MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra psychologie
Bakalářská práce (obor psychologie)
PROMĚNY PARTNERSKÉHO VZTAHU BĚHEM PŘECHODU K RODIČOVSTVÍ
Gabriela Chytilová
Vedoucí práce: Mgr. Eva Pavlíková
Brno 2007
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.
V Brně dne 9. května 2007
………………………………… podpis
Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Evě Pavlíkové za vedení při psaní mé bakalářské práce, zejména za její cenné připomínky a náměty. Díky patří také mé rodině a příteli za podporu, pomoc a trpělivost. Navíc bych chtěla poděkovat všem respondentům, bez nichž by tato práce nemohla vzniknout.
OBSAH I ÚVOD......................................................................................................................................6 II TEORETICKÁ ČÁST ...........................................................................................................8 1 Partnerské soužití a jeho vývojové etapy............................................................................8 2 Těhotenství a porod ............................................................................................................9 2.1 Těhotenství „mateřské“ a „otcovské“ ..........................................................................9 2.2 Příprava na rodičovství – komunikace s dítětem ........................................................10 2.3 Otec u porodu..............................................................................................................10 3 Vývoj v pojetí rolí otců a matek v ČR ..............................................................................11 3.1 Historický nástin období 1948 -1989..........................................................................11 3.2 Období od roku 1989 ..................................................................................................12 4 Přechod k rodičovství .......................................................................................................13 4.1 Rodičovská očekávání ................................................................................................14 4.2 Změny během těhotenství...........................................................................................15 4.2.1 Sexualita v těhotenství .........................................................................................16 4.3 Změny po porodu........................................................................................................17 4.3.1 Možné psychické problémy .................................................................................18 4.3.2 Sexualita po porodu .............................................................................................18 4.3.3 Zapojení muže do péče o dítě a domácnost .........................................................19 III VÝZKUMNÁ ČÁST..........................................................................................................21 1. Cíl výzkumu......................................................................................................................21 2. Volba přístupu...................................................................................................................21 3. Výzkumný soubor.............................................................................................................22 4. Metoda sběru dat...............................................................................................................23 5. Metoda zpracování dat......................................................................................................24 6. Výsledky ...........................................................................................................................25 6.1 Prožívání těhotenství...................................................................................................25 6.2 Změny v těhotenství....................................................................................................27 6.2.1 Atraktivita ženy....................................................................................................27 6.2.2 Sexuální život ......................................................................................................28 6.2.3 Opatrnost a pomoc muže .....................................................................................29 6.2.4 Společně strávený čas ..........................................................................................29 6.3 Rodičovská očekávání ................................................................................................30
6.3.1 Partner u porodu...................................................................................................30 6.3.2 Dovolená partnera po porodu ..............................................................................31 6.3.3 Zapojení partnera do péče o dítě a domácnost.....................................................32 6.3.4 Podpora matky rodičky po porodu.......................................................................32 6.3.5 Očekávané změny ................................................................................................33 6.4 Změny po porodu........................................................................................................34 6.4.1 Atraktivita ženy....................................................................................................34 6.4.2 Sexuální život ......................................................................................................35 6.4.3 Společně strávený čas ..........................................................................................35 6.4.4 Čas pro sebe .........................................................................................................36 6.4.5 Obohacení vztahu ................................................................................................37 6.4.6 Ztráta sociálních kontaktů....................................................................................37 6.5 Naplnění očekávání po porodu ...................................................................................38 6.5.1 Partner u porodu...................................................................................................38 6.5.2 Dovolená partnera po porodu ..............................................................................39 6.5.3 Zapojení partnera do péče o dítě..........................................................................40 6.5.4 Zapojení partnera do péče o domácnost ..............................................................41 6.5.5 Podpora matky rodičky po porodu.......................................................................42 6.6 Rodičovské role ..........................................................................................................43 6.6.1 Pocity po narození dítěte......................................................................................43 6.6.2 Fyzický a psychický stav žen po porodu .............................................................44 6.6.3 Zvládání role otce a matky...................................................................................45 6.6.4 Skloubení role otců s prací...................................................................................47 7. Diskuse..............................................................................................................................48 IV ZÁVĚR...............................................................................................................................52 V LITERATURA ....................................................................................................................54 VI PŘÍLOHY...........................................................................................................................57 Příloha 1: Rozhovor I žena ...........................................................................................57 Příloha 2: Rozhovor I muž............................................................................................59 Příloha 3: Rozhovor II žena ..........................................................................................61 Příloha 4: Rozhovor II muž ..........................................................................................62 Příloha 5: Kategorie z analýzy rozhovorů I ..................................................................63 Příloha 6: Kategorie z analýzy rozhovorů II.................................................................64
I ÚVOD Narození dítěte je považováno za jeden z nejkrásnějších okamžiků v životě budoucích rodičů, avšak již méně je poukazováno na samotný přechod k rodičovství, který začíná těhotenstvím ženy a zdaleka nekončí samotným porodem. Těhotenství přináší ženě vyšší společenskou prestiž a zvýšený zájem okolí, často je spojeno s pozitivními pocity a radostnými očekáváními narození potomka, ale též může být provázeno nejrůznějšími úzkostmi a obavami, jak se podaří partnerům zvládnout pro ně nové role matky a otce. V tomto směru je nutno přiznat, že ženy jsou na tom poněkud lépe, neboť nosí dítě po devět měsíců “u sebe“ a tudíž mají lepší podmínky k tomu, aby s dítětem navázaly citový vztah ještě v prenatálním období. Naproti tomu otcové jsou v nevýhodě a jejich vztah s dítětem se mnohdy začne vyvíjet až po porodu, neboť v prenatálním období je pro ně dítě do značné míry spíše imaginární představou. Narození prvního dítěte pak znamená určitý zásah do soukromí partnerské dvojice. Z dyády se najednou stává triáda, čímž vniká nová situace, které je potřeba se přizpůsobit. Dítě je zejména v prvních měsících života na rodičích zcela závislé a vyžaduje mnoho pozornosti a času, jenž může chybět v jiných oblastech života. Na význam přechodu k rodičovství pro život jednotlivce i páru můžeme usuzovat z odborné literatury, kde toto období často signalizuje přechod do další fáze rodinného soužití (Plaňava, 1998; Carter & McGoldrick, 2005). Možný (2006) hovoří o tomto období jako o nejvýznamnějším přechodu v rodinném cyklu vůbec. V této práci bych se chtěla zabývat především tím, jak bezdětné partnerské páry subjektivně prožívají přechod k rodičovství a změny související s narozením svého prvního potomka a jak jsou naplňována jejich očekávání vzhledem k jejich partnerovi a zvládnutí rodičovské role. Zvolení tohoto tématu pro mou bakalářskou práci nebylo náhodné, neboť jsem se s touto problematikou zabývala již v seminární práci do Vývojové psychologie, která nesla název Psychologické změny v partnerském vztahu po narození prvního dítěte. Tehdy jsem zjistila, že v České republice je k tomuto tématu nedostatek odborné literatury a především chybí empirická zjištění ze současnosti. Na druhé straně v západních světě (např. USA, Velká Británie) je této oblasti věnována velká pozornost. Proto v teoretické části budu vycházet z větší části z výzkumů ze zahraničí a ve výzkumné části budu diskutovat výsledky ze svého dvoufázového kvalitativně orientovaného výzkumu v českém prostředí.
6
Dalším důvodem pro napsání této práce je fakt, že role ženy a muže v české rodině se v čase neustále vyvíjí a proměňují. Zejména od 20. století dochází k postupnému oslabování tradičního rozdělení rolí v rodině a do popředí se dostávají různé alternativy rodinného uspořádání, které s sebou nesou i proměnu rolí členů domácností. Na muže jsou kladena větší očekávání ze stran žen v různých oblastech společného soužití, zejména pak v péči o domácnost a v péči o děti, neboť ženy se chtějí stejně jako muži realizovat v zaměstnání. Dochází k řadě demografických změn jako je nárůst počtu nesezdaných soužití a tím pádem i nárůst počtu dětí narozených mimo manželství a odsunu rodičovství do pozdějšího věku. V poslední době se objevuje také nový fenomén označovaný jako dobrovolná bezdětnost (Možný, 2002; Mareš, 2002). Všechny tyto změny signalizují, že rodičovství v řadě manželství a soužití nemusí být prioritou, možná ani nutností. Proto je možné, že i partneři mohou vnímat přechod k rodičovství odlišným způsobem než dříve. V neposlední řadě mě inspirovalo také to, že otcové a jejich prožitky spojené s otcovstvím byly donedávna i v zahraniční odborné literatuře zanedbávány a výzkumů reflektujících přechod k otcovství bylo málo (Boyce, Condon & Corkindale, 2004; Pacey, 2004). Většina výzkumů v Česku probíhala a probíhá s ženami - matkami, které jsou dotazovány i na pocity jejich partnerů, ale málokdy se jedná o přímé výpovědi samotných otců, proto jsem se rozhodla zapojit do svého výzkumu i tento aspekt. Práce je rozdělena na část teoretickou a výzkumnou. V teoretické se věnuji vysvětlení základních pojmů relevantních k tématu přechodu k rodičovství a dále vybraným psychosociálním změnám provázejícím toto období. Vybraná zjištění volím s ohledem na propojení s výzkumnou částí práce. Ta je analýzou rozhovorů s páry očekávajícími narození prvního dítěte. Sběr dat byl uskutečněn opakovaně a to v devátém měsíci těhotenství a tři měsíce po narození dítěte. Rozhovory jsem vedla s oběma partnery odděleně. Cílem této části práce bylo zjistit, jak tyto páry prožívají a reflektují období přechodu k rodičovství a jak jsou naplňována jejich očekávání po porodu. V závěru práce se pak snažím o propojení vlastních zjištění s teorií a nastiňuji témata, kterým by bylo zajímavé se v budoucnu výzkumně věnovat.
7
II TEORETICKÁ ČÁST 1 Partnerské soužití a jeho vývojové etapy Původně jsem tuto kapitolu chtěla nazvat rodina a její vývojové etapy, ale pak jsem si uvědomila, že toto spojení není tak vhodné, jak by se mohlo zdát. Odpověď na tuto otázku nalezneme ve chvíli, kdy se pokusíme o definici rodiny. Když se podíváme na to, jak Česká republika definuje instituci rodiny v zákoně o rodině, zjistíme následující. Pojem rodina je zde takřka všude nahrazen pojmem manželství, jehož hlavním účelem je „založení rodiny a řádná výchova dětí“ (§1 zákona 94/1963 Sb.). V psychologii dlouhá léta vládlo tradiční paradigma, podle něhož byla rodina definována jako 2 rodiče, otec a matka, s jedním nebo více dětmi (Scanzoni et al., 1989, cit. dle Ponzetti, 2002). Během 20. a 21. století však dochází v České republice stejně jako jinde ve světě k nárůstu nových forem rodinného uspořádání, jako jsou rodiny s jedním rodičem či nesezdaná soužití. Podle ČSÚ počet tzv. faktických manželství (= nesezdaná soužití) v roce 2001 tvořil 5,4 % z úplných rodin, což je o 2 % více, než tomu bylo v roce 1991. (Faktická manželství v datech SLDB 2001). Nicméně skutečný počet nesezdaných soužití je pravděpodobně výrazně vyšší, jak dokládají statistiky narozených dětí. V roce 2005 se narodilo mimo manželství 31,7 % ze všech dětí (Statistická ročenka ČR, 2006) a prvorozených dětí přišlo na svět mimo manželství dokonce 40 %. Tato čísla dokazují, že tento trend nemůžeme v souvislosti s rodičovstvím přehlížet. Možný (2002) píše, že rodinu ustavuje až narození prvního dítěte. Spojení manželství a rodičovství se tak postupně oslabuje, manželství přestává být předpokladem a nutnou podmínkou při rozhodování, zda mít dítě. Proto jsem se rozhodla, že místo pojmu manželství a rodina budu pro období bezdětného soužití dvojice lidí používat podle mého názoru vhodnějšího termínu partnerské soužití. Během života každý jedinec prochází nejrůznějšími vývojovými mezníky a změnami, jako je např. vstup do první třídy, svatba, ovdovění apod. Přechod k rodičovství je jedním z nich. V mnoha vývojových teoriích rodiny ohraničuje přechod z jedné fáze do druhé, což zdůrazňuje jeho důležitost pro život jedince. Například Plaňava (1998) dělí životní cyklus rodiny na těchto 6 etap: předmanželské párování, od svatby k porodu, rodina s malými dětmi, rodina se školáky, vylétávání z hnízda a sami dva. Přechod k rodičovství je zde hlavním úkolem druhé fáze, která končí narozením prvního dítěte. Carter a McGoldrick (2005) nabízejí obdobnou etapizaci životního cyklu rodiny: (1) opouštění domova – mladí svobodní dospělí, (2) uzavření manželství – vytvoření páru, (3) rodiny s malými dětmi, (4) rodiny
8
s adolescenty, (5) vypravení dětí do života a jejich odchod a (6) rodiny v pozdějším věku. I zde končí 2. etapa narozením prvního dítěte. I přestože se obě zmíněné etapizace vztahují k manželství, domnívám se, že jsou dobře aplikovatelné i na nesezdaná soužití. Pouze je nutno přihlédnout k tomu, že přechod mezi první a druhou fází bude méně ohraničený a tudíž čitelný.
2 Těhotenství a porod 2.1 Těhotenství „mateřské“ a „otcovské“ Těhotenství ženy je obdobím, které je spojeno s radostným očekáváním narození potomka a přípravou na rodičovství. Například Chamberlain (nedatované) však nesouhlasí s majoritním názorem společnosti v Americe, že rodičovství vzniká až narozením dítěte. Domnívá se, že rodičovství začíná již těhotenstvím ženy, které tak stoupá na důležitosti. (obdobně viz. Karger, Matějček & Pokorná, 2004). Osobně se taktéž domnívám, že již vývoj dítěte v děloze konstruuje u obou pohlaví větší či menší pocit rodičovství. Nicméně je pravda, že muži jsou v tomto poněkud handicapováni. „V životě muže je jen málo okamžiků, kdy má situaci méně pod kontrolou než během těhotenství své partnerky.“ (Burgess, 2004, s. 112). Pro muže je těhotenství obvykle více než pro ženy obestřeno rouškou tajemství zrození života. Narozdíl od ženy jsou totiž ochuzeni o fyziologické procesy související s vývojem dítěte v děloze, a proto i jejich vztah k dítěti se obvykle vyvíjí déle, než je tomu u matek. Otcům, kterým se zdá být jejich dítě příliš imaginární, mohou jejich vžití se do role rodiče usnadnit první pohyby dítěte, kdy dítě projevuje určité hmatatelné chování. V tomto ohledu je významným krokem vpřed ultrazvuk, kde může otec vidět své dítě na monitoru a sledovat tak jeho vývoj. Moderní technika navíc umožňuje pořízení fotek z ultrazvuku, které jsou pak často hrdě předkládány okolí. Těhotenství je provázeno řadou hormonálních změn. Vágnerová vystihuje to, na co se občas zapomíná: „Představa, že nastávající mateřství je obdobím klidu, vyrovnanosti a štěstí neodpovídá skutečnosti. Těhotenství je dobou zátěže psychické, somatické a občas i sociální.“ (Vágnerová, 2000, s. 350). Ženy mohou zažívat pocity nevolnosti, jsou citlivější, emocionálnější, častěji a snadněji je něco rozruší. To může být při nepochopení partnerem zdrojem vztahových a dalších konfliktů.
9
2.2 Příprava na rodičovství – komunikace s dítětem Cestou jak zmírnit nejistotu a zahnat obavy z neznáma před narozením dítěte je určitá příprava. Partneři většinou dříve nebo později začínají s přípravami jako je zařizování dětského pokoje, nakupování kočárku, postýlky a oblečení. Někteří, častěji asi ženy, si čtou nejrůznější knihy a časopisy o těhotenství a porodu, popř. podobné informace shánějí na internetu. Některé páry navštěvují přednášky v rámci předporodní přípravy. Kromě této tradiční přípravy bych sem já osobně ráda zařadila komunikaci s nenarozeným dítětem. Domnívám se, že ta je cestou, jak zprostředkovat určitý kontakt s dítětem v prenatálním období a usnadnit tak vytvoření citového vztahu k němu. Je asi logické,
že
častěji
s nenarozeným
dítětem
komunikují
maminky,
které
jsou
tzv. zaangažované, velmi se na dítě těší a těhotenství intenzivně prožívají. Pokud se budeme zabývat komunikací otců s nenarozenými dětmi, nedovedu odhadnout, kolik jich takto činí. Troufám si ale říci, že opět půjde o muže, kteří se o těhotenství partnerky velmi zajímají a na dítě se těší. Velmi důležité pro rozvoj komunikace s dítětem jsou jeho první pohyby, které se objevují přibližně kolem 20. týdne těhotenství (Teusen, 2003). Nejprve jsou slabé, takže je reflektuje jen žena, ale brzy je možno je zaznamenat i pouhým přiložením ruky. Tento dotyk zprostředkovává otcům nejkonkrétnější projev dítěte v prenatálním období. Jak píše Vágnerová: „Z hlediska rozvoje budoucí otcovské role je vhodné dát otci příležitost sdílet tuto zkušenost a spoluprožívat vývojové proměny jeho potomka.“ (Vágnerová, 2000, s. 350). Kromě dotyku mohou žena a muž na dítě mluvit. Podle Marka (2002) výzkumy dokazují, že počínaje 24. týdnem dítě v podstatě stále naslouchá. Ačkoliv hlasy matky a otce jsou tišší než zvuky v děloze, dítě je dobře slyší a zejména ve vysokém stupni těhotenství na ně i reaguje přetočením, kopáním apod.
2.3 Otec u porodu V České republice je přítomnost otce u porodu možná teprve něco málo přes dvacet let. Trča uvádí, že v naší republice překročil první otec práh porodního sálu dne 29.3. 1984 ve znojemské nemocnici (Trča, 2004). Za tuto dobu se přítomnost otce u porodu stala běžnou záležitostí, dokonce bych i řekla ne vždy žádoucím trendem. Někdy se tak může stát, že na porodní sál je dotlačen otec, který tam vůbec nechce. V tomto případě můžeme o jeho významu při pomoci partnerce do značné míry pochybovat.
