Masarykova univerzita Filozofická fakulta Psychologický ústav Obor psychologie
Veronika Bobková
Souvislost mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním a motivací u vysokoškolských studentů Diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Alena Slezáčková, Ph.D. Brno 2014
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma: „Souvislost mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním a motivací u vysokoškolských studentů“ vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucí diplomové práce, PhDr. Aleny Slezáčkové, Ph.D., a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.
V Brně, ………… 2014
….................................... Veronika Bobková
Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří při mně stáli a věřili, že smysluplně zaplním tyto stránky. Především vedoucí mé diplomové práce, PhDr. Aleně Slezáčkové, Ph.D., za odborné vedení a trpělivost. Děkuji mé rodině, partnerovi a přátelům za podporu. Jejich slova povzbuzení hřála v těžkých dobách. Dále bych chtěla poděkovat těm, kteří se aktivně zasloužili o rozšiřování dotazníku. V neposlední řadě děkuji všem respondentům. Bez vás by tato práce nebyla možná.
Obsah: I. II.
ÚVOD ................................................................................................................................. 6 TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 8 1. Pozitivní psychologie ...................................................................................................... 9 1.1. Úvod............................................................................................................................. 9 1.2. Historický kontext a současnost................................................................................. 11 1.3. Témata pozitivní psychologie .................................................................................... 13 2. Osobní pohoda ............................................................................................................... 14 2.1. Úvod........................................................................................................................... 14 2.2. Koncepty osobní pohody ........................................................................................... 15 2.2.1. Koncept E. Dienera ................................................................................................ 16 2.2.2. Koncept C. Ryffové ................................................................................................ 16 2.2.3. Koncept C. Keyese ................................................................................................. 17 2.2.4. Osobní pohoda z pohledu M. Seligmana ............................................................... 17 2.2.5. Optimální prospívání (flourishing)......................................................................... 20 3. Silné stránky charakteru ................................................................................................ 23 3.1. Úvod........................................................................................................................... 23 3.2. Stručná historie silných stránek charakteru ............................................................... 23 3.3. Současná problematika silných stránek ..................................................................... 24 3.4. Kritéria pro vymezení silných stránek ....................................................................... 25 3.5. Klasifikace silných stránek charakteru ...................................................................... 26 3.6. Současný stav poznání v oblasti silných stránek ....................................................... 28 4. Akademická motivace ................................................................................................... 30 4.1. Úvod........................................................................................................................... 30 4.2. Sebedeterminační teorie ............................................................................................. 33 5. Vývojové období mladé dospělosti ............................................................................... 37 6. Shrnutí ........................................................................................................................... 38
III. VÝZKUMNÁ ČÁST ..................................................................................................... 39 1. Výzkumný problém a cíl výzkumu ............................................................................... 39 2. Výzkumné otázky a hypotézy ....................................................................................... 39 3. Použité metody .............................................................................................................. 41 3.1. PERMA Profiler ......................................................................................................... 41 3.2. Academic Motivation Scale ....................................................................................... 42 3.3. Signature Strengths Test............................................................................................. 43 3.4. Strengths Use Scale.................................................................................................... 43 4. Sběr dat .......................................................................................................................... 44 5. Metody analýzy dat ....................................................................................................... 45 6. Výzkumný soubor ......................................................................................................... 45 7. Výsledky výzkumu ........................................................................................................ 47 7.1. Výzkumná otázka 1 ................................................................................................... 47 7.1.1. Vyhodnocení otázky s otevřenou odpovědí ............................................................ 49 7.2. Výzkumná otázka 2 ................................................................................................... 51 7.1. Výzkumná otázka 3 ................................................................................................... 53 7.2. Výzkumná otázka 4 ................................................................................................... 56 4
7.3. Výzkumná otázka 5 ................................................................................................... 59 7.4. Výzkumná otázka 6 ................................................................................................... 60 7.5. Výzkumná otázka 7 ................................................................................................... 60 7.6. Výzkumná otázka 8 ................................................................................................... 61 8. Diskuze .......................................................................................................................... 64 9. Limity ............................................................................................................................ 69 10. Další možnosti uplatnění ........................................................................................... 69 IV.
ZÁVĚR .......................................................................................................................... 71
V. SEZNAM LITERATURY ................................................................................................. 73 VI. 1. 2. 3.
PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 80 Příloha: Seznam obrázků ............................................................................................... 80 Příloha: Seznam tabulek ................................................................................................ 80 Příloha: Seznam grafů ................................................................................................... 80
5
I. ÚVOD Pozitivní témata zažívají v psychologii svůj rozkvět. Tento trend je však opodstatněný. V posledních několika desetiletích se odborná psychologická veřejnost věnovala spíše tomu, jak „opravit“ či „zalepit“ trhlinky v duši člověka. Jejich přínos je užitečný, avšak věřím, že většina praktikujících psychologů touží po větším uplatnění než jen navracet klienty do „normálního fungování“. Rozšiřovat kapacity člověka, rozvíjet v lidech jejich lepší já, upozorňovat na to co je dobré a ještě to vylepšit, jen samotné přemýšlení či psaní o těchto myšlenkách vytváří pozitivní emoce a rozdmýchává možný potenciál. A potenciál k růstu má každý. Řečeno slovy N. Parka a Ch. Petersona (2009, s. 8): „Každý má své silné stránky. Ty potřebují být rozpoznány, velebeny, posilněny a používány.“ Smyslem této práce je pokusit se rozšířit poznatky současného stavu poznání. Chystáme se objasnit, zda lze najít souvislosti mezi motivací ke studiu, charakterovými přednostmi člověka a optimálním prospíváním (flourishing). Výzkumné otázky a hypotézy, které nastolíme, budeme ověřovat u studentů vysokých škol. Populace studentů nebyla v této studii vybrána náhodou. V průběhu mého studia mnoho mých spolužáků a přátel z různých důvodů školu nedokončilo. Vždy mně to bylo líto, jelikož jsem věděla, že je stálo spoustu energie projít přijímacím řízením a že jim ke konci zůstala jen hořká pachuť. Úspěšnost studenta při studiu je ovlivňována mnoha faktory. S některými nelze nic dělat, jsou tu a je třeba se s nimi smířit, patří sem rodina, do které se narodíme, intelekt, či materiální zázemí. Jiné může student sám ovlivňovat například svojí vůlí. Všechny tyto faktory mohou mít podíl na tom, zda student vytrvá a školu zdárně ukončí a jaký bude mít ze studia pocit. A ono právě to slovo „vytrvá“ a všichni jeho zástupci jsou ty fenomény, které se stávají v posledních letech předmětem zkoumání. Všechny tyto termíny zaštiťuje pozitivní psychologie. Může to být právě pozitivní psychologie, která nám objasní skrytá tajemství úspěchu, štěstí a pohody určitých lidí? Co je to za jev, co umožní jednomu studentovi zdárně ukončit studium, kdežto druhému zbudou jen zklamání a výčitky? V práci vycházíme z klasifikace silných stránek člověka, který byl vytvořen jako protipól manuálu duševních poruch Christopherem Petersonem a Martinem Seligmanem (2004). Otázky okolo štěstí a osobní pohody chceme zodpovědět pomocí poměrně nového konceptu PERMA, jež se zrodil opět v mysli M. Seligmana (2011). Steinmayr a Spinath (2009) považují jako jeden z nejdůležitějších základů nezbytných pro akademický rozvoj 6
studentů či pro jeho zdárné ukončení motivaci. Tu jsme tudíž též zahrnuli do výzkumu. Ze všech možných konceptů motivace nám v této práci přišla nejsmysluplnější teorie sebedeterminace E. Deciho a R. Ryana (2008a). Ale o nich až později, na začátek si představme myšlenkový směr, ze kterého vycházíme.
7
II. TEORETICKÁ ČÁST Tato diplomová práce se zaměřuje na objasnění souvislostí mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním (flourishing) a motivací ke studiu u studentů vysokých škol. Teoretická část je rozdělena na 5 oddílů, na kterých následně stavíme výzkum. V první části uvedeme myšlenkový směr pozitivní psychologii. Upozorníme na okolnosti jeho vzniku a na postoj odborné veřejnosti k tomuto mladému trendu. Poukážeme na důležitá témata, kterými se zabývá, na hlavní představitele a vzpomeneme i na české autority věnující se „pozitivní problematice“. V druhé kapitole se pokusíme objasnit pojem osobní pohoda (well-being). Přiblížíme si teoretický rámec tohoto pojmu a představíme si zásadní koncepty osobní pohody z pohledu pozitivní psychologie. Klíčová bude kapitola o optimálním prospívání (flourishing). Na závěr upozorníme na zásadní výzkumy ohledně osobní pohody a optimálního prospívání. V následující části se zorientujeme v tématu silných stránek charakteru, naznačíme si toto téma v historickém kontextu a přiblížíme si současné badatele v této oblasti. Blíže se seznámíme s klasifikací VIA (Values In Action) a vzpomeneme i důležité výzkumy. Ve čtvrté kapitole se budeme zabývat problematikou akademické motivace, představíme si některé pohledy na toto téma a blíže popíšeme sebedeterminační teorii. Ke konci upozorníme na výzkumy ohledně akademické motivace relevantní k této studii. Na závěr si připomeneme klíčové momenty období mladé dospělosti, jelikož výzkumný soubor, se kterým pracujeme, se nachází v této fázi života.
8
1. Pozitivní psychologie V této práci vycházíme převážně z tematických okruhů pozitivní psychologie, z toho důvodu chceme tomuto přístupu věnovat pár stránek. V první kapitole představíme pozitivní psychologii, okolnosti jejího vzniku a rozličné pohledy na ni. Uvedeme si její hlavní představitele, krátce vzpomeneme historická východiska a okomentujeme její současné postavení. Na závěr upozorníme i na české autority zabývající se tématy pozitivní psychologie.
1.1. Úvod „Co je pozitivní psychologie? Není to nic víc, než vědecké studium o obyčejných lidských silných stránkách a ctnostech. Pozitivní psychologie se vrací k „průměrnému člověku“ se zájmem zjistit, co funguje, co je správné a jak to zlepšit.... pozitivní psychologie je jednoduše psychologie.“ (Sheldon, King, 2001, s. 216) Málokdo by čekal, že myšlenka Martina Seligmana cíleně hledat a upevňovat v lidech to, co je dobré, funkční a opravdové, dosáhne takového zájmu. Nejvýznamnější představitel nejspíš netušil, jak silný vliv bude mít na utváření dalšího směřování psychologie jako vědy. Odborníci studující lidskou psychiku se již pravděpodobně vyčerpali studiem šikany, agrese, specifických poruch učení, alkoholismu, gamblerství, konfliktů mezi jednotlivci, skupinami, národy, aj. Výzkum těchto jevů je potřeba, avšak výzkum kladných témat, která byla až do nedávna opomíjena, je neméně důležitý (Seligman, Csikszentmihalyi, 2000). Dle Mareše (2001) se v posledních letech psychologie připravovala na přijmutí nového paradigmatu. Může jím být pozitivní psychologie? Cílené studium kladných stránek života začalo na podzim v roce 1999 v americkém Lincolnu. Sešli se zde tehdy psychologové, kteří se společně hlásili k této myšlence. Rok na to vyšlo v American Psychologist monotematické číslo věnované pozitivní psychologii. Martin Seligman a Mihalyi Csikszentmihalyi představili nový myšlenkový proud světu (Slezáčková, 2012). Krátce na to byly vybudovány první organizace zaštiťující myšlenky pozitivní psychologie, začaly se pořádat konference a setkání zájemců o „pozitivní
9
problematiku“ a na pultech se začaly objevovat publikace shrnující empirické poznatky z tohoto nového proudu (Seligman a kol., 2005). Psychologická veřejnost se chtě nechtě musela proti novému trendu vymezit. Není možné nereagovat na tak rychle se rozvíjející směr. Mnozí odborníci se k pozitivní psychologii přiklonili, ty budeme zmiňovat později v této práci, u nás se kladně k pozitivní psychologii staví např. Slezáčková (2010a, 2012) či Kulka (2005). Jiní se naopak na nově vznikající proud dívali s nedůvěrou. Mezi nejvýraznější kritiky patří Barbara S. Held (2002, 2004), autorka ve svých článcích rozebírá negativní aspekty a negativní důsledky pozitivní psychologie. Kriticky se k pozitivní psychologii staví i Deo J. W. Strümpfer (2005), který napsal rozsáhlé pojednání o 40 významných lidech rovněž se zabývajícími kladnými stránkami lidského chování a prožívání. Eric D. Miller (2001) tvrdí, že pozitivní psychologie nám může dopomoci ke zkvalitnění života, avšak mnohé negativní zkušenosti, traumata a ztráty mohou člověka učinit odolnějším a tím i paradoxně též silnějším a šťastnějším. U nás napsala kritickou připomínku k pozitivní psychologii např. Šolcová (2005), která zdůrazňuje, že psychologie má za úkol zkoumat jevy v celistvosti, tudíž aspekty, které zkoumá pozitivní psychologie, jsou samozřejmě ve větší či menší míře v zájmu psychologů. Na tyto a jiné připomínky čelní představitelé reagují. Jejich postoj lze shrnout slovy Csikszentmihalyiho, který uvažuje následovně: „Seligman a já jsme byli jen katalyzátory pro široce rozšířenou touhu mezi psychology pro širší a realističtější pohled na lidské chování“ (Csikszentmihalyi, 2009, s. 203). Nyní jsme na místě, kde by bylo vhodné osvětlit, čím se tento mladý proud zaobírá. „V neobecnějším slova smyslu se pozitivní psychologie snaží za pomoci psychologických teorií, výzkumů a intervenujících technik přispět k porozumění kladných, adaptivních, kreativních a emocionálních prvkům lidského chování“ (Compton, 2005, s. 3). Úspornější definice pochází od autorek Hefferonové a Boniwellové (2011, s. 16): „Pozitivní psychologie je vědou o osobní pohodě a optimálním fungování.“ Pro větší představu o podstatě pozitivní psychologie si nyní pojďme říci, co je jejím cílem. Linley (2006) se svými kolegy v tomto směru uvažuje ve dvou rovinách. Na úrovni meta-psychologické je cílem pozitivní psychologie napravit nerovnováhu ve výzkumu i v praxi upozorňováním na pozitivní aspekty 10
lidství a jejich integraci s naším chápáním negativních aspektů člověka. Na úrovni pragmatické se snaží pochopit procesy a mechanismy, které vedou k žádoucím výsledkům. Seligman a Csikszentmihalyi (2000, s. 5) zdůrazňují, že „cílem pozitivní psychologie je být katalyzátorem změny ze zaměření na opravu nejhorších věcí v životě na budování nejlepších kvalit života.“ A podle Křivohlavého (2004, s. 8) „je cílem pozitivní psychologie celková psychická pohoda ať jedince, či skupiny lidí“. Všechny tyto myšlenky upřednostňují „to“ kladné a pozitivní a lehce to může vypadat, že je „ostatní“ psychologie špatná. Nikoli. Pozitivní psychologie neznevažuje dosavadní výzkum psychologie, snaží se jen doplnit celkový pohled na člověka, který je tvořen nejen svými starostmi, ale i radostmi.
1.2. Historický kontext a současnost Pozitivní psychologie se jako psychologické hnutí zrodila na přelomu milénia, avšak její kořeny, obdobně jako u mnoho jiných směrů, můžeme nalézt v antice - patří sem Aristotelův pojem eudaimonia a Epikurova škola hédonismu, oba termíny si dovolíme vysvětlit v kapitole 2.1. Kladnými tématy se zabývaly i mnohé náboženské a filozofické směry, jmenujme např. křesťanství, konfucianismus, taoismus, buddhismus, hinduismus apod. (Snyder, Lopez, 2007). Z psychologických
pramenů
chceme
připomenout
převážně
představitele
humanistické psychologie, kteří předznamenali příklon ke studiu pozitivních aspektů osobnosti člověka. A. H. Maslow (2000), který rozpracoval teorii potřeb a C. R. Rogers (1998), který založil své životní dílo na schopnosti člověka růst. Avšak upozorňujeme na skutečnost, že jejich následníci tvrdí, že pozitivní psychologie nepřišla s ničím novým, neboť „znovuobjevuje objevené“ (Mareš, 2001). Ke vzniku pozitivní psychologie přispěly též práce Williama Jamese, Johna Deweyho, kteří iniciovali zkoumání toho, co dělá život naplněný a smysluplný (Rathunde, 2001). Nemalý vliv měl též V. E. Frankl (2006), který poukázal na lidskou „vůli ke smyslu“, a N. Peseschkian (2000), jenž přispěl svojí pozitivní psychoterapií. Z výzkumů orientovaných pozitivním směrem Seligman a Csikszentmihalyi (2000, s. 6) připomínají: „studie talentovaných jedinců (Terman, 1939), šťastných manželství (Terman, Buttenwieser, Ferguson et al. 1938), efektivního rodičovství (Watson, 1928), hledání 11
smyslu lidského života (Jung, 1933).“ Tento výčet není zdaleka kompletní, pro další informace odkazuji na jiné práce, např. Slezáčková (2010a, 2012) a již zmíněný Strümpfer (2005). Přímou inspirací pro vznik pozitivní psychologie byly práce, které se týkaly výzkumu osobní pohody (Diener a kol., 1999), optimismu (Seligman, 1991; Peterson, 1991), motivace (Ryan, Deci, 1985), kreativity (Csikszentmihalyi, 1996) a dalších (cit. dle Slezáčková, 2012). V současné době se k tomuto hnutí hlásí tisíce lidí. Vznikly a stále vznikají rozličné instituce a časopisy. Mezi nejvýznamnější světové organizace patří Positive Psychology Center1 – PPC při Pensylvánské univerzitě, která je vedená Martinem Seligmanem. Ve Philadelphii se nachází International Positive Psychology Association2 – IPPA, která je řídícím střediskem a sdružuje momentálně tisíce členů z 80 zemí světa. IPPA pořádá pravidelné světové kongresy pozitivní psychologie, poslední z nich se konaly v letech 2009, 2011, 2013, další je plánován na rok 2015. Evropu zastřešuje Europan Network for Positive Psychology3 – ENNP, která organizuje pravidelné evropské konference, na červenec 2014 se připravuje již sedmá. Významné postavení díky podpoře využití poznatků v praxi má též Centre for Applied Positive Psychology4 - CAPP. V neposlední řadě je třeba zmínit i odbornou periodiku. Od roku 2006 vychází časopis Journal of Positive Psychology, editovaný Robertem. A. Emmonsem. Od roku 2000 Journal of Happiness Studies a od roku 2011 on-line časopis Psychology of Well-Being. I v českých zemích se rozvíjí pozitivní psychologie. V roce 2008 vzniklo Centrum pozitivní psychologie v ČR5 - CPPC, které aktivně rozvíjí spolupráci se světovou pozitivní psychologií, organizuje přednášky a semináře a pořádá mezinárodní konference, poslední proběhla v červnu 2013.
1
http://www.ppc.sas.upenn.edu
2
http://www.ippanetwork.org
3
http://www.enpp.eu
4
http://www.cappeu.com
5
http://www.pozitivni-psychologie.cz
12
1.3.
