08/’12
bulletin fakulty architektur y čvut
3 0. konference ecaade v praze kdo získal letního dušana 2012? a lfou listuje doktorand buš n a trati fa čvut – eth a zpět
odhalení letního dušana, snímek z ceremoniálu alfa
n a s . 3 – 4 s n í m k y z e z a h á j e n í a k a d e m i c k é h o r o k u v e f a k u l t n í d v o r a n ě u j e l e n a
Soutěže
Knihomol
X O Železniční muzeum NTM. Vypisovatel NTM a Ústav památkové péče FA ČVUT. http//:soutezmuzeum.blogspot.com. Lhůta pro odevzdání návrhů do 15. 10. 2013.
X Novinky v Knihovně dějin architektury. Z nově zakoupených knih: Bárta, Miroslav – Kovář, Martin a kol.: Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur. Minulost, současnost a budoucnost komplexních společností; Cílek, Václav – Ložek, Vojen a kol.: Obraz krajiny. Pohled ze středních Čech. Pochopení krajiny a péče o ni je zároveň péčí o její obyvatele. Jedním z velkých témat moderní doby je kvalita života, jejíž součástí je kvalita životního prostředí i něco, co se např. v Anglii nazývá „právo na přírodu“; Harries, Karsten: Etická funkce architektury. Kniha patří k nejvýznamnějším spisům soudobé teorie architektury; Hollis, Edward: Skrytý život budov. Od Parthenónu na bulvár v Las Vegas ve třinácti příbězích. Autor vypráví příběhy o nejnapínavějších metamorfózách slavných budov a ukazuje, jak stavby ztělesňují dějiny západní kultury. http://knihovny.fa.cvut.cz/
Soutěže – výsledky X Letní Olověný Dušan 2012. Architektura – laureáti v kategorii jednotlivci: Edita Lehnerová, ateliér Hájek – Hulín, Terapeutická komunita; Michal Leňo, ateliér Hájek – Hulín, Dům správce Karlova mostu; Matúš Sceranka, ateliér Hájek – Hulín, Atol; Tereza Šváchová, ateliér Císler, BarA2k. Laureáti v kategorii ateliéry: Ateliér Císler, Ateliér Hájek – Hulín; Ateliér Kuzemenský – Synek. Porota: Petr Janda, Josef Kocián, Sylva Matějková, Pavel Nasadil, prof. Martin Rajniš (předseda). Design – laureáti: Helena Sládková, ateliér Alexius Appl, Hodiny. Porota: Jan Čapek (předseda), Mariana Holá, Jerry Koza. X Přehlídka diplomových prací 2012. 1. cena ČKA Adam Wlazel, AVU Praha, vedoucí práce prof. Emil Přikryl, Dostavba Staroměstské radnice a Staroměstského náměstí; 2. cena ČKA a Cena Českých center, Kateřina Blahutová, FA ČVUT Praha, ved. práce doc. Radek Kolařík, Praha, město na Vltavě: Libeň; 3. cena ČKA a Zvláštní cena ArchiCAD, Pavlína Kolcunová, FA VUT Brno, ved. práce Jan Mléčka, Soundscape Brno, lom Hády; Cena poroty a Cena Českých center, Michaela Roženská, FA ČVUT Praha, ved. práce prof. Alena Šrámková, Bašty architektury; Čestné uznání, Zuzana Procházková, FUA TUL, ved. práce prof. Jiří Suchomel, Muzeum a škola flamenca, Jerez de la Frontera. Přihlásilo 107 absolventů z deseti škol (49 FA ČVUT, 18 FSV ČVUT, 8 FUA TU v Liberci, 13 FA VUT v Brně, FAST VUT Brno, 4 FAST VŠB TU Ostrava, 2 FAPPZ ČZU v Praze, 2 AVU, 1 VŠUP, 1 ZF MZLU v Lednici. Výstavy 2
X Letní Olověný Dušan. Výsledky soutěže. Piazzetta před budovou Fakulty architektury ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Do 3. 11. 2012.
Notes X Akademický rok 2012–2013 slavnostně zahájil před studenty a učiteli FA ČVUT ve fakultní dvoraně „U jelena“ děkan prof. Zdeněk Zavřel. Připomněl, že jde o druhý školní rok, který budoucí architekti a pedagogický sbor zažívají v nové budově, a připomněl také fakt, že v současnosti prochází společnost i fakulta s ohledem na hospodářskou situaci v zemi nelehkým obdobím. Vedení fakulty přesto pokračuje v postupné reformě školy. Přítomní si v této souvislosti vyslechli děkanův apel v podobě „desatera 2012– 2013 “: zvyšování kvality výuky využívání moderních metod zjednodušení učebního plánu pokračování v omlazování personálu hledání vazeb na profesi a pomoc při hledání zaměstnání absolventů pokračování integrace oboru průmyslový design naplňování předsevzetí fakultního Vědeckého centra zkvalitnění spolupráce se zahraničními školami zlepšení spolupráce mezi školou a studenty radost studentů i učitelů ze společné práce. Ceremoniál vyvrcholil představením fakultní ročenky 2011–2012 a slavnostním přestřižením pásky nových prostor tiskového centra „Gappa“. X Ve věku 84 let zemřel významný český sociolog města prof. Jiří Musil. V osmdepokračování na s. 12 sátých letech minulého století působil na FA ČVUT
účastníci zahájení akademického roku si prohlédli fakultní ročenku a nové centrum gappa
V září proběhla na FA ČVUT konference eCAADe
S Henri Achtenem na téma Digitální fyzikalita / Fyzikální digitalita Konference jste se zúčastnil za Molab jako jeden ze dvou organizátorů. Mohl byste představit asociaci eCAADe, kde zasedáte v radě, a rámec konference? eCAADe je zkratka Evropské asociace pro vzdělávání a výzkum v architektonickém navrhování pomocí počítačů. Byla založena v roce 1987 – do té doby se konalo pět konferencí, přičemž ta vůbec první se uskutečnila v roce 1982 v Delftu. Letošní pražská byla v pořadí třicátou konferencí, a stala se tak významným mezníkem. Jak velký byl zájem o pražskou konferenci? Představovala v mnoha ohledech vůbec největší konferenci eCAADe v její historii. Do Prahy dorazilo obrovské množství příspěvků, bylo jich celkem 319... Jejich kvality posuzoval tým 106 mezinárodních badatelů, kteří vybrali ta nejvýznamější abstrakta. Na základě jejich dobrozdání jsme nakonec přijali jen 168 příspěvků čili 53 procent; zbytek jsme s lítostí museli odmítnout. Aby bylo vůbec možné tolik přednášek prezentovat – vždyť dorazilo více než 200 účastníků z 33 zemí... rozhodli jsme se zformovat tři paralelní sekce. Prostorná budova fakulty nám to umožnila. Pokud jde o tradiční konferenční katalog, s Jiřím Pavlíčkem a Jaroslavem Hulínem jsme jej zpracovali do dvou svazků o 1500 stranách... Konference by se samozřejmě nemohla uskutečnit, kdybychom neměli hlavně podporu děkana. Ale i kvalitní zázemí: s hotely a registracemi vypomohla Vanda Říhová, ale byla tu také obrovská pomoc Jany Tothové, Evy Vrátilové, Hany Novotné a Lucie Skružné. Ve výsledku veškeré administrativní a finanční záležitosti běžely velice hladce. Co ovlivnilo formulování letošního konferenčního tématu? Asi fakt, že samotný rozdíl mezi oním digitálním – tedy něco z počítače – a fyzickým – čili reálný svět – přestal být relevantní a stal se dokonce zavádějícím. Digitální modely musejí mít informace o fyzickém světě. To neznamená jen pouhé produktové mode-