10
Nicméně v jiných kulturách má přítomnost otce u porodu dlouholetou tradici. Např. v Tibetu je otec porodu přítomen a aktivně pomáhá s tím, co je potřeba. V posledních fázích porodu podává ženě posvěcené máslo, aby tak porod urychlil (Marek, 2002). Na venkově Jamajky otec může a nemusí být porodu přítomen. Pokud ano, jeho funkcí může být např. přidržování zad rodičky tím, že si stoupne za ni (Marek, 2002). Z hlediska mé práce je významná přítomnost otce u porodu jakožto určité podpory pro rodičku. Partner poskytuje ženě psychickou podporu většinou již svou pouhou přítomností. Dále často vykonává úkony jako ovlažování, sprchování ženy a zprostředkovává komunikaci s personálem během první doby porodní (Černá, 2004). Při stazích pak může být v některých polohách pro ženu i fyzickou oporou. Někteří muži se ženám snaží pomoci tak, že s nimi dýchají. Domnívám se, že přítomnost otce při narození dítěte může být pro oba partnery stmelujícím zážitkem. Nesmí se však zapomenout brát ohled na přání a možnosti partnerů. Pokud se muž nechce samotného porodu zúčastnit nebo žena nechce, aby byl přítomen, je podle mne rozumné, tato přání akceptovat. Tato možnost by měla být zachována taktéž v průběhu samotného porodu, neboť zvláště u prvních porodů je těžko odhadnout, jak jej budou muž a žena prožívat (Königsmarková, 2006). Může se stát, že žena se najednou rozhodne, že by raději byla v této chvíli sama. Kromě posílení intimity partnerského vztahu mají otcové u porodu možnost být se svými dětmi ihned po narození, což podporuje a usnadňuje navázání citového vztahu s dítětem.
3 Vývoj v pojetí rolí otců a matek v ČR 3.1 Historický nástin období 1948 -1989 Vývoj rolí otců a matek v české společnosti od druhé poloviny 20. století byl výrazně ovlivněn politickým uspořádáním naší země. V Československu s určitým zpožděním oproti ostatním zemím nastoupil trend, kdy ve velké části Evropy (např. Velká Británie, Německo) docházelo za války k masovému nástupu žen do výrobních závodů. Ty na pracovních pozicích nahrazovaly muže odcházející na frontu. „Od konce padesátých let ženy hromadně opouštějí domácnost a profesní kariéra se pro ně stává stejně důležitou jako pro muže.“ (Možný, 2006, s. 23). Pro děti byly zřízeny jesle a mateřské školky. Zde se mohly děti umisťovat již od tří měsíců. Komunistický režim slíbil manželským párům získání státních bytů. Posloupnost pro založení rodiny se díky tomu obrátila, protože místo toho aby byl byt podmínkou pro vznik manželství a narození dítěte, bylo manželství podmínkou k získání bytu
11
(Možný, 2002). Tímto politickým nástrojem se ještě zvýšila sňatečnost a snížil se věk, kdy měla žena první dítě (Katrňák & Možný, 2005). V 60. letech byla část zařízení pro děti do tří let redukována, neboť zde bývaly děti často nemocné a matky byly nuceny s nimi trávit hodně času doma. Tato neschopnost režimu postarat se o děti pracujících žen mnohdy vyústila v nespokojenost lidí. Rodiny začaly za účelem hlídání dětí mobilizovat vlastní síly. Po roce 1968 se postoj režimu k instituci rodiny změnil. Byl obnoven systém péče o malé děti, rozšířena mateřská dovolená a poskytovány další výhody (Katrňák & Možný, 2005). Péče o děti se tak dostávala opět více k matkám samotným. Role otce byla vnímána jako role živitele, žena pracovala a zároveň se starala o děti. Převládalo tedy tzv. tradiční dělení domácích prací. Možnost studovat zejména vysokou školu byla omezená, v šancích na přijetí hrála roli loajalita uchazeče a jeho rodiny k režimu. Do zahraničí se většina lidí nedostala, nebo pouze na dovolenou. To se ale opět týkalo jen majetnějších a loajálních občanů.
3.2 Období od roku 1989 Po listopadovém převratu roku 1989 a pádu dosavadního režimu se situace v Československu velmi změnila. Obnovila se možnost cestovat, výrazným způsobem se rozšířila možnost vzdělávání, člověk mohl podnikat. Manželství ztratilo svou jedinečnost, protože do té doby bylo jednou z mála oblastí, kde se člověk mohl rozhodnout svobodně. Mladí lidé začínají rodičovství odkládat, neboť mají větší možnost seberealizace a tedy větší výběr toho, jak se svým životem naložit (Fialová et al., 2000). Vzdělanost a snaha žen o seberealizaci v zaměstnání postupně klade větší nároky na skloubení rodinného a pracovního života. Po dlouhém období vyloučení otců z péče o dítě se pozvolna objevují snahy o jejich znovuzačlenění do této oblasti (Národní zpráva o rodině, 2004). Výsledky jednoho z výzkumů Plaňavy1 ukazují, že u velké většiny párů dělá žena všechny domácí práce nebo jejich velkou část. Že je to půl na půl, uvedlo jen 13 % dotazovaných (Plaňava, 2000). V současnosti je zajímavá rozdílnost mezi představami o rozdělení rolí a jejich reálným rozdělením. Ačkoliv mají partneři často představu rovnoprávného rozdělení, ve výsledku se muži i ženy přiklánějí spíše k tradičnímu dělení činností, které bylo typické u jejich rodičů (Plaňava, 2000; Národní zpráva o rodině, 2004). Toto potvrzují i Hašková a Rašticová (2002), podle jejichž výzkumu studentky do budoucna očekávají větší participaci otců, přitom však péči o malé děti a domácnost stále chápou jako doménu žen, kde jsou muži opět spíše v poloze pomocníků. Mladí lidé v České republice 1
Výzkum 260 manželských párů, data byla získána v průběhu období 1990-1997.
12
tudíž mají představy o méně tradičním dělení rolí, než jak to bylo u jejich rodičů. I přesto se však v reálném životě více přiklání k osvědčenému tradičnímu modelu. Posun v rolích mužů a žen je tak spíše pozvolný. Závěrem lze ale říci, že vzhledem k větší rozmanitosti pracovního vytížení lze do budoucna čekat větší diverzifikaci rolí (Národní zpráva o rodině, 2004).
4 Přechod k rodičovství Jak už jsem naznačila v kapitole 1, přechod k rodičovství bezdětného páru je významným životním obdobím. Narození dítěte přestává nutně být po vstupu do manželství dalším krokem na životní cestě. Přestává být spojováno s manželstvím vůbec, neboť spousta dětí se nyní v České republice rodí do nesezdaných soužití a zde i vyrůstají. Jak píše Možný: „Teprve dítě mění sociálně opravdu významně povahu života páru a odlišuje ho od povahy života jednotlivce, více nežli to, zda má pár své soužití legitimizováno sňatkem anebo ne.“ (Možný, 2006, s. 258). Rossiová vystihuje jedinečnost přechodu k rodičovství jeho 4 aspekty: (1) jedná se o přechod, k němuž dochází pod silným sociálním tlakem, (2) dochází k němu i mimovolně, neplánovaně, (3) je nerevokovatelný a (4) zlomový (Rossiová, cit. dle Možný, 2002). Já osobně bych chtěla zdůraznit zejména bod třetí čili nevratnost rozhodnutí stát se rodičem. Rozhodnout se pro dítě a dát mu život zavazuje člověka na celý život, je to něco, co nemůžeme vrátit, či zrušit2 a to že je člověk rodičem, jej provází celým životem. Možná proto je rozhodnutí, zda mít dítě, tak obtížné v dnešní moderní době otevřených možností. Mladí lidé v České republice více než kdy dříve budují své kariéry a cestují do zahraničí. Založení rodiny se tak dostává na nižší příčky žebříčku priorit. Lidé více uvažují o tom, co jim dítě vezme než o tom, co jim přinese. Významným aspektem při zvládání narození dítěte je fakt, že se jedná o přechod zlomový. Dítě, které po devět měsíců vyrůstalo v děloze, se nyní narodí a potřebuje neustálou pozornost a ochranu dospělé osoby. Ve škále životních stresových situací obsadil přírůstek nového člena rodiny (having baby) 6. příčku ze 102 (Dohrenwend et al., 1978, cit. dle Ponzetti, 2002). Zjištění, že změny související s přechodem k rodičovství jsou významné a hluboké, vedlo některé autory k tomu, že zpočátku hovořili o tomto období jako o krizi (např. Dyer, 1963, Le Masters, 1957, cit. dle Delmore-Ko et al., 2000). Teprve později se v odborné literatuře přešlo k označení vývojová etapa nebo vývojový proces. Tato označení více zohledňují variabilitu prožívání, kterou reflektují partneři. „Přechod může být jak extrémně stresující, tak příjemný.“ (Pacey, 2004, s. 224). 2
S výjimkou adopce
13
4.1 Rodičovská očekávání Přechod k rodičovství je často doprovázen řadou očekávání o tom, jaké bude miminko, jaké to bude být matkou, otcem, co se změní. Troufám si říci, že pokud je těhotenství chtěné, jedná se většinou o období radosti. Na druhou stranu i obavy a nejistoty například z porodu nebo z mateřství zde mají své místo. Postupně se boří mýtus, že všechna očekávání musí být nutně pozitivní a přibývá studií upozorňujících na negativní pocity, jako jsou úzkost, strach apod. Například Delmore-Ko et al. (2000) uvádějí, že 35 % žen a 20 % mužů z jejich vzorku mělo obavy z nastávající role rodiče. Očekávání a jejich naplnění nebo nenaplnění hrají při zvládání přechodu k rodičovství velkou roli. Nenaplněná očekávání totiž mohou být další stresovou situací na cestě k rodičovství. Zejména matky prvorodičky si někdy vytvoří iluzorní představu, která je podporována médii. Po porodu pak zažívají šok a mají pocit, že roli matky nezvládají dobře (Možný, 2006). Zajímavé je sledovat, jaká očekávání mají ženy o zapojení mužů po porodu a jak se na to dívají jejich partneři. To je totiž místo, kde se střetávají měnící se pojetí rolí mužů a žen ve společnosti. V zahraničí stejně jako v České republice je kladen důraz na stále větší zapojení otců do péče o dítě (Hašková & Rašticová, 2002). Co oni sami očekávají? Bruce, Combs-Orme a Fox (2000) uvádějí, že muži předpokládali, že budou v období po porodu hodně nápomocni a to jak s péčí o dítě, tak emočně podporovat ženu. Nejvíce se přitom shodli na podpoře finanční, čili poskytování příjmu rodině. Očekávání žen v tomto výzkumu byla obdobná jako očekávání samotných mužů, přičemž největší rozpor byl v poskytování emoční podpory ženě (Bruce, Combs-Orme & Fox, 2000). V českých podmínkách se empiricky zabýval představami o soužití Plaňava. Ve studii s vysokoškolskými páry těsně před svatbou zjistil, že muži očekávají téměř reciproční vlastní podíl na domácích pracích, zatímco ženy očekávají, že většina péče o domácnost i o děti bude jejich záležitostí (Plaňava, 2000). V této souvislosti mi přijde jako velmi zajímavé zjištění Bruce a jeho kolegů, že je možné, že: „ženy minimalizují svá očekávání s cílem vyhnout se zklamání a konfliktům.“ (Bruce, Combs-Orme & Fox, 2000, s. 128). Osobně se ale domnívám, že se jedná spíše o typ obranné reakce, který nespokojenost ženy nevyřeší. Na druhou stranu pokud k tomuto dochází, je potřeba s tím pracovat a ptát se, proč tomu tak je. Vnímání rodičovství a činností s tím spojených se vyvíjí v čase, přičemž změny v pojetí rolí jsou pravděpodobně více reflektovány lidmi s vyšším vzděláním. Co se týká zapojení otců do péče o děti, Hašková a Rašticová (2002) zjistily, že jak vysokoškolští
14
studenti, tak studentky vyžadují větší zapojení otců, než tomu bylo v rodinách jejich rodičů. Navíc 64 % studentek a 46 % studentů uvedlo, že by se chtělo střídat v čerpání rodičovské dovolené. Podle mě přínosné výsledky přinesl jeden z nedávných výzkumů zabývající se důležitostí osobního očekávání vzhledem k budoucímu zapojení otců do péče o děti. Ukázal, že jak očekávání mužů tak žen jsou podstatným ukazatelem zapojení otce do praktických činností jako je koupání, přebalování a krmení dítěte. Co se týče emoční zapojenosti otce (čtení a hraní si s dítětem), zde je významnějším prediktorem očekávání samotných otců (Cook et al., 2005). Tato zjištění poukazují na to, že je třeba si uvědomit, že nejen očekávání žen ovlivňují chování budoucích otců. Stejně, někdy možná i více může být toto ovlivňováno samotnými představami mužů.
4.2 Změny během těhotenství Nejnápadnější změnou jsou měnící se tělesné proporce ženy, které signalizují příchod nového člena do rodiny a s tím související fyziologické procesy v těle ženy. Muži bývají v tomto období k ženám obvykle pozornější, snaží se jim více pomáhat, což souvisí mimo jiné s tím, že ženy by v těhotenství neměly vykonávat fyzicky namáhavé práce. Již v tomto období tedy může docházet k jistému přerozdělení činností v domácnosti (Ponzetti, 2002). Muže často provází obava o ženino zdraví a zdraví jejich potomka (Eisenberg & Murkoff, 2004). Někteří mohou být tak úzkostní, že zakazují ženě doma cokoliv dělat a nabádají ji k odpočinku. Na druhou stranu však existují i muži, kteří těhotenství své partnerky nevěnují zvýšenou pozornost a tudíž nepociťují ve svém životě takřka žádné změny. Žena odchází zpravidla nejpozději 6 týdnů před porodem na mateřskou dovolenou. Výjimku tvoří například ženy, které pracují doma, což jim umožňuje pracovat takřka do porodu. To považuji za významnou změnu, neboť od této chvíle tráví žena několik měsíců převážně doma. Přichází tak o zaměstnání a taktéž její možnost sociálních kontaktů klesá. V partnerském vztahu se může změnit objem času, který spolu pár tráví. Taktéž se mění témata hovoru, která se soustřeďují kolem těhotenství a narození dítěte. Pár nebo žena sama věnuje část svého času na přípravu vhodného prostředí pro dítě a nakupuje vše potřebné. Co dalšího se mění v běžném životě dvojice je značně individuální. U ženy se například může projevit předporodní deprese a to zejména v případech, kdy těhotenství nebylo plánované, pokud má k depresi dispozice, nebo má v partnerském vztahu problémy. Bowen a Muhajarine (2006) upozorňují na nebezpečí při komplikacích v těhotenství a při porodu, neboť ženy trpící depresemi častěji zanedbávají pravidelné lékařské prohlídky, je zde větší riziko předčasného
15
porodu a nižšího APGAR skóru dítěte při narození. Kromě toho uvádějí, že prenatální deprese zvyšuje riziko známější postnatální deprese. Pro muže toto období může být také náročné. Zajímavé výsledky přinesl výzkum Boyceho a jeho spolupracovníků. Zjistili, že pro otce prvního dítěte bylo nejvíce stresujícím obdobím těhotenství a ne období po narození dítěte, jak se domnívali (Boyce, Condon & Corkindale, 2004). Je tedy pravděpodobné, že již v tomto období dochází k přehodnocení a postupným změnám životního stylu mužů. 4.2.1 Sexualita v těhotenství Významnou oblastí partnerského soužití, která prochází změnami a ovlivňuje spokojenost jedinců ve vztahu, je sexuální život partnerů. V posledním desetiletí na toto téma vznikla řada výzkumů, zejména zahraničních, jež poukazují na to, že právě změny v sexuálním životě jsou partnery při přechodu k rodičovství často reflektovány. Vzhledem k této skutečnosti a empirické části mé práce, jsem se rozhodla věnovat tomuto tématu samostatnou kapitolu. Mnohé výzkumy zjistily, že není obecnou pravdou, že by těhotenství muselo vždy vést k výraznému snížení četnosti či dokonce absenci pohlavních styků. Sydow v roce 1999 publikoval výsledky metastudie o sexualitě v těhotenství a po porodu3, kde zjistil, že koitální aktivity se v prvním trimestru lehce snižují nebo zůstávají stejné a prudce klesají ve třetím trimestru, zatímco ve druhém trimestru se sexuální chování velmi liší. Do sedmého měsíce mívá pohlavní styk většina partnerů, v osmém měsíci něco mezi polovinou a ¾ a v devátém měsíci třetina dotazovaných (Sydow, 1999). Obdobně píše i Pařízek (2005), že pokles nastává v prvním a třetím trimestru, zatímco ve druhém trimestru dochází ke zvýšenému zájmu o sexuální aktivitu. Tato zjištění jsou velmi zajímavá zejména proto, že pohlavní život partnerských dvojic nemá lineárně klesající tendenci, jak bychom asi předpokládali. Nejzajímavější je z toho pohledu druhý trimestr těhotenství, kde si kladu otázku, čím to, že je zde pozorována nejvyšší variabilita sexuálního chování? Jedno z vysvětlení je, že do konce 12. týdne je obecně vyšší riziko potratu, tudíž se partneři mohou vzdát těchto aktivit se záměrem neublížit dítěti (Pondělíčková-Mašlová, 2005). Naopak ve třetím trimestru hrají roli takové faktory jako tělesné proporce ženy, její atraktivita a taky hrozba předčasného porodu. Jiným vysvětlením může být, že u některým párů dochází k postupnému snižování sexuální apetence, zatímco jiné se věnují pohlavnímu životu až do vysokého stupně 3
Jako zdrojová data byla použita primární empirická zjištění z databází PSYCLIT (1987–1996), PSYINDEX (German, 1977–1996) a MEDLINE (1987 to April 1997).
16
těhotenství. Proto se v období druhého trimestru objevují ve výsledcích největší rozdíly. Pokud má žena rizikové těhotenství, je situace samozřejmě jiná, neboť je doporučena sexuální abstinence. Vzhledem k daným výzkumným zjištěním se domnívám, že problémy ve spokojenosti se sexuálním životem v těhotenství nebudou tak časté, neboť většina mužů považuje útlum sexuálních aktivit v těhotenství za přirozenou součást toho období.
4.3 Změny po porodu Narození dítěte zásadním způsobem ovlivňuje životní styl partnerů a jejich vzájemný vztah (Vágnerová, 2000), z partnerské dyády vzniká triáda. Oba dva rodiče jsou touto změnou různou měrou zasaženi a trvá určitý čas, než se rovnováha ve vztahu znovu obnoví. Zejména v prvních měsících po porodu je většina pozornosti soustředěna na kojence a muž a žena mají na sebe méně času (Woollet & Par, cit. dle Pacey, 2004). Nedostatek času a únava ovlivňuje většinou i sexuální život partnerů. Častým tématem výzkumů v tomto období je manželská spokojenost. Bean, Glade a Vira (2005) v přehledové studii o přechodu k rodičovství odkazují na některé výzkumy potvrzující snížení spokojenosti s manželstvím (např. Belsky & Kelly, 1994; Cowan & Cowan, 1987; Hackel & Ruble, 1992). Zajímavý pohled na pokles manželské spokojenosti po porodu přinesli Fleming a jeho spolupracovníci (1988), kteří přišli s myšlenkou, že není jasné, zda se jedná o pokles spokojenosti po porodu nebo o nárůst spokojenosti v období těhotenství4. V tomto případě by pak pokles manželské spokojenosti po narození dítěte znamenal pouze návrat na úroveň před těhotenstvím. Tuto možnost podporují některé z předchozích výzkumů (Raush, Barry, Hertel & Swain, 1974, Michale & Huston, 1985, cit. dle Fleming et al., 1988). Také výzkum Boyce, Condon & Corkindale (2004) poukázal na zhoršení vztahu mezi partnery během prvního roku po narození dítěte. Zároveň se ale ukázalo, že pro otce je překvapivě nejvíce stresujícím obdobím těhotenství. Zlepšení pak nastává do tří měsíců od porodu, dále probíhají už jen malé změny (Boyce, Condon & Corkindale, 2004). Je tedy pravděpodobné, že na spokojenost ve vztahu budou mít vliv i jiné proměnné jako například fyzická a duševní pohoda ženy a pocit naplnění jejích očekávání. Fleming et al. (1988) zjistil, že v období tří měsíců po porodu cítí ženy ve vztahu s manželem menší blízkost než ve druhém a třetím trimestru těhotenství.
