07/’16 bulletin fakulty architektur y čvut
na obzoru mě100! corbusier mezi námi ( i i ) nejlepší urbanistický projekt kostková k typologii škol s tudenti recenzují benátské bienále
z workshopu adapting architectural education to the new situation in europe, snímek jiří ryszawy
z á b ě r y j i ř í h o r y s z a w é h o z f a k u l t n í h o d n e o t e v ř e n ý c h d v e ř í a m u z e j n í n o c i (s . 2 – 3)
Soutěže Přehlídka diplomových prací. Vypisovatel Česká komora architektů. Soutěžní podmínky v elektronické či písemné formě: Mgr. Iveta Königsmarková,
[email protected], tel. 273 167 484. Přihlášky: Kancelář ČKA v Praze nebo v Brně osobně, poštou nebo naskenovanou e-mailem. Ve lhůtě do 20. 7. 2016 do 15.00 h.
let a vytipování fenoménů, které měly nebo by mohly mít zásadní vliv na český architektonický diskurz. Výběr autorů a interpretačních a hodnotových přístupů je proto nutně selektivní. Mimo autory a přístupy s jistou mírou vlivu na českou scénu – i vzhledem k dostupnosti reprezentativních překladů – jsou uvedeny další klíčové osobnosti současného světového teoretického architektonického dění, které není možno pominout. ISBN 978-80-01-05925-8
Soutěže – výsledky
Notes
O Památník Jana Palacha. Vypisovatel: Národní muzeum. 1. cena: Ateliér MCA (Miroslav Cikán – pedagog FA ČVUT – Pavla Melková); 2. cena: Tomáš Zavoral; 3. cena: RO_AR Szymon Rozwalka architects. Porota: Miroslav Baloun (závislý), Richard Biegel (náhradník), Petr Blažek (závislý, místopředseda), Zdeněk Fránek, Marek Junek (náhradník, závislý), Jiří T. Kotalík (náhradník), Ladislav Lábus (náhradník, závislý), Josef Poukar (náhradník, závislý), Josef Pleskot (závislý, předseda), Jiří Sozanský, Pavel Štingl (náhradník), J. S. Trojan, Kristina Vlachová (náhradnice), Vladimír 518. O radnici Prahy 7. Vypisovatel: Městská část Praha 7. 1. cena: Ateliér bod architekti: Vojtěch Sosna (doktorand FA ČVUT), Jáchym Svoboda, Jakub Straka, Jan Svoboda, 2. cena: Anne-Sereine Tremblay, Jan Kudlička. 3. cena: Ludvík Holub, Zuzana Kučerová, Martin Čeněk (pedagog FA ČVUT), Dalibor Hlaváček (pedagog FA ČVUT). Porota: Jörn Aram Bihain, Silvia Brandi, Lenka Burgerová (závislá), Jan Čižinský (závislý, místopředseda), Lukáš Kohl, Lukáš Kordík, Kamil Mrva (předseda), Magdalena Rochová (náhradnice), Pavel Zelenka (náhradník, závislý).
Dr. Benjamin Fragner, vedoucí Výzkumného centra průmyslového dědictví při Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT, se stal laureátem zlaté Felberovy medaile 1. stupně. Cena mu byla udělena na slavnostním zasedání Vědecké rady ČVUT dne 14. června 2016. Politecnico di Milano – Dipartimento di architettura e studi urbani: V roce 2016 navázaly ústavy Památkové péče a Teorie a dějin architektury FA ČVUT spolupráci s milánskou polytechnikou. Při prvním setkání prof. Alberto Grimoldi s prof. Václavem Girsou a Tomášem Eflerem připravili program workshopů na téma tradičních stavebních technik a jejich role v péči o kulturní dědictví. Cyklus výměnných přednášek zahájil 27. května v Miláně pro studenty, doktorandy i pedagogy Petr Vorlík prezentací a diskusí na téma Ještěd TV Tower and Mountain Hotel. Possibilities and limits of the rehabilitation of post-war architecture. Workshop Erasmus Plus v Praze – další pracovní setkání evropského projektu s názvem Confronting Wicked Problems: Adapting Architectural Education to the New Situation in Europe se konal na fakultě ve dnech 6. 6.–11. 6. 2016. V rámci sekce Heritage se na projektu podílejí zástupci Faculty of Architecture and Art Universiteit Hasselt (Belgie), School of Specialization for Architectural Heritage and Landscape Universitá degli Studi di Genova (Itálie) a Fakulta architektury Českého vysokého učení technického v Praze; s podporou Architect’s Council of Europe (ACE), p o k r a č o v á n í n a s . 12
Knihomol 2
Metody zkoumání a interpretace architektury, Ondřej Beneš. Práce se věnuje mapování světové teoretické architektonické scény posledních zhruba čtyřiceti
vít řezáč
Na obzoru MĚ100! S Vítem Řezáčem a Martinem Šilhou z Ústavu prostorového plánování FA ČVUT, pořadatelem chystané podzimní konference o ekonomice. Alfa: Fakulta se chystá uspořádat první ze série konferencí pro studenty doktorského studia o ekonomice v měřítku města pod názvem MĚ100. Jak byste charakterizovali cíl akce? Vit Řezáč: Rádi bychom otevřeli na nové úrovni téma ekonomika vs. plánování. Pravda je, že v souvislosti s plánováním je často zmiňováno, ale bohužel zřídka prezentováno. Hodláme touto cestou zmapovat, kdo se plánování měst a regionů ve spojitosti s ekonomikou na českých vysokých školách věnuje, a oslovit i budoucí zájemce o tuto problematiku. Současně hodláme přizvat odbornou komunitu, která bude s doktorandy diskutovat a na