MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Obor. Učitelství praktického vyučování

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Obor Učitelství praktického vyučování

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Metodika výuky uměleckořemeslného zpracování kovů na středních školách

Jméno a příjmení studenta: Vojtěch Lauš Jméno a příjmení vedoucího práce: Doc. PhDr. Lefteris Joanidis Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracoval samostatně, s využitím osobně získaných materiálů a za pomoci uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

Brno 2012

.…………….. podpis

Anotace V bakalářské

práci

se

věnuji

problematice

metodiky

výchovy

uměleckořemeslného zpracování kovů na SOŠ a SOU. Hlavní řešený problém je spolupráce a komunikace mezi školou čili teoretickou výukou a pracovištěm odborného výcviku.

Poděkování Děkuji panu Doc. PhDr. Lefteris Joanidis za odbornou a metodickou pomoc, za cenné rady a připomínky, které mi poskytl při psaní bakalářské práce.

Obsah Úvod ................................................................................................................... 6 1. Uvedení do problematiky .............................................................................. 7 1.1 Metodika výuky - obecný pohled ................................................................ 7 1.2 Stručný přehled historie uměleckořemeslného zpracování kovů................. 8 2. Historie a současnost řemeslné výuky (učňovské školství) .................... 12 3. Učební obory - možnosti vzdělání .............................................................. 13 3.1 Charakteristika přípravy v oboru ............................................................... 17 3.2 Uplatnění absolventů v oboru ................................................................... 18 4. E-learning na středních školách ................................................................. 18 4.1 Multimediální komponenty ........................................................................ 20 4.2 Nevýhody E-learningu .............................................................................. 21 4.3 Jiné zdroje kurzů ...................................................................................... 22 5. Výukový plán pro obor Umělecký kovář a zámečník ................................ 22 5.1 Charakteristika učiva – výtvarná výchova ................................................. 25 5.2 Pojetí výuky – výtvarná výchova............................................................... 25 5.3 Charakteristika učiva – odborné předměty ............................................... 27 5.4 Pojetí výuky – odborné předměty ............................................................. 28 5.5 Inovace a moderní vybavení dílen ............................................................ 31 6. Spolupráce mezi teoretickou a praktickou výukou ................................... 36 6.1 Současná spolupráce na školách, budoucnost a nové možnosti spolupráce ....................................................................................................................... 37 6.1.1 Osobnost učitele a mistra odborného výcviku .................................... 37 6.1.2 Základní osobnostní rysy učitele ........................................................ 38 6.1.3 Hodnocení žáků ................................................................................. 38 6.1.4 Komunikace ve výuce, učitelova řeč .................................................. 40 6.1.5 Humor ve výuce ................................................................................. 40 6.1.6 Kritické situace v komunikaci ve výuce .............................................. 41 6.2 Budoucí spolupráce.................................................................................. 41 6.3 Spolupráce s externími pracovišti ............................................................. 41 Závěr ................................................................................................................. 43 Obrazová příloha ............................................................................................. 44 Použitá literatura a zdroje ............................................................................... 48

Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si vybral téma Metodika uměleckořemeslného zpracování kovů na středních školách proto, že já sám jsem umělecký kovář, prošel jsem studiem na středních školách a rozhodl jsem se zabývat novými metodami výuky, možnými inovacemi a hlavně zlepšením komunikace nejen mezi studenty a profesory, ale i mezi profesory odborných předmětů a mistry odborného výcviku, což by mělo v důsledku vést k lepším výsledkům a ke kvalitnějšímu vzdělání studentů. Inspiraci jsem čerpal ze zkušeností, které jsem získal při studiu na SOŠ a SOU v Hradci Králové, obor umělecký kovář a zámečník a na Střední odborné škole uměleckořemeslné s.r.o. v Praze. Na obou těchto školách jsem poznal práci jak v dílnách, tak ve škole a měl jsem tak možnost porovnat studium na škole státní i soukromé. A právě v komunikaci a inovacích ve výuce jsem zpozoroval momenty, které by se dali vylepšit. Cílem této práce je tedy vytvořit jednoduchý návod pro školy, učitele i žáky na provázání komunikace prohloubení důvěry žáků k učitelům a naopak. V této práci se zabývám historií a současností problematiky uměleckořemeslného školství, přibližuji možnosti oborů, elearning, výukové plány a hlavní část patří spolupráci mezi teoretickými a praktickými a externími pracovišti.

6

1. Uvedení do problematiky V této kapitole krátce představím hlavní témata mé práce, tedy metodiku

výuky

uměleckořemeslného

–

didaktiku, zpracování

a kovů

uvedu

do

prostřednictvím

problematiky historického

přehledu. 1.1 Metodika výuky - obecný pohled Metodikou obecně rozumíme pracovní postup nebo nauku o metodě. V oblasti pedagogiky je metodika nauka o metodě vyučování v určitém oboru, tedy teorie vyučování nebo také didaktika. Didaktiku můžeme označit jako teorii vzdělávání a součástí pedagogiky, která se zabývá metodami, formami, zásadami, postupy a cíli školního vyučování. Didaktika se dále zabývá obsahem a rozsahem vzdělávání jako procesu a vzdělání jako výsledku procesu vzdělávání, kromě toho didaktika zahrnuje interakci mezi učitelem a žákem. Didaktika se dělí na didaktiku obecnou a speciální. Obecná didaktika se zabývá všeobecnými problémy výuky – průběhem výuky na základních, středních a vysokých školách. A dále řeší obsah výuky, tedy co je nutné nebo vyžadované vyučovat ve školách. Další náplní jsou vyučovací metody, tedy postup výuky, materiální didaktické pomůcky, jak využívat učební pomůcky a didaktickou techniku, organizační formy vyučování a v neposlední řadě zahrnuje determinanty výuky, tedy to co ovlivňuje efekty vyučování. Didaktika speciální čerpá z didaktiky obecné a zabývá se didaktikou předmětů a didaktikou druhů a typů škol.1 Vývoj didaktiky sahá už do prvního století, kdy se jí zabýval například M. F. Quintilianus. Pojem didaktika zavedl v 16. století Wolfgang Ratke a problematikou didaktiky se dále zabývalo množství dalších osobností. Zmiňme Jana Amose Komenského, který prosazoval zásady názornosti při výuce, Jeana-Jacquesa Rousseaua, zastánce svobodné 1

http://cs.wikipedia.org/wiki/Didaktika, vyhledáno 6. 3. 2012

7

výchovy nebo Johanna Friedricha Herbarta, který je považován za zakladatele pedagogiky a jeho hlavní myšlenkou byla jasnost, asociace, systém a metoda. Tento model se vlastně v modifikované podobě užívá dodnes. Dnes jsou ale žáci nejen objektem, ale i subjektem výuky, nezískávají informace pouze od učitele, ale jsou vedeni k vzájemné spolupráci. Objevující se úsilí o inovaci didaktiky je podmíněno růstem vědeckotechnických poznatků, soustředění se na proces výuky, pomalejší tempo novátorství, překonání výuky na základě encyklopedizmu, který je založen hlavně na množství učiva a přechod od didaktiky paměti k didaktice tvořivého učení. Inovativní metody dále zahrnují formulování cílů vzdělávání, vyučování a učení se žáků, inovace didaktických, aktivizující metody a hlavně všestranný rozvoj osobnosti – talent, tempo, temperament. Zásady vyučovacího procesu jsou především obecná doporučení pro učitele, přičemž, když bude učitel tyto zásady respektovat a využívat, může dosáhnout při výuce maximální efektivity a účinnosti. Tyto didaktické zásady mají několik druhů a jsou to: zásada uvědomělosti a aktivity, vycházející z motivace, zásada komplexního rozvoje žáka založena na rozvoji

všech

základních

komponentů

osobnosti

žáka,

zásada

soustavnosti – systematičnosti, zásada trvalosti – opakování, zásada emocionálnosti – pozitivní atmosféra, zásada individuálního přístupu, zásada přiměřenosti cílů, prostředků a procesu, zásada zpětné vazby, a hlavně, což se přímo týká mého tématu, zásada názornosti, která patří k nejstarším zásadám vůbec, zásada vědeckosti – nové poznatky věd, nové postupy a trendy, a především zásada propojení teorie s praxí.2 1.2 Stručný přehled historie uměleckořemeslného zpracování kovů První kovářské zkušenosti nabyl pravěký člověk, když poprvé udeřil do nalezených kovů mědi, zlata a stříbra. Zjistil tak, že se neodštěpují jako kámen, ale mění svůj tvar podle vedených úderů. Začala se zpracovávat 2