4
Spojeno s radostným očekáváním narození dítěte a větší emoční podporou mužů ženám než v jiném období.
17
4.3.1 Možné psychické problémy Období po narození dítěte není jednoduché. Je běžné, že mezi partnery vzniká napětí, neboť se oba dva musejí sžít s novým členem domácnosti. To sebou nese zvýšené nároky na trpělivost a ústupky z vlastního pohodlí. Kromě toho do celého tohoto procesu významným způsobem zasahuje temperament dítěte a s tím související náročnost na jeho zvládání. Porodní asistentka Königsmarková (2006) uvádí, že ideální je, když může muž zůstat s partnerkou nějakou dobu po porodu doma, nejlépe 2 týdny nepřetržitě, a pomoci jí s drobnostmi, které bude potřebovat. Zvláště v období šestinedělí je psychika ženy ovlivňována hormony, běžné jsou výkyvy nálad a plačtivost. Není výjimkou, že se ženy necítí dobře, jsou vyčerpané, mají pocit, že péči o dítě nezvládají. Tyto stavy bývají označovány jako poporodní blues nebo baby blues a trvají kolem 10-ti až 15-ti dní (Pacey, 2004). U některých žen může poporodní blues přejít do vážnější postnatální deprese. Výjimečně může dojít k rozvoji laktační psychózy. Tento stav je již ohrožující jak pro matku, tak pro dítě a je třeba vyhledat pomoc odborníků. O poporodních depresích žen je toho známo mnoho, nově se ale poukazuje také na fakt, že podobnými depresemi trpí i otcové (Bos et al., cit. dle Pacey, 2004). Například Burgess (2004) uvádí, že každý třetí otec mívá po porodu pocity deprese a během prvních šesti týdnů 5 % otců trpí dokonce těžkou depresí. Je tedy vhodné věnovat pozornost i mužům v tomto období. Zajímavé je zjištění, že nejdůležitějším prediktorem duševního zdraví žen i mužů po porodu je spokojenost ženy s partnerem (Gjerdingen & Center, 2003). Pro překonání případných konfliktů a krizí je důležitá vzájemná podpora partnerů a taktéž sociální podpora ze strany jejich rodin, či přátel s obdobnou zkušeností. Bean, Glade & Vira (2005) uvádějí, že právě rodiče ženy a muže jsou často nejdůležitější oporou v prvních měsících po narození dítěte. 4.3.2 Sexualita po porodu Po narození dítěte bývá četnost pohlavních styků zejména v prvním roce značně redukována (Sydow, 1999; Ahlborg, Dahlöf & Hallberg, 2005), což může vést k nespokojenosti se sexuálním životem jednoho nebo obou partnerů. Podle výzkumu Ahlborga a jeho kolegů šest měsíců po porodu bylo se svým sexuálním životem nespokojeno 46 % mužů a 36 % žen, přičemž 17% dotázaných nemělo v uplynulých 4 týdnech pohlavní styk (Ahlborg, Dahlöf & Hallberg, 2005). Za jednu z nejčastějších příčin bývá označován pocit únavy a vyčerpání, který se vyskytuje častěji u žen než u mužů. Ženy jsou většinou
18
po celodenní péči o kojence unaveny a ve chvíli, kdy se muž vrací z práce, dávají přednost vlastnímu odpočinku a dítě předávají partnerovi. Muži bývají vyčerpáni náročným zaměstnáním, popř. též péčí o dítě a o domácnost. Pondělíčková-Mašlová (2005) udává, že tyto sexuální problémy mají častěji ženy po prvním porodu, u kterých je narození dítěte provázeno ztrátou dosavadního relativně svobodného života. Z pohledu partnera se však může odmítání sexuálního styku jevit poněkud odlišně. Muži, kteří za sebou mají sníženou sexuální aktivitu v době těhotenství, se často domnívají, že porodem všechno končí a sexuální život s partnerkou se vrátí brzy do normálu. U některých žen je však třeba hledat příčinu nechuti k pohlavnímu styku jinde. Jedná se zejména o ženy po těžkém porodu, které se obávají bolesti provázející koitus anebo případného otěhotnění (Kratochvíl, 2002) a tím pádem dalšího porodu. U jiných žen může být snížení sexuální apetence způsobeno rozkolísanými hladinami hormonů, což by se mělo v průběhu několika měsíců upravit. Některé z žen však udávají, že nejsou schopny dospět k vyvrcholení, ačkoliv před porodem toho schopny byly. Zjistit příčiny této ztráty prožívat orgasmus je složitější. Podle Pondělíčkové – Mašlové (1986) v tomto případě může být na vině jen vyčerpání organismu, někdy však hraje roli i narušení vztahu mezi manžely. Nesmíme opomenout ani ztrátu orgastické schopnosti v důsledku fyziologických proměn porodních cest, kdy se vagína stává elastičtější a pohlavní styk tak může být v některých případech prožíván méně intenzivně. 4.3.3 Zapojení muže do péče o dítě a domácnost Důležitým aspektem, jenž ovlivňuje přechod k rodičovství, je taktéž zapojení muže do péče o domácnost a o dítě a to, jak jsou v tomto směru naplňována očekávání jeho partnerky. Nerovnoprávnost v těchto činnostech může být pro ženu dalším významným stresorem a to zvláště očekávala-li větší zapojení muže. Opět se jedná o jeden z vlivů, který může být příčinou manželské nespokojenosti (Milkie et al., 2002 cit. dle Pacey, 2004). I když jsou práce v domácnosti před těhotenstvím mnohdy rozděleny rovnoměrně mezi oba partnery, v období, kdy žena zůstává na mateřské dovolené, se často toto rozdělení mění ve prospěch tradičního uspořádání (Heesink, & Van de Vliert, 1996, cit. dle Bean, Glade & Vira, 2005) a žena tak vykonává více domácích prací a taktéž věnuje větší péči dětem. Za neochotou mužů podílet se na péči o dítě však může stát více faktorů. Některé muže děti nezajímají nebo zastávají tradiční názor, že by se o děti měla starat žena. Jsou však otcové, kteří by se do péče rádi zapojili, ale nečiní tak. Domnívám se, že z počátku po narození dítěte se muži jednoduše
19
bojí více než ženy na dítě sáhnout, mít ho na starosti, protože jsou v takové situaci pravděpodobně poprvé ve svém životě. Někteří se bojí, aby miminku neublížili, jiní se možná obávají vlastního zesměšnění. Burgess (2004) poukazuje na skutečnost, že i samotné chování matek může mít vliv na to, jak se otcové do péče o dítě zapojí. Jedná se o to, že některé matky nedají otcům dost příležitostí a prostoru, aby se vůbec naučili s dětmi zacházet, protože se buď o dítě přespříliš bojí nebo, a to spolu může souviset, nevěří partnerovým schopnostem se o dítě postarat. Na tuto skutečnost u matek tříměsíčních dětí poukázal i Fleming a jeho kolegové (1987, cit. dle Fleming et al., 1988). To jak se muž zapojí do péče o domácnost a o dítě, je stále více ovlivňováno jeho pracovním vytížením. V 21. století se práce více a více vzdaluje od domovů, lidé za prací delší dobu dojíždějí, popř. tráví část pracovního týdne mimo domov. Narození dítěte tak může vést ke změně spokojenosti s prací (Boyce, Condon & Corkindale, 2004) na obou stranách jak u muže, tak u ženy. Ženy zpravidla zaměstnání dočasně opouštějí, čímž rodina zůstává závislá na jediném příjmu. Paradoxně ale většinou chtějí, aby s nimi po porodu trávil muž více času. 5 Někteří muži by velmi rádi byli více doma, avšak časově náročné zaměstnání jim to neumožňuje. „Podle nedávného britského výzkumu polovina mužů považuje dlouhou pracovní dobu za rizikový faktor ohrožující vztahy v rodině, ale pouze čtvrtina z nich by byla ochotna ji změnit.“ (Burgess, 2004, s. 152). V České republice se možná toto nebude vyskytovat v takové míře, ale je zřejmé, že mužů s dlouhou pracovní dobou neustále přibývá. Pokud tedy otcové tráví doma méně času, je pravděpodobné, že i změny související s komunikací mezi partnery se prohloubí. V období po porodu často dochází k situaci, že partneři spolu méně komunikují, neboť více mluví na dítě. Kromě toho i témata, o kterých se baví, mohou být značně redukována. Některé studie ukázaly, že: „ partneři spolu v první době po porodu nemluví ani půl hodinu denně o něčem jiném než o svém novém pokladu.“ (Biermann, 2006, s. 170).
5
Jednak aby jim odlehčil od dítěte a jednak protože jsou více společensky izolované a celý den jen “doma“.
20
III VÝZKUMNÁ ČÁST 1. Cíl výzkumu Období přechodu k rodičovství přináší řadu psychosociálních změn odrážejících se v partnerském vztahu, jež mohou být jak pozitivní, tak negativní. V médiích je však především mateřství znázorňováno jako něco úžasného, co je přirozené každé ženě. Mluví se o “dobré matce“ a “dobrém otci“, aniž by tyto pojmy byly někde explicitně vysvětleny. Proto bych se chtěla pokusit reflektovat toto téma i s jeho negativními aspekty, které s sebou nese. Cílem mého výzkumu je zachytit způsob, jakým bezdětné páry subjektivně prožívají přechod k rodičovství, jaké změny během tohoto období reflektují, co jim narození dítěte přináší a bere. Důraz je kladen jak na jedinečnost prožitků jednotlivých párů, tak partnerů samostatně. Kromě toho bych se ráda zaměřila i na to, zda a do jaké míry jsou naplňována očekávání žen o zapojení partnerů do péče o dítě a do péče o domácnost po porodu a jak jsou realizována očekávání samotných mužů. Výzkumná otázka zní: Jakým způsobem bezdětné páry prožívají a reflektují změny související s přechodem k rodičovství? Dílčí výzkumná otázka: Jak jsou naplňována jejich očekávání v období po porodu?
2. Volba přístupu Vzhledem k výzkumné otázce, kdy se zajímám o jedinečnost prožívání životní situace přechodu k rodičovství, jsem zvolila kvalitativní přístup. Corbin a Strauss (1999) uvádějí, že je možno využít kvalitativní metody taktéž tam, kde je můžeme použít k získání nových a neotřelých názorů na jevy, o nichž už něco víme. Toto tvrzení taktéž podporuje vhodnost zvolení kvalitativního přístupu v mé práci, neboť téma, kterým se zabývám, není v odborné literatuře samo o sobě jako celek nové, ale v posledních letech se zkušenosti jedinců procházejících tímto životním obdobím mění, objevují se zde nové aspekty a zejména v České republice je empirických zjištění, která by popisovala současnou realitu, nedostatek. V neposlední řadě jsem zvolila kvalitativní přístup taktéž proto, že se domnívám, že použitím kvantitativních metod by došlo k nežádoucí redukci získaných dat, a tím pádem by se mohlo
21
stát, že by se některé změny v této oblasti nepodařilo zachytit, neboť dopředu nám nejsou všechna témata známa.
3. Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvořily manželské či partnerské dvojice očekávající narození prvního dítěte. Při tvorbě výzkumného vzorku jsem postupovala následujícím způsobem. Podařilo se mi navázat kontakt s organizací CENAP, která v Brně poskytuje kromě jiných služeb i kurzy předporodní přípravy. Jelikož jsem plánovala dvoufázový sběr dat s první částí v třetím trimestru těhotenství, rozhodla jsem se, že jako jedno z kritérií pro výběr maminek bude předpokládaný termín porodu prosinec 2006. Záměrem této volby bylo, aby se rozhovor uskutečnil v přibližně stejném stupni těhotenství respondentek. Porodní asistentka pak vytipované maminky kontaktovala a po udělení jejich souhlasu mi na ně předala e-mailový nebo telefonický kontakt. V průběhu hledání respondentů jsem však narazila na problém s tím, že v mnou požadovaném termínu nesouhlasilo s účastí v rozhovorech dostatečné množství párů, proto jsem kritérium termínu porodu ještě poupravila. Konečná kritéria byla následující: (1) očekávaný termín porodu v době od 11.12.2006 do 10.1.2007, (2) prvorodička, (3) partner nebo manžel, který je taktéž ochoten se výzkumu zúčastnit. Výzkumný vzorek tak nakonec tvořilo 7 párů, z nichž 1 pár navštěvoval jinou předporodní přípravu v Brně. Věkové rozmezí žen činilo 25-33 let, věkové rozmezí mužů 26-30 let, skupina otců byla tedy i věkově velmi homogenní (viz. Tabulka 1: Základní charakteristiky výzkumného vzorku). Všechna těhotenství byla dle mého očekávání plánovaná a zároveň nebyla příčinnou uzavření manželství. Ačkoliv všechny páry byly v době konání výzkumu sezdané s průměrnou délkou manželství 2,3 let, nebyl manželský stav podmínkou pro účast ve výzkumu a toto výsledné uspořádání je pouze náhodné. Za zmínku pro interpretaci a diskusi výsledků stojí také fakt, že všichni respondenti, až na jednu výjimku, mají dokončené vysokoškolské vzdělání, čili i v tomto směru je výzkumný vzorek velmi homogenní. Jména respondentů byla v rámci zachování jejich anonymity změněna.
22
Tabulka 1: Základní charakteristiky výzkumného vzorku jméno respondenta Lucie Filip Markéta Libor Alena Tomáš Pavla Michal Eliška Ondra Iva Radim Jitka Zdenek
věk
nejvyšší dosažené vzdělání
vnímaná životní úroveň
25 29 30 30 28 27 33 26 27 29 28 29 26 27
VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VOŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ
střední střední střední střední střední/vysoká vysoká střední střední střední střední střední střední střední střední
délka délka vztahu před manželství1 svatbou 2 roky
2 roky
1,5 let
5,5 let
5 let
1 rok
1,5 let
8 měsíců
5 let
3,5 let
4,5 let
1,5 let
5,5 let
2 roky
1
Délka manželství byla zjišťována v době konání prvních rozhovorů.
4. Metoda sběru dat Jako metodu sběru dat jsem zvolila polostrukturovaný rozhovor, který mi umožnil kombinovat výhody jak strukturovaného, tak nestrukturovaného rozhovoru. Jeho předností pro můj výzkum je zejména jasnější strukturace otázek, která mi umožnila lepší orientaci v jednotlivých výpovědích respondentů a možnost zaměňovat pořadí otázek, neboť respondenti samotní mezi tématy často přeskakují. Podle Miovského je při tomto typu rozhovoru: „vhodné použít následné inguiry, tedy upřesnění a vysvětlení odpovědi účastníka.“ (Miovský, 2006, s. 160). Tato technika mi umožnila získat tématicky bohatší materiál, než by bylo možné v případě strukturovaného rozhovoru. Při koncepci výzkumu jsem se rozhodla pro dvoufázový sběr dat. Opakovanými rozhovory jsem se snažila docílit lepšího a detailnějšího vykreslení prožívání období přechodu k rodičovství. Podstatné pro mne bylo zachycení očekávání jednotlivých respondentů a následné srovnání jejich zkušeností po porodu. Při úvodním setkání jsem se každého z respondentů zeptala na základní údaje, jako jsou věk, vzdělání, či zda se jednalo o chtěné těhotenství. Tyto údaje sloužily pro vytvoření představy o složení výzkumného vzorku z hlediska určitých aspektů, o nichž jsem se domnívala, že by mohly mít na jejich zkušenost s prožíváním tohoto období vliv. Při tvoření 23
otázek pro první fázi sběru dat jsem vycházela spíše ze své intuitivní představy o těhotenství a přípravě na rodičovství než ze studia literatury. Po prvních rozhovorech se dvěma páry jsem pak otázky poupravila do výsledné podoby a to z původní verze 17 otázek na 20, tak aby byly respondentům více srozumitelné a zachycovaly i témata, o nichž se zmínili respondenti samotní (viz. Příloha 1: Rozhovor I žena, Příloha 2: Rozhovor I muž). Koncipování otázek pro druhou fázi sběru dat vycházelo především z témat získaných v první části výzkumu, k nimž jsem se často vracela a odkazovala ně, neboť mě zajímala reflexe současných prožitků po porodu vzhledem k původním očekáváním z období těhotenství. Zde jsem respondentům kladla 16, resp. 15 otázek v případě, že dopředu věděli pohlaví dítěte (viz. Příloha 3: Rozhovor II žena, Příloha 4: Rozhovor II muž). První fáze sběru dat proběhla v devátém měsíci těhotenství respondentek, v období od 22.11.2006 do 27.12.2006, druhá pak po dovršení tří měsíců dítěte, v období od 21.3.2007 do 19.4.2007. Rozhovory probíhaly s každým z partnerů zvlášť, z velké části se konaly u respondentů doma, zbývající se uskutečnily v sídle projektu Asistent do rodiny, který působí pod Fakultou sociálních studií. Rozhovory v těhotenství trvaly v rozmezí 25 až 65 minut, nejčastěji však okolo 35 minut. Rozhovory po porodu byly o něco kratší a trvaly obvykle kolem 20 minut u mužů a 25 minut u žen. Všechny rozhovory jsem se souhlasem respondentů zaznamenávala na diktafon. Konkrétní témata rozhovoru ani otázky samotné respondenti dopředu neznali a to proto, abych vyloučila možnost, že o nich budou diskutovat společně ještě před rozhovory. V tomto případě bylo mým cílem zachytit případné rozdíly ve výpovědích jednotlivých partnerů týkající se reflexe prožitků z tohoto období.
