání proti negativnímu závěru zjišťovacího řízení. Dle předchozí úpravy obrana proti negativnímu závěru zjišťovacího řízení nebyla možná. Jednalo se z pohledu procesní formy pouze o úkon dle části IV. správního řádu. Účinky takového úkonu neměly za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností.66 Tím pádem dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nemohla být přímým porušením práv a nemohlo se na něj pohlížet jako na rozhodnutí ať již dle § 67 správního řádu nebo § 65 soudního řádu správního. Takový stav byl z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Negativní závěr zjišťovacího řízení v podstatě vyloučí daný záměr z celého procesu posuzování vlivů na životní prostředí. To je do jisté míry úkon sám o sobě velice podstatný pro dosažení účinné komplexní ochrany životního prostředí a proto je zcela nezbytné, aby takový akt měl silnější procesní povahu než tomu tak bylo doposud. Novela naštěstí k takovému kroku na popud Evropské komise přistoupila. Samotné ustanovení novely však nezavádí žádnou lhůtu pro podání odvolání. Jelikož však již není vyloučeno použití správního řádu, užije se pro určení lhůty k odvolání příslušné ustanovení správního řádu67. Vedle odvolání zavádí § 7 odst. 9 novely i možnost pro privilegované žalobce domáhat se soudního přezkumu negativního závěru zjišťovacího řízení. Samostatnost soudního přezkumu negativního závěru zjišťovacího řízení předpokládá i rozhodovací praxe SD EU.68 Cílem takové úpravy je v případě neposuzování záměru v procesu EIA, soustředit soudní přezkum do rané fáze realizace záměru, tak aby následné nedocházelo ke zbytečnému rušení příslušných rozhodnutí v navazujících řízení 66 VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 1219 ISBN 978-80-7273-166-4.
67 § 83 odst. 1 správního řádu „Odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak“. 68 Rozsudek SD EU, věc C – 75/08, bod 58
51
právě z důvodu možných pochybení učiněných již během zjišťovacího řízení.69 Dotčená veřejnost bude moci v souladu s požadavky směrnice EIA napadat hmotnou i procesní stránku rozhodnutí.70 Novela také zavádí konstrukci vyvratitelné právní domněnky, že práva privilegovaných žalobců, která mohou být rozhodnutím, vydaným ve zjišťovacím řízení, že záměr nebo jeho změna nebudou posuzovány podle zákona EIA, zkrácena. O takové žalobě bude muset soud rozhodnout do 90 dnů poté, co mu byla žaloba doručena. Na první pohled je patrná absence přiznání či nepřiznání odkladného účinku podání takové žaloby. Přitom původní návrh novely, který byl předložen poslanecké sněmovně s faktickým odkladným účinkem počítal. Ustanovení § 7 odst. 10 znělo takto: „O žalobě proti rozhodnutí vydanému ve zjišťovacím řízení rozhodne soud do 90 dnů poté, kdy žaloba došla soudu. Dokud není vydáno pravomocné rozhodnutí soudu o žalobě, nelze vydat ani vykonat rozhodnutí v řízeních, ve kterých se vydává rozhodnutí podle zvláštních předpisů, které povoluje umístění nebo provedení záměru.“ Vzhledem k tomu, že v daném ustanovení chybí úprava odkladného účinku, se domnívám, že se na tento případ bude používat obecné pravidlo o odkladném účinku správních žalob, které je zakotveno v § 73 soudního řádu správního. Problematické je daná konstrukce především v tom, že pokud tato žaloba nebude mít odkladný účinek, může nastat situace, kdy budou vydána k záměru veškerá potřebná povolení v příslušných navazujících řízení a soud následně rozhodne o žalobě proti negativnímu závěru zjišťovacího řízení tak, že záměr bude muset být posuzován v procesu EIA. Ačkoliv doba 90 dnů se mnohdy především v navazujících řízení podle stavebního zákona může jevit jako dostatečná proto, aby nedošlo k vydání příslušných 69 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 62 [cit. 2015.03.13] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0 70 čl. 11 odst. 1 směrnice EIA: „Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušnými předpisy vnitrostátního práva příslušníci dotčené veřejnosti, kteří mají dostatečný zájem nebo namítají porušování práva v případech, kdy to správní řád členského státu požaduje jako podmínku, měli možnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným zákonem a mohli tak napadat hmotnou nebo procesní zákonnost jakýchkoli rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti podléhajících ustanovením o účasti veřejnosti obsaženým v této směrnici.“
52
povolení k realizaci záměru. Avšak tato do jisté míry nepředvídatelnost jednak výsledku rozhodování soudu a jednak rychlosti rozhodování správního orgánu v navazujícím řízení může, a dle mého názoru zcela jistě bude, činit v praxi nemalé problémy.
