05/’14 bulletin fakulty architektur y čvut
Úkoly nových proděkanů (dokončení ) s Vladimírem sittou o Ústavu krajinářské architektury trnková: nejlepší urbanistický projekt Přelet nad krajinou globálního světa
eduard sojka, skica uhlem, z návrhu eduarda sojky a Jakuba sládečka, ateliér sitta, Ústav krajinářské architektury, Camelot, návštěvnické a výstavní centrum, anglie, soutěž, 2013
knihomol
2
X Více než devětsetpadesátistránková publikace – a to je už pořádně „těžká váha“ – navazuje na antologii Programy české architektury z roku 1981 (J. Pechar a P. Urlich). Takže až po více než třiceti letech (!) dostávají architekti k dispozici novou antologii. Obsah tvoří 11 tematických celků, přičemž každý jednotlivý text architekta, každý dokument, rozhovor (resp. záznam diskuse) v příslušném tematickém bloku je uveden obsažnou informací a pečlivým výčtem konotací a kontextů. Navíc jsou přiřazeny jeden až dva texty překladové ( jsou zvýrazněny barevným podkladem) – tím se české a slovenské texty a dokumenty bezprostředně konfrontují s mimočeským a mimoslovenským kontextem. A kdo to zatím nevěděl, může rozpoznat, že „i ty nejpragmatičtější a teoriím nejnepřátelštější pozice mají v architektuře svá teoretická stanoviště“ (A. Moravanszky), může vidět období intenzivního zájmu o teorie, která střídají období skepse, může číst o prolínání architektury s uměním, logikou, s počítačovým generováním atd. i sledovat úsilí o autonomii tohoto oboru i – jak se poučeně říká – „změny paradigmat“ (viz typy „moderností“), vyrovnávání se s politikou, regionalismem, provinčností, evropanstvím atd. Ke kvalitě této antologie patří, že může být čtena od začátku, nebo může čtenář některé texty přeskočit a k jiným se vracet. Antologie je pro čtenáře tím, čím je pro architekta „otevřené staveniště“ – představuje vztahy mezi idejemi a řešeními, shody, rozpory, slepé uličky i perspektivy – to vše si čtenář snadno vyhledá a bude „dostavovat“ , promýšlet sám. Sborník „textů, rozhovorů, dokumentů“ J. Ševčíka a M. Mitášové programově nabízí mapu cest, kterými se ubírali čeští a slovenští architekti, a umožňuje vidět architekturu ve všech jejích souvislostech s filozofií, vědou, uměním, etikou, estetikou atd., takže nejen teorie, ale cesta k ní, tj. sebereflexe architekta a architektury jsou přes výběr textů a dokumentů podány mimořádně plasticky a čtivě. Tato kvalitní publikace pozvedá prestiž oboru a je prestižní pro ty, kteří v „textech, rozhovorech, dokumentech“ z let 1971–2011 nalezli své místo. S takovou publikací by se mělo na naší fakultě pracovat.
Jiří Ševčík, Monika Mitášová (eds.): Česká a slovenská architektura 1971–2011. Texty, rozhovory, dokumenty. AVU v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, ve spolupráci se Slovenskou Národnou galériou v Bratislavě, Úsekom výskumu a rozvoja, Vysokou školou výtvarných umení v Bratislavě, Centrom výskumu, 2013, 956 s., ISBN 978–8087108-28-4 Oldřich Ševčík VýstaVy X muzejní noc, 14. 6. 2014. Výstavy diplomních projektů absolventů FA ČVUT (vernisáž: 19.30 ve dvoraně u Archicafé) https://www.fa.cvut.cz/Cz/archivPraci; semestrálních prací studentů jednotlivých ročníků studia FA ČVUT; posterů studentů doktorského studia (dvorana u Archicafé); modelů architektonických ikon pro nevidomé (7. podlaží ); kreseb nonvizuální haptické metody (kreslírna 449); ukázky písma od manuskriptu po logo z tvorby studentů (učebna 404). Doprovodné akce: Křest knihy Jiřího Hrůzy Svět měst (dvorana u Archicafé); workshop Rozumím svému městu 1–3 (pro děti – místnost 152); Výtvarná dílna 1 (učebna 403, 20.00 a 21.00); Výtvarná dílna 2 (tamtéž, pro nevidomé); Interaktivní prezentace internetové verze Industriální topografie a projekce (učebna 304, 19.00); Interaktivní navrhování LAB 3C (dvorana před Archicafé, 20.30); Sejdeme se na FA! (přednáška pro uchazeče o studium na FA ČVUT), posluchárna Gočár, 15.00 a 21.00 h); Když architekti závodí se Sluncem (k soutěži Solar Decathlon, posluchárna Gočár, 22:00); Filmy: Sense of Architecture, režie Heinz Emigholz, 2009 (posluchárna Gočár, 22.00); Herzog & de Meuron. Tate Modern, režie Beat Kuert, 2000 (posluchárna Janák, 20.00); Carlo Scarpa, Films Media Group, New York, 2000 (posluchárna Krejcar, 21.00); Lagos Wide & Close. An Interactive Journey into an Exploring City, režie Bregtje van der Haak, 2005 (posluchárna Krejcar, 21.00), Berlin Babylon, režie Hubertus Siegert, 2010 (posluchárna Krejcar, 22.00); prodej knih (střední dvorana, 19.00), SPA Chillout (441, 14.00); pok r ačov ání na s . 12
petr hlaváček
noví proděkani na Fa ČVUt (ii.) které hlavní úkoly před nimi aktuálně leží? Petr hlaváček, proděkan pro rozvoj a výstavbu
Především je novinkou to, že Praha již není vyjmuta z příjemců strukturálních fondů. Další novinkou je přídomek „Výstavba“ – pro případ, že by dorazily peníze ze strukturálních fondů a bylo by možné organizovat v univerzitním kampusu výstavbu. Jde o období let 2014–2020.Jinak tradičně je postavená základní agenda proděkanátu na grantové politice. Samozřejmě že granty přicházejí na rozličné „adresy“ naší fakulty, já jako proděkan ovšem musím sledovat celkové směřování a efektivitu. Aktuálně se zabýváme rozvojem kurzu City development, který na fakultě běží již značnou dobu. Mohlo by se z něj stát třeba nadstavbové studium... Další je pak aktivita kolem „Smart cities“ čili kolem chytrých měst. Na úrovni rektorátu vysvětlujeme, jak je i v tomto případě důležitá architektura. Většina lidí, i mnozí profesionálové, v tomto pojmu spatřují hlavně software a různé chytré technologie. My takřka paličatě hovoříme o fyzické struktuře jako o podstatě. Je to samozřejmě komplexní problém. Ovšem když už jsem použil tento pojem, je nutno potvrdit, že se většina témat jednotlivých děkanátů navzájem mezi sebou prolíná. Právě v tématu „smart cities“ najdeme složku rozvoje, ale také vědy. Spolupráce nejenom mezi fakultami, ale také mezi městem a fakultou; vždyť „smart city“ se řeší v pražském Institutu plánování a rozvoje.
