MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ. Obor Mezinárodní vztahy. Rozporuplná praxe

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy

Rozporuplná praxe Exporty vojenského materiálu z ČR – kontroverzní prvek zahraniční a bezpečnostní politiky Bakalářská práce

Mgr. Tomáš Tetiva

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Pšeja PhD. UČO: 245853 Obor: MZV - ES Imatrikulační ročník: 2006

1

Brno, 2009

Prohlašuji, že jsem práci vypracoval samostatně a všechny přejaté myšlenky jsem řádně označil citacemi. V Libčicích n. Vltavou, 13. prosince 2009

2

Obsah 1. Úvod……………………………………………………………………………….….……4 2. Souvislosti mezinárodního obchodu s vojenským materiálem…………………….………5 2.1. Vliv globalizace na obchod se zbraněmi a zboží dvojího užití…………………….…….6 2.2 Dopady válečných konfliktů na rozvojové země a civilní obyvatele…………….……….7 2.3 Dopady obchodu se zbraněmi na mezinárodní vztahy…………………………….……...8 3. Kontrolní režim vývozu zbraní v ČR a EU a globální rámec……………………….……...9 3.1. Základní rámec kontrolního režimu v ČR……………………………………….……….9 3.1.1 Zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem……………………….……….9 3.1.2 Zákon o kontrole vývozu zboží dvojího užití………………………………………….10 3.1.3 Zákon o vývozu civilních zbraní……………………………………………………….10 3.2 Základní rámec kontrolního režimu v EU………………………………………………..11 3.2.1 Stručný přehled evropské úsilí o regulaci vývozu zbraní…………………...………….12 3.2.2 Společný postoj Rady EU o vývozu vojenských technologií a materiálů……………...13 3.2.3 Kritéria Společného postoje Rady EU………………………………………………….13 3.2.4 Vliv Kodexu EU na exportní politiku…………………………………………………..15 3.2.5 Mezinárodní úmluvy a restriktivní opatření…………………………………………….16 4. Bezpečnostní strategie ČR a EU, SZBP a EBOP…………………………………………..17 4.1 Analýza bezpečnostní strategie ČR……………………………………………………….18 4.2 Analýza bezpečnostní strategie EU……………………………………………………….21 4.3 Dopad na SZBP a EBOP………………………………………………………………….23 5. Analýza vývozů vojenského materiálu z ČR………………………………………………25 5.1 Licenční proces…………………………………………………………………………...26 5.2 Národní zprávy o kontrole exportu……………………………………………………….27 5.3 Struktura exportů vojenského materiálu za rok 2008…………………………………….28 5.4 Kritéria Kodexu EU a česká exportní politika……………………………………………29 6. Závěr……………………………………………………………………………………….34 7. Seznam literatury a internetových zdrojů………………………………………………….35

3

1. Úvod Tato práce chce analyzovat roli ČR v rámci mezinárodního obchodu se zbraněmi s důrazem na exporty zbraní a vojenského materiálu do problematických zemí.1 Toto téma bude rozpracováno v kontextu české zahraniční a bezpečnostní politiky s přesahem ke společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) a evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP). Základní hypotézou je předpoklad, že exporty vojenského materiálu představují kontroverzní prvek s dopadem na tvorbu zahraniční a bezpečnostní politikou ČR vzhledem ke strategickým bezpečnostním dokumentům a SZBP a EBOP a zároveň jsou i v rozporu s klíčovou legislativou a mezinárodními úmluvami. Tuto hypotézu se pokusím ověřit na základě analýzy bezpečnostních strategií ČR a EU, principů a cílů SZBP a EBOP a klíčové legislativy upravující obchod s vojenským materiálem, zejména Kodexem chování EU při vývozu zbraní (Kodex EU). Dalším zdrojem informací nutných pro analýzu budou Národní zprávy o kontrole vývozu. Kromě toho bude práce vycházet z dostupné literatury, studií a informačních zdrojů na internetu.

1

V práci budu používat termín „problematické země“, který odkazuje na Kodex EU. Jedná se o země, kam je zakázán vývoz zbraní s ohledem na porušování kritérií Kodexu EU.

4

2. Souvislosti mezinárodního obchodu s vojenským materiálem “Zatímco se objevují nové hrozby týkající se konvenčních zbraní, staré problémy nejsou stále vyřešeny. Skutečnost, že konvenční zbraně zabíjejí každoročně statisíce lidí, je stále přehlížena, pochopitelně kromě zemí a jedinců, kteří trpí tímto krveprolitím.“ Ban Ki-moon, United Nations Secretary-General.2 Ačkoliv v uplynulém desetiletí došlo k významnému omezení výdajů na zbrojení a tím také k poklesu mezinárodního obchodu se zbraněmi, nelze považovat současnou situaci za zcela uspokojivou.3 Po zhroucení komunismu došlo k dočasnému ústupu mezinárodního obchodu se zbraněmi, nicméně celá situace začala být vzhledem k nástupu globalizace značně nepřehledná. Od přelomu milénia je pak evidentní pozvolný nárůst obchodu se zbraněmi. Podle thintanku Stockholm International Peace Research Institut (SIPRI) dosáhly vojenské výdaje v globálním měřítku v roce 2008 celkové částky zhruba 1,5 bilionu USD, což představuje vzestup o 4% oproti roku 2007 a vzestup o 45% oproti roku 1999. Kromě západní a střední Evropy pak ve všech regionech byl viditelný výrazný vzestup vojenských výdajů.4 Podobnou křivku opisuje i mezinárodní obchod se zbraněmi. Podle SIPRI došlo ke vzrůstu obchodu s konvenčními zbraněmi v letech 2004 až 2008 o 21% oproti období 2000 až 2004. To potvrzují i údaje organizace Small Arms Survey, která uvádí, že v letech 2000 až 2006 vzrostl obchod s ručními a lehkými zbraněmi (RLZ) ze 2,31 miliard na 2,97 miliard USD, což představuje nárůst o 28%.5 Podle údajů OSN se od roku 1990 právě RLZ staly hlavními nástroji zabíjení a násilí v mezistátních a vnitřních konfliktech. Odhaduje se, že v důsledku použití těchto zbraní zahyne ročně na 500 tisíc osob a vede k vysídlení ještě mnohem více osob.6 Organizace Gun Control Alliance uvádí, že nejvíce rizikovou zemí z tohoto hlediska je Kolumbie, kde umírá ročně více než 50 osob v přepočtu na 100 tisíc lidí.7 Zásadní roli RLZ potvrzují i zjištění Amnesty International (AI). Zhruba jedna třetina až tři čtvrtiny všech závažných porušení lidských práv bylo provedena za použití RLZ. Z vyšetřovaných kauz AI bylo 85% zabití vykonáno za použití RLZ, přičemž „na světě je každý rok vyrobeno 10 až 14 miliard nábojů, což představuje přibližně dvě kulky na každého obyvatele planety včetně malých dětí“.8

2

Viz The United Nations Disarmament Yearbook Volume 33 (PartS I and II): 2008, http://www.un.org/disarmament/HomePage/ODAPublications/Yearbook/2008/YB.shtml. 3 V roce 1999 dosáhly vojenské výdaje industrializovaných zemí celkem hodnoty 55% oproti roku 1989 a počet členů ozbrojených sil klesl z 11,6 millionů v roce 1989 na 6,5 millionu v roce 1999. Viz, AI Dead on Time, http://www.amnesty.org/en/library/info/ACT30/008/2006. 4 Viz SIPRI Yearbook 2009, http://www.sipri.org/yearbook/2009/05. 5 Viz Small Arms Survey 2009, http://www.smallarmssurvey.org/files/sas/publications/year_b_pdf/2009/CH01Transfers.pdf. 6 Viz The UN Disarmament Yearbook: 2001, volume 26, New York: 2002. 7 Viz Gun Control Alliance, http://www.sacc-ct.org.za/statistics.html. 8 Zjištění pocházejí z analýzy AI v letech 1991 až 2002 ze vzorku 10 zemí v různých částech světa. Celkem bylo analyzováno 2951 dokumentů týkající se Alžíru, Brazílie, Čečny/Ruska, Kolumbie, D.R. Kongo, Východního Timoru, Egypta, Francie, Jamajky a Nepálu. Viz Control Arms – Killer facts, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/killer-facts2.

5

Hlavními exportéry v mezinárodním obchodu se zbraněmi jsou tradičně země skupiny G8, přičemž v loňském roce to byly USA a Rusko a za nimi v těsném sledu Německo, Francie a Velká Británie. SIPRI uvádí, že „těchto pět zemí dohromady jsou zodpovědné za 79% objemu celosvětového exportu v letech 2004 až 2008. Tyto země patří mezi nejvýznamnější exportéry od konce Studené války a každoročně jsou zodpovědní za nejméně tři čtvrtiny celosvětového exportu“.9 Hlavními importéry v letech 2004 až 2008 zůstávala oblast východní Asie, Evropa a Blízký východ, přičemž každý z těchto regionů přijal zhruba 20% obchodu s vojenským materiálem. Jako nejvýznamnější stát v importu byla ve stejném období Čína a na dalších místech sestupně Indie, USA, Arabské Emiráty, Jižní Korea a Řecko. 2.1. Vliv globalizace na obchod se zbraněmi a zboží dvojího užití Nástup globalizace po zhroucení komunismu a výroba stále sofistikovanějších zbraní má zásadní důsledky pro mezinárodní obchod se zbraněmi. Podle studie koalice NNO Control Arms nazvané Arms Without Borders sto nejvýznamnějších světových výrobců de facto nevyrábí zbraně, ale montuje je z nejrůznějších komponentů, které jsou vyráběny v nejrůznějších zemích po celém světě. 10 Toto rozmělnění zodpovědnosti výrobce, neboť místo jednoho konkrétního výrobce zbraně jsou až tisíce dodavatelů jednotlivých komponentů, má pochopitelně citelný dopad na úsilí o kontrolu obchodu se zbraněmi.11 Globalizace se zároveň týká i zbrojních nadnárodních společností, které zakládají svoje pobočky v jiných státech světa.12 Tento trend také znamená stále větší význam pro obchod se zbožím dvojího užití, tedy s produkty, které jsou určené pro civilní využití, ale lze je použít jako součást zbraňového systému. Rozdíl mezi obchodem s materiálem, který je klasifikovaný na seznamu vojenského materiálu, oproti zboží dvojího užití, může být značný. AI uvádí, že „v Irsku byly v roce 2002 vydány licence k prodeji zboží dvojího užití v hodnotě 4,5 miliardy euro, tedy stokrát více než na obchod s vojenským materiálem, který představoval objem pouze 34 milionů euro“.13 Komponenty používané pro zbraně a zbraňové systémy mohou být velmi různorodé a mohou mít nejrůznější civilní využití. Procesory digitálního signálu v DVD přehrávačích lze použít např. v naváděcích systémech raket u bojových letadel stejně jako čipová technologie užívaná 9

Viz SIPRI 2009, http://www.sipri.org/yearbook/2009/07. Srovnej AI, A catalogue of failures: G8 Arms Exports and Human Rights violations, s. 3, http://www.amnesty.org/en/library/info/IOR30/003/2003. 10 Už v roce 1994 upozornil časopis The Economist, že USA nedokážou vyrobit jedinou balistickou střelu nebo bojové letadlo bez pomoci alespoň tří japonských společností, které např. dodávají keramiku na ochranu hi-tech elektroniky, viz Control Arms, Arms Without Borders, s. 12, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders. 11 Americké bojové helikoptéry AH-64 Apache, které vyrábí Boeing a jsou používány intenzivně v Afghánistánu a Iráku, se skládají ze 6 tisíc součástek vyráběných v různých zemích. Viz Control Arms, Arms Without Borders, s. 12, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/englishreports/arms-without-borders. 12 V roce 2004 zaregistrovala významná rakouská společnost vyrábějící střelné zbraně Glock pobočku v Brazílii. V případě vývozu zbraní z produkce brazilské pobočky tak bude moci snadno obcházet ustanovení Kodexu EU o obchodu se zbraněmi, viz Control Arms, Arms Without Borders, s. 7, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders 13 Viz Control Arms, Arms Without Borders, s.13, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders.

6

v raketách Hellfire a útočných helikoptérách Apache Longbow se používá zase v televizních satelitních anténách a v mobilních telefonech.14 Složitost kontroly obchodu s vojenským materiálem a zbožím dvojího užití ilustruje kauza zásahu uzbeckých bezpečnostních sil proti demonstrantům v roce 2005 ve městě Andižan. Při střelbě na demonstranty zabily policisté stovky osob, včetně žen a dětí, přičemž používali teréní vozidla Land Rover s připevněnými puškami.15 Britská vláda později potvrdila, že tyto vozidla byla vyrobena v Turecku pro tamější vládu, která je později darovala uzbecké vládě. Přitom přibližně ze 70% těchto vojenských vozidel tvoří komponenty vyrobené ve Velké Británii. Tyto součástky však nejsou na seznamu vojenského materiálu nebo zboží dvojího užití, takže britská vláda nemá žádnou kontrolu nad jejich exportem a re-exportem. 16 2.2 Dopady válečných konfliktů na rozvojové země a civilní obyvatele

Ozbrojené konflikty mají dramatický dopad na životy lidí po celém světě. Podle Bezpečnostní strategie EU zahynulo od počátku 90. let v nejrůznějších konfliktech zhruba 4 miliony lidí, přičemž 90 % obětí tvořili civilisté. Více než 18 milionů lidí na celém světě bylo kvůli konfliktům donuceno opustit své domovy. Válečné konflikty mají velký dopad především na ohrožené skupiny obyvatel jako jsou např. děti a mládež. Geneva Declaration Secretariat uvádí, že v loňském roce bylo přímou obětí násilných konfliktů nejméně 52 tisíc dětí a dospívajících, přičemž podle organizace WHO jich bylo až 184 tisíc. Podle WHO zhruba polovina násilných smrtí se týkala osob ve věku od 0-29 let (47%), z čehož zhruba tři čtvrtiny (73%) byly osoby mužského pohlaví ve věku od 15 do 29 let.17 Další významně ohroženou skupinou jsou ženy, které jsou kvůli své genderové identitě častým terčem domácího násilí a znásilnění, což podporuje snadný přístup ke zbraním a ozbrojené konflikty. K tomu dochází např. na Haiti, kde se velmi vysoký počet znásilnění odehrává právě v návaznosti na šíření zbraní. „To je důvod, proč je více znásilnění. Protože muži mají zbraně. Kdyby neměli zbraně, mohli byste se bránit a křičet o pomoc. Ale protože mají zbraně, nenajde se nikdo, kdo by vám pomohl,“ uvádí matka jedné z obětí.18 Kromě lidí přímo zabitých ve válečných konfliktech zemře velké množství lidí nepřímo v důsledku dopadu války, která způsobí kolaps ekonomiky, zničí zdravotnickou a bezpečnostní infrastrukturu a vede k šíření nemocí a hladomoru.19 Typickým příkladem byla válka proti Iráku v roce 2003, kde navíc chaotické bezpečnostní podmínky po skončení války 14

Viz Control Arms, Arms Without Borders, s. 14, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders. 15 Uzbecká armáda byla kromě toho vyzbrojena bojovými letadly, které byly exportovány z ČR ještě před tímto masakrem. Viz Štefanec, M., Česko vyváží smrt, Nový prostor, 15. června 2009. 16 Viz Control Arms, Arms Without Borders, s. 14, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders. 17 Kromě toho je třeba započíst poranění a psychologická traumata. Dále mají závažný nepřímý dopad vyhnání z domova, smrt členů rodiny a omezení přístupu k lékařské péči a vzdělávání. Small Arms Survey 2008 18 Viz Control Arms, Arms Without Borders, s. 26, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders, s. 26. 19 Viz Greenpeace, The impacts of war, http://www.greenpeace.org/international/press/reports/iraq-january2004-the-impa.