5.1.3.2 Privilegovaní žalobci a možnost obrany v navazujících řízeních Podle předchozí úpravy měli příslušníci veřejnosti možnost, především prostřednictvím svých místně příslušných občanských sdružení nebo obecně prospěšných společností, za podmínek splnění někdy až zbytečně přísných předpokladů stanovených v § 23 odst. 9 stát se účastníky v navazujícím řízení a zde případně uplatňovat řádné opravné prostředky podle jednotlivých složkových předpisů.71 Novela však zavedla novou konstrukci založenou na tom, že odvolání proti záměru v navazujícím řízení mohou privilegovaní žalobci podávat bez jakékoliv předchozí účasti na rozhodování za předpokladu podání písemného oznámení o přihlášení se jako účastník k navazujícím řízení do 30 dnů ode dne zveřejnění informací podle § 9b odst. 1 novely zákona EIA. Jedná se plnou transpozici čl. 11 směrnice EIA. Podáním odvolání se postavení privilegovaných žalobců transformuje na standartní účastenství odvolacího řízení.72 Podání takového odvolání ze strany privilegovaných žalobců je opět jedním z předpokladů pro podání následné správní žaloby na ochranu veřejného zájmu na zrušení rozhodnutí vydaných v navazujících řízení. V případě takových žalob dává novela v ustanovení § 9d odst. 1 privilegovaným žalobcům možnost napadat hmotnou i procesní zákonnost takového rozhodnutí. Text zákona tohoto ustanovení by mohl vyvolat diskuzi, zda – li by v tomto případě nešla dovodit 71 Obdobně jako v případě obcí dotčených záměrem, jak bylo pojednáno v kapitole 6. 1. 2. 72 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, s. 72 [cit. 2015.03.17] Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0
53
aktivní legitimace příslušníkům privilegovaných žalobců i zde bez předchozí participace. Osobně se domnívám, že především s ohledem na § 9c je možnost podat tuto žalobu navázána na předchozí uplatnění odvolání jako řádného opravného prostředku proti rozhodnutí v I. stupni příslušného navazujícího řízení. Do jaké míry se tento závěr ukáže jako pravdivý, ukáže postupem času judikatura. V § 9d odst. 2 novely je uvedena lhůta do které je soud povinen o takové žalobě rozhodnout a otázka odkladného účinku takové žaloby. Lhůta pro rozhodnutí soudu je stanovena na 90 dnů poté, kdy žaloba došla soudu. Co se týče odkladného účinku, tak jedna z hlavních výtek Evropské komise směřovala právě na předchozí úpravu § 23 odst. 10 zákona EIA, kde byl odkladný účinek žalob proti rozhodnutí v navazujících řízení bez výjimky vyloučen. V praxi tak běžně mohla nastat situace, že než správní soudy o takové žalobě rozhodly, napadený záměr byl již realizován a následná byť soudem potvrzená protiprávní situace a její vyřešení, se mnohdy dostávala do „konfliktu“ s dodatečným povolením stavby. Novela otázku odkladného účinku řeší v § 9d odst. 2 a to tak, že „Soud i bez návrhu rozhodne o přiznání odkladného účinku žalobě nebo o předběžném opatření podle soudního řádu správního. Soud přizná žalobě odkladný účinek nebo nařídí předběžné opatření, hrozí-li nebezpečí, že realizací záměru může dojít k závažným škodám na životním prostředí.“ Je zjevné, že takto formulované pravidlo o přiznání odkladného účinku klade značné nároky na tak již přetížené správní soudnictví. K tomu, aby soud mohl rozhodnout o takto troufám si tvrdit velice důležitém odkladném účinku, který může mít mnohdy v konečném důsledku podstatný vliv na životní prostředí, si bude muset soud zajistit relevantní důkazy a mnohdy i znalecké posudky k tomu, aby mohl objektivně posoudit, zda – li zde hrozí závažná škoda na životním prostředí či nikoliv. Otázkou je, jestli vůbec soud v „pouhém“ rozhodnutí o přiznání odkladného účinku takovéto žalobě toho bude vůbec schopen.
54
5.2 Zhodnocení novely zákona EIA Tato novela a její současné schválení a nabytí účinnosti byla pro Českou republika velice podstatná a to nejen z hlediska možného zastavení čerpání z příslušných fondů Evropské unie, ale především z důvodu potřebného souladu české úpravy procesu posuzování vlivů s požadavky vyplývající ze směrnice EIA, tak aby byla zajištěna požadovaná a účinná ochrana životního prostředí. Z počátku byla dokonce této novelizaci přikládána větší váha než služebnímu zákonu.73 Zákon EIA po nabytí účinnosti novely zajisté není dokonalý. Velice kladným přínosem pro české právní prostředí obecně je zavedení definice dotčené veřejnosti, která tak již nevychází „pouze“ z Aarhuské úmluvy a směrnice EIA, ale má definitivně zákonné zakotvení. Nebudu zde rozepisovat všechny kladné a záporné body novely jednu po druhé, tak jak na ně bylo poukázáno v kapitolách 4 a 5 této práce, nicméně tři zásadní kladné přínosech novely bych zde přeci jen rád shrnul. Prvním bodem je zavedení formy správního rozhodnutí pro negativní závěr zjišťovacího řízení. Takto důležitý akt, kterým může fakticky dojít k zásahům do životního prostředí a veřejného zdraví, by měl být podroben řádným opravným prostředků a na nich navazujícímu soudnímu přezkumu. Což novela naštěstí oproti předcházející úpravy zavedla. Druhým kladným bodem je přechod konečného výstupu z procesu EIA z formy nezávazného odborného stanoviska na závazné stanovisko dle § 149 správního řádu. Tato změna z procesu EIA vytvořila závazný a důležitý podklad pro příslušná navazující řízení, jehož závěry budou závazné pro rozhodnutí v těchto řízení. Možný odklon od závěru stanoveným závazným stanoviskem EIA již není možný, což je zajisté velmi důležité pro ochranu zájmů životního prostředí. Třetím neméně důležitým kladným bodem zavedeným novelou je přiznání širší participace veřejnosti nejen na samotném procesu EIA, ale i v příslušných 73 Pozn. Zákon o státní službě (služební zákon) č. 234/2014 Sb., nabyl účinnosti k 1.1.2015.
55
navazujících řízení. Jedině dosáhnutím společenského konsenzu na realizaci daného záměru v předmětném území může dojít k vyvážení zájmů investora (oznamovatele) a dalších osob hájících zájmy životního prostředí. K dosáhnutí takového cíle je nezbytná široká a smysluplná účast jak široké, tak dotčené veřejnosti. Novela má samozřejmě více kladných bodů včetně některých negativních, nicméně u nich se domnívám, že je v silách české právnické komunity ty nedostatky odstranit, během jejich užívání v praxi, k čemuž jistě nemalou měrou přispěje judikatura našich soudů. Domnívám se, že rozvoj území a ochrana životního prostředí by rozhodně neměly stát v protikladu a vzájemně si odporovat, ale měly by jít příkladně ruku v ruce jako rovnocenní partneři. Toho je možné dosáhnout pouze a jedině za spolupráce celé společnosti, která tímto snažením může pomoci, k zachování krás a hodnot životního prostředí a zároveň uspokojit pradávnou touhu lidstva po rozvoji svého území.