Témata pozitivní psychologie
Pozitivní psychologie stojí dle Seligmana (2003) na třech základních pilířích. Prvním je studium pozitivních emocí, druhým je studium pozitivních vlastností či schopností. Třetí pilíř tvoří výzkum pozitivně fungujících institucí a společenství. Zájem o kladné stránky osobnosti člověka se orientuje jak do minulosti – osobní pohoda, životní spokojenost; přítomnosti – flow, štěstí; tak do budoucnosti – optimismus (Seligman, Csikszentmihalyi, 2000). Základní témata z pozitivní psychologie se zabývají jak kognitivní oblastí (kreativita, optimismus, naděje, moudrost apod.), tak emocionální (flow, pozitivní emoce apod.), pokouší se vnést světlo do vztahů mezi lidmi (soucit, odpuštění, láska, empatie, altruismus apod.), ale i odpovědět na otázky strategií zvládání (smysluplnost, humor, spiritualita apod.). V neposlední řadě studuje fenomény jako lidskost, pokoru, autenticitu, seberealizaci aj. (Snyder, Lopez, 2002). Kladnými tématy se psychologové napříč světem zabývají jak ve výzkumu, tak v praxi. Výsledky výzkumů se snaží aplikovat do každodenního života, pracovního života, poradenství, vzdělávání, na úroveň podniků a vlád (Donaldson, Csikszentmihalyi, Nakamura, 2011). Přestože pozitivní psychologie ovlivňuje odbornou psychologickou veřejnost teprve krátce, její zastánci a představitelé si již získali svými objevy své místo. Významně přispěli například B. L. Fredricksonová (2001) se svou teorií pozitivních emocí (Broaden-and-Build Theory) či M. Csikszentmihalyi (1996) s fenoménem “flow“ neboli plynutí. Uznávaná je též klasifikace silných stránek Ch. Petersona a M. Seligmana (2004). Za zmínku stojí i příspěvky R. E. Emmonse a kol. (2004), který se zabývá výzkumem vděčnosti, C. R. Snydera a jeho kolegů (2002), kteří se věnují otázkám týkajících se naděje, a další. U nás se pozitivní psychologií zabývá např. Křivohlavý (2004), který tento směr představil českému čtenáři v publikaci Pozitivní psychologie. Ve svých knihách se věnuje vybraným okruhům pozitivní psychologie: vděčnost (2007), štěstí (2013), smysluplnost (2006) apod. A. Slezáčková (2012) napsala již ucelenější publikaci Průvodce pozitivní psychologií, je zakladatelkou Centra pozitivní psychologie v ČR a též vyučuje pozitivní psychologii jako samostatný předmět na Psychologickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Otázkou osobní pohody se zabývá M. Blatný, optimismem 13
J. Dosedlová (Blatný a kol., 2005). Dle Slezáčkové (2012) přispívají též J. Mareš, který se věnuje kvalitě života (Mareš, 2006, 2007) či posttraumatickému rozvoji (Mareš, 2008, 2009, 2012), V. Smékal (2006, 2010), který se v současné době věnuje otázkám občanských ctností, a mnozí další.
2. Osobní pohoda V následující kapitole se pokusíme objasnit pojmy osobní pohoda (well-being) a optimální prospívání (flourishing), jakožto jedny z ústředních témat současné pozitivní psychologie. Představíme si základní teoretická východiska osobní pohody a hlavní přístupy v kontextu pozitivní psychologie. Speciálně se budeme věnovat Seligmanově pojetí osobní pohody a na závěr objasníme téma optimálního prospívání a jeho postavení v této problematice.
2.1.
Úvod
V současnosti se používá několika pojmů na vyjádření stavu „kdy je člověku dobře“. V anglosaské terminologii se nejčastěji můžeme setkat s termíny satisfaction (životní spokojenost), welfare (blaho), pleasure (radost), happiness (štěstí) aj. (Kebza, Šolcová, 2003). Jednotlivé pojmy jsou operacionalizovány různě, avšak autoři těchto pojmů v podstatě popisují různé aspekty toho stejného fenoménu (Slezáčková, 2012). Nejčastěji se pro stav „kdy je člověk v pohodě“ používá termín well-being. Samotný překlad slova („well“ = dobře, „being“ = být) nám indikuje, že well-being skutečně naznačuje situaci, kdy je člověku dobře. Českým ekvivalentem slova well-being je osobní pohoda. Avšak můžeme se setkat i variantami stručnějšími jako „pohoda“ nebo „štěstí“ popř. „radost“ nebo širšími jako „pocit či prožitek osobní pohody“ či „životní spokojenost“. Přestože mnozí autoři upozorňují na neadekvátnost úplného ztotožňování těchto pojmů, obsahová blízkost slov vede často v praxi k jejich zaměňování či prolínání (Kebza, Šolcová, 2003). Při snaze dopátrat se definice osobní pohody jsme se často setkávali se skutečností, že „osobní pohoda není považována za jednoduchý konstrukt“ (Blatný, 2010, s. 198) a že problematika osobní pohody je pokládána za široký koncept, který je používán za rozličných okolností pro různorodé účely (Paim, 1995). Jednotlivá pojetí osobní pohody odráží rozličné 14
teorie. Autoři těchto teorií se liší jak časovým úsekem, ke kterému se pojem osobní pohoda vztahuje, tak oblastí, kterou ve své teorii zdůrazňují. I přes tato úskalí existují shody. Nejčastěji se osobní pohoda definuje jako dlouhodobý emoční stav, ve kterém se odráží celková spokojenost jedince se svým životem (Blatný, 2010; Šolcová, Kebza, 2009). Jak uvádí Blatný (2010, s. 197), téma osobní pohody je i od roku 1948 součástí WHO6 a její definice zdraví, podle níž se zdravím rozumí nejen nepřítomnost choroby, ale i „stav úplné tělesné, duševní i společenské pohody.“ Někteří autoři pokládají osobní pohodu za klíčovou součást kvality života7 (Drozdová, Kebza, 2011; Keyes, 2006; Křivohlavý, 2004; Slezáčková, 2012), avšak Paraskevi (2013) zdůrazňuje, že jsou oba pojmy často zaměňovány. Dle Blatného (2010) jsou konstrukty užívané k definování osobní pohody často chápány jako její součást. Pro účely našeho výzkumu postačí základní dělení dle Blatného (2010), který udává, že v nejširším slova smyslu je osobní pohoda tvořena dvěma složkami: kognitivní (vědomé hodnocení vlastního života) a emoční (souhrn nálad, emocí a afektů). V současné době se rozlišují 2 přístupy ke zkoumání osobní pohody: hédonický a eudaimonický (Ryan, Deci, 2001; Keyes, Smotkin, Ryff, 2002). Hédonický přístup, pocházející od Epikura, je zaměřen na potěšení, štěstí a na studium příjemných zkušeností a zážitků, cílem je blažení (Ryan, Deci, 2001). Nejvíce je s hédonickým přístupem spojován Diener (2000) a jeho pojetí osobní pohody. Eudaimonický přístup, pocházející od Aristotela, je zaměřen na seberealizaci, smysl. Osobní pohoda je tvořena nejen štěstím, ale i aktualizací lidského potenciálu (Ryan, Deci, 2001). O tento pohled se opírá například Ryffová a kol. (2008).
2.2.
Koncepty osobní pohody
Jak jsme již zmínili, jednotliví autoři se liší pojetím duševní pohody dle toho, jakou teorii zastávají. Podívejme se nyní na nejvýznamnější teorie osobní pohody z pohledu pozitivní psychologie
6 Světová zdravotnická organizace. 7 Kvalita života jedince může být posuzována objektivně nebo subjektivně. Objektivní dimenze kvality života odpovídá životním podmínkám daného člověka (zdravotní stav, socioekonomický status, dosažené vzdělání apod.) Subjektivní stránka je tvořena, osobní pohodou a životní spokojeností (Slezáčková, 2012; Keyes, 2006).
15
2.2.1.
Koncept E. Dienera
Jednou z důležitých osobností zabývající se osobní pohodou je Ed Diener (2000; a kol. 1999), který nazývá stav, „kdy je člověku dobře“ subjektivní pohodou (subjective well-being, zkráceně SWB). Ve starších publikacích tento pojem ztotožňuje s pojmem štěstí, který je dle něj hovorový. Subjektivní pohoda se podle Dienera skládá ze tří komponent:
Emocionální složka – převaha pozitivních emocí a nižší poměr negativních emocí,
Životní spokojenost – globální zhodnocení spokojenosti se životem,
Zhodnocení spokojenosti v různých oblastech (např. pracovní spokojenost).
V novějších publikacích operuje s pojmem „štěstí“, které uchopuje širším způsobem, aktuálně též pracuje s pojmem flourishing, který si dovolíme vysvětlit v kapitole 2.2.5., či s termínem duševní bohatství člověka (psychological wealth), kterým přesahuje dosavadní uvažování o osobní pohodě (Slezáčková, 2012).
2.2.2.
Koncept C. Ryffové
Carol Ryffová (1998) odmítá koncept subjektivní pohoda, který dle ní není dostatečně teoreticky zakotven, a používá termín psychologická pohoda (psychological well-being). Ve svých studiích se snaží hledat biologické koreláty osobní pohody (Ryff a kol., 2004) a její práce jsou nejčastěji situovány do kontextu celoživotního vývoje (Ryff, Keyes, 1995). Osobní pohoda je tvořena šesti dimenzemi, které jsou zároveň jejími zdroji (Ryff, Singer, 1998):
Sebepřijetí – pozitivní vztah k sobě,
Pozitivní vztahy s druhými – empatie, uspokojující vztahy,
Autonomie – nezávislost na hodnocení a očekávání druhých, sebeurčení,
Zvládání životního prostředí – pocit kompetence,
Smysl života - pocit smyslu, účelu, cíle směrnosti,
Osobní rozvoj – trvalý vývoj, otevřenost novému.
16
2.2.3.
Koncept C. Keyese
Corey Keyes (2002) navazuje na Ryffovou a tvrdí, že lidé se mají dobře nejen, pokud splňují šest dimenzí osobní pohody dle Ryffové, ale musí dosahovat i určité úrovně emocionální pohody (emotional well-being) a sociální pohody (social well-being). Jedinec dle něj prospívá a vzkvétá, pokud je převážně pozitivně emocionálně naladěn a pokud plní sociální výzvy a úkoly. Emocionální pohoda je tvořena přítomností pozitivních emocí (například jedinec má dobrou náladu), nepřítomností negativních emocí (například jedinec je zoufalý) a životní spokojeností. Sociální pohodu Keyes (1998) rozděluje následujícím způsobem:
Sociální integrace – pocit, že jsem součástí společnosti, cítím se být podporován a sdílím společné rysy s komunitou, „moje komunita je zdrojem útěch“,
Sociální přínos – pocit, že mohu dát něco hodnotného společnosti, že mé denní aktivity jsou oceňovány komunitou, „mám něco cenného, co mohu dát světu“,
Sociální soudružnost – svět je pro mě logické a předvídatelné místo, mám zájem a starost o společnost, „je pro mě snadné předpovědět, co se bude ve společnosti dál dít“,
Sociální aktualizace – víra, že společnost je pozitivní, že má potenciál k růstu, „svět se stává lepším místem pro všechny“,
Sociální přijatelnost - pozitivní postoj vůči lidem, přijímání druhých lidí i přes složité a matoucí chování, „věřím, že lidé jsou milí“. Keyes svoji teorii zastřešuje pojmem mentální zdraví a za hlavní komponentu
mentálního zdraví považuje flourishing. Jedinec s vysokou mírou osobní pohody, který v životě prospívá, lze popsat jako úplně zdravého (Keyes, 2002). Termín flourishing si dovolíme více vysvětlit v kapitole 2.2.5.
2.2.4.
Osobní pohoda z pohledu M. Seligmana
Významným autorem zabývajícím se stavem „kdy je člověku dobře“ je Martin Seligman. V roce 2000 přichází s konceptem „opravdového štěstí“, které je tvořeno třemi základními složkami (in Slezáčková, 2012):
Pozitivní emoce (prožívání radosti, vděčnosti, lásky, naděje a dalších emocí přispívajících k prožívání vlastního života jako příjemného a pohodlného), 17
Aktivní zaujetí (plné ponoření do práce, zálib nebo prožívání mezilidských vztahů) a
Smysluplnost (rozpoznání osobních předností a jejich využití také pro druhé a společnost).
V roce 2011 Seligman publikuje knihu Flourish, ve které přichází s novým pohledem na lidské štěstí. Jedná se o nejnovější a nejkomplexnější teorii popisující fenomény lidského štěstí a osobní pohody, která zároveň tyto pojmy, stejně jako dosud známé teorie v této oblasti, dalece přesahuje. Slezáčková (2012) flourishing překládá jako „optimální prospívání“ nebo „vzkvétání“. V naší práci budeme oba termíny používat ve shodě a volně je zaměňovat. Seligman (2011) se v nové teorii odklání od pojmu „štěstí“ a navrhuje používat termín osobní pohoda (well-being). Ve své knize udává hned několik důvodů pro své rozhodnutí. V prvé řadě vnímá pojem „štěstí“ jako problematické, jelikož v lidech (jak laické tak odborné veřejnosti) vyvolává představu o „permanentní radostné náladě“. Též uvažuje nad tím, že osobní pohoda dokáže oproti pojmu „štěstí“ mnohem lépe vystihnout stav, kdy se člověk cítí dobře. Zároveň považuje svoji teorii opravdového štěstí za příliš zjednodušující a nedostačující současnému poznání. V tomto kontextu považuje Seligman osobní pohodu za hlavní téma pozitivní psychologie a tzv. flourishing považuje za jeho měřící nástroj. Zároveň zvyšování optimálního prospívání ustanovuje jako hlavní cíl pozitivní psychologie. Koncept optimálního prospívání rozšiřuje předchozí Seligmanovu teorii tzv. „opravdového štěstí“, které je součástí nově vytvořené teorie. Složky osobní pohody jsou tvořeny pěti elementy, které lze vyjádřit akronymem PERMA, přičemž každé z písmen se vztahuje k jedné dílčí složce konstruktu. Pozitivní emoce („positive emotion“ = P), aktivní zaujetí („engagement“ = E) a smysl („meaning“ =M) jsou převzaty z původní verze Seligmanovy teorie, mezi nově přidané komponenty patří pozitivní vztahy („positive relationships“ = R) a úspěch („accomplish“ = A). Každá z těchto složek vykazuje určité náležitosti (a to přispívá k osobní pohodě), je ceněna pro sebe samu, nikoli pouze z důvodu přiblížení se k jiné složce, její měření je nezávislé na ostatních složkách (Seligman, 2011).
18
Jednotlivé složky PERMA:
Pozitivní emoce Pod písmenem P se nacházejí pozitivní emoce (positive emotion), které odkazují
k pocitům, které prožíváme: radost, nadšení, extáze, hřejivý pocit, úleva, mít rád (Seligman, 2011). Pozitivní emoce byly součástí předchozí Seligmanovy teorie opravdového štěstí (Seligman, 2000), avšak nyní je zde zásadní změna. Štěstí a životní spokojenost již netvoří základ teorie, avšak jsou jen jedny z mnoha faktorů pozitivních emocí (Seligman, 2011).
Aktivní zaujetí E se vztahuje ke slovům aktivní zaujetí, angažování se (engagement), obdobně jako
pozitivní emoce lze tento element měřit pouze subjektivně. Aktivní zaujetí je myšleno obdobně jako fenomén „flow“, překládaným do češtiny jako zaujetí, ponoření se, splynutí s činností.
Pozitivní vztahy Pozitivní vztahy (positive relationships) se nacházejí pod písmenem R. Dle Seligmana
je většina toho, co v životě zažíváme, spojena s druhými lidmi. Velmi málo pozitivního člověk zažije sám. Společnost lidí je nejlepším lékem na soukolí života a nejspolehlivěji nám pomůžou získat zpět naši osobní pohodu (Seligman, 2011).
Smysluplnost Čtvrtou komponentu tvoří smysl (meaning = M), který byl též součástí starší teorie
opravdového štěstí. Smysluplným životem je chápán pocit sounáležitosti a odevzdanosti vůči něčemu, o čem člověk věří, že jej přesahuje. Element smysluplnost má subjektivní (emoční reakce) i objektivní stránku (kognitivní zhodnocení). Smysluplnost zvyšuje osobní pohodu, zároveň je ceněna sama o sobě, a dá se definovat a měřit nezávisle na ostatních složkách osobní pohody (Seligman, 2011).
Úspěch A odkazuje k úspěchu (accomplish). Seligman zdůrazňuje, že ačkoli se úspěch velmi
často pojí s prožitkem „flow“, pozitivními emocemi i smyslem a jen zřídka jej
19
zaznamenáváme pouze ve své „čisté podobě“, přesto je to složka, která může být taktéž ceněna sama o sobě, nikoli proto, že by jen podněcovala složky jiné (Seligman, 2011).
2.2.5.
Optimální prospívání (flourishing)
Seligman ovšem není jediný, kdo pracuje s pojmem flourishing. Jednotlivé autory jsme již naznačili v předcházejících kapitolách. Diener si pod pojmem flourishing představuje vzkvétání, všestranné optimální prospívání (in Slezáčková, 2012, s. 25). Keyes (2002) termínem flourishing rozumí stav úplného mentálního zdraví člověka s vysokou mírou osobní pohody. Takový jedinec vykazuje vysokou míru emocionální, psychologické i sociální pohody, tedy splňuje všechny složky, které jsou dle Keyese součástí osobní pohody. Ryffová a spol. (1995) definuje flourishing jako snahu o dokonalost, která představuje realizaci potenciálu jedince. Huppertová a So (2011) ve své práci zmiňují shodu mezi Ryffovou a Keyesem, se kterou sami souhlasí, a to že flourishing je vyšší stupeň osobní pohody a svou podstatou pojem osobní pohoda přesahuje. Huppertová a So (2011) zdůrazňují, že je třeba použít při zkoumání flourishingu multidimenzionálního přístup. Základní charakteristiky optimálního prospívání zkoumali tak, že hledali opozita běžných mentálních onemocnění, které následně seskupovaly do kategorií obdobně, jako jsou seskupeny onemocnění v DSM8, např. nadměrné starosti nalezneme u obecných vlastností generalizované úzkostné poruchy. S daty nadále pracovali a jejich konečný výsledek lze spatřit v tabulce 1. Člověk, který optimálně prospívá, splňuje 3 klíčová kritéria (které jsou ve shodě se Seligmanovou teorií opravdového štěstí) a alespoň 3 položky z vedlejších kritérií (Slezáčková, 2012).
8 Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch.
20
Tabulka 1: Kritéria flourishingu dle Huppert a So (cit. dle Slezáčková, 2012, s. 32) Klíčová kritéria
Vedlejší kritéria
Pozitivní emoce Zaujetí a zájem Smysl a účel
Sebeúcta Optimismus Psychická odolnost Vitalita Sebeurčení Pozitivní vztahy s druhými
Svá zjištění podpořili výzkumem z 23 zemí Evropy a celkem 43 tisíc lidí. Výsledky udávají v procentech (procentuální splnění daných kritérií). Mezi státy s vysokou mírou optimálního prospívání patří Dánsko (40.6%), Švýcarsko (30,2%), Rakousko (27,6%). Nejnižší míru optimálního prospívání měli obyvatelé Portugalska (9,3%), Ruska (9,4%), Slovenska (9,9%). Margaret L. Kernová a Julie Butlerová (2013) vytvořily na základě chápání osobní pohody M. Seligmanem metodu PERMA Profiler, která je momentálně ve fázi ověřování. Aktuální výsledky této metody říkají, že nejvíce lidé skórují v pozitivních vztazích (R), následuje úspěch (A), pozitivní emoce (P), smysl (M) a nejnižší skóre získalo aktivní zaujetí (E). Vzhledem k tomu, že pojem flourishing je poměrně nový, není mnoho výzkumů, které by se jimi zabývaly. Připomeňme si však závěry ohledně osobní pohody, které shrnul Ed Diener se svými kolegy (2013). Pro účely našeho výzkumu vyjímáme ty nejpodstatnější body9.
Většina lidí na celém světě, s výjimkou těch, kteří žijí v zoufalé situaci, uvádí mírné až střední hodnoty míry štěstí.
