7/’07
bulletin fakult y architek tur y
jan tesař
Workshop Dutch Ladies skončil Workshop, pořádaný děkanem Fakulty architektury Zdeňkem Zavřelem, vyvrcholil před prázdninami ve dnech 14. 6. – 17. 6. 2007 závěrečným setkáním za účasti Juliette Bekkering, Marianne Loof, Dany Ponec, a Helgy Snel. Alfa se vrací k dílně publikováním „deníčků“ vybraných účastníků dílny, jež o jejich sepsání požádala, reflexe doplňujeme třemi minirozhovory z fakultních kuloárů v „poločase“ a mozaiku uzavírá interview s holandskými „ladies“ Marianne Loof a Jeanne Dekkers.
Jde o týmové prostředí Jan Tesař, 6. ročník
Velice poutavé únorové vystoupení holandských architektek ve Veletržním paláci mělo v březnu pokračování. Tentokrát se přesunulo doslova na vrchol ČVUT, tedy do 14. patra Fakulty architektury v dejvickém campusu. Dámy, které už představily svoje projekty a způsob práce, přijely tentokrát jako oponentky.Konceptuální a racionální přístup většiny dam se zde střetl s českým prostředím, které se v individuálních případech otevřelo či naopak vzepřelo. Ale i po odjezdu dam stále zůstává tím nenapodobitelným českým prostředím. Má tohle prostředí sílu dát vzniknout novému přístupu v tvorbě, která bude srovnatelná s epochou českého kubismu či funkcionalismu? Pondělí: Vládne trošku nálada jako před hospitací. Zkouší se a nacvičuje. Úterý: Už tu máme pracovní prostředí, ale workshop to pořád není. Je to zatím pouze zahřívací kolo. Workshopy, co znám z fakulty z Delftu, mají trošku vyšší tempo. Asi to bude tím, že tu naše dámy ještě nejsou. Ještě tu není ten správný vítr. Snad jej dámy přivezou, nakonec v Holandsku je větru dostatek. Středa: Vedoucí ateliérů někdy přebírají odpovědnost za výsledky práce svých svěřenců. Hlavně my studenti bychom se měli snažit, aby naše prezentace udělala naší škole řádnou vizitku! Na první pohled špatný ateliér je podle mě pouze ten, kde kropenatá slepička má jen kupu kropenatých kuřátek, žádné černé, bílé…
„To je blbej jazyk; tvrdej a složitej. Pořád nějaký možná a kdyby... …A aby a by... …Nikdo neumí říct, co chtěl. …Co by chtěl. Co by chtěl. Co by chtěl!“ (z filmu Samotáři)
Jazyková bariéra, slyším ve výtahu. Kdepak, úroveň angličtiny je vysoká. V tom to není. To jen angličtina je upřímná, a tak když nevím, tak to neokecám. A když „okecávám“, tak to prokouknou. Stejně tak holandština je jazyk od přírody upřímný jako povaha samých Holanďanů a Holanďanek. Je to takové v kojeneckém věku odložené miminko maminky angličtiny, které ale nezapře tatínka němčinu. V jednoho Boha věřiti budeš! Monoteismus v případě architektury ale možná není nejlepší, i když přináší úžasné ovoce. Velmi zajímavá situace nastane, až monopol vlivu Rema Koolhaase z nizozemské scény zcela vymizí! Pamatuji si krásně na slova historika architektury přednášejícího na TU Delft Hans van Dijka: „Oscar Niemeyer by nikdy nemohl vystudovat naši fakultu, protože by neuměl odpovídat na věčné otázky PROČ.“ Ale ona ta jednoduchá otázka nutí přemýšlet. Pořád se ptát PROČ funguje, ale odpovídat stále PROTO či PROČ NE pořád nejde. Snad se mi podaří citovat arch. Kouckého, který na otázku PROČ navrhují v ateliéru mrakodrapy odpověděl: „Správná odpověď je proč ne. Ale ještě správnější je, protože to v Praze není běžné stavět mrakodrapy, a až to běžné bude, tak budeme dělat v ateliéru něco jiného, co v Praze běžné není.“ Čtvrtek: Juliette Bekkering mi říká, že má z naší fakulty pocit, že tu jde hlavně jenom o to udělat krásný barák. Jestli má pravdu? Jedno je však jisté, architektura může být všelijaká, ale hodnotit ji jako krásnou je příliš subjektivní a pomíjivé. Skupinová práce na projektech není v Čechách příliš preferovaná, ač jde o jednu z nejefektivnějších metod navrhování – pokud si ve skupině lidé rozumí. Problémem může být obava z hodnocení takové skupiny, podíl práce jednotlivých studentů nebývá vidět. Nabízí se otázka, zda je prioritou hodnocení, nebo by to měla být podoba a kvalita návrhu? Možná nemusíme dělat v týmech. Stačí jen týmové prostředí! Vidět, co ostatní dělají, jak svoje myšlenky prezentují, tedy navrhovat spolu! Naplnit alespoň ten jeden půlden týdně ve škole společnou prací! Ono stačí i pár hodin k úžasným výsledkům. A když je to pár dnů… p o k r a č o v á n í n a s t r. 3
1
jana tóthová
Soutěže X O rozebíratelnou budovu v zátopové oblasti. 2. ročník soutěže pro studenty českých a slovenských vysokých škol architektonického zaměření. O víceúčelovou budovu vystavěnou systémem prostorové modulace. 1. cena 30 000 Kč, 2. cena 20 000 Kč, 3. cena 10 000 Kč.Vypisovatel: Coma modulor construction, s.r.o. Lhůta pro odevzdání soutěžních návrhů: 15. ledna 2008. www.container.cz X Rodinný dům pro 21. století. Pro studenty architektury a pozemního stavitelství. O rodinný dům odpovídající požadavkům bydlení v 21. století, situovaný v teplotním pásmu České republiky. Užití autorských děl přihlášených do soutěže je určeno výhradně pro prezentační, propagační a marketingové účely vyhlašovatele 1. cena 100 000 Kč, 2. cena 50 000 Kč, 3. cena 25 000 Kč. Vyhlašovatel: Central group a. s. Lhůta pro odevzdání návrhů: 28. ledna 2008. www.central-group.cz X Rockhouse – český nízkoenergetický dům roku 2007. Lhůta pro odevzdání návrhů: 31. ledna 2008. Viz Alfa 6/07.