56
6 Větrné elektrárny v Jihomoravském kraji a jejich rozbor v rámci procesu EIA V rámci zvláštní části této práce bych se chtěl zamyslet nad problematikou výstavby větrných elektráren obecně a se specifičtějším zaměřením na Jihomoravský kraj. Domnívám se, že psaní jakékoliv odborné práce, která se nějakým způsobem dotýká životního prostředí, se neobejde bez pojednání o faktickém prvku z ať už živé či neživé přírody, které se týká. Tuto diplomovou práci bych proto rád rozšířil o problematiku větrných elektráren právě z jejich možného posouzení v rámci procesu EIA a dále také z pohledu společenského a environmentálního. Už od svého mládí jsem byl fascinován přírodou a jejími živly. Pocházím ze Znojma, města na samém jihu Moravy. Blízké okolí se vyznačuje typickou rovinatou zemědělskou krajinou s velmi blízkou a dostupnou možností se dostat na území doposud jediného moravského národního parku Podyjí. S postupem času do této malebné krajiny začaly pronikat prvky moderní doby. Rozšiřování měst, stavění silnic a železnic není ničím neobvyklým. Avšak v roce 2008 vyrostla uprostřed zemědělské krajiny jedna větrná elektrárna. Zpočátku jsem ji nevěnoval moc pozornosti a byla pro mě stejnou rutinní záležitostí, jako například nadzemní vedení elektrické energie. S prohlubováním znalostí, především z oblasti práva pozemkového a práva životního prostředí, jsem se na takovou stavbu začal dívat z úplně jiného hlediska. Po prostudování materiálů z procesu EIA, který předcházel realizaci této větrné elektrárny, seznámení se legislativní úpravou a prostudování několika judikátů jsem došel ke zcela jasnému předběžnému závěru. A to k tomu, že česká společnost je v otázce nahlížení na větrné elektrárny velmi nejednotná. Touto prací bych se chtěl pokusit tyto rozdílné názory analyzovat a vyjádřit myšlenku, že obnovitelné zdroje energie jsou velmi přínosné nejen pro životní prostředí, ale pro celou globální společnost i přes jejich možné negativní aspekty.
57
6.1 Větrné elektrárny a obecná charakteristika Obnovitelné zdroje energie nabývají v dnešní dynamicky se rozvíjející společnosti na stále větším významu.74 K naplnění cíle intenzivnějšího využívání obnovitelných zdrojů energie napomáhá významně legislativní činnost Evropské Unie. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů stanoví pro Evropskou unii a všechny členské státy mít do roku 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě alespoň 20% a podíl 10% energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. Evropská komise však pro Českou republiku stanovila výjimku, kdy podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie musí být minimálně 13%.75 Česká republika se svoji geografickou polohou nemůže pyšnit velkým množstvím možností k využívání energii z obnovitelných zdrojů. Obnovitelnými zdroji rozumíme obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu. 76 Je potřeba si uvědomit, že v našich končinách výrazně nepřevažuje ani jeden z výše zmíněných obnovitelných zdrojů. K dosažení cíle stanoveného směrnicí je zapotřebí určitá rozmanitost ve využívání jednotlivých obnovitelných zdrojů. Energie větru patří mezi dobře využitelné obnovitelné zdroje a to i na našem území v „srdci“ Evropy. S využíváním energie větru jsou spojeny moderní, inovativní technologie a přínos pro pracovní místa v regionech. Je šetrná k životnímu prostředí a nepředstavuje výraznější zásah do žádné z jeho složek. Avšak i přesto lze nalézt určité aspekty, které by se dali považovat za nežádoucí z 74 SEQUENS, Edvard. Větrné elektrárny a životní prostředí. České Budějovice: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, 2009, s. 1 ISBN 978-80-87267-04-2. 75 Ministerstvo průmyslu a obchodu. Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů. Srpen 2012. Dostupné z: http://www.mpo.cz/assets/cz/2012/11/NAP.pdf 76 § 2 písm. a) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů.
58
hlediska ochrany životního prostředí. Jsou jimi především ochrana krajinného rázu, možné nebezpečí pro faunu, především pro ptáky a netopýry a možné nadlimitní zatížení dané oblasti hlukem z provozu větrných elektráren.77
6.2. Větrné elektrárny a ochrana krajinného rázu Definici krajinného rázu nalezneme v § 12 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny: „Krajinný ráz je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.“ Z odstavce 2 téhož ustanovení dovodíme, že k umisťování staveb, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Ačkoliv se zde hovoří výslovně o souhlasu orgánu ochrany přírody, je považován za rozhodnutí ve smyslu § 65 s.ř.s..78 Jak je vidět z uvedené dikce zákona, je zde stanoven jasný cíl chránit krajinný ráz před negativními zásahy. Vliv větrných elektráren na krajinný ráz patrně představuje jejich největší možný zásah do životního prostředí. Možné hlukové problémy a bezpečnost pro ptactvo je možné minimalizovat konstrukčním řešením stavby a jejím umístěním mimo ohrožení ptactva, případně netopýrů, avšak negativní vliv na krajinný ráz může být vzhledem k velké rozmanitosti možných území neodstranitelný.79 Je zde tak patrný jasný střet zájmu mezi ochranou krajinného rázu a výrobou elektrické energie z obnovitelných zdrojů. V České republice vzhledem k jejímu specifickému území by se dalo říci, že každá větrná elektrárna a každý takový 77 SEQUENS, Edvard. Větrné elektrárny a životní prostředí. České Budějovice: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, 2009, s. 1 ISBN 978-80-87267-04-2. 78 VOMÁČKA, V. Judikatura Nejvyššího správního soudu: Ochrana krajinného rázu. Soudní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2013, roč. 19, č. 11 - 12. s. 387. ISSN 1211-4405 79 ŽALLMANNOVÁ, Eva. Větrné elektrárny a krajina. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, s. 14 ISBN 80-7375-003-1.
