12. bulletin fakulty architektury čvut

10/’12

bulletin fakulty architektur y čvut

 n ad ročenkou 2011 –2012  d ruhé ohlédnutí  za konferencí ecaade  v ítěz diplomek:  wlazel z ša avu  d oktorand pinc listuje alfou 

veronika vřešťálová, III. ročník, imprese, z červnové fakultní výstavy skici aneb jak jsme na tom?

d o c .   p e t r h á j e k z   a t e l i é r u h á j e k– h u l í n o b d r ž e l v b e t l é m s k é k a p l i o d r e k t o r a č v u t c e n u I I I . s t u p n ě z a v ý z k u m n ý p r o j e k t a n a s t o m o s i s

Soutěže X Arquideas Grant Competition 2012. Lhůta pro odevzdání návrhů do 31. 12. 2012. http://www.arquideas.es/en/arquideas_architecture_competition/information/5.html X CAA Nineth International Student Competiton. Lhůta pro odevzdání návrhů do 11. 1. 2013. http://www.wisecompetition.com/ X Cambodian Sustainable Housing Design Competition. Lhůta pro odevzdání návrhů do 15. 1. 2013. http://www.buildingtrustinternational.org/competition.html X Jump the gap. Lhůta pro odevzdání návrhů do 31. 1. 2013. http://www.jumpthegap.net/en/page.asp?id=1 X Lighthouse Competition 2012/13. Lhůta pro odevzdání návrhů do 14. 3. 2013. http://www.lighthouse-competition.com/ Knihomol

2

X Slavnostní křest knihy 99 domů od doc. Jána Stempela proběhl koncem listopadu ve fakultní dvoraně. Kmotry byli děkan FA ČVUT prof. Zdeněk Zavřel a prof. Miroslav Masák, kteří za účasti četného odborného publika vypravili 99 domů na cestu ke čtenářům. Kniha představuje autorský výběr 99 realizací rodinných domů od českých architektů, jež byly navrženy a postaveny v posledních několika letech. Obsahuje rozsáhlou fotodokumentaci, provázenou vysvětlujícími komentáři k  jednotlivým stavbám. Fotografie jsou doplněny výkresovou dokumentací ke každé ze staveb, a to půdorysy a řezem ve stejném měřítku 1 : 333 a situací 1 : 1000, díky čemuž je možné srovnávat velikost a prostorové uspořádání. Úvodní texty pomohou laiky zasvětit do problematiky celého procesu navrhování, legislativy a realizace. Kniha osloví nejen potencionální stavebníky, architekty a studenty architektury, ale také všechny, kdo mají rádi

„dobré“ domy. Knihu je možno do vyprodání zakoupit též v kanceláři č. 837 za „křestní“ cenu 800 Kč. Autor Ján Stempel, spolupráce Jan Tesař, úvodní texty: Ján Stempel, Jiří Mráz, Jiří Plos, Jan Tesař, Jan Žemlička. Grafika Karel Kerlický; nakladatelství KANT, Karel Kerlický 2012, ISBN 978-80-7437-078-6

Notes X Doc.  Petr Hájek, vedoucí ateliéru Hájek–Hulín v  Ústavu navrhování III, získal od rektora ČVUT prof. Václava Havlíčka za svůj výzkumný projekt v oblasti urbanismu a architektury „ANASTOMOSIS“ Cenu III. stupně v kategorii „Cena rektora za aplikaci výsledků výzkumné práce v praxi“. Ceny rektora ČVUT za vynikající výsledky ve výzkumu jsou udělovány každoročně, a to jak v oblasti základního a aplikovaného výzkumu, tak v  oblasti vývoje s  následným transferem do  praxe. Ceny jsou udělovány ve  čtyřech kategoriích a  třech stupních. Poprvé byl v  této kategorii oceněn výzkum v  oblasti urbanismu a  architektury. Cena byla předána 27. 11. 2012 v  Betlémské kapli. Široká veřejnost se s  projektem nazvaným „ANASTOMOSIS – propojené město“ mohla seznámit začátkem letošního roku na souborné výstavě v Centru současného umění DOX. Na 65 návrzích byla představena nová metoda plánování rozvoje města, založená na originálním propojování jeho částí. Během dvou měsíců zhlédlo výstavu přes 10 000 návštěvníků. V únoru příštího roku bude k tomuto tématu vydána publikace se stejnojmenným názvem, kde budou uceleně představeny výsledky a metoda výzkumu. X Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT bylo letos pověřeno Libereckým krajem (dotace G99) vypracováním základního stavebněhistorického průzkumu Horského hotelu a televizního vysílače Ještěd. Průzkum navazuje na předchozí aktivity VCPD (podklady k zapsání na seznam UNESCO, inventarizace interiéru, odborné kolokvium, publikace) a podílí se na něm Petr Vorlík, Klára Brůhová, Eva Bortelová, Klára Mergerová a Pavel Škranc. X Mottem dvoudenní exkurze, pořádané Ústavem památkové péče Fakulty architektury ČVUT, která se uskutečnila letos pok r ačov ání na s . 12

snímk y z čer v nové ex kur ze ús tav u památ kové péče f a č v ut , věnov ané pr oblemat ice k lenut í

Nad ročenkou 2011–2012 ( I ) Alfa se ptá 1/  Co vás na  ročence zaujalo především? Mohl byste ji srovnat s  ročenkou loňskou? 2/ Který prezentovaný projekt přitáhl vaši pozornost? 3/ Zaujal vás přístup či metodika (event. zadání) některého z ateliérů?

