07/’11
bulletin fakult y architek tur y č v ut představujeme doc. jana jehlíka o císařský mlýn v buštěhradě očima doktorandky kateřiny novákové-brůhové dny architektury v rumunské cluji prváci z průmyslového designu jeli do milána
diplomy 2011 snímek jiří horský
z á b ě r y z n e d á v n é h o k ř t u s k r i p t f a č v u t a r c h i t e k t i , p r o j e k t y, r e a l i z a c e a p o v í d k y f e r e n c v a r c h i c a f e z a ú č a s t í b r a t r ů l á b u s o v ý c h
SOUTĚŽE X 13th Shelter International Architectural Design Competition for Students 2011. O dům pro život v divočině. Lhůta pro odevzdání návrhů do 25. 7. 2011. www.shelter-inc.net X New Urban Models for Aging. O bydlení pro důchodce. Lhůta pro odevzdání návrhů do 31. 7. 2011. www.competitionline.de/wettbewerbe/56183 X House‘s Loft. O Home-office na Manhattanu pro House (seriál Doktor House). Lhůta pro odevzdání návrhů do 22. 8. 2011. www.arquitectum.com/index.php
SOUTĚŽE – VÝSLEDKY X III. ročník Ceny Břetislava Štorma. Cena Břetislava Štorma: Klára Pešková, Stavebněhistorický průzkum a návrh revitalizace tvrze Slavkov; 2. cena: Alena Rákosníková, Revitalizace zástavby středu obce Mečeříž; 3. cena: Lukáš Grasse, Konverze císařského pivovaru v Buštěhradě. Čestné uznání: Jan Kačer, Urbanistického řešení obce Trubská. Pořádá Ústav památkové péče FA ČVUT ve spolupráci s GIRSA AT s.r.o. a mecenášem panem Tomášem Bystřickým, s podporou Thalia Picta, Houska a Douda a JUDr. Petra Vacka. Porota: Tomáš Bistřický (mecenáš), Prof. Václav Girsa, Miloslav Hanzl (šéf atelieru GIRSA AT s.r.o.), Pavel Jerie (vedoucí odboru péče o památkový fond NPÚ), Karel Ksandr (generální ředitel NTM – předseda)
KNIHOMOL
2
X Již tradičně se na fakultě chystá k vydání Ročenka 2010–2011. Světlo světa spatří v den zahájení příštího akademického roku 2011/2012. X Dne 19. května v odpoledních hodinách proběhl na fakultě v Archicafé za velkého zájmu studentů, pedagogů i veřejnosti křest dvou publikací. Nových skript „Architekti, projekty, realizace“ Oldřicha Ševčíka s kolektivem (Ondřej Beneš, Jan Dřevíkovský, Jan Sládeček, Petr Urlich a další). Mluvíme o „Sešitu č. 1“ – následovat budou sešity další a vyvrcholením by
nakonec měla být za několik let reprezentativní publikace v nakladatelství Grada – i proto si vedení autorského týmu dovolilo poněkud volnější způsob prezentace. Druhou publikací byla bilingvní povídka Mileny Ody „Ferenc“ s expresivními ilustracemi Lubomíra Typlta. Spojení křtu obou knih bylo sice zpočátku náhodné, ale propojování architektonického uvažování s ostatními obory má v českém prostředí zcela nezpochybnitelnou tradici. Po šedesátých a počátku sedmdesátých let, kdy spojování umění stavebního s uměním volným dosáhlo jednoho ze svých vrcholů ve 20. století, je dnes toto spojení ve více než jen dekorativní podobě stále ještě spíše ojedinělé (s výjimkou potvrzující pravidlo – NTK). Nejde však pouze o díla výtvarná, ale v hledání styčných a inspirativních bodů bychom měli jít ještě dále k literatuře, poezii, filozofii. Měli bychom si ještě důrazněji uvědomit, že zásadní témata řešená architekturou byla již mnohokrát, z ostřejších úhlů a často daleko hlouběji zpracovávána a promýšlena i v jiných uměleckých a technických oborech. Že se podařilo přemluvit k účasti bratry Lábusovy, považujeme za malý zázrak – naposledy spolu vystoupili před deseti lety v pořadu Michala Prokopa Krásný ztráty. Takto se podařilo vážnou a seriózní práci související s prací na nás samotných, jak rozumíme architektonické tvorbě, přenést do odlehčené roviny přátelského setkání u kávy (kdo si ještě dnes pamatuje, co vše se řešilo a vyřešilo v průběhu 20. století při emočně vypjatých schůzkách právě v pražských kavárnách). Můžeme si klást otázku – jsou internetové sítě a veškerá elektronická komunikace adekvátní náhradou? O co přicházíme? Mimo studenty a pedagogy fakulty se malé slavnosti zúčastnila celá řada osobností veřejného života: ředitel Muzea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Lamel; kameraman, režisér a fotograf Jaroslav Brabec; Martin Kubík – podnikatel a majitel Galerie Martin Kubík v Litomyšli; fotograf Josef Ptáček; Zuzana Li – sinoložka, překladatelka a další. Ondřej Beneš
VÝSTAVY X Vojtěšská huť ve studentských projektech. Pořadá Koněv, o. s., a Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT. Zámecká galerie města Kladna, Zádušní 1, Kladno, 24. 6.–30. 10. 2011.