henri achten
ly jako BIM (Building Information Model – pozn. red.), ale jdou mnohem dále. Musejí mít informace o materiálním vlastnictví, aby mohly vytvořit nové tvary; o produktové technologii, aby mohly realizovat inteligentními způsoby; o stavební fyzice, aby pochopily klima v interiéru budov a urbánního prostředí, musejí mít informace o společnosti, aby mohly sledovat fungování budov, a o lidech, aby mohly předjímat a zajišťovat jejich potřeby. Na druhé straně se fyzické objekty stále častěji stávají digitálními. Budovy jsou vybaveny senzory a aktuátory, aby mohly číst vnější i vnitřní podmínky a reagovat na potřeby lidí. Stavební komponenty jsou vybaveny prvky RFID, takže mají informace o své vlastní poloze, a dají se sledovat během procesu stavění i údržby. Interaktivní obrazovky zobrazují skrytý svět digitálního provozu budovy. S cílem reagovat adekvátně na prostředí a člověka musejí porozumět alespoň části vnějšího světa. Hlavní myšlenka Jiřího Bíly ukazuje, jak se dají metody kontrolního inženýrství používat k navrhování chytrých regionů a krajin. Co vás osobně zaujalo nejvíce? Před konferencí se například uskutečnila dílna věnovaná robotům v architektuře, kterou vedla Sigrid Brell-Cokcanová, a programujícím agentům v Netlogu pod vedením Gabriela Wurzera. Také mne zaujalo vystoupení Sergio Araya, který prezentoval, jak mohou bakterie nechat růst materiály; mimochodem tato prezentace získala Cenu eCAADe za nejlepší prezentaci, sponzorovanou firmou Bentley Systems. Jmenoval bych také Bruno Arauja, který ukázal systém, v němž mohou být virtuální objekty fyzicky manipulovány speciálními objekty, za což získal Cenu Ivana Petroviče za prezentaci mladého badatele. Gernot Riether představil proces návrhu a realizace loňského pařížského pavilonu Nuit Blanche. Z Varšavy dorazila řada prezentací o použití robotiky v návrhových ateliérech, například mne zaujali Pasternak nebo Meyboom. Joshua Taron ukázal, jak může vést inteligence ve stavebních komponentech k sebeorganizaci a novému tvarosloví. Samozřejmě inspirativních prezentací bylo mnohem více (viz http://ecaade2012. molab.eu/schedule.htm. – pozn. red.), pokračování na s. 8
3
Letní Olověný Dušan 2012
Michal Leňo, ateliér Hájek – Hulín, Dům správce Karlova mostu
Edita Lehnerová, ateliér Hájek – Hulín, Terapeutická komunita
Z autorské zprávy Karlův most v současnosti přestává být veřejným prostranstvím, je pronajímán a správu vykonává soukromá společnost. Mou snahou bylo najít místo pro dům, kde by mohl žít správce a mít svou pracovnu. Přímo pod Karlovým mostem se nalézá zbytek jinak zastavěného Křížovnického ostrova, který je dnes zcela nepřístupný. Dům zastavuje úzký pruh ostrova podél přilehlého Křížovnického paláce, přičemž je oddělen úzkým dvorkem. Dochází k využití alespoň části ostrova a zároveň jej zpřístupňuje. Dům samotný se může stát soklem paláce, ale zejména je pokračováním nábřežní zdi. Dům - zeď o vnější šířce 2,2 m se stává její součástí. Podstatou domu je koncept bydlení ve zdi. Jedině tak je dostatečně blízko mostu, a přitom ho neokupuje. V noci rozsvícená žárovka v okně dává najevo, že je zeď obydlená. Textura sousední kamenné zdi je vzorem pro potisk stěn domu z pohledového betonu. Úzký dvorek přechází v molo, přes které se lze dostat na vlastní ostrov, popřípadě je možné k němu připlout člunem. Přístup do domu je přímo z Křížovnického náměstí a dále po schodišti v ustoupení domovní zdi. Dům je rozdělen na byt a pracovnu, ze které lze rovněž vyjít na ostrov. 2
Laureáti v kategorii jednotlivci
Z autorské zprávy Ostrov terapeutické komunity slouží jako pobytové resocializační zařízení určené lidem, kteří jsou závislí na užívání návykových látek. Tvar je získán pomocí Voroného diagramu, který původně rozvrhoval pouze cesty, které jsou neseny dřevěnými sloupy čtyři metry nad zemí a na nichž posléze vznikla samotná stavba. Konstrukce umožňuje klientům využívat celou plochu ostrova k pracovní terapii či relaxaci, interiéry jsou v úrovni korun stromů. 1
4
Z vyjádření poroty Udělením jednoho ze čtyř Olověných Dušanů projektu terapeutické komunity na ostrově od Edity Lehnerové možná někoho překvapí. Lze si klást otázku, jaký signál je oceněním vyslán. Je tak „jednoduchý“ a „prostý“ návrh vůbec hoden této ceny? Naše odpovědi jsou jednoznačné – vše se odvíjí od inspirativního zadání a to se H+H opravdu povedlo. Autorka uchopila téma vynikajícím způsobem. Návrh je jednoduchý, ale vůbec není schematický, nudný či dokonce triviální. Voroného diagram je de facto bionická struktura a jen tak mimochodem optimalizuje rozložení lineárních hmot na ostrově. Vytvoření bionické sítě s volným přízemím, celé propojené a s vyhlídkami z pokojů v patře do korun stromů a na řeku, to vše s nádherným dřevěným sloupořadím primární nosné konstrukce – to je to, co nás vede k obdivu. A náš signál? Chytrá, poetická jednoduchost vede nad složitostí. Kdo svůj nápad vyjádří lapidárně a věcně, ale zároveň se širokou škálou vnitřních kvalit, ten si cenu zaslouží!
