07/’13 bulletin fakulty architektur y čvut
volby nového děkana vyhlášeny a nketa alfy: jaký má být děkan fa čvut? výsledky druhé kůže d oktorandi a léto s architekturou
marián karel, iluzivní krychle, 2010, ploché sklo 10 mm, stopsol supersilver, fólie, 235×297×165 cm. snímek jiří ryszaw y. socha ve dvoraně fakulty architektury čvut. dar autora fakultě.
záběr y ze slavnosti předávání sochy mariána karla fakultě – viz titulní strana
Soutěže – výsledky X O Cenu Břetislava Štorma. 5. ročník studentské soutěže. Pořadatel: Ústav památkové péče FA ČVUT, Tomáš Bistřický (donátor akce) a GIRSA AT s. r. o. Do soutěže bylo zasláno 21 projektů. Cena Břetislava Štorma: Vojtěch Feigl, Daniela Kočová, Zdeněk Hromádka a Martin Stočes (ateliér Girsa, FA ČVUT), Rehabilitace lázní Kyselka. 2. cena ex aequo: Barbora Fraňková (ateliér Cikán, FA ČVUT), Špalíček v Jihlavě; Tomáš Tomsa (ateliér Girsa), Novostavba v severočeské vesnici. 3. cena: Jiří Voslář (ateliér Girsa), diplomní projekt (Modul památkové péče), Rehabilitace Horní tvrze v Kestřanech. Čestné uznání: Martin Čtverák, Pavla Danešová a Jana Rybářová (ateliér Girsa), Inventarizace a koncept prezentace unikátní památky barokního mlýna Vepřek. Porota: Tomáš Bistřický, Tomáš Efler (v zastoupení nemocného M. Hanzla), Václav Girsa, Pavel Jerie, J. T. Kotalík (předseda).
tektonickém myšlení, publikaci uzavírá rozhovor se Sylvií Lavin. V podtextu v řadě dialogů je vyrovnávání se s dílem Tafuriho, kterého v českém překladu nemáme a je obtížně dosažitelné i v angličtině, zato díky editorce M. Mitášové a J. Tiché jsou pečlivě uváděny v poznámkovém aparátu k rozhovorům knižní tituly, na něž američtí architekti odkazují, a překlady v českém a slovenském jazyce. Texty jsou náročné ve své fakticitě i tím, k čemu odkazují; rozdíl mezi sémantikou a sémiotikou si studenti „vyťukají“ – „vygooglují“ , vztahové souvislosti ne. Současná „googlovská generace“ studentů proto krutě narazí na předěl mezi znalostním „internetismem“ a vzděláním, interpretováním, které je „viděním“ vztahových souvislostí. Motto publikace věnované M. Mitášovou čtenářům – „Všem milovníkům dialogů a polylogů“– je krásné totiž právě v tom, v čem ukazuje na nebetyčnou vzdálenost od zábavných „talkshow.“ Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík Oxymoron @ pleonasmus II. Rozhovory o kritické a projektivní teorii architektury. Ed. Monika Mitášová. Vyd. Zlatý řez ve spolupráci s Vysokou školou výtvarných umění v Bratislavě, 2012, 455 str., ISBN 978-80-903826-5-7
Knihomol
2
X OXYMORON & pleonasmus – tentokrát svazek II čili: dialogy se současnými americkými architekty. Rozhovory proběhly v létech 2009–2010 a po náročné ediční a překladatelské práci se dostávají ke čtenáři. Dialogů je starozákonních „12“ , začínají pro českého čtenáře – díky zakotvenosti v evropských zdrojích – nejpřístupnějším rozhovorem s K. Framptonem (jeho „Moderní architektura. Kritické dějiny“ zůstává v USA nepřehlédnutelným fundamentálním dílem a u nás jsou tyto dějiny tím nejlepším, co má v kvalitním překladu student i odborník k danému tématu k dispozici), následují – neméně významný K. M. Hays (s jehož texty a skvělými antologiemi zvídavější studenti naší fakulty již pracují!), M. Wigley, nemohou chybět významné neofeministky v oboru teorie a historie architektury M. McLoadová a B. Colomina; dále S. Allen, Joan Ockmanová, stále větší pozornost k sobě poutající Robert Somol, S. Whitingová, M. Speaks, J. Kipnis – obratný spojovatel kritické a projektivní linie v americkém archi-
