13 bulletin fakulty architektury čvut

03/’13 bulletin fakulty architektur y čvut  v ítěz soutěže o nejlepší  urbanistický projekt  inventura urbanismu III  h ovoříme s doc. kohoutem,  novým vedoucím ústavu nauky o budovách  v čele spa opět vítek  podráský

kresba „alej“ z vítězné práce v soutěži o nejlepší urbanistický projekt; s. 6–7 v čísle

Soutěže – výsledky X O nejlepší urbanistický projekt. XVIII. ročník mezinárodní soutěže. 1. cena: Martin Doležal, Kateřina Pšeničková, Jiří Krejčí, Jan Šlemr (at. prof. Karla Maiera) – FA ČVUT Praha, Urbanistická studie Jesenice – zelené městečko; 2. cena: Michal Čapek, Kateřina Vondrová, Cyril Pavlů, Miroslav Nevlida (at. Landscape Architecture Henry W. A. Hansona) – FA ČVUT, escape… Prague meets waterfront + regulační plán Karlína; 3. cena: Kristína Hrebíčková, Katarína Michalková (ved. práce Alžbeta Sopirová), Ústav urbanizmu a územného plánovania – FA STU Bratislava, Urbanistická štúdia Istrochem Bratislava. Odměny: Lenka Gulačová, Linda Pišová, Zdenka Sedláková (Modulový ateliér M5, Gabriel Kopáčik) – FA VUT Brno, Svitavské nábřeží; Adam Látal, Jan Müller, Stanislav Bažant (at. Jana Sedláka) – FA ČVUT, Libeň; Filip Prikler (ved. práce doc. Ernest Nagy), Ústav urbanizmu a územného plánovania – FA STU Bratislava, Náměstí horníků v Rožnově. Porota: Tomáš Cach; doc. Karel Havliš, FA VUT; prof. Karel Maier, FA ČVUT; Lucie Poláková, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR; František Pospíšil, FSV ČVUT; Jan Sierociński-Vaněk, ORCO; Alžbeta Sopirová, FA STU; Petr Vávra, Asociace pro urbanismus a územní plánování (předseda). Knihomol

2

X Dlouhodobý nedostatek výslovně teoretických textů o architektuře překonává krok za krokem vydavatelství Zlatý řez pod vedením Jany Tiché. Archite ktura a veřejný prostor. Texty o moderní a současné architektuře je již čtvrtým výborem reprezentativních textů. Tématem antologie se tentokrát stal „veřejný prostor“. Mimořádný rozsah investic v  zahraničí (srv. P.  Jodidio, svazek Public v  řadě Architecture now! Taschen 2010) a koneckonců i u nás (rekonstrukce náměstí a veřejných sídlištních prostor) ukazuje na  dramaticky narůstající význam urbanistického a architektonického uchopení městského veřejného prostoru. Editor Petr Kratochvíl seskupil 13 autorů – urbanistů

a architektů (M. de Sola-Morales, O. Bohigas, J. Pallasma, J. Gehl, P. Marcuse, M. Crawfordová, A. Geuze), sociologů (R. Sennet, C. Selle, H. P. Bahrdt), historiků a interpretů architektury (P.  Goldberg), výtvarníků (V. Acconci) a manažerů (J. Bruns-Berentelg), a tím vytvořil plastický obraz problematiky veřejného prostoru jako prostoru fyzického i sociálního, jako místa proměny role tradice i inovace, místa, kde se prostupují symptomy krize i rozvoje veřejného prostotu, anonymity i integrace jedinců, kde probíhá hledání jeho nových forem v nastupující informační společnosti. Žijeme v době kulturně civilizačního obratu a v takové době je důležité, aby architekt i urbanista poměřovali akumulovanou zkušenost ze své praxe teorií. Kvalita publikace je zajištěna překladatelem a editorem v jedné osobě – historikem a teoretikem architektury Petrem Kratochvílem. Oldřich Ševčík Petr Kratochvíl (ed.): Architektura a veřejný prostor. Texty o moderní a současné architektuře IV. Praha, Zlatý řez 2012, 164 str., ISBN 978-80-903826-4-0

výstavy X Významné přírůstky, zakoupené v uplynulém roce pro knihovnu ústavu. Pořádá Ústav teorie a dějin architektury. Z prostředků školy jsou kromě našich i zahraničních časopisů průběžně pořizovány aktuální knihy určené pro zkvalitnění studia a výuky (např. Kotvy Máje. České obchodní domy 1965–1975, Harries: Etická funkce architektury, Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur, Čornej: Český stát v době jagellonské, Pallasmaa: Myslící ruka a oči kůže, Kieslig: Pavel Janák, Švácha: Naprej! – podrobněji viz katalog na internetové adrese http://knihovny.fa.cvut.cz. V loňském roce se však podařilo získat nad rámec běžné akvizice mnoho velmi kvalitních knih, zejména zahraničních, v rámci grantů, z nichž byly pro knihovnu nejvýznamnější dva: V rámci projektu FRVŠ „Dějiny architektury – studijní databáze“ , jehož garantem byl doc. Petr Vorlík, byl získán ucelený soubor monografií zaměřených na soudobou architekturu a na architekturu druhé poloviny 20. století (např. Jean Nouvel pok r ačov ání na s . 12

petr starčevič

Inventura urbanismu 2012 ( II I) Alfa se ptá Fakultní zpravodaj přináší každoročně reflexi Inventury. I letos jsme se v  dohodě s vedením konference rozhodli oslovit některé z účastníků – posluchačů i aktérů. 1/ Která myšlenka vás na letošní konferenci nejvíce zaujala? 2/ Jak jste spokojeni s vývojem formátu? 3/ Jak by se měl změnit obsah či forma, aby se Inventura mohla důkladněji propojit s veřejnou správou? 4/ Které téma by se mělo stát předmětem diskuse příští Inventury?