5. Metoda zpracování dat Jako první krok jsem provedla doslovnou transkripci dat z diktafonu, která byla místy doplněna o mé komentáře situace a zachycení emočního ladění rozhovorů jako byl např. smích respondentů. Abych omezila počet chyb při přepisu na minimum, provedla jsem kontrolu transkripce opakovaným poslechem všech rozhovorů. Přepsané rozhovory jsou k dispozici jako zvláštní příloha této práce na CD. Dalším krokem bylo systematické pročítání jednotlivých rozhovorů a barvení textu (Miovský, 2006), kdy jsem odlišnými barvami označovala základní témata. Při opakovaném čtení jsem postupovala pomocí metody vytváření trsů, kdy jsem seskupovala části textu dle tématického překryvu do kategorií a posléze subkategorií (Miles a Huberman, 1994, cit. dle
24
Miovský, 2006). Takto jsem vytvořila prvotní systém kategorií odkazující na témata, která byla pro respondenty významná. V následující fázi jsem se snažila o zachycení vzájemných vztahů mezi kategoriemi a subkategoriemi, což mi pomohlo k vytvoření si jasnějšího a pokud možno co nejucelenějšího pohledu na prožívání přechodu k rodičovství respondenty výzkumu. Z hlediska výzkumu se jednalo o poměrně dlouhou fázi, jejímž cílem bylo vytvořit logickou strukturu kategorií a souvisejících podkategorií. Během tohoto procesu se systém kategorií postupně vyvíjel a zdokonaloval způsobem, který vždy reflektoval můj pohled na dané téma v určitém období. Výsledný systém kategorií je prezentován v příloze 5: Kategorie z analýzy rozhovorů I a v příloze 6: Kategorie z analýzy rozhovorů II. Nejvýznamnější z témat a jejich souvislosti jsou pak rozpracovány a dokumentovány výpověďmi respondentů v následující části práce Výsledky.
6. Výsledky Vzhledem k množství sesbíraných dat a rozsahu bakalářské práce nebylo možno prezentovat podrobně všechna výzkumná zjištění. Proto jsem se rozhodla pro výběr těch kategorií a oblastí, které prošly během přechodu k rodičovství nejvýznamnějšími změnami. Ostatní kategorie však v práci nebudou úplně opomenuty, neboť se domnívám, že řada z nich detailně dokresluje tento významný přechod. Proto jsou dávány do souvislostí a vztahů s kategoriemi, které jsou prezentovány v celé šíři. Kompletní systém kategorií je uveden v příloze 5: Kategorie z analýzy rozhovorů I a v příloze 6: Kategorie z analýzy rozhovorů II. Prezentace výsledků z druhých rozhovorů je ovlivněna tím, že s Markétou a Liborem se nepodařilo najít vhodný termín setkání, který by jim vyhovoval. Proto jim byly otázky zaslány mailem. Díky této formě dotazování nebylo možné více rozvinout odpovědi těchto respondentů. Bohužel díky tomu u některých jejich odpovědí chybí potřebný širší kontext situace či dovysvětlení.
6.1 Prožívání těhotenství Všechna těhotenství žen byla plánovaná, což vzbuzuje myšlenku, že respondenti budou vnímat těhotenství jako pozitivní událost ve svém životě. U mužů tomu tak doopravdy bylo. Své prožitky těhotenství nejčastěji popisovali slovy jako „měl jsem z toho radost, těšíme se na miminko, byl jsem rád, že se to povedlo“ apod. U žen byly pocity rozmanitější, přičemž
25
u většiny respondentek opět převažovaly kladné pocity. Myslím si, že to souviselo taktéž se skutečností, že všechny tyto ženy neměly během těhotenství žádné větší zdravotní komplikace. Pavla popisovala těhotenství jako svůj nejsilnější pocit v životě vůbec. „…tak jako teď mám pocit, že toto je fakt takový naplnění. Takže od začátku jako zázrak a prostě hlavně s takovým zatajeným dechem, že jsem prostě sledovala, co se každý týden děje.“ (Pavla)
Eva hovořila o tom, že si ze začátku nechtěla těhotenství moc připouštět, protože by byla zklamaná, kdyby o dítě přišla. Tento její pocit pramenil z toho, že dlouhou dobu nemohla otěhotnět a lékaři jí těsně před otěhotněním sdělili, že nemá téměř žádnou šanci na otěhotnění přirozenou cestou. Nakonec se jí i přesto podařilo otěhotnět přirozeně. Těhotenství je provázeno řadou hormonálních změn a ne vždy musí být prožíváno pozitivně, zvlášť pokud je, tak jako v případě Markéty, navíc provázeno zdravotními komplikacemi. Svoje pocity vyjadřuje takto: „Těhotenství bych si už třeba ani nepotřebovala zopakovat…Já jsem si tak leccos užila v průběhu toho a ne zrovna příjemného, takže jsem to spíš řekla, musím to nějak překlepat…“ (Markéta)
To že k těhotenství patří jak pozitivní, tak negativní pocity, které jsou v populární literatuře a v médiích často opomíjeny, svědčí následující úryvek rozhovoru Markéty s jejím kolegou v práci: „…a docela mě od něho potěšilo, že když se mě zeptal: „Tak co, jak je?“ „Ale stojí to za starou belu, co je na tom hezkýho?“ A on řekl: „Vidíš to a ty to víš už teďka a jaký z toho mají jiný ženský výčitky svědomí, že to neprožívají tak všecko pozitivně...“ Já jsem říkala: „No ony moc čtou.“ (Markéta)
Těhotenství tak s sebou přináší i negativní pocity, které mohou být spojeny se zdravotními komplikacemi nebo se může jednat například o obavy z neznáma, ze zvládnutí nové role. Všechny emoce mají v prožívání těhotenství mužem a ženou své místo a ovlivňují zvládání přechodu k rodičovství. Do této kategorie jsem zařadila ještě význam pohlaví, čímž mám na mysli, zda si muž a žena přáli více chlapečka nebo holčičku. K této myšlence mě přivedlo to, že v minulosti bylo ceněno více to, když žena porodila muži syna. V mém výzkumu se však ukázalo, že tyto představy považují respondenti za překonané. Všichni až na jedinou výjimku nepreferovali dopředu určité pohlaví a i po narození vyjadřovali přesvědčení, že na pohlaví dítěte nezáleží. Mnohem více si cenili toho, že je dítě zdravé. Jediná Markéta si přála holčičku, asi protože u nich v rodině byly samé holky.
26
„No přála jsem si to vědět (smích), je to pro mě rozhodující, ale byla jsem zklamaná…Byla jsem emočně připravená na holčičku, jo a na chlapečka ne. Takže to musím dohnat nějak.“ (Markéta)
6.2 Změny v těhotenství Další kategorií související s přechodem k rodičovství jsou psychosociální změny, které probíhají v těhotenství. Já sama jsem respondentům nabídla dvě oblasti, u nichž mě zajímalo, jak je prožívají a to atraktivitu ženy a sexuální život. Respondenti samotní pak přišli ještě s dalšími pro ně významnými tématy jako jsou společně strávený čas ve dvou, opatrnost a pomoc muže. 6.2.1 Atraktivita ženy Tuto kategorii jsem si dále rozdělila na to, jak vnímají sebe samy ženy v těhotenství, jak si myslí, že je vnímají jejich partneři, a jak vnímají muži své partnerky. U žen se poměrně často objevovalo, že sebe nyní vidí jako méně atraktivní než před těhotenstvím, na druhou stranu jak uvedla Eliška: „…že bych si připadala zas jako ošklivá, tak to taky ne.“ (Eliška)
Markéta, Alena a Jitka se domnívaly, že je partneři považují za stejně atraktivní jako dříve, další tři respondentky (Lucie, Pavla a Eliška) si myslely, že je partneři vnímají za stejně nebo možná i více atraktivní. U Ivy se atraktivita pro manžela měnila v průběhu těhotenství. „Ze začátku spíše více, protože jsem měla větší prsa a těďkom tak jako že spíš méně, že už mám to břicho a že ten sex tak jako že není jako tak ten správný.“ (Iva)
Muži měli na atraktivitu svých partnerek poměrně podobný názor jako ženy, což znamená, že ženy je odhadly většinou správně. Libor, Tomáš, Radim a Zdenek vnímali partnerky jako stejně atraktivní, zatímco zbytek respondentů je považoval za stejně či více atraktivní. Michal a Ondra vnímali atraktivitu partnerek díky rostoucímu bříšku kvalitativně jiným způsobem. „…určitě mně nepřipadá, že by byla méně atraktivní, spíše se mi právě líbí to bříško, jak to bříško vypadá, jak jí to sluší a je, prostě je z ní maminka, je to jiná žena, jo, určitě pro mě tady v tomhle. Asi na mě působí víc jako žena samozřejmě než, než předtím. Samozřejmě to mateřství je na ní vidět a sluší jí to.“ (Ondra) „Pro mě je teďka atraktivní prostě jako maminka…“(Michal)
27
6.2.2 Sexuální život Jak už jsem zmínila v teoretické části (viz. kapitola 4.2.1), sexuální život partnerů v těhotenství a po porodu je častým tématem výzkumů zabývajících se přechodem k rodičovství, neboť zde dochází k řadě změn. Ve svém výzkumu jsem se zaměřila pouze na pohlavní styk, přičemž další formy sexuálního uspokojování jsem nesledovala. Zjištění zde prezentovaná se tudíž týkají pouze frekvence pohlavních styků a s tím související spokojenosti se sexuálním životem. Zjistila jsem, že sexuální život jednotlivých párů v mém výzkumu je ovlivněn těhotenstvím různě. U Markéty a Libora došlo postupně k úplnému útlumu pohlavních styků, což bylo pravděpodobně ovlivněno taktéž zdravotními problémy Markéty. „Vzhledem k tomu, že mi bylo furt zle, tak jsem jako řešila spíš, jak se udržet na živu, než co bude jiného“ (Markéta).
U Pavly a Michala a Jitky se Zdenkem se nic nezměnilo. Pavla s Michalem částečně omezili svůj pohlavní život až těsně před porodem a to z toho důvodů, že v této době to již může vyvolávat stahy dělohy. U ostatních párů se frekvence pohlavních styků buďto průběžně snižovala, nebo se měnila v průběhu těhotenství. „No ze začátku je to horší jako pro tu budoucí maminku, protože třeba mně bylo občas nevolno nebo vůbec se mi do toho nechtělo, pak to bylo tak od toho 4. měsíce zase lepší, tak na stejné úrovni jako před těhotenstvím a teď už se to zase zhoršuje asi vlivem toho narůstajícího břicha že jo, že člověk nemá toho prostoru.“(Alena) „Ze začátku těhotenství do toho pátého měsíce spíš, spíš víc jsme se milovali a teď tak nějak co to bříško se začlo hodně zvětšovat, tak u mě teda ta chuť pominula no.“ (Eliška)
Omezení pohlavních styků však nemusí pocházet pouze ze strany ženy, jak jsem se dozvěděla. Ondra s Radimem reflektovali sami u sebe sníženou chuť k sexuálnímu kontaktu s partnerkou. „…nevím, čím to je, já jsem jako strašně rád s Eliškou všechno, ale prostě nemám tu potřebu toho jako takového toho sexuálního kontaktu, myslím jakoby milování teďka.“ (Ondra)
Dalším faktorem, který může ovlivnit frekvenci pohlavních styků, je obava z ublížení dítěti. Tento aspekt zmiňovali jak ženy (Alena, Eliška a Iva o svém muži), tak i muži (Filip
28
s Ondrou). Tato obava může v psychice budoucích rodičů přetrvávat navzdory tomu, že od lékaře vědí, že těhotenství probíhá v pořádku a sexuálnímu životu tedy nic nebrání. „…manžel spíš když se milujeme, tak prostě má strach víc, než aby, než abych já jako byla šťastná co takhle (…), aby jsme neublížili Matýskovi, aby to všechno, aby to dobře dopadlo.“ (Iva)
Ukázalo se, že frekvence pohlavního života partnerů v těhotenství je velmi rozmanitá. Hlavními faktory, které ji ovlivňují, je fyzický stav ženy (zdravotní problémy, nevolnost, únava, tělesné proporce ženy) a s tím související stupeň těhotenství, dále snížení chuti na milování u obou partnerů a obavy o zdraví dítěte. Ačkoliv jsem se mužů neptala na spokojenost s frekvencí pohlavních styků přímo, z jejich výpovědi usuzuji na to, že případné snížení frekvence považují v tomto období za běžné a normální. 6.2.3 Opatrnost a pomoc muže Tato kategorie vyplynula z výpovědí samotných respondentů. Zvýšenou opatrnost a pomoc reflektovalo celkem pět párů, z toho ve čtyřech případech se o tom zmínili oba partneři. Radim, Zdenek a Alena toto vnímali jako jedinou významnou změnu, která se ve vztahu v těhotenství odehrála. „…hlavně v tom začátku toho těhotenství, když měla nějaký problémy, tak hlavně aby nic nedělala, abych jí tady víc pomáhal než normálně.“ (Radim) „Snažil se mně pomáhat samozřejmě víc než předtím, ale v rámci určitých mezí. Má taky zaměstnání, který mu vezme dost času…“ (Alena)
Opatrnost mužů spočívá nejčastěji v tom, že nechtějí, aby jejich partnerky “tahaly těžké věci“, uklízely. Někteří respondenti je nabádají k tomu, aby více odpočívaly a stěžují si na to, že na to jejich partnerky moc neslyší. Jejich pomoc je pak soustředěna do oblastí s tím spojených, jako je pomoc s nošením nákupu a s úklidem. „…snažím se (…), aby nedělala nějaké těžké věci třeba, ale teďka poslední dobou už mě neposlouchá a stejně si dělá co chce, takže já ji nemůžu hlídat.“ (Radim)
6.2.4 Společně strávený čas Iva a Jitka mluvily o tom, že se manželovi věnují o něco více než dříve.
29
„Teďkom co jsem doma, tak teďkom prostě vím, že si musím užít tu dobu, co je tady, takže se mu trošku víc věnuju…“ (Iva) „No akorát Zdenek si začíná uvědomovat, že potom na něj nebudu mít tolik času a tak teďka ještě mu to vynahrazuju tím, že mu nachystám snídani... potom to bude jako náročnější jako. Teď si děláme víc chvilek pro sebe, že je nám vzácnější čas.“ (Jitka)
Jitka si uvědomuje, že na sebe po porodu nebudou mít tolik času jako dříve, proto se teď snaží partnerovi více věnovat. Mají tu výhodu, že Zdenek část práce vykonává doma, tudíž se vídají přes den více než ostatní páry. Ostatní respondenti hovoří o tom, že se v míře společně stráveného času nic nezměnilo, neboť žena je sice doma, ale oni chodí do práce a tak se stejně vidí až večer, tak jak to bývalo před těhotenstvím. To souvisí taktéž s tím, že respondenti – muži chodí často ze zaměstnání domů později než jejich partnerky. „…je to daný tím, že chodím do práce, takže v tu dobu chodím tak jak dřív a vidíme se stejně v podstatě dlouho, jako jsme se vídali dřív, když jsme chodili do práce oba, takže je to stejné.“ (Radim)
Společně strávený čas může být taktéž ovlivňován dobou, po kterou je žena před porodem doma. V tomto směru se respondentky velmi lišily. Eliška vzhledem ke svému zaměstnání musela odejít z práce ihned po zjištění těhotenství. Byla tedy doma od 2. měsíce. Naproti tomu např. Pavla pracovala, i když doma, i v devátém měsíci těhotenství.
6.3 Rodičovská očekávání Jak jsem uvedla v teoretické části (viz. kapitola 4.1), rodičovská očekávání a jejich naplnění či nenaplnění hrají při přechodu k rodičovství významnou roli. Proto jsem se rozhodla sledovat tento aspekt již v těhotenství tak, aby pak bylo možnost porovnat očekávání se skutečnými událostmi a změnami po porodu. 6.3.1 Partner u porodu Přítomnosti muže na porodním sále již není v České republice nic neobvyklého a taktéž množství budoucích otců tohoto využívá. Zajímalo mne proto, jak to plánují respondenti mého výzkumu.