7

a střety s radikály nakonec vedly k doposud zhruba desetinásobnému počtu obětí oproti samotné válce.20 Válečné konflikty mají závažný dopad na děti a mládež i nepřímým způsobem. Válka může způsobit smrt nebo zranění členů rodiny, vysídlení rodiny, omezit přístup ke vzdělávacím zařízením nebo zdravotnickému systému. Zhruba polovina dětí, které nemají přístup ke školní docházce, což je v celosvětovém měřítku 39 milionů, žije ve válkou zasažených zemích, ačkoliv tyto země tvoří pouze 13% celosvětové populace. (International Save the Children Alliance, 2007, p. 4). Válečné konflikty nemají ale pouze dopad na životy a zdraví obyvatel, ale jsou často součástí a nebo přímo iniciátorem celého komplexu problémů, především u rozvojových zemích – kolaps ekonomiky, šíření nemocí, extrémní chudoba a hladomor, ztráta bezpečnosti, což opět může být zdrojem násilných konfliktů a roztáčet dál spirálu násilí. „Ve většině rozvojového světa působí bída a nemoci nevýslovné utrpení a vzbuzuje naléhavé bezpečnostní obavy. Téměř 3 miliardy lidí, to jest polovina světové populace, žije z méně než 2 eur denně. Hlady nebo na následky podvýživy umírá každoročně 45 milionů lidí. Subsaharská Afrika je v současné době chudší, než byla před deseti lety. V mnoha případech je přitom hospodářská neúspěšnost spojena s politickými problémy a násilnými konflikty.“ (Bezpečnostní strategie EU 2003) Jak už bylo naznačeno výše, mezinárodní obchod se zbraněmi je především záležitost vyspělých zemí, přičemž mezi klíčové zbrojní exportéry patří především 5 členů sdružení G8. Přitom na 1USD, který je investován globálně do rozvojové pomoci, je 10USD vynakládáno na vojenské rozpočty. (UN Human Development Report 2005, p.8) Studie AI Arms without Borders uvádí údaj, že výzkum amerického Kongresu odhadl, že asijské, středovýchodní, latinskoamerické a africké země utratily společně v roce 2004 zhruba 22,5 miliard USD na nákup zbraní, což bylo o 8% více než v roce 2003. Pokud by tyto země stejnou sumu investovaly do rozvoje vzdělávacího systému a zdravotnictví, byly by schopné zajistit školní docházku pro všechny děti a zredukovat dětskou úmrtnost na dvě třetiny do roku 2015, což by znamenalo završení dvou rozvojových cílů milénia. 21 Obzvláště kontroverzní dopad má utrácení peněz za zbraně v zemích subsaharské Afriky, kde se na konci devadesátých let zkrátila průměrná délka života z 50 na 46 let, přičemž na nákupy zbraní vydával tento region zhruba 20 miliard USD ročně. Dosažení cílů ve vzdělávání a snížení mateřské úmrtnosti by vyžadovalo zhruba 10 miliard ročně USD. 22 2.3 Dopady obchodu se zbraněmi na mezinárodní vztahy Kromě toho, že válečné konflikty a obchod se zbraněmi má vážné důsledky pro dotčené země a jejich obyvatele, tak neméně velký dopad má tento komplex problémů na regionální bezpečnost a stabilitu v mezinárodních vztazích. To úzce souvisí právě s exporty zbraní do

20

Viz Iraq Body Count, http://www.iraqbodycount.org/. Viz Control Arms, Arms Without Borders, s. 26, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders. 22 See ‘International Finance Facility’ proposal, January 2003, HM Treasury, available from http://www.hmtreasury.gov.uk/documents/international_issues/international_development/int_gnd_iff2003.cfm. 21

8

konfliktních regionů jako je Blízký východ, subsaharská Afrika nebo oblasti „zamrzlých konfliktů“ typu Náhorní Karabach v Ázerbajdžánu. Klasickým příkladem v tomto ohledu je destabilizující role Iráku v mezinárodních vztazích. Totalitní diktátor Sadám Husajn použil zbraně hromadného ničení proti vlastním obyvatelům, vedl válku s Íránem, okupoval Kuvajt a posléze se dostal do konfliktu s OSN a USA, což nakonec vedlo k válce proti Iráku. 23 Samotný konflikt vyvolal rozsáhlé opoziční hnutí po celém světě a vedl ke krizi v transatlantických vztazích. Ani sedm let po válce se nepodařilo vyřešit vnitropolitické napětí v zemi, které má za následek stav blízký občanské válce. Zbraně Iráku přitom prodávali všichni stálí členové Rady bezpečnosti OSN společně s dalšími evropskými státy. Před první válkou v Zálivu v roce 1991 se nejméně 20 zemí podílelo na budování technologií pro výrobu nejrůznějších zbraňových systémů včetně chemických zbraní. AI uvádí, že „v prosinci 2002 předala irácká vláda OSN 12 tisíc stránek protokolů, které obsahovaly jména společností z Velké Británie, Francie, Ruska, USA a Číny. To vedlo k vyšetřování 17 společností z Velké Británie, které do Iráku prodávaly technologie na výrobu jaderných, chemických a konvenčních zbraní. Podobné kontrakty s Irákem mělo také 24 amerických společností. Největším obchodním partnerem v osmdesátých letech bylo nicméně Německo“.24 Jako další příklad dopadu obchodu se zbraněmi na situaci v mezinárodních vztazích jsou vývozy zbraní, které uskutečnila ČR na Srí Lanku. V roce 2001 usilovala norská vláda o zprostředkování mírových rozhovorů mezi vládou a tamilskými povstalci. ČR právě v tomto roce uskutečnila vývoz tanků a raketometů v hodnotě 2,5 milionu USD, což přispělo k další eskalaci konfliktu.25

3. Kontrolní režim vývozu zbraní v ČR a EU a globální rámec Zahraniční obchod s vojenským materiálem a se zbraněmi, případně se zbožím dvojího užití, se pohybuje v určitém právním kontextu, který lze v kontextu ČR zhruba vymezit několika okruhy legislativních dokumentů – od zákonů, které upravují obchod s vojenským materiálem na národní úrovni, přes evropskou legislativu až po mezinárodní úmluvy. 3.1. Základní rámec kontrolního režimu v ČR Zákony v podstatě definují to čeho se týkají, tedy specifikují nakládání s vojenským materiálem, civilními a sportovními zbraněmi, zboží dvojího užití nebo mučící nástroje. Následující přehled představuje zhruba okruh základních legislativních nástrojů upravující obchod se zbraněmi a souvisejícím zbožím v rámci ČR. 3.1.1 Zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem Základním zákonem týkající se této problematiky je zákon č. 220/2009 Sb., který po 15 letech novelizoval dosavadní č. 38/1994 Sb. o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, a od 23

Stranou ponechávám legalitu a důvody, které vedly k válce proti Iráku vzhledem k irelevantnosti vůči tématu. Viz AI, A catalogue of failures: G8 Arms Exports and Human Rights violations, s. 5-7, http://www.amnesty.org/en/library/info/IOR30/003/2003. . 25 Viz Štefanec, M., Česko vyváží smrt, Nový prostor, 15. června 2009. 24

9

1. října 2009 nabyl účinnosti. Současně se zákonem vstoupil v účinnost také vyhláška č. 332/2009 Sb., která definuje provádění tohoto zákona. Tento zákon upravuje obchod se zahraničním vojenským materiálem, což je definováno jako vývoz a dovoz vojenského materiálu mezi ČR a ostatními zeměmi, včetně zemí EU. Dále upřesňuje, že za obchod se také považuje zprostředkování těchto činností a také nákup vojenského materiálu a jeho následný prodej do jiného než členského státu EU. Tato výše popsaná novela zákona oproti dosavadnímu zákonu 38/1994 jasněji vymezuje pojem „zahraniční obchod s vojenským materiálem“, přičemž mimo působnost zákona také staví poskytování a nebo přijímání humanitární pomoci. Co lze považovat za pozitivní posun, že novela zakazuje obchod s protipěchotními minami a dalšími konvečními zbraněmi, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mohou především zasahovat civilní obyvatele.26 V prováděcí vyhlášce jsou pak dále precizněji stanoveny jednotlivé kategorie v seznamu vojenského materiálu. Stranou ale zůstávají zejména kritéria vývozu s ohledem na lidská práva, zahraniční politiku a mezinárodní vztahy. Zákon o zahraničním obchodu pouze vágně stanoví, že „výkon státní správy v oblasti obchodu s vojenským materiálem musí být v souladu s mezinárodními závazky ČR a jejími zahraničně politickými nebo obchodními zájmy ČR nebo ochranou veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva“. 3.1.2 Zákon o kontrole vývozu zboží dvojího užití Další zákon týkající se této problematiky je zákon č. 594/2004 Sb. Tento zákon upravuje kontrolu vývozu zboží dvojího užití, včetně softwaru a technologií a práva a povinnosti osob, které přepravují toto zboží z ČR na území jiného členského státu EU. Zboží dvojího užití představuje velmi citlivou záležitost vzhledem k tomu, že může být snadno zneužitelné pro vojenské potřeby, přičemž objemy jeho vývozů v porovnání s vojenským materiálem může být enormní. Jak již bylo uvedeno níže, podle AI např. v Irsku v roce 2004 byl vývoz zboží dvojího užití stonásobně vyšší oproti standardnímu vojenskému materiálu. Podle Národní zprávy vydalo MPO v roce 2008 v oblasti zboží a technologií dvojího užití 97 licencí k vývozu do 25 zemí a 4 žádost zamítlo. Ze zprávy nelze zjistit, které zboží bylo vyváženo kam, nicméně zpráva rámcově uvádí, že k největším odběratelům patřilo Rusko (26 licencí), Čína (11 licencí), Sýrie (11 licencí) a Írán (9 licencí). 27 Všechny tyto destinace mohou právem vyvolávat různé spekulace obzvláště vzhledem k tomu, že Čína a Írán patří mezi embargované země. Rusko a Sýrie představují neméně problematické státy vzhledem k dodržování lidských práv, přičemž podle bezpečnostní strategie Ruska je NATO významnou hrozbou. 3.1.3 Zákon o vývozu civilních zbraní 26

Ačkoliv nakládání s protipěchotními minami zakazuje Ottawská úmluva jejíž smluvní stranou je i od roku 1997 ČR, ještě v roce 2003 byly vystavovány na brněnském veletrhu IDET, na což upozornila organizace Nesehnutí. Viz http://zpravodajstvi.ecn.cz/?x=134754. 27 Nejčastěji vyvážené zboží byly obráběcí stroje, chemické látky, elektronické mikroskopy a ochranné plynové masky.

10

Další zákon týkající se zahraničního obchodu se zbraněmi je zákon č. 228/2005 Sb. a nařízení vlády č. 230/2005 sb. o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v ČR omezuje z bezpečnostních důvodů zvláštními právním předpisy.28 Tento zákon upravuje zahraniční obchod s civilními zbraněmi a municí pro sportovní účely, hobby, lov a sebeobranu mezi ČR a EU a jinými státy. Zásadním rozdílem oproti obchodu s vojenským materiálem je způsob udělování licencí, které vydává pouze MPO na základě žádosti fyzické nebo právnické osoby, přičemž v žádosti musí být uveden odběratel, cílová destinace a počet kusů konkrétní zbraně. MZV poskytuje k žádostem pouze souhrnnou informaci o skutečnostech, které je třeba vzít v úvahu. Tyto zbraně přestavují podobně jako zboží dvojího užití velmi citlivou položku s ohledem na jejich zneužití možné zneužití v násilných konfliktech. RLZ se staly v posledních dvaceti letech hlavními nástroji zabíjení ve vnitrostátních konfliktech kvůli jejich nízké ceně, jednoduchosti, přenosnosti a utajitelnosti. (Ondřej 2005) Ze strany ČR se přitom jedná o poměrně rozsáhlé vývozy řádově v desítkách tisíc kusů zbraní, které nejsou klasifikované jako vojenský materiál, tudíž lze takto snadno obcházet restriktivní opatření vůči určitým zemím. Podle Národní zprávy bylo v roce 2008 vyvezeno z ČR zhruba 27 tisíc pistolí a revolverů v hodnotě 150 milionů korun do celé řady zemí. Mezi destinace, které vzbuzují pochybnosti vzhledem k častému zneužívání právě civilních zbraní pro vojenské účely, patří např. Angola, Egypt, Filipíny, Keňa, Kolumbie, Malajsie, Thajsko a další. Dlouhé střelné zbraně byly v roce 2008 vyvezeny v počtu zhruba 43 tisíc kusů v hodnotě 250 milionů korun do stejných zemí a kromě nich ještě např. do Ruska, Běloruska nebo Sierry Leony. Právě v případě Sierry Leone vyvstává otázka, zda se nejedná o pokus obejít restriktivní opatření, neboť na tuto zemi se už přes deset let vztahuje embargo EU a OSN ohledně vývozu vojenského materiálu. Poslední relevantní zákon vzhledem tématu je zákon 38/2008 o vývozu a dovozu zboží, které by mohlo být použito pro výkon trestu smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, a o poskytování technické pomoci s tímto zbožím. Ačkoliv české zákony poměrně přesně vymezují produkty, kterých se jejich působnost týká, (např. prováděcí vyhláška k zákonu o zahraničním obchodu s vojenským materiálem obsahuje téměř padesátistránkový seznam položek klasifikovaných jako vojenský materiál od střelných zbraní přes chemické látky, těžkou bojovou techniku až po speciální elektroniku), lze považovat za jejich slabinu, že jen slabě upravují kritéria vývozu.

3.2 Základní rámec kontrolního režimu v EU

28 Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, který rozděluje zbraně a střelivo do různých kategorií. Vojenské zbraně jsou řazeny mezi zbraně kategorie A, které je zakázáno nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit. Zákon č. 156/2000 Sb. o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů.