Kamil Kubiš, Útvar rozvoje města 1/ Na letošní Inventuře urbanismu si nejvíce cením pojetí celého setkání, které naznačilo čerstvý vítr v našem oboru a zejména posun od rigidního „všespasitelného“ a všeobjímajícího územního plánu k vytvoření systému, jehož součástí je také územní plán. Mám radost z posunu od způsobu „malování“ ÚP k přemýšlení o městě a jeho potřebách, od funkčních „barviček“ k veřejnému prostoru, veřejným prostranstvím a způsobu stavby města a jeho jednotlivých částí. 2/ Velmi spokojen. 3/ Velkou příležitostí je propojení Inventury s čerstvým grantem, který získala Fakulta architektury.

Petr Starčevič, Kolpron 1/ Asi to neumím vnímat až tak jednoduše, abych dokázal sestavovat pořadí. Takže na tuto otázku neodpovím. I když jsem velmi přivítal vystoupení Romana Kouckého, věnované metodě metropolitního plánu Prahy. Ten plán by mohl znamenat konečné prolomení hradeb 20. století – hradeb v našich myslích. Doufejme. Ve vznešeném názvu Inventura urbanismu vidím především „nalézání“ nebo „představování nalezeného“. Sdělujeme, že jsme cosi nalezli. Předtím jsme museli hledat, pátrat, intenzivně přemýšlet, pochybovat a znovu ověřovat. Myslím, že z tohoto zorného úhlu byl právě Romanův příspěvek dosti podařeným naplněním slova Inventura. Společně se zprávou Pavla Hniličky o práci na novém technickém předpisu (který se ale v podstatě týká velkého umění) obě prezentace přinesly jakousi naději, že nejprve v Praze a následně i jinde dojde k pozitivnímu posunu. 2/ Jsem spokojen, formát pokládám za dobrý. Provedu-li v duchu jakési rychlé porovnání dosavadních Inventur, zdá se mi, že nyní bylo dosaženo harmonie. Ono to totiž bylo uděláno správně – z prvního dne první Inventury kypěla energie, ten duchovní náboj byl ohromný, vzpomínáte? A pak nastalo určité zklidnění. To je bezpochyby potřebné. 3/ Důkladnější propojení Inventury s veřejnou správou by, myslím, mohlo vést k úpadku Inventury – tedy pokud si bude chtít zachovat svou vysokou intelektuální úroveň, v což věřím – ostatně asi nejen já. Úběžníky veřejné správy, ať máme na mysli volené politiky nebo nevolené státní úředníky, jsou přeci jen jinde. Je to tak správné. Urbanismus se bez politiků neobejde. My bychom měli umět vidět, být vidoucími, jinak nejsme dobrými architekty. Oni by měli chtít vidět, jinak nejsou dobrými politiky. Starý Bartimaios chtěl vidět, a oslovil Ho. 4/ Město. Víte, já si myslím, že příští Inventury by měly pokračovat netematizovaně, čili zhruba tak, jak je tomu nyní. Mám pocit, že jakmile se začne s „tématy “,  kterých jistě kdekdo umí vysypat z rukávu na tucty, nastane po čase umrtvení. Městem myslím

3

tomáš vích

hlavně město, to je jisté, ale současně to znamená debatu o krajině, o vesnici, o dopravě, o auře, o umění, o nevědomí města a o bezpočtu témat. Mně osobně by se při některé příští Inventuře zdálo moc dobré k tématu město podniknout debatu filozofa, kunsthistorika a třeba básníka.

Tomáš Vích, architekt 1/ Slova Romana Kouckého, že prací na regulačních plánech by došlo k vypuštění rybníku. Rezignaci na regulaci považuji za chybu. Schopnost vytvořit obecně přijatou regulaci garantující pravidla pro uživatele, vlastníky a investory považuji za hlavní cíl demokratického urbanismu zajišťujícího zdravý a vyvážený rozvoj obyvatelného města. 2/ Líbí se mi snížení počtu příspěvků s možností následné diskuse umožňující větší koncentraci na hlavní problémy. 3/ Jak by se měl změnit obsah či forma, aby se Inventura mohla důkladněji propojit s veřejnou správou? Obsahově je myslím třeba se více zaměřit na problematiku participace občanů, která je pro veřejnou správu aktuální, a obtížně a nejistě se s ní vypořádává. 4/ Téma zapojení obyvatel trápí investory, architekty, obyvatele, úřady a dnes naštěstí už i politiky.