Z vyjádření poroty Vtipné zastavění nezastavitelného, vlastně „žádného“ pozemku. Autor „vytváří“ pozemek na místě „nedotknutelném“, v „nejpamátkovější“ památkové rezervaci. Nachází něco luxusního tam, „kde se už nedá nic nového najít“… a přitom jde o ostrov, dokonce se svým jménem! A ještě tam dokáže nacpat dům, vlastní ostrov, vlastní molo… Vtipné, lehoučké. Dům ve zdi je a není přítomný. Zastavěním „se
skoro nic nezměnilo“ a přibyl dům. Nebo jen ta „žárovka v okně“? Porota oceňuje zejména střídmou architekturu v extrémně „nezastavitelné“ lokalitě, vytvoření (!) kontextu, přiměřený stavební program, dokonalé využití potenciálu místa přiměřeně skromnými prostředky. A taky tu poezii. Matúš Sceranka, ateliér Hájek – Hulín, Atol Z autorské zprávy ATOL – OSTROV– JEZERO je místo, kde člověk přichází do přímého kontaktu s energií řeky Vltavy. Vzniká odkrojením a přetvarováním východního cípu ostrova Štvanice na přírodní biotyp – samočisticí jezírko na koupání. Ostrov se stává místem relaxace, zábavy a odpočinku. Tak jako je atol – korálový útes klenotem v nekonečných oceánech, stává se atol na Vltavě skrytou lagunou rušného velkoměsta. 3 Z vyjádření poroty Projekt na hranici architektury a land artu vytváří prostor umělého ostrova-atolu s vnitřní rekreační nádrží. Porota oceňuje konceptuální přístup k zadání překračující danosti vstupního vymezení. Umístění na špičku ostrova Štvanice je spíše utopické, nicméně potenciál projektu je právě v univerzálnosti lokalizace. Dále také aspekt nejednoznačné čitelnosti, zda jde o dílo uměle vytvořené, či vzniklé nahodile. V delším časovém horizontu by bez nákladné údržby pravděpodobně došlo ke splynutí realizovaného atolu s prostředím řeky. V tomto ohledu se projekt elegantně vypořádává s problematikou zdvihání a klesání (povodňové) hladiny řeky tím, že ji neřeší. Obě polohy vývoje následujícího po realizaci (postupné splynutí s prostředím řeky nebo důsledná údržba) jsou vnímatelné jako možné a přínosné.
Tereza Šváchová, ateliér Císler, BarA2k Z autorské zprávy Hradčanská, kdysi místo pro bydlení, dnes místo pro spěch, každodenní rutinu a středobod všech dopravních prostředků. Místo ideální pro komunitní, kulturně vzdělávací centrum pod záštitou časopisu A2, které donutí lidi všech generací se zde na chvilku zastavit, něco tu získat, užít si to a celému místu vrátit nádech společenského života. Přímou linií siluety stavby mizící v úběžníku chci podtrhnout dynamičnost průhledu a také rychlost času, který, jak se zdá, na tomto místě běží neúprosně rychleji než kdekoliv jinde. Dřevěnou konstrukcí halového typu vytvořím velký volný prostor, nezávazným uspořádáním kontejnerů hledám obsah, nechci ale příliš řídit a předdefinovávat děje. Odehrávat se tu může téměř cokoliv, předností barA2ku je jeho variabilita, jednoduchost a nenáročnost. 4 Z vyjádření poroty Práce zaujme na první pohled. Jednoduchá a jasná hmota, dobře zvolené měřítko. V poměrně složité okolní zástavbě působí sebevědomě, lehce a přirozeně, budí dojem vyrovnanosti. Využití parcely mezi železnicí a městským okruhem je vhodné, dopravní křižovatka Hradčanská získává lidský rozměr. Koncepce zhodnocuje kvalitu navrženého veřejného prostoru, vytváří potenciál jak tranzitní, tak místní. Centrum nabízí příležitost pro kulturní aktivity i pro společenské setkávání rezidentů. Maximální variabilita vnitřního prostoru dokáže reagovat na široké spektrum návštěvníků. Propustnost pláště stírá hranici mezi venkovním a vnitřním prostorem. K r áceno r edakcí
1
2
3
4
5
Letní OIověný Dušan 2012 Laureáti v kategorii Ateliér Ateliér Ondřeje Císlera Hradčanská 150 m: Setkání čtyř čtvrtí. Křižovatka cest, rekonstituce klíčové stěny v severním předpolí města. Místo jako Újezd nebo Florenc. Zadání vychází z konceptu „napravování chyby“. Všechny projekty spojuje pozemek – proluka po zbořené polovině bloku v ulici Milady Horákové na hranici Bubenče, Dejvic, Hradčan a Letné. Každý student si individuálně vybíral program domu, každý student měl za úkol prověřit čtyři možné konceptuální varianty zadání. Při práci jsme objevili hrubé nedostatky již implementovaného městského plánování. Soustředili jsme se na redefinici prostorových vazeb, potvrzení kontextu, založení městského bulváru Milady Horákové, ukotvení prostoru před dejvickou sokolovnou, jakož i zkoumání městotvorného potenciálu instituce. V konkrétním provedení projektů bylo požadováno dotažení do konstrukce a materiality a především nadčasovost a krása výsledku. Nabí1 zíme příklady domů, které by zde mohly stát. Z vyjádření poroty: Ateliér Ondřeje Císlera nás překvapil skvěle koncipovanou jednoduchou výstavou projektů, která nabízela alternativu k efektním digitálním expozicím některých oceňovaných ateliérů. Zavěšená stěna s velkými modely a společný model lokality uprostřed svědčily o týmové práci, dobré organizaci a vážném zaujetí pro „velkou“ architekturu. Vysoká kvalita jednotlivých prací dává díky srovnání vyniknout těm výborným. Velké solitérní domy jako gesta, která napravují narušené urbanistické vazby, komunikují se strukturou města, akceptují dopravní zatěž jako faktickou kvalitu lokality a různým způsobem pracují s mnohými limity, které místo má. Domy často s hybridní typologií dotaženou do experimentu, městotvorné, otevřené, objevují nemalou kapacitu tohoto místa a jeho skrytý potenciál Ateliér Petra Hájka a Jaroslava Hulína 6
Téma: Jednou z rezerv města Prahy je řeka Vltava. Je však nutné mít na paměti, že Vltava je veřejným prostorem, a ne parcelou k trvalému zastavění. Práce v ateliéru: Přestože
