9/’10
bulletin fakult y architek tur y čvut
forum 2000 o limitech urbanizace (co) je věda v architektuře? tit tl- kouck ý: 1. cena v diplomkách spa na rentgenu
b a r b o r a h ave l ková , z a n i i , ú s t av n av r h ová n í i , p r o s k l e n á s t ě n a j í d e l ny v k l á š t e ř e l a t o u r e t t e
filip tittl
Soutěže X Museum of Comic and Cartoon Art Competiton. O novou budovu muzea, momentálně sídlí v SOHO. Lhůta pro odevzdání návrhů do 20. 12. 2010. http://www.suckerpunchdaily. com/2010/08/15/museum-of-comic-and-cartoon-art/#more-9620 X Jak se bude bydlet v roce 2050? O ideový návrh libovolné formy bydlení v roce 2050. Sekretář: Stanislav Běhal, tel.: 226 221 118, mobil: 731 196 995;
[email protected]. Lhůta pro odevzdání návrhů do 19. 1. 2011. www.central-group.cz X Bytový dům v 21. století v roce 2011. Soutěžní přehlídka, program je inovací již 4. ročníku soutěže. O školní i mimoškolní práci upravenou podle podmínek daných soutěžním programem. Tématem musí být alespoň jeden z vyjmenovaných problémů. Tajemnice: Daniela Pavlíčková, tel.: 224 225 001;
[email protected]. Lhůta pro odevzdání návrhů do 24. 1. 2011. www.abf-nadace.cz X AllPlan-contest. O pavilón pro Nemetschek Roadshow 2011. Vypisovatel: Nemetschek, s. r. o. Sekretář soutěže: Jana Nekovářová,
[email protected], 420 225 384 886. Lhůta pro odevzdání návrhů do 31. 1. 2011. www.Allplan-contest.cz X Trimo Urban Crash. Ttřetí ročník mezinárodní soutěže. O řešení urbánní instalace, která bude sloužit veřejným účelům. Vítězné řešení bude společnost Trimo realizovat v lublaňském obytném souboru Fužine. Lhůta pro odevzdání soutěžních návrhů do 31. 1. 2011. www.trimo-urbancrash.com X Lamp Lighting Solutions Awards. O podporu mobility na letišti, v přístavu, metru, tramvaji, autobusu... Lhůta pro odevzdání návrhů do 28. 2. 2011. www.lamp.es/en/prizes/objectives
2
Výsledky X O nejlepší diplomní projekt akademického roku 2009–2010. 1. cena (ex aequo): Anna Borovská, Kostel místem setkání (vedoucí práce Jindřich Smetana, VŠUP Praha); Nina Pevná, Polyfunkční komplex Plzeň (Miloš Florián, FA ČVUT Praha); Filip Tittl, Vnitřní periferie Prahy, městské prostředí pro 20XX (doc. Roman Koucký, FA ČVUT Praha) – též Zvláštní cena ArchiCAD (viz s. 6–7 v čísle); Jiří Žid, Obnova zchátralého Nového Města v Liberci (doc. Zdeněk Fránek, FUA TU Liberec) – též Zvláštní cena Allplan. Čestné uznání: Václav
roman kouck ý
nina pevná
miloš florián
Odvárka, Objekty hromadné rekreace / Labská bouda (doc. Jindřich Smetana, VŠUP Praha); Ivo Pavlík, „Cesta“. Návrat obřadu rozloučení / Kříž – brána v poli (Jiří Buček, FUA TU Liberec); Miroslav Strigáč [myo] Tension, experimentálny most Bratislava (Miloš Florián, FA ČVUT Praha). Porota: Marek Chalupa (předseda), Michal Kutálek, Jan Línek, Jiří Střítecký, Markéta Smrčková. Přihlásilo se 110 absolventů, z toho 58 z FA ČVUT v Praze, 16 z FA VUT v Brně, 15 z FSV ČVUT Praha, 8 z FUA TU v Liberci, 6 z VŠUP v Praze, 5 ze ZF MZLU v Lednici, 1 z FAPPZ ČZU v Praze, 1 z FAST VŠB TU Ostrava. Viz www.diplomy.cz, kde jsou zároveň všechny oceněné práce z předchozích ročníků, www.cka.cc/souteze/prehlidka_diplomek_cka/
knihomol X První fakultní publikace o předmětu Základy architektonického navrhování na FA ČVUT se právě dokončuje a bude vytištěna v průběhu podzimu. Jedná se o přehled prací 23 ateliérů ZAN v letním semestru 2009 /10, a tedy o různé pedagogické přístupy i snahu o určitou konvergenci, jednotnější směřování v metodice i požadovaných výsledcích ateliéru 1. ročníku. X Již rok působí v dejvickém kampusu v prostorách Národní technické knihovny Knihovna ČVUT. Jejím posláním je „informační zabezpečení a podpora studia a vědecké a výzkumné činnosti univerzity“. Výpůjční služby zde primárně využívají studenti dejvických fakult FA, FSv, FS a FEL, neboť zůstaly zachovány jako detašované pracoviště lokální knihovny mimodejvické (FJFI, FD, FBMI a MÚVS). Knihovna vede jednotnou evidenci celého fondu ČVUT. Studenti se přeorientovali na jiný způsob absenční výpůjčky skript a učebnic ze skladu. Uživatel si požadovaný dokument musí nejprve rezervovat prostřednictvím Katalogu ČVUT; další komunikace probíhá elektronickou cestou. K dispozici je zde také studovna s volným výběrem, kde slouží uživatelům počítače, je tedy možné hledat prostřednictvím online katalogu a využívat elektronickou mapu fondu. (U záznamu hledané knihy je zafixována „ikona umístnění“, kliknutím se otevře mapa fondu, která vysvítí oblast regálů s hledanou knihou.) Důraz je ze strany knihovny kladen na webové stránky – http://knihovna.cvut.cz, které představují také „rozcestník“ ke všem službám a zaručeným informacím. Pro studenty je zajímavá např. sekce Podpora studia, kde naleznou materiál jak psát VŠKP či výukové podklady z kurzů pro pokračování na s. 12 doktorandy, které jsou přístupné celému ČVUT, stačí pouze zadat