Zdeněk Kalhous, Otto Obst, Školní didaktika, Praha: Portál, 2002, s. 19-272

8

měď tepáním a kováním za studena, vytvářely se slitiny kovů, bronzů a k opravdovému vyústění vývoje kovářství došlo v době železné, kdy se začalo železo zpracovávat za tepla. V období starověku se zpočátku pracovalo s těžkými železnými kladivy na kamenných kovadlinách, objevují se puncové značky a kováři pracující v oppidech byli dobře cenění. Na vysoké úrovni bylo řemeslo antického světa, vznikala výrobní centra, zabývající se hlavně výrobou nástrojů a zbraní. Na slovanském území bylo železo nejvýznamnějším a nejcennějším kovem. V době raného

středověku

se

kováři

oddělili

od

hutníků

a

nabyli

tak

významnějšího společenského postavení. Začali se také specializovat na uzdaře, hřebíkáře, nožíře, zbrojíře či zámečníky. Rozvoj ručního kovářství vyvrcholil v době 10. až 13. století. Celá technologie byla tehdy již vynalezena a prověřena zkušenostmi mnoha generací. V románském období začaly požadovat církevní stavby složitější kovářské práce a kovářství tak postupně získávalo umělecký charakter. Typickými znaky jsou husté stejnoměrně stáčené voluty s rostlinnými motivy. V gotice se staly kované výrobky neoddělitelnou součástí architektury a byl kladen důraz i na jejich estetickou stránku. Vyráběly se hlavně mříže, petlice, lustry, truhlice nebo dveřní kování. Od původního kovářství se v gotice začaly oddělovat další specializované obory jako třeba zámečnictví, puškaři, zbrojíři nebo klempíři. V období renesance došlo nejen k rozvoji vědních oborů, ale i umění a řemesel. V uměleckém kovářství a zámečnictví dochází ke značnému rozkvětu a vznikají nové techniky zpracování železa. Příznačným dekorativním prvkem byly hustě vinuté osmy navzájem provlékané, jakoby z jednoho kusu, voluty, konce tyčí byly vysekány do tvaru zvířat, lidské hlavy, stylizovaného listu nebo mečovitého ostří. Umělecké kovářství dosáhlo svého vrcholu v baroku. Vyráběly se mříže plné volut a akantů, jednostranné s rubem a lícem, vždy symetrické, s monogramy, štíty nebo erby. Přechodem v rokoko a rozvojem manufakturního průmyslu došlo k úpadku umělecko-kovářských prací a tak dílny tvoří drobnější užitkové a dekorační předměty. Klasicismus přináší uplatnění litiny, tvarování železa proti jeho přirozeným vlastnostem

9

vrstvy barev a tím se nadále podílí na úpadku kovářství. A v romantismu se úpadek díky rozmachu průmyslu a vědních oborů ještě více prohloubil. Práce kovářů byla nahrazována odlitky. Továrny vyráběly tzv. „umělecké“ předměty bez jakékoliv umělecké hodnoty. Kovářské výrobky podléhaly nevkusu a neměly slohovou čistotu. Přesto se někteří architekti snažili pozvednout úroveň uměleckého kovářství a zámečnictví a navrhovaly práce, které lze vytvořit pouze původními technikami starých mistrů. Naštěstí dostalo umělecké kovářství opět svou příležitost v secesi. Secesní tvorba, je významná svým zájmem o umělecké řemeslo a kovářství svou šanci náležitě využilo. Ruční zpracování železa opět získalo úctu a mistři kováři se předháněli v dokonalosti a jemnosti zpracování. Mezi nejoblíbenější motivy patřily lekníny, rákosí, vavřínové a kaštanové listy, jmelí a ze zvířat pak pávi a labutě. U mříží, vrat i zábradlí zakrývají ornamenty co nejvíce konstrukci díla. V kovářství se plně využívá moderních technologií, které se prolínají s tradičními způsoby zpracování oceli. Velký význam musíme připsat vzniku uměleckých škol a díky zájmu o starožitnosti a sběratelství i vzniku muzeí. V pozdějším období široká slohová jednota ustoupila individuálním stylům a módním vlnám. V kovářství se objevují nové materiály (hliník) nebo různé druhy slitin a kombinace odlišných materiálů (kov a dřevo, kámen, keramika, sklo nebo i umělé hmoty). Více se uplatňuje strojní obrábění či svařování. Znovu se objevil zájem o technickou dokonalost výrobku, oceňovala se nápaditost a provedení dokonalé ruční práce. Secese vrátila kovářství úctu ke kovadlině, ohni a ruce ozbrojené kladivem. Jen takto bylo možno vyjádřit v drobných pracích i ten nejoriginálnější záměr tvůrce návrhu, ať šlo o kované doplňky, interiérové či exteriérové mříže nebo šperky. Zdokonalilo se i vytepávání plechu, v němž se vytvářely i ty plastické práce, které byly dříve odkázány na litinu. Vyrůstají i nové dílny (Hellerova, Faltusova, Koutníkova), pracuje se na soukromých zakázkách i na veřejných dílech většího rozsahu. S novým rozvojem řemesla se klade důraz na další pokračovatele, význam má škola uměleckého zámečnictví v Hradci Králové. Do řemesla se vracejí i tradiční způsoby, mísí se s novými snahami po co nejdokonalejším vyjádření. Užívá se svařování, nýtování,

10

napájení, spájení, provlékání a materiál se zpracovává výhradně za tepla. Uplatňují se více i kombinace různých kovů, mědi, mosazi či bronzu. Tyto dražší doplňky se užívají k ozdobám, konstrukce zůstává železná. Nynější uměleckořemeslná tvorba vychází z tradičního pojetí kovářského řemesla a zároveň se čím dál více prolíná s ostatními příbuznými obory. Zlom v kovářské tvorbě nastal ve druhé polovině minulého století, kdy umělečtí řemeslníci začali prosazovat i ve volném umění a kováři uplatnili své dovednosti a techniky ve tvorbě plastik. Za významnou událost, která velmi ovlivňuje současnou kovářskou scénu, je považováno každoroční setkání českých i zahraničních kovářů, které se koná pod názvem Hefaiston, na hradě Helfštýn. Na této akci, vystavuje, ale i soutěží množství kovářů, dá se říci v přímém přenosu před publikem. Hefaiston je obrovskou inspirací i výzvou jak pro účast, tak i pro hledání nových forem, cest a vyjádření uměleckých kovářů. Mezi

další

takto zaměřené a velmi zajímavé akce patří například Brtnické Kovadliny, Mladý Ťešanský kovář, Dobřívský cvoček, v Rakousku to jsou kovářské slavnosti v městečku Ybbsitz a spousta dalších akcí. Většina těchto akcí je udělána jako soutěž jak pro studenty tak pro už ostřílené kováře. Soutěžní téma je buď dané pořadatelem pro všechny stejné s tím že každý si navrhne zpracování tématu po svém, nebo každý pracovní team vytváří dílo dle svého uvážení a vlastního návrhu. Pracovat je možné jako jednotlivec nebo ve dvou i více členných skupinkách. Pro žáky je toto soutěžní prostředí přínosným faktorem jak v poznávání nových věcí, navrhování efektivních, řemeslných předmětů a jejich zpracování do soutěže. Žáci se procvičí v komunikaci jak s českými, tak i zahraničními kolegy. 3 Dnešní tvorba tedy zahrnuje široké spektrum témat a využití technologický postupů současných autorů. S uměleckým kovářstvím se setkáváme v architektuře, kam řadíme mříže, ploty, brány, branky, zábradlí, vývěsní štíty, kliky, zámkové štíty, madla, schodišťová zábradlí. Kovářství ale objevíme i v interiéru, kde se využívá především při tvorbě nábytku, osvětlení, dekorací a bytových doplňků. A v neposlední řadě se 3

Vojtěch Lauš, Vlastní text

11

kovářství využívá k tvorbě šperků, výše zmíněných plastik a pro restaurátorské účely.4 2. Historie a současnost řemeslné výuky (učňovské školství) Učňovským školstvím rozumíme soubor školských zařízeni (SOŠ a SOU) na určitém území (stát, region), v nichž se realizuje příprava na výkon kvalifikovaných dělnických a rukodělných povolání. Tato příprava probíhá dle schválených pedagogických dokumentů. Praktická příprava tvoří základ celkové výchovy žáků. Ve středověku učil řemeslu cechovní učitel. Učedníci odkoukali od učitelů jak se co dělá (studium pozorováním), teoretické části výuky nebyli. Výsledky učedníků závisely hlavně na odbornosti učitele a na schopnosti a zručnosti učedníků. Způsobilost k samostatnému vykonávání řemesla se prokazovala tzv. tovaryšskou zkouškou. Tento způsob řemeslné výuky trval prakticky do poloviny 18. stol., kdy vzniklo učňovské školství. Pronikání kapitalistického pracovního způsobu do výroby vedlo ke zvyšování nároků na pracovní síly. To vyžadovalo alespoň elementární teoretické vzdělání žáků, učňů. Elementární vzdělání se jim mělo dostat podle tereziánské reformy z roku 1774 v opakovacích tzv. triviálních školách (trivium 3. základní úkony čtení, psaní, počítání). Počátkem 19. stol. začíná mohutný rozvoj tovární výroby. Roku 1883 byly prosazeny pokračovací školy. Soustředily se odborně na živnostenské

nauky

pro

žáky

skupinových

povolání,

stavební,

dřevozpracující a kovoobráběcí, které se realizovali ve městech. Tato forma školství se udržela zhruba 50 let. Od roku 1958 probíhalo v učňovském školství opět sjednocování a byla vytvořena jednotlivě strukturalizovaná soustava učebních oborů a učebních plánů. V současnosti, SOŠ a SOU, připravují žáky v oborech, podle délky přípravy. Čtyřleté studijní obory připravují žáky pro náročná dělnická povolání v technickoekonomických provozech a pro vstup na vysokou školu. Tříleté učební obory připravují žáky pro výkon dělnických a 4

Pavel Révay, Šimon Vondruška, Umělecké kovářství, Praha: Grada, 2010, s. 21 - 105

