02/’14 bulletin fakulty architektur y čvut
n ad ročenkou 2012/2013 b roumovskem majestátním i zuboženým a lfou 1/2014 listuje doktorand richtr d ušan: nominace
prof. václav girsa v montérkách aneb na exkurzi na broumovsku, snímek jitka poláková
oldřich ševčí k
X Olověný Dušan, nominace. Architektura. Jednotlivci: N. T. T. Hong, J. Neumann, V. Kořený, P. Matěj (atel. Císler); T. Lorencová, T. Soubustová, M. Stavinohová (atel. Hanson); T. Oriešek (atel. Hájek-Hulín); L. Schleppers, C. Runkel (atel. Krátký); Blaha, A. Havel, L. Hlavsová (atel. Kuzemenský-Synek); L. Milerová, T. Fejkl (atel. Novotný), B. de F. Claire, L. Floriane, M. Jules, I. Georgiev (atel. Sitta); V. Fišerová (atel. Stempel-Beneš); M. Bachura, F. Gattermayer, M. Havlová, M. Součková (atel. Šépka). Architektura. Ateliér: Císler; Hájek-Hulín; Kuzemenský-Synek; Novotný; Molab; Stempel-Beneš; Šépka. Průmyslový design. Jednotlivci: A .Čejková; M. Gallo, N. Vargová + spoluautoři: O. Pelikan, Z. Kodrasová; K. Jankovský (Appl); N. Peterková; V. Melicharová; M. Vágner (Fišer); D. Sivý (Karel); L. Kubátová (Šulc); B. Procházková (Šulc). Průmyslový design. Ateliér: Appl; Fišer.
autor se soustředil na posledních 150 let (ovšem historické sondy do Mezopotámie, Řecka, Říma atd. jsou samozřejmé tam, kde je to zapotřebí), kdy se rodila a překročila svůj zenit moderna. Nejsou to exaktní a sterilně pojmově vydefinované dějiny například kuchyně jako typu místnosti, ale dějiny života jednotlivců, rodin, dějiny potravin a jejich skladování, konzervování atd., tak jak se promítaly a promítají do proměn provozu celkového uspořádání této místnosti. Jedinečných dvanáct tematických celků (mimo jiné: Hala, Kuchyně, Umývárna nádobí a spižírna, Skříň s pojistkami, Salon, Jídelna, Sklep, Chodba, Pracovna, Zahrada, Schodiště, Ložnice, Koupelna, Šatna, Dětský pokoj, Půda) je faktografií nasyceným čtením. Autor recenzované publikace nám nabídl anglosaský pohled na věci a činnosti našeho každodenního života – přečtěte si tuto publikaci a budete „ztišeni a nadšeni“. Bryson, Bill: Dům, domov, domácnost, dějiny architektury. Praha, Pragma 2013, 477 stran, ISBN 978-80-7349-374-5 Doc. Oldřich Ševčík
Knihomol
výstavy
X „Typologie po anglicku“ čili systematická a poutavá odpověď na otázku, z čeho se skládají běžné dějiny našich domů, domovů a domácností – i náš každodenní život, je obsažena v bestselleru B. Brysona At Home: A Short History of Private Life, který vydalo nakladatelství Pragma pod názvem Dům, domov, domácnost, dějiny architektury v překladu Petra Sumcova. Typologie se zde rigorózně nevykládá přes domy, provoz a funkce jejich částí v historických epochách. Anglický název publikace vystihuje téma a záměr autora: domy jsou komplexní záležitostí („Cokoli se ve světě stane – ať objev, výtvor nebo něco, oč se válčí –, nakonec se tak nebo onak projeví v naší domácnosti“ , s. 15); autor předkládá dějiny života v domácnosti v jeho každodennosti – kuchyně, ložnice, koupelna, chodba, sklep, kamna, skříň, postel, židle atd. a neméně jeho kontextů (například kapitola Koupelna se promění v dějiny hygieny, Ložnice v dějiny spaní, sexu, umírání a sociálního chování spjatého s touto místností);
X Diplomové práce FA ČVUT. Fakultní dvorany, Thákurova 9, Praha 6. Do 5. 3. 2014. X Ol. Dušan 2014. Piazzeta Národního divadla. 27. 2.–21. 3. 2014. Vernisáž 19.00 h. X Druhá kůže 2013-14. Fakultní dvorany. 6. 3.–31. 3. 2014.
Soutěže –výsledky
2
Notes X Architektura v perspektivě (26.–27. září 2013) – je zažitý název již pátého ročníku (!) vědeckých konferencí, které pořádá katedra architektury Stavební fakulty Vysoké školy báňské Technické univerzity v Ostravě. Letošní téma Architektura a urbanismus od druhé poloviny 20. století bylo rozděleno do tří sekcí – Urbanismus a veřejný prostor, Soudobé architektonické trendy a Obnova a konverze objektů a architektonických celků. Konference je tradičně mezinárodní s četnými účastníky ze Slovenska, pok r ačov ání na s . 12
tomáš kosnar
Nad ročenkou FA ČVUT 2012/2013 Tři otázky tradiční reflexe Alfy 1/ Co vás na ročence zaujalo předvším? Mohl byste ji srovnat s ročenkou loňskou? 2/ Který prezentovaný projekt přitáhl vaši pozornost? 3/ Zaujal vás přístup, metodika či zadání některého z ateliérů?