z á b ě r y z f o r a 2 0 0 0 , v e d l e f u m i h i k o m a k i s e z d e ň k e m z a v ř e l e m a l a d i s l a v e m l á b u s e m a s t e f a n b e h n i s c h
Obrana města (I.) Mezi Limity urbanizace a Inventurou urbanismu… (jh) Ve dnech 8.–9. října 2010 proběhla na půdě Fakulty architektury ČVUT konference Inventura urbanismu 2010. Uskutečnila se paralelně s každoroční mezinárodní konferencí Forum 2000 „Svět, ve kterém chceme žít“ a navazovala nepřímo na „městský“ diskusní panel Jaké jsou limity urbanizace, který formoval jedno z ohnisek debaty světových osobností hledajících odpovědi na širší otázky, vyvolané dopady globalizačních tendencí na současnou urbánní kulturu. Inventuru pořádal fakultní Ústav urbanismu pod záštitou České komory architektů a ve spolupráci s nakladatelstvím Zlatý řez. Konference představuje projekt setkání architektů a odborníků zainteresovaných na tvorbě veřejného prostředí jako platformu pro výměnu názorů na téma tvorba veřejného prostoru. Hlavním cílem je mapovat stav urbanismu v České republice, podporovat teoretickou reflexi oboru a komunikaci s veřejností. Žofínský palác Fakultní konference, neskrývající obecnější povahu, si ovšem nemohla přát apelativnější rámec svého jednání. Ústřední tázání, jež se promítlo i do názvu mezinárodní konference, implicitně oslovovalo zejména architekty i urbanisty a přesahovalo i do dalších panelů Fora, které v žofínském paláci aktualizovaly vějíř témat, počínaje ochranou biodiverzity či již pověstné sídelní kaše, konče estetikou a harmonií či krásou… A podtrhly je i samostatné přednášky významných osobností architektonického světa: Fina Juhaniho Pallasmay, Němce Stefana Behnische a Japonce Fumihika Makiho: přitom je potěšitelné, že dnes již legendární jména představili pražskému publiku osobnosti FA ČVUT prof. Zdeněk Zavřel a prof. Ladislav Lábus. Zmíněný panel Estetika: hledání harmonie a krásy se zabýval ideou vlivu architektury a prostředí na lidské životy a osobní identity. Kladl důraz na význam spolupráce mezi politickými osobnostmi, architekty a jejich zákazníky. Jeho hlavní řečník, Juhani Pallasma, kritizoval současnou architekturu a vznesl otázku: „Neměla by architektura směřovat k posílení rovnosti, lidské důstojnosti a optimismu namísto bezpodmínečného nabízení sebe sama účelům spotřeby a soukromým zá-
jmům korporací?” Podle Pallasmay jsou hodnoty v architektuře důležité, protože prostředí ovlivňuje lidi zevnitř. Vyjádřil domněnku, že lidé kvůli dnešní posedlosti spotřebou ztrácejí pocit, že někam patří. Zdůraznil proto roli kulturní identity, kterou by architektura měla odrážet. Tato reflexe je důležitější než vynucená estetická hodnota a budování staveb kvůli „sobeckým, sebestředným ekonomickým zájmům.“ Dodal, že důraz na kulturní identitu by neměl být konzervativní, ale spíše zaměřený na znovuvytvoření kultury každou generací. Nakonec Pallasmaa vyzdvihl rostoucí význam udržitelnosti pro budoucnost architektury. Vyzval k užívání „čistších, důmyslnějších a vnímavějších technologií jako systému a procesu v kontextu času, nikoli jako estetizovaných objektů,” což je podle něj cesta k dosažení udržitelnosti. Fumihiko Maki se věnoval procesu architektonických soutěží a nutnosti rozlišovat mezi pozorováním krásného a prožívání radosti z architektury. Věří, že krása je ovlivňována kulturou a může být posuzována jen s odstupem času, kdežto radost je prožitek, který je univerzální a „hluboce zakořeněný v lidských emocích.“ Maki popsal svoji zkušenost s navštěvováním knihkupectví a trhů za účelem lepšího porozumění místním kulturám a životu předtím, než přistoupí k vlastní práci architekta. „Porozumění,“ řekl, „dodává prostoru základní hodnotu.“ Na příkladech modernizace městské kanalizace a ochrany historického centra Budapešti ukázal bývalý starosta města Gábor Demszky, že silná vláda a předpisy jsou pro městský rozvoj nutností. Vyzval k výraznější roli městských orgánů, jejichž aktivita je nutná pro zachování historického dědictví a ochranu veřejného zájmu před zájmy developerů. Demszky vyzdvihl myšlenku „otevřených prostor s vysokou architektonickou kvalitou,“ jež spatřuje u některých současných projektů v Budapešti. Willem Jan Neutelings se s ním shodl v názoru na vliv regulací na městský rozvoj. „Krása měst spočívá v jednoduché rovnováze mezi soukromým a veřejným zájmem,“ řekl a dodal, že „budovy, ze své podstaty, nejsou jen soukromé objekty.“ Snažil se dokázat, že rozvoj města nemůže být ponechán pouze trhu a musí být veden zájmem o silné městské plánování. Dále se Neutelings připojil k Pallasmaaově názoru, že architektura, resp. návrh budov by měl respektovat kulturní identitu. Připomněl však, že architektura ji leckdy může dokonce formovat, jako tomu bylo v případě Eiffelovy věže… Později užil příklad užívání současných ornamentů a spolupráce s místními umělci jako cestu k posílení kulturní identity městských částí. Pallasmaa uzavřel panel opětovným vyzdvižením významu spolupráce mezi politickými vůdci a architekty.