notes X Volby děkana Fakulty architektury ČVUT v Praze vyhlášeny. Akademický senát Fakulty architektury ČVUT v Praze vypsal volby děkana FA ČVUT pro čtyřleté funkční období s počátkem od 1. 2. 2014. Kandidáta může navrhnout kterýkoliv člen akademické obce FA ČVUT. Návrhy na kandidáty se podávají volební komisi. K zařazení na kandidátku je nezbytný souhlas navrženého kandidáta potvrzený vlastnoručním podpisem, jím vypracovaný stručný profesní životopis, volební program a kontaktní údaje. Návrhy (přihlášky) v zalepené obálce uchazeči označí viditelně nápisem „VOLBA DĚKANA FA ČVUT“ a podle schváleného harmonogramu voleb buď předají osobně proti „potvrzení o předání“ do podatelny FA ČVUT v Praze, nebo zašlou doporučeně na adresu: podatelna FA ČVUT, AS, FA ČVUT v Praze. Počátek volby vyhlášený komisí pro volbu děkana AS FA ČVUT v Praze je 26. 6. 2013; uzávěrka odevzdání pok r ačov ání na s . 12
mir ko baum
michaela brožová
Jaký by měl být děkan FA ČVUT? (I) Jak o tom píšeme jinde, na podzim tohoto roku proběhnou na fakultě volby nového děkana. Alfa se zeptala náhodně vybraných členů akademické obce FA ČVUT a osobností architektonické scény na představu o charakteristikách budoucího děkana.
Prof. Mirko Baum, emeritní profesor TU v Cáchách, SRN
ondřej císler
zdeňka havlová
jan jehlík
Ondřej Císler, vedoucí ateliéru, Ústav nauky o budovách FA ČVUT Myslím, že nový děkan by především neměl považovat informaci o tom, že se naše škola umisťuje kdesi uprostřed pelotonu tisíce předních univerzit světa za skvělý výsledek, ale spíš za výzvu. Nejde snad ani tak o nějaké konkrétní pořadí, ale o přístup. Začíná to podle mého názoru kritickým myšlením a odmítnutím malé lži jako laciného způsobu obrany.
Novým děkanem by měla být osobnost schopná čelit idiotskému vývoji, který po boloňské konferenci zasáhl téměř všechny evropské univerzity. Myslím tím především jejich rostoucí ekonomizaci, mající za následek ztrátu jak akademických svobod na straně vědeckého personálu, tak i svobodné volby studia na straně studentů. Stane-li se z vědeckého bádání pouhé „vydělávání peněz“ a ze studia pouhá „výuka“ , bude lepší a ekonomicky rozumnější univerzity zavřít. Novým děkanem by tedy měla být jakási „Johanka z Arku evropských univerzit“ , obávám se jen, že podobně skončí.
Zdeňka Havlová, místopředsedkyně senátu FA ČVUT, 5. ročník
Doc. Michaela Brožová, členka Vědecko-umělecké rady FA ČVUT, pedagog FA ČVUT
Doc. Jan Jehlík, místopředseda senátu FA ČVUT, vedoucí Ústavu urbanismu FA ČVUT
Příští děkan/děkanka by měli být především „dobrými lidmi“ , v celé škále lidských kvalit, které si obecně pod tímto spojením představujeme. Trvalý, silný a průkazný zájem o architekturu musí být samozřejmostí. Pedagogické a manažerské zkušenosti jsou vítanými nástroji. Stejně jako empatie, vitalita a smysl pro konstruktivní řešení problémů. Měl/a by mít apolitický nadhled akademika i permanentní spojení s realitou, vůli angažovat se ve prospěch fakulty; pozitivní vztah k tradicím, pražskému/národnímu geniu loci i světový rozhled. Trpělivé hledání odpovědí na otázky vycházející z každodennosti fakultního života a schopnost formulovat vize o jejím pozitivním rozvoji.
Měl by to být slušný, otevřený a rovný člověk s jistou mírou odvahy, se schopností naslouchat, s organizačními zkušenostmi a s jasnou představou o výuce architektů a směřování školy. I nějaké drobné vady by mohl mít.
Pro mne je důležité, aby příští (či jakýkoliv další) děkan FA byl rovný a čestný člověk. Musí být ve spoustě věcí neústupný a jít si za svým cílem, ale neměl by se zapomínat zastavit a reflektovat svá rozhodnutí, ptát se a vnímat názory jiných, včetně studentů. Neměl by být spokojený na místě, ale nutit sebe a školu jít dál, dělat věci lépe, nacházet nové možnosti.