30
„Já jsem to nastavila tak, že když tam nebude, tak tam nebudu taky. (smích) A ale on vlastně jako chce být u porodu, jako on tady v tom, v těchto věcech, on to řekne, tak jak chceš ty, tak já si řeknu.“ (Markéta) „My jsme tak s tím počítali v podstatě oba dva, že to nebylo tak, že by manželka řekla, nebo ptala se, jestli půjdu k porodu, nebo já se ptal, jestli můžu k porodu, prostě jsme to brali tak, že je to automatický, že tam půjdu.“ (Filip)
Kromě jednoho páru byly všechny rozhodnuty, že budoucí otec bude u porodu přítomen. Poměrně často se přitom ve výpovědích objevovalo, že přítomnost muže u porodu považují ženy (3x) i muži (4x) za samozřejmost, nepřemýšleli o tom, že by tam nebyl. Tomáš, Michal a Ondra se při rozhovoru zmínili v této souvislosti o tom, že mají určité obavy, jak porod zvládnou tak, aby pro manželku byli oporou. Zároveň ale věřili tomu, že to všechno dobře dopadne. Alena jako jediná váhala, zda chce Tomáše u porodu nebo ne. „Ne, my jsme se tak totiž domluvili jako vzájemně, já totiž ani nevím stoprocentně, jestli ho tam chcu nebo nechcu, spíš teda jo, nebo jsem se rozhodla že jo, ale nevím jestli… že když mně je nějak špatně nebo něco bolí nebo tak, tak su spíš ráda sama, než aby mě někdo obskakoval, mně to stejně nepomůže nějak, takže si myslím, že v tomhle bych ho tam spíš nechtěla než chtěla.“ (Alena)
Alena byla při prvním rozhovoru spíše nakloněná tomu, že Tomáš nakonec u porodu bude, ačkoliv sama by si raději přála být tam sama. Nechtěla totiž manžela připravit o tento zážitek. 6.3.2 Dovolená partnera po porodu Otázku na dovolenou otce jsem v prvních dvou rozhovorech zařazenu neměla. Nakonec jsem se rozhodla tuto kategorii zahrnout, abych si udělala představu, kolik času plánují budoucí otcové strávit s partnerkami po porodu. Domnívám se, že délka péče otce o rodičku po porodu, může ovlivnit ženu v tom, jak zvládne přechod z nemocnice domů a tím pádem jak zvládne a bude prožívat přechod k mateřství. V rozhovorech se ukázalo, že muži si plánují vzít týden až 14 dní dovolené, přičemž výpovědi mužů a žen uvnitř páru byly konzistentní. Pavla s Michalem zvažovali, jestli by si Michal nevzal dovolenou první a pak třetí týden po porodu, ve druhém týdnu by jí pomohla její mamka. „…mně teda říkaly kamarádky, radí, že ten třetí týden najednou ta žena zůstane opuštěná, protože všichni se intenzivně věnujou těch prvních 14 dní a ta krize přichází právě ten třetí týden. Takže ona
31
zůstává na to všechno sama a prostě upadá do těch laktačních psychóz a tak, takže zvažujeme, jestli by to nebylo lepší jako ob ten týden.“ (Pavla)
6.3.3 Zapojení partnera do péče o dítě a domácnost I v této kategorii jsem zjistila mezi pohlavími poměrně velkou shodu. Alena, Pavla a Eliška od mužů očekávají, že se zapojí do péče o domácnost po porodu o něco více, neboť se domnívají, že péče o dítě jim zabere čas a sílu, takže se nebudou schopny věnovat domácnosti tak jako dříve. Nutnost většího zapojení se v domácnosti po porodu zmínilo 5 ze 7 mužů. „No tak ze začátku bych chtěla, aby pomáhal hlavně v té domácnosti, protože mám představu, že přijedu a budu úplně vyčerpaná a nebudu zvládat nějaký vaření nebo uklízení, takže to doufám, že v tom mně aspoň trošku pomůže…“ (Alena)
Muži - respondenti vidí své zapojení do péče o dítě jako aktivní, plánují zapojit se takřka do všech činností, samozřejmě s výjimkou kojení, jak zdůrazňují. Taktéž se nezmiňují o tom, že by k dítěti v noci vstávali. Ženy nepředpokládají zapojení otců půl na půl, ale vystihují to slovy, že by je měl umět zastoupit. Zároveň si přejí, aby se muži zapojovali do péče o dítě aktivně. „No takže koupat miminko…A samozřejmě když bude potřeba, tak pomáhat, já nevím, krmení, všechno (pomlka) přebalování, prostě takový normální věci, jak budou potřeba a jak budu víceméně stíhat. No s tím že přes víkend to bych se jako věnoval jako tomu dítěti víc samozřejmě jo.“ (Michal) „Myslím, že by to ten chlap měl určitě umět, minimálně že by tu mámu měl umět zastoupit bez řečí. (smích) Jako ne že by to byla jeho denní povinnost, ale že by to prostě měl umět.“ (Markéta)
Zapojení mužů do péče o domácnost a dítě ovlivňuje podle Tomáše a Michala výrazným způsobem jejich pracovní vytížení, které jim nedává tolik prostoru věnovat se všemu, co by si přáli a co by od nich chtěla partnerka. Podrobněji se tomuto tématu budu věnovat v kapitole 6.6.4. 6.3.4 Podpora matky rodičky po porodu „No manžel dělá v podstatě na soukromo, takže zůstane pár dní doma. (pomlka) Ale spíš si myslím, že by sem přijela moje mamka potom, protože stejně tomu asi trošku víc rozumí nebo má s tím zkušenosti, tak mi třeba víc poradí než on no.“ (Alena)
32
Alena a Pavla zmínily v rozhovoru podle mne zajímavé téma a to využití pomoci jejich vlastních matek po porodu. Přijde mi to jako velmi překvapivé s pozitivním akcentem, neboť v dnešní době se mladí lidé snaží spíše odtrhnout od rodičů a lidé, kteří mají zvláště své první dítě, si často nepřejí, aby jim jejich rodiče radili a chtějí si vše dělat po svém. Podpora matky, jak ji popisují obě ženy, mi připomíná funkční návrat k vícegeneračnímu uspořádání rodiny, kde se zkušenosti předávaly z matky na dceru a z otce na syna. Je pravdou, že o péči o malé děti toho vědí ženy-matky pravděpodobně více než čerství otcové. Přítomnost matky rodičky v domácnosti může na jedné straně upevnit vztah s dcerou, na druhou stranu může ale někdy nevhodnými zásahy a vstupem do intimního prostoru páru narušit soužití partnerů. 6.3.5 Očekávané změny Očekávání změn, které nastanou po porodu, považuji za významnou kategorii. V ní respondenti reflektují svou představu o tom, co znamená přechod k rodičovství a jaký bude mít dopad na jejich vztah. Zachycení jejich očekávání opět umožňuje srovnání se změnami, které po porodu opravdu nastanou. Na otázku, jaké změny nastanou v jejich vztahu po porodu, nejčastěji respondenti uvádějí méně času na partnera. Celkem se toto téma objevilo u tří mužů a čtyř žen. Navíc Lucie sice přímo nemluví o změně času, ale hovoří o změně pozornosti, že se bude muset naučit rozdělit ji mezi partnera a dítě, což podle mého názoru také souvisí s časem a dá se to tedy zařadit do této kategorie. „…spíš si myslím, že na sebe budeme mít trochu míň času, protože se oba budeme věnovat, starat se vlastně o to mimčo, a tím pádem samozřejmě na nás bude zbývat jakoby míň času, abychom se sobě navzájem věnovali…“ (Tomáš) „…určitě všechna pozornost nebude jenom já na manžela a manžel na mě a budeme tu pozornost muset ještě rozdělit na miminko. “ (Lucie)
Pavla s Jitkou si zároveň uvědomují, že i přestože bude méně času a budou se věnovat dítěti, neměly by opomíjet ani partnera. „…já myslím, tak asi určitě budu třeba mít míň času na něho, tak to si myslím, že by mohlo být jako nějaká hrozba… Já si uvědomuju to, že ho nesmím nechávat na druhé koleji…“ (Jitka)
Alena, Pavla a Eliška mluví o tom, že změny, které nastanou, budou pozitivní, přinese to něco nového vztahu. Naproti tomu Libor, Ondra (partner Elišky) a Radim uvažují,
33
že to možná přinese ze začátku nějaký konflikt, stresovější atmosféru. Filip a Ondra uvedli, že se u partnerek možná objeví poporodní změny nálad. „…vždycky to miminko jakoby ten vztah ještě obohatí, že najednou je tam někdo, kdo prostě nasává všechny ty nový věci…“ (Eliška) „Ale spíš se dá očekávat z toho začátku, že to je, že to je vždycky horší, protože člověk není zvyklý na to, že, že dejme tomu prostě ženská je v podstatě doma, je uvázaná na to dítě, že jo, který se narodí a který furt řve a navíc jako potom porodu tam nějaký ty hormonální změny jsou taky…“ (Libor)
Celkově u respondentů mého výzkumu převažuje pozitivní náhled na přechod k rodičovství. Respondenti často udávají, že největší pozitivní změna bude, že budou tři, přibude nový člen rodiny. Toto pozitivní ladění může souviset mimo jiné s tím, že všechna těhotenství byla plánovaná a chtěná. Negativní změny reflektují nejvýrazněji v menším čase pro sebe navzájem, což ale berou jako samozřejmost či nutnost, která je v souvislosti s narozením dítěte nevyhnutelná.
6.4 Změny po porodu 6.4.1 Atraktivita ženy Respondentky správně odhadly, že se svým partnerům líbí stále stejně. To samé totiž vyjadřovali všichni dotazovaní muži. Ondrovi se přitom partnerka líbí ještě více než v těhotenství. „No je atraktivnější pro mě, moc se mi líbí. Že se mi líbí, jí to hrozně sluší, jak je maminka. Si myslím, že se mi hodně líbila, když byla těhotná, a teď se mi líbí ještě víc.“ (Ondra)
Ženy samy sebe z hlediska atraktivity vidí různě. Alena, Pavla a Eliška se cítí se svým vzhledem spokojené, Elišce akorát trochu vadí jizva po císařském řezu. Pavla má velmi dobrý pocit. „…dokonce mám pocit, že mně to mění postavu dokonce k lepšímu…“ (Pavla)
Naopak velmi nespokojená je Iva, trápí se tím, že po porodu skoro žádná kila neshodila. To může souviset s tím, že zejména v prvních týdnech po porodu jedla hodně sladkého jídla, aby mělo dítě výživné mléko. Velmi podobně to má i Jitka. Markéta se vyjadřuje o atraktivitě následovně:
34
„Já si připadám jako taková nevyspaná, pomačkaná a ustaraná matka, nemám moc čas ani chuť o sebe víc pečovat, jak před porodem, přestalo mi na tom tak záležet dělat to pro sebe. Manžel je taktní – nic k tomu neříkal.“ (Markéta)
6.4.2 Sexuální život Všechny páry z mého výzkumu dodrželi sexuální zdrženlivost v šestinedělí. Ženy uváděly, že to tak bylo jednak ze zdravotního hlediska (dodržení hygieny), u Lucie a Pavly hrály roli i obavy z prvního pohlavního styku po porodu. V souvislosti se sexuálním životem po porodu všechny respondentky kromě Ivy uvádějí vyčerpání a únavu jako nejvýznamnější faktor, jenž ovlivňuje negativně frekvenci pohlavních styků. O tomtéž hovořil i partner Ivy Radim. Oba svůj sexuální život hodnotí slovy, před porodem chtěla partnerka a já ne, teď je to obráceně. „No teďka je pravda, že jsme třeba víc unavení z toho dne, tak, tak to není třeba zas tak to, jak by jsme jako chtěli... Aspoň mně se to zdá, pro mě jako ten prožitek, jako že je to lepší. Ale jak říkám, jak jsme unavení oba dva, nebo já aspoň, jsem ráda, že prostě si lehnu a usnu.“ (Lucie)
Nespokojenost se sexuálním životem kvůli nedostatku času vyjadřovali Pavla a Michal. Iva odpověděla, že má teď jiné starosti než se věnovat sexu. Filip a Ondra se shodovali v názoru, že jejich intimní život není teď až tak důležitý, na prvním místě je pro ně nový člen rodiny. „Sexuální život není to důležitý, takže v podstatě teďka na prvním místě je miminko, jeho spokojenost…Když to přijde, přijde, když není, tak není, nic se neděje.“ (Filip)
Libor, Ondra a Zdenek reflektovali značné snížení frekvence pohlavních styků po porodu. Tomáš oproti tomu jako jediný z mužů mluvil o tom, že je spokojený se současným sexuálním životem. „Nestěžuju si. Nijak se neomezujem, takže supr.“ (Tomáš)
6.4.3 Společně strávený čas Ve shodě s očekávání (5 žen a 3 muži) jako nejčastější změnu ve vztahu po porodu uváděli respondenti méně času na partnera. Co se týče žen, zmínily se o tomto kromě Markéty všechny. Mezi muži má tento pocit Filip, Michal, Radim a Zdenek. „…no tak samozřejmě na sebe nemáme tolik času, protože se musíme věnovat malýmu…“ (Radim)
35
„Asi se nezměnilo nic, akorát na sebe máme málo času, ale tak to se dalo předpokládat že, to je samozřejmý, už skoro vůbec žádnej čas. Až když jde večer malá spát.“ (Alena)
Filip hovořil o tom, že většinu času věnují s partnerkou miminku, takže sice jsou spolu, ale přitom spíše vedle sebe. S nedostatkem času je spojená taktéž únava, kterou zmiňují Alena, Jitka a Eliška. Ta způsobuje, že jsou večer již tak vyčerpané péčí o dítě, že často usnou mnohem dříve, než tomu bylo před těhotenstvím. Tím se samozřejmě krátí čas, který by s partnerem mohly strávit. Kromě toho je společně strávený čas ovlivněn také denním režimem dítěte a tím, v kolik hodin večer dítě usíná. To se pohybuje u tříměsíčních dětí v mém vzorku od 19:00 do 21hod. „…když jde Ondrášek v osm spát, tak usínám taky, někdy se mi to teda stává, spíš docela často, a v deset teda chodíme maximálně spát.“ (Eliška)
Iva si v tomto trošku odporuje, protože nejprve uvedla, že mají na sebe s partnerem málo času, na druhou stranu hovoří o tom, že jsou spolu více večer než dříve, protože předtím si každý dělal to své, a více chodí společně na procházky. „Je tady ten Matýsek no a takže jsme víc pohromadě, tak jako víc spolu nebo tak…Že jsme teď víc spolu, že se teda snažím chodit víc do přírody…“ (Iva)
6.4.4 Čas pro sebe Pavla s Michalem a Alena s Tomášem otevřeli další téma. Tím je čas pro sebe sama. Tomáš pociťuje tuto změnu v tom, že už večer, když přijde z práce, nemůže trávit činnostmi u počítače tak jako dřív. U Pavly a Aleny je to dané celodenní péčí o dítě, která jim de facto zabírá celý den a pro ně samotné tak času nezbývá (např. aby si odpočinuly, přečetly něco). „Takže jako čas pro mě mně asi chybí jako trochu, ale už, už je to teďka lepší právě po těch třech měsících, mám pocit, že se to ustálilo…“ (Pavla)
Je tedy dobré si uvědomit, že s přírůstkem do rodiny se mění nejen prostor pro čas s partnerem, ale i náš osobní, který se může vytrácet zejména u žen. Ty, pokud nejsou s dítětem, se pravděpodobně věnují domácím pracím nebo partnerovi.
36
6.4.5 Obohacení vztahu Další kategorií, která reflektuje tentokrát pozitivní změnu ve vztahu, je obohacení vztahu partnerů. Toto téma ve svých výpovědích zmínily Eliška, Pavla a Alena, což souhlasí s jejich očekáváními, která uváděly v prvních rozhovorech. K nim se přidal ještě Ondra, u něhož se nepotvrdilo jeho očekávání, že by narození dítěte z počátku přineslo více stresující atmosféru. „…přineslo to takový obohacení, že asi je to krok úplně jiným směrem zase nějak jakoby dál (pomlka), že teďka musíme se snažit, ne snažit, že žijeme nejenom ten život jak předtím, ale ještě je tady něco navíc, nebo někdo navíc…“ (Eliška)
První dítě ze dne na den změní životní styl a zaběhnutý stereotyp rodičů, což sebou přináší ono obohacení vztahu. V souvislosti s tím však přemýšlím také o tom, nakolik je tento prožitek dán tím, že všechny děti byly chtěné a plánované. Je otázkou, zda budou tito respondenti v budoucnu považovat za obohacení vztahu i další případné dítě a nakolik by se dal tento pocit dát do souvislosti s životní situací rodiny. Dokážu si představit, že pokud lidé nebudou mít dostatek finančních prostředků nebo zajištěné vhodné bydlení, nemusí takto narození dítěte vnímat. Mimo to dítě může někdy poskytnout životní náplň, jak uvedla Markéta. „Myslím si, že jsme žili takový prázdný život, že jsem ráda, že máme náplň života, jsem míň závislá na věcech, pro sebe toho moc nepotřebuju.“ (Markéta)
6.4.6 Ztráta sociálních kontaktů Markéta, Alena a Iva mluvily o tom, že se cítí doma poněkud izolované od ostatního světa, nemají tolik kontaktů s lidmi jako dříve. Svoji zkušenost zachytily následovně: „No já si myslím, že to zvládám docela dobře, to jsem si teda myslela, že to bude horší teda ta péče, ale jak jsem už říkala, chybí mi trošku ti lidi no, ta společnost, tak to je samozřejmý, počítám s tím, že až malá bude trošičku větší, starší, tak se dostanu tak víc do města mezi lidi.“ (Alena) „Cítím se v určité izolaci od ostatního světa. Když už vyrazím mezi lidi, tak z toho dlouho žiju.“ (Markéta)
Docela mě překvapilo, že toto téma zmínily jen tři respondentky. Na druhou stranu ve většině výpovědí žen je reflektováno nepřímo v tom, že se snaží o zachování sociálních
37
kontaktů. Nejčastěji se tak děje návštěvami rodičů, či dalšího příbuzenstva, kamarádek nebo kolegyň z práce. Z toho usuzuji, že ženy z mého výzkumu si uvědomují tuto potřebu a snaží se ji realizovat tak, aby jejich náplní dne nezůstala pouze péče o dítě. „…já zase uvítám jakoukoliv návštěvu, takže já jsem třeba kámoškám psala a ony se stavily nebo hodně už teďka chodíme ven…“ (Jitka)
6.5 Naplnění očekávání po porodu Tato kapitola navazuje na kapitolu 6.3, v níž jsem se věnovala tomu, co respondenti očekávají v pěti oblastech. O tom, jaké očekávané změny opravdu nastaly, jsem se zmínila v předchozí kapitole 6.4, nyní se tedy budu věnovat zbývajícím kategoriím a sledovat nakolik se očekávání z těhotenství v těchto směrech naplnila. 6.5.1 Partner u porodu Všichni respondenti předpokládali, že muži budou u porodu přítomni, i když u Aleny toto rozhodnutí nebylo stoprocentní. Nakonec se situace vyvinula tak, že všichni muži kromě partnera Aleny - Tomáše byli u porodu přítomni a to i v případě Elišky s Ondrou, kdy porod nakonec proběhl císařským řezem s lokální anestezií. Všechny ostatní porody proběhly přirozeně. Jak muži, tak ženy z mého výzkumu tuto zkušenost hodnotí jako pozitivní. „No tak to se mně, to se mně moc líbilo (pousmání), to jsem byl rád, jako že jsem u toho byl, nějak mi to nedělalo jako problémy fyzicky…“ (Michal)
Muži dle očekávání svého i partnerek plnili nejčastěji funkci psychické podpory, dále například zprostředkovávali komunikaci s nemocničním personálem (Radim, Ondra) nebo pomáhali se sprchováním (Filip a Radim). „Přikladač, podavač, držeč, pomahač, všechno. V podstatě co nejvíc zpříjemnit manželce těžký chvilky.“ (Filip) „No on mně hrozně pomohl teda nebo já si myslím, aspoň po psychické stránce mně pomohl. Já si nedovedu představit, že bych tam na to všechno měla být sama. Že Filip chodil se mnou do sprchy, když jsem potřebovala, pomasíroval mně záda, držel mě za ruku no, na všechno dával pozor, že jsem mohla jako kdyby vypnout, věděla jsem, že tam je někdo, kdo všechno bude kontrolovat, ten průběh porodu, jestli se děje všecko, jak má. A já jsem se mohla starat sama o sebe, tak to mně hrozně pomohlo. Jenom že tam prostě tak stál a koukal, to bylo to nejdůležitější.“ (Lucie)
38
Pavla mi říkala, že vlastně její partner byl ten, kdo porodil jejich dceru. Jelikož všechno kolem porodu dobře zvládal, nakonec se Pavla rozhodla, že nepotřebuje přítomnost domluvené porodní asistentky. Většina respondentů se tedy zapojovala a aktivně pomáhala partnerce. Výjimkou je možná Libor, o jehož účasti u porodu napsala Markéta následující: „Protože trval asi 33 hodin, tak většinou se mnou manžel nebyl. Nevnímám jeho přítomnost u porodu jako nějakou problémovou, vlastně si jeho přítomnost moc neuvědomuji. Většinou seděl na protější straně pokoje a něco vykládal. Spíš jsem ráda, že mě nezneklidňoval.“ (Markéta)