d o 3 0 . 10 . 2 0 11 j e v k l a d e n s k é z á m e c k é g a l e r i i k v i d ě n í v ý s t a v a v o j t ě š s k á h u ť v e s t u d e n t s k ý c h p r o j e k t e c h ; s n í m k y z d e a n a s . 4 z n e d á v n é v e r n i s á ž e
Habilitace 2010 S doc. Janem Jehlíkem nejen o vztahu architektury a urbanismu Volná rubrika Alfy představuje nově habilitované pedagogy na FA ČVUT Alfa: Název vašeho habilitačního spisu je Bezpečí – komunikace – reprezentace. Mohl byste krátce představit jeho obsah? J. Jehlík: Podstatou vztahu obou částí mé habilitační práce je zkoumání vztahů hmota – prostor, architektura – urbanismus, technika (řemeslo) – umění (tvorba). Nerozlišuji mezi architekturou a urbanismem, i územní plánování považuji za architekturu. Považuji schopnost architekta orientovat se ve všech měřítcích za základní podmínku této profese. Jde prvotně o organizování prostoru, o schopnost pochopit význam místa, rozsah a povahu vztahů v tom místě a hlavně jde o to vytvořit vpravdě původní návrh. Hledám proto, jakým způsobem se člověk může ptát po kvalitě prostředí, jaké jsou atributy oné kvality. A v procesu zobecňování, tedy teorie, a současně myšlenkového a pojmového „čištění“ , tedy abstrakce, jsem došel k odlišnému pojetí základních funkcí sídla než v našem prostředí stále primitivně interpretované teze Athénské charty. Jak byste charakterizoval zvolený koncept? Sídlo není ničím jiným než „stavbou“ , uceleným dílem kontinua, ve spektru od domu přes soubor domů a vesnici až městu, bez jakékoliv dělicí čáry. Samozřejmě s jasnými specifiky náležející každému typu zadání. A princip každé stavby je dán množstvím, pozicí a charakterem hmoty, prostoru a dějů v té „stavbě“. Je zřejmé, že sídlo je v prvé řadě dáno společenstvím, jeho nároky a možnostmi. Je zřejmé, že kvalitní a široká nabídka infrastruktury významně ovlivní poptávku. Je zřejmé, že rozumně rozvržená vybavenost a regulované limity umožní vznik dobrého obytného prostředí. Je ale také zřejmé, že každé známé kvalitní sídlo se projevuje jako poučené, rozumné a vědomé uspořádání hmoty a prostoru odrážející děje, které v nich probíhají.
Hmotná struktura sídla je „věčná“ , funkce či lépe „využití“ prostorů a objektů se stále proměňuje. Pokud vezmeme proměnné jako řídicí faktor, je velmi obtížné, ba nemožné v rozsahu přírodního společenství nalézt úplnou množinu kombinací, navíc variovaných v těžce předpokládatelných impulsech a frekvencích. Lze to jen v rovině hypotetických předpokladů a s odpovídajícími nástroji (např. přírodních věd), což zatímní urbanismus zřejmě neovládá. I tak jde o riskantní postup, výsledky jehož (primitivního) užití jsou současná česká sídla. Vztah mezi funkcí a prostorem či hmotou samozřejmě existuje. Sídlo (stejně jako dům) je formováno či stavěno na základě užitku a rozumných vazeb jednotlivostí a celku. Účelem však není jen každodenní využití v rovině fyzických činností a vazbami jen fungující technická a dopravní infrastruktura. Využití se mění, infrastruktura podléhá civilizačnímu vývoji a sídla? Zcela jistě existují formující vlivy, které přenášejí kvalitu sídla i přes změny dočasných znalostí a požadavků. A naopak – prostorové uspořádání místa a sídla významně ovlivňuje naše bytí v něm, bytí „vnitřní“ i „vnější“. Výklad či význam slova „funkce“ v urbanismu by zasluhoval hlubší zkoumání. Pokud je vyložíme jako „účel“ , jedná se více o určení významu, přiřazení hodnoty, jde více o rozhodnutí a chtění. Pokud je vyložíme jako „vztah“ , jedná se více o vzájemnou vazbu mezi dvěma elementy, respektive o otázku po kvalitě a intenzitě. Základní funkce sídla v pojetí funkcionalismu („bydlení, práce, rekreace“) jsou účelem a jsou statické (snaha o definitivní „status quo“). V tomto případě není záměrem ptát se na hybné síly vzniku dobrého prostředí, ale spíše uspořádat každodenní lidské aktivity do jasně vymezených pojmových kategorií. Jedná se proto více o projekci záměru než o hledání příčin. Asi největší slabinou uvedeného pojetí je hrubost takové matrice, až urážlivá schematizace lidského žití, vhodná právě jen pro direktivní způsob řízení společnosti. Kromě toho se již dlouho ukazuje, jak se tyto tzv. funkce vzájemně mísí, a lze předpokládat, že v 21. století bude toto stále četnější a hlubší mísení a prolínání znakem charakteristickým. Funkce jeho prostředí. A tento vztah je obousměrný, respektive příčinná závislost je obousměrná. Pokud hledáme iniciační momenty vzniku, růstu i zániku něčeho tak mnohovrstevnatého a v různých místech různého, je třeba se nořit k elementárním potřebám, k potřebám
3
spíše psychickým než fyzickým, více bytostným než přechodným, více mnohoznačným než jednoznačným. Proto jako základní funkce sídla definuji tuto trojici pojmů: „Bezpečí, Komunikace, Reprezentace“. Jde o fenomény dynamické a současně stabilní. Po věky člověk a lidské společenství zhmotňují bytostnou potřebu bezpečí, ať již ve formě přístřeší nebo sídliště, bytostnou potřebu komunikace, ať již ve formě společného stolu či veřejného prostoru obce, bytostnou potřebu reprezentace, ať již ve formě ornamentu či duchovní stavby. Bezpečí jako: ochrana – soukromé – uzavřené, komunikace jako: sdílení – veřejné – otevřené, reprezentace jako: identifikace – symbolické – „všesměrné“. Přičemž v každé kategorii jsou v samozřejmosti kontinua obsaženy i kategorie druhé. Píšete mj. o odtržení urbanismu a urbanistů od architektury a architektů. Mohl byste uvést konkrétní příklad? Tzv. urbanisté se odchýlili od tvorby fyzického prostoru a vědomého měřítka k funkcionálnímu územnímu plánování a technologickému způsobu přemýšlení a projektování. Tedy všechna sídliště, všechny dopravní stavby jako spáry ve městě, všechno to zónování a ochranná pásma či zeleň jako alibi jsou důsledkem práce většiny urbanistů. Všechny domy chovající se jako skulptury jsou dílem sebestřednosti a antiurbánnosti architektů (Prágrova banka na Smíchově, hotel Diplomat, ale i sousední nová administračka apod.). Urbanisté rezignovali na schopnost a ambici navrhnout dům, dům jako základní prvek sídla. Stejně tak architekti rezignovali na schopnost a ambici navrhnout či naplánovat sídlo či jeho část, de facto tak TAKÉ rezignovali na dům jako základní prvek sídla. Příklady: 1/ areály obrácené do sebe a oslabující město. Například obytné soubory Na Krutci od Kuby s Pilařem nebo Central Park Praha od ateliéru A69. 2/ Solitéry, porušující stávající formu a charakter veřejného prostoru - například budova E Gate od 4A architekti v Praze 6 nebo de facto i Nová technická knihovna od Projektil architekti (záměrně uvádím příklady výborných architektů).
