Masarykova univerzita Právnická fakulta Studijní obor: Právo Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
OCHRANA ZVÍŘAT V ZOOLOGICKÝCH ZAHRADÁCH Diplomová práce
Akademický rok 2008/2009 Vedoucí diplomové práce: JUDr. Jana Dudová, Ph.D.
Autor: Monika Hrušková
"Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ochrana zvířat v zoologických zahradách zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny."
Jméno a příjmení autora:
Monika HRUŠKOVÁ
Název diplomové práce:
Ochrana zvířat v zoologických zahradách
Název v angličtině:
Animal protection in zoological gardens
Katedra:
Právo životního prostředí a pozemkové právo
Vedoucí diplomové práce:
JUDr. Jana Dudová, Ph.D.,
Rok obhajoby:
2009
Anotace v češtině: Obsahem diplomové práce „Ochrana zvířat v zoologických zahradách“ je rozbor problematiky zoologických zahrad u nás z pohledu laika i legislativy. První část práce se zaměřuje na historický exkurz v rámci dané problematiky a samotnou existenci zoologických zahrad. Druhá část je zaměřena na právní rozbor ochrany zvířat v zoologických zahradách. V závěru práce jsou shrnuty poznatky.
Anotace v angličtině: Diploma work "Animal protection in zoological gardens" content analyse of problems of zoological gardens in Czech Republic from view of laymans and of the law. First part of work is focused on historical excursus in framework of given problems and alone existence of zoological gardens. The second part is focused on legal analyse of animal protection in zoological gardens. The end of work summarizes findings.
Klíčová slova v češtině: zoo, chráněný druh, biodiverzita, ochrana in site, ochrana ex site, reintrodukce
Klíčová slova v angličtině: zoo, protected species, biodiversity, protection in site, protection ex site, reintroduction
2
Poděkování:
Na tomto místě chci poděkovat vedoucí mé diplomové práce JUDr. Janě Dudové, Ph.D. za konzultace, užitečné rady a podnětné návrhy, obětavost a ochotu, čímž výrazně přispěla ke zpracování této práce.
3
OBSAH Seznam použitých zkratek……………..……………………….…………….…..…….….. 6 ÚVOD……………………………………………………………………………..…..….…. 7 1.
Historický exkurz………………………..…………………………….……..…..…. 8
1.1
Společenské důvody vzniku ZOO…………….……….……………………………… 8
1.2
Stručná historie zoologických zahrad na území České republiky…………………… 9
1.2.1 Rozvoj českých zoologických zahrad po roce 1989…………………………………. 10 2.
Přehled platných právních předpisů týkajících se chovu živočichů v zoologických zahradách………………………………………………………….. 13
2.1
Mezinárodní prameny……………………………………………………………….. 13
2.2
Vnitrostátní prameny………………………………………………………………… 13
3.
Strategie ochrany a mezinárodní organizace……………………………………... 15
3.1
Strategie…………..……………………………………………….………………….15
3.2
Mezinárodní organizace………………………………………………………………17
3.2.1 EARAZA………………………………………………………………………………17 3.2.2 EAZA………………………………………………………………………………….17 3.2.3 WAZA…………………………………………………………………………………19 3.2.4 IZE…………………………………………………………………………………… 20 3.2.5 IUCN……………………………………………………………………………….... 20 4.
Terminologické pojmy……………………………………...………………..….…. 24
5.
Založení a vlastní provoz ZOO……………………………………………………. 26
6.
Dovoz a přeprava zvířete…………………………………………………………... 27
7.
Podmínky pro chov zvířat v ZOO………...………………………………………. 29
8.
Reintrodukce zvířat………………………………………………………...……… 31
8.1
Definice……………………………………………………………………………… 31
8.2
Cesta k úspěšné reintrodukci……………………………………………………..…..32
9.
Vědecká a publikační činnost v souvislosti s pracovníky ZOO…………………. 36
9.1
Veterinární vědy…………………………………………………………………………… …36
9.2
Biologické vědy………………………………………………………………………………..36
10.
ZOO a české odborné instituce……………………………………………………..38
11.
Činnost MŽP jako ústředního správního orgánu pro oblast provozování zoologických zahrad podle zákona o zoologických zahradách…………………. 39
4
12.
Význam ZOO a ochrany zvířat a ekologická výchova návštěvníků…………..… 41
ZÁVĚR………………………………………………………………………………...……. 44 SEZNAM TABULEK………………………………………………………………..…….. 45 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………………….……. 45 SEZNAM PŘÍLOH……………………………………………………………………….... 56 PŘÍLOHY…………………………………………………………………………………... 47
5
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK CBD
Convention of Biological Diversity (Úmluva o biologické rozmanitosti)
CBSG
Conservation Breeding Specialist Group (Skupina Specialistů pro Záchranné Chovy)
CITES
Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (Úmluva o mezinárodním obchodě ohroženými druhy volně žijících druhů živočichů a planě rostoucích rostlin)
ČIŽP
Česká inspekce životního prostředí
EARAZA
Euro-asian Regional Association of Zoos and Aquariums (Euroasijské regionální asociace zoologických zahrad a akvárií)
EAZA
European association of Zoos and Aquaria (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií)
EEP
Europäisches Erhaltungs Program (anglicky European Endangered Species Programme) (Evropský program ohrožených druhů / Evropský záchovný program)
GEF
Global Environment Facility (Globální fond životního prostředí)
IUCN
International Union for Conservation of Nature (Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů)
IUDZG
International Union of Directors of Zoological Gardens (Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad)
IZE
International Association of Zoo Educators (Mezinárodní asociace vzdělávacích pracovníků zoologických zahrad)
EU
Evropská unie
SVS
Státní veterinární správa
UCSZ
Unie českých a slovenských zoologických zahrad
WAZA
World Association of Zoos and Aquariums (Světová asociace zoologických zahrad a akvárií)
WZO
World Zoo Organization (Světová organizace zoologických zahrad)
ZOO
Zoologická zahrada
6
ÚVOD „Každý den zmizí z planety Země jeden živočišný či rostlinný druh.“
Věta, která mě vedla k zamyšlení a zpracování tématu diplomové práce „Ochrana zvířat v zoologických zahradách“ s cílem zjistit, zda tento kontroverzní „obor“ přispívá k ochraně zvířat a jak. Je třeba podat přehled o existující situaci a představit platnou právní úpravu ochrany zvířat a nakládání s nimi v rámci zoologických zahrad i v procesu návratu do přírody z pohledu komunitárního práva a práva České republiky. Tato práce si nestanovila za cíl komparaci se situací ve světě, ale v jednotlivých bodech dát obraz o stavu v České republice. V oblasti právní úpravy ochrany zvířat si diplomová práce klade za cíl podat úplný výčet právních předpisů, které se dané problematiky týkají a popis požadavků, které z těchto předpisů vyplývají. První část diplomové práce vychází takřka výhradně z historických dat ohledně vzniku zoologických zahrad u nás i ve světě. Tato část je rozdělena do dvou kapitol. V první z nich jsou podány společenské důvody vzniku ZOO vůbec. Druhá část se ve stručnosti zabývá historii ZOO v České republice. V samostatné podkapitole je zdůrazněn rozvoj českých a moravských ZOO po roce 1989. Druhá část diplomové práce se zabývá aktuálně platnou legislativou. Třetí část a části následující se zabývají samotným provozem ZOO a činnostmi, které se s tímto provozem běžně spojují. Návrat živočichů do přírody je dle mého názoru jedním ze styčných prvků ochrany přírody a ZOO touto činností k ochraně výrazně přispívá, proto se tomuto tématu věnuji v části osmé. Další části se věnují součinnosti s Ministerstvem životního prostředí a významem ZOO pro společnost. V samotném závěru práce jsou shrnuty poznatky.
7
1. Historický exkurz 1.1
Společenské důvody vzniku ZOO „Rozvoj lidské společnosti v posledním období je spojen s nepříznivými jevy, jako je
nadměrné využívání přírodních zdrojů, odlesňování, degradace přírodních stanovišť a snižování jejich přirozené stability, jež má za následek zvýšené nebezpečí eroze, vzniku záplav, požárů, a další události i katastrofálního charakteru, které jsou často dávány do souvislosti se změnou klimatu. Dochází k nadměrnému šíření invazních nepůvodních druhů, jejichž zvýšená konkurenční schopnost vede často k potlačení druhů původních, biologická bezpečnost je snížena a k tomu přispívá i šíření nebezpečných chorob a oslabení imunitního systému. Soustřeďování stále většího počtu obyvatel naší planety ve městech vede k větším koncentracím znečištění, ale též ke ztrátě přímého spojení s přírodou, s živými zvířaty a rostlinami. Za dané situace vzrůstá význam zařízení, která přispívají k ochraně či přímo záchraně živých organismů a která i pocitově navozují atmosféru přímého sepětí s živou přírodou. Mezi ně patří na předním místě zoologické zahrady, které se z výše uvedených důvodů stávají atraktivní především pro dětské návštěvníky, k čemuž přispívá i moderní pojetí jejich uspořádání, imitující v maximálně možné míře přírodní podmínky života chovaných zvířat.“1 České ZOO jsou již dnes zapojeny nebo se i nadále zapojují do mnoha regionálních a mezinárodních organizací, které organizují a zaštiťují různé záchranné a záchovné programy a přispívají k vytváření kladného vztahu k přírodě a její ochraně. Ministerstvo životního prostředí bude i nadále podporovat ochranu biologické rozmanitosti jak ex situ (v zajetí), zejména v prostředí zoologických zahrad, tak in situ (v přirozeném biotopu) a přispívat tak i k rozšiřování biologické vzdělanosti nejen mladých návštěvníků, ale celé návštěvnické veřejnosti vůbec.2 Chov divokých zvířat je historicky doložen již z období starověku. Zvířecích parků byly v Evropě 18. století desítky, ale za první skutečnou zoologickou zahradu dnešního typu je považována odborníky nejčastěji ZOO ve vídeňském Schönbrunnu otevřená v roce 1752, kterou založil František I. se svou manželkou Marií Terezií.. Ta funguje dodnes. V té době se 1
2
citace RNDr. Libor Ambrozek, ministr životního prostředí (2002 - 2006) Jiroušek V.T. et al.: Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti (Zoological Gardens of the Czech Republic and their Contribution to Biodiversity Conservation), publikace Ministerstva životního prostředí, 2005, ISBN 80-7212-362-9, str. 4
8
tato zařízení nazývala různě – aklimatizační zahrady, deer – park (Anglie), menagerie… Až se založením zahrady v Dublinu v roce 1830 bylo užito poprvé zkratky ZOO. Roku 1793 vzniká ZOO v Paříži, 1827 v Londýně, 1843 v Antverpách, 1844 v Berlíně, 1857 v Melbourne, 1863 v Bombaji, 1863 v New Yorku, 1882 v Tokiu…3
1.2
Stručná historie zoologických zahrad na území České republiky Úplné počátky chovu zvířat u nás se datují na přelom devatenáctého a dvacátého