3
t ř i snímk y z ver nisá ž e v ýst av y prague - t bilisi: new downtown, jednosemest rálního č esko - gr uz ínského projek tu prof. janem boč anem, vedle snímk y z w o r k s h o p u a v ý s t a v y h u m a n i z a č n í t r e n d y v e z d r a v o t n i c t v í a s o c i á l n í c h s t a v b á c h , p o ř á d a n ý c h ú s t a v e m n a u k y o b u d o v á c h – a t e l i é r š e s t á k o v á
Limity urbanizace
4
Kreativita, mantra neoliberálního étosu, je novým rájem řešení… Na Foru přitahoval pozornost odborné veřejnosti také panel urbanistický a jeho debata moderovaná sociologem Jiřím Musilem: diskutoval zde londýnský urbanista Richard Burdett, nizozemský architekt Willem J. Neutelings, belgický filosof a historik umění Lieven De Cauter, ředitel londýnského Muzea designu Deyan Sudjic a řecký architekt Elia Zenghelis. Profesní atraktivita debatního panelu má své důvody, vždyť všednodenní globální atak stále citelněji útočí na městský životní styl. Začíná se hovořit o dosažení „bodu zlomu“… Někteří jdou dále a hovoří dokonce o „éře trvalé katastrofy“. Polovina světové populace žije dnes ve městech, resp. městských aglomeracích, přitom před sto lety to bylo jen deset procent… (Každou jednu minutu přednášky Fora přibude další obyvatel do města ve třetím světě, varují statistiky.) V současném městě (ve třetím světě) žije až každý třetí obyvatel bez hygieny a základní infrastruktury. V procesu této expanze lze současně pozorovat pohyb vylidňování center, což se podle mnohých odráží například ve zvýšené hladině kriminality – zejména na předměstích. Obecnější hlediska jmenují širší vyčleňování komunit a nakonec i sociální segregaci, mající na svědomí mj. zvýšené energetické výdaje na dopravu. (I tady v Praze existuje tlak na budování nových dálnic: zatímco v jiných třiceti světových městech se utrácejí miliardy, aby se jich zbavili…, připomněl „domácím“ jejich realitu kdosi z podia). Mnohá neviditelná varování z kolonek sociálních statistik jsou doprovázena například viditelným nárůstem výstavby – vždyť za posledních dvacet let zbudoval člověk na Zemi více domů než za posledních pět tisíc let… Shrnuto, naše městské prostředí je pod stále dramatičtějším tlakem 1/ delokalizace, 2/ hypermobility a 3/ sociálního rozdělení. Třetí svět je přitom na dohled… I Evropan si na Foru přišel na své. A nejde jen o pověstnou dopravu. De Cauter uvedl jako příklad tematické, resp. zábavní parky. „Podobný zábavní park se stal například z Brugg. Bruggy byly prohlášeny za mrtvé“, jak prohlásil, „již před více než stoletím. A Praha se k tomuto nebezpečnému modelu přibližuje velmi rychle…“ Disponuje současná společnost architektonickými nástroji, jež by dokázaly čelit masivnímu tlaku?
Jak demokratizovat město? Zenghelis se opírá o přesvědčení, že podstatou ničení současného, kompaktního města je proces „urbanizace“; a ten tkví zejména v podpoře rozšiřování města bez limitů (De Cauter používá dokonce pojem urbicida…). Když hovoří Zenghelis o „urbanizaci“, má tím na mysli pohyb v Česku nikoli neznámý, kterým je nárůst soukromých pozemků a souběžný proces postupného rozpouštění „veřejné sféry do světa soukromého vlastnictví“. Lze tomuto procesu čelit? Mezi vybranými obrannými instrumenty, které byly v panelu jmenovány nejčastěji, je možno nalézt především obnovu docela prostou až banální. Je jí myšlenka architektonické pospolitosti. (A z ní pramenící obnova myšlenky společného jazyka.) Principem výchozím, který toto stanovisko sytí, je zde město jako prostor veřejný“. Řada diaprojekcí nabídla konkrétní, pozitivní příklady architektonických intervencí, které dynamizovaly město jako prostor kolektivu a prostor městské společnosti. Park namísto parkoviště. Škola v centru sociálního ghetta. Podpora dopravy veřejné (silniční pás pro metrobus, cyklostezka, free bicykl) namísto dopravy automobilové. A ovšemže i téma nejkontroverznější (demografické): regulace populačního boomu… Závěrem Zmíněný demokratizační postoj vyžaduje dodržení obecné podmínky, shodli se diskutéři. A tou je definování hranice města. Nástroj, kterým může město tvořit, nabízí právě architektura, zaznělo na Foru 2000. Jako obnažený nerv objevoval účastník panelové diskuse shrnující přesvědčení, že začátkem myšlenkové „změny“ musí být tedy a/ vzkříšení města v jeho původních hranicích, b/ revitalizace sféry veřejné. Jen touto cestou se lze město bránit. Bránit je před růstem nového prostorového řádu, resp. „prostorového neřádu“… Dokončení příště R e d a kc e A l f y d ě k u j e z a s p o l u p r á c i s e k r e t a r i á t u F ó r a 2 0 0 0 a r e d a kc i R e v u e E r a .
f o t o a k r e s b y n a t é t o s t r a n ě a n a s . 8 a 9 a z w o r k s h o p u s t u d e n t ů z a n i i ú s t a v u n a v r h o v á n í v l a t o u r e t t e
Mezi vědou a uměním Představujeme nové členy Vědecko-umělecké rady FA ČVUT (III.) D o k o n č e n í z A l f y 7/ 2 0 10
V rozhovorech s četnými architekty (i odborníky ze souvisejících oborů) se ukazuje, že na otázku, „co je věda v architektuře“, existuje celá řada názorů. Z toho důvodu se Alfa – v rámci představení nové Vědecko-umělecké rady obrátila s touto otázkou i na její členy. Otevření hlubší diskuse v našem bulletinu potvrzuje i význam vědění v procesu vzdělávání, tak jak to mj. uvádí jedna z priorit dlouhodobého záměru FA ČVUT: „budování excelentního vědecko-výzkumného profilu fakulty“. Pro případ, že by členové jevili silnější zájem o druhou – uměleckou – stránku oboru, bylo možné zaměřit odpověď naopak k obohacení uměleckého profilu fakulty. Odpovědi, které dorazily do redakce, jsme přinášeli v plném znění, v dnešním čísle prezentaci fakultní vědecko-umělecké rady uzavíráme. Do působností VUR FA patří projednávání a schvalování otázek a oblastí, uvedených v § 30 zákona č. 111/1998 Sb., a vyjadřuje se k záležitostem, které jí předloží děkan. Vědecko umělecká rada FA zejména: a) projednává dlouhodobý záměr FA, b) schvaluje studijní programy na FA, c) projednává habilitace docentů a rozhoduje o jejich výsledku a předkládá Vědecké radě ČVUT návrhy na jmenování profesorů, d) zřizuje na návrh děkana komise pro udělování vědeckých hodností, e) navrhuje udělování vědeckých hodností, f) potvrzuje učitele a oponenty v doktorských studijních programech, g) vyjadřuje se k dalším otázkám, které jí předloží děkan.
Milan Turba Oborem, v němž po desítky let působím, je urbanismus a programování rozvoje měst a regionů, především hlavního města Prahy. Mám proto spíše představu o možnostech vědecké a výzkumné činnosti na poli urbanismu a územního plánování než o vědě v architektuře jako takové, kde průnik objektivního a subjektivního je značný. Za témata, jež dnes v urbanismu patří mezi nejvýznamnější, považuji vliv ekonomických a sociálních procesů, zejména globa-
milan turba
oldřich ševčík
ondřej beneš
lizace, na rozvoj a transformaci měst a regionů, hledání optimálních systémů rozvoje evropského osídlení s důrazem na jejich polycentricitu, zkoumání vztahu urbánního a přírodního, udržitelného rozvoje měst a krajiny a další. P h D r. M . Tu r b a , s o c i o l o g , a b s o l v e n t F F M U B r n o (19 7 3 ) a e k o n o m ( P G S n a V Š E P r a h a v l e t e c h 19 8 0 – 19 8 3 ) . Ú t v a r h l a v n í h o a r c h i t e k t a h l . m . P r a h y (19 74 – 19 9 3 ) , v e d o u c í O d b o r u s t r a t e g i c k é k o n c e p c e Ú t v a r u r o z v o j e h l . m . P r a h y (19 9 4 – d o s u d ) . L e k t o r s k á a p u b l i k a č n í č i n n o s t , s p o l u p r á c e s OE C D , z á s t u p c e h l . m . P r a h y v e v r o p s k ý c h s í t í c h m ě s t a r e g i o n ů E u r o c i t i e s a M e t r e x . E x p e r t EK ( D G R e g i o) a č e s t n ý č l e n b r i t s k é h o K r á l o v s k é h o i n s t i t u t u p r o ú z e m n í p l á n o v á n í (Hon RTPI).