každý pracuje na svém úkolu, je v ateliéru kladen důraz na týmovou spolupráci. Semestrální projekty byly uzavřeny veřejnou obhajobou před „porotou“ složenou z externích odborníků. Prezentace prací: Kromě výkresů a vizualizací je vyžadován fyzický model a digitální prezentace na veřejně přístupném blogu. Více na: http://hatelier.blogspot.com/ Zadání: Vltava – ostrov, ostrovy a veřejný prostor. Řeka Vltava je neodmyslitelnou součástí Prahy. Množství ostrovů v pražské části Vltavy vytvářelo „práh“ , přes který vedly důležité obchodní cesty. Tvar a počet těchto ostrovů se v minulosti měnil. Měnilo se také jejich využití. Vznikaly ostrovy nové a staré zanikaly. Mnoho z nich zůstalo bezejmenných, zmizelých a zapomenutých. Potenciál pražských ostrovů je ale stále nevyužitý. Každý ze studentů na základě analýz prověří své vlastní řešení. Ostrovy lze revitalizovat, oddělovat, vytvářet nové. Navrhnout lze park, koupaliště, tržnici, školu, klášter, celou čtvrť… 2 Z vyjádření poroty: Místnost ateliéru s instalací prací působí až neuvěřitelně. Otázka, zda jsme ve stejné škole a stejném století, útočí ze všech stran. Precizně zpracovaná společná prezentace na plátně, displejích a modelech výstižně a efektně představí všechny návrhy. Téma Vltava jako veřejný prostor je v metropoli aktuální. Inspirativní práce rozvíjejí téma veřejného prostoru z pohledu potřeb obyvatel na rozdíl od reality, která území spíše „těží“ (ekonomicky ždíme). Ateliér Kuzemenský & Synek V letním semestru náš ateliér vypsal dvě na sebe navazující zadání. Tím hlavním byl dům v meandru Rokytky a úprava veřejného prostoru dvojice náměstí – Elsnicova a Dr. Václava Holého. Druhé zadání podporovalo první a byla jím studie či generel toku Rokytky. Pracovní teze prvního zadání byla stanovena takto: Zadavateli se podařilo odkoupit a scelit parcely přiléhající ke škole Bohumila Hrabala. Zadavatel se rozhodl ke dvěma souvisejícím krokům: 1. na parcele postavit bytový dům, 2. zásadně upravit náměstí Elsnicovo a náměstí Dr. Václava Holého. Klíčové téma semestru bylo „vytvoření solidního městského bydlení“ a „vytvoření čitelného veřejného prostoru“. Vyjmenované body zadání neměly charakter dogmatu. Nejpodstatnějším bodem práce ateliéru je, aby si každý stu-
dent uměl napřed odpovědět na otázku, PROČ navrhuje to, co navrhuje – tedy důraz na důvodnost. Následně studenti sami sobě odpovídali na otázku CO – tedy realistický koncept. Zbytek semestru se zabývali odpovědí na otázku JAK – tedy cizelací návrhu. Studenti byli vedeni ke zdánlivě bezvýznamným úkolům – uvědomit si důležitost vstupních dveří a podobně. Pracovní teze druhého zadání byla: Zadavatel se rozhodl analyzovat a posléze architektonicky zhodnotit celý tok říčky Rokytky na území Prahy 8 a souvisejícím pokračování (rozsah rozhodl student). Pro studenty to znamenalo analýzu celého toku, návrh míst k zastavení, odpočinku, cest, sestupů k hladině, můstků a podobně, vytipování míst k výstavbě drobných staveb, které k toku patří (cyklistická stezka, občerstvení atd.), popřípadě vytipování, návrh, přestavby či regulaci větších staveb poblíž toku. Výsledkem práce mělo být zhodnocení potenciálu, který malý vodní tok do města může přinést. Zároveň bylo úkolem zadání dávat zpětnou vazbu těm, kteří řešili náměstí, jímž Rokytka mimo3 chodem protéká – tedy vědomí souvislostí. Z vyjádření poroty: Ateliér záměrně neakademický, postavený na hledání „normálního“ dobrého domu a adekvátního architektonického zásahu v živém organismu města. Výsledky nejsou prvoplánově atraktivní gesta, práce všech studentů jako by neprezentovaly koncepční fázi (studie), ale již bojem ošlehanou realizaci. Zároveň je do projektů s jasnou samozřejmostí promítnuta technická stránka zohledňující spíše běžné než exkluzivní možnosti potenciálního investora. Velký protiklad konceptuálnímu hýčkání ega studentů v utopicko-snivých nebo akademických úlohách. Ideální doplnění spektra školy. Obě polohy jsou v průpravě pro praxi nutné a nezastupitelné, architekt se nesmí bát, nesmí se bát práce a překážek a nesmí se bát omylu. Několik ateliérů na FA ČVUT skládá kaleidoskop přístupů a v součtu umožňuje silný motivační trénink před vypuštěním mezi lvy. Kruh dřiny Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka patří k nejhlubším a nejkrvavějším zářezům na pažbě. Je to ateliér s mimoškolním přesahem (web, facebook), vedený pedagogy, kteří až obsesivním způsobem komentují dění kolem sebe vlastním, výsostně alternativním zrakem. V kontrastu s tím je produkce jeho studentů překvapivě jemná až snad i pokorná, lhostejno zda jde o cíl nebo fungující mimikry. K r áceno r edakcí
1
F ilip Rašek
2
Jakub Hofman
3
Jan Holub
Richard Pozdníček
J a n Kv i t a
Lukáš Makovsk ý
Jiří Ptáček
Jana Rotreklová
J a n Ve i s s e r
7
z 3 0 . k o n f e r e n c e e c a a d e , s n í m k y a r c h i v p o ř a d a t e l ů
jenže – když organizujete konferenci, bohužel to také znamená, že se na řadu prezentací nedostanete. Kromě vystoupení hlavních řečníků se mi podařilo zhlédnout jen šest přednášek. Nicméně máme kompletní prezentace natočené na videu, takže vše, včetně diapozitivů lze stáhnout z internetu (http://curry.tugraz.at/podcast/ecaade/schedule. html. – podmínkou je registrace – pozn. red.). Jsem rád, že účastníci konference kvitovali s potěšením samotné umístění konference jak do Prahy, tak do prostor nové budovy Fakulty architektury. Díky podpoře mnoha lidí – techniků, pracovníků IT a doktorandů – vše klapalo takřka bez problémů. Vskutku to pro nás byla vynikající zkušenost, za kterou jsme vděčni. Překonala naše očekávání.