Doc. irena Fialová, proděkanka pro vědu, výzkum a uměleckou činnost
Oblast vědy, výzkumu a umělecké činnosti přebírám po prof. Dullovi, chci navazovat na jeho kvalitní práci a pokračovat podobným směrem dál. Mým dlouhodobým cílem je posilovat kvalitu našeho výzkumu a doktorského studia a rozvíjet smysluplnou výzkumnou spolupráci v evropském prostoru. Univerzita začíná cíleně oslovovat
irena f ialová
zahraniční studenty, organizačně to znamená nastavit plnou dvojjazyčnost našeho studijního programu. V současné době běží hodně běžné agendy, kterou se za pochodu učím: připravují se témata, přijímačky, SDZ a obhajoby disertací, pracuji na podkladech pro Bílou knihu, inventarizuji vyhlášky, směrnice, předměty a komise DSP, dokončila se evidence RIV a RUV za minulý rok, v plném proudu je příprava jarních workshopů, zahajuje se příprava podzimní konference Praha-Brno-Bratislava apod. Horkou novinkou je celouniverzitní příprava výzkumných laboratoří, projektů a lidských zdrojů pro Operační program výzkum, vývoj a vzdělávání, v jehož rámci bude možné pro Prahu poprvé čerpat velké finanční prostředky ze strukturálních fondů EU. Těší mě, jak rychle příprava probíhá a že při ní spontánně zdola nahoru dochází k formování větších výzkumných týmů napříč ústavy FA i k propojení s partnery z jiných fakult, univerzit, firem a institucí. Přála bych si, abychom se do tohoto velkého vlaku spolu s celou ČVUT dobře zapojili.
hledání cest k syntéze sociálních aspektů městského prostranství hovoříme s vedoucím Ústav krajinářské architektury Vladimírem sittou Váš obnovený ústav nepřímo navazuje na modul Zahradní a krajinné architektury. kterým z možných směrů se hodláte s ústavem vydat? Krajinářská architektura prochází v rozvinutých, ale i v rozvíjejících se zemích obrovskou konjunkturou, což je evidentně spojeno s ekologicko-sociální krizí součas-
3
m a r i k a t r n k o v á , p a v e l š t e n c l , m a r t i n j o s e k , a t e l i é r s i t t a , ú s t a v k r a j i n á ř s k é a r c h i t e k t u r y, n á v r h p a r k u p r o 2 1 . s t o l e t í , t r o j m e z í , p r a h a , p r a c o v n í m o d e l ( p l a s t e l í n a ) , 2 01 3
ného města. Nejlepší školy ve světě jako např. Harvard integrují tento obor již do počátečních fází studia, a budeme li chtít držet krok se světem, nezbývá nám nic jiného než transformovat způsob, jak tento obor učíme. Osobně věřím v něco jako ekologický Bauhaus, ale k tomu, abychom smazali profesní přihrádky, máme ještě hodně daleko. Určitě nechceme napodobovat obsahy vzdělávání dvou škol v republice, kde se vyučuje krajinářská architektura. Vycházím ze síly naší fakulty, která nabízí studentům solidní technické základy a orientaci v architektuře, což absolventům těchto škol chybí. Naši studenti musí mít schopnost holistického chápání architektury a sem samozřejmě počítám kontext. Často to tak bohužel není, a přitom ve světě je tolik dobrých příkladů. Měli bychom se orientovat na všechny formy prostoru, spojené lidskými sídly vůbec. Forma je důležitá, ale musí být matricí pro nejrůznější podoby lidských činností. Pro toto je Praha jako stvořená a má neuvěřitelnou škálu prostorů a zajímavých problémů. To MZLU v Lednici nikdy nemůže. Mimochodem v Česku je chápání tohoto oboru po mém soudu velice reduktivní. Což možná souvisí s podivnou potřebou dělat škatulky. Podobně, jako se dělají rozdíly mezi urbanismem a architekturou a územním plánováním. Neustále se vytvářejí nesmyslné hranice. Je to dané tím, že každá profese si obhajuje svůj píseček... Přitom by mělo jít naopak o integraci a spolupráci. Ale my jako bychom byli spokojeni právě s těmi přihrádkami. I s tím, že každý mluvíme jinou řečí. Kolaborace pro nás není samozřejmostí a musíme se ji učit. Projekty dnes vyžadují spolupráci mnoha profesí a dialog s veřejností – a i ta se ho teprve učí. Podle našich současných pravidel by tvůrci jako Edoardo Chillida, Dani Karavan nebo Vito Acconci pro svou nezařaditelnost neměli šanci.