4
Kdy k tomuto procesu došlo a kde leží příčiny? Proces začal ve dvacátých letech minulého století funkcionalistickou doktrínou korunovanou později Athénskou chartou. Následná mezinárodní kritika této doktríny a poučení
z ní se nás moc nedotkly, protože za války a po ní jsme měli jiné starosti. V šedesátých letech jsme se nadechli k velkým výkonům, aby během sedmdesátých a osmdesátých let bolševik objevil, že zastydlý funkcionalismus je pro jeho záměry jako dělaný. „Zónování + zprůmyslnění stavebnictví (tedy urbanismu a architektury!) + vyčlenění individuálního architekta jako nepřítele = moc“. Urbanistům se skrze územní plány dostal do rukou odlesk této moci, proto také velká část z nich byla členy Komunistické strany Československa ( je to neuvěřitelné a stále šokující, ti lidé tu moc mají i nyní, často větší než dříve). Proto také tato sféra lákala slabé lidi s velkými ambicemi bez ochoty nést zodpovědnost. Naproti tomu architektura je viditelná disciplína, zde člověk nese každodenně konkrétní zodpovědnost. I tito odborníci šli však dobře podchytit – bolševik pochopil tento druh ambice a nabízel individuální stavby jako pomníky, jako „umělecká díla“ , produkt to falešné představy o moderní architektuře. Týká se tento proces výlučně Česka? Evropy? V Evropě již od čtyřicátých let, ale hlavně po válce docházelo k velké kritice Athénské charty (kongresy CIAM apod.). Ale až od šedesátých let v důsledku kolapsu funkcionální doktríny architekti začali opět objevovat nezbytnost „stavby měst“. Ať již v rovině psychologické a sociologické, nebo v rovině vazeb domu na své okolí – na své sousedy, na celek, na veřejný prostor (Jacobs, Venturi, Krier ad.). Od osmdesátých let již plynule roste podíl navrhování měst. Urbanisté se odchýlili od tvorby fyzického prostoru a vědomého měřítka k funkcionálnímu územnímu plánování a technologickému způsobu přemýšlení a projektování. Tedy všechna sídliště, všechny dopravní stavby jako spáry ve městě, všechno to zónování a ochranná pásma či zeleň jako alibi jsou důsledkem práce většiny urbanistů. Všechny domy chovající se jako skulptury jsou dílem sebestřednosti a antiurbánnosti hmotné a prostorové struktury ruku v ruce s plánováním v rovině strategické, ne funkčně regulativní. De facto jde o reakci na neživotnost starých konceptů, ale také o reflektování nového způsobu investování – developmentu. Mohlo by dojít k nápravě? Pakliže ano, jaké podmínky by si náprava nárokovala? Nápravou je vnímat architekturu vždy jako jeden celek, nedělit ji uměle na obory, vzdě-
z á b ě r y z u d í l e n í c e n y b ř e t i s l a v a š t o r m a , v e d l e o d h a l e n í p a m ě t n í d e s k y n a r o d n é m d o m ě d o c . c u n d r l y
lávat (i autorizovat) architekty jako odborníky na tvorbu prostředí ve všech měřítcích, osvobodit tuto profesi od heretické představy o architektech jako výtvarně zdatných špatných stavařích či geografech. Jde o suverénní samostatnou disciplínu, je třeba pojmenovávat přesně její tvar a smysl. O které prameny se ve svém textu opíráte? Ta práce je původní, originální, chcete-li. Ve smyslu osobního nasazení, osobního zkoumání a osobního poznání. Zdůrazňuji to proto, že jsem přesvědčen, že jde o vědeckou práci, ačkoliv za takovou je většinově považováno něco, co se schovává do složitosti, mraku odkazů a odvozování. Většina klíčových momentů včetně základní teze habilitační práce je dle mého názoru formulována poprvé a jsem připraven ji nejen dále rozpracovávat, ale také ji jako původní a obecně nosnou hájit. A k vaší otázce: opírám se o mně blízké duchovní nauky, o filozofii (tedy schopnost autonomně myslet), o svoji hlavu a své srdce. A samozřejmě také o mistry našeho oboru. Blízcí mému přístupu jsou například architekti Manuel de Solà-Morales, Aldo Rossi, Rein Geurtsen, Dietmar Eberle a mnoho dalších. Do jaké míry se odráží vaše vědecká práce například v orientaci Ústavu urbanismu? Ovlivňuje také způsob práce, např. volbu zadání v ateliéru, který vedete? Má habilitační práce je základní prací prostupující jak mé přednášky, tak zadání i metodu vedení ateliéru. Je kmenem, z kterého vyrůstá množství dalších textů a principů jak výuky, tak organizování ústavu. Zde ovšem ve volných reflexích. Například pořadí předmětů je koncipováno na principu: „1. Co to je? 2. Jak to vzniklo? 3. Proč to je? 4. Co s tím?“. Nicméně prvotním principem práce ústavu je pro mě suverenita vedoucích pedagogů, jejich vysoké renomé a odbornost, uvedený koncept je de facto hlavní osou definující směřování výuky i předmětů. Která témata se chystáte otevřít v ústavu a ateliéru v příštím semestru? Po zkušenostech z výuky a ateliérů bych rád zpřesnil metodiku urbanistického návrhu, velká měřítka, a tím i potřeba velké schopnosti abstrakce se zdají být pro mnoho studentů těžko uchopitelnými. Je třeba to dobře trénovat. Nejlépe již od prvního ročníku.