Tomáš Kosnar, absolvent FA ČVUT (2011) 1/ Letošní ročenka je bohatší o zdánlivě nezajímavou kapitolku – seznam absolventů. Dřív jsme spekulovali, komu je ročenka určena. A přitom to je úplně blbá otázka. Ročenka je knižní soubor zpráv o událostech ve škole za daný rok. Se vzorky prací, se seznamem vydaných prací, dovršených výzkumů. S něčím takovým se může chlubit děkan ministrovi stejně jako studentka Lída svojí babičce. Seznam absolventů je přesně to, co chybělo. Teď ještě dodat tváře. Babička by tam měla Lídu poznat na obrázku. A stále chybí propojení ročenky s digitálním světem. Řada ateliérů vede nádherné blogy, kde člověk najde podrobnosti o zadání, souhrny výsledků, může sledovat postup práce studentů. To je hrozně důležité a je škoda, že dole v popisce ateliéru ta adresa není. Má tam být. Stejně jako výsledky studentských soutěží, které na škole probíhají nebo kterých se studenti školy účastní. Ať už tyto soutěže pořádá kdokoliv kdekoliv. Ať je ročenka ještě víc ročenkou. 2/ Projekt skokanského můstku od Anežky Prokopové – Ateliér Hájek-Hulín. Autorka hledala funkční náplň a způsob jejího následného ztvárnění pro úzký dlouhý prostor mezi dvěma stěnami. Ty nadefinovali autoři zadání. Prostor mezi stěnami je v jejím návrhu prázdný a letí v něm lyžař-skokan. Projekt tak porušuje zastavovací podmínky dané zadáním. „Parazituje“ vlastně na tom, že sousední pozemky jej dodrží – autorka totiž
jan němec
odstranila vodorovné vzpěry nezbytné pro stabilitu hraničních zdí. Pokud by sousedi udělali totéž, zdi se zhroutí. Přijde mi hodné zamyšlení, že zrovna takový projekt dostal Dušana a vedoucí ateliéru ho zvolili tím jediným, který reprezentuje jejich roční práci. 3/ Jako mladí architektoničtí elévové prvního ročníku FA jsme vášnivě diskutovali nad tím, jakou hodnotu pro nás má reálnost zadání ateliéru – ZANu. To, že pozemek, kam něco navrhujeme, skutečně existuje a můžeme se na něj jít podívat, nás vzrušovalo mnohem víc než abstraktní nekonečná louka. Ateliér Hájek-Hulín se suverénně přehoupl na druhou stranu reality. Skutečně existující lom, ale začátek stavby nejdříve za 50 let a zastavovací podmínky skoro surreálné. Zadání samo nadefinovalo velmi silnou a jasnou architekturu. Jak nám jednou řekl Mirko Baum: „Když to uděláte hubený a dlouhý, tak to bude vždycky hezký.“ Studenti mohli mezi zdi vrznout celkem ledacos a zdi je obrazně řečeno podržely. Projekty osazené vedle sebe pak vytvářejí skutečně impozantní model. Doufám, že si z toho studenti do života odnesli, že pěkné místo a hlavně dobré regulativy jsou základem pěkného projektu. Manhattan či Vinohrady taky neobsahují jen dobré baráky. A přitom vlastně ano. Kdo je skutečným autorem domů v Barceloně? Cerdá?
Jan Němec, absolvent FA ČVUT (1977) 1/ Toto je moje historicky první setkání s ročenkou. Nikdy předtím jsem ji neviděl. Jsem skutečně velmi příjemně překvapený. Líbí se mi už jen ten fakt, že něco takového vychází, a opakovaně a dlouho. Již to je v prostředí architektů malý zázrak. Pro hledání rozdílů mezi dvěma ročníky mám bohužel příliš malý odstup. 2/ Zaujalo mě téma využití kamenolomu na Zbraslavi. Myslím, že by studenti měli mít možnost během studia řešit velké a neobvyklé úkoly a dokázat si, že to mohou zvládnout. Pouští se na neprobádaná „území“ , což je může ochránit před kopírováním svých učitelů (jak je v některých ateliérech z ročenky patrné). Také zjištění, že architektura obsahuje i inženýrství či stavitelství, je neocenitelné. Přesvědčivé je i zpracování návrhu.
3
soubor r očenek je fakultní k r onikou
3/ Snad riskantní témata, hledání soudobé formy města, které prolíná několika ateliéry. Musíme akceptovat sídliště, naučit se s nimi a v nich žít a snad poněkud opožděně hledat způsob, jak je propojit s historickým jádrem. Nevím, jestli je hledání hranice města školním tématem, ale je to nepochybně jedním z nejaktuálnějších problémů dneška.