století, kdy byla chována zvěř v oborách. Následoval vznik ZOO, z toho většina až po druhé světové válce, kdy byly všechny řízeny státem, konkrétně resortem Ministerstva kultury, které vydávalo statut zoologické zahrady podle v té době platného zákona č. 52/1959. V první etapě schvalování jej získalo deset ZOO: Brno, Děčín, Dvůr Králové nad Labem, Lešná, Liberec, Olomouc, Ostrava, Praha, Plzeň a Ústí nad Labem, přičemž samotné založení před 2. světovou válkou již absolvovaly ZOO: Liberec (1919), Plzeň (1926), Praha (1931) a Ohrada (Hluboká nad Vltavou, 1939). Aktuální seznam českých ZOO viz Příloha 1. Malé ZOO byly často evidovány jako zookoutky a statut ZOO podle zákona získaly až později. Tyto zoologické zahrady měly různou úroveň, která byla odvislá době svého vzniku a izolaci od okolního světa díky tehdejším politickým poměrům. Chyběla možnost cestovat, vyměňovat si teoretické i praktické zkušenosti (s chovem, rozmnožováním, vytvářením expozic apod.) a nevznikala odborná literatura, chyběly prostory i potřebné materiály pro výstavbu. ZOO byly projektovány architekty, kteří často nerespektovali specifické požadavky chovaných zvířat. Tato doba přinesla i nedostatek v dovozu léčiv, narkotizačních zbraní, krmiv apod. I přes problémy své doby byla chovná zařízení rekonstruována a ZOO brzy dosahovaly kvalitních chovatelských výsledků. Vznikl i ve světě málo vídaný učební obor čtyřletý studijní obor s maturitou – chovatel cizokrajných zvířat, který se v pozměněné podobě vyučuje na středních odborných učelištích dodnes. 4 Válečné roky 1939–1945 výrazně omezily rozvoj českých zoologických zahrad. Pražská ZOO provozovala „cirkusová představení“, ve kterých vystupovali sami zaměstnanci ZOO s cvičenými zvířaty nebo i jako artisté, aby získali finanční prostředky a krmivo. Z
3 4
Viz. http://www.ochranazvirat.cz/275/107/cz/file/ Jiroušek V.T. et al.: Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti (Zoological Gardens of the Czech Republic and their Contribution to Biodiversity Conservation), publikace Ministerstva životního prostředí, 2005, ISBN 80-7212-362-9, str. 7 - 10
9
německých zoologických zahrad byla v té době evakuována zvířata, nejčastěji do pražské ZOO, která pocházela především ze ZOO v Berlíně a v Drážďanech, postižených silným bombardováním v únoru 1944.5 Většina ZOO nebyla založena jako prvek ochrany přírody, ale jako vzdělávací instituty pro zvýšení biologické gramotnosti místních obyvatel. Předmětem chovu byla dostupná cizokrajná zvířata a euroasijská fauna. Získání nových zvířat v období po válce nebylo snadné a díky nedostatku devizových prostředků byla jednou z mála možných forem získání nových druhů výměna, především se západními obchodníky, kteří museli mít zájem o naše odchovy a zároveň možnost získat zvířata, která naše zoologické zahrady potřebovaly. Nad operacemi dovozu i vývozu bděly dohledem dva orgány, bez nichž by se výměnný obchod neuskutečnil - Koospol (akciová společnost pro zahraniční obchod, dnes již zaniklá konkursem a vymazána z rejstříku) a obchodní oddělení Zoo Praha.6
1.2.1 Rozvoj českých zoologických zahrad po roce 1989 Rok 1989 a následující s sebou přinesly finanční krizi pro některé ZOO, které zčásti vyřešilo Ministerstvo životního prostředí přidělením dotací. „V roce 1990 byla v Bratislavě založena Unie českých a slovenských zoologických zahrad – UCSZ. Zakládajícími členy se stalo 13 českých a 2 slovenské zoo. Prvním prezidentem byl zvolen ředitel Zoo Praha RNDr. Bohumil Král, CSc. Později získaly členství další dvě české a jedna slovenská zoo. V současné době má UCSZ 19 členů.“7 Členové musí dodržovat Etický kodex člena Unie a Stanovy, navzájem spolupracovat a poskytovat údaje do Výroční zprávy a Ročenky UCSZ se soupisem všech chovaných zvířat. Dále v rámci Unie pracují odborné komise složené ze specialistů na chov určité skupiny živočichů nebo na určitou oblast činnosti zoologických zahrad. Unie získávala stále větší prestiž i na mezinárodním poli a od roku 2004 je členem Světového svazu ochrany přírody - IUCN.8 Protože chovy českých ZOO byly na poměrně vysoké úrovni, projevila zájem o spolupráci Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií – EAZA. V první vlně se staly členy ZOO Brno, Praha, Liberec, Olomouc, Dvůr Králové nad Labem, Jihlava a Ústí nad 5
Viz. http://www.zoopraha.cz/cs/o-zoo/historie/valecna-leta-v-zoo Jiroušek V.T. et al.: Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti (Zoological Gardens of the Czech Republic and their Contribution to Biodiversity Conservation), publikace Ministerstva životního prostředí, 2005, ISBN 80-7212-362-9, str. 7 7 tamtéž, str. 11 8 Viz. http://www.zoobojnice.sk/profesional/ucast_eep.htm 6
10
Labem. V následujících dvou vlnách byly přijaty další ZOO, členem se také stala UCSZ. V současné době je členem EAZA 13 českých ZOO a dvě slovenské. V posledních zhruba deseti letech jsou zaznamenány výrazné změny, které prodělaly České zoologické zahrady. Zásadní jsou změny v podmínkách, kapacitách stavebních firem, které původně nabízely jen opravy a přestavby, kdežto v devadesátých letech 20. století, tzv. etapy modernizace, nabízejí již stavby nových moderních pavilonů, které odpovídají vysokým standardům chovu i prezentace živočichů. Nové technologie umožnily přetvářet expozice v místa podobná přirozeným lokalitám. Díky tomu se stalo reálným pozorovat i cizokrajná a běžnému návštěvníkovi třeba i nedostupná zvířata, moci vidět jejich krásu a život v libovolném měřítku. Kvalita a zpracování se však stále odvíjí od objemu finančních prostředků. Nejpopulárnější ZOO v Čechách - ZOO Praha - prošla asi největšími změnami, jak rozsahem, tak zásadní přestavbou, kterou podmínilo i několik ničivých povodní, poslední v roce 2002. Pražská ZOO se dnes díky neštěstí i vynikajícímu vedení Petra Fejka a celého kolektivu zařadila mezi špičku světových ZOO i po stránce expoziční. Kromě mnoha dalších staveb zde například vyrostla nejnáročnější stavba v historii našich ZOO – tropický pavilon „Indonéská džungle“(cílem pavilonu je vytvořit dokonalou iluzi tropického prostředí deštného lesa v jihovýchodní Asii). Ale ani ostatní ZOO nezůstaly pozadu, v královédvorské, zlínské, ústecké a ostravské ZOO vyrostly moderní, dobře vybavené slonince. Velký rozvoj zaznamenala také plzeňská ZOO, kde staré pavilony a výběhy prošly poměrně důkladnou rekonstrukcí. Děčínská ZOO jako první využila prostředky z evropských fondů a vybudovala naučnou stezku, kde představuje faunu regionu. Liberecká zoo díky vysokým investicím prodělala v posledním období velké přestavby a modernizaci. „V posledních letech bylo v českých zoologických zahradách otevřeno několik nových expozic a byly postaveny desítky nových pavilonů, které snesou i ta nejpřísnější mezinárodní hodnocení, která jsou na ně kladena. U nových expozic je zvýšen důraz na zvýšení pohody zvířat. Ústřední komise pro ochranu zvířat pod vedením RNDr. Holečkové vypracovala ve spolupráci se zoologickými zahradami normy, které doporučují minimální rozměry expozic. Vstupem do Evropských struktur došlo rychle k převratným změnám i ve skladbě chovaných druhů zvířat. Evropské zoologické zahrady k nám postupně uložily řadu vzácných druhů, které u nás nebyly dosud chovány. Získání nových druhů přestalo být vzácností. Důležité bylo prokázání schopnosti zoo o zvíře kvalitně pečovat a postavit odpovídající chovné zařízení. Změnila se strategie, prioritu zaujal chov ohrožených druhů. Bylo zastaveno
11
rozmnožování zvířat s nejasným původem a jejich místo zaujala zvířata zapsaná v mezinárodních plemenných knihách. České zoo se postupně zapojily do chovných programů ohrožených druhů – EEP. Čeští odborní pracovníci se také zapojili do práce v komisích EEP a někteří dokonce zaujali významné funkce v nich.“9 V závěru dvacátého století došlo k výraznému posunu v prezentaci zvířat. Odborní pracovníci zoologických zahrad získali na zahraničních pracovních cestách mnoho zkušeností, které postupně úročili. Před vstupem do Evropské unie bylo třeba vyřešit podmínky provozování zoo. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s UCSZ vypracovalo velmi významný dokument – návrh zákona o provozování zoologických zahrad, který byl později přijat jako zákon č. 162/2003 Sb. Dne 20. října 2003 byla příkazem ministra životního prostředí č.j. M/200297/03 podle tohoto zákona jmenována Komise pro zoologické zahrady. Počty návštěvníků českých ZOO nadále stoupají a dosahují téměř čtyř milionů (pro srovnání: je to více než dvojnásobek počtu diváků české hokejové a fotbalové ligy, přičemž rozpočet některých fotbalových klubů je několikanásobně větší než rozpočet všech našich zoo). Jen v ZOO Praha se v posledních letech návštěvnost pohybuje stabilně nad 1 milionem návštěvníků ročně. Více než 125 milionů lidí navštíví každoročně zoologické zahrady a akvária v Evropě a celosvětově navštíví 857 uznávaných zoologických zahrad ročně 600 milionů návštěvníků, což je desetina světové populace. 10
9
10
Jiroušek V.T. et al.: Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti (Zoological Gardens of the Czech Republic and their Contribution to Biodiversity Conservation), publikace Ministerstva životního prostředí, 2005, ISBN 80-7212-362-9, str. 12
tamtéž, str. 13
12
2. Přehled platných právních předpisů týkajících se chovu živočichů v zoologických zahradách 2.1 Mezinárodní prameny CITES - Úmluva o mezinárodním obchodě ohroženými druhy volně žijících druhů živočichů a planě rostoucích rostlin CBD - Úmluva o biologické rozmanitosti
2.2 Vnitrostátní prameny z.č. 162/2003 Sb., o provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách) z.č. 141/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně někt. zákonů (z. o zoologických zahradách) Nař. vlády č. 17/2004 Sb., o pravidlech pro poskytování dotací provozovatelům zoologických zahrad z.č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (novela z.č. 218/2004 Sb.) Vyhl. č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny z.č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) Vyhl. č. 227/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) Nař. Rady (ES) č. 338/97, ze dne 9. prosince 1996, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi Nař. Komise (ES) č. 1332/2005, ze dne 9. srpna 2005, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s
13