Petr Hrůša, ateliér Brno 1/ Zaujaly mě pozoruhodné, graficky profesionální a esteticky účinné prezentace, ale souběžně s tím je i po roce stále přítomný paradox: představování projektů se mnohdy jakoby dokázalo obejít bez geometrických abstrakcí čili bez myšlení vtělovaného generacemi do studia našeho oboru… Považuje se interpretace v architektonických plánech (zpochybňována ve prospěch indukce reality složené z krásných vizualizací) za „překonanou“? Nastává období posterů, směřujících jen k reklamě myšlené stavby? Směřujeme do budoucnosti bez imaginace? Ve srovnání s loňskou ročenkou se ve způsobu prezentace včetně akcentu na architektonickou čtivost z mého pohledu nic nestalo – totiž proměna ve směru projevu postaveném na „notovém zápise“ – architektonickém prostředí, jež vychází z geometrie. Ve vizualizacích fasád se nedá dobře „číst“ myšlení autorů, ale vždy jen induktivní dopad konkrétního případu. Vůli architektů po obecnějším smyslu pro realitu a fenomén prostoru zastiňuje „chtění“ ve  snaze o  „induktivní“ uplatnění individualistického názoru. Prostorový účin často zůstává skrytý jen v hlavě autora – či snad není ani přítomen? 2/ Prezentace projektů v ateliéru Jehlík jsou pozoruhodné, např. Milovice Anny Dufkové, byť jsou v měřítku ročenky obtížně čitelné; sympatické racionální pojetí fasád pro mne prezentuje projekt Petry Holubové nebo Petera Kobana (ateliér Stempel-Beneš) či Tere-

petr hrůša

tomáš kosnar

zy Lorenzové (ateliér Lábus); jinak musím konstatovat, že podle výše zmíněného – jako geometricky uchopený projekt – se neprezentuje téměř žádná práce; až na projekty z ateliéru Milana Hona a na latentní náznaky přepisu architektonického myšlení do jednoduchého sdělitelného čistého „zápisu“ (ateliér Krátký, Lang, Máslo). Nemám na mysli jen otrocké stavařské kreslení půdorysu, pohledů a řezů; nicméně v architektuře právě tyto vyjadřovací prostředky reprezentují to, co přepisem – tedy jako objektivněji uchopitelnou myšlenkovou a  společenskou strukturu projektem uceleně představujeme. Vizualizace, zajímavé situace, obtížná sdělitelnost schémat v některých prezentacích… Mají místo toho rámovat projekty krásné chlapecké a dívčí tváře? 3/ Inspirovaly mě přístupy a metodika ateliéru Stempel-Beneš a výsledky – už standardně s vysokou ambicí – ateliéru Lábus. Ty mě zaujaly svou civilní sdělností a estetickou nápaditostí některých staveb. Taktéž standardně ateliér Aleny Šrámkové – zde je ovšem sdělnost v lapidárnosti spíše už manifestem než jasně uceleným představovaným myšlenkovým projektem. Ateliér Jana Jehlíka v přesazích přemýšlení o urbanismu a celý ústav s famózní Inventurou urbanismu je pro mne letos svým záběrem a hledáním jiných pohledů a energií fascinující.

Tomáš Kosnar, absolvent FA ČVUT (2011) 1/ Zaujaly mě dvě věci. První z nich je věčné hledání formy komunikace mezi ateliérem a čtenářem. Podstatu projektu nelze sdělit obrázkem 5 × 5 cm. Publikace může vyslat signál, jakým směrem se ten který ateliér ubírá. To je vše. Na víc nemá šanci. Signál by měl být čitelný, snadno přijatelný, jinak vznikne kakofonie. Některé ateliéry to chápou a dělají dobře. Většina se ovšem pořád snaží sdělit příliš mnoho… Mimochodem ročenku dobře doplňují ateliérové blogy na fakultním portálu. Škoda že na ně ročenka neodkazuje. Druhá věc, která mě upoutala, jsou stránky věnované ústavům. Fakultní ústavy, resp. ústavní výuka či výzkum jsou pro kvalitu školy extrémně důležité. Vychází

3

stavebněhistorick ý průzkum v ysí lače ještěd zpracovává v ý zkumné centrum průmyslového dědict ví fa č vut

z  ní technické, teoretické i  praktické jádro toho, co jsou pro studenta „nástroje“ na cestě k ateliérovému navrhování. Ateliér tento základ přijímá a dál rozvíjí a spojuje a snaží se jej dovést k celkovému výsledku. A pokud jsou některé ústavy schopny produkovat v této rovině znalosti, které mají hodnotu a které dávají fakultě úroveň, je super, že mají v ročence své místo a čtenáři je vřele doporučuji. Tato trochu opomíjená část ročenky ovšem mimoděk vypovídá leccos o  fungování školy. U  některých ústavů se čtenář dočte o exkurzích nebo publikacích, výzkumech, workshopech a  různých experimentech a  dostává chuť znovu studovat. Naopak jinde, má-li již osobní zkušenost, docení, jak ironická může být náhoda. Stačí si srovnat prezentaci Ústavu stavitelství II od počátku ročenky (2007) dodnes a zkušený student skoro začíná v symbolice stále stejných fotografií jeřáb-trubka-záchod hledat hlubší sdělení. 2/ Upoutaly mě benzinky na Hradčanskou od Oldy Sládka z ateliéru Ondřeje Císlera, protože mají bezva srandovní figuru. Zaujal mě Dům správce Karlova mostu od Michala Leňa z ateliéru Petra Hájka svým nenápadným využítím nenápadné parcely na velmi citlivém místě i pěkným řešením hubeného domu. A ještě jednou ateliér Ondřeje Císlera – Tereza Šváchová a její BarA2k. Ten dům by byl ve skutečnosti asi neuvěřitelně brutální, ale líbí se mi hra s hranicí mezi vnitřkem a vnějškem skrz tahokovovou fasádu a  hlavně (ne)navržený program. Cením si otevřených řešení. Vyděsil mě projekt na místo Novomlýnské brány z ateliéru Eduarda Schlegera svým naprosto neadekvátním měřítkem. To už raději deset BarA2ků. Pečlivě jsem si prohlédl vizualizace projektu Martina Štosse – ještě trochu přitlačit a bude to jak od Williama Turnera.