4
Čím to je? Zřejmě tím, že během plánování městského prostoru se nenaplňuje princip otevřenosti. To vyhovuje spoustě lidí, kteří s veřejným prostorem hokynaří. V používání demokracie jsme tak trochu neandrtálci. Pohodlnost a pasivita jsou antidotem de-
vladimír sitta
mokracie. Chybí i zapojení různých dalších profesí: například sociální geografie, ale i jiných disciplín... A naopak jako by v nás přebýval pocit všemoci, kdy si architekt myslí, že je jediným, kdo rozhoduje podle jisté formule, jak budou lidé žít. Jenže, život je daleko komplexnější, než aby se dal zredukovat na pár čar. hovoříte tedy o nezbytnosti posílit komplexnost přístupu. Je toto aspekt, na který kladete při výuce největší důraz? Veřejný prostor je přece prostorem pro obyvatele města. A ty, resp. jejich chování musí architekt důkladně pozorovat a znát. Kdyby to tak bylo doopravdy, nemohl by vzniknout například prostor před Národní technickou knihovnou, kde jsou instalovány stojany na kola do stínu stromů a lavičky naopak doprostřed volného prostranství ve slunci. Anebo si vezměte záplavy laviček bez opěradel na rekonstruovaných náměstích opentlených cenami. No generálové si vždy rádi vyměňovali medaile. A oproti tomu třeba Františkánská zahrada: jistě, některé retroprvky nemusím komentovat, ale ten prostor funguje výjimečně dobře. střetává se zde tedy jakýsi prvek estetický s prvkem funkčním. neodráží tato konkrétní situace obecnější téma? Ptal jste se, na co kladu důraz. Mluvím o urbánní ekologii. Přitom do této udržitelnosti zahrnuji také udržitelnost sociální. Sbíráme dešťovou vodu, zabýváme se třeba fotovoltaikou, ale na co se zapomíná, je člověk. Podstatou aktuálního směřování tedy musí být – po mém soudu – humanizace městského prostředí, návrat města obyvatelům, kteří v něm chtějí žít na plný úvazek. Útěk na chatu protiřečí principu udržitelného města. Města jako třeba New York jsou natolik vzrušující, že většinu obyvatel to ani nenapadne, mají dojem, že svou nepřítomností o něco přicházejí. Pokud se něco podobného Praze nepodaří, zůstane disneyfikovaným skanzenem. Je zvláštní, že nejúspěšnější a nejodvážnější případy městských transformací najdete ve státech Jižní Ameriky, což jsou podle arogantních evropských kritérií rozvojové země.
jean-baptiste clot (student erasmu), ateliér sitta, ú s t a v k r a j i n á ř s k é a r c h i t e k t u r y, v í t k o v – c e s t o u v e v ě t v í c h ; d í v č í h r a d y, n e c r o p o l i s , 2 014
Dnes se radikálně proměňují naráz velké části města, často z rukou jediného developera a pár architektů. Jako mávnutím kouzelného proutku se vypaří paměť místa. Postupem času vznikají velice nákladné enklávy – například v Karlíně. Společnost se stratifikuje, takže z oblasti jsou postupně vytlačeni například studenti, sociálně slabší nebo kreativní profese. Nastěhují se sem obyvatelé, kteří sice mají tzv. životní styl, ale nedávají městu jistý kolorit, určitou živost; je to nákladná a napomádovaná sterilita. Obyvatelé těchto příjmových ghett užívají město jinak, konzumují je. Dovolte, abychom se vrátili k plánování rozvoje českého města. V naprosté většině má – alespoň v centru – historický půdorys. Zde je nutno krajinu na jedné straně chránit, aby neztratila svou identitu, ale na druhé straně je nutno připravovat krajinné zásahy, resp. městskou krajinu rozvíjet. Město by se mělo dynamicky rozvíjet bez ohledu na to, jestli je to striktně podle památkového kánonu. Ty vrstvy se podle mě často překrývají. Někdy je ta úlitba památkovému kánonu na úkor obyvatelnosti města. Například náměstí bývala často vydlážděná a bez stromů, protože tam tudy mašírovala armáda nebo se tam prodával dobytek... Dnes tam není nic. Třeba náměstí v Kolíně. Když je venku pětatřicet a nemůžete se dostat do nějakého podloubí, není tam strom, pod který byste se schoval před sluncem... To náměstí je naprosto anemické. Podobně třeba v Jičíně, náměstí je celkem fajn, ale veškeré aktivity se odehrávají kolem jeho hran... Přejdete je jenom tehdy, když potřebujete někam dojít... Měkčí varianta je například Havlíčkův Brod, kam už pustili pár stromů. Samozřejmě že na Malostranské náměstí asi nebudeme sázet stromy, i když si lze jen těžko představit horší scénář než to, co tam je. Zato například na Václavském náměstí si klidně dovedu představit zdvojení řad stromů. Sídliště jsou trochu jak nerudovský slamník, tam si asi budeme lámat zuby ještě hodně dlouho. a kdybychom se vznesli ještě výše: které ze současných tendencí v krajinářské architektuře považujete za důležité?