Zahraniční soutěže X 2G Competition Venice Lagoon Park, Venecia (I). Mezinárodní ideová soutěž pro architekty do 40 let. Lhůta pro registraci: do 15. října 2007. Viz Alfa 6/07. www.2gcompetition.com X Enviromental Tectonics v2.0. Pro studenty, architekty, designéry, inženýry, badatele. O nehodnotnější zpracování širšího, kontextuálního tématu, které se týká životního prostředí, ekologie a trvale udržitelného rozvoje. Vypisovatel: The Architecural Association. Lhůta pro registraci: 24. října 2007. www.aaees.net, www.aaschool.net
Knihomol
2
X Z novinek knihovny Ústavu dějin umění FA (C 064). Barker, Ch.: Slovník kulturálních studií Bhaskaranová Lakshmi: Podoby moderního designu. Inspirace hlavních hnutí a stylů pro současný design České bydlení – DOMY. 77 rodinných domů z let 1989–2006 David Petr – Soukup Vladimír – Thoma Zdeněk: Skvosty lázní Dostál František: Toto město je na prodej. Pražská nostalgická causerie Drosteová Magdalena: Bauhaus 1919-1933. Reforma a avantgarda Ederer Antonín: Ulice a uličky Starého Města pražského Fišera Zdeněk: Jeskynní hrady střední Evropy Gössel Peter – Leuthäuserová Gabrielle, Markus Delius Peter: Architektura
s n í m k y j i ř í h o h o r s k é h o z p ř í p r a v y č e r v n o v é v ý s t a v y d i p l o m o v ý c h p r o j e k t ů 0 7 v á t r i u f a č v u t
20. století, Islám – Umění a architektura Hošek Jiří – Losos Ludvík: Historické omítky Konečný Lubomír Jan: Románská rotunda ve Znojmě Kovář Daniel: Zmizelé Čechy. Č. Budějovice. Díl II.: Předměstí Kumpošt Jindřich 1891–1968 Kuthan Jiří: Gloria Sacri Ordinis Cisterciensis.
Výstavy X Jiné domy 007. Sedm ateliérů severní Moravy a Slezska. Tomáš Bindr, Klára FrolíkováPalánová, Michael Kocych, Kamil Mrva, Pavel Nasadil, Radim Václavík, David Wittassek. Vernisáž za účasti autorů: Galerie CNA 27. září 2007 v 18 hodin. Výstava potrvá do 10. října 2007 (11. – 14. října bude prezentována v rámci výstavy Dům a byt na výstavišti Černá louka). Centrum nové architektury, U jeslí 10/310, Ostrava – Muglinov (doprava: trolejbus 105, zastávka MEXIKO). www.cnarch.cz X (EEA) designed by Erick van Egeraat. 5. 9. – 14. 10. 2007. Přednáška 10. října, 18.30 h v Betlémské kapli. Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské nám. 5a, Praha. X Alena Šrámková – architektura. 20. září – 21. října 2007. Dům umění České Budějovice. X Josef Hoffmann – Adolf Loos. Ornament a tradice. Muzeum Josefa Hoffmanna, Brtnice. Do 21. října 2007. www.moravska-galerie.cz, mak.at. X Výstava 2000 + 7 / Michal Škoda INSIDEOUTSIDE. 14. září – 31. října 2008, od 9.00 do 18.00. AP Ateliér, ing. arch. Josef Pleskot, Komunardů 1529/5, Praha 7. X Studentské bydlení. Způsoby, možnosti a vývoj studentského bydlení v posledních pěti desetiletích v Nizozemsku. Září – říjen 2007. Galerie architektury, Starobrněnská 16/18, Brno. www.ga-brno.cz X 10. jubilejní Salon Obce architektů 2007. 20. září – 31. října 2007. Letohrádek Belveder, Pražský hrad. www.architekt.cz X Architekt Karel Filsak: 90 let od narození 6. října – 4. listopadu 2007, Muzeum Jindřichohradecka, Balbínovo náměstí 19/I, 377 01 Jindřichův Hradec
notes X Nová tajemnice Fakulty architektury ČVUT ing. Jana Tóthová nastoupila do funkce 4. června 2007. Absolventka Vysoké školy ekonomické v Bratislavě p o k r a č o v á n í n a s t r. 12
p o k r a č o v á n í z e s t r. 1
…jednou prý i čeští architekti možná přijedou na workshop do Holandska, říká jedna z dam. Myslím, že zrovna zúčastnění pánové Hájek a Šépka, Koucký, Kroupa, Stempel a Beneš, Suske, Zavřel… by mohli letět ještě dnes. Trošku fouknout z druhé strany do toho holandského vichru. Rád bych poděkoval všem, kteří na přípravě workshopu pracovali. Panu děkanovi, že se mu podařilo takové osobnosti k nám na fakultu přilákat. Samotným dámám, že sem trochu toho holandského vichru přivezly a trošku vyvětraly. A taky studentům, kteří se nebáli si nechat v hlavě vyvětrat! Už se těším na další pokračování. (Titulek redakce)
O důležitosti jiného pohledu Lucie Vaněčková, 5. ročník
Den první: Analýza Začátek prvního dne jsme zahájili zkoumáním map, leteckých pohledů a generelu Dejvic, po kterém následovala zběsilá debata o problémech kampusu a možnostech jejich řešení. Největší pozornost strhlo řešení parkování a dopravních problémů a návrh nového komerčního centra u vstupu do kampusu od Vítězného náměstí. Debaty jsme se účastnili skoro všichni a každý měl potřebu sdělit svůj názor ostatním, takže se brzo ukázalo jako velmi dobrý nápad vytvořit skupinky po třech čtyřech lidech. Naše skupina pracovně původně zvaná Spine vycházela z pojetí univerzitního kampusu jako organismu, který musí sám o sobě soběstačně fungovat a zároveň se neuzavírat před veřejností, ale naopak s ní živě komunikovat. Dále bylo potřeba zbavit kampus živelně-všude-parkujících aut a otevřít ho z většiny jako pěší zónu. Další věcí potřebnou pro život organismu jsou živiny. Kampus po šesté odpolední „vyschne“, protože studenti odcházejí za svými aktivitami jinam, kde jsou pro ně vytvořeny lepší podmínky. A kromě venčení psů nemá ani veřejnost důvod se zdržovat. Hlavním problémem se jevila absence přirozeného jádra soustřeďujícího hlavní aktivity studentů. Na jiných univerzitách je takovýto prostor s menzou, studentským domem, kinosálem apod. běžnou součástí kampusu, u nás jsou tyto jednotlivé funkce (pokud tu tedy vůbec jsou) náhodně roztroušeny po okolí.