S Danou Matějovskou, vedoucí Molabu, o významu konference pro FA ČVUT Jak jste byla v roli spoluorganizátorky s konferencí spokojena? Určitě se vydařila. Vzhledem k tomu, že se s abstrakty přihlásilo přes 300 účastníků, musel Henri Achten dokonce předčasně uzavřít přihlašovací systém na webových stránkách… S dalšími kolegy pak jednotlivé příspěvky pročítal a hodnotil. Doktorandi ČVUT se umístili na velice dobrých místech a celkem mohli připravit deset prezentací průběžných výsledků doktorského studia. Celý podnik proběhl díky podpoře ze strany našeho děkana a týmu tajemnice hladce. Jedině ČVUT by se mělo zamyslet nad systémem účtování, který opravdu pro takovéto typy akcí není nejvhodnější. Účastníci nemohli k platbám použít kreditní karty, objevily se problémy s vystavováním běžných dokladů atd. Díky nasazení ekonomického oddělení se vše zvládlo.
8
Které téma vás jako experta-pedagoga zaujalo nejvíce? Osobně jsem sledovala prezentace hlavních vystupujících: Johna Gera, Jiřího Bíly a Evy Jiřičné. Doporučuji k zhlédnutí, je ovšem nutné se zaregistrovat na stránkách TU Graz, pak lze ale brouzdat v klidu… (viz odkaz v rozhovoru s H. Achtenem – pozn.
dana matějovská
red.). Odborně se zajímám hlavně o curriculum CAA. Zjišťuji, že kolegové z jiných univerzit řeší při běžné výuce stejné problémy jako my. Měla jsem možnost s některými probrat věci, které mne trápí. Tím myslím, jak efektivně učit látku, která studentům pomůže nejen při studiu, ale hlavně později v praxi. Toto je téma mé doktorské práce – výuka počítačem podporovaného navrhování na FA ČVUT –, kde spolupracuji na výzkumu s TU Wien a TU Liverpool. Celý obor se rozvíjí obrovským tempem a po pěti letech jsou naši studenti konfrontování v praxi s možnostmi, které v době výuky CAD v prvních dvou letech jejich studia byly jen ve hvězdách. Důkazem toho je množství konferenčních příspěvků. Před několika lety byla jednotlivá témata sekcí oddělena, letos se naopak prolínají a doplňují. Také název konference Physical Digitality – Digital Physicality ukazuje, že mezi využitím počítačů při běžném provozu budovy a navrhováním v počítači již nevede ostrá hranice. Uvedu velmi zjednodušený příklad: Nová budova ČVUT nebyla sice navrhována s využitím nejnovějších počítačových metod, ale projekt nakonec počítačem prošel – digitální návrh zde byl. Vedle toho byl v dokončené budově každý z nás konfrontován například s naprogramováním karty studenta či zaměstnance, která umožní vstup do různých částí budovy, samozřejmě s využitím počítačů. Konference ukázala, jak se tyto světy stále intenzivněji propojují… Osobně mám radost z našeho týmu v Molabu, mám radost z doktorandů, mám radost ze studentů. Každý se přesvědčil, že můžeme spolupracovat prakticky s celým světem. Všichni získali také velice cenné kontakty. Celá komunita se sice rozprchla, ale víme o sobě: konzultujeme na LinkedIn, případně na Facebooku. Za další zisk považuji fakt, že naši doktorandi a studenti viděli proces přípravy a realizace tak velkého podniku. Uzavřu, že konference byla pro mne něco jako nadechnutí. Získali jsme od účastníků řadu pozitivních reakcí. Někteří si dokonce dovolili nám sdělit, že je to hozená rukavice další pořadatelské univerzitě. Za rok to bude Delft. Moc si přeji, aby studenti ČVUT opět uspěli, aby dokázali, že pražský výzkum CAAD má své místo v Evropě a možná i ve světě. Henri, chci Ti taky touto cestou poděkovat. Připravil JHR
n a s . 9 , 10, 11 f o t o z c e r e m o n i á l u v y h l á š e n í l e t n í h o o l o v ě n é h o d u š a n a 2 01 2
LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? 2/ Ve které fázi vaší práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost či idea? 3/ C o vás nejvíce zaujalo na zářijové konferenci eCAADe?