Jaroslav Sládeček, absolvent FA ČVUT (2007)
4
1/ Přiznám se, že jsem ročenku viděl poprvé a představuje rozhodně zajímavý typ publikace. Není to zdroj inspirace, spíše zdroj pro vytvoření určité představy o tom, na jaké úrovni jsou školní práce, jaké je spektrum možných přístupů ateliérových vedoucích a jimi volených témat k výuce. Výběr prací je samozřejmě nerovný, prezentuje se jen to nejlepší, což nedává úplně jasnou představu o tom, zda je úspěchu dosaženo díky vedení ateliéru nebo je to zrovna zářný příklad talentovaného jednotlivce. Zároveň je rozsah jedné dvoustrany opravdu jen minimum pro získání zevrubné představy. Tato kniha tedy není určena pro studenty, aby zjistili, co by je ve kterém ateliéru čekalo, a podle toho si vybírali. Ale to asi ani není jejím účelem. Má to být ochutnávka toho nejlepšího, co na škole během roku vzniklo, a tuto funkci plní kniha s přehledem. Je možné ji jen zběžně prolistovat, nebo zkoumat projekty podrobně, a ani v jednom případě nebude čtenář zklamán. Na zajímavosti a lidskosti dodávají ročence vtipné fotografie na prvních a posledních listech – momentky z každodenního života školy. 2/ Dostal jsem k nahlédnutí předloňskou a ta se mi zdá lepší. Možná to souvisí s tím, že zaznamenávala období, kdy se škola přestěhovala do nové budovy. Je z ní cítit nadšení k experimentování, barevnost fotografií a jejich celková kvalita je vyšší, snad hraje roli i práce grafického studia, možná kompozice a řazení snímků. Například ateliér Florián, proslulý snahou být „futuristický“ , byl v minulém kole rozhodně přehlednější. Letošní prezentaci tvoří nesourodý celek, ve kterém vyčnívají vizualizace s charakterem „kuřecích čtvrtek“ , zmizelo poselství staveb a jako by převážila snaha šokovat. Přitom si nejsem jistý, zda je možné, že by se nálada v ateliéru po roce
jaroslav sládeček
tak zásadně změnila. U „cenami věnčeného“ ateliéru Hájek-Hulín také došlo k drobné změně – nad rovnoměrnou prezentací všech studentů letos převážila prezentace jednotlivce. Určitě je to ten nejtěžší úkol a umění – vybrat takový počet prací, aby jich bylo „tak akorát“. Jiné je to u designu, jiné u urbanismu. Odhadnout správnou míru je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí, které by se měli budoucí architekti na této škole od svých vedoucích naučit. 3/ Jak jsem říkal, jde především o dosažení té správné míry – aby projektů nebylo ani málo, ani moc. Jde to i šalamounsky, jako to v případě ročenky předloňské udělal ateliér Kolařík – na celé dvoustránce jeden trojrozměrný pohled na urbanistické schéma z jediného projektu. Navíc celé bílé. To hodnotím jako kousek nejodvážnější, který dopadl dobře. Ale pojďme k ročence letošní. Hodně mě upoutala koláž Ústavu výtvarné tvorby – je zde zastoupeno vše od knižní grafiky až po konceptuální návrhy instalací ve veřejném prostoru, a přitom jsem se necítil zahlcen. Pokud mám vybrat ateliér, který splnil mé kritérium „správné míry“ – tedy přehledný, ale zajímavý obsah sdělení –, pak jsou to Girsa, Jiran, Lang, Lábus, Pata, Plicka, Rothbauer, Sitta, Soukenka, Stempel. A ateliér Koucký pro svou lidskost. Dříve bych možná vybral Soukenku, protože tam vidím zajímavost. Ale po několika letech sledování trendů v architektuře a postupném „objevování“ kvalit školy Aleny Šrámkové musím přiznat, že mne příjemně překvapil ateliér Ladislava Lábuse. Bohužel to teď zavání lísáním se k novému děkanovi, ale důvod je prostý – když jsem v době svých studií procházel ateliéry, viděl jsem u Lábuse jen plno ohromných nudných plachet s „nemastnými“ čárovými pohledy. To, co vidím dnes v ročence, je už někde jinde. Patrně proto, že já jsem nyní jinde. Nezměnil se Lábusův přístup – domy jsou to stále stejné „krabice a klece“ , ale teprve při zasazení do okolí získávají tu svoji uklidňující hodnotu, která dává pocit jistoty a nenucené samozřejmosti. Je to opačná snaha než „udělat něco zajímavého“. Je to snaha udělat něco samozřejmého. Myslím si, že nebudu daleko od pravdy, když vložím architektce Šrámkové do úst slova: „Není kumšt udělat zajímavý barák, ale kumšt je udělat takový barák, kterého si pro jeho samozřejmost ani nevšimnete.“ A to se studentům u Lábuse daří. Ateliér Kolařík u mě bohužel tentokrát
jaroslav wer tig
nezafungoval, patrně to bude tím, že se jednalo o hodně pracovní modely. V designu pak vítězí Šulc, protože je to různorodé a co kus, to klenot.
