14 bulletin fakulty architektur y čvut

07/’14 bulletin fakulty architektur y čvut

 I nterview s prof. Meissem  A teliér Schleger – K irovová  Č tverák: Cena Štorma 2014  C o si myslí doktorandka Veřtátová  Vakace s architekturou?

Z Pražské muzejní noci, které se již podruhé zúčastnila také FA ČVUT; momentka z prezentace 15 modelů architektonických ikon pro nevidomé. Snímek Lubomír Kotek.

z c e r e m o n i á l u u d í l e n í c e n y b ř e t i s l a v a š t o r m a 2 014 , v e d l e f o t o g r a f i e z b e t l é m s k é k a p l e , k d e r e k t o r č v u t p r o f. i n g . p e t r k o n v a l i n k a , c s c . p ř e d a l p r o f. p i e r r o v i v o n m e i s s o v i j m e n o v a c í d e k r e t h o s t u j í c í h o p r o f e s o r a n a f a č v u t

Soutěže – výsledky X O cenu Břetislava Štorma. Vypsal Ústav památkové péče FA ČVUT, GIRSA AT, s. r. o. , a Tomáš Bistřický. Cena Břetislava Štorma: Martin Čtverák (ateliér Girsa) za rehabilitaci areálu zámku v Moravanech; 2. cena aequo: Pavla Danešová (ateliér Girsa) za návrh revitalizace průmyslového areálu v Roztokách u Prahy, Alena Rákosníková (ateliér Girsa) za návrh Nové šance pro tvrz a hospodářský dvůr Velké Horky; 3. cena: Petr Veselý za návrh revitalizace obce Lipová u Šluknova. Porota: Tomáš Bistřický, Tomáš Efler (v zastoupení nepřítomného Pavla Jerieho), Václav Girsa, Miloslav Hanzl, Josef Štulc (předseda). Nominované projekty: H. Cuřínová (Rodinný dům s keramickou dílnou ve Valči – ateliér Girsa), M. Švejda (Jíslova rychta v Trávníčku – at. Girsa), M. Viktor (Novostavba polyfunkčního objektu na náměstí ve Znojmě – at. Girsa), A. Poslušná (Konverze Winternitzových mlýnů v Pardubicích – at. Girsa), Jana Rybářová-Kotová (Obnova zámku v Červené Řečici – at. Girsa), A. Rákosníková (Místo v krajině – okolí Strenického potoka – at. Cikán), J. Rotreklová (Revitalizace dolní části Nového Města v Liberci – at. Cikán), M. Čtverák (Rehabilitace areálu zámku v Moravanech – at. Girsa), P. Danešová (Revitalizace průmyslového areálu Nádražní 23, Roztoky u Prahy – at. Girsa), J. Mastník (Semily řeky – mezi městem a krajinou – at. Šépka – Tůmová), M. Poláková (Revitalizace obce Lipová u Šluknova – at. Girsa), A. Rákosníková (Šance pro tvrz a hospodářský dvůr Velké Horky u Strenic – at. Girsa), P. Veselý (Revitalizace obce Lipová u Šluknova – at. Girsa), L. Zikešová (Návrh koncepce revitalizace cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě – at. Cikán). KNIHoMOL

2

X K „Setkání absolventů ČVUT FAPS 1958 –1964“ na prahu třetího tisíciletí. K názvu této anotace výstavy, která proběhla v červnu na Fakultě stavební ČVUT, jsem použil titulek katalogu, ve kterém se představuje třicet dva architektů – osobností padesát let po ukončení studia. Výstava byla vědomě připravena jako „komorní“ , ale

ján stempel

edita lisecová

pro ty, kteří ji zhlédli, je jedinečná a obdivuhodná. Publikace je nasycena faktografií, která z něj činí unikátní, ale bohužel takřka nedostupný dokument. Co obsahuje? Snímky, projekty, realizace, karikatury, kresby, obrazy, poezii, texty – profily osobností, texty i textíky s povahou nadsázky, ironie atd. Žádná nostalgie. Svědectví pokolení, z něhož vyzařuje radost ze života, pokolení, která uhranula dnešní studenty ČVUT, jak mimořádným rozsahem a kvalitou výtvarných prací, tak (ty, kteří mohli nahlédnout do katalogu) literární silou uhrančivé vzpomínky – podané se zápalem a smyslem pro humor, který zpravidla vyhrazujeme studentům. Generace, do které zasáhly naděje pražského jara i emigrace po srpnu 1968. Generace, která se prosadila doma i v zahraničí, generace, která neztratila soudržnost a komorně se představila na uvedené výstavě. V tom výsledku je něco krajně „nekomorního“ – publikace dává možnost nahlédnout do mikrokosmu života a práce jedné generace. Do roku 1989 se u nás nevytvářelo generační povědomí, kontinuita toho, co si máme myslet, přicházela vrchnostensky „shora“. O to víc zaujme katalog – dokládající od dob studií trvalé vědomí sounáležitosti a úcty k práci, výsledkům kolegů – neformální a o to silnější vztahy. Je to působivé svědectví o „bezmoci mocných“ i dnešní moci „trhu a developerů“ vůči síle solidarity, tvůrčí práce generace absolventů 1958–1964. V současnosti jsme svědky jistého obtížného hledání vlastního klíče nastupujících generací k porozumění době a sobě samým. I proto hloubka reflexe, humor a elán, obsažené ve výstavě a v katalogu promlouvá k dnešku. Takzvané „velké dějiny“ mají svoji každodennost a ta má sílu a krásu, obsahuje zkušenost pokolení, které si početně malý národ nesmí dovolit ztrácet – výstavní publikace tuto zkušenost čtenáři zprostředkuje. Prozrazuji, že vzácný katalog, jeden z dvaatřiceti výtisků, vlastní též prof. Ing. arch. Arnošt