15 bulletin fakulty architektury čvut

05/’15 bulletin fakulty architektur y čvut

 n oví vedoucí ateliérů  n ejlepší urbanistický projekt  z diplomek: sládek od sedláka  a lfou listuje doktorand rýpar

bc. petr sládek, dostavba staroměstské radnice, model, diplomní práce 2015, vedoucí práce jan sedlák, ústav navrhování III

z bř eznového kolok v ia venkov – architek tur a – v ý uka ús tav u ur banismu

Soutěže–výsledky X Druhá kůže. O nejlepší bakalářskou bytovou stavbu. Pořádá FA ČVUT. 1. cena: Viktorie Dostálová (ateliér Císler – Oth), 2. cena: Vladimír Votava (ateliér Cikán), 3. cena: Lucia Gažiov (ateliér 1+XX Koucký, Jiran, Lisecová). Porota: Markéta Cajthamlová – předsedkyně, Oldřich Hájek, Magdalena Hlaváčková, Jiří Opočenský, Jan Schindler, Veronika Škardová (náhradnice). Do soutěže bylo celkem nominováno 27 soutěžních návrhů z 11 návrhových ateliérů. VÝSTAVY X Ateliérové práce. Ateliérové učebny. 1.–12. 6. 2015. X Návrhy pro pro Babu aneb Jak se poučit od vzorů a interpretovat je v návrhu. Kurátor prof. Pierre von Meiss , dvorana FA ČVUT, 1.–12. 6. 2015. X Diplomové práce. Dvorany FA ČVUT. 16.–26. 6. 2015. X Semestrální práce studentů. 53 ateliérů v 2. až 7. podlaží FA ČVUT, 13. 6. 2015. X Olověný Dušan 2015, přízemí FA ČVUT, 13. 6. 2015. www.olovenydusan.cz/2015. X Inspirace Le Corbusierem – La Tourette, dvorana FA ČVUT, 13. 6. 2015. X Školní kresby prostoru Nové budovy ČVUT a další práce studentů 1. ročníku architektury a designu, FA ČVUT, kreslírna 449 v 4. podlaží, 13. 6. 2015. Knihomol

2

X Po sorele brusel... O hodnotách české architektury a výtvarného umění v druhé polovině let padesátých a v šedesátých letech 20. století. Martin Strakoš zvolil téma, jehož význam se neomezuje na období konjukturálního zájmu. Šedesátá léta 20. století jsou na jedné straně všeobecně uznávanou a inspirativní periodou české

oldřich ševčí k

architektury (pro R. Šváchu třetí nejvýznamnější dekáda české architektury) a na straně druhé se do tématu památkového chránění promítá jak složitý vztah veřejnosti k reprezentativním objektům architektury a umění šedesátých let, tak zejména samo utváření účinné památkové péče v podmínkách společenského vývoje po roce 1989. Ustanovování kritérií památkové péče a jejich prosazení v praxi se děje v situaci obsahující paradox: čas od času roste zájem společnosti o zachování některých staveb a současně narůstají destruktivní ekonomické tlaky. První část publikace obsahuje originální, argumentačně nasycenou analýzu geneze „bruselského stylu“ ( jde o kapitoly, ke kterým se budou pro ideje i fakticitu vracet další autoři). Následuje část k proměnám architektury v druhé polovině padesátých let; autorem zvolená reflexe české architektury z hlediska mezinárodního kontextu provedená přes recepci tří osobností – A. Perreta, Le Corbusiera a O. Niemeyera – publikaci nejen „oživuje“ , ale dobové fráze o střetnutí socialistického realismu s „formalismem“ a „kosmopolitismem“ získávají na „barvitosti“ – dokládají tehdejší klima. Těžištěm třetí části se stává Ostravsko – kde zachycení a deskripce vývoje jsou doloženy nejen na stavbách, urbánních celcích a jejich dobové i autorově interpretaci, ale i na proměnách institucí, na architektonických soutěžích, sympoziích a na zhodnocení uměleckých artefaktů ve veřejném prostoru. Na závěr dvě citace pro zamyšlení: „...bruselská inspirace zásadně přispěla k opětovnému otevření československé architektury podnětům ze svobodného světa. Zřejmé je i to, že vládnoucí režim přijal nový výraz jako součást cyklicky se opakujících reformních snah“ (s. 58); „Jako by se architektura a urbanismus stávaly pouhým průmětem zájmů konzumní společnosti a stejně jako spotřební zboží byly směňovány podle nálady, pomíjivých mód a více či méně skrytých zájmů určitých vrstev společnosti“ (s. 4).