Jaroslav Wertig, absolvent FA ČVUT (1997) 1/ Především mě zaujal FAkt, že FA má vlastní ročenku! No to je FAntastický! Škoda že si svá studentská léta nepřipomenu listováním v podobně vytříbeně strukturovaném sumáři. Koncepce mě baví, každoroční bilancování roční práce všech ústavů a ateliérů mi přijde zdravé. Nutí je k sebereflexi, k definování vlastní identity, staví je do konfrontace, vnímavým poskytne i zpětnou vazbu. Atraktivita ročenky a práce do ní vložené poroste časem. Redakce je asi náročná; co pro budoucnost zaznamenat a co pominout? Jestli si můžu dovolit technickou poznámku; u studentských prací mě vždy zajímala pokročilost studenta, ne vždy jsem jeho semestr našel uvedený. Oceňuji, že v nové ročence přibyla jména absolventů a doktorandů. Myslím, že to je i jeden ze stěžejních důvodů existence ročenek tradičních univerzit. 2/ No, je to trochu těžké v kontextu projektů publikovaných v ročence 2011/12, které mám nakoukané ze svého porotování v Olověném Dušanovi. Mimochodem tuhle soutěžní přehlídku vzešlou z iniciativy studentů považuji za dost podstatnou. Myslím, že by si v záznamu toho nejdůležitějšího v životě fakulty zasloužila zmínku, přesto že má i vlastní publicitu a výstupy. Vzhledem k tomu, že jsem se teď trochu zabýval tématem funerální architektury, silně ve mně zarezonovala ostatková urna ve formě vejce z litého čediče a skla od Lindy Vránové z ateliéru designu prof. Mariana Karla. Omlouvám se, že je to artefakt, design, a ne architektonický nebo urbanistický počin. Ale přišlo mi to tak jednoduché, a přitom tak nabyté symbolikou a mystikou. A také aktuální. Zrovna funerální kultura je jedním z aspektů současné společnosti, který přes její všeobecný rozkvět upadá. 3/ Včetně ZANu a Ústavu designu jsem napočítal 57 ateliérů. Některé z nich si drží stejné zadání pro celý rok a některé jich mají hned více pro letní i zimní semestr. Docela pestrá škála od předmětů denní potřeby po environmentální strategie. Při tak velké
četnosti je to možná atraktivní vzorek i pro statistickou analýzu. I z tohoto pohledu budou ročenky cenným dokumentem pro sledování, jaká témata jsme v desátých letech 21. století považovali za aktuální a jak se proměňovala. S trochou nostalgie shledávám, že téma resuscitace městskosti je stejně vzrušující, za jaké jsme je považovali v letech devadesátých. Zaujala mě i témata na hranici kompetence architekta, ale dráždivá pro každého vnímavého člověka, jako je třeba cestování potravin. Celkově si vážím civilních, obyčejných problémů. Více na nich vynikne originalita přístupu nebo řešení. Naopak rizikem atraktivních spekulativních zadání je, že jejich vyzývavost zůstane výraznější než odpovědi na ně.
Broumovsko majestátní i zubožené Seminář Ústavu památkové péče FA ČVUT a Národního památkového ústavu na Broumovsku Počátkem října se uskutečnil třídenní seminář Ústavu památkové péče FA ČVUT a Národního památkového ústavu pod vedením prof. Václava Girsy a Ing. Dagmar Michoinové. Během semináře proběhly například přednášky Ing. arch. Mileny Hauserové v plenéru a v interiéru kostela sv. Markéty v Šonově s důrazem na význam díla K. I. Dientzenhofera a kompoziční hodnotu staveb pro krajinný celek Broumovska. Řada zajímavých hostů pak vystoupila v konferenčním sále IC Broumovsko sérií podvečerních přednášek. V rámci technologické dílny umístěné v prostoru farního dvora v Martínkovicích měli studenti architektury jedinečnou příležitost vyzkoušet si praktické postupy přípravy vápenné malty, spárování a omítání. Zároveň byli seznámeni s postupy používanými Technologickou laboratoří NPÚ včetně odběru vzorků omítek a nátěrů a jejich vyhodnocení. Na příkladech jednotlivých staveb se studenti setkali s různými druhy poruch nosných konstrukcí, krovů či omítek a s praktickými pok r ačov ání na s . 8
5
O dostavbu základní školy v Roztokách u Prahy Studentská soutěž, vypisovatel Helika, a. s. 1. cena ex aequo
Martin Houska, Adam Chotěbor, Jakub Chaloupek ateliér Stempel-Beneš, Fakulta architektury ČVUT v Praze Stará školní budova svou výškou i funkcí jednoznačně dominuje Školnímu náměstí, které i uzavírá. Avšak při pohledu z kopců na opačném břehu Vltavy je zřetelné, že patří i mezi roztocké dominanty a výrazně se propisuje do městského panoramatu. Uprostřed nízké zástavby rodinných domů tak vytváří středobod. Z tohoto důvodu jsme považovali za nezbytné přistupovat k dostavbě citlivě a usilovat o co nejpřirozenější doplnění stávající budovy. Rovněž jsme považovali za vhodné začlenit do návrhu také pozdější přístavbu jídelny v severní části parcely, která je dnes provozně odtržená od zbytku školy. To znepříjemňuje její užívání především v případě špatného počasí.
6
Rozhodli jsme se pro zachování symetrické koncepce školní budovy, která společně s jednotnou bílou fasádou podpoří dojem velkorysého městského monumentu, který je škola již dnes. Podobně jako je situována současná budova jídelny, i my umísťujeme další nové stavby až do zadního líce vysoké školní budovy. Jako protiváhu budovy jídelny, jsme umístili na opačný konec pozemku tělocvičnu (s gymnastickým sálem), které spolu komunikují nejen podobnou výškou, ale i novým jednotným vzhledem fasády z mosazných plechových dílů. Tento lesklý barevný kov na první pohled odlišuje starou budovu (byť dostavěnou) a později přistavěné části. Zároveň mosaz díky svému průmyslovému využívání dobře ladí s tovární strohostí budovy z třicátých let. Školní budova, jídelna a tělocvična dohromady tvoří vyváženou kompozici tří hmot, které jsou v úrovni přízemí propojeny podlouhlou zatravněnou deskou, jako pruh zeleně probíhající mezi budovami. Ve skutečnosti se pod ním skrývají kapacitní skříňkové šatny sloužící celé škole, specializované učebny a zázemí školy. Tento prostor slouží jako důležitý komunikační uzel a zprostředkovává také vstup pro veřejnost, pro učitele a také vstup na hřiště. se starou budovou ji pojí krátký spojovací trakt a po jeho obou stranách pak vznikají malá atria, která pomáhají přisvětlovat vnitřní prostory a zpříjemňují pobyt v nich. Záměrem bylo vytvořit ucelený koncept roztocké školy tak, aby po stránce estetické a urbanistické vhodným způsobem doplnil stávající budovy a po stránce provozní umožnil co nejefektivnější a nejpohodlnější provoz školy.