59
další záměr bude konfliktní. Za kolébku hodnocení krajinného rázu je považována Velká Británie a odtud se poté ochrana této hodnoty rozšířila do většiny demokratických státu chránících zájmy životního prostředí.80 Výstavba větrných elektráren s ohledem na krajinný ráz, tak podléhá důkladnému plánování a odbornému posouzení všech možných aspektů. Součástí každého posuzování vlivů dané větrné elektrárny na životní prostředí je tak několik odborných posudků, které hodnotí právě konkrétní záměr větrné elektrárny z hlediska jeho možného negativního vlivu na krajinný ráz v daném území. Jedná se o pojem do jisté míry subjektivní a stává se v praxi velmi často nástrojem odpůrců výstavby větrných elektráren. Krajinný ráz lze však považovat za hodnotu značného významu, jejíž ochrana by měla být vždy pečlivě zvážena a případný zásah do krajinného rázu by měl být právě s ohledem na jeho ochranu co možná nejmenší.81 Je až udivující, kolik odpůrců výstavby větrných elektráren je v naší společnosti. Přitom pro srovnání negativního zásahu do krajinného rázu lze uvést, do jaké míry je krajina ovlivněna starými a mohutnými sloupy nadzemního vedení elektrické energie nebo obrovskými lány solárních panelů. V těchto případech je zásah do krajiny bezpochyby mnohem větší než by kdy vůbec mohly způsobit větrné elektrárny. Domnívám se, že obecně by využívání energie větru a s tím spojená výstavba větrných elektráren měla ve společnosti vzbuzovat spíše pozitivní dojmy na snahu státu o moderní a šetrné využívání obnovitelných zdrojů energie a s tím spojený zájem na ochranu životního prostředí, který se již v nedaleké budoucnosti stane jedním ze základních znaků moderního demokratického státu. 80 CETKOVSKÝ, Stanislav, Bohumil FRANTÁL a Josef ŠTEKL. Větrná energie v České republice: hodnocení prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí. 1. vyd. Brno: Ústav geoniky Akademie věd ČR, 2010, s. 140 - 153 ISBN 978-8086407-84-5. 81 VOMÁČKA, V. Judikatura Nejvyššího správního soudu: Ochrana krajinného rázu. Soudní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2013, roč. 19, č. 11 - 12. s. 388. ISSN 1211-4405
60
6.3 Větrná elektrárny a ochrana fauny Větrné elektrárny představují vždy určitý zásah do území. Tím představují potencionální riziko pro faunu, které lze rozdělit do tří základních rovin: •
rušení větrnými elektrárnami (hlukem, samotnou přítomností) vedoucí k přemístění případně vymizení některých druhů, včetně bariérového efektu na tažné druhy,
•
mortalita způsobená kolizí s těmito stavbami (jak s rotujícími vrtulemi, tak samotnými stožáry i v klidovém stavu),
•
ztráta nebo zničení či narušení prostředí a biotopů v důsledku výstavby a přítomnosti staveb a s nimi spojenou infrastrukturou.82
Tato rizika však je možné na základě dobrého umístění větrné elektrárny a vypracování odborné ornitologické studie částečně omezit či zcela eliminovat. Přesto se stále často setkáváme v praxi s mnohdy velice neoprávněným označováním větrných elektráren jako tzv. zabijácích ptáků. Podporu větrným elektrárnám vyjádřily i některé uznávané světové organizace na ochranu přírody jako například britská Královská společnost pro ochranu ptáků (RSPB) nebo Světový fond pro ochranu přírody (WWF).83 Jedna z možných překážek výstavby větrných elektráren v Jihomoravském kraji je v rámci ochrany fauny možný střed především dravců s rotory. Asi nejvýznamnějším zástupcem je uváděn především orel mořský (Haliaeetus albicilla). Pro tento druh dravce představuje možné nebezpečí jak možný střet s rotorem, tak hlavně možné akustické rušení, což může mít za následek úplné opuštění hnízda. Nejčastěji se v praxi na základě konkrétních ornitologických studií uvádí zákaz výstavby elektráren do 3 km a omezení výstavby do 6 km od 82 CETKOVSKÝ, Stanislav, Bohumil FRANTÁL a Josef ŠTEKL. Větrná energie v České republice: hodnocení prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí. 1. vyd. Brno: Ústav geoniky Akademie věd ČR, 2010, s. 119 ISBN 978-80-86407-845. 83 SEQUENS, Edvard. Větrné elektrárny a životní prostředí. České Budějovice: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, 2009, s. 3 ISBN 978-80-87267-04-2.
61
jeho hnízda.84 O možném akustickém rušení orla mořského při hnízdění není příliš pochyb, nicméně u nás velký fenomén mortality dravců při nárazu do rotorů již tak razantní problém nepředstavuje. To dokazuje výzkum provedený v Německu v letech 1990 – 2000, kde předmětem zájmu zjistit nejčastější důvody úmrtí orla mořského. Jako nejčastější příčiny smrti byly uváděny srážky s vlaky (14 %), otravy olovem (12 %) a infekční onemocnění (11 %).85 Je tak patrné, že větrné elektrárny nepředstavují tak velké riziko pro různé druhy ptáků, jak je mnohdy uváděno. Ochrana fauny obecně je samozřejmě velice důležitá a to o to více u zvláště chráněných druhů živočichů, kam mimo jiné spadá i orel mořský, který je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy podle přílohy č. III vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Z výše uvedeného pak vyplývá, že větrné elektrárny by neměly být vnímány jako něco negativního a škodlivého z hlediska ochrany fauny, ale mělo by se na ně pohlížet jak na nástroj pro výrobu pro nás tak důležité elektrické energie, která je navíc šetrná a bezpečná pro jak faunu, tak pro životní prostředí jako celek.
84 SEQUENS, Edvard. Větrné elektrárny a životní prostředí. České Budějovice: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, 2009, s. 3 ISBN 978-80-87267-04-2. 85Orel mořský. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Orel_mo%C5%99sk %C3%BD
62
6.4 Větrná elektrárna a hluk Definici hluku nalezneme v § 30 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Hlukem se rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Příslušné hlukové limity pak upravuje nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Pro chráněné venkovní prostory staveb je stanoven hlukový limit na 40 dB pro noční dobu. Noční doba je pro měření hlučnosti větrných elektráren rozhodující vzhledem k možnému narušení spánku a dalších problémů při jejím překročení.86 V rámci realizace záměru výstavby větrných elektráren je z těchto důvodů zpracovávána akustická studie, která má za cíl zjistit případně nadlimitní hodnoty hluku a jeho možného negativního vlivu na okolí. Je potřeba porovnávat hluk z provozu větrných elektráren s přirozeným hlukem v okolí. Proto bývají větrné elektrárny často umisťovány do oblastí, kde již je právě přirozený hluk z okolí. Například větrná elektrárna Bantice je postavena v blízkosti silnice I. třídy a větrný park Břežany se zase nachází v blízkosti železniční tratě. Obě tyto lokality tak již jsou zatíženy hlukem jak z provozu pozemní komunikace, tak z provozu železniční tratě. Navíc při určité rychlosti větru (uvádí se obvykle 7 – 8 ms) převažuje hluk v okolním prostředí způsobený větrem nad hlukem větrných elektráren.87 Nastavení hlukových limitů v ČR v souvislosti s provozem větrných elektráren je nastaven velice přísně a to ve srovnání s ostatními státy Evropské unie. Hlukové limity si státy EU určují samy s tím, že je odvozují od doporučení Světové zdravotnické organizace WHO. Větrné elektrárny jsou tak na našem území umisťovány tak, aby byly v dostatečné vzdálenosti od obytných zón a nemohly tak způsobovat žádné hlukové znečištění s přímým negativním vlivem na 86 CETKOVSKÝ, Stanislav, Bohumil FRANTÁL a Josef ŠTEKL. Větrná energie v České republice: hodnocení prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí. 1. vyd. Brno: Ústav geoniky Akademie věd ČR, 2010, s. 99 ISBN 978-80-86407-84-5. 87 SEQUENS, Edvard. Větrné elektrárny a životní prostředí. České Budějovice: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, 2009, s. 3 ISBN 978-80-87267-04-2.