lucie vaněčková
Den druhý: Hledání řešení Druhý den už jsme začali uvažovat i o řešení jednotlivých problémů. Pozměnit projekt komerčního centra a upravit ho tak, aby lépe vyhovoval (jak vnitřním, tak vnějším prostorem potřebám studentů) a stal se tím hlavním centrem studentského života, přesunout zastávku „strahovského“ busu směrem od Kulaťáku, a tak zkrátit cestu studentům pádícím dlouhou alejí, kterou jsme chtěli přeměnit na zónu relaxace s cestičkami vytvořenými „by people themselves“. Sakurová alej by se měla stát jakousi japonskou zahradou zpříjemňující pohyb k jádru a k Fakultě architektury. Zároveň by se lidé přivedli i před prostor nově budované Technické knihovny, který by měl být městským prostorem uprostřed kampusu, se vším co k náměstí patří (kavárna, trafika, pekárna, knihkupectví, cokoli vás napadne). Plícemi kampusu a zelenou relaxační zónou s další novou náplní měl být zelený pás, obsažený už v Engelově urbanistickém návrhu Dejvic. Tam měla vzniknout skulpturální drobná architektura, přitahující pozornost z okolí, stávající se dominantním a propojujícím prvkem univerzitního kampusu, galerie pod širým nebem a zónou aktivního i pasivního odpočinku. Den třetí: Different view Třetí den jsme přivítali čtyři ze šesti Dutch Ladies v jednotlivých ateliérech. Při následných prezentacích padala ostrá slova kritiky, převážně co se konceptu a hlavních myšlenek týče. Juliette Bekkering a Marianne Loof chtěly slyšet méně slov a vidět více jasných schémat vyjadřujících naše myšlenky. Chtěly vidět jasnou analýzu a souvislosti, a hlavně jasně formulovaný problém a jeho řešení. Většina z nás udělala zběžný rozbor situace a vrhla se na vymýšlení konkrétního návrhu, což byl možná pocit z názvu zadání, které znělo: veřejný prostor. Většině byla také dána rada, ať se se svým návrhem vrátí o krok zpět – k určení hlavního konceptu. Všechno se dámám zdálo „weak“ a ony chtěly něco velmi velmi „sharp“. Po jejich připomínkách nám nebylo do zpěvu, ale vrhli jsme se dál do vymýšlení. Problém jsme omezili jen na hlavní osu vedoucí k jádru a pojmenovali zadání na Enforcing the Spine. Teď bylo potřeba se soustředit na způsob, jakým posílit význam páteřní osy. Po pár konzultacích s českými vedoucími workshopu jsme se začali zabývat jinými výškovými úrovněmi prostoru, které vedly k vytvoření jakési komunikační lávky, dálnice pro rychle se pohybující chodce, ale po rychlé konzultaci s Holanďankami před jejich odjezdem do hotelu jsme opět zůstali bezradní, co se týče p o k r a č o v á n í n a s t r. 6 smyslu a využití takové mimoúrovňové komunikace.
3
matěj žaloudek
p o k r a č o v á n í z e s t r. 3
Den čtvrtý: Možnosti řešení Ráno jsme už měli na stole pár skic mimoúrovňové lávky, která prostor kampusu spíš rozdělovala než spojovala. A opět další přemýšlení o jejím využití pro různé funkce, jako jsou studovny, kavárny, přírodní kino atd. Jednou z možností řešení, na kterém jsme se shodli, je zachování zvýšené komunikace, která se zvedne do úrovně vstupů VŠCHT, FA a výstupu z metra v projektu A.D.N.S, tím je propojí a vytvoří zřetelnou spojovací linku kampusu a jeho jádra. Propojení s níže položenými vstupy Felu zajistí mírné terénní vlny svažující se z 1,5 metru nadvýšené úrovně lávky a další snížení o půlpatro vytvoří pod lávkou dostatečný prostor pro požadované kavárničky, studovny, obchody, galerii. Nakonec máme místo strohé rovné páteře, páteř živou, pohybující se, která svými meandry vytváří dojem mírného pohybu. Dokáže přirozeně reagovat na stávající objekty a tvořit prostor novým funkcím. Zároveň nabízí řešení zajímavé pohledy na novou vlnící se 3D krajinu. Samozřejmě že to není konečná, jde spíš o jakýsi nástřel konceptu, na kterém by se dalo určitě dál pokračovat. Toto řešení jsme v rychlosti představili Marianne Loof, která neměla žádnou zásadní připomínku.
4
Den pátý: Suma sumárum Poslední den workshopu. Je třeba se rozhodnout a vyrobit portfolio. Nakonec se zvlněná 3D páteř stává naším finálním řešením, i když máme pocit, že by byl k naší spokojenosti potřeba ještě den navíc. Ale čas nás tlačí, tak shromažďujeme všechny skicy, schémata, rozbory a fotografie, které návrh prezentují nebo pro něj byly stěžejní. V závěru dne jsou připravena portfolia všech skupin a my máme čas si pořádně prohlédnout práci ostatních. Finální prezentace se uskutečňuje pár dní poté, v hlavě už se nám zase honí běžné starosti, ale i tak jsme schopni vžít se do atmosféry workshopu, ponořit se do tématu a živě se o něm bavit. Je jasné, že pro všechny byl workshop přínosem, a než výsledek byl důležitější proces, který k němu vedl. Vyzkoušeli jsme si velmi intenzivní práci v týmu, setkali jsme s jiným způsobem uvažování a jiným pohledem z holandské strany, vyzkoušeli jsme si naši schopnost komunikovat v angličtině. A hlavně krátké setkání s Dutch Ladies (které byly všechny skvělé) nás možná donutilo zamyslet se opět nad fungováním naší školy, nad přístupem pedagogů, nad stylem výuky, ale i nad přístupem studentů. Název akce nemohl být výstižnější – DIFERRENT VIEW – to je to hlavní, co nám bylo nabídnuto. Dík všem. (Titulek redakce)
Jasně nejasno
Matěj Žaloudek, 2. ročník Dutch Ladies vytrhly z našeho kalendáře osmý týden semestru a ukradly si ho celý pro sebe. Bylo to zastavení v čase: zvláštní, krásné a euforické. Naprosto zásadní roli v tom pro mě sehrály dvě skutečnosti; za prvé – nám přidělené Ladies, Dana Ponec a Helga Snel, byly milé, ochotné a profesionální a za druhé – zařeknu se, že všechno kromě ateliéru pustím na týden z hlavy, z čehož jsem se doposud (psáno 2. 6.) pořádně nevzpamatoval. Chápání slova workshop se liší ateliér od ateliéru, nikdo vlastně neví, co s námi mají Holanďanky dělat – a jak. Někde se volí forma prezentací, jinde konzultací, jinde společné debaty. Snad každý ale cítí, jak jsou pro něj rady, názory a přístup úplně cizího architekta cenné. Osobně bych přivítal, kdyby se podobná příležitost konzultovat svůj projekt i s někým cizím naskytla častěji. Nemusely by to být ani zahraniční kapacity, spousta skvělých architektů jistě nemá do Dejvic tak daleko... Pro každého je workshop trochu jiný – někteří se po tři dny nezastaví a jsou neustále „zaúkolováni“, jiní si zase odbývají jednu prezentaci, poslechnou si připomínky a tím pro ně akce končí. Patříme asi mezi ty skupiny, které mají program relativně volný a práce si každý nakládá tolik, kolik sám chce, takže možná zahálíme více než jiní. Přesto si musím pokládat otázku, zda náplní workshopu s prestižními holandskými architektkami může být řezání polystyrenu. Ladies přijely jistě proto, aby poradily, aby dosavadní vývoj jednoho každého projektu vlastně narušily, aby nás vykolejily z konvencí našich úvah, aby nám řekly, co všechno může být v projektu špatně, aby se nad projekty diskutovalo… Nikoli proto, abychom pod jejich tlakem celý projekt dokončili ve stejném smyslu, v jakém jsme s ním do workshopu přišli. Nikoli proto, aby byl výstup jen barevnější a srozumitelnější než vstup. K tomu se váže i problém závěrečné (dubnové) prezentace – snad byla nutná, ale jak prezentovat projekt hotový jen zpola? Těžko říct, nakolik se liší kvalita projektů, ale bezesporu existují obrovské rozdíly ve způsobu jejich prezentace. Neřekl bych, že závěrečné setkání účastníků dílny „naplnilo 14. patro elektrizující, tvořivou atmosférou“ (viz Alfa 05). Podle mě je v ten den 14. patro naplněno spíše vzájemným nepochopením; ukazuje se, jak může být způsob práce a její prezentace v jednotlivých ateliérech rozdílný: zatímco my na panely věšíme pár skic, jiní prezentují hotové modely domů, zatímco někteří třeba z našich projektů nedokážou vyčíst, jak že ty domy budou vůbec vypadat, já zase nejsem schopný číst v jejich projektech, nechápu jejich genezi – proč má ten dům