Peter Buš
1/ Zaujal mě postoj architektky Hauserové k problematice hodnotové definice a širšího významu památky v architektuře a ve společnosti, a to nejen odborné. I pro mne je památkou nejen to, co má širší kulturně-historické anebo kvalitativně umělecko-řemeselné atributy, ale hlavně to, co odkazuje na časově-památkové hodnoty vstupující z minulosti do přítomnosti, a vytvářející tím významný vztah i k dnešnímu člověku. Hodnoty, jež dokáži uctívat a jež mě naplňují vzpomínkou na určitý minulý děj, který už netrvá anebo jej latentně vnímám už kdesi v pozadí. Nikoli však v jakémsi nostalgickém významu, ale ve věci samotné, v její vnitřní povaze, která má pro mne zvláštní význam a smysl. Může to být například jednoduchá postava znázornění božího utrpení kdesi v poli, na kraji cesty, kdy minulý děj tvoří poutě mých prarodičů, kteří se zde vždy na chvíli zastavili... 2/ Nacházím se těsně před obhajobou studie k dizertační práci, čili někde v polovině, letos tedy nastupuji do třetího ročníku. Tématem mé dizertace je „Emergence v archtektuře jako strategie tvorby“. Pojem emergence, abych jej krátce osvětlil, znamená spontánní vznik složitého komplexního celku (například město) na základě dílčích interakcí jeho vnitřních složek anebo částí (budovy, obyvatelé, jednotlivá prostředí, vztahy mezi nimi) na základě jednoduchých i složitějších pravidel. Takto vzniklý celek může vykazovat určité cílené, inteligentní chování, jež nedokážeme odvodit z chování jednotlivých částí. Tento jev je možné simulovat s využitím současných informačních techologií, které jsou hlavní doménou mé práce. Využívám metody tzv. agentově orientovaného modelování v oblasti pokročilých skriptových technik v prostředí Processing, kde pracuji hlavně s prostorový-
peter buš
mi parametry, odvozenými z pravidel Swarm behavior (chování roje) při vytváření anebo simulaci samoorganizovaných prostorových struktur. Tímto způsobem je možné simulovat například budoucí vývoj anebo rekonfiguraci prostředí v simulačním modelu, resp. je možné vyvíjet naprosto nové typologie a prototypy struktur v mikro i makro měřítku, čímž jsem, přiznám se, dost fascinovaný.Jinak mě překvapila šíře výzkumných úvah ve světě, v jiných architektonických ústavech anebo výzkumných ateliérech v oblasti používání informačních technologií v architektuře a zároveň jak mají tyto nové postupy silně vyvinuté teoretické a filozické pozadí, což se častokrát při kritice digitálních technologií opomíjí. Zde se technologie již nepoužívají jen jako vizualizační anebo kreslicí nástroj architekta, jemuž software ulehčuje zvládat časově náročné výkony a pomáhá vyrábět nádherné, až „umělohmotné“ hyperrealistické vizualizace, ale jako legitimní, tvořivé řešení v samotném procesu vytváření, generování a modelování nové architektury s možností prostorové simulace a následné zpětné analýzy jejich vlastností. 3/ Zaujaly mě hlavně příspěvky, jež se svou povahou (technologickou nebo metodologickou) nějak dotýkají anebo souvisí s problematikou, jíž se zabývám ve své dizertaci. Oblast agentových systémů, které pracují s pravidly Swarm behaviour, jsou oblastí velice oblíbenou, ale jde o problematiku, která v sobě zároveň skrývá mnoho neobjeveného a poskytuje široké pole dalších výzkumných výzev – hlavně v simulacích, aplikovaných na konkrétní prostředí. Zaujal mě příspěvek Emergent reefs od A. Zomparelliho, který používá metody Swarm behavior k tvorbě umělého vodního ekosystému, i Joshua Taron se svým příspěvkem Speculative structures, jež vznikají sofistikovanými manipulacemi agentových systémů s vizuálně bohatými výsledky v nestandardních architektonických formách, které dokáží „fabrikačními“ metodami také fyzicky modelovat. V neposlední řadě mě zaujala myšlenka arch. Jiřičné, která ve své přednášce poukázala na moment důležitosti ruční, citlivé kresby architekta, kterou nenahradí žádný počítač, s čímž se plně ztotožňuji. D o k t o r a n d j e a b s o l v e n t e m V y s o k é š k o l y v ý t v a r n ý c h u m e n í v B r a t i s l a v ě ( 2 0 0 4 ) . D o k t o r a n d s k á p r á c e E m e r g e n c e v a r c h i t e k t u ř e j a k o s t r a t e g i e t v o r b y, K a b i n e t m o d e l o v é h o p r o j e k t o v á n í , š k o l i t e l : D o c . D r. H e n r i H . A c h t e n .
9
kateř ina nov ákov á
Kateřina Nováková: Na trati FA ČVUT – ETH a zpět Všechno to začalo experimentálním ateliérem Molabu. Kdyby neměl tak skvělé výsledky, neposlal by mě doc. Henri Achten na konferenci ecAADe, kde bych nevyhrála cenu Ivana Petroviče. A kde jinde než zrovna v Curychu. Když jsem o dva měsíce později už jako student doktorského programu vyplňovala formuláře žádosti o stipendium ESKAS od švýcarské vlády, měla jsem pravděpodobně čerstvé trumfy v ruce, a tak jsem to devítiměsíční stipendium získala. Ale tohle všechno se dá jen odhadovat z čajové sedliny na dně hrnku. Anebo ten experimentální ateliér opravdu k něčemu je… Vždyť kde jinde se dá navrhovat a vyrábět něco tak pitoreskního, jako je věž z PET lahví nebo křeslo z pneumatik? Experimentovat má smysl! Právě se to potvrdilo na zářijové konferenci eCAADe, která proběhla na naší fakultě, kde se pojí fyzická materie s mysteriózně digitálitou, a kde tudíž může dojít i ke kombinaci odpadu a parametrického navrhování jako extrémního příkladu pojmu physical digitality – digital physicality.