63
obyvatelstvo. Různé tvrzené negativní vlivy hluku z větrných elektráren lze považovat vzhledem k výše zmíněným faktům za pouhé pseudoproblémy, které vychází z celkového negativního postoje některých částí společnosti k větrným elektrárnám a jejich výstavbě.
6.5 Realizované větrné elektrárny v Jihomoravském kraji Následující část práce se bude týkat rozboru již realizovaných záměrů větrných elektráren v Jihomoravském Kraji. Doposud stojí na území Jihomoravského kraje 1 větrná elektrárna Bantice, 1 větrná elektrárna v k.ú. Tulešice a větrný park Břežany. Záměry větrných elektráren v k.ú. Tulešice a větrného parku Břežany budou spojeny do 1 kapitoly a to z toho důvodu, že oba tyto záměry nebyly posuzovány v procesu EIA, ale bylo u nich stanoveno ve zjišťovacím řízení, že nebudou podléhat dalšímu posuzování podle zákona EIA. Záměr větrné elektrárny Bantice pak bude v samostatné kapitole podrobněji rozebrán právě proto, že tento záměr podléhal posuzování v procesu EIA a dle mého názoru se jedná o nejkontroverznější záměr výstavby větrné elektrárny na území Jihomoravského kraje.
6.5.1 Větrná elektrárna Tulešice a Břežany Tulešice Záměr výstavby 1 větrné elektrárny v k.ú. Tulešice, který spadá pod kategorii II. Bod. 3.2, přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí byl oznámen fyzickou osobou panem Alešem Pokorným v únoru roku 2007. Informace o oznámení byla zveřejněna podle § 16 dne 28.2.2007. Vzhledem k tomu, že tento záměr byl řešen na počátku roku 2007, všechny odkazy na příslušná ustanovení je třeba brát ve smyslu znění zákona č. 186/06 Sb. Příslušným úřadem podle zákona zde byl Krajský úřad Jihomoravského kraje. Záměr je umístěn v Jihomoravském kraji, okresu Znojmo, obci a katastrálním
64
území Tulešice. Jedná se výstavbu 1 větrné elektrárny typu VESTAS V90 – 2,0 MW s celkovou výškou zařízení 150 m. Podané oznámení svoji strukturou přesně kopíruje předpokládanou podobu podle přílohy č. 3 zákona. Zjišťovací řízení mělo vzhledem k zařazení záměru do kategorie II přílohy č. 1 zákona za cíl zjistit, zda tento záměr může mít významný vliv na životní prostředí, případně zda může mít vliv na území Natury 200088. Zjišťovací řízení bylo provedeno v březnu roku 2007 zásad pro zjišťovací řízení uvedených v příloze č. 2 zákona. Ve zjišťovacím řízení bylo podáno několik připomínek, které se týkaly především otázky hlučnosti, a v případě překročení hlukových limitů by bylo potřeba přijmout příslušná protihluková opatření. Vyloučen byl také možný dopad na některou evropsky významnou lokalitu či ptačí oblast. Poslední problematika, která se v rámci zjišťovacího řízení řešila, byla potřeba zpracování nové ornitologické posouzení lokality z hlediska vhodnosti stavby větrné elektrárny. Ve zjišťovacím řízení ta bylo obligatorně stanoveno, že bude vypracován celoroční průzkum lokality z hlediska možného výskytu ptáků. Závěrečná zpráva z tohoto průzkumu bude poté předložena Krajskému úřadu Jihomoravské kraje, oddělení životního prostředí, oddělení posuzování vlivů na životní prostředí. Pokud se následně ukáže, že výstavba nebo provoz větrné elektrárny může být nebezpečí pro dané druhy ptáků bude nutné požádat o výjimku podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Získání takové výjimky pak bude nutné pro získání příslušného stavebního povolení. Na základě zhodnocení záměru a za podmínek stanovených v závěrech zjišťovacího řízení tak bylo konstatováno, že daný záměr nemůže mít významný negativní vliv na životní prostředí a veřejné zdraví. Tento záměr tak nebyl 88 Viz. § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 186/06 Sb.
65
posuzován podle zákona EIA.89 Větrná elektrárna Tulešice byla instalována v roce 2009. Břežany Záměr výstavby větrného parku v k.ú. Břežany – Lopatov v okrese Znojmo byl oznámen příslušnému úřadu dne 4.11.2003 společností AQUACENTRUM Břeclav s.r.o., která zastupuje společnost WEB Větrná energie s.r.o. Jednalo se záměr výstavby celkem 5 větrných elektráren typu VESTAS V – 52 s celkovým výkonem 4 250 kW a výškou jednotlivých elektráren 112 m. Záměr byl lokalizován podél železniční trati Hrušovany nad Jevišovkou – Brno ve vzdálenosti asi 2 km od nejbližší obytné zástavby.90 Zjišťovací řízení proběhlo v Brně u příslušného Krajského úřadu dne 9. 12. 2003 podle zásad pro zjišťovací řízení uvedených v příloze č. 2 zákona EIA. Žádné z došlých vyjádření nepožadovalo posouzení daného záměru v procesu EIA. Hlavními tématy předmětného zjišťovacího řízení byly především posouzení možného negativního vlivu na krajinný ráz. Z tohoto důvodu bylo požadováno Českou inspekcí životního prostředí udělení souhlasu orgánu ochrany přírody podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů. Městský úřad Znojmo, odbor životního prostředí uplatňoval připomínky z postavení orgánu ochrany přírody jako obecní úřad s rozšířenou působností91 týkající se především vlivu plánovaného záměru na ptactvo. Konkrétně se jednalo především o nebezpečí kolize ptáků s jednotlivými rotory elektráren, možného negativního dopadu na přirozené tahové cesty a hnízdiště některých druhů. Na rozdíl od zjišťovacího řízení u záměru větrné elektrárny Tulešice nebylo v tomto zjišťovacím řízení uvedeno žádné vyjádření Krajského 89 Cenia [online databáze]. Česká informační agentura životního prostředí, 2008 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z:http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/EIA_JHM393 90 Cenia [online databáze]. Česká informační agentura životního prostředí, 2008 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/EIA_JHM065 91 Viz. § 75 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů.