Dalším důležitým tématem je tzv. „urban project“ , přístup, který někteří naši studenti zažili na letošním workshopu v Turíně. Jedná se o proces urbánního projektu s vědomím jeho reálnosti. Jak uvádí autor populární Teorie nevzdělanosti, „Všichni univerzitní reformátoři blízcí hospodářské sféře by chtěli ze škol vymýtit faktografické vědění a místo vzdělanostní zátěže vyžadují přiblížení praxi a flexibilitu”. Jak se na tento názor díváte v případě urbanismu? Celá architektura, tedy i urbanismus, má v sobě celé spektrum, od vizí k reálným a praktickým projektům. Není možné z ní ani z její výuky vyříznout jen její část. Ale určitě mají smysl menší školy, které se zaměřují jen na menší výsek z toho spektra. Myslím také, že to pan Liessmann myslí trochu jinak, tupou školometskou faktografii také kritizuje. Každá lidská činnost má mít v sobě vědomí smyslu a má být prováděna koncentrovaně a poctivě, má být de facto osobní a tvůrčí. Tedy i škola a je de facto trochu jedno, co přesně učí. Pro architekturu je samozřejmě důležité učit jak řemeslo, tak umění, o tom není sporu. Co je však řemeslem a co uměním a co tvoří kvalitu, to je na rozhodnutí osobností každé školy, s tím roste či padá její renomé. Připravil jh
Dny architektury v Cluji v Rumunsku (Zilele Arhitecturii 4–7 May 2011 – Speaking architekcture) Čtyřdenní festival architektury – tak by se dalo shrnout dění v rumunském univerzitním městě. Od 4. do 7. května 2011 se konal již pátý ročník tohoto bienále, které zde studenti architektury pořádají pravidelně každé dva roky. Kromě diskusí, přednášek a filmů jsem mohl navštívit řadu doprovodných výstav po celém městě, prohlédnout si pavilon na hlavním clujském náměstí, či se prostě bavit třeba při světelné projekci filmové fakulty na jednu z historických fasád. pokračování na s. 8
5
O konverzi Císařského pivovaru v Buštěhradě Soutěž Ústavu památkové péče a FA ČVUT Ceny (ex aequo) Tomáš Pokorný (FA ČVUT – ateliér Ladislava Lábuse a Michala Šrámka) Petr Sládek (FA ČVUT – ateliér Ladislava Lábuse a Michala Šrámka) Eva Šestáková (FA ČVUT – ateliér Václava Girsy a Tomáše Eflera)
Ze zprávy poroty
Porota se shodla, že mimořádnou pozornost a ocenění ve svém souhrnu zaslouží všichni účastníci soutěže. Shromážděné práce nabízejí mnoho pozoruhodných řešení, které by stály při hledání finálního řešení za podrobnější studium a uplatnění. Výsledky však především ukázaly, že při dalším postupu lze v areálu buštěhradského pivovaru zachovat převážnou část historické struktury a doplnit ji o novou kontextuální zástavbu. Podobné řešení je nejenom stavebně a provozně reálné i efektivní, ale zároveň se díky soutěži potvrdilo, že majitel má v souboru pivovaru přidanou hodnotu, která může atraktivitu bydlení jenom zvýšit. Výsledky rovněž pomáhají přesvědčivě definovat hodnoty, naznačují možnosti budoucí konverze a představují bohatý a mnohovrstevný souhrn přístupů, názorů i konkrétních řešení. Porota proto doporučuje, aby všech 63 shromážděných prací bylo souhrnně vystaveno a prezentováno v rámci Industriálních stop 2011. Výstava je plánována ve vstupním atriu Nové budovy Fakulty architektury ČVUT, termín bude upřesněn. Zástupce vlastníka pivovaru firmy Level Pavel Šustík konstatoval, že po vyhlášení výsledků se budou vítěznými návrhy podrobněji zabývat. Zároveň sdělil poslední stanovisko firmy Level, která již s demolicí nejhodnotnějších částí objektu nepočítá. Další informace: Alfa 3–4/2011 Porota: Matúš Dulla, Irena Fialová, Benjamin Fragner, Václav Girsa, Lukáš Kohl, Ladislav Lábus, Jiří Suchomel, Pavel Šustík, Petr Vorlík
tomáš pokorný
petr sládek
eva šestáková
západní pohledy, vedle situace
jan tesař
záběr y z dnů architek tur y v rumunské cluji