12

rukodělných povolání, a dvouleté učební obory pro výkon méně náročných profesí. Hlavním cílem učňovského školství neboli vzdělávání na středních odborných učilištích je příprava absolventů na praxi. Učňovské školy se právě proto liší od středních škol s maturitou nižší intelektuální náročností studia a mnohem větším důrazem na manuální profesní dovednosti.5 3. Učební obory - možnosti vzdělání V České republice je hned několik SOŠ a SOU, které vyučují uměleckořemeslné zpracování kovů v různých modifikacích. Dostupné jsou jak tříleté učební obory zakončené učňovskou zkouškou a obdržením výučního listu, tak obory čtyřleté zakončené maturitní zkouškou. Volba střední školy či učiliště patří v životě k zásadním rozhodnutím. Konečné rozhodnutí ovlivňuje zájem o studium na určité škole, předpoklady ke studiu, výsledky ze základní školy, motivace, inspirující příklad a názor rodičů, vliv sociálního prostředí ekonomické, společenské či náboženské vlivy a další. Je přitom velmi důležité zvolit tu správnou školu, odvíjet se od toho bude budoucnost dítěte. Vybrané příklady škol v České republice. SOŠ a SOU Hradební v Hradci Králové, nabízí obor Umělecký kovář a zámečník, pasíř. Tříletý vzdělávací program vedoucí k dosažení středního vzdělání s výučním listem – pro hochy i dívky, kteří úspěšně ukončili 9. ročník ZŠ a složili talentové zkoušky. Profil absolventa: Absolvent je připraven zhotovovat uměleckořemeslné výrobky z kovů, je řemeslně zručný, ovládá tradiční technologické postupy a techniky, dodržuje technologickou kázeň. Při své práci využívá znalosti o historickém vývoji jednotlivých slohových období a uměleckého řemesla. Ovládá základní výtvarné vyjadřovací prostředky a techniky. Umí používat potřebné nástroje, nářadí, ruční mechanizované nářadí. Umí zhotovovat podle výkresové dokumentace, původních vzorů nebo výtvarných návrhů 5

Ing. Pavla Stejskalová, Vývoj učňovského školství, vlastní výpisky z přednášek

13

vhodnými technologickými postupy a technikami dekorativní a užitkové předměty z kovů včetně provedení povrchové úpravy. Dokáže provádět opravy a rekonstrukce poškozených částí původních prací. Umí vyrábět, ošetřovat, udržovat a opravovat nástroje, provádět jejich údržbu a vykonávat servisní činnost v souladu s požadavky BOZP. Je odborně připraven k získání svářečských certifikátů v rozsahu kurzů ZK 111 W01 nebo ZK 135 W01. Dbá na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, usiluje o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků a služeb, dokáže jednat ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje. SOŠ a SOU Hradební, je škola, na které je teoretická výuka oddělená od praktické. Střídá se pravidelně týdenní teoretická výuka, kde se vyučují odborné a klasické předměty, s praktickou výukou také v týdenním intervalu. Praktickou výuku zde vede mistr Petr Rýdlo a odborné teoretické předměty Josef Fejgl a Jindřich Rejnart.6

Obrázek 1. Kovaná zahradní lampa

6 7

http://www.hradebni.cz/, vyhledáno 2. 3. 2012 Vojtěch Lauš, vlastní fotografie

14

7

Střední uměleckoprůmyslová škola Turnov nabízí hned několik oborů uměleckořemeslného zpracování kovů. Plošné a plastické rytí kovů. Ateliér vede ak. soch. Pavel Brožek a praktickou výuky Miroslav Šída a Jiří Zemín. Studenti se během studia naučí základy výtvarných a řemeslných technik. Úkolem výtvarných předmětů je naučit studenty kreslit a modelovat podle skutečnosti, později pak z těchto získaných základů vytvářet individuelní kresebná a plastická řešení návrhů medailí, grafických listů, dekorativních předmětů či zdobení zbraní. Odborní učitelé oboru mají ke studentům individuální přístup, základem pro ně je klasické řemeslo v jeho bohatosti a šíři. Od mědirytiny přes mosazné štočky až po výrobu ocelových raznic na ražbu odznaků, medailí nebo mincí. Využití počítačů ve výtvarné i dílenské praxi je nedílnou součástí výchovy rytce. Obor Plošné a plastické rytí kovů připravuje absolventy na práci v řemeslných dílnách i pro samostatnou živnost v propagační či bižuterní oblasti. Řada z nich studuje dále na Vyšších odborných školách a Vysokých školách mnoha směrů. Mezi absolventy oboru jsou vynikající rytce bankovek a známek, sochaře a medailéry, ale též pedagogy a teoretiky umění.

Obrázek 2. Ukázka rytí kovu logo JAWA

8

Umělecké odlévání kovů je nejmladší studijní zaměření na turnovské škole. Ateliér vede MgA. Ondřej Šída a praktickou výuku Miroslav Tomsa a Miloslav Podaný. V průběhu studia se žáci seznamují se základními vlastnostmi formovacích a licích materiálů, se základy metalurgie, s technologií povrchových úprav a se zásadami konzervace a 8

http://www.sups.info/index_cz.htm, vyhledáno 3. 3. 2012

15

restaurování odlitků. V praktické výuce získávají potřebné vědomosti a dovednosti

pro

práci

návrháře

zaměřeného

na

navrhování

a

rozmnožování jak předmětů uměleckořemeslného charakteru, tak i na volnou figurální plastiku. V dílenském provozu se v úzké vazbě na ostatní vyučovací předměty učí přípravě formovacích směsí, formování modelů, jejich odlévání a povrchové úpravě odlitků. Studující toto oddělení mají všechny předpoklady k pokračování ve studiu na vysokých školách uměleckého zaměření.

Obrázek 3. Umělecké lití kovu: Nitro člověka

9

V oboru zlatnictví a stříbrnictví se studenti seznamují s drahými kovy, drahými kameny a s ostatními materiály rozhodných pro výrobu šperků a ozdobných předmětů od prstenů po bohaté přívěsy. Tento obor nabízí studentům proniknout do problematiky řemeslných dovedností, zručností a praktik, které lze použít v uměleckořemeslné praxi. Po dokončení tohoto studia zvládne zlatník návrhy souprav šperků, dokáže vyhledávat různé inspirace a povyšovat je do návrhů moderních šperků svojí individuálností, výtvarnou jistotou a přesvědčivostí. Rozvíjí tím svůj talent a nadání. S tím souvisí ovšem také požadavek dokonalé znalosti minerálů a jejich funkčního uplatnění v moderním šperku. Výuka je zabezpečena odborníky a specialisty na řemeslné techniky. V ateliéru pracují ak. mal. Jiří STUDNIČKA, Vlasta MATOUŠOVÁ a dílnách Radana JAREŠOVÁ, Václav JAREŠ, Zuzana JANEVOVÁ, Lucie LAURYNOVÁ, 9

http://www.sups.info/index_cz.htm, vyhledáno 3. 3. 2012

16

Jan ZUBKO. Stále vysoký zájem o tento obor, je dokladem jeho úrovně jak výtvarné, tak řemeslné.10

Obrázek 4. Stříbrná sestava: náhrdelník, náramek, prsten

11

3.1 Charakteristika přípravy v oboru V odborné přípravě převažuje praktická složka. Žáci získají ucelený přehled o historickém vývoji výtvarné kultury a příslušného uměleckého řemesla a osvojí si základní výtvarné vyjadřovací techniky. Pro vlastní vytváření uměleckořemeslných výrobků z kovů se naučí ovládat tradiční technologické postupy a techniky, získají znalosti o zhotovení technické dokumentace a přípravě výroby daných výrobků. Naučí se ručně opracovávat a strojně obrábět kovy včetně použití jednotlivých druhů nářadí, nástrojů, strojů a zařízení, provádět povrchové úpravy výrobků, provádět opravy a rekonstrukce poškozených částí původních prací. Odborná příprava probíhá ve třech zaměřeních, tj. v zaměření práce kovářské a zámečnické, v zaměření práce pasířské a v zaměření práce rytecké. V zaměření práce kovářské a zámečnické se žáci naučí rukodělně zhotovovat např.: mříže, brány, stavební a nábytkové kování, zábradlí, zámky, zavírací mechanizmy, svícny, plastiky; v zaměření práce 10

http:// www.sups.info, vyhledáno 2. 3. 2012

11

http://www.sups.info/index_cz.htm, vyhledáno 3. 3. 2012

17

pasířské např.: konstruovaná svítidla, písmena, mříže, nádoby, svícny; v zaměření práce rytecké např.: knihařské rytiny, mědirytiny, kovová razítka, razidla, vypalovadla, písmena na informační systémy, rytiny pro ocelotisk, nápisy a ornamenty na kulaté předměty. V zastoupení zaměření/profilací odborné přípravy se jednotlivé školy liší. Podmínkou přijetí ke vzdělávání v oboru je úspěšné vykonání talentové zkoušky. Pro vzdělávání v tomto oboru jsou významné vyučovací předměty (vzdělávací oblasti) základní školy: Výtvarná výchova, Fyzika, Chemie + dále Dějiny umění, Fotografování, Materiály, Technologie, Technická dokumentace. Učivo uvedených předmětů je důležité pro tento obor a bude na střední škole rozvíjeno a prohlubováno. 3.2 Uplatnění absolventů v oboru Absolventi oboru se uplatní v jednom z těchto povolání: umělecký kovář a zámečník, umělecký pasíř nebo umělecký rytec. Pro příslušné povolání

jsou

připraveni

rukodělně

zhotovovat

náročnější

uměleckořemeslné dekorativní a užitné předměty z kovů podle výkresové dokumentace, návrhů výtvarníka nebo jako repliky původních slohových prací včetně provádění jejich opravy a obnovy. Odpovídající činnosti mohou vykonávat buď samostatně, nebo ve firmách zabývajících se tvorbou a výrobou produktů příslušného sortimentu. Absolventi se rovněž mohou uplatnit jako technicko-hospodářští pracovníci. Absolventi mohou pokračovat ve studiu na vyšších odborných školách nebo vysokých školách. Například pokračují ve studiu v uměleckých oborech, ale i v oborech pedagogických, teorie umění apod. 12 4. E-learning na středních školách Studijní opora pojmem „studijní opora“ jsou myšleny informace, kterými učitel zásobuje žáka v rámci studia. Studijní opory mohou vytvářet i žáci sami. Učitel se tímto způsobem chová i při běžném systému výuky 12

Vojtěch Lauš vlastní text

18

(prezenční studium), pouze v distančním studiu je nutnost přípravy materiálů větší. Oporou můžou být kurzy, záznamy přednášek, autotesty, zvukové nahrávky nebo elektronické texty.