66
úřadu Jihomoravského kraje, jako příslušného úřadu podle zákona EIA, k výše uvedeným připomínkám. Bylo tak pouze stroze konstatováno, že záměr nebude posuzován podle zákona EIA a veškeré vyjádření připomínek bylo dáno formou fotokopií do příloh ke zjišťovacímu řízení. Bylo zde sice konstatováno, že se nejedná o správní rozhodnutí ve smyslu zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, nicméně se domnívám, že alespoň nějaké vyjádření krajského úřadu jako příslušného úřadu podle zákona EIA k podaným připomínkám zde mělo být uvedeno. V podstatě tak nebyla dána žádná podmínka, která by pak měla být zahrnuta do rozhodnutí v navazujících řízení. Veškeré podané připomínky tak v podstatě byly pouhým konstatováním možných problémů, bez jakékoliv záruky jejich promítnutí v další fázi realizace záměru. Větrného park Břežany – Lopatov byl spuštěn v roce 2005. Jedná se dodnes o jediný větrný park na území Jihomoravského kraje, který má více než jednu větrnou elektrárnu.
6.5.2 Větrná elektrárna Bantice Záměr výstavby větrné elektrárny v k.ú. Bantice je jediným záměrem větrné elektrárny v Jihomoravském kraji, který byl posuzován v procesu EIA. Oznámení bylo podáno dne 17.5.2004 společností WEB Větrná energie s.r.o., která se podílela i na výstavbě větrného parku Břežany. Jednalo se výstavbu 1 větrné elektrárny typu VESTAS V – 90 s celkovým výkonem 2 000 kW a celkovou výškou zařízením 105 m. Součástí oznámení byl uveden i cíl oznamovatele vybudovat v dané lokalitě nový energetický areál s využití síly větru.92 Zjišťovací řízení proběhlo u Krajského úřadu Jihomoravského kraje, dále jen „příslušný úřad.“ V rámci zjišťovacího řízení bylo podáno několik připomínek. Krajský úřad Jihomoravského kraje upozornil v souladu Územní energetickou koncepcí na nevhodnost dané lokality k výstavbě větrných elektráren. Česká inspekce životního prostředí poukázala na problematiku krajinného rázu v tomto 92 Cenia [online databáze]. Česká informační agentura životního prostředí, 2008 [cit. 2015-03-17]. Dostupný z: http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/EIA_JHM098
67
vesměs rovinatém zemědělském území. Městský úřad Znojmo, odbor životního prostředí opět vedle krajinného rázu a nutností udělení souhlasu orgánu ochrany přírody poukázal i na nutnost zpracování posouzení možného vlivu provozu větrné elektrárny na ptačí faunu v dotčeném území.
Dále také poukázal na
potřebu souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu s odnětím příslušných pozemků ze ZPF vzhledem ke skutečnosti, že dotčená lokalita se nachází v I. třídě ochrany ZPF.93 Došlé připomínky byly vyhodnoceny příslušným úřadem jako závažné a proto bylo stanoveno, že tento záměr bude dále posuzován podle zákona EIA. Zde si dovolím poukázat na skutečnost, že v případě větrného parku Břežany, kde se jednalo o výstavbu 5 větrných elektráren, bylo příslušným úřadem ukončeno posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona EIA již ve zjišťovacím řízení. Zatímco zde u záměru pouhé jedné elektrárny došlo ke kompletnímu procesu EIA. Zpracování dokumentace bylo zajištěno autorizovanou osobou podle § 19 zákona EIA. Příslušný úřad navrhl pro zpracování dokumentace konzultaci jednotlivých došlých připomínek se správními úřady, které je podaly. Zároveň bylo doporučeno pro hodnocení vlivu záměru na faunu a flóru účast odborníka v dané oblasti. Dokumentace byla předložena příslušnému úřadu dne 16.11.2004. Ten ji následně v souladu se zákonem rozeslal k vyjádření dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům. Následně také zajistil zveřejnění podle § 16 zákona EIA. Dokumentace spolu s doručenými vyjádřeními byly předány zpracovateli posudku dne 27.1.2005. Posudek byl dokončen a doručen příslušnému úřadu dne 24.3.2005. Posudek obsahoval vzhledem k absenci jednoznačného vyloučení 93 Cenia [online databáze]. Česká informační agentura životního prostředí, 2008 [cit. 2015-03-17]. Dostupný z: http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/EIA_JHM098
68
negativních vlivů na ptactvo94, požadavek, vázat konečné stanovisko EIA na provedení dodatečného ornitologického hodnocení. Možné ostatní vlivy na jednotlivé složky životního prostředí nebyly prokázány a nebránily tak případné realizaci záměru. Veřejné projednání se konalo v zasedací místnosti obecního úřadu Bantice dne 11.5.2005
za
přítomnosti
oznamovatele
a
jeho
zástupce,
zpracovatele
dokumentace, zpracovatele posudku, obce Bantice jako dotčeného územního samosprávného celku, Krajského úřadu Jihomoravského kraje jako dotčeného správního úřadu a pěti osob z řad veřejnosti. Hlavními tématy veřejného projednání byla opět problematika krajinného rázu a možného negativního vlivu na ptactvo. Ohledně ovlivnění krajinného rázu se nedospělo k všeobecné shodě, nicméně bylo stanoveno, že je potřeba v následujících povolení vždy zvážit, zda – li společenský přínos větrné elektrárny nepřevažuje nad zájmem příliš striktního ovlivnění krajinného rázu.95 Ohledně ptactva byla v průběhu veřejného projednávání zpracováván ornitologický průzkum s tím, že doposud nebyl zjištěno žádné závažné nebezpečí pro některé druhy ptáků. Veřejné projednání tak potvrdilo závěry stanovené v posudku.96 Stanovisko EIA bylo příslušným úřadem vydáno dne 8.6.2005.
V rámci
závěrečného stanoviska EIA byl záměr větrné elektrárny Bantice zhodnocen z hlediska možných předpokládaných vlivů. Ovlivnění krajinného rázu bylo shledáno v rámci analýzy poměrů v posuzovaném území jako akceptovatelné. Možné negativní vlivy na ptactvo, především na dropa velkého však úplně vyloučeny nebyly. Také vzhledem ke skutečnosti, že drop velký je zařazen do seznamu kriticky ohrožených druhů podle přílohy č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb., je potřeba dokončit studii o vlivu větrné 94 Konkrétně se u tohoto záměru jednalo o možné ohrožení dropa velkého. 95 Cenia [online databáze]. Česká informační agentura životního prostředí, 2008 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/EIA_JHM098 96 Tamtéž.