nimi (kompletní změna příloh A, B, C, D) Nař. Komise (ES) č. 1808/2001, ze dne 30. srpna 2001, o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi Nař. Komise (ES) č. 252/2005, ze dne 14. února 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 349/2003 o pozastavení dovozu exemplářů určitých druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin do Společenství z.č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v platném znění Vyhl. č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty, ve znění vyhl. č. 164/2005 Sb. z.č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání z.č. 312/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů z.č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat, jejich ochraně a přemísťování, v platném znění Vyhl. č. 286/1999 Sb., kterou se provádějí ustanovení veterinárního zákona, v platném znění Vyhl. č. 75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat z.č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v platném znění z.č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), v platném znění z.č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění z.č. 500/2004 Sb., správní řád (účinný od 1. 1. 2006) Nař. Rady ES č. 1/2005, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97
14
3. Strategie ochrany a mezinárodní organizace 3.1 Strategie Diverzita byla častým tématem vědeckých prací publikovaných zejména během sedmdesátých a osmdesátých let. Představovala jedno z centrálních témat ekologie (a dosud představuje, byť se pozornost ekologů dnes už soustředí jinam a otázky biologické diverzity jsou vztahovány k novým teoriím a oborům). „Jako jedno z mála ekologických paradigmat vstoupila biologická diverzita i do vrcholné politiky a pojem biodiverzita se stal oblíbenou frází zejména ve slovních spojení s „globální, zachování, ochrana“ apod. (Groombridge 1992), tedy v oblasti tvorby zelené politiky. Právě v oblasti ochrany přírody je diverzita nesmírně populární pro názornost, se kterou vypovídá o kvalitě a stavu prostředí. Zjednodušení náplně diverzity pouze na počet druhů způsobilo inflaci tohoto pojmu mimo rámec ekologie. Nekritické zdůrazňování požadavku na maximální druhovou diverzitu vedlo ke zřejmému paradoxu přeceňování jejího významu (např. Odum 1977) a bylo vysvětleno až s rozvojem konzervační biologie (např. Usher 1986), ekologie invazí (např. Duffey et Usher 1988, Drake 1989), studiem degradace a změn prostředí (přehled prací viz Bazzaz 1996), mezidruhových interakcí (viz Grace et Tilman 1990), ekofyziologických adaptací (Larcher 1988, Crawford 1989) a širším evolučněgeografickým přístupem (přehled viz Hawksworth 1995, Rosenzweig 1995, Gaston 1996 ad.).“11 Přestože pro zachování biologické rozmanitosti je nejvýznamnější ochrana přírodního prostředí a jeho složek v místě původního výskytu (ochrana in situ), narůstá neustále význam ochrany mimo tato přirozená místa výskytu – ex situ, a to vzhledem k měnícím se podmínkám, ztrátě přírodních stanovišť a následnému ohrožení druhů na původních stanovištích. Tato ochrana je zakotvena i v jednom z nejvýznamnějších mezinárodních dokumentů – Úmluvě o biologické rozmanitosti, přijaté na první Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v r. 1992 v Rio de Janeiru. V jejím článku 9 jsou smluvní strany vyzývány, aby přijaly opatření k ochraně ex situ a zřídily zařízení tohoto typu, umožňující ochranu a výzkum rostlin, zvířat i mikroorganismů, jakož i záchranu a rehabilitaci ohrožených druhů a 11
Kučera T.: Vliv reliéfu na diversitu vegetace. –128 p., ms. [Disert. pr., depon. in knih. katedry botaniky Přírod. fak. Univ.Karlovy v Praze.], 1997
15
jejich následnou reintrodukci na jejich přirozená stanoviště. Zároveň jsou smluvní strany vyzývány k šetrnému postupu neohrožujícímu přirozené ekosystémy a k mezinárodní spolupráci v daném směru. V tomto duchu byla koncipována i první celosvětová strategie Světového svazu ochrany přírody (IUCN World Conservation Strategy „Caring for the Earth“) a z ní vycházela první celosvětová ochranářská strategie zoologických zahrad (World ZOO Conservation Strategy). V r. 2005 pak Světová asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) vydala druhou, aktualizovanou strategii pod názvem Building a Future for Wildlife – The World Zoo and Aquarium Conservation Strategy. Tato Strategie vyzývá k integrované ochraně, pojednává o ochraně populací ve volné přírodě a úloze zoologických zahrad, především ve spojení s terénním výzkumem, přesunem zvířat, reintrodukcí a šlechtěním. Zvláštní kapitoly pak jsou věnovány vědě a výzkumu a možnostem zapojení zoologických zahrad, managementu menších populací zvířat a otázkám šlechtění, výchově a vzdělávání, vzájemné komunikaci zahrad a styku s veřejností, vzájemné spolupráci zahrad, vytváření strategií a příslušné legislativy, šetrnému hospodaření zahrad ve vztahu k životnímu prostředí a spotřebě, etice a vytváření příznivého prostředí pro chovaná zvířata. V závěru každé kapitoly jsou shrnuty principy a doporučení pro každodenní praxi zoologických zahrad. Zoologické zahrady mohou spolu s botanickými zahradami hrát důležitou úlohu při ochraně ex situ, a díky své popularitě a vysoké návštěvnosti i při ekologické výchově. Jejich úloha v ochraně druhů je umocněna navíc tím, že jsou většinou zapojeny do celosvětové sítě obdobných zařízení a mohou se tak podílet na specializaci a spolupracovat na záchraně druhů z různých míst zeměkoule. Tato spolupráce rovněž umožňuje racionálnější využití omezených finančních prostředků i nových technologií pro výzkum, výchovu i vzájemnou komunikaci. Na druhé straně vyžaduje stále se zlepšující organizační strukturu, vzdělávání a školení personálu. Jeden z významných celosvětových fondů, jehož hlavním cílem je ochrana životního prostředí a jeho složek, představuje Globální fond životního prostředí (GEF). Podporuje i řadu projektů zaměřených na ochranu biologické rozmanitosti. Česká republika získala na počátku devadesátých let jeden z těchto větších grantů na rozvoj projektu zaměřeného na ochranu vybraných ekosystémů a obnovu přírodní rozmanitosti v příhraničních chráněných územích (Krkonoše, Šumava, Pálava). Projekt byl realizován ve spolupráci se Světovou bankou v období 1994 – 1998. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) inicioval využití zbylých finančních prostředků a ČR se zapojila v r. 2004 do menšího projektu (UNEP/GEF) v délce 18 měsíců, zaměřeného na přístup ke genetickým zdrojům a rozdělování přínosů z nich a udržitelné využívání biodiversity, významné pro zemědělství, lesnictví a výzkum. 16
Do projektu bylo zahrnuto i hodnocení sbírek uchovávaných v botanických a zoologických zahradách. 12
3.2 Mezinárodní organizace Dále uvádím nejvýznamnější mezinárodní organizace, které se zabývají činností zoologických zahrad a jejich pracovníků.
3.2.1 Euroasijská regionální asociace zoologických zahrad a akvárií Eurasian Regional Association of Zoos and Aquaria (EARAZA) Organizace, která byla založena po rozpadu Sovětského svazu. Původně měla sloužit k zachování spolupráce zoologických zahrad bývalých svazových republik. Moskevská ZOO je v roli primární autority a organizaci poskytla sídlo. V současnosti má EARAZA 41 členských ZOO, ale ne všechny zahrady bývalého Svazu jsou členy (např. z pobaltských republik je členem pouze estonský Tallin). V posledních letech byly do této organizace přijaty i některé české zahrady. Organizace má vlastní odborné programy. Někteří členové se podílí na reintrodukčním programu sibiřských jeřábů, tetřevů a podobně. Za významný je možno považovat chovný program orlů východních, do něhož se zapojilo také několik českých zoo.13
3.2.2 Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií European Association of Zoos and Aquaria (EAZA) EAZA je největší regionální asociací zoologických zahrad na světě. Evropské zoologické zahrady spolupracovaly při výměnách zvířat a zkušeností déle než sto let. E(C)AZA byla založena 18 institucemi z 8 zemí v roce 1988, nyní má 289 institucionálních členů v 34 zemích, z toho 248 řádných, 10 dočasných členů, 28 národních asociací, 3 dočasné členy národních asociací a dva čestné členy. Pro záchovné programy byl v roce 1991 vyvinut počítačový program. K přelomu došlo po pádu železné opony, první konference EEP ve východní evropské zemi se konala
12
Jiroušek V.T. et al.: Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti (Zoological Gardens of the Czech Republic and their Contribution to Biodiverzity Conservation), str. 5 - 6 13 tamtéž, str. 24
17
v roce 1991 v Zoo Budapešť. EAZA se otevřela pro všechny evropské zoologické zahrady, cílem bylo pomoci dosáhnout nejvyššího možného profesionálního standardu. K poslání EAZA patří: podporovat spolupráci při dalším plánování expozic a souboru chovaných živočichů a při činnostech souvisejících s ochranou přírody, a to zvláště prostřednictvím chovných programů EEP, podporovat vzdělávání, zvláště výchovu k pochopení a ochraně životního prostředí, umožňovat diskuse a setkávání za účasti mezinárodních organizací (například IUCN) a organizovat kampaně na podporu kriticky ohrožených biotopů a druhů živočichů. EAZA je poradním orgánem Evropské unie, Evropského parlamentu a Rady Evropy. V roce 1993 byla ustavena komise pro technickou pomoc pro východo- a středoevropské zoologické zahrady. V roce 1989 vydala EAZA první informační bulletin. Dnes je EAZA NEWS vysoce profesionální časopis, poskytující důležité informace členům. První EEP Yearbook – výroční zpráva byla vydána po EEP konferenci v Budapešti v roce 1991. Výhody plynoucí z členství EAZA jsou zřejmé a téměř každá zoologická zahrada v Evropě usiluje o členství. Členy se mohou stát jen instituce, které splňují všechny podmínky. V důsledku stanovení nových přísnějších pravidel pro přijetí se v posledních letech příliv nových členů zpomalil. Členové EAZA hrají významnou roli v ochraně ohrožených druhů a zachovaní genetické rozmanitosti. Vědecké orgány EAZA: Skupiny poradců – Taxon Advisory Groups (TAGs) Každá TAG má zpravidla jednoho předsedu a několik místopředsedů. Členy jsou jmenováni přední odborníci na danou skupinu zvířat. TAG určuje směr chovu dané skupiny. Zpracovává genetické a demografické rozbory příslušného taxonu na základě odborných studií populační dynamiky a stavu populace v in situ a ex situ a navrhuje ustavení nového EEP. Obvykle jednou ročně svolává jednání komise. Zpráva je publikována v ročence EAZA. Do těchto skupin jsou také zapojeni odborníci z českých zoo. Evropské záchovné programy – European Endangered Species Programmes (EEPs) Komise EEP jsou základním pilířem chovatelské činnosti Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. Koordinátorem komise je jmenován odborník s největšími zkušenostmi chovu daného taxonu. Řídí chov daného taxonu v Evropě a spolupracuje s obdobnými komisemi ostatních regionů. Shromažďuje nejnovější poznatky o daném taxonu, sleduje jeho populaci v in situ i ex situ podmínkách. Koordinuje činnost v daném oboru v členských zoo. Vypracovává metodiku chovu, doporučuje sestavení optimálních chovných skupin.