Martin Strakoš: Po sorele brusel, kov, sklo, struktury a beton. Kapitoly o architektuře a výtvarném umění 50. a 60. let 20. století od Bruselu po Ostravu. Vyd. NPÚ v Ostravě, 2014, 200 s., ISBN 97880-85034-83-7

Oldřich Ševčík

pok r ačov ání na s . 12

daria balejová

Nové tváře ( I ) V poslední době proběhla na Fakultě architektury řada konkursů na místa vedoucích návrhových ateliérů (včetně experimentálních) a ateliérů ZAN. Alfa představuje nové pedagogy v odpovědích na čtyři otázky.

jan jaroš

Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? „V tomto světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě... “ (Labyrint světa, ráj srdce) Daria Balejová, absolventka FA ČVUT (2003), diplomní práce Polyfunkční dům ve Vodičkově ulici v Praze, vedoucí práce prof. Ladislav Lábus.

Daria Balejová, vedoucí ZAN v Ústavu navrhování I

Jan Jaroš, vedoucí ateliéru v Ústavu průmyslového designu

Máte nějaký učitelský vzor? Jan Amos Komenský: „Pojď, chlapče, uč se být moudrý. – Co je to být moudrým? – Vše, co je třeba dobře znát, dobře dělat, dobře říci. Potom půjdeme do světa a prohlédneme si vše...“ (Orbis sensualium pictus)

Máte nějaký učitelský vzor? Nikdy jsem se nezabýval učitelskými vzory. Asi nejsilnější dojem z akademické půdy na mne udělal prof. Otakar Diblík, kterého jsem zažil pouhý jeden semestr. Zato tento semestr byl velmi intenzivní. Na první ročník jsem si vybral poměrně dosti složitý a sofistikovaný vlastní projekt mikrochirurgických brýlí (ateliérové zadání bylo – design na hlavu). Byl jsem do toho zapálený, a to se „Diblíkovi“ líbilo. Pozval na schůzku do ateliéru paní Janou Pauli z NTM, která měla kontakty v lékařském oboru a dala mi doporučení na několik chirurgů od Prahy až po leteckou záchranku v Liberci. Bylo to pro mne tenkrát vše strašně zajímavé a nové. Na druhou stranu ale také zavazující. Byl to první úkol a já jsem nechtěl zklamat vloženou důvěru, že se s tímto úkolem poperu. Nakonec vše dopadlo dobře a já za projekt dostal ocenění „Dobrý design“.

Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? „Jak jest to znamenitá věc do školy choditi a učiti se. Nadto že učiti se není práce, než hra s knihami a pérem, sladší než cukr. A proto je nechat, aby malovali a škrtali, jak chtí a co chtí a mohou, čáry, kříže, kolečka, škřítkovy nohy, hvězdy, suky nějaké, stromy, koně... Již pak nech to k tomu podobné jest neb není, na tom nic nezáleží, jen ať oni kratochvil svou s tím mají. Aniž však možné jest, aby to i bez opravdového užitku bylo: poněvadž tím jistotně sobě ruku jakž takž oblomí a k snadnějšímu psaní a znání oči ponabrousí. A cokoli by sic k zachutnání jim školy a učení vymysliti se mohlo, to místo své tu má.“ (Informatorium školy mateřské) Máte nějaké oblíbené místo? Doma: „Místo příjemné, vábící uvnitř i vně oči. Uvnitř světlý, čistý pokoj, ozdobený všude obrazy...“ (Didactica Magna)

Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? V ateliéru se zabýváme produktovým designem ve všech jeho podobách. Cílem je vychovat designéry, kteří umějí o projektu přemýšlet. Měli by být schopni oddělit podstatné od méně důležitého a na tomto základě vytvořit koncept pro budoucí design. Snažíme se, aby cílem prací studentů nebyl tvarový formalismus. I když se bude jednat o futuristický koncept, vždy musí být patrné, pro koho to je určeno. Jasné souvislosti (rešerše), tvarová logika a inovativnost. V těchto prvních dvou semestrech na-