Co je věda v architektuře? S potěšením zjišťujeme, že diskuse, kterou Alfa otevřela prostřednictvím prezentace názorového spektra členů nové Vědecko-umělecké rady FA ČVUT, nezůstává „institucionálně“ omezena. Příspěvek fakultní dvojice teoretiků Beneš-Ševčík, který jsme v redakci obdrželi, potvrzuje nejenom podnětnost samotného tématu, ale i přítomnost polemiky, běžící latentně ve vrstvách architektonické komunity. Odpověď na otázku „co je věda v architektuře“ předpokládá, že nějak podivně samozřejmě víme, čím je věda dnes, že víme, co znamená nástup high-technologií pro projektování a architekturu, že tedy neméně bezpečně víme o změně poměru mezi instrumentálním a uměleckým prvkem v těchto technologiích a jeho důsledcích pro projektování a architekturu. Víme to opravdu? Nevíme to spíše „příručním způsobem“? Architekt využije z praxe „naakumulovanou zkušenost“ a „nějak“ se s tím vyrovná a student z „googlové generace“ (což je dnes již odborný termín) mu s tím příručním způsobem pomůže. Vyjdeme-li však z toho, co se u nás publikuje, pak o tom nevíme téměř nic. Odpovíme velmi přízemně. Otázka, tak jak je položena, odkazuje na jednu z nejvyšších aspirací moderny: Téma „vědy v architektuře“ bylo architekty moderny uchopeno známým způsobem: jako zbavení se „zátěže“ historie („začít s vědeckou architekturou od bodu nula“) a jako úsilí o vědecpokračování na s. 8 kou disciplinarizaci
5
O diplomní projekt 2009–2010 1. cena (ex aequo), Filip Tittl (ved. práce Roman Koucký) Vnitřní periferie Prahy, typologie pro město 20XX
městského prostředí definuje obecné parametry pro koncentrované město. Nesnaží se najít logiku městské struktury na základě vnějších vztahů a konkrétní situace, nýbrž na základě obecných principů, vnitřních vazeb a způsobů tvoření města. Snaží se odpovědět na otázky, jak takové město navrhovat, co plánovat.
Práce popisuje prostředí „vnitřní periferie“, rozsáhlých zanedbaných ploch v centrální části Prahy, a hledá způsob, jak tyto prostory vyplnit městským prostředím. Kvalitní městské zásahy v Praze za posledních 20 let vznikaly výhradně v místech s již existující kritickou masou „městské hmoty“ (Anděl, Karlín). To málo, co se událo v prostředí vnitřní periferie, je až na několik výjimek na první pohled tristní. Periferizace tohoto prostředí byla novými zásahy kompletně dovršena. Fyzická podoba nové zástavby je téměř archetypální pro prostorovou podobu periferie. Obecně řečeno umíme (nebo se alespoň snažíme) do historických částí města přinášet novou kvalitu a měřítko, revitalizovat bývalé průmyslové areály. Naučili jsme se ovlivňovat městské prostředí architektonickými zásahy. V kontextu vnitřní periferie Prahy však stojíme před zásadně jiným úkolem. Není co upravovat, doplňovat, ovlivňovat. Téměř volné plochy velikosti městské čtvrti nás nutí přemýšlet nad celkovou logikou a strukturou městského prostředí. Hledání urbanistických konceptů těchto lokalit v měřítku celého města je bezpochyby klíčové. Neodpovídá však na fundamentální otázky: Co tvoří „hmotu“ nového města? Jak vypadá (může vypadat) současná městská struktura? Jakou má vnitřní logiku a typologickou skladbu? V situaci, kdy kopírování předmodernistických struktur klasického města nevede k cíli a import exotických high-rise typologií je diskutabilní, se práce pokouší nalézt alternativní městskou strukturu kompaktního města. Na základě analýzy
Představená vrstvená struktura ukazuje možný způsob, jak vytvořit město, které je zároveň dostatečně husté, aby uživilo skutečně kvalitní veřejný prostor s metropolitní atmosférou, ale zároveň přinese kvalitu otevřeného prostoru a umožní širokou typologickou variabilitu. Typologický rozbor a analýza velikosti investic definuje vhodné jednotky města – „superbloky“, obsahující jak stavby, tak s nimi svázané veřejné prostory. Je hledána variabilita systému a jednotlivé výstupy kvantifikovány daty. Navržená městská struktura je jako příklad „aplikována“ v prostoru Bubenského nádraží. Výsledná struktura je pak zpětně analyzována a porovnána s existujícími pražskými čtvrtěmi.