18
Kontroluje podmínky chovu a schvaluje nové zájemce o chov daného taxonu. Doporučuje a schvaluje přesuny zvířat mezi jednotlivými chovateli. Zpracovává genetické a demografické rozbory příslušného taxonu. Automaticky je členem příslušného TAGu EAZA. Zpravidla také vede Evropskou plemennou knihu příslušného druhu. Obvykle dvakrát ročně svolává jednání komise. Zpráva každé komise EEP je publikovaná v ročence EAZA. V komisích EEP pracuje mnoho odborníků z českých zoo. Evropské plemenné knihy – European StudBooks (ESBs) Vedoucí příslušné plemenné knihy zpracovává údaje o stavech daného druhu, o úbytcích a přírůstcích, vypracovává genetické a demografické rozbory příslušného taxonu. Obvykle jednou za rok vydává plemennou knihu daného druhu, nebo ji alespoň aktualizuje. Sleduje genetickou diverzitu celé populace. Automaticky je členem příslušného TAGu EAZA. V současné době vedou naše zoo pět evropských plemenných knih, například: ZOO Ostrava vede ESB hrocha obojživelného, ZOO Praha vede ESB krysy obláčkové, ZOO Dvůr Králové vede ESB pro velké kudu…14
3.2.3 Světová asociace zoologických zahrad a akvárií World Association of Zoos and Aquariums (WAZA) V roce 1935 byla v Basileji založena Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad (IUDZG), během druhé světové války však zanikla. Obnovena byla v Rotterdamu v roce 1946. V roce 2000 byla IUDZG přejmenována na WAZA, měla se stát modernější institucí a pracovat společně na globální úrovni, budovat kooperativní přístupy k běžným potřebám, sdílet informace a znalosti a reprezentovat toto společenství v dalších mezinárodních orgánech, jako je Světový svaz ochrany přírody (IUCN), jehož členem se IUDZG stala již v roce 1950. Významnou aktivitou je vydávání mezinárodních plemenných knih pro vzácné a ohrožené druhy, jejichž počet dnes dosáhl 182. V letech 1990 bylo zřejmé, že je nutné zapojení regionálních a národních asociací, které vznikaly v různých částech světa. Bylo nutné promyslet novou strukturu a funkce. V roce 1991 - „WZO – Světová organizace zoo“ – změna názvu. O rok později byla implementována nová členská pravidla nahrazující individuální členství institucionálním. Členy se staly první čtyři asociace zoologických zahrad (CAZA, EAZA, SEAZA a VDZ). V roce 1993 byl vydán významný dokument „The World Zoo Conservation Strategy – The 14
tamtéž, str. 24 - 25
19
Role of the Zoos and Aquaria of the World in Global Conservation“. V roce 2000 došlo opět ke změně názvu na nový název WAZA a vzniklo nové logo. Cílem této mezinárodní Unie je prosazovat a koordinovat spolupráci mezi zoologickými zahradami a akvárii v ochraně životního prostředí a v chovu zvířat a péči o ně, prosazovat a koordinovat spolupráci mezi národními a oblastními asociacemi, podporovat výchovu k péči o životní prostředí, ochranu zvěře žijící ve volné přírodě a environmentální výzkum, zastupovat zoologické zahrady a akvária v mezinárodních organizacích a shromážděních, podporovat spolupráci s ostatními ochranářskými organizacemi, podporovat užíván nejvyšších standardů pohody zvířat. Světová asociace zoologických zahrad a akvárií je zastřešující organizací pro světové zoologické zahrady a akvária. Jednotlivé členy reprezentují ředitelé zoologických zahrad a akvárií a představitelé oblastních a státních asociací.15
3.2.4 Mezinárodní asociace vzdělávacích pracovníků zoologických zahrad International Association of Zoo Educators (IZE) Asociace byla založena v roce 1972 skupinou evropských pedagogů zoologických zahrad. Cílem bylo vytvořit fórum, na kterém by se mohli setkávat profesionální vzdělávací pracovníci zoo, předávat si zkušenosti a diskutovat o aktuálních tématech. Asociace je nevýdělečná. Usiluje o větší využití zoologických zahrad a akvárií pro vzdělávací účely. Podporuje a usnadňuje kontakty a spolupráci mezi členy. Iniciuje vzdělávací programy v zoologických zahradách. Organizuje vzdělávací konference a vydává odborné publikace. Zastupuje zájmy členů. Od roku 1996 došlo k užší spolupráci se Světovou asociací zoologických zahrad a akvárií, což posílilo spolupráci mezi pedagogy a řediteli.16
3.2.5 Světový svaz ochrany přírody World Conservation Union – IUCN Organizace byla založena v říjnu 1948 pod názvem Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUPN) po jednání mezinárodní konference ve Fontainebleu ve Francii. V r. 1956 byl název změněn na Mezinárodní unii pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) a v r. 15 16
tamtéž, str. 27 - 28 tamtéž, str. 28
20
1990 na Světový svaz ochrany přírody, při zachování zkratky předchozího názvu IUCN. Světový svaz ochrany přírody představuje největší a nejdůležitější světovou síť ochranářských organizací. Sdružuje 82 států, 111 vládních agentur, víc než 800 nevládních organizací (NGOs) a desítky tisíc vědců a expertů ze 181 zemí. IUCN je multikulturní, mnohojazyčná organizace s 1000 pracovníky v 62 státech a s ústředím ve švýcarském Glandu. Cílem IUCN je ovlivňovat, podporovat a napomáhat společnostem po celém světě, uchovat integritu a rozmanitost přírody a zajistit udržitelný rozvoj přírodních zdrojů. Organizace usiluje o zlepšení vědeckého pochopení přirozených ekosystémů a jejich přínosu pro snižování chudoby. Podporuje zlepšení vědeckého chápání přírodních zdrojů, realizuje terénní výzkumy a projekty. Snaží se využít těchto znalostí v praxi, promítnout je do rozhodování na lokální, státní i mezinárodní úrovni v dialogu mezi vládami, občanskou společností a soukromým sektorem. IUCN rovněž monitoruje stav světové flóry a fauny a vydává červenou knihu ohrožených druhů – IUCN Red Data Book. Pracovní skupiny a komise IUCN Skupina specialistů pro záchranné chovy - Conservation Breeding Specialists Group (CBSG) IUCN má více než 110 skupin specialistů. Jednou z nich je CBSG, financovaná z dobrovolných darů od více než 150 institucí a jedinců. Má více než 10leté zkušenosti s rozvíjením, testováním a využitím vědeckých nástrojů pro odhad rizika a rozhodování ohledně dopadu na in situ i ex situ ochranu. Metody a nástroje založené na malých populacích, konzervační biologii, lidské demografii a sociálním učení jsou použitelné pro hospodářská doporučení. CBSG poskytuje objektivní prostředí, odborné znalosti a usnadňuje výměnu informací pro různorodé investorské skupiny s cílem dosáhnout dohody při řešení důležitých problémů. Interaktivně se účastní všech procesů, které pozitivně ovlivňují hospodářská i politická rozhodování a sociální podporu pro ochranářské akce i místního charakteru. Poskytuje nástroje k plánování hospodářských rozhodnutí a programů na základě vědeckých poznatků. Komise pro přežití druhů - Species Survival Commission Komise je jednou ze 6 komisí IUCN. Tisíce zvířat a rostlin jsou dnes ohrožena vyhubením. Např. Červená kniha eviduje 15.589 druhů, které je nutné chránit, jinak dojde ve volné přírodě k jejich vyhynutí. Ekosystémy jako pralesy nebo mokřady jsou degradovány a ničeny i přesto, že mají pro lidstvo nesmírný
21
význam. IUCN se zabývá vědeckou činností, která spojuje vědce, politiky, společnosti i nevládní organizace za účelem lepšího porozumění přírody a využívání přírodních zdrojů.17 Červená kniha ohrožených druhů přináší seznamy ohrožených druhů zvířat a rostlin. Již po čtyři desetiletí mapuje stav ochrany (conservation status) jednotlivých druhů a poddruhů v celosvětovém měřítku za účelem zdůraznění těch skupin druhů, jež jsou ohroženy vyhubením. Červená kniha také přináší bližší informace a známé skutečnosti o příslušných taxonech (skupinách druhů).18
Tabulka 1: Stupně ohrožení, které stanovuje Červená kniha EW
extinct in the wild
vyhubený v přírodě
CR
criticaly endangered
kriticky ohrožený
EN
endangered
ohrožený
VU
vulnerable
zranitelný
LR/cd lower risk/ conservation dependent
blízko ohr./sledovaný ochr. organizacemi
LR/nt lower risk/near threatened
blízko ohrožení
DD
druh, o kterém je málo informací
data deficient
Pramen: http://www.zoo-ostrava.cz/_beta/index.php?akce=ochrana&ochrana_id=11
CRITICALLY ENDANGERED (CR) Pokles velikosti populace 1. o 90% za 10 let / 3 generace, příčiny poklesu jsou známy a zastavily se 2. o 80%, příčiny jsou neznámé nebo se nezastavily Velikost areálu, na základě pokles rozsahu výskytu (extend of occurrence) nebo obsazené plochy (area of occupancy): 1. Rozsah výskytu (extent of occurrence) < 100 km² a je fragmentován nebo omezen na jednu lokalitu nadále se zmenšuje, nebo se zmenšuje počet jedinců plocha nebo počet jedinců extrémně fluktuuje 2. Obsazená plocha < 10 km² Celková populace < 250 dospělých jedinců a nadále se zmenšuje nebo fluktuuje Celá populace < 50 dospělých jedinců Kvantitativní analýza ukazuje na 50%-ní pravděpodobnost vymření ve volné přírodě do 10 let / tří generací 17 18
tamtéž, str. 28 - 29 Viz. http://www.zoo-ostrava.cz/_beta/index.php?akce=ochrana&ochrana_id=11
22
ENDANGERED (EN) Pokles velikosti populace - 70% / 50% Rozsah výskytu - 5000 km2 Obsazená plocha - 500 km2 Celková populace < 2500 zmenšuje / fluktuuje / neexistují silné populace Celá populace < 250 dospělých jedinců Kvantitativní analýza ukazuje na 20%-ní pravděpodobnost vymření do 20 let / pěti generací
VULNERABLE (VU) Pokles velikosti populace - 50% / 30% Rozsah výskytu - 20 000 km2 Obsazená plocha - 2000 km2 Celková populace < 10 000 a zmenšuje / fluktuuje / neexistují velké či bezpečné subpopulace Celá populace < 1000 dospělých jedinců, nebo má malou „area of occupancy“ (20 km2), nebo je zranitelná katastrofami či lidskou činností Kvantitativní analýza ukazuje 10%-ní pravděpodobnost vymření do 100 let / 10 generací
NEAR THREATENED (NT) (LOWER RISK (LR)) taxon se blíží jedné z ohrožených kategorií DATA DEFFICIENT (DD) taxon by mohl být ohrožen, ale chybějí data k rozhodnutí (není možný ani expertní odhad), druh, o kterém je málo informací
LEAST CONCERN taxon byl hodnocen a není ani NT (= hojné druhy, které někdo nějakého důvodu hodnotil)
23
4. Terminologické pojmy ZOO (Zoologická zahrada) - výraz pochází z řečtiny: ζῷον, zoon, "zvíře"; a λόγος, logos, "znalosti, vědomosti" - vědecké a osvětové zařízení určené k chovu ohrožených druhů zvířat v zajetí, pokud možno v podmínkách co nejbližších přirozenému životu druhu v přírodě19
chráněný (ohrožený) druh - systematický druh a poddruh nebo geograficky oddělená populace rostlin nebo živočichů, vzácně se vyskytujících nebo ohrožených vyhubením, jimž je poskytována ochrana právními předpisy20
biodiverzita (biologická diverzita) - biologická druhová rozmanitost v ekosystémech, jež vytvářejí životní prostředí ochrana in site - ochrana druhů v jejich přirozeném prostředí21 ochrana ex site - ochrana druhů za využití uměle vytvořeného prostředí22
Česká inspekce životního prostředí - odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti životního prostředí a na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí, zřízen podle zákona ČNR č.282/1991 Sb.23
Státní veterinární správa ČR - orgán státní správy v rezortu zemědělství, zřízen podle zákona č.166/1999 Sb.24
19
Viz. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/464699-zoo Viz. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/51322-chraneny-druh 21 Viz. http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=750 20
22
Viz. http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=751 Viz. http://www.cizp.cz 24 Viz. http://www.svscr.cz 23
24
exploatační konkurence - stav, při kterém příčinou všech nepříznivých vlivů na organismus je snížení úrovně zdrojů jiným, konkurenčním organismem25 reintrodukce - znovuvysazení druhu na místo, kde se vyskytoval a již se tam nevyskytuje26 taxon - obecné označení systematických skupin rostlin a živočichů (třída, čeleď, rod, druh)27
25 26 27
http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=357 http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=170 http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=88
25
5. Založení a vlastní provoz ZOO Vstupem do Evropské unie dne 1. 5. 2004 se pro Českou republiku staly závazné také směrnice Rady ES, například směrnice Rady č. 99/22/ES ze dne 29. března 1999 o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách, (angl. Council Directive 1999/22/EC relating to the keeping of wild animals in zoos), která byla do české legislativy transponována zákonem č. 163/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách), angl. 162 Act of April 18, 2003, on Conditions for the Operation of Zoological Gardens and Amending Some Acts (Act on Zoological Gardens). Zákon o zoologických zahradách rozumí zoologickou zahradou, trvalé zařízení, které zajišťuje chov volně žijících zvířat, popř. i zvířat domácích, a nejméně 7 dnů v kalendářním roce umožňuje i jejich vystavování návštěvníkům. Zákon dále uvádí i negativní výčet zařízení, která se za zoologickou zahradu nepovažují, například cirkusy, záchranná centra apod. Existence ZOO je založena na základě licence k provozování zoologických zahrad vydávané Ministerstvem životního prostředí jako ústředním správním úřadem pro oblast provozování zoologických zahrad. Název zoologická zahrada nebo zoo může používat pouze provozovatel zoologické zahrady, který je držitelem platné licence. Provozovatel ZOO je fyzickou nebo právnickou osobou, která v průběhu licenčního řízení prokáže, že plní a je do budoucna schopna plnit všechny podmínky podle tohoto zákona, i dalších právních předpisů.28 Podle zákona o zoologických zahradách je hlavním posláním zoologických zahrad přispět k zachování biologické rozmanitosti volně žijících živočichů jejich chovem v lidské péči, se zvláštním zřetelem na záchranu ohrožených druhů, jakož i výchova veřejnosti k ochraně přírody. Proto se zoologické zahrady aktivně podílejí na chovu zvláště chráněných druhů živočichů ČR podle § 48 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, na chovu ohrožených druhů světové fauny, chráněných podle Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), a současně jsou zapojeny do řady národních a mezinárodních záchranných programů. které mají přispět k zachování biodiverzity jak ex-situ (v lidské péči), tak in-situ (na přirozených stanovištích). 28
dle z.č. 163/2003 Sb.