3

petr pinkas

4

šeho ateliéru vyvstaly dva silné projekty. V zimním to byly plynové přenosné vařiče navrhované pro společnost Meva. V tomto semestru jde o zpracování borosilikátového skla ze skláren Kavaliér v Sázavě, kdy je úkolem studentů obeznámit se co nejvíce s materiálem a technologií zpracování, aby na tomto základě použili sklovinu pro nový typ pečicí či vařicí nádoby. Každopádně nejsilnější koncept, kterým by měl být patrný kromě výše zmíněného, je propojení studentů s podniky. Ostýchavost a neznalost možností spolupráce je na obou stranách. Propojení „designér a konstruktér“ je v průmyslovém i produktovém designu velmi důležité a tuto zkušenost získáte jen na konkrétních projektech.

novináři, kteří znají produkty jen z posledních pár let a objevují už dávno objevené. Ke školství: Stejně jako se s „lifestylovými“ časopisy doslova roztrhl pytel, stejnou expanzi zažívá i vysoké školství s nárůstem různých fakult a kateder designu. Mám silný pocit, že český rybník je pro tolik kaprů příliš malý a neodpovídá poptávce. Je velká škoda, když student věnuje tři nebo pět let života oboru, který v důsledku v životě dostatečně neupotřebí. Nechci srovnávat nedávnou historii, ale faktem je, že jestli před 10–15 lety vycházelo ročně ze škol 10–15 designérů, nyní je to desetinásobek. Bohužel stejným tempem zde v republice nevyrůstají firmy, které by takto vzdělané vysokoškoláky bez praxe zaměstnaly. Je to palčivé téma a do jisté míry působí toto množství ročně vycházejících absolventů kontraproduktivně.

Máte nějaké oblíbené místo? Asi je to otázka spíše šitá na architekta, nicméně všichni žijeme ve stavbách a chodíme kolem nich a stejně tak se pohybujeme v nějakém prostředí, které jsme si vybrali, nebo jím prostě jen musíme procházet. Nepocházím z Prahy. Proto ani její okolí pro mne nebylo příliš známé. Jako objev na mne působilo poznání krajiny v Českém krasu. Malebná vesnička Sv. Ján pod Skalou nebo okolí Koněprus se zatopenými lomy. Krajina tam má díky vápencovým útvarům jistý středomořský charakter. Díky několika zachovalým místům mi to připomíná Itálii, kterou mám nejen jako „kolébku designu“ velmi rád a často ji navštěvuji.

Jan Jaroš, absolvent VŠUP v Praze v ateliéru průmyslového designu III (2005), diplomová práce Pappone se týkala stolování. Bylo to komplexní zadání zahrnující návrh stolu z corianu, nápojového skla, příborů a talířů. Jídelní gesamtkunstwerk. Vedoucí práce Michal Froněk a Jan Němeček (Olgojchorchoj).

Co považujete za aktuální palčivé téma české designérské scény? Neobjektivitu a nefundovanost. Formalismus a zjednodušování. Jsem trochu v rozpacích z některých designérských ocenění, které do jisté míry ovlivňují orientaci laické – uživatelské veřejnosti v tom, co je dobré a co je špatné. Nějak se u nás vžil dojem, že k designu se může vyjadřovat úplně každý. Je to pochopitelné, je kolem nás v předmětech denní potřeby. To že jej ale užíváme, neznamená, že jej chápeme ve všech jeho aspektech. Mrzí mne proto, že jsou často upozaďovány předměty, které se nehodí do předepsaných rubrik „lifestylových“ časopisů. Že o něm píší

Petr Pinkas, vedoucí ateliéru ZAN v Ústavu nauky o budovách Máte nějaký učitelský vzor? Nemám učitelský vzor, respektive naopak. Z každého stupně ve svém vzdělání, od základní školy až po AVU, si pamatuji konkrétní pedagogy, konkrétní lidi, kteří mě svým způsobem mnoho důležitých věcí naučili a také lidsky inspirovali. Takže je jich mnoho a nelze z nich vybírat. Obecně si myslím, že ti učitelé v nejranějším věku jsou nejdůležitější. Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? „Forma nenásleduje funkci – funkce následuje vizi – vize následuje realitu“ (Frederick Kiesler). Mám ten citát rád a občas se snažím studentům podobné teze interpretovat, ačkoliv se potkávám pouze se studenty prvního ročníku a pojmy „realita“ , „vize“ , „koncepce“ , „projekt“ jsou pro ně zatím velmi nesrozumitelné. Také se hodí připomenout „Bez práce nejsou koláče“.