4

3/ Mou pozornost upoutaly ateliéry věnující se doplňování a scelování města – Ondřej Císler s Hradčanskou, Michal Kuzemenský s Rokytkou. Je to důležité téma a oba zvolili místo, které je trochu jiné než obvyklá zadání na proluku nebo naopak na větší rozvojový prostor. U Císlerů mají navíc skvělý model. Zaujala mě jako vždy zadání a hlavně výsledky ateliéru Hájek-Hulín tím, jak naprosto nemilosrdně překračují rámec běžných

petr lešek

témat a řešení. Zadání „najděte využití“ jsem dřív považoval za berličku vyučujícího, aby nemusel vymýšlet zadání. V podání ateliéru H-H má ale smysl. Všech tří uvedených ateliérů jsem si všiml mj. díky způsobu prezentace. Všechny mají blog, kde si mohu o jejich projektech, které najdu v ročence, najít víc. Vidím, jak probíhá jejich semestr. Vidím, jakým impulsům vystavují své studenty. A některé sleduji v průběhu celého roku, protože jsou jednoduše zajímavé. V ročence pak mají všechny tři jen telegrafický záznam – rastr obrázků, které zaujmou/nezaujmou. Pochopily gramatiku současné komunikace a funguje to skvěle. Pozorně jsem si prohlédl i ateliér Aleny Šrámkové. Přistupuje k  prezentaci v  ročence zcela opačně – dvěma obrázky prezentuje jasný výtvarný názor a vůbec přístup k architektuře obecně. A je to taky super a funguje to bezvadně.

Petr Lešek, kancelář Projektil architekti 1/ Nemám porovnání s jinými školami, ale ročenka na mne působí jako poměrně reprezentativní publikace. Jen přesně nevím, komu je určena. K reprezentativnosti by měla patřit dvojjazyčnost, a to přímo v textu, nikoliv jako příloha na konci. Přehlednosti by podle mne přispělo ucelené uvedení ateliérů, tedy jejich obecné teze i výsledky práce studentů u sebe. Jsem si ale vědom toho, že by to znamenalo větší rozsah publikace. Nejsou úplně vyrovnané teze jednotlivých ústavů, zatímco některé jmenují historii a formální náležitosti, jiné se snaží předvést svoje hlavní teze. Rozdíl není ani tak mezi exaktními ústavy a ateliéry, spíše napříč. Jde přitom o dlouhodobé rozdíly, nikoliv jen v rámci jednoho roku. Za pozitivní považuji zapojení studentů do prezentace ateliéru v ročence. Oproti loňskému roku mám u této pocit většího nasazení, byť jsou ateliéry, kde je tomu naopak. Noví vyučující určitě přinesli novou energii a kvalitu. 2/ Některé z projektů jsou u mne zvýhodněny, neboť je znám ze studentských soutěží, ve  kterých jsem zasedal tento rok v  porotě. Nejsem tedy zcela nestranný. Co mne v těchto soutěžích zaujalo, byl poměrně malý počet účastníků právě z FA ČVUT oproti

z á b ě r y i . t u č k a z  n e d á v n é h o  k ř t u k n i h y 9 9 d o m ů o d   j á n a s t e m p e l a v e  d v o r a n ě f a č v u t . k m o t r y b y l i d ě k a n p r o f. z d e n ě k z a v ř e l a p r o f. m i r o s l a v m a s á k

jiným vysokým školám architektury, zvláště liberecké. Je škoda, že studenti do těchto soutěží nepřihlásí svoje již zpracované práce. Důležitější než jmenovat jednotlivé úlohy, které ani nelze z takovéto miniatury přesvědčivě hodnotit, se mi zdá spíše prezentace celého ateliéru, o níž koneckonců jde ve školní výuce především. Pokud jsem přesto nucen jmenovat některý projekt, budu k tomu mít spíše banální důvod. Mám slabost pro projekt Kestřany – Obraz vesnice z důvodu lokálpatriotismu. Pravda ale je, že se velmi omezuje na samotný intravilán s malým přesahem, především k řece. Překvapivé pro mne byly projekty na Milovice, které jsme u nás ateliéru řešili, ale spíše malou odvahou studentů k řešení tohoto místa výjimečného svou novostí. Zaujal mne projekt na Metro Florenc, třebaže mu může být vyčítána malá inovativnost a nezájem o vztah k prostředí okolo magistrály. Ale porovnávám je s podobnou situací od Karla Prágra na Smíchově. Osvěžením pro mne byly volné kompozice na Vítězné náměstí. 3/ Přístup a  metodika u  většiny ateliérů nejsou zřetelně objasněny, takže se těžko hodnotí. Převažuje asi názor, že vše bude patrné ze studentských prací. S tím těžko mohu souhlasit a ročenka by to měla vyžadovat. Výrazné jsou pro mne ateliéry Císler, Florián, Hájek – Hulín, Kuzemenský – Synek a Šépka intenzitou nasazení. Jsem potěšen přístupem urbanistů Jehlíka, Kolaříka, Kouckého – Lisecové (zejména téma Pražské potoky vzhledem k jisté módnosti, byť aktuální, samotné Vltavy) a Sedláka, a také poctivostí ateliéru Stempel – Beneš. Jsem rád, že se na FA věnuje pozornost krajinářským úlohám, které jsou jinak u nás dosti pozadu – Hanson. Důležitá se mi zdá výuka s důrazem na rekonstrukce historických budov a prostředí – Girsa a Cikán. Musím vyzdvihnout, že na FA učí takoví nadšenci a odborníci z oblasti techniky i historických sídel a konstrukcí, jako je Jan Žemlička, Jan Pešta a Michael Rykl. Kuzemenský: kultivované domy, žádné úlety. Projekty se mi líbí svou normálností. (Je těžké navrhnout normální dům a nezbrankrotovat.) Lang: výrazné domy v krajině. Chápání města jako krajiny. Stavba jako obohacení krajiny.