radim janík
zrovna takový tvar a ne jiný. Ve zkouškovém období přijíždějí Holanďanky znovu, ale vlastně nevím proč. Odprezentujeme jim naše dokončené projekty a jdeme domů. Žádná zpětná vazba. Jediným smyslem jejich příjezdu tak může být závěrečná hodnotící diskuse s děkanem a vedoucími ateliérů. Takže vlastně ano: zpětná vazba. Pro všechny účastníky workshopu – kromě studentů. Dojem z workshopu je ale veskrze kladný. Byla to bezesporu výjimečná událost, přeji fakultě, aby se akce tohoto typu postupem času staly méně výjimečné nebo snad dokonce běžné. (Titulek redakce)
Thinking Engel
Radim Janík, 6. ročník V polovině letního semestru jsem dostal možnost účastnit se školního projektu Dutch Ladies. Týdenní workshop v ateliéru arch. Zavřela probíhal souběžně se semestrálními projekty ostatních ateliérů. V porovnání měla naše dílna méně rozsáhlé zadání. Našim tématem bylo „oživit veřejný prostor“ v okolí školního kampusu v Dejvicích. Výborná volba. Jedná se o prostředí, ve kterém se studenti denně pohybují, a tudíž je dobře znají. Pusťme se tedy do práce… Když začínáme studovat původní plány pro výstavbu Dejvic – pracuji ve skupině s Michalem Wiesserem a Martinou Máchovou – uvědomujeme si, kolika změnami tento návrh prošel a také kolik změn se teprve chystá. Některé návrhy jsou již v procesu výstavby. Postupně při studiu půdorysného schématu dejvické výseče začínáme vnímat, že současné urbanistické zásahy nemusejí vždy znamenat posun k lepšímu. Jsme inspirováni zejména myšlenkami profesora Engela, hlavně jeho osou a průhledy, jež následně formují domovní bloky. A i když zadání workshopu směřuje k práci s „prostorem veřejným“, tedy s prostorem, který se nachází mezi těmito domy, v první fázi náš tým oslovuje nejprve vyšší strategie. Rozhodujeme se pustit se přednostně do hledání kvalitnějšího urbanismu. Snažíme se myslet jako Engel. Hned první konzultace s nizozemskými architektkami potvrzuje naše předsevzetí. Konzultace první – Rozum Přístup dam z Nizozemí je ryze pragmatický. Co přesně hledám? Jaký mám program? Co se snažím vyřešit? Jde o docela jednoduché otázky, které pak usnadní hledání. Je třeba se k nim vracet v každé fázi projektu – v konceptu, návrhu i v prezentaci. A pak ta nejdůležitější otázka: Chci to,
co chce sám klient? Klientem je pro nás (kromě Zavřelova ateliéru) symbolicky „naše zadání“: jednoznačně definovat veřejný prostor a jeho účel. K finálnímu řešení parteru tedy přikročíme až po první etapě: urbanistické analýze. V malém projektu začínáme cítit zrod projektu docela velkého. Konzultace druhá – Cit Architektura není téma čtverečních metrů. Nabízí téma poezie, emocí a vášní. Milujte svoji architekturu. Povídejte ji jako pohádku. Je pak mnohem snazší získat pro svůj projekt sympatie, když ukážete svůj zápal. Vezměte svého klienta na procházku. Projděte s ním všechna zákoutí ještě neexistujícího domu. Kdo jiný by měl věřit, že jednou bude skutečně stát. Právě vy! Někteří studenti z jiných týmů přistupují k projektu natolik opatrně, že se bojí cokoli změnit. Zabývají se pak spíše kosmetickými úpravami parteru než jeho koncepčním řešením. Nabízí se logická úvaha – nesnižuje přílišná znalost místních poměrů objektivitu architekta? Pozor: Přílišná citová zainteresovanost může oslabit rozum. Přemýšlení o Engelovi nás neopouští. Dutch Ladies, které s sebou přivážejí jiné myšlení a navíc jsou schopny objektivního posouzení, nám dodávají odvahy: Nejste-li spokojeni s architekturou, která kolem vás vzniká, když máte pocit, že uzurpuje váš prostor, nedejte se. Nálada celého workshopu i spontánnost dam dodává rozhodnost i našemu týmu. Odhodláváme se k energickému gestu. Do stávajících budov probouráme otvory! Vytvoříme průchody a vytyčíme nové průhledy. Co nevyhovuje funkčně nebo esteticky, si dovolíme zlikvidovat. Plánujeme rozhodně, jak to kdysi dělal sám prof. Engel. Konzultace třetí – Adresát Je velmi důležité představit si za svou studentskou prací klienta. Nebude pak vznikat architektura sama pro sebe, ale pro lidi. Nabízí se úvaha, zda je architektura umění, nebo řemeslo. Dutch Ladies by nad takovou otázkou jen mávly rukou… Ač bychom se v celém čase určeném pro workshop nejraději zaobírali urbanismem, musíme se pustit i do parteru. Ale jak sdělit Engelovo „dejvické poselství“? Odpověď nalézáme v naší urbanistické studii. Je to zelený pás, kterým Engel protíná celé Dejvice. Dnes je tento velkorysý kompoziční prvek už sotva znatelný. Abychom jej znovu zhodnotili, rozhodujeme se nakonec pro návrh terasovité zahrady. Oživí se tak část kampusu, kterou Engelova zelená linie protíná. Myšlenka, přiznáváme, vychází také z pragmatického požadavku dopravy a dopravy v klidu. p o k r a č o v á n í n a s t r. 8
5
snímky jiří horský
jan tesař / jak se rodila hmot a laboratoř í čvut , laboratoře čvut , student sk ý klub v suterénu laboratoř í
lucie van ěčková / p er sp ek t ivní skic a t rojdim enz ionálních řešení t vor by veřejného prostor u m ez i všcht a čvut , vpravo prostorové uspořádání č ást i veřejného prostor u o d n o v ý c h r e k t o r á t ů Č V U T a V Š C H T k o m p l e x u D e j v i c e - c e n t e r s m ě r e m k FA Č V U T
radim janík / areál čvut , urbanistické kompozice
p o k r a č o v á n í z e s t r. 5
Vysokokapacitní parkoviště bychom umístili právě pod touto zahradou. K našemu uspokojení nestavíme podzemní garáže s domem, ale zahradu s podzemními garážemi! Konzultace čtvrtá – Prezentace (Finishing Engel) Drobná skica může být výmluvnější než desítky rendrů. Nebojte se dělat ošklivé skicy. Když budete mít dvacet takových, lehce z nich vyberete tu správnou. Pokud za tu dobu vyrobíte pouze jednu dokonalou skicu, musí to být ta pravá! Buďte upřímní ke klientovi i k sobě. Skvělé rendry krásných domů, které jsou vytrženy z kontextu okolních staveb, upřímné nejsou. Každý holadský projekt se prezentuje zasazen do svého okolí. Proto byl stvořen. U nás jsme přivykli odsouhlasit poslední variantu a tu dopracovat k prezentaci. Pro Dutch Ladies ale spočívá proces práce na projektu v nepřetržitém vývoji. (Je to poučení z praxe, kdy architekt musí klienta neustále ohromovat novými ideami.) Dělat rychle ovšem neznamená dělat zbrkle. Preciznost návrhu a řemeslnost provedení je nezbytná: rozhodující je však vědomí MYŠLENKY. Myšlení, správně podané klientovi, může ušetřit spoustu práce. Svůj projekt proto prezentujeme výhradně prostřednictvím skic. Na závěr nás čeká ještě jedno milé překvapení. Za myšlenkový vývoj a práci na projektu si náš tým odnáší od Dutch Ladies „Holandský dřevák“.