jiří poláček

Máte nějaké oblíbené místo? Dům, ve kterém nyní bydlím. Je malý, dřevěný, stojí v lese mezi borovicemi, v prudkém jihovýchodním svahu, celá stěna k výhledu je ze skla. Vlastně je umístěn v korunách stromů. A z velké architektury miluji Pražský hrad s Novým Světem a Hradčany. Žiji v Praze již 21 let a stále jsem stejně nadšen, kdykoliv tam mám cestu. Není za tím žádný sentiment ani obdiv k tradici či historii. Ale architektonická, technická, logická řešení, která tam nalézám, mi často pomůžou v práci, jsou mnohdy geniální, naprosto moderní, tedy zcela mimo čas. Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Soutěže o (architektonický) návrh, kde rozhodujícím a jediným kritériem je cena. Petr Pinkas, absolvent FA ČVUT (2001), diplomová práce Koncentrované bydlení, vedoucí práce prof. Ladislav Lábus, Škola architektury na Akademii výtvarných umění (2004), diplomová práce Iniciační velkoměstská jednotka, Žižkovské nádraží, vedoucí práce prof. Emil Přikryl.

Jiří Poláček, vedoucí ateliéru ZAN Poláček – Štáfek v Ústavu nauky o budovách Máte nějaký učitelský vzor? Často vzpomínám na architekta Václava Dvořáka, profesora ze stavební průmyslovky, který nás měl na dějiny architektury. Většinou když přišel na hodinu, velice rychle na tabuli načrtl letadlo a vedle letícího ptáka a zeptal se, co je správně. Protože jsme věděli, co chce slyšet, říkali jsem to druhé – „letadlo“ , vždy škrtl dvěma tahy letadlo a řekl: „pták je správně“… rok cca 1987. V prvním ročníku na Fakultě architektury jsem pak zpracoval jako jednu z prvních seminárek téma o zajímavém interiéru kostela ve Lhotce, kterou navrhoval architekt Václav Dvořák. Na fakultě vzpomínám na pana architekta Lábuse, u kterého jsem byl přerušovaně několik semestrů. Do ateliéru k němu jsem se dostal spíše náhodou na začátku studia. Již na škole jsem ho pro jeho

rené šulc

práce a texty obdivoval. Vzpomínám na některé konzultace, které probíhaly na bázi přenosu myšlenek beze slov, při kterých mi často dost věcí došlo. Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? I při malých úlohách zajímat se o širší souvislosti, urbanismus, veřejný prostor. Máte nějaké oblíbené místo? Často chodím na Pražský hrad, to je moje oblíbené místo. Většinou jdeme z Újezda Petřínskými sady, zpátky přes vinice. Nejprve zkontrolujeme, jak jsou ostříhané jabloně, panorama, pak tolik propletené historie, krásné materiály, nápisy na zdech, zahrady, dlažby, sochy, reliéfy, Plečnikovy úpravy, vždy se rád podívám na Sokolovy dveře do katedrály... Mám pak velkou chuť tu naši práci dělat. Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Pražské stavební předpisy, stavby v historických částech měst, výběrová řízení veřejné zakázky. Jiří Poláček, absolvent FA ČVUT (2007), diplomová práce Magistrát města Liberec, vedoucí práce prof. Ladislav Lábus.

René Šulc, vedoucí ateliéru v Ústavu průmyslového designu Máte nějaký učitelský vzor? Igor Hnízdo z Obecné školy. Přísný a důsledný. Důslednost je něco, na co se tady na fakultě zapomíná. A také pan ředitel Obecné školy, když varuje žáky: „Neolizujte železné zábradlí, když mrzne!“ Někdo si prostě nedá říct a musí si to vyzkoušet. pok r ačov ání na s . 8

5

O nejlepší urbanistický projekt 1. cena: Vladimíra Soukupová, Pavel Čučka, Ondrej Palencar, Barbora Krátká, vedoucí práce doc. Gabriel Kopáčik – VUT Brno Brněnská okružní třída – léčba města