téma přinese svůj pohled. Konference má ambice stát se dlouhodobým projektem pro setkávání různých skupin zainteresovaných v ekonomice a plánování. Uvažujeme o jejím zapojení do projektu financovaného z Evropského sociálního fondu – ESF a Evropského fondu pro regionální rozvoj – ERDF, který právě v těchto dnech fakulta připravuje. Proč jste si vybrali právě toto téma? V. Řezáč: Dlouhodobě se tomuto tématu v našem ústavu věnujeme. V předmětu Ekonomie staveb a sídel, který se vyučuje v pátém ročníku, prošli naším krátkým školením již tisíce absolventů. Není bez zajímavosti, že z vlastní zkušenosti vím, že počátkem devadesátých let zahraniční developeři nechtěli příliš najímat české architekty, mj. i z důvodů jejich tehdejších malých znalostí požadavků na efektivnost projektu. To se dnes již změnilo. Snažíme se oddémonizovat strašáka čísel a naučit posluchače racionálně uvažovat. Přitom musejí zůstat architekty… Stále se ovšem
martin šilha
při zadávání prací setkáváme s případy, že studenti za celou dobu studia do pátého ročníku nepracovali ani na jednom projektu, který by mohl být objednán soukromým nebo veřejným investorem a u kterého by se dala měřit ekonomická kritéria návrhu. To je u technické školy asi škoda. Martin Šilha: Od konference si slibujeme, že se problematika ekonomiky jednou pevně včlení i do vzdělávání našich doktorandů. Jak a kdy bude konference probíhat? M. Šilha: Na Fakultě architektury ve dnech 3. a 4. 11. 2016. V. Řezáč: Koncept je založen na prezentaci rozpracovaných prací doktorandů a na referátech přizvaných hostů. Budeme se snažit vybírat odborníky spíše mimo akademické prostředí, tzn. například představitele obcí, pracovníky odborů, na kterých připravují rozpočty krajů nebo měst, zástupce bank, jež financují projekty veřejných staveb, nebo zkušené manažery privátních projektů, kteří hledají cesty ke spolupráci s veřejným sektorem. Kdo se bude na konferenci podílet? Lze předpokládat, že bude mít mezinárodní charakter… V. Řezáč: První rok to vyřešíme jinak. Pozveme cizince, kteří v Česku dlouhodobě žijí a pracují a kteří ovšem mají bohaté zkušenosti s plánováním a stavěním v zahraničí. Jejich zkušenost bude určitě užitečná, neboť dobře znají naše podmínky, naši kulturu. M. Šilha: Počítáme s tím, že si na pomoc vezmeme profesní organizace, které mají jako hlavní poslání osvětu v oblasti plánování měst a výstavby. Jde jednak o Asociaci pro urbanismus a územní plánování ČR, která sdružuje pořizovatele územně plánovací dokumentace i autory územních plánů, dopravní inženýry, včetně nemnoha ekonomů. Dále hodláme zapojit Asociaci pro rozvoj trhu nemovitostí – ARTN nebo Asociací developerů – AD.
3
w o r k s h o p e r a s m u s p l u s – c o n f r o n t i n g w i c k e d p r o b l e m s … k e z p r á v ě n a s . 2 , s n í m k y j i ř í r y s z a w y
Očekáváte, že konference nabídne přesah do činnosti jednotlivých fakult či do plánovací praxe? V. Řezáč: Myslíme si, že je dobře, že se o ekonomických otázkách v souvislosti s prostorovým plánováním v odborné veřejnosti stále častěji mluví, i když rozhovory mívají spíše charakter povzdechu. Nedávno jsem se zúčastnil na pozvání IPR pracovního workshopu se zástupci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Jedním se závěrů bylo konstatování, že veřejnému sektoru u nás chybí kompetence pro vyjednávání se soukromým sektorem. Jako recept se uváděla potřeba lepšího vzdělávání příslušných odborníků. Snad tedy bude naše konference odrazovým můstkem pro některé z nich. M. Šilha: Ekonomika má výhodu, že pracuje s kvantifikovatelnými údaji. Přesto když se podíváte např. do textů doprovázejících územněplánovací dokumentaci, čísel, která byste jako správce města nebo hospodář očekával, v nich moc nenajdete. Proto jsme do názvu konference vkomponovali číslici, abychom akcentovali praktičnost očekávaných výstupů. Ještě dodám, že projekt konference s názvem Ekonomika územního plánování je podpořen grantem SVK44/16/F5. Připravil: JHR
Noc (studentská) univerzitní V režii Experimentálního ateliéru Achten–Nováková
4
Letošní Studentská noc Level3 na Fakultě strojní ČVUT se uskutečnila ve znamení světelných objektů, vyrobených v rámci Experimentálního ateliéru Molabu Achten– Nováková. Studentská noc se vyznačuje – kromě široké nabídky hudebních žánrů