Prof. Robert Votický, Transpolisglobal 4

1/ Velmi dobrým nápadem bylo zmenšit počet prezentací, prodloužit je, přibrat zkušenosti z jiných měst než jen z Prahy a České republiky. Také jednodenní formát je časově přijatelnější než dva dny.

rober t votick ý

václav fanta

2/ Takové fórum je opravdu zapotřebí, ale oproti minulým letům s prezentacemi autorů většinou o sobě, o svých projektech, je určitě lepší zadat specifické a aktuální téma a soustředit se na ně – alespoň v přednáškách a v jednom panelu... 3/ Veřejná správa by se měla těchto Inventur účastnit povinně: kde jinde se projednávaji taková témata s tak vysoce profesionální účastí? 4/ Jistě zpráva z pokroku tvorby metropolitního plánu a spojená témata a nejvíce zatím opomíjené téma umění tvorby úspěšných urbanistických míst (place making). www.inventuraurbanismu.cz

O kolokviu Historické hodnoty krajiny Václav Fanta Motto: Nejen Evropská úmluva o krajině, ale i úcta k dědictví našich předků nám ukládá pečovat o kulturní a historické hodnoty tolik ohrožené české krajiny. Zdá se však, jako by úctě došel dech a legislativní opatření teprve roztahují hrudník k prvním nádechům… Cílem našeho setkání je přemýšlet o možnostech, jak tento stav zlepšit a jak chránit a zkoumat kulturní dědictví, jehož nositelem je krajina naší země. Počátkem loňského listopadu se konalo na půdě Ústavu památkové péče FA ČVUT neformální mezioborové diskusní kolokvium s tématem Historické hodnoty krajiny – jejich výzkum, ochrana, rozvíjení a prezentace. Program sestával z  šesti vyzvaných přednášek významných odborníků z různých disciplín, které se krajinou zabývají, a byl zakončen mírně bouřlivou diskusí. Ing. arch. Vojtěch Láska (ředitel středočeského pracoviště NPÚ) hovořil o vztahu památkové péče ke krajině, o nutnosti rozšířit obsah předmětu PP na kulturní krajinu

a o důležitých krajinných jevech, které si zasluhují památkovou ochranu, Mgr. Eva Chodějovská (HÚ AVČR) podala výklad o současných tendencích a směrech v historické geografii, prof. Josef Fanta (PřF JU, Univerzita v  Amsterdamu) přednesl příspěvek o krajinné ekologii, o tématech, jimiž se tento obor zabývá, vývoji krajiny v západní Evropě v posledním půlstoletí a vztahu k ní a perspektivách české krajiny, prof. Petr Sklenička (děkan FŽP ČZU) přednášel o komplexních pozemkových úpravách a vztahu zemědělců ke krajině; doc. Jiří Kupka (FSv ČVUT) hovořil o problematice ochrany krajinného rázu na příkladu CHKO a prof. Karel Maier uzavřel přednáškový blok problematikou územního plánování, především s ohledem na výuku budoucích územních plánovačů. Kolokvium moderovala Ing. arch. Milena Hauserová z pořádajícího Ústavu památkové péče FA ČVUT. Na setkání dorazilo neočekávaně velké množství posluchačů (kolem stovky) z řad členů akademické obce, výzkumných ústavů, zástupců občanských sdružení či lidí z praxe – projektantů, nezávislých expertů apod. Přínosem byla rozsáhlá účast jak odborníků z oblasti památkové péče (především učitelů a studentů pořádajícího ústavu, jichž dorazilo kolem dvaceti), tak ochrany přírody a krajinného plánování (své zástupce vyslaly Fakulta životního prostředí ČZU, Přírodovědecká fakulta UK, Výzkumný ústav pro krajinu a okrasné zahradnictví, Fakulta stavební ČVUT a další vědecké instituce). Nezanedbatelný je i fakt, že se kolokvia zúčastnili zástupci dvou ústavů Akademie věd České republiky: Historického a Geologického. Mezioborovost a boření hranic mezi disciplínami byly cílem setkání a soudě dle reakcí se jej podařilo naplnit. Vzejde-li z této akce další spolupráce, půjde o naplnění dalšího cíle pořadatelů. Ostatně o potřebě výuky historické geografie na FA se již nějakou dobu hovoří... Koncem letního semestru se plánuje další podobné setkání. A u t o r j e s t u d e n t 6 . r o č n í k u FA Č V U T

Hovoříme s doc. Michalem Kohoutem,  novým vedoucím Ústavu nauky o stavbách Poté, co z funkce odstoupil doc. Roman Koucký, jste se zúčastnil konkurzu na nového vedoucího ústavu. Co vás vedlo k tomuto rozhodnutí? Naše projekční kancelář UNIT architekti představuje poměrně stabilizovaný tým a na své spolupracovníky se mohu spolehnout. To mi uvolňuje ruce, abych mohl větší část energie přesouvat na akademickou půdu. S tím souvisí i fakt, že mě stále víc a víc zajímá zkoumání charakteru vystavěného prostředí. Obávám se, že na budování tohoto prostředí se podílíme, aniž bychom příliš rozuměli jeho chování. Neříkám asi nic nového, nicméně bych rád zdůraznil, že v tomto segmentu protáčíme jako lidstvo až 60 % veškeré energie, kterou spotřebováváme. Nejde jen o energii fyzikální, ale také o energii společenskou neboli peníze a energii životní, tj. radost. Jak se to má s vaším rozhodnutím stát se šéfem Ústavu nauky o stavbách? Souvisí s přesvědčením, že by se na naší škole měl posílit výzkum. Neznám v  České republice jinou instituci, která by mohla školu v tomto nahradit. Budoucnost lze ovlivnit jednak tím, že postavím dům, který představuje určitou výpověď nebo poselství, ale také tím, že člověk ovlivní budoucí generace architektů… V rámci předmětu NSII obytné budovy se snažíme vypracovat teorii obytného prostředí: zatím ji máme více méně nahozenou v několika studiích, které je nutno scelit tak, abychom je mohli nabídnout veřejnosti, studentům, ale i kolegům ke kritice. Než se dostaneme dále: z jakých principů vycházíte? Naše úvahy jsou postaveny na principu obytnosti. To je základní vlastnost vystavěného prostředí. Její principy fungují i u staveb, které jsou určeny pro jiné činnosti než bydlení. To je směr, kterým bych se chtěl ubírat. pok r ačov ání na s . 8