6

Z autorské zprávy Brněnská okružní třída se měla po vzoru vídeňské stát veřejným parkem plným institucí a služeb. Tato vize však zůstala nenaplněna. Místo parku v současnosti slouží především jako hlavní brněnská dopravní tepna tvořící novou hradbu, která odděluje historické centrum od přilehlých čtvrtí. Nová nákupní střediska, studentské kampusy a office-centra vznikají na periferiích města a život z centra se postupně vytrácí. V naší abstraktní koncepci je okružní třída pojata jako organismus, tělo, které se musí vyléčit ze svých nedostatků. „Nemocemi“ řešené oblasti jsou převážně izolovanost historického jádra a okolí kvůli nadměrnému dopravnímu ruchu, nepříjemné prostředí a neatraktivnost přilehlých částí. Léčbu města realizujeme doplněním prázdných parcel narušujících kontinuitu městské třídy. Dále hledáme nové stezky propojující historické centrum a okolní čtvrtě. Vytváříme kontinuální park, kterým vedou cyklostezky a běžecké trasy. A v neposlední řadě nabízíme atraktivní funkce, navazující na ty současné, díky čemuž se zajistí trvalé užívání. Dopravní tepna se tedy přesouvá na vzdálenější vnější radiálu ( jejíž dokončení je součástí územního plánu města), a centrum tak může opět sloužit obyvatelům. Úkolem ateliéru bylo přijít s jednoduchou abstraktní ideou; díky níž bychom byli schopni vysvětlit náš návrh na koncepci urbanistického rozvoje Brněnské okružní třídy.

Po zvolení koncepce jsme společně postupně dokázali definovat abstraktní myšlenku, podle které jsme se chtěli řídit.

Poté jsme rozdělili okružní třídu na čtyři stěžejní lokality a každý z nás jsme jednu zpracovali. Řešení návrhu konkrétních lokalit pak probíhalo během společných konzultací.

vlevo na s. 6 v. soukupová, p. čučka, o. palencar, b. krátká, brněnská okružní třída – léčba města, situace; vpravo na s. 7 p. čučka, benešova

7

rober t votick ý

dokončení ze s . 4

Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? Design. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo, aby byl studenty chápán jako komplexní obor, který syntetizuje mnoho znalostí a dovedností. Zejména pak schopnost analyzovat problém a zadání a výtvarnou vizi postavit na reálných základech materiálových a technologických znalostí a tuto vizi pak komunikovat s výrobcem a dovést ji do úspěšné sériové výroby. Dále bych rád akcentoval důraz na elektronické skicování, tvorbu modelů a výkresové dokumentace. Máte nějaké oblíbené místo? Les, např: Voděradské bučiny. Stříbrné kmeny mají v podvečerním světle zvláštní magii a také se tam dobře jezdí na kole. Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Za aktuální palčivé téma české architektonické scény považuji architekty, kteří si myslí, že rozumějí designu. René Šulc, absolvent VŠUP v Praze, katedra designu Zlín (2003); diplomní práce Sedací souprava, pohovka a křeslo, vedoucí práce akad. soch. Ivan Linhart.

Robert Votický, vedoucí experimentálního ateliéru v Kabinetu modelového projektování

8

Máte nějaký učitelský vzor? Vzory to v mém věku nejsou, ale jsou to podle mého názoru příklady skvělých učitelů: Louis Kahn – nejenom jeho „masterclasses“ , ale i fakt, že vychoval výborné architekty/ ky, kteří měli vlastní přístup a výraz architektury, které vůbec nepřipomínaly architekturu jejich učitele... skvělé! Sir Peter Cook – celoživotní inspirace architekturou, zájem o tvorbu mnoha odlišných směrů, diskuse, knihy, články – byl jsem kritikem na porotách

v ateliéru Cook/Hawley v Architectural Association v Londýně a vzpomínám dodnes – jejich studenti jsou dnes předními architekty... Richard Reid – můj tutor v Kingston College of Art v Londýně – inspirační, talentovaný, štědrý a dodnes kamarád... Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? tavotnemirepxe uhavdo, icavitomebes, urutketihcra orp ínešdan, utivitaerk, tsotivocarp a ilíplsym uoneřveto, utnelat uropdop... Máte nějaké oblíbené místo? 51° 27‘ 10,5‘‘ S 0° 1757,7‘‘ Z Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Jako člen RIBA i ČKA se necítím kvalifikován komentovat v měřítku provinčních „scén“. Jsem si vědom témat v evropském či globálním měřítku od nutnosti kvalitní urbanizace až po šetrnost a soběstačnost rozvoje či fenomenální rozvoj informační technologie a globální komunikace. Sorry. Robert Votický, Fakulta architektury, ČVUT, 1. ročník ateliér doc. Rybářové (1967–1968), absolvent School of Architecture, Kingston College of Art, Surrey, UK (dnes Kingston University) 1968–1975, diplomní práce: Zadání a návrh nové Výtvarné školy v Epsomu, Surrey, UK, vedoucí práce Peter Jacob B. A. (Hons) Dip. Arch. (Newcastle), RIBA (Head of School). Rome Scholarship in Architecture (Prix d‘Rome), Accademia Britannica (British School in Rome), Itálie (1977–1979); Teze: Tradition and Modernism – vývoj a zánik typologie paláců, školitel prof. Robert Maxwell.

