06/’12
bulletin fakulty architektur y čvut
i nterview s proděkanem pro vědu a výzkum jiří žid: vítěz revit open 2011 b ulletinem listuje doktorandka pavla melková zpráva z milánského veletrhu designu
expozice ateliérových prací – koruna letního semestru, snímek alfa
petr vorlí k
Soutěže
SOUTĚŽE – VÝSLEDKY
X Instanthouse – temporary housing 2012. Lhůta pro odevzdání návrhů do 2. 7. 2012. http://www.instanthouse.it/en/ X Young Architect Award 2012. 4. ročník mezinárodní přehlídky pro studenty architektury a architekty do 33 let. Soutěžní přehlídky se mohou účastnit studenti či absolventi oborů architektury, urbanismu, krajinářské a zahradní architektury a autodidakti praktikující v oboru, kteří v konečném termínu odevzdání soutěžních prací nepřesáhli věk 33 let. Vyhlašovatel ABF, a. s. Téma: Veřejný prostor v historickém kontextu. Lhůta pro odevzdání návrhů do 4. 7. 2012 do 15 h. www.yaa.cz X (BUENOS AIRES) New Contemporary Art Museum. Lhůta pro odevzdání návrhů do 5. 7. 2012. http://www.ac-ca.org/en/project04 X Schindler Award 2012. Lhůta pro odevzdání návrhů do 30. 7. 2012. http://www.schindleraward.com/award-index/schindler_award_2012.htm X Fierlingerova vila 2012. O formu a funkční využití areálu o rozloze 28 877 m2, zahrnujícího kromě vily a hospodářských stavení z první poloviny třicátých let 20. století také rozsáhlý park. Vypisovatel Město Sezimovo Ústí. Sekretář Bc. Jan Novotný, tel. 381 20 11 40, 777 794 884, j.novotny@sezimovo–usti.cz. Lhůta pro odevzdání soutěžních návrhů do 31. 7. 2012. www.sezimovo-usti.cz X Fentress Global Challenge 2012: Workplace of the Future, US-Denver. Lhůta pro odevzdání návrhů do 3. 9. 2012. http://www.fentressarchitects.com/edge/global-challenge/ X LEG-Preis 2012. Lhůta pro odevzdání návrhů do 15. 9. 2012. http://www.bvleg.de/leg-preis/leg-preis-2012 X Světovar – kulturní fabrika Plzeň. 4. ročník architektonické soutěže. O revitalizaci vymezeného území v areálu bývalého plzeňského pivovaru Světovar. Vypisovatel HELIKA, a. s., sekretář Klára Laudátová,
[email protected], tel: 281 097 427, 733 677 007. Lhůta pro odevzdání soutěžních návrhů do 30. 9. 2012. www.helika.cz
X REVIT OPEN 2011. Vypisovatel Autodesk a Fakulta architektury ČVUT v Praze. O nejlepší návrh renovace bývalého depa na nádraží v Kořenově. 1. místo: Ing. arch. Jiří Žid (absolvent Technické univerzity Liberec). 2. místo: Bc. Marek Šnyrch, Bc. Hana Typltová, Bc. Petra Grísová a Bc. Josef Veselý (FA VUT v Brně). 3. místo: Bc. Vladimír Genšiniak a Bc. Tomáš Chudějov (FSv STU Bratislava). Porota: Henri Achten, Vladimír Balda, Petr Irinkov (náhradník), Štefan Krahulec, Ivana Kubešková, Patrik Minks (předseda), Tomáš Novotný, Ing. Jaromír Stránský. Knihomol X Meziválečné garáže v Čechách. Publikace sleduje proměny stavební kultury první poloviny 20. století, související s nástupem a prosazováním motorismu. Automobil totiž přinesl nejenom nové pojetí času, prostoru a osobní svobody, urychlil globalizaci i průmyslovou revoluci, proměnil strukturu měst a krajiny a inspiroval přehodnocení procesu vzniku a podstaty architektury. Vznikly rovněž zcela nové typologické druhy, neodmyslitelně spjaté s automobilismem – rozsáhlé výrobní areály, menší karosářské dílny, autoservisy, autoprodejny, motoresty, čerpací stanice a pochopitelně i garáže. Sledování jejich zárodečného vývoje a postupného etablování poskytuje nevšední výpověď o dobové stavební kultuře, ale i o nadčasových tématech; podává svědectví o schopnosti organicky zapojit nové technologické, prostorové a společenské požadavky do koncepce nastupující moderní architektury. Cenné obecnější poučení v době ekonomické krize a vypjatého étosu udržitelného rozvoje přináší rovněž další dvě roviny tématu – oscilování mezi šetrností, lapidárností, užitností a úsilím o eleganci a zákaznický komfort; spolu s modelem univerzální konstrukce a dispozice ideální pro postupné adaptace nebo nové využití. pokračování na s. 12
a t e l i é r o v é p r e z e n t a c e a h o d n o c e n í p r o j e k t ů a n e b z r y c h l e n ý t e p f a k u l t y a r c h i t e k t u r y…
matúš dulla
(snímk y alf y zde a na s. 4, 5, 8)
Prof. Matúš Dulla: Pronikat do vědních oblastí Hovoříme s proděkanem pro vědu a výzkum FA ČVUT