9 Autoři používají pojem štěstí (happiness) i osobní pohoda (well-being), oba termíny volně zaměňují (Diener 2000).
21
Životní spokojenost (racionální zhodnocení spokojenosti v životě), pozitivní emoce a negativní emoce jsou oddělitelné, různé části kontinua štěstí-neštěstí a každý tento aspekt si zaslouží vědeckou pozornost.
Ukázalo se, že sebeposouzení vlastní osobní pohody má vysokou validitu. Momentální nálada respondenta představuje nízké riziko zkreslení výpovědi.
Nálady lidí vykazují stabilitu v čase, pohybují se kolem průměrných hodnot typických pro daného jedince.
Při definování štěstí se ukázalo, že existuje rozdíl mezi četností a intenzitou emocí. Zdá se, že pro zážitek štěstí postačuje frekvence pozitivních emocí, jejich intenzita nemusí být vysoká.
Výzkumy s dvojčaty prokázaly, že osobní pohoda je částečně podmíněna geneticky.
Přestože se cíle a hodnoty mezi lidmi liší, směřování k cílům a jejich dosahování je významným zdrojem osobní pohody.
Nejšťastnější lidé mají silné sociální vztahy.
Lidé na celém světě věří, že štěstí je důležitým a hodnotným cílem. Nicméně lidé chtějí být šťastni z „dobrých“ důvodů – věcí, kterých si cení.
Štěstí není jen o dobrých pocitech. Šťastní lidé prospívají více než nešťastní – vydělávají více peněz, mají lepší společenské vztahy, lépe organizují svoji práci, mají lepší zdraví.
Ačkoliv se šťastným lidem lépe daří ve většině oblastí života, neznamená to, že úspěšní lidé jsou vždy extrémně šťastní, většinou jsou jen mírně šťastní.
Tyto závěry jednoznačně potvrzují, že hledat odpovědi na otázky ohledně štěstí, osobní pohody, kvality života či nazvěme to, jak chcete, je prioritní a může napomoct ke zkvalitnění nejen života jednotlivců, ale i celé společnosti.
22
3. Silné stránky charakteru V nadcházející kapitole se budeme věnovat tématu silných stránek charakteru, jejich postavení v historii a současným představitelům, kteří se tímto tématem zabývají. Následně se blíže seznámíme s klasifikací VIA (Values in Action) a vzpomeneme současný stav poznání v této oblasti relevantní k našemu výzkumu.
3.1. Úvod Silné stránky charakteru člověka je jedno z velkých témat nejen pozitivní psychologie, ale i každodenního života. Podle Seligmana (2003, s. 9) „opravdové štěstí pramení z rozpoznání a rozvoje typických silných stránek určitého člověka a jejich každodenního uplatnění v práci, partnerském životě, při hře a výchově dětí“. Takovým způsobem nadnesené téma pozitivních vlastností člověka může v mnoha lidech vyvolat představu, že oni obdobnými přednostmi neoplývají, avšak jsou na omylu. Park a Peterson (2009) zdůrazňují, že „každý má své silné stránky. Ty potřebují být rozpoznány, velebeny, posilněny a používány.“ Dříve než se podíváme na současné badatele ohledně tohoto tématu, připomeňme si stručně historii silných stránek charakteru.
3.2.
Stručná historie silných stránek charakteru
Studium silných stránek osobnosti člověka je poměrně stará záležitost. Většina filozofů a myslitelů tyto vlastnosti označuje jako charakter. Pojem charakter pochází z řeckého slova charaktíras, což znamená „rytina, vryp“. V psychologii se jím označuje souhrn získaných dispozic, které zabezpečují důslednost v etickém a morálním projevu člověka (Cakirpaloglu, 2012). Sám Seligman (2003) zdůrazňuje, že jedním ze základních přínosů pozitivní psychologie je právě obnova pojmu charakter. Za zakladatele nauky o charakteru je považován Theofrastos z Efesu, který ve svém díle Povahopisy vylíčil 30 typů charakteru. Žel po většinou i nelichotivých, jmenujme např. Pokrytec, Nešika, Skrblík, Mluvka apod. (Cakirpaloglu, 2012). Zkoumáním charakteru se ve svých spisech zabývali Sokrates, Platón i Aristoteles, svatý Augustýn či Tomáš Akvinský (Peterson, Seligman, 2004). Psychologové téma charakteru buď opomíjeli, nebo se zabývali spíše slabými stránkami 23
osobnosti člověka. Výjimku tvoří Gordon W. Allport, který již v roce 1921 sepsal přehledovou studii, kde odlišoval pojmy osobnost a charakter (Blatný, 2010). Mezi dalšími badateli v této oblasti jsou podle Schimmela (2000) Erikson (1963), který navrhl ctnosti jako naděje, vůle, účel, kompetence, věrnost, péče a moudrost v rámci svých psychosociálních období života člověka. Z představitelů humanistické psychologie jmenuje Rogerse (1961), který se hluboce zajímal o lidské silné stránky. Dále potom Banduru (1973), jež studoval altruismus, empatii a prosociální chování. V neposlední řadě je třeba připomenout Piageta (1965) a Kohlberga (1971) zabývající se studiem morálního vývoje člověka (cit. dle Schimmel, 2000).
3.3.
Současná problematika silných stránek
V současnosti je studium silných stránek v popředí vědeckého zájmu. Mezi autoritami v této oblasti patří Alex Linley, Martin Seligman a Christopher Peterson, Lisa G. Aspiwallová a Ursula M.. Staudingerová nebo Charles R. Snyder a Shane J. Lopez. P. A. Linley a kol. (2006, s. 88) definuje silné stránky jako „přirozené schopnosti člověka, které mu umožňují chovat se, myslet a cítit takovým způsobem, aby bylo dosaženo optimálního fungování a výkonnosti při snaze o hodnotné výsledky“. Podle autorek Aspinwallové a Staudingerové (2003, in Slezáčková 2012, s. 17) je základní úlohou psychologie silných stránek porozumění vzájemným souvislostem pozitivních a negativních aspektů osobnosti člověka, nikoli odklon od studia negativních prožitků. Psychologie silných stránek by měla hledat odpovědi na otázku, jak mohou být pozitivní a negativní zážitky integrovány, pochopeny ve své komplexnosti a správným způsobem využity. Na Slovensku se silnými stránkami charakteru a ctnostmi zabývá Kováč (1997, s. 560), který ctnosti popisuje jako „...osvojené mravní principy chování, které ve velkém rozsahu upravují vztah člověka k sobě, druhým, vyznávaným duchovním hodnotám…“ U nás o tématu silných stránek publikuje Slezáčková (2010b, 2012) Slezáčková a Škrabská (2013).
24
3.4.
Kritéria pro vymezení silných stránek
Peterson a Seligman (2004) definovali 10 kritérií, dle kterých lze rozeznat silnou stránku člověka:
Silná stránka charakteru je vlastnost, která přispívá k naplněnému životu člověka, k jeho spokojenosti a štěstí. Umožňuje tedy více než jen zmírnění utrpení či pomoc s vyrovnáváním se s nepřízní osudu.
Taková vlastnost je ceněna sama o sobě, a to přestože pomocí ní můžeme dosáhnout žádoucích výsledků.
Pokud někdo využívá svoji silnou stránku, okolí tím není pokořováno, naopak povznáší je to též, jelikož v nich vyvolává pozitivní pocity, jako obdiv apod.
Většina silných stránek má „negativní“ protiklad. Avšak není to pravidlem. Silná stránka upřímnost může mít za opozitum taktnost. Opakem taktu již není upřímnost, ale např. neurvalost. (Slezáčková, 2012).
Silná stránka se vždy manifestuje do chování, myšlení, cítění, je stabilní v čase a je měřitelná.
Jednotlivé silné stránky lze od sebe jednoznačně odlišit, nejsou zaměnitelné.
Každá silná stránka je kulturně vnímaná jako žádoucí, přijímaná jako ideál, což se objevuje v příbězích, písních, v běžném životě.
Další kritérium se týká existence tzv. zázračných dětí. Peterson a Seligman věří, že některé silné stránky mohou být přítomny u nadaných dětí již ve velmi mladém věku.
Existují jedinci, u kterých se neprojevuje žádná silná stránka. Může se jednat o rozbíhající se poruchy osobnosti.
Silné stránky jsou podporovány a rozvíjeny společností, která k tomuto účelu vytváří kulturní a vzdělávací instituce. 25
3.5.
Klasifikace silných stránek charakteru
Existuje několik klasifikací a na to vytvořených měřících nástrojů, které se snaží rozeznat potenciál člověka. Jedním z nich je například Realise2 (Linley, Stoker, 2012), sebeposuzovací škála, která sytí 60 rozličných silných stránek. Celý koncept je převážně směřován do psychologie práce a organizace a koučinku. Respondenti získají kompletní přehled o silných stránkách, které využívají, o silných stránkách, které jsou z různých důvodů nevyužívané, o naučených silných stránkách a dokonce o svých slabých místech. Don Clifton pod záštitou Gallupova institutu v USA vytvořil též svoji klasifikaci a i měřící nástroj (Asplaud a kol., 2007). Clifton silné stránky vnímá jako výsledek maximalizování talentů a uvažuje následovně: tvrdí, že nadání každého člověka je trvalé a jedinečné a že největší potenciál pro růst člověka je v oblastech jeho největších předností. Snaží se tím vyvrátit 2 nejrozšířenější předpoklady o lidské povaze, a to, že každý se může naučit být kompetentní téměř v čemkoliv a že největší potenciál pro růst osobnosti je v oblastech, které mu nejdou. Clifton rozlišuje celkem 34 silných stránek člověka. Pro svou klasifikaci vytvořil měřící nástroj StrengthsFinder 2.0. (Asplaud a kol., 2007). Tento nástroj je opět hodnotný, využíván zaměstnanci, týmy, ale i studenty a lidmi zabývající se osobním rozvojem. Klasifikace VIA, o které bude řeč níže, klade menší důraz na organizační produktivitu a zaměřuje se na charakter samotný. Proto se tato klasifikace zdá být nejvhodnější metodou pro potřeby našeho výzkumu. Koncept, ze kterého vycházíme, VIA (Values in Action) sestavili Ch. Peterson a M. E. P. Seligman (2004). Klasifikace vznikla jako protipól DSM-IV10. Autoři vytvořili soupis ctností, které se vyskytovaly ve významných náboženských a filozofických textech 11, z nichž některé jsou až tři tisíce let staré. Postupně zjistili, že existuje 6 ctností – moudrost a vědění, odvaha, láska a lidskost, spravedlnost, střídmost, duchovnost a transcendence. Tyto
10 Diagnostický a statistický manuál duševních poruch Americké psychiatrické společnosti. 11 Z filozofických děl jsou to například texty Platóna, Aristotela a Konfucia, dále spisy Tomáše Akvinského, Sv. Augustina, Buddhy, Lao-c', ba dokonce Benjamina Franklina. Z náboženských knih Starý zákon, Talmud, Bušidó (samurajský kodex), Korán, atd. - celkem asi 200 seznamů ctností (Seligman, 2004).
26
ctnosti jsou univerzální a všudypřítomné, protínají všechny kultury a doby, jsou podporované téměř všemi náboženskými a filozofickými směry a dohromady vytvářejí pojem dobrého charakteru (Seligman, 2004). Pomocí těchto ctností můžeme dosáhnout rozvíjení svých silných stránek. Seligman se svými spolupracovníky podnikli rozsáhlý výzkum, aby tuto univerzalitu silných stránek potvrdili. (Dahlsgaard, Peterson, Seligman, 2005). Robert Biswas-Diener provedl roku 2006 výzkum v různých kulturních prostředích (Masayové z Keni, Inuité z Grónska, studenti z univerzity státu Illinois), aby potvrdil či vyvrátil klasifikaci sestavenou Petersonem a Seligmanem. Našel pozoruhodnou shodu mezi takto odlišnými kulturami – všech 24 silných stránek bylo ceněných ve všech třech kulturách. Následuje výčet ctností a silných stránek charakteru, které uvádí Peterson a Seligman (2004) dle překladu Slezáčkové (2012). I.
Moudrost a poznání (wisdom and knowledge) – kognitivní silné stránky, které se uplatňují v procesu získávání a využívání vědomosti 1. Tvořivost, originálnost, vynalézavost (creativity) 2. Zvídavost, zájem, vyhledávání nového, otevřenost novým zkušenostem (curiosity and interest in the world) 3. Otevřenost mysli, úsudek, kritické myšlení (judgment and critical thinking) 4. Láska k učení (love of learning) 5. Vhled, moudrost (perspective)
II.
Odvaha (courage) – emocionální silné stránky zahrnující uplatnění vlastní vůle k dosažení cíle navzdory vnějšímu či vnitřnímu odporu 6. Statečnost, udatnost (bravery) 7. Vytrvalost, pracovitost, píle (persistence) 8. Integrita, autentičnost, upřímnost (authenticity, honesty) 9. Vitalita, radost, elán, nadšení, energičnost (vitality)
III.
Lidskost (humanity) – interpersonální silné stránky, které zahrnují navazování a udržování vztahů 10. Láska (love)
27
11. Laskavost, velkorysost, starost a péče, soucit, altruistická láska, přívětivost (kindness) 12. Sociální inteligence, emoční inteligence (social intelligence)
IV.
Spravedlnost (justice) – občanské silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity 13. Občanství, sociální zodpovědnost, loajálnost, týmová práce (citizenship) 14. Spravedlnost, nestrannost (fairness) 15. Vůdcovství (leadership)
V.
Umírněnost (temperance) – silné stránky, které chrání před neumírněností a nestřídmostí) 16. Odpuštění a milosrdenství (forgiveness, mercy) 17. Pokora a skromnost (humility, modesty) 18. Obezřetnost (prudence) 19. Autoregulace, sebekontrola (self-regulation)
VI.
Transcendence (transcendence) – silné stránky, které člověka propojují s univerzem a vnášejí do života smysl 20. Smysl pro krásu a dokonalost, úcta, úžas, nadchnutí se (appreciation of beauty and excellence) 21. Vděčnost (gratitude) 22. Naděje, optimismus, orientace na budoucnost (hope) 23. Smysl pro humor, hravost (humor) 24. Spiritualita, zbožnost, víra, smysl (spirituality)
3.6.
Současný stav poznání v oblasti silných stránek
Měření a zkoumání silných stránek osobnosti člověka je jedním z trendů současné psychologie. Silné stránky se zkoumají u různých skupin lidí podle různých proměnných. Vědci hledají silné stránky osob, které byly svědky dramatických událostí, i u jedinců, kteří se zotavují z fyzických zranění, dále hledají pozitivní vlastnosti lidí v různých věkových 28
skupinách a kulturních zázemích, na nejobydlenějších místech světa i tam, kde se zastavil čas. Není tudíž překvapením, že různé skupiny lidí oplývají různými silnými stránkami. Steger a kol. (2007) ve své studii jednovaječných a dvojvaječných dvojčat prezentují, že všech 24 silných stránek charakteru má genetický základ. Jejich vliv kolísá od 14 % u humoru po 59 % u spirituality. Svůj výzkum avšak shrnují obezřetně: některé silné stránky jsou ovlivněné spíše vrozenými faktory a u jiných se více podílí výchova, škola, vrstevnické skupiny a celkově společnost. Předtím, než se podíváme na rozložení silných stránek u populace studentů vysokých škol, je zajímavé zmínit, jaké je zastoupení silných stránek u populace obecně. Park, Peterson, Seligman (2006) uvádějí ze vzorku 117 676 dospělých z 54 zemí světa, že mezi nejvíce zastoupené silné stránky patří „laskavost“, „spravedlnost“, „upřímnost, „vděčnost“ a „otevřenost mysli“. Mezi nejméně zastoupené patří „obezřetnost“, „skromnost“, „sebekontrola“, „spiritualita“. Park a kol. (2004) prokazují, že nejběžnější zastoupené silné stránky se týkají interpersonálních vztahů, nejméně zastoupeny jsou silné stránky vztahující se ke kognici a umírněnosti. Ve studii konané ve Velké Británii patří mezi nejvíce zastoupené silné stránky u studentů
vysokých
škol
„láska“,
„humor“,
„laskavost“,
„sociální
inteligence“
a „zvídavost“. Mezi nejméně zastoupené patří „vůdcovství“, „vytrvalost“, „moudrost“, „víra“, „sebekontrola“ (Proctor, Maltby, Linley, 2010). Autoři zároveň zjistili, že silné stránky predikují osobní pohodu, patří mezi ně: „naděje“, „vitalita“, „vděčnost“, „láska“ a „kreativita“. Obdobné závěry již prezentovali Park, Peterson a Seligman (2004), v jejichž studii s životní spokojeností člověka nejvíce koreluje „naděje“, „vitalita“, „vděčnost“, „láska“ a „zvídavost“. Nejméně skromnost, smysl pro krásu a dokonalost, kreativita, otevřenost mysli a láska k učení. Z nejaktuálnějších výzkumů Karris a Craighead (2012) uvádějí mezi nejvíce zastoupené silné stránky u vzorku studentů vysoké školy „humor“, „lásku“, „laskavost“, „integritu“ a „sociální inteligenci“ bez ohledu na věk, etnikum, rodinný stav, délku studia či zaměstnání. Tudíž 4 z pěti nejvíce zastoupených stránek jsou shodné se studií autorů Proctora a kol. z roku 2010. Signifikantní rozdíly mezi pohlavím uvádějí u těchto silných stránek „laskavost“, „láska“, „vděčnost“, „odpuštění“, „smysl pro krásu a dokonalost“, „obezřetnost“, 29
„spravedlnost“, „vůdcovství“, „kreativita“, „odvaha“ a „sebekontrola“ (Karris, Craighead, 2012). Park a Peterson (2009) zjišťují, že úspěšnost na střední a vysoké škole nejvíce předpovídají tyto silné stránky: „vytrvalost“, „láska“, „vděčnost“ a „naděje“. Mezi prediktory spokojenosti na vysoké školy dle Lounburyho a kol. (2009) patří „naděje“, „sociální inteligence“, „sebekontrola“ a „spravedlnost“. Důležité informace přináší i Grant a Schwartz (2011), kteří zdůrazňují, že nepoužívání ale i nadužívání silných stránek může snižovat osobní pohodu. Problematika silných stránek je v současné době i součástí několika diplomových prací. Je tedy nasnadě zmínit i tyto práce, jelikož přináší zajímavé poznatky z české a slovenské populace. Patří mezi ně např. Zimová (2013), zkoumající silné stránky dospívajících dívek v kontextu romantických vztahů, Csicsai (2013), jehož práce zmiňuje rozložení silných stránek u žáků osmých tříd, či Gorušová (2012), která hledá rozložení silných stránek u lékařů, učitelů a ozbrojených složek. Zajímavé výsledky přináší i práce zabývající se vztahem silných stránek s životní a pracovní spokojeností učitelů a studentů pedagogiky Slezáčkové a Škrabské (2013). Mezi nejvíce zastoupené silné stránky mezi studenty patří „láska“, „upřímnost“, „laskavost“, „vděčnost“, „spiritualita“, na spodní hranici se umístily „obezřetnost“, „statečnost“ a „spravedlnost“.
4. Akademická motivace Akademická motivace je poslední z témat, kterými se budeme zabývat. Po úvodu do tohoto tématu vzpomeneme základní teorie – atribuční teorii motivace, self-efficacy, teorii hodnot a teorii cílů. Blíže vás seznámíme se sebedeterminační teorií a na závěr připomeneme i zásadní výzkumy.
4.1.