5
aplikac e: praha bubny
superblok: hmot y / veřejné prostor y
princip regulace
8
pokračování ze s. 6
8
architektury – to byl Bauhaus dvacátých let minulého století. A tato klasická moderna, pokud jde o „vědu v architektuře“, vykazovala výsledky: Gropiova nauka o hierarchizaci prostoru či jeho doktrína standardního typu, Kandinského nauka o barvách, Hilberseimerova urbanistická teorie a metodika komplexního vyhodnocování faktorů při projektování stavby, aplikace řady sociologických teorií atd. Každý z těchto uvedených konceptů by si zasloužil doslovný překlad, samostatnou studii jak pro svoji vazbu na bezprostřední práci architekta čili pro vstup do architektovy dílny přes tyto texty, tak pro jejich význam – vždyť Hilberseimerova urbanistická teorie byla v základu poválečné výstavby německých měst! – V téměř nedostupnosti takovýchto textů a v absenci překladů se před námi rozevírá slabost české architektonické kultury. A nestrávená prehistorie vyvolává trávicí potíže. Aspirace moderny, pokud jde o „vědu v architektuře“, je dnes díky PC a novým technologiím ve svém zenitu. Vzrůst efektivity a rychlosti navrhování je tím nejlepším z dědictví moderny. V zenitu je také úsilí „převést neprůhledné tvoření na intelektuálně transparentní, vědecky podloženou činnost. Očista ve jménu redukce na měřitelné a vypočitatelné aspekty reality [!] zaznamenala ohromující úspěch.“ (1) Na prahu 21. století jsme již ve velmi, velmi pozdní moderně, kdy se před námi ona v moderně nastoupená systematická intelektualizace tvůrčího procesu přes možnosti otevírané počítači radikalizuje a univerzalizuje. Proto musí být otázka „co je věda v architektuře“ – ve vztahu k výsledkům moderny – otázkou bilanční (změření zisků a ztrát moderny a zejména nároku na „vědeckou architekturu“), a proto je ve vztahu k současnosti otázkou imperativní – kdy jindy než „dnes“ se architekt musí vyrovnávat se vztahem myšlení a kalkulující racionality, žitého světa (Lebensweltu) a konstruovaného světa. Téma „co je věda v architektuře“ je třeba promítnout do všech fází architektovy práce a to by si vyžádalo delší výklad. (2) Tato otázka se také velice dotýká profilu naší fakulty. Ale jsme v Čechách: k diskusi nad Gehryho a Miluničovým Tančícím domem nebo nad projektem Kaplického Národní knihovny postačila verbální artikulace sympatií a antipatií, postačovalo „líbí-nelíbí“, rádoby kunsthistorické úvahy o kontextu, ale „mít názor“ znamená mít jej opřený o teoretický fundament, přesahující empirii i osobní zkušenost. Pokud bychom se otázkou vědy v architektuře zabývali hlouběji, museli bychom se dnes vyrovnat i s tématem tzv. druhé moderny. Termín ražený již koncem osmdesátých let významným německým sociologem Urlichem Beckem (3). O aktuální tematizaci termínu se jeden z autorů tohoto příspěvku mohl přesvědčit na mezinárodní konferenci (SCALES Buda-
pešť 3.–4. 10. 2009) pořádané v Budapešti, konané za pořadatelství významného (v evropském i světovém měřítku) teoretika architektury, profesora curišské ETH Ákose Moravánskyho. Holandský příspěvek se sobě vlastní grafickou výmluvností črtal na grafu nezadržitelný rovnoměrný nárůst modernity – od jejího vzniku (někdy na konci 19. století) s výjimkou postmoderního „propadu“ od konce šedesátých do počátku osmdesátých let. Vyjádření zajisté zkratkovité, ale s velkou vypovídací hodnotou. Po z n á m k y: 1 G . Fr anc k , D. Fr anc k : A rc hitek to ni sc h e qualit ät , M ünc h e n, C. H ans e r Ve r lag 2 0 0 8 . 2 B. Tsc humi, I. Ch e n g: T h e S t ate O f A rc hite c ture At T h e B e ginnin g O f T h e 21S t . C e ntur y (sb o r ní k), M o nac e lli Pre s s (U nite d S t ate s), 2 0 0 4. 3 Fre ih e it o de r K ap it ali smus. U lr i c h B e c k im G e sp r äc h mit J o hanne s W illms, Fr ank f ur t am M ain S uhr kamp, 2 0 0 0. D o c . P h D r. O . Š e v č í k , h i s t o r i k a t e o r e t i k a r c h i t e k t u r y, p e d a g o g FA Č V UT v P r a z e , F F K a r l o v y univer zit y a dalších VŠ. I n g . a r c h . O . B e n e š , p r a k t i k u j í c í a r c h i t e k t , p e d a g o g FA Č V UT v P r a z e (a t e l i é r S t e m p e l - B e n e š) , A S FA Č V UT. A u t o r a s p o l u a u t o r ř a d y o d b o r n ý c h p u b l i k a c í a t e x t ů .
Lab (z Alfy) očima doktorandů Co vás oslovilo v posledním čísle bulletinu? Kterou fází prochází vaše doktorská práce a kterou ideu či skutečnost považujete za nejsilnější autorské „poznání“?
Marek Bečka Zaujaly mne některé závěry z doktorandské dílny, především otázka ztráty schopnosti „uchopit, podporovat a vytvářet identitu“ v architektuře a urbanismu, o které psal Lukáš Vacek. Myslím, že je to tím, že většinu času pracujeme od stolu či od počítače, snažíme se uplatnit vlastní vize a dostát všem předpisům – a často přitom nemáme dostatečně přečtené místo pro svůj návrh, jeho genia loci, logiku fungování, okolí, historii. Nemáme jeho identitu zadřenou pod kůži a ve změti ostatních požadavků na ni leckdy pozapomínáme. To je ještě podtrženo proměnlivostí a komplexností současného světa. Nikdo nedokáže uspokojivě odhadnout, jaký bude za 20 či
jana braňková
50 let, a podle toho také většinou navrhujeme a plánujeme – s ohledem na potřeby dneška či příštích pár let. Stavět nadčasově, „pro věčnost“, by vyžadovalo opravdu hluboký vhled do principů, které jsou skryty pod povrchem věcí a dějů a které v průběhu času trvají. A právě tady vidím potenciál pro vědecký výzkum – v objevování, pojmenovávání a mapování těchto principů, v odkrývání oné vnitřní pravdy a jejím zprostředkování ostatním (nejen) architektům. Tak, aby byli schopni dnešní složitý svět lépe uchopit a ovlivňovat. Velmi dobře to v minulé Alfě pojmenovali profesoři Dulla a Maier: nejde o zvědečtění procesu plánování a navrhování, ale především o poskytnutí informací a východisek, o které se lze při následné tvorbě opřít. Právě pracuji na rešerši českých a zahraničních příkladů úspěšného zvládnutí suburbanizace a řešení, která při tom byla použita. Získaná data se následně pokusím zevšeobecnit a závěry budu publikovat, aby mohly být využity především samotnými suburbiemi. Jedním z podstatných zjištění je, že hlavním hybatelem změn směrem k udržitelnosti byly ve většině případů aktivní obce či nejrůznější občanská sdružení a teprve v druhé řadě (pokud vůbec) i vyšší územně správní jednotky. Je evidentní, že zákony, vyhlášky, nadřazená územně plánovací dokumentace a další dokumenty sice dávají rozvoji příměstských oblastí rámec a celkovou koncepci, ale výslednou kvalitu prostředí v jednotlivých obcích ovlivňují jen poměrně málo. Je proto důležité poskytnout občanům a místním politikům dostatek podkladů a znalostí pro rozhodování a podporovat je v uvažování v dostatečně vzdáleném časovém horizontu. Je to vlastně trochu podobné, jako s tou identitou – nestačí jen vize a předpisy, klíčový je vhled a „život“, který do procesu vnesou místní obyvatelé. Právě oni mívají svou obec nejlépe přečtenou a právě jich se změny nejvíce dotýkají, takže je velká šance, že jim nebudou lhostejné. D o k t o r a n d j e a b s o l v e n t FA Č V UT ( 2 0 0 7 ) , t é m a p r á c e U s m ě r ň o v á n í s u b u r b a n i z a c e z ú r o v n ě o b c í , š k o l i t e l p r o f . K a r e l M a i e r, C S c .