11

Evropská legislativa upravuje mezinárodní obchod se zbraněmi, obchod se zbožím dvojího užití, civilní zbraně a další souvisejí oblasti. Následující přehled představuje zhruba okruh základních legislativních nástrojů na evropské úrovni. 3.2.1 Stručný přehled evropské úsilí o regulaci vývozu zbraní Celý proces týkající se zpřísnění regulace volného obchodu se zbraněmi a vojenským materiálem započal už v roce 1991 a 1992, kdy Evropská rada schválila společná kritéria. Důvodem k přehodnocení dosavadního liberálnějšího postoje byla celá řada regionálních konfliktů v Africe a zejména irácká invaze do Kuvajtu. (Petřík 2006: 55) Do procesu se postupně zapojila koalice zhruba 600 NNO v čele s organizacemi Saferworld, BASIC a AI, které navrhly rámcové principy Kodexu EU. Návrh získal podporu členských zemí EU Nizozemí, Švédska a Belgie a v roce 1998 byl Kodex EU přijatý, přičemž EU vyzvala ostatní země k jejímu připojení. Kodex EU ratifikovala i ČR ve stejném roce, z čehož tedy vyplývala i nutnost respektovat jeho kritéria při naší exportní politice. V roce 2002 se mezi další legislativní nástroje sloužící ke kontrole zahraničního obchodu se zbraněmi zařadila Společná akce Rady 2002/589/SZBP o příspěvku EU k boji proti destabilizujícímu hromadění a šíření ručních palných a lehkých zbraní. Na jejím základě zahájila EU konkrétní akce v Africe, v Asii, v Latinské Americe a na Balkáně s cílem „bojovat proti destabilizujícímu hromadění a šíření ručních palných zbraní a přispět k ukončení tohoto hromadění a šíření; přispět ke snížení stávajících zásob těchto zbraní a střeliva do nich na úroveň slučitelnou s oprávněnými bezpečnostními potřebami příslušných zemí a pomoci při řešení problémů způsobených nadměrným hromaděním těchto zásob.“ Přijetí společné akce motivovalo přijetí společné strategie EU v prosinci 2005 pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a proti nedovolenému obchodování s nimi. Strategie potvrzuje platnost cílů společné akce a dále požaduje „vyvinutí souhrnného a soudržného přístupu, který spojí veškeré páky, jimiž EU disponuje, a který se zakládá na konstatování uvedeném v EBS, a to že lidská bezpečnost a rozvoj lidstva jsou vzájemně závislé; vyvinutí nových postupů pro akce Unie, které by pokryly všechny rozměry tohoto jevu, a to jak prevenci, tak reagování; stanovení zeměpisných priorit, které budou navazovat na akce v rámci SZBP a EBOP.“ V roce 2003 byl přijat společný postoj Rady 2003/468/SZBP o kontrole zprostředkování obchodu se zbraněmi. Jeho cílem je „kontrola zprostředkování obchodu se zbraněmi, aby se zabránilo obcházení embarg OSN, EU a OBSE na vývoz zbraní, jakož i kritérií stanovených v Kodexu chování Evropské unie o vývozu zbraní.“ Od roku 2003 probíhala debata o revizi Kodexu směrem k jeho právní závaznosti na základě společného postoje. Do roku 2005 vypracovala Pracovní skupina Rady EU pro vývozy konvenčních zbraní (COARM) návrh společného postoje, jejichž schválení však blokovala Rada EU.29 29

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2008 o Kodexu chování EU pro vývoz zbraní – nepřijetí společného postoje Radou a nedosažení právní závaznosti kodexu http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P6-TA-20080101+0+DOC+XML+V0//CS.

12

V institucionální struktuře EU tvořil Evropský parlament (EP) nejaktivnější prvek v rámci úsilí o zpřísnění regulace vývozu zbraní. V březnu 2008 EP vydal zvláštní usnesení, ve kterém naléhal na členské státy, aby svůj negativní postoj přehodnotily. Podle EP „důvody neschválení nebyly nikdy oficiálně vysvětleny, ale zjevně souvisejí s přáním některých členských států zrušit stávající embargo EU na vývoz zbraní do Čínské lidové republiky…vyjadřuje politování nad stávající politicky bezvýchodnou situací ve věci přijetí tohoto společného postoje a naléhá na členské státy, které se stavějí proti právní závaznosti kodexu, aby svůj postoj přehodnotily“. O dva měsíce později vydal EP další usnesení týkající se provádění evropské bezpečnostní strategie a EBOP, kde se vyjadřuje k patové situaci ohledně právní závaznosti Kodexu EU formou Společného postoje Rady. V usnesení se doslova praví, že „považuje v tomto ohledu za trapné, že ačkoli Kodex chování EU pro vývoz zbraní oslaví v roce 2008 desáté výročí, není tento dokument dosud právně závazný a zdá se, že nekontrolované vývozy zbraní z členských států EU pokračují bez větších překážek“.30 Dále ve svém usnesení EP upozornil na riziko, že transfery zbraní mohou probíhat přes členské státy, které uplatňují méně přísné zákony ohledně regulace vývozu a zdůraznil, aby všechny státy uplatňovaly co nejpřísnější standardy s cílem zamezit eskalaci konfliktů prostřednictvím zbraní z EU. V prosinci 2008 nakonec došlo k nečekané shodě a členské země se dohodly na Společném postoji, který přeměnil Kodex EU na právně závazný nástroj. Složitost jednání a několikaletou patovou situaci ilustruje bouřlivá debata v EP směřující právě k prosazení tohoto postoje, která se konala ještě začátkem prosince 2008.31 3.2.2 Společný postoj Rady EU o vývozu vojenských technologií a materiálů Klíčovým právním nástrojem, který nyní v rámci EU upravuje zahraniční obchod s vojenským materiálem, je Společný postoj Rady 2008/944/SZBP z 8. prosince 2008, který stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu. Společný postoj stanoví, že „členské státy jsou rozhodnuty nastavit vysoké společné standardy, které budou členskými státy považovány za minimální při rozhodování o transferech…a jsou rozhodnuty zabránit vývozu vojenských technologií a materiálů, které by mohly být použity pro vnitřní represi, mezinárodní agresi nebo přispět k regionální nestabilitě“. 3.2.3 Kritéria Společného postoje Rady EU Dále Společný postoj uvádí osm základních kritérií, které je třeba brát v potaz při rozhodování o udělení licence na konkrétní transfery, přičemž se jedná o kritéria, která už obsahoval původní Kodex EU.32 Osm základních kritérií je následujících: 30

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. června 2008 o provádění evropské bezpečnostní strategie a EBOP (2008/2003(INI)). 31 Rozprava v EP 3. prosince 2008, http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=//EP//TEXT+CRE+20081203+ITEM-017+DOC+XML+V0//CS. 32

13

1. Dodržování mezinárodních závazků členských států EU, především sankcí nařízených Radou bezpečnosti OSN a Společenstvím, dohod o nešíření zbraní a jiných dohod, a také dalších mezinárodních závazků (NPT, BTWC, CWC, Australská skupina, Režim kontroly raketových technologií, Zanggerův výbor, Skupina jaderných dodavatelů, Wassenaarská úmluva atd.) 2. Dodržování lidských práv v zemích konečného určení. Členské státy by měly zamítnout licenci v případě že vojenský materiál může být použitý pro vnitřní represi, což zahrnuje mučení a ponižující zacházení, svévolné popravy, zmizení, zadržování a další porušování lidských práv a svobod. 3. Vnitřní situace země konečného určení, z hlediska existence napětí a ozbrojených konfliktů. Členské státy by měly zamítnout licenci v případě rizika, že bude vojenský materiál podněcovat nebo prodlužovat ozbrojený konflikt nebo zhoršovat již existující napětí v cílové destinaci. 4. Zachování míru, bezpečnosti a stability v příslušném regionu. Členské státy by měly zamítnout licenci v případě rizika použití vojenského materiálu pro agresi vůči jiné zemi nebo prosazení územního požadavku silou. 5. Národní bezpečnost členských států nebo území, za jejichž zahraniční vztahy je členský stát zodpovědný, a bezpečnost spřátelených a spojeneckých zemí. Je třeba vzít v úvahu dopad vyvezených zbraní a technologií na domácí obranné a bezpečnostní zájmy, stejně jako zájmy členských a spřátelených zemí. 6. Chování kupující země ve vztahu k mezinárodnímu společenství, především její postoj k terorismu, povaha jejích spojenců a respektování mezinárodního práva. Je třeba vzít v úvahu pověst kupující země z hlediska její podpory terorismu, organizovaného zločinu a dodržování humanitárního práva. 7. Existence nebezpečí, že předmět vývozu bude v rámci kupující země doručen jinému konečnému uživateli nebo znovu vyvezen za nežádoucích podmínek. Je třeba zvážit riziko, zda nebude materiál znovu vyvezen do nežádoucích míst určení nebo předán nežádoucímu příjemci, zejména teroristickým organizacím a teroristům. 8. Kompatibilita vyvážených zbraní s technickými a ekonomickými možnostmi přijímající země, s ohledem na snahu, aby naplňování legitimních potřeb obrany a bezpečnosti států ubíralo co nejméně prostředků ze zdrojů využitelných k lidskému a ekonomickému rozvoji. Takto definované kritéria představují z právního hlediska poměrně konzistentní postoj vůči vývozu zbraní s ohledem na zahraniční politiku a lidskoprávní úsilí. Oproti naší národní legislativě je zde právě zásadní, že je zde zakomponován určitý komplexní přístup k celé věci. Vzhledem k tomu, že podle čl. 15 Hlavy V Smlouvy o EU musí členské státy zajistit, aby jejich vnitrostátní politiky byly v soulady se společnými postoji, které vymezují přístup EU ke

14

konkrétní otázce, vyplývá z toho pro ČR povinnost harmonizovat svojí domácí legislativu se Společným postojem Rady.33 Pozitivním signálem jsou informace na stránkách MZV, kde se uvádí, že ČR vypracuje nový zákon, který zajistí implementaci společného postoje.34 Otázkou ovšem zůstává, zda vláda skutečně dodrží tento závazek, neboť implementaci Kodexu EU už slibovala ve svém usnesení Zemanova vláda. Dalším problémem je pak právní vymahatelnost tohoto závazku, který ukládá členským státům uvést v soulad domácí legislativu se Společným postojem. Tento Společný postoj Rady EU byl přijatý v rámci SZBP, která je součástí druhého pilíře a nespadá pod jurisdikci Evropského soudního dvora. Nicméně i v případě implementace do národní legislativy bude sporná vymahatelnost ustanovení Společného postoje vzhledem k tomu, že neobsahuje žádné sankce v případě porušení jednotlivých kritérií. 3.2.4 Vliv Kodexu EU na exportní politiku Je otázka, jaký má uplatňování Kodexu EU vliv na praktickou exportní politiku. Podle NNO má jistý vliv na rozhodování o udělování licencí, nicméně jeho význam nelze přeceňovat. Podle studie Control Arms, Arms Without Borders v roce 1998 čtyři největší exportéři jako Francie, Německo, Itálie a Velká Británie zamítli celkem 127 licencí, přičemž v roce 2005 se jednalo o 217 licencí, což indikuje fakt, že zamítnutí problematického obchodu se zbraněmi se děje častěji. Na druhou stranu se kritéria Kodexu EU interpretují velmi volně nebo se přímo porušují či různými způsoby obcházejí. Ve studii Control Arms, Arms Without Borders se uvádí, že „Kodex EU neudělal nic, aby zabránil evropským společnostem, aby exportovaly svojí produkci do zemí jako je Brazílie, Čína nebo Indie a další, tedy tam, kde existuje relativně malá kontrola ohledně toho, aby se zabránilo použití zbraní na porušování lidských práv“.35 Toto téma je velmi detailně zpracované v jiné studii AI nazvané Undermining Global Security: The European Union´s Arms Export. AI uvádí v této studii celou řadu příkladů, kdy se kritéria Kodexu EU obchází prostřednictvím obchodů se zbožím dvojího užití nebo civilních zbraní. Samotnému Kodexu EU pak AI např. vytýká, že jeho ustanovení nejsou právně vynutitelná, dále, že kritéria 5, 6, 7 a 8 neobsahují jasný závazek, další kritéria nejsou explicitní a poskytují příliš mnoho prostoru pro individuální „interpretaci“, seznam vojenského materiálu nepovažuje za úplný a další.36

33

Rada zaujímá společné postoje. Společné postoje vymezují přístup Unie ke konkrétní otázce zeměpisné nebo tématické povahy. Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní politiky byly v souladu se společnými postoji. 34 Společný postoj Rady 2008/944/SZBP, http://www.mzv.cz/file/363582/SP_944_cz_LexUriServ.pdf. http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/kontrola_exportu_zbrani/kodex_chovani_eu _pri_vyvozu_zbrani/index.html. 35 Viz Control Arms, Arms Without Borders, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders 36 Viz AI, Undermining Global Security: The European Union´s Arms Export http://www.amnesty.org/en/library/info/ACT30/003/2004.

15

Opačný pohled mají zástupci zbrojního průmyslu v ČR, kteří tvrdí, že exportní politika je u nás příliš restriktivní, což má negativní dopad na celé odvětví tohoto průmyslu. Podle ředitele Asociace obranného průmyslu Richarda Hlavatého je naopak česká vláda při uplatňování Kodexu EU mnohem více přísnější než je tomu v jiných zemích.37 Studie SIPRI The Impact Of The EU Code OF Conduct říká, že „navzdory zřetelnému přihlášení české vlády k uplatňování Kodexu EU, je zcela jasné, že se česká exportní politika často liší od ostatních členských zemí“. V roce 2005 byla ČR zodpovědná za více než polovinu celkového exportu EU do Mali (100% exportu EU), Nigérie (100%), Sýrie (100%), Srí Lanka (83%), Vietnam (77%), Gruzie (74%), Libanon (71%), Ázerbajdžán (67%), Kazachstán (62%) a Ukrajina (54%).38 3.2.5 Mezinárodní úmluvy a restriktivní opatření Na mezinárodní úrovni je situace ještě složitější vzhledem ke komplikovanému vyjednávání mezi jednotlivými státy v rámci OSN. Přestože se po roce 1989 v návaznosti na zhroucení komunistických režimů odblokovala jednání na mezi Západem a Východem, byly zatím dojednány pouze některé dílčí dohody týkající se zákazu konkrétních zbraní.39 Jako první krok směrem ke globální dohodě o obchodu se zbraněmi byl v roce 1992 založen Registr konvenčních zbraní OSN (Registr OSN), který shromažďuje údaje o mezinárodních obchodech se zbraněmi členských států. V současnost dodává údaje do Registru OSN 172 států, přičemž údaje se týkají 7 kategorií hlavních druhů konvenčních zbraní – tanky, obrněná vozidla, dělostřelecké systémy, bojové letouny, útočné helikoptéry, válečné lodi (včetně ponorek) a rakety s odpalovacími zařízeními. 40 Podle kritiků má Registr OSN dvě hlavní chyby, které omezují jeho rozsah a efektivnost. Přestože je do Registru OSN přihlášeno 172 států, tak pouze cca 80 jich pravidelně přispívá, což má za následek omezenou transparentnost celé dohody. Dále pak je registr omezený pouze na 7 hlavních typů zbraní, ale ponechává stranou ostatní druhy těžkých zbraní, zboží dvojího užití a zejména malé a lehké zbraně, které představují největší hrozbu pro civilní obyvatelstvo.41 Mezi další problémy, které snižují význam Registru OSN, je nízká frekvence aktualizace sdělovaných údajů. Registr OSN pouze požaduje, aby přihlášené státy poskytly do 30. dubna následujícího roku informaci o importu a exportu zbraní.