a doprovodného programu – paletou nápojů a občerstvení i zajímavou dekorací, o kterou se tentokrát postarala Fakulta architektury. Kolegyně z PR oddělení obou fakult se domluvily, a spontánně tak vzniklo zadání pro experimentální ateliér ATV4: PETbar. Původním záměrem bylo otestovat nově patentovanou stavební jednotku PET(b)rick, a přenést tak výsledky výzkumu přímo do výuky. PET(b)rick, produkt výzkumné skupiny PET-MAT, představuje nově vyvinutou stavební jednotku z recyklátu PE, která je vyrobená metodou vyfukování. Z těchto cihel je teoreticky možné vyrábět nábytek a na Studentské noci se ověřovaly cihly v praxi. Do ateliéru se však přihlásilo 42 studentů, z toho více než polovina zahraničních. Rozloha akce umožňovala uplatnění více návrhů, a tak se z jednoho baru vyklubalo patnáct jednotlivých zadání. Pracovalo se ve skupinách i samostatně a instalace se rozdělily na bary, výzdobu chodeb, stavby pódií, stolků a židlí a ke slovu přišly jak nově uvedené PET(b)ricky, tak i obyčejné petky. Všechny instalace svítily a některé byly také interaktivní nebo dokonce ambientní, a to za pomoci studentů z Fakulty elektrotechnické, bez kterých by to studenti architektury fakticky nerozsvítili. K tomu všemu byli do projektu zapojeni i studenti nových médií z Univerzity Karlovy, kteří zkoumali, jakým způsobem a na co budou instalace reagovat. Nejen že v tomto případě zafungovala spolupráce na úrovni teoretického zadání, ale na veřejné akci dokonce došlo k realizaci výsledku za podpory soukromých subjektů (včetně Mattoni) ve formě nápojů i stavebních jednotek a financí. Povedlo se také na obou fakultách domluvit využití prostor, předávání klíčů, zapůjčování potřebných zařízení. Ne každá fakulta ale disponuje vším potřebným, a tak s nástroji naší škole opět pomohla Fakulta stavební, která disponuje např. skvělou zásobou žebříků! Vše jsme se studenty zakončili na obrovské party, kde mohli vidět své malé architektonické realizace v praxi. Pro mnohé z nich to bylo poprvé a byl to splněný sen. Kateřina Nováková, vědecký pracovník Molabu, FA ČVUT
na snímcích václava šedého milánsk ý workshop – prezentace ještědu petra vorlí ka
Corbusier mezi námi ( II ) Anketní otázka: Kdybyste se mohl/a setkat s L. C. – či s jeho současníky, event. spolupracovníky – kteří by to byli? A hlavně: o čem byste mluvili, na co byste se zeptal/a? Publikujeme u příležitosti nedávné fakultní výstavy Inspirace Le Corbusierem – 10 let putování ateliéru ZAN doc. M. Brožové do kláštera La Tourette… Tatínek moderny L. C. představuje umělce – architekta, ale také myslitele, který ovlivnil svými idejemi i realizacemi celou epochu. Alfa oslovila studenty ZAN, kteří v rámci workshopu navštívili La Tourette, ale rovněž pedagogy FA ČVUT a nabídla jim možnost zprostředkovat výjimečné setkání s Mistrem napříč věky; přípravné úvahy v podobě krátkých oslovení publikujeme v plném znění.
Lenka Janusová, studentka, 6. semestr
Asi bych se zeptala takto: Vážený pane Le Corbusiere, vážení modernisté! Jak přijímáte stárnutí vašich strojů na bydlení? Nechali byste je rozebrat na součástky a nahradili je novějšími, chytřejšími modely? Zajímalo by mě, jak byste dnes – tedy takřka o sto let později – přistupovali ke svým domům, které se již dají zařadit mezi památky? Předpokládám, že byste je jako oceňovaná díla chtěli zachovat; takže, souhlasili byste s úpravami těchto objektů pro potřeby dnešní čili pro vás zítřejší doby?
Lenka Konrádová, studentka, 4. semestr
Vážený pane L. C. Vždy jste pro mě představoval velký mezník v moderní architektuře. Vaši tvorbu jsem však pochopila až po návštěvě kláštera La Tourette, kdy jsem se s vaší architekturou sžila. Z fotek pro mě byl klášter nicneříkající poměrně výraznou stavbou. Na místě jsem však pochopila jeho zapojení do krajiny a následně jeho
lenka janusová
lenka konr ádov á
kamil lhoťan
vnitřní dispozice, které se díky specifickým oknům a světlíkům neustále mění. Ráda bych se vás proto zeptala na architektonickou procházku, jak se formovala a jak ji vy sám vnímáte. Ráda bych se vás zeptala na to, jak tuto procházku chápou vaši zákazníci. Osobně vnímám svůj domov jako něco soukromého, primárně určeného k bydlení. Nejsem si proto jistá, jestli by pro mě nebyla architektonická procházka cizích lidí narušením pro mě primární funkce domu. Na druhou stranu díky ní vzniká v domě určitý program, který pravděpodobně nikdy neomrzí a neustále se nám bude snažit nabízet nové pohledy na náš domov. Ráda bych se vás ještě zeptala, co si myslíte o rozšiřování měst do volné krajiny. Podle mě jsou některé vaše myšlenky ohledně tvorby měst v mnohých ohledech radikální a neuskutečnitelné, nicméně otázka, zda je správné nechat rozrůstat města poměrně nekontrolovatelně do přírody, je současná i dnes. Praha se mi zdá klasickým zástupcem, kde se město neustále zvětšuje, ale obyvatel nepřibývá stejně rychle. Vznikají čtvrtě, které nemají žádný vztah k okolní přírodě. Nejčastějším argumentem obyvatel těchto míst je starost o zhoršení životního prostředí v centrech a potřeba mít své vlastní soukromí v podobě rodinného domu. Osobně si myslím, že je to neřešitelný problém a tomuto rozrůstání se nedá zabránit, nicméně by mě zajímal váš názor.
