8 /’10
bulletin fakult y architek tur y čvut
j a n a u e r b a c h: c e n a b ř e t i sl ava š t o r m a m e z i vě d o u a u m ě n í m (I I .) p ř e d ve l k ý m s t ě h ová n í m c e s t a d o h l u b i n d o k t o r a n d ov y d u š e
jan auerbach, řešení centrální části m ě s t s ké p a m á t kové z ó ny j á c hy m ov, a t e l i é r p r o f. vá c l ava g i r sy, v í t ě z n á p r á c e o c e n u b ř e t i sl ava š t o r m a , 2 010, v y ú s t ě n í p o t o ka
snímk y z c eremoniálu v cur ychu – předávání oc enění ivan p et rovic award kat eř ině novákové, v e d l e z e s l a v n o s t i v p r a z e – u d ě l e n í c e n y b ř e t i s l a v a š t o r m a j a n u a u e r b a c h o v i
Soutěže Výsledky X Cena Břetislava Štorma 2010: Jan Auerbach, řešení centrální části MPZ Jáchymov (15 000 Kč), 2. místo: Lucie Pracnová, obnova areálu zámku v Buštěhradě (7000 Kč), 3. místo: Jan Ptáček, obnova usedlosti Stanovice, Marek Marovič, dostavby bloku v centru MPR Loket (4 000 Kč). Finalisté: Jan Ptáček, Michaela Volfová, Jan Auerbach, Marek Marovič, Martin Čtverák, Lucie Pracnová, Pavla Danešová, Matyáš Kracík, Filip Šauer a Jakub Kunčík. Přihlášeny byly práce ateliérů Ústavu památkové péče FA ČVUT za školní rok 2009/2010: Miroslav Cikán (25), Václav Girsa (54), Mikuláš Hulec (7), Ladislav Tichý (27), Irena Šestáková (1). Ze 114 projektů postoupilo do druhého kola 11 prací. Viz též s. 6-7 v čísle Porota: PhDr. Kateřina Bečková (předsedkyně KZSP), Tomáš Bistřický (mecenáš), prof. Matúš Dulla (FA ČVUT, předseda), prof. Václav Girsa (FA ČVUT), Miloslav Hanzl (GIRSA AT, s. r. o.), Pavel Jerie (hlavní konzervátor NPÚ).
2
kateřina nováková
jan auerbach
tou spirituálního zdraví. V příspěvku se zabývala trendy vývoje výstavby knihoven ve světě, teoretickými pracemi a příklady mezioborové spolupráce. Na příkladu univerzitní knihovny Rolex Learning Center v Lausanne (japonský tým SANAA 2010) ukázala, jak se pozornost světových tvůrců začíná přesouvat od prvoplánově atraktivní vnější formy k systematičtějšímu přemýšlení o vnitřním prostředí. Tato knihovna, oceněná tři měsíce po otevření prestižní Pritzkerovou cenou za architekturu 2010, přináší a syntetizuje nové a neočekávané kvality – je současně 1) budovou a zvlněnou krajinou, 2) budovou a městským prostředím, 3) knihovnou klasickou a knihovnou digitální, 4) knihovnou, podporující novými technologiemi aktivní komunikaci. Budova boří i zavedené typologické představy o klasické knihovně a připomíná multifunkční souostroví s nekonečně plynoucím zvlněným prostorem (neobsahuje žádné příčky), na kterém je patrná snaha o vzájemnou komunikaci často protikladných funkcí, aniž by se narušovaly archetypální vlastnosti knihovny – prostorovost, světlo, ticho, klid a relaxace. Celý příspěvek: Brožová, M., Hanel, I.: Příjemné prostředí a pohodlí knihoven, cíl, nebo prostředek?, s. 219–236, Sborník Knihovny současnosti 2010, ISBN 978-80-86249-59-9. www.sdruk.cz
knihomol
Výstavy
X Třídenní program zářijové konference Knihovny současnosti, kterou pořádá (od roku 1993) Sdružení knihoven ČR a Ústřední knihovnická rada ČR, byl letos věnován rozpravě nad připravovanou koncepcí rozvoje knihoven na příští léta a snažil se postihnout aktuální vývoj knihoven a jejich proměny: postupující digitalizací (v oblasti vědeckých titulů je v současnosti 8 knih z 10 v digitální formě), novými médii a technologiemi, novými způsoby komunikace mezi knihovníkem a čtenářem. V sekci věnované architektuře knihoven se v úvodní přednášce doc. Michaela Brožová (FA ČVUT) zabývala hledáním optimálních kvalit vnitřního prostředí knihoven ve vztahu k jejich základním funkcím: informativní, vzdělávací, psycho-sociální a spirituální. Na základě příkladů mapovala souvislosti architektury knihoven s aspekty ergonomickými, psychologickými a zdravotními, ale i estetickými, kulturními a spirituálními. Za základní předpoklad optimálního prostředí knihoven považuje požadavek zdravého prostředí ve smyslu definice zdraví WHO, jako stavu bio-psycho-sociální pohody, v posledních letech navíc umocněném hodno-
X Výstava Mies van der Rohe Award 2009. Evropská cena za současnou architekturu. Respirium 5. patra Veletržního paláce, Dukelských hrdinů 47, Praha 7. Do 31. 10. 2010. X Výstava Plenér 2010. Vybrané práce z Kruhu. Galerie Schodiště, FA ČVUT, Ústav vytvarné tvorby, Jugoslávských partyzánů 3, Praha 6. Do 25.10., 13.00 h; druhá část, vernisáž 27. 10., 13.00 h. Výstava druhé části potrvá do 16. 11. 2010, 13.00 h.
Notes X Děkan Fakulty architektury prof. Zdeněk Zavřel zahájil v atriu Fakulty stavební a architektury ČVUT 20. září 2010 ve 13.30 h. nový akademický rok 20010–2011. Svou řeč pronesl krátce po návratu ze setkání představitelů Evropské asociace pro architektonické vzdělávání (EAAE) – a to mu také umožnilo shrnout své poznatky ze srovnání se sesterskými školami pokračování na str. 12 v Evropě. V úvodu svého vystoupení se tedy věnoval
s n í m k y n a s . 3 , 4 , 5 z e z a h á j e n í a k a d e m i c k é h o r o k u 2 0 10 – 2 0 11 v a t r i u f a k u l t y
Mezi vědou a uměním Představujeme nové členy vědecko-umělecké rady FA ČVUT (II.) Pokračování z Alfy 7/2010 V rozhovorech s četnými architekty (i odborníky ze souvisejících oborů) se ukazuje, že na otázku, „co je věda v architektuře“, existuje celá řada názorů. Z toho důvodu se Alfa obrátila v rámci představení nové vědecko-umělecké rady s touto otázkou i na její členy. Otevření hlubší diskuse v našem bulletinu potvrzuje i význam vědění v procesu vzdělávání, tak jak to uvádí mj. jedna z priorit dlouhodobého záměru FA ČVUT: „budování excelentního vědecko-výzkumného profilu fakulty“. Pro případ, že by členové jevili silnější zájem o druhou – uměleckou – stránku oboru, bylo možné zaměřit odpověď naopak k obohacení uměleckého profilu fakulty. Odpovědi přinášíme v plném znění.