Úvod
Motivace je komplexní psychologický fenomén, který je široce studován ve vzdělávání a dalších odvětvích. Není tudíž překvapením, že chybí jedna velká zastřešující definice (Rowell, Hong, 2013). Psychologický slovník motivaci definuje jako „…síla 30
odpovědná za zahájení, usměrňování, udržování a energetizaci zacíleného chování“ (Hartl, Hartlová, 2010, s. 320). Tradiční modely motivace, především ty, které se zaměřovaly na výkonovou motivaci, uvažovaly v tomto kontextu o kontinuu, na jedné straně kontinua se nachází amotivace, tedy nulová motivace, na druhé straně maximální motivace. Avšak existují i modely, které berou v úvahu fakt, že jedinec může být motivovaný různými způsoby (Linnenbrink, Pintrich, 2002). Jedním z nich je například atribuční teorie motivace Bernarda Weinera (1985). Je na místě zmínit, že teorie kauzálních atribucí má v psychologii dlouhou tradici. Sahá až k Heiderově (1958) modelu atribuce, který předpokládá, že jedinec si může vysvětlovat lidské jednání jako interní (záměr, úsilí) nebo externí (náhoda, omyl). Weiner (1985) po rozšíření Heiderova modelu, vidí příčiny úspěchu či neúspěchu ve třech rovinách: ohnisko (vnitřní – vnější),
stabilita
(stabilní
–
nestabilní)
a
kontrolovatelnost
(kontrolovatelné
–
nekontrolovatelné příčiny). Zároveň všechny dimenze spojil s afektivní odpovědí, jelikož každá z dimenzí ovlivňuje prožívání. Tyto tři roviny si můžeme přiblížit následujícím příkladem: student propadne u zkoušky. S touto situací se může vyrovnat dvěma způsoby. Může za příčinu považovat zkoušejícího – vnější, stabilní, nekontrolovatelné, nebo jako selhání vlastních schopností – vnitřní, stabilní, kontrolovatelné (Linnenbrink, Pintrich, 2002). Volba příčiny ovlivní očekávání studenta a zároveň vyvolá různé emoce. Vedle atribuční teorie motivace přicházejí vědci na poli akademické motivace s dalšími různými dimenzemi motivace. Rowellová a Hong (2013) zdůrazňují například selfefficacy Alberta Bandury, teorii hodnot Allana Wigfielda a Jacquelynne S. Ecclesové a teorii cílů Carole Amesové a Jeniffer Archerové či Paula R. Pintricha. Byly vytvořeny také komplexnější makro-teorie jako teorie sebedeterminace Edwarda Deciho a Richarda Ryana, které se budeme věnovat více. Pojem self-efficacy, vědomí vlastní účinnosti (Blatný, 2003), zavedl jeden z představitelů sociálně kognitivního přístupu Albert Bandura. Podle Blatného (2003, s. 125) ho lze definovat jako “celkové osobní přesvědčení o vlastní schopnosti vyrovnávat se s životními těžkostmi a výzvami“. Vědomí vlastní účinnosti určuje, zda bude určitou situaci vnímat člověk jako hrozbu nebo jako výzvu. Přesvědčení lidí o vlastní účinnosti je založeno na 4 zdrojích informací. Jedním z nich je zážitek mistrovství (mastery experience), který 31
vytváří silný pocit účinnosti. Může být též upevňováno prostřednictvím tzv. zástupné zkušenosti (vicarious experience), která vyvolává přesvědčení, že pokud uspěje někdo jiný, taky se mi to podaří. Třetí zdrojem je přesvědčování druhými lidmi o tom, že daný úkol je zvládnutelný. Posledním zdrojem je úsudek o vlastním fyziologickém a emocionálním stavu, podle kterého lidé posuzují své schopnosti (Blatný, 2003). Autoři Wigfiels a Ecclesová (2000) nabízejí obdobný pohled na motivaci ke studiu. Jejich model se nazývá očekávaná hodnota („expectancy-value“). Autoři se pokouší vysvětlit motivaci lidí jako vztah mezi vykonávanou hodnotou a vnímáním této hodnoty. Lidé si vybírají takové úkoly, u kterých věří, že je splní, že jsou v nich dobří. Pokud si student nevěří v plnění úkolu, má menší odolnost v selhání, naopak pokud si věří, že je v něčem dobrý, má sklon pracovat intenzivněji, déle. Jiný pohled nabízí autoři zabývající se teorií cílů, kteří tvrdí, že různé cíle vyvolávají kvalitativně různé motivační vzory. Převážně se dá uvažovat o dvou typech orientace na cíl – zaměření na mistrovství („mastery“) a zaměření na výkon („performance“). Studenti orientovaní na mistrovství mají tendenci prokazovat svoji způsobilost tím, že danou činnost vykonávají co nejlépe. Tito studenti vnímají jako akademický úspěch to, že se mohou učit něco nového, čímž se mohou rozvíjet jejich kompetence a čímž mohou získat schopnost plnit nové úkoly. Studenti orientovaní na výkon, na druhé straně, demonstrují svoji způsobilost srovnáváním s druhými (Pintrich, 2000; Ames a Archer 1988). Teorie cílů jsou momentálně aktivní oblastí výzkumu obzvláště ve vztahu k osobní pohodě. V mnoha studiích se uvažuje nad domněnkou, že pocit kompetence při plnění cílů má přímý vztah s pozitivním vzrůstem osobní pohody (Ryan, Deci, 2001). Ačkoliv můžeme akademickou motivaci zkoumat z mnoha teoretických perspektiv, jak jsme vám představili výše, a ačkoliv současné teorie motivace jsou tvořeny velkým množstvím konceptů, v posledních letech bylo vedeno mnoho výzkumů podle teorie sebedeterminace (Faye, Sharpe, 2008). Tento koncept jsme si vybrali i my do našeho výzkumu, proto se na něj nyní podíváme blíže.
32
4.2.
Sebedeterminační teorie
Teorie sebedeterminace (self-determination theory, zkráceně SDT) vznikla v 70. letech 20. století, avšak svého prvního rozsáhlého vydání se dočkala až v polovině let osmdesátých (Deci, Ryan, 2008a). V češtině se používá zahraniční termín, ale i český překlad (např. Stuchlíková, 2010) Autoři vycházejí z předpokladu, že klíčovým bodem při výzkumu motivace je kvalita či typ motivace, nikoli její intenzita (Deci, Ryan, 2008a). Základem jejich teorie je myšlenka, že existují základní potřeby, které jsou společné všem lidem bez ohledu na věku či pohlaví a jsou stabilní v různých kulturách. Jde o potřeby kompetence (need for competence), vztahů (need for relatedness) a autonomie (need for autonomy). Uspokojení těchto základních potřeb umožňuje zdravý růst osobnosti, jeho integritu a zvyšuje osobní pohodu (Stuchlíková, 2010). Na základě míry uspokojení potřeb lze lidi rozdělit do třech skupin. Autonomně orientovaní jedinci („autonomous“) mají uspokojené všechny potřeby. Takto motivovaní lidé se vyznačují psychickým zdravím, odolností a efektivním zacházením se svým prostředím. Jedinci, jejichž orientace je kontrolovaná („controlled“), mají částečně saturovanou potřebu kompetence a další dvě, potřeba vztahů a potřeba autonomie, jsou frustrované. Vyznačují se rigidním fungováním a nízkým well-beingem. Jedinci označovaní jako nezúčastnění („impersonal“) mají frustrované všechny potřeby, projevují se chabým fungováním a nedostatkem vitality (Deci, Ryan, 2008a). Deci a Ryan (2008b) primárně rozlišují dva základní typy motivace. Vnitřní („intrinsic“) motivace znamená, že daný člověk vykonává určitou činnost pro ni samotnou, protože je pro něho zajímavá a uspokojující. Typicky se vnitřní motivace projevuje zvědavostí, chutí prozkoumávat nové podněty a prací na zvládnutí optimálních výzev. Vnější („extrinsic“) motivace naopak zahrnuje účast v činnostech, kdy dotyčný jedinec očekává v důsledku dané činnosti určité následky (získání odměny nebo zabránění trestu). Oba typy motivace však nepracují synergicky, ba naopak, chování motivované zvnějšku snižuje míru vnitřní motivace bez ohledu na věk, činnost či odměnu (Deci, Koestner, Ryan, 1999). Deci a Ryan (2008b) rozdělili vnější motivaci na 4 podtypy a celý koncept je postaven tak, aby v něm šla vyjádřit míra determinace. Stupeň sebedeterminace lze definovat jako zapojení
33
vlastních preferencí při výběru a uskutečňování činností a cílů. Souvislosti mezi mírou determinace, vnitřní a vnější motivací a jejich podtypy názorně předkládáme v obrázku 1. nízká míra sebedeterminace
AMOTIVACE
žádná regulace
vnější regulace
introjikovaná VNĚJŠÍ MOTIVACE identifikovaná
integrovaná
VNITŘNÍ MOTIVACE
vysoká míra sebedeterminace
Obrázek 1: Typy motivace Podle Deciho a Ryana (2008b).
Schéma představuje rozložení vnitřní a vnější motivace a jejich subtypů s ohledem na míru determinace. Amotivace stojí bokem a značí tak nepřítomnost vnější či vnitřní motivace. Deci a Ryan (2008b) rozlišují čtyři typy vnější motivace na základě toho, jak moc jedinec danou aktivitu přijal za svou. 34
Integrovaná vnější motivace („integrated regulation“) je pevně zabudována v systému hodnot a přesvědčení člověka a je vnímána jako nedílná součást toho, čím daný člověk je. Integrace představuje maximální internalizaci a je prostředkem, kdy se vnější motivy stávají autonomními. Na rozdíl od vnitřní motivace zde však hnací silou není aktivita sama o sobě, ale podstatou zůstává její výsledek.
Identifikovaná vnější motivace („identified regulation“) má nižší míru internalizace. Lidé takto motivovaní akceptují danou činnost, protože její výsledky jsou pro něj osobně cenné nebo důležité, věnují se jí z vlastního přesvědčení, nikoli kvůli tlaku zvenčí.
Introjikovaná („introjected regulation“) motivace má nejnižší míru internalizace. Lidé takto motivovaní vykonávají činnosti, protože jsou přesvědčeni, že by měli. Důvodem k aktivitě může být pocit viny, stud apod. Motivy tedy přicházejí zvnitřku, nejsou však vnímány jako vlastní přesvědčení a působí tlak.
Motivem vnější regulace („external regulativ“) je získání odměny nebo vyhnutí se trestu zvnějšku. U tohoto typu vnější motivace je nejnižší podíl sebedeterminace.
Měřící škálu pro motivaci v kontextu teorie sebedeterminace sestavil Vallerand a jeho tým (1992). Při tvorbě této škály (Academic Motivation Scale = AMC) autoři rozdělili vnitřní motivaci, a to podle stejného kritéria jako tvůrci vnější motivaci. Zároveň ze své škály odebrali integrovanou vnější motivaci, protože na základě faktorové analýzy zjistili, že tento typ motivace se téměř neliší od identifikované vnější motivace. Jejich pohled zobrazuje obrázek 2. Mezi vnitřní motivaci řadí následující podtypy:
Motivace „zažívat stimulaci“ je aktivována v případě, že se někdo angažuje v činnosti pro zážitek způsobení nějakým podnětem. Daným zážitkem může být například smyslové potěšení, estetický prožitek, zábava nebo vzrušení. Typické pro takto motivovaného člověka je čtení knihy pro intenzivní pocity, nebo kognitivní potěšení.
Motivace „dosahovat úspěchu“ se vztahuje na zapojení do činností pro potěšení z dané zkušenosti. Studenti takto motivovaní se zaměřují na samotný proces 35
dosahování spíše než na výsledek tohoto procesu. Typickým příkladem jsou práce, které překračují zadané požadavky.
Motivací „vědět“ autoři myslí globální potřebu porozumět a hledání smyslu. Lidé, kteří jsou motivováni tímto způsobem, plní úkoly a aktivity z potěšení ze samotného učení se, zkoumání nebo ze snahy porozumět něčemu novému.
nízká míra sebedeterminace
AMOTIVACE
žádná regulace
vnější regulace VNĚJŠÍ MOTIVACE
introjikovaná
identifikovaná
motivace "zažívat stimulaci" VNITŘNÍ MOTIVACE
motivace "dosahovat úspěchu" motivace "vědět"
vysoká míra sebedeterminace
Obrázek 2: Sebedeterminační teorie podle Valleranda v dotazníku AMC (1992).
36
¨
Měření vnitřní, vnější motivace a amotivace a jejich srovnávání s dalšími atributy je v posledních letech časté. Hegarty (2010) ve své studii zjišťuje, že vnitřní motivace vzrůstá s věkem. Cokley (2001) udává, že ve svých studiích nenašli rozdíl mezi pohlavím a mírou determinace. Obdobné výsledky přináší i Sheldon a Elliot (1999). Avšak tvůrci škály Vallerand a kol. (1992) přináší výsledky zcela jiné, v jejich studii ženy signifikantně skórují výše než muži ve všech podtypech motivace vyjma amotivace a externí regulace. Sheldon a Elliot (1999) ve své práci též zmiňují, že pokud je nějaký cíl člověka v souladu s jeho základními psychologickými potřebami a růstovými tendencemi, pokrok při snaze o dosažení daného cíle zvyšuje osobní pohodu. Výzkum Sheldona a Kriegera (1998) potvrzuje, že pokud mají studenti větší podporu autonomie ze strany fakulty, zvyšuje se i osobní pohoda. Tito studenti dosáhli zároveň lepších výsledků při závěrečných zkouškách a vykazovali vyšší míru sebedeterminace při hledání prvního zaměstnání po absolvování univerzity.
5. Vývojové období mladé dospělosti Studenti vysoké školy se nacházejí v období mladé dospělosti (20 - 30 let). Podle Eriksona je základní úlohou člověka v tomto období vyřešení krize v otázce intimity, tedy zdravé spojení vlastní identity s identitou druhého beze strachu, že člověk ztratí sám sebe. Zdárné vyřešení tohoto konfliktu posiluje ego člověka o ctnost, již Erikson nazývá láska, naopak nepodařené ukončení této krize vytváří v člověku pocit izolace (Drapela, 1995). Dospělost je považována za období nejvyšší zralosti jedince, období tvůrčích sil a citové vyrovnanosti (Šimíčková, Čížková a kol., 2003). Primárně je dospělost dána biologicky, její dosažení je vázáno na zrání, tj. věk. Psychosociální vymezení dospělosti je složitější, není jednoznačně časově vymezeno, probíhá u různých lidí v odlišné době. Mezi typické znaky mladé dospělosti patří narůst práv, ale i povinností, samostatnost, ale i zodpovědnost, vztahy s rodiči a vrstevníky jsou více symetrické. Je to období sexuální zralosti a párového soužití (Vágnerová, 2000, 2007). Cesta k dospělosti ovšem není plynulá a lze pozorovat velkou individuální variabilitu. Studium vysoké školy má u mnohých těchto jedinců zásadní vliv. Přejímání dospělé role se při studiu oddaluje, děti zůstávají v rodinách déle, nebo se po kratším období samostatnosti vracejí do rodin nazpět, vstup do manželství je 37
odkládán, navazují se spíše dlouhodobé partnerské vztahy a „sociální“ i „biologické hodiny“ ztrácejí na důraze. Subjektivně považují mladí lidé za známku dospělosti především převzetí odpovědnosti za svůj život, získání finanční nezávislosti a možnost samostatného rozhodování (Langmeier, Krejčířová, 2006).
6. Shrnutí Teoretická část představuje východiska pro výzkumnou část. Nejdříve jsme si představili poměrně nový myšlenkový proud pozitivní psychologii, její východiska, témata, kterými se zabývá, hlavní představitele a její současný rozkvět. Následně jsme se zabývali základními tématy pozitivní psychologie, osobní pohodou (well-being) a silnými stránkami charakteru. Uvedli jsme postavení tématu osobní pohody v psychologii a zhodnotili, že ji není jednoduché definovat, jelikož jednotliví autoři, kteří se osobní pohodou zabývají, vycházejí z rozličných teoretických základů. Představili jsme vám koncepty osobní pohody, které úzce souvisí s naší problematikou a které vycházejí z pozitivní psychologie, koncepty E. Dienera, C. Ryffové, C. Keyese a M. Seligmana. Posledního autora jsme probrali podrobněji, jelikož z něj vycházíme ve výzkumné části. Uvedli jsme Seligmanův koncept PERMA a jeho souvislost s optimálním prospíváním (flourishing). Ke konci jsme upozornili na výzkumy, zabývající se obdobnou problematikou. Představili jsme vám též téma silných stránek charakteru, historické i současné pojetí, různé klasifikace a měřící nástroje pozitivních vlastností člověka. Nejvíce jsme se věnovali klasifikaci VIA (Values in action), jelikož se z ní vycházíme ve výzkumné části. Na závěr jsme vzpomenuli i zásadní výzkumy relevantní k naší studii. Následně jsme otevřeli téma akademické motivace, upozornili jsme na základní teoretické modely zabývající se motivací v akademickém prostředí a podrobněji objasnili sebederminační teorii E. Deciho a R. Ryana. Ke konci jsme opět vzpomenuli na zásadní výzkumy v této problematice. Závěr práce jsme věnovali období mladé dospělosti, jelikož výzkumný soubor, se kterým pracujeme, se nachází v této části života. 38
III. VÝZKUMNÁ ČÁST 1. Výzkumný problém a cíl výzkumu Účelem této studie je pokusit se objasnit, zda lze najít souvislost mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním (flourishing) a motivací ke studiu. Naše výzkumné otázky a hypotézy vycházejí ze Seligmanova (2003, s. 9) tvrzení, že „opravdové štěstí pramení z rozpoznání a rozvoje typických silných stránek určitého člověka a jejich každodenního uplatnění v práci, partnerském životě, při hře a výchově dětí.“ Předpokládáme, že toto tvrzení je platné i ve vysokoškolském prostředí. Nejprve prozkoumáme, jaké je zastoupení silných stránek u vzorku studentů, zda se muži a ženy liší ve struktuře silných stránek a v míře jejich využívání. Následně budeme zjišťovat, jakou mají studenti vysoké školy míru optimálního prospívání, a podíváme se, jaké je zastoupení silných stránek u studentů s vysokou mírou optimálního prospívání. V dalším kroku budeme hledat, jaký typ motivace u vzorku studentů převládá, zda vnitřní, vnější, nebo popř. nejsou motivováni, a jaké je zastoupení silných stránek u jednotlivých typů motivace. Zajímá nás též, jak moc studenti s určitým typem motivace své silné stránky využívají. Očekáváme, že studenti s vnitřní motivací budou i více využívat své silné stránky, též očekáváme, že studenti s vysokou mírou optimálního prospívání budou více používat své silné stránky. Na závěr se budeme ptát, jaké proměnné mají největší vliv na vyšší míru flourishingu. Získané výsledky porovnáme se zahraničními studiemi a českými diplomovými pracemi, které se obdobným tématem již zabývaly. Těmito cíli se snažíme rozšířit současné poznatky z oblasti pozitivní psychologie.