šimon vojtí k

Stempel: nekompromisně hranaté, poctivé. Šépka: nová nezvyklá témata, nové otázky. Jednotná prezentace pomáhá čitelnosti. Správný přístup ke školním projektům, nehrotit jejich shromažďovací část (rešerše, analýzy, technika a technologie) a hledat další možné otázky a odpovědi. Šrámková: materie architektury. Graficky dobrá prezentace.

Šimon Vojtík, doktorand v Ústavu navrhování III, školitel Jan Sedlák 1/ Vždy jsem ročenku sledoval poměrně povrchně a sobecky ( jak dopadl „náš“ ateliér oproti ostatním). Tyto otázky mě donutily k větší a strukturovanější pozornosti, a  to nejen ke  kapitole ateliéry, ale i  k  úvodu a  prezentacím ústavů. Už z  úvodního slova prof. Zavřela je znát určitý posun oproti ročence minulé. Implicitně mluví více o  otevřenosti školy, směrem ke  společnosti, praxi a  především samotnému oboru. A na prezentacích jednotlivých ústavů je oproti loňsku také vidět určitá „otevřenost“ (exkurze, konference, různá setkávání). Pokud je cílem ročenky prezentace školy (ať již směrem dovnitř akademické obce nebo ven), pak je budovaný obraz o poznání přívětivější. A věřím, že to je obraz založený na reálném základu. V kapitole ateliéry jsem určitý posun zaznamenal již na první pohled, a abych si jej ověřil, provedl jsem si rychlou statistickou sondu na  základě vlastních, poměrně subjektivních kritérií. Detaily „sondy“ nalezne čtenář v závěru článku. Prezentace ateliérů jsem rozdělil na  „konceptuální” (ukazují spíše procesy tvorby a  názory na  obor než projekty) a  „projektové” (představují převážně projekty, ať již na plánech, perspektivách či modelech). Projektové jsem dále rozdělil na „otevřené” (představují práce co největšího počtu studentů), „výběrové“ (prezentují několik, pravděpodobně nejlepších projektů) a „minimalistické“ (prezentují jeden až dva projekty, a to v několika případech natolik úsporně, že se dvoustrana ročenky stává abstraktním obrazem). Hlavní rozdíl oproti loňskému roku je v absenci prezentací konceptuálních (oproti loňským šesti) a  úbytku minimalistických (dvě oproti loňským čtyřem).

5

Přehlídka diplomních prací 2012 1.cena: Adam Wlazel Dostavba Staroměstské radnice a Staroměstského náměstí Akademie výtvarných umění, škola architektury prof. Emila Přikryla Z autorské zprávy Na místo, kde stála radnice navrhuji sportoviště. Hřiště pro kolektivní sporty. Jako modul si beru basketbalové. Je nejuniverzálnější. Pojme volejbal, nohejbal, tenis i vybíjenou. Řadím tři vedle sebe, napříč lze hrát fotbal, floorbal, házenou. Na hru je vidět z venku – z města. Kolem jsou dvě volná patra-tribuny. Průhled směrem dovnitř i ven do náměstí. Mechanická střecha dokáže celý prostor zastřešit na zimu pro cokoliv jiného. Vzniká prostorná hala pro městské akce. Městská hala. Toto veřejné hřiště nahrazuje formálně úřední městotvorný charakter radnice neustálým živým pohybem, rejem lidí trávícím svůj čas spolu s ostatními v centru svého města. Opravdovým městským životem. Původní sousedící Krenův dům je nahrazen obřím zavěšeným pyramidálním kuželem, který nabíjí celé okolí energií, nejvíce však osoby stojící přímo pod ním. Přesná geometrie kuželu má schopnosti určitým způsobem manipulovat pravděpodobně s nějakou vesmírnou energií a tento vklad umocněn velikostí kužele je učiněn součástí srdce města.

6

Z hodnocení poroty Přestože používá výrazové prostředky, které se na  první pohled nezdají úplně v souladu s atmosférou Staroměstského náměstí, natož s obecnou představou dostavby Staroměstské radnice, přitáhla práce naši pozornost. Autor nás potěšil svým nadhledem a odvahou, s nimiž dokázal odevzdat na závěr svého studia projekt, který by se zpočátku mohl jevit dokonce jako vtip. Vrátit náměstí Pražanům, nevytlačovat turisty a  obchodníčky, kteří začali nepříjemně určovat současný charakter onoho místa. Autor se vzdává všech nadbytečných vybavení, čímž překvapivě jednoduchou a  levnou metodou dosahuje té nejvyšší univerzality. Nechává nám tak před očima budovu jednoduchou, u které nám přestává záležet na tom, jak vypadá, ale vážíme si u ní té energie, čerpající ze vzájemné symbiózy s lidmi a zřejmě i s vesmírem. Právě tato energie by mohla mít ten správný potřebný potenciál zacelit díru, která už dlouho oslabuje Staroměstské náměstí.

7

dokončení ze s . 5

p ř e k o n e j m e b a r i é r y – j i ž t r a d i č n í d í l n a ú s t a v u n a u k y o  b u d o v á c h f a č v u t s e u s k u t e č n i l a n a f a č v u t a v  n t k , s n í m k y z e z á ž i t k o v é h o s e m i n á ř e v e v e f a k u l t n í d v o r a n ě .