Matúš Dulla Často se setkávám s názorem, že věda je vzdálená, posvátná, hermetická a dokonale neomylná činnost, kterou kdesi v nepřístupných laboratořích provádějí zasvěcení podivíni, dorozumívající se nesrozumitelným jazykem. A na tu vědu my přece nemáme. Ale to není pravda. Jistě jsou vědy, které tak mohou působit. Ale věda jako celek taková není. Většina z vědecké práce představuje vlastně docela prostou činnost, která neprodukuje žádné efektní teorie, ale brodí se v drobných, dílčích problémech. Věda stojí na jednoduchém principu: chceme znát, co je za povrchem věcí. A architekt se rovněž propracovává k nějakému poznání; vždyť kdo jiný umí nejlépe říct, jaká má být „nejlepší“ či „nejkrásnější“ budova pro tu a tu funkci? Namítnete, že to přece ještě není věda; jen chytrá empirie. Jistě, ještě něco k tomu patří. Vědecký poznatek má být ověřitelný. Proto je třeba říci spolu s ním, jak jsme se k němu dopracovali. Různé způsoby mohou vést k různým výsledkům. Pokus by měl možnost
matúš dulla
někdo jiný zopakovat. Neboť vědci se mohou mýlit a jsou i tací, kteří lžou. Jako nedávno ten jihokorejský mikrobiolog. Dále je zde ještě jedna důležitá věc: je třeba to druhým sdělit, ergo publikovat. Vědu nedělají jenom jednotlivci, ale celé instituce. Samozřejmě mají všelijaké způsoby, stereotypy, obvykle jsou těžkopádné (ergo: rozvážné). A k vědě patří ještě vědecká terminologie, tradice i vědecká etika. A stereotypy i paradigmata, které vědci vyznávají. Max Planck se k tomu jednou vyjádřil, že nové teorie nezvítězí logikou, ale tím, že minulá generace vědců vymře. Jistěže při tom všem je věda omylná a objevuje i nesmysly. Vtipní vědci si na to vymysleli udělování antinobelových cen za všelijaké komické vědecké výzkumy. Ale princip „publikuj, nebo zahyň“ vede k tomu, že se výsledky podrobují ověřování, nebo podle Poppera falsifikování. No a věda je to vše dohromady. Nepoužil jsem žádný příklad z architektury. Ta jistě není v centru věd. Ale to neznamená, že v ní není linie racionálního poznávání, rozebírání příčin (analýza) a zobecnění (tj. nejen konkretizace), že v ní není potřeba oznámit poznání jiným, veřejné publikování tohoto poznání, instituce (např. univerzity), které je provádějí, vyhledávají problémy a soutěží v jejich řešení. Nevýhodou (nebo je to výhoda?) je fakt, že jde o disciplínu celostní – architekt vždy touží vytvořit Gesamtkunstwerk – a to je v rozporu s vědeckou tendencí analyzovat. Ale jsou i takové vědy, které se jí v tom podobají (snad ekonomie, politologie, filozofie), neboť jsou také zaměřeny na velké celky. Někteří budou tvrdit, že v našem oboru žádná věda není (resp. že architektura není věda). Ale zeptejme se opačně: jaká disciplína má shrnout poznání o tom, jak stavět například sportovní stavby? Tělovýchova? Pozemní stavitelství? Není třeba vést architekta také k takovému poznávání věcí, spojených s architekturou, které jsou vědeckého typu, tedy přinejmenším analyzovat příčiny jevů a pozadí věcí? Stačí nám na naši činnost jen mimoracionální, umělecké poznání, nebo dokonce věříme výhradně v nějakou nadsmyslově, talentem a vcítěním vykonávanou profesi? P r o f . I n g . a r c h . M . D u l l a , D r S c . , a r c h i t e k t , a b s o l v e n t S V Š T v B r a t i s l a v ě (19 74 ) , d o r o k u 19 8 9 v ě d e c k ý p r a c o v n í k v Ú s t a v u s t a v e b n í c t v a a a r c h i t e k t ú r y, S l o v e n s k á a k a d é m i a v i e d , B r a t i s l a v a , o d r o k u 19 9 0 p ř e d n á š í d ě j i n y a r c h i t e k t u r y 2 0 . s t o l e t í n a FA S TU v B r a t i s l a v ě a v e d e k a t e d r u dějín a teorie architek tur y tamtéž , od roku 2000 prof. a od roku 2006 Dr Sc., autor řady publi-
3
benjamin fragner
k a c í ( 2 0 0 2 m o n o g r a f i e A r c h i t e k t ú r a S l o v e n s k a v 2 0 . s t o r o č í (s H . M o r a v č í k o v o u) , o d r o k u 2 0 0 8 v e d o u c í Ú s t a v u t e o r i e a d ě j i n a r c h i t e k t u r y FA Č V UT. P ř e d s e d a r e d a k č n í r a d y č a s o p i s u S AV Architektúra & Urbanizmus a člen redakční rady časopisu Arch. Je nositelem Ceny Mar tina K u s é h o ( 2 0 0 3 ) a C e n y D u š a n a J u r k o v i č a (19 9 3 ) , s p o l u a u t o r e m ř a d y o d b o r n ý c h v ý s t a v i f i l m ů .
Benjamin Fragner Netroufal bych si třemi sty úhozy vyjádřit, co je věda v architektuře. Snad jen, že si ji osobně spojuji, víc než u jiných oborů, s příležitostí ke kritické sebereflexi. Předzvěstí banalit a klišé, kterými trpí architektura, je až zarážející sebejistota vycházející z neznalosti, nezakotvená a mimo kontext současného myšlení. Asi v tom především vidím smysl.