Konference – moderované diskuse předních rumunských filozofů, architektů a zástupců univerzit společně s mezinárodními hosty. Letošní pozvání přijali mimo jiné Claude Karnoouh (antropolog a sociolog) z Paříže, Peter Ache (urbanista) z Helsinek, Jochem Hilhorst (pedagog a architekt) z Nizozemí a další. Každý den měla diskuse vyhrazené téma. O snaze dohnat vývoj Evropy svědčilo zejména téma třetího dne – architektonické školy. Možná stojí právě teď za zmínku, jak samotná fakulta pomáhá celou akci studentům zorganizovat. Odpověď je jednoduchá a smutná – škola celou akci s mezinárodní účastí prostě akceptuje. Máte-li štěstí, zruší vyučující cvičení, abyste mohli jít na jednu z řady zajímavých přednášek. Tahle situace rumunských studentů jistě není záviděníhodná. O to byla cítit větší houževnatost, se kterou se do organizace vrhli. To se projevovalo v drobných detailech, které ale nakonec ulpí v hlavě. Nemůžu nezmínit, jak jsem si jako hostující přednášející mohl užít vskutku komfortu při cestě z letiště a zpět v nejnovějším modelu BMW – jednoho z hlavních partnerů. Auto neslo samozřejmě logo letošního ročníku. Výstavy – hlavní atrakcí a reklamou celé akce byl pavilon na hlavním náměstí. Jeho realizaci předcházela studentská soutěž. Objekt byl navržen parametricky, což bylo nejen zadáním soutěže, ale také součástí tématu přednášek a diskusí prvního dne. Kromě tohoto „reklamního artiklu“ dávala o celé akci znát celá řada plakátů vylepených po celém městě. Prosté rumuské občany nabádala k navštívení zajímavých výstav rumunských i zahraničních architektonických kanceláří. Osobní pozvání přijali představitelé renomovaných kanceláří Bogdan & Van Broeck z Brusellu a E2a Eckert Architekten z Zurichu, ECDM Emmanuel Combarel and Dominique Marrec Architects z Paříže, haratori Architekten z Zurichu, Anna Noguera Architect z Barcelony, studio BASAR z Bukurešti a další. Celkem dvanáct kanceláří, které kromě výstavy představily své současné projekty v rámci přednášek.
8
Moje přednáška byla zařazena do druhého dne, jehož tématem byla „Současná archiktektura“. Kromě představení realizací a projektů Stempel a Tesar architekti jsem publikum seznámil s publikací Architecture V4 – o architektuře zemí Visegrádské čtyřky – Česka, Slovenska, Maďarska a Polska. Kniha vznikla v pracovním týmu Jana Stempela a svým
rozsahem a pojednáním se jistě řadí mezi faktograficky hodnotné a ojedinělé knihy. I rumunské publikum dobře se orientující zejména v architektuře západní a jižní Evropy, Japonska a Spojených států kvitovalo přednášku s povděkem. Jistě pozvedla sebevědomí mladých tvůrců, že i v postkomunistických zemích se dá produkovat světová architektura obohacená o místní prvky. Veškerý program a obsah bienále byl shrnut do katalogu. Kromě toho velmi dobře fungují webové stránky www.zilelearhitecturii.ro. Financování celé akce je zajišťováno sponzorsky. Jen pro zajímavost, před dvěma lety než ovládla trhy ekonomická krize, disponoval organizační studenstký výbor (obdoba SPA Fakulty architektury ČVUT) rozpočtem 75 000 €. Ropočet letošního ročníku byl na jedné třetině. Nemohu srovnávat s předchozími ročníky, ale dovolím si složit organizátorům poklonu hned dvakrát. První je za umění finance získat, vezmeme-li v úvahu ekonomickou pozici Rumunska, a druhou za to, co s těmito penězi dokázali. Budou-li studenti v praxi také tak houževnatí a aktivní jako při přípravě a organizaci tohoto bienále, bude jistě rumunská tvorba brzy atakovat svým svébytným rukopisem evropskou scénu a nezapadne v transylvánských lesích. Při neformálním večerním setkání jsem také odhalil další alternativu vývoje rumunské architektuty. Touha opustit Rumunsko všech přítomných byla tak silná, že s jistotou mohu tvrdit jenom jedno, že v domovině Dráculy rumunští mladí architekti určitě nezapadnou… Jan Tesař J. Tesař studoval na FA ČVUT v Praze a na TU Delft v Nizozemí. Fakultu architektury ČVUT ukončil v roce 2008 a stal se společníkem v nově vzniklé kanceláři Stempel a Tesař architekti. Během studia pracoval v kanceláři Jeanne Dekkers Architectuur v Nizozemsku a v Ateliéru 6 v Praze.