To vše na  účet prezentací výběrových (31 oproti loňským 23). Otevřené prezentace zůstávají na svém, s mírným navýšením (pět oproti loňským čtyřem). Došlo tedy k  určité „normalizaci“ a  zajímalo by mě, zda je to způsobené přirozeným vývojem uvnitř ateliérů či neúprosným tlakem editora. Co mě ale zaujalo víc, byl posun v  kvalitativní úrovni prezentací (zde je subjektivita kritérií již za hranicí trestuhodnosti). Hodnotil jsem ve dvou krocích: Estetický dojem (kompoziční vyváženost a estetická celistvost dvoustrany) a úroveň propracování prezentací jednotlivých projektů (bez ohledu na to, které projekty považuji za zajímavé). Tímto způsobem jsem vybral ty prezentace ateliérů, které v  mých očích splňují obě kritéria na výbornou. Z tohoto srovnání vychází letošní ročenka výtečně – 18 oproti loňským 10. Jistě by se dalo v takových porovnáních pokračovat dál (zábavné výsledky by zajisté přinesl výpočet poměru počtu architektonických plánů k počtu prezentovaných projektů), ale to již zanechám individuální kreativitě a odhodlání kolegů čtenářů. 2/ Upoutal mě projekt Zuzany Kubové (Girsa) pro mně sympatický přístup ke spojování nového a starého a Jana Holuba (Kuzemenský–Synek) pro jeho hru s odkazem moderny a jemnou estetiku. Pokud se ještě vrátím ke srovnání s ročenkou loňskou, v té mě projektů zaujalo víc. Což je zajímavý fakt vzhledem k výsledkům sondy z předchozí otázky. Pro mě to je potvrzení známé pravdy, že dobrá prezentace a zajímavý projekt jsou množiny nesouvisející.

8

3/ Vzhledem k tomu, že většina ateliérů prezentuje především samotné studentské projekty a přístupy a metodiky ateliérů si neumím domýšlet, jsem odkázán zejména na  názvy zadání a  dojem (atmosféru) prezentací. V  tomto smyslu na  mě velmi pozitivně působí prezentace ateliérů Cikán, Jehlík, Sedlák a Zavřel, a to kombinací zajímavých témat se zjevnou poctivostí ve zpracování jednotlivých projektů. A jako vždy se zastavuji u ateliéru prof. Šrámkové kvůli obdivuhodné dlouhodobé konzistenci ve zpracování projektů.

Statistika Ročenka 2010/2011 Prezentace konceptuální: Achten, Florián, Hanson, Koucký, Schleger, Suske. Prezentace projektové výběrové: Aulický, Aulík, Cikán, Fořtl, Girsa, Jehlík, Krátký, Lábus, Lang, Maier, Máslo, Navrátil, Pata, Plicka, Sedlák, Soukenka, Stempel, Šestáková, Zavřel, Kohout, Karel, Kotas. Prezentace projektové otevřené: Hájek, Šépka, Appl, Fišer. Prezentace projektové minimalistické: Hon, Jeníček, Kolařík, Rothbauer. Vysoká úroveň prezentací: Aulík, Cikán, Hájek, Jehlík, Krátký, Maier, Plicka, Schleger, Soukenka, Zavřel.

Ročenka 2011/2012 Prezentace konceptuální: 0 Prezentace projektové výběrové: Aulický, Aulík, Cikán, Florián, Fořtl, Girsa, Hanson, Hon, Jehlík, Kohout, Krátký, Lábus, Lang, Maier, Máslo, Molab, Navrátil, Pata, Plicka, Rothbauer, Sedlák, Soukenka, Schleger, Suske, Stempel, Šépka, Šestáková, Zavřel, Appl, Karel, Fišer. Prezentace projektové otevřené: Císler, Hájek, Koucký, Kuzemenský, Kotas. Prezentace projektové minimalistické: Kolařík, Šrámková. Vysoká úroveň prezentací: Aulík, Cikán, Císler, Florián, Hájek, Jehlík, Koucký, Kuzemenský, Lábus, Lang, Maier, Molab, Navrátil, Pata, Plicka, Stempel, Šestáková, Šrámková.

b ě h e m c y k l u d e s i g n v e r s u s a r c h i t e k t u r a s e n a f a č v u t p ř e d s t a v i l i s v ě t o v í d e s i g n é ř i . n a s n í m c í c h u k á z k y z  t v o r b y a t e l i é r ů m a k k i n k , e n c o r e - h e u r e u x , n s d g711 , e n z i p p a g

LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v posledních dvou vydáních Alfy? 2/ Ve které části vaší práce se nacházíte? Překvapila vás v jejím průběhu určitá skutečnost či idea? 3/ 17. listopadu si česká společnost připomínala výročí převratu. Jak toto výročí reflektujete?

Martin Pinc 1/ Ve vydání Alfy č. 8 jsem si se zájmem přečetl články o 30. konferenci eCAADe. Zejména téma „stírání“ rozdílu mezi digitálním (či virtuálním) a fyzickým světem. Nastoluje mnoho etických otázek spojených s robotikou a obecně vytvářením umělé inteligence ve vztahu k hrozbě rizik, spojených mj. s předáním řídicích i jiných kompetencí počítačům. V holandském zápisníku v č. 9 mne zaujal článek Michiela Riedijka: Cesta a mapa – O znalostech a schopnostech v architektonické výuce. Souzněl jsem s úvahou o neformálním přenosu idejí v procesu vytváření studentských návrhů: „Tím, že sleduješ, jak někdo druhý navrhuje, učíš se sám navrhovat... Ateliér funguje analogicky jako architektonická kancelář.“ 2/ Nacházím se zhruba v  první třetině své práce. Jejím tématem jsou Komunikace a bariéry v architektuře pro bydlení. Jde o zkoumání bariér z hlediska sociálního, mentálního i fyzického. Shodou okolností jsem měl možnost participovat na rozvoji sociálních služeb pro různé skupiny lidí s bariérami již od počátku devadesátých let. Přes noc jsem byl vtažen do nutnosti řešit problém s rychle narůstajícími počty uprchlíků a bezdomovcù, o něž začalo již v průběhu roku 1990 pečovat mj. občanské sdružení Naděje. Kromě projektů pro lidi na okraji či na dně společnosti jsem pomáhal řešit sociálně inkluzivní přístup pro jinou významnou skupinu obyvatel s bariérami – seniory, a to mj. projektem komunitního centra pro seniory v Praze Portus (obč. sdružení Život 90). Jeho hlavní myšlenkou je krédo „Domov je doma“, tj. povzbudit seniory k aktivnímu prožívání „třetího věku“,