4
petr kratochvíl
karel maier
o šířce toho, čeho se porozumění světu v souvislosti s architekturou týká, psal již Vitruvius1. A pak jsou zde ovšem výzkumná témata jako historie architektury, teorie konstrukcí nebo udržitelnosti apod, o nichž nikdo nepochybuje, že patří do vědy (a také na ně lze získat grant). Jen si nejsem jist, že právě takové poznatky dnes architektura postrádá nejsilněji. D o c . P h D r. P. K r a t o c h v í l , C S c . , a b s o l v e n t F F UK v o b o r u f i l o s o f i e , p s y c h o l o g i e (19 7 3 ) , t i t u l C S c . v o b o r u d ě j i n y u m ě n í (19 9 0 ) , h a b i l i t a c e n a FA Č V UT v o b o r u d ě j i n y a r c h i t e k t u r y a t e o r i e p a m á t k o v é p é č e ( 2 0 0 9 ) . O d r o k u 19 74 z a m ě s t n á n v Č S AV (n y n í AV Č R ) j a k o v ě d e c k ý p r a c o v n í k Úst avu d ějin um ění. Publikoval knihy a st at i z d ějin mod er ní a souč asné architek tur y a z teo r i e u r b a n i s m u , k u r á t o r ř a d y a r c h i t e k t o n i c k ý c h v ý s t a v. B y l č l e n e m p ř e d s e d n i c t v a A k a d e m i c k é r a d y AV Č R , m í s t o p ř e d s e d o u j e j í V ě d e c k é r a d y a č l e n e m A k r e d i t a č n í k o m i s e Č R . O d r o k u 2 0 0 6 e x t e r n ě v y u č u j e n a Fa k u l t ě u m ě n í a a r c h i t e k t u r y TU L i b e r e c .
P h D r. B . Fr a g n e r, a b s o l v e n t Fa k u l t y s o c i á l n í c h v ě d UK (19 7 0 ) . K u r á t o r a k c í z o b l a s t i a r c h i t e kt u r y, p a m á t k o v é p é č e v NTM , n a p ř. U r b a n i t a ( 8 0 . l é t a 2 0 . s t o l .) , š é f r e d a k t o r ( Te c h n i c k ý m a g a z í n – 19 9 0 – 19 9 8 , F o r u m a r c h i t e k t u r y a s t a v i t e l s t v í 19 9 8 – 2 0 0 2 ) , p o ř a d a t e l m e z i n á r o d n í h o b i e n á l e I n d u s t r i á l n í s t o p y, ř e d i t e l V ý z k u m n é h o c e n t r a p r ů m y s l o v é h o d ě d i c t v í p ř i Č V UT (o d r o k u 2 0 0 2 , d n e s v Ú s t a v u t e o r i e a d ě j i n a r c h i t e k t u r y FA Č V UT ) , č l e n p ř e d s e d n i c t v a m e z i n á r o d n í o r g a n i zace pro záchranu pr ůmyslového dědict ví TICCIH, a od roku 200 komise pro hodnocení návrhů n a p r o h l á š e n í n e m o v i t ý c h v ě c í z a k u l t u r n í p a m á t k y MK Č R .
1/ „Stavitel totiž nemusí a nemůže být znalý literárních věd tak jako Aristarchos, nesmí však býti bez literárních znalostí vůbec; nemusí ani býti takovým hudebníkem jako Aristoxenes, ne však v hudbě cizí. Ani malířem jako Appeles, avšak ne nezkušený v kreslení; ani sochařem jako Myron nebo Polykleitos, avšak ne neznalý umění plastického. Ani zas lékařem jako Hippokrates, avšak nesmí se k lékařství stavět nevšímavě. Ani nemusí a nemůže nadprůměrně vynikat v ostatních vědách, nesmí však býti nevzdělaný.“ (Kniha I, 1, 13, s. 21.)
Petr Kratochvíl
Karel Maier
Protože jsem původním vzděláním filosof a filosofie existovala ještě dříve než věda (a o mnoho století dříve než exaktní vědy, jež jsou dnes předobrazem té pravé vědy), jsem vůči používání termínů věda a výzkum v souvislosti s architekturou zdrženlivý. Raději mám „přemýšlení o architektuře“, protože přemýšlení je především cesta k moudrosti, nikoliv k získávání poznatků. A té je architektuře zapotřebí nejvíce. Má-li být architektura něčím víc než jen intuitivní uměleckou tvorbou nebo naopak rutinním řemeslem, musí se opírat o porozumění člověku a jeho světu a o těchto souvislostech stavby by měl především přemýšlet tvůrce i teoretik (který tomuto přemýšlení může napomáhat kultivací a upřesňováním jazyka, jímž se vede společná debata, vznášením inspirativních otázek apod, ale určitě ne předkládáním teoretických návodů k aplikaci; poznatek lze sdělit druhému, moudrým za druhého být nemůžete). Ostatně
Architekti mají s vědou problém. Někteří se jí bojí a chtějí architekturu před „zvědečtěním“ bránit. Jiní by zase chtěli architekturu „povýšit na vědu“ tím, že se snaží intuitivní složku tvorby převést na jakousi výrobní linku jako u Forda nebo u Bati, a pak to celé nejspíš zadat počítačům. Věda ale přece není spousta vzorců, složité názvosloví a důstojné zatuchlo. Vědecký výzkum je způsob, jak získat potřebné a pravdivé informace, jak je zpracovat do potřebného poznání a jak toto poznání dále komunikovat; jinými slovy, je to cesta jak poznat pravdu. Nestojí v opozici vůči tvůrčí intuici, ale je její součástí, stejně jako je tvůrčí intuice součástí vědecké práce. Pokud architekt používá vědecké metody ve své práci, nejenže tím neuškodí svému talentu, ale dokáže lépe kriticky hodnotit kvalitu architektury a rozeznat v ní to pravdivé od povrchního balastu.
petr pelčák
Co z toho plyne pro naši fakultu? Neměli bychom oddělovat „vědu“ od „tvorby“. Vědecká výzkumná příprava by neměla být vykazována do doktorského studia, ale s obecnými pravidly výzkumu a jeho prezentace by se měl seznámit každý student už přinejmenším v magisterském studiu: měl by být schopen uvědoměle volit a využívat vhodnou metodu, jak získat potřebné informace pro svoji práci a jak je pro ni využít. Nevolám přitom po nějakém novém předmětu výuky, ale mám na mysli systematické využívání vědeckovýzkumných metod a postupů například v seminářích z vývoje architektury, urbanismu a především jejich aplikaci v ateliérové výuce. Kritická analýza založená na vědeckém přístupu umožní studentům získat potřebný nadhled a odstup od toho, co tvoří, a tím vyvážit svoji intuici, která nemusí být vždycky zcela spolehlivá. P r o f . I n g . a r c h . K . M a i e r, C S c . , a b s o l v e n t FA Č V UT (19 75 ) , M a s t e r C o u r s e s o f P u b l i c A d m i n i s t r a t i o n U n i v e r s i t y o f A c r o n (19 9 1) . N a FA Č V UT p ů s o b í o d r o k u 19 8 9 , p r o f e s o r e m v o b o r u u r b a n i s m u s a ú z e m n í p l á n o v á n í j m e n o v á n v r o c e 2 0 0 1, v e d o u c í m Ú s t a v u p r o s t o r o v é h o p l á n o v á n í o d r o k u 2 0 0 7. Č l e n Č KA , z a h r a n i č n í č l e n A k a d e m i e f ü r R a u m p l a n u n g u n d L a n d e s f o r s c h u n g H a n n o v e r, n á r o d n í z á s t u p c e Č R v A s s o c i a t i o n o f E u r o p e a n S c h o o l s o f P l a n n i n g . A u t o r a s p o luautor řady v ýzkumných projek tů, územních plánů apod.