Alfa: V průběhu roku 2011 se začalo s podrobnější identifikací stěžejních fakultních výzkumných aktivit a jejich spojení s doktorským studiem. Toto téma souvisí se vznikem nového vědeckého centra. Na fakultě působí podle vaší zprávy několik poměrně jasně vyhraněných skupin, které jsou schopny se umístit v různých spektrech výzkumu. Mohl byste některé tyto skupiny konkretizovat? M. Dulla: Jedna je například soustředěná kolem doc. Floriána. Živě pracuje a vytváří si dokonce speciální jazyk, což je typické pro nové silné směry uvažování či školy anebo vůbec vědecké orientace. Mimochodem nejsem přesvědčen, že fakulta s touto skupinou dostatečně silně spolupracuje. Dále – více skupin se u nás zabývá výzkumem bydlení. Za všechny uvedu například skupinu kolem doc. Kohouta. Nemohu neuvést také doc. Suskeho, se zaměřením na ekologickou tvorbu, prof. Girsu s jeho výzkumem konzervačních metod, doc. Šestákovou s universal designem. Trochu vynechávám tu naši kunsthistorickou partu anebo skupinu, která se zabývá otázkou architektury související s otázkami každodennosti, resp. stopami každodennosti na historické architektuře coby svědectví o vzniku těchto objektů. Funguje tu Výzkumné centrum průmyslového dědictví, což je silná skupina, která se těší uznání a podpoře fakulty. Dále bych jmenoval skupinu kolem prof. Pavlíka, která se věnuje otázkám konstrukčně-stavitelským: jde o časté typy výzkumníků na fakultách architektury, kteří jsou produktivní v tom pravém vědeckém výzkumu a jeho výstupech. A dále nezapomeňme na intenzivně pracující skupinu kolem prof. Maiera v oblasti prostorového plánování. Další skupinu se snaží zformovat doc. Jehlík a daří se mu to díky osobnímu přístupu. Jak to vnímám já, necítí se úplně doma ve vědecké oblasti, ale formuluje si téma kolem urbanismu, který se ptá, zda město může být vůbec krásné. Tedy aspoň tak já rozumím Jehlíkově linii. A nesmíme zapomenout také na doc. Petra Hájka, který výstavou v galerii DOX ukázal osobitou architektonickou linii; skvělými
architektonickými výkony je schopný zformulovat určité směřování; tedy nejen onou racionální stránkou věci. Nicméně se objevují takto i nové otázky. Například jak se liší jeho směřování od linie prof. Maiera, založené na velmi kvalitním, klasicky vědeckém přístupu? Tady vidím bohatou členitost, jež často vytváří dojem, že vyhledaný obraz by se měl uklidit do škatulek. Jenže oni se právě naopak odlišují od ostatních a jsou dobří, protože nejsou ve škatulkách a jdou svou individuální cestou. Určitou nevýhodou je, že se někteří uzavírají a nerespektují běžná vědecká pravidla. Po mém soudu je ale lepší tento způsob práce podpořit, než vytvářet určitá zastřešení principů, pod něž nemáme koho zařadit. Víme o těchto myšlenkových pohybech a považujeme je za smysluplné. Do jaké míry souvisí tato úvaha s konceptem zmíněného centra, jehož statut nedávno schválil Akademický senát? Asi do té míry, do jaké se jej dotklo naše nedávné dilema – právě při koncipování jeho vědeckého rámce: Otázka je, zda především podporovat přirozeně vzniklá jádra výzkumu, nebo zda postupovat cestou shora, tedy jestli nevytvořit nejprve určitou deklaraci a organizační strukturu. Druhý přístup je lákavý zejména pro architekty, kteří vždy vytvářejí nejprve celek. Já se neodkláním od cesty zdola. Na fakultě totiž působí na vědeckém poli skupiny, jež dosáhly svých cílů drobnými, individuálními cestami; jsem pro to, abychom je podpořili. Osobně se přiznám, že bych nechtěl rezignovat na jistý holistický přístup, nicméně současně by byla škoda nepodpořit všednodenní činnost. Je zajímavé, že všechny jmenované skupiny fungují neformálně... Nevím, jestli úplně neformálně. Fungují v rámci univerzity, která mj. předpokládá vědecké bádání. Zmíněné nové fakultní Výzkumné centrum představuje v tomto okamžiku organizační příležitost pro umístění podobných výzkumů: například je tu záměr fakulty poradit hlavnímu městu, jak má se sebou nakládat. Jde o oboustrannou nabíd-
ku, resp. o původní rozhodnutí Prahy ptát se nejmoudřejší instituce, kterou ve městě má. Co je vyššího než České vysoké učení technické? Mohl byste být konkrétní? Jde o možnost nabídnout naše vědomosti při přípravě územního plánu, resp. při koncipování způsobu jeho přípravy. Většina dobře fungujících zahraničních škol takto spolupracuje se státem nebo městem a nabízí služby aplikovaného vědeckého typu. Existují nějaké podmínky pro zařazení mezi zmíněné výzkumné skupiny, které budou podporované novým centrem? Uvědomme si, že na katedrách každé dobře fungující školy se má každý kantor či odborný pracovník zabývat také vědeckým poznáním, a to z titulu své univerzitní příslušnosti. Takže centrum nestanoví žádné limity výběru, kromě výběru směřovaného k těm nejschopnějším – jak po stránce vědecké, tak pedagogické. A dál už platí akademická svoboda bádání i vyučování. Vznikající Výzkumné centrum lze chápat především jako nabídku odborné asistence při přípravě a realizaci určitých typů projektů. Jeho ředitel bude aktérům nabízet administrativní či právní zabezpečení, přičemž vědecká kvalita se bude prověřovat zejména externím přijetím a ohlasy. Bude zde ovšem působit také koordinační rada, které je svěřena kontrolní funkce, neboť výstupy z fakulty nebývají vždy podrobovány klasickým vědeckým kritériím, jako je publikování nebo recenzování ve vědeckých časopisech. Rada bude posuzovat určité základní parametry těchto výstupů, aby fakultu neopouštěly práce tendenční či jednostranné.