Příprava distančního

studijního kurzu se v principu zásadně neliší od přípravy stejného produktu v prezenční formě, přesto je tato metodika tvorby zaměřena jako doplňkový studijní materiál. Tyto kurzy je vhodné využívat v kombinaci s klasickou prezenční výukou. E-learning nemá jednoznačnou definici. Záleží z jakého pohledu, či z jaké doby na něj nahlížíme. Dobou se chápe rok, kdy daná definice vznikla. Je to systém stále měnící svoji podobu i rozsah nám nabízených možností. Přesto je nutné ujednotit si představu, co vlastně E-learning je. Nabízí se několik variant: E-learning materiálních

a

je

v

podstatě

didaktických

jakékoli

prostředků

využívání k

elektronických

efektivnímu

dosažení

vzdělávacího cíle s tím, že je realizován zejména/nejenom prostřednictvím počítačových sítí. V českém prostředí spojován zejména s řízeným studiem v rámci LMS. E-learning a samotné moderní technologie nabízejí možnosti, jak zpřístupnit učení v jeho různých podobách také různě znevýhodněným skupinám lidí. Mnozí studenti se specifickými nároky mohou studovat svoje obory právě díky tzv. asistivním technologiím, které je možné vymezit jako širokou škálu nástrojů, služeb, strategií a metod, které jsou vytvořeny a aplikovány, aby pomohly vyřešit problémy, s nimiž se potýkají lidé se specifickými nároky. Může přitom jít o speciální počítačové komponenty, ale také o počítačové výukové programy nebo třeba o audio knihy.13 Pomocí E-learningu by mohli dostávat studenti učební texty pro BOZP praktického výcviku nastudovat si je a potom ve škole, nebo na praxi složit zkoušku formou testu a otevřených otázek a splnit tak způsobilost práce na všech strojích a zařízení. Stejně tak by mohli mít přístupné texty i k ostatním předmětům a to nejen k odborným. Ve škole by studenti dostali výklad od vyučujícího a potom zpracovaný text pomocí e-learningu. Tato metoda by žáky měla motivovat k samostudiu aktivizaci 13

http://cs.wikipedia.org/wiki/E-learning, vyhledáno 12. 3. 2012

19

a rozšiřování obzorů ve svém oboru. Cílem E-learningového kurzu je využívat maximálně všech zdrojů a prostředků při učení. Ovšem hlavním cílem je minimalizovat čas studenta při učení a tím snížit finanční prostředky potřebné ke studiu. Dle výzkumů si studenti zachovají jen velmi krátce informaci, kterou pouze slyší, uchovají si 40% z informace, kterou slyší a vidí, a uchovají si 75 % z informace, kterou slyší i vidí a současně si ji mohou vyzkoušet (ověří si ji vlastní aktivitou). Proto si studenti, kteří pouze pohybují kurzorem, čtou a vidí informaci, většinou mnoho z jeho obsahu nezapamatují. Rovněž pouhé střídání informace s blokem otázek k zamyšlení, se postupně stává stereotypem a nepřináší kýžený efekt. Velký význam pro zapamatování má totiž rovněž poutavé zpracování obsahu – musí zde být výrazná přidaná hodnota oproti možnostem tištěného zpracování. Důležitými prvky v obsahu kurzu jsou různé simulace, příběhy, hry, vhodná kombinace zvuku, obrazu a interaktivního zapojení studenta do kurzu. 4.1 Multimediální komponenty Text může být psaný nebo mluvený. Grafika může být v podobě statických ilustrací, kreseb, map, plánů, fotografií. Dynamickou grafiku tvoří videonahrávky a animace. Ty jsou velice přitažlivé, jsou zábavné a zvyšují motivaci studentů. Diagramy, tabulky a grafy se používají, pokud narůstá počet číselných údajů, klesá-li přehlednost dat nebo mají li studenti porovnat různá data. Animace dokáží vysvětlit různé procesy lépe, než když jsou vysvětlovány pomocí „tabule a křídy“. Zvláště procesy, které probíhají v určitých krocích nebo založené na algoritmu. Lze zobrazovat jednoduché, až 3D animace. Zvukový záznam lze velmi dobře uplatnit v jazykových kurzech, kde se porovnává intonace hlasu studenta se záznamem. Audio záznam lze též velmi dobře použít s videem. Video lze používat při různých situacích, které se těžce graficky simulují. Používání záznamu obrazovky (screen shotu) se vyplatí ve chvíli, kdy je názornost vysoká a jiným způsobem by bylo těžší dynamické děje

20

vysvětlit. Simulátor umožní studentovi vstoupit do určitého procesu a ovlivnit jeho průběh. Tím si lze osvojit i určité dovednosti. Slide show je komponentem v kurzu, který lze přirovnat k výstupu z aplikace Powerpoint. Statická grafika jsou klasické obrázky, které se běžně užívají v statických textech. Audio nahrávky lze přepsat do písemné podoby. Pokud toto není možné, je důležité, aby nahrávky byly v profesionální podobě do maximální délky pěti minut.

4.2 Nevýhody E-learningu Co se může zdát někomu jako velké plus, může být zároveň velké mínus pro někoho jiného. Zde je nastíněno několik bodů, které mluví proti používání E-learningu: Odosobnění

výuky

a

společenského

života

je

spojeno

s

nadměrným používáním počítačů, mizí tak běžný společenský život, který člověk nutně potřebuje. Denní studium je jedním z prostředků střetávání různých lidí a to E-learning přímo neumožňuje.

Použití kurzů

v elektronické podobě není vhodné pro každého. Některým lidem nemusí být příjemné trávit dlouhé hodiny před blikajícími monitory hlučících počítačů. Znalosti jsou podávány pouze jedním způsobem, což se může stát stejně jako u klasické výuky stereotypní. V klasickém vzdělávacím procesu máme možnost při nepochopení látky vyučujícího požádat, aby vykládanou látku vyložil jiným způsobem. Při elektronické komunikaci bychom museli dlouze čekat na odpověď tutora nebo pedagoga, pokud není online. Nesmíme také opomenout nutnost zobrazovacího zařízení, především počítače, které musíme vlastnit. I když v dnešní době se může tato podmínka zdát samozřejmostí, vždy to tak být nemusí. Je jasné, že studium je možné pouze s počítačem nebo jiným zařízením. Pokud k němu nemáme z jakéhokoli důvodu přístup, nemůžeme se vzdělávat. Uvedené důvody jsou natolik závažné, že není možné plně nahradit stávající prezenční výuku elektronickým vzděláváním, což by ani dle mého názoru nebylo ideální. Přejití na samotný E-learnig a jeho 100% využití není asi úplně vhodné, výuka by se tak mohla stát pro žáky 21

stereotypní.

Je

zapotřebí

zachovat

všechny

dostupné

vzdělávací

prostředky a dokonale je provázat a vytvořit tak pestrou přehlednou a objemnou strukturu informací pro daný obor. 4.3 Jiné zdroje kurzů Kurzy lze získat i jiným způsobem než vytvořit je vlastními silami. Další zmíněnou možností je vytvořit je pomocí studentů, jako alternativa vlastních sil a prostředků. Firmy zabývající se tvorbou E-learningem vytvoří za nemalý honorář velmi dobré a graficky vydařené kurzy. Přesto stále existuje další možnost jak získat kvalitní kurzy za nevelké finanční prostředky. Těmito možnostmi jsou myšleny kurzy, které jsou hrazeny z různých veřejných grantů. Granty jsou většinou poskytovány pro rozvoj celé nebo dílčí části společnosti a to i pro tvorbu e-kurzů.14 5. Výukový plán pro obor Umělecký kovář a zámečník Obor Umělecký kovář a zámečník se v českém školství nachází pod kódem 82-51-H/01. Je to tříletý vzdělávací program vedoucí k dosažení středního vzdělání s výučním listem. Denní studium zahrnuje základní předměty, český jazyk a literatura, cizí jazyk, občanská nauka, matematika, fyzika, základy ekologie, tělesná výchova, ekonomika. Dále odborné předměty mezi, které patří technologie, materiály, technická dokumentace, výtvarná výchova, dějiny umění, fotografování, a odborný výcvik. Nově zařazený předmět by měl být „ Základy podnikání, nebo Řízení firmy“. Cílem

vyučovacího

předmětu

technologie

je

v součinnosti

s odborným výcvikem poskytnout žákům odborné teoretické vědomosti ručního a třískového zpracování kovů a plastů. Dále to jsou vědomosti o technologickém postupu výroby strojního zařízení z různých materiálů a jeho oprav. Tyto vědomosti jsou teoretickým základem pro osvojení příslušných dovedností v odborném výcviku. Předměty technologie a 14

http://www.volny.cz/xmichalx/bp/xnovm133_BP.htm#_Toc191661299, vyhledáno 13. 03. 2012

22

odborný výcvik by měl vyučovat učitel, který má zkušenosti jak praktické tak teoretické. Existují totiž školy kde, tyto dva předměty vyučují dva různí lidé kdy učitel technologie je pouze teoretik. Potom dochází k situacím, že se mohou výklady obou učitelů lišit i přímo v provádění praxe. Strategie výuky: V technologii je využíváno tradičních metod (výkladové hodiny) i moderních výukových metod (práce s počítači a dalšími multimediálními prostředky a exkurze v provozech a výrobních procesech). Je nutné zohlednit individuální vzdělávací potřeby žáků a orientovat je směrem k autodidaktickým metodám. Žák by měl probrané pojmy, jevy a zákony pochopit ve vzájemných souvislostech. Důraz je kladen na sociálně komunikativní aspekty učení a vyučování (diskuze, týmová spolupráce a kooperace).