eCAADe
10
Konference „European computer aided architectural design in education“ mimochodem slavila 30. výročí, které se spojilo s rekordním počtem příspěvků. O čem to svědčí? Že na tomto poli probíhá živý výzkum podložený mnoha případovými studiemi a že univerzity v celé Evropě stále více řeší problematiku nástupu počítačových technologií do (výuky) architektury. Osobně jsem absolvovala již třetí ročník a byla jsem mile překvapena zlepšujícími se prezentačními schopnostmi účastníků. Letošní cenu za nejlepší prezentaci vyhrál Sergio Araya s příspěvkem nazvaným „Living architecture“ , kde ukazuje, jak se dají stavět modely z živých organismů, jako je třeba Acetobacter Xylinus, která produkuje celulózu. A jsme u udržitelného rozvoje: proč kácet lesy, když můžeme získávat primární materiál jako přímý produkt metabolismu bakterií, a to již rovnou ve formě, kterou požadujeme? Bez poznámky bych nenechala ani tzv. „keynote řečníky“ , kteří byli vybráni tak, aby oslovili všechny typy posluchačů. Prof. Gero je ve světě CAAD
guru, kterého cituje každý vědecký pracovník ve svém příspěvku nejméně dvakrát, a na konferenci jsme se přesvědčili, že je i výborným a poutavým řečníkem. Prof. Bíla je český vizionář, který se snaží spasit českou krajinu pomocí sofistikovaných výpočetních systémů, a nakonec Eva Jiřičná, která chápe a vysvětluje nutnost přestupu na počítačové technologie z pohledu prezentace návrhů a poukazuje na deziluze amystifikace, které to s sebou nese, jako je třeba ztráta měřítka a mylné vnímání barev. Ale zpět do Curychu. Čím bychom se mohli inspirovat? Pracovitostí studentů, kteří u svých pracovních modelů tráví devadesát procent své pracovní doby. A ovšem technickým vybavením školy, které není pro studenty zadarmo, nicméně je dostupné. Z mého ročního pobytu vyvstala spolupráce na téma konstrukcí z PET materiálu, ve které budeme se studenty používat systém spolupráce pomocí telekonferenčníchmístností. V průběhu minulého semestru jsme zařídili jednoduchou komunikační místnost v podzemí naší fakulty, kde je umístěn monitor, projektor, iPad a tablet. Tato sada, kabelově připojená k internetu, umožňuje komunikaci s jiným telekonferenčním systémem, ať už sofistikovaným, jako je např. Value Lab na ETH, nebo jednoduchým, cožmůže být i notebook. Institut informatiky v architektuře dal také podnět k vývoji nové aplikace pro architekty, s jejíž pomocí budou moci společně skicovat na dálku, a tato aplikace bude pravděpodobně také součástí mé dizertace, která se kvapem blíží. Její název Vliv počítačových technologií a jiných médií na způsob výuky architektonického navrhování zcela vystihuje náplň mé práce v doktorandském studiu. Promítla se i do termínu vzdálená architektonická komunikace, kde se zabývám elektronickým skicováním v ateliérové výuce. Asi nejzajímavější je tu změna způsobu zacházení architekta se skicou. Ale to je na dlouhé povídání s vyučujícími architekty, na které se chystám tento rok. 30 rozhovorů! A teď už si říkáte, že je z těch pojmů úplně nestravitelný guláš. PET lahve a vzdálená komunikace, parametrické navrhování a fyzická podstata skicování a do toho všeho nějak zapasovat architekturu. To vše má společného jmenovatele, a tím je udržitelnost procesů. Můžeme a budeme skicovat, ale je třeba se přizpůsobit inteligenci nových nástrojů a nikdo netvrdí, že to půjde snadno a rychle. Technologie jsou tu od toho, aby šetřily čas, peníze a energie všech zúčastněných, a na nás je, abychom je rozumně využili. Proč lítat
přes oceán, když by stačilo naučit se snadno a rychle sdílet médium? Odpad je surovina, která skrývá dosud plně nevyužitý jak designový, tak ryze stavební potenciál. Využití odpadu v architektuře vidím jako jednu z kapitol udržitelného rozvoje.A i z tohoto úhlu pohledu byl Curych zajímavou zkušeností. Uprostřed města stojí spalovna, kde se pálí všechno. I PET lahve. A to tak chytře, že se nikdo neotráví. Kousek za městem, v recyklačním centru na stavební odpad, zpracují 85 procent veškerých demolic na novou stavebninu a konečně důsledným kompostováním se dramaticky zmenšují náklady na odvoz komunálního odpadu. I samotná škola má sofistikovaný systém vytápění: probíhá tu rekuperace ze servíroven. A už jsme zase u počítačů a já zase u toho svého ve sklepě na FA ČVUT. Musím přiznat, že i po roce na ETH se mi v nové budově velmi líbí a těším se, až si vyzkouším, jak se v ní také učí.
FA ČVUT viděna z ETH Metodika výuky na ETH se od té na FA ČVUT výrazně neliší: Své zkušenosti zde na studenty přenášejí renomovaní architekti, kteří se je snaží intenzivním působením dovést k co největším výkonům. Výrazný rozdíl vyplývá z faktu, že každý student pracuje na ateliérovém zadání na svém pracovním místě, kam dochází stejně, jako by chodil do práce. Dva dny v týdnu tráví studenti prací na projektu, a to jak individuálně, tak v týmu na své židli v ateliéru. K dispozici mají uzamykatelný box, 1×2 metry stolu a dílnu vybavenou mechanizací na výrobu modelů. A modelů je třeba za semestr vyrobit velké množství. Pracovní model představuje na ETH základ ateliérové výuky. Důraz je kladen i na informatiku v architektuře. Nevyučují se klasické programy jako AutoCAD nebo 3DMax, za samozřejmost se považuje, že takto jednoduché programy se studenti naučí sami. Pozornost v ústavu informatiky v architektuře je věnována programování v C++ i Grasshopperu, kde se studenti učí využívat počítače ve funkci výpočetní a ne jen prezentační. Nelze nezmínit ústav robotiky (Gramazio, Kohler) a konečně ani mediální aspekt výpočetní techniky (Schmitt a Value Lab), střed mého zájmu, nelze přejít bez komentáře. Na ETH se opravdu můžete rozhodnout pro cokoliv, co se týká technologie a architektury a najdete fundovanou podporu.