Protože se jednalo o pár, kterému jsem posílala druhou část otázek mailem, nemohla jsem se doptat konkrétně, nicméně z této ukázky se domnívám, že i přesto, že se Libor moc nezapojoval, byla Markéta s jeho přítomností docela spokojená. Stačilo jí, že byl přítomen. 6.5.2 Dovolená partnera po porodu Dovolená partnera se nakonec u všech párů realizovala buďto v očekávané délce nebo byla i delší. Jedině Eliška s Ondrou vyjádřili určitou nespokojenost, protože Ondra byl sice týden doma, jak si plánovali, ale byl nemocný. Proto s nimi po porodu nemohl být na nadstandardu. U dalších tří párů byla dovolená v délce, kterou očekávaly, i když Zdenek v té době musel pracovat aspoň doma. „No tak to jsem měl tak na půl, já dělám hodně práce doma, takže, takže myslel jsem si, že si vyloženě vezmu dovolenou, jenže to bylo zrovna…on se narodil 19. a já dělám účetnictví a 25. zrovna se podává přiznání, takže to jsem měl zrovna nejvíc práce, takže jsem sice byl doma, ale furt jsem seděl u počítače.“ (Zdenek)
Michal měl dovolenou nakonec tři týdny, takže Pavle se splnilo její přání, aby s ní byl někdo po porodu doma tak dlouho. Filip měl dovolenou skoro měsíc, stejně jako v případě Michala zde v délce dovolené hrálo roli volno v době Vánoc. Libor byl doma dokonce měsíc a půl, což se domnívám, že pravděpodobně souviselo i se zdravotním stavem syna, který po porodu strávil několik dní na jednotce intenzivní péče. „Byl jsem doma cca 1,5 měsíce od porodu. Myslím si, to bylo jak pro mě, tak pro syna celkem dost důležité.“ (Libor)
39
6.5.3 Zapojení partnera do péče o dítě Muži se dle svých výpovědí zapojují do všech činností kolem dítěte, které jsou potřeba – tzn. hrají si, uspávají, chodí na procházky, přebalují a dokonce i koupou. Libor, Filip a Radim uvedli, že pomáhají ženě s koupáním, ostatní muži ze vzorku koupou i sami. Z jejich zapojení vyplývá, že se většinou domnívají, že jsou jejich partnerky s pomocí, kterou poskytují, spokojené, nebo v to aspoň doufají. Výjimkou je Zdenek, který přiznává, že se moc nezapojuje a že by si partnerka asi přála, aby se zapojoval víc. Jitka ale uvádí, že je s jeho zapojením celkem spokojená. „Ale předtím, když jsme vlastně dojeli z té porodnice, tak on měl vlastně hodně žloutenku a potom až mu přešla žloutenka, tak zase Jitka chytla neštovice, tak měla neštovice a nemohla chodit tři týdny ven, tak to jsem jí jako víc pomáhal, že jsem s ním chodil ven s kočárem a tak, teďka když je zdravej, tak je to horší no, pomáhám míň.“ (Zdenek)
Respondentky popisují činnosti, do kterých se muži zapojují, obdobně, často slovy zvládá vše až na kojení. Alena a Eliška v této souvislosti zmínily, že muži v noci k dítěti nevstávají. Shodují se na tom, že je to podle nich zbytečné, protože noční vstávání je spojeno s kojením a to muž zastat nemůže. „No tak když přijdu z práce, tak dostanu Matýska do ruky, vždycky se ženy ptám co, jak jí víc pomůžu, jestli když někde půjdu uklidit, nebo když budu hlídat malého a uklidit půjde ona, tak jak kdy. Většinou spíš potřebuje si chvilku od něho odpočinout, tak já ho vemu, hrajeme si, nebo jedu někam s kočárem.“ (Radim)
Iva a Jitka popisovaly, že už párkrát partnera v noci vzbudily, když nemohly dítě dlouho ukonejšit. Čili i takto se mohou muži zapojit do péče o dítě. Markéta měla trochu obavy v těhotenství, aby Libor nenechal všechnu péči na ní a aby si vytvořil k synovi pouto. Po porodu byla ale mile překvapena. „Manžel se stará hodně, večer dítě pravidelně uspává, to už jsem tak vyčerpaná, že bych asi na to neměla sílu, taky si s ním hraje, i přebaluje, pomáhá při koupání, o víkendu se zapojuje víc a já dělám takové ty práce: praní, žehlení... Nebo mi řekne, ať se jdu projít nebo nakoupit, ať se dostanu mezi lidi. Ale spíš do toho vplouval tak postupně a získával v tom rutinu, protože ví, že kdyby to nechal jen na mně, tak mu dlouho nevydržím.“ (Markéta)
Respondentky jsou celkově se zapojením mužů do péče o dítě spokojeny, pokud vyjadřují určitou nespokojenost, vychází z pracovního vytížení partnerů. Lucie, Alena,
40
Pavla a Eliška by si přály, aby jejich muži měli méně časově náročné zaměstnání (viz. kapitola 6.6.4). 6.5.4 Zapojení partnera do péče o domácnost Pavla, která očekávala v tomto směru větší zapojení muže, vyjadřovala ze všech respondentek největší spokojenost. Zajímavé je, že její partner Michal se vyjádřil, že se zapojuje v podstatě stejně jako předtím. „Jo, jako když tady je (pousmání), tak rozhodně jo, prostě kolikrát navaří on a to co je potřeba, převezme za mě, já nevím, vysávání jako má na starosti on, pomáhá mně a nemám vůbec pocit, že bych jako nějak strádala v tomto smyslu.“ (Pavla)
Podobně Alena a Eliška v těhotenství očekávaly, že se muži více zapojí. U obou ale péče o domácnost zůstala převážně na nich, protože to zatím dokáží skloubit s péčí o dítě a stíhají obě dvě tyto činnosti. Jejich partneři by rádi pomohli s domácností více, ale Eliška to Ondrovi ani moc neumožňuje, protože chce, aby po návratu z práce trávili čas spolu s dítětem než nějakým úklidem. Proto se snaží domácí práce stihnout přes den, dokud není partner doma. „No to jsem čekal, že se to změní, ale Eliška to zas stíhá dělat, když já jsem v práci, takže už toho moc není. Ale bavili jsme se o tom… že bych jí s tím chtěl pomáhat a že i spousta věcí se dá dělat dohromady. Ale zase, že jo, Eliška oponuje tím, že to radši udělá, když má trochu toho času, aby večer jsme měli zase čas na Ondráška a mohli bej spolu jo.“ (Ondra)
Jitka by si přála, aby se partner zapojil do domácích prací více. Zdenek přestože to ví a měl by na to čas, se k tomu ale moc nemá. Jitka ho částečně omlouvá tím, že byl tak vychovávaný, protože jeho mamka byla v domácnosti a všechno dělala sama. Tomáš, partner Aleny, má náročné zaměstnání, což přiznává i jeho manželka. Pokud je doma, raději svůj čas věnuje péči o dítě než domácím pracím. „To bych neviděl zase až nějak moc kladně. Řek bych, že dřív ještě než jsme byli rodina, jsem se zapojoval víc, teďka míň. Možná je to důsledek i toho, že prostě když přijdu z práce, tak prostě se starám o ni a už teda nemám tolik času na to tady, já nevím, třeba stírat podlahy…“ (Tomáš)
Postoj respondentek můžeme shrnout slovy, že až na Jitku jsou se zapojením mužů do péče o domácnost docela spokojené, i přestože v případě Lucie, Aleny, Elišky a Ivy se nic moc od doby v těhotenství nezměnilo. Zdá se, že respondentky zvládají skloubení péče o dítě
41
s domácností, a proto ani tolik nepotřebují větší pomoc partnera. To však neznamená, že by se muži nezapojovali vůbec. Všichni respondenti vykonávali část domácích prací již před těhotenstvím. Filip, Libor a Radim uvedli, že se zapojují obdobně jako dříve s tím, že se snaží dle svých možností dělat i více. 6.5.5 Podpora matky rodičky po porodu Pavla byla s pomocí její maminky po porodu velmi spokojená. Její mamka je sice z jiného města, ale dělaly to tak, že vždy přijela na dva, tři dny a pomáhala s dítětem. Navíc její hlídání Pavle umožnilo, že již asi po dvou měsících od porodu začala opět pracovat – doučovat doma cizí jazyk. Pavla vnímala její pomoc takto: „Velice pozitivně, protože jednak mně pomáhala opravdu moc a jednak je to člověk, který je jako zároveň moje nejlepší kamarádka, všechno i to co třeba já mám pocit, že bych se bála někomu říct, jako že má dělat nějak jinak a že jsem se to dočetla tak a tak, prostě že…tak ona by se mohla urazit, protože vychovala dvě děti, ale ona si prostě nechá poradit a dělá opravdu…je velice taktní, že prostě já jsu maminka.“ (Pavla)
Alena se v druhém rozhovoru konkrétně o mamce nezmínila, ale byla velmi spokojená s pomocí ostatních členů rodiny a to jak rodičů z obou stran, tak prarodičů od muže. Říkala, že prarodiče, pokud jsou na tom fyzicky dobře, jsou větší pomocí, protože jsou v důchodě a mají tím pádem více volného času. Rodiče jí přes týden moc nepomohou, protože ještě pracují. „…myslím si, že hodně důležitý u toho, když má člověk to malý mimino, je, když máte ty příbuzný blízko jako u sebe a vím, že všichni mladí chcou bydlet co nejdál od rodičů a tak dál, sice super, ale jako mně hrozně pomáhá, že třeba od manžela babička s dědou za mnou často chodí.“ (Alena)
Eliška, která byla po císařském řezu, využila pomoc jak své, tak partnerovy maminky, které k ní zpočátku každý den docházely a pomáhaly jí včetně toho, že hlídaly syna, když musela do nemocnice na převazy. Podporou pro rodičku nemusí být ale pouze matka, jak jsem se dozvěděla od Ivy, které velmi pomáhal otec partnera. Ten za nimi každý víkend jezdí, pohlídá dítě a ještě jim vozí navařené jídlo, což si Iva moc pochvalovala. Přiznávala totiž, že sama zatím moc vařit nestíhala.
42
6.6 Rodičovské role Narození dítěte znamená velkou změnu v životě jedinců, neboť se najednou ocitají v jiné roli, než v které doposud vystupovali. Muž a žena se stávají rodiči a v podstatě ze dne na den přejímají zodpovědnost za třetího člověka. Troufám si říci, že někteří z nich se do role pečovatele o malé dítě dostávají poprvé v životě, neboť sami tuto zkušenost například ze své rodiny nemají. Tato kapitola je věnována právě roli rodiče a tomu, jak ji respondenti prožívají a zvládají. 6.6.1 Pocity po narození dítěte Narození dítěte je provázeno radostí a štěstím, jak uvádějí respondenti. Tyto pocity jsem očekávala, neboť narození potomka je téměř vždy velmi radostnou událostí, zvláště pokud se jedná o chtěné dítě. Respondenti však reflektovali i další pocity. Nejčastěji to byl pocit úlevy, že je dítě zdravé a že jsou dítě a žena v pořádku, nebo také úleva, že dítě po dlouhém porodu přišlo konečně na svět. Tomáš a Michal to popsali jednoduše slovy, byl to moc pěkný pocit. „No velká úleva, radost, že je všechno v pořádku a hlavně jako úžas z toho, že prostě ju uvidím a láska jo, prostě toto všechno dohromady. Dojetí taky určitě…“ (Pavla)
Alena a Ondra se zmínili o tom, že to bylo krásné, ale neprožívali u toho nějakou extrémní euforii. Od ostatních se výrazně lišila zkušenost Markéty, jejíž syn byl umístěn po porodu na jednotku intenzivní péče, kde strávil několik dní. Radost tak zastínily obavy o zdraví a život dítěte. „Třikrát mi slíbili, že nás propustí, pak to zase odvolali, protože došlo ke zhoršení. Dlouho jsem pak měla v sobě takový strach, že mi umře, že je to s ním tak vážné, pořád jsem ho sledovala.“ (Markéta)
Při rozhovorech mě zaujalo vyjádření Libora, Ondry a Zdenka, kteří uvedli, že pocit otcovství se u nich objevil v plné míře až několik dní po porodu. Toto je v souladu s názory, že právě vědomí, že jsou rodiči, vzniká u mužů později než u žen. Domnívám se, že je toto pochopitelné, neboť v prvních okamžicích po porodu jsou muži pravděpodobně zaplaveni emocemi a přemýšlí spíše v kontextu tady a teď. Navíc většinou odcházejí dvě hodiny po porodu domů a péči o dítě přejímají většinou až ve chvíli, kdy přijde žena z nemocnice domů.
43
„Jako že v tý první chvíli máte radost, že to miminko je na světě, že jsou oba v pořádku jo, ale takovej nějakej ten pocit toho, toho, že jsem teda otcem jo, tak se dostaví až trošku pozdějc, než si to člověk uvědomí. Taková ta zodpovědnost a všechno, co s tím souvisí.“ (Ondra)
6.6.2 Fyzický a psychický stav žen po porodu Dalšími kategoriemi jsou fyzický a psychický stav žen po porodu, které jsem si dovolila pro účely prezentace výsledků sloučit, protože se vzájemně ovlivňují. Z tohoto pohledu mě zajímalo nejvíce šestinedělí, které je pro ženy asi nejnáročnější. Důvodem k zařazení tohoto tématu do mého výzkumu byl předpoklad, že těžkosti v jedné nebo obou z těchto oblastí se mohou negativně promítnout do zvládnutí přechodu k rodičovství. Všechny respondentky v druhém rozhovoru, tedy tři měsíce po porodu, uvedly, že se po fyzické stránce cítí dobře, v podstatě stejně jako před otěhotněním. Pavla zmínila, že nejobtížnější z tohoto pohledu bylo šestinedělí. Pro Elišku to pak byly první dva měsíce po porodu, kdy se cítila po císařském řezu velmi slabá. „Tak po fyzické stránce už se cítím už úplně v pohodě, tak nějak do těch dvou měsíců jsem byla taková hodně slabá, že mi dělalo potíže třeba vynést Ondráška nahoru nebo s tím kočárkem to bylo docela komplikovaný.“ (Eliška)
Pavla má pocit, že se cítí ještě lépe, neboť od té doby, co má dceru, více sportuje a chodí na vycházky s kočárkem, takže má celkově více pohybu. „…mám pocit, že dokonce se cítím ještě líp, protože je to zátěž jo. Jako že teda jednak porod byl jako zátěž a od té doby trénuju každý den…“ (Pavla)
Obecně je známo, že šestinedělí je obdobím velkých hormonálních změn, které se odrážejí na psychice žen. Ženy v mém výzkumu období po porodu prožívaly různě. Například Alena s Ivou oproti očekávání na sobě nepozorovaly žádné výkyvy nálad. „Já jsem to právě vůbec nepozorovala, nevím. Vůbec, jako čekala jsem, že to bude horší, právě jak říkáte, že se o tom všude píše, slyší, ale já jsem na sobě teda nepozorovala nic.“ (Alena)
Elišku, Pavlu, Jitku a Lucii kolísání nálad a s tím spojená vyšší citlivost a plačtivost v nějaké formě provázely. Jitčina psychika v šestinedělí byla hodně ovlivněna právě jejím zdravotním stavem, navíc nemohla po nějakou dobu syna kojit, neboť měl žloutenku. Měla pak dlouho obavy z toho, aby syn dost přibíral.
44
„Jsem měla doma váhu, tak jsem byla paranoidní. (smích) Já jsem měla doma váhu, tak jsem si ho furt každej den vážila, jestli přibírá.“ (Jitka)
Z vyprávění respondentek jsem měla dojem, že psychicky nejnáročnější toto období bylo pro Elišku. To bylo spojeno taktéž s tím, že se v šestinedělí obviňovala z toho, že nedokázala syna porodit přirozenou cestou, takže se nakonec narodil císařským řezem. Při druhém rozhovoru se mnou byla stále trochu plačtivá, za což se mi omlouvala a říkala, že hormony s ní pořád mávají. „…jako že to teda nebyl normální porod, že se nakonec Ondrášek narodil císařem, takže jsem potom v podstatě celý šestinedělí řešila, jako že je to moje vina, že, že jsem jako by selhala nebo tak nějak, takže asi spíš bych řekla zklamání z toho…“ (Eliška)
6.6.3 Zvládání role otce a matky Zvládání role rodičů je ovlivněno mnoha faktory jako například prožíváním těhotenství a rodičovství, což souvisí s tím, zda bylo dítě chtěné či nikoliv. Roli zde samozřejmě hraje taktéž psychika obou partnerů a s tím spojené obavy o zdraví dítěte. Význam může hrát také nepříznivý zdravotní stav jednoho z partnerů, jak tomu bylo například u Jitky. Jak už jsem psala, její šestinedělí bylo provázeno řadou nemocí jak jí samotné, tak syna, takže péči o něj musel přebírat partner a další lidé v jejich okolí. Výpovědi mužů se v názorech na zvládání role otce moc nelišily. Téměř všichni se domnívali, že tuto roli zvládají. Tomáš si přitom myslí, že toto není otázka na něj, ale na jeho okolí, které to může posoudit. Libor se k této otázce nevyjádřil tak, abych mohla posoudit, nakolik svou novou roli otce zvládá, ale jeho odpověď je velmi výstižným popisem podstaty rodičovství, proto si ji dovolím zařadit. „Je to lék na sobectví, je to škola zodpovědnosti, jsou to starosti a mnohdy těžkosti, ale ve výsledku mám pocit radosti a spokojenosti, zvlášť pokud jsou spokojeni syn i manželka.“ (Libor)
U žen byly odpovědi rozmanitější. Lucie, Alena, Pavla, Jitka a Eliška vypověděly shodně s muži, že roli matky zvládají dobře. Pavla a Eliška se zmínily o tom, že nejnáročnější v tomto směru bylo šestinedělí, protože to ještě nedokázaly odhadnout potřeby dítěte. To s sebou přinášelo pocity nejistoty a obav, zda jsou dobrými matkami. Postupně se ale vyladily na své děti a nyní mateřství zvládají bez větších potíží. „…fakt ty první dva měsíce to je takový, že člověk jakoby neví, co je správně a jak to má dělat správně…“ (Eliška)
45
Významným faktorem, který ovlivňuje zvládání role rodiče, je osobnost dítěte. Pod tuto kategorii jsem zařadila temperament dítěte, jenž má vliv na jeho denní a noční režim. Z tohoto úhlu pohledu jsem ve výpovědích respondentů nezaznamenala, že by některé z dětí bylo výrazně odlišné od ostatních, a tím pádem o poznání náročnější na péči. Jako zvláštní subkategorii jsem zařadila, zda dítě spává ve své vlastní postýlce nebo s rodiči v posteli. Respondentky výzkumu uváděly obě možnosti. To, že s nimi spí dítě v posteli, berou jako zjednodušení pro ně samotné, které jim umožňuje strávit noc s relativně menšími přerušeními, protože kojí vleže. Výhodou také je, že dítě mnohdy v jejich blízkosti usne rychleji. Některé z respondentek, jako například Alena, nechávají dítě ve vlastní postýlce. Důvodem je názor, že by v pozdějším věku dítě nechtělo spávat samo, když by teď usínalo s nimi. Pokud spí dítě s rodiči v posteli, je tomu tak většinou až po prvním či dalším kojení během noci. Dítě tak usíná večer ve své postýlce, nebo usne v náručí a je do ní přeneseno. „Ne, vždycky tu první část spí v postýlce, nakojím, třeba přebalím, dám spát a on se kolem té třetí hodiny probudí…od té třetí hodiny do toho rána potom spíme spolu.“ (Iva)
U Lucie, Markéty, Jitky a Ivy se objevil v souvislosti se zvládáním jejich role strach o zdraví dítěte. To mě překvapilo, neboť u mužů se toto téma neobjevilo. Iva zvládání role matky popisovala pouze skrze aspekt obavy o syna, jinak byla názoru, že se její role jako matky ještě neprojevila. „Baví mě to, je to dobrý, zatím. (pousmání) Až bude puberťák, toho se bojím, ale jinak je to dobrý. Jo, já jsem šťastná. Je teda pravda, že teda o něj mám strašnej strach, cokoliv by se mu mohlo stát, nebo je to takový pořád napětí, jestli je všechno v pořádku.“ (Lucie)
Při rozhovorech jsem objevila dvě oblasti, které respondentům při zvládání rodičovství pomáhají. U žen je to naplnění potřeby podpory, čímž mám na mysli pomoc s dítětem a pomoc s domácími pracemi. Podpora je v této oblasti respondentkám poskytována nejen partnery. Významnou roli hrají taktéž další členové rodiny, jako jsou rodiče a prarodiče obou partnerů (viz kapitola 6.5.5). Jako druhý faktor jsem označila komunikaci mezi partnery, která je zaměřena na to, co druhého trápí, jaké problémy oba partneři ve vztahu řeší. Ačkoliv komunikace partnerů nebyla mnou přímo zkoumána, během vytváření kategorií jsem si všimla, že byla v souvislosti s případnými problémy Filipem, Radimem, Michalem a Ondrou s Eliškou zmíněna. Účinná komunikace partnerů sloužila buďto k předcházení možných problémů (Radim) nebo jako prostředek pro nalezení řešení problémů, které se již vyskytly.