Jedním z dlouhodobých záměrů fakulty je budování jejího excelentního vědecko-výzkumného profilu. V jaké fázi se tento záměr nachází? V zárodečné. Domnívám se, že bychom více měli reagovat na celkový trend, orientovaný k tématům, na jejichž řešení se přidělují různé grantové finanční prostředky. Pro mě osobně je to jasné: seshora se prostě snaží podpořit ty lepší – ze všech, kte-
ří se hlásí o státní podporu. Kladu si ovšem také otázku: vykazuje naše škola parametry, které ji prezentují jako školu jedinečnou či významnější? Domnívám se, že je má a může na nich stavět. Nicméně zmíněný trend tzv. excelentních pracovišť stojí opět na půdorysu klasické vědy a architekti pořád jako by stáli opodál. Přitom by měli a mohli pronikat se svými tématy do vědních oblastí. Například v oblasti bydlení. Kdo jiný se má vědecky zabývat otázkou bydlení než architekt? Jistěže například k údržbě panelových domů se vyjadřují stavaři, k rozpadu rodiny sociologové nebo psychologové, environmentální aspekt zkoumají ekologové, na estetiku bytových staveb se soustřeďují kunsthistorici. V rámci celku tu ovšem podle mě pořád zůstává nejvíce námětů pro architekty. Vše, co jsem vyjmenoval, jsou parciální problémy, bydlení je námětem holistickým. A kromě bydlení? Například oblast udržitelnosti: ta by mohla být dominantně právě v našich rukou – jenže i tady nám téma tak trochu uniká. Vždyť architekti ani nedokážou dobře pojmenovat předmět „architektonické“ ekologie. Stále nedisponujeme pojmoslovím, jak tento předmět popsat z jiného než z botanicko-biologického hlediska. Nazýváme jej stále ekologie; ani ne architektonická ekologie. A zase je tu podobná situace jako u bydlení. Na Stavební fakultě se zbývají energetickou problematikou stavebních konstrukcí, kde pro tento obor připravují výzkumné centrum v Kladně. Stavaři působí i v stavebně-historických výzkumech, doc. Floriánovi zase mohou počítačoví odborníci přebrat jednak jeho trend, ale další experti, materiáloví, třeba i nejnovější nanotechnologie. Jsou tu dále průmyslové stavby: naše VCPD ovšem naštěstí harmonicky kooperuje se Stavební fakultou… Mezi vašimi dalšími tématy je také zadání udržet vlastní specifický výzkum v oblasti architektury a urbanismu. A upevňovat povědomí o jejich smysluplnosti. Spolupracuje naše fakulta v této oblasti s jinými zahraničními fakultami?
Disponujeme určitými kontakty a známe poměrně slušně situaci na jiných školách. Zmíněné skupiny mají taky své zahraniční partnery. Nicméně se ptám: jsme schopni odstranit naše nedostatky jenom tím, že si budeme vědomi excelentních zahraničních výkonů bez toho, že bychom se jim dokázali vlastní prací vyrovnat? Na zmíněných školách venku je, podle všeho, situace podobná jako u nás. Architektura je specifická v tom, že produktivní v jejím jádru – tedy v klasickém vědeckém vnímání jsou složky parciální či mimoarchitektonické. Tyto složky, ale koneckonců vůbec všechny vědy publikují své výstupy evidované portálem Web of Science čili v té nejšpičkovější databázi. Architekti ovšem nikoli. Proto se také evropské architektonické školy nedávno rozhodly zformulovat Chartu výzkumu v oblasti architektury. A zde se snaží popsat výzkum jako ucelený systém se specifickými architektonickými charakteristikami. Podle mě jsme zde ovšem svědky určitého křečovitého zápasu: když musí všichni dělat vědu, my si tu vytvoříme náš vlastní píseček, se kterým se zařadíme do jednotného šiku… A vy nás budete akceptovat, neboť i my umíme dělat vědu. Ustanovení takové Charty je záslužné, ovšem po mém soudu jde o srovnatelný jev s deklarací našeho Výzkumného centra, jak jsem o ní již hovořil… Dalším cílem, tedy cílem sekundárním, je vřadit domácí architektonické časopisy do kategorie recenzovaných vědeckých časopisů. Teď tam není žádný. Je to však trochu takové dobíhání zmeškaného vlaku a přizpůsobování se těm vědeckým standardům, které zformulovaly přírodovědecké disciplíny. Neslibuji si z tohoto dobíhání nějaké výrazné výsledky, lepší by byla masarykovská drobná práce na poli architektonické vědy jako takové. Čímž nechci popřít význam velkých provolání a velkých ideálů…
lizovanějších oborů, jako například počítačové metody, building information models, komplexní stavebně-projektantský přístup k informacím o budově od samého počátku jeho vzniku atd. Nám tradičně zůstává dohled nad celkem: neboli být dirigentem orchestru. Což je mimochodem krásné, ale poněkud archaické definování role architektury… Takže není divu, že – při formulování vědeckého zadání, které jde do hloubky a musí být specializované – narážíme ne otázku, co vlastně ti architekti zkoumají, když jim všechno mohou sebrat obory stavební, materiálové, stavebně-průmyslové, umělecké, historické, psychologické, sociologické atd. Čili kardinální otázka je, co je na tomto procesu, tak typickém pro architekta, možné vlastně zkoumat. Někdy se může zdát, že nám toho na nejvlastnější architektonický výzkum moc nezbývá… Na jedné straně chci připomenout tento podstatný rozměr profese a na druhé straně vnímám povinnost se jím do určité míry zabývat nikoli na úrovni detailního bádání typu výzkumu nanostruktur…. Nicméně bychom se mohli zabývat zkoumáním našich nejvlastnějších témat, ovšem zkoumáním do větší hloubky. Například se vůbec vědecky nezabýváme procesem výuky architektury, který všichni považujeme za navýsost specifický pro naši profesi. Jak se daří kantorům probouzet invenci u studentů, jak pracují individuálně, jak se skupinami? Nebo věčná polemika, zda se má začínat projektováním rodinného, nebo bytového domu? Nejméně dvakrát jsem byl svědkem diskuse, ale nikdo o tom nenapsal ani slovo… Nikde ve vědeckém nebo i polovědeckém časopisu. Opakovaně se k tomu vracíme ve fakultních diskusích a zůstává to stále na úrovni čiré empirie. Přitom způsob vyučování architektury by jistě mohl být zajímavým předmětem vědeckého výzkumu.