26
6. Dovoz a přeprava zvířete Dne 5.1.2007 vstoupilo v plnou platnost nové NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 (dále jen“nařízení“). Vztahuje se na přepravu živých obratlovců, mimo člověka, prováděnou v rámci Společenství, včetně zvláštních kontrol, které provádějí úředníci u zásilek, které vstupují na celní území Společenství nebo je opouštějí. Účelem tohoto nařízení je v souladu s národními předpisy zejména zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v platném znění a veterinárními předpisy Společenství zpřísnit podmínky ochrany zvířat při přepravě a omezit tak utrpení zvířat. Nikdo proto nesmí provádět ani nařídit přepravu zvířat způsobem, který jim může přivodit zranění nebo zbytečné utrpení. Předem musí být učiněna všechna nezbytná opatření, aby se minimalizovala délka trvání cesty a uspokojily potřeby zvířat během cesty. Zvířata mohou být přepravována pouze tehdy, jsou-li pro plánovanou cestu způsobilá, a všechna zvířata musí být přepravována za podmínek, které zaručují, že nedojde k jejich zranění nebo zbytečnému utrpení. Řízení jakéhokoliv vozidla je spojeno s velkou odpovědností, a zvláště řidiči přepravující zvířata, nebo osoby – průvodci, které takové zásilky doprovázejí, musí mít speciální znalosti a schopnosti, které musí prokázat v rámci školení, při jehož úspěšném zakončení obdrží Osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce podle čl. 17 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2005. Musí být seznámeni nejen se svým vozidlem a s předpisy silničního provozu, ale musí také vědět, jak chránit zvířat, která mají na starost. Každé vozidlo musí splňovat stanovené konstrukční požadavky, požadavky na vybavení a prostředky pro péči o zvířata. Vozidla pro dlouhotrvající cesty, které přesahují dobou trvání 8 hodin, musí mít speciální vybavení při jízdě s nimi a musí být dodrženy termíny přestávek. Tyto požadavky jsou uvedeny v nařízení. K stresu u zvířat dochází, jakmile zvířata musí extrémně a/nebo dlouhodobě přizpůsobovat svou fyziologii a chování, aby se vyrovnala se svým prostředím. Zvířata mohou prožívat tři typy stresu: fyzický (při únavě nebo zranění), fyziologický (při hladu, žízni nebo udržování tělesné teploty) a psychický (při reakci na okolí, neznámé osoby nebo prostředí). Faktory, které mohou stres vyvolat, se nazývají stresory, jako např. hluk, cizí
27
zvířata v ohradě nebo psi. I když mnohá zvířata jsou po krátkou dobu schopna tolerovat jediný stresor, vyšší počet stresorů po dlouhou dobu může vést k potížím a utrpení.
Schopnost zvířat vyrovnat se se stresem rovněž závisí na: genetickém pozadí živočišného druhu, zkušenostech zvířat v minulosti. Určitý stupeň stresu je při přepravě nevyhnutný, ale musíme se snažit omezit ho na minimum. Voda, krmení a odpočinek jsou nezbytné pro všechna živá zvířata, ale tyto potřeby se značně liší. Řidiči přepravující živá zvířata musí využívat základní znalosti, aby zajistili, že zvířata jsou správně krmena a napájena a že mají potřebný odpočinek. Všechna zvířata musí mít až do samotného nakládání přístup k čerstvé čisté vodě. Maximální povolená doba jízdy je stanovena zákonem a je závislá na druhu přepravovaného zvířete a na způsobu přepravy. Požadavky na velikost prostoru pro přepravu zvířat jsou přesně specifikovány v příloze č.3 k vyhlášce č. 47/2009 Sb.
28
7. Podmínky pro chov zvířat v ZOO Hodnotit životní podmínky zvířat chovaných v ZOO je velice obtížné, protože jsou mezi nimi značné rozdíly. S jistotou lze aplikovat pět svobod (od hladu a žízně, od strachu a utrpení, projevit své přirozené chování, od bolesti a nemoci a od nepohodlí). Je třeba aplikovat i šestou svobodu - být svobodný (podle prof. Webstera). Pochopitelně je z nich nejhůře měřitelná, ale měli bychom ji mít na paměti, než se rozhodneme nějaké zvíře chovat v zajetí. Je nutné si uvědomit, že adaptace zvířat na podmínky v zajetí se velmi liší i uvnitř druhu mezi jednotlivými zvířaty. Na druhou stranu jsou druhy zvířat, které se adaptují lépe (hmyz, plazi, ryby) než jiné (šelmy, primáti, velcí savci). Neměli bychom také zapomínat na skutečnost, že konkrétnímu zvířeti je zda jeho druh vyhyne, pro něj jsou podstatné jeho životní podmínky, a ty by se měly jeho potřebám přizpůsobit. Obecně lze říci, že by měly chovné prostory a výběhy co nejvíce připomínat život ve volné přírodě. Toto prostředí by mělo co nejvíce stimulovat jejich přirozené chování, ať už jde o uspořádání vnitřních a vnějších prostor, složení skupin, stravy nebo mikroklimatu. V každém ustájení musí mít zvíře možnost skrýt se před návštěvníky či jinými nepříznivými vnějšími vlivy. Krmení by mělo být řešeno nápaditým způsobem a v ideálním případě by mělo zvíře vynaložit námahu, aby jej získalo. To vede k předcházení nudě a z ní plynoucí stereotypie (takřka neměnný sled pohybů, které nemají žádný zřejmý důvod – Broom). Bohužel v řadě českých ZOO lze u zvířat pozorovat stereotypní chování. Velmi názorným příkladem může být kývavý pohyb hlavou u slonů, přecházení z jedné strany klece ke druhé u šelem, apod. Toto chování je výsledkem nevhodných chovných podmínek a pravděpodobně naznačuje, že zvíře nemůže projevit své přirozené schopnosti. Je však potřeba ocenit snahu vybraných českých zahrad zlepšovat životní podmínky pro zvířata. Přesto jsou stále v některých českých ZOO ubikace i výběhy pro zvířata nevhodně zařízeny (Hodonín, Ostrava…). Je nutné, aby ZOO investovaly do stávajících nevyhovujících výběhů a nepořizovaly si další druhy zvířat, pro které musí stavět nákladné stavby. Redukce počtu zahrad by mohla přispět k uvolnění potřebných finančních prostředků. Navíc by vedení zoologických zahrad měla přemýšlet o podpoře záchranných programů přímo v jednotlivých oblastech, kde zvířata ještě žijí ve volné přírodě a kde by mohly pomoci finančními prostředky i odbornými znalostmi. Import ohrožených druhů zvířat z přírody do umělého prostředí ZOO je jen jednou z variant jak přispět k jejich záchraně.
29
Z hlediska návštěvníka ZOO je důležité, aby pochopil a v tomto směru naléhal i na vedení té které zahrady, že pro něj není důležité vidět co nejvíce zvířat, ujít při prohlídce co nejvíce kilometrů a tak se v přeneseném slova smyslu ztratit ve změti nejrůznějších druhů zvířat. Měl by si uvědomit, že na jeho psychiku (a na psychiku především dětí) působí lépe, když vidí zvířata uvolněná, chovající se přirozeně a nenucená k činnostem, které jim nejsou vlastní. Jen tak návštěvníci mohou lépe poznat něco z přírody, sami relaxují a získají lepší pocit z toho, že i když vidí zvířata „uvězněná“ na určitém prostoru, vědí, že se jim daří relativně dobře.29 I zákon řeší podmínky chovu zvířat. Například v z.č. 166/1999 Sb. je stanoveno, že chovatel je povinen chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví, sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc, bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat, poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém chovu, podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen podle jeho pokynů, dodržovat povinnosti plynoucí z předpisů Evropských společenství, apod.
29
Viz. http://www.ochranazvirat.cz/275/107/cz/file/
30
8. Reintrodukce zvířat 8.1 Definice Nejvíce přijímanou definicí reintrodukce je definice IUCN (The International Union for the Conservation of Nature ), která reintrodukci charakterizuje jako pokus o vysazení druhu (popřípadě nižší taxonomické jednotky) do oblasti, která byla částí historického areálu daného druhu a kde byl daný druh vyhuben, popřípadě kde samovolně vyhynul. Reintrodukce bývá nazývána i repatriací. Pokud je na daném území původní populace přítomna, nejedná se o reintrodukci, ale o doplnění nebo posílení stávající populace. Podle dosavadních výsledků se pouze 11% znovu-vysazených populací ukázalo z dlouhodobého hlediska jako životaschopných. Obecně úspěšnost reintrodukce je vyšší tam, kde je : velké množství vysazených jedinců, nízká variace prostředí, přístup k refugiím (útočištím) a vysoká natalita s nízkou kompeticí (konkurence, pro druhy s vysokou genetickou variabilitou). 30 Tam, kde je to možné, se zoologické zahrady ve spolupráci s jinými institucemi i jednotlivci snaží vrátit zvířata do jejich původního prostředí. Děje se tak v případě, že druh byl ve své domovině již zcela vyhuben nebo se jeho početní stavy snižují a bez lidské pomoci by z přírody brzy vymizel. Proč druhy v současnosti z přírody tak rychle mizí? Hlavní příčinou je úbytek jejich přirozené prostředí, což souvisí s růstem lidské populace a s rozšiřováním zemědělské výroby. I přes snahu záchranářů je stále velice rozšířeno pytláctví a bohužel se i dnes v bohatých zemích najdou lidé, kteří si koupí výrobky z kůží vzácných šelem (jaguárů nebo levhartů) nebo třeba luxusní psací pero ze slonoviny. Velmi se rozšířil obchod s živými zvířaty, mezi lidmi v bohatších zemí včetně České republiky stále více roste zájem o koupi atraktivních živočichů jako jsou např. velké druhy papoušků nebo suchozemských želv. Tím však tito "milovníci" zvířat výrazně přispívají k úbytku daného druhu v přírodě. Navíc málokdo ví, že pašovaná zvířata během cesty ze své původní domoviny mnohdy transport v drastických podmínkách nepřežijí a tak na jedno živě dopravené zvíře připadne několik mrtvě dovezených. Z nejznámějších případů návratu v přírodě již vyhubených druhů zvířat lze zmínit případ koně Převalského (vrácen do Mongolska), antilopy přímorožce šavlorohého (vypuštěn zpět do Tuniska) či drápkatých opiček lvíčků zlatých (Brazílie). Základním předpokladem
30
Viz. http://www.enviwiki.cz/wiki/Reintrodukce
31
úspěšného návratu je samozřejmě nezničený původní biotop, který dnes bohužel již v mnoha případech neexistuje nebo není dostačující pro další existenci populace. Snaha ZOO pomáhat v záchraně se samozřejmě nevztahuje pouze na druhy ze vzdálených exotických zemí, ale třeba i ohrožené zástupce místní fauny. Ta na tom nebývá mnohdy o moc lépe. Seznam vyhubených a ohrožených druhů v ČR v příloze č. 2. V České republice je mnoho introdukovaných druhů, například ondatra pižmová. Obvykle se uvažuje o zavádění úmyslném, ale může jít i o zavádění neúmyslné, obvykle dojde k zavlečení druhů na větší vzdálenosti při transportu zboží. Zavádění nepůvodních druhů do nového prostředí s sebou nese riziko, že nové druhy nebudou mít žádné významné nepřátele a mohou se začít velmi rychle množit a vytlačovat původní populace. Známý je příklad králíků v Austrálii, u nás se v poslední době šíří rak signální a pruhovaný. Jsou nositeli onemocnění zvaného račí mor, na nějž původní čeští raci umírají.31
8.2 Cesta k úspěšné reintrodukci Vzácný či ohrožený druh odchovaný v zajetí musí být životaschopný, soběstačný a nést reprezentativní genetickou informaci. Jedinci, kteří jsou vysazeni, musí odolat vysoké úmrtnosti a stresovým faktorům při převozu a musí se rychle adaptovat na podmínky nového prostředí. Další nezbytnou podmínkou je vhodné prostředí, které musí respektovat velikost populace a možnosti dalšího vývoje. Oblast musí být také legislativně chráněna. Často vznikají tzv. semirezervace. Realizátoři reintrodukce musí zhodnotit stav daného druhu (demografie, velikost populace, rozšíření) k určení příčiny jeho vymizení z cílové oblasti a tyto faktory, které způsobily vymizení druhu, eliminovat. Důvodem neúspěchu může být i předchozí introdukce nepůvodního druhu, vysoce agresivního vůči námi reintrodukovanému většinou ohroženému druhu. Dalšími faktory, jež je třeba rozumně zhodnotit jsou : nemoci, potravní konkurenci, destrukce nepřirozeného původu (člověk, znečištění, fragmentace…) Zvířata musí být již od začátku trénována na vysazení - naučením základních principů přežití - ochranou před predátory, uměním obstarání si potravy, nalezením, popřípadě i vytvořením vhodného úkrytu, schopnost orientace v terénu, koexistence s jinými druhy, projev strachu před člověkem.