46
„…vždycky se ženy ptám co, jak jí víc pomůžu, jestli když někde půjdu uklidit, nebo když budu hlídat malého a uklidit půjde ona…“ (Radim) „…protože jsme všechno řešili spolu, tak ani nedošlo k tomu, že by manželka měla nějaký stavy depresí nebo něčeho takovýho…“ (Filip)
Význam této komunikace spočívá právě v tom, že verbalizace problémů a jejich sdělení partnerovi může přinést úlevu v podobě snížení stresu z nevyřčeného. Kromě toho bez pojmenování problému není možno jej začít řešit. 6.6.4 Skloubení role otců s prací Velmi mne překvapilo, jak často se objevilo téma velkého pracovního vytížení mužů, s kterým nebyli oba partneři spokojeni. Poprvé tuto oblast zmínili již Michal a Ondra v těhotenství. Už tehdy projevovali nespokojenost s tím, že se nebudou moci věnovat manželce a dítěti tak, jak by si přáli. Ondra proto uvažoval o změně práce, Michal dokonce práci v průběhu těhotenství manželky změnil, tak aby nemusel tolik cestovat po republice jako dříve. V novém zaměstnání měl představu, že by aspoň polovinu pracovní doby mohl trávit v Brně, kde bydlí. „Já jsem sice byl zaměstnaný ve firmě, která měla sídlo v Brně, ale většinu práce vlastně jsme dělali mimo Brno, čili jsem byl přes týden pryč, a samozřejmě to není teďka přijatelný, takže jsem právě začal hledat práci v oboru a relativně aspoň tady v Brně, že bych trávil většinu času…“ (Michal)
Po porodu bylo skloubení otcovské role s prací tématem celkem čtyř párů. K již zmíněným dvěma přibyli Lucie s Filipem a Alena s Tomášem. Všichni muži hovořili o tom, že by rádi se svými dětmi a manželkami trávili více času, ale práce jim to neumožňuje. Ondra sice v zaměstnání podal výpověď, ale nakonec ho přesvědčili, aby zůstal. Proto se snažil, stejně jako Tomáš, chodit z práce alespoň dříve než předtím. „No já už jsem to zmínil při tom prvním interview, že by bylo lepší mít trošku volnější pracovní dobu třeba, aby člověk s nima mohl bejt dýl. Já jsem vlastně aj podal výpověď a umluvili mě, abych zůstal, takže teď už zase nezůstávám tak dlouho jako dřív. Prostě jsem si řekl, že tomu nebudu dávat tolik, co dávám, takže se snažím chodit domů dřív, ale někdy to nevyjde.“ (Ondra)
Filipova situace je specifická v tom, že pracuje v jiném městě. Doma bývá jen celou středu a přes víkend. Tuto neuspokojivou situaci se rozhodli řešit s Lucií tak, že se budou v létě stěhovat do města, kde Filip pracuje. V tomto směru tedy dnešní situace v České
47
republice otcům moc nenahrává. Sice mají větší možnost pracovního uplatnění, mnohdy je to ale na úkor volného času, který je vyčerpán na dojíždění do zaměstnání nebo na služební cesty. Domnívám se, že ženy podnikatelů a mužů s vyšším vzděláním jsou čím dál více odkázány při péči o dítě na svou vlastní soběstačnost, popřípadě pomoc jiných osob než je jejich partner. Možná i toto pak může přispívat k tomu, že se budou na mateřské dovolené cítit více osamělé než ve stejné době jejich matky.
7. Diskuse V tomto kvalitativně orientovaném výzkumu jsem se věnovala období přechodu k rodičovství spolu s psychosociálními změnami, které to pro partnery přináší. Jako největší přínos práce hodnotím rozhovory s partnery žen, neboť mužům v kontextu tohoto tématu nebyla dříve věnována dostatečná pozornost. Nicméně rozhovory ukázaly, že i muži mají k tématu rodičovství co říci a to, jak toto období prožívají, se někdy může lišit od prožívání žen. Další výhodou je opakovaný sběr dat, který mi umožnil vrátit se k tématům, na které nebyl prostor při prvním setkání, a dát je do kontextu životní situace partnerů po narození dítěte. Dle očekávání se potvrdilo, že ke změnám souvisejícím s přechodem k rodičovství dochází již v těhotenství. Partneři jsou k ženám pozornější, více jim pomáhají. Dvě respondentky se snažily věnovat partnerům více, aby jim vynahradily dopředu období po porodu, kdy budou zaměřeny více na potřeby dítěte. V souladu s výzkumnými zjištěními z teoretické části práce (např. Sydow, 1999) ovlivňuje těhotenství sexuální život partnerů různě. V tomto výzkumu, ačkoliv se jej účastnilo pouze sedm párů, jsem zaznamenala celou škálu možných reakcí. Některé páry frekvenci pohlavních styků výrazně snížily, zatímco jiné se bez větších omezení milovaly až do devátého měsíce těhotenství. U některých se frekvence měnila v průběhu těhotenství (obdobně viz. Pařízek, 2005). Při hledání možných příčin snížení pohlavní aktivity jsem dospěla k názoru, že jediné, ani převažující vysvětlení neexistuje. Po porodu se pohlavní život opět v souladu s očekáváním a teoretickými zjištěními výrazně snížil oproti období před těhotenstvím ženy (Pacey, 2004; Ahlborg, Dahlöf & Hallberg, 2005). Jako příčinu respondenti nejčastěji uvedli únavu žen, které často usínají večer zároveň s dítětem. Překvapivým zjištěním je, že většina respondentů mého výzkumu odmítala názor, že by nižší frekvenci pohlavních styků ovlivňovala nechuť ženy.
48
Jelikož je sexuální život důležitou součástí partnerského vztahu, bylo by zajímavé se při dalších obdobných výzkumech zaměřit na jeho další aspekty, jako jsou například kvalita sexuálního prožitku žen po porodu či jiné formy sexuálního uspokojování nahrazující nebo doplňující pohlavní styk. Doposud ne moc prozkoumaným tématem, které by stálo za pozornost, je vliv přítomnosti otce u porodu na jeho pozdější sexuální život s danou partnerkou. Existují totiž muži, kteří mohou zažívat problémy s vnímáním své partnerky jako sexuálně přitažlivé, pokud viděli předtím porodními cestami procházet dítě (Pacey, 2004). Na druhou stranu si uvědomuji, že obdobné výzkumy jsou velmi náročné z hlediska sběru potřebného množství dat, neboť se jedná o velmi intimní témata, což klade vysoké požadavky na kvality a profesionalitu výzkumníka tak, aby získal pocit důvěry respondenta. Se sexualitou souvisí i fyzická atraktivita žen, která byla dalším tématem mého výzkumu. Z rozhovorů vyplynulo, že téměř všechny respondentky se vnímaly jako méně atraktivní. Toto zjištění neodpovídá závěrům metaanalýzy, kterou provedl Sydow (1999). Podle něj se v těhotenství za méně atraktivní považuje čtvrtina až polovina žen. Nicméně je možné, že tato nepřesnost je způsobena nízkým počtem respondentek mého výzkumu. Respondenti vnímali partnerky v těhotenství jako stejně nebo více atraktivní, po porodu poté jako stejně atraktivní jako před těhotenstvím. Ženy samy sebe vnímaly po porodu různě, což poměrně často hodnotily podle toho, nakolik se jim podařilo po porodu zhubnout zpět na původní váhu. Jelikož jsem v odborné literatuře nenašla k tomuto tématu mnoho relevantních informací, bylo by vhodné má zjištění dále ověřit uskutečněním obdobně zaměřené studie. Nejvýznamnější změnou po porodu je pravděpodobně prostor pro společný čas, který byl nejčastěji respondenty spontánně zmíněn. Jak muži, tak ženy si často stěžovali na to, že na sebe mají po porodu málo času, neboť ten nyní musejí dělit mezi sebe a dítě. Na druhou stranu je tato změna v souladu s jejich očekáváními z doby těhotenství a respondenti to chápou jako něco, co je s narozením dítěte úzce spojené. Dalo by se říci, že méně času pro sebe navzájem je pro ně přirozenou součástí počátku rodičovství. Kromě toho dva páry uvedly, že mají v současné době méně času pro sebe samotné, tím mám na mysli čas, který mohou věnovat svým zájmům a potřebám. Tento nedostatek považuji při delším trvání za rizikový pro spokojenost v partnerském vztahu. U mužů může vést například k pocitu osamělosti či odcizení, které se promítnou do celkové spokojenosti se vztahem (Lutz & Hock, 2002). Protože je téma času pro respondenty významné, bylo by dobré jej zpracovat podrobněji, na což jsem už neměla v rámci této práce prostor. Pokud bych se mu ale měla věnovat do budoucna, zaměřila bych se na toto téma vzhledem k jeho dalším aspektům, jako 49
jsou denní režim dítěte, zda žena kojí či nikoliv, jestli denně vaří teplé jídlo nebo jak často uklízí. Tyto a další aspekty totiž mohou ovlivnit, kolik času ženě zůstane. V souvislosti s dílčí výzkumnou otázkou naplnění očekávání v období po porodu považuji za nejvýznamnější dvě zkoumané oblasti. Jedná se o zapojení partnera do péče o dítě a dále o jeho pomoc v domácnosti. Domnívám se totiž, že právě tyto oblasti mohou významně ovlivňovat spokojenost jedinců v partnerském vztahu. Muži se dle svého očekávání zapojili do péče o dítě aktivně a vykonávali téměř všechny činnosti s tím spojené. Jejich partnerky to potvrdily tím, že vyjadřovaly spokojenost s touto jejich pomocí. Většinou si nemusely partnerům o nic říkat, neboť ti svou pozornost a péči věnovali dítěti rádi. Tato zjištění jsou podpořena zkušenostmi ze zahraničí, které dokazují, že podíl otců, kteří se starají i o takto malé děti se neustále zvyšuje. (Burgess, 2004). Otázka, která mne k tomu napadá, zní, do jaké míry je rozsah tohoto zapojení ovlivněn vysokoškolským vzděláním respondentů mého výzkumu. U domácích prací byla situace jiná. Ačkoliv nutnost většího zapojení do péče o domácnost očekávala více než polovina respondentů - mužů, zůstala po porodu tato starost spíše na jejich partnerkách. Možné vysvětlení je, že se zde může projevit příklon k tradičnímu dělení rolí, jak o tom píšou Plaňava (2000) a Hašková a Rašticová (2002). Žena je najednou na mateřské dovolené a rodina žije z jednoho příjmu. Proto je možné, že se muž bude vnímat více jako živitel rodiny a roli ženy bude spatřovat v zajištění chodu domácnosti. Alternativním vysvětlením může být, že respondenti ve svých očekáváních spíše než přání pomoci vyjadřovali nutnost neboli potřebu většího zapojení se. V tomto smyslu pokud žena po porodu pomoc nevyžadovala nebo zvládala domácnost sama, ji tuto oblast rádi přenechali. Tuto variantu podporuje zjištění, že muži nebývají většinou ochotni investovat svůj čas a energii na zvládání domácnosti, ačkoliv na nezbytně nutnou dobu tu práci zastanou (Maříková, 2000). Další zkoumanou oblastí bylo zvládání role matky a otce. Všichni respondenti – muži uvedli, že roli otce zvládají. Nicméně nic víc k tomu neřekli, jejich výpověď často končila tímto konstatováním. Je možné, že jsem v tomto směru špatně koncipovala otázku, kdy jsem se dohromady ptala na prožívání a zvládání role otce. Muži se pak věnovali více první části otázky. Pro příště by bylo vhodnější tyto dvě oblasti rozdělit a doplnit ještě například o popsání v čem se, nebo kdy se role otce projevuje, aby měli muži více prostoru se k danému tématu vyjádřit. Respondentky spojovaly zvládnutí role matky s uměním rozeznávat potřeby dítěte a s obavami o jeho zdraví. Tři měsíce po porodu se shodly na tom, že roli matky už zvládají. Nicméně z rozhovorů s nimi se domnívám, že mateřství pro ně není něčím vrozeným, spíše se musely naučit tuto roli zvládat skrze každodenní zkušenosti s dítětem. 50
Důležitým tématem, které si zaslouží pozornost, je skloubení práce s rolí otce. Čtyři páry vysoké pracovní vytížení mužů vnímaly jako problém, který se snažily různým způsobem řešit. Na problematiku skloubení práce s rodinným životem upozorňuje i Burgess (2004). Těžko říct, zda se v tomto případě jedná v České republice o obecný trend, kdy si doba žádá stále větší pracovní zapojení, nebo je to specifikum lidí ve vyšších pracovních pozicích. V průběhu sběru dat jsem objevila dva faktory, které byly zmiňovány v souvislosti se zvládáním rodičovských rolí. Prvním z nich je sociální podpora poskytovaná rodinou, často matkou rodičky. Její význam zdůrazňují ve své práci i Bean, Glade & Vira (2005). Neméně důležitá je účinná komunikace mezi partnery o problémech, které mohou po narození dítěte nastat, nebo které se již objevily. Königsmarková (2006) doporučuje o problémech mluvit, jinak může podle ní partner nabýt dojmu, že je odsunut na druhou kolej. Poslední část diskuse bych ráda věnovala limitům své práce. Nejvýznamnějším z nich je podle mého názoru homogenita výzkumného vzorku z hlediska vzdělání, což vylučuje přenositelnost získaných poznatků na lidi s jiným vzděláním. Ačkoliv dosažené vzdělání nebylo kritériem pro výběr respondentů, všichni až na jednu výjimku měli dokončené vysokoškolské vzdělání. Na druhou stranu je třeba říci, že toto není problém pouze mého výzkumu. Lidé s vyšším vzděláním jsou totiž k podobným výzkumům svolnější, neboť se o dané téma více zajímají. Roli hraje, jak zmínili někteří respondenti tohoto výzkumu, také to, že sami nějaký výzkum dělali a vědí, jak obtížné je sehnat respondenty. Do budoucna by tedy bylo vhodné v rámci obdobného výzkumu oslovit i lidi s nižším vzděláním. Otázkou však je, jak je k účasti na výzkumu motivovat a zda vůbec přemýšlejí o tom, co očekávají, co by chtěli a jak si období po porodu představují. Dalším limitem této práce je zpracování tématu očekávání. Při rozhovorech jsem zjistila, že se nejvíce věnuji očekávání žen a v tomto kontextu jsem zpracovala i výsledky, kde se zabývám spíše naplněním očekávání žen o účasti či zapojení mužů. To mohlo být způsobeno pravděpodobně i tím, že na toto téma je orientována převážná část výzkumů. Bylo by zajímavé se na toto téma podívat z jiného úhlu pohledu a to například na očekávání mužů o tom, jak jejich partnerky budou zvládat skloubení péče o dítě s domácími pracemi. Od toho se totiž může odvíjet jejich vlastní představa, nakolik by se po porodu měli do těchto činností zapojovat.