n á č e l n í k S PA tomáš novák
p o d n á č e l n i c e S PA alena handlová
p o d n á č e l n í k S PA lukáš makovsk ý
p o d n á č e l n í k S PA sven nevlida
Lab: (z Alfy) očima doktorandů Kateřina Nováková-Brůhová Která z myšlenek v poslední Alfě vás zaujala? Poslední číslo je opravdu nabité myšlenkami, ale především oceňuji tematické zaměření celé Alfy, je to velmi aktuální a konzistentní čtení a člověk se naladí jedním směrem. Vím, že je to dané iniciativami prof. Zavřela a proběhnuvšími přednáškami zahraničních architektů. Kdysi jsem byla na přednáškách nizozemských dam (Dutch Ladies – pozn. red.), což byly také výborné osobnosti, takže se klaním panu děkanovi za obdobně skvělý výběr. Skupinu 2012 Architekten sleduji již delší dobu a v našem ateliéru MOLAB se jejich tvorbou inspirujeme, resp. některé myšlenky zde vznikají paralelně, protože jsou založené na podobném principu recyklace odpadového materiálu, který zde byl rozvinut na základě zcela jiného inspiračního zdroje: životního stylu a způsobu stavění Michaela Reynoldse. Bylo by zajímavé studovat a vytřídit jednotlivé přístupy k ekologické architektuře a vařit z těchto ingrediencí zdravé pokrmy efektivní složení. Energetika budovy. Uhlíková stopa použitých materiálů. Recyklace, životnost a odpady. Životní cyklus. V jedné otázce pro magisterské studenty se ptáte, zda „ekologický přístup není jen nějakou módou“. Cosi jako bioobchůdek s biopotravinami. Je jasné, že tudy nevede jen jedna nejlepší a správná cesta, ale co lepšího nás mohlo potkat? V které fázi práce se nacházíte? Překvapilo vás nějaké zjištění během výzkumu? Mou práci vede doc. Dr. Ir. Henri Achten a nazývá se Vliv počítačových technologií a jiných médií na způsob (výuky) architektonického navrhování. Námětem je způsob architektonického navrhování v souvislosti s výukou. V současnosti propracovávám metodologii, studuji texty a chystám se do Švýcarska, kde budeme provádět pokusné spojení s Prahou a společné navrhování. Pokud jde o metodologii, zvolila jsem tento okruhy: pozorování v pedagogické praxi, experiment se vzdálenou komunikací a sociologický průzkum. Zatím nejpřekvapivější výsledky přináší dotazník, který je (a bude) stále otevřený každému na stránkách archikac.blog.cz, kde na otázku, zda respondent při tvoření architektonického návrhu ski-
r e v i z o r S PA aleš hamhalter
kateřina nováková- br ůhová
cuje, již není stoprocentně pozitivní odpověď a objevují se i názory, že k vytvoření návrhu v budoucnu manuální skicování nebude třeba. A ještě jedno překvapení: četla jsem Ullmanův článek o skicování, kde autor tvrdí, že CAD programy v žádném smyslu nepodporují konceptuální fázi tvůrčího procesu. Vnitřně jsem s ním dle zkušenosti souhlasila, až potom jsem si všimla, že článek je z roku 1990, tj. 20 let starý! Nedávno se v LN ptal arch. Gebrian na důvody malého zájmu veřejnosti o výstavy v brněnské Wannieck Gallery oproti velkému zájmu o sortiment supermarketu v Galerii Vaňkovka opodál. Z čeho výplývá malý zájem brněnské veřejnosti o vystavené, volné umění? Z mého pohledu jde o výchovu. Rodiče chodí na výstavy, berou vás vždycky s sebou, jste zvyklí chodit na výstavy jako do kostela. Bylo tomu v minulém půlstoletí (v Brně) jinak? Podívejme se na to z historické stránky. Možná tehdy nebyla návštěva supermarketu tak lákavá, nic vás tam nemohlo překvapit a navíc jste neměli peníze. A jde také o to, co je v galerii k vidění a jak je to představováno. Jestli tam visí takové ty čmáranice, co jim nikdo nerozumí, tak tam taky nepůjdu. Jsme ve věku konzumu a informací. Pokud galerie nenabízí ani jedno z toho, nemá šanci. Osobně mi vrtá hlavou jiný problém: proč ty obchodní paláce nesou název galerie. Je to dáno prostorovým patrovým uspořádáním, které má připomínat divadlo? Anebo je to obrovská výstava produktů ke koupi? Má to lidem vemluvit vyšší duševní hodnotu chození po nákupech? Obdobně jako si některé společnosti dávají do znaku římské sloupy coby symbol stability…? Je možné, že návštěvníci Galerie Wannieck jsou frustrovaní vysokou cenou tohoto volného umění. V Praze chodí po výstavách kromě studentů uměleckých škol i bohatí turisti, kteří nasávají atmosféru středovýchodu a touží po originálním suvenýru. Lidé chtějí za své peníze něco vlastnit, ale sběratelství obrazů a soch je nákladný koníček a bohužel v Brně asi není - na rozdíl od biopotravin a zeleného stavění - zrovna v módě. Doktorandka je absolventkou FA ČVUT (2007), školitel Henri Achten
9
ondřej čumpelík
Veletrh I Saloni
Milán se v polovině dubna stal světovým centrem designu Referují prváci z průmyslového designu Ondřej Čumpelík: Celkový dojem z 50. ročníku
Expozice bylo možno vidět na několika místech po celém Miláně. Na výstavišti Fiera di Milano od studia Fuksas se konala výstava zaměřená především na bytové zařízení a nábytek Salone Internazionale del Mobile a výstava svítidel Euroluce. V centru města, konkrétně ve čtvrti Tortona měly své expozice menší a alternativní ateliéry. Probíhaly zde také prezentace jednotlivých škol. Na výstavišti RHO Fiera bylo k vidění celé spektrum nábytku a doplňků do interiérů. Od židlí, stolů, pohovek, křesel, postelí, policových a skříňových systémů, svítidel, zahradního nábytku až po drobné doplňky, například Vitra uvedla dřevěné ptáčky L’Oiseau. Díky množství exponátů zde byl velmi dobře vidět vliv jednotlivých směrů. Severský design působil ušlechtile, lehce a klidně. Jako hlavní materiál se používalo především dřevo, na rozdíl od italských či německých vystavovatelů, kde bylo použití dřeva, plastu, čalounění a skla rovnoměrné. Na velkém výstavišti RHO se sázelo především na jistotu. Vystavující firmy se, až na výjimky (stánky zaměřené na „horní vrstvy“ se zlaceným a zdobeným nábytkem a svítidly z barevného skla) nepouštěly do experimentů a snažily se především posunout dobré věci a celkově je inovovat, podobně jako automobilky představují „facelifty“ jednotlivých sérií. Přesto jsme byli svědky inspirací. Například Konstantin Grcic připravil pro Vitru křeslo Waver, kde je sedák elegantně zavěšen na područkách. Vitra, konkrétně dvojice designérů Edward Barber a Jay Osgerby, zde představila židli Tip Ton, která je 10 typickou ukázkou spojení myšlenky a síly v jednoduchosti: díky zalomenému spojení předních a zadních noh se lze na židli pohodlně zaklánět a předklánět.