marek přikr yl
matouš erban
tuje jednotný přístup k navrhování jako takovému. Můžete se rozhodnout zaobírat se nejprve širšími vztahy, nebo naopak si nejprve rozebrat barák zevnitř – čili ve skutečnosti by mělo běžet všechno souběžně… Nicméně, vždy určitá složka převažuje a v tom je asi také originalita přístupu.
Marek Přikryl, 4. ročník Moje téma? Dům na křižovatce – Strahovský tunel, Mrázovka, dálniční most Zážitek z workshopu? Jediné, z čeho mohu vycházet, je tato tříhodinová diskuse s Dutch Ladies, v ostatních ateliérech jsem jen přihlížel. Určitě bylo zajímavé, jak do problému vpadly během pěti minut. Dokázaly bleskově vystihnout podstatu věci a trefně komentovat každý projekt. Mně osobně vytýkaly zejména zhoršenou průchodnost. Nechtěl jsem vytvořit bariéru návrhem mostu, chtěl jsem místo zastavit, a tím ho zhodnotit, protože mostem právě vzniká překážka, která brání rozvoji místa. A tak jsem si řekl, že využiji každý kousek volného – slepého místa, které smíchovská křižovatka vytvořila: nájezdy, podjezdy, nezastavitelné trojúhelníky. A sem jsem umístil svůj program, a de facto zrušil křižovatku. Resp. město pokračuje, nerozděluje se zde na starý a nový Smíchov, město prostě tudy plyne dál. Ale jeden problém mi tu zůstává: co chudák člověk? Jak se jednodušeji dostane ze starého do nového Smíchova? Tedy, jak se zlepší průchodnost? Asi jsem s tím skutečně nic moc neudělal.
Útržky… aneb Alfa v kuloárech
Matouš Erban, 3. ročník
Jaké zadání řeším? Novostavbu laboratoří v areálu ČVUT. Pokud jde o vliv Dutch Ladies, každý z nás má svoje téma usazené a řadu měsíců o něm přemýšlíme, takže se jen tak snadno nemůže přijít s něčím naprosto novým… Holanďanek si velice vážím a zaujaly mě hlavně první částí své prezentace ve Veletržním paláci (viz Alfa č. 3/07 – pozn. red.). Během naší diskuse jsem měla pocit, že chtějí slyšet něco, co by mohlo našim pedagogům připadat jako samozřejmé, takže se o tom ani moc nebavíme… Například ode mě asi v úvodu prezentace čekali přesné definování laboratoří. Během exkurze v Drážďanech jsme se ovšem na místě přesvědčili, co je vlastně laboratoř a jak funguje. Nicméně asi si to budu muset znovu promyslet… Důležitý je fakt, že se začala rozvíjet mezinárodní komunikace. A také jsem se přesvědčila, že vlastně neexis-
O co nám jde? My se celý týden věnujeme intenzivně workshopu: tedy našemu tématu „Kampus ČVUT, úprava parteru, lepší fungování“. Rád bych zkultivoval celý park kolem škol, například bych rád osamostatnil krásné sakury, které by měly vyniknout. Školní „magistrálu“, čili zdejší komunikační osu bych rád zbavil automobilového provozu a sem k Technické knihovně tedy ke komerčnímu centru chci taky přesunout autobusovou zastávku, aby se rozptýlil pohyb a uvolnil se dav, který denně proudí do školy. Někomu přijde zajímavý, někomu vadí, mně osobně autobus nevadí, ale když přijede, vždy vychrstne další zástup... Takže zastávku umisťuju doprostřed kampusu. A co Ladies? Zatím jsme jen prezentovali a asi jsme nezvládli úplně správně formulovat myšlenky, hlavně anglicky. A asi proto nejsou moc spokojeny. Určitě nám setkání umožní lépe si ujasnit myšlenky a koncept. A taky se systematičtěji prezentovat.