vít r ýpar

LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? 2/ Ve které části vaší dizertační práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost či idea? 3/ České země bývaly centrem vzdělanosti a líhní i útočištěm učenců. Říká se, že Česko zažívá absenci duchovní elity a neúctu ke vzdělanosti. Vnímáte tuto situaci? V kladném případě, mohl byste ji popsat z vašeho zorného úhlu pohledu? Lze uvést důvody této situace? A dá se změnit?

Vít Rýpar 1/ V březnové Alfě mě zaujala recenze nejnovější ročenky od Tomáše Kosnara. Nepřímo popisuje určující rys FA: „jako by hlavním sdělením ročenky bylo dělení naší fakulty na ústavy“. Jako student jsem vždy vnímal jednotlivé přednášející – někteří byli báječní, jiní méně. Ústavy pro mě byly prázdným pojmem. Od té doby, co jsem nastoupil zpátky na školu jako doktorand, uvědomil jsem si, jak odlišný je pohled z druhé strany. Pro jednotlivé vyučující je příslušnost k ústavu určující. Oni báječní přednášející – v případě, že náhodou nejsou ze spřátelených ústavů – se někdy vlastně ani neznají. To, co se studentům jeví tak přirozené, bývá pro vyučující někdy téměř nepřekonatelné. Z dubnové Alfy mě nejvíce zaujal rozhovor s Borisem Redčenkovem. V něm hovoří o Chebu a o dopadu rozdělení místa majitele a uživatele (hospodáře) na dlouhodobé investice. S tímto problémem se také střetávám – je jedním z určujících pro pole, kterému se věnuju ve svém výzkumu, totiž pro venkov. 2/ Jako student prvního ročníku se stále ještě nacházím na počátku svého výzkumu. Ten je věnován vnímání architektonických a urbanistických hodnot veřejného prostoru venkovského intravilánu – z pohledu obyvatel. Je to nádherné téma, které leží na pomezí mnoha oborů. Zatím shromažďuji data a vytvářím si celkový obraz. Jezdím po Čechách, hovořím se starosty a lidmi na návsích. Hodně času trávím ve studovnách.

Pohybuji se na širém poli, relativně málo a nesystematicky zoraném. Občas se trochu té šíře děsím – to aby se z pole náhle nestal tenký led. 3/ To je velmi nelehká otázka. Myslím, že by bylo lepší k tématu přistoupit více konkrétně – tedy ne jako ke vzdělanosti, ale ke vzdělancům a jejich postavení ve společnosti. Pak si ale dovolím nesouhlasit. Vzdělanců ve společnosti nikdy nebylo dost. Známým paradoxem je, že si lépe povšimneme, když nás některý z nich opustí, než když se narodí. Domnívám se, že oproti některým (vypjatým) obdobím naší historie snad nejsou v ideologickém zájmu médií. Proto vzniká pocit jejich absence. Co se oné neúcty ke vzdělanosti týče, zatím jsem se nesetkal s tím, že by se projevila v neúctě ke konkrétním vzdělancům. Naopak se domnívám, že je rozšířeno téměř až prométheovské očekávání – totiž to, že vzdělanci nejsou lidé, ale bohem vyvolení géniové, jejichž morální povinností je starat se nezištně o vzdělání společnosti, která se pak může věnovat jiným věcem. Výraznou hrozbu tedy vnímám především v obecném přístupu ke vzdělávání. Nedávno zesnulý Petr Vopěnka dlouhodobě na tento problém upozorňoval. Mluvil zejména o úpadku výuky abstraktního, tedy v podstatě geometrického myšlení na středních školách. Já bych k tomu dodal i své vlastní rozčarování ze současného přístupu k humanitním vědám. Mám pocit, jakoby školství začínalo být vnímáno jako pouhá příprava (či dokonce přípravka) na kariéru. Tedy co není techné, co nemá praktické využití, není k ničemu. Tento přístup snad může vychovat národ řemeslníků. Abych vykreslil projevy této hrozby na konkrétním a nám blízkém příkladu, přiznám se k tomu, že jsem byl sám užaslý z toho, jaké knižní fondy a sbírky architektonických magazínů má student FA pro své studium zadarmo k dispozici. Byl jsem navíc užaslý i z toho, jak snadno lze pomocí klíčových výrazů vyhledávat ve fondech různých knihoven, nebo i nad tím, že si mohu bezplatně půjčit knihu ze zahraniční knihovny! Jak je ale možné, že se o těchto možnostech ve výuce dozvídám za celý svůj život poprvé až na počátku doktorského studia? Doktorand je absolventem FA ČVUT (2008), disertační práce Venkovský charakter, školitel doc. Jan Jehlík.