Myslím, že hlavní tendencí je hledání nového estetického paradigmatu, které v sobě zahrnuje také silný ekologický aspekt. Hledání tržní podoby pro zapojení ekologického uvažování nebo rovnou realizování. Pořád operujeme uvnitř víceméně antikvárních estetických kánonů. Zjednodušuji, ale co bude ekologické, bude i krásné. Už třeba proto, že nedochází k rabování prostředí pro budoucí generace. Sem samozřejmě patří i naše neschopnost hospodařit s vodou. Mimochodem letos se předpovídá velké sucho. Ale my vodu odháníme. Denně přibývá patnáct až dvacet hektarů, které jsou vyasfaltovány, nebo vůbec vznikají povrchy, které neabsorbují vodu. Nakonec skončí v moři, ale my potřebujeme, aby tu zůstala. S vodou nepřímo souvisí další tendence – týká se například městského zemědělství. Jednak je absurdní, že se k nám dovážejí rajčata z Holandska, když se dají pěstovat tady – prakticky ve shodných klimatických podmínkách; nehledě na to, že může jít o nový, zajímavý způsob trávení volného času... Agrární procesy v příměstské zeleni se stávají součástí estetiky. Mimochodem Švýcaři dnes plánují velké příměstské agrární parky... Vraťme se závěrem na fakultu. Jak se díváte na současné studentstvo? Nerad generalizuji. Často se zdá, že chybí zvědavost a naopak je silná nechuť riskovat a experimentovat, strach z chyb. Proto vzniká tolik předvídatelného. Pro mne by měla být škola kreativní laboratoří, která současně dává studentům solidní znalost řemesla. Jsem rád, že máme v ateliéru studenty odevšud. Erasmus je to nejlepší,co nás mohlo potkat. Otevřenost studentů odjinud je zdravě infekční. Jsou ochotni jít tam, kde ještě nikdy nebyli, a do víru strhnout i ostatní. A mně připravit bezesné noci přemýšlením o tom, jak obhajít mou pozici. Děkuji za rozhovor. JhR 5
o neJlePší URbanistiCký PRoJekt
1. cena lucie trnková, vedoucí práce k. boháčová, Ph.D., Fas tU bratislava Rekonstrukce pěší zóny v trenčíně
6
Z autorské zprávy Rekonstrukce pěší zóny v Trenčíně vyžadovala změnu struktury, která v současnosti nevyhovuje, a je nutné navrhnout nové náměstí, ústící do pěší zóny s její celkovou rekonstrukcí. Rekonstrukce má poskytovat prostor pro setkávání, odpočinek a různé kulturně-společenské akce a zároveň má respektovat současné požadavky všech cílových skupin obyvatelstva. Území ovlivňuje pět uzlů, které na sebe působí a současně mají vliv na daný prostor. Hlavní prostor náměstí ovlivňuje Dům armády jako zdroj kulturně-společenských akcí, propojuje interiérové prostory s exteriérovými. Další zóny území ovlivňující řešené území jsou: odpočinkový prostor (propojení území s lesoparkem Březina, vytvoření relaxační zóny); mikroprostory (vnitrobloky, propojující Štúrovo náměstí s řešeným územím, funkčně plní úĺohy přináležící k funkcím budov, které tvoří vnitrobloky); zastávka MHD (zalidňování prostoru), propojení řešeného území s nově navrhovaným aquaparkem a nábřeží města Trenčín. S pomocí vyjmenovaných uzlů prostoru jsem se snažila řešené území propojit s blízko souvisejícími prostory a vytvořit pro město charakteristické prvky tyčového charakteru (s různými funkcemi), které by se mohly opakovat i v dalších částech města, a tak zanechávat pocit souladu. Vyjmenované „atraktéry“ území ovlivňují
také strukturu dlažby, kterou orientuji obyvatele k příšlušným prostorům. Komplexní řešení je pásové, přitom vstupy do prostorů uvádím zhuštěným rastrem, který dynamizuje prostor a následně se otevírá do hlavních urbanistických uzlů mého návrhu. Hlavní pěší tah je doplněný zelení, lavičkami a různými svítidly, čímž se snažím lidi upoutat a uklidnit pohyb v území. Náměstí je doplněné schodišťovým sezením a je variabilni. Vedlejší prostor, jako je přechod do lesoparku, vnitrobloky, zastávka, jsou řešené jako samostatné celky (každý prostor má svůj vlastní charakter), které se vzájemě propojují. Pro lepší orientaci v prostoru a seznámení s vnitroblokovým provozem je každý prostor uváděný informačními panely.