5

O nejlepší urbanistický projekt 2012

nově řešené oblasti

XVIII. ročník mezinárodní soutěže 1. cena: Martin Doležal, Kateřina Pšeničková, Jiří Krejčí, Jan Šlemr ateliér prof. Karla Maiera, FA ČVUT, Urbanistická studie Jesenice – zelené městečko Z autorské zprávy Návrh se snaží vytvořit maloměstskou strukturu s kompaktním živým cen­trem. Hlavní snahou bylo zamezit dalšímu rozrůstání sídla do krajiny, proto nově navržená výstavba využívá pozemky v rámci městečka a v okrajo­v ých částech se snaží o pevnější vymezení hranice. Růstu brání také okolní zelený pás, který svírá většinu města. Celkově se návrh snaží pracovat s tím, co dnes je, nikoliv s tím, co by moh­lo být, zaměřuje se na veřejné prostory, jejich zpřehlednění i zpříjemnění. Nové stavby jsou navrženy hlavně v prolukách současné zástavby a příliš nevyčnívají z obrysu města. Větší stavební zásah se dotkne pouze centra, kde bude obnovena uliční síť reagující na původní strukturu cest, budou zde situovány bytové domy, administrativa i služby a obchody, tak aby městečko mohlo samostatně fungovat.

6

Z hodnocení poroty Práce kolektivu čtyř studentek a studentů Fakulty architektury ČVUT v Praze byla vyhodnocena s poměrně přesvědčivým odstupem jako nejlepší. Přispěla k tomu vhodná volba tématu (stanovení urbanistické vize relativně malého sídla v zázemí Prahy, zasaženého suburbanizací) a především způsob zpracování studie. Vyvážený obsah přes analytickou část a koncept, definující a ověřující celkovou vizi a cíle dílčích územních subsystémů, dospěl k srozumitelnému návrhu řešení transformace Jesenice na funkčně komplexnější sídlo. Řešení nebylo jednostranně zaměřeno pouze na návrh řešení urbanistické struktury sídla, ale komplexně koordinovalo řešení krajinného zázemí sídla, návrh urbanistické dispozice a uspořádání veřejného prostoru a jeho klíčových míst, lokalizaci občanského vybavení a rozvojové plochy koncipované s možností oživení živností a ekonomických aktivit. Sympatickým prvkem studie bylo i její grafické pojetí, ve kterém se vedle dnes již dominujícího počítačového zpracování výkresů objevily i ručně kreslené perspektivní skici.

systém hlavních cest a kř ižovatek

urbanistick ý návrh

7

dokončení ze s . 5

v ý v o j i č e s k é s p o r t o v n í a r c h i t e k t u r y v l e t e c h 1 5 6 7-2 01 2 s e v ě n o v a l a ú n o r o v á p ř e d n á š k a p r o f. r o s t i s l a v a š v á c h y

Jak se tento koncept dotýká programu, se kterým jste vstupoval do konkurzu? Můj program vychází z přesvědčení, že dosavadní pojetí nauky jako druhové typologie, která řeší jednotlivé druhy staveb, je potřeba znovu promyslet. A to nejenom proto, že od tohoto konceptu se začalo ve světě během posledních dvaceti třiceti let postupně ustupovat. Důraz bych rád kladl na tematickou typologii. Mohl byste rozdíl mezi druhovou a tematickou typologií uvést na nějakém příkladu? V případě druhové typologie vycházíme z činností, které se ve stavbě odehrávají: například zemědělské, průmyslové, administrativní, zdravotní stavby atd. U tematické typologie se vychází například z určitého tématu, např. stability – ekonomické nebo ekologické, nebo z  odstraňování bariér, ze vztahu soukromého a veřejného, sdíleného a osobního, z  geometrického působení prostoru atd. A koneckonců i samotná obytnost prostředí se může stát námětem tematické typologie. Tu mohu zkoumat u stavby obytné, ale třeba také u stavby průmyslové; zkoumáme zde schopnost prostředí určitým způsobem podporovat pobyt člověka. Nebo určitým způsobem jej rekreovat, doslova re-kreovat, protože člověk se v každém okamžiku rodí a umírá… A prostředí, ve kterém se tento obyvatel nebo uživatel nachází, vysílá určité impulsy: ty ho mohou posilovat nebo také oslabovat. Ale abych se vrátil k otázce: ze své pozice bych se rád důkladněji zaměřil na teorii staveb a znovu promyslel, do jaké míry je zmíněný druhový přístup ještě platný. Druhý programový námět, který s tímto úzce souvisí, představuje rozšíření výzkumu. Přesněji vědecké a expertní činnosti. A třetí téma v našem programovém trojúhelníku je činnost pedagogická – ta samozřejmě souvisí s obsahem. Tenhle trojúhelník má důsledky jednak personální, jednak finanční, ale také celospolečenské. Protože škola neplní jen úkoly dovnitř, ale rovněž navenek. 8