31
Viz. http://www.zoo-ostrava.cz/_beta/index.php?akce=chov
32
Jedním z nejdůležitějších složek programu reintrodukce je informovat a přesvědčit veřejnost o nutnosti prováděné reintrodukce. Tyto kroky zamezí případnému tlaku veřejnosti či nelegálnímu odlovu a pytláctví.
Programy ČR Zoologické zahrady UCSZ se do prvních reintrodukčních programů zapojily již před více než dvaceti lety. Ostravská a královédvorská zoo pomohla při návratu rysa na Šumavu. V první fázi byla na Slovensku odchycená zvířata karanténována, vyšetřena a byla zajištěna přeprava. Později byla, nejen na Šumavě, ale i ve Francii, vypouštěna také zvířata odchovaná v jihlavské, ostravské a bojnické zoo, celkem 11 rysů. Do jednoho francouzského parku bylo vypuštěno také 8 vlků. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo z chovného centra v Horním Maršově, spravovaného ZOO ve Dvoře Králové, vypuštěno do Krkonošského národního parku více než 40 tetřevů. Zpětná hlášení potvrzují úspěšnost projektu. Zoologické zahrady Dvůr Králové, Chomutov, Jihlava, Ohrada a Praha se podílejí na stabilizaci populace čápů bílých, odchovaná mláďata jsou vypouštěna. Pražská zoo také vypustila 13 odchovaných čápů černých. Podobně se řada našich zahrad – Dvůr Králové, Ostrava, Olomouc, Praha, Brno, Chomutov – podílí na stabilizaci sov pálených, sýčků a puštíků obecných. Významný je také projekt návratu puštíka bělavého na Šumavu, do kterého je zapojena Zoo Bojnice, Ohrada a Zoopark Chomutov. Celkem bylo v rámci tohoto programu v posledních letech vypuštěno 67 puštíků.
Mezinárodní programy „Kůň Převalského je nejlepším důkazem, jak důležité je podporovat reintrodukční programy. Živočišný druh, který byl po válce téměř vyhynulý, čítá momentálně ve volné přírodě na 500 kusů.“32
Pražská ZOO desítky let spolupracuje na chovném programu koně Převalského. Tyto aktivity vyústily k návratu posledních divokých koní z evropských ZOO do mongolských stepí. Podobné projekty se připravují také v Číně. V roce 1945 zůstala na světě jen dvě chovná stáda – v Praze a Mnichově. Se záchranou koní Převalského začalo Československo. 32
citace RNDr. Evžen Kůs (ZOO Praha)
33
Naše republika a pražská zoo se mohou pochlubit nejdelší nepřerušenou tradicí chovu na světě. V pražské zoologické zahradě žije v současnosti také nejstarší žijící kůň Převalského – klisna Cilka, narozená 21. března 1972. V Praze se narodilo (včetně 4 hříbat v Netlukách) do současné doby 213 hříbat. Zoo Praha poslala v polovině 90. let minulého století k vypuštění do někdejší domoviny 4 koně Převalského, z nichž dvě klisny už mají vnoučata žijící ve volné přírodě. V současné době je nejvíce zapotřebí financí na posílení populace volně žijících koní Převalského v Mongolsku a na technická zařízení nutná k jejich sledování v přírodě. Pražské sympozium konstatovalo, že situace divokých koní v přírodě je kritická, a vyzvalo vlády Mongolska a Číny k přijetí opatření. Přes veškerou snahu se vzhledem k napjaté politické situaci na hranici obou států koním účinnou ochranu zajistit nepodařilo. Kůň Převalského je poslední žijící druh divokého koně, všechny ostatní včetně evropského tarpana člověk vyhubil. Kůň Převalského byl objeven na pomezí Mongolska a Číny na konci 19. století. Je velmi otužilý, před krutými mrazy ho chrání dlouhá a hustá srst. Poté, co se ukázalo, že koně Převalského v přírodě vyhynuli, začaly zoologické zahrady spolupracovat v chovu a připravovat návrat do jejich někdejší domoviny. Počátkem 80. let celosvětová populace dosáhla počtu 500 jedinců, což je hranice považovaná za hranici záchrany druhu. Kromě člověka je jediným nepřítelem koně Převalského ve volné přírodě vlk. Zahubí až 25% hříbat.33 „V rámci reintrodukčních programů jsou to ale právě hříbata, která se posílají z chovných stanic do Asie. Zjistilo se, že dvou- až tříleté hříbě lépe snese změnu prostředí. Je odolnější vůči bakteriím a rychleji se přizpůsobuje podmínkám v novém domově.“34 V rámci EEP programů, řízených koordinátory EAZA, dodala Zoo Praha a Zoo Liberec po pěti orlosupech do národních parků a chráněných území ve Francii, Švýcarsku a Rakousku. Liberecká zoo poslala jednoho orla mořského do reintrodukčního programu v Izraeli a dalších pět ptáků připravuje. Velký potenciál českých a slovenských zoo v chovu afrických kopytníků předurčil účast zahrad UCSZ v reintrodukčních programech také na černém kontinentu. Celkem čtyři přímorožce šavlorohé poslala do severoafrických národních parků Zoo Bratislava. Zoologické zahrady Brno a Olomouc dodaly po třech kusech adaxe do chráněných území Maroka. Další zvířata dodal Dvůr Králové. Z této zoo pocházejí také dvě antilopy vrané prohánějící se dnes v okolí řeky Limpopo a 26 antilop koňských, jejichž domovem se stal Národní park Pilanesberk. Největší skupinou afrických kopytníků, která se 33 34
Viz. http://www.zoopraha.cz/cs/o-zviratech/ochrana-prirody/programy-reintrodukce-a-ochrany-in-situ citace RNDr. Evžen Kůs
34
do Afriky vracela, bylo stádo 71 buvolů kaferských, kteří postupně osídlili jihoafrické soukromé rezervace. Jednoho poskytla také Zoo Bratislava. I když jde v tomto případě o částečně komerční aktivity, přispívá i tento projekt k zlepšení a udržení biologické rozmanitosti v místech, kde člověk zvířata dávno vytlačil, respektive vyhubil. V současné době se, mimo přípravu dalších zvířat v rámci již uvedených projektů, připravuje skupina kozorožců alpských z Chomutova a Olomouce na vypuštění v italských Alpách a české zahrady jednají s koordinátorem i o vypouštění zubrů v místech původního výskytu. Zoo Liberec se soustředila (od 2. června 1993) na chov orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus aureus). Na základě smlouvy mezi Zoo Helsinky a Zoo Liberec o zapůjčení samce orlosupa bradatého narozeného v roce 1985 byla mláďata orlosupů reintrodukována dle doporučení koordinátora EEP. Poslední vyhnízdění orlosupů bradatých bylo v Rakousku v roce 1880, ve Švýcarsku v roce 1885. V roce 1913 byl zastřelen poslední orlosup bradatý v západních Alpách na francouzsko – italském pomezí.35
35
Jiroušek V.T. et al.: Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti (Zoological Gardens of the Czech Republic and their Contribution to Biodiverzity Conservation), str. 34
35
9. Vědecká a publikační činnost v souvislosti s pracovníky ZOO 9.1 Veterinární vědy - Výzkumný program Nové trendy v imobilizaci zvířat V oblasti veterinárního výzkumu byla v pražské zoo ve středu pozornosti zejména problematika imobilizace zvířat. V roce 2004 MVDr. Roman Vodička, Ph.D., Zoo Praha obhájil na VFU Brno disertaci „Nové trendy v imobilizaci zvířat v Zoo Praha“, v níž jsou příslušné výzkumy shrnuty. Výzkumný program Stanovení profilu vybraných biochemických parametrů z krve zvířat Dalším odvětvím veterinárních věd, na něž byla v pražské zoo zaměřena pozornost, je výzkum krve chovaných živočichů v souvislosti s doktorským programem (R. Vodička – ve spolupráci s FVL FVU Brno) „Stanovení profilu vybraných biochemických parametrů z krve zvířat v Zoo Praha“, probíhajícím od roku 1997. - Speciální veterinární a parazitologické studie Veterináři pražské ZOO (MVDr. Jaromír Král a MVDr. Roman Vodička, Ph.D.) spolu s kolegy z dalších pracovišť zveřejnili řadu speciálních prací věnujících se imobilizaci, anestézii a dalším oblastem veterinárních věd a parazitologie.
9.2 Biologické vědy - Výzkumný program Perspektiva záchranných chovů V roce 2004 byla započata nadále pokračující práce na výzkumném projektu (hlavní řešitel Mgr. Zuzana Starostová, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha; garant RNDr. Daniel Frynta, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha; za Zoo Praha RNDr. Ivan Rehák, CSc.): „Perspektiva záchranných chovů ohrožených plazů: Genetická variabilita v populacích dvou modelových druhů (Epicrates angulifer a Cyclura nubila)“. - Komplexní studium koně Převalského Významným objektem odborného zájmu v pražské zoo je již výše zmíněné emblémové zvíře – kůň Převalského. Mezinárodní plemenná kniha pro tento druh je druhou nejstarší plemennou knihou na světě. Byla založena v Zoo Praha a stále je zde vedena. Plemenné knihy jsou dnes samozřejmými a neodmyslitelnými nástroji při řízení mezinárodních chovných programů ve světových zoo a skutečnost, že Zoo Praha patří v této oblasti k průkopníkům, zvyšuje mezinárodní prestiž ČR. V období 2003 a 2004 byla věnována pozornost exteriéru
36
těchto koní. Výsledkem spolupráce se Zoologickým muzeem Moskevské státní univerzity M.V. Lomonosova byla studie věnovaná posuzování exteriéru těchto koní (Spasskaja N., Kůs E., 2003: Osobennosti eksteriera lošadej Prževalskogo, Equus przewalskii Poljakov, 1881. Gazella, Zoo Praha, 30). V periodiku pražské zoo Gazella byl, podobně jako v minulosti, poskytnut i prostor zahraničním badatelům věnujícím se koni Převalského, tentokráte z Aklimatizační a chovné stanice Ukrajinské akademie věd, Askania Nova (Zharkikh T.L., 2003: Posuzování tělesné kondice volně žijících koní Převalského, Equus przewalskii. Gazella, Zoo Praha, 30). Pražská zoo se v roce 2004 zapojila do projektu „Strategie na záchranu koně Převalského v Rusku“, vedeného specialisty ze zoologických zahrad mezinárodního sdružení EARAZA, jehož je Zoo Praha od roku 2004 členem, a z ruských akademických pracovišť (Inst. ekologie a evoluce A.N. Severcova, Inst. stepi); cílem projektu je zajištění volně žijící populace koně Převalského a ekologická restaurace původních stepních biocenóz v celinné oblasti na jihu Orenburské oblasti (16 tis. ha) a také řešení problémů spojených s chovem a odchovem tohoto druhu v lidské péči. - Komplexní studium existenčně ohrožených druhů želv Zoo Praha má významné postavení v mezinárodním úsilí o odvracení katastrofálních důsledků globální želví krize. Podílela se významně na mezinárodních záchranných akcích, je zde unikátní kolekce želv a jsou zde vedeny plemenné knihy pro dva želví druhy. V souvislosti s tím se na výzkum biologie ohrožených druhů želv zaměřil a zaměřuje výzkum konaný v rámci magisterského studia studentů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Některé diplomové práce posluchačů této fakulty se věnovaly přímo výzkumu zvířat chovaných v Zoo Praha. Byla úspěšně obhájena diplomová práce Mgr. Markéty Hutínové (vedoucí RNDr. Ivan Rehák, CSc., konzultant Petr Velenský, Zoo Praha) „Ekologie a etologie želv Geochelone gigantea a Geochelone nigra v pražské zoologické zahradě“. V této práci, zaměřené na největší skupinu obřích suchozemských želv, která je k dispozici v evropských zoo, byly získány teoreticky i prakticky cenné výsledky z oblasti sociálního života želv, jejich termální biologie a mnoha dalších aspektů jejich biologie. V roce 2004 zahájili obdobný výzkum u vědecky naprosto nedostatečně prozkoumaných želv Heosemys grandis a Orlitia borneensis v rámci svých diplomových prací (vedoucí I. Rehák; konzultant P. Velenský, Zoo Praha) posluchači Přírodovědecké fakulty UK Sylva Gaarová a Tomáš Protiva.