7
b r o u m o v s k e m m a j e s t á t n í m i z u b o ž e n ý m , s n í m k y s . 8 –10
ukázkami již realizovaných oprav. Přínosem bylo setkání jak s řešeními dobrými, tak kritika těch méně zdařilých. Na organizaci semináře se spolupodílela římskokatolická farnost v Broumově a občanské sdružení Omnium. Seminář proběhl v rámci grantu OPPA. Ing. arch. Jitka Poláková, Ing. arch. Milena Hauserová, CSc.
Ptáme se účastníků 1/ Co vám exkurze dala? 2/ Co konkrétního na vás udělalo největší dojem?
Iva Bártová, 2. ročník mgr. studia 1/ Praktickou zkušenost. Možnost osahat si řemeslo, poznání nových koutů naší vlasti (na Broumovsku jsem byla poprvé) – pro mě osobně jako rodačku z Českého ráje se dramatická krajina Broumovska postarala o menší „kulturní šok“ – že i taková atypická krajina jsou pořád Čechy. Dále nepřenosný vnitřní požitek z bravurní architektury mistrovsky zasazené do krajiny – čímž byl dovršen přerod mého interního postoje k barokní (především sakrální) architektuře, již jsem kdysi považovala za zbytečně přebujelou. 2/ Schopnost Dientzenhoferů využít geometrii a převést konzistentní ideu ve fyzický objekt – poprvé na mě silně zapůsobila připomínaná dynamika barokní architektury. Druhým zážitkem byla možnost vyzkoušet si prakticky nahazování omítky. Tomu se žádná školní hodina nevyrovná.
Adam Glas, 2. ročník, modul Památkové péče v rámci mgr. programu 8
1/ Nejsem svým studiem na FA přímo zaměřený na památkovou péči, a právě proto mi přijde důležité co nejvíce prohloubit mé skromné znalosti v oblasti historických staveb.
iva bár tová
adam glas
karel humpola
Mám obavu, že právě studium památkové péče spousta mých spolužáků míjí, a to není dobře. Na takovéto rozšíření znalostí je exkurze, kde jsme si poslechli a viděli vše možné od obecných informací až k úplnému detailu, to nejlepší. 2/ Asi nejvíce mě překvapilo (vždy mě to překvapí, i když to vidím už poněkolikáté), jak je možné památku špatným zásahem při opravě poničit. Jedním z příkladů za všechny je „nová“ omítka na kostele v Božanově, která se během několika málo let změnila k nepoznání… Myslím, že na sanační omítky se od té doby dívají všichni účastníci jinak.
Karel Humpola, 2. ročník, mgr. program 1., 2. Jména některých broumovských vsí mám zaryta v paměti od dob svého dětství, kdy mě dědeček vozil po kraji ve své Škodě 125L. Pracoval tam, jezdil od statku ke statku. Jak málo jsem toho ale uchoval v paměti… Celý kraj mi teď opět leží v hlavě. Krajina, kdysi výstavní hospodářská stavení, kdysi honosné chrámy. Dějinné okolnosti byly k místu jistě i vlídné. Ale co dnes? Společenství kamenných chrámů na rozdíl od společenství lidských nezmizelo. Se všemi svými jizvami, krvácejícími šrámy, otevřenými ranami a mnohačetnými zlomeninami vydržely chrámy až do dnešních dní zakonzervovány téměř sedm desítek let ve stavu klinické smrti – ze vzduchu, téměř bez života. Pro koho tu dnes stojí to ohromné společenství, ta úžasná harmonie hmoty, barev a prostoru? Žije ještě fakticky, nebo jen formálně? Tento stav přece nemůže být dlouhodobě udržitelný. Je třeba něco dělat, ale co? Jaká je šance na opravdové procitnutí? Je to jako život na přístrojích – umělá výživa, nucený přísun vzduchu a samozřejmě ta nejlepší péče s ohledem na stávající možnosti. Ale k čemu? Komu? Zatím není žádný důvod k velké radosti – zůstaly jen tvrdé exoskeletální skořápky kdysi obsahující život. Jak krásné jsou to skořápky! Jak krásný to asi musel být život. Rodí se snad nové společenství? Záblesk naděje nového života? Snad procitnutí obrů vzbudí nový zájem a do dynamicky prolamovaných zdí vnese aspoň polovinu dřívějšího života, do krásných skořápek ušlechtilý život, do němých zdí tóny hrajících varhan, do širé krajiny hlup o k r a č o v á n í n a s . 10 boké hlasy zvonů. Není lehké probudit kámen, ale mnohem
k nihov na v br oumovském k láš teř e, božanovsk ý kos tel, dlažba v kos tele ve v íznově
LAB – Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v posledním vydání Alfy? 2/ Ve které části vaší práce se nacházíte? Překvapila vás během ní některá skutečnost či idea? 3/ Jak se vám jako absolventovi Přírodovědecké fakulty UK spolupracuje s architekty a v čem vidíte svůj přínos fakultě?