Bude znamenat tento koncept také změny ve studijním plánu? Mám nějakou představu a jistě nás čekají změny; ale nechci předbíhat, protože mým

úmyslem je začít určitou inventurou. Z  mého pohledu představuje totiž ústav více méně torzo. Druhová typologie byla velice rozšířeným oborem; vždyť ji měly v jednu chvíli v náplni tři katedry… Čili stojíme také před redukovaným personálním obsazením. Tyto představy se od koncepce předchozího vedení ústavu přece jen v lecčems liší. Na jedné straně sdílím skepsi k možnostem druhové typologie, na druhou stranu věřím, že užívání typů je jakási antropologická konstanta – koneckonců sami jsme takovým typem. A proto mi není příliš blízká teze o posttypologické době. Koneckonců v  realitě se tato změna manifestovala především v  předmětu NS 6; jinak se ostatní předměty zachovaly v zmíněné druhové, tedy původní, tradiční podobě; jak ukazuje i matrice typologických druhů, která byla vytvořena v rámci grantu FRVŠ. Do jaké míry tedy navážete na dříve odstartovanou inovaci výuky typologických staveb? Upřímně řečeno bych ji chtěl změnit. Nejsem si ale jist, zdali máme na tento zásah v tuto chvíli dost kapacit a vědomostí. Jsem si také vědom, že tu přece jen existuje dost velká suma znalostí a určitě bych nechtěl něco rušit, aniž bych věděl, co by mělo stávající vědomostní kapitál nahradit. V současnosti probíhá u nás v ústavu interní diskuse a určitá inventura toho, co jsme schopni dělat a co bychom do budoucna dělat chtěli. Jistě jste měli k dispozici rešerše z výzkumu sesterských fakult v zahraničí… Tak jak jsme srovnávali zahraniční curricula, typologie ze seznamu předmětů na školách univerzitního typu skutečně vypadla. A jestli tam něco podobného přece jen existuje, pak se tento předmět nazývá teorie staveb. Tu u nás provozuje Ústav teorie a dějin. Samozřejmě že teorie, kterou bychom měli provozovat v našem ústavu, je spojená s praxí. Přesněji, zatímco v Ústavu teorie a dějin sledují stavby jako určitý myšlenkový konstrukt a jeho historické projevy, my bychom měli sledovat více stavby v jejich prostorových, technologických a ekonomických parametrech. Buď jak buď, určité styčné body tu mezi oběma našimi ústavy jsou.

d o 2 9 . b ř e z n a 2 01 3 b u d e v b u d o v ě f a k u l t y k v i d ě n í v ý s t a v a s t u d e n t ů v y s o k ý c h v ý t v a r n ý c h š k o l f i g u r a m a 2 01 3

S kterými dalšími ústavy má Ústav nauky o stavbách styčné plochy? Především s Ústavem urbanismu. Jak známo, inovujeme předměty NS 1 a NS 2 a v rámci těchto inovací se dotýkáme i urbanistických souvislostí. Vycházíme přitom z konceptu obytnosti, resp. z přesvědčení, že tato obytnost se odehrává ve všech měřítkách. Od pověstné židle až po město a krajinu. A našim tématem je usilování o určitou harmonizaci, sjednocení názvosloví a ujasnění pojmů. A další fakultní ústavy? Dalším ústavem, kde vidím možné návaznosti, je Ústav prostorového plánování. Problematiku ekonomiky staveb a území by bylo výhodné řešit v rámci všech tří ústavů – obou urbanistických a našeho. Mluvím teď především o výnosové ekonomice staveb, která je také určitým indikátorem kvality prostředí. Společně bychom měli hledat metodu, jak vyučovat ekonomiku regionu, sídla i staveb. A pak jsou to tři ústavy navrhování. Než postavíme vedle druhové typologie něco relevantního, budeme potřebovat pravděpodobně i jejich asistenci. Vlastností architektů je, že zpravidla dokáží přepínat mezi mody tvořivosti, tedy konkrétní akce a zobecnění, neboli abstrakce. Fakt, že vedoucí ateliérů nejsou nuceni své odborné zkušenosti v dostatečné míře zobecňovat, má své negativní dopady jednak na samotné fungování ateliérů, ale nakonec to neprospívá ani soudržnosti pedagogického sboru. Obraťme se k vnitřním tématům fungování ústavu. Jedním z často diskutovaných námětů jsou redukce kontaktních hodin. Jak se díváte na tento problém vy osobně? Podle mého názoru by měly být kontaktní hodiny hlavně inspirací pro další studium. Podmínkou je ovšem jasné vymezení toho, co má student doplnit samostudiem, což souvisí se studijními materiály, které musí být zřetelně definované. A dále způsob přezkušování. Jakmile budeme mít jasno, které materiály a do jaké hloubky mají představovat sumu znalostí studenta, a jakmile budeme přesně vědět,