Cílem fakulty je podle dlouhodobého záměru rovněž podpořit tradiční vytváření nových poznatků v oblasti architektonické teorie; resp. generování komplexních teorií, založených na holistickém charakteru architektonické činnosti. Což například souvisí i se zmíněným tématem bydlení. Celistvost této problematiky je pro architektonické působení typická. I když architektovi vždy něco uniká do specia-
V dokumentu o dlouhodobém fakultním záměru se hovoří i o zvýšení informovanosti; jakou formou by se mohlo zvýšení realizovat? Myslím tím zejména výstupy, ale i ty málo známé metodiky a předpisy, které vytváří Rada vlády pro výzkum vědy a inovace. Vykonal se tu obrovský kus práce; smyslem rady je regulace výzkumu, ale i metodika rozdělování financí. pokračování na s. 8
Revit open 2011
O revitalizaci depa v Kořenově 1. cena: Jiří Žid, absolvent FAU TUL Přístup: Zbylý kabát stačí oprášit, zapošít, aby se nerozpadl, a lze ho dále nosit. Ale duši bývalého depa do něj již nelze navrátit, ani se tak tvářit. Depo zemřelo, nebylo již potřeba a nebude. Kdybychom se pokusili depo oživit, což lze realizovat třeba zastřešením, zateplením, navrácením oken a usazením podlahy sálu, zmaříme tím poslední zbytky doby, ve které byl plášť nošen ,a ten již nikdo nepozná, stane se z něj „moirová” bunda, ze které bude občas jen čouhat peří. Plášť (alias zbytky depa) se tím devalvují, jen se nad nimi usmějeme. Tento návrh ponechává, co zbylo, tedy pěkně šitý plášť, sice bez rukávů (střecha), ale pořád ve své stavební kráse. Dnes se o něj nelze starat jako kdysi ( jsou na starosti jiná témata – internet – apod.), ale lze jej použít k zahřátí. K tomu stačí zapošít části, které se třepí (betonová korunka zdi a celkové vyspravení ), aby se již dále nerozpadal. A ostatní nechat tak, jak je. Bude se o něj starat nová duše. Její tělo připomíná tělo minulé, byť se chová zcela jinak.
Architektura: Nový multifunkční sál a jeho servis jsou umístěny ve dvou vagonech, vagon se sálem a vagon servisní. Vagon se sálem je rozkládací, je tedy možné jej složit a přepravit po trati někam jinam. Toto řešení je z důvodů jednak adekvátnosti k malé obci (když se v Kořenově nebude nic dít, může se vagon využít jinde), a také z důvodu propagace znovuožilého depa i jeho provozovatelů. Vzniká tak malá atrakce (pojízdný sál, pojízdné divadlo), která v dobrém duchu propaguje záměr za hranicemi obce.
Funkce: Ve vagonu sálu je hlavní vstup se šatnou, kavárna, sál a vzadu sklad. Sál o rozměrech 10 × 7 m lze použít multifunkčně, k tanci, přednáškám, divadlu apod. Ve druhém vagonu je servisní zázemí, což jsou toalety, byt správce, technická místnost pro vytápění, instalace atd. Oba vagony jsou propojeny mobilním tunýlkem. Konstrukce: Vagon se sálem je rozkládací proto, aby se vešel do průjezdných profilů. Rozkládání je realizováno panty, díky kterým se dají celé plochy otočit a ze složeného stavu vytvořit sál. Konstrukce je navržena jako šedová střecha, kterou tvoří velká nosník v hřebeni střechy. Obvodové stěny (tělo vagonu) jsou tuhé konstrukce s profilem „U“ o délce 18 m. Střecha je dělena po délce na menší části (4 + 4 + 10), aby je bylo možné zvednout. Servisní vagon je klasická stavba, stejně jako osobní vagony. Oba podvozky představují typ SGNSS pro přepravu kontejnerů. Zateplení / logika stavební fyziky: Vagony jsou vyrobeny v továrně, čímž odpadnou nepřesné procesy „na stavbě” a celá konstrukce tak může být subtilnější i více tepelně izolační. Skladba představuje ocelovou konstrukci, vyplněnou tepelně izolačními deskami určenými pro podlahy (Hofatex Strongboard – FAKTOR DIF. ODPORU 5, lambda D = 0,046 W/mK) na přírodní bázi, co nejšetrnější k přírodě, obalené příslušnými fóliemi. Interiérový plášť tvoří dřevěné desky (bílý nátěr nebo parkety), exteriér plech s provětrávanou mezerou. Architektonický odhad konstrukce předpokládá při přesnosti výroby v továrně sílu 300 MM a tepelný odpor do 6 m2 × K/W.