2. Výzkumné otázky a hypotézy Naše výzkumné otázky se opírají o obdobné zahraniční výzkumné studie a české diplomové práce, které jsme již zmiňovali v teoretické části. Jedná se o práce, které hledají zastoupení silných stránek u studentů vysokých škol (Karris, Craighead, 2012; Proctor, Maltby, Linley, 2010 apod.), studie nacházející souvislosti mezi osobní pohodou a silnými stránkami (Park, Peterson, Seligman, 2004; Proctor, Maltby, Linley, 2010;), mezi osobní pohodou a motivací (Sheldon, Elliot, 1999; Sheldon, Krieger, 1998), studie zabývající se 39
mírou využívání silných stránek (Grant, Schwartz, 2011) či práce zkoumající míru optimálního prospívání (Huppert, So, 2011; Kern, Butler, 2013). Pro více informací odkazujeme na teoretickou část, viz kapitoly 2.2.5., 3.6. a 4.2. K souvislostem mezi motivací a silnými stránkami charakteru jsme nenašli relevantní zdroje, v této práci jsou zkoumány poprvé. Cílem práce je zjistit odpověď na následující výzkumné otázky: 1. Které silné stránky jsou nejčastěji zastoupeny u vzorku studentů VŠ? 2. Liší se muži a ženy ve struktuře silných stránek a v míře jejich využívání? 3. Které silné stránky nejvíce souvisejí s optimálním prospíváním? 4. Které silné stránky nejvíce souvisí s vnitřní motivací a které se nejčastěji pojí s vnější motivací? 5. Existuje souvislost mezi typem motivace a mírou využívání silných stránek charakteru? 6. Existuje souvislost mezi mírou optimálního prospívání a mírou používání silných stránek charakteru? 7. Existuje souvislost mezi typem motivace a mírou optimálního prospívání? 8. Které sledované demografické proměnné souvisejí s vyšší mírou optimálního prospívání?
Na základě výše zmíněných výzkumných otázek jsme si stanovily následující hypotézy: H1: Studenti, kteří jsou vnitřně motivovaní ke studiu, více využívají svých silných stránek. H2: Studenti s vyšší mírou vnitřní motivace vykazují vyšší míru optimálního prospívání. H3: Studenti, kteří mají vyšší míru optimálního prospívání, více používají své silné stránky.
40
3. Použité metody Tento kvantitativní výzkum sestává ze čtyř dotazníků. Silné stránky charakteru zkoumáme podle klasifikace VIA metodou Signature Strengths Test od Martina Seligmana (2011, překlad Slezáčková, 2012, s. 97). Při zjišťování optimálního prospívání (flourishing) vycházíme opět z konceptu M. Seligmana a jeho pojetí osobní pohody známého jako koncept PERMA. Testovou metodu, PERMA Profiler, sestavily M. L. Kernová a J. Butlerová (2012). Motivaci ke studiu zjišťujeme pomocí Academic Motivation Scale od autorů R. J. Vallerand, M. R. Blais, N. M. Brière, a L. G. Pelletier (1992-1993). Posledním dotazník zjišťujeme, do jaké míry probandi používají své silné stránky. Autoři R. Govindji a P. A. Linley (2007) jej nazvali Strengths Use Scale. Součástí baterie je jedna otevřená otázka na silné stránky charakteru: „Jaké jsou Vaše pozitivní vlastnosti, kterých si nejvíce ceníte? Za co býváte nejčastěji chváleni?“ Součástí baterie byly i otázky týkající se demografických údajů: pohlaví (muž, žena), věk, rodinný stav (svobodný, v dlouhodobém partnerském vtahu, ženatý/vdaná, rozvedený/á, vdovec/vdova) trvalé bydliště (město, vesnice), zaměření studia (společensko-vědní, přírodovědné, technické, jiné), náboženské vyznání (bez víry, římsko-katolické, protestantské, jiné), subjektivní zdraví (naprosto zdravý/á, spíše zdravý/á, drobné zdravotní problémy, těžší zdravotní problémy, těžce nemocný/á).
3.1.
PERMA Profiler
Dotazník PERMA Profiler vychází z konceptu M. Seligmana a jeho pojetí osobní pohody jako flourishing. Od tvůrců metody jsme dostali osobní svolení k ověření škály na české populaci. Autorky dotazníku M. L. Kernová a J. Butlerová (2013) vytvořily škálu obsahující 23 položek, které sytí 7 subškál (jednotlivé subškály konceptu PERMA12, jednu subškálu zjišťující negativní emoce a jednu posuzující subjektivní zdraví). Součástí dotazníku je jedna položka dotazující se na míru osamělosti a jedna položka dotazující se na míru štěstí, která se započítává spolu se subškálami konceptu PERMA do celkové míry optimálního prospívání. Položky jsou hodnoceny na jedenáctibodové škále Likertova typu od 0 po 10, kdy 12 P = pozitivní emoce („positive emotion“), E = aktivní zaujetí („engagement“), R = pozitivní vztahy („positive relationships“), A = úspěch („accomplish“), viz kapitola 2.2.4.
41
0 může znamenat „vůbec ne“, „nikdy“, „velmi špatný“ apod. v závislosti na položce a 10 může znamenat „vždy, stále“, „úplně“, „vynikající“ apod. opět v závislosti na položce. Psychometrické parametry nebyly u české populace zatím ověřeny. Cronbachova alfa v této práci dosáhla hodnoty α = 0,7813 při kritické hladině významnosti p < 0,05.
3.2.
Academic Motivation Scale
Ke zjištění motivace ke studiu jsme zvolili Academic motivation scale (AMS) kanadského psychologa Roberta J. Valleranda (1992) a jeho spolupracovníků. Škála AMS je verzí francouzského originálu Echelle de Motivation en Education. Pro naše účely jsme použili škálu určenou pro studenty vysokých škol (AMS-C 28: college version). Autoři vycházejí ze sebedeterminační teorie a používají tedy její názvosloví. Pro potřeby měřícího nástroje metodu mírně upravili, viz kapitola 4.2. AMS-C obsahuje 28 položek, které sytí sedm subškál posuzujících 3 typy vnitřní motivace (motivace „vědět“, motivace „dosáhnout věci“ a motivace „zažít stimulaci“), 3 typy vnější motivace (vnější regulace, introjikovaná regulace a identifikovaná regulace) a míru amotivace. Každý subtest je tedy tvořen 4 položkami. Položky v dotazníku se hodnotí na sedmibodové Likertově škále od „zcela nesouhlasí“ po „zcela souhlasí“. Studenti vyjadřují svůj souhlas či nesouhlas s daným výrokem, který odpovídá na otázku: „Proč chodíte na vysokou školu?“ Psychometrické parametry anglického překladu byly ověřované na vzorku 745 studentů. Hodnoty Cronbachovy alfy pro reliabilitu dosahovaly od 0.83 po 0.86, kromě subškály identifikované regulace, kde byla naměřen hodnota 0.62. Hodnoty reliability tedy můžeme považovat za postačující. Při zjišťování stability v čase dosáhli korelace mezi dvěma testováními průměrné hodnoty 0.79. Dosáhnuté výsledky tedy podporují vnitřní konzistenci a stabilitu dotazníku.
13 Akceptovatelná spodní hranice měřících nástrojů pro reliabilitu v psychologickém výzkumu je 0.70 (Urbánek, 2002).
42
V našem výzkumu dosáhla Cronbachova alfa hodnoty α = 0,86 při kritické hladině významnosti p < 0,05.
3.3.
Signature Strengths Test
Signature Strengths Test (SST) je zkrácenou verzí testu VIA Inventory of strengths (VIA – IS) M. Seligmana a CH. Petersona. Původní VIA-IS obsahuje 240 položek sytících 24 silných stránek charakteru. Celková doba vyplnění tohoto rozsáhlého testu je cca 40 minut. Metoda SST sytí 24 charakterových stránek 42 položkami. Existují vždy 2 výroky na 1 silnou stránku, kdy jeden z výroků je dichotomický. Respondent odpovídá na pětibodové číselné škále (1 = vůbec mě nevystihuje, 2 = spíš mě nevystihuje, 3 = ani tak, ani tak, 4 = spíš mě vystihuje, 5 = úplně mě vystihuje). Maximální počet bodů, které lze získat za každou vlastnost je 10, minimální 2. Silné stránky, u kterých respondenti dosáhnou skóru 9 či 10, lze považovat za jejich charakteristické silné stránky. Naopak tam, kde mají skóre nejnižší, lze tyto aspekty osobnosti považovat za stránky slabší (Slezáčková, 2012). Na základě výzkumů již proběhnutých diplomových prací používajících tento dotazník, Cronbachova alfa potvrzuje dobrou vnitřní reliabilitu α = 0,83, na kritické hladině významnosti p < 0,05 (Škrabská, 2013; Gorušová, 2012). V našem výzkumu dosáhla Cronbachova alfa hodnoty α = 0,83 při kritické hladině významnosti p < 0,05.
3.4.
Strengths Use Scale
Metoda autorů R. Govindji a P. A. Linley (2007) slouží k tomu, abychom zjistili, jak intenzivně používáme svoje silné stránky. Metoda byla použita se souhlasem autorů. Škálu tvoří 14 položek. Respondenti jsou na začátku poučeni následující větou: „Následující výroky se budou týkat Vašich silných stránek, tedy vlastností, se kterými jste schopni dělat věci dobře, nebo nejlépe.“ Respondenti vyjadřují svůj souhlas či nesouhlas na sedmibodové Likertově škále (1 = zcela nesouhlasí, 7 = zcela souhlasí). Psychometrické parametry byly ověřované na vzorku 214 vysokoškolských studentů. Hodnoty Cronbachovy alfy pro reliabilitu dosáhly α = 0,95. 43
Dotazník již byl součástí diplomové práci, zde dosáhla Cronbachova alfa α = 0,93 (Gorušová, 2012). V našem výzkumu dosáhla Cronbachova alfa hodnoty α = 0,93 při kritické hladině významnosti p < 0,05.
4. Sběr dat Pro sběr dat byla zvolená dotazníková metoda, administrovaná prostřednictvím internetu.14 Na vyplnění dotazníku bylo potřeba 25 minut. Dotazník byl vytvořen v prostředí aplikace Google Documents a byl přístupný od 10. ledna do 6. března 2014. Dotazník byl sestavený pro studenty vysokých škol a celkem obsahoval 7 částí (úvod – PERMA Profiler – otevřená otázka na silné stránky – Academic Motivation Scale – Signature Strengths Test – Strengths Use Scale – demografické údaje). Celkový počet otázek činil 123 položek. Před předložením dotazníku výzkumnému vzorku studentů, bylo provedeno pilotní testování s několika studenty psychologie, pedagogiky a estetiky, které mělo za cíl odhalit a napravit případné nedostatky. Týkalo se to především doby potřebné k vyplnění, srozumitelnosti, korektury chyb a také celkové zpětné vazby. Data byla shromažďována převážně příležitostným výběrem. Pomocí sociálních sítí a stránek, kde se studenti sdružují, byli osloveni studenti Masarykovy univerzity, Karlovy univerzity a Univerzity Palackého. Část dat bylo sesbíráno technikou snowball a celkem jsme získali 407 respondentů (po odstranění nevyhovujících dotazníků). Vyplňování probíhalo dobrovolně a anonymně. Kdo měl zájem o výsledky výzkumu, mohl zanechat e-mailovou adresu a po analýze dat byl informován.
14 https://docs.google.com/forms/d/1bcDVPdTjJjqktB_Gs3dZql6qA3f_LWUVuonpj6iCmtU/viewform
44
5. Metody analýzy dat Data se po vyplnění respondentem automaticky ukládala do internetové databáze, odkud byla exportována do formátu MS Excel. K analýze dat jsme použili programy MS Excel a statistický software IBM SPSS Statistics 19. K popisu demografických údajů jsme použili nástroje deskriptivní statistiky (průměr, směrodatná odchylka a četnost). Odpovědi na zjišťování vztahu mezi motivací a silnými stránkami charakteru, motivací a optimálním prospíváním, optimálním prospíváním a silnými stránkami charakteru byly získané za použití Pearsonových korelací. Vztah mezi optimálním prospíváním a dalšími prediktory jsme zjišťovali pomocí regresní analýzy. Pro zodpovězení otázek týkajících se rozdílů mezi pohlavím jsme použili t-testy a pro zjištění normálního rozložení histogramy.
6. Výzkumný soubor Předpokládaný počet respondentů byl stanovený na 300. Celkem jsme obdrželi 407 dotazníků, avšak některé dotazníky musely být odstraněny z důvodu nevyplnění všech položek. Náš reálný soubor představoval 403 studentů (161 mužů a 242 žen). Věk se pohyboval od 18 do 39 let (M = 22,5; SD = 2,4; MED = 22). Rodinný stav respondentů se pohyboval v rozmezí svobodný/á (63,5 %), žijící v dlouhodobém partnerském vztahu (32,5 %) a ženatý/vdaná (4 %). Žádný respondent nevyplnil položku rozvedený/á, ovdovělý/á nebo jiné. Rozložení z hlediska pohlaví lze nalézt v grafu 1.
45
Graf 1: Rodinný stav respondentů s ohledem na pohlaví.
Součástí testové baterie byla i otázka ohledně zdraví. Naprosto zdravý/á se cítí 35,5 % respondentů, spíše zdravý/á 39,5 % respondentů, drobné zdravotní problémy udávalo 20,3 % respondentů a 4,5 % respondentů považuje své zdravotní problémy za velmi vážné. Otázku zdravotního stavu na základě rozložení u mužů a žen zobrazuje graf 2.
Graf 2: Výpovědi respondentů na otázku subjektivního zdraví s ohledem na pohlaví.
Co se týče zaměření studia respondentů, více jak polovina studuje společensko-vědní obor (56,3 %), přírodovědný obor studuje 23,6 % respondentů a technický obor 15,6 % respondentů. Rozložení u mužů a žen sleduje graf 3, ve kterém je znázorněno, že 81,6 % žen studuje společensko-vědní obor a 75,4 % mužů studuje přírodovědný nebo technický obor. 46
Graf 3: Rozložení respondentů dle oboru s ohledem na pohlaví.
Pro úplnost dodáváme, že 71,7 % respondentů uvádělo, že je bez náboženského vyznání, 20,3 % římsko-katolického a 4,2 % protestantského. Většina respondentů jako místo bydliště zmiňovala město (64,8 %). Údaje o náboženském vyznání a místa bydliště jsou u obou pohlaví téměř bez rozdílů.
7. Výsledky výzkumu
7.1. Výzkumná otázka 1 Které silné stránky jsou nejčastěji zastoupeny u vzorku studentů VŠ? Škály dotazníku SST (Signature Strengths Test) měří 24 silných stránek charakteru. Nejvyšší průměrné skóre dosáhli studenti/studentky v silných stránkách „laskavost“ (M = 7,99), „láska“ (M = 7,82), „smysl pro krásu“ (M = 7,79), „vděčnost“ (M = 7,74) a „tvořivost“ (M = 7,39). Nejnižšího skóre dosáhla silná stránka „spravedlnost“ (M = 5,69). Hodnoty jsou zobrazeny v tabulce 2, a pro lepší přehlednost v grafu 4.
47
Tabulka 2: Zastoupení silných stránek ve výzkumném souboru. M = průměr SD = směrodatná odchylka Silné stránky laskavost láska smysl pro krásu vděčnost tvořivost vhled zvídavost otevřenost v myšlení smysl pro humor láska k učení vytrvalost sociální zodpovědnost spiritualita naděje statečnost odpuštění sociální inteligence upřímnost pokora vitalita sebekontrola obezřetnost vůdcovství spravedlnost
48
M
SD
7,99 7,82 7,79 7,74 7,39 7,38 7,28 7,25 7,23 7,23 7,14 7,09 7,08 6,93 6,89 6,87 6,78 6,73 6,62 6,49 6,33 6,09 6,05 5,69
1,51 1,77 2,02 1,56 1,91 1,43 1,63 1,58 1,64 1,76 1,73 1,62 2,07 1,57 1,67 1,59 1,83 1,56 1,87 1,8 1,81 1,84 1,75 1,76
M – průměrné hodnoty 9 8 7 6
tvořivost zvídavost otevřenost v myšlení láska k učení vhled statečnost vytrvalost upřímnost vitalita láska laskavost sociální inteligence sociální zodpovědnost spravedlnost vůdcovství odpuštění pokora obezřetnost sebekontrola smysl pro krásu vděčnost naděje smysl pro humor spiritualita
5
Graf 4: Zastoupení silných stránek ve výzkumném souboru.
7.1.1.
Vyhodnocení otázky s otevřenou odpovědí
V dotazníku se vyskytovala jedna otázka s otevřenou odpovědi: „Jaké jsou Vaše pozitivní vlastnosti, kterých si nejvíce ceníte? Za co býváte nejčastěji chváleni?“ Záměrem této otázky bylo zjistit, jak vnímají studenti své silné stránky a následně se je pokusit porovnat s průměrnými hodnotami dosáhnutými v Signature Strengths Test (SST). Ze 403 dotazníků na tuto otázku odpovědělo 393 respondentů s různým počtem výpovědí (min. 1, max. 9). Celkový počet odpovědí byl 1372 (M = 3,49; SD = 1,60; MOD = 3). Odpovědi byli velmi různorodé, avšak přesto se našly výpovědi, které se opakovaly. Jednotlivé silné stránky se nacházejí v tabulce 3. Někteří respondenti otázce neporozuměli a uvedli svoje zájmy a schopnosti: „sebevědomí“, „schopnost pracovat v týmu i samostatně“, „ráda se směji, hýbu, cestuji, mám ráda dobrodružství“, „o všechno a o všechny se postarám“, „široké zájmy“, „samostatnost“, „schopnost moderovat konflikty“, „práce se skupinou“, „schopnost vydělávat peníze“, „příjemné vystupování“, „sportovní nadšení“, „úspěch ve škole“, „jazykové nadání“. Mezi další odpovědi, které jsme nezapočítávali, respondenti uváděli: „vážím si především přátelství a upřímnosti“, „vzhled“, „krása“, „jsem spokojená“,
49
„osobní šarm“, „impulzivnost“, „nekuřáctví“, „všechno silně prožívám“, „sebezdokonalování“, „odpracuju úkoly jiných“, „manipulace s lidmi“ apod. Tabulka 3: Četnost silných stránek ve výzkumném souboru udávaných v otevřené otázce. Silné stránky studentů
Četnost
ochota pomoci, nápomocnost empatie spolehlivost, důvěryhodnost pečlivost, svědomitost, důkladný/á smysl pro humor laskavost, vlídnost, dobrosrdečnost, upřímný/á, přímý/á přátelský/á cílevědomý/á, rozhodnost inteligence pracovitost, píle originalita, kreativita, nápaditost optimismus zodpovědnost veselý/á, pozitivně naladěný/á, s dobrou náladou nekonfliktní, klidná povaha, mírumilovnost trpělivost usilovnost, vytrvalost, houževnatost zapálení, nadšení pro věc, schopnost se nadchnout zručnost komunikativní, komunikační dovednosti, výřečný/á dochvilnost kritické myšlení obětavost otevřenost v myšlení věrnost, oddanost, stálost, loajalita poctivost, čestnost obezřetnost, rozvážnost odvaha opora pro druhé péče, starostlivost ohleduplný/á, taktní nadhled 50
95 88 75 75 64 61 58 54 52 49 43 40 39 38 37 37 33 33 21 20 20 19 18 17 17 16 16 13 12 12 11 11 11
7.2. Výzkumná otázka 2 Liší se muži a ženy ve struktuře silných stránek a v míře jejich využívání? Rozdíly v dotazníku SST v závislosti na pohlaví zobrazuje graf 5, tabulka 4. Nejvíce zastoupené silné stránky u mužů jsou: „tvořivost“ (M = 7,84), „smysl pro krásu“ (M = 7,77), „laskavost“ (M = 7,71), „otevřenost v myšlení“ (M = 7,52) a „smysl pro humor“ (M = 7,47). Ženy nejvyšší hodnoty uváděly u silných stránek „laskavost“ (M = 8,18), „láska“ (M = 8,13), „vděčnost“ (M = 7,98), „smysl pro krásu“ (M = 7,81), a „láska k učení“ (M = 7,47). Nejnižší průměrné skóre měli muži v silné stránce „obezřetnost“ (M = 5,71), ženy zase v silné stránce „spravedlnost“ (M = 5,52).
Graf 5: Průměrné hodnoty silných stránek získané dotazníkem SST u mužů a žen.