jakou metodou vědomosti ověřovat, budeme si moci dovolit snížit počet kontaktních hodin. Závěrem: mohl byste shrnout kvality, které by měl mít student, jenž prošel Ústavem nauky o stavbách? Asi to souvisí s profilem absolventa. Osobně propaguji, aby se více odlišil charakter magisterského a bakalářského studia. Bakalář by měl být orientován prakticky, resp. na běžný výkon. Takže by měl zvládnout stavbu středního rozsahu a nemusí být zatěžován abstraktními teoretickými koncepty. Měl by rozumět kontextu sídla, stavitelství a měl by něco vědět o sociologických a kulturních aspektech architektury. Zatímco magistr by měl být schopen úkol uchopit i teoreticky. Zároveň vnímám, že určitý obraz oboru by měl dostat před oči již student prvního ročníku: mluvím samozřejmě o obraze zjednodušeném, ale přitom celistvém. Celou tu síť ještě s velkými oky. A tato oka v síti by se v průběhu bakalářského a posléze magisterského studia zahušťovala. Přece jen bych s dovolením zůstal u Ústavu nauky o stavbách. Jaké vědomosti by měl student získat? Byl bych rád, a to je moje ambice, kdyby student vnímal souvislosti všech tří základních aspektů stavby. Měl by vědět, že existuje určitá fyzická struktura, dále že existuje struktura socio-ekonomická a struktura kulturně-psychologická. A že teprve zohledněním těchto tří aspektů vzniká kvalita. Nevyhnutelně, i když bych na ně nakrásně nemyslel, činím-li rozhodnutí v  jedné sféře, promítnou se i do těch dalších dvou sfér zbývajících. Navrhuji-li dům, musím chápat, že nějakým způsobem determinuji domácnost i schopnost uživatelů vnímat a vytvářet domov. A je v zásadě jedno, o jaký druh stavby se jedná: i školy, kanceláře, továrny jsou nejen domy, ale v jistém smyslu i domácnostmi a domovy. Děkuji za rozhovor. JH

9

vítek podrásk ý

Hovoříme se (staro)novým náčelníkem SPA Vítkem Podráským Nedávno jsme zařazovali zajímavou zprávu o vašem opětovném zvolení do funkce náčelníka Spolku posluchačů architektury. Ale vy jste již absolventem, diplomoval jste v roce 2011. Mohl byste tuto novou situaci SPA osvětlit? Na valné hromadě v prosinci jsem byl skutečně do této funkce znovu zvolen. A musím dodat, že jsem s návratem do role náčelníka samozřejmě nepočítal. Ale byl jsem o něj požádán. Předcházel mu odchod Tomáše Nováka. A to jak z pozice náčelníka, tak ze spolku, když připustil, že některé, řekněme, organizační nebo manažerské kroky se mu vymkly z rukou. A přestože jsem po absolutoriu zůstal řadovým členem SPA a situaci jsem sledoval jen zpovzdálí, nabyl jsem dojmu, že fungování spolku trochu uvadá. Nyní se tento pocit bohužel ukázal jako oprávněný. Myslím, že s tím trochu souvisí průtočnost spolku – totiž, že jakmile se někdo v SPA něco naučí, odchází. Buď odjede na Erasmus, nebo dostuduje – a s sebou si často vezme i zkušenosti, které ve spolku získal. Za důležité proto dnes považuji, aby přicházeli noví lidé, ale aby tu byly také něco jako kotevní body. A aby se lépe předávaly informace. Protože kontinuita je to nejcennější, co spolek má. Mimochodem letos, přesněji v dubnu, budeme slavit dvacet let existence. Když jste souhlasil s výzvou ke kandidatuře, nabízel jste vlastní program? Kdybych měl pojmenovat svou pozici, řekl bych, že je ryze stabilizační. A to jak administrativně, tak jde především i o vnesení nebo spíše navrácení určité energie do SPA...

10

Takže nějaké konkrétní akce? Spíš se nyní zaměřuji na vnitřní záležitosti, které je třeba urovnat. A také jsem byl nějakou dobu mimo – za rok a půl od momentu, kdy jsem školu opustil, se prostředí na fakultě přece jen trochu změnilo; ne nijak výrazně, ale i tak jsem se musel zase zori-