Rada produkuje obrovskou řadu předpisů, doporučení, zápisů, pokynů, zákazů, kontrol atd., ale také sankcí… Což je na jedné straně velice rozvinutá agenda, řekl bych až kult kategorie RIV, tedy publikování vědeckých výsledků, ale na druhé straně je to téma, které na fakultě není příliš sledované. Proto uvažuji o nezbytnosti zvýšení informovanosti. Máme ale také na mysli vydávání publikací. Je zajímavé, že na fakultě vzniká každoročně relativně slušný počet knih. Objevila se otázka, zda je správné, aby byla produkce našich pedagogů rozptýlená do různých nakladatelství a vydavatelství. Prof. Masák, který se nedávno zúčastnil naší knižní prezentace, ocenil právě tuto rozrůzněnost. Každopádně bychom měli alespoň evidovat dění. I já sám postupuji podobným způsobem: podle tématu sa ucházím o externí grant a hledám vhodné vydavatelství. Nejsem velkým přítelem centralismu, ale na druhé straně bychom měli inspirovat autory, aby se k nám hlásili. Na fakultě proběhla také debata, zda vzhledem k tomu, že u nás neexistují impaktované architektonické časopisy, bychom si nemohli založit vlastní nakladatelství, které by se mohlo časem stát impaktovaným… Nemyslím si, že je to schůdná cesta. Vždyť existují zavedené kvalitní časopisy, proč bychom měli jen z byrokratických důvodů podlézat laťku? Tvrdím: reagujme na situaci, tedy na fakt, že tu existují kvalitní média, a když nějaké nakladatelství podpoří publikaci našeho kantora, vedení fakulty takovou publikaci podpoří rovněž. Zavedl jsem systém, že když se jako proděkan dozvím o publikaci fakultního autora, která čeká v nakladatelství a potřebuje už jen část sumy k vydání, vydavatel je ochotný umístit do knihy naše logo a navíc publikace souvisí s grantem na fakultě, navrhuji děkanovi, abychom finančně podpořili vydání knihy. Důležité je, že jde o publikaci přijatou externím vydavatelstvím a že tam prošla procedurou testování kvality.
Závěrem: kterým tématem se jako teoretik zabýváte v poslední době? Nedávno jsem dokončil velkou knihu o architektu Emilovi Bellušovi a řekl jsem si, že se teď budu více zabývat především proděkanskými povinnostmi. Ale přiznám, že mám
jedno nové téma, kterým se také – zatím platonicky – zabývám. Totiž, zda by se v historiografickém výzkumu architektury nedala lépe zformulovat specificky architektonická metoda. Včera jsem si tento problém znovu připomenul, a to díky profesoru Šváchovi na jeho přednášce o barokním kostele v Olomouci. Kromě standardních kunsthistorických parametrů zdůrazňoval konstrukční podmíněnost architektury, i když uznal, že se dnes dějiny umění ubírají opačným směrem. Nicméně už delší dobu mě zajímají nejenom otázky konstrukce, ale vůbec výsostně architektonických stránek staveb. I ve zmíněné poslední knize se snažím popisovat historicko-dispoziční a konstrukční prvky. Přitom je současně pravda, že také tato kniha bývá oceňována více za svůj kulturologický rozměr. Sledoval jsem tudíž i já sám více kulturologické než architektonické parametry? Mám na čem pracovat… Děkuji za rozhovor. JH
LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? 2/ Ve které fázi vaší práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost či idea? 3/ Jak souvisí vaše vědecká práce s vaší architektonickou projekční praxí?