9

anna v ink lár kov á

To nejlepší z diplomek ( I ) Pokorně, nebo moderně? Pokorně a moderně aneb Anna Vinklárková nad diplomní prací Petra Sládka Dostavba Staroměstského náměstí FOYER

PŘÍPRAVNA OFIS WC M

ÚKLID

Ž

ŠATNA

Ž M

B´

MYTÍ STOLNÍHO NÁDOBÍ

A

B

10

Po více než sto deseti letech soutěží na podobu Staroměstského náměstí předvádí diplomní projekt Petra Sládka řešení pokorné a zároveň inovativní. Západní křídlo radnice dostavuje – hmotovou, členěním fasády do náměstí a umístěním patrového sálu – evokací v roce 1945 zničeného novogotického Nobileho křídla, do tzv. Husího trhu a do dvora naopak s fasádami moderními. Obnovuje také v jeho historickém půdorysu a objemu, ale v moderním monumentálním „rossiovském“ nebo „šrámkovském“ tvarosloví Krenův dům, čímž spolu s obnovou Mariánského sloupu uzavírá náměstí zpět do jeho poslední ucelené podoby. Jak říká Emil Přikryl: „Kreňák je klenák Staromáku.“ Do prostorově působivého převýšeného sálu v horním patře svého Krenova domu Sládek umísťuje Langweilův model, suterén tvoří otevřenou archeologickou sondu do sklepů původních domů, sjednocených pozdější barokní přestavbou, v ostatních prostorech jsou umístěny další expozice a zázemí. „Kreňák“ je tedy, jak uvádí autorská zpráva, „časoprostorovou sondou přístupnou široké veřejnosti“. Náplní Nobileho křídla jsou reprezentativní prostory městské správy, konferenční a výstavní prostory a kantýna se zázemím. Jak uvádí autor, „program je nadsázkou, dům je spíše zasvěcený městu jako hmotě bez lidí, prostory a jejich využití lze interpretovat volně“. V členění vnitřních prostor autor tomuto nekonkrétnímu a předimenzovanému programu bohužel přece jen příliš podléhá, i když mohl využít svobody si dané a kromě vtipné návaznosti na historii dvoupatrovým sálem umístěným do náměstí jít ve směru nastaveném exteriérovým řešením dále a navázat na historickou architekturu bohatostí forem a rozmanitostí a překvapivostí vnitřních prostor. Přínos tohoto diplomu spočívá v možnosti diskuse: vymyslet program je

SÁL PRO 120 DIVÁKŮ

půdor ys přízemí

A´

mimo rozsah diplomního projektu a je dobře, že tak autor činí v náznaku, který by mohl vrátit celospolečenskou diskusi od výmyslů o nové filharmonii a Karlově univerzitě zpět k úvahám o úloze, a tedy umístění radnice. Kromě Staroměstského náměstí tuto diskusi potřebuje celý radniční špalíček, nyní opuštěný. Neměli by se úředníci, které přestěhoval Pavel Bém do Škodova paláce s přemrštěným nájemným, vrátit zpět do opuštěných historických domů, místo aby tyto byly přestavěny na další (dlouhodobě neobývané) luxusní byty? Neměla by být dostavba nejen domem zasvěceným městu, ale také domem zasvěceným jeho lidem? Nemělo by být právě Staroměstské náměstí místem, kde by občané spolurozhodovali o budoucnosti svého města světového významu? Neměli bychom se zase na Staroměstském náměstí shromažďovat při demonstracích a slavnostech, a nenechat je na pospas turistům a stánkům s trdelníky? Neměli bychom náměstí vrátit jeho městu a město jeho lidem? Anna Vinklárková, 6. semestr