martin pinc

k  setrvání v  prostředí, které znají a  s  nímž se identifikují, a  nekončit jej v  „čekárnách na smrt“ (ústavních zařízeních). Ve své praxi i studiem dalších domácích i zahraničních řešení jsem si již ověřil předpoklad, že optimální způsob života všech lidí, tedy i těch s různými bariérami či sociálně vyloučených, se nalézá uprostřed vlastní rodiny, ve svém přirozeném domově, popřípadě (nemají-li rodinu – bezdomovci, uprchlíci, přistěhovalci) v  integraci s ostatní běžnou populací. Specializovaná ústavní zařízení by měla sloužit jen pro ty, jejichž „socializace” začíná, či nezdařila se nebo je nemožná. S tím souvisí další téma, které bych chtěl pomoci prosadit do naší architektonické výuky a praxe, a to je navrhování obytných budov tak, aby byly připraveny pro celoživotní bydlení. Pokud jde o překvapení během studia: Je mi 55 let a na akademickou půdu jsem se vrátil po bezmála třiceti letech. Obával jsem se tedy, jestli mi především v teoretických oborech „neujel vlak“, a byl jsem spíše pozitivně překvapen, že víceméně ne. V některých „volitelně povinných“ předmětech prvního ročníku studia jsem měl téměř pocit „déjà vu“, jako bych se vrátil do doby, kdy jsem byl na tehdejší FA ČVUT poměrně aktivním „pomvědem“ v kroužku studentů kolem dr. Jiřího Ševčíka. 3/ Především jsem velmi vděčný za  možnost svobodně rozhodovat o  svém osudu. V  mnoha ohledech jsme ale tehdy byli velmi naivní a  důvěřiví a  dopustili jsme, že se k moci dostali „vlci hltaví, přicházející v rouše beránčím“. Při pohledu zpět se mě dotýká absence jakéhokoli sociálního étosu ve způsobu vládnutí v naší zemi (chtěl bych zde jasně odlišit étos a sociální populismus). Náš stát se až donedávna nezabýval otázkou sociální výstavby, úsporná opatření současné vlády dopadají tvrdě na nejchudší a nejohroženější – na lidi s bariérami. Oproti počátku devadesátých let dnes převládá ve vztahu k budoucnosti značná beznaděj. Osobně věřím, že uspěje nová generace, která stojí před úkolem napravit to, co jsme my nezvládli. Skutečná změna společnosti ale může podle mne přijít pouze zevnitř, proměnou mysli každého z nás. D o k t o r a n d j e a b s o l v e n t e m FA Č V UT ( 1 9 8 0 ) a Š k o l y a r c h i t e k t u r y AV U ( 1 9 8 3 ) , d o k t o r a n d s k á p r á c e K o m u n i k a c e a b a r i é r y v a r c h i t e k t u ř e p r o b y d l e n í , Ú s t a v n a v r h o v á n í I I I , š k o l i t e l p r o f. L a d i s l a v L á b u s .

9

lukáš kurilla

Druhé ohlédnutí za zářijovou konferencí eCAADe Jak již fakultní zpravodaj Alfa referoval v č. 8/12, proběhla v září na fakultě 30. konference Evropské asociace pro vzdělávání a výzkum v architektonickém navrhování pomocí počítačů. K významné události, uspořádané vedením Kabinetu modelového projektování FA ČVUT, se vracíme několika příspěvky účastníků.

Lukáš Kurilla, doktorand se zaměřením na integrované nástroje pro generativní navrhování v Ústavu stavitelství I Cenná životní zkušenost

10

Konferenci eCAADe tvořilo pestré spektrum příspěvků ze široké palety aplikací informačních technologií v  architektonické tvorbě (viz program na  stránkách molab. eu nebo ve sborníku). Na konferenci se představila řada příspěvků, počínaje různými ukázkami praktického použití vlastních digitálních nástrojů, vyvinutých v doktorském anebo v  aplikovaném výzkumu, až po  teoretické práce, zkoumající nové metodiky architektonické tvorby, způsob výuky na  školách a  celkový dopad IT na  formování architektury. V přednáškových sálech se objevovala společná myšlenka vývoje svobodnějšího a tvořivějšího virtuálního prostředí pro vytvoření kvalitnějšího a lépe kontrolovatelného návrhu. Během konference se diskutovalo o několika otevřených otázkách, například o digitálním prostředí tvorby, o  materializaci či robotické výrobě, která svojí podstatou mění chápání a formu současného navrhování. Před zahájením samotné konference se uskutečnily i  workshopy, na  nichž mohli účastníci hlouběji proniknout do tématu vyvíjených nástrojů nebo podrobněji diskutovat o souvisejících teoretických otázkách výzkumu a vývoje IT v architektuře (Open

