01/’16 bulletin fakulty architektur y čvut h laváček ve vedení eaae n asvícený pettree čvut r ecenze ročenky ( I ) a teliér zan liesler – durdis m yšlenky doktorandky macháčkové n ad modulem památkové péče
jan maleček, skica meditačního prostoru, ateliér zan liesler – durdis, ústav navrhování II, 2015 (k prezentaci ateliéru na s. 6–7)
david siv ý
výstavy Současná krajinářská architektura visegrádských zemí 2015. Dvorana fa čvut, thákurova 9, praha 6 – dejvice. 21. 1. – 4. 2. 2016; vernisáž 16. 00. 22. 1., 9.00 –12.00 – Kulatý stůl na téma: Role krajinářského architekta Visegrádských zemí. Akvárium ve dvoraně. Doporučena rezervace míst na
[email protected]. 150 let SIA. Expozice k výročí založení Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Výběr významných osobností z oblasti stavitelství a architektury a jejich díla. Pořádá Český svaz stavebních inženýrů (www.cssi.cz) ve spolupráci s FA ČVUT. Dvorana FA ČVUT. Do 22. 1. 2016. Práce ateliérů a ateliérů ZAN. Prostory ateliérů FA ČVUT. 18.–29. 1. 2016. Urbo Kune. Dox. Do 18. 1. 2016 (viz Notes). Diplomové práce ZS. Dvorany FA ČVUT. 10. 2.–7. 3. 2016.
knihomol
2
Skvělé eseje o tom, proč by se architekti měli dívat na filmy. Práce architekta je ve své komplexnosti srovnatelná s prací režiséra. Ale jde o víc než o povrchní srovnání, o víc než o společenskou událost, vázanou na festivaly a kinosály – čili na fyzické setkávání; jde o sociální interakci, kterou zprostředkovává i architektura a urbanismus. Tématem sedmatřiceti faktografií a idejemi bohatě nasycených esejí se stává v interpretaci Imro Vaška (obdivovatele americké popkultury, videoartu a galerií), profesní křížení architektonického navrhování s kinematografickou iluzí v nové digitálně-virtuální epoše. Text je zaměřen na mimoarchitektonickou kulturní inspiraci architektonické profese – na reinterpretace architektury dalšími disciplínami a médii. Mimochodem, tento dlouhodobý zájem Vaška připoutává pozornost i k jeho Ateliéru architektury III na VŠUP v Praze... Fundament skvělých esejí (I. Vaško si může vzhledem k strhujícímu stylu dovolit text bez odstavců) je tvořen konceptem postmoderny (všeho, co přišlo po moderně) a stu-
oldřich ševčí k
denti Filozofie III snad vytuší i zřetelné stopy J. Baudrillarda. Na závěr uvedu jednu citaci: „…profese architekta již není jen pozemním stavitelstvím anebo městským plánováním, už neosciluje jen mezi konstrukčními technologiemi a funkčními požadavky, ale řeší komplikované otázky fyzické a virtuální reality, politické morálky a ekonomické prostituce, či dokonce nových topografií anebo udržitelných environmentů.“ Imro Vaško: Architektúra pohyblivého obrazu. VŠUP v Praze, 2014, ISBN 978-80-8686-88-7
Oldřich Ševčík Notes Akademický senát FA ČVUT na svém zasedání dne 25. 11. 2015 projednal a schvá-
lil Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti FA ČVUT v Praze na období 2016–2020 a zároveň schválil jeho aktualizaci na rok 2016. Cena Josefa Hlávky pro nejlepší studenty pražských vysokých škol: BcA. David Sivý – s přihlédnutím k vítězství ve studentské soutěži pro český pavilon na světové výstavě Expo Milano 2015 návrhem Laboratoř ticha (Motto: Čím pomaleji procházíme přírodou, tím větší tajemství nám odkrývá.). Porota: Správní rada Nadání: prof. V. Pavlíček, prof. J. Pechar, prof. F. Šmahel, prof. J. A. Víšek, prof. J. Vostrý, prof. J. Witzany, doc. P. Kalvach, doc. M. Karfíková, Jiří Voves. BIE – mezinárodní úřad pro výstavy a mezinárodní odborná porota udělily českému pavilonu architektů Chybíka a Kryštofa třetí cenu za architekturu v kategorii do 2000 m2. První cenu získal pavilon britský, druhou cenu pavilon chilský. Expozice Laboratoř ticha autora Davida Sivého – studenta ateliéru Karel FA ČVUT (viz zpráva v Notesu) – bude z Milána převezena do Prahy a bude instalována jako stálá expozice rekonstruovaného Zemědělského muzea na Letné. (V dějinách EXPO získal československý pavilon podobné uznání v Bruselu v roce 1958 – Zlatou hvězdu a v roce 1970 v Ósace byl vyhlášen mezi třemi nejlepšími bez uvedení pořadí. Samostatná Česká rpublika se podobné ceně těší poprvé.) pok r ačov ání na s . 12
vánoční pettree v univerzitním kampusu
Ke kořenům stromku PETtree v univerzitním kampusu Projekt má kořeny hlubší než pouhé dva měsíce, kdy bylo viditelné snažení studentů experimentálního ateliéru Achten – Nováková za vedení týmu PET MAT (Nováková – Prokop). Pro autorku tohoto článku jde o splněný sen, a to hned v několika rovinách: Od roku 2010 se snažíme, aby ve škole existoval předmět, v němž student skutečně realizuje svůj návrh. Ideální průběh takového ateliéru spočívá ve zpracování individuálních návrhů, z nichž investor anebo sami studenti zvolí jeden, k jehož uskutečnění se spojí celý ateliér. Stavba pak má být instalována ve veřejném prostoru a studenti mají obhájit její funkci i výraz. V případě PETtree se nám tato vize splnila na 200 procent: devět studentů a tři asistenti zpracovali samostatně anebo v týmech návrhy, z nichž ve společné diskusi vybrali ten, za který se byli všichni schopni postavit. Součinnost poté pulzovala, organizační a ideové debaty střídaly hodiny manuální práce. Ve výsledném – společném návrhu se nakonec uplatnily myšlenky všech zúčastněných studentů. Každý měl svou roli. I svou odpovědnost. Některé úkoly si vyžádaly vzájemnou pomoc, některé spojení sil všech.