Velmi důležitá je aktualizace učiva,

soustavné uvádění aplikací nových technologií v profesním životě hodnocení jejich vlivů na přírodu a člověka. Vyučující neustále připomíná pravidla bezpečného zacházení s technickými prostředky a zásady poskytování první pomoci. Po každém tematickém celku následuje shrnutí a opakování učiva. Dalším tématem tohoto předmětu by byly okruhy restaurování kovů a spolupráce s památkovým ústavem. Jednalo by se rozšíření technologií a postupů restaurování kovů. Žáci by se tak dostali k zajímavým a historickým předmětům a mohli by tak porovnat práce starých mistrů s prací současnou.15 Materiály, cílem tohoto předmětu je poskytnout žákům odborné teoretické i praktické vědomosti o základních technických materiálech jako jsou oceli, litiny, neželezné kovy, plasty a drahé kovy a o jejich vlastnostech, zpracování, použití a značení. Tyto vědomosti jsou zaměřené především na typické technické materiály a jejich zpracování jsou základem pro studium strojírenského oboru, pro návrh a tvorbu strojírenských a ocelových konstrukcí, pro umělecké a dekorační zpracování interiérových i exteriérových doplňků. Žáci by si měli z tohoto předmětu

osvojit

volbu

vhodných

materiálů

pro

výrobu

strojních

konstrukcí, pro sestavu strojů a zařízení, volit odpovídající vlastnosti 15

Vojtěch Lauš Vlastní text

23

materiálů podle požadavků nebo možnosti výroby. Měli by ovládat vyhledávání ve strojnických tabulkách, normách potřebné údaje pro strojní a uměleckořemeslnou výrobu.16 V předmětu technická dokumentace je cílem vést žáky k přesné, svědomité a pečlivé práci a k získávání vědomostí a dovedností čtení, používání a kreslení výkresů, skic, diagramů a slovních informací a těmto rozumět. Součástí tohoto předmětu je také rozvíjení schopností žáků prostorového vnímání a prostorové představivost, tvůrčí a technické myšlení. K tomu to účelu by měly sloužit moderní počítačové programy ve, kterých je možné vytvářet veškerou dokumentaci od technických výkresů až po návrhy uměleckých předmětů nejrůznějších rozměrů a to i v namodelování 3D. Žáci by se měli naučit základní ovládání programů AutoCAD LT 2012, který nabízí nespočet možností vytváření výkresů. Další z vynikajících programů na vytváření modelů a grafiky je Corel DRAW x5, který umožňuje modelaci objektů otáčení kolem svislé i vodorovné osy. Takovýchto programů je nepřeberné množství a školy by je měli vlastnit a plně využívat pro praktickou část výuky tohoto předmětu a věnovat pozornost aktualizacím, protože vývoj těchto programů a možností vytvářet výkresy jde neustále kupředu. Pro technické kreslení jsou důležité grafické prvky (popisové pole). Rozměry a úpravy popisového pole jsou uvedeny v ISO 7200. Na Formátech A0 až A3 se popisové pole umisťuje do pravého dolního rohu kreslící plochy. Tyto formáty používáme horizontálně orientované. Na formátu A4 se popisové pole umisťuje dolů na kratší stranu kreslící plochy. Tento formát používáme pouze vertikálně orientovaný. Směr čtení výkresu je shodný se směrem čtení popisového pole. 17 Výtvarná výchova, je jeden ze stěžejních předmětů, ve kterém by žáci měli pochopit smysl výtvarné výchovy, jak pro jejich dílenskou práci, tak pro obecné chápání výtvarné tvorby. Cílem předmětu je naučit žáky ovládat výtvarné vyjadřovací techniky, formovat jejich estetické cítění a

16

Vojtěch Lauš a Ing. Pavel Matějka Soš a sou Hradební 1029

17

Jan Leinveber, Pavel Vávra, Strojnické tabulky, Praha: Albra, 2003, s. 74

24

myšlení, vést je k pochopení uměleckořemeslné tvorby a na základě vlastního zachycení viděné skutečnosti i výtvarné představivosti dospět k vyjádření především v kresbě, barevné kresbě a modelování. Snahou je naučit žáky navrhnout a posléze i vytvořit nové a netradiční vzory oborových výrobků a realizovat i v praxi. Učitel výtvarné výchovy by měl ponechat žákům volnou ruku v navrhování nových moderních tvarů a kombinaci různých materiálů jako např. různé kovy, kov se sklem, kov s kamenem, kov se dřevem. Samozřejmostí by měli být konzultace a korektura návrhů s mistrem odborného výcviku i učitelem výtvarné výchovy z důvodů možností realizace návrhů. 5.1 Charakteristika učiva – výtvarná výchova Učivo zahrnuje výtvarnou průpravu pro specifickou praktickou činnost, rozvíjí estetický cit i výtvarnou zkušenost, poskytuje žákům znalosti a dovednosti potřebné pro názorné vyjadřování. Obsah předmětu je zaměřen především na kresbu a modelování, tj. kresebné, barevné, plastické studie skutečnosti - živé i neživé, fantazijní představy, ornamenty, písmo apod. Žákům je dán prostor pro vlastní návrhovou činnost. 5.2 Pojetí výuky – výtvarná výchova Při výuce je kladen důraz na praktické zvládnutí jednotlivých výtvarných technik a získání výtvarné zkušenosti. Vyučující upevňuje vědomosti a dovednosti žáků soustavným procvičováním. Organizace vyučování je dána převahou učiva odborně praktického charakteru a je důležité, aby vyučovací proces probíhal při zachování nejdůležitějších pedagogických zásad - názornosti, přiměřenosti a trvalosti. Při výuce využívá vyučující názorné pomůcky, fotografie, modely, reprodukce obrazů apod. Doporučuje se výuka ve dvou i vícehodinových celcích. Pro optimalizaci výuky je vhodné třídu dělit na skupiny. Vyučování je vhodné doplnit společnými exkurzemi, návštěvami muzeí a galerií. Předmět

25

výtvarná výchova a odborný výcvik by měli být rozšířené o zaměření Volná plastika a tím se také dokonale propojit.18 Volná plastika by zahrnovala návrh, kresba, model realizace. Žáci by dostali jednotné téma nebo úplně volnou ruku pro navrhnutí volné interiérové komorní plastiky, nebo monumentální exteriérové plastiky. Samotný nápad a přibližný vzhled plastiky, by žáci přenesli kresbou na papír jako náčrt. Po konzultaci a úpravách za pomocí mistra nebo vyučujícího výtvarné výchovy by převedli kresbu do měřítka buď M 1:1, 1:2, 1:10. Podle takovéhoto výkresu by zhotovili soupis a rozpočet použitého materiálu. Poté by následovalo vyhotovení prostorového modelu dané plastiky. Tady se žáci dostávají do situace, kdy si mohou vybrat zhotovení modelu starší a osvědčenou technikou za pomocí sochařské keramické hlíny, anebo za pomocí moderních technologií, konstrukčních programů a práce s počítačem. Podle vyhotoveného modelu by začali žáci realizovat své plastiky na dílnách až po konečnou fázi povrchové úpravy. Mezi nejvýznamnější současné tvůrce plastik patří bez pochyby Pavel Tasovský. Celý zvěrokruh a další jeho tvorbu najdeme na www.tasovsky.com, nebo přímo v Náměšti nad Oslavou, kde má ateliér a dílnu.19

18

Vojtěch Lauš a Jindřich Rejnart výtvarník Soš a sou Hradební 1029

19

Vojtěch Lauš, Vlastní text

26

Obrázek 5. Ukázka plastik Pavla Tasovského cyklus zvěrokruh RAK a VÁHY

20

Vyučovací předmět dějiny umění je součástí odborné přípravy žáků. Cílem předmětu je formovat estetické cítění a myšlení mladého člověka. Zde jsou vedeni k základní orientaci v dějinách umění, ke znalostem obecných zákonitostí estetiky. Naučí se lokalizovat zeměpisně a časově výtvarná fakta, získávat informace z hmotných pozůstatků minulosti a z výtvarného umění, nalézat vzájemné souvislosti a tyto poznatky syntetizovat. 5.3 Charakteristika učiva – odborné předměty Učivo předmětu objasňuje základní souvislosti umění s vývojovými etapami všeobecných dějin lidstva. Vyučující dokonale vysvětlí žákům základní umělecko-historické

pojmy,

události, souvislosti,

rozebere

nejdůležitější památky, naučí žáky srovnávat výtvarné jevy, události, procesy a pomocí charakteristických znaků určovat jejich shody a rozdíly. Učivo je úzce provázáno s předměty podílejícími se na profesní přípravě žáků (odborný výcvik, výtvarná výchova).