Kamil Lhoťan, student, 4. semestr
Vážený pane Corbusiere. Rád bych se vás zeptal především na kostel ve Firminy, který jsme navštívili a který podle mého názoru do vašeho portfolia příliš nezapadá. Vím, že kostel dokončili doslova před pár lety, ale nejsem si jistý, že to bylo podle vašich představ, a i když si odmyslím moderní vybavení, stále mi připadá, že stavba i její vnitřní prostory postrádají sílu vašich jiných projektů, jakousi jednoznačnost, výraz a proporci. Vy modernisté rádi operujete s pojmy jako čistota a hygiena. Docela by mě zajímalo, jestli vy nebo kdokoli jiný z vašich současníků vnímáte architekturu v kontextu s tím, co my dnes označujeme za ekologii. pok r ačov ání na s . 8
5
O nejlepší urbanistický projekt 2014–2015 1. cena Lenka Havlíčková, Markéta Holá, Anna Janečková, ateliér Klokočka – Zdráhalová, Ústav urbanismu, Transferium Smíchov, „Mezi nebem a zemí“ Z autorské zprávy Zadaná lokalita se nachází na levém břehu Vltavy. V minulosti se jednalo o dělnické předměstí. Zadáním bylo Transferium. Pojem pochází z latinského slovesa transfero, trans = pře a fero = nést. Znamená přenos, přesun, převod informací, poznatků, kapitálu. V dnešní době souvisí s místy, dopravními uzly, kde se kříží více druhů dopravy. Takto dostupná místa vytvářejí epicentra energií a do území přinášejí potenciál. Od prvního okamžiku byl pro nás Smíchov přírodní bránou do města – vstupem oddělujícím město od krajiny.
6
Ze zprávy poroty Práce přichází s širokým pohledem na problematiku smíchovského prostoru a jeho možný rozvoj. V nejvyšší měřítkové úrovni se zaměřuje na analýzu a návrh doplnění urbánní struktury celé čtvrtě. Analyzuje výjimečnost terenní konfigurace, různorodost, prostupnost a dostupnost území, navrhuje proměnlivou blokovou strukturu ve střídání se struktrurou řádkovou mezi radlickým údolím a Vltavou. Výrazně sděluje návrh skeletu aktivních veřejných prostranství s nadřazenou úlohou Transferia Smíchov v klíčové poloze z hledisek dopravních i dostupnosti. Porota ocenila nadhled autorek nad problémy velkého území Smíchova a jejich řešení. Osobité doplnění struktury čtvrti se zřetelem na prostupnost území, správná koncentrace dopravních aktivit a nabídka inovativních využití jsou cennými výstupy studie. Transferium je nadějí na uskutečnění větší části důležitého programu a provozu do polohy naproti dnešnímu smíchovskému nádraží. Velkorysá koncepce s víceúrovňovými dopravami a přestupy při respektování klíčových smíchovských urbánních linií je největším přínosem práce. Svědčí o vědomí autorek, že zcela nové využití se nemusí negativně propsat do struktury města, ale naopak ji obohatit. Další náměty vycházejí z předložené vize celosmíchovského prostoru. Návrhy pro Horymírovo nábřeží a Šemíkův přístav, Císařskou louku, Kellerův vědecko-zábavní areál a polohu pro novou filharmonii jsou přínosnými podněty a velkou koncepci vhodně doplňují. Práce má mimořádně vysokou úroveň srozumitelnosti a přímost sdělení, doplněnou vyzrálým grafickým zpracováním. Oprávněně ji také proto porota soutěže postavila do čela hodnocení prací.
náhled projektu
schéma budovy transferia
Jirousovo náměstí
předprostor transferia
situace
Horymírovo nábřeží
7
l. c., vila savoye; ar m, aiat sis
milan macoun
alžběta majnušová
Milan Macoun, architekt, doktorand v Ústavu prostorového plánování
Vážený pane architekte, vaše plány přestavby měst jsou uchvacující, ale nelidské. Myslíte takové měřítko vážně? Opravdu lidé chtějí žít v obřích domech jeden jako druhý, proti kterým jsou samotní obyvatelé jen nicotnými trpaslíky, nemajíce sebemenší kontakt s půdou pod nohama? A kdo by takové domy stavěl? Má být stavebníkem stát, město, nebo soukromník? Už nějakou dobu se zabýváme otázkou udržitelnosti urbanismu a vychází nám, že je třeba klást důraz spíše na nižší stavby, smíšenost funkcí, sociální smíšenost, dostatek zeleně, architektonickou kvalitu a rozmanitost. Co si o těchto trendech myslíte? Jinak mě ještě napadlo, jestli by pro vás nebylo zajímavé napsat něco o našem výzkumném projektu financovaném Gran tovou agenturou České republiky Strategie developerů a investorů – jak ovlivňují udržitelnou tvář měst. Myslím, že velmi zajímavý by mohl být rozhovor s hlavní řešitelkou Lucií Doleželovou.