Zadání
V srpnu „vybojoval“ PET-MAT u investora spuštění pilotního projektu PETtree, vznikla webová stránka, byly osloveny střední školy s nabídkou spolupráce. Projekt totiž předpokládal dělbu práce a zapojení mnoha lidí do sběru lahví. Studenti oslovili středoškoláky, aby sbírali PET lahve a aby vyrobili panely z drátěného pletiva s předem připraveným rastrem. Učitelé byli požádáni o zapojení tématu plastového odpadu do výuky a organizaci sběru. Každá škola měla dodat 1 000 lahví. Do projektu se přihlásilo dvanáct škol, studenti tedy museli redukovat návrh ze sedmnácti na dvanáct panelů, výška stromu také klesla o tři metry, z původních osmi na pět. Při návštěvách škol
kateř ina nov ákov á
si studenti zkusili, jaké to je reprezentovat ČVUT, vysvětlovat zadání laikům, získat si pozornost žáků, zaujmout. Průběh celé akce umožnil studentům pochopit důkladněji i význam ostatních předmětů: Jak je důležité téma realizace stavby. Ekonomie. Právo. K umístění stromu jakožto studentského projektu bylo potřeba obstarat povolení úřadů; už jen zjištění majitele pozemku, na němž by měl výrobek stát, vyžadovalo několikatýdenní administrativu. Studenti museli přistupovat na kompromisy. Bylo nutné sestavit a dodržovat rozpočet, psát objednávky, komunikovat s výrobci, smlouvat s dodavateli. A dodržet termín: 1. prosince 2015.
Co je PETtree?
Proč stavíme stavbu z PET lahví, když existují mnohem ušlechtilejší materiály a nakonec, jak jsme se dozvěděli na úřadech, strom z PETek nepředstavuje vánoční strom. Jde o výstavní prostor ve tvaru vánočního stromku. (Nepřipomíná vám to něco?) Ale nakonec je toto označení přece jen trefné. Stavba má skutečně i jiný úkol než tvořit vánoční dekoraci. Má přitáhnout pozornost. V době Vánoc, kdy spotřební společnost „šílí“, stromek sděluje: zamyslete se nad mírou své spotřeby, nad odpadem, který produkujete. Všichni víme, že odpad ve městech představuje problémovou záležitost, ale plastový odpad signalizuje problematiku celosvětovou. Plast plave, a tak tvoří v mořích ekologickou katastrofu: 40 procent údajně pochází z obalů produkovaných běžným uživatelem. Zjistili jsme, že do roku 2020 by v Evropské unii mělo fungovat tzv. nulové skládkování znovu využitelných odpadů. Strom také vzkazuje: s produktem si kupujete i jeho obal. Obal má svou hodnotu. Nezahazujte jej, vraťte plastovou lahev, kam patří. Budeme všichni bohatší: prostředí, ve kterém žijeme, bude čistší, a hodnota materiálu bude využita. Vždyť na skládce u nás ročně skončí plast za několik miliard korun!
Univerzitní zázemí
PETtree má přitahovat pozornost, a proto také svítí. Bez světel si vánoční stromek nedokážeme představit. Polyethylen tereftalát ve formě lahve výborně propouští a roz-
3
z vernisáže v ýstav y k v ýročí založení sia, panely hubáček, hlávka, zítek
ptyluje světlo, jde o materiál esteticky zajímavý. Jeho barevnost nemá limity. Osvětlení našeho stromku vymýšleli kolegové z Fakulty elektrotechnické. Národní technická knihovna dodávala elektřinu. Studenti začali spolupracovat také s Fakultou stavební, aby stromeček zajistili staticky proti pádu. Odtud se jim také dostalo podpory při realizaci. Povedlo se, strom přestál vítr o rychlosti 90 km/h. PETtree je miniaturním, ale pádným důkazem, že dejvický univerzitní kampus a spolupráce v něm existuje, a proto se mu dostalo podpory rektorátu ve formě propagace a dokonce filmové dokumentace. Zapojíme příště do projektu všech sedm (osm) statečných?