natálie peterková
josef trojan
To v okolí Via Tortona nebyla o nové a zajímavé věci nouze. V jedné z industriálních budov se vystavoval reprezentativní futuristický nábytek z filmu Tron (Tron designs Corian), která může být teoretickým pohledem do budoucnosti bydlení. Dále zde bylo k vidění křeslo vycházející z tvaru ptačího hnízda od švédského designéra Martina Vallina. Na rozdíl od hlavního výstavního pavilonu se jednalo téměř vždy o prototypy. Milánský veletrh letos přinesl ve velké většině povedené nové věci, staré inovoval a navlékl do nového kabátu. A dělal to dobře.
Natálie Peterková: Nejzajímavější produkt
Je těžké vybrat mezi tolika expozicemi v Miláně jedinou, která by si zasloužila být popsána podrobněji. Samozřejmě firmy jako Kartell, Dedon, Vitra a mnoho dalších by byly žhavými kandidáty, avšak o těch toho bylo napsáno již mnoho; proto jsem zapátrala hlouběji, mezi méně známými vystavovateli, kde se dalo objevit mnoho originálních kusů nábytkového designu. Nejvýrazněji na mě v záplavě italských firem zapůsobil nepříliš velký vystavovací prostor německé firmy Brühl. Na první pohled se zdál jejich box stejný jako ostatní… Nicméně při bližším pohledu se začaly dít věci: obyčejně vypadající sedačka se během pár vteřin přeměnila v nečekaně pohodlné relaxační křeslo, posunutím několika částí na jiná místa se z pohovky stala postel, taburety nebo cokoliv jiného vás napadne. Možná si říkáte, co je tak zvláštního na možnosti rozložit gauč na postel? Podstata tkví v odlišném systému; nábytek se u Brühlů totiž nerozkládá, ale přetváří. Obsluha nám ochotně předvedla, jak se dají několika jednoduchými úkony přemístit jednotlivé části sedačky tak, aby vzniklo úplně nové místo k sezení – vzhled interiéru tak může získat zcela jiný ráz. Tyto pohovky a křesla vás prostě nutí k tomu, abyste si s nimi hráli, a objevovali tak nové rozměry a funkce vašeho obývacího pokoje. Velmi se zdařilo barevné provedení, výrazné barvy všech odstínů v kombinaci s klasickou černou a bílou. Sofa tak můžete mít jako hlavní solitér interiéru nebo může komunikovat s ostatním nábytkem jemněji a spíše zapadat, nikdy však nezůstane nepovšimnuto. Výběr záleží jen na zákazníkovi a na tom, co je jeho srdci bližší. Hlavní designérka firmy
pohled y do milánské expozice
Kati Meyer-Brühl a členové jejího týmu odvedli dobrou práci, multifunkční nábytek se určitě hodí jak pro mladé, originálně smýšlející lidi, tak pro ty, kteří preferují pohodlí a jednoduchost. Nemohu však jen chválit, šlápnutím vedle je křeslo Morning dew, které připomíná něco mezi květem a pohádkovým trůnem; hodí se možná tak pro malé holčičky, které si chtějí hrát na princezny, což rozhodně nebylo záměrem. Shrnu-li tedy prezentaci designu Brühl, kromě chvály by se našlo pár nedostatků, avšak právě nedostatky jsou to, co dělá zbytek celku krásnějším.
Josef Trojan: Mladý design aneb Salone Satellite
Jako studenti, kteří se zúčastnili Salone poprvé, jsme první dny bloudili veletrhem a ztráceli se v italských názvech. Poslední den jsme ale narazili na oddělení, které nám bylo bližší než ostatní. Dostali jsme se do pavilonu Salone Satellite. Právě zde vystavovalo 300 mladých tvůrců a 20 škol designu z celého světa. Salone Satellite podle mého názoru představil nejkvalitnější část celého veletrhu. Prostor tvořilo několik řad na sebe připevněných příček. V každém takto vzniklém „kotci“ se rozehrála plejáda novátorských řešení. I přesto nás nejprve zaujala ojedinělá konstrukce sahající až ke stropu výstavního prostoru. Alvar Catalan De Ocon a Francesco Faccin vybudovali jakousi mikroarchitekturu – věž vlevo na straně oddělení, z níž se naskýtal pohled na celé Salone Satellite. Jak tvrdili tvůrci, otevřelo se tak okno do budoucnosti. Dívali jsme se na výsledky přemýšlení mladých designérů, menších designových studií či školních kolektivů. Ti všichni vytvářejí design, který je alternativou ke zbytku veletrhu. Design, který nepodléhá výrobnímu procesu továrny (i když ne zcela), který se snaží o chytrá řešení, míjí konvenční řešení a bourá zažitá pravidla. Jak moc právě tato tvorba ovlivní budoucnost, je ale otázkou. Sestoupili jsme znovu dolů na zem a začali si procházet jednotlivé, shora už jednou viděné stánky. Každý vystavovatel nabízí jiný překvapivě pojatý projekt. Zajímavá byla už samotná zadání: Navrhni rozkládací nábytek do rozměrů cestovního zavazadla, Redesign předmětů z vlastního bytu, Popři materiál předmětu. Jednotlivé výtvory pak vynikaly svou jedno-
duchostí a vtipem. Každý předmět, který mě zaujal, měl zároveň jakési kouzlo, popření základní fyziky. Kupříkladu prototyp lampičky, kde se litina přichytila k dřevu jakousi neznámou silou* od Jannise Ellenbergera. Možná že nám projekty nenabízely pohled do budoucnosti, ale spíše poukazovaly na možné trendy, které nás k nějaké budoucnosti vedou. Uchopení těchto směrů vývoje a reakce na ně, to by mohlo být největším přínosem pro studenta kreativního oboru. Jedna návštěva Salone Satellite a zkušenosti „prváka“ ale samozřejmě nemohou stačit na pokus o objektivní předpověď. Zatím to bylo spíše několik neuspořádaných momentů, které posunují tvorbu o trochu dál. Co jsem tedy viděl ve vystavovaných předmětech? Co jsem pochopil z krátkých rozhovorů s tvůrci? Snad že student má větší volnost než designér profesionál. Studenti mají více prostoru pro objevování nových řešení. Experiment nesmí ustoupit konvenčnímu řešení. Volání po neobvyklém přístupu v Salone Satellite je daleko silnější než na zbytku veletrhu. Student by si měl na škole vštípit tvůrčí proces a s ním spojenou odpovědnost. Každá, i geniální myšlenka bude mít vždy malý detail, který bude nutno prozkoumat a vyřešit. A hlavně na každý další veletrh vizitky s sebou! * Kouzlo bylo skryté v magnetu zabudovaném ve dřevě.