8
jindřich ráftl
vladimír sitta
josef šanda
nad danou problematikou přemýšlíte; a zda byste udělali něco jinak, kdybyste měli k dispozici jiné nástroje k tvorbě. Vaše tvorba je samozřejmě rozdílná, pro mě je na každém zajímavé něco jiného. Například Olympijský stadion z roku 1964 nebo katedrála v Tokiu, pane Tange, jsou pro mě příkladným spojením umělecké formy s matematickým popisem a metabolickou logikou. U vás, vážený Moholy-Nagyi, by mě zajímalo, jak to bylo přesně s konstruktivismem a jeho ovlivněním „cosmobiotechnikou“ ‚ jak na ni poukazuje Hausmann… A vás, pane Johnsone, se zeptám, který druh borovic máte nejraději?
Vladimír Sittta, vedoucí Ústavu krajinářské architektury
Alžběta Majnušová, studentka, 4. semestr
Vážený pane Le Corbusiere. Zajímá mne, jak budete reagovat na mé zprávy o moderní architektuře a její vize s odstupem, z pozice dneška. Zda budete spokojen s tím, jak se moderna vyvíjí, kam se dostala a jak se od ní postupně začalo upouštět, protože si myslím, že ačkoli jsou vaše principy moderní architektury dobře zamýšleny, ne všechny bývají v současnosti vnímány kladně.
Otázka první: Vážený pane L. C. Řeknu vám, že pro mne osobně bylo setkání s vaší kaplí Ronchamp Notre Dame du Haut tak silným emociálním zážitkem, že jsem se rozhodl strávit v místě další den. Ke kapli se člověk dostával víceméně vyšlapanou cestou, která zapsala kroky tisíců návštěvníků. Tyto otisky vymazal prostorový roub od jinak spolehlivého Renza Piana. Ten s místem vůbec nesrostl, chová se jako vetřelec. Zboural byste ho? Otázka druhá: Ashton, Raggatt a McDougall, australští architekti spojení s Národním muzeem Austrálie v Canbeře, si od vás „vypůjčili“ ikonu moderní architektury, vilu Savoye, vyprázdnili její obsah a změnili ji na Institut aboridžinských studií AIATSIS, jakousi ambasádu zastupující jim odcizenou zemi. Tato ikona moderní architektury je v horní částí pouhou kapotáží prázdna. Berete tuto výpůjčku jako plagiát, revanš za kulturní plundrování, anebo jako pochlebování?
Jindřich Ráftl, 2. ročník doktorského studia na ATT
Josef Šanda, stavební inženýr, pedagog Ústavu stavitelství I
Vážení, László Moholy-Nagyi, Philipe Johnsone, Kenzó Tange; jste současníci našeho drahého L. C. a osobnosti, se kterými se rád setkám. Zajímá mě váš vztah k organickým formám, nakolik se necháváte ovlivnit tvary, jež vidíte v přírodě, a jak chápete matematické popisování světa a překlad tohoto zápisu do architektury. A také mne zajímá, jak by podle vás vypadala vaše tvorba, kdybyste mohli formy tvořit v počítači, používat dnešní skriptování nebo digitální simulace. A to pro lepší pochopení toho, jak
Pokud bych se setkal s L. C., na nic bych se neptal. Myslím, že vše, co by mne o architektuře a designu jeho doby zajímalo, je obsaženo v knize profesora Jana Michla: Funkcionalismus, design, škola, trh. (A také trochuv Dějinách umění P. Johnsona nebo v Architektuře štěstí A. de Bottona.) Píše se tu o prázdnotě pojmu funkce, o nepochopené nutnosti respektu k starším vzorům, o důležitosti zadání, o roli tržní soutěže v tříbení kvality, o opožděném a mylném chápání průmyslového stavění.
z e s e t k á n í d ě k a n a p r o f. l a d i s l a v a l á b u s e s m a n a ž e r e m r w e i n g . j e h l i č k o u v a t e l i é r u s o u k e n k a
LAB: Očima doktorandů 1/ Která myšlenka vás zaujala v poslední Alfě? 2/ Kde se nacházíte ve vaši práci – a co vás během psaní překvapilo? 3/ Kudy podle vás povede cesta změn v typologii škol v ČR?
Tereza Kostková
1/ Zaujal mě příběh o klášteru La Tourette, který vyprávěla paní doc. Michaela Brožová. Líčila svou pěší cestu k němu, průchod měnící se krajinou, postupně se objevující detaily, náznaky, pohledy, až se ocitla uvnitř, ve svébytném mikrokosmu, kde se mohla pohroužit do prožívání architektury. Stejně vidím poselství architektury škol. Stavba, do níž nejen dítě vstupuje s touhou a zájmem a uvnitř které zažívá nadšení, pohroužení se do sebe i do tvorby, inspiraci, ale také vzájemnost, bezpečí. I líčení pocitů, které v klášteře paní architektka zažívá, mne v souvislosti se školou zaujalo. I ta by měla nabízet, volně cituji: „místo soustředění až po společné prostory, které poskytují jiný zážitek a oblíbený prostor, kde je úžasné sledovat, jak postupuje světlo během dne; jak se v tomto malém prostoru proměňuje světelná atmosféra“. Podobný příběh přeji budovám škol. 2/ Překvapilo mne, kolik moudrých, vzdělaných a do věci transformace prostoru a prostředí, kde jsou formovány děti, ze srdce zapálených lidí v naší nádherné zemi žije. Za všechny jmenuji architekta Kovařovice, ušlechtilého, moudrého muže, který získal zkušenosti z našeho i evropského prostředí v tomto oboru. Dále mne překvapilo, že se v prostoru České republiky v minulosti, a to i nedávné, děly zásadní změny v názoru na edukační prostor, které byly inspirací i například britským architektům. Ale vzhledem k okolnostem politickým bohužel v naší zemi tyto inspirace použity většinově nebyly. Dnes se mi situace jeví tak, že je třeba propojit ty, kteří nesou a naplňují vize, a pojmenovat, co je přirozeným základem procesu vzdělávání dětí. A jejich potřeby naplnit v realitě. Kdy mnohé se děje zcela přirozeně i na základě iniciativ rodičů.