51
Tabulka 4: Průměry a směrodatné odchylky silných stránek získané dotazníkem SST u mužů a žen. Silní stránky muži tvořivost smysl pro krásu laskavost otevřenost v myšlení smysl pro humor vhled vděčnost statečnost láska zvídavost, zájem o svět sociální zodpovědnost naděje, optimismus láska k učení spiritualita vytrvalost upřímnost sebekontrola pokora odpuštění sociální inteligence vitalita vůdcovství spravedlnost obezřetnost
M
SD
Silné stránky ženy
7,84 7,77 7,71 7,52 7,47 7,41 7,39 7,38 7,35 7,09 7,02 6,89 6,86 6,85 6,84 6,71 6,71 6,63 6,58 6,55 6,44 6,13 5,94 5,71
1,79 1,98 1,51 1,48 1,68 1,51 1,60 1,56 1,79 1,69 1,64 1,64 1,75 2,25 1,71 1,59 1,71 1,93 1,64 2,01 1,73 1,82 1,82 1,79
laskavost láska vděčnost smysl pro krásu láska k učení zvídavost vhled vytrvalost spiritualita sociální zodpovědnost tvořivost otevřenost v myšlení odpuštění smysl pro humor naděje sociální inteligence upřímnost pokora statečnost vitalita obezřetnost sebekontrola vůdcovství spravedlnost
M
SD
8,18 8,13 7,98 7,81 7,47 7,40 7,36 7,33 7,23 7,13 7,1 7,07 7,07 7,07 6,95 6,94 6,75 6,61 6,57 6,52 6,34 6,08 5,99 5,52
1,49 1,68 1,49 2,05 1,73 1,58 1,39 1,72 1,94 1,62 1,94 1,61 1,53 1,59 1,52 1,67 1,54 1,83 1,67 1,84 1,83 1,83 1,71 1,73
Míru používání silných stránek jsme sledovali škálou Strengths Use Scale. Rozsah hodnot se pohyboval od 14 do 85 (M = 41,7; SD = 13,9; MED = 41,0). Rozdíl mezi pohlavím jsme sledovali pomocí t-testu a ukázalo se, že zde není statisticky významný rozdíl. Grafická podoba rozložení mezi pohlavím v dotazníku SUS se nachází v grafu 6.
52
Graf 6: Rozdíly mezi pohlavím ve škále Strengths Use Scale.
7.1. Výzkumná otázka 3 Které silné stránky nejvíce souvisí s optimálním prospíváním? Ve škále PERMA15, která měří míru optimálního prospívání, je rozsah průměrných hodnot od 0 po 10. Respondenti/respondentky nejvíce skórovali v subškále P = „pozitivní emoce“ (M = 7,19, SD = 1,52), v tabulce 5 zaznačeno červeně. Výsledky všech subškál lze spatřit v tabulce 5 a grafu 7. Tabulka 5: Průměry a směrodatné odchylky metody PERMA Profiler ve výzkumném souboru.
P E R M A N flourishing
15
M
SD
7,19 7,00 7,02 6,65 6,61 4,30 6,90
1,52 1,49 2,05 1,95 1,55 1,87 1,38
P = pozitivní emoce; E = aktivní zaujetí; R = pozitivní vztahy; A = úspěch; N = negativní emoce
53
M - průměrné hodnoty
8 7 6 5 4 3
P
E
R
M
A
N
flourishing
Graf 7: Rozložení hodnot subškál metody PERMA Profiler ve výzkumném souboru.
Rozdíl mezi muži a ženami znázorňuje tabulka 6, ze které je patrné, že obě pohlaví skórovala nejvýše v subškále P = „pozitivní emoce“, zaznačeno červenou barvou. Nejnižší hodnoty byly u žen naměřeny ve složce A = „úspěch“ (M = 6,76; SD = 0,10), u mužů ve složce M = „smysl“ (M = 6,37; SD = 0,17). v grafu 8 lze spatřit, že ženy ve všech složkách optimálního prospívání i v celkové míře flourishingu skórovaly výše než muži. Pomocí série t-testů jsme zjistili signifikantní rozdíly mezi pohlavím na hladině významnosti p < 0,05 u subškál R = „pozitivní vztahy“, M = „smysl“ a u celkové míry optimálního prospívání.
Tabulka 6: Průměry a směrodatné odchylky metody PERMA Profiler u mužů a žen. Ženy
P E R M A N flourishing
Muži
M
SD
M
SD
7,21 7,05 7,38 6,83 6,76 4,51 7,07
0,1 0,1 0,12 0,11 0,1 0,12 0,08
7,14 6,9 6,48 6,37 6,38 3,99 6,66
0,08 0,13 0,17 0,17 0,13 0,15 0,12
54
M - průměrné hodnoty
M muži
M ženy
8 7 6 5 4 3
P
E
R
M
A
N flourishing
Graf 8: Rozdělení hodnot subškál metody PERMA Profiler v závislosti na pohlaví.
Pro zodpovězení výzkumné otázky, které silné stránky nejvíce souvisejí s optimálním prospíváním, jsme použili Pearsonovu korelační analýzu. Na kritické hladině významnosti p < 0,01 s optimálním prospíváním nejvíce korelují silné stránky „spiritualita“ (r = 0,62), „láska“ (r = 0,51), „naděje“ (r = 0,47), „vitalita“ (r = 0,47) a „vděčnost“ (r = 0,36). Výsledky jsou zobrazeny v tabulce 7 a zaznačeny červenou barvou. Záporný vztah se ukázal v silné stránce „pokora“ (r = -0,15) na kritické hladině významnosti p < 0,01, v tomto případě se avšak jedná o velmi slabý vztah.
55
Tabulka 7: Výsledky Pearsonovy korelační analýzy na porovnání PERMA Profiler a SST. ** p < 0,01 Silná stránka tvořivost zvídavost otevřenost v myšlení láska k učení vhled statečnost vytrvalost upřímnost vitalita láska laskavost sociální inteligence sociální zodpovědnost spravedlnost vůdcovství odpuštění pokora obezřetnost sebekontrola smysl pro krásu vděčnost naděje smysl pro humor spiritualita
PERMA 0,280** 0,342** 0,184** 0,257** 0,313** 0,333** 0,284** 0,282** 0,469** 0,505** 0,289** 0,332** 0,177** 0,189** 0,300** 0,140** -0,152** 0,024 0,238** 0,283** 0,360** 0,468** 0,278** 0,619**
7.2. Výzkumná otázka 4 Které silné stránky nejvíce souvisejí s vnitřní motivací a které se nejčastěji pojí s vnější motivací? Škály dotazníku AMC měří 7 základních typů motivace, mezi které patří amotivace, 3 typy vnitřní motivace („zažívat stimulaci“, „dosahovat úspěchu“, „vědět“) a 3 typy vnější 56
motivace („identifikovaná“, „introjikovaná“, „vnější regulace“). Výsledky jednotlivých typů motivace se nacházejí v grafu 9. Respondenti/respondentky udávali nejvyšší hodnoty na vnitřní motivaci „vědět“ (M = 20,60; SD = 5,58), nejméně skórovali v subškále amotivace
M - průměrné hodnoty
(M = 7,52; SD = 4,84).
25 20 15 10 5 0
vnější regulace identifikovaná dosahovat amotivace introjikovaná zažít stimulaci
vědět
Graf 9: Rozložení typů motivace u výzkumného souboru.
Rozdíly v závislosti na pohlaví se nacházejí v tabulce 8, kdy se ženy nejvíce ztotožňovaly s vnější motivací – identifikovanou (M = 21,13; SD = 5,07) a muži s vnitřní motivací „vědět“ (M = 20,67; SD = 5,27). Pomocí série t-testů jsme zjistili signifikantní rozdíly mezi pohlavím na hladině významnosti p < 0,05 u subškál „amotivace“, „vnější regulace“ a „vnější motivace – identifikovaná“.
Tabulka 8: Výsledky dotazníku AMC v závislosti na pohlaví Typ motivace amotivace vnější regulace vnější - introjikovaná vnější - identifikovaná vnitřní "zažít stimulaci" vnitřní "dosahovat" vnitřní "vědět"
Ženy M 7,20 20,17 17,88 21,13 13,73 15,11 20,53
57
Muži SD 4,49 5,38 6,60 5,07 5,98 5,95 5,79
M 8,00 18,69 14,61 18,51 12,92 13,33 20,67
SD 5,29 6,72 6,93 5,68 5,96 5,79 5,27
Pro účely zodpovězení výzkumných otázek budeme následovně pracovat jenom s vnitřní a vnější motivací. Ženy mnohem více skórovaly ve vnější motivaci (M = 59,2; SD = 13,0, MED = 60,0) než ve vnitřní motivaci (M = 49,4; SD = 15,4, MED = 49,0). Výsledky mužů byly obdobné: vnější (M = 51,8; SD = 15,8; MED = 53,0), vnitřní (M = 46,9; SD = 14,3; MED = 49,0). V závislosti na těchto datech lze říci, že respondenti/respondentky udávali častěji vyšší skóre v položkách týkající se vnější motivace. Pro zodpovězení výzkumné otázky, které silné stránky nejvíce souvisejí s vnitřní motivací a které se nejčastěji pojí s vnější, jsme použili Pearsonovu korelační analýzu. Výsledky se nacházejí v tabulce 9. S vnitřní motivací nejvíce korelují na hladině významnosti p < 0,01 silné stránky „láska k učení“ (r = 0,45), „spiritualita“ (r = 0,26), „vhled“ (r = 0,25), „zvídavost“ (r = 0,24) a „vitalita“ (r = 0,22) – zaznačeno červenou barvou – a další (vděčnost, tvořivost, upřímnost, spravedlnost). Statisticky významné záporné hodnoty naměřeny nebyly. S vnější motivací nejvíce na hladině významnosti p < 0,01 záporně korelují silné stránky „otevřenost mysli“ (r = -0,20), „statečnost“ (r = -0,17), „laskavost“ (r = -0,14), „sebekontrola“ (r = -0,18), kladné korelace se na hladině významnosti nevyskytly.
Tabulka 9: Výsledky Pearsonovy korelační analýzy na porovnání SST a typy motivací. * p < 0,05 ** p < 0,01 Silná stránka tvořivost zvídavost otevřenost v myšlení láska k učení vhled statečnost vytrvalost upřímnost vitalita láska laskavost sociální inteligence
Vnější motivace Vnitřní motivace -0,071 0,005 -0,195 -0,044 0,033 -0,174** 0,095 -0,011 -0,020 0,094 -0,135** 0,092 58
0,188** 0,242** 0,100* 0,452** 0,247** 0,054 0,017 0,139** 0,223** 0,013 0,110* 0,121*
sociální zodpovědnost spravedlnost vůdcovství odpuštění pokora obezřetnost sebekontrola smysl pro krásu vděčnost naděje smysl pro humor spiritualita
-0,044 -0,126* 0,045 -0,088 -0,098* 0,095 -0,176** -0,128** -0,027 -0,005 0,032 -0,002
0,076 0,138** 0,037 0,034 -0,047 0,001 0,077 0,119* 0,198** 0,115* 0,098* 0,262**
7.3. Výzkumná otázka 5 Existuje souvislost mezi typem motivace a mírou využívání silných stránek charakteru? Pro zjištění vztahu mezi typem motivace, měřeným dotazníkem AMC, a mírou využívání silných stránek, měřenou dotazníkem SUS, jsme pro normální rozložení dat použili Pearsonův korelační koeficient. Výsledky jsou zobrazeny v tabulce 10. Testovali jsme všechny typy motivací a zároveň celkovou vnitřní a celkovou vnější motivaci. S metodou SUS nejvíce koreluje na kritické hladině významnosti p < 0,01 „celková vnitřní motivace“ r = 0,178. Tímto potvrzujeme naši hypotézu H1. Zároveň na hladině významnosti p < 0,01 korelují všechny typy vnitřní motivace a to kladně. Významná je též hodnota „amotivace“, která koreluje s metodou SUS záporně r = -0,168 na kritické hladině významnosti p < 0,01. H1: Studenti, kteří jsou vnitřně motivovaní ke studiu, více využívají svých silných stránek, se potvrdila.
59
Tab. 10: Výsledky Pearsonovy korelační analýzy na porovnání metod AMC a SUS. * p < 0,05 ** p < 0,01 Typ motivace vnitřní motivace celkem vnější motivace celkem amotivace vnější regulace vnější - introjikovaná vnější - identifikovaná vnitřní „zažít stimulaci“ vnitřní „dosahovat“ vnitřní „vědět“
SUS 0,178** 0,05 -0,168** 0,04 -0,03 0,128* 0,137** 0,170** 0,150**
7.4. Výzkumná otázka 6 Existuje souvislost mezi mírou optimálního prospívání a mírou používání silných stránek charakteru? Tuto výzkumnou otázku jsme ověřovali korelační analýzou, před předložením dat připomínáme průměry a směrodatné dotazníků PERMA (M = 148,60; SD = 21,07; MED = 153,00) a SUS (M = 70,31; SD = 13,91; MED = 71,00). Jelikož data měli po použití histogramů normální rozložení, použili jsme Pearsonovu korelační analýzu, která nám vyšla r = 0,540 na hladině významnosti p < 0,01. Zároveň tímto potvrzujeme druhou hypotézu. H2: Studenti, kteří mají vyšší míru optimálního prospívání, více používají své silné stránky, se potvrdila.
7.5. Výzkumná otázka 7 Existuje souvislost mezi typem motivace a mírou optimálního prospívání? Předtím než zodpovíme následující výzkumnou otázku, připomeneme hodnoty celkové míry optimálního prospívání naměřené dotazníkem PERMA (M = 6,91; SD = 1,38;
60
MED = 7,19) a hodnoty motivace vnitřní (M = 48,39; SD = 14,99; MED = 49,00) a motivace vnější (M = 56,24; SD = 14,63; MED = 58,00). Výzkumnou otázku jsme ověřovali též korelační analýzou, a jelikož mají data normální rozložení, což jsme opět zjišťovali pomocí histogramu, použili jsme Pearsonovu korelační analýzu. Výsledky jsou k nahlédnutí v tabulce 12. Na hladině významnosti p < 0,01 korelovaly kladně všechny typy vnitřní motivace i celková vnitřní motivace (r = 0,291), záporných hodnot dosahovala amotivace (r = -0,346) Tímto potvrzujeme hypotézu číslo 3.
H3: Studenti s vnitřní motivací vykazují vyšší míru optimálního prospívání, se potvrdila. Tab. 12: Výsledky Pearsonovy korelační analýzy na porovnání PERMA Profiler a AMC. * p < 0,05 ** p < 0,01 Typ motivace vnitřní celkem vnější celkem amotivace vnější regulace vnější - introjikovaná vnější - identifikovaná vnitřní „zažít stimulaci“ vnitřní „dosahovat“ vnitřní „vědět“
PERMA 0,291** 0,06 -0,346** -0,03 -0,04 0,226** 0,234** 0,262** 0,252**
7.6. Výzkumná otázka 8 Které sledované proměnné souvisejí s vyšší mírou optimálního prospívání? Pro zodpovězení výzkumné otázky, které sledované proměnné souvisejí s vyšší mírou optimálního prospívání, jsme použili regresní analýzu, kde závislou proměnnou byla míra optimálního prospívání, měřená metodou PERMA, a nezávislými proměnnými byly jednotlivé silné stránky a typy motivací. Použití regresní analýzy bylo umožněno splněním základních předpokladů. Data měla normální rozložení proměnných, mezi proměnnými a optimálním prospíváním se nacházel 61
lineární vztah, v souboru se nenacházely významně odlehlé hodnoty. Kontrolována byla také kolinearita, a sice prostřednictvím statistiky VIF. Velikost vzorku (N = 403) splňovala předpoklady pro testování jednotlivých nezávisle proměnných v modelu (Field, 2009). Z důvodu využití nového nástroje měření osobní pohody a tudíž nedostatečného prostoru věnovanému jejich vlivu v předchozích studiích, vstupovaly do regresní analýzy proměnné najednou, za použití metody Enter (Field, 2009). V tabulce 13 lze vidět, že nezávisle proměnné vysvětlují 63% variance optimálního prospívání. Pro vysvětlení optimálního prospívání jsou statisticky signifikantními proměnnými na p < 0,01 „statečnost“ (β = 0,130), „láska“ (β = 0,259), „naděje“ (β = 0,135), „spiritualita“ (β = 0,258), „smysl pro humor“ (β = 0,105), vnější motivace - identifikovaná (β = 0,124), vnitřní motivace „dosahovat“ (β = 0,154).