Curych jako město Při své večerní chvilce sportu jsem zaběhla do Riegrových sadů a průhledem ve stromoví spočinula očima na romantickém výjevu Hradčan nad věžemi Malé Strany. Neměnila bych. Curych a jeho silueta není nic spektakulárního, co by stálo za komentář. Údolí je násilně rozděleno čtyřiadvaceti páry kolejí hlavového nádraží a rychle tekoucí řekou, které tvoří komunikační bariéru. Dále to obrovské jezero, podél něhož se táhne příměstská aglomerace s nulovou estetickou kvalitou. Ale Curych není město nudné, jak by se z mého ostřejšího slovního nástupu mohlo zdát. Dramaticky se odlišující, avšak těsně sousedící čtvrtě, které spolu jen nerady komunikují, stojí za bližší komentář. Centrum města je formováno dvěma jin/jang částmi: temnou Langstrasse s prostitutkami, drogami a černým obchodem a nóbl Bahnhofstrasse s navoněnými bankéři, kostýmky, kožešinkami a podpatky. Obyvatelé jedné čtvrti do té druhé nechodí, protože to by bylo moc vidět. O Curychu se říká, že je to město s nejvyšším standardem života v Evropě, a tak člověka překvapí, když se prochází vysloveně černým přistěhovaleckým sídlištěm na okraji města nebo potká v autobusu v centru šňupajíciho feťáka. Internacionalita, kde je od všeho kousek: třicet procent obyvatel Curychu jsou cizinci. Z urbanistického pohledu jde o vilové město, v létě zelené, v zimě betonové a šedé a trochu nehezké. Na druhou stranu i přes výrazný terén docela přátelské k chodcům a cyklistům. Vodorovné silnice táhnoucí se v mírném stoupání po svazích jsou propojeny kolmo schodišti s drážkou pro kola a někdy i potůčkem. Kašny s pitnou vodou jsou snad na každém rohu. A konečně je to město univerzitní, takže populace je tu mladá, což má snad také vliv na celkovou náladu města. Pro studenta je Curych myslím ráj na zemi, byť snad malinko drahý ráj. Ale jak se jednou stanete součástí systému, švýcarský eidgenossenschaft se sedmi prezidenty v čele se o vás postará a nouzí trpět nebudete. Ale rozhodně nejezděte do Curychu jako turisté. Na to my, běžní Češi, prostě nemáme peníze. Ale doporučuji: nechte se sponzorovat švýcarskou vládou! ( I n f o r m a c e v d s z : D ů m z a h r a n i č n í c h s l u ž e b , k d e j s o u k a ž d o r o č n ě o r g a n i z a c í E S K A S v ypsána dvě stipendia pro ČR.) I n g . a r c h . K a t e ř i n a N o v á k o v á , d o k t o r a n d k a a l e k t o r k a n a FA Č VUT
11
jiří musil
pokračování ze s. 2
jako pedagog i jako vědecký pracovník na katedře urbanismu a současně jako vědecký tajemník fakulty. X Ve věku 61 let zemřel významný český archeolog prof. Tomáš Durdík. S lítostí jsme přijali zprávu o skonu významné osobnosti, o odchodu našeho vzácného spolupracovníka a přítele. Prof. PhDr. Tomáš Durdík – vynikající a všestranná osobnost, přední evropský kastelolog, uznávaný archeolog, historik, památkář a pedagog patřil mezi nejpovolanější znalce naší hradní architektury, jejímuž poznání, záchraně a popularizaci věnoval celý život. Byl uznávanou evropskou autoritou a za své celoživotní dílo získal v loňském roce nejvyšší ocenění – Cenu Evropské unie Europa Nostra, kterou sám trefně nazýval „Památkářským Oskarem“. Bude nám hodně chybět. Václav Girsa X Doc. Ing. arch. Ján Stempel byl děkanem fakulty prof. Zdeňkem Zavřelem s účinností od 1. 7. 2012 pověřen vedením Ústavu navrhování I.; doc. Ing. arch. Michal Kohout byl děkanem s účinností od 1. 8. 2012 pověřen vedením Ústavu nauky o budovách a doc. akad. soch. Alexius Appl byl s účinností od 1. 8. 2012 pověřen vedením Ústavu průmyslového designu. Přednášky, workshopy
12
X Současná architektonická tvorba (SAT). Benjamin Fragner, Průmyslové dědictví – proč zachovat a ne zbourat – 18. 10.; Antonín Novák (DRNH) – 25. 10.; Jan Tilinger (Surya) – 1. 11.; Elena Szolgayová (Ministerstvo výstavby a regionálního rozvoje SR – romské vesničky a sociální výstavba) – 8. 11.; Raketoplán + folk – 15. 11. Pořádá Ústav teorie FA ČVUT. Posluchárna 107, FA ČVUT, Thákurova 9. Vždy ve čtvrtek od 16. 00 do 17. 30 h. X Filmové večery. Citizen Architect. Samuel Mockbee and the Spirit of the Rural Studio – 18. 10.; Frank Lloyd Wright ’s Fallingwater + krátký dokument na přání – 25. 10.; VDL Research House + Sonneveld House + krátký dokument na přání – 1. 11. Lustron. The House America ’s Been Waiting for – 8. 11.; Panelstory – 15. 11. Pořádá Ústav teorie FA ČVUT. Posluchárna 111, FA ČVUT, Thákurova 9. Vždy ve čtvrtek od 18.00 h.
tomáš durdí k
X PAMÁTKY 2012. Kateřina Bečková: Pražská asanace Aneb jak to bylo doopravdy – 16. 10.; Job Roos (Holandsko): Transformace jako architektonické zadání – 23. 10.; Petr Vorlík: Vysílač na Ještědu ohrožená ikona – otázky ochrany a péče – 30. 10.; Miroslav Cikán: Bastion XXXI U Božích muk – 6. 11.; Jan Soukup: Obnova františkánského kláštera v Plzni pro diecézní muzeum – 13. 11.; Pavel Jerie: Restaurování exteriéru chrámu sv. Barbory v Kuté Hoře – 20. 11.; Milena Hauserová: CIVITAS NOVA CIRCA S. GALLUM – počátky Havelského města – 27. 11.; Václav Fanta, Jakub Čermák: Ostrov zastaveného času – průzkum českých vesnic v Banátu – 4. 12.; Miroslav Cikán: Jak vzniká místo (Val Lummezia, Caminada, Capaul, Olgiati, Zumthor) – 11. 12. 4. ročník cyklu přednášek Ústavu památkové péče FA ČVUT. Přednáškové sály FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Vždy v úterý, 18.00 h. X City landscapes. Cyklus přednášek, pořádá děkanát FA ČVUT ve spolupráci s Ústavem urbanismu. West 8-Martin Biewenga (Nizozemí) – 15. 10.; Vladimír Sitta (AU/ČR – 19. 11.; Jenny Osuldsen (Norsko) – 29. 11.; Jeppe Aagaard Andersen (Dánsko). Vždy posluchárna Gočár, FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6, 18.00 h. X Design versus architektura. Cyklus přednášek. Pořádá děkanát FA ČVUT ve spolupráci s Ústavem průmyslového designu. PPAG Architects (Rakousko) – 5. 11.; Studio Makkink (Nizozemí) - 22. 11.; Sotamaa (Finsko) – 6. 12. Vždy posluchárna Gočár, FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6, 18. 00 h.
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 6 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 4–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