69
elektrárny na faunu a předložit ji odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje a to nejpozději s žádostí o vyjádření k dokumentaci ke stavebnímu povolení. Příslušný úřad na základě výše uvedených podmínek vydal souhlasné stanovisko EIA k záměru větrné elektrárny Bantice. 97 Ta byla instalována a uvedena do provozu v roce 2008. Jak je vidět realizaci větrných elektráren předchází mnohdy široká škála různých jednání a kompromisů. Nicméně s ohledem na pozitivní vliv těchto moderních zařízení na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů lze do budoucna předpokládat dosažení celospolečenské akceptace těchto zařízení.
6.6 Důsledky novely na proces EIA pro záměry větrných elektráren Co se týká novely jako celku může mít zásadní vliv na realizaci dalších záměrů větrných elektráren. Novela ponechala větrné elektrárny v příloze č. 1 v kategorii 2, ve sloupci B, pod bodem 3.2 ve stejné podobě jako v předchozí úpravě. Zůstává tak nezměněno, že proces EIA u záměrů větrných elektráren proběhne, pokud se tak stanoví ve zjišťovací řízení. O možném podlimitním záměru v tomto případě lze jen těžko uvažovat, především s ohledem na výškový limit stojanu, který podle dané přílohy musí přesahovat 35m. Jak bylo vidět u mnou rozebíraných realizovaných záměrů, je nemyslitelné, aby se vůbec dal realizovat záměr větrné elektrárny s výškou stojanu menší než 35 metrů. Energetická výhodnost s ohledem na proudění vzduchu v takové výšce by byla téměř nulová. Co se týče samotných změn v rámci jednotlivých etap procesu EIA, které zavádí novela, tak s ohledem na výše uvedenou důležitost zjišťovací řízení, je pro výstavbu větrných elektráren důležitá změna procesní formy negativního závěru zjišťovacího řízení. Dále širší participace především příslušníků dotčené veřejnosti v § 3 písm. i) 97 Cenia [online databáze]. Česká informační agentura životního prostředí, 2008 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://portal.cenia.cz/eiasea/detail/EIA_JHM098
70
bod 2 jistě bude mít v praxi příznivý vliv na možné dosažení shody mezi všemi zainteresovanými stranami. Do jaké míry fakticky bude mít novela vliv na možný průběh procesu EIA v rámci výstavby větrných elektráren si nyní netroufám odhadnout.
6.7 Zhodnocení problematiky větrných elektráren v Jmk Je patrné, že problematika energie větru a stavba větrných elektráren je velice komplikovaná. Setkává se zde řada názorových proudů, které mnohdy mohou být v přímém rozporu. Využívání obnovitelných zdrojů energie je a do budoucna bude pro lidstvo nesmírně důležité. Výstavba větrných elektráren má své světlé i stinné stránky. Mezi hlavní negativní faktory větrných elektráren patří zásah do krajinného rázu, možný negativní vliv na avifaunu a hrozba hlukového znečištění. Všechny tyto faktory však již dnes mohou být eliminovány a to za předpokladu dodržení všech pravidel a nejmodernějších dostupných technologií při plánování, výstavbě i samotném provozu větrných elektráren. Jihomoravský kraj svoji geografickou polohou příliš nepatří mezi nejvhodnější kraje k hromadné výstavbě větrných elektráren a parků. Avšak některé oblasti na jeho území jsou přeci jen k využívání větrné energie příznivé. V rámci podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů, by tak výstavba těchto zařízení na území Jihomoravského kraje neměla být opomíjena. Proces EIA při realizaci záměrů větrných elektráren hraje neocenitelnou roli. Posouzení jejich možných negativních vlivů na okolní životní prostředí zajišťuje jejich soulad se zájmem na ochranu životního prostředí. Oznamovatel a veřejnost by neměli stát na opačných stranách pomyslné barikády, ale měli by společnými silami vždy dosáhnout nejvhodnějšího řešení, aby tak bylo dosaženo celospolečenského konsenzu na ochraně životního prostředí.
71
Závěr Celkový závěr činím na podkladě jednotlivých dílčích závěrů, které jsou uvedeny přímo v textu práce. Zde se již čistě zaměřím na obecnější zhodnocení celé problematiky jako celku. Cílem této diplomové práce bylo pojednat o problematice procesu posuzování vlivů záměrů na životní prostředí. Proces EIA byl analyzován z hlediska historických souvislostí, právní úpravy před nabytím účinnosti novely ale i v rámci vybraných změn, které do procesu EIA promítlo nabytí účinnosti zákona č. 39/2015. V rámci zvláštní části byl proces EIA nastíněn i z hlediska jeho fungování v praxi ve světle výstavby záměrů větrných elektráren v Jihomoravském kraji a případné dopady změn zavedených novelou na tuto problematiku. Předchozí právní úprava obsažená výhradně v zákoně č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí se ukázala v mnoha ohledech jako neslučitelná s trendem vývoje procesu EIA, jak jej nastavila Evropská unie. Jako nedostatečné se ukázalo postavení veřejnosti a následná možnost její participace v navazujících řízení. Novela tyto nedostatky do jisté míry odstranila a pomohla tak tuzemský proces EIA přiblížit na úroveň moderních právních úprav západních demokratických států. Novela především rozdělila široký pojem veřejnost na několik druhů s odlišnými procesními právy v procesu EIA. Došlo také ke změně procesních forem několika možných výstupů z procesu EIA a tím pádem ke změně možností, jak s nimi nakládat v příslušných navazujících řízeních. Do jaké míry se tyto důležité změny ukáží jako správně a přínosné pro naši společnost ukáže až budoucí praxe. Je třeba mít na paměti, že kvalita zákona, ať už svými normami upravuje cokoli, bude vždy taková, jakou ji společnost jeho
72
akceptací vytvoří. I naprosto „dokonalý“ zákon se tak zkrátka může ukázat v konečném důsledku jako nevhodný, právě z důvodu toho, jak s ním daná společnost naloží po jeho uvedení v život. Ve zvláštní části jsem v této práci chtěl okrajově přiblížit problematiku větrných elektráren a jejich výstavby v návaznosti na proces EIA, který jim předchází. A to jak pouze ve zjišťovacím řízení, tak i následně v celém procesu EIA. Výstavba větrných elektráren k využívání větru jako obnovitelného zdroje energie se ukázala především jako problém společenský, nikoli technický, právní či dokonce ekonomický, jak by se mohlo na první pohled zdát. Z toho plyne, že hlavním poselstvím, které by z této práce mohlo vyplynout je apel na naší společnost k tomu, aby nalezení alespoň částečného konsenzu mezi všemi stranami, které se v rámci takových procesů EIA jakkoliv participují, bylo jejich prvořadým cílem. Bez takovéto shody nemůže být nikdy dosaženo hlavního smyslu jak zákona EIA, tak veškerých právních norem týkajících se ochrany životního prostředí. Tímto smyslem není nic jiného, než pouhá snaha lidstva o zachování životního prostředí v co největší možné míře, jelikož je třeba se uvědomit, že bez přírody jako takové, není možná plnohodnotná lidská existence.