1
Ze slovenštiny přeložil JhR
Ze zprávy poroty Výtečně jsou zvýrazněny hlavní nástupy do území, které se prezentují ve zhuštěné struktuře kladení dlažby, čímž se dynamizuje a umocňuje celý prostor. Porota ocenila zapojení vnitrobloků do celkové koncepce řešení pěší zóny, aktivní komunikace interiéru s exteriérem a hlavně detailní zpracování prvků drobné architektury, které sjednocují veřejný prostor. Práci se vytýkala chybějící legenda na některých výkresech, což ztížilo jejich čitelnost. Autorka svým návrhem vytvořila atraktivní a aktivní veřejné prostředí s neopakovatelnou identitou a ambicí oživit centrum města. 1–4, 7 Vizualizace 5 komplexní návrh 6 mobiliář – tyče
2
3
4
5
6
7
7
roman kraiczy
tři otázky pro předsedu poroty soutěže o nejlepší urbanistický projekt Romana kraiczyho 1/ Co vás osobně zaujalo na práci vítězky soutěže? Vítězná práce mě zaujala především svým koncepčně strukturovaným profesionálním přístupem k řešení daného zadání a zároveň zcela originálním a umělecky vytříbeným pojednáním jednotlivých dílčích částí a prostorů projektu. Celý koncept je řešen cíleně od uspořádání hlavních uzlových prostorů a jejich vzájemných vazeb, které zcela jednoduchým, ale ve své podstatě originálním způsobem řeší koncepci struktury dlažby trenčínské pěší zóny. Na tento základní koncept pak navazují řešení jednotlivých částí pěší zóny a s ní souvisejících vnitrobloků a mikroprostorů, včetně jejich osvětlení, mobiliáře atd. Každý z těchto prostorů je přitom architektonicky velmi kvalitně ztvárněn a byl by pro jejich uživatele jistě velmi příjemný. Z této práce je cítit zcela přesvědčivý přístup od poznání urbanistických problémů celku až po perfektní řešení drobných architektonických detailů. Tato práce se snaží zcela harmonicky dotvářet daný genius loci. Přál bych městu Trenčín, kdyby dokázalo na základě tohoto návrhu zvednout kvalitu svého historického centra.
8
2/ který odborný – urbanistický problém považujete v ČR za aktuální a důležitý? které legislativní nástroje byste pro zlepšení situace zavedl? eventuálně které byste zrušil? a proč? Za zcela zásadní urbanistický problém v ČR považuji absenci regulačních plánů. Územní plány řeší pouze funkční využití území a měly by být chápány jako plány dlouhodobé strategie rozvoje města. Naproti tomu regulační plány jsou podle mého názoru jediným nástrojem, kterým lze cíleně řídit urbanistický vývoj jednotlivých částí obcí a měst. Regulační plán zajišťuje jak odpovědným správním orgánům a komunálním politikům, tak investorům a občanům zcela jasné definování možností a hranic využití veřejných a soukromých prostorů, jejich ztvárnění, maximální výšku zástavby, umístění zeleně, dětských hřišť atd.
milan macoun
Projednání regulačních plánů je veřejné, a proto se na něm mohou občané spolupodílet. Kvalitní regulační plán nahrazuje územní řízení (v Německu dokonce i stavební řízení), což by dalo úředníkům i politikům daleko více času věnovat se důležitým koncepčním řešením obcí a měst. Legislativně je třeba zajistit, aby regulační plány byly „projednatelné a schválitelné“. Navržení dobrého regulačního plánu není snadné, neboť urbanista se musí zbavit svého ega nejlepšího architekta a musí v navržené regulaci umožnit i jiná řešení dalších architektů, kteří přijdou po něm a musí navrhnout objekty podle přání svých investorů. To vyžaduje obrovskou pokoru k práci druhých. A ta myslím chybí nejen mezi architekty a urbanisty. Netransparentnost jednotlivých fází územních řízení a stavebních povolení a nedostatečná informovanost občanů je pak jedním ze zdrojů nespokojenosti veřejnosti. Na druhé straně ale nesmí být účast a názory občanů a občanských sdružení chápány jako rozhodující hlas. O výsledné podobě rozvoje města musí s přihlédnutím k připomínkám veřejnosti rozhodovat názor odborníků, architektů a urbanistů a schvalovací orgány městských a obecních samospráv. Toto je zcela zásadní pro správné a především demokratické řízení urbanistického rozvoje měst, které by mohlo být v regulačních plánech jednoduše zakotveno. 3/ Jaké konkrétní zadání byste dal studentům urbanistického ateliéru na Fa ČVUt? Nejsem pedagog a neznám studijní plány na FA ČVUT, ale určitě bych zadal studentům urbanismu zpracování regulačních plánů, protože doufám, že je během jejich profesní praxe budou muset vytvářet vzhledem k tomu, že po nich bude ze stran obcí a měst velká poptávka. Studentům architektury bych jako zadání dal navrhnout dům a vytvořit pro něj kalkulaci pro přesně stanovenou maximální výšku nákladů. To je myslím problém, se kterým se v praxi většina architektů dost potýká. Jejich kreativita je bez hranic, ale peněženka jejich stavebníků je většinou menší než jejich představy. Připravil JhR
noví vedoucí ateliérů fa čvut:
pavel gregor
dalibor hlaváček
petr pinkas