ter eza kos tkov á
Věřím, že dnes jsou i instituce státu otevřené změně a převezmou pravdivou roli toho, kdo je poučený a vede a inspiruje. Má práce se aktuálně týká prostoru kmenové učebny prvního stupně a jsem ve fázi sběru příkladů. 3/ Žijeme v době, kdy se vize myslitelů v oblasti pedagogiky, které rezonují s přirozeným přístupem k dítěti, naplňují v realitě. Konkrétně dětem bude i prostorem ve školách umožněno to, co přirozeně pro svůj zdravý rozvoj potřebují. Například možnost reálného každodenního kontaktu s přírodou, práce rukama s různými nástroji, nejen s perem, pastelkami a pravítky. Možnost sledovat při práci dospělého a skutečně pracovat s ním, vedle něj. Prostorové změny dětem umožní i přirozené způsoby setkávání a spolupráce mezi spolužáky. Kdy to je hlavní kompetence, které se děti ve škole učí. Vzniknou (a již vznikají) víceúčelové haly, dílny přidružené k učebnám, budovy škol se zásadně otevřou venkovnímu prostředí, stanou se přirozeně bezbariérovými, vzniknou nové typy učeben – venkovní, pro práci ve skupinách, školy budou mít slavnostní prostory sálů, třeba i divadlo. Budou mít i prostory pro inspiraci duše a kontemplaci. Od ortogonální geometrie s jednou výškou stropu se posuneme k tvarově variabilním půdorysům i řezům. I tady se bude pracovat se světlem jako složkou architektury. Budou i díky proměně typologie víc provázané s životem obce. Tvořivé, radostné dítě může uzdravit dospělého, který ve svém dětství možnost svobodně ze srdce tvořit neměl. Domnívám se, že změny bude možné provádět i v typologicky pevně daných školních budovách třeba 19. nebo druhé poloviny 20. století. Se soudobými technologiemi a tvůrčím přístupem s pochopením podstaty vzdělávacího procesu a s porozuměním dětem. Domnívám se, že dítě bude participovat na tvorbě prostoru. Sním o přítomnosti, kdy je přirozené do školní budovy vstupovat s radostí a touhou, s nadšením, bez obav a svobodně, s přirozenou pokorou a úctou k druhým a zároveň vědomím toho, co lidský rozměr přesahuje. Sním o škole, kde jsme všichni hlavně spolu. Kdy škola je místem, které pozvedá duši. Vedle rodiny základem života lidské bytosti i společné obce. Doktorandka je absolventkou FA ČVUT (2000). Doktorská práce: Proměna typologie školských staveb – prostor kmenové učebny, školitel doc. Zbyšek Stýblo.
9
helena doboszová
Bienále očima studentů z ateliéru Hájek – Hulín ( I ) V rámci vítězné expozice ČR na benátském bienále, nazvané „Care for Architecture: Asking the Arché of Architecture to Dance“ autorů B. Bradňanského (SK), P. Hájka (ČR – FA ČVUT a VŠVU Bratislava), V. Halady (SK), J. Studeného (SK) a M. Zervana (SK), spolupracovali na projektu také studenti ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína, Ústavu navrhování I FA ČVUT v Praze a Virtuálneho štúdia Katedry architektonickej tvorby na VŠVU v Bratislavě. Redakce Alfy oslovila čtyři z pražských studentů se žádostí o odpovědi na otázky k současné benátské výstavě architektury 1/ Kdybyste doporučoval/a kamarádovi – studentovi FA návštěvu bienále, kterou expozici byste mu/jí doporučil zvlášť? 2/ Která expozice naplňuje téma bienále nejlépe?
Helena Doboszová, 4. semestr
10
1/ Silný zážitek čeká v irském pavilonu. Expozice Losing myself je postavena na promítaných fragmentech obrazů a zvuků. Návštěvník se tak ocitá ve světě lidí zasažených demencí, kteří nevidí souvislosti a nemohou se spolehnout na zkušenosti. Emotivní zážitek je připomínkou lidského rozměru architektury. 2/ Letos se bienále zaměřuje na propojení architektury a ostatních sfér společenského života a politického dění. Výstava má tedy poukázat hlavně na sociální, politickou, ekonomickou a ekologickou rovinu této disciplíny. Nabízí se tu tak široké spektrum námětů, že ani jeden z pavilonů se nedá označit za přešlap. Řada států tematizovala aktuální námět migrace, nedostatky sociálního bydlení, svépomocná nebo prefabrikovaná obydlí a humanitární projekty. Svým uchopením tematiky z řady výstav vyčnívá polský pavilon, který poukazuje na špatné podmínky pracovníků a jiných účastníků výstavby. Ve srovnání s ostatními expozicemi, jež vykreslují sociální
cyril nešleha
antonín pokor ný
přínos matky všech umění, nám Poláci uštědřili potřebný políček, když připomenuli, že i architektura sama je zdrojem problémů. Pouto mezi architekturou a ostatními sférami veřejného života je zde nezpochybnitelné.