Pavla Melková 1/ Zaujal mě rozhovor s doc. Ševčíkem a arch. Benešem o cestě do Moskvy. Moskva je nepochybně pro architekty obrovským potenciálním zdrojem zkušeností, byť pravdě-
n a f a k u l t ě p ř e d n á š e l h e r m a n h e r t z b e r g e r, l e g e n d a s o c i á l n í h o „ g r u n t u “ a r c h i t e k t u r y
podobně často i negativních. Svědčí o tom například také zájem ze strany světových kapacit v oboru tvorby města, jak jsme shodou okolností mohli vidět na přednáškách Reiniera de Graafa z kanceláře OMA či Jana Gehla, které se uskutečnily v Praze v tomto týdnu. Reinier de Graaf představoval návrh rozvoje Moskvy, vypracovaný kanceláří OMA v rámci mezinárodní architektonické soutěže. Zajímavým závěrem, bohužel ne nepodobným situaci v České republice, bylo analyzování stavu, ke kterému může dospět rozvoj města vedený především z pozice politických a ekonomických cílů, bez ohledu na urbanistické a prostorové zájmy města. Se zájmem jsem rovněž sledovala příspěvky k tématu soutěže na divadlo v Krumlově. Obecně i v tomto případě považuji za ideální širší koncepční přístup, založený někdy i na analýze a vyhodnocení parametrů samotného zadání a zahrnující do procesu tvorby širší kontextuální souvislosti. Proto se mi velmi líbil vítězný návrh Jana Harciníka a koncepčně podobný návrh Báry Frankové z ateliéru Cikán (3. místo), a to nejen proto, že jsem měla možnost celý proces návrhu detailně sledovat prostřednictvím mého partnera v MCA. Oba návrhy nesetrvaly u snazšího schematického převzetí myšlenky zadání – navrhnout znovu klasický objekt otáčivého hlediště, pouze jinou architektonickou formou, ale vydaly se cestou tvorby celkového prostoru místa, tedy „krajiny“ , jejíž se navržený divadelní prostor posléze stal plynulou součástí. 2/ Z hlediska délky práce v rámci fakulty se nacházím na začátku, na disertaci pracuji prvním rokem. Co se týče teoretické práce na problematice, věnuji se jí již řadu let. Jejími dílčími výstupy jsou například texty publikované v odborných časopisech. V rámci vědeckého prostředí mne překvapil důraz kladený na formu – metodiku, a to někdy i na úkor obsahu, který může vést až k situaci, kdy obsah vlastně tak trochu chybí, resp. forma sama se stává obsahem. Osobně vnímám vědeckou práci především jako tvůrčí činnost; pro vědu v oblasti architektury a ostatních uměleckých oborů to pak platí dvojnásob. Neměla by v ní myslím převažovat pouhá popisná objektivní sumarizace víceméně známých faktů problematiky. Zastávám názor, že podstatný je
pavla melková
obsah založený na vlastním přínosu, nápadu, originalitě, názoru, který pak samozřejmě může hraničit až se subjektivitou, a polemizovat tak s požadavkem vědecké objektivity. Formální nástroje jako metodika jsou nezbytnou součástí, zajišťující jakousi vědeckou „kázeň“ , musí ale vždy zůstat v druhotné oblasti prostředků, nikoliv cílů. 3/ Už delší dobu se společně s Mirkem Cikánem věnujeme souběžně s projekční praxí MCA ateliéru také teoretickým, výzkumným či vzdělávacím činnostem v rámci paralelní platformy, která vytváří teoretické odborné zázemí pro architektonickou tvorbu. Její součástí jsou teoretické práce, ideové koncepce, přednášky, publikace, ale také například výstavy či aktivity v oblastech příbuzných uměleckých oborů. Postupem času si stále více uvědomujeme, jak se vše uzavírá v logickém kruhu a jak tyto zdánlivě paralelní aktivity spolu ve skutečnosti úzce souvisí a stávají se součástí jedné kontinuální činnosti – tvorby či ovlivňování prostoru a prostředí. Jedním z cílů této teoretické činnosti je právě humanizace architektury, která souvisí s tématem mé disertační práce: Humanistická role architektury v současné společnosti. Práce vychází z názoru, že absence či nedostatečné naplnění humanistické role architektury je jádrem řady problémů současné architektury a stavu vystavěného prostředí, a z předpokladu, že význam humanistického rozměru architektury, který se nachází v tématech poetiky, komunikační role, ztělesnění a artikulace společensko-kulturního kontextu, etické funkce či reprezentační a symbolické role, bude v nadcházejícím období ekonomické krize, ekologického ohrožení, současné existenciální krize, selhání ideálů moderny stejně jako celkové ztráty kontinuálního horizontu hodnot společnosti vzrůstat. D o k t o r a n d k a j e a b s o l v e n t k o u FA Č V UT ( 1 9 8 7 ) , a t e l i é r r e k o n s t r u k c í . D o k t o r a n d s k á p r á c e H u m a n i s t i c k á r o l e a r c h i t e k t u r y v s o u č a s n é s p o l e č n o s t i . Ú s t a v u r b a n i s m u , školitel doc. Ing. arch. Jan Jehlí k
agáta zapotilová
Veletrh I Saloni
Milán se v polovině dubna stal světovým centrem designu Referují studenti z Ústavu průmyslového designu
Agáta Zapotilová: Celkový dojem z 51. ročníku
10