Petr Pelčák Architektura je celistvá disciplína. Má tedy svou vlastní teorii, historii, etiku, estetiku i techniku. Zejména z oné vlastní techniky disciplíny pramení potřeba vědeckých znalostí a jejich rozvoje. Mám za to, že jde stále především o fyziku, třebaže Vitruvia v ní zajímal více jiný segment, než zajímá architekta dneška. P r o f . I n g . a r c h . P. P e l č á k , a b s o l v e n t FA V UT B r n o (19 8 6 ) , S t a v o p r o j e k t B r n o (19 8 6 – 19 9 0 ) , p ř e d s e d a O b e c n í h o d o m u B r n o (19 9 2 – 2 0 0 7 ) , s p o l e č n á k a n c e l á ř s P e t r e m H r ů š o u : A r c h i t e k t i H r ů š a & Pelč ák , Ateliér Br no, kancelář Pelč ák a Par tner Architek ti (20 08 –), ex ter ní kurátor v ýst av G a l e r i e a r c h i t e k t u r y B r n o (19 9 2 – 19 9 7 ) , č l e n s p o l k u S . V. Ú . M á n e s , u č i t e l FA V UT B r n o ( 2 0 0 3 – ) , č l e n r e d a k č n í r a d y č a s o p i s u A r c h , B r a t i s l a v a (19 9 8 – 2 0 0 9 ) , e d i t o r a s p o l u a u t o r p ř i b l i ž n ě 15 publikací.
ivan reimann
Ivan Reimann Je architektura věda? Architektura není vědou, stejně tak jako nemůže být čistým uměním. Oba pojmy spíše definují dva protilehlé póly, mezi nimiž se odehrává veškerá práce architekta. Jako čistá věda by se architektura stala abstrakcí, a pozbyla by tak charakteru smyslově vnímatelného díla. Jako čisté umění by se stala nepoužitelnou. Architektura může být vnímána jen cestou bezprostředního smyslového působení konkrétních architektonických děl. Jsou to nejen stavby, ale i projekty, kresby, modely a texty. Díla architektury nejsou na rozdíl od vědeckých prací nikdy jednoznačná. Jsou vždy mnohoznačná a tato mnohoznačnost spojuje architekturu a umění. Bohatství a schopnost architektonického díla vypovídat je výsledkem ucelenosti a komplexnosti, která je vlastní jen jemu. Je to druh komplexnosti, kterou vědecká výpověď vlastnit nemůže, protože je vlastností díla samotného a nikoli myšlenkových konstrukcí, které předcházely jeho vzniku, nebo je následovaly. Právě to mají asi na mysli někteří umělci, když tvrdí, že si své dílo nevymysleli, že existovalo již předtím, než je stvořili. Jde prý jen o to dílo rozpoznat a uskutečnit. Bohatství díla architektury, tak jako bohatství díla uměleckého, se nerozpouští v naší každodenní skutečnosti. To je odlišuje od pouhého „stavění“. Architektonická díla jsou vždy výrazem naší subjektivity, našeho myšlení, našich znalostí a našeho vnímání, svůj plný význam a účinek naplňují ale teprve tehdy, když získají všeobecně platný, na nás a na své vlastní účelovosti nezávislý smysl. Tato nezávislost a bezúčelovost jsou předpokladem toho, že mohou být každým a v každé historické epoše interpretována, prožívána a užívána nově a jinak a že bohatství smyslu a významu, které vlastní, nebude nikdy, ani souhrnem všech interpretací, vyčerpáno. Každé architektonické dílo formuluje znovu a jinak, čím architektura je a co znamená. Význam a dopad architektonických výpovědí nespočívá v jejich „vědecké“ objektivitě a ověřitelnosti podle kritérií opomíjejících praktickou stránku díla. Coby architektuře se jim dostane významu pouze v kontextu dějin tohoto oboru: dějin jako souhrnu všeho, co bylo a je za architekturu pokračování na str. 8 považováno, vtěleno do projektu a postaveno.
5
Cena Břetislava Štorma 2010 Jan Auerbach
(9. semestr, ATVZ, ateliér prof. Václava Girsy, asistent Tomáš Efler)
Řešení centrální části městské památkové zóny Jáchymov Ze zadání Studie revitalizace centra města, respektive rozlehlého náměstí, návrh nového funkčního využití devastovaných objektů, novostaveb v prolukách, architektonická úprava komunikací a parteru včetně zeleně a městského mobiliáře. Horní město Jáchymov situované v táhlém údolí průsmyku hřebene Krušných hor na počátku 16. století prožívalo období hospodářského vzestupu založeného na výnosu stříbrných dolů, které bylo po vytěžení dostupných žil vystřídáno postupnou stagnací a úpadkem. Řada domů na náměstí v Jáchymově patří ke špičkovým projevům renesanční stavební kultury na česko-saském pomezí a zůstala uchována v téměř intaktní renesanční podobě až do dnešních dnů. Poválečný odsun německého obyvatelstva a omezená přístupnost spojená s těžbou uranu vedly k postupnému chátrání a destrukcí stavebního fondu města. Z hodnocení poroty Návrh inspirativní úpravy vysoce památkově hodnotné, dnes velmi zdevastované centrální části městské památkové zóny Jáchymov vychází z podrobné znalosti místa a skvěle dokumentuje možnosti pozitivní proměny lokality. Hodnotí se skutečnost, že návrh vychází prvořadě z inspirace zaniklými hodnotami historického stavu. Citlivá obnova vodního motivu s transformací zaniklých prvků lávek a kamenných nádrží, obnova vzrostlé zeleně i dopravní řešení svědčí o pochopení možností daného místa. Návrh je zároveň důležitým podnětem pro obyvatele Jáchymova.