Michaela Štolcová, 2. ročník
8
michaela štolcová
marianne loof
Marianne Loof: Musíme být vrostlí do společnosti Z rozhovoru „Dutch Lady“ v redakci Alfy
Které architektonické téma považuji v Nizozemí za aktuální a společensky naléhavé? Jedno se týká se našeho totálně globálního a totálně propojeného světa současně. Je to téma měřítka. Přesněji malého měřítka. Jde tedy o námět vývoje společnosti, ve které člověk – i architekt – skutečně a aktuálně žije. I když se zdá, že jsme všichni stejní a že si všichni rozumíme, resp. že se snadno spolu dorozumíme, ostatně všichni mluvíme anglicky a všichni se díváme na stejné televizní programy a všichni čteme stejné časopisy… A i když je tenhle „internacionalismus“ nesmírně zajímavý, hrozí nám velké nebezpečí: totiž nebezpečí setření rozdílů, které nás odlišují. Konkrétně? Dobová otázka souvisí s rostoucím množstvím holandské populace a další impuls představují přitékající vody z hor, které prýští z alpského ledovce. Jak známo, Nizozemí se vyznačuje delftským charakterem, a tedy všechny řeky, které k nám přitékají, musí z Holandska odtéct do moře. Co budeme s těmi všemi vodami dělat? A další otázky související: je Holandsko země s městy a krajinou? Nebo představuje jednu urbánní krajinu? – s tím, že příroda jsou hlavně Alpy… Je tedy Nizozemí jedno velké město? Takže máme jít cestou intenzifikace města? A ponechat zbytek země volný? Nebo máme přijmout, co se děje? A nechat bujet malé rodinné domky se zahrádkami? Jinými slovy využívat stávající volné půdy a touto cestou rozšiřovat infrastrukturu, a tedy budovat dálnice a rozšiřovat města? Jak patrno, jde o dva koncepty. Můj osobní názor? Podle mě je nutno intenzifikovat zástavbu uvnitř holandského města. S tím, že některá území v intravilánu by se měla stát tabu. A přesně toto představuje úkol pro architekta: nová forma městského domu, která by nebyla jenom mrakodrap. Tedy najít odpovědi na otázky jak se vměstnat do města s bydlením nebo jak vhodně kombinovat bydlení se zelení. Čili jak propojit to, co lidé skutečně chtějí, s konceptem intenzifikace města. A ještě jinak: měli bychom ve svém důsledku znovu promyslet nové formy životního stylu. Příklad kombinace staveb? Třeba kancelářské budovy se železnicí. Ale jde i o širší pole: architekt by měl vedle analyzování technologických možností nových forem a konceptů iniciovat veřejnou diskusi, zapojit do rešerší studenty atd. Protože jako architekt jste něčím mnohem víc než jenom autorem hezké budovy. Chcete-li, tato odpovědnost představuje specifické archi-
marianne loof / the snake, bydlení, z wolle, nizozemí, 2004
tektonické téma: nejde jenom o zakázku na dům, ale naše profese v sobě nese také hlubší odpovědnost. A dokonce i tehdy, když právě mne architektonický úkol či zakázka „neúkoluje“. Máte svobodu, ovšemže inspirovanou ději kolem vás. A jak říkám – krásná budova je určitě cílem snažení architekta, ale stojí na samém konci jeho uvažování. Odbočka Proč jsem architektkou? Protože mě zajímá svět kolem mě. Architekt pracuje s obrovským množstvím informací, se všemi informacemi vůkol a když se člověk chce něco dozvědět, když je dychtivý po vzdělávání, dostává se do situace trvalého přijímání a vyvíjení. A vše, co vidíte, má význam. Cestou do hotelu vidím tisíce věcí a situací, které mi vkládají informace do mé mysli. Což je docela dynamický a věčně proměnlivý stav, specifický pro naši profesi. Jak se cítím v dnešní globální vesnici? Vnímám se jako člověk velice formovaný společností, ze které pocházím, a holandským systémem vzdělávání. Pro mě osobně je dále důležité vždy téma nebo lépe řečeno kontakt s programem, na kterém pracuji, a otázky, které klade mému návrhu. Takže pro mě osobně je důležité pracovat v těsném kontaktu s lidmi, přesněji s klientem. Nejsem architekt, známý velkými skicami, které představuje jako tu správnou architekturu. Moje návrhy neční, ale spíš „zapadnou“. Proto je pro mě důležité být v těsném kontaktu s lidmi, pro které chystám návrh, a samozřejmě také musím osobně důkladně poznat místo, na kterém se má stavět. Z těchto důvodů kdybych měla navrhovat například do Pekingu, bylo by to pro mě asi dost náročné právě vzhledem k obrovské vzdálenosti nejenom fyzické, ale také vzdálenosti mezi kulturou našich společností. Ovšemže jde o čistě osobní přístup… Můj přístup je, jak vidíte, hodně, hodně osobní. Proto mám ráda „lokální“ zakázky… A jestli pociťuji konkurenční tlaky ze strany kolegyň? Dorazila jsme do Prahy s architektkami, se kterými samozřejmě také „soutěžím“… Ale jsme i kolegyněmi, se kterými si můžeme po odevzdání soutěže vypít kávičku a popovídat si o architektuře. Časem člověk dospěje k respektu jednoho k druhému… respektive k jeho hledání. Jinými slovy, cesty k výsledku nás mohou rozdělovat, ale současně stojíme na stejné straně. Protože máme totožný cíl. Zabýváme se krajinou, domy i společenskými tématy… Samozřejmě že se stane, že prohrajete soutěž. Ale nikdy jsem necítila nějaké napětí mezi mnou a kolegyněmi. Nepřežijete v tomto světě, budete-li se cítit ihned napadeni… Musíte mít také trochu hroší kůži… Ostatně někdo má kancelář s šedesáti zaměstnanci, jiný jenom s šesti… Ale řekněme po stránce intelektuální pocítíte vždy bleskové propojení. p o k r a č o v á n í n a s t r. 10
9
jeanne dekkers
10
Česká scéna Jak se dívám na Česko? Procházíte v krátkém čase obrovskou změnou – a bylo by tedy snadné se zahledět do „otevřeného“, odborného světa a tu vzít kus odtud a jiný zase odjinud… Nicméně byste měli vědět, že i tyto „kousky“ mají svou historii a svá specifika. Například jak jsem se zmínila, my v Nizozemí bychom měli respektovat právě zorné pole, v jehož úhlu jsme naše Holandsko „udělali“. Mám na mysli pole zejména krajinotvorby. Váš stát představoval po dlouhou dobu fenomén „izolované země“. V tomto okamžiku procházíte transformací a jste naprosto otevření rychlým proměnám. O pokroku nemusím mluvit: je patrný a je enormní. Ale současně je pravda, že když začínáte „později“, mohli byste se možná vyhnout překážkám, které jsme my na západ od vašich hranic museli absolvovat… Například? Například prosazovat absenci jakéhokoli územního plánování. Jedním z nejsložitějších úkolů, jak jsme o něm mluvili s děkanem Zavřelem, je zastavení růstu sídelní – urbánní kaše. Fakulta by se měla podílet na vyvinutí adekvátních uranistických programů, které by nabídla společnosti. Zabývat by se měla tedy nejenom tématem dům, ale tématem dům a kontext. Tématem, které je propojeno s dalšími. Takže kdybych měla navrhovat něco do Prahy…? Metoda práce by byla shodná jako u nás. A i tady bych musela mít pocit osobního souznění s klientem a jeho zakázkou…Mimochodem mluvila jsem o odpovědnosti. Nemám na mysli jen odpovědnost „sociální“. Ale vezměte například zdejší hotel Praha. Autor, který takový objekt navrhl, si musel být vědom faktu jednoho z nejkrásnějšího z kopců Prahy a dále faktu, že právě on na něm staví cosi, co nejde postavit prostě „jen tak“… Pro mě je to ale něco jako machiavelistický postoj: heleďte, dívejte se, to jsem Já. A mnohdy bohužel vidím podobný přístup i u některých studentů! Načež přijdu a ptám se: jste si vědom toho, co vlastně děláte? Někdy ale, přiznám se, i sama sebe přistihnu při podobně lehkém uvažování. A říkám si, panečku, zastav se. Chceš skutečně udělat to, co myslíš, že děláš? Jsi ten, kdo chce právě takto ovlivnit historii svého světa? Všichni nemůžeme být primabaleriny… Nebo umělci – malíři, kteří namalují krásné plátno. Naše práce bude mít vliv na životy spousty lidí… Samozřejmě, že člověka asi někdy zmůže jeho vlastní ego. Ale architektura nepředstavuje téma našeho ega. Nebo sochy, kterou zanecháme. Po nás zůstává „cosi“. Vždy jsme částí něčeho mnohem většího, než je naše ego… Nejenom fyzicky, ale i mentálně. Takže žádná legrace nebo jen krása nebo naše velké já. Jeden z tisíce studentů má talent stát se velkým ego. Zbytek – musí být vrostlý do společnosti. Do místa, kde jsme. K tématu viz též Alfa 2, 3/ 2007