Jan Richtr 1/ V rubrice Studentské fórum mluvili tři ze čtyř oslovených studentů o problému komunikace na škole a komunikace školy navenek. Je vidět, že je to pro ně důležité téma. Paradoxně v době, kdy máme téměř jakékoliv informace k dispozici na tři kliky a pár úhozů do klávesnice, jsou na komunikaci mezi lidmi kladeny daleko větší nároky než dříve. Studenti jsou náročnější na kvalitu a rychlost, jakou jsou informováni o dění kolem sebe. Moderní technologie a současná média jsou pro tradiční instituce, jakou je i univerzita, velkou výzvou. Zároveň ale mohou být příležitostí, jak komunikaci zlepšit. Co se týče osobní komunikace, sám s ní mám při výuce někdy problém, ale zjistil jsem, že když studenti vidí nadšení pro téma a zájem a chuť s nimi o něm diskutovat, často sami začnou být komunikativnější a mají z výuky lepší pocit. V případě nových technologií je základem jednoznačně web a sociální sítě. Dnešní studenti mají tyto technologie snad už i ve své DNA a taková komunikace je pro ně zcela přirozená. Proto jsme v rámci ateliéru Henry Hansona spustili nový web landscapearchitecture.cz a už delší dobu používáme také facebook. 2/ Mám za sebou předvýzkum a chystám se pustit do studie k dizertační práci. Zajímám se o nové způsoby využívání urbanizovaného prostředí pro produkci potravin a o to, jak mohou dnešní trendy a zkušenosti ze zahraničí v oblasti plánování a navrhování potravinových systémů obohatit územní plánování u nás. Proces přidávání
jan richtr
produkčních funkcí do urbanizované krajiny můžeme již dnes vidět v post-industriálních městech, jako je například Detroit. Myšlenka decentralizace a lokální produkce v městském prostředí se netýká jen potravin, ale také energií a zboží. V nedávné době mě velice zaujal článek od Jeremyho Rifkina „The Third Industrial Revolution: How the Internet, Green Electricity, and 3-D Printing are Ushering in a Sustainable Era of Distributed Capitalism“, kde popisuje, jak bude vypadat třetí průmyslová revoluce, která díky internetu a obnovitelným zdrojům energie pomalu nastupuje. Je známo, že základem struktury každé společnosti je přístup k levné energii. Díky obnovitelným zdrojům energie, které budou moci být součástí takřka každé budovy, bude docházet k demokratičtějšímu rozložení kapitálu, který je v současnosti vázán především na energetické giganty a další korporace. Internet, a díky němu svobodný přístup k informacím a technologiím, je hnacím motorem této změny, která se nebude omezovat jen na produkci energie, ale také na výrobu zboží pomocí 3D tisku a v neposlední řadě na způsob produkce potravin a život ve městech jako takový. Pokud má Rifkin pravdu, budou uvedené změny znamenat velkou výzvu i pro architektonické profese a tvorbu měst. 3/ Mezioborová komunikace mě velice láká a osobně v ní vidím velkou budoucnost. To, že krajinný ekolog může úspěšně pracovat s architekty, se mi potvrdilo vlastní spoluprací na vítězném ideovém návrhu pro územní plán Čelákovic, kde jsem se podílel na tvorbě koncepce krajiny. V takových studiích přijde řešení volné krajiny na řadu často až jako poslední a ne vždy je mu věnována dostatečná pozornost. Přitom jde o důležitou součást každého územního plánu. Společně s kolegy z Ústavu prostorového plánování jsme vloni na podzim také zorganizovali mezinárodní konferenci pro doktorské studenty a to nejen z oblasti architektury, ale také krajinné ekologie nebo urbánní sociologie. Svůj drobný přínos zde na FA vidím především v obohacování studentů ateliéru o nové úhly pohledu v přístupu k našemu životnímu prostředí a krajině. Doktorand je absolventem PřF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor biologie ekosystémů a krajinná ekologie (2011), Pracuje na dizertaci s názvem „Alternative Food Systems in Urban Landscapes“ v Ústavu prostorového plánování. Školitelem je Henry W. A. Hanson, RA RLA LEED AP.
9
kateřina knotová
těžší je udržet ho v bdělém stavu. Ústavní péče je nutná, ale sama o sobě není východiskem – je snad jen jednou z mnoha podmínek. A život? Snad se zase vrátí, snad už se vrací. Snad bude barevnější než zdi staveb, které ho kdysi rámovaly. Jakkoli je rám krásný, teprve obraz dává smysl jeho existenci. Umíme ale ještě malovat? To duchovní prázdno mě prostě stále překvapuje. Když si to teď po sobě čtu, o exkurzi tam v podstatě není ani zmínka. A že stála za to!
Kateřina Knotová, 2. ročník, modul Památkové péče v rámci mgr. programu 1/ Otočila směr pohybu po životní spirále zase nahoru a vrátila úsměv na tvář. Po odborné stránce mi dala nový pohled na barokní stavitelské umění, šanci vyzkoušet si zednické řemeslo, příležitost prohlédnout a osahat si zevrubně několik barokních skvostů i krajinu, po které jsou rozesety. Pochopitelně také zasela jistý smutek ze zašlé slávy a stavu kostelů i krajiny a obnovila přemítání o tom, jak s takovým dědictvím nakládat. 2/ Ohromil mne rozsah a velikost broumovského počinu. Ze zcela opačného konce programu mne zaujala večerní debata, která nám nastínila, s jakými problémy se musí potýkat ten, kdo chce takové památky zachraňovat v roli projektanta nebo investora.