62
Tab. 13: Výsledky regresní analýzy optimálního prospívání s ostatními proměnnými. R2 = 0,63, Sig. = 0,01 Proměnné tvořivost zvídavost otevřenost v myšlení láska k učení vhled statečnost vytrvalost upřímnost vitalita láska laskavost sociální inteligence sociální zodpovědnost spravedlnost vůdcovství odpuštění pokora obezřetnost sebekontrola smysl pro krásu vděčnost naděje smysl pro humor spiritualita amotivace vnější regulace vnější introjikovaná vnější identifikovaná vnitřní "zažít stimulaci" vnitřní "dosahovat" vnitřní "vědět"
B
SE -0,030 -0,026 -0,045 -0,029 0,045 0,107 -0,033 0,053 0,070 0,202 0,049 0,010 0,003 0,048 0,028 0,046 -0,018 0,006 -0,023 0,051 0,036 0,118 0,088 0,172 -0,020 -0,011 -0,019 0,031 0,004 0,036 -0,008
63
0,029 0,033 0,042 0,033 0,038 0,031 0,033 0,036 0,033 0,030 0,034 0,030 0,031 0,036 0,029 0,031 0,026 0,026 0,032 0,025 0,033 0,035 0,030 0,029 0,011 0,010 0,009 0,012 0,011 0,013 0,013
Beta -0,042 -0,031 -0,051 -0,037 0,047 0,130 -0,041 0,060 0,092 0,259 0,054 0,013 0,003 0,062 0,036 0,054 -0,024 0,008 -0,030 0,075 0,041 0,135 0,105 0,258 -0,072 -0,049 -0,096 0,124 0,016 0,154 -0,031
Sig. 0,290 0,423 0,289 0,381 0,237 0,001 0,319 0,141 0,036 0,000 0,157 0,733 0,935 0,182 0,335 0,138 0,490 0,814 0,335 0,043 0,280 0,001 0,004 0,000 0,072 0,279 0,036 0,008 0,736 0,003 0,545
8. Diskuze V této kapitole odpovíme na naše výzkumné otázky a porovnáme dosažené výsledky s výsledky jiných studií na obdobné téma a zasadíme je do celkového kontextu současného poznání v dané oblasti. Nejprve jsme ověřovali, jaké je zastoupení silných stránek u výzkumného souboru studentů. Zjistili jsme, že mezi nejvíce zastoupené stránky bez rozdílů na pohlaví patří „laskavost“, „láska“, „smysl pro krásu“, „vděčnost“, „tvořivost“. V porovnání se zahraničními studiemi (Karris, Craighead, 2012; Proctor, Maltby, Linley, 2010) se výsledky shodují pouze v prvních dvou silných stránkách – „laskavost“ a „láska“. Závěry mohou být dány jednak tím, že zahraniční studie použili VIA-IS, nikoli zkrácenou verzi SST, se kterou jsme pracovali v této studii, a jednak rozdílným kulturním zázemím. V obou zahraničních studiích vysoko skórovaly i silné stránky „humor“ či „sociální inteligence“. Tyto silné stránky mohou být opravdu ceněny v tamějších školních prostředích, kde je kladen důraz na prosazení se. Výsledky jsme též porovnali se studií Slezáčkové a Škrabské (2013), ve které se též pracovalo se studenty a ve které byla též použitá dotazníková metoda SST. Zde se shodujeme již ve třech nejvíce zastoupených silných stránkách z pěti („laskavost“, „láska“, „vděčnost“). Odlišnost ve výsledcích může být dána rozdílnými výzkumnými soubory. Slezáčková a Škrabská (2013) se soustředily na studenty pedagogiky, kdežto v naší studii byla pestrá škála oborů od společensko-vědních, přes přírodovědné až po technické. Je tedy možné, že studenti obecně oplývají určitými konkrétními silnými stránkami, avšak v jednotlivých oborech se nachází mírné rozdíly. Důraz bychom kladli na silnou stránku „laskavost“, která je vysoce ceněna napříč různorodým studiím (Karris, Craighead, 2012; Lounsbury a kol., 2009; Park, Peterson, Seligman, 2006; Proctor, Maltby, Linley, 2010; Slezáčková, Škrabská, 2013). Vysvětlení, proč je tato silná stránka natolik ceněna, je možné vysvětlit jednou ze základních potřeb, potřebou lásky a sounáležitosti (Maslow, 2000). Na spodní
hranici se umístily silné stránky „obezřetnost“, „vůdcovství“,
„spravedlnost“. Tyto silné stránky se nacházely velmi nízko i ve studii Slezáčkové a Škrabské (2013). Tyto souvislosti mohou mít své opodstatnění. „Obezřetnost“, „vůdcovství“ a „spravedlnost“ nejsou zrovna vlastnosti, které by byly v naší kultuře příliš ceněny. Park, Peterson, Seligman (2004) uvádějí „spravedlnost“ jako druhou nejčastěji zastoupenou silnou 64
stránku. „Spravedlnost“ (myšleno jako nestrannost) a „vůdcovství“ patří do ctnosti “spravedlnost“, kterou se myslí občanské silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity, což nejsou hodnoty, které stojí v posledních letech v popředí zájmu českého člověka. Stojí za přemýšlení, proč se některé silné stránky opakují v horních příčkách a jiné se naopak u výzkumných souborů tak často nevyskytují. Součástí dotazníku byla i otevřená otázka na silné stránky. Záměrem této otázky bylo zjistit, jak vnímají studenti své silné stránky a následně se je pokusit porovnat s průměrnými hodnotami dosáhnutými v SST. Respondenti/respondentky nejčastěji uváděli jako svoji silnou stránku „ochota pomoci a nápomocnost“, na druhém místě se objevovala „empatie“. Obě tyto vlastnosti by se daly zařadit podle klasifikace VIA do ctnosti „lidskost“, kam zároveň patří „láska“ a „laskavost“, tedy silné stránky, které vysoko skórovaly v dotazníku SST. Je tedy pravděpodobné, že respondenti uvažují v kontextu silných stránek obdobně jako autoři klasifikace VIA. Rozdíl je v používané terminologii. Autoři používají názvosloví přejaté z nejvýznamnějších filozofických a náboženských děl, kdežto respondenti používají jazyk sobě vlastní. Na třetí a čtvrté pozici se nacházely vlastnosti: „spolehlivost a důvěryhodnost“ a „pečlivost, svědomitost a jsem důkladný/á“, tedy vlastnosti, které mohou velmi napomoci ke studiu vysoké školy. Tyto silné stránky nelze jednoduše do klasifikace VIA zařadit. Např. silná stránka „spolehlivost“ může být zařazena do ctnosti „odvaha“ (uplatnění vlastní vůle k dosažení cíle navzdory odporu), „lidskost“ (sloužící k navazování a k udržování vztahů), ale i „spravedlnost“ (základ zdravého fungování komunity), záleží na úhlu pohledu. Bohužel v důsledku online sběru nebylo již možné se respondent doptat. Zajímavé bylo zjištění, že velmi vysoko se umístily i schopnosti či určité dispozice („inteligence“, „cílevědomost“, „zručnost“ apod.), které klasifikace VIA jako podstatu silných stránek nevnímá. Je zde určitá možnost vlivu výchovy a společnosti, která se určitou měrou podílí na tom, jakým způsobem člověk vnímá, co je „dobré“ a co by mělo být „dobré“. Druhá výzkumná otázka se ptala, zda se muži a ženy liší ve struktuře silných stránek a v míře jejich využívání. Muži vysoko skórovali v „tvořivosti“, „smyslu pro krásu“, „laskavosti“, „otevřenosti v myšlení“ a ve „smyslu pro humor“. Ženy častěji bodovaly v „laskavosti“, „lásce“, „vděčnosti“, „smyslu pro krásu“ a v „lásce k učení“. Zdá se, že se muži a ženy shodují pouze v jedné silné stránce, kterou je „laskavost“. Rozdíly mohou být dány rozložením pohlaví podle oboru. Většina žen uváděla, že studuje společensko-vědní 65
obor. Oproti tomu většina mužů uváděla, že studuje přírodovědný obor nebo technický. Z jednoho úhlu pohledu mohou být opravdu při těchto typech studia ceněny výše psané silné stránky, na druhé straně se může jednat o vlastnosti, které jsou bližší ženám či mužům. Jak studenti, tak studentky měli velmi vysoko hodnoty pro silné stránky uplatňující se v procesu získávání informací a využívání vědomostí (ctnost „moudrost a poznání“). U obou pohlaví se shodně na spodní hranici nacházela „spravedlnost“ a „vůdcovství“, tedy ty silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity. Rozdíl mezi pohlavím ohledně míry používání silných stránek nebyl statisticky průkazný, ke stejnému závěru se dostali i tvůrci škály Govindji a Linley (2007). V případě, že porovnáme průměr tvůrců škály (M = 64,83) s průměrem našeho výzkumného souboru (M = 41,7), zjistíme, že čeští (popř. slovenští) respondenti své silné stránky využívají méně. To může být dáno tím, že v českém školství není zvykem vést děti k rozvíjení svých stránek, ale spíše se zde klade důraz na jiné záležitosti. Třetí výzkumná otázka se ptala, které silné stránky nejvíce souvisí s optimálním prospíváním. Míra optimálního prospívání v tomto výzkumném souboru je mírně nižší, než jaké jsou momentální výsledky autorek škály PERMA Profiler (Butler, Kern, 2012). V jejich studii nejvíce skórovali respondenti v subškále A = úspěch, kdežto v této práci měla tato subškála nejnižší hodnoty. Rozdíl může být daný kulturní odlišností amerického a českého výzkumného souboru. Na druhé straně respondenti/respondentky v této práci nejvíce skórovali v subškále pozitivní emoce, která se velmi pojí s komponentou úspěch. Lze říci, že studenti/studentky více nacházejí zázemí pro zvyšování míry optimálního prospívání v emocích (radost, nadšení, hřejivý pocit, extáze apod.), avšak tyto emoce nečerpají převážně z kladných výsledků své činnosti. Při porovnání se strukturou silných stránek charakteru, je možné se domnívat, že respondenti/respondentky získávají pozitivní emoce spíše ze vztahů. V horních příčkách se objevovala „laskavost“ a „láska“, obě tyto vlastnosti mají za následek silné vytváření pozitivních emocí. Na spodních příčkách se zase objevovala „obezřetnost“, tedy i možný odstup od emocí. Navíc jako druhý nejvíce používaný zdroj pro osobní pohodu byly v této studii zjištěny pozitivní vztahy. S optimálním prospíváním se nejvíce pojily silné stránky „spiritualita“, „láska“, „naděje“, „vitalita“ a „vděčnost“. V porovnání se zahraničními studiemi (Park, Peterson, Seligman, 2004; Proctor, Maltby, Linley, 2010) vidíme velkou shodu, hned 4 z 5 silných 66
stránek (vyjma „spirituality“) se nachází na horních příčkách i v těchto studiích. Je zajímavé, že se „spiritualita“ dostala v této studii na první místo, jelikož 71,7 % respondentů udávalo, že je bez náboženského vyznání. Avšak transcendence se netýká pouze víry v konkrétního Boha, zabývá se něčím, co nás přesahuje, hraje si s myšlenkou, že každý má na světě svůj účel (Seligman, Peterson, 2004). V tuto chvíli již dává smysl, proč je transcendence ve spojitosti s optimálním prospíváním tak ceněna. Mít ve světě své místo a znát svůj smysl významně utváří pocit osobní pohody, což dokazují mnohé výzkumy, které shrnují právě Seligman, Peterson (2004). Záporný vztah se projevil v „pokoře“. Tato silná stránka může být takto nedoceňována, protože je možné, že u mnohých lidí vyvolává pravděpodobně negativní konotaci. Představu, že se před někým pokořuji a snižuji. Čtvrtá výzkumná otázka se zajímala o souvislosti mezi silnými stránkami a typy motivací. Na základě dotazníku AMC respondenti/respondentky nejvíce skórovali ve vnitřní motivaci „vědět“, která je velmi ceněna ve vzdělávacích institucích, jelikož lidé takto motivovaní plní úkoly a aktivity z potěšení ze samotného učení, zkoumání nebo ze snahy porozumět něčemu novému (Vallerand a kol., 1992). Avšak na druhém a třetím místě se už umístily vnější motivace identifikovaná (vykonávání činnosti již z vlastního přesvědčení) a vnější regulace (motivem je získání odměny nebo vyhnutí se trestu) (Deci, Ryan, 2008b). Pokud přihlédneme k celkovým hodnotám, zjistíme, že obě pohlaví skórovala výše ve vnější motivaci, nikoli ve vnitřní, která facilituje osobní pohodu (Deci, Ryan, 2000). Toto odhalení je v souladu se závěry, které jsme učinili ohledně míry používání silných stránek a míry flourishingu, které budeme popisovat níže. Souvislosti mezi typy motivací a silnými stránkami charakteru jsou též velmi cenné. S vnitřní motivací nejvíce korelovala silná stránka „láska k učení“, „spiritualita“, „vhled“, „zvídavost“ a „vitalita“. Projevovala se zde hodně ctnost „moudrost a vědění“, tedy kognitivní silné stránky, které se uplatňují v procesu získávání a využívání informací. Zároveň jsme potvrdili hypotézu, že studenti, kteří jsou vnitřně motivováni, více využívají své silné stránky. Toto zjištění se ukázalo na všech třech typech vnitřní motivace i na vnitřní motivaci celkové. Lze tedy říci, že studenti, kteří jsou motivováni ke studiu z vnitřních důvodů, mají i větší chuť využívat své silné stránky. Nebo jinak. Studenti, kteří využívají své silné stránky, vnímají studium jako něco, co chtějí dělat z vnitřních důvodů. S vnější motivací byly nalezeny vztahy převážně žádné nebo záporné („otevřenost v myšlení“, „statečnost“, „laskavost“, 67
„sebekontrola“). Jinými slovy s rostoucí mírou vnější motivace klesá schopnost být otevřený v myšlení, statečnost, laskavost a sebekontrola. V tomto případě ještě stojí za zmínku i amotivace, která měla záporný vztah s využíváním silných stránek. Pokud není motivace, není ani prostor pro využívání svých kvalit. Míru využívání silných stránek jsme zkoumali i ve vztahu s optimálním prospíváním. Potvrdili jsme hypotézu, že studenti s vyšší mírou optimálního prospívání více používají své silné stránky. Avšak jak jsme zmiňovali výše, respondenti/respondentky v této studii uváděli spíše nižší hodnoty pro míru využívání silných stránek oproti zahraniční studii Govindji a Linleyho (2007). Celková míra optimálního prospívání byla též nižší než výsledky zahraniční studie Kernové a Butlerové (2012). Tato zjištění potvrzují myšlenku Granta a Schwartze (2011), kteří se domnívají, že nepoužívání svých silných stránek může snižovat osobní pohodu. Sedmá výzkumná otázka se ptala, zda existuje souvislost mezi typem motivace a mírou optimálního prospívání. Souvislosti byly nalezeny ve vztahu se všemi typy vnitřní motivace a vnější motivací identifikovanou, která má ze všech typů vnější motivace k vnitřní nejblíže. Souvislost mezi vnitřními typy motivací a optimálním prospíváním dle konceptu PERMA je patrná i při bližším prozkoumání. Vnitřní motivace „zažít stimulace“ koresponduje s písmenem P = pozitivní emoce, „dosahovat“ zase s písmenem A = úspěch a vnitřní motivace „vědět“ by mohlo být obdobné jako E = aktivní zaujetí. Snažili jsme s i vysvětlit, které sledované proměnné nejvíce souvisí s vyšší mírou optimálního prospívání. Proctor, Maltby, Linley (2010) uvádějí, že pozitivními prediktory životní spokojenosti jsou „naděje“, „vitalita“, „vděčnost“, „láska“ a „kreativita“. Park, Peterson, Seligman, zmiňují obdobné, avšak místo „kreativity“ uvádějí „zvídavost“. V naší studii jsme zachytili jako nejsilnější prediktory pro vysvětlení optimálního prospívání „statečnost“, „lásku“, „naději“, „spiritualitu“ a „smysl pro humor“, z motivací „vnější motivaci identifikovanou“ a vnitřní „vědět“. Se zahraniční studií se shodují „naděje“ a „láska. Velmi silně zastoupená je ctnost „transcendence“. Úkol této práce byl splněn, snažili jsme se odhalit souvislost mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním a motivací. Zjistili jsme, že silné stránky člověka, vysoká míra optimálního prospívání a vnitřní motivace jsou spolu ve vztahu. Stojí za další 68
prozkoumání, zda tím základním jsou silné stránky, jejichž používání zvyšuje flourishing a vnitřní motivaci, nebo zda je tím klíčovým činitelem optimální prospívání, jehož dostatečná míra umožňuje využívat své silné stránky a dává prostor pro vnitřní motivaci. Toto může být součástí dalšího bádání. Důležitý poznatek je, že český výzkumný soubor, se kterým jsme pracovali, má jak nižší míru optimálního prospívání oproti studii Kernové a Butlerové (2013), tak méně využívá své silné stránky v porovnání s prací Govindji a Linleyho (2007).
9. Limity Tento výzkum má pár omezení, na které bychom chtěli upozornit. Prvním limitujícím faktorem je, že jsme ve výzkumu použili dotazníkovou metodu. Dotazníky jsou spíše subjektivní výpovědí jednotlivců, než objektivním obrazem v realitě (Svoboda, 1999). Je tedy možné, že někteří respondenti (respondentky) své výpovědi zkreslili tím, že se chtěli prezentovat v lepším světle nebo protože neporozuměli některým otázkám. Další omezení vyplývá ze sběru dat přes internet. Je potřeba vzít v úvahu nestandardizované podmínky, které sebou online sběr přináší. Zde skutečně mohlo dojít například k neporozumění otázce, avšak nemožnost kontaktu s respondenty/respondentkami neumožňovalo správnou korekci. Omezující je i použití výsledků na univerzální závěry, jelikož je otázkou, zda výzkumný soubor je dostatečně reprezentativní. Následující připomínky se týkají konkrétních metod. Dotazník SST, který jsme v práci použili, je pouze orientační způsob, jak získat přehled o svých silných stránkách. Kompletní rozbor umožňuje až nezkrácený VIA-IS. Tuto skutečnost jsme se částečně snažili korigovat otevřenou otázkou na silné stránky. Dotazník PERMA Profiler je nová metoda, která je ještě stále ve fázi ověřování, tudíž je třeba k výsledkům přihlížet opatrně. Na druhé straně jsme rádi, že jsme mohli metodu rozšířit o další poznatky a, co je nejdůležitější, přenést tuto metodu do českého prostředí.
10. Další možnosti uplatnění I přes některé limity tohoto výzkumu si myslíme, že lze smysluplně pokračovat v dalším bádání. Tuto studii, převážně v oblasti optimální prospívání, lze brát pouze jako 69
průzkum. Avšak optimální prospívání si zaslouží více prostoru, i přes určitá omezení jsme nastolili hypotézy, které je třeba brát vážně. Zjistili jsme, že silné stránky člověka, vysoká míra optimálního prospívání a vnitřní motivace jsou spolu ve vztahu. Stojí za další prozkoumání, zda tím základním prvkem jsou silné stránky, jejichž používání zvyšuje míru optimálního prospívání a vnitřní motivaci, nebo zda je klíčovou proměnou flourishing, jehož dostatečná míra umožňuje využívat své silné stránky a dává prostor pro vnitřní motivaci. Nebo je tím pravým vnitřní motivace? Toto může být součástí dalšího bádání. Důležitý poznatek je, že český výzkumný soubor, se kterým jsme pracovali, má jak nižší míru optimálního prospívání, tak méně využívá své silné stránky, což je i možný důsledek toho, že respondenti/respondentky více skórovali ve vnější motivaci. S obojím lze dále pracovat i v aplikované psychologii. Další badatelský zájem o problematiku silných stánek a optimálního prospívání by mohl vnést více světla do duševního života člověka. Zároveň by další výzkumy v této oblasti mohly iniciovat změny v našem školství, které momentálně zaměřuje na jiné aspekty než podpora štěstí a kladných předností dětí. Hledání a upevňování silných stránek v dětech a zvyšování míry jejich optimálního prospívání, nejen zkvalitní život jim samotným, ale umožní jim i vyrůst v občany, které se zajímají o druhé a o fungování společnosti.
70
IV. ZÁVĚR Tato výzkumná práce se zabývala souvislosti mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním a motivaci u studentů vysokých škol. Cílem byla snaha rozšířit současné poznatky pozitivní psychologie, obzvláště o nové téma optimální prospívání. V teoretické části jsme uvedli pozitivní psychologii, důvody jejího vzniku, postoj odborníků k tomuto mladému proudu, hlavní témata, důležité představitele a její současný rozkvět. V následující části jsme se věnovali osobní pohodě. Naznačili jsme si teoretický rámec a připomenuli základní koncepty osobní pohody v kontextu pozitivní psychologie. Blíže jsme popsali koncept M. Seligmana a jeho pojetí optimálního prospívání (flourishing) a upozornili na výzkumy zabývající se tímto tématem. Ve třetí kapitole jsme se zabývali tématem silných stránek člověka. Zabrousili jsme do historie a jmenovali i současné badatele zaobírající se tímto tématem. Věnovali jsme se několika klasifikacím a měřícím nástrojům a blíže popsali klasifikaci VIA autorů Petersona a Seligmana. Ke konci jsme vzpomenuli i na zásadní výzkumy relevantní k této studii. Ke konci teoretické části jsme se věnovali akademické motivaci, popsali několik základních teorií a blíže se věnovali sebedeterminační teorii autorů Deciho a Ryana. Na závěr jsme upozornili na období mladé dospělosti. Ve výzkumné části bylo naším cílem najít souvislosti mezi silnými stránkami charakteru, optimálním prospíváním a motivací. Tyto souvislosti se potvrdily. Mezi nejčastěji zastoupené silné stránky výzkumného souboru patří „laskavost“, „láska“, „smysl pro krásu“, „vděčnost“ a „tvořivost“. Tyto vlastnosti jsme porovnaly s otevřenou výpovědí respondentů na téma silných stránek a se zahraničními studiemi a českými diplomovými pracemi. Dále jsme měřili míru používání silných stránek pomocí dotazníku Strengths Use Scale. Zjistili jsme, že v porovnání se zahraničními studiemi, dosahují čeští respondenti nižších hodnot. Ve škále PERMA Profiler nejvíce studenti skórovali v písmenu P = pozitivní emoce, celková míra optimálního prospívání byla opět nižší ve srovnání se zahraniční studií. S optimálním prospíváním korelovaly všechny silné stránky vyjma obezřetnosti (žádný vztah) a pokory (záporný vztah). Co se týče motivace, respondenti více skórovali v dotazníku AMC ve vnější motivaci, oproti vnitřní. Dále jsme zjistili, že s vnitřní motivací korelují kladně silné stránky „láska k učení“, „spiritualita“, „vhled“, „zvídavost“ a „vitalita“ a také optimální prospívání S vnější motivací byly vztahy žádné nebo záporné. Zároveň jsme potvrdili první hypotézu, že 71
studenti, kteří jsou vnitřně motivovaní ke studiu, více používají své silné stránky. Potvrdili jsme i druhou hypotézu: Studenti, kteří mají vyšší míru optimálního prospívání, více používají své silné stránky. Na závěr jsme pomocí regresní analýzy zkoušeli hledat prediktory optimálního prospívání. Statisticky signifikantními proměnnými byly silné stránky „statečnost“, „láska“, „naděje“, „spiritualita“ a „smysl pro humor“, dále vnější motivace identifikovaná a vnitřní motivace „vědět“. Hlavní přínos této práce je nejen zmapování silných stránek u studentů vysokých škol, ale také použití nové dotazníkové metody PERMA Profiler v českých zemích. Současně jsme i přes některé limity této práce obohatili pozitivní psychologii o nové poznatky. Na závěr bych chtěla zmínit myšlenku, se kterou mám potřebu podpořit další badatele v této oblasti. Žít šťastně v souladu se svým okolím je hlavním cílem nás všech.