Z fakultní konference landscape transformations of Post-Communist Countries Profese krajinářského architekta byla v českém právním řádu ukotvena novelizací zákona o výkonu povolání autorizovaných osob v roce 2008 a došlo k úpravě názvu oboru na krajinářská architektura. V zahraničí se profese postupně mění – krajinářští architekti neřeší pouze problémy spojené s výsadbou vegetačních prvků, pracují v daleko širších architektonických, environmentálních, sociálních a ekonomických souvislostech, a řídí mezioborové týmy. krajina V České republice se slovo krajina běžně používá jako ekvivalent pojmu „landscape“, v angličtině má však tento pojem širší význam. Doslova se dá říci, že označuje určitý výsek povrchu planety Země – svrchní vrstvu litosféry, kterou pozorujeme, analyzujeme či transformujeme. Bez ohledu na to, zda jde o město či okolní krajinu. Tak jej chápe i Evropská úmluva o krajině, když říká, že krajina je důležitou součástí kvality života lidí: v městských oblastech a na venkově, v narušených oblastech stejně jako v oblastech vysoce kvalitních, v oblastech, pozoruhodných i běžných. Podle toho, v jakém typu krajiny se zrovna pohybujeme, můžeme rozlišit různé typologie: od formy přírodní krajina (v českém prostředí v podstatě první zóny národních parků) až po krajinu převážně městskou a průmyslovou, zahrnující i dopravní koridory, zastavěné plochy a plochy se znečištěnou vodou. Proměny V souvislosti s populační explozí a růstem průmyslu se v chování společnosti začaly projevovat sebezničující znaky, na což na počátku sedmdesátých let 20. století upozornilo uskupení Římský klub ve své publikaci Meze růstu. Na základě prvotního impulsu se posléze začalo více hovořit o tzv. udržitelném rozvoji. V českém zákoně o územním plánování
jiří poláček
kateřina rottová
bor is r edčenkov
a stavebním řádu je použita definice, založená na třech základních pilířích udržitelného rozvoje: environmentálním, ekonomickém a sociálním. Krajina je nepochybně základní platformou pilíře prvního, nesmíme však opomenout, že procesy vedoucí k rozvoji lidské společnosti a důležité pro její budoucí prosperitu se v tváři krajiny odrážejí jako v zrcadle. O toto více jevy, zmiňované v Mezích růstu. Na jedné straně zvyšující se potřeba stále nových zastavitelných ploch na úkor volné krajiny se zejména v euroatlantickém prostoru potkává s chátráním ploch v minulosti zastavěných a narušených, které jsou na okraji zájmu investorů. Volná krajina plnící nezastupitelné ekologické funkce se vytrácí. Pokud přírodní rovnováhu ve formě funkčních ekosystémů někde ničíme, vrací se nám tento přístup ve formě globální změny klimatu a škodami například při lokálních povodních. Kontraproduktivní je také snaha budovat drahé umělé systémy, neživotaschopné bez přísunu dodatečného množství energie (např. výstavba zelených měst v poušti). konference Téma bylo zúženo na prostor postsocialistických zemí ve střední a východní Evropě, jež za sebou mají společnou zkušenosti. Konference byla podpořena grantem SVK 38/13/F5 z prostředků ČVUT a Ústav prostorového plánování ČVUT ji uskutečnil na půdě České komory architektů v říjnu minulého roku. Pořadatelé obeslali více než 130 e-mailových adres profesních a vzdělávacích institucí v 15 zemích Evropy a obdrželi odpovědi z deseti z nich – z České republiky, z Holandska, Makedonie, Polska, Rakouska, Chorvatska, Lotyšska, Slovenska, Albánie a Maďarska. V současné době se připravuje pokračování konference podobného formátu s názvem Landscape Transformations 2014, která se bude opět konat v říjnu v centru Prahy. www.landscapearchitecture.cz. milan macoun, člen organizačního týmu, absolvent FA ČVUT, doktorand v Ústavu prostorového plánování. s použitím tex tů mar tiny sar vašové, k rist ýny staré, henr yho hansona a por tálu s Z k t. k t é m a t u v i z t é ž s . 8 – 9 v č í s l e .
9
jitka s tr akov á
krajina globálního světa Ptáme sec účastníků konference ltPCC (viz s.9) 1/ Jaký problém související s krajinou považujete v současné době za nejpalčivější? 2/ Jak by se měl podle vás tento problém řešit, můžete uvést nějaké nástroje?
Jitka straková (CZ), absolventka Jihočeské univerzity v Českých budějovicích, obor aplikovaná ekologie, mgr. a Ph.D. tamtéž
10
1/ Za problém považuji neřízené rozšiřování satelitních měst, obchodních domů a průmyslových zón do volné krajiny, kácení alejí nebo zavážení lomů, jež by mohly poskytnout útočiště chráněným živočichům a rostlinám. Podle mě neztrácíme pouze zemědělskou půdu a řadu krajinných funkcí, jako je možnost zasakování vody a zmírnění průchodu povodní nebo regulace klimatu, ale především typické rysy české krajiny, které utvářejí naši vlastní identitu. Osobně cítím potřebu chránit nejen krajinu, která má význam z hlediska biodiverzity nebo ochrany přirozených stanovišť, ale také tu, která vypovídá o způsobu života našich předků, zkrátka krajinu, která nám přináší inspiraci nebo harmonii. Těžko uvěřím tomu, že nám život v satelitním městečku, superlevný hypermarket na kraji města nebo pohled na billboard při rychlé jízdě po dálnici poskytne větší uspokojení a pocit sounáležitosti než pohled do krajiny, v níž ucítím jejího ducha, historii a kulturní tradice. 2/ Situaci by výrazně pomohlo zavedení integrovaného krajinného plánování, jež by se nevěnovalo pouze zastavitelné půdě v obcích, jak je tomu často v případě českého územního plánování, které podléhá politickým vlivům, ale celkovému krajinnému kontextu, který vedle ekonomického využití krajiny vezme v potaz také funkce ekologické a sociálně-kulturní.