Prof. Karel Maier, vedoucí Ústavu prostorového plánování FA ČVUT Pozice děkana fakulty je v tradici ČVUT velmi významná – pro většinu studentů i pedagogů je právě děkan hlavní autoritou školy. Pro „tenké“ časy, které nás nejspíš čekají, by děkan měl představovat jakýsi vzor, pok r ačov ání na s . 8
3
2. kůže 1. cena v kategorii bytový dům
Tomáš Klapka, 3. ročník FA ČVUT, ateliér Aulík Bytový dům se školkou Bytový dům je navržen do urbanistického řešení prostoru mezi kostelem sv. Michaela Archanděla a Ústavem pro matku a dítě. Návrh domu vytváří nový prostor kolem kostela a starého hřbitova, jehož zeď kopíruje svým půdorysem. Vzniká tak nová komunikace spojující ulici Pod Vyšehradem a nábřeží přiléhající k fasádě navrhovaného domu a posléze klesající až k silnici. Fasáda domu komunikuje jak s kostelem, tak se stranou otevřené proluky k nábřeží a vnitroblokem. Svou fasádou se staví do pokorné pozice vzhledem ke kostelu. Parter je velkorysým – avšak útulným – prostorem, do kterého se otvírají prosklené dvoupodlažní ateliéry a vstupy do obytných částí domu. Pod budovou se nachází velkorysé parkovací podlaží skrývající místa jak pro samotný dům, tak pro domy v celém bloku – vjezd do parkoviště je umístěn mimo navrhovaný dům v nově navržené ulici, kolmé na nábřeží.
4
situace
1
3m 2
půdorys 1. NP
5
2. kůže 1. cena v kategorii rodinný dům
Barbora Stejskalová, 2. ročník FA ČVUT, ateliér Schleger-Liesler-Hlaváček Utajený eko-dům, Hanspaulka Projekt utajeného eko-domu je situován v městské části Prahy 6 – Hanspaulka Cílem návrhu je vytvořit klidné, komfortní bydlení téměř v centru Prahy, které svým obyvatelům umožní žít v bezprostřední blízkosti přírody a co nejméně zasáhne do unikátního prostředí pozemku. Parcela se svažuje směrem k jihozápadu a celou její plochu pokrývají stromy a koberec břečťanu. Západní strana sousedí s parkem hotelu Praha, na severu i východě je pozemek obklopen zástavbou rezidenčních objektů. Kromě možnosti bydlet v nedotčené přírodě lukrativní části Prahy 6, se potenciálním obyvatelům domu naskýtá jedinečný pohled na panoráma Hradčan.
6
Hmota domu se rozvíjí horizontálně a je deformována v závislosti na pozici vzrostlých stromů. Budova obsahuje tři samostatné bytové jednotky o minimální ploše 96 m2. Každý z dvoupodlažních bytů poskytuje dostatek soukromí a komunikuje s okolní přírodou terasami, které se nacházejí jak v přízemí, tak v prvním patře. V přízemí bytů se nachází technické zázemí, obývací prostor a kuchyň s jídelnou, klidová zóna ložnic je situována do druhého patra. Z nízkoenergetického hlediska jde o dřevostavbu, která se otevírá velkými prosklenými plochami na jih. Severní strana domu poskytuje možnost úplného uzavření. Na jižní straně budovy jsou umístěny energetické skleníky, které se podílejí na vytápění a větrání domu. Skleníky jsou zastřešeny fotovoltaickými panely. Byty jsou vybaveny rekuperačními jednotkami, které větrají a vytápějí prostor v zimních měsících. Zelená střecha dům ochlazuje a zároveň v zimě slouží jako tepelná izolace. Střecha je vybavena sběrem dešťové vody pro další využití. Fasádu tvoří obklad z dřevěných palubek, který je doplněn o speciální rošty, umožňující břečťanu porůst část domu, a přispět tak k jeho odhmotnění a splynutí s okolním prostředím.
7
karel maier
kateř ina nov ákov á
jak má vypadat architekt i manažer současně. Vedle nezpochybnitelných profesionálních kvalit by tedy měl mít také kvality organizátorské a v neposlední řadě i lidské. Měl by akademickou oblast spíše spojovat nežli mezi jejími příslušníky budit záporné emoce a obavy. Měl by si uvědomovat, jak různorodá je akademická obec fakulty, a tuto různost a pestrost by měl podporovat a rozvíjet. Asi by bylo také dobré, kdyby se v akademickém prostředí vyznal, i když právě profesor Zavřel byl v tomto ohledu výjimkou potvrzující pravidlo. Čím víc přemýšlím o tom, jaký by měl nový děkan Fakulty architektury být, tím víc si uvědomuji, že budu muset ze svého ideálu asi slevit. Nikdo nemůže být zároveň Leonardem, Billem Gatesem a Ježíšem. A i kdyby někdo takový byl, proč by měl kandidovat na děkana Fakulty architektury? Tak tedy zpět do reálu: hlavně novému děkanovi přeju, aby bral svou funkci jako službu Fakultě architektury.