Milán je od nepaměti kolébkou stylu, módy a designu. Není proto divu, že se každoročně již od roku 1961 koná největší evropský veletrh designu právě zde. Po loňské zkušenosti jsme si tuto senzaci nemohli nechat ujít a opět jsme s úžasem sledovali, kolik možných i nemožných novinek a kombinací bylo za uplynulý rok vyprodukováno. Letošní Salone Internazionale del Mobile and International Furnishing Accessories Exhibition se v hlavním výstavišti RHO Fiera od studia Fuksas rozděloval do několika sekcí o celkové ploše 209 000 metrů čtverečních. Zúčastnilo se rekordních 2 500 vystavovatelů. Nábytek a doplňky jsme mohli vidět ve třech kategoriích: design, moderno a classico. Pro nás byly nejzajímavější pavilony se zaměřením na design. Nacházely se zde známé i méně známé značky, zaměřené svým jednoduchým a funkčním stylem na moderního uživatele. Po jasně značené trase jsme si mohli díky videorozhovorům s tvůrci prohlédnout výsledky jejich prvotních myšlenek a konceptů. Velké značky jako Kartell, Natuzzi, Vitra či Dedo lákaly expozicí dotaženou do posledních detailů. Domácí Kartell vsadil na vztah zákazníka a designéra. Německá značka Dedon zaměřená převážně na venkovní nábytek lákala na exotiku v prostoru mimo moderní civilizaci. Nadšený návštěvnický ohlas sklidilo sezení Nestrest od Daniela Pauzeta a Freda Freatyho, připomínající kapkovité proutěné hnízdo, jež uživatele obklopí a nabídne mu pocit absolutního soukromí. Nezaháleli však ani menší výrobci. Francouzské Alki představilo kuchyňský nábytek s charakteristickou minimalistickou konstrukcí a zaoblenými rohy s užitím přírodních materiálů. Ostatně myšlenka návratu ke kořenům civilizace a přírody hýbala celým
zuzana bošková
salonem. Dřevo, kůže a plátno se nejčastěji kombinovaly se zemitými tóny a pastelovými barvami. Český design reprezentoval TON, který zde představil tři nové modely židlí. Mimo TON se zde představil Jiří Pelcl, studenti z VŠUP a absolventka Lucie Koldová se svou kolekcí světelných objektů. Naopak inovace a moderní materiály byly zastoupeny převážně v sekcích zaměřených na koupelnové vybavení (Salone internazionale del Bagno a kuchyně EuroCucina). Mile překvapila také sekce studentského designu reprezentující umělecké školy a mladá designérská studia z celého světa. Předvedla hravost i nové technologie nezatížené konvencí jako například student průmyslového designu Christophe Guberan, který zde uvedl svůj projekt „Hydro-Fold “, kdy již existující tiskárna za použití vody a obyčejného listu papíru přetvoří 2D tisk na 3D objekt. Touto jednoduchou metodou lze vytvořit rozmanité ornamenty, mřížky a tvary. Velkou show mohl návštěvník zažít opět v centru Milána v části Tortona, kde se každoročně předvádějí nová studia a značky. Originální výstavní prostory a párty přímo na ulici dotvářely veletržní atmosféru, dokonale balancující mezi vážností a zábavou. A . Z a p o t i l o v á j e s t u d e n t k o u 2 . r o č n í k u v a t e l i é r u d o c . P a t r i k a K o t a s e
Zuzana Bošková: Studentský design Na letošním Salone Internazionale del Mobile tvořil studentský design – Salone Satellite možná trochu opomíjenou, přesto bezesporu významnou část veletrhu. Každoročně se zde představují nejprestižnější školy, na kterých lze studovat design. Vystavující jsou vybráni porotou složenou z profesionálů z oblasti designu, architektury a médií. Významné bylo zastoupení nábytku vyrobeného z kartonu. Například Nbt. Studio, založené v roce 2011 v Taipei na Tchaj-wanu představilo projekt „Reincarnazione “, který používá vysoce odolný materiál ICB (Inverted Corrugated Board). Předností je jednoznačně pevnost a lehkost. Židle REBORN, jež je navržená celá z kartonu, spadá
zleva dopr ava: lixil, toto, dedon
mar tina šandová
Martina Šandová: Nejzajímavější produkty
do kolekce, kterou navrhl Henry K. T. Hsiao. Dalším návrhem je židle PIEGA, jež kombinuje více materiálů: karton, kov a čalounění, s použitím látky vyrobené z PET lahví. Jde tedy o určitou symbiózu ekologie a luxusu. Další ukázku použití kartonu předvedlo madridské studio WOW, tvořené šesti mladými designéry. Studio se přirovnává k hudební skupině, do níž každý člen přináší vlastní nápady a impulsy. TH CHAIR Monicy Thurne tvoří sedák z kartonu, opěradlo a nohy židle jsou ovšem vyrobeny z kovového drátu. Kombinace působí svěžím dojmem. Spíše skandinávský než španělský design evokuje její stolní svítidlo Y LAMP. Přírodní dřevěný materiál skvěle koresponduje s kovem pastelové barvy, jenž obaluje část lampy vytvarované do písmene Y. Lampička může být pro svůj univerzální vzhled umístěna jak do dětského pokoje, tak do pracovny. Nepřehlédnutelné bylo představení skupiny Creativeans, kterou tvoří Kimming Yap, Yulia Saksen, Khairul Hussin a Sharina Bi. Sídlí v Singapuru, ale strategicky i v Miláně. Série svítidel DIGGA, navržená Khairulem Hussinem, je inspirovaná tradiční asijskou ptačí klecí. Kovová konstrukce, potažená měkkou látkou, dává uživateli možnost manipulovat s tvarem samotné lampy a zvolit si požadovaný úhel světla. Stejný koncept má i lampa ANNIKA, které má ovšem odlišný tvar a odhaluje více kovové konstrukce. U obou typů svítidel lze potaženou látku použít oboustranně, čímž se zvyšuje variabilita vtipného řešení. Další ukázkou španělské tvorby, tentokrát z Barcelony, je studio Ciclus. Příjemným překvapením bylo předvedení kolekce DVINUS. Směřování studia se nese v duchu ekodesignu: zredukovat, znovupoužít, recyklovat. Jejich přístup je zcela viditelně promítnut do zmíněné kolekce DVINUS, jejíž autorkou je Tati Guimaraesová. Hrdla skleněných lahví v zelených či žlutých barvách jsou prostrčena průřezy ve stolní desce, a slouží tak jako opěrný i dekorativní systém. Použití lahví v kombinaci se stolní deskou je tedy multifunkční: slouží jako nohy stolu a zároveň jako svícen či váza, do níž lze dát květiny.