jeanne dekkers, kresby
Jeanne Dekkers: V čáře je ukryto embryo domu Z interview pro český internetový portál
(…) Už jsem se zmínil o tom, že ve Veletržním paláci jste zaplněné hlediště vzrušila i svými kresbami. Co pro vás proces skicování představuje? Asi něco jako způsob přemýšlení. A taky metodu výzkumu. Skicováním se pokouším analyzovat poměry v objektu. Jak budou lidé sedět, jak se budou pohybovat v prostoru, zkoumám také konstrukci anebo vztahy malých a velkých objemů vůči malým prostorům, apod. Dnes už mohou architekti řešit projekt pomocí počítače – velice rychlého, asi rychlejšího, než je kreslení. Dovolte obligátní otázku: Jak se díváte na rivalitu počítač versus tužka? Obávám se, že umíte-li kreslit, jste rychlejší. Ale nejde jen o tužku. Podle mě mají dnes architekti často víc starostí s tím, aby vyrobili krásnou počítačovou perspektivu, než aby přemýšleli o prostoru. Anebo o tom, jak pracuje zvolený materiál… Zatímco, když myslím a kreslím, mohu manipulovat s předměty rychleji a snáze. Vzpomínám si také, že když jsem byla jako studentka v Paříži, kreslila jsem Louvre. A najednou vidím, že levá strana Louvru má tři oblouky – klenby, zatímco strana pravá čtyři. Ale přitom celek působí naprosto symetricky! Tento rozdíl jsem pro sebe objevila kreslením… A pochopila jsem, že kresba mě naučila lépe vidět. Začala jsem také uvažovat o tom, že když něco vypadá symetricky, je třeba lepší nenavrhovat to symetrické. Nicméně se přiznám, že na počítači dělat neumím. A jak to chodí u vás v ateliéru? Samozřejmě, že v kanceláři pracujeme oběma způsoby. Takže, když děláme perspektivy, sedím opodál a jen radím. Abyste mi rozuměl: vnímám, že projektovat na počítači znamená ovládnout velice náročnou techniku. Ale je to taky spousta práce namísto spousty přemýšlení. Vnímáte tedy kreslení jako povinnost? Nechci říct, že prosazuju zákon kreslit rukou… Jde mi ale o to, že se musí důkladněji hledat a důkladněji zkoumat. Autor by měl být svobodný a ne unesen počítačovou kresbou. Jít dál a dál, nebo hlouběji a hlouběji. Výhodou mozku je totiž schopnost kombinovat spoustu věcí. Počítač to sice umí taky, ale nejdříve do něj musíte jednotlivé prvky vložit…
Rozumím. Mozek je vlastně taky počítač a computer je druhý počítač… Zatímco tužka je přímá vazba mezi počítačem-mozkem a rukou. A jde o to, že s tužkou v ruce můžete řešit třeba různá patra v jednom okamžiku… Ale kresba je vlastně ještě víc. Asi taky radost. Skicuji si, kudy chodím. Kresba vám skýtá také prostor pro snění. A pro vytváření něčeho, co předtím neexistovalo. Skicování musí být naplněno citem, ale i znalostí prostoru a hmoty. A urbanistického vývoje i architektury. To je to, co dává kresbě její účinek a proč je linka nabita silou. Silou usměrňovat a vést proces projektování. Koneckonců už tady můžete najít podstatu návrhu. Duši budovy a vizi místa. Někde píšu, že v čáře kresby je ukryto embryo domu. U kořenů architektonického myšlení A co byste radila studentům? Měli by přemýšlet o své roli v budoucnosti. Dnešní třídimenzionální skica totiž nabízí obraz čiré reality. Snad také proto chtějí dnes lidé kupovat realitu z počítače. Nechtějí snad ani stavět, nemají chuť přemýšlet, jak dům zbudovat. Protože získali dojem, že architekt je tu od toho, aby dělal jenom obrázky. Architekt je prostě něco jako produkční obrázků. A nikoli produkční domů… Studenti by si zkrátka měli uvědomit, že počítač je dnes móda. Módní je také dělat překrásné domy. Domy překrásné zvenčí. Prostě jako vytištěné z tiskárny počítače… Pro mě je ovšem architektura také způsob konstrukce. Tedy jak je dům udělán. Když se ale někdy podíváte na takový krásný dům zevnitř a sledujete, jak je zkonstruován, bývá to někdy pohled docela žalostný… A co architektonický koncept? Co považujete za typické až „módní” na současné holandské scéně? V tom dobrém je módou asi transparence. Transparence organizace, transparence života – otevřenost ve všech domech. Přijdete do školy a ihned máte přehled a můžete si vybrat přednášky, které chcete navštívit, a také lidi, se kterými chcete mluvit. Lze předpokládat, že tato tendence bývá vděčným mediálním námětem… O čem jiném v Holandsku diskutujete? Ptáte-li se na širší diskusi u nás doma, tak ta se mj. zabývá především vztahem tradiční versus
moderní. A také globální versus lokální. Podle mě je samosebou nejtěžší dokázat přemýšlet globálně, ale přitom hledat lokální kořeny... Intenzivní polemiku dnes v Holandsku vedeme také nad tendencemi politiků, kteří často vyžadují spíš „tradičnější” architekturu, aby takto potvrdili svůj vztah ke „kořenům”. Aby mohli procítit ono „doma”, a tak jakoby propojit vlastní život s tradičním životem země. Načež se objevují kopie minulých časů – často v cihle nebo ve dřevě. Proto chtějí novou „starou” radnici obloženou cihlou. A proto se to zrodí i betonový skelet s „tradiční” fasádou… Taková tendence zřejmě odkazuje mnohem dál – k silné tradici holandského protestantismu… Nicméně v českých médiích se setkáváme ještě s oblíbeným pojmem: „trend”. Tedy nejenom u oblečení… Co by mohlo být podle vašeho názoru s prominutím „trendy” v současné architektuře? To je mi otázka! Trendy může být třeba vášeň sbírat všechny trendy a designy kolem vás. Města dnes chtějí mít svou vlastní budovu od Zahy Hadid nebo od Franka Gehryho. Jediným cílem je totální kolekce domů od všech architektů, kteří jsou slavní. A tím vzniká další téma: když jste Gehry, musíte pořád stavět jako Gehry. Hm, dost náročná představa… Nicméně vraťme se ještě závěrem k vaší pražské prezentaci. Publikum jste zaujala vzpomínkou na jeden úžasný pohřeb. Mohu jej zde připomenout? Hrob slunéčka sedmitečného považuji skutečně za nejbásnivější odpověď na architektonické zadání, co znám. Moje nejstarší dcera, když jí bylo asi šest let, jednou našla na zahradě mrtvou berušku. Nechtěla malého brouka jen tak zahodit. A tak s respektem k životu a smrti jednoho tvora uhnětla hrst půdy nad mrtvým tělíčkem a pak do ní zabodla malinký, růžový slunečník. Tak vytvořila hrob. Mluvila jsem o něm proto, že tenhle hrobeček nás přivádí až ke kořenům profese. Ke zdroji navrhování. Zrcadlí jej především jako myšlení založené na dvou dějích. Na procesu respektování a na procesu tvořivosti.