Kateřina Nováková, senátorka AS ČVUT, pedagog a doktorand FA ČVUT Můj názor je, že děkan by měl být akční a otevřený člověk, který živě komunikuje se svým okolím. Měl by mít rozhled ve svém oboru – takže jaksi sečtělý – (nemyslím si, že to nutně musí být architekt), ale ani by mu neměly chybět manažerské schopnosti. Myslím, že u děkana jsou na místě hlavně organizační a komunikační přednosti, měl by být ve škole vidět, slyšet a cítit (myšleno duševně, ne nosem). Myslím, že by ho studenti i pedagogové měli mít v úctě a lásce. Takže by měl mít jak schopnosti ryze praktické, tak empatické. Měl by umět jednat s lidmi.
Prof. Petr Pelčák, člen Vědecko-umělecké rady FA ČVUT 8
O morální i názorové pevnosti a stálosti děkana by nemělo být pochyb. Měl by za sebou mít úspěšnou projekční praxi, protože jako reprezentant disciplíny architek-
petr pelčák
ivan plicka
petr vorlí k
tury musí mít zažitou architektonickou profesi a její problémy, zvláště v současné době ekonomického a společenského tlaku na její znicotnění. Během děkanského období by však neměl provozovat projekční praxi, aby její konkurenční prostředí neinfiltrovalo na akademickou půdu a do vztahů a rozhodování na ní. Měl by mít zkušenost úspěšného vedení – a to co se ekonomiky i lidských vztahů týká – většího pracovního týmu, třeba projekční kanceláře nebo úředního útvaru, protože děkan musí být především dobrým vůdcem (ve smyslu leader, nikoliv führer) i managerem. A také by měl hovořit plynně anglicky, správně držet příbor a rozeznat toskánské červené od piemontského.
Ivan Plicka, vedoucí ateliéru, Ústav urbanismu FA ČVUT Přál bych si, aby (příští) děkan byl přirozeně respektovanou osobou navenek i dovnitř školy, aby sjednocoval a nerozděloval a aby usiloval o vzkvétající univerzitní prostředí. Abych si ho mohl vážit, byť s ním třeba nebudu vždycky souhlasit.
Doc. Petr Vorlík, senátor AS FA ČVUT, zástupce vedoucího Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT Nový děkan se stane hlavou mohutné veřejné instituce (přibližně 1700 studentů a 160 zaměstnanců). Musí mít proto přirozené charisma, vnitřní klid, vysokou morální integritu, široký rozhled, reprezentativní vystupování a mravenčí píli. Zároveň však z individualisticky laděné profese architekta vyplývá i neobyčejná názorová různorodost naší fakulty. Děkan by proto měl být také otevřený a vnímavý k rozličným, mnohdy i protikladným postojům; a s přínosem vlastního osobitého pohledu scelovat nesourodou masu do přehledné strategie. Zkrátka humanista, demokrat, pragmatik, úředník a organizátor, který dovede fakultě vtisknout „tvář“.
záběr y alf y ze staveniště domu air house soutěžní ho projektu solar decathlon na piazzettě před fakultou
LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v posledním vydání Alfy? A proč? 2/ Ve které části vaší dizertační práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost či idea? 3/ Č asto se vnímá určité napětí mezi architekty a památkáři. Co je příčinou této tenze? A dá se toto napětí zmírnit? Jak?