Nad ročenkou 2015 ( I )
PF
Jan Stáhala
Autorka je odbornou asistentkou v Experimentálním ateliéru Achten – Nováková a vedoucí projektu PET–MAT, Molab, správkyně CELESKu
1/ Mám několik postřehů: Postřeh 1: Studenti si neumí poradit s formou. Forma zde bývá vyšlismus. Prostorové a hmotové řešení je zvládnuté lépe. Projekty regulací (urbanismy, regulace vesnic) vnášejí do území řád. Jde např. o práce ateliérů Stempel, Kohout, Cikán, Lábus, Maier. Řád městům pomáhá. Možná by mohl pomoci i domům? Školní návrhy domů jsou přetechnizované, trpí komplexitou a ztrátou formy. Návrhy se často podřizují technice, složitým otázkám, kterým studenti ještě nerozumějí tak, aby jim přisoudili adekvátní důležitost. Studenti navrhují domy, které určitě jdou postavit a fungovaly by , ale nejsou krásné, protože si nejsou vědomy samy sebe, nýbrž jsou podřízeny konstrukci a technologiím. Forma je pak to, co nakonec vyjde. A to je většinou málo (nebo moc). Postřeh 2: V začátku studia (ZAN, 1., 2., 3. ročník) by měl být vydán zákaz používání virtuálních technologií. Snaha ovládnout technologie vede přímo k nezvládnutí návrhů. Je třeba získat základy ovládání hmoty, materiálu a reality, než se studenti naučí pracovat se zobrazovacími technologiemi. Je důležité nejdřív umět navrhovat, a až potom prezentovat. Jaký smysl má umět pracovat s nástrojem, když nevím, k čemu je dobrý? Studenti se učí domy realizovat, ne navrhovat. Neučí se přemýšlet o základech, z nichž mají návrhy vycházet: např. řád, kompozice, měřítko, hmota, vztah, působení na člověka.
Postavit stromeček z PET lahví není určitě originální nápad, po světě jich stojí desítky s podobným poselstvím, jde nicméně o fenomén poslední dekády. Ten nejznámější a nejkrásnější stromek najdete ve městě Kaunas v Litvě a stejně jako u většiny konstrukcí, týkajících se PETek, jde o železnou stavbu ověšenou lahvemi. PETtree Made in FA ČVUT je ovšem docela jiný. Představuje samonosnou klenební strukturu, kde nosné médium představují samotné lahve, přesněji v nich uzavřený vzduch. Tato konstrukce je svázána železnou sítí, která lahve stahuje k sobě. Protože jde skutečně o unikátní využití odpadních PET lahví, podal PET-MAT, resp. FA ČVUT na konstrukci patentovou přihlášku. Během slavnostního zahájení si potřásl rukou děkan Fakulty architektury prof. Lábus s realizačním týmem i s investorem, a to je přesně ta kombinace, která otevírá dveře k zajímavým projektům a sděluje, že k jejich realizaci je třeba nejen idejí a akademického vzdělání, ale i osvícených mecenášů, v našem případě především pak pana Alessandra Pasquale, ředitele Karlovarských minerálních vod. A nesmí chybět tvrdá práce. PETtree je výsledkem nasazení mnoha lidí a potvrdilo se, že bylo postavenpro mnoho lidí, kteří se do dejvického kampusu přišli podívat: PETtree Fšem 2016. Kateřina Nováková (psáno koncem roku 2015) 4
jan stáhala
1/ C o vás na ročence zaujalo především? Mohl byste ji srovnat s ročenkou loňskou? 2/ Který prezentovaný projekt přitáhl vaši pozornost? Mohl byste názor šířeji zdůvodnit? 3/ Z aujal vás přístup, metodika či zadání některého z ateliérů?
na snímcích jana jaroše záběr y z inventur y urbanismu
Postřeh 3: Efekt „pěst na oko“ , cizorodost mnoha návrhů. Domy se neumějí integrovat, neumějí posilovat kontext, dotvářet město, vytvářet místa komunikace. Domy nezapadnou, jsou asociální. Architektura neumí komunikovat. Jde o výsledek ztráty jednoduchosti, nadčasovosti a urbánní kvality. Návrhy buď nenabízejí odpovědi, nekladou otázky, spíš dávají návod jak ne. Přitom studentské projekty nemusejí dávat návod, mohou posouvat otázky... Postřeh 4: Prezentace ateliérů a ústavů jsou velmi heterogenní. Nelze srovnat ateliéry ani studenty. Není jasné, z jakého ročníku jsou a co už umějí. Uvítal bych víc grafické kázně. Prezentovány jsou střípky, které divák nesloží. Upřednostňoval bych publikaci více projektů, řešících stejné téma stejným stylem, a také vysvětlující text, aby bylo možné projekty lépe pochopit. Uvítal bych, kdyby ročenka nebyla pouhá ochutnávka s šátkem na očích, ale prezentace školy. Srovnání: Srovnávat letošní a loňskou ročenku znamená srovnávat střípky letoška se střípky loňska, což o škole nijak nevypovídá. 2/ Rád bych upozornil na projekt centra Smíchova studentů Kuželky, Krupičky, Krtičky, Kubelky z ateliéru Novotný – Koňata – Zmek. Zaujal mě svou velkorysostí, pozicí mezi solitérem a blokem, hledáním rovnováhy mezi reprezentací a urbanitou i objevováním skutečnosti, že mezi blokem a solitérem není definovaná hranice. Oceňuji jednoduchost. 3/ Sázkou na jistotu je ateliér Kuzemenský – Synek. Vytváří jednoduchá řešení posilující kompaktní městskou strukturu. Domy nevyčuhují nahoru ani do stran, neupozorňují na sebe, chovají se podobně jako domy 19. století. Návrhy dbají kvality prostředí (respekt k soukromému), ale zásadní je respekt k městu (respekt k veřejnému). Projekty replikují tuto metodu stále dokola. Zadruhé mě zaujala zadání ateliéru prof. Maiera. Aktivace rozhraní kolem dopravních staveb. Zásadní otázky. Do třetice bych upozornil na lávky přes Vltavu ateliéru prof. Šrámkové. Zaměření na důležité – lapidární forma. Takto lze. Autor je absolvent FA ČVUT (2000–2008), praxe: RPBW Paříž 2004/05 a 2010/2011, G. W. Reinberg Vídeň, 2004, v současnosti student doktorského studia, školitel doc. PhDr. Oldřích Ševčík , CSc.