entovat. Nicméně určitě zde nebudu prosazovat žádné smělé vize, tím spíše, že moje angažmá je jen překlenovacím obdobím. Počítám tak do konce akademického roku. Stejně jako Aleš Hamhalter, který je také absolvent a který se rovněž aktivně vrátil. A byl ve volbách potvrzen ve funkci revizora. Jak všechno stíháte? Předpokládám, že pracujete jako architekt. Jsem na volné noze, a práci si tedy mohu většinou operativně rozvrhnout. Proto jsem také mohl prosbu spolku přijmout. Kdybych měl pevnou pracovní dobu, skloubit by to nešlo. Takhle vybalím notebook, nabíječku a to je moje kancelář… Spolupracuji s  několika ateliéry a architekty a všichni, se kterými dělám, o mojí obnovené aktivitě vědí a vycházejí mi vstříc. Je ovšem pravda, že jsem omezil například soutěže. Těch jsem si ale loni užil vrchovatě a i celkem úspěšně, takže aktuálně v tomto ohledu nestrádám. Vraťme se ke spolku. Jak máme vnímat studentskou organizaci, která nedokáže v určité situaci vygenerovat nové, vlastní vedení? Myslím, že spolek má dlouhodobý problém v oslovování nových členů. Studenti možná přesně nevědí, co si o SPA mají vlastně myslet – jednáme celkem dost často s vedením fakulty, máme tu kancelář, čili se může dokonce zdát, že jsme součást školy. Možná z nás proto mohou mít také pocit, že jsme nějací elitáři a naše nechtěná prominentnost je odrazuje… Každopádně si to uvědomujeme a snažíme se situaci změnit. Naše pozice je ovšem trochu nepřehledná. Třeba vztahy s vedením školy máme, řekl bych, standardní a fakulta nám je víceméně nakloněna. Ale kolegové už moc nevědí, a to často ani z řad pedagogů, že prostředky na činnost, přesněji na všechny akce, které pořádáme včetně těch, které de facto reprezentují samotnou školu, sháníme úplně sami. Například Dušan. Finanční podpora ze strany školy již pár let není, máme sice přidělenou kancelář a sklad, ale například za telefony škole platíme jako kterýkoli jiný subjekt, který sídlí na fakultě. Málokdo také ví o značném úsilí, které musíme občas vyvíjet, aby se některé akce vůbec mohly konat – například nocovka. Na jedné stra-

ně tedy říkáme, že jsme nezávislí, ale na druhé straně jsme určitým způsobem spojeni s fakultním provozem. A to je obtížně prezentovatelné. Už kvůli samotnému faktu, že existujeme při fakultě a vazba na školu je tedy podstatou našeho fungování. Vycházím z toho, že jsme na největší škole s největším počtem studentů. Nechtěl bych, aby náš krok byl vnímán jako projev neschopnosti spolku vygenerovat nové osobnosti. Uvědomuji si, že jsme jako spolek nevyslali nejšťastnější signál, ale situace vyžadovala velice odpovědný přístup. SPA má schopné lidi, teď jich je aktivních kolem patnácti, dvaceti. A na mou stabilizační roli se dá v tomto okamžiku nahlížet spíš jako na pozici krizového manažera. Kdyby šlo jen o to vést spolek dál, nebyl by problém. Nové vedení si ale muselo poradit s docela komplikovanou situací. Na co budete ve své staronové funkci klást důraz? Moje role je předat zkušenosti a zajistit, aby SPA bez problémů pokračoval dál. Více se ode mne patrně neočekává a myslím si, že je to tak správně. Jsem přesvědčen, že jakákoli moje výraznější aktivita by už nebyla vhodná, protože studentskou organizaci mají mít ve svých rukou studenti. Věřím, že agendu předám brzy někomu mladšímu. Jak jsem už řekl, největší hodnota leží v kontinuální existenci nezávislého sdružení. Ostatní organizace na ČVUT jako například Studentská unie nebo ISC jsou zřizovány univerzitou. Ale my jsme skutečně dobrovolná, samostatně fungující platforma. Někdy mě však trochu mrzí, že podobně fungujících spolků nepůsobí na škole víc. Protože i podle zkušeností ze zahraničí, když je iniciativ víc, funguje pak mezi nimi něco jako konkurenční boj – špičkují se a předhánějí, jaké akce vymyslí. A to by podle mě prospělo celé škole. Takže ať někdo klidně založí něco jiného… Ale ono to není lehké, protože zakladatel podobného sdružení musí vedle touhy něco takového založit přijít především s tématem. A téma spolku je jasné: celá agenda SPA byla původně založena na Dušanovi jako na aktivitě, která nastavuje zrcadlo fakultě. Dnes určitě neprobíhá s takovou vervou jako v devadesátých letech, ale je stále přítomna. Teprve na Du-

šana se pak nabalovaly další akce. Jejich formát vlastně zůstává s obměnami obdobný až do dneška: Beánie, výlety… Které konkrétní akce mají studenti očekávat v letošním akademickém roce? Určitě bude Dušan, to už je klasika, v zimě i v létě. Na podzim Beánie, dál pojedou Čtvrteční zkušenosti. Určitě přednáška pro prváky. A doufám, že se podaří uskutečnit alespoň jednu zahraniční exkurzi: kam, to se vyvrbí v diskusi. Mimochodem od podobných akcí si právě slibujeme, že přitáhnou nové členy: na výletě bývá vždy docela slušná zábava, a to je nakažlivé… Vždyť na světě není jen architektura… Byl bych také moc rád, kdyby se nám podařilo uspořádat zase nějaký workshop podobný Carbonu na VŠCHT nebo studovně na FELu. V obou případech došlo k realizaci návrhů, které se umístily na prvním místě: navíc v krátké době, což je výborné. Kolik lidí dostane dneska takovou šanci ještě na škole? A hlavně – určitě chceme připomenout naše dvacetiletí. Pokusíme se zmapovat i činnost původního spolku, který v roce 1900 zakládali Kotěra s Janákem. K tomuto jubileu plánujeme vydat publikaci, která by měla využít archivu SPA, a asi by se také slušelo narozeniny oslavit. Takže večírek. Další námět, který se nabízí, je uspořádání besedy; například s bývalými náčelníky. Nechci tím říct, že bychom se měli dívat příliš dozadu; ale protože nemáme kroniku, myslím, že bychom tak mohli narazit na zajímavá fakta a dozvědět se víc o tom, co spolek v uplynulých dvaceti letech dělal. Nebo i na počátku minulého století… A třeba získat náměty, čím bychom se mohli v budoucnu zabývat. Tedy něco jako poučení z historie. Bylo by také skvělé, kdybychom získali nové tváře: na druhé straně asi nikdy nebudeme masovou organizací se stovkami aktivních členů. Rozhodně ale vždycky uvítáme, když si k nám najde cestu každý: pedagog, studenti… Každý, kdo vyvíjí určitou iniciativu, co má hlavu a patu. Takovou rádi podpoříme. A kdo ví, třeba pak toho člověka bude spolek natolik bavit, že se bude chtít v SPA víc angažovat… Ostatně většina z nás se dostala do spolku podobně, takže jsme k tomu jednoznačně nakloněni… Děkuji za rozhovor. JHR