jan barski
Jan barski (Pl), absolvent Vratislavské technické univerzity, obor prostorové plánování, doktorand tamtéž 1/ Podle mě stále existují značné mezery v právních systémech, ve kterých se pohybujeme. Příkladem naléhavého problému může být zákon o veřejných zakázkách a stanovení ceny jako hlavního kritéria výběru. Stát se snaží zamezit plýtvání veřejnými penězi, děje se tak však za cenu snižování kvality poskytovaných produktů. To se plně projevuje na stavu krajiny. Všeobecně se ví o peripetiích výstavby fragmentu dálnice A2, která byla zadána už na první pohled za podhodnocenou cenu čínské firmě, stavba zkolabovala a musela být zadána jinému dodavateli. Striktně plánovací příklad se týká místních územních plánů, kde v soutěži vítězí opět nejnižší nabídka. V Polsku udržují z pochopitelných důvodů vlastní plánovací instituce jen velká města, která nemusí zadávat územní plány komerčním subjektům. Malé obce – spravující více nž 90 % území Polska – zadávají územní plány plánovacím kancelářím a často získávají produkt nízké kvality. Dalším příkladem z právní oblasti, který může přímo ovlivnit prostorové podmínky v Polsku i jiných postkomunistických státech, je tzv. katastrální daň. Jde o jednoduchou daň, jež nahrazuje paušální daň z nemovitosti, a její výše se odvíjí z tržní hodnoty dané nemovitosti. Stručně řečeno v Polsku jsou v současné době různé typy využití nemovitostí zdaněny různě. Pokud je někdo vlastníkem zemědělské půdy, platí nízkou paušální daň. Pokud se něco v blízkosti pozemku změní (např. se vybuduje dálniční sjezd), daň se nezmění, protože využití pozemku zůstává stejné. V případě, že se majiteli podaří prosadit změnu využití pozemku k jinému účelu, např. pro průmyslovou či obytnou funkci, daň výrazně stoupne a majitel okamžitě prodá pozemek developerovi s obrovským ziskem. Kdyby v daném území existoval kvalitní územní plán (a pravděpodobně by nebyl nejlevnější), nežádoucí vedlejší efekty vyvolané katastrální daní by mohly být místní správou lépe limitovány. 2/ Zastávám pesimistický názor, že povědomí o potřebě ochrany našeho životního prostoru je ve společnosti tak nízké, že na veřejnou kampaň, která by v tomto ohledu mohla
kristýna stará
něco změnit, spoléhat nemůžeme. Jedinou cestou je, aby ti, kteří zastávají „prostorová povolání“ – počínaje plánovači a konče odborníky na ochranu životního prostředí – , přišli na to, jak přesvědčit politiky o nutnosti takové ochrany. Vytvořit jakousi „lobby“ a dosáhnout změny právních předpisů.
kristýna stará (CZ), absolventka Fa ČVUt, modul krajinářská architektura, doktorandka v Ústavu prostorového plánování 1/ Současná česká krajina čelí na straně jedné tlakům na zábory půdy např. pro logistická centra, na straně druhé pak erozi (zejména vodní). Dominuje její schopnost zadržovat vodu. Za posledních 70 let se proměnil krajinný matrix, prošli jsme násilnou změnou ve vlastnictví půdy, včetně nynějšího hospodaření nájemců namísto vlastníků. Vzhledem ke komplexnosti krajiny jsou toto jen úryvky problémů, se kterými se potýká. 2/ Obnova maloplošné krajiny vzhledem k proměně celé společnosti se nezdá reálná. Alternativou by však mohlo být nalezení nového komplexního přístupu, založeného na myšlence krajiny jako věci veřejné. Úkolem politiky a odborných orgánů by měla být koordinace zájmů jednotlivých uživatelů vycházející z toho, že prostor krajiny je jen jeden a že je sdílený všemi. S tímto je pak spjato mnoho dílčích kroků, kupříkladu iniciace celonárodní diskuse o krajině za účasti občanů, dlouhodobá vize pro českou krajinu atd.
helena Gutmane (lV), absolventka lotyšské zemědělské univerzity, obor krajinářská architektura a plánování, doktorandka na lotyšské univerzitě, obor geografie, a zeměpisné vědy na Fakultě architektury Univerzity v lovani 1/ V Belgii jsem si všimla graffiti, které modrým nápisem hlásalo: Tam, kde hledáte problém, ztratíte řešení. Modrou barvu bych změnila za červenou a nápisem pokryla všechny
helena gutmane
volné zdi v brownfieldech. Nejpalčivějším „problémem“ je posedlost fyzickou transformací prostoru bez dostatečného ohledu na lidský a sociální rozměr. To je úzce spojeno s přístupem „problem solving“, , který stále převládá v realitě územního plánování, urbanismu a architektury. Každodenní urbanistická praxe je založena (až na několik málo výjimek a na znatelném obratu ke kolaborativnímu přístupu, prosazujícímu se od šedesátých let) na racionálním modelu plánování, což vede k optimalizaci komplexního lidského prostředí ve prospěch měřitelnosti, přísné logičnosti, zjednodušování a systémové použitelnosti. (Žádní lidé, žádné problémy.) My profesionálové, vedení hymnem neoliberální teorie, se aktivně podílíme na „upgradingu“ měst, naše AUTOcady kreslí AUTOplány a technické řezy budov, ulic, pouličních lamp. Ano, jsme zaneprázdněni i lidskými emocemi – produkujeme přídavnou radost ve Photoshopu a Cinema4D. Při této práci zapomínáme jíst, snít, dokonce mezi sebou mluvit, aniž bychom se zmínili o těch, kteří mají v budoucnu náš vtělený AUTOworld používat. To, co děláme, je vlastně škrábáním tetování na život a křehkou lidskou kůži města, aniž bychom se zeptali, jestli je chce vůbec nosit. 