Jana Kotová (Rybářová), diplomantka
10
1/ Z podobných exkurzí čerpám chuť do další práce. Nejraděj se učím v terénu: co člověk zažije, to si dobře pamatuje. Pokud je součástí exkurze i praktická výuka nějakého řemesla, člověk „počítačový“ jásá. Navíc se dostaneme vždy do míst, kam bychom se jako běžní návštěvníci dostávali jen s obtížemi. Nesmím zapomenout zmínit i luxus, kdy jsou nám všechny informace servírovány hned několika odborníky. 2/ Jednoznačně: profesor v modrákách.
jana kotov á (r y bář ov á)
marie kří žová
jitka polákov á
Marie Křížová, 2. ročník, modul Památkové péče v rámci mgr. programu 1/ Zážitek z tajuplnosti, provázanosti, majestátu, ale i zuboženosti, odstrčenosti, strohosti, to vše ve mně neustále vyvolává otázku: Co dál? Jak uchopit a přistoupit k takovým stavbám, které měly svůj vrchol v dobách největší slávy, ale ke kterému není reálné se vrátit? Jak oživit mrtvé, jakým způsobem znovu vdechnout život církevním stavbám? Mají opět sloužit církvi jako duchovní zastavení a občerstvení pro poutníky, nebo zesvětštěným způsobem hledat jiný způsob využití? Jestli mají sloužit prvnímu, jak je probudit ze spánku? Vždyť návrat k původnímu přezdobenému pozlátku člověka neosloví tak, jak tomu bylo v chudé době baroka. Jakou míru zdobnosti či strohosti mohou nabídnout tyto velkolepé a majestátní stavby, které dokáží zapůsobit na naše smysly precizně provedenou architekturou samotné konstrukce, dnešní české společnosti zaujaté vůči církvi? Otázka, která bude muset být zodpovězena, protože tento problém není jen v oblasti Broumovska, je to vlastně problém každé krajiny, objektu i města v rámci České republiky, kterou musí řešit každý architekt. Co dál s umírajícím venkovem? Co dál se satelitními městečky? Co dál… 2/ Workshop mi nabídl možnost vyzkoušet si vlastníma rukama jeden ze základů řemesla, ze kterého vychází naše povolání, omítání i s výrobou omítky, a také zažít vyučující v (ne)normálních podmínkách – mimo školu, v bezprostředním předávání letitých zkušeností z praxe.
Jitka Poláková, doktorandka 1/ Pro mne to byl především nový pohled na věci, které dobře znám. Vyrostla jsem v sousedním kraji, takže krajina i jednotlivé památky jsou mi velice blízké. Slyšet, jak o nich hovoří lidé, kteří je vidí třeba poprvé, popřípadě je studují sice do hloubky
anna r ákosní kov á
a podrobněji než já, ale stále tak trochu „z dálky“ , a možnost nahlédnout, jak je vnímají oni, pro mě byla velmi osvěžující v kontrastu názorů některých místních občanů, kteří jsou na rozpadající se kostel kdesi za vsí zvyklí a je pro ně v dnešní době možná i přítěží. Exkurze mi dala hlavně naději, že pozvolnými krůčky se snad povede spoustu věcí a názorů změnit a že nejdůležitější je nerezignovat. 2/ Program byl pestrý, takže těžko vybrat jednu věc. Na mě udělal opravdu velký dojem svěží pan farář, který se nám ochotně věnoval a vtipně glosoval současnou společnost.
Alena Rákosníková, 2. ročník, mgr. program 1/ Občas se musím podívat na své konání odjinud, abych poznala, zda jdu ještě směrem, jakým chci, a nejsem jen ve vleku činností, které se tou cestou na mě nabalily. Broumovsko, pro mě dosud neznámý kout země, a množství lidí, z nichž každý má svůj osobitý názor, byly příhodným zrcadlem. 2/ Kvalitní prostorový i myšlenkový koncept a precizní řemeslo od stavitele po zámečníka. To, že i přes devastaci zapříčiněnou desetiletími nezájmu je broumovská skupina kostelů stále působivá, je především zásluha fortelu jejich tvůrců. Přesto si myslím, že i přes (snad dočasnou) nepřízeň doby je člověk a jeho dílo velmi odolný fenomén a v lepších časech opět zregeneruje do krásy.
Barbora Schmidová, 3. ročník bakalářského studia 1/ Mně osobně poodhalil kousek Čech, který jsem dosud téměř neznala a ani bych jej při vlastních toulkách z takovéhoto úhlu pohledu poznat nemohla. Není to jen výjimečný soubor kostelů, který činí tento kraj jedinečným, ale i originální lidová architektura. Obě tyto složky spolu s krásnou přírodou vytvářejí nezapomenutelné kouzlo místní krajiny.
barbora schmidová
jakub smolka
tomáš tomsa
2/ Asi to, jak početný soubor kostelů se v tak krátkém časovém horizontu na tak malém území podařilo Dientzenhoferům vybudovat. Právě díky exkurzím, jako byla tato, dokáže člověk začít chápat i architekturu baroka, kterou dosud bez rozdílu odsuzoval jako přehnaně zdobnou a teatrální.
Jakub Smolka, 2. ročník, modul Památkové péče v rámci mgr. programu 1/ Prohloubení znalosti jak o Dientzenhoferově tvorbě, tak o barokní architektuře a chápání prostoru. Čas strávený se zajímavými a inspirativními lidmi a výsledné poznání, že „ti divní památkáři“ jsou fajn lidé a je poučné se s nimi bavit. 2/ Kromě prof. Girsy v montérkách a pohledu na zápal Ing. arch. Eflera při tvorbě barokní omítky hlavně profesionalita organizace a interdisciplinarita mnoha přizvaných.