73
Seznam použité literatury Monografie, publikace, sborníky a odborné články 1. ANDĚL, Petr. Posuzování vlivů na životní prostředí. Brno: Masarykova univerzita. Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí, 2013, 83 s. ISBN 978-80-210-6609-0. 2. CETKOVSKÝ, Stanislav, Bohumil FRANTÁL a Josef ŠTEKL. Větrná energie v České republice: hodnocení prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí. Brno: Ústav geoniky Akademie věd ČR, 2010, 208 s. ISBN 978-80-86407-84-5. 3. DAMOHORSKÝ, Milan. Právo životního prostředí. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, 629 s. ISBN 978-80-7400-338-7. 4. DAMOHORSKÝ, Milan. Právo životního prostředí. Praha: C.H. Beck, 2003, 511 s. ISBN 80-7179-747-2. 5. DVOŘÁK, Libor. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí s komentářem. Praha: ABF - Arch, 2005, 187 s. ISBN 80-86905-01-2. 6. EIA rukověť oznamovatele záměru: správný postup oznamovatele záměru při přípravě investičního záměru v procesu posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví : podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2011, 121 s. ISBN 978-80-7212-563-0. 7. KONEČNÁ, M. Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí z pohledu práva. 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Vedoucí práce Ivana Průchová. 8. PRŮCHOVÁ, I., PEKÁREK, M., DUDOVÁ, J. et al. Právo životního prostředí I. Díl. 2. přprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 323 s. ISBN 978-80-210-4926-0. 9. SEQUENS, Edvard. Větrné elektrárny a životní prostředí. České Budějovice: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, 2009, 4 s. ISBN 978-
74
80-87267-04-2. 10. Soudní řád správní: komentář. v Praze: C.H. Beck, 2013, 1142 s. ISBN 978-80-7400-498-8. 11. Kolektiv autorů. Správní procesy v právu životního prostředí. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 411 s. ISBN 978-80-210-5362-5. 12. VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, 1446 s. ISBN 978-80-7273-166-4. 13. VOMÁČKA, V. Judikatura Nejvyššího správního soudu: Ochrana krajinného rázu. Soudní rozhledy. Praha: C. H. Beck, 2013, roč. 19, č. 11 12. ISSN 1211-4405 14. ŽALLMANNOVÁ, Eva. Větrné elektrárny a krajina. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, 46 s. ISBN 807375-003-1.
Elektronické prameny 1. Evropská komise. Pracovní dokument útvaru komise a souhrn posouzení dopadů k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.[online] Brusel. 2012. [cit. 201504-01] Dostupné z:http://www.ipex.eu/IPEXLWEB/dossier/files/download/082dbcc539edbc 43013a9d1867fe2c27.do 2. Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí [online]. Ministerstvo životního prostředí [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/umluva_pristup_informace 3. BĚLOHRADOVÁ, Jitka. Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí [online]. Brno, 2013 [cit. 2015-04-02]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z:
75
https://is.muni.cz/auth/th/107743/pravf_d/DP_finalni.pdf 4. ČERNÝ, Pavel. Nedostatky implementace článku 9 Aarhuské úmluvy v České republice [online]. Ekologický právní servis, 2010 [cit. 2015-0401]. Dostupné z:http://frankbold.org/sites/default/files/publikace/nedostatky_implementac e_cl9_aarhuske_umluvy.pdf 5. Proces EIA - online učebnice [online]. Redakční systém framepublic, 2010 [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://ucebnice-eia.zf.mendelu.cz/prubehprocesu-eia%3E 6. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon EIA, a další související zákony. Ministerstvo životního prostředí, 2014 [online]. PČR, PS. Sněmovní tisk 299, 69 s. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0 7. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů. Srpen 2012. [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/assets/cz/2012/11/NAP.pdf 8. Orel mořský. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Orel_mo%C5%99sk%C3%BD 9. Novela z. o posuzování vlivů na životní prostředí – EU.[online]. Poslanecká sněmovna. PČR, PS. Sněmovní tisk 299. [cit. 2015.03.09]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=299
Právní předpisy Mezinárodní smlouvy a předpisy 1. Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí 2. Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států
76
Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a 3. Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí 4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí 5. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí 6. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů
Právní předpisy ČR 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 2. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí 5. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
77
9. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů 10. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 11. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů 12. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 13. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů 14. Zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů 15. Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů 16. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů 17. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů 18. Vyhláška č. 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí 19. Vyhláška č. 353/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky osvědčení o odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví, postup při jejich ověřování a postup při udělování a odnímání osvědčení 20. Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 21. Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
Soudní rozhodnutí (judikatura) 1. Nález Ústavního soudu ze dne 30.5.2014, sp. zn. I. ÚS 59/14 2. Usnesení Ústavního soudu ze dne 158/99 ze dne 25.5.1999, sp. zn. IV. ÚS 158/1999 3. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.10.2010, č.j. 6 Ao 5/2010 – 43
78
4. Rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 23.10.2008, sp. zn. 3 As 36/2008 5. Rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 12.5.2005, č.j. 2 Afs 98/2004 – 65 6. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.1.2007, sp. zn. 3 Ao 2/2007 7. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.2009, sp. zn. 6 Ao 3/2007 8. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.9.2008, sp. zn. 9 Ao 1/2008 9. Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. dubna 2009. The Queen, na žádost Christopher Mellor proti Secretary of State for Communities and Local Government. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) - Spojené království. Věc C-75/08. In: Sbírka rozhodnutí. 2009 10. Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 19. dubna 2012. ProBraine ASBL a další proti Commune de Braine-le-Château. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Conseil d'État – Belgie. 11. Věc C-121/11. In: Sbírka rozhodnutí. 2012
Ostatní prameny 1. Mgr. Pavel Půček, Novelizace zákona o posuzování vlivů na životní prostředí – vybrané otázky, Odborný diskusní seminář doktorandů oboru Správní právo a právo životního prostředí, PrF MU, dne 22.1.2015. 2. Mgr. Tomáš Svoboda, Zapojení veřejnosti v procesu EIA a navazujících řízení ve světle návrhů novelizace zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, Odborný diskusní seminář doktorandů oboru Správní právo a právo životního prostředí PrF MU, dne 22.1.2015.
79