20

http://www.tasovsky.com, vyhledáno 20. 03. 2012

27

5.4 Pojetí výuky – odborné předměty Základní organizační forma je vyučovací hodina, která je vhodně doplňována exkurzemi, návštěvami galerií, výstav a muzeí. Metoda slovního výkladu, v níž se vhodným způsobem uplatňují didaktické zásady názornosti, přiměřenosti a trvalosti, je doplňována audiovizuální technikou, především promítáním obrazových reprodukcí, ale i filmů. Vyučující seznamuje žáky s literaturou a vede je k samostatnému studiu a porozumění uměleckým dílům. Důraz je položen na všeobecný přehled, orientaci v problematice dějin umění, schopnost jednotlivá témata zobecňovat a nalézat mezi tématy souvislosti. Předmět

fotografování

(dokumentace

výroby a

výrobků)

je

propojený s výtvarnou výchovou a odborným výcvikem. Cílem tohoto předmětu je naučit žáky pracovat jak se starými fotoaparáty, tak i s moderními kompakty a zrcadlovkami atd. Učitel by se měl zaměřit na fotografii černobílou i barevnou. Žáci by měli umět fotografovat jak při denním tak i umělém osvětlení, umělé osvětlení umět ovládat a používat. Při fotografování záleží také na kompozici snímku. Práce s počítačem a programy na úpravu fotografií jako jsou Photoshop, Zoner a další je samozřejmou součástí této moderní doby. Fotografování žáci využijí pro tvorbu svých portfolií prezentací svých výrobků a tvoření www stránek. Portfolio zhotovené jako fotodokumentace žákovských prací je dobrým reklamním obrazem pro získání práce v již zaběhnuté firmě nebo pro vlastní prezentaci u svých vlastních zákazníků. 21 Cílem odborného výcviku je získání dovedností, vědomostí, trvalých návyků a řemeslných zkušeností v rozsahu oboru. Žáci si osvojují jednotlivé práce a učí se všem dostupným a používaným technikám používaných při výrobě uměleckých a dekorativních předmětů z kovů nebo kombinace materiálů včetně jejich instalace. V odborném výcviku se žáci naučí ruční a strojní zpracování kovů. Cílem školy by mělo být zajištění co možná nejlepších a nejmodernějších prostředků na pracovišti odborného výcviku, jako motivace žáků a 21

Vojtěch Lauš Vlastní text

28

možnost

práce

s moderními

technologiemi.

Nezbytnou

součástí

vzdělávání je návyk bezpečné a odpovědné práce. V obsahovém okruhu jsou upevňovány a dále rozvíjeny komunikativní kompetence (čtení výkres, výtvarných náčrtů, norem, dílenských příruček apod.) při zajišťování materiálů, nástrojů, nářadí a při vykonávání pracovních úkolů. Zároveň jsou rozvíjeny kompetence řešit problémy a problémové situace, zde je především záměr podporovat tvůrčí práci a nezbytně nutnou pro uměleckého kováře kreativitu a myšlení. Pro práci ve skupině je žádoucí dosažení potřebné úrovně personálních a sociálních kompetencí. V odborném výcviku by se měli také žáci naučit výrobu a zhotovení vlastního nářadí jako jsou kleště, kladiva, průbojníky, sekáče, oblíky, zenky, babky a zápustky a různé přípravky ulehčující práci.22

Obrázek 6. Čelisti základních kovářských kleští

Obrázek 7. Ukázka kovářských kleští

23

24

22

Vojtěch Lauš, Vlastní text,

23

Vojtěch Lauš, vlastní kresba

24

http://www.zamecnictvirehak.cz/?p=productsList&iCategory=51&page=2, vyhledáno 3. 3.

2012

29

Obrázek 8. Kovářské sekáče a průbojníky

25

Nově zařazený předmět základy podnikání by měl navazovat na předměty technologie, materiály a odborný výcvik. Cílem tohoto předmětu by mělo být rozvíjení technologií hlavně povrchové úpravy (galvanické a žárové zinkování) a seznámení s oběma technologiemi s exkurzí přímo v provozu. Další povrchové úpravy v návaznosti na zinkování jsou základní a vrchní barvy vhodné pro nanášení na zinkované povrchy. Další součástí tohoto nového předmětu, by mělo být jednání se zákazníkem sem by spadalo zaměření zakázky, vyhotovení návrhu a cenového rozpočtu. Právě zmiňované vyhotovení rozpočtu a nacenění na celou zakázku je na většině škol nedostatečným způsobem probíráno. V praxi by to mělo vypadat tak že by mistr odborného výcviku vzal žáky ve dvou členných skupinkách přímo k zákazníkovi a za jeho dozoru a koordinace by žáci vyslechli zákazníka, prohlédli si místo realizace a provedli zakreslení a zaměření. Dále by následovalo rozpočítání materiálu a zhotovení cenové nabídky. Žáci by měli umět spočítat cenu materiálu, žárového zinkování, provozní režie a práci včetně montáže. To vše do hromady dá celkovou cenu. 26 Tento předmět by měl žáky také seznámit s osazováním a zapojením elektrických pohonů. V dnešní době je takřka pravidlem že se vjezdová brána osazuje pohonem. Výrobců pohonů je zase celá řádka mezi nejznámější a nejkvalitnější patří firmy Tousek s.r.o., Lomax, 25 26

http://kovarna.webzdarma.cz/stranky/jak_postavit_kovarnu/naradi.htm, vyhledáno 3. 3. 2012 Vojtěch Lauš Vlastní text

30

Hormann. Firma Tousek s.r.o. dodává všechny dostupné systémy pro veškeré typy vrat a bran. Produkty Tousek jsou na základě své pokročilé technologie a své kvality používány a vysoce ceněny v celém světě. Vysoká životnost a nejmodernější elektronika jsou nejpodstatnější prvky našich produktů. Kvalita je pro nás víc než jen přesnost a funkčnost. Neustálé

kontroly

na

vstupu

a

výstupu

zboží

jsou

základním

předpokladem pro zajištění kvality.27 5.5 Inovace a moderní vybavení dílen Vybavení dílen je základním pilířem tvořící pracovní prostředí a podmínky žáků i mistrů odborného výcviku. Na školách by měli být žákům dostupné nové moderní stroje a zařízení zlepšující kvalitu a efektivnost práce. Pro umělecké kováře je nemalým pomocníkem novodobá výheň, plynová pec. Plynové pece se vyrábějí v několika různých velikostech a jsou, poháněny propan butenem z tlakové lahve. Plynová pec má oproti klasické výhni hned několik výhod. Teplota ohřevu je stálá, tudíž nehrozí spálení (zahoření) ohřívaného materiálu. Například při výrobě kovaných spon je plynová pec dokonalý prostředek pro urychlení práce. Do pece můžeme naskládat i sto kusů nařezaného materiálu a jeden jako druhý všechny stejně ohřáté zpracovávat do požadovaných tvarů.28

27 28

Katalog a web Tousek, 2011 Vojtěch Lauš, Vlastní text

31

Obrázek 9. Plynová pec vkp 5

29

Další nové technologie nahrazují vysekávání a řezání slabých i siných plechů jde o technologie pálení plazmou a laserem. Jsou to vysoce moderní a přesné technologie. Tyto stroje sice nejsou dostupné všem to je způsobeno jejich vysokou pořizovací cenou,ale velké školy by mohly na tyto technologie dosáhnout za pomocí státní nebo evropské dotace. Mohlo by to fungovat jako centrální školící středisko ve vybraných školách, kam by ostatní školy jezdili na sloučený odborný výcvik. Tyto stroje by mohli pracovat i na veřejných zakázkách a žáci by tak měli zajištěnou praktickou výuku na moderních technologiích a stroje by si na sebe vydělávali.

29

http://www.vyhne.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&Itemid=8,

vyhledáno 3. 3.2012

32

Obrázek 10. Pálící centrum NESSAP GAMA 3015/F

30

Práce na tomto stroji zahrnuje čtení technických výkresů, práci s počítačem a kreslení obrobků v programu AutoCAD LT 2012 a dalších programech. Výkres se odešle z počítače do pálícího centra a zobrazí se na monitor, za pomocí moderní elektrotechniky přenáší pálící tryska zadaný výkres na materiál a vypaluje velmi přesné obrobky. Vhodnými pomůckami kovářů jsou moderní, digitální měřidla jako digitální úhloměr a digitální laseroví metr vzdáleností. Digitální úhloměr je vhodný pro zaměření uhlů sklonu schodišť, terénu např. (místo pro budoucí vjezdovou bránu), nebo pro měření a kontrolu pravých uhlů při výrobě rámů, mříží, bran a vrat.

31

Obrázek 11. Úhloměr digitální Bosch GAM 220MF 30

http://metale24.pl/Oferta/CNC-PROJEKT-Wypalarka-laserowa-fiber-NESSAP-GAMA-

3015-F-do-arkus-469327.html, vyhledáno 3. 3. 2012 31

http://www.bosch-professional.com/cz/cs/ocs/naradi/101301/uhlomery-a-vodovahy/,

vyhledáno 4. 3. 2012

33

Laserový měřič vzdáleností je vhodný pro zaměřování délek a výšek (rozměry plotů, bran, mříží, vrat.) Tento přístroj umí měřit i plošné metry M² třeba místnosti. Změří jeden rozměr, který si pamatuje a ve chvíli kdy změří, druhý rozměr a dopočítá plochu v M².