37

Bromley, M., The Impact on Domestic Policy of the EU Code of Conduct on Arms Exports: The Czech Republic, the Netherlands and Spain, s. 27, http://books.sipri.org/product_info?c_product_id=359.

38

Bromley, M., The Impact on Domestic Policy of the EU Code of Conduct on Arms Exports: The Czech Republic, the Netherlands and Spain, s. 28, http://books.sipri.org/product_info?c_product_id=359. 39 Úmluva o kazetové munici (Convention on Cluster Munition – CCM), 2008, Úmluva o zákazu nebo použití některých konvenčních zbraní (The Convention on Certain Conventional Weapons – CCW), Úmluva o zákazu protipěchotních min – Ottawská konvence (Convention on the Prohibition of the Use, Stockpiling, Production and Transfer or Anti-Personnel Mines and on their Destruction), 1997. 40 United Nations, Register of Conventional Arms, http://disarmament.un.org/cab/register.html. 41 Údaje nejsou přesné ani u vyžadovaných sedmi hlavních typů zbraní. Kromě toho obsahuje pouze kvantitativní údaje, ale nevyžaduje údaje týkající se typu a modelu zbraně. Viz Ondřej, J.: Odzbrojení, prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti, s. 234.

16

Podle J. Goldblata by Rejstřík OSN mohl i v této podobě být vhodným nástrojem pro zvyšování transparentnosti ohledně transferů zbraní, avšak musel by být právně závazný, informace by musely být sdělovány včas a největší exportéři a importéři by museli poskytnout dostatečně podrobné údaje.42 Nezákonnému obchodu s RLZ se věnuje Akční program OSN k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručnímu a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech (Akční program OSN). Program byl schválen v roce 2001 a definoval konkrétní opatření pro kontrolu obchodu s RLZ na národní, regionální a globální úrovni. Akční program OSN reagoval na rostoucí problém RLZ, které se staly hlavním nástrojem zabíjení v násilných konfliktech a největší hrozbou pro civilní obyvatele. Program také potvrdil úzké spojení mezi terorismem, organizovaným zločinem, obchodem s drogami, vzácnými minerály a nezákonným obchodem s RLZ. Opatření Akčního programu OSN na národní úrovni usilují o implementaci legislativy zaměřenou na kontrolu výroby, vývozu a dovozu, evidence a sledování pohybu RLZ a také ničení vyřazených zbraní. Regionální opatření jsou zaměřená na zvýšení transparentnosti při vyměňování údajů. Na globální úrovni se jedná o spolupráci v boji proti nezákonnému obchodu s RLZ. Význam Akčního programu OSN spočívá v tom, že stanovuje obecné směrnice pro boj s nezákonným šířením RLZ, které mohou používat jako nástroj jednotlivé státy a organizace. Naopak jeho nevýhodou je stejně jako u Registru OSN, že se nejedná o právně závazný nástroj. Kromě toho kvůli opozici USA nevznikla dohoda ohledně kontroly nad soukromým vlastnictvím RLZ.43 Další kapitolou na mezinárodní úrovni jsou restriktivní opatření, tedy zákaz vývozu zbraní do určitého regionu, země nebo poskytnutí určitým skupinám, přičemž o uvalení embarga rozhoduje Rada bezpečnosti v souladu s Chartou OSN. Jako právní nástroj ke kontrole zbrojení jsou však restriktivní opatření velmi diskutabilní vzhledem ke skutečnosti, že jejich implementaci provádějí členské státy a navíc pokrývají pouze hrstku konfliktů. Studie Control Arms UN arms embargoes: an overview of the last ten years uvádí, že všech 13 restriktivních opatření uvalených OSN v dekádě do roku 2000 bylo systematicky porušováno, přičemž úspěšně byl odsouzeno pouze několik jedinců v souvislosti s jejich porušováním. Navíc podle SIPRI probíhalo v této dekádě téměř 60 velkých válečných konfliktů po celém světě, ale pouze na 8 z nich bylo uvaleno embargo OSN. O jaké množství zbraní, která se ilegálně pašují do embargovaných destinací, neexistují pochopitelně přesné údaje. Podle expertů OSN se však může jednat o extrémně významné množství. Uvádí se, že jedna zásilka může obsahovat „několik milionů zásobníků munice, desítky tisíc útočných pušek, samopalů a pistolí a tisíce granátů a raketových střel“.44

4. Bezpečnostní strategie ČR a EU, SZBP a EBOP 42

Goldblat, J.: Arms Control – The New Guide to Negotiations and Agreements, s. 248. Viz Ondřej, J.: Odzbrojení, prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti, s. 261. 44 Control Arms, UN arms embargoes: an overview of the last ten years, s. 5, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/un-arms-embargoes-anoverview-of-the-last-ten. 43

17

Pro větší porozumění problematice vývozu zbraní je třeba nastínit základní principy bezpečnostních strategií, které jsou relevantní pro ČR. Jedná se o Bezpečnostní strategii ČR a vzhledem k našemu členství v EU také o Evropskou bezpečnostní strategii. Kromě toho je třeba brát v potaz i širší politický diskurs, ve kterém se pohybujeme, tedy Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a Evropskou bezpečnostní a obranou politiku. 4.1 Analýza bezpečnostní strategie ČR Základním dokumentem je Bezpečnostní strategie České republiky, který přijala Špidlova vláda v roce 2003.45 Dokument obsahuje základní principy, na jejichž podkladě je celá bezpečnostní strategie vystavěna. Z hlediska našeho tématu je důležitý bod 9 kapitoly II Východiska bezpečnostní politiky ČR: „Bezpečnostní politika ČR vychází z principu nedělitelnosti bezpečnosti. Bezpečnost ČR nelze oddělovat od bezpečnosti v euroatlantické oblasti, resp. od globální bezpečnostní situace. Trvalým zájmem ČR je proto udržení efektivní role OSN a posilování jednoty v euroatlantickém bezpečnostním prostoru. ČR nemůže být lhostejná k osudu ostatních národů, zemí a regionů, a proto je připravena se podle svých možností společně s mezinárodním společenstvím podílet na řešení bezpečnostních problémů a zmírňování jejich následků.“46 Tato tvrzení se stávají problematická ve světle údajů Národních zpráv o kontrole vývozů, ze kterých vyplývá, že byly schváleny a realizovány transakce do zemí, kde se porušují lidská práva, do konfliktních regionů nebo do zemí, které představují bezpečnostní hrozbu pro naše spojence či spřátelené země.47 Těžko lze hovořit o „principu nedělitelnosti bezpečnosti“ a faktu, že bezpečnost ČR nelze oddělit od „globální bezpečnostní situace“, jestliže naše aktivní zahraniční politika vytváří takové kroky, jako je schvalování exportu zbraní do Nigérie, Libye, Kolumbie, Vietnamu, Číny a dalších zemí. Vývozy zbraní se ale netýkají jenom nás, ale i našich spojenců v rámci NATO a dalších spřátelených zemích. Z vyzbrojování Ruska, kam v loňském roce směřovaly naše vývozy v hodnotě zhruba 10 milionů euro, tedy třikrát více než v roce 2007, zcela jistě nebudou mít radost naši partneři v EU a NATO jako například Polsko vzhledem k jeho historické zkušenosti.4849 Přitom bezpečnostní strategie se právě na naše členství odvolává a považuje ho za zásadní pro bezpečnost země, když říká, že „pilířem kolektivní obrany je pro ČR NATO. Na základě členství v NATO se ČR těší bezpečnostním zárukám, jež jsou ukotveny v Severoatlantické smlouvě.“

45

Jednalo se o již třetí novelu tohoto dokumentu, který byl poprvé přijat v roce 1999. Bezpečnostní strategie ČR (2003), http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/bezpecnostni_strategie_cr_1/index.html. 47 V tomto ohledu je typický vývoz zbraní jak do Gruzie, tak do Ruska. 48 Polsko v uplynulých letech do Ruska nevyvezlo žádné zbraně. Další velcí vývozci do Ruska jsou Francie, kde byly schválené licence v objemu 150 milionů euro a Němci s licencemi za 30 milionů euro. 49 http://www.natoaktual.cz/na_media.asp?r=na_media&c=A091119_173337_na_media_m02#3 Latentní napětí mezi Ruskem a Polskem v letošním roce opět silně oživilo společné vojenské cvičení Ruska a Běloruska u polských hranic, které bylo kritizováno všemi 28 členy NATO. 46

18

Na druhou stranu zde vzniká jistý paradox, protože jedním z hnacích motorů vývozů je potřeba armády se zbavit starých nepotřebných zbraní vzhledem k našim závazkům vůči NATO vybudovat „profesionální, moderně vyzbrojenou, vysoce mobilní a flexibilní armádu, schopnou účastnit se širokého spektra aliančních a případně jiných mezinárodních operací i mimo území ČR.“50 Z hlediska tématu je užitečné se podívat na kapitolu III Bezpečnostní zájmy ČR. Podle stupně důležitosti jsou bezpečnostní zájmy ČR rozděleny do tří kategorií na životní, strategické a významné. Opět zde lze na základě uvedených údajů polemizovat o skutečnosti, zda je naše zahraniční politika konzistentní. Podle dokumentu patří mezi životní zájmy ČR „zajištění její existence, její suverenity, územní celistvosti a politické nezávislosti; dále pak je životním zájmem obrana demokracie a právního státu a ochrana základních lidských práv a svobod obyvatel.“ Vzhledem k tomu, že ČR nemá v současné době žádného zásadního nepřítele typu hitlerovské Německo ve třicátých letech, lze konstatovat, že současná politika ohledně vývozu zbraní zřejmě ani nemůže tyto vitální zájmy ohrožovat. Jinými slovy, jak je uvedeno v dokumentu „ČR vychází z předpokladu, že v dohledné budoucnosti lze vyloučit možnost rozsáhlého přímého vojenského útoku proti jejímu území i území jejích spojenců.“51 To implikuje fakt, že je legitimní vyvážet zbraně bez ohledu kamkoliv, jestliže zde nevzniká riziko pro naše životní zájmy. To je však ale sporné přinejmenším z lidskoprávního hlediska a zcela určitě z ohledu na mezinárodní vztahy.52 Pokud budeme vyvážet zbraně do konfliktních regionů a zemí, byť tyto země nepředstavují naše úhlavní nepřátele, tak tím zcela jistě přispíváme k destabilizaci mezinárodního systému, jehož jsme součástí. V kontextu našich životních zájmů je navíc nutné brát vážně mocenský revival putinovského Ruska, se kterým v posledních letech čile obchodujeme a které ve své nové bezpečnostní strategii považuje NATO a USA za významnou hrozbu pro mezinárodní stabilitu a středoevropský prostor stále vnímá jako svojí mocenskou zónu. Rusko sice tvrdí, že „k ochraně svých národních zájmů povede racionální a pragmatickou zahraniční politiku, která vylučuje nákladné konfrontace a nové závody ve zbrojení“, nicméně dále přiznává, že se chce stát znovu světovou velmocí. 53 O tom také svědčí letošní enormní ruské investice do výzbroje ve výši 22 miliard.54 Pokud budeme analyzovat strategické zájmy ČR ve světle vývozu zbraní, lze celkem dobře dovodit, že v tomto ohledu nelze považovat naši zahraniční politiku za konzistentní. Mezi strategické zájmy ČR patří např. požadavky „bezpečnosti a stability – především 50

Viz Bezpečnostní strategie ČR. Tento fakt nicméně mírně koliduje s tvrzením české diplomacie, která právě hrozbou potenciálního útoku raketami dlouhého doletu ze strany Íránu obhajovala výstavbu amerického radaru v ČR. 52 Podle programového prohlášení vlády by mělo být jedno z kritérií naší zahraniční politiky ohled na lidská práva. „Bude též prosazovat, aby požadavek určitého standardu demokracie a dodržování lidských práv byl základním východiskem společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU“, http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=20780. 53 Viz Euroskop, Podle nové ruské bezpečnostní strategie je NATO hrozbou, http://www.euroskop.cz/38/12032/clanek/podle-nove-ruske-bezpecnostni-strategie-je-nato-hrozbou/. 54 Viz NATO Aktual, http://www.natoaktual.cz/na_media.asp?r=na_media&c=A091119_173337_na_media_m02#4. 51

19

v euroatlantickém prostoru, eliminace organizovaného zločinu a nelegální migrace, rozvíjení role OBSE v oblasti prevence ozbrojených konfliktů, stabilizace a demokratizace, potírání mezinárodního terorismu, podpory šíření svobody a demokracie a principů právního státu“. Pokud se z geopolitického hlediska podíváme na regiony sousedící s EU je evidentní, že např. konflikt Ruska a Gruzie se přesně týká požadavku „bezpečnosti a stability“ obsažený v dokumentu. Rusko je bezprostřední soused členský států EU v Pobaltí, Gruzie pak zase Turecka, které je členem NATO. Do obou těchto zemí právě v uplynulých letech směřovaly významné dodávky zbraní z ČR. Problematické jsou i exporty vojenského materiálu do zemí na pomyslné jižní hranici EU jako jsou Maroko, Alžír, Libye nebo Egypt. Kromě Libye všechny tyto země podepsaly v roce 1995 Barcelonskou deklaraci, která se stala počátkem spolupráce mezi EU a středomořskými zeměmi právě ve snaze vytvořit pásmo stability na hranicích Unie.55 EU považuje středomořský region za oblast „s obrovským strategickým významem, a to jak po stránce politické, tak po stránce ekonomické“.56 V rámci barcelonského procesu EU usiluje o stabilizaci tohoto regionu tím, že podporuje rozvoj občanské společnosti a jejího zapojení do politického života prostřednictvím programu MEDA. V tomto světle se jeví prudce se zvyšující nárůst exportu zbraní do Alžíru nebo Egypta jako kontroverzní či přímo v rozporu se středomořskou politikou EU. Vysoce kontroverzní je pak vývoz vojenského materiálu do Libye s pověstí podporovatele terorismu, kam jsme od roku 2006, krátce po zrušení embarga, vyvezli zbraně za zhruba 3,5 milionu euro.57 Potírání mezinárodního terorismu přitom zařadila ČR mezi svoje strategické cíle a je to taky jedna z pěti klíčových strategických oblastí EU. V souvislosti s Unií pro středomoří v roce 2005 Unie přijala Euro-středomořský kodex boje proti terorismu.58 Riziko, že se české zbraně ocitnou v rukách teroristů nebo povstaleckých skupin, je vysoké zejména v souvislosti s exporty zbraní do Iráku a Afghánistánu. S českou municí se obchoduje na černém trhu v Bagdádu, jak uvádí ve své studii organizace Oxfam, pro kterou tento výzkum v roce 2006 zpracovala organizace Doctors for Iraq.59 V uplynulých pěti letech byl přitom do Iráku z ČR vyvezen vojenský materiál za více než 8 milionů euro. Neméně velké riziko hrozí při dodávkách vojenského materiálu do Afghánistánu, kam se také pravidelně vyváží zbraně z ČR. Kromě toho se česká vláda z ekonomických důvodů zbavuje

55

Celkem mezi zakládající členy patří Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Kypr, Libanon, Malta, Maroko, palestinská samospráva, Sýrie, Tunisko a Turecko. Libye má od roku 1999 statut pozorovatele, viz Barcelonský proces, http://ec.europa.eu/external_relations/euromed/barcelona_en.htm. 56 Viz Barcelonský proces: Unie pro Středomoří, http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/08/774&format=HTML&aged=0&language=CS&g uiLanguage=en. 57 Viz Nesehnutí, Starou munici neprodávat – ničit!, http://zbrane.ecn.cz/cz/tiskovky.html#171203. 58 Euro-středomořský kodex chování v boji proti terorismu, http://ec.europa.eu/external_relations/euromed/summit1105/terrorism_en.pdf. 59 Oxfam, Ammunition The Fuel Conflict, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/ammunition-the-fuel-ofconflict.