pohled do dvora

pohled z celetné

situace

původní stav

autor diplomové práce p. sládek, vedoucí práce jan sedlák, ústav navrhování III

11

jakub vorel

pokračování ze s. 2

Notes

12

X Venkov – Architektura – Výuka. První z řady tří pracovních setkání/kolokvií pořádaných Ústavem urbanismu proběhlo v pátek 17. března 2015. Tématem kolokvia, kterého se kromě členů fakulty zúčastnili i zástupci různých vysokých škol, Akademie věd ČR a dalších institucí, byly rozličné přístupy k výuce venkova na školách architektury. Řada plánovaných setkání bude na podzim zakončena Inventurou urbanismu 2015, která bude věnována právě venkovu. X Série haptických modelů ikon pražské architektury pro nevidomé a slabozraké byla vybrána jako součást expozice českého pavilonu na Všeobecné světové výstavě EXPO 2015 v Miláně. Pavilon, jehož hlavním tématem jsou „Potraviny pro planetu, energie pro život“ , se návštěvníkům otevře 1. května. Modely vytvořili v rámci výstavního projektu Praha haptická studenti ČVUT pod vedením prof. Matúše Dully a doktorandek Evy Bortelové a Kláry Mergerové. Na výstavě budou k vidění modely letohrádku Hvězda, panoramatu Hradčan, Schwarzenberského paláce, francouzských škol v Dejvicích, Müllerovy vily, obchodního domu Kotva, nové budovy FA a FIT ČVUT, Tančícího domu, kubistické vily pod Vyšehradem, Veletržního paláce, Národního divadla a Nové scény. www.czexpo.com. X Ve středu 19. dubna 2015 skonala ve věku nedožitých 33 let absolventka FA ČVUT a doktorandka v Kabinetu modelového projektování Jana Kazimourová-Hladíková. X Novým proděkanem pro rozvoj a výstavbu jmenoval děkan prof. Ladislav Lábus s účinností od 1. 5. 2015 doc. Ing. arch. Jakuba Vorla, Ph.D. X Den otevřených dveří FA ČVUT se uskuteční dne 13. června 2015. X Noc muzeí proběhne na FA ČVUT dne 13. června 2015. Program: viz www.fa.cvut.cz. X Krajinářská architektura – nový studijní obor otevírá pro zájemce FA ČVUT od letošního září. Přihlášky ke studiu je možné podávat do 19. června 2015. Přijímací zkoušky se budou konat ve dnech 29.–30. června 2015. Viz též http://fa.cvut.cz/cz.

jana hladí kov á

X Proděkanát FA ČVUT pro vědu, výzkum a uměleckou činnost poprvé ve své historii připravil kampaň, propagující přijímací řízení do doktorského studia na naší fakultě. Byla adresována na 11 českých škol architektury a na dalších několik desítek škol příbuzných oborů, jejichž absolventi by mohli mít zájem studovat na naší fakultě. V této souvislosti doc. Irena Fialová, proděkanka pro vědu, výzkum a uměleckou činnost, upozorňuje na fakt, že bylo shromážděno více než 70 výzkumných témat (přitom roční limit pro přijetí na doktorské studium je 40 studentů). Tato skutečnost svědčí o činorodosti a zájmu pedagogů podílet se na fakultních výzkumných aktivitách. S ohledem na nezbytnou tematickou přehlednost však bude v příštím roce nutné množství témat omezit a současně strukturovat do obecnější a strategičtější polohy. Proděkanáty pro vědu a výzkum a pro rozvoj garantují za fakultu realizaci projektů v rámci operačního programu OPVVV (věda, výzkum a vzdělávání). Program je impulsem pro širší proces ustavování ohnisek excelentního výzkumu, v jehož úběžníku krystalizují výzkumné týmy, navazující součinnost fakult a pracovišť technické univerzity. Naše fakulta spolupracuje například s Fakultou dopravní, Fakultou elektrotechniky, s Fakultou stavební a Kloknerovým ústavem.

generální partner

ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 9 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 / [email protected].