Obrázek 12. Laserový měřič vzdáleností Bosch DLE 50

32

Další moderní vybavení dílen, které najde uplatnění v kovářských dílnách a ulehčují práci jak při výrobě tak na montážích jsou různé druhy aku nářadí. Mezi nejpoužívanější patří aku vrtačky, brusky, utahováky a další. Výrobců tohoto nářadí je na našem trhu spousty. Na první místa co se kvality

a

použitelnosti,

MILWAUKEE

a

mezi

týče, tradiční

se

řadí

české

HILTI, výrobce

MAKITA, patří

BOSCH,

firma

narex

s profesionální řadou PROTOOL. Převážná většina nářadí strojů a zařízení je k vidění na každoročním strojírenském veletrhu v Brně. Tento veletrh je pro žáky dobrou zkušeností a poznání nových technologií, získávání

kontaktů

a

možnost

navázání

budoucí

spolupráce.

Velmi přínosné a zajímavé jsou nové způsoby kotvení a kotvící techniky. Kovářské výrobky jako jsou závěsy bran, vrat, nebo mříže, zábradlí se dříve kotvili pomocí temovaného olova v reakci se sírou. Tuto dosti náročnou operaci v dnešní době nahrazují nejrůznější hmoždinkové šroubovací a natloukací systémy. Na první místo možného kotvení 32

http://www.bosch-professional.com/cz/cs/ocs/naradi/101300/26319/dalkomery/glm-50/,

vyhledáno 4. 3. 2012

34

se v poslední, době dostává takzvaná chemická kotva. Jedná se o dvousložkovou pastózní hmotu v tubě, která je zlomocí pistole vytlačována ven do špičky tzv. směšovač, kde dochází k dokonalému promíchání obou složek a takto namíchaná směs proudí do otvoru, kam se pak zasadí kotvený prvek a nechá se zatvrdnout. Tato technika kotvení umožňuje rychle a bezpečné osazování kovářských výrobků.33

Obrázek 13. Chemická kotva berner prémium

34

Velký kus kupředu udělali i technologie broušení a leštění. Od klasických kotoučových brusek se nové pásové brusky liší rychlostí broušení a ubírání materiálů. Jako brusivo je zde využit nekonečný brusný pás, který jde po opotřebování lehce vyměnit. Tyto brusky se vyrábějí v několika velikostech, tím se také určuje šíře brusného pásu. Na pásových bruskách je možné plošné i tvarové broušení. Plošné broušení umožňuje tato bruska hned na několika místech brusného pásu a to zepředu na oběžném válci a z horní strany pod otevíracím krytem. Tvarové broušení je umožněno sadou válečků o různých průměrech, které se dají dokoupit jako příslušenství a za pomoci upínacího nástavce je možné vybrušovat rádiusy. 35 33

Vojtěch Lauš, Vlastní text Katalog Berner 2010/2011 35 Vojtěch Lauš, Vlastní text 34

35

Obrázek 14. Pásová bruska Grit

36

Do této kategorie spadají i nové elektrické pásové pilníky. Vynikající na začišťování svarů, rohových spojů a zalešťování jemných a drobných prvků. Tento pilník má opět lehce vyměnitelný brusný pás, ulehčuje práci je lehký a skladný.

Obrázek 14. Pásový pilník Fein

37

6. Spolupráce mezi teoretickou a praktickou výukou

36

http://www.pasove-brusky.cz/images/200000002-d6fa8d7f46/gx-75-motiv1.jpg vyhledáno 26. 03. 2012 37 http://www.pk-fein.cz/lesteni-nerezu/fein-bf-10-280-e-pasovy-pilnik/, vyhledáno 26. 03. 2012

36

Spolupráce mezi vyučujícími praktického výcviku a teoretické výuky je stěžejní věc pro celkovou výuku a dosažení kvalitních výsledků. Jak na pracovišti, tak v teoretické výuce. Mělo by se jednat o týmovou souhru mezi všemi vyučujícími odborných předmětů a praktického výcviku.38 6.1 Současná spolupráce na školách, budoucnost a nové možnosti spolupráce V této části se zabývám osobností učitele a mistra odborného výcviku jako jedním ze stěžejních věcí při spolupráci na školách. Dále se věnuji osobnostnímu rysům učitele, hodnocením žáků, komunikaci a humoru ve výuce a kritickým situacím v komunikaci, které se mohou naskytnout. 6.1.1 Osobnost učitele a mistra odborného výcviku Dnešní doba klade důraz na osobnost všech učitelů a to především na

jejich

odborné a

charakterové

kvality,

na

jejich

přípravu

a

mnohostranný rozvoj. Odborné a všeobecné vzdělání učitele by nemělo být zaměření jen na odbornou stránku, protože pedagog ovlivňuje také osobnost svých žáků, především filozofický, kulturní, vědecký a politický rozhled. Odborné vědomosti učitele je zapotřebí stále obnovovat a aktualizovat podle nejnovějších poznatků v oboru, a to proto, aby měl žáky čím zaujmout. Hodnotová orientace učitele je úzce propojena s tou odbornou klade, tak nelehké společenské nároky na učitele. Jelikož žáci ve výchově nejčastěji napodobují chování svého učitele, je důležité, aby své hodnoty nejen propagoval, ale aby se podle nich také řídil a věřil jim. Na autoritě pedagoga je závislá kvalita výchovy a výuky žáků. Přístup k žákům je jednou z podmínek autority, pomáhá poznat duševní schopnosti žáků, odhalovat jejich potřeby, hodnoty a zájmy. Přístup musí být spravedlivý (stejně náročný, ale individualistický), upevňuje to autoritu. Kladný vztah

38

Vojtěch Lauš, Vlastní text

37

žáka k učiteli dovede žáka pozitivně motivovat nejen vůči předmětu, ale ovlivňuje i jeho přístup k učení. 6.1.2 Základní osobnostní rysy učitele Tvůrčí práce je schopnost vyučujícího vytvářet nové materiální i duchovní hodnoty. Vyučující se tedy nespokojí s dosavadní úrovní a zakládá aktivity na aktualizacích současného stavu těchto hodnot. Výsledkem tvůrčí práce žáka je schopnost uplatňovat své poznatky v životě a stávat se samostatně pracujícím. 6.1.3 Hodnocení žáků Podstatou školního hodnocení je zjištění vědomostí, dovedností a postojů žáka. Víme již, že průběh výuky bude ovlivňovat nap. jak žáci hodnotí učitele. Hodnocení má být pro učitele zpětnou vazbou o jeho práci. O tom jak se mu podařilo dosáhnout zamýšlených výsledků. Stejně tak má být zpětnou vazbou i žákům o jejich výkonu a prospěchu. Žáci by měli mít co nejpřesnější představu o standardu své práce, kterého mají dosáhnout. Hodnocení by mělo být pro žáky motivací a pobídkou k lepší organizaci své práce a pochopení zadávaných úkolů a tak dosáhnout lepšího hodnocení. Pozitivní informace o zvládnutí náročného úkolu je účinným činitelem pro další snažení žáků. Je to zároveň podklad pro vedení záznamů o prospěchu žáka. Dále umožňuje posoudit připravenost žáka pro další učení a zvládání dalších technologií. V současné době probíhá hodnocení teoretické a praktické výuky zvlášť.

Mistr odborného výcviku ohodnotí zadanou, žáky zpracovanou

práci jako celek. Učitel teoretické výuky např. výtvarné výchovy ohodnotí samostatnou kresbu, nebo modelování z hlíny. Podle mě by se tyto prvky hodnocení měli propojit. V praxi by to vypadalo tak že by žáci dostali zadání samostatné práce např. volná plastika. V rámci výtvarné výchovy nebo i mimo školu by zpracovali návrh a po té realizaci na dílnách. Po dokončení, nebo i v průběhu projektu by je hodnotil jak mistr odborného

38

výcviku, tak učitel výtvarné výchovy. Oba by dali známku za návrh, kresebné zpracování popřípadě model a hotoví výrobek. Ze součtu těchto známek by vzešla konečná známka. Ta to metoda hodnocení by měla být přínosem v komunikaci mezi žáky, školou a praktickým výcvikem. Tento způsob hodnocení by měl pozitivně rozvíjet schopnosti žáků v oblasti navrhování, kresby a realizace svých prací a to nejen plastik, ale i plotů, bran a všech kovaných i zámečnických prací. V tomto hodnocení by se odráželi rady mistrů a učitelů výtvarné výchovy jednak po technické stránce a reálnosti výrobek zhotovit tak jak byl navržen a nakreslen, tak i po druhé stránce a to užitné a estetické. 39 Orientační hodnotící stupnice +++++-

100 - 91%

prakticky bez vynikající, chyby,

příkladný,

chybuje

výborný

1

výjimečně ++++--

90 - 71%

převládají

velmi

pozitivní

nadprůměrný,

zjištění,

dobrý, 2

dílčí chvalitebný

chyby +++---

70 - 41%

pozitivní

a dobrý,

negativní

v průměrný

3

rovnováze ++----

------

40 - 21%

pod 20%

převaha

podprůměrný,

negativních

citelně

zjištění,

místa,

výrazné chyby

dostatečný

zásadní

nevyhovující

nedostatky

stav,

slabá

nedostatečný

39

Zdeněk Kalhous, Otto Obst, Školní didaktika, Praha: Portál, 2002, s. 403

39

4

5

6.1.4 Komunikace ve výuce, učitelova řeč Řeč učitele a žáků je bezprostředně nejdůležitějším prostředkem sociální komunikace ve výuce. Předpokladem toho je odborně dobře připravený učitel, důkladně promyšlené fáze výuky především výkladu a názorných ukázek. Z obsahového hlediska je nutno upozornit na správné užívání odborné terminologie a omezení užívání cizích slov. Učitelé praktické i teoretické výuky by vždy po dovykládání a probrání nových témat z daného předmětu měli zavést mezi nimi a žáky otevřenou diskusi o tématu. Kde by se učitel ptal žáků a žáci zase učitele na probíranou látku související témata. Otázky kladené v otevřené diskusi, jak ze strany učitele, tak i ze strany žáků by si měl učitel poznamenat a používat je v testech nebo ústním přezkoušení. Samozřejmě na každou položenou otázku musí padnout i správná odpověď. To zda si otázky a odpovědi zaznamenají žíci by bylo čistě na nich. Učitel by měl podložené všechny informace a žáci by se nemohli vymlouvat, že něco neprobírali nebo, že jim učitel nedal dostačující informace.