20

nepotřebných zbraní formou daru. V roce 2004 vládním usnesením získal Afghánistán 5750 tun munice z ČR v hodnotě téměř půl miliardy korun.6061 Přitom není žádné tajemství, že zbraně v Afghánistánu nemá centrální vláda pod kontrolou vzhledem ke korupci a špatným bezpečnostním podmínkám. Od roku 2002 do roku 2008 darovala americká vláda do Afghánistánu 242 tisíc kusů RLZ v hodnotě 120 milionů USD. Při auditu amerického Government Accountability Office zveřejněném letos v lednu vyšlo najevo, že nebylo možné dohledat 87 tisíc kusů těchto zbraní, tedy celkem 36% z celkového počtu. 62 V třetí kategorii bezpečnostních zájmů ČR jsou podle dokumentu zájmy označované jako významné. Mezi ně např. patří „snižování ekonomické a sociální nerovnováhy mezi Severem a Jihem; ochrana životního prostředí a prosazování principů trvale udržitelného rozvoje nebo snižování kriminality a zejména eliminování korupce, nelegálních obchodů a daňových úniků“. Tady by se znovu dalo polemizovat s touto koncepcí vzhledem k cílovým destinacím českých exportů. Zejména ohled na snižování nerovnováhy mezi Severem a Jihem a prosazování udržitelného rozvoje není příliš v souladu s vývozem zbraní např. do Etiopie, kam v uplynulých třech letech směřovaly vývozy v hodnotě více než 10 milionů euro, přičemž Etiopie patří mezi 36 zemí, které utrácí více za zbrojení než na zdravotní systém nebo vzdělávání.63 4.2 Analýza bezpečnostní strategie EU Základní dokument pro bezpečnostní diskurs v evropském kontextu představuje Bezpečnostní strategie EU, kterou přijala Evropská rady v roce 2003. Dokument je rozdělený do tří kapitol, ve kterých analyzuje bezpečnostní prostředí globalizovaného světa, uvádí hlavní strategické cíle a důsledky vývoje mezinárodních vztahů pro evropskou politiku. Ačkoliv se dokument svojí strukturou i rozsahem podstatně liší od České bezpečnostní strategie, obsah obou dokumentů se do jisté míry překrývá, což je dáno nejen naším tehdejším směřováním do EU, ale také postupující globalizací bezpečnostních hrozeb.64 Podle dokumentu patří mezi pětici hlavních bezpečnostních hrozeb terorismus, šíření ZHN, regionální konflikty, zhroucení státní moci a organizovaný zločin. Strategie uvádí, že „masivní útok proti některému ze členských států je v současné době nepravděpodobný. Namísto toho ovšem Evropa čelí novým hrozbám, které jsou různorodější, méně nápadné a hůře předvídatelné“.

60

Množství darované munice bylo enormní – 72 milionů kusů munice do ručních zbraní, 50 tisíc kusů protitankové munice, 75 tisíc kusů dělostřelecké munice, 500 tisíc kusů ručních granátů, 105 tisíc kusů pyrotechnických prostředků. Odpověď z MO na žádost o informace, http://zbrane.ecn.cz/cz/ruzne/munice.pdf. 61 http://zbrane.ecn.cz/cz/tiskovky.html#171203 Nesehnutí protestují 62 Government Accountability Office, Afghanistan Security, http://www.fas.org/programs/ssp/asmp/externalresources/2009/GAO_09_366T.pdf. 63 Viz Control Arms, Arms Without Borders, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders 64 Ještě lépe je to zřetelné při komparaci s Národní bezpečnostní strategie USA, která uvádí pouze tři hlavní bezpečnostní hrozby – terorismu, regionální konflikty a šíření ZHN.

21

Podle dokumentu současné globální bezpečnostní hrozby tvoří konglomerát, ve kterém jsou jednotlivé prvky mezi sebou provázané a vzájemně se posilují. Zejména klade důraz na hrozbu terorismu v kombinaci se šířením ZHN, z čehož vyplývá, že „shrneme-li dohromady tyto různorodé prvky – terorismus odhodlaný použít maximálního násilí, dostupnost zbraní hromadného ničení, oslabování státních struktur a privatizace nástrojů mocenského donucení – mohli bychom mít před sebou velmi vážnou hrozbu“. Pokud bychom se na tento konglomerát problémů podívali čistě z hlediska politického realismu, tak válka v Afghánistánu a náš příspěvek vojenského materiálu a další schválené exporty tamější vládě mají svojí logiku. Na druhou stranu ale stejný dokument říká, že „v protikladu k masivním a viditelným hrozbám období studené války není žádná z nových hrozeb čistě vojenská ani jí nelze čelit čistě vojenskými prostředky“.65 Mezi významné strategické cíle EU patří aktivní zásahy v různých částech světa prostřednictvím vojenských a civilních misí s cílem řešit regionální konflikty, napomáhat jejich prevenci nebo případně se podílet na postkonfliktní rekonstrukci země. Kromě již zmíněného Afghánistánu nebo Balkánu jsou to také africké země jako např. Kongo, Súdán, Somálsko, Středoafrická republika nebo Čad. Není bez zajímavosti, že v roce 2003, tedy rok před vstupem ČR do EU, se v Kongu uskutečnila vůbec první vojenská mise EU pod názvem Artemis, přičemž ve stejném roce bylo z ČR do Konga vyvezeno významné množství vojenského materiálu. Zatímco 16 členských států EU pod vedením Francie vyslalo do této země kontingent zhruba 2 tisíc vojáků, tak české MZV s úřadujícím ministrem Cyrilem Svobodou rozhodlo o vývozu nespecifikovaných zbraňových komponentů za zhruba 1 milión euro. 6667 Na tento paradox upozorňuje také Evropský parlament ve svém usnesení z loňského roku o provádění evropské bezpečnostní strategie a EBOP, ve kterém se doslova říká, že „se zdá, že nekontrolované vývozy zbraní z členských států EU pokračují bez větších překážek, a to dokonce i vývozy určené vládám zemí, ve kterých EU provádí operace EBOP nebo o nich uvažuje“. Velký důraz klade evropská strategie na stabilitu pohraničních regionů EU na východě a ve středomořské oblasti. Cílem EU je, aby se zde vytvořilo pásmo stabilních států, se kterými bude možná spolupráce a kooperace, neboť „zapojují-li se naši sousedé do násilných konfliktů, existují-li na evropských hranicích slabé státy, v nichž bují organizovaný zločin, dysfunkční společnosti nebo území s extrémně prudkým populačním růstem, znamená to vždy pro Evropu zdroj problémů“. Dokument připomíná, že bychom se měli také více zajímat o problémy jižního Kavkazu, který podle strategie bude dříve či později regionem sousedícím s EU. Prioritou strategického

65

To potvrzují humanitární projekty, které vlády a NNO vedou v Afghánistánu, nicméně vojenské řešení problému globálního terorismu je evidentně v tomto kontextu dominantní. To potvrdilo i nedávné rozhodnutí prezidenta Obamy a NATO vyslat do Afghánistánu dalších téměř 40 tisíc vojáků. 66 Ve stejném roce bylo mimochodem na Kongo uvaleno zbrojní embargo OSN, které se však netýkalo zbraní pro vládní vojsko a policii. Embargo EU platí od roku 2005. 67 V roce 2000 podepsal tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan vývoz zbraní do Konga. Jednalo se o zásilku tisíce protitankových vrhačů RPG 7, pěti set kulometů a šesti raketometů zažádala ostravská firma Arms Moravia. Žádost nakonec firma stáhla a požádal o licenci na vývoz do sousední Zimbabwe. Viz Nesehnutí, Prodej zbraní do Konga – Kavan dal svolení, http://zbrane.ecn.cz/cz/napsali_tema.html#210205.

22

významu je pro EU konstruktivní vyřešení konfliktu Izraelem a arabským světem, což je podmínkou řešení komplexního problému Blízkého východu. Oba tyto regiony jsou cílovými destinacemi exportů zbraní z ČR. Co se týče oblasti jižního Kavkazu, tak do Ruska jsme jenom v loňském roce vyvezli zbraně za téměř 10 milionů euro a do Gruzie za zhruba 15 milionů euro. Po loňském konfliktu Rusové nakonec uvalili od ledna 2009 na Gruzii vlastní zbraňové embargo, které zakazuje dodávky zbraní všem cizím státům, zahraničním organizacím a jednotlivcům pod pohrůžkou ekonomických sankcí.68 Podobná situace je na Blízkém východě, kde dodáváme zbraně nejen Izraeli, ale také všem zemím, které Izrael považuje za nepřátelské nebo je s nimi přímo ve válečném stavu, tedy do Libanonu, Sýrie, Saudské Arábie, Irák a Jemenu. V případě Jemenu jsme v uplynulých třech letech schválili exporty zbraní za zhruba 6 milionů euro, přičemž se jednalo o velkorážové zbraně, střelivo palebné systémy a vojenská vozidla. Kromě toho v návaznosti na Bezpečnostní strategii EU je Jemen také vysoce kontroverzní země, neboť zde existuje velké riziko odklonění (reexportu) zakoupeného vojenského materiálu. Známá je kauza polských tanků, které nakonec místo v Jemenu skončily v Súdánu, kde platí embargo OSN a je to právě jeden z typických příkladů zhroucené státní správy. 4.3 Dopad na SZBP a EBOP

Českou zahraniční politiku nelze vnímat odděleně od společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP), které vzhledem k našemu členství v EU představují širší rámec našich zahraničně-politických aktivit. SZBP byla založena Maastrichtskou smlouvou v roce 1992 s cílem koordinace zahraniční a bezpečnostní politiky členských států EU. Rámcově jsou její cíle zmíněny v preambuli a rozpracovány v čl. 11 Hlavy 5, kde se mluví o nutnosti „chránit společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a celistvost EU, posilování její bezpečnosti, zachovávání míru a mezinárodní bezpečnosti, upevňování právního státu, demokracie a lidských práv“. V rámci SZBP se ČR zaměřuje na spolupráci se zeměmi východní a jihovýchodní Evropy a na Blízkém východě. Kromě toho usiluje o opatření proti šíření ZHN a prosazuje lidská práva demokracii. Tento důraz na lidská práva, která česká zahraniční politika akcentuje v souladu se SZBP, je však v širším pohledu poněkud selektivní. Je bezesporu chvályhodné, že ČR podporuje prosazování lidských práv v zemích, které patří mezi stálice české lidskoprávní politiky jako je Kuba nebo Bělorusko. Nelze ale přehlížet fakt, že na druhou stranu vyvážíme zbraně do zemí v Karibiku a Jižní Americe jako je Kolumbie, kde po několik desítek let probíhá občanská válka s desetitisícemi civilních obětí, nebo Haiti, kde tisíce dětí podle AI žijí prakticky v novodobém otroctví, neboť haitské zákony nechrání dětská práva.69 Stejná situace je pokud zamíříme do oblasti východní a jihovýchodní Evropy. Opět podobný efekt, kdy konkrétní pomoc jedné zemi jako je Lukašenkovo Bělorusko, na které se soustřeďuje pozornost české zahraniční politiky a NNO, je v ostrém kontrastu třeba s vývozy 68

Viz AOBP, Obchody s Gruzií, http://www.aop-cr.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=600116&id=31193. AI, Děti na Haiti žijí jako novodobí otroci, http://www.amnesty.cz/zpravy/AI-Deti-na-Haiti-ziji-jakonovodobi-otroci-bez-pravni-ochrany/. 69

23

do Moldávie. V této nejchudší zemi vládne komunistický režim s běžnou praxí porušování lidských práv, přičemž celou zemi ochromuje „zamrzlý konflikt“ s Podněstřím, které s pomocí ruských tajných služeb a armády v roce 1992 vyhlásilo samostatnost.70 Ještě horší situace je v Ázerbajdžánu, který je pravidelnou cílovou destinací českých exportů vojenského materiálu – jen v uplynulých třech letech bylo do Ázerbajdžánu zbraně za více než 1 milión euro. Podle lidskoprávních aktivistů je přitom doživotní prezident Ázerbajdžánu stejný diktátor jako Lukašenko.71 Na zhoršování situace ohledně lidských práv upozornila i Rada Evropy.72 Ázerbajdžán se navíc potýká s dalším „zamrzlým konfliktem“ v regionu už od konce osmdesátých let, kdy začalo docházet ke sporům s Arménci v oblasti Náhorního Karabachu. Tento vleklý konflikt si od té doby vyžádal desítky tisíc obětí na obou stranách a více než 1 milion uprchlíků. Oblast Náhorního Karabachu, potažmo i Arménie a Ázerbajdžán, je pod embargem OBSE a OSN, které vyzývá ke zdržení se dodávek zbraní, které by mohly vést k eskalaci konfliktu. Kromě toho jsou v zemi porušována lidská práva a ničeno životní prostředí kvůli těžbě ropy, nicméně vzhledem ke strategickému významu této suroviny není Alijev v mezinárodní izolaci jako Lukašenko.73 Tvorba SZBP vyústila na konci devadesátých let v ustanovení EBOP, která představuje užší kontext pro českou zahraniční politiku v souvislosti s vývozem zbraní. Právě v návaznosti na EBOP začala Evropská rada realizovat nástroje schválené v rámci SZBP - společné strategie. Od roku 1999 byly přijaty společné strategie pro Rusko, pro Ukrajinu a pro Středomoří. Všechny tyto země a region patří mezi významné odběratele zbraní z ČR, jak již bylo výše zmíněno v souvislosti s Ruskem a Středomořím. Podle Společné strategie pro Ukrajinu je cílem „podpora demokratického a hospodářského reformního procesu, zajištění stability a bezpečnosti, spolupráce mezi EU a Ukrajinou“. Ukrajina se v současnosti stává důležitou oblastí z hlediska evropských zájmů vzhledem k její strategické poloze mezi EU a Ruskem, což se ukázalo v loňském roce v souvislosti s energetickou krizí. Z evropských zemí mimo EU je Ukrajina hned na třetím místě za Gruzií a Ruskem v objemu importu vojenského materiálu z ČR. Během posledních tří let Ukrajina dovezla z ČR zbraně zhruba 4,5 milionu euro, ačkoliv třetina jejích obyvatel žije pod hranicí chudoby. Kromě mezinárodních vztahů je komplikovaná i její vnitropolitická situace vzhledem k napětí mezi Západem a Východem země. Potlačovaná jsou i práva národnostních menšin, např. Rusínů na Podkarpatské Rusi. 74 Velkým problémem v zemi je také korupce, podle žebříčku Transparency International je Ukrajina zhruba kolem 120. místa na úrovni Mali a Beninu.75