Spolek posluchačů architektury 2010–2011 Program Soutěže: Olověný Dušan; Věž (soutěž ve stavbě modelů z těstovin). Dílny: Z Erasmu (reflexe navrátilců) a veletrh Erasmu; Workshop Carbon (řešení interiéru klubu ČVUT). Volby: propagace voleb do Akademického senátu na portálu SPA, diskuse, plakáty. Beánie (listopad 2010) – každoroční křest studentů prvního ročníku. Media: web – nový portál spolku; prezentace na Pecha Kucha Night. Zájezdy: Bienále – Benátky; Německo – zájezd (s ateliérem Jana Šépky); Finsko. Exkurze: Bauerova vila Dotazník Alfy aneb rentgen SPA 1/ Jméno… 2/ Rok narození… 3/ Absolvent… 4/ Ročník studia na FA ČVUT… 5/ V oboru mě zajímá především… 6/ Z dosavadních aktivit SPA považuji za nejpřínosnější… 7/ Do budoucna bych rád podpořil konkrétně… 8/ Charakter SPA by se ne/měl vyvíjet směrem k elitní (masové) formě sdružení… 9/ Obsahově by měl SPA směřovat k častějším akcím na FA… 10/ SPA má a/ odrážet studentské – většinové názory, např. vůči vedení fakulty; b/ tuto ambici nemá a cílem je soustředit se na zájmové – odborné aktivity… 11/ V poslední době mě na naší domácí – akademické – scéně FA ČVUT zaujal… 1/ Jana Braňková (podnáčelnice), 2/ 1985, 3/ Gymnázium Opatov, 4/ diplomantka. 5/ Mým životním tématem je město vs. člověk. Ale to není úplně přesné, jelikož pro většinu míst, ve kterých člověk žije (i když jsou ve „městě“), se vlastně pojem město ani nehodí. Možná bych měla říct člověk vs. jeho životní prostředí, ale to zase zavání příliš ekologií. Ale abych neodbíhala, momentálně mě zajímá, co je pro dnešního člověka sídlem. Myslím, že jsem ovlivněná tím, že jsem vyrůstala na Jižním Městě. Vyslechla jsem si na ně spoustu špíny, zbourat, zahustit a kdovíco ještě. Ale většinou pouze od těch, kdo tam nebydlí… Také jsem na ně zanevřela, teď zkouším bydlet na Žižkově. Začátek nebyl úplně jednoduchý, je to tu takové stísněné, žádná zeleň (pan architekt Koucký promine) a všechny ulice vypadají stejně… Takže, kde je ten ideál?
9
aleš hamhalter
6/ Největší přínos mají podle mě exkurze, ať už do zahraničí nebo domácí. Vždy nám také připadalo, že jich na škole není dost. Stěžejní akcí ale zůstává Olověný Dušan, kdy celý spolek maká jako parta nádeníků a náčelník je na infarkt. I když to není taková kalba jako Beánie. Už jenom fakt, že si projektující architekti ocenění olověnou soškou za své studentské práce dávají do portfolia, podle mě značí, že Dušan má vysoký kredit. 7/ Teď je toho tolik, že vše ani nestačím sledovat. Během listopadu by se měla uskutečnit exkurze do Bauerovy vily, na kterou se těším, a v letním semestru zase někam do zahraničí (možná Finsko?). 8/ „Masová“ škola vyžaduje „masový“ spolek. Ale teď vážně. Mně osobně by se líbil vývoj směrem k takové formě spolku, jakou známe z Holandska nebo z Francie. Tyhle spolky mají hodně studentů, ale o akcích rozhoduje jen úzký okruh, který je pořádá (tedy jakási elita). Metoda přináší spoustu výhod, mimo jiné to, že i když se studenti na ničem přímo nepodílejí, jsou více zapojeni do dění. Rozhodně více než u nás. Myslím, že čistě elitní spolek se na naší „masové“ škole dostává příliš do izolace. 9/ Viz má odpověď č. 6. 10/ SPA by měl být vždy nestranný a nanejvýš zprostředkovávat komunikaci mezi studenty a někým jiným, ať už je to kdokoli. 11 / Na domácí scéně mě zaujal Adam Gebrian. Nejsilněji na mě zapůsobil svojí kritikou v ateliéru Jana Šépky. Bylo to drsné, ale zároveň inspirativní. Ráda čtu jeho blog o architektuře, něco takového (někdo takový) mi na naší domácí scéně chyběl/o, od té doby, co jsem zvládla deskriptivu.