dalibor hlaváček
S Daliborem Hlaváčkem z Ústavu navrhování II, novým členem vedení EAAE Alfa: Na nedávné výroční konferenci Evropské asociace pro architektonické vzdělávání jste byl zvolen do výboru. Jaké je poslání této asociace? (Donedávna zde zastupoval FA ČVUT prof. Zdeněk Zavřel – pozn. red.) D. Hlaváček: Jde o společnou organizaci evropských architektonických škol. Posláním asociace je budovat síť evropských škol architektury, iniciovat diskusi, podporovat výzkum a prosazovat kvalitu architektonického vzdělávání v Evropě. Počet členů se průběžně mění – v současnosti se jedná přibližně o 140 škol a snahou je, aby toto číslo stále narůstalo. Mimochodem kdy a kde došlo k vaší volbě? EAAE pořádá každoroční konferenci se zaměřením na architektonickou výuku a výzkum. Ta se donedávna konala vždy v krétském přístavním městě Chanii – to ještě když zde působil prof. Zavřel. V současnosti se místo konference každý rok mění. Vloni se konala v Miláně v souvislosti s Expem 2015 a s oslavou padesátiletého výročí úmrtí Le Corbusiera (27. srpna 1965 – pozn. red.), tématem konference bylo Architectural education towards 2030. Nedílnou součástí této konference je vždy konání valné hromady Asociace. Každé tři roky se v jejím rámci volí členové řídicího výboru, a takto jsem byl v Miláně zvolen i já. Pro zajímavost: členů výboru je deset, prezidentem byl zvolen Karl-Otto Ellefsen z The Oslo School of Architecture and Design. Další členové výboru jsou například z milánské Techniky, Delft University of Technology nebo Mackintosh School of Architecture. Jaké jsou aktivity výboru, mohl byste uvést nějaký příklad? Řídicí výbor je vrcholným orgánem asociace, jeho úkolem je pok r ačov ání na s . 8
5
ZAN + ZAT Liesler – Durdis, Ústav navrhování II Větší malost jednoho elementu zvyšuje charakter velikosti druhého elementu. Miloš Zachystal Zadání ZAN 1. Meditační prostor 12 × 12 × 6 m prostor zapuštěný do země Libreto: úryvek z literární předlohy – vystihnout atmosféru vybraného textu prostorem, nosnou konstrukcí, světlem
Daniel Mňačko, Meditační prostor
2. Prostor pro sebe Společná analýza území na Babě Fotodokumentace, krajinný reliéf, historie, čtyři kroky k návrhu zelené stavby Buňka 5 × 5 × 5 m, dispoziční řešení – bydlení, práce, návštěva Energetické řešení 4 kroky k návrhu zelené stavby Dominik Otto, Meditační prostor
6 Dominik Otto, Prostor pro sebe, skica
Jan Maleček, Prostor pro sebe
Zadání ZAT Císařská louka, zázemí pro fotbalové hřiště Urbanistické řešení, prohlídka lokality, analýza – historický kontext, fauna a flóra, morfologie, referenční stavby. Bylo vybráno místo kde historicky bylo fotbalové hřiště. V jeho bezprostřední blízkosti studenti navrhovali zázemí pro fotbalové hřiště, na stávajícím protipovodňovém valu. Stavební program Byly definovány specifické prostory a jejich požadavky na půdorysnou plochu. Studenti si hlavní zadání mohli přizpůsobit i na jiné funkce nebo více specifikovat program s tím, že plošné požadavky budou dodrženy. Poslední částí bylo zpracování interiéru vybraných prostor (kavárna, vstupní hala, tělocvična). Energetické řešení Program CASAnova – výukový nástroj pro studenty vysokých technických škol vytvořený universitou Siegen, DE, pro potřeby vytápění, chlazení a tepelného chování staveb. Intuitivní práce s programem, přehlednost a okamžité výsledky v chování jednoduchých budov jsou základem pro rychlé pochopení základních parametrů a vztahů mezi geometrií stavby, orientací, tepelné izolace, prosklení, solárních zisků, tepelné náročnosti, zdrojem tepla a přehříváním v letních obdobích. Student může zadávat a měnit až 20 různých parametrů. Kalkulace jsou okamžité, a díky jednoduchým posuvníkům při zadávání může uživatel ihned vidět jednotlivé diagramy chování budovy. Výstava ZAT LS 2014/15
Ateliér ZAN vylosoval k publikování doc. Karel Fořtl
7
pr osincov á pr ezentace publikací ús tav u teor ie a ús tav u památkové péče