51
IV ZÁVĚR Cílem této práce bylo zachytit období přechodu k rodičovství u bezdětných partnerů. Protože se domnívám, že rodičovství se konstruuje již od doby těhotenství, rozhodla jsem se zaměřit se i na toto období. To v souvislosti s výzkumnou otázkou implikovalo, že se bude jednat o dvoufázový sběr dat s využitím kvalitativního přístupu. V celém výzkumu jsem se snažila zjistit, jaké změny partneři během přechodu k rodičovství reflektují a jak toto období prožívají. Kromě toho mě zajímalo také to, jak jsou naplňována jejich očekávání v období po porodu. Nejvýznamnější zjištění jsou následující: -
těhotenství ženy mohou provázejí jak pozitivní, tak negativní pocity
-
nejčastěji reflektovanou změnou po porodu je nedostatek času na partnera/partnerku
-
častým zdrojem nespokojenosti partnerů v souvislosti s rodičovstvím je velké pracovní vytížení muže
-
frekvence pohlavních styků je těhotenstvím ovlivněna různě, nelze zde najít společný trend
-
po narození dítěte dochází k poklesu sexuálních aktivit a to zejména z důvodu únavy ženy
-
ženy se vnímají v těhotenství i po porodu jako méně atraktivní, zatímco muži je většinou považují za stejně atraktivní
-
muži se zapojují do péče o dítě aktivně, jejich partnerky jsou s jejich pomocí spokojené
-
představa mužů o jejich větším zapojení do péče o domácnost po narození dítěte se nenaplnila
-
pomoc rodiny a účinná komunikace problémů mezi partnery jsou pozitivními faktory při zvládání rodičovství Výše uvedené závěry jsou vzhledem ke zvolenému kvalitativnímu postupu platné
pouze pro můj výzkumný vzorek. Nicméně se domnívám, že je lze dobře využít pro konstrukci podobně orientovaného kvalitativního výzkumu většího rozsahu, nebo se pokusit některé téma rozpracovat kvantitativními metodami. V dalším výzkumu bych navrhovala zaměřit se například na heterogenitu výzkumného souboru z hlediska vzdělání, čili jak rodičovství prožívají nejen lidé s vysokoškolským, ale i s nižším vzděláním. Domnívám se totiž, že v tomto případě bude vzdělání zdrojem významných změn ve vnímání tohoto období. 52
Při úvaze nad praktickými možnostmi uplatnění mé práce vycházím ze zjištění, že ač se jednalo v případě mého výzkumu o chtěná těhotenství, ne všechna byla prožívána pouze pozitivně. Samotné rodičovství pak u každého páru přineslo méně či více situací, které bychom mohli označit za stresující. Bylo by tedy vhodné, aby se předporodní kurzy a další přednášky na toto téma více zaměřovaly na prožívání těhotenství v obou jeho polaritách a taktéž na prožívání rodičovství nejen v šestinedělí. Přednášející by se mohli více věnovat tématům, jako jsou psychika ženy i muže, duševní hygiena a možnosti řešení případných konfliktů. Domnívám se, že přechod k rodičovství nekončí ve věku tří měsíců po porodu dítěte, kdy jsem prováděla druhou fázi sběru dat. Proto by bylo vhodné stávající výzkum rozšířit. K tomuto rozhodnutí mne vede také moje zkušenost z rozhovorů po porodu, kde jsem měla pocit, že některé ze změn se ještě nemusely naplno projevit. Proto uvažuji v případě trvajícího zájmu respondentů o rozšíření výzkumu ještě o jeden další rozhovor a to v rámci své diplomové práce. Sběr dat by mohl proběhnout zhruba ve věku roku a půl až dvou let dítěte. Bylo by zajímavé srovnat například skloubení rodičovství se zaměstnáním a to jak u mužů, tak u žen, z nichž už možná některé budou taktéž pracovat. Novým aspektem by mohlo být narození druhého dítěte. Výhodou pokračování tohoto výzkumu by byla také možnost vrátit se a podrobněji rozpracovat témata související s rodičovstvím, na která nyní nezbyl prostor.
53
V LITERATURA •
Ahlborg, T., Dahlöf, L. G., & Hallberg, L. (2005). Quality of the Intimate and Sexual Relationship in First-Time Parents Six Months After Delivery. The Journal of Sex Research, 42, 2, 167-174. Retrieved from ProQuest database.
•
Bean, R. A., Glade, A. C., & Vira, R. (2005). A Prime Time for Marital/Relational Intervention: A Review of the Transition to Parenthood Literature with Treatment Recommendations. The American Journal of Family Therapy, 33, 319-336. Retrieved from ProQuest database.
•
Biermann, Ch. (2006). Maminkou ve čtyřiceti?. Praha: Portál.
•
Bowen, A., & Muhajarine, N. (2006). Antenatal Depression. The Canadian Nurse, 102, 9, 27-30. Retrieved from ProQuest database.
•
Boyce, P., Condon J. T., & Corkindale C. J. (2004). The First-Time Fathers Study: a Prospective Study of Mental Health and Wellbeing of Men During Transition to Parenthood. Australian and New Zealand Journal of Psychiatry, 38, 56–64.
•
Bruce, C., Combs-Orme, T., & Fox G. L. (2000). Parenting Expectations and Concerns of Fathers and Mothers of Newborn Infants. Family Relations, 49, 2, 123-131. Retrieved from ProQuest database.
•
Burgess, A. (2004). Návrat otcovství. Brno: Jota.
•
Carter, B., & McGoldrick, M. (Ed.). (2005). The Expanded Family Life Cycle: Individual, Family, and Social Perspectives. New York : Pearson Allyn & Bacon.
•
Cook, J. L., Dick A. J., Jones R. M., & Singh A. (2005). Revisiting Men’s Role in Father Involvement: The Importance of Personal Expectations. Fathering, 3, 2, 165-178.
•
Corbin, J., & Strauss, A. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert.
•
Černá, R. (2004). Kniha o těhotenství a porodu. Praha: Anthem.
•
Delmore-Ko, P., Hunsberger, B., Pancer S. M., & Pratt, M. (2000). Becoming a Parent: The Relation Between Prenatal Expectations and Postnatal Experience. Journal of Family Psychology, 14, 4, 625-640. Retrieved from ProQuest database.
•
Eisenberg, H., & Murkoff (2004). Co čekat v radostném očekávání. Praha: Slovart.
•
Faktická manželství v datech Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. (n.d.). Získáno 16. dubna, 2007, dostupný z http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4125-04
54
•
Fialová, L., Hamplová, D., Kučera, M. & Vymětalová, S. (2000). Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: Sociologické nakladatelství.
•
Fleming, A. S., Hackel, L. S., Ruble, D. N., & Stangor, Ch. (1988). Changes in the Marital Relationship During the Transition to First Time Motherhood: Effects of Violated Expectations Concerning Division of Household Labor. Journal of Personality and Social Psychology, 55, 1, 78-87. Retrieved from ProQuest database.
•
Gjerdingen, D. K., & Center, B. A. (2003). First-Time Parents` Prenatal to Postpartum Changes in Health, and the Relation of Postpartum Health to Work and Partner Characteristics. JABFP, 16, 4, 304-311.
•
Hašková, H., & Rašticová, M. (2002). Rodina a/nebo profese? Role ženy z pohledu mužů a žen více generací. In M. Pilát & I. Plaňava (Eds.), Děti, mládež a rodiny v období transformace (s. 94-107). Brno: Barrister & Principal.
•
Chamberlain, D. (n.d.) Early Parenting is Prenatal Parenting. Retrieved April 15, 2007, from http://www.birthpsychology.com/lifebefore/early.html#prenatalparent
•
Karger, P., Matějček, Z., & Pokorná, M. (2004). Rodičům na nejhezčí cestu. Jinočany: H & H.
•
Katrňák, T., & Možný, I. (2005). The Czech Family. In B. N. Adams & J. Trost (Eds.), Handbook of world families (pp. 235-261). Thousand Oaks, Calif: Sage Publications.
•
Königsmarková, I. (2006). Hovory s porodní bábou. Praha: Argo.
•
Kratochvíl, S. (2002). Sexuální starosti a radosti. Praha: Portál.
•
Lutz, W. J., & Hock, E. (2002). Parental Emotions Following the Birth of the First Child: Gender Differences in Depressive Symptoms. American Journal of Orthopsychiatry, 72, 3, 415-421. Retrieved from ProQuest database.
•
Marek, V. (2002). Nová doba porodní. Praha: Eminent.
•
Mareš, P. (2002). Hodnota dítěte. In M. Pilát & I. Plaňava (Eds.), Děti, mládež a rodiny v období transformace (s. 159-175). Brno: Barrister & Principal.
•
Maříková, H. (2000). Dvoukariérová manželství. In M. Čermáková, H. Maříková, J. Šanderová & M. Tuček (Eds.), Proměny současné české rodiny (s. 101-139). Praha: Sociologické nakladatelství.
•
Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada publishing, a.s.
•
Možný, I. (2002). Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství.
•
Možný, I. (2006). Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství.
55
•
Národní zpráva o rodině. (2004). Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.
•
Pacey, S. (2004). Couples and the First Baby: Responding to New Parents` Sexual and Relationship Problems. Sexual and Relationship Therapy, 19, 3, 223-246.
•
Pařízek, A. (2005). Kniha o těhotenství a porodu. Praha: Galén.
•
Plaňava, I. (2000). Manželství a rodiny: struktura, dynamika, komunikace. Brno: Doplněk.
•
Plaňava, I.(1998). Spolu každý sám: v manželství a rodině. Praha: Lidové noviny.
•
Pondělíčková–Mašlová, J. (1986). Manželská sexualita. Praha: Avicenum.
•
Pondělíčková-Mašlová, J., & Raboch, J. (2005). O sexualitě a partnerských vztazích. Praha: Galén.
•
Ponzetti, J. J. (Ed.). (2002). International Encyclopedia of Marriage and Family. New York: Macmillan Reference, USA. Retrieved March 3, 2007, from http:// knihovna.fss.muni.cz/KnihovnaFSS/eiz.php?podsekce=18&ukol=1&producent=Gale
•
Statistická ročenka České republiky (2006). Praha: Český statistický úřad.
•
Sydow, K. (1999). Sexuality During the Pregnancy and After Childbirth. Journal of Psychosomatic Research, 47, 1, 27-49. Retrieved from Science Direct database.
•
Teusen, G. (2003). Prenatální komunikace. Praha: Portál.
•
Trča, S. (2004). Partner v těhotenství a při porodu. Praha: Grada publishing a.s.
•
Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál.
•
Zákon 94/1963 Sb. (Zákon o rodině)
56
VI PŘÍLOHY Příloha 1: Rozhovor I žena Základní údaje: - věk - termín porodu - nejvyšší dosažené vzdělání - rodinný stav - těhotenství chtěné- nechtěné - zda bylo těhotenství příčinou uzavření manželství - jak byste ohodnotila svoji životní úroveň na škále nízká – střední- vysoká 1. Jak byste popsala Váš vztah s manželem předtím, než jste se dozvěděla, že jste těhotná? Jak dlouho jste spolu chodili, jak dlouho jste manželé? 2. Jak reagoval na Vaše těhotenství manžel? Jak jej prožívá? 3. Jak prožíváte Vy Vaše těhotenství? Jaké pocity u Vás převažují? 4. Domníváte se, že jste pro manžela v těhotenství více či méně atraktivní? Jakým způsobem Vám to dává najevo? 5. Mohla byste mi popsat, jak se připravujete na narození dítěte? Zapojuje se do těchto činností i Váš manžel? 6. Jakým způsobem s dítětem komunikujete? Snažíte se nějakým způsobem stimulovat vývoj dítěte ještě před porodem? 7. Máte pocit, že se v nějakém aspektu změnil během těhotenství Váš vztah s manželem? 8. Změnilo se něco v sexuální oblasti? 9. Přála jste si vědět pohlaví dítěte? Je to pro Vás rozhodující? 10. Účastnila jste se s manželem kurzu předporodní přípravy nebo jiných přednášek o těhotenství a porodu? Jak jste vnímala to, že Vás tam manžel doprovází? 11. Zvažujete s manželem jeho přítomnost u porodu? Kdo s tímto tématem přišel? 12. Od kdy jste na mateřské dovolené? Plánuje si manžel vzít po porodu dovolenou nebo neplacené volno? 13. Co myslíte, objeví se ve Vašem partnerském vztahu po porodu nějaké změny, pozitivní či negativní? 14. Jak byste si přála, aby se manžel zapojil do péče o dítě a do péče o domácnost po porodu?
15. Co si představíte pod pojmem být dobrou matkou? Myslíte si, že dokáže tyto ideály naplnit? Co by měla ideální matka zvládat? 16. Jaká máte očekávání o tom, jaké bude Vaše dítě? 17. Jakou máte představu o rozdělení mateřských a otcovských rolí ve Vašem partnerském vztahu? Jak to bylo u Vašich rodičů, cítíte to stejně nebo jinak? 18. Přemýšlela jste o tom, kdo Vám bude pomáhat s péčí o dítě kromě manžela? Uvažovala jste o pomoci širší rodinou, paní na hlídání nebo na úklid? 19. Co Vám v tuto chvíli přináší ve Vašem životě největší uspokojení? 20. Je ještě něco, co je pro Vás k tomuto tématu důležité a chtěla byste to zde zmínit?
Příloha 2: Rozhovor I muž Základní údaje: - věk - nejvyšší dosažené vzdělání - rodinný stav - těhotenství chtěné- nechtěné - zda bylo těhotenství příčinou uzavření manželství - jak byste ohodnotili svoji životní úroveň na škále nízká – střední- vysoká 1. Jak byste popsal Váš vztah s manželkou předtím, než jste se dozvěděl, že je těhotná? Jak dlouho jste spolu chodili, jak dlouho jste manželé? 2. Jak jste reagoval na její těhotenství? Jak jej prožíváte? 3. Jak prožívá, zvládá těhotenství Vaše manželka? 4. Vnímáte manželku v těhotenství jako více či méně atraktivní? Dáváte jí to najevo? 5. Mohl byste mi popsat, jak se připravujete na narození dítěte? Podílíte se nějakým způsobem na této činnosti? 6. Jakým způsobem s dítětem komunikujete? Snažíte se nějakým způsobem stimulovat vývoj dítěte ještě před porodem? 7. Máte pocit, že se v nějakém aspektu změnil během těhotenství Váš vztah s manželkou? 8. Změnilo se něco v sexuální oblasti? 9. Přál jste si vědět pohlaví dítěte? Je to pro Vás rozhodující? 10. Účastnil jste se s manželkou kurzu předporodní přípravy nebo jiných přednášek o těhotenství a porodu? Jak jste to vnímal? 11. Zvažujete s manželkou Vaši přítomnost u porodu? Kdo s tímto tématem přišel? 12. Plánujete si vzít po porodu na nějakou dobu dovolenou nebo neplacené volno? 13. Co myslíte, objeví se ve Vašem partnerském vztahu po porodu nějaké změny, pozitivní či negativní? 14. Jak si představujete Vaše zapojení do péče o dítě a do péče o domácnost po porodu? 15. Co si představíte pod pojmem být dobrým otcem? Myslíte si, že dokáže tyto ideály naplnit? Co by měl ideální otec zvládat? 16. Jaká máte očekávání o tom, jaké bude Vaše dítě? 17. Jakou máte představu o rozdělení mateřských a otcovských rolí? Jak to bylo u Vašich rodičů, cítíte to stejně nebo jinak?
18. Přemýšlel jste o tom, kdo Vám a manželce bude pomáhat s péčí o dítě? Uvažoval jste o pomoci širší rodinou, paní na hlídání nebo na úklid? 19. Co Vám v tuto chvíli přináší ve Vašem životě největší uspokojení? 20. Je ještě něco, co je pro Vás k tomuto tématu důležité a chtěl byste to zde zmínit?
Příloha 3: Rozhovor II žena 1. Jak se nyní cítíte po fyzické a psychické stránce? 2. Jak byste zhodnotila průběh porodu? Byl manžel u porodu? Jak jste vnímala jeho přítomnost? 3. Jakými Vašimi pocity bylo narození Vašeho dítěte doprovázeno? 4.
Jak prožíváte to, že se Vám narodil/a chlapeček/holčička? (Otázka pouze pro ty, kteří nevěděli pohlaví.)
5. Co se změnilo ve Vašem partnerském vztahu po porodu? 6. Mohla byste mi popsat, jak se manžel zapojuje do péče o miminko? Naplnilo se Vaše očekávání? 7. Jaký má miminko zhruba denní a noční režim? Jaký byste řekla, že má temperament? 8. Jak jste spokojená se zapojením manžela do péče o domácnost? 9. Kdo s Vámi byl po porodu doma? Jak dlouho byl manžel na dovolené? 10. Jak jste spokojená s chováním manžela v období po porodu? 11. Jak Vás vnímá manžel z hlediska atraktivity a jak Vy sama se nyní vidíte? 12. Co Váš sexuální život po porodu? Jste s ním spokojená, nebo byste ráda něco změnila? Dodrželi jste šestinedělí? 13. Jak prožíváte a zvládáte roli matky? 14. Jakými slovy byste nyní popsala Váš vztah s manželem? 15. Co Vám v tuto chvíli dělá největší radost? 16. Je ještě něco, co byste chtěla říci, co tu nezaznělo?
Příloha 4: Rozhovor II muž 1. Byl jste u porodu? Pokud ano, jak jste jej prožíval? Jak tuto zkušenost hodnotíte? 2. Myslíte si, že Vaše přítomnost u porodu ovlivnila v nějaké směru Váš pohled na ženy, či na Vaši manželku konkrétně? 3. Jakými Vašimi pocity bylo narození Vašeho dítěte doprovázeno? 4.
Jak prožíváte to, že se Vám narodil/a holčička/chlapeček? (Otázka pouze pro ty, kteří nevěděli pohlaví.)
5. Co se změnilo ve Vašem partnerském vztahu po porodu? 6. Mohl byste mi popsat, jak se zapojujete do péče o miminko? Myslíte si, že je s tím Vaše manželka spokojená? 7.
Jaký má miminko zhruba denní a noční režim? Jaký byste řekl, že má temperament?
8. Jak se zapojujete do péče o domácnost? Myslíte, že naplňujete očekávání manželky nebo má jinou představu? 9. Jak dlouho jste měl po porodu dovolenou? V čem si myslíte, že to bylo přínosné? 10. Jak Vaše manželka zvládá období po porodu? 11. Změnil se nějak způsob, kterým vnímáte Vaši manželku z hlediska atraktivity? Je pro Vás spíše ženou, nebo matkou? 12. Co Váš sexuální život po porodu? Jste s ním spokojený, nebo byste rád něco změnil? 13. Jak prožíváte a zvládáte roli otce? 14. Jakými slovy byste nyní popsal Váš vztah s manželkou? 15. Co Vám v tuto chvíli dělá největší radost? 16. Je ještě něco, co byste chtěl říci, co tu nezaznělo?
Příloha 5: Kategorie z analýzy rozhovorů I
Prožívání těhotenství
Význam pohlaví
Předporodní kurzy Příprava na rodičovství
Pořizování výbavy pro dítě Komunikace s dítětem
Stimulace hudbou Jak vnímá sama sebe
Atraktivita ženy Sexuální život
Jak ji vnímá muž Obavy o dítě
Opatrnost a pomoc muže Změny v těhotenství
Společně strávený čas Větší zodpovědnost Očekávané změny nenastaly Více pochopení pro partnerku
Partner u porodu Dovolená partnera po porodu Rodičovská očekávání
Zapojení partnera do péče o dítě a domácnost Očekávání podpory Očekávané změny O dítěti Představa “dobrého“ rodiče
Rozdělení rolí muže a ženy v rodině u rodičů Podpora matky rodičky po porodu Podpora ostatních členů rodiny Méně času na partnera/ku Dítě přinese něco nového Více konfliktů Poporodní výkyvy nálad partnerky Neopomíjet partnera
Příloha 6: Kategorie z analýzy rozhovorů II
Atraktivita ženy Sexuální život
Jak vnímá sama sebe Jak ji vnímá muž
Společně strávený čas Změny po porodu
Čas pro sebe Obohacení vztahu Ztráta sociálních kontaktů Větší zodpovědnost Muž si více váží ženy
Partner u porodu Dovolená partnera u porodu Naplnění očekávání po porodu
Zapojení partnera do péče o dítě Zapojení partnera do péče o domácnost Podpora matky rodičky po porodu
Pocity po narození dítěte Fyzický stav žen po porodu Rodičovské role
Temperament Psychický stav žen po porodu Osobnost dítěte Zvládání role otce a matky
Denní a noční režim dítěte Kde spává dítě Obavy o dítě Naplnění potřeby podpory Komunikace mezi partnery Skloubení role otců s prací