1/ Aleš Hamhalter (revizor), 2/ 1985, 3/ Gymnázium Nad Alejí v Praze, 4/ 9. semestr. 5/ V oboru mě zajímá především prolínání architektury s ostatními obory. Jedním z problémů dneška je fakt, že jednotlivé obory dospěly do stavu velmi hluboké specializace, kdy si odborníci nerozumí navzájem ani v rámci jednoho oboru. Důkazem je trend nově vznikajících tzv. hraničních oborů. Architektura a urbanismus je z podstaty svého rozsahu jedním z nich. 6/ Založení či udržení studentských tradic jako Olověný Dušan, Beánie apod. 7/ Především snahu vytvořit ze svých internetových stránek místo pro konstruktivní komunikaci studentů a kantorů mezi sebou a navzájem. 8/ SPA tradičně fungoval nebo také nefungoval 10 jako skupina individualit, které se z různých důvodů, ať frustrace či jiných, rozhodly vyvíjet činnost navíc. V některých obdobích tuto skupinu tvořil jeden člověk. Není úplně důleži-
tomáš kosnar
tý počet členů jako jejich vztah. Důležité je, aby se všichni dobře znali a byli si navzájem kamarády, na které se lze spolehnout. Když Hubáček zakládal svoji školku, tak řekl těm prvním, aby přivedli nějaké své kamarády, protože věděl, že kvalitní budou s velkou pravděpodobností kamarádit opět s kvalitními lidmi. 9/ SPA by měl směřovat především k akcím pravidelným a kvalitním. Aby se z historicky sinusového průběhu vyvíjené aktivity stala konstanta, nejlépe lehce lineárně rostoucí funkce. Jedině potom zaujme spolek místo v hlubším povědomí studentů. 10/ SPA nemá odrážet žádné vnější názory, ale názory svých členů, které se promítají do aktivit spolku. Nemá nikdy jít o nějakou studentskou odborovou organizaci. Nabízí se otázka, zda jsou všichni ve spolku názorově jednotní. Nejsou! A často i zásadně. A to vidím jako velké plus. Důležitý je způsob, jak názorové spory mezi sebou řešíme. Naše hádky jsou vždy založeny na vládě ARGUMENTU a žádný názor není umlčen jen proto, že tvoří menšinu (pokud tak sám neuzná). Hledáme konsensus, nikoliv kompromis. Osobně bych si přál, aby se spolek soustředil na odborné aktivity; svůj směr si však na základě momentální situace a svého pocitu do velké míry určuje každá generace SPA sama. Jedině tak neupadne spolek do formy ustrnulého tělesa. 11/ Inventura urbanismu, hlavně z hlediska studentského zájmu. 1/ Tomáš Kosnar (podnáčelník), 2/ 1983, 3/ Gymnázium Říčany, 4/ diplomant. 5/ Aktuálně mě fascinuje Praha a její okolí. Panelová sídliště rozprodaná tisícům lidí předtím, než se vymyslelo, co se s nimi má dělat, trůnících v těsné blízkosti rodinných domků. A jak se nové rodinné domky drží od těchto betonových velikánů v uctivé vzdálenosti – jako by se bály – a vytvářejí pomalu prstenec okolo města. Jsem zvědavý, v co je budeme přestavovat. Ty domky myslím... 6/ Za nejvydařenější považuji večírek po Olověném Dušanovi 2008. Byli jsme tehdy obviněni, že architekti nesnášejí sklo. Teď vážně. Pro SPA je nejpřínosnější Dušan – i když to hlavní organizátoři obvykle odnesou prodloužením studia o 1–2 semestry. Pro naše spolužáky budou mít asi největší přínos exkurze. Cestovat a dívat se po světě je prostě důležité. Ne pořád vybarvovat nějaké omalovánky. 7/ Když vidím říjnovou smršť exkurzí, začínám být posedlý myšlenkou „exkurzního týdne“. Jeden týden ze semestru, kdy by se místo výuky jelo na exkurze. V neděli večer by před školou stálo 30–40 autobusů, rozjížděly by se do všech koutů Evropy a za týden by se zase sjíž-
tomáš novák
děly, obtěžkány zkušenostmi a suvenýry. Další studenti by letěli z Ruzyně. A to je výzva i pro školu, přijmout exkurze jako plnohodnotný ekvivalent k (ne)chození na přednášky a cvičení. Taky mě láká třeba vize hromadného nákupu MacBooků. Fakulta má, jestli se nepletu, asi 1665 studentů + doktorandy a pedagogy. S takovým potenciálem by se dala dohodnout skutečně zajímavá cena. Nezkoušel to už náhodou někdo? Já bych si ho se slušnou slevou koupil. 8/ Pořádáme akce – nejsme odbory. Každý je vítán, ale myslím, že nepotřebujeme stovky registrovaných členů. Víte co by s tím bylo papírování? 9/ Děláme takové akce, které mají smysl. Jak se mění svět kolem nás, bude se měnit zacílení našich akcí. 10/ SPA ze své podstaty nemůže oficiálně odrážet většinové názory, ani kdyby chtěl. 11/ Zaujalo mě Forum 2000. Budu se muset podívat mezi knížky po dědovi, jestli tam někde nění něco od Zygmunta Baumana. 1/ Tomáš Novák (podnáčelník), 2/ 1987, 3/ Gymnázium Hranice, 4/ 7. Semestr. 5/ Nemám žádná „především“, naopak mě baví celek. Snažím se myslet vždy na všechna měřítka a stejně tak se na architekturu dívat. V podstatě mě zajímá urbanistická vize stejně jako architektonický detail. 6/ Samotnou činnost spolku. Členové SPA dělají ve volném čase často opravdu profesionální práci. Každá poslední akce je nejlepší, protože překonala tu minulou. Mám-li mluvit o konkrétní akci, pak je to Beánie. První kontakt se studenty napříč ročníky je hodně důležitý, často existenčně důležitý. Tato akce navíc krásně ukazuje to, jak se posouváme, a jistě bude ta letošní zase lepší než ta minulá. 7/ Rád bych, abychom pořádali pravidelná setkání, kde se bude diskutovat, kde se bude akademicky přemýšlet – méně omalovávání, více létání v oblacích. 8, 9/ Spolek posluchačů architektury je pro mě organizace, která má spojovat všechny studenty FA – to neznamená, že všichni mají být aktivními členy. Spolky v zahraničí jsou často zakořeněnou součástí akademického života. U nás jsme pořád bráni jako bonus. 10/ Oběma a nejlépe najednou. Je skvělé, že jsme studentská organizace a můžeme se pokoušet o propojení specializací, oborů a věd pod touto hlavičkou. Byl bych rád, kdyby byl SPA intenzivně i extenzivně fungující organizací. Za sebe si myslím, že nemá studenty reprezentovat, ale má vytvářet prostor pro jejich prezentaci. Jsme nezávislá organizace a osobně si myslím, že nemáme ani stejné názory jako většina studentů. To neznamená, že SPA je spolek bez názoru, ale
vít podráský
znamená to, že každý z nás má názor jiný a projevuje ho jinak a za sebe. 11/ Inventura urbanismu – Adam Gebrian: „nemáme peníze, investujme svůj čas“. To se snažím dělat. 1/ Vít Podráský (náčelník), 2/ 1985, 3/ Střední průmyslová škola stavební Josefa Gočára v Praze 4, 4/ diplomant. 5/ Za stěžejní považuji obecně téma komunikace. Jako téma jsem si proto v ateliéru vybral pěší lávku z Holešovic do Karlína. Ve spojování břehů zde vidím určitou analogii. Navíc zadání navazuje na moje předešlé školní projekty, které se týkaly této lokality. Důležitá je pro mě tedy i určitá kontinuita. Vždycky na něco navazujeme, od něčeho se odrážíme. 6/ Nerad bych vyzdvihoval konkrétní akci, největší přínos tkví v samotné existenci SPA a jeho pestré paletě činností. Důležité je, že spolek je platformou, která nabízí prostor pro diskusi, jeho členům pak možnost realizovat se a ovlivňovat věci kolem sebe. 7/ V tomto roce chci především přispět k „vychování“ našich nástupců, aby spolek mohl tak, jak je nyní nastaven, pokračovat plynule dál. Největší hodnotou SPA je totiž skutečnost, že funguje kontinuálně už 17 let. 8/ SPA už z principu nemůže být masovou organizací. Není to ani organizačně zvládnutelné, ani to není třeba. Něco jiného je všeobecné povědomí o spolku a návštěvnost našich akcí, kde samozřejmě vítáme vzrůstající přízeň. 9/ V první řadě nám jde o kvalitu jednotlivých akcí. Snažíme se nabídnout to, co nás zajímá, o čem si myslíme, že ve škole chybí a mohlo by zajímat i ostatní. A snažíme se to dělat co nejlépe. Klíčovým tématem je samozřejmě architektura. Nicméně usilujeme o přesah i do jiných oblastí, které mají spojitost s architekturou nebo reflektují aktuální dění ve společnosti. Stavíme stále na stejném půdoryse – odborné akce doplňují akce kulturní a další aktivity. 10/ SPA v žádném případě nemůže odrážet většinové názory. Jsme nezávislá organizace, proto názor SPA odráží pouze názory jeho členů. Jinak to ani nejde. 11/ Mám radost z Inventury urbanismu. Třídění myšlenek (nejen) v urbanismu je jistě žádoucí a prospěšné hlavně v současné informační bouři. Vítám proto také slova organizátorů o každoročním inventarizování. Oslovil mě také projekt „Open Think Tank“ – diskuse o české kultuře, kam jsem se sice nedostal „naživo“, ale zhlédl jsem alespoň záznam v televizi. Koncept, kdy má „obyčejný smrtelník“ možnost rezervovat si půl hodinu diskuse s někým, jako je třeba ministr kultury, považuji za naprosto skvělý. www.spa-fa.cz
11
l a u r e á t k o u c e n y m k č r 2 0 10 s e s t a l a a l e n a š r á m k o v á pokračování ze s. 2
své přístupové údaje Usermap. Dalším „bonusem“ studenta či zaměstnance ČVUT je prominutí registrační povinnosti. U turniketu vstupu do NTK postačí studentský či zaměstnanecký průkaz.