Cyril Nešleha, 10. semestr
1/ Skutečně působivá je pro mne vstupní místnost areálu Arsenale a též vstupní místnost hlavního sálu v Giardini, které Alejandro Aravena vytvořil ze 100 tun odpadního materiálu, který byl použit na předešlém bienále, a skvěle tak naplňuje letošní téma. Tím je „Reporting from the front“ a Aravena jím chtěl nastolit debatu, jakou roli má architektura ve snaze o zlepšování životních podmínek lidí na celém světě se zaměřením na různé problémy současného a budoucího světa, jako jsou nedostatek zdrojů, přírodní katastrofy, migrace obyvatel, stále se zvětšující města, úbytek obyvatel venkova atd. Dalším skvělým zážitkem pro mě byl vyhlídkový altán od GrupoTalca architects. Dřevěná konstrukce ve tvaru dutého hranolu, do kterého lze vstoupit a posadit se, vytváří pro návštěvníka rámeček obrazu, kterým je zde okolní příroda. Altán byl postaven v Chille v kraji Pinohuacho, který trpěl odlivem místních obyvatel a toto vyhlídkové místo je součástí celého ekoturistického plánu, který zde právě GrupoTalca architekti po dva roky vytvářeli s místní komunitou a který do kraje přilákal tisíce turistů, a tak zajistil i návrat stálých obyvatel. Altán je postaven z recyklovaného dřeva místního stromu zvaného Coigue a pro potřeby bienále byl rozebrán a znovu postaven v Arsenale, kde jej tak můžeme navštívit a zažít. Jen je škoda, že z bezpečnostních důvodů není umožněn vstup na střechu. Další přenesenou instalací, která stojí za zhlédnutí, je plovoucí škola Makoko, která byla vytvořena nigerijským architektem Kunlé Adeyemi. Tato dřevěná konstrukce řeší místní problémy s pozemky a záplavami, a je tak skvěle přizpůsobená pro potřeby obyvatel slumu na pobřeží Lagoského jezera v Nigérii. Plovoucí škola je umístěna v bývalém doku v Arsenale. Ve venezuelském pavilonu si můžeme všimnout, jak současná mladá generace latinskoamerických architektů klade důraz na kolektivní
z f a k u l t n í v ý s t a v y p o v á l e č n á 4 5 – 8 9 ú s t a v u t e o r i e a d ě j i n a r c h i t e k t u r y, s n í m k y j i ř í r y s z a w y
práci a práci s místními komunitami. V neposlední řadě bych doporučil návštěvu španělského pavilonu, letošního vítěze. Instalace nazvaná Unfinished ukazuje, jak tvrdě bylo Španělsko zasaženo globální finanční krizí z roku 2008. Na panelech zavěšených v rámech z recyklovaných hliníkových profilů můžeme vidět množství nedokončených budov a infrastruktury, rozesetých po celém Španělsku, a nikdy využitých. Tato absurdní situace dává příležitost architektům znovu se zamyslet, přehodnotit a ekonomicky a se střídmostí oživit toto množství nedokončených obytných domů, kanceláří, kostelů, bazénů, kulturních center, továren a dalších. 2/ Letošní téma bienále bylo podle mého v některých pavilonech naplněno více, v jiných méně a v některých vůbec. Na výše uvedených příkladech můžeme vidět, že každá část světa má své problémy, které vyžadují různá řešení. Ať už to je ubývající obyvatelstvo v části Chille, zaplavované území v deltě Nigeru nebo nedokončené stavby ve Španělsku. Pro mě se ale stal vítězem španělský pavilon a to díky šíři záběru řešeného problému.
Antonín Pokorný, 9. semestr
1/ Krom vítězné španělské expozice bych z národních pavilonů doporučil zejména Polsko. Vnitřní prostor polského pavilonu je zaplněn konstrukcí z lešeňových trubek, která kvůli své nízké podchodné výšce a malým prostorům působí až klaustrofobicky oproti ostatním pavilonům. Instalace je doplněna projekcemi, na nichž se střídají záběry z „gopro“ kamer, umístěných na přilbách dělníků vykonávajících práce na stavbě v extrémních podmínkách, kdy sami sebe vystavují životnímu nebezpečí. Videa jsou doplněna zvukovou stopou rozhovorů s dělníky, kteří mluví o svých životních příbězích a situacích, jež na stavbách zažili (nehody, smrt přítele...). Výstava se v době, kdy veřejnost vnímá architekturu zejména jako luxus pro bohaté, jež zprostředkovávají především „starchitekti“ , zaměřuje na obyčejné lidi, kteří staví velkolepé domy za minimální mzdu, jsou většinou imigranti bez jakýchkoli jistot, vystavující svůj život riziku.