Matěj Boháč 1/ Článek Vojtěcha Sigmunda. Shodou okolností jsem byl na Erasmu ve stejném roce jako autor, a to v nedalekém Lyonu. Odlišný přístup k výuce a především konfrontace s názory ostatních studentů, se kterými jsem spolupracoval na projektech, pro mě byly obrovským přínosem – asi největším za celou dobu mého studia. Velkou část projektů jsme například dělali v týmech složených zpravidla ze studentů z několika různých zemí. Zkušenost s týmovou prací na projektu jsem do té doby v podstatě neměl, a zde byla ještě bohatší právě díky oné mnohonárodnostní sestavě. Jak je v článku uvedeno, zájem o studium v jiných jazycích než v angličtině je opravdu mizivý. Já jsem si však francouzštinu vybral zcela cíleně, abych alespoň trochu rozvinul její zakrnělou znalost ze střední školy. 2/ V současnosti připravuji studii dizertační práce. Mým tématem je stereoskopické zobrazení v architektuře (moderně a nepřesně „3D“). Architektura je ze své podstaty disciplína zabývající se utvářením prostoru, konvenčními metodami je však tento prostor vždy zobrazován pouze v rovině. Využití stereoskopie může zobrazení architektury výrazně obohatit, překážkou však vždy byl nedostatek technických prostředků pro širší uplatnění. V poslední době jsme svědky prudkého rozvoje stereoskopické technologie, především na poli zábavního průmyslu. Tento rozvoj však dává možnost využít nově dostupné technické prostředky i v jiných oborech, jakýsi manuál, jak toto správně prová-
matěj boháč
dět, by měl být hlavním výstupem mé práce. Je však otázkou, jestli je současné zvýšení zájmu jen opakováním několika přechodných vln popularity, kterými stereoskopie za 175 let své existence prošla, nebo zda se prostorové zobrazení natrvalo stane běžně užívanou a dostupnou technikou. Dalo by se tedy říci, že v oboru, kterým se zabývám, překvapení teprve přijde. 3/ Nemá smysl zde rozebírat případy, kdy je postoj jedné nebo druhé strany daný nějakými skrytými a nekalými taktikami, uvažujme pouze stav, kdy ono napětí pramení z oboustranně upřímné snahy vykonávat svoji práci podle nejlepšího přesvědčení. Příčinou takového sporu je odlišný pohled na to, co je pro historickou stavbu vhodné: jako architekti považujeme za důležité, aby stavba fungovala, žila. Takový přístup většinou nutně vyžaduje kompromisy v otázkách, co je vhodné zachovat a co lze obětovat. Proti tomu často stojí snaha zakonzervovat a uchránit pokud možno vše. Oba dva přístupy jsou pochopitelné,ale skutečnost, že jsem sám architekt, mi neumožňuje dívat se na tuto problematiku zcela nezaujatě. Setkal jsem se například s případem, kdy se mi snaha o co největší autentičnost jevila i z hlediska ochrany památky jako kontraproduktivní: bylo rozhodnuto, že budou osazena okna přibližující členěním domnělou barokní podobu fasády. Přestože přesné provedení oken bylo víceméně smyšlené, památkář nechtěl připustit použití izolačních skel a za účelem dosažení potřebných technických parametrů prosazoval osazení dalších oken v interiéru, tedy řešení, které se používalo mnohem později. Osazení vnitřních oken by znamenalo nevratné bourací práce a změnu podoby zaklenutí. Při vnějším pohledu by ve fasádě byla smyšlená okna provedením odpovídající skutečným oknům barokním, ovšem v interiéru by vzniklo uspořádání historicky i technicky nesmyslné. Řešením napětí není nic jiného než dostatek vlastní pokory a úcty ke stavbě i prostředí na straně jedné, a vyvarování se příliš fanatického pojetí na straně druhé. V ideálním případě spolu obě strany spolupracují, památkář pro architekta funguje jako poradce a konzultace s ním jsou zdrojem přínosných informací. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i tyto situace nastávají. Do kt o ran d j e abs o lve n t e m FA Č VUT (2 0 0 8 ), diz ertační práce Stereosk opick é zobrazení v archit e kt uře , š ko lit e l do c. Vladim ír So uke n ka.
9
mar tin čeněk
Tradiční letní anketa Alfy Vakace (doktorandů) s architekturou? Spojíte letošní prázdniny s architekturou? Kam ( jinam) byste jel/a, kdybyste mohl/a?