X Výstava Plenér 2010. Vybrané práce z Kruhu. Galerie Schodiště, FA ČVUT, Ústav vytvarné tvorby, Jugoslávských partyzánů 3, Praha 6. Výstava druhé části potrvá do 16. 11. 2010, 13.00 h.
ského sdružení Spolku posluchačů architektury zvolila v září 2010 nové členy své výkonné rady. Náčelník, kterým by opět zvolen Vít Podráský (5. ročník) spolupracuje se třemi podnáčelníky: s podnáčelnicí pro finance a majetek (zástupce náčelníka), kterou byla zvolena Jana Braňková (5. ročník), s podnáčelníkem pro program a koordinací jednotlivých akcí, kterým byl zvolen Tomáš Kosnar (5. ročník) a s podnáčelníkem, jenž odpovídá za kontakt s veřejností a sdělovacími prostředky, kterým se stal Radek Novák (4. ročník). Revizorem byl zvolen Aleš Hammhalter (5. ročník). Více o SPA s. 10–11 v čísle.
Notes
Přednášky, workshopy, konference
X V závěru loňského akademického roku proběhl workshop 29 studentů FA ČVUT v klášteře La Tourette ve Francii. Uskutečnil se v rámci rozvojového projektu Ministerstva školství a byl vyústěním semestrálního programu ZAN II, vedeným v Ústavu navrhování I doc. M. Brožovou: úvod do navrhování je zde založen na metodě výuky tří prostorových plánů (strukturální, raumplan a volný plán). Hlavním cílem cesty bylo hlubší poznání díla Le Corsbusiera – představitele volného plánu (plan libre). Těžiště představoval čtyřdenní workshop v klášteře La Tourette. Během intenzivní dílny studenti analyzovali dílo LC prostřednictvím kresby na základě tří zadaných úkolů (analogie, opozita, stavba a krajina), večer probíhaly kritiky a diskuse. Součástí workshopu byl plenér ústavu výtvarné tvorby vedený vedoucím Ústavu výtvarné tvorby K. Pokorným, během posledního dne pobytu studenti zpracovávali klauzurní práci. Na závěr proběhla v prostorách kláštera veřejná výstava prací, která byla místní komunitou přijata velmi pozitivně. Kromě pobytu v La Tourette studenti absolvovali komentované prohlídky dalších významných realizací LC, od drobné stavby domu pro matku na břehu Lémanského jezera (Villa le Lac, Vevevy) po největší realizaci LC na evropském kontinentu – město Firminy Vert (obytný komplex Unité d´habitation, kostel St. Pierre, Dům kultury a stadion). Na zpáteční cestě měli studenti možnost absolvovat v Ženevě prohlídku právě renovovaného nájemního domu z roku 1934 od LC – La Clarté (první ocelový montovaný skelet ve Švýcarsku).Mimo program studenti navštívili monumentální stavbu letiště St. Éxupéry v Lyonu od Santiaga Calatravy a několik historických domů v Ženevě. (Účastníci: 29 studentů, doc. M. Brožová, J. Hůrka, K. Pokorný, M. Šrámek) X V SPA došlo ke změně struktury vedení a kompetencí radních. Valná hromada občan-
X Památky 2010. Tomáš Efler, Krajina podstávkových domů na česko-sasko-polském pomezí – 16. 11.; Ladislav Lábus, Hotel Karlov a další realizace v historickém kontextu – 23. 11.; Sylva Dobalová, Architektura zahrad císaře Rudolfa II. – 30. 11.; Pavel Slavko, Dobové osvětlení a iluminace 17. a 18. století v ikonografii a realizacích – 7. 12.; Jiří Škabrada, O nejkrásnějším domě na Vysočině – 14. 12. Přednášky v rámci třetího ročníku cyklu Ústavu památkové péče FA ČVUT. Vždy C 223, Fakulta architektury ČVUT, Thákurova 7, každé úterý v 17.30 h. www.pamatky-facvut.cz X Současná architektonická tvorba. RAW – 11. 11.; Znamení čtyř – 18. 11.; Luděk Rýzner – OK PLAN – 25. 11. Přednášky v rámci cyklu pořádaného Ústavem teorie a dějin architektury FA ČVUT. Vždy C 223, FA ČVUT, Thákurova 7, Praha 6, ve čtvrtek, 16.00–17. 30 h. X Carbon workshop. Pořádá SÚZ VŠCHT, Stavovská unie studentů VŠCHT a Spolek posluchačů architektury. Návrh interiéru studentského klubu Carbon. Prostory ateliérů Průmyslového designu FA ČVUT, Jugoslávských partyzánů, Praha 6. 19.–26. 11. 2010 .
výstavy
12
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 4 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7: Filip Tittl a Alfa / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. A 318, Thákurova 7, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected]