37
10. ZOO a české odborné instituce Kolekce živočichů chovaných v českých ZOO představuje sama o sobě unikátní zoologický materiál obrovské vědecké hodnoty. Při samotném chovu jsou průběžně získávána cenná empirická data, zaznamenávaná do pečlivě vedených protokolů, aby byla dostupná pro další odborné zpracování. Veterinární péče při mimořádné rozmanitosti chovaných živočichů přináší neobyčejně široké spektrum nových veterinárních poznatků. Vědeckou hodnotu mají uhynulí živočichové i po smrti. Aby výše uvedený výzkumný potenciál byl dobře využit, spolupracují ZOO s akademickými institucemi a muzejními a veterinárními pracovišti. Například uhynulá zvířata, která představují cenný studijní i expoziční materiál, jsou předávána do Národního muzea v Praze. Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně dostává ke zpracování exotický parazitologický materiál. Pražská zoo (I. Rehák) se podílela na přípravě plánovaného monitoringu herpetofauny organizovaném Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Odboníci z českých ZOO pracují v domácích učených společnostech či je přímo vedou (Česká herpetologická společnost, člen Rady českých vědeckých společností při ČAV – prezident RNDr. Ivan Rehák, CSc., Zoo Praha), pracovali a pracují v redakčních radách odborných časopisů a jako odborní recenzenti vědeckých časopisů (např. Folia Zoologica – I. Rehák) a přednášejí v různých odborných a zájmových organizacích.
38
11. Činnost MŽP jako ústředního správního orgánu pro oblast provozování zoologických zahrad podle zákona o zoologických zahradách Ministerstvo životního prostředí se 1.1.2004 stalo ústředním správním orgánem pro oblast provozování zoologických zahrad dle zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách). Rozhoduje o vydání, případně zrušení licence podle tohoto zákona, vede evidenci zoo s
licencí,
provádí
pravidelnou
kontrolu
zoologických
zahrad,
poskytuje
dotace
provozovatelům zoo, spolupracuje s Unií českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ), Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP), Státní veterinární správou (SVS) a Ústřední komisí na ochranu zvířat proti týrání (ÚKOZ), která je odborem na Ministerstvu zemědělství ČR. Zároveň v souladu s tímto zákonem zřizuje Komisi pro zoologické zahrady jako poradní orgán ministra životního prostředí v otázce zoo. Členové komise se účastní místních šetření, která provádí ministerstvo v rámci správního řízení o vydání licencí na místech, kde jsou nebo mají být provozovány zoo, a při nichž mají být ověřeny údaje uvedené v žádosti o povolení licence podle zákona o zoologických zahradách a posouzeny skutečnosti rozhodující pro udělení licence. Zpracovávají zprávy o výsledcích místních šetření, jejichž obsahem je také vyjádření, zda vydání licence provozovateli zoologické zahrady komise doporučuje, nebo nedoporučuje, a zdůvodnění tohoto vyjádření. Účastní se pravidelných kontrol v zoologických zahradách s licencí, které provádí ministerstvo nejméně jedenkrát za dva roky a jejichž předmětem je zjišťování, zda jsou plněny podmínky stanovené zákonem. Komise také sleduje vědecký vývoj v oblasti chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách i nové možnosti zapojení zoo do aktivní ochrany přírody podle Úmluvy o biologické rozmanitosti, a na základě toho se podílí na zpracování stanovisek, ke kterým přihlíží ministerstvo při stanovení prioritních oblastí podpory provozovatelů zoo z peněžních prostředků státního rozpočtu z kapitoly 315-MŽP pro daný kalendářní rok v rámci programu „Příspěvek zoologickým zahradám“. Komise se podílí na posuzování obsahu žádostí o poskytnutí dotací a na zpracování stanovisek, která jsou jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí ministerstva o poskytnutí účelových neinvestičních dotací na jednotlivé předměty podpory, uvedené v příloze 1 nařízení vlády č. 17/2004 Sb., o pravidlech pro
39
poskytování dotací provozovatelům zoologických zahrad, z programu „Příspěvek zoologickým zahradám“.36
36
Viz platná legislativa, např. z.č. 162/2003 Sb.
40
10. Význam ZOO a ochrany zvířat a ekologická výchova návštěvníků Podle zákona o zoologických zahradách je hlavním posláním zoologických zahrad přispět k zachování biologické rozmanitosti volně žijících živočichů jejich chovem v lidské péči, se zvláštním zřetelem na záchranu ohrožených druhů, jakož i výchova veřejnosti k ochraně přírody. Proto se zoologické zahrady aktivně podílejí na chovu zvláště chráněných druhů živočichů ČR podle § 48 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, na chovu ohrožených druhů světové fauny, chráněných podle Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), a současně jsou zapojeny do řady národních a mezinárodních záchranných programů, které mají přispět k zachování biodiverzity jak ex-situ (v lidské péči), tak in-situ (na přirozených stanovištích). Vyhlídky pro lidstvo a přírodu závisejí na zastavení destrukce přírody a na dosažení udržitelné úrovně růstu lidské populace, kdy lidstvo ještě může dosáhnout žádoucí vysoké kvality života a kdy rozmanitost a krása života je přijatelná a stojí za opatrování. Rozsah této výzvy je podtržen odhadem E.O. Wilsona, že uspokojení současné lidské populace ve srovnání s životním stylem běžným v Severní Americe by vyžadovalo další dvě planety Země. Přitom žádná vláda na Zemi nepovažuje ochranu životního prostředí za svoji prioritu. Pouze 4 – 6 % živočichů žijících na Zemi a 0,5 % mořských je účinně chráněno. Ohroženi jsou obojživelníci, plazi, čápi, jeřábi a dravci. Nejvíce ohroženy jsou téměř všechny druhy velkých zvířat, většina primátů, nosorožci a sloni. Nelze bohužel očekávat žádný velký vědecký průlom v otázce zastavení mizení druhů. Hrozbou pro divoká zvířata jsou také rostoucí stáda domácích zvířat, která mohou devastovat přírodu a šířit onemocnění. Nebezpečné jsou též introdukce nepůvodních druhů, které nepříznivě ovlivňují původní faunu. Nesmírně burcující je devastace tropických deštných lesů, kterých dnes zbývá pouze 7,5 mil. km2. Pokud bude jejich ničení pokračovat současným tempem, padne poslední strom v roce 2045 a s ním nenávratně zmizí i ohromné druhové bohatství tohoto unikátního ekosystému. Katastrofou je odumírání dalšího úžasného ekosystému, korálových útesů. Když k tomu přičteme údaje o kyselých deštích, úbytku dešťových srážek, vysychání velkých jezer a řek, ubývání ozónu a globálním oteplování, nemůžeme do budoucnosti hledět optimisticky. Snad to alespoň některé z nás donutí k vážnému zamyšlení.
41
Zoologické zahrady se významně podílejí na zastavení procesu vymírání. Stále více do popředí vystupuje význam ZOO jako genových bank. Mají však omezené plochy a jsou schopny trvale udržet pouze omezené počty druhů. Především nižší živočichové a bezobratlí jsou pro zoologické zahrady obtížně prezentovatelní. K jejich záchraně přispívají zoo svou osvětovou činností. Ohrožené druhy zvířat v zoologických zahradách tvoří uzavřené populace, jejich chovy musí být řízeny. Proto byly ustaveny záchovné programy, které jsou řízeny předními odborníky na daný druh. Úkolem takového programu je rozvíjení chovu v daném regionu, chovatelské a krmivářské plány a v neposlední řadě sledování heterozygotnosti. Cílem je dlouhodobé udržení reprodukce schopných populací. S využitím nových vědeckých poznatků se dnes běžně rozmnožuje mnoho druhů, které ještě před několika lety nebylo možno udržet delší dobu při životě. Propagací ohrožených druhů musíme zvýšit pozornost návštěvníků a získat jejich podporu k ochraně těchto druhů. Široká druhová rozmanitost v zoologických zahradách je ekonomicky velmi náročná. Mnoho druhů má velmi specifické nároky. Proto se zoologické zahrady specializují na chov druhů s nároky podobnými. Široká mezinárodní spolupráce je samozřejmá. V současné době je v Evropské asociaci zoologických zahrad téměř 130 druhů zařazeno do záchovných programů. Padesát devět druhů je evidováno v evropských plemenných knihách (ESB). České a slovenské zoo se aktivně zapojily do struktur Evropské asociace zoologických zahrad, 19 našich odborníků je členy 21 komisí. Někteří byli jmenováni koordinátory a vedoucími plemenných knih. Zoologické zahrady stále více přispívají i k ochraně in situ. Pracuje v nich značný potenciál odborných pracovníků, kteří dokonale znají životní potřeby ohrožených zvířat. Naší snahou musí být také udržení stabilních, životaschopných divokých populací, v rezervacích a v parcích. Prostor, který zbývá divokým druhům ve zbytcích původního přírodního prostředí, není již pro udržení životaschopných populací mnoha druhů dostatečně velký. Velký problém je u tažných forem, které potřebují pro různá období života specializované, mnohdy velmi vzdálené zdroje potravy. I když dnešní zoologické zahrady mohou poskytnout u řady ohrožených druhů dostatečný počet nepříbuzných jedinců, reintrodukční projekty jsou finančně velmi náročnou, dlouhotrvající záležitostí. Vyžadují velké pracovní nasazení, úsilí mnoha organizací a expertů celého světa. Reintrodukce v původní domovině je u většiny druhů velmi obtížná. Nejčastější příčinou je degradace původního stanoviště, mnohdy je území politicky nestabilní a neskýtá záruky úspěchu. Stále častěji dochází k reintrodukcím do oblastí klimaticky příbuzných, i když značně vzdálených od původního areálu. Nebýt dostatečně početných, heterozygozních populací v zoologických zahradách, reintrodukce by zůstala pouze prázdným vědeckým pojmem. 42
Provoz ZOO je velmi náročný. Nejvýznamnější podíl příjmů je ze vstupného, každý návštěvník uhradí část nemalých nákladů na výživu a ošetřování zvířat, ale zároveň přispěje k záchraně genofondu. Vstupné v našich zoo je ve srovnání se zahradami nejvyspělejších zemí nesrovnatelně nízké, přitom náklady se mnoho neliší. Provoz zoo stojí více v zimě, kdy je návštěvníků jako šafránu, než v letních měsících, kdy je zahrada soběstačná. 37 Zoologické
zahrady
jsou
také
vědeckovýzkumná
pracoviště
a
plní
řadu
vědeckovýzkumných úkolů. Ve většině zoo se každoročně zpracovávají podklady pro závěrečné a diplomové práce studentů. Lze konstatovat, že většina českých zoologických zahrad jsou moderní evropské a světové instituce, které aktivně naplňují svoje poslání v oblasti odborného výzkumu a mezinárodní odborné spolupráce. Zcela logicky největší podíl na vědeckovýzkumné činnosti mají velké zoo s velkým potenciálem odborníků a zoo, v jejichž teritoriu je větší počet vysokých škol.