Martin Čeněk
10
Letošní léto (pojmy „prázdniny“ a „dovolená“ myslím do slovníku doktoranda a zároveň samostatně praktikujícího architekta moc nepatří) bude dost specifické. Jakožto člen Týmu ČVUT, který se zúčastní mezinárodní soutěže Solar Decathlon 2013, jež proběhne už začátkem října v Kalifornii, budu věnovat prakticky veškeré síly vrcholícím přípravám našeho soutěžního domu (prototypu soběstačného domu nazvanému „AIR House“) a také celého týmu na pokud možno úspěšnou účast v soutěži. A pokud zbude nějaký čas, budu jej věnovat práci architekta a účasti na pár konferencích, které souvisí s mým doktorským výzkumem. Doufám, že bude i chvilka na odpočinek, kdy budu moci na architekturu alespoň chvilku zapomenout – i když to se vlastně skoro nestává. Obecně ale volný čas rád trávím cestováním. A když cestuji, tak pochopitelně za architekturou. I když v poslední době nejezdím cíleně za stavbami, raději je poznávám tak trochu mimoděk – jako součást měst, krajiny, společnosti. Ale prakticky před každou cestou stejně neodolám a udělám si domácí přípravu, abych věděl, na co určitě nezapomenout. Nejraději poznávám města, nejsem z těch, kdo se rádi ztrácejí někde v džungli. Mezi místa, kam bych se rád (nejen) za architekturou podíval, patří (mimo jiné) Brazílie a Japonsko. Brazílie mě láká zejména svou poválečnou architekturou a pochopitelně zcela ojedinělým projektem hlavního města Brasilia. Japonsko pak celou svou kulturou a odlišným přístupem k životu (a stavění), než jaké máme v Evropě. Alespoň tak si to představuji.
lenka hejná
klára mergerová
Lenka Hejná Velmi si vážím nabídky, leč můj příspěvek kam o prázdninách by vzhledem k okolnostem nemusel být to pravé: mé prázdninové cesty nepovedou nikam „ven“ , , ale dovnitř, zpět do regionu, odkud pocházím. Za deset let, co jsem se z Valašska víceméně odstěhovala, se krajina pozměnila jejím zastavováním „eurokýčem“ – co se urbanismu i jednotlivých domů týká. Ze snahy stavitelů přiblížit se folklóru a zároveň splnit technologické a prostorové požadavky klientů nakonec všechna předměstí vypadají stejně na Valašsku i jinde, antropologové hovoří o gLokálnosti architektury – Česká krajina potřebuje pozornost architektů. Kdo jiný z odborné veřejnosti by za její budoucí tvář měl být odpovědný, než naše řemeslo. Zároveň se do mé krajiny vrací po studiích a z praxí kolegové z fakulty, mladí architekti, ráda bych poznala jejich aktuální realizace... Tématem mých prázdninových cest s miminkem bude hledání autentičnost architektury.
Klára Mergerová V mém životě už zbylo jen málo aktivit, které s architekturou nijak spojené nejsou, s trochou nadsázky tedy musím vyjádřit obavy, že se jí nejspíš nevyhnu ani o prázdninách. Již delší dobu plánuji výlet do Varšavy a několika jihopolských měst, kam bych se chtěla vydat na průzkum tamních pozdně modernistických staveb. Vzhledem k tomu, že mě po prázdninách čeká velká studijní cesta do zahraničí, se ale přeci jen pokusím alespoň na chvíli uniknout někam, kde na cihly ani na beton určitě nenarazím. X Kdybych měla čas a peníze, vyrazila bych nejradši rovnou na cestu kolem světa. Zatím mi ale v kasičce pár desítek tisíc chybí, a tak si kladu menší cíle. Domov opouštím z touhy po poznání nového, po zážitku z jiného prostoru a taky pro pocit bezčasí, který při životě ve městě těžko hledám. Na cestování mám ráda přepravování samotné, vědomí pohybu, velikosti prostoru a měnící se krajinu kolem sebe, a tak radši než letadlem jezdím po zemi a mým cílem bývá málokdy jediná destinace. Cíl příští velké
mar iana pančí kov á
cesty už znám ale dlouho: Rusko! Myslím, že je důležité čas od času vyjet za humna a zažít cestování i s pocity nepohody a nejistoty, které také přináší. Už jenom proto, aby člověk nepřecenil svoje místo ve světe a nenechal se ukolébat klidným životem v ospalé české kotlině. A taky proto, že o to sladší je se do ní znovu a znovu vracet.