vykonávat její politiku. Organizuje již zmíněnou každoroční konferenci a valnou hromadu, která je dobrou příležitostí jednak k navazování vztahů mezi členskými školami, ale i platformou pro diskusi o směřování architektonického školství. Mezi jeho další úkoly patří navazování vztahů s vládními, mezinárodními a profesními organizacemi, podpora dialogu mezi školami, podpora tematických řetězců prostřednictvím konferencí a workshopů a vymezení aktuálních problémů v kontextu architektonického vzdělávání a výzkumu. Konkrétně se soustřeďuje na tři klíčová témata: politiku, vzdělávání v architektuře a architektonický výzkum. V současné době vrcholí úsilí výboru o připojení francouzských škol architektury. Ty jsou centrálně řízeny, a proto se stanou členy asociace buď všechny, nebo žádná. V této oblasti se angažuje především užší vedení výboru, prezident Karl-otto Ellefsen a tajemník Koenraad van Cleempoel. Dalším tématem je komunikace se spřátelenými profesními institucemi. Konkrétně jde o ACE, čili sdružení profesních architektonických komor, UIA – L‘Union Internationale des Architectes), dále ACSA – The Association of Collegiate Schools of Architecture nebo Arena – Architectural Research Network. Asociaci jde hlavně o prosazování společné politiky v oblasti architektonického vzdělávání na úrovni Evropské unie. Palčivým tématem je třeba délka studia a praxe potřebná k vykonávání povolání architekta. Vazbu na Evropskou unii zvládá přece jen zatím lépe ACE a tady bude po mém soudu asi nejvíce a nejobtížnější práce. Nejdůležitějším okruhem je ale samo vzdělávání a výzkum. Členové výboru vedou pracovní skupiny – tzv. Academies, které se těmito tématy intenzivně zabývají. Např. se mapuje stav a vývoj architektonického výzkumu v Evropě, vzniká platforma, na které by si mohli vyměňovat zkušenosti studenti doktorského studia. Něco podobného bychom rádi zformovali i pro jejich doktorandské školitele. A další projekty se rodí.
Mohl byste být konkrétní? Reaguje EAAE například na nějaké aktuální společenské situace? Letos naše škola uspěla jak známo v komorové soutěži diplomek. Shodou okolností je jedním z projektů asociace právě soutěž o Cenu evropských diplomových prací European Architecture Medals, kterou organizuje rumunská fakulta architektury Ion Mincu. Pilotního ročníku se zúčastnilo 84 prací z 22 zemí. Dalším tématem, o kterém bychom mohli mluvit, je uvažovaný výzkum v souvislosti s aktuální uprchlickou vlnou pod vedením Bergen School of Architecture. Máte jako zástupce pražské fakulty ve výboru na starosti nějakou konkrétní agendu? Je jasné, že EAAE je pro naši fakultu velice důležitá platforma, neboť představuje prvek mezinárodní diskuse – resp. samotné komunikace mezi školami. Což je v dnešní době velice důležité, tedy pokud nechceme zůstat sedět v Dejvicích… Jinak, když se ptáte na mé osobní úkoly: zajímá mě především téma vzdělávání, a proto se zaměřím na Education Academy ve spolupráci se Sally Stewart z Mackintosh School of Architecture. Mimoto se budu věnovat komunikaci, která – s ohledem na značné množství našich aktivit – zasluhuje zkvalitnění. Má volba do vedení asociace je šance na posílení spolupráce s ostatními zahraničními institucemi – právě prostřednictvím osobní vazby, bez které se toho na mezinárodní scéně moc nedokáže... Mimochodem nedávný workshop v Hasseltu na téma konverze sakrálních a průmyslových staveb v rámci Erasmus plus, jehož se zúčastnil Petr Vorlík a Tomáš Efler z Ústavu památkové péče a Ústavu teorie a dějin architektury, o kterém psala také Alfa, se zrodil právě ve výboru EAAE… Děkuji za rozhovor. JHR
8
pav lína macháčkov á
LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? 2/ V které části vaší disertace se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost či idea? 3/ Často se v architektonické komunitě polemizuje o konzervativních či přísných postojích památkářů – do okamžiku, kdy se proti vůli autora jeho „novostavba“ či přesněji nikoli stará stavba má jakkoli adaptovat... Možná že mnohé debaty by ani nezačaly, kdyby se vyjasnila otázka, v kterém okamžiku a na základě jakých kritérií se vlastně nová stavba stává památkou?