2/ Téma letošního bienále „Reporting from the front“ je poměrně matoucí a nejasné, což vyústilo v celkovou nekonzistenci a roztříštěnost jednotlivých expozic, kdy se většina oslovených od zadaného tématu odklonila. Podle hlavního kurátora Alejandra Araveny se téma zaměřuje na globální problémy, jež mají architekti možnost vyřešit skrze svou profesi – na úspěšné příběhy, které stojí za to vyprávět, a příklady, které si zaslouží sdílení. V tomto duchu na mě nejvíce zapůsobila instalace v hlavní budově Arsenale osloveného architektonického studia BeL. Němci vystavují pět velkých urbanistických modelů z modrého polystyrenu, které zabírají téměř celou místnost. Při příchodu čekají na návštěvníka štafle, na které si může vylézt a podívat se na celou expozici z ptačí perspektivy, a když chce pokračovat dále, musí celou expozici obejít. Výstava je na první pohled líbivá a zajímavá i pro nearchitekty. Nicméně mě zaujal zéjména druhý rozměr. Dominantní modely jsou doplněny dvěma velkými plachtami, které připomínají příběh poválečného Německa, kdy do zničené země přišlo 12 milionů uprchlíků germánského původu, kteří byli vyhoštěni jak z pohraničí sousedních zemí východní Evropy, tak z území kolem bývalého hlavního města Pruska Königsbergu (dnešní ruský Kaliningrad). Expozice připomíná plán, kdy vláda během deseti let postavila čtyři miliony sociálních bytů (částečně z peněz USA) a dokázala rozmístit nové občany v rámci celé země. Modré modely znázorňují nové čtvrti německých měst, které byly pro příchozí vybudovány. V kontrastu se současnou evropskou situací bezesporu jde o pozitivní silný příběh, ze kterého si lze vzít příklad, což architektonické studio představuje svým soudobým plánem pro ubytování milionu nově příchozích obyvatel Německa v navrženém univerzálním betonovém skeletu, jenž si přistěhovalci mohou svépomocí dostavět.
11
z f a k u l t n í h o v e č e r a v i z e p r a h y v o h r o ž e n í ?
pokračování ze s. 2
12
European Association for Architectural Education (EAAE) a Architektur-og designhøgskolen i Oslo. Pražské setkání uspořádali Petr Vorlík a Tomáš Efler. Účastníci byli vtaženi v rámci exkurzí (Kladno – důl Mayrau, Libčice – konverze uhelného mlýna, Praha…) a případových studií (industriální areál Zbůch na Plzeňsku, Ještěd…) do místní problematiky industriálního kulturního dědictví a poválečné architektury a diskutovali možnosti využití historické architektury v současných ekonomicko-společenských podmínkách a související dopady pro výuku budoucích architektů na vysokých školách v Evropě. Profesor Vladimír Šlapeta přednesl 1. června 2016 přednášku na téma „Moderní architektura v Československu“ na Fakultě architektury Polytechnické univerzity v Krakově. Přednáška se konala v rámci pravidelných středečních mezinárodních seminářů, vedených profesorem Piotrem Gajewskim, na které jsou zváni přední architekti z Polska i ze zahraničí. Poválečná 45–89: Pod tímto názvem byla 30. května v levé dvoraně Fakulty architektury ČVUT zahájena výstava, jež představila výsledky ročního mapování pražských staveb druhé poloviny 20. století v podobě 24 medailonů staveb a dvou fyzických modelů. Cílem výzkumného projektu je zvýšit povědomí o hodnotné produkci ožehavého období nejen u veřejnosti, ale také u budoucích architektů, kteří budou její podobu jednou ovlivňovat. Zejména ti by se měli naučit s respektem přistupovat k architektonickému dědictví minulých dob. Výzkum probíhal v zimním a letním semestru 2015–2016 v Ústavu teorie a dějin architektury v rámci semináře „Architektura druhé poloviny 20. století“ jako součást předmětu Dějiny architektury I a II pod vedením Kláry Brůhové, Kláry Mergerové a Petra Vorlíka. Během prezentace devíti projektů studentů Erasmu v ateliéru Soukenka Ústavu interiéru a výstavnictví pod vedením Marka Tesky začátkem května se setkal projektový manažer RWE Ing. Jehlička s děkanem fakulty prof. Lábusem. Na základě smlouvy s firmou RWE zpracovali studenti řešení jednoho podlaží administrativního centra firmy podle posledních trendů uspořádání open space kanceláří. Soubor
všech devíti projektů je nyní vystaven v budově RWE ve Strašnicích, kde v září bude za účasti německého prezidia celé společnosti vybrán projekt, jehož řešení se bude realizovat. Jde o konkrétní krok Fakulty architektury v realizaci takzvaného smluvního výzkumu. Tradiční Muzejní noc, která na fakultě probíhala 11. 6. 2016, přilákala na 2 100 návštěvníků. Během Dne otevřených dveří, který se konal téhož dne v odpoledních hodinách, navštívilo školu na 100 studentů středních škol. Vize Prahy v ohrožení? Pod tímto titulkem Ústav nauky o budovách spolu se sdružením Libeňský most nebourat, nerozšiřovat pozvali 13. 6. 2016 do přednáškové síně Kotěra akademickou obec a zájemce na večerní debatu s náměty Co je úkolem a smyslem IPR?; Proč je důležité ho mít?; Má být čistě servisním pracovištěm?; Je důležité zachovat kontinuitu v jeho řízení? V panelu usedli: Jan Jehlík, vedoucí Ústavu urbanismu a člen gremiální rady IPR, Tomáš Hudeček, zastupitel, exprimátor, Petr Hlaváček, ředitel IPR, Petr Hubuček, ředitel Svazu městských částí, Petr Klápště, pracovník Ústavu prostorového plánování a člen Nature Systems. Petra Kolínská, radní pro územní plán hlavního města Prahy, se omluvila a zaslala k fakultní diskusi vysvětlující dopis.
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 9 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6–7: Lenka Havlíčková / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Aled, s. r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