11
s n í m k y z v e r n i s á ž e v ý s t a v y M o d e r n í č í n s k á a r c h i t e k t u r a
NOTES X In memoriam František Cundrla: Ve Strážnici, na rodném domku nedávno zesnulého Františka Cundrly (25. 11. 1943–†25. 4. 2011), byla koncem června slavnostně odhalena pamětní deska. U této příležitosti vzpomněl zástupce FA ČVUT doc. Antonín Pokorný …neuvěřitelných 22 roků, od 1987 do roku 2009, kdy doc. akad. mal. Cundrla působil na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Výrazným způsobem přispěl k rozvoji fakulty po roce 1989. Podílel se na tvorbě konceptu výuky výtvarných předmětů potřebných pro výchovu komplexně vzdělaného architekta, absolventa fakulty architektury na pražské technice. Rektor ČVUT ocenil jeho zásluhy a udělil Františku Cundrlovi Zlatou medaili ČVUT I. stupně u příležitosti jeho 65. narozenin v roce 2008. Převzal ji na slavnostním shromáždění vědecké rady školy ve staroslavné Betlémské kapli v Praze. X Fakulta architektury ČVUT uspořádala koncem května ve spolupráci s čínskou College of Architecture Hunan University výstavu s názvem Moderní čínská architektura. Vernisáž výstavy za přítomnosti rektora ČVUT se uskutečnila v polovině května ve vestibulu Thákurovy 9. Spolupráce mezi Fakultou architektury ČVUT a College of Architecture Hunan University existuje od roku 2006. Spočívá především ve výměně studijních projektů a zadání ateliérových prací. X Vedení FA ČVUT zpracovalo a zveřejnilo svou každoroční výroční zprávu za akademický rok 2010–2011. Ze zprávy vyjímáme: Cíle Fakulty architektury do dalších let se výrazně nemění, zůstávají jimi: zlepšení kvality výuky na všech úrovních rozšíření spektra výuky omlazení pedagogického sboru rozvoj výzkumu v oblasti architektury a urbanismu rozšíření mezinárodních aktivit fakulty intenzivní spolupráce se studenty posílení role FA jako odborné platformy. X Ondřej Hromádko z Fakulty architektury ČVUT s Tomášem Salavou z Fakulty tělesné kultury University Purkyněho zvítězili v disciplíně Plážový volejbal v jubilejním 10. ročníku Českých akademických her. Tak se kvalifikovali na místa náhradníků pro 12 srpnovou světovou Univerziádu pořádanou Čínou. X Tomáš Novák (student 1. ročníku magisterského studia) se stal novým náčelníkem
Spolku posluchačů architektury. Květnová valná hromada SPA zvolila i další členy nového vedení: podnáčelníky se stali Alena Handlová (2. ročník) - podnáčelnice pro finance, Sven Nevlida (3. ročník) - podnáčelník pro PR, Lukáš Makovský (3. ročník) - podnáčelník pro koordinaci. Aleš Hamhalter (2. ročník mg. studia) - revizor sdružení. X Olověný Dušan 2011 má své pokračování: nové vedení SPA se rozhodlo uspořádat soutěž i v letním semestru. Porota pracuje ve složení Ondřej Císler (hcA, AOC), Eva Heyworth (heyworth studio architekti) - předsedkyně, Luděk Jasiok ( jasiok architekti), Roman Koranda, Milan Šuráň (Ateliér Šuráň, s. r. o.). Vyhlášení Dušana se bude konat na galavečeru 6. října 2011 na piazzettě před budovou FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. X Nové vedení SPA pozve své kolegy-studenty během zimního semestru na grilovací party před školou a plánuje na začátku příštího semestru další ze série 1/4ečních zkušeností. V říjnu 2011 plánuje pro prváky opět Beánii. Veškeré dosud nenaplánované i naplánované akce budou zveřejněny na www.spa-fa.cz a na facebookové stránce SPA.
WORKSHOPY, PŘEDNÁŠKY X Workshop na téma Nové využití nákladového nádraží Žižkov. Pořádají Výzkumné centrum průmyslového dědictví a Galerie Jaroslava Fragnera. Ve dnech 21. 9., 28. 9. a 5. 10. 2011. www.industrialnistopy.cz
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 5 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Lemon Design / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, 8. patro, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected]