Tomáš Tomsa, 7. semestr, bakalářské studium 1/ To, po čem jsem vždy na naší škole toužil. Spojení teoretického výkladu s reálným prostředím. Poznali jsme krásný kout naší země, pořádný kus klasické dientzenhoferovské architektury a také jsme poznali, že pedagogové nejsou jen učitelé a profesoři, ale že jsou to profesionálové, kteří svému řemeslu rozumí po všech stránkách. Dali nám možnost nahlédnout do základů naší budoucí práce. 2/ První dojem: v jakém zuboženém stavu se nachází dílo tak velkého architekta a v jaké hojné míře je zde zastoupeno. Druhý: profesor Girsa, který oblékl montérky a stal se z něho mistr zedník a neváhal na nás zvýšit hlas, aby omítka byla taková, jaká by měla být. A protože to není žádná snadná práce, jsem mu za to velmi vděčný! 11
z v ýstav y protot yp 4
pokračování ze s. 2
12
Polska, Belgie – takže zástupci z Prahy (J. Šanda z UMPRUM, z naší fakulty O. Beneš a O. Ševčík) a Brna byli v menšině. Na dvoudenním jednání odeznělo 35 příspěvků (časový limit 15–20 min. plus diskuse). Klíčové příspěvky vyjdou jako studie v publikaci – i to, spolu s aulou přeplněnou hosty a studenty, patří k dobré tradici. A ještě dvě poznámky na okraj této informace: například téma Specifika městských hotelů v kontextu nových strategií a typologie Z. Tothové bylo naplněno fakticitou a rozhodně by mělo co říci i studentům naší fakulty. Vystoupení Ing. E. Tošenovského s tématem Nastala již doba zásadních diskusí nad plány metropolitních měst od roku 1990? bylo pozoruhodné tím, že ukázalo na koncepční, fundamentální přístup, který se otevírá v politické sféře při znalosti a využívání nejnovějších poznatků z oboru urbanismu. Doc. Oldřich Ševčík X Výstava Prototyp 4 studentů ateliéru Grafický design, Vizuální komunikace a 3D design FMK UTB ve Zlíně – prací z předmětu Písmo a typografie byla zahájena na fakultě koncem listopadu 2013. Byly představeny projekty Ztracený a nalezený (tvorba písmového fontu), A by Z (písmový tvar jako předmět výtvarného vyjádření) a Typodekor (litera v dekorativní poloze). Expozici uvedla akad. mal. Gabriela Nováková z FA ČVUT a M.A. Lenka Baroňová z FMK UTB. Na vernisáži zahráli a zazpívali studenti Nelly Kutá a Rudolf Vychovalý písně od Janelle Monáe – Queen a Portishead – Roads. V návaznosti na výstavu proběhla také přednáška Typohry s podtitulem Písmo trochu jinak. Lenka Baroňová, která vyučuje na FMK UTB ve Zlíně, se zabývala méně tradiční a experimentální prací s písmem, písmem jako nositelem idejí, typoobjekty, kaligramy, tvarem litery jako uměleckým artefaktem a současnými digitalizovanými fonty. X Konference o projektu do soutěže Solar Decathlon 2013, jejíž finále se konalo v říjnu 2013 v Orange County Great Park v Kalifornii, se uskutečnila na FA ČVUT počátkem loňského prosince. Příspěvky členů univerzitního týmu ČVUT přinesly detailní zprávu o průběhu soutěže, návrhu soutěžního domu AIR House a jednotlivých krocích, které studentský projekt dovedly na 3. místo v prestižní mezinárodní soutěži. Referovali: Dalibor Hlaváček, Ph.D: Jak jsme závodili se sluncem, Lucie Kirovová: Městečko pro 20 slunečních domů, Martin Čeněk: Architektonický návrh AIR House a jeho vývoj,
Kateřina Sojková, FSv ČVUT: Energetické analýzy; Ondřej Surý, FSv ČVUT: Technická soustava AIR House; Ing. Jan Žemlička, FA ČVUT: Měřené disciplíny solárního desetiboje; Pavel Nechanický, FSv ČVUT: konstrukce jako stavebnice; Tomáš Durdis, FA ČVUT, Zlaté české ručičky, stavba AIR House; Dalibor Hlaváček, Ph.D., FA ČVUT: Dům na cestách; Lucie Zemenová, FA ČVUT: Laboratoř AIR House; Matúš Ficko, FA ČVUT: BIM, zkušenosti a výzvy; Barbora Janíková, FA ČVUT, Financování projektu Solar Decathlon; Hana Kasalová, FA ČVUT: Týmová práce, méně „ego“ více „we go“; Veronika Kastlová, FA ČVUT: Dokument Desetkrát Slunce. Konference byla podpořena grantem Studentské vědecké konference ČVUT (SVK 40/13/F5). X ZAN v dialogu – výstava studentských prací ateliéru ZAN Kosek-Kovář se konala od 6. 1. do 31. 1. 2014 na Městském úřadě v Hostivicích. X Nonstop aneb Fakulta architektury 24 hodin otevřená – ve dnech 6. 1.–13. 1. 2014 v rámci příprav na zkouškové období zimního semestru. Budova FA ČVUT se tradičně stala sídlem poutníků a nomádů, putujících k cíli odevzdávky. Je skvělé vědět, že na fakultě jsou i ročníky, pro které je FA NONSTOP samozřejmostí každého semestru. I když je nás hodně, jsme všichni spolu v jednom úlu a společně makáme a podporujeme se. To je škola. O tom je vzdělávání. Zdeňka Havlová, náčelnice SPA
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 8 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