Mariana Pančíková Architektuře se (naštěstí) nevyhne žádný prázdninový pobyt, ať už výletník chce nebo ne. Ale rozumím, na co se ptáte. Ano, budeme se snažit vidět nějaké pěkné baráky, i když momentálně s malými dětmi jsou cestovatelské ambice značně umírněné. Určitě se pojedeme po několika letech podívat do Litomyšle, a moc se těším, co nového v tomto na české architektonické poměry zázračném městě vyrostlo. Když už jsme na Vysočině, chtěla bych ostatním doporučit muzeum barokních soch v Chrudimi, krásný zážitek – architektura, zahrady, sochy a film jako bonus. I když riskujete, že svým zájmem o prohlídku budete šokovat personál muzea a budete tam několik hodin sami, jako se to stalo nám. Pokud bych si mohla vybrat bez limitů, navštívila bych New York, kde jsem nikdy nebyla. Čtu konečně Jacobsovou a Lynche a zjišťuji, že bez osobní zkušenosti si nemůžu na krásu a problémy metropolí udělat relevantní názor, můj zprostředkovaný zážitek i postoj je plytký a plný stereotypů. Definitivně jsem touze vypravit se tam propadla na konferenci reSITE, na kterou se poštěstilo přilákat řadu newyorských řečníků. Kromě cestovatelského snu jsem si prohloubila i mindrák, že jsme tady u nás ještě o pár dílů zpět (ve věci rozvoje měst). Ale stále se něco děje, pořád můžeme doufat, sledovat a snažit se to dohnat.
Martin Pinc Každý rok o „prázdninách“ se s přáteli – spolužáky ze školy architektury na AVU (teď už jen s Davidem Vávrou a Pavlem Kolíbalem) – chystáme na čtyř až šestidenní cyklistické putování. Tahle tradice letních cyklistických výletů je stará téměř třicet let
martin pinc
– zatímco já jsem z pelotonu na 25 let vypadl a vrátil se do něj až před pěti lety, David a Pavel se poctivě vypravolali každoročně první srpnový týden na nové a nové výpravy po našich krajích i blízkém cizozemsku. Naše výpravy mají vždy nějaký tematický ráz, jedna z nejzdařilejších byla pouť za dřevěnými kostelíky na východním Slovensku, kterou jsme absolvovali před několika lety. Tyto kostelíky jsou dnes zařazeny do světového kulturního dědictví a ukazují mistrovství svých stavitelů i náboženskou toleranci, které tehdy panovala na tomto území bývalých Horních Uher, na rozdíl od situace v českých zemích. Kostelíky, zařazené pod ochranu UNESCO totiž patří čtyřem různým konfesím (římskokatolické, řeckokatolické, pravoslavné a evangelické) z období mezi 16. a 18. stoletím. My jsme se ale na své výpravě neomezili jen na skupinu kostelíků, jež má ochranu Unesca, navštívili jsme i jiné lokality a novější kostelíky – některé byly postaveny i hluboko ve 20. století. Dostat se ke každému kostelíku znamenalo stoupat táhlým údolím mnoho kilometrů, takže to připomínalo náboženskou pouť – neobešlo se to bez určitého „utrpení“ , které ale bylo bohatě kompenzováno krásou architektury a duchovním vyzařováním stavby, která byla zvenku většinou velmi zdobná a uvnitř překvapivě skromná. Každý další cíl většinou vyžadoval překonat nějaké horské sedlo, jež oddělovalo jedno údolí od druhého, takže každá námaha byla vždy odměněna novým zážitkem. Charakteristické je pro historické kostelíky dokonalé využití terénu – jednak pro krásné vyznění v krajině, ale i pro jeho „zapuštění“ do místa. Kostelíky byly většinou obehnány zídkou bývalého hřbitova. Dost se mi vybavuje kostelík sv. Františka v Hervartově, jeden z nejstarších, s charakteristickou mírně kónickou věží, pobitou z velké části šindelem, chráněný mohutným stromem. K naší trase – vyrazili jsme z Košic směrem na Vranov nad Ťoplou, přespali u vodní nádrže Domaša (s báječnou koupelí) a pokračovali dál do hor (Stropkov, Svidník – navštívili jsme i dukelský průsmyk) a dál pokračovali směrem na Bardejov (krásné historické město), Kežmarok a naši pouť zakončili pod Tatrami v Popradu. Z tohoto hlavního směru jsme odbočovali k vesničkám, v nichž stály dřevěné kostelíky. Pokud nepršelo, přespávali jsme pod širákem, což se nám ne vždy podařilo. Tam i zpátky jsme jeli vlakem.