Pavlína Macháčková 1/ V posledním čísle mne oslovil rozhovor s Pavlou Melkovou, která představila nový předmět Koncept a interpretace. Patřím ke generaci, která absolvovala magisterské studium na FA ČVUT před deseti lety, kdy se kritické myšlení na fakultě nijak výrazně nerozvíjelo. Pamatuji si, jak bylo na začátku praxe těžké prezentovat rozumnou formou své myšlenky klientům. Během studií jsem stejně jako řada kolegů již částečně pracovala, ale přímé spojení s akademickou půdou mi dodávalo mylný pocit, že je naše profese pro širší veřejnost jasně srozumitelná. Zadavatelé projektů často nevědí, co všechno mohou od práce architekta očekávat. Jak může architekt pozitivně ovlivnit celý průběh stavby; kde leží jeho hodnota. Nezřídka se stane, že je architekt v projektu nakonec vnímán jako ten, kdo celou akci komplikuje a prodražuje. Stavět se dá a nezřídka se i staví i bez detailního projektu Obhajoba vlastní práce a schopnost kvalitní prezentace je základ úspěšné praxe. Předmět jako Koncept a interpretace by měl být jeden ze základních kamenů studia na FA. Mezioborová spolupráce se špičkovými odborníky, kteří dovedou práci architekta vnímat kriticky, je velkým přínosem. Věřím, že studenty posune dál a připraví na kontakt s realitou. Osobně bych uvítala širší nabídku
podobně koncipovaných předmětů, motivujících k lepším komunikačním schopnostem. (Myslím, že by prospěly i předměty nebo kurzy pro lepší psaní textů a rétorika…) 2/ Ve své práci se zabývám problematikou bydlení pro seniory. Aktuální téma, které zpracovává řada specialistů z různých oborů, se snažím mapovat z pohledu alternativ bydlení pro cílovou skupinu 65+. Fakt, že populace stárne, přináší ve všech oborech potřebu přehodnotit stávající strategie a politiky. Mapuji obvyklé formy bydlení pro seniory v ČR a několika státech EU. Nejvíce mne překvapila častá vize sestěhování seniorů do společného bydlení, což nepokládám za nejlepší řešení. Většina seniorů v ČR stále žije a přeje si žít, pokud je to jen trochu možné, v místě, kde jsou zvyklí – ideálně ve vlastním bytě. V současné politice podpory sociálního bydlení postrádám pružné projekty, jež by reflektovaly aktuální potřeby stále aktivnějších seniorů. 3/ Domnívám se, že kvalitní stavbu, hodnou památkové ochrany, je možné identifikovat minimálně v našich podmínkách ČR relativně rychle (opravdu výjimečných staveb nevzniká mnoho). Odstup jedné generace, která většinou přichází s negací předešlé, považuji za dostatečný, aby stavba prokázala své kvality. Stávající časové omezení pro zápis do seznamu památkových objektů v ČR momentálně vede k tomu, že přicházíme o zásadní stavby druhé poloviny 20. století. Kritériem je výjimečná kvalita stavby. Otázkou je, kdo ve skutečnosti o osudu památky rozhoduje. Zda úředník, který hodnotí všechny stavby z pohledu památkové ochrany ve svém regionu, nebo je to odborník se specializací blízkou řešenému problému. Problematika památkové ochrany je hlavně téma kompetence kvalifikovaných odborníků, kteří dovedou ocenit kvalitu stavby v historických souvislostech. Očekávám, že takový odborník má i vizi, jak bude stavba vnímána v horizontu minimálně dalšího století, dovede zhodnotit výjimečnost díla a určit optimální možnosti využití objektu. Zároveň je nutné dostatečně docenit práci těchto odborníků, aby mohli rozhodovat o projektu nestranně a nestali se nástroji movitých developerů. Autorka je absolventkou FA ČVUT (2007). Doktorandská práce Bydlení pro seniory. Školitelka prof. Irena Šestáková.
9
Sedm let modulu památkové péče aneb Ohlížení ( I ) Od akademického roku 2009/2010 je na Fakultě architektury ČVUT otevřen modul magisterského studia památková péče; podílejí se na něm Ústav teorie a dějin architektury a Ústav památkové péče. Absolvent modulu získá vedle standardního vzdělání v magisterském studijním programu oboru architektura základy specializace v oblasti zkoumání historického stavebního díla a jeho prostředí. Zároveň bude komplexněji vybaven v přípravě k poučenému přístupu k památce z hlediska nástrojů její ochrany a prezentace – problematiky konzervačního přístupu a restaurování architektury. Cílem modulu je tedy vstupní příprava jednak specialistů v oblasti dějin stavební kultury, poznání historického vývoje staveb a jejich slohových transformací (specialisté na zpracování stavebněhistorických průzkumů), s programově rozvíjenou vazbou na související problematiku památkové péče. Ale také příprava architektů, zaměřených na problematiku poučené obnovy historického stavebního díla a restaurování architektonických památek. Garantem studijního modulu je ÚPP FA ČVUT.
10
Alfa oslovila některé z absolventů modulu a požádala je o reflexi. 1/ Jakou pozici zastáváte a jak se vám podařilo získat zaměstnání? 2/ Které aktuální, konkrétní téma zpracováváte? Co je jeho hlavním problémem- tématem? A co je příčinou tohoto problému? 3/ Do jaké míry můžete ne/využít znalosti a dovednosti, kterých jste nabyl/a díky absolvování modulu? Kdy jste si naposledy na modul, resp. Fakultu architektury vzpomněl/a? 4/ Doporučil/a byste fakultě, resp. vedení modulu nějaké změny?