70

Člověk v tísni, Moldavsko, http://clovekvtisni.cz/index2.php?id=156. V referendu si nechal odhlasovat, že může prezidentskou funkci zastávat až do konce života. 72 Šupová, T., Alijev je stejný jako Lukašenko, http://www.lidovky.cz/alijev-je-stejny-jako-lukasenko-d3y/ln_noviny.asp?c=A090507_000040_ln_noviny_sko&klic=231415&mes=090507_0. 73 Novák, M., Ázerbajdžán – příběh demokracie utopené v ropě, Aktuálně 2007, http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=362476. 74 Ukrajina uznala oficiálně rusínkou národnost teprve před dvěma lety, přitom v referendu na počátku devadesátých let žádalo zhruba 75% obyvatel Podkarpatské Rusi autonomii. 75 Člověk v tísni – Ukrajina, http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=155. 71

24

Dalším významný nástrojem používaným v rámci EBOP jsou společné akce. Na této bázi se ustanovují operace EBOP, které jsou legislativně zakotveny v Maastrichtské smlouvě. Podle článku 17 (odstavec 2) se jedná o „humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krizí, včetně prosazování míru“. V zásadě lze tedy rozlišit tři druhy operací – vojenské mise, policejní mise a mise směřující k podpoře právního státu. Vzhledem k prioritám české zahraniční politiky se ČR účastní především evropských misí na Balkánu v zemích jako je Makedonie, Bosna a Hercegovina nebo v poslední době v Kosovu. Z těchto zemí vyváží ČR zbraně pouze do Makedonie, od roku 2004 byl exportován vojenský materiál v hodnotě zhruba 1,5 milionu euro. Makedonie se v roce 2001 ocitla na prahu občanské války, neboť zde došlo k rozsáhlému povstání albánských radikálů podle modelu Kosovské osvobozenecké armády. V tomto ohledu lze aspoň považovat za pozitivní, že zbraně jsou exportovány pouze jedné straně konfliktu, nikoliv všem zúčastněným stranám jako je tomu v případě jižního Kavkazu nebo Blízkého východu. 76 Ačkoliv se v současnosti jedná o kandidátskou zemi EU, její vnitropolitická situace je stále komplikovaná. EP ve svém usnesení chválí Makedonii za kroky ve splnění kritérií pro členství v EU a za pokrok v hospodářských reformách, nicméně poukazuje na problematický vztah k náboženským a etnickým menšinám. EP se přitom odvolává na zprávu AI, která upozorňuje na znevýhodněné postavení romské menšiny. 77 Dalším problémem v zemi je růst organizovaného zločinu, který je napojený na sousední země. Kromě toho Makedonie je ve sporu s Řeckem, které dlouhodobě zpochybňuje jeho legitimitu. Z hlediska vojenských misí na africký kontinent už byla výše zmíněna kauza vývozu zbraní do Konga ve stejném roce, kdy se tam uskutečnila vůbec první vojenská mise EU. Kromě Konga působí mise EU také v Čadu, Súdánu nebo nyní u pobřeží Somálska. Podle údajů v Národní zprávě 2009 byl do Súdánu dovezen vojenský materiál v hodnotě zhruba 300 tisíc euro, MZV se však hájí, že se jednalo o vývoz neozbrojených obrněných vozidel pro misi UNAMID.78 Lze považovat za pozitivní skutečnost, že v současné době do těchto zemí, kde operují mise EBOP, není přímo vyvážen vojenský materiál, nicméně často k tomu dochází nepřímo přes třetí zemi, jak již bylo výše zmíněno, přes Jemen a další země jako je Gruzie.

5. Analýza vývozů vojenského materiálu z ČR Zlatá éra vývozu zbraní se týkala především bývalého Československa před rokem 1989. SIPRI uvádí, že Československo patřilo mezi druhého největšího výrobce zbraní v rámci 76

NATO Aktual, Dopad intervence NATO v Kosovu na stabilitu regionu, http://www.natoaktual.cz/dopadintervence-nato-v-kosovu-na-stabilitu-regionu-fyq-/na_analyzy.asp?c=A090424_105304_na_analyzy_m02. 77 39 % romských žen nedostalo žádného nebo téměř žádného vzdělání, 83 % z nich ještě nikdy oficiálně nevykonávalo placené zaměstnání a 31 % trpí chronickými chorobami, přičemž tato čísla jsou strukturálně vyšší než průměry u neromských žen. Viz usnesení EP 2009 o pokroku Makedonie, http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+MOTION+B6-20090106+0+DOC+XML+V0//CS. 78 Výroční zpráva o kontrole exportu vojenského materiálu a ručních zbraní pro civilní použití v ČR za rok 2008, on-line text (http://www.mpo.cz/dokument50885.html).

25

Varšavské smlouvy a celosvětově mezi 7 nejvýznamnějších exportérů v letech 1981 až 1990.79 Veřejně dostupné jsou údaje o hodnotě exportovaného vojenského materiálu od roku 1987, kdy objem vývozů představoval zhruba 600 milionů euro, viz tabulka v příloze 1.80 Z údajů vyplývá, že už před rokem 1989 docházelo k zásadnímu snižování objemů vývozů, přičemž sestupná tendence se zrychlila po pádu komunismu a rozpadu Varšavské smlouvy. Nejnižšího bodu bylo dosaženo v roce 2001, kdy objem vývozu představoval zhruba 60 milionů euro, tedy cca desetinu objemu vývozu v roce 1987. Po roce 2001 dochází naopak k nárůstu vývozů, což zřejmě souvisí se změnou geopolitické situace po útocích 11. září a válkou proti terorismu. V posledních dvou letech se objemy vývozů značně zvýšily, přičemž v loňském roce se jejich objem oproti roku 2001 vyšplhal na více než trojnásobek, tedy 189,6 milionů euro.81 5.1 Licenční proces Základním útvarem státní správy, který má na starost celou agendu spojenou s vývozy vojenského materiálu, je Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Celý proces má dvě fáze – nejdříve musí podnikatelský subjekt požádat o povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem, následně pak o licenci na konkrétní transakci, přičemž je nutné o každou licenci žádat zvlášť a její platnost je časově omezená. Ačkoliv je vydávání povolení k obchodu a licencí k transakcím v gesci MPO, ze zákona vyplývá i účast dalších subjektů státní správy jako je Ministerstvo zahraničních věcí (MZV), Ministerstvo vnitra (MV), Ministerstvo obrany (MO) a Ministerstvo financí, respektive Generální ředitelství cel (GŘO). Kromě toho musí představitelé společnosti splňovat podmínku bezpečnostní prověrky, kterou vydává Národní bezpečnostní úřad. MZV musí vyhodnotit, zda jsou prováděné transakce v souladu s mezinárodnímu úmluvami a kontrolními režimy a právním řádem cílové země či nehrozí riziko, že dojde ke zneužití zásilky. Kromě toho musí brát také ohled na možný dopad na mezinárodní vztahy, regionální bezpečnost, lidská práva a také na zájmy svých spojenců a spřátelených zemí.82 MV vyhodnocuje všechny žádosti z hlediska bezpečnostního zájmu ČR. Vyjádření MO se týká především souladu transakcí se mezinárodními závazky ČR. Generální ředitelství cel kontroluje, aby transakci uskutečnila pouze oprávněná právnická osoba a aby transakce proběhla dle příslušného zákona.83 Celý kontrolní systém prošel několika revizemi v souvislosti s bezpečnostními opatření, která byla přijata po útocích 11. září. V rámci Národního akčního plánu proti terorismu byl

79

Viz Bromley, M., The Impact on Domestic Policy of the EU Code of Conduct on Arms Exports, s. 24, on-line text http://books.sipri.org/files/PP/SIPRIPP21.pdf. 80 Údaje z Výročních zpráv z roku 2001 a 2008. Objem vývozů v eurech, není ale jasné, jestli jsou finanční objemy před rokem 1989 přepočteny na dnešní úroveň měny. V každém případě ale z údajů vyplývá evidentně trend vývozů. 81 Výroční zpráva o kontrole exportu vojenského materiálu a ručních zbraní pro civilní použití v ČR za rok 2008, http://www.mpo.cz/dokument50885.html. 82 Zcela jasně určující kritéria stanovuje Kodex EU. 83 V roce 2008 zjistilo GŘC, že ve dvou případech byl vyvezen vojenský materiál bez příslušné licence.

26

vytvořen v roce 2001 výbor, který přehodnocoval již dříve vydané licence.84 V roce 2003 pak vláda provedla další posílení vnitřních kontrolních mechanismů směrem k větší systemizaci licenčního řízení.85 Ačkoliv tedy došlo k odstranění určitých nedostatků, nelze podle Transparency International (TI) považovat systém udělování licencí za ideální. Kromě přetrvávajících dalších dílčích problémů jako je např. chybějící databáze registru správních trestů, která by pomohla eliminovat problematické zájemce o licenci, tak je to především nesoulad mezi deklarovanou politikou v rámci Kodexu EU a dalších mezinárodních závazků a běžnou praxí. Pokud shrneme některé níže uvedené příklady, tak se např. jednalo o vývoz raketometů a tanků kolem roku 2001 na Srí Lanku, v roce 2000 došlo k vývozu raketometů, protitankových zbraní a pušek a samopalů těsně před zavedením embarga EU do Zimbabwe nebo v letech 1999 až 2001 desítky tanků a letadel Albatros do Jemenu. Vzhledem k ustanovením Kodexu EU, ke kterému jsme se přihlásili v roce 1998, šlo o porušení hned několika kritérií ve všech případech.86 Dalším problémem je chybějící a parlamentní kontrola, na což dlouhodobě poukazují NNO jako TI, Nesehnutí nebo AI.87 Zatímco v jiných západních a dokonce i postkomunistických zemích (např. Maďarsko) parlamentní kontrola funguje, u nás se toto téma omezuje na pouze „ojedinělá kritická vystoupení některých poslanců a senátorů v médiích ve věci českých vývozů na Srí Lanku, Jemenu, Somálska a Gruzie“.88 S tím opět kontrastuje programové prohlášení Topolánkovy vlády z prosince 2007, kde se vláda přímo zavazuje k větší transparentnosti a parlamentní kontrole s tím, že „se zasadí o zvýšení transparentnosti vývozu zbraní z ČR a prosadí povinnost Ministerstva zahraničí předkládat zveřejňovanou zprávu o vývozu zbraní z ČR Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR“.89 Problematická je také veřejná kontrola. V důsledku kampaně NNO jako TI, Nesehnutí, AI a dalších začalo MZV a MPO zveřejňovat pravidelně od roku 2001 Národní zprávy o kontrole exportu, což je posun oproti situaci v devadesátých letech, kdy se NNO s úřady běžně a obvykle neúspěšně soudily o přístup k informacím.90 Zprávy jsou však vydávány se značným zpožděním, přičemž struktura jejich informací není úplně vyhovující.91 5.2 Národní zprávy o kontrole exportu Základním zdrojem informací o vývozech vojenského materiálu z ČR poskytují Národní zprávy o kontrole exportu, které od roku 2001 zveřejňuje MZV, v současné době MPO. Zatímco zprávy z roku 2001 a 2002 obsahují spíše obecné informace o exportu vojenského 84

Výbor prověřil 132 právnických osob, přičemž v 1 případě podal podnět na odejmutí licence. Prověrkou přitom prošly subjekty, které byly v minulosti spojovány s nelegálními vývozy zbraní. 85 Viz Pospíšil, F., Korupce v oblasti obchodu se zbraněmi, http://www.transparency.cz/pdf/zbrane_cz_w.pdf. 86 V případě Srí Lanky – kritérium 2, 3; Jemen – kritérium 1, 2, 5, 7; Zimbabwe – kritérium 2, 3, 8. 87 Viz Štefanec, M., Česko vyváží smrt,. Srov. Janda, F., Kontrola zahraničního obchodu s vojenským materiálem v ČR, 2007. 88 Viz Pospíšil, F., Korupce v oblasti obchodu se zbraněmi, http://www.transparency.cz/pdf/zbrane_cz_w.pdf 89 Programové prohlášení vlády (2007), http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=20780. 90 Viz Štefanec, M., Česko vyváží smrt. Srov. Pospíšil, F., Korupce v oblasti obchodu se zbraněmi, http://www.transparency.cz/pdf/zbrane_cz_w.pdf. 91 Poslední Výroční zprávu týkající se roku 2008 schválila vláda 12. srpna 2009.

27

materiálu, následující zprávy od roku 2003 doposavad už obsahují konkrétní údaje, které se týkají cílových destinací. Poslední zpráva z roku 2008 je rozdělena do 6 kapitol, které shrnují hlavní oblasti kontroly vývozu vojenského materiálu.92 V 11 přílohách jsou potom uvedeny údaje týkající se celkového objemu vývozu, položky českého a evropského seznamu vojenského materiálu a zejména údaje zaznamenávající udělení a využití licencí, objem vývozů a dovozů a typy vojenského materiálu ve vztahu k jednotlivým národním státům. Jak již bylo uvedeno, zprávy představují z hlediska transparentnosti vůči veřejnosti posun oproti předchozí dekádě, nicméně stále není možné ze zveřejněných údajů rozklíčovat další podstatné informace. Ze zpráv nevyplývá, kdo je odběratelem zásilek v cílové destinaci, zda se jedná o soukromý subjekt, tamější vládu nebo je zásilka určená pro humanitární mise, což je poměrně zásadní pro vyhodnocení těchto informací. Přílohy zprávy, kde se nacházejí tabulky a přehledy s konkrétními údaji nejsou zcela přehledné a je obtížné se v nich orientovat. Poměrně zásadní je fakt, že zprávy uveřejňují v některých případech nepřesné údaje, např. výzbroj pro helikoptéry kulomet YakB je v příloze 4 Národní zprávy zařazený mezi lehké i těžké kulomety.93 Ještě zásadnější nesrovnalost se týká objemu vývozů z ČR do Ruska, kde se liší údaje uvedené v Národní zprávě 2009 od Zprávy EU týkající se roku 2007. Zatímco v české Národní zprávě 2009 v příloze 5 je uvedena finanční částka více než 3 miliony euro, tak v evropské zprávě je uvedena částka téměř 7 milionů euro.94 Co se týče jednotlivých destinací, zveřejněné údaje informují o jaké položky seznamu vojenského materiálu se jedná a jakou hodnotu má realizovaná transakce, neexistuje však informace jakou mají jednotlivé položky hodnotu. Dále není zcela jasné, kolik udělených licencí bylo skutečně realizováno. V tomto ohledu představují dobrý model Výroční zprávy EU, kde je struktura informací poměrně přehledná. 5.3 Struktura exportů vojenského materiálu za rok 2008 V loňském roce bylo uděleno celkem 1044 licencí k vývozu vojenského materiálu v hodnotě více než 200 milionů euro. Oproti předchozímu roku se tak počet vydaných licencí zvýšil o zhruba 10%, za poslední tři roky zhruba o 20%. Tedy, přestože se jedná o poměrně malou část české ekonomiky, postupný nárůst dokazuje, že jde o lukrativní odvětví. Podle Národní zprávy 2009 v posledních pěti letech patří mezi nejvýznamnější odběratele státy EU. Zatímco v roce 2004 představovaly vývozy objem cca 30 milionů euro, tak v roce 2008 to už bylo 45 milionů euro. Dalším významným odběratelem jsou státy Jižní Asie, přičemž tam je tradičním největším odběratelem Indie, v loňském roce tam byl vyvezen vojenský materiál v hodnotě 20 milionů 92

1. Kontrola vývozu vojenského materiálu, 2. Hlavní události a výměna informací na poli konvenčních zbraní v roce 2008, 3. Kontrola obchodu s ručními zbraněmi pro civilní použití v ČR, 4. Kontrola vývozu zboží a technologií dvojího užití, 5. Mezinárodní kontrolní režimy, 6. Mezinárodní embarga. 93 Rozhovor s publicistou Karlem Dolejším, 24. 11. 2009. Viz Výroční zpráva 2009. 94 Srov. Výroční zpráva 2009 a Desátá výroční zpráva podle operativního ustanovení 8 kodexu chování Evropské unie pro vývoz zbraní.