72
V. SEZNAM LITERATURY Ames, C., & Archer, J. (1988). Achievement goals in the classroom: Students´ learning strategies and motivation processes [elektronická verze]. Journal of educational Psychology, 80(3), 260-267. Asplud, J. M. A, Lopez, S. J., Hodges, T. M. S, & Harter, J. (2007). The Clifton StrengthsFinder 2.0 technical report: Development and validition [elektronická verze]. Princeton: The Gallup Organization. Biswas-Diener, R. (2006). From the Equator to the North Pole: A study of character strengths [elektronická verze]. Journal of Happiness Studies, 7, 293-310. Blatný, M. a kol. (2010). Psychologie osobnosti: Hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada. Blatný, M. (2003). Sebepojetí z pohledu sociálně-kognitivní psychologie. In Blatný, M., Plháková, A. Temperament, inteligence, sebepojetí: Nové pohledy na tradiční témata psychologického výzkumu. Tišnov: Sdružení SCAN. Blatný, M., Dosedlová, J., Kebza, V., & Šolcová, I. (2005). Psychosociální souvislosti osobní pohody. Brno: Masarykova univerzita & MSD. Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada. Cokley, K. O. (2001). A psychometric investigation of the academic motivation scale using a united states sample [elektronická verze]. Measurement and Evaluation in Counseling and Development, 34(2), 109-119. Compton, W. C. (2005). Introduction to positive psychology [elektronická verze]. Belmont, CA: Thomson-Wadsworth. Csicsay, R. (2013). Rozloženie silných stránok charakteru a ich vzťah k osobnej pohode, kvalite sociálnych vzťahov, a demografickým premenným u žiakov 8. ročníkov základných škôl a terciánov u gymnázií v Slovenskej Republike [diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Csikszentmihalyi, M. (1996). O štěstí a smyslu života. Praha: Lidové noviny. Csikszentmihalyi, M. (2009). The promis of positive psychology [elektronická verze]. Psychological Topics, 18(2), 203-211. Dahlsgaard, K.., Peterson, Ch., & Seligman, M. E. P. (2005). Shared virtue: The convergence of valued human strengths across culture and history [elektronická verze]. Review of General Psychology, 9(3), 203-213. Deci, E. L., Koestner, R., & Ryan, R. M. (1999). A meta-analytic review of experiments examining the effects of extrinsic rewards on intrinsic motivation [elektronická verze]. Psychological Bulletin, 125(6), 627-668. Deci, E. L., & Ryan, R. M. (2008a). Self-determination theory: A macrotheory of human motivation, development, and health [elektronická verze]. Canadian Psychology, 49(3), 182185. 73
Deci, E. L., & Ryan, R. M. (2008b). Facilitating optimal motivation and psychological wellbeing across life’s domains [elektronická verze]. Canadian Psychology, 49(1), 14-23. Diener, E. (2000). Subjective well-being: The science of happiness and proposal for a national index [elektronická verze]. American Psychologist, 55(1), 34-43. Diener, E., a kol. (2013). Discoveries at the Diener´s Lab. Získáno 18. března, 2014 z http://internal.psychology.illinois.edu/~ediener/discoveries.html Diener, E., Suh, E. M., Lucas, R. E., & Smith, H. L. (1999). Subjective well-being: Three decades od progress [elektronická verze]. Psychological Bulletin, 125(2), 276-302). Donaldson, S. I., Csikszentmihalyi, M., & Nakamura, J. (2011). Applied positive psychology: improving everyday life, health, schools, work, and society. New York: Routledge. Drapela, V. J. (1995). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál. Drozdová, R., & Kebza, V. (2011). Well-being and its selected psychological and behavioural variables in a sample of nurses. Československá psychologie, 55(4), 289-305. Emmons, R. A., & McCullough, M. E. (2004). The psychology of gratitude [elektronická verze]. New York: Oxford University Press. Faye, C., & Sharpe, D. (2008). Academic motivation in university: The role of basic psychological needs and identity formation [elektronická verze]. Canadian Journal of behavioural Science, 40(4), 189-199. Field, A. (2013). Discovering statistics using IBM SPSS statistics: (and sex, drugs and rock´n´roll). 4th. ed. Los Angeles: Sage. Frankl, V. E. (2006). Psychoterapie a náboženství: Hledání nejvyššího smyslu. Brno: Cesta Fredrickson, B. L. (2001). The role of positive emotions in positive psychology [elektronická verze]. American Psychologist, 56(3), 218-226. Gorušová, S. (2012). Uplatnenie koncepcie silných stránok k psychológii práce [diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Govindji, R., & Linley, A. (2007). Strengths use, self-concordance and well-being: Implication for strengths coaching and coaching Psychologists [elektronická verze]. International Coaching Psychology Review, 2(2), 143-153. Grant, A. M., & Schwartz, B. (2011). Too much of a good thing: The challenge and opportunity of the inverted U [elektronická verze]. Perspectives on Psychological Science, 6, 61-76. Hartl, P, & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál. Hefferon, & K., Boniwell, I. (2011). Positive psychology [elektronická verze]. McGraw-Hill International. Hegarty, N. (2010). Application of the academic motivation scale to graduate school students [elektronická verze]. The Journal of Human Resource and Adult Learning, 6(2), 48-55. Heider, F. (1958). The psychology of interpersonal relations. New York: Science Editions. 74
Held, B. S. (2002). The tyranny of the positive attitude in America: Observation and speculation [elektronická verze]. Journal of Clinical Psychology, 58(9), 965-992. Held, B. S. (2004). The negative side of positive psychology [elektronická verze]. Journal of Humanistic Psychology, 44(1), 9-46. Huppert, F. A., & So, T. T. C. (2011). Flourishing across Europe: Application of a new conceptual framework for defining well-Being [elektronická verze]. Social Indicators Research, 110(3), 837-861. Karris, M., A., & Craighead, W. E. (2012). Differences in character among U. S. college students [elektronická verze]. Individual Differences Research 10(2), 69-80. Kebza, V., Šolcová, I. (2003). Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově založený pojem. Československá psychologie, 47(4), 333-345. Kern, M. L., & Butler, J. (2013). The PERMA-Profiler: A brief multidimenzional measure of flourishing. 3rd World Congress on Positive Psychology, Los Angeles, USA, June 2013. Keyes, C. L. M. (1998). Social Well-being [elektronická verze]. Social Psychology Quarterly 61(2), 121-140. Keyes, C. L. M. (2002). The mental health continuum: From languishing to flourishing in life [elektronická verze]. Journal of Health and Social Behavior, 43(2), 207-222. Keyes, C. L. M. (2006). Subjective well-being in mental health and human development research worldwide: An introduction [elektronická verze]. Social Indicators Research, 77(1), 1-10. Keyes, C. L. M., Shmotkin, D., & Ryff, C. D. (2002). Optimizing well-being: The empirical encounter of two traditions [elektronická verze]. Journal of Personality and Social Psychology, 82(6), 1007-1023. Kováč, D. (1997). Ctnosti – faktorové vlastnosti – systémové regulátory. Československá psychologie, 51(6), 559-564. Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Grada. Křivohlavý, J. (2006). Psychologie smysluplnosti existence. Praha: Grada. Křivohlavý, J. (2007). Psychologie vděčnosti a nevděčnosti. Praha: Grada. Křivohlavý, J. (2013). Psychologie pocitů štěstí. Praha: Grada. Kulka, J. (2006). Světlé stránky pozitivní psychologie. Československá psychologie, 50(1), 95-97. Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie: 2., aktualizované vydání. Praha: Grada. Linley, P. A., & Harrington, S. (2006). Playing to your strengths [elektronická verze]. Psychologist, 19(2), 86-89. Linley, P. A., & Stoker, H. (2012). Tecnical manual and statistical properties for Realise2 [elektronická verze]. Coventry, United Kingdom: CAPP Press. 75
Linnenbrink, E. A., & Pintrich, P. R. (2002). Motivation as an enabler for academic Access [elektronická verze]. School Psychology Review, 31(3), 313-327. Lounsbury, J. W., Fisher, L. A., Levy, J. J., & Welsh, D. P. (2009). Investigation of character strengths in relation to the academic success of college students [elektronická verze]. Individual Differences Research, 7(1), 52-69. Mareš, J. (2001). Pozitivní psychologie: Důvod k zamyšlení i výzva. Československá psychologie, 45(2), 97-117. Maslow, A. H. (2000). Ku psychológii bytia. Modra: Persona. Miller, E. D. (2001). The interface of positive psychology with a psychology of loss: A brave new world [elektronická verze]? American Journal of Psychotherapy, 55(3), 313-322. Paim, L. (1995). Definitions and measurement of well-being: A review of literature [elektronická verze]. Journal of Economic and Social Measurement, 21, 297-309. Parskevi, T. (2013). Quality of life: Definition and measurement [elektronická verze]. Europe`s Journal of Psychology, 9(1), 150-162. Park, N., Peterson, CH., & Seligman, M. P. (2004). Strengths of character and well-being [elektronická verze]. Journal of Social and Clinical Psychology, 23(5), 03-619. Park, N., Peterson, C., & Seligman, M. P. (2006). Character strengths in fifty-four nations and the fifty US states [elektronická verze]. Journal of Positive Psychology, 1(3), 118-129. Park, N., & Peterson, CH. (2009). Character strengths: Research and practice [elektronická verze]. Journal of College & Character, 10(4). Peterson, C., & Seligman, M. E. P. (2004). Character strengths and virtues: Handbook of clasification [elektronická verze]. New York: Oxford University Press. Peseschkian, N. (2000). Psychoterapie v každodenním životě: Jak se účinně vypořádat s konflikty. Brno: Cesta. Pintrich, P. R. (2000). An achievement goal theory perspective on issues in motivation terminology, theory, and research [elektronická verze]. Contemporary Educational Psychology, 25, 92-104. Proctor, C., Maltby, J., & Linley, P. A. (2010). Strengths use as a predictor of well-Being and health-related quality of life [elektronická verze]. Journal of Happiness Studies, 12(1), 153169. Rathunde, K. (2001). Toward a psychology of optimal human functioning: What positive psychology can learn from the „experiential turns“ of James, Dewey, and Maslow [elektronická verze]. Journal of Humanistic Psychology, 41(1), 135-153. Rogers, C. R. (1998). Způsob bytí. Praha: Portál. Rowell, L., & Hong, E. (2013). Academic motivation: Concepts, strategies, and counseling approaches. Professional School Counseling [elektronická verze], 16(3), 158-171.
76
Ryan, R. M., & Deci, E. L. (2001). On happiness and human potentials: A review of research on hedonic and eudaimonic well-Being [elektronická verze]. Annual Review of Psychology, 52, 141-166. Ryff, C. D., Keyes, C. L. M. (1995). The structure of psychological well-being revisited [elektronická verze]. Journal of Personality and Social Psychology, 69(4), 719-727. Ryff, C. D., & Singer, B. H. (1998). The contours of positive human health [elektronická verze]. Psychological Inquiry, 9(1), 1-28. Ryff, C. D., & Singer, B. H. (2008). Know thyself and become what you are: A eudaimonic approach to psychological well-being [elektronická verze]. Journal of Happiness Studies, 9, 13-39. Ryff, C. D., Singer, B. H., & Love, G. D. (2004). Positive health: Connecting well-being with biology [elektronická verze]. Philosophical Transactions of the Royal Society of London B, 359, 1383-1394. Seligman, M. E. P. (2003). Opravdové štěstí: pozitivní psychologie v praxi. Praha: Ikar. Seligman, M. E. P. (2011). Flourish: A visionary new understanding of happiness and wellbeing. [elektronická verze]. New York: Free Press. Seligman, M. E. P., & Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction [elektronická verze]. American Psychologist, 55, 5-14. Seligman, M. E. P., Steen, T. A., Park, N., & Peterson, CH. (2005). Positive psychology progress: Empirical validation of interventions [elektronická verze]. American Psychologist, 60(5), 410-421. Sheldon, K. M., & Elliot, A. J. (1999). Goal striving, need satisfaction, and longitudinal wellbeing: the self-concordance model [elektronická verze]. Journal of Personality and Social Psychology, 76(3), 482-497. Sheldon, K. M., & King, L. (2001). Why positive psychology is necessary [elektronická verze]. American Psychologist, 56(3), 216-217. Sheldon, K. M., & Krieger, L. S. (2007). Understanding the negative effects of legal education on law students: A longitudinal test of self-determination theory [elektronická verze]. Personality and Social Psychology Bulletin, 33, 883-897. Schimmel, S. (2000). Vices, virtues and sources of human strength in historical perspective [elektronická verze]. Journal of Social and Clinical Psychology, 19(1), 137-150. Slezáčková, A. (2010a). Pozitivní psychologie – věda nejen o štěstí. E-psychologie, 4(3). Získáno z http://e-psycholog.eu/clanek/97 Slezáčková, A. (2010b). Silné stránky charakteru a ctnosti. In Blatný, M. (Eds.). Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. 213-224. Praha: Grada. Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií: Nové přístupy, aktuální poznatky, praktické aplikace. Praha: Grada.
77
Slezáčková, A., & Škrabská, S. (2013). Vztah silných stránek charakteru s životní a pracovní spokojeností učitelů a studentů pedagogiky. Klinická psychologie a osobnost, 2(1), 27-44. Snyder, C. R., Rand, K. L., & Sigmon, D. R. (2002). Hope theory. In Snyder, C. R., & Lopez, S. J. (Eds.): Handbook of positive psychology. New York: Oxford University Press. Snyder, C. R., & Lopez, S. J. (2002). Handbook of positive psychology [elektronická verze]. New York: Oxford University Press. Snyder, C. R., & Lopez, S. J. (2007). Positive psychology: The scientific and practical exploration of human strengths. Thousand Oaks, CA: Sage Publications. Steger, M. F., Hicks, B. M., Kashdan, T. B., Krueger, R. F., & Bouchard, T. J. (2006). Genetic and environmental influences on the positive traits of the values in action classification, and biometric covariance with normal personality [elektronická verze]. Journal of Research in Personality, 41, 524-539. Steinmayr, R., & Spinath, B. (2009). The importance of motivation as a predictor of school achievement [elektronická verze]. Learning and Individual Differences, 19, 80-90. Strümpfer, D. J. W. (2005). Standing on the shoulders of giants: Notes on early positive psychology (Psychofortology) [elektronická verze]. South African Journal of Psychology, 35, 21-45. Stuchlíková, I. (2010). Motivace a osobnost. In Blatný, M. (Eds.). Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada. Svoboda, M. (1999). Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál. Šimíčková Čížková, J., Binarová, I., Holásková, K., Petrová, A., Plevová, I., & Pugnerová, M. (2003). Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého. Šolcová, I. (2005). Stinné stránky pozitivní psychologie. Československá psychologie, 49(4), 363-366. Šolcová, I., & Kebza, V. (2009). Osobní pohoda vysokoškolských studentů: Česká část studie. Československá psychologie, 53(2), 129-139. Urbánek, T. (2002). Základy psychometriky. Brno: Masarykova univerzita v Brně pro Filozofickou fakultu. Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie: Dětství, dospělost a stáří. Praha: Portál. Vágnerová, M. (2007). Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum. Vallerand, R. J., Pelletier, L. G., Blais, M. R., Brière, N. M., Senécal, C., & Vallières, E. F. (1992). The Academic Motivation Scale: A measure of intrinsic, extrinsic, and amotivation in education [elektronická verze]. Educational and Psychological Measurement, 52, 1003-1017. Weiner, B. (1985). An attributional theory of achievement motivation and emotion [elektronická verze]. Psychological Review, 92(4), 548-573. Wigfield, A., & Eccles, J. S. (2000). Expentancy-value theory of achievement motivation [elektronická verze]. Contemporary Educational Psychology, 25, 68-81. 78
Zimová, J. (2013). Romantické vztahy dospívajících v souvislosti se silnými stránkami osobnosti [diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.
Internetové odkazy organizací: Positive Psychology Center
http://www.ppc.sas.upenn.edu
International Positive Psychology Association
http://www.ippanetwork.org
Centre for Applied Positive Psychology
http://www.cappeu.com
Centrum pozitivní psychologie v ČR
http://www.pozitivni-psychologie.cz
Europan Network for Positive Psychology
http://www.enpp.eu
Psychology of Well-Being
http://www.psywb.com
79
VI. PŘÍLOHY 1. Příloha: Seznam obrázků Obr 1: Typy motivace Podle Deciho a Ryana (2008b). Obr. 2: Sebedeterminační teorie podle Valleranda v dotazníku AMC (1992).
2. Příloha: Seznam tabulek Tab. 1: Kritéria flourishingu dle Huppert a So (cit. dle Slezáčková, 2012, s. 32). Tab. 2: Zastoupení silných stránek ve výzkumném souboru. Tab. 3: Četnost silných stránek ve výzkumném souboru udávaných v otevřené otázce. Tab. 4: Průměry a směrodatné odchylky silných stránek získané dotazníkem SST u mužů a žen. Tab. 5: Průměry a směrodatné odchylky metody PERMA Profiler ve výzkumném souboru. Tab. 6: Průměry a směrodatné odchylky metody PERMA Profiler u mužů a žen. Tab. 7: Výsledky Pearsonovy korelační analýzy na porovnání PERMA Profiler a SST. Tab. 8: Výsledky dotazníku AMC v závislosti na pohlaví. Tab. 9: Výsledky Pearsonovy korelační analýzy na porovnání SST a typy motivací. Tab. 10: Výsledky Pearsonovy korelační analýzy na porovnání AMC a SUS. Tab. 11: Průměry a směrodatné odchylky sledovaných proměnných v závislosti na pohlaví. Tab. 12: Výsledky Pearsonovy korelační analýzy na porovnání PERMA Profiler a AMC. Tab. 13: Výsledky regresní analýzy optimálního prospívání s ostatními proměnnými.
3. Příloha: Seznam grafů Graf 1: Rodinný stav respondentů s ohledem na pohlaví. Graf 2: Výpovědi respondentů na otázku subjektivního zdraví s ohledem na pohlaví. Graf 3: Rozložení respondentů dle oboru s ohledem na pohlaví. Graf 4: Zastoupení silných stránek ve výzkumném souboru. Graf 5: Průměrné hodnoty silných stránek získané dotazníkem SST u mužů a žen. Graf 6: Rozdíly mezi pohlavím ve škále Strengths Use Scale. Graf 7: Rozložení hodnot subškál metody PERMA Profiler ve výzkumném souboru. Graf 8: Rozdělení hodnot subškál metody PERMA Profiler v závislosti na pohlaví. Graf 9: Rozložení typů motivace u výzkumného souboru. Graf 10: Výsledky regresní analýzy optimálního prospívání s ostatními proměnnými.