11
pokračování ze s. 2
12
návrhů 2 10. 2013 do 12.00 h, volební schůze (veřejné vystoupení uchazečů) 10. 10. 2013 od 17.30 h, volba kandidáta na děkana proběhne 23. 10. 2013. X Podle zprávy děkana FA ČVUT po ukončení ateliérových prací prošla výstavou klauzur jako obvykle komise složená z externích odborníků a vylosovaných vedoucích ateliérů (Milan Jírovec, Jakub Kynčl se omluvil, Pavla Melková, Josef Panna, Ĺubomír Závodný; Vladimír Sitta, Eduard Schleger, Vladimír Soukenka, Jáno Stempel, Petr Suske). Výsledkem je jednak „známkové hodnocení“ srovnatelné s předchozími semestry a individuální komentář k jednotlivým ateliérům. Tato metoda, která se praktikuje poslední tři roky, dovoluje zjednodušeným způsobem sledovat výkony ateliérů a podněcuje debatu jak o zadáních, tak o způsobu práce v ateliérech. Obdobné hodnocení proběhlo na úrovni ateliérů ZAN. I zde práce komentovala komise složená z pedagogů FA ČVUT a externích odborníků,v tomto případě z jiných odborných škol, například z Liberce a Brna. Výsledky hodnocení spolu s individuálním komentářem k pracím v jednotlivých skupinách byly předloženy ve „sborovně“ zanu vyučujícím. Hodnocení ateliérů průmyslového designu uspořádal Ústav průmyslového designu; ten si přizval tři externí odborníky, aby se vyjádřili k úrovni ateliérových prací. X Stavba domu AIR House finišuje: Čtvrté atrium Nové budovy ČVUT se v polovině června proměnilo ve staveniště. Projekt do soutěže Solar Decathlon, na kterém téměř dva roky pracují studenti týmu ČVUT, pod vedením studentů Fakulty architektury ve spolupráci s kolegy z Fakulty stavební, strojní, elektrotechnické, dopravní a Univerzitního centra energeticky efektivních budov, se blíží do cílové rovinky. Díky velké podpoře vedení FA ČVUT staví studenti soutěžní dům přímo před školou. „Dosud se pracovalo na třech místech. Hlavní část v Mníšku pod Brdy u Dřevostavby Biskup, kde měli studenti k ruce tesaře, který jim radil. Další část domu se skládala v Rýmařově u firmy Vesper Frames, která pro AIR House vyrábí sendviče stropu, podlah a stěn. S konstrukcemi dřevěného stínění pomohli v rámci odborné praxe studenti VOŠ a SPŠ Volyně, komentuje aktuální stav koordinátor projektu Dalibor Hlaváček. Harmonogram stavby je nekompromisní. Dům je třeba dokončit v druhé polovině července, kdy bude probíhat
snímk y zdeňk y havlové z tradiční fakultní nocovk y
jeho testování a prezentace veřejnosti. Dne 26. července 2013 se AIR House nakládá a všechny jeho dřevěné části se odvážejí na tepelné ošetření, které vyžadují dovozní pravidla USA. Následně bude celá stavba zabalena do šesti námořních kontejnerů a po železnici dopravena do Bremerhavenu v SRN, odkud popluje přes Panamský průplav do Kalifornie. Příjezd do Los Angeles je plánovaný na 13. září 2013. Finále soutěže Solar Decathlon se koná ve dnech 3.–13. října 2013. Stavbu AIR House doplňovala výstava AIR HOUSE – POZOR STAVBA! v parteru Národní technické knihovny. Soutěžní dům se zde představil prostřednictvím jednotlivých architektonických prvků, materiálů a technologií. Většinu z nich po skončení stavby zakryje fasáda nebo podhled, přesto by bez nich dům nefungoval. Kateřina Rottová
[email protected], www.airhouse.cz, www.facebook.com/SolarDecathlon2013.Prague, www. youtube.com/TeamCTUSD2013, www.vimeo.com/ctusolardecathlon2013, www.flickr.com/ctusolardecathlon2013
X FA Nonstop v letním semestru na FA. V pondělí přicházím se spacákem a notebookem do školy, potkávám mně podobné nomády, kteří se stahují k jednomu magnetu, těžišti, útočišti – budově naší fakulty, kam se můžeme uchýlit na poslední sprint k cílové čáře ateliérového týdne, odevzdání. Užívám si celý týden FA Nonstop. Ve škole je ve vzduchu cítit tvůrčí atmosféra, z každé místnosti sálá napětí ze stovek projektů, které jsou těsně před vyloupnutím na svět. Pocit komunity, zázemí a jistoty podpory souseda je téměř hmatatelný, naplňuje budovu k prasknutí. Tato energie je nenahraditelná, těším se na ni zase v příštím semestru. Zdeňka Havlová, podnáčelnice SPA. ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 7 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 4–5: Tomáš Klapka / 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