2/ Jak to můžeme změnit? Jen pokud budeme chtít. A když pochopíme, že krajinu netvoří jen jezera, hory a lesy, ale také skládky, slumy a feťáci v parcích. Krajinou je Tahir i Majdan. Musíme mít na paměti (s odkazem na dílo D. W. Meininga), že krajina není jen to, co před sebou pozorujeme očima, ale i to, co se ukrývá uvnitř našich hlav. A v našich srdcích. Jak to změnit? Jednoduše – hable con ella, jako ve filmu od Almodóvara. Promluvme s ní – s komunitou, s lidskostí – a ona nezemře. Propojujme vlastní profesionální komunitu s jinými komunitami: s obyvateli, s politiky, s investory. Všichni jsou důležití. Všichni se potřebují učit jeden od druhého a vyměňovat si znalosti – nevysloveně i zřetelně, hrou a spolutvořením. Aplikujme přístup E A R: Educate (vzdělávat se), Act (konat), Realize (tvořit). Jak? Máme k dispozici řadu interaktivních nástrojů: V tvůrčích komunitách se spontánně šířící „Parking days“ a „Flashmobs“, model v měřítku 1 : 1 můžeme umístit přímo na hlavní ulici nebo instalovat zelené sochy mezi hrající si děti ve školce. Čím méně se budou profesionálové chovat jako stroje na produkci plánů, tím obyvatelnějšími se mohou stát naše města. Anglické překlady Milan Macoun
11
anne asensio
pokračování ze s. 2
FA-FIT GRILL (venkovní grilování ) 19.00; komentovaná prohlídka budovy FA, dvorana před výtahy, 20.30 a 22.30. X týden vědy a výzkumu studentů doktorského studia. Postery studentů 1. a 2. ročníku DSP FA ČVUT. V rámci Týdne vědy a výzkumu studentů doktorského studia. Dvorana s kruhovým schodištěm, FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Ve dnech 15 5.–20. 6. 2014 (9.00–18.00). Viz též Notes. notes
12
X Prof. ing. arch. Pavel Gregor, Ph.D., byl na základě výsledku výběrového řízení přijat na místo vedoucího ateliéru konzervace a obnovy Ústavu památkové péče; na základě výsledku výběrového řízení byl přijat ing. arch. boris Redčenkov jako vedoucí ateliéru Ústavu nauky o budovách; ing. arch. Dalibor hlaváček, Ph.D., byl na základě výsledku výběrového řízení přijat na místo vedoucího ateliéru v Ústavu navrhování II. Jako vedoucí ateliéru ZAN v Ústavu navrhování II byla přijata na základě výběrového řízení ing. arch. kateřina Rottová, Ph.D., podobně byli přijati na místo vedoucích ateliérů ZAN v Ústavu nauky o budovách ing. arch. mga Petr Pinkas a ing. arch. Jiří Poláček. X Zdaleka největší vliv na teorii architektury od konce druhé světové války měl německý filozof Martin Heidegger – větší či menší stopy jeho myšlení najdeme u takových teoretiků a historiků architektury, jako jsou Christian Norberg-Schulz, Karsten Harries, Kenneth Frampton, Dalibor Veselý i Mojmír Horyna. Prof. Pavel Kalina, jenž vede na FA ČVUT seminář o historii a teorii architektury, pozval na čtvrtek 20. března kolegu z Filozofického ústavu AV ČR Dr. Tomáše Hříbka, aby vystoupil s přednáškou o Heideggerově myšlení ve vztahu k architektuře. Přednáška pod názvem „Je možné dnes bydlet?“ akcentovala pojmy bydlení, domova a bezdomovectví jako klíčové pojmy Heideggerova raného (Bytí a čas, 1927) i pozdního (Stavět, bydlet, myslet, 1951) myšlení. Je-li úkolem architekta stavět, měl by si předtím rozmyslet, co to znamená
bydlet. Třeba zjistí, že jsme v moderní době zapomněli, co to znamená bydlet, ačkoli v jistém smyslu všichni nadále bydlíme. Přednáška se věnovala tomuto i dalším zdánlivým paradoxům Heideggerova myšlení, řeč přišla i na jeho vztah k nacismu a další témata. X Francouzská designérka anne asensio přednášela 10. března 2014 na Fakultě architektury. Představila novou koncepci navrhování, kterou vyvíjí a testuje mezioborový designérský tým firmy Dassault Systèmes, jíž je Anne viceprezidentkou. Tato koncepce nazvaná 3DEXPERIENCE by měla být katalyzátorem inovací, spojovat návrháře, konstruktéry, pracovníky marketingu a hlavně zákazníky do nového „sociálního podniku“. Kromě této skutečnosti budou v maximální míře designérům sloužit pokročilé aplikace, zdokonalené 3D programy, 3D Digital Mock Up či řešení PLM. Tento přístup k navrhování je již dnes s úspěchem aplikován na letounech Boeing, které tyto pokročilé metody využívají k imitacím pohybů v interiérech letounu, např. prokazování důsledků změn designu na chování pasažérů apod.
generální partner
alFa bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení Fa ČVUt / Ročník 8 / Vychází 10 × ročně / mk ČR e 17540 / Redakce: Jiří horský / Layout: tomáš legner; 6–7 redakce / Jazyková redakce: eva lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: irena holičová / Tisk: ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