11

pokračování ze s. 2

by Jean Nouvel; Frei Otto. Complete Works; Moshe Safdie 1 a 2; Neutra Complete Works; Case Study Houses; The Schools of Herman Hertzberger; Team 10; The Story of Post-Modernism. Five Decades of the Ironic, Iconic and Critical in Architecture; Projekt Japan, Metabolism talks aj.). Z grantu GA ČR Mgr. Guzika „Kolektivní bydlení – utopie české architektury 1900–1989“ byla pořízena řada knih na téma sociální utopie a socialistického životního stylu ve 20. století (např. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967, Socialist Spaces. Sites of Everyday Life in the Eastern Bloc, Russian Housing in the Modern Age. Design and Social History aj.). Knihovna Ú 15113–4, místnost 722, FA ČVUT. Pondělí 25. 3. 2013, 14 h.  X Zimní Olověný Dušan. Kino Lucerna, pasáž, 21. 3.–7. 4. 2013. Vernisáž 21. 3. 2013, od 20 h. X Skicová přehlídka. Pořádá Volné uskupení studentů FA ČVUT. Dvorana FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Ve dnech 19. 3.-29. 3. 2013. Vernisáž 19. 3. 17.00 h. Notes

12

X V nedávných výběrových řízeních byli přijati: Ing. Martin Pospíšil, Ph.D., na místo vedoucího Ústavu nosných konstrukcí (Ú 15122), doc. Ing. arch. Michal Kohout na místo vedoucího Ústavu nauky o budovách (Ú 15118) a doc. Ing. arch. Ján Stempel na místo vedoucího Ústavu navrhování I (Ú 15127). X V období 1. 2. 2011–28. 2. 2013 proběhly tři paralelní subaktivity: zahraniční stáže nejlepších studentů doktorského programu, zahraniční stáže školitelů a mezinárodní vědecko-výzkumné workshopy doktorandů. Cílovou skupinou bylo 180 studentů doktorského studijního programu FA ČVUT a 50 akademických pracovníků, kteří v programu vyučují. Anotace a fulltexty příspěvků doktorandů z  workshopů-kolokvií 2011 a 2012: http://kolokvium.fa.cvut.cz/ X Na Fakultě architektury v současnosti studuje v bakalářském studiu celkem 985 studentů, z toho architekturu a urbanismus 875 a průmyslový design 110 studentů. V navazujícím magisterském studiu studuje 564 zájemců, z toho architekturu a urba-

mar tin pospíšil

michal kohout

ján stempel

nismus 545 a průmyslový design 19 studentů. V letošním akademickém roce je na FA ČVUT vedeno 150 studentů doktorského studia. Workshopy, přednášky X Obnova památek 2013 / Krovy a dřevené konstrukce. 13. ročník konference s doprovodnou výstavou a exkurzemi. Masarykova kolej, Thákurova 1, Praha 6. Ve dnech 19. 3.–20. 3. 2013, od 9 do 17 h. X Památky 2013. Volný přednáškový cyklus Ústavu památkové péče FA ČVUT. Pavel Slavko, Zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově – obnova jeho vybavení a unikátní divadelní mašinerie – 19. března; Ivan Houska, Restaurování jezdecké sochy Jana Žižky na Vítkově – 26. března; Vít Mlázovský, Rekonstrukce jeřábu z doby Václava IV. – 2. dubna; prof. Milan Gojda, Krajina jako palimpsest – odhalování skrytého rozměru historické krajiny – 9. dubna; prof. Ladislav Lábus, Výběr osledních realizací – 16. dubna; Matúš Dulla, Omyly a prohry architekta Jurkoviče – 23. dubna. Vždy v posluchárně Janák, FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6, od 17.30 h. Errata: Alfa č. 2/2013 na s. 12 uvedla, že absolventu FA ČVUT Ing. arch. Janu Alinčemu byla udělena Nadací Josefa Hlávky Medaile Josefa Hlávky – stejně jako doc. Ing. Antonínu Pokornému, CSc. Správně mělo být uvedeno, že J. Alinče obdržel Cenu Josefa Hlávky. Oběma oceněným i čtenářům se redakce omlouvá. ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 7 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s  r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160  00 Praha 6, tel.: 602 222 478 / [email protected].