1
2
3
6
4
5
1 P o h l e d z v ě ž e k o s t e l a k j i h o v ý c h o d u – s t á v a j í c í s t a v, 2 P o h l e d z v ě ž e k o s t e l a k j i h o v ý c h o d u – n á v r h , 3 C e l k o v á s i t u a c e m ě s t a s ř e š e n ý m p r o s t o r e m , 4 P o h l e d z j i h o z á p a d u z p t a č í p e r s p e k t i v y, 5 S i t u a č n í v ý k r e s – s e v e r o z á p a d n í č á s t , 6 D e t a i l c e n t r á l n í č á s t i par ter u se stír kou, 7 Det ail cent rální č ásti s vodním tokem a stír kou, 8 Perspek tivní p o h l e d k j i h o v ý c h o d u s o b n o v e n ý m v o d n í m t o k e m
7
8
josef šanda
tomáš efler
jan pešta
pavel meloun
lenka reinberková
marian lukáč
p o k r a č o v á n í z e s t r. 6
Každé architektonické dílo se v okamžiku svého dokončení stává součástí dějin architektury, a to nezávisle na tom, zda se pokouší tyto dějiny negovat, potvrdit anebo jsou mu lhostejné. Pokud nedokáže obstát v kontextu historie, zůstává architektonicky irelevantní i tehdy, když všechna ostatní kritéria,např. kritérium vědeckosti, splňuje. Tak zůstává vědeckost v oblasti architektury vždy jen prostředkem k cíli, není však nikdy cílem samotným. P r o f . D i p l . - I n g . I . R e i m a n n , s t u d i u m a r c h i t e k t u r y n a Č V UT P r a h a (19 7 6 – 19 8 0 ) , a b s o l v e n t Te c h n i c k é u n i v e r z i t y v B e r l í n ě (19 8 5 ) , A r c h i t e c t u r a l A s s o c i a t i o n v L o n d ý n ě (19 8 8 – 19 8 9 ) . S p o l u m a j i t e l k a n c e l á ř e T h o m a s M ü l l e r I v a n R e i m a n n A r c h i t e k t e n (19 8 8 – ) . A s i s t e n t n a k a t e d ř e o b č a n s k ý c h s t a v e b P r o f . D r. S c h m i d t -T h o m s e n a , Te c h n i c k á u n i v e r z i t a v B e r l í n ě (19 8 9 – 19 9 4 ) , p e d a g o g n a v r h o v á n í a t y p o l o g i í v e ř e j n ý c h s t a v e b , Te c h n i c k á u n i v e r z i t a v D r á ž ď a n e c h (19 9 9 - ) , č l e n S a s k é a k a d e m i e u m ě n í ( 2 0 0 7– ) . V ý b ě r z r e a l i z a c í : M i n i s t e r s t v o z a h r a n i č n í c h v ě c í v B e r l í n ě (19 9 6 – 19 9 9 ) , R e z i d e n c e č e s k é h o v e l v y s l a n c e v B e r l í n ě (19 9 7– 2 0 0 0 ) , L i p s k é n á m ě s t í č . 1 – 3 B e r l í n ( 2 0 0 1 – 2 0 0 6 ) , G o e t h e h o u n i v e r z i t a v e Fr a n k f u r t u n a d M o h a n e m ( 2 0 0 6 – 2 0 12 ) , P a l á c Z d a r v Ú s t í n a d L a b e m , Č R (s p o l u s J a n e m Jehlíkem (20 04 –20 09).
Josef Šanda Tři stovky znaků na úvahu o tom, co je věda nebo umění, dávají prostor tak pro bonmot. Zvláště když samotná otázka má přes šest stovek znaků. Co bychom rádi získali, co je rozumné chtít a co je možné dostat, jsou totiž různé věci. Slova „věda“ i „umění“ mají v naší kultuře vysoce pozitivní konotaci, takže již jen z důvodů kompatibility je nutné jich používat alespoň jako obchodní značku. Ale architektura nikdy nemůže být klasickou vědní disciplínou, a oblasti současného umění by se architektura měla zdaleka vyhýbat. Je to pouze základní součást kultury, jedno z řemesel a její kultivace je součástí vývoje vzdělanosti.
8
I n g . J . Š a n d a , a b s o l v e n t Č V UT – o b o r t e o r i e k o n s t r u k c í (19 7 2 ) , e x p e r i m e n t á l n í v ý z k u m (19 7 2 – 19 8 4 ) , v y h l e d á v a c í v ý z k u m (19 8 4 – 19 8 7 ) , v ý z k u m a r c h i t e k t u r y (19 8 7– 19 8 9 ) , e x t e r n í u č i t e l F S v Č V UT (19 74 – 19 8 4 ) , p e d a g o g V Š U P (19 9 0 – ) , š e s t l e t s p o l u m a j i t e l a r c h i t e k t o n i c k é k a n c e l á ř e . P r o j e k t a n t , p r o j e c t m a n a g e r, p u b l i c i s t a , p r o d u c e n t . Č l e n r e d a k č n í r a d y č a s o p i s u A r c h i t e k t (19 9 0 – 2 0 0 5 ) , č l e n r e d a k č n í r a d y č a s o p i s u S t a v b a (o d z a l o ž e n í d o s u d ) , č l e n p o r o t a k o m i s í , č l á n k y z o b o r u a r c h i t e k t u r y a s t a v i t e l s t v í .
Před Velkým stěhováním K výstavbě Nové budovy ČVUT v Dejvicích (NBD) Je možné bez nadsázky říci, že výstavba Nové budovy ČVUT představuje v životě fakulty zcela mimořádný mezník, který umožní zrealizovat řadu plánů a naplnit mnohá očekávání. Téměř pětiletá příprava stavby od samotného záměru, přes architektonickou soutěž, rozpracování vítězného návrhu až k následné fázi projektové přípravy představovala velmi složitý proces, který byl uzavřen výběrem dodavatele stavby a zahájením výstavby na jaře loňského roku. Výstavba NBD, jež bude novým sídlem Fakulty architektury, probíhá ve vysokém tempu, koncem května se uskutečnila „glajcha“ hrubé stavby, přičemž se ale zároveň od suterénů směrem vzhůru prováděla řemesla, především vyzdívky a trubní rozvody. Součástí realizace jsou úpravy některých partií vyvolané akreditací nového oboru „Průmyslový design“ a byl také dokončen projekt interiérového vybavení celé budovy. Na jeho základě bude vybrán jeho dodavatel tak, aby byla budova kompletně dokončena a vybavena pro nastěhování. Dokončení stavby se předpokládá koncem tohoto roku. Harmonogram Bezprostředně po převzetí a kolaudaci dojde ke stěhování fakulty do této NBD, a půjde-li vše jako dosud, pak by v ní mohla být zahájena výuka již v letním semestru 2010/11 s tím, že prostory v Budově A, v technické menze a v Zikově ulici by měly být vyklizeny do konce roku 2010. Na vytvoření předpokladů pro úspěšný přechod všech pracovišť do NBD se již od zahájení stavby intenzivně pracuje, byla k tomu mimo jiné ustavena dislokační komise, operativně jsou zapojovány jednotlivé ústavy fakulty, v různých oblastech se podle potřeby účastní tohoto procesu většina pracovníků, především pak trvale vedení fakulty. Okruh prací a činností pro přípravu a realizaci nové dislokace: aktualizace organizačního schématu FA s udáním současného a plánovaného počtu pracovníků (k roku 2009, 2010 a výhled) včetně pracovního zařazení (funkce, pozice, druh pracovního úvazku apod.); inventarizace současných prostorových potřeb všech ústavů a ostatních organizačních částí FA; vypracování detailní studie specifikace požadavků jednotlivých ústavů; jmenovitá, konkrétní dislokace
martin čeněk
v nové budově po lidech, místnostech a podlažích; inventura (aktualizace inventury 2008, 2009); systém archivace (studentské práce, písemnosti FA atd.); podrobný harmonogram postupného přesunu FA do NBD, fakultní soutěž na řešení univerzálního stolu do ateliérů.