Alena Rákosníková 1/ Pracuji na jednom z územních odborných pracovišť NPÚ jako garant – specialista pro technické památky a vybrané regiony lidové architektury. Mimo pracovní dobu se věnuji přípravě podkladů pro stavebněhistorické průzkumy a pomáhám při řešení dvou grantů. Do pracovního procesu jsem skočila po hlavě ještě při škole (popravdě řečeno, kvalita zpracování školních prací tím nárazem poněkud utrpěla). Začínala jsem jako kreslič v běžné projekční kanceláři a nakonec zakotvila u historických staveb a památek. 2/ Repertoár technických památek je nesmírně široký, proto je třeba neustále studovat konstrukce, provozní či výrobní schémata, způsoby oprav. Nutná je doširoka otevřená mysl, schopná vstřebat problematiku od drobných silničních mostů po rozlehlá důlní díla. Obdobně to platí v lidové architektuře, kde je třeba zvlášť bedlivě vnímat místní zvyklosti. V těchto vodách je hlavním kamenem úrazu neznalost, snaha ulehčit si práci a v neposlední řadě tendence naložit stavbě víc, než unese. Nezbývá než vysvětlovat, argumentovat a v nejzazším případě zakazovat. Oproti předchozímu je pro mě stavebněhistorický průzkum možností, jak si odpočinout, pobýt v jiném prostředí a rozšířit si obzory i dalším směrem. Momentálně hlouběji pronikám do problematiky hospodářských dvorů. 3/ Modul mi dal solidní základ, ale pokračovat do většího detailu už musím sama. Využívám hlavně způsob myšlení, znalosti konstrukcí a stavebních postupů. Příležitostí k dokumentaci a průzkumu bylo dosud málo, v tomto ohledu se realizuji jinde. Zvláštní kapitolou jsou jednání s vlastníky, projektanty a zhotoviteli – zde jsem nebyla moc ostřílená a srážka s realitou bolela. Při zpětném pohledu musím konstatovat, že rozhodnutí mé vedoucí přijmout mladou architektku těsně před dokončením školy vyžadovalo značnou odvahu. Bylo to „plav, nebo se utop.“ Už rok se snažím plavat.
jiří voslář
4/ Fakultu si připomínám poměrně často, chodím tam na setkání k již zmíněným grantům. S modulem mě pojí vyučující, kamarádi, kteří ještě studují, a tematické přednášky. Myšlenka a obrysy jejího provedení se ubírají správným směrem. V oblasti navrhování se zvládá prvotní průzkum území a stavby, rešerše, utváření konceptu, zásad, budování provozu, formování prostředí hmotami a dispozicí. Co kulhá, je detail a řemeslo, na nichž výsledek podstatně závisí. Je třeba vyhnat studenty od počítačové virtuální reality na vzduch, k neckám s vápnem, tesařině... Snáz se vymýšlí a navrhuje, když si člověk předtím mohl osahat postup práce. Je velká škoda, že škola nemá stabilní „cvičné minové pole“ , zde se nabízí například možnost spolupráce s jinou institucí nebo adoptování zuboženého objektu a jeho postupné obnovy. Ochota vychovávat přímo v praxi není velká, každý krůček ještě na školní půdě usnadňuje výše uvedený „skok po hlavě do reality.“ Modulu a škole obecně by prospěla větší míra možností, co v prostředí architektury podnikat. Nemusíme být všichni projektující architekti. Sekce stavebněhistorického průzkumu již funguje a žije vlastním životem. Zde si dovolím zmínit problematiku historické (i cizojazyčné) terminologie a archivních rešerší – historici a archiváři se často potýkají s nedostatečnou znalostí „řemeslnické hantýrky“ , která komplikuje získávání podkladů pro průzkumy. Záslužný by byl rovněž exkurz do problematiky skutečného fungování státní správy v oblasti stavebnictví a památek, se kterou se v nějaké formě všichni potýkáme. Velkou výzvou je i obor statiky historických objektů, které vyžadují zcela odlišný přístup, než který se dnes vyučuje a praktikuje (dobrý památkový statik se cení zlatem). Dalších podnětů k přemýšlení se jistě najde víc. Autorka je absolventka FA ČVUT 2014
Jiří Voslář 1/ Jsem projektant v malé kanceláři specializované na rekonstrukce a obnovy památek. Pracuji střídavě na několika akcích v kolektivu či individuálně pod vedením hl. architekta. Nechat se zaměstnat bylo snadné, již dříve jsem zde pracoval jako brigádník (díky doporučení asistenta z FA) a po ukončení studia jsem nastoupil na plný úvazek. 2/ Nedávno jsem např. řešil rekonstrukci rodinného domku, který je původně barokní a je součástí Národní kulturní památky. Hlavním problémem tématu pro mě byla komunikace s investorem, pracovníky památkové péče a hlavním architektem a jejich protichůdné požadavky. Investorovy původní představy nebyly památkáři přijaty, což vedlo ke změně koncepce a paradoxně k větším zásahům. Na projekt byl pouze omezený čas, ale investor žádal konzultace a v průběhu práce došlo k mnoha změnám. S řešením takových problémů, kdy je třeba nejen odbornosti, ale i vyjednávací schopnosti a taktu, jsem neměl žádnou zkušenost. 3/ Při práci na „památkových“ projektech využívám dovednosti z modulu – orientaci v historických konstrukcích, praxi v měření a průzkumu či základní zkušenost s hledáním podkladů na internetu a v archivech. Nedávno při průzkumu jednoho bývalého pivovaru jsem si vzpomněl na učitele SHP doc. Rykla. Přemýšlel jsem o tom, co by v těch vývojově složitých konstrukcích našel, co já jsem přehlédl. A pak jsem si také vzpomněl, že mu ještě dlužím nějaké výkresy... 4/ Přišlo by mi skvělé, kdyby studenti měli možnost nahlédnout do praxe např. referenta odboru pamatkové péče úřadu, pracovníka NPÚ, projektanta apod. Čím se tito lidé skutečně zabývají? Jak vypadá jejich pracovní den? Jak s nimi jednat? Domnívám se, že seznámení s těmito věcmi by mohlo ušetřit řadu nedorozumění. Autor je absolvent FA ČVUT 2013