28

euro. Kromě Indie jsou však v posledních letech významnými odběrateli Pákistán a Srí Lanka, kde se dodávky pohybují orientačně kolem 10 milionů euro. Na třetím místě jsou evropské státy, které nejsou součástí EU. Zde výrazně dominuje v posledních pěti letech Gruzie, přičemž v loňském roce byl do této země vyvezen vojenský materiál v hodnotě 14 milionů euro. Druhým nejvýznamnějším odběratelem je Ruská federace, v loňském roce Rusové nakoupili vojenský materiál za cca 10 milionů euro. Další v pořadí je region Jihovýchodní Asie, kde je v loňském roce zřetelný raketový nástup Malajsie, kam bylo vyvezeno zboží za 17 milionů euro. Dalším tradičně významným odběratelem je Thajsko, které dovezlo vojenský materiál za 4 milion euro. Významné množství vojenského materiálu bylo vyvezeno do oblasti Severní Afriky, kde je největším odběratelem Alžír, v loňském roce koupil zboží za 17 milionů euro. Dále je zřetelný nástup států subsaharské Afriky, přičemž mezi nejvýznamnější odběratele patří Nigérie, kde se v loňském roce realizovaly transakce v hodnotě 6,5 milionů euro a Etiopie s transakcemi v hodnotě 2,5 milionů euro (v roce 2007 to bylo více než 7 milionů euro). V Severní Americe dominuje jako odběratel USA, kam byl v uplynulých letech vyvezen vojenský materiál za zhruba 10 milionů euro každoročně. Posledním významný regionem je Blízký Východ, kde se jedná hlavně o Egypt, který v posledních pěti letech každoročně zvyšuje odběr zbraní ČR, z objemu 850 tisíc euro v roce 2004 na více než 7 milionů v loňském roce. Významným odběratele je Jemen, v posledních 3 letech s dodávkami vojenského materiálu každoročně v hodnotě od 1 do 3 milionů euro, a také Irák, kam od roku 2003 proudil vojenský materiál v hodnotě zhruba za více než 2 miliony euro, v loňském roce za zhruba 1 milion euro. Ostatní regiony jako Střední a Jižní Amerika, Severovýchodní Asie a Austrálie už představují ve vztahu k objemu vývozů minoritní regiony, což souvisí do jisté míry zřejmě s geografickou odlehlostí a nižší úrovní obchodních kontaktů a zájmů. Na druhou stranu v předchozích letech i v těchto regionech byli významní odběratelé jako např. Čína nebo Kazachstán. Z tabulky v příloze 2 vyplývá, že v posledních pěti letech se podstatně zvýšil vývoz do 8 regionů – EU a ostatní evropské státy, Jižní a Jihovýchodní Asie, Severní a Subsaharská Afrika, Severní a Střední Amerika. Do 3 regionů zůstal vývoz zhruba na stejné úrovni – Blízký Východ, Jižní Amerika a Austrálie. Do 2 regionů se vývoz snížil – Střední a Severovýchodní Asie. Uvedené údaje korespondují s faktem, že objem vývozů od roku 2001 roste. Přestože největším odběratelem jsou státy EU, tedy relativně bezproblémový region, tak také prudce vzrostl vývoz do problematických regionů jako je Severní a Subsaharská Afrika, Jihovýchodní Asie, kde se nachází většina zemí, kam vývoz odporuje kritériím Kodexu EU. 5.4 Kritéria Kodexu EU a česká exportní politika Podle Národní zprávy je každá vyspělá demokratická země zodpovědná za to, aby nedocházelo ke zneužití vyvážených zbraní. Dále je její povinností zabránit takovým exportům, které by přispěly k eskalaci ozbrojených konfliktů a porušování lidských práv. V zásadě tedy opakuje kritéria, která jsou obsažena v Kodexu EU, k němuž jsme se přihlásili už v roce 1998.

29

Pokud se ale podrobně podíváme na strukturu vývozů do jednotlivých destinací, zjistíme, že tato deklarativní tvrzení jsou významně v nesouladu s dosavadní praxí, přičemž kromě porušování kritérií Kodexu EU se v některých případech jedná také o porušování restriktivních opatření OSN a EU. V tabulce 3 v příloze je uvedený výběrový přehled zemí podle Národní zprávy 2009, které nelze považovat za ideální příjemce vojenského materiálu. Vzhledem k tomu, že tato práce má omezený rozsah, zaměřím se detailně pouze na některé země. Jako jeden z typických případů lze uvést Nigérii, která patří mezi nechvalně proslulé země s ohledem na porušování lidských práv na africkém kontinentu. Přesto do Nigérie v uplynulých 5 letech prudce vzrostl vývoz vojenského materiálu. Zatímco v roce 2004 se jednalo o vývozy v hodnotě 38 tisíc euro, v loňském roce už Nigérie obdržela zásilky za 6,5 milionů euro.95 Příjmy země jsou z 80% tvořeny exportem ropy, kterou zde těží nadnárodní společnosti jako Shell a další, což vede k útokům státní moci na domorodce v oblastech potenciální těžby. Kromě toho dochází k závažné devastaci životního prostředí a dopadům na zdraví obyvatel.96 V zemi do roku 1999 vládla vojenská junta, nicméně ani po změně režimu nelze mluvit o zásadním posunu směrem k demokracii a dodržování lidských práv. 9798 V zemi dochází dlouhodobě k neustálým násilným střetům mezi ozbrojenými skupinami a bezpečnostními silami. Dochází zde k mimosoudním popravám, které páchají policisté, přičemž k zabíjení civilistů dochází třeba během běžných silničních kontrol.99 Mučení ve vězení je na denním pořádku. 100 Z hlediska Kodexu EU je v tomto případě export vojenského materiálu porušením kritéria 2, podle kterého by měla vyvážející země zamítnout licenci, pokud existuje riziko, že zbraně budou použity pro vnitřní represi. Dalším problémem je religiózně motivované násilí, neboť v roce 1999 zhruba třetina nigerijských států přijala islámské právo šaríja, což od té doby vyvolalo periodické násilné konflikty. V listopadu 2008 došlo k velkému konfliktu mezi křesťany a islamisty, přičemž zahynulo nejméně 1000 osob a dalších 700 osob zahynulo při střetu s policií.101 Tento stav podle mého úsudku odpovídá ustanovení kritéria 3, kde je uvedeno, že země zamítne licenci na vývoz, pokud by to eskalovalo existující napětí a konflikt v cílové destinaci. V letech 1985 a 2000 Nigérie zdvojnásobila svoje výdaje na zbrojení, přestože zhruba 70% obyvatel žije v absolutní chudobě. Kromě toho Nigérie odmítá spolupracovat se skupinou 95

Podle zprávy se jednalo o vojenská vozidla, letadla a vrtulníky a jiné služby. AI – Nigérie, http://www.amnesty.org/en/region/nigeria/report-2009. 97 Evropský parlament označil poslední parlamentní volby za nedůvěryhodné a zfalšované, přičemž jenom v průběhu voleb zahynulo nejméně 50 osob. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. května 2007 o nedávných volbách v Nigérii, http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2008:102E:0448:0451:CS:PDF. 98 Globální protesty vyvolal v roce 1995 vykonstruovaný soudní proces s domorodými aktivisty, který nakonec vyústil v popravu Ken Saro Wivy a další 8 lidí. Viz Tetiva, T., Ropu za každou cenu – deset let od smrti Ken Saro Wiwy, http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=806851. 99 AI, České zbraně skončily také v Etiopii, Nigérii nebo Kolumbii, http://www.amnesty.cz/zpravy/Ceskezbrane-skoncily-take-v-Etiopii-Nigerii-nebo-Kolumbii/. 100 Usnesení Evropského parlamentu o trestu smrti v Nigérii, http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+MOTION+P6-RC-20080602+0+DOC+XML+V0//CS. 101 Christian Solidarity International, Šaríja podněcuje náboženské konflikty, http://www.csicr.cz/nigerie_saria_podnecuje.php. 96

30

proti praní špinavých peněz ustavenou zeměmi G7.102103 104Vzhledem k tomuto faktu, lze předpokládat, že vydání licence není v souladu s kritériem 8, který klade důraz na udržitelný rozvoj země, a kritériem 7, podle kterého je třeba brát v potaz chování kupující země vůči mezinárodnímu společenství. Podobným způsobem lze nahlédnout na export vojenského materiálu např. na Srí Lanku. Zatímco v roce 2004 činil vývoz finanční objem 686 tisíc euro, tak v roce 2008 to už bylo více než 10 milionů euro, což představuje enormní nárůst. Dle zprávy se jednalo o střelné zbraně, střelivo, vojenské vozidla, letadla a vrtulníky. Z přílohy 4 v Národní zprávě 2009 vyplývá, že na Srí Lanku, do Belgie a Kanady bylo dovezeno zhruba 40 tisíc samopalů vz. 58, není ovšem jasné kolik do které země. Od roku 1983 probíhala na Srí Lance občanská válka, kterou vedla vláda zastupující většinové Sinhálce se separatistickým hnutím Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE) zastupující menšinové Tamily. Válka skončila teprve v květnu tohoto roku, přičemž podle údajů OSN jenom mezi 20. lednem a 13. březnem bylo zabito na 2800 osob.105 Celý konflikt si pak od počátku vyžádal více než 90 tisíc obětí. 106 Vzhledem k těmto údajům lze celkem přesvědčivě doložit, že vydávání licencí na transfery vojenského materiálu odporuje kritérii 3 ohledně eskalace vojenského konfliktu Ačkoliv hnutí Tamilských tygrů bylo poraženo, zůstává stále v uprchlických táborech zhruba 300 tisíc tamilských běženců, kteří odešli z válečných oblastí. Mezinárodní společenství má významné obavy o zacházení s těmito uprchlíky, na což upozorňuje např. AI.107 Potlačována je i svoboda tisku, mnozí novináři jsou zastrašováni a fyzicky napadáni.108 Kromě toho zde dochází i k útokům na menšinové křesťanské komunity.109 V tomto případě lze tedy uvažovat, že bylo porušeno kritérium 2 o dodržování lidských práv v cílové destinaci. Jako poslední příklad bych chtěl uvést vývozy vojenského materiálu do Číny, která je od roku 1989 pod embargem EU. Právě příklad této destinace dokladuje, jak problematická a bezzubá jsou restriktivní opatření tohoto typu. Ačkoliv v loňském roce jsme do Číny vyvezli vojenský materiál za zhruba 200 tisíc euro, tak v předchozích letech se jednalo o zásilky řádově v milionových objemech. Podle zprávy amerického Kongresu z roku 2006 jsme byli v roce 2003 na čtvrtém místě s objemem zásilky zhruba 3,6 milionů euro. Kromě nás se na exportu do Číny podílely ostatní členské státy EU

102

Control Arms, Arms Without Borders, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/arms-without-borders. 103 http://www.amnesty.cz/zpravy/Tezba-ropy-v-Nigerii-prispiva-k-potlacovani-prav-mistnich-obyvatel/. 104 Viz Pospíšil, F., Česká republika a Kodex chování EU pro vývoz zbraní, Mezinárodní politika, 2003. 105 UN, Sri Lanka: actions by Government forces, rebels possible war crimes – UN rights chief, http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=30175&Cr=sri+lanka&Cr1=. 106 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. října 2009 o Srí Lance, http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-20090061+0+DOC+XML+V0//CS. 107 AI, Srí Lanka: 300 000 lidí žije za ostnatým drátem, http://www.amnesty.cz/verejne-akce/Sri-Lanka-300-000lidi-zije-za-ostnatym-dratem/. 108 AI, Sri Lanka, http://www.amnesty.org/en/region/sri-lanka/report-2009. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. října 2009 o Srí Lance http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-20090061+0+DOC+XML+V0//CS. 109 http://www.csi-cr.cz/sri_lanka_misijni_cinnost.php

31

jako Francie, Itálie a Velká Británie, přičemž objemy jejich zásilek byl řádově za zhruba 150 milionů euro na každou zemi. Tento fakt ilustruje, jak je zjevně jednoduché obcházet podobná restriktivní opatření. Kromě toho, že např. Francie nebo Německo otevřeně usilují o zrušení embarga, tak je toto restriktivní opatření svévolně obcházeno a porušováno. Podle zprávy Kongresu stojí za touto situací skutečnost, že jednotlivé členské státy neinterpretují embargo jednotným způsobem, např. Velká Británie nebo Francie zahrnuje pod embargo pouze smrtící zbraně jako samopaly, bomby, torpéda, rakety, bojové vrtulníky, letadla a lodě a podobně. To někdy vede k paradoxní situaci, kdy dodržování embarga vymáhají jiné země jako např. USA. Ilustrací je známá kauza, kdy v roce 2004 měl být realizován prodej 10 radiolokátorů Věra do Číny z ČR, přičemž obchodní transakce se nakonec neuskutečnila kvůli silnému tlaku USA.