LAB / Očima doktorandů
Financování Pro zajištění nového zařízení objektu jsou využívány všechny dosažitelné zdroje financování: a) projekty v rámci FRVŠ, b) evropské projekty, c) soukromé zdroje, d) sponzoři.
Během doktorandské dílny (I.) studentů 1. ročníku doktorského studia FA ČVUT se představili studenti čtyř oborů: teorie architektonické tvorby (TAT), urbanismu a územního plánování (UUP), dějin architektury a rekonstrukce památek (DARP) a architektury a pozemního stavitelství (APS). Akademické obci byly tak prezentovány výsledky ročního vědeckého výzkumu v rámci přípravy doktorských dizertačních prací, především upřesnění tématu, plánu a metodiky. Alfa se ptá účastníků workshopu: Kterou vaši myšlenku, k níž jste dospěl v aktuální fázi přípravy doktorandské práce, považujete za nejdůležitější? Kterou z ideí či skutečností, zveřejněných kolegy během workshopu, považujete za nejvýznamnější?
Dispozice Budova je dispozičně navržena jako univerzální, variabilní prostor pro výuku různých technických oborů, včetně dislokace integrovaných pracovišť architektů; budou zde prostory výtvarných dílen i počítačových pracovišť a také velkokapacitní učebny (posluchárny). Ústředním momentem je trojice shora zasklených vnitřních atrií na celou výšku budovy s věnci „pavlačí“ jednotlivých podlaží vytvářejících společenské komunikační prostory jako hlavní článek celkové transparentní dispozice a zároveň sloužících pro nejrůznější akce a aktivity školy i studentů. Spolu s převážně prosklenými příčkami do těchto komunikačních partií tak vzniknou prostory, které umožní vzájemné poznávání se studenta i jeho učitele, stírající jak generační rozdíly, tak vytvářející prostorově i myšlenkově otevřený systém, vstřícné, kooperativní a inspirativní prostředí, tedy tvořivou atmosféru lidí, kterým (jak říká autorka budovy prof. Alena Šrámková) „jde o společnou věc“. K tomu nepochybně významnou měrou přispěje i venkovní prostor („čtvrté atrium“), který má předpoklady stát se platformou široké škály výtvarných i společenských aktivit ať už cíleně a tematicky organizovaných či zcela spontánních, místem expozic i „tvorby pod širým nebem“, a být tak vpravdě živým tržištěm názorů s širokým přesahem rámce studia v budově a v přímém kontaktu s veřejností. Přesunem fakulty do Nové budovy se otevírá řada možností jak pro nové formy výuky, tak pro výzkum i další činnosti. Práce pedagogů i studentů v novém prostředí by měla po dlouhé době improvizací v mnoha budovách a v nevyhovujících prostorách dostat nový impuls k dosažení opravdu evropské úrovně! Václav Aulický, proděkan pro výstavbu
Nad workshopem (I.)
Martin Čeněk Ve svém doktorském studiu se věnuji tématu udržitelného rozvoje v architektuře, což je samo o sobě extrémně široké téma. Zatím jsem dospěl k poznání, že udržitelnost architektury nespočívá pouze v těch jejích parametrech, o nichž slyšíme z médií, či těch, které nám kladou na srdce inženýři a technici, ale je podmíněna i krásou stavby a jejím společenským vnímáním – jakkoliv tyto pojmy zní subjektivně a neuchopitelně. Estetickým vyjádřením udržitelnosti a jeho propojením s technickou stránkou věci bych se rád zabýval i do budoucna. Asi nejzásadnější poznatek, k němuž jsem zatím došel, ale je, že jestliže jsem se na počátku svého doktorského studia domníval, že mám o tématu jasné představy, teprve snaha o jejich uspořádání mi ukázala, jak mlhavé ve skutečnosti byly. I to je přínos. I nadále si však kladu otázku, zda dělat z architektury „vědu“ je správné a možné… Prezentace kolegů byly zajímavé a nedokážu z nich extrahovat jednu konkrétní myšlenku, pokračování na s. 10 která by jednoznačně vyčnívala nad ostatní.
9
lenka hlaváčová
LAB / Očima doktorandů Nad workshopem (I.) pokračování ze s. 9
Snad jen zmíním svůj dojem, že téma „udržitelnosti“ se v nějaké podobě opakovalo u mnohých, což jen potvrzuje šířku tohoto fenoménu, jeho význam – anebo možná naopak už jeho určitou devalvaci… Hodnotu našeho workshopu ale spatřuji hlavně v tom, že jsme měli možnost vidět práci ostatních, do jisté míry se uklidnit, že v té vědě ještě trochu tápeme (skoro) všichni, popřípadě načerpat motivaci z práce těch kolegů, kteří se již ve výzkumu dostali o krok dále. A snad lepší než samotné příspěvky se mi v tomto zdály následné diskuse. I n g . a r c h . M . Č e n ě k , FA Č V UT ( 2 0 0 0 – 2 0 0 6 ) , I S AC F L a C a m b r e B r u s e l ( 2 0 0 4 ) , E c o l e d ’a r c h i t e c t u r e d e G r e n o b l e ( 2 0 0 3 – 2 0 0 4 ) , F M V V Š E P r a h a ( 2 0 0 0 – 2 0 0 5 ) . D o k t o r s k é s t u d i u m n a FA Č V UT o d r o k u 2 0 0 9 , š k o l i t e l p r o f . Z d e n ě k Z a v ř e l , o b o r Te o r i e a r c h i t e k t o n i c k é t v o r b y ; š i r š í t é m a p r á c e : Te n d e n c e u d r ž i t e l n é h o v ý v o j e v a r c h i t e k t u ř e
Róbert Erdélyi Nutné je chápat historickou architekturu (minimálně v rozsahu národních kulturních památek) jako komplexní, umělecké dílo a tak k ní rovněž přistupovat. Ostatní umělecké obory mají přesně určenou metodiku a zákonem stanovené podmínky pro získání oprávnění k restaurování. To samé by se ale mělo týkat i architektury a realizačních firem z oblasti stavebnictví, které se podílejí na pracích na historické architektuře. Tato certifikace by omezila nevratné ztráty, které se dějí v oblasti péče o stavební dědictví. Za nejvýznamnější považuji myšlenku, která se týká oboru památkové péče a kterou prezentoval Mgr. Jan Chejn, když se vyjádřil, že by bylo potřebné lépe rozvinout mezioborovou spolupráci všech profesí, které jsou zapojeny do obnovy stavebního dědic10 tví, protože každý člověk, který je účasten na tomto procesu, může podstatnou měrou posunout poznání daného stavebního díla. Skloubením různých úhlů pohledu a růz-
filip chmel
ných zjištění může vzniknout komplexnější pohled, který bude dobrým základem pro určení metodiky obnovy pro danou stavbu. Právě aspekt multioborové spolupráce považuji v oblasti péče o památky za klíčový. Ze slovenštiny přeložil jhr I n g . a r c h . R . E r d é l y i , R e s t a u r á t o r s k ý a k o n z e r v a č n í p ř í s t u p k o b n o v ě s t a v e b n í c h p a m á t e k a p ř í k l a d y s o u d o b ý c h r e a l i z a c í v E v r o p ě o d r o k u 2 0 0 0 . Š k o l i t e l p r o f . Vá c l a v G i r s a , 2 0 0 7– 2 0 0 9 – I n ž e n ý r s k é s t u d i u m O c h r a n a a o b n o v a p a m á t k o v ý c h o b j e k t ů a s o u b o r ů , FA S TU , B r a t i s l a v a .