Psáno pro internetový portál Archiweb 6. 2. 2007
Připravil: Jiří Horský
11
dalibor hlaváček
12
zužitkuje na naší alma mater své mnoholeté tajemnické i kvestorské zkušenosti z bratislavských vysokých škol stavebního i uměleckého zaměření. X Rodí se nové WWW fakultní stránky. V těchto dnech probíhají dokončovací práce na nové webové prezentaci FA ČVUT. Vize stránek podle koordinátora projektu Dalibora Hlaváčka směřuje k vytvoření moderní komunikační platformy na půdě FA. V průběhu minulého roku byla děkanem sestavena komise, která analyzovala současný stav webových stránek FA a zpracovala představu o struktuře a podobě nových stránek. Ta se stala podkladem pro výběrové řízení na realizační firmu, v němž zvítězila Dílna pro grafickou úpravu dgú pod vedením Petra Knoblocha. Nyní dokončuje dgú práce na první fázi stránek. Ty by podle slov Dalibora Hlaváčka „neměly být pouze novým obalem starého obsahu. Měly by být přehledné, flexibilní a co nejrychleji navést k požadované informaci. Administrační systém (systém pro správu obsahu) umožní rychlou a jednoduchou aktualizaci obsahu a zvládne ho i uživatel se základní znalostí obsluhy PC.“ Systém je koncipován jako modulární a snadno rozšiřitelný. Design, jak popisuje Hlaváček, tak trochu připomíná „dobrý barák: Prostě to známé form follows function.“ V první fázi, která bude spuštěna na podzim tohoto roku, bude nedílnou součástí galerie studentských projektů provázaná se stránkami jednotlivých ústavů a ateliérů fakulty. Dalším prvkem budou aktuality a kalendář, které budou upozorňovat na důležité události v průběhu školního roku. Později by měla přibýt diskusní fóra či možnost odevzdávání kvalifikačních prací a ateliérových projektů přes webové rozhraní. X ArchiCafé vzniká ve 14. patře Fakulty v Thákurově ulici. Kromě kávy – podávat se budou take studená jídla a nápoje – nabídne architektonická kavárnička studentovi či zaměstnanci university především vytoužený azyl. V polyfunkčním prostoru s kapacitou 70 míst k sezení se budou ale pořádat i semináře, workshopy, apod. „Čtrnáctku”, od níž se očekává vyladění atmosféry v domě a prohloubení vtahů mezi studentstvem a pedagogickým sborem, bude provozovat profesionální tým z oboru pohostinství. Předpokladané otevření říjen t. r. X Jan Stempel, pedagog Ústavu navrhování I FA ČVUT, se v roli předsedy komise budapešťské fakulty architektury Univerzity Laszlo Moholy Nagye zúčastnil koncem června hodnocení prací maďarských diplomantů. Podle jeho slov je úroveň výuky maďarské fakulty srovnatelná s pražskou, podobně i postup hodnocení: s tím rozdílem, že v Budapešti má šéf hodnotící komise právo osobně navrhnout Cenu za nejlepší diplom. Jan Stempel svého práva využil a cenu udělil jedné z diplomantek. Rád dnes vzpomíná, jak jeho verdikt na místě korunoval profesor Janáki, všemi obávaný přítomný kritik – a kdysi také Stemplův profesor – krásným gestem: vítězné diplomantce políbil ruku a předal kytici růží, kterou měl pro tuto chvíli uschovánu v igelitce.
Konference, dílny, přednášky X 4. mezinárodní bienále Industriální stopy 2007. Praha-Kladno-Liberec-Ostrava. Ve dnech 17. – 23. září t. r. www.industialnistopy.cz X Udržitelná výstavba budov ve střední Evropě. Mezinárodní konference FS ČVUT. Ve dnech 24. – 26. září t. r. www.substance.cz/csbs X Městský park-workshop praktického designu pořádá ve dnech 29. 10. – 2. 11. 2007 v Praze Fakulta architektury ČVUT za podpory Fakulty strojní a Fakulty dopravní ČVUT a ve spolupráci s Fakultou průmyslového designu TU v Delftu (NL) pro studenty 3. a vyšších ročníků technických a uměleckých škol. Dílna je koncipována k praktickému zpracování témat: prostorové prvky a osvětlení (svítidla a nasvícení), dostupnost a orientace v prostoru (dopravní prostředek a elektronika), design vodních ploch a vodních zdrojů, mikrokrajina pro chůzi a jízdu. Práce bude iniciována sérií přednášek zahrnujících jak obecný úvod do problematiky jako celku, tak i jednotlivé odborné názory. Účast ze strany pedagogů přislíbili: sochař A. Appl z FUUD z UJEP, zástupce Fakulty průmyslového designu TU DELFT, Ing. J. Král z FS ČVUT, pedagogové z FA ČVUT, D. Applová, J. Tuček, Ing. Petr Žák, Ondřej Karásek, zástupci firem (ETNA, mmcite, SIEMENS). Plná účast na týdenním workshopu bude hodnocena 3 kredity ECTS dle dohody s domovskou fakultou. Přihlášky s kontaktními údaji (jméno, fakulta, škola, e-mail) posílejte do 8. 10. 2007 na adresu:
[email protected], počet míst na workshopu je limitován.
Podněty ke zprávám pocházejí z informací vedení FA ČVUT, ústavů a ateliérů, z České komory architektů a od spolupracovníků redakce
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: FA ČVUT / Ročník 1 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský/ Layout: Tomáš Legner; str. 6–7 Jiří Horský / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky: není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: TRICO, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. A318, Thákurova 7, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected]
generální sponzor časopisu