Systems). I přes časovou a programovou náročnost se celá akce nesla v přátelském duchu velké komunity lidí se stejným zájmem, jejichž komunikace neskončila spolu s konferencí, ale je i nadále udržována pomocí internetových fór a e-mailů. Konference ve mně zanechala velmi dobrý dojem a určitě ovlivnila můj pohled na další výzkum v této oblasti. Považuji za velmi důležité diskutovat s lidmi s podobným zaměřením, a získávat tak zpětnou vazbu pro svou práci. Proto se už nyní těším na svoji další prezentaci na podobné konferenci, která se uskuteční v prosinci ve Vídni. Taktéž bych se rád zúčastnil příští konference eCAADe, která se bude konat za rok v Delftu. Je velmi dobré, že se podařilo akci takových kvalit zorganizovat na půdě naší fakulty. Poděkování patří hlavně doc. Henrimu Achtenovi a Daně Matějovské, kteří úspěšnou konferenci obětavě připravovali. Zdejší studenti dostali možnost zúčastnit se kvalitní odborné konference, která v nich určitě zanechala cennou životní zkušenost. Na druhou stranu mě mrzí relativně nízký zájem a účast domácích odborníků (i těch, kteří IT nemají příliš v lásce). Informační technologie jsou v současnosti neodmyslitelnou součást architektonické tvorby i  našeho každodenního života. Nepřímo nás ovlivňují a my máme možnost ovlivnit jejich další vývoj. Proto si myslím, že odmítavé a dogmatické postoje, které bez další diskuse negují myšlenky efektivního využití IT a s kterými se bohužel setkáváme i na školách a ve výuce, mohou mít velmi negativní dopad na současnou i budoucí tvorbu.

Roboti i v architektuře? Před konferencí se mj. uskutečnila také dílna, věnovaná užití robotů v architektuře. Zde přinášíme zprávu pořadatelů, architektů Sigrid Brell-Cokcan a Johannese Braumanna. Na  konferenci jsme prezentovali naši výzkumnou práci „Real-Time Robot Simulation and Control for Architectural Design” a uspořádali dílnu se stejným názvem s cílem na-

šimon pr okop

bídnout účastníkům možnost vyzkoušet nové koncepty, které naše práce představuje. Cílem našeho výzkumu je zpřístupnění průmyslových robotů kreativnímu průmyslu. Softwarové nástroje pro programování průmyslových robotů jsou často velice komplikované, velmi drahé a založené na softwarových konceptech z oblasti strojního inženýrství. Proto jsme vyvinuli KUKA|prc – nástroj k programování robotů, jenž je založen na  softwaru Rhinoceros, který používají mnozí architekti a  designéři. Implementací programování robotů do prostředí CAD můžeme změnit geometrii a ihned zjistit, jak to ovlivní simulovaného robota. Během dílny jsme se zabývali způsoby, jak odhadovat chování materiálů v Grasshopperu a jak implementovat pracovní postup, který umožní uživateli automaticky generovat řídicí program robota robot control files pro všechny segmenty objektu (hromadná zakázková výroba). Přístup je založen na skutečném návrhu, kde došlo k použití KUKA|prc: 17 ×  23 metrů velká hliníková skulptura od Neugebauera a Kolldofera pro Red Bull, kde bylo roboticky vyfrézováno a následně odlito do hliníku 83 pozitivních forem (viz www.robotsinarchitecture.org/931/recent-robot-news). Protože tématem dílny byla simulace robotů a materiálů, robota jsme na rozdíl od minulosti nepřivezli (www.robotsinarchitecture. org/712/master-class-berli). Nicméně kód, který byl vygenerován během dílny, se dá užívat u všech KUKA robotů, počínaje malým KR5 (viz video link nahoře) a konče mnohem větším KR150 (robot, který frézoval formy pro hliníkovou skulpturu). Dílny se zúčastnilo více než 20 doktorandů, studentů a architektů z celého světa (například z Brazílie, Spojených států, Tchaj-wanu, Singapuru, Německa, Itálie, Turecka apod.) a hodnotná zpětná vazba, kterou jsme získali, bude inspirovat budoucí rozvoj snadno ovladatelného robotického softwaru pro kreativní průmysl. Pozn. r ed.: Sigr id B r ell - Cokc an a Johannes B r aumann jsou spoluzak ladatelé A socia c e p r o r o b o t y v a r c h i t e k t u ř e a  s p o l u p o ř a d a t e l é R o b | A r c h 2 01 2 – K o n f e r e n c e o  r o b o t i c k é v ý r o b ě v  a r c h i t e k t u ř e , u m ě n í a   d e s i g n u w w w. r o b a r c h 2 01 2 . o r g ) .

S i g r i d B r e l l - C o k c a n j e u č i t e l k a n a  v í d e ň s k é TU a  n a  t a m ě j š í V y s o k é š k o l e u m ě l e c k o p ů m y s l o v é a  p r a k t i k u j í c í a r c h i t e k t k a . P o d í l e l a s e n a  p r o j e k t e c h , j a k o b y l K u n s t h a u s v e   Š t ý r s k é m H r a d c i , a  v  s o u č a s n o s t i p r a c u j e n a  v o l n ě t v a r o v a n é m t e c h n o l o g i c k é m c e n t r u v  Tu r e c k u ( d u e t e k . 2 a r c h i t e c t s - i n t . n e t ) . J o h a n n e s B r a u m a n n u č í n a  v í d e ň s k é TU a j e h l a v n í m v ý v o j á ř e m K U K A | p r c .