Lenka Hlaváčová Ve své práci zpracovávám téma Přirozená architektura: Inspirace minulostí pro udržitelný rozvoj. V rámci přípravy jsem došla k zajímavému zjištění, které bude nutno ještě dále rozpracovat, a to, že u tradiční lidové architektury na našem území byla ohleduplnost vůči životnímu prostředí dána do velké míry snahou o úspornost ekonomickou. U současné architektury tato přímá vazba převážně neplatí. Tato skutečnost mě zaujala proto, že zde by mohlo být možné najít cesty k řešení současných ekologických problémů v oblasti stavebnictví. Zaujala mě myšlenka aplikace problematiky energetické úspornosti staveb do počítačového navrhování stavby. Myslím si, že pro architektonický návrh by byla možnost interakce s programem, který přímo vyhodnotí energetické vlastnosti staveb již během návrhu, velmi přínosná. I n g . a r c h . L . H l a v á č o v á , a b s o l v e n t k a FA Č V UT ( 2 0 0 9 ) . Š k o l i t e l : I n g . a r c h . P e t r Vo r l í k , P h . D .
Filip Chmel Zase jsem důkladněji pochopil, že toho chápu velmi málo, a to hlavně co se týče architektonických myšlenek. Ač se zabývám tradičními technologiemi klenutí a jsem takzvaně zatížen historií, přírodními materiály a tradičními stavební mipostupy, baví mě poslouchat rozhovory o nízkoenergetickém bydlení, domech budoucnosti a dalším vývoji v hi-tech stavění.
lukáš vacek
A právě možná pod tlakem svého úzkého zaměření mám pocit, že se přetechnizované stavby čím dál tím víc vzdalují člověku. My lidé už ten vývoj nestíháme, nebo možná jen já jsem tak pomalý? V každém případě si myslím, že se toto děje krom jiného také vinou nedostatku vlastní zkušeností z praxe studentů i absolventů stavebních škol. Realitu nelze dostatečně prožít ve virtuálním světě počítačů a vzdělání, chce to zkusit na vlastní kůži, vzít do ruky cihlu a lžíci. Já osobně to na sobě pocituji, ale chápu, není na to čas... Velice se mi líbilo parametrické navrhování čínské zástavby. Hodně jednoduše a zkresleně řečeno: počítač sestaví – na základě vybraných parametrů – celé nové město ideálního uspořádání. Nejsem odpůrcem komputerů, jak by mohlo z mé první odpovědi vyznít; naopak. Jen si stále myslím, že je neumíme správně užívat a občas zneužívají ony nás. Proto pokud si vezmu takový výstup z programu jako podklad pro další, vlastní hlavou zpracovaný návrh města, nemám s tím problém. Tak to i z práce jednoho z prezentujících vyznělo, čehož si vážím. I n g . F. C h m e l , a b s o l v e n t F S v Č V UT ( k o n s t r u k c e p o z e m n í c h s t a v e b) , s t u d e n t d o k t o r s k é h o s t u d i a n a FA Č V UT v Ú s t a v u p a m á t k o v é p é č e , š k o l i t e l p r o f . Vá c l a v G i r s a .
Lukáš Vacek Identita je součástí architektury – a přesto jsme ztratili schopnost ji uchopit, případně ji podporovat a vytvářet. Myslím, že téma identity souvisí nejen s kvalitou architektury a života mezi architekturou, ale má vztah i ke stálosti (i smysluplnosti) hmotného světa. Pokud mluvíme o udržitelné architektuře (a urbanismu), měli bychom mít na vědomí kromě současných aspektů (energetická náročnost při výstavbě i životě měst) i další, možná subtilnější otázky: Jak vytvořit struktury, které jsou schopné žít a přizpůsobovat se člověku v delším časovém horizontu. Zdá se, že některá místa dokážou svou vnitřní pravdou být po staletí sama sebou, dokážou tak udržet vztah hmotného světa s naším vnímáním, s duchovní pravdou obývání světa člověkem. To je bod, který mě nesmírně zajímá: vztah prostoru a jeho identity – jde vlastně o téma pravdy místa.