11
pokračování ze s. 2
Jak učit architekty venkovu: 6. konference Inventura urbanismu proběhla 18. 11. 2015. Smyslem projektu je hledat způsoby výuky budoucích architektů v oblasti navrhování venkovských osídlení. A to ve všech měřítcích a formátech, od domu přes veřejný prostor k územním plánům. Reflexe práce architekta v prostředí malých obcí a obydlené a osídlené krajiny. Součást připravovaného výzkumného projektu Venkov – Architektura – Výuka. Pořádá Ústav urbanismu. Programová rada: Ing. Radmila Fingerová, doc. Jan Jehlík, doc. Ivan Plicka, JUDr. PhDr. Jiří Plos, Vít Rýpar, MgA. Jan Trejbal. Prezentace výsledků druhého ročníku workshopu Architektura ve vzdělávání proběhla na fakultě počátkem prosince 2015. V návaznosti na předešlé práce a jejich hodnocení pedagogy se letos představily krátké úlohy propojující školní předměty jako fyzika či český jazyk s tematikou architektury a stavební kultury. Základem workshopu, bylo sestavení projektu, který účastníci vyzkoušeli na mateřských, základních či středních školách domovských měst; cílem bylo zvyšování povědomí dětí o prostoru, kde žijí. Akci pořádá Platforma Architekti ve škole. Garanty jsou prof. Karel Maier a Henry W. A. Hanson IV. Nové knihy UTD a ÚPP 2015: V zasedací síni děkanátu uspořádal Ústav teorie a dějin architektury a Ústav památkové péče FA ČVUT koncem prosince prezentaci publikací své provenience. Výstava představila publikační výkon ÚTD včetně Výzkumného centra průmyslového dědictví a ÚPP Fakulty architektury ČVUT za necelé tři roky, celkem 28 vědeckých monografií a 41 kapitol v knihách. Patří sem například společná monografie Kapitoly z historie bydlení, knihy, které se rodily desetiletí, jako Kalinova kniha Umění a mystika, výsledky rozsáhlých grantových projektů, jako jsou jednotlivé díly Industriální topografie, i pohotové výstupy výzkumu, například Vorlíkův Český mrakodrap, odborné příručky, např. Historické omítky Girsy a Michoinové, nebo biografie architektů či vědecko-popularizační knížky. Bohatý vědecký profil ústavů tvoří také elektronické výstupy či velké množství kapitol, jimiž přispěli autoři do různých monografií i výstavních katalogů. Urbo Kune: Výstava v Centru Dox (viz rubrika Výstavy v tomto čísle – pozn. red.) představuje experimentální projekt studentů ateliéru Hájek – Hulín, Ústav návrhování III, kteří vytvořili paralelní membránové město Urbo Kune (v esperantu „společné město“). Město
12
záběr y z prezentace v ýsledků 2. roční ku dí lny architektura ve v zdělávání
je komponováno na základě partitur podobně jako hudba. Jde o utopické město v místě vytěženého zbraslavského kamenolomu. Lom byl rozdělen do několika různě dlouhých slotů o jednotné šířce 11 metrů... Do projektu se zapojili i studenti VŠVU Bratislava z Virtuálního studia Petra Hájka a Víta Halady (www.membranecity.eu). Součástí výstavy jsou i obrazy od malíře, grafika a ilustrátora Pavla Růta, inspirované tímto fiktivním městem. Rozměrná plátna jsou vystavena paralelně s rozloženým urbanistickým modelem. Model inspiroval i vznik nového románu Miloše Urbana Urbo Kune (nakladatelství Argo). Součástí křtu v Doxu bylo hudební vystoupení Kristýny Lhotákové (zpěv a akordeon) a Ladislava Soukupa (kontrabas), kteří provedli skladbu Architektonická báseň na motivy města Urbo Kune. Výstava potrvá do 18. ledna 2016. Top Ten osobností stavitelství a architektury 1865–2015. Výsledky ankety ke 150. výročí SIA o nejvýznamějšího stavitele/architekta v uplynulých 150 letech (internetová anketa bez omezení). 1. Josef Gočár (510 hlasů), Stanislav Bechyně (378), 3. Karel Prager (310), 4. Josef Hlávka (290), 5. Karel Hubáček (240), 6. Dušan Samo Jurkovič (197), 7. Jan Kotěra (189), 8. Adolf Loos (143), 9. Josip Plečnik (121), 10. Bohuslav Fuchs (120), 11. Quido Záruba (111), 12. Josef Zítek (105). Errata: Autorem snímku na s. 1 v č. 10/2015 je fotograf Lubomír Kotek, na s. 3 a 9 Pavel Lupač. DTP se autorům i čtenářům omlouvá.
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 10 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner / 6–7 Tomáš Durdis / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Aled, s. r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