32

33

6. Závěr Pracovní hypotéza stanovená v úvodu práce je dle mého úsudku potvrzena těmito zjištěními. Ačkoliv už role ČR ve vývozech zbraní není tak významná jako tomu bylo za éry Československa a Varšavské smlouvy, stále se jedná o nezanedbatelné objemy vojenského materiálu, přičemž trend v poslední dekádě je stále na vzestupu. Tato exportní politika není v souladu se základním kontrolním rámcem v ČR a stejně tak koliduje s kontrolním rámcem EU a restriktivními opatřeními na globální úrovni. Kromě toho, což je velmi důležité, je to poměrně kontroverzní prvek, který ovlivňuje konzistentní tvorbu naší zahraniční a bezpečnostní politiky, přičemž důsledky exportní politiky dosahují i na realizaci SZBP a EBOP. Fakt, že na jedné straně zbraně vyvážíme do rizikových regionů a destinací a zároveň tvrdíme, že naše zahraniční politika je postavená na prosazování lidských práv, je podobný praxi nadnárodních korporací, které s klidným svědomím porušují práva svých zaměstnanců, ničí životní prostředí a zároveň se angažují v nejrůznějších charitativních projektech. Kromě toho, že to není férové a ani zodpovědné, tak tento přístup podkopává základy demokracie a občanských postojů u jednotlivců. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že tento rozporuplný přístup je bohužel typický pro většinu členských států EU, stejně jako země sdružené v G8, přičemž se jedná především o USA a Rusko, kteří patří stabilně mezi největší exportéry. Zejména u vyspělých západních demokratických zemí to vyvolává otázky, jak je možné, že ekonomické zájmy mohou takovým způsobem ovlivňovat tvorbu zahraniční a bezpečnostní politiky. Zatím není jasné, jaké budou důsledky přijetí Společného postoje Rady o vývozu vojenských technologií a materiálů. Ačkoliv nyní jsou kritéria Kodexu formou Společného postoje právně závazná, je velká otázka jaký to bude mít vliv na exportní politiku. Další neznámou je, jaká bude eventuelní právní vynutitelnost těchto kritérií a vůbec působnosti Společného postoje. Nicméně z legislativního hlediska je pozitivní, že existuje právně závazný nástroj pro regulaci obchodu s vojenským materiálem. Další vývoj ukáže, zda to povede k větší konzistentnosti naší i evropské zahraniční politiky a skutečnému dodržování principů, nejen jejich deklarování.

34

7. Seznam literatury a internetových zdrojů Amnesty International, Sri Lanka, on-line text (http://www.amnesty.org/en/region/srilanka/report-2009). Amnesty International (2005), Těžba ropy v Nigérii přispívá k potlačování práv místních obyvatel, on-line text (http://www.amnesty.cz/zpravy/Tezba-ropy-v-Nigerii-prispiva-kpotlacovani-prav-mistnich-obyvatel/). Amnesty International (2007), České zbraně skončily také v Etiopii, Nigérii nebo Kolumbii, on-line text (http://www.amnesty.cz/zpravy/Ceske-zbrane-skoncily-take-v-Etiopii-Nigeriinebo-Kolumbii/). Amnesty International, Nigérie, on-line text (http://www.amnesty.org/en/region/nigeria/report-2009). Amnesty International (2004): Undermining Global Security: the EU´s arms exports, on-line text (http://www.amnesty.org/en/library/info/ACT30/003/2004). Amnesty International (2003), A catalogue of failures: G8 Arms Exports and Human Rights violations, http://www.amnesty.org/en/library/info/IOR30/003/2003 Amnesty International, Zbraně pod kontrolu! (http://amnesty.cz/kampaneprojekty/tema/Zbrane-pod-kontrolu/). Arms Trade Treaty (http://www.armstradetreaty.com). Amnesty International (2009), Srí Lanka: 300 000 lidí žije za ostnatým drátem, on-line text (http://www.amnesty.cz/verejne-akce/Sri-Lanka-300-000-lidi-zije-za-ostnatym-dratem/). Asociace obraného průmyslu a obchodu, Obchody s Gruzií, (http://www.aopcr.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=600116&id=31193). Amnesty International (2009), Děti na Haiti žijí jako novodobí otroci, on-line text (http://www.amnesty.cz/zpravy/AI-Deti-na-Haiti-ziji-jako-novodobi-otroci-bez-pravniochrany/). Bromley, M.: The Impact on Domestic Policy of the EU Code of the Conduct on Arms Exports – The Czech Republic, the Netherlands and Spain, Stockholm, SIPRI 2008. Bezpečnostní strategie ČR (2003), on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/bezpecnostni_strategie_c r_1/index.html). Bezpečnostní strategie EU – Bezpečná Evropa v lepším světě (2003) Control Arms (2006), UN arms embargoes: an overview of the last ten years, http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/un-armsembargoes-an-overview-of-the-last-ten.

35

Control Arms, Killer facts, on-line text (http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/killer-facts2). Control Arms, Arms Without Borders, on-line text (http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/english-reports/armswithout-borders). Člověk v tísni, Moldavsko, on-line text (http://clovekvtisni.cz/index2.php?id=156). Člověk v tísni, Ukrajina, (http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=155). Desátá výroční zpráva podle operativního ustanovení 8 kodexu chování Evropské unie pro vývoz zbraní (2007) Davis, I.: The Regulation of Arms and Dual-Use Exports: Germany, Sweden and the UK, Oxford, SIPRI 2002. European Network Against Arms Trade (http://www.antenna.nl/enaat/network/.). Euroskop (http://www.euroskop.cz). Programové prohlášení vlády (2007), on-line text (http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=20780). Euroskop, Podle nové bezpečnostní strategie je NATO hrozbou, (http://www.euroskop.cz/38/12032/clanek/podle-nove-ruske-bezpecnostni-strategie-je-natohrozbou/). Evropská komise (http://ec.europa.eu/). Euro-středomořský kodex chování v boji proti terorismu, (http://ec.europa.eu/external_relations/euromed/summit1105/terrorism_en.pdf). Goldblat, J.: Arms Control – The New Guide to Negotiations and Agreements, London, Thousand Oak 2002. Government Accountability Office (2009), Afghanistan Security, on-line text (http://www.fas.org/programs/ssp/asmp/externalresources/2009/GAO_09_366T.pdf). Gun Control Alliance, (http://www.sacc-ct.org.za/statistics.html). Greenpeace (2003), The impacts of war, on-line text (http://www.greenpeace.org/international/press/reports/iraq-january-2004-the-impa). Human Rights Watch (2002): Arms trade, human rights, and European Union enlargement: the record of candidate countries, on-line text (http://www.hrw.org/backgrounder/arms/eu_briefing.htm). Christian Solidarity International, Šaríja podněcuje náboženské konflikty, on-line text (http://www.csi-cr.cz/nigerie_saria_podnecuje.php). Tůma, M.: Relics of Cold War: Defence Transformation in the Czech Republic, Stockholm, SIPRI 2006. International Finance Facility’ proposal, HM Treasury 2003, on-line text http://www.hmtreasury.gov.uk/documents/international_issues/international_development/int _gnd_iff2003.cfm. Iraq Body Count, http://www.iraqbodycount.org/. Janda, F., Kontrola zahraničního obchodu s vojenským materiálem v ČR, Praha 2007. Kuchyňková, P., - Suchý, P., (eds.): Vývoj a výsledky kontroly zbrojení a odzbrojování. Marnost nad marnost?, Brno, Mezinárodní politologický ústav 2005. Kodex chování Evropské unie pro vývoz zbraní (1998), on-line text (http://ec.europa.eu/external_relations/cfsp/sanctions/codeofconduct.pdf). Larsen, J. A. (ed.): Arms Control, Cooperative Security in A Changing Enviroment, London, Lynne Rienner Publishers 2002. Mareš, M. (ed.): Zbrojní politika EU, Brno, Mezinárodní politologický ústav 2006. Ministerstvo průmyslu a obchodu, Licence k vývozu OVM do Afghánistánu, online text (http://www.mpo.cz/dokument41780.html).

36

Ministerstvo zahraničních věcí, Kontrola exportu zbraní, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/kontrola_exportu_zbrani /index.html). Ministerstvo zahraničních věcí, Národní zprávy o kontrole exportu, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/kontrola_exportu_zbrani /narodni_zpravy_o_kontrole_exportu/index.html). Nesehnutí (2003), Starou munici neprodávat – ničit!, on-line text (http://zbrane.ecn.cz/cz/tiskovky.html#171203). Nesehnutí (2005), Prodej zbraní do Konga – Kavan dal svolení, on-line text (http://zbrane.ecn.cz/cz/napsali_tema.html#210205). Nesehnutí (2003), Miny – zakázané zbraně, které si oběť nevybírají – byly vystavovány na IDETu, on-line text (http://zpravodajstvi.ecn.cz/?x=134754). NATO Aktual (http://www.natoaktual.cz). Nesehnutí, Zbraně nebo lidská práva? (http://zbrane.ecn.cz/). Novák, M., Ázerbajdžán – příběh demokracie utopené v ropě, Aktuálně 2007, (http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=362476). NATO Aktual, Dopad intervence NATO v Kosovu na stabilitu regionu, (http://www.natoaktual.cz/dopad-intervence-nato-v-kosovu-na-stabilitu-regionu-fyq/na_analyzy.asp?c=A090424_105304_na_analyzy_m02). Ondřej, J.: Mezinárodněprávní úprava kontroly zbrojení, Praha, Karolinum 1999. Ondřej, J.: Odzbrojení, prostředek zajištění mezinárodní bezpečnosti, Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2005. Oxfam (2006), Ammunition The Fuel Conflict, on-line text (http://www.controlarms.org/en/documents%20and%20files/reports/englishreports/ammunition-the-fuel-of-conflict). Odpověď z MO na žádost o informace (2005), (http://zbrane.ecn.cz/cz/ruzne/munice.pdf). Pospíšil, F. (2004): Korupce v oblasti obchodu se zbraněmi, Praha, Transparency International, on-line text (http://www.transparency.cz/pdf/zbrane_cz_w.pdf). Pick, O. - Handl, V. (eds.): Zahraniční politika České republiky 1993 –2004, Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2004. Rozhovor s publicistou Karlem Dolejším, 24. 11. 2009. Rozprava v EP, 3. prosince 2008, on-line text (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=//EP//TEXT+CRE+20081203+ITEM-017+DOC+XML+V0//CS). Small Arms Survey (http://www.smallarmssurvey.org/). Společný postoj Rady 2008/944/SZBP, on-line text (http://www.mzv.cz/file/363582/SP_944_cz_LexUriServ.pdf). Small Arms Survey 2009, on-line text (http://www.smallarmssurvey.org/files/sas/publications/yearb2009.html). Stejskal, L. (ed.), Bezpečné Česko v bezpečné Evropě, Praha, Úřad vlády 2007. Šupová, T., Alijev je stejný jako Lukašenko, Lidové noviny 2009, (http://www.lidovky.cz/alijev-je-stejny-jako-lukasenko-d3y/ln_noviny.asp?c=A090507_000040_ln_noviny_sko&klic=231415&mes=090507_0). Štefanec, M., Česko vyváží smrt, Praha, Nový prostor, 15. června 2009. The United Nations Disarmament Yearbook Volume 33 (PartS I and II): 2008, on-line text (http://www.un.org/disarmament/HomePage/ODAPublications/Yearbook/2008/YB.shtml). The UN Disarmament Yearbook: 2001, volume 26, New York: 2002. SIPRI Yearbook 2009, on-line text (http://www.sipri.org/yearbook/2009). United Nations, Register of Conventional Arms, (http://disarmament.un.org/cab/register.html).

37

Tetiva, T., Ropu za každou cenu – deset let od smrti Ken Saro Wiwy, Econnect 2005, on-line text (http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=806851). Usnesení EP 2009 o pokroku Makedonie, (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+MOTION+B6-20090106+0+DOC+XML+V0//CS). Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. května 2007 o nedávných volbách v Nigérii, online text (http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2008:102E:0448:0451:CS:PDF). Uživatelská příručka ke Kodexu chování Evropské unie pro vývoz zbraní UN (2009), Sri Lanka: actions by Government forces, rebels possible war crimes – UN rights chief, on-line text (http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=30175&Cr=sri+lanka&Cr1=). Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. října 2009 o Srí Lance, on-line text (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-20090061+0+DOC+XML+V0//CS)). Usnesení Evropského parlamentu o trestu smrti v Nigérii (2008), on-line text (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+MOTION+P6-RC2008-0602+0+DOC+XML+V0//CS). Usnesení EP ze dne 13. března 2008 o Kodexu chování EU pro vývoz zbraní, on-line text (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P6-TA-20080101+0+DOC+XML+V0//CS.) Usnesení EP ze dne 5. června 2008 o provádění evropské bezpečnostní strategie a EBOP, online text (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P6-TA2009-0075+0+DOC+XML+V0//CS.) Výroční zpráva o kontrole exportu vojenského materiálu a ručních zbraní pro civilní použití v České republice za rok 2008, on-line text (http://www.mpo.cz/dokument50885.html). Zákon č. 220/2009 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Zákon č. 594/2004 Sb., o kontrole vývozu zboží dvojího užití, včetně softwaru a technologií a práva a povinnosti osob, které přepravují toto zboží z ČR na území jiného členského státu EU. Zákon č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v ČR omezuje z bezpečnostních důvodů zvláštními právním předpisy.

38

Příloha 1 Realizace vývozu vojenského materiálu dle dostupných údajů - prodej zahraničním osobám v letech 1994-2008 (v mil. euro) – Národní zpráva 2009 a 2003. Rok 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Finanční objem 602 496 443 239 177 133 148 172 136 103 161 92 89,9 86,7 60,5 77 82,9 89,7 88 92,7 174 189,6

39

Příloha 2 Realizace licencí k vývozu vojenského materiálu (v tisících euro) - vybrané regiony a země – Národní zpráva 2009.

Sev. Afrika Subsahar. Afr. Sev Amerika Stře. Amerika a Karibik Již. Amerika Střed. Asie Severovýchodní Asie Jihovýchodní Asie Jižní Asie EU Ostatní evropské země Blízký Východ Austrálie a Oceánie

Alžír Lybie Nigérie Etiopie Rovníková Guinea Súdán Mexico Kolumbie Uruguay Kazachstán Čína Mongolsko Vietnam Thajsko Malajsie Indonésie Afghánistán Pákistán Srí Lanka Gruzie Rusko Turecko Moldávie

2008 17 791 9 394 10 801 3 156

2007 14 650 11 434 10 636 798

2006 7 096 1 581 9 433 221

2005 3 470 1 683 13 215 1 450

2004 6 043 1 051 4 668 212

1 192 4 630

563 0 299

1 208 324 1 282

1 907 1 515 2 165

1 505 1 815 3 038

23 129

5 622

5 650

6 032

4 921

41 282 44 562 27 795

53 423 41 326 20 802

9 186 38 639 9 598

5 579 33 850 7 734

20 791 30 314 5 314

9 872 6

15 065 107

8 744 27

9 456 2

10 019 7

2008 17 221 383 6 532 2 432

2007 9 339 2 233 1 736 7 334 2 030

2006 2 213 712 539 1 015

2005 2 265

2004 5 292

110 839

38 709

294 2 928 815 215

533 251 186

189 24 1 320 4 209 17 306 19 520 9 004 10 914 14 023 9 864 251 3

4 372 4 277 473 431 920 12 697 23 13 244 3 142 30 43

221 438 118 324 1 166 34 2 747 2 221 357 167 205 46 1 474 6 196 327 9

1 333 1733 110 1 515 2 162 3 3 728 2 268 21

212 1 424 80 1 685 3 006 31 1 135 3 146 3 625 1 842 2 686 2 043 911 21

40

355 3 850 3 264 1 021 41

Příloha 3 Vývoz některých druhů vojenského materiálu v roce 2008 – Národní zpráva 2009. Vojenský materiál Počet kusů Cílová destinace 31 986 Thajsko, Mexico, Honduras, Egypt, Kamerun, USA Revolvery a pistole 40 167 Srí Lanka, Belgie, Kanada Samopal vz. 58 60 Ukrajina, Súdán, Haiti Bojová obrněná vozidla 6 Afghánistán Vrtulníky

41