6.1.5 Humor ve výuce V souvislosti s pedagogickou komunikací se také věnuje pozornost jevu, s nímž máme všichni určité zkušenosti. Jedná se o humor ve škole, třídě i pracovišti. Uplatňování humoru ve škole není jednoduchou a jednoznačnou záležitostí. Smysl pro humor muže být brán jako světoví názor, uhel pohledu, jímž člověk vnímá sám sebe a svoje okolí. Aby učitel navodil příznivou situaci k žákovu učení, stačí, když přijde do třídy s úsměvem, přátelsky a vstřícně naladěn. Humor patrně zlepšuje atmosféru vyučovací jednotky a podněcuje zájem žáků o výuku.40

40

Zdeněk Kalhous, Otto Obst, Školní didaktika, Praha: Portál, 2002, s. 380-382

40

6.1.6 Kritické situace v komunikaci ve výuce Dospívající mají tendenci zpochybňovat smysl a oprávněnost pokynů učitele a ten může velmi často reagovat emotivně až přehnaně. Učitel může vnímat tuto reakci žáků, jako agresi proti své osobě. Situace, kdy má učitel pocit, že ho žák zesměšňuje, nebo si zněj jinak dělá legraci, vyvolává u učitele obvykle bouřlivou reakci, kterou muže být žák zaskočen a učitel si muže jen pohoršit. 6.2 Budoucí spolupráce Budoucí spolupráce těchto pracovišť by měla vycházet ze vzájemné důvěry mezi vyučujícími jak teorie tak vyučujícím praxe a samozřejmě i žáky. Týkalo by se to hlavně předmětů technologie, výtvarná výchova, praktický výcvik a materiály. Bylo by dobré na konci každého měsíce udělat konzultační hodinu, kde by se sešli žáci s vyučujícími a probrali své názory na probíranou látku. Více názorů by rozvíjelo zajímavou diskusi o tématu. Žáci by mohli vznášet dotazy na vyučující praxe i teorie. Probrat a zopakovat si technologické postupy, používané nářadí a odborné názvosloví. Názvy nářadí, strojů a pomůcek, by se žáci měli také naučit v cizím jazyce, který si zvolili jako volitelný předmět (angličtina, němčina, atd.) Je užitečné zejména na zahraničních a na mezinárodních akcích. 41 6.3 Spolupráce s externími pracovišti Školy by měly navázat spolupráci s externími pracovišti pro zlepšení podmínek studia a motivaci žáků. Žáci by dojížděli ve dnech praktického výcviku do kooperačních firem, nebo k soukromníkům. Škola a spolupracující by v případě velkých vzdáleností vypomáhali příspěvkem žákům na cestovné popřípadě ubytování a to ve výši 35 až 40% z celkové čtrnáctidenní doby trvání praktického výcviku za jeden měsíc. Žáci by tak dostali možnost poznat více lidí z oboru a pochytit další a nové umělecké i 41

Vojtěch Lauš, Vlastní text

41

řemeslné zkušenosti. Vždy na konci měsíce by se měla konat diskuze na půdě školy nejlépe v dílnách praktického výcviku. Žáci by donesli potvrzení od svého externího mistra, kde by stálo, jaké činnosti žák prováděl po dobu praxe, hodnocení jak si vedl (spolehlivost, přesnost, pečlivost …) a kolik hodin odpracoval. Základní počet hodin stanovený zákonem pro učně je 8 hodin, které by měla škola žákům s lepšími výsledky proplácet ve výši maximálně 1000 až 1500Kč za daný měsíc. Žáci, kteří by pracovali nad rámec těchto stanovených hodin u svých externích mistrů, by dostali zaplaceno od nich v hodnotě dle uvážení každého externího mistra. Tato metoda je pro žáky velmi motivační, snaží se plnit své úkoly s maximálním nasazením a zvídavostí. Jednou za dva měsíce by si pak mistr ve školních dílnách žáky přezkoušel z prováděných prací na externím pracovišti. Žáci by se mohli na externích pracovištích střídat po jednom či dvou žácích tak aby vždy jedna skupinka byla na školním pracovišti třeba s žáky z nižšího ročníku a předávat ji své zkušenosti. Docházení na externí pracoviště by bylo možné od poloviny druhého ročníku. Školy by v rámci možností měly navázat spolupráci i s galeriemi ve svém okolí. Pořádaní výstav, nebo i prodejních výstav žákovských prací, by bylo výbornou prezentací jak žáků samotných, tak i celé školy. Škola by touto aktivitou dala o sobě vědět a přínosem by byly i utržené peníze za prodaná díla a ušetření místa skladovacích prostor. Žáci by se měli aktivně zapojit do realizací příprav a propagace vlastních výstav (téma výstavy, pozvánky a plakáty…) by měli být v režii žáků. Mistr odborného výcviku by dohlédl na kvalitní výběr žákovských děl a vyučující výtvarné výchovy by dohlédl na grafické zpracování a uspořádání textů a motivů na pozvánkách a plakátech. Škola by tak mohla rozšířit svůj rozpočet a investovat do zlepšování pracovních podmínek svých zaměstnanců a hlavně žáků. 42

42

Vojtěch Lauš, Vlastní text

42

Závěr Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo provázání komunikace na školách a externích pracovištích. Záměrem bylo vytvořit, alespoň impuls k prvnímu vykročení a zlepšení podmínek studentů i učitelů na středních školách. Být dobrým a spolehlivým učitelem totiž rozhodně není, v dnešní době, jednoduché. Učitel by měl mít pozitivní přístup k mladým lidem a tento vztah prohloubit přátelstvím, ale zároveň i autoritou. Učitel musí být odborně vzdělaný a své znalosti aktualizovat, měl by pracovat šetrně a být žákům motivací a příkladem. Jeho výukové metody a postupy by měly být vždy z didaktického hlediska správné. Každý učitel by si měl klást jako svůj hlavní cíl vychovávat slušné a inteligentní lidi, kteří mají kladný vztah ke svému oboru a pozitivní snahu k dalšímu odbornému růstu.

43

Obrazová příloha

Obrázek 15. Baner Vojtěch Lauš

43

Obrázek 16. Vojtěch Lauš Svícen

43

44

Vojtěch Lauš, Vlastní fotografie (osobní reklamní baner) Vojtěch Lauš, Vlastní fotografie

44

44

Obrázek 17. Vojtěch Lauš, plastika draka - detail hlavy

Obrázek 18. Vojtěch Lauš, Stojan na víno 45

Vojtěch Lauš, Vlastní fotografie

46

Vojtěch Lauš, Vlastní fotografie

45

46

45

Obrázek 19. Dílny praktického vyučování na škole SUPŠ Turnov

Obrázek 20. Práce žáků SOU Jaroměř

47

48

47

http://www.sups.info/gallery_uz_dilny/original/PB160111.html, Vyhledáno 29. 03. 2012

48

http://skola-jaromer.odnas.cz/fotogalerie-umelecky-kovar, Vyhledáno 29. 03. 2012

46

Obrázek 21. Žáci S0Š a SOU Hradební 1029 Hradec Králové při práci na odborném výcviku

49

Obrázek 22. Práce žáků Supš Turnov

50

49

www.hradebni.cz, vyhledáno 29. 03. 2012

50

http://www.sups.info/310_uz_galerie_st_pr/original/stud_prace_uz_22.html, Vyhledáno

30. 03. 2012

47

Použitá literatura a zdroje Jan Leinveber, Pavel Vávra, Strojnické tabulky, Praha: Albra, 2003, s. 74 ISBN 80-86490-74-2 Pavel Révay, Šimon Vondruška, Umělecké kovářství, Praha: Grada, 2010, s. 21 – 105 ISBN 978-80-247-3273-2 Zdeněk Kalhous, Otto Obst, Školní didaktika, Praha: Portál, 2002, s. 19403 ISBN 80-7178-253-X Ing. Pavla Stejskalová, Vývoj učňovského školství, vlastní výpisky z přednášek Vojtěch Lauš, Vlastní texty Katalog Berner 2010/2011 Katalog a web Tousek 2011 Internetové zdroje http://www.pk-fein.cz, Vyhledáno 26. 03. 2012 http://www.pasove-brusky.cz, Vyhledáno 26. 03. 2012 http://www.bosch-professional.com, Vyhledáno 04. 03. 2012 http://www.vyhne.cz/, Vyhledáno 03. 03. 2012 http:// www.sups.info, Vyhledáno 02. 03. 2012/ 03. 03. 2012/ 29. 03. a 30. 03. 2012 http://www.hradebni.cz/, Vyhledáno 02. 03. 2012/ 29. 03. 2012 http://cs.wikipedia.org, Vyhledáno 06. 03. 2012/ 12. 03 2012 http://skola-jaromer.odnas.cz/ Vyhledáno 29. 03. 2012 http://www.volny.cz, Vyhledáno 13. 03. 2012 http://metale24.pl/Oferta/CNC-PROJEKT-Wypalarka-laserowa-fiberNESSAP-GAMA- , Vyhledáno 03. 03. 2012

48