Tento rok se v rámci I Saloni pořádal také Salone Internazionale del Bagno neboli Veletrh koupelen. A vzhledem k tomu, že tématem letních klauzur jednoho z ateliérů Průmyslového designu byly právě „koupelny “, rozhodla jsem se inspirativní produkty a novinky hledat hlavně v této části veletrhu. Ze záplavy pastelových odstínů a dubového dřeva, které je letos, zdá se, velkým trendem nejen u nábytku ale i koupelen, byla příjemným vytržením a oživením japonská značka TOTO. Jde o předního výrobce sanitární keramiky a zaujme především inovací svých produktů, zejména plně automatizovanou toaletou, která nabízí nastavení tlaku a teploty vody, využití deodorantů, vyhřívání sedadla nebo třeba nový systém splachování, který sníží spotřebu vody. Všechny tyto funkce jsou řízeny elegantním a ergonomickým dálkovým ovládáním. Nekonvenčním tvaroslovím variabilních armatur, umyvadel a dalších koupelnových doplňků se předvedl německý AXOR. Představil mimo jiné novou kolekci od francouzských designérů Ronana a Erwana Bouroullecových, která fascinuje plejádou možností. Můžete se sami rozhodnout, jak si celek sestavíte, kudy poteče voda (rozmanité možnosti osazení baterií), a přizpůsobit si tak koupelnu k obrazu svému. Překvapily také španělské značky APARICI a APAVISA, které na milánském veletrhu uvedly novou kolekci obkladů a mozaiek z rozmanitých materiálů (kámen, dřevo, kov, beton...). Za zmínku ještě bezpochyby stojí japonská značka LIXIL, pro kterou navrhl Kenya Hara vanu, u níž můžeme najít inovativní pěnicí systém, který tvoří dokonale jemný produkt. Společnost LIXIL si nechala pěnu speciálně vyvinout od firmy INAX tak, aby byla krémová a dostatečně hustá. Další součástí vany je odtoková část, integrovaná přímo do podlahy, takže již nemusíte řešit obvyklý problém, že vám voda může přetéct…
Z . B o š k o v á j e s t u d e n t k o u 2 . r o č n í k u v a t e l i é r u d o c . A l e x i a A p p l a a J a n a J a r o š e
M . Š a n d o v á j e s t u d e n t k o u 2 . r o č n í k u v a t e l i é r u p r o f. J a n a F i š e r a
11
jan štípek
pokračování ze s. 2
Kniha je součástí projektu MK ČR Industriální topografie České republiky – nové využití průmyslového dědictví jako součásti národní a kulturní identity v rámci programu aplikovaného výzkumu NAKI. Tisk podpořila dotace SGS ČVUT Udržitelný rozvoj a historická zkušenost. Vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze. Petr Vorlík, Meziválečné garáže v Čechách / Zrod nového typologického druhu a proměny stavební kultury, Praha VCPD FA ČVUT 2011.
Notes
12
X Dne 24. května t. r. ve věku 71 let zemřel doc. Ing. arch. Jan Štípek. Významnou měrou se v roce 1992 zasloužil o vznik České komory architektů, byl jejím prvním předsedou a v této pozici působil s přestávkami 10 let. V učebnicích české architektury najdeme jeho administrativní budovu Průmstavu (dnes Qubix) z roku 1976 ve Štětkově ulici v Praze 4, jejíž rekonstrukce byla v letošním roce dokončena. Docent Štípek absolvoval Fakultu stavební ČVUT v roce 1965, poté nastoupil do Projektové služby Pragounion, byl zakládajícím členem Družstva architektů A13, do roku 1990 pracoval v Pragoprojektu Praha jako hlavní architekt ústavu. Od počátku devadesátých let se kromě projektování věnoval také pedagogické činnosti. Až do roku 2008 vedl Ústav nauky o budovách na Fakultě architektury ČVUT v Praze. X Dne 10. května 2012 ve věku 87 let zemřel Ing. arch. Jiří Hrůza, CSc., významný český urbanista, externí pedagog FA ČVUT. Veřejnosti je známější jako teoretik urbanismu, jehož publikace mají významné místo v odborných knihovnách, za nejvýznamnější lze považovat Budoucnost měst (1962), Teorie města (1965), Města utopistů (1967) či Město Praha (1989), Svět architektury (2000), v nejbližší době vyjde v nakladatelství Academia nová kniha Svět měst. X Výstava všech ateliérových prací proběhla na Fakultě architektury ve dnech 28. 5.–11. 6. 2012.
jiří hrůza
X Cena Břetislava Štorma bude udělena i letos. Pořádá Ústav památkové péče FA ČVUT, GIRSA AT, s. r. o. , a Tomáš Bistřický. Slavnostní vyhlášení výsledků 4. ročníku studentské soutěže se uskuteční v usedlosti Kotlářka v Praze 6-Dejvicích, ul. Na Kotlářce. Ve středu 20. června 2012 v 15.00 h. X O postavení horizontu v lidském poznání přednášel na fakultě v květnu významný český matematik a filozof, zakladatel alternativní teorie množin prof. Petr Vopěnka. X Studenti FA mají letos už podruhé úspěch v účasti na mezinárodní přehlídce Fenomen kniha, kterou počtrnácté pořádá Masarykova univerzita v Brně pro školy univerzitního typu. Ústav výtvarné tvorby FA ČVUT obeslal přehlídku několika pracemi, které vznikly v rámci VT4 jako jeden z šesti úkolů pod vedením Gabriely Novákové a Milady Gabrielové. Obstály v konkurenci děl často semestrálních i diplomových z výtvarných fakult jiných univerzit. Výstava přehlídky se uskutečnila v průběhu letošního května a vystaveny byly knižní a písmové objekty studentek Gwenaëlle Le Bris (Erasmus) – Uvězněné knihy a Kateřiny Zámečníkové Bitva u Slavkova. X Diplomní práce FA ČVU 2012 byly vystaveny ve fakultních dvoranách ve dnech 6. 6.–26. 6. 2012.
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 6 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