Šimon Prokop, 7. semestr Krize? Začátek nového přístupu! Zaujal mě především příspěvek od Sergia Araya o téměř nesmrtelných bakteriích produkující bílkoviny, které obrůstají umělé formy, a tvoří tak živý, samostatně rostoucí povrch „libovolného“ tvaru. Sebereprodukující materiál byl tajným snem všech architektů od první ropné krize. A také mě zaujal příspěvek dvojice Johannes Braumann a  Sigrid Brell-Cokcan, která při navrhování ve  virtuálním světě došla tak daleko, že simuluje dokonce robota, který by měl vytvářet jednotlivé prvky. Mohou tak onen element optimalizovat pro výrobu, stavbu i navrhovanou strukturu zároveň. Konference mi potvrdila, že to, co u nás trochu odevzdaně nazýváme krizí architektury, je jen začátek úplně nového přístupu. Architekt, který nezná všechny možné prostředky a nástroje, jak dosáhnout určitých kvalit prostoru, vždy býval a bývá vysmíván. Proč tedy tak málo z nás chápe již dlouho přítomný výpočetní potenciál na našich stolech jen jako tupý, těžkopádný nástroj na přesné rýsování, maximálně pak vizualizace, když s jeho pomocí můžeme nalézat nejpřesnější odpovědi prakticky na vše, co dokážeme vyjádřit matematicky?!? R e d a k c e d ě k u j e z a s p o l u p r á c i D a n ě M a t ě j o v s k é , d o c . H e n r i m u A c h t e n o v i a J a r o s l a v u H u l í n o v i . K o n f e r e n c e p o d r o b n ě : h t t p : //e c a a d e 2 01 2 . m o l a b . e u /s c h e d u l e . h t m

11

pokračování ze s. 2

12

v polovině června, byla problematika klenutí včetně možností jejich oprav. Počet účastníků převážně z  Fakulty architektury se vyšplhal až na  deset studentů, absolventů, rodičů a  pedagogů. Vytipované a  posléze i  navštívené objekty představovaly odhalené konstrukce různých typů kleneb, u kterých bylo možné dokonale studovat jejich strukturu (Kočov, Klášter premonstrátů v Teplé, Vroutek, Svojšín). V Boněnově a v pivovarských sklepech ve Valči bylo možné obdivovat znovu vyklenuté klenby na místě původních, spadlých. Ve žlutickém kostele sv. Petra a Pavla a v kostele sv. Jiří v Lukové vybízely ke studiu různé způsoby statického zajištění křížových žebrových gotických kleneb, provedené v  nedávné minulosti. Návštěva jedné z  nejstarších gotických kleneb u nás v Dolním Jamném a středověké tvrze Vlkošov už byly třešničkami na dortu průzkumnicko-poznávací štace. Poděkování, patří všem, kteří nám vyšli vstříc a velice ochotně otevírali staré zámky kostelních dveří a vpouštěli nás do vírů historie, dále pak grantu SGS12/081/OHK1/1T/15 za finanční podporu. F. Ch. X Historicky první mezioborový workshop ZAN, určený pro studenty prvního ročníku, se uskutečnil v  listopadu na  Fakultě architektury ČVUT v  rámci programu OPPA (Operační program Praha – Adaptabilita). Hlavním tématem byla prezentace architektonického návrhu z pohledu pedagogů tří různých oborů – návrhového (ZAN), počítačového (MOLAB) a výtvarného (Ústav výtvarné tvorby). Cílem workshopu bylo předat studentům praktické informace a zásady, které by usnadnily závěrečné zpracování vlastního návrhu. Proto se příspěvky zabývaly obsahem a strukturou finálního plakátu, kompozičními a typografickými zásadami, základy úprav bitmap a vektorů, barvami a možnostmi individuálního výtvarného vyjádření. Dalším podstatným cílem bylo podnítit mezioborovou spolupráci, které se mezi některými předměty začíná dařit. V tomto směřování by zúčastnění pedagogové rádi pokračovali. Bohatá účast studentů i slušné zastoupení pedagogů (na nepovinné akci ve dni pracovního volna!) ukázaly, že podobná setkání mají smysl. Kromě nových poznatků přinesla přítomným i radost a povzbuzení k tvůrčímu úsilí. Na další pokračování (Workshop pro ZAN II) se můžeme těšit v letním semestru. MB

z á b ě r y z  l i s t o p a d o v é h o w o r k s h o p u z a n , u r č e n é h o p r o s t u d e n t y p r v n í h o r o č n í k u

Adresa příspěvků, diskuse: http://ocw.cvut.cz/moodle/course/view.php?id=502 O r ganizace: Ing. ar ch . D. Matějovská, doc . M . B r ožov á. Př íspěv k y : blok 1: doc . P. Kov ář, Ing. ar ch . P. Fogl, blok 2: akad. mal. G . Nov ákov á, blok 3: Mg A .  M . Odeh nal, blok 4: akad. mal. M . G abr ielov á.

X V rámci cyklu Design versus Architektura proběhla na fakultě od června do prosince 2012 řada přednášek. Kontroverzní název cyklu byl zvolen záměrně. Neznamenal poměřování sil mezi designéry a architekty, ale měl se stát platformou pro širší diskusi na téma přesahů mezi architektonickým a designérským navrhováním. Výběr přednášejících zahrnoval jména slavných designérek Patricie Urquiola či Rianne Makkink – jež jsou shodou okolností vystudované architektky – ale také mladé nekonvenční mezioborové ateliéry jako PPAG Wien a Encore Heureux Paříž až po futuristický design Kiviho Sotamaa z Finska. Skutečnost, že se vyzvaní přednášející pohybovali na pomezí obou oborů či dokázali v obou oborech uspět, byla jedinečnou inspirací k otevřenějšímu chápání přesahů a pomohla v hledání společných zásad v procesu navrhování obou hraničících oborů. EČ X Inventuru urbanismu, pracovní a programovou konferenci na aktuální témata v oblasti urbanismu, plánování, projektování a stavění sídel – již třetí v pořadí – uspořádal Ústav urbanismu na Fakultě architektury v sobotu 10. listopadu 2012. www.inventuraurbanismu.cz

generální partner

ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 6 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s  r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160  00 Praha 6, tel.: 602 222 478 / [email protected].