37
Jiroušek V.T. et al.: Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti (Zoological Gardens of the Czech Republic and their Contribution to Biodiverzity Conservation), str. 14 - 15
43
Závěr Cílem této práce bylo analyzovat a v závěru shrnout jednotlivé poznatky. I přes jasná pozitiva fungování zoologických zahrad, které tvoří tuto práci a odráží můj postoj k existenci zoologických zahrad, existují jedinci a organizace, které by s mými argumenty nesouhlasili a argumentovali by naopak vykořisťováním zvířat celoživotním vězněním a vystavováním zvířat, nedůstojnými životními podmínkami apod. Každým rokem vymírá kolem 27 000 živočišných druhů a tím pádem zažíváme pokles rozmanitosti na naší planetě. Existují názory, že to je důvodem pro obnovenou image ZOO. Toto má několik příčin - lov a extrémní spotřeby živočišných produktů, narůstající znečištění a devastace přírody, zvyšující se populace lidstva a s tím spojený rozmach zemědělství, ale i odpadů, dále pytlačení, odlesňování a nešetrná turistika. Toto jsou jistě pravdivé faktory, které je v blízké budoucnosti nutno řešit, avšak bez zapojení lidí do záchrany, počínaje chovem a reintrodukcí živočichů, některé druhy, jako již třeba výše zmíněný Kůň Převalského, by nadobro vyhynuli a to by byla velká škoda pro nás i generace, které po nás přijdou. I díky činnosti člověka je mnoho rostlinných a živočišných druhů nenávratně vyhynulých, ale ochrana zvířat v zoologických zahradách je jedním ze způsobů, jak postiženým živočichům pomoci.
44
Seznam tabulek Tabulka 1: Stupně ohrožení, které stanovuje Červená kniha Pramen: http://www.zoo-ostrava.cz/_beta/index.php?akce=ochrana&ochrana_id=11
Seznam použité literatury a seznam webových stránek (internetové zdroje) Literatura: JIROUŠEK, V.T. a kol., Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti (Zoological Gardens of the Czech Republic and their Contribution to Biodiverzity Conservation), publikace Ministerstva životního prostředí, 2005, ISBN 80-7212-362-9 KUČERA, T., Vliv reliéfu na diversitu vegetace –128 p., ms. [Disert. pr., depon. in knih. katedry botaniky Přírod. fak. Univ.Karlovy v Praze.], 1997
Internetové zdroje: http://www.business.center.cz/business/pojmy/p1771-druh.aspx http://www.business.center.cz/business/pojmy/p1768-zoologicka-zahrada.aspx http://www.encyklopedie.seznam.cz/heslo/51322-chraneny-druh http://www.encyklopedie.seznam.cz/heslo/464699-zoo http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=88 http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=170 http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=357 http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=750 http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=751 http://www.enviwiki.cz/wiki/Reintrodukce
45
http://www.en.wikipedia.org/wiki/Zoo
http://www.eaza.net http://www.iucn.org/ http://www.izea.net/ http://www.waza.org/home/index.php?main=home http://www.chm.nature.cz/convention/F1049371544 http://www.ochranaprirody.cz/ http://www.ochranazvirat.cz/16/czech/rubrika/volne-zijici-zvirata-v-zajeti/
http://www.cizp.cz http://www.env.cz http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/Pravni_predpisy http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/Zoologicke_zahrady http://www.mvcr.cz/clanek/sbirka-zakonu.aspx http://www.svscr.cz
http://www.zoodvurkralove.cz/cs/ http://www.zoo-ostrava.cz/_beta/index.php http://www.zoo-ostrava.cz/index.php?lang=cz&akce=ochrana&page=cervena_kniha http://www.zoopraha.cz/cs/
Seznam příloh 1. Seznam českých zoologických zahrad podle data jejich založení 2. Seznam vyhynulých a ohrožených druhů v ČR 3. Žebříček nejlepších ZOO na světě podle magazínu Forbes 4. Přehled popsaných a ohrožených druhů v posledních letech
46
PŘÍLOHY Příloha 1 Seznam českých zoologických zahrad podle data jejich založení Seznam současných zoologických zahrad v ČR je uspořádán následovně: oficiální název zahrady, rok založení, současný zřizovatel, adresa, členství v organizacích a příslušná webová stránka, kde je možno nalézt podrobnější informace. Zoologická zahrada Liberec, založena v roce 1919. Zřizovatel: statutární město Liberec. Adresa: Masarykova 1347/31, Liberec 1 Členství: UCSZ (1990), EAZA (1994), WAZA (2000) http://www.zooliberec.cz Zoologická a botanická zahrada města Plzně, založena v roce 1926, v současném areálu je od roku 1963. Zřizovatel: statutární město Plzeň. Adresa: Pod vinicemi 9, 301 16 Plzeň 9 Členství: UCSZ (1990), EAZA (1997) http://www.zooplzen.cz Zoologická zahrada hlavního města Prahy, založena v roce 1931. Současný zřizovatel: hlavní město Praha. Adresa: U Trojského zámku 120/3, 171 00 Praha 7 Členství: IUDZ/WAZA (1956), IZE (1989), UCSZ (1990), EAZA (1992), EARAZA (2004) http://www.zoopraha.cz Zoologická zahrada Děčín, založena v roce 1948, otevřena 1949. Současný zřizovatel: město Děčín. Adresa: Žižkova 1286/15, 405 02 Děčín IV Členství: UCSZ (1990), EAZA (1997), IZE (1997), WAZA (2004) http://www.zoodecin.cz Zoologická zahrada Ohrada, založena v roce 1939. Současný zřizovatel: Jihočeský kraj. Adresa: 373 41 Hluboká nad Vltavou Členství: UCSZ (1991), IZE (1997), EAZA (1997), EARAZA (2001) http://www.zoo-ohrada.cz Zoologická zahrada Dvůr Králové, založena v roce 1946. Současný zřizovatel: Královéhradecký kraj. Adresa: Štefánkova 1029, 544 01 Dvůr Králové
47
Členství: UCSZ (1990), EAZA (1995), WAZA (1997), IZE (1998) http://www.zoodk.cz
Zoologická zahrada a zámek Zlín – Lešná, založena v roce 1948. Současný zřizovatel: statutární město Zlín. Adresa: Lukovská 112, 763 14 Zlín 12 Členství: UCSZ (1990), EAZA (1993), IZE (1996), WAZA (2000) http://www.zoolesna.cz Zoologická zahrada města Brna, založena v roce 1950, otevřena 1953. Současný zřizovatel: statutární město Brno. Adresa: U zoologické zahrady 46, 635 00 Brno Členství: UCSZ (1990), EAZA (1994), WAZA (2000), EARAZA (2001) http://www.zoobrno.cz Zoologická zahrada Ostrava, založena v roce 1951, v novém areálu je od roku 1960. Současný zřizovatel: statutární město Ostrava. Adresa: Michálkovická 197, 170 00 Ostrava Členství: UCSZ (1990), EAZA (1996), IZE (1998), WAZA (2005 podána přihláška) http://www.zoo-ostrava.cz Zoologická zahrada Olomouc, založena v roce 1953, otevřena v roce 1956. Současný zřizovatel: statutární město Olomouc. Adresa: Darwinova 29, 779 00 Olomouc – Svatý Kopeček Členství: UCSZ (1990), IZE (1996), EAZA (1997), WAZA (2004) http://www.olomouc.com/zoo Zoologická zahrada Ústí nad Labem, založena v roce 1957. Současný zřizovatel: statutární město Ústí nad Labem. Adresa: Drážďanská 23, 400 07 Ústí nad Labem Členství: UCSZ (1990), EAZA (1994), IZE (1998), WAZA (2004) http://www.zoousti.cz Zoologická zahrada Jihlava, založena v roce 1957, statut zoo získala v roce 1982. Současný zřizovatel: statutární město Jihlava. Adresa: Březinovy sady 10 Členství: UCSZ (1990), EAZA (1994), IZE (1997), WAZA (1998) http://www.zoojihlava.cz Zoopark Vyškov, založen v roce 1965. Současný zřizovatel: město Vyškov. Adresa: Cukrovarská 424/9, 682 01 Vyškov Členství: UCSZ (1995), EARAZA (2002) http://www.zoo-vyskov.cz Podkrušnohorský zoopark Chomutov, založen v roce 1975. Současný zřizovatel: město Chomutov. Adresa: Přemyslova 259, 430 01 Chomutov Členství: UCSZ (1992), EAZA (1996), WAZA (1999), EARAZA (2000)
48
http://www.zoopark.cz Zoologická zahrada Hodonín, založena v roce 1975. Současný zřizovatel: město Hodonín. Adresa: U červených domků 3529, 695 03 Hodonín Členství: UCSZ (1995) Zoologická zahrada Chleby, založena v roce 1997. Zřizovatel a provozovatel: obecně prospěšná společnost Zoo Chleby, o.p.s. Adresa: Chleby 1, 289 31 Středočeský kraj Všem 16 provozovatelům výše uvedených zoologických zahrad vydalo Ministerstvo životního prostředí licenci podle zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad (zákon o zoologických zahradách).
49
Příloha 2 Seznam vyhynulých a ohrožených druhů v ČR
JIŽ VYHYNULÉ ! Živočichové Obratlovci: Mihule:
mihule mořská Petromyzon marinus mihule říční Lampetra fluviatilis
KRITICKY OHROŽENÉ Rostliny
bledule letní Leucojum aestivum
Živočichové Bezobratlí: o
štír kýlnatý Euscorpius carpathicus Obratlovci: Mihule:
mihule potoční Lampetra planeri mihule ukrajinská Eudontomyzon mariae
Obojživelníci:
Blatnice skvrnitá Pelobates fuscus Čolek hranatý Triturus helveticus Čolek karpatský Triturus montandoni Čolek velký Triturus cristatus
SILNĚ OHROŽENÉ Rostliny 50
ladoňka dvoulistá Scilla bifolia hadí mord španělský Scorzonera hispanica
Živočichové Obratlovci Savci:
vydra říční Lutra lutra
Obojživelníci:
čolek obecný Triturus vulgaris čolek horský Triturus alpestris mlok skvrnitý Salamndra salamndra
Ptáci:
sova pálená Tyto alba
OHROŽENÉ Rostliny
bledule jarní Leucojum vernum hvězdnice chlumní Aster amellus len žlutý Linum flavum
Živočichové Bezobratlí:
majka obecná Meloe proscarabeus otakárek fenyklový Papilio machaon otakárek ovocný Iphiclides podalirius
51
Příloha 3 Žebříček nejlepších zoo na světě podle magazínu Forbes Podle magazínu Forbes je pražská zoo na sedmém místě nejlepších světových zoo! Prvních patnáct míst vypadá takto: 1. Orlando Zoo, USA 2. Basel Zoo, Švýcarsko 3. Beauval Zoo, Francie 4. Berlin Zoo, Německo 5. Bronx Zoo, New York, USA 6. Chester Zoo, Velká Británie 7. Zoo Praha 8. Pretoria Zoo, Jihoafrická republika 9. San Diego Zoo, USA 10. Schonbrunner Zoo, Rakousko 11. Singapore Zoo 12. Washington Zoo, USA 13. Sidney Zoo, Austrálie 14. Toronto Zoo, Kanada 15. Tokio Zoo, Japonsko
Zdroj: http://www.forbestraveler.com/best-lists/top-zoos-story.html
52
Příloha 4 Přehled popsaných a ohrožených druhů v posledních letech
Number of described species…Počet popsaných druhů Number of species evaluated in 2006…Počet druhů ohodnocených v roce 2006 Number of threatened species in 1996/98…Počet ohrožených druhů v letech 96/98 Number of threatened species in 2000…Počet ohrožených druhů v roce 2000 Number of threatened species in 2002…Počet ohrožených druhů v roce 2002 Number of threatened species in 2003…Počet ohrožených druhů v roce 2003 Number of threatened species in 2004…Počet ohrožených druhů v roce 2004 Number of threatened species in 2006…Počet ohrožených druhů v roce 2006 Number threatened species in 2006 as % of species described …Počet ohrožených druhů v roce 2006 jako % vyjádření z popsaných druhů
53
Number threatened species in 2006 as % of species evaluated …Počet ohrožených druhů v roce 2006 jako % vyjádření z ohodnocených druhů
Vertebrates…Obratlovci
Plants…Rostliny
Mammals…Savci
Mosses…Mechy
Birds…Ptáci
Ferns and allies…Kapradiny
Reptiles…Plazi
Gymnosperms…Nahosemenné
Amphibians…Obojživelníci
…další rostliny pro tuto práci nepodstatné
Fishes…Ryby Invertebrates…Bezobratlí Insects…Hmyz Molluscs…Měkkýši Crustaceans…Korýši Others…Ostatní
54