Mé vlastní téma se pohybuje v prostoru, kde není úplně snadné definovat metody ani terminologii. Identita ovšem patří do té oblasti lidského vnímání, jež se vzpírá předmětnému uchopení. Z toho vyplývající nesnadnost přístupu k tématu ale zřejmě způsobuje, že nevíme přesně, jak identita a další nehmotné projevy prostoru ovlivňují kvalitu dlouhodobou stabilitu našich měst, ani jak ji případně metodicky zahrnout do procesu tvorby a plánování. Myslím, že má smysl se pokusit o částečné poodkrytí tématu i při vědomí velkých metodologických obtíží. Je totiž možné, že rozčarování nad městským prostorem posledního století přímo souvisí i se ztrátou mnohých skrytých rozměrů místa, které čekají na znovuobjevení. Zdá se, že probíhá několik základních směrů výzkumu – některé jsou zjevně stabilizované jak v předmětu, tak v metodách (např. stavební technologie, historie nebo památková péče), u jiných je přístup složitější, ale to jim neubírá na zajímavosti ani účelnosti – hodně se například těším na pokračování zpracovávaných témat udržitelného rozvoje, dopravy či urbanismu. U několika prezentací šlo naopak těžko rozpoznat skutečnou (vědeckou?) reflexi – připomínaly zatím spíše architektonické projekty. Největší vnitřní problém vnímám u několika prezentovaných výzkumů, u nichž je pro mne nečitelný a střetává se s dalšími obory natolik, že nejednou jako by se architektura už zcela vypařila. Pravděpodobně to souvisí i s určitou přehnanou vírou naší doby v nástroje a proces, a zapomenutím cíle a smyslu naší tvorby. Otázka zněla, co považuji za nejvýznamnější. Určitě je to nečekaně častý přístup k tématům, jež se snaží o složité uchopení celistvých problémů. Potěšilo mě, že u prezentací těchto projektů se často zvedla i výrazná diskuse – což na jedné straně svědčí o zmíněné složitosti uchopení celku, ale na straně druhé o jejich aktuálnosti a schopnosti oslovit. Nesmírně oceňuji fakt, že tento výzkum má na naší škole místo (není mnoho dalších oblastí, kde je role člověka a celistvost přístupu tak podstatná, aby se stala ambicí vědy i tvorby). Souvisí to i s etikou architektury: je třeba mít na paměti, že máme velkou odpovědnost za formování našeho světa. I n g . a r c h . L . Va c e k , a b s o l v e n t FA Č V UT ( 2 0 0 1) , s t u d e n t d o k t o r s k é h o s t u d i a n a FA Č V UT v o b o r u urbanismus a územní plánování, školitel Jan Sedlák
11
roman kouck ý
vít máslo
peter búš
p o k r a č o v á n í z e s t r. 2
12
aktuální situaci v tomto ohledu. V tradičním pojetí studia (tzv. Vitruvius), kde se považují za důležité především kompaktnost a vzájemná vazba mezi předměty a rovněž kvalita učitelů, je pražská fakulta nepochybně na poměrně dobré úrovni. Na druhé straně, upozornil děkan přítomné, v části srovnávání, která se zabývá současným stavem okolního světa a architektury, patří naše fakulta mezi konzervativní školy a za evropskou špičkou zaostává… Jiný pohled pak nabídl připomínkou státní – finanční – podpory „per capita“, která se donedávna odrážela například i ve známém mechanismu automatického navyšování počtu studentů (ale i pedagogů). Současná krize a vláda rozpočtové odpovědnosti budou školu nutit k odlišnému přístupu: za méně peněz se od nás očekává vyšší kvalita. „Je trochu paradoxní se domnívat, že je to možné – přesto si však myslím, že naše trochu výjimečná fakulta je toho schopna,“ podtrhl děkan. „Může se opírat o vynikající kantory, kteří neučí jen kvůli penězům, ale podporují nás také externí síly, které mají zájem na kvalitní škole, škola se může chlubit i zanícenými studenty, kteří z větší části už podlehli kouzlu architektury. A nakonec,“ zdůraznil prof. Zavřel, „…nová fakulta nebude novým sudem na staré víno, ale doufám, že nás dovede k novému způsobu práce – vždyť získáme úplně nové prostředí.“ Buď jak buď, „musíme být na sebe v dnešních podmínkách přísnější“. V širším kontextu se pak věnoval prioritám vývoje fakulty, které vyplývají z dokumentu Dlouhodobého záměru FA. Jmenovitě kvalitě, relevanci a otevřenosti školy. A to jak díky podpoře vědeckovýzkumné a tvůrčí činnosti a inovačních procesů, tak spoluprací se zahraničními univerzitami. Nově budou podávány rovněž projekty do Strukturálních fondů EU v ČR, v případě výhledu i spolupráce na projektech organizovaných a financovaných přímo z Bruselu. X Do funkce vedoucího Ústavu nauky o budovách byl od 20. 9. t. r. jmenován doc. Ing. arch. Roman Koucký (na FA dosud vedl samostatný ateliér), na místo vedoucího Ústavu I byl jmenován akad. arch. Vít Máslo; na místa odborných asistentů Ústavu památkové péče byli přijati MgA. Peter Búš, Ing. arch. Tomáš Efler a Ing. arch. Jan Pešta; do funkce odborného asistenta Ústavu stavitelství I přijat Ing. Pavel Meloun, na místo odborné asistentky Ústavu stavitelství II byla přijata Ing. Lenka Reinberková, Ph.D.; na funkce odborných asistentů Ústavu průmyslového designu byli přijati MgA. Jan Jaroš a Mgr. Art. Marian Lukáč. X Velkého úspěchu dosáhla naše fakulta na nedávné mezinárodní konferenci Education and research in Computer Aided Architectural Design in Europe, pořádané Fakultou architektury ETH v Curychu. Doktorandka Kabinetu modelového projektování Kateřina Nováková zís-
kala Cenu za nejlepší příspěvek a prezentaci pro účastníky do 35 let – Ivan Petrovic Award za příspěvek A Design Studio Pedagogy for Experiments in Collaborative Design, zabývající se metodikou výuky architektonického navrhování; o cenu se dělí s Piou Fricker, která vystoupila s příspěvkem Towards a Meaningful Usage of Digital CNC Tools. Porotu tvoří účastníci konference, kteří letos zhlédli přes 90 prezentací (z toho 40 od kolegů do 35 let). Samotná Cena IP (soutěž nese jméno bývalého viceprezidenta eCAADe prof. Petrovice) představuje ocenění na www.ecaade.org, placené vložné na další, 29. konferenci eCAADe v Lublani v roce 2011 a také právo publikovat v prestižním, impaktovaném mezinárodním časopise IJAC. http://www.ecaade2010.ethz.ch/, http://www.ecaade2010.ethz.ch/Conference/Program, http://www.ecaade.org/index.html, http://www.ecaade.org/conference/ivan.html
Přednášky, workshopy, konference X Václav Girsa, Restaurování architektury – český příspěvek památkové péče – 19. 10.; Josef Holeček, Jan Šesták, Znovupostavení osady Buďánka v Praze – 26. 10.; Martina Bártová, Památková obnova Grébovky – 2. 11. Jan Pešta, K stavebně historickému vývoji zámku v Bělé pod Bezdězem – 9. 11.; Tomáš Efler, Krajina podstávkových domů na česko-sasko-polském pomezí – 16. 11. V rámci cyklu Památky 2010. „Pořádá Ústav památkové péče“ fa čvut. x Haiko Meijer (Onix) – 25. 10.; Bill Dunster (Zedfactory) – 1. 11.; Michael Braungart (Cradle to Cradle) – 8. 11.; Matthias Schuler (Transsolar) – 15. 11.; Günter Löhnert (Solidar) – 22. 11.; Cesare Peeren (2012 Architecten) – 29. 11.; Per Monsen (Gasa) – 6. 12.; Thomas Herzog (Herzog + Partner) – 13. 12. 2010. V rámci cyklu Ekologie vs. Architektura, k tématu „sustainability“. Připravuje FA ČVUT.
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 4 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7: Jiří Horský / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová /Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. A 318, Thákurova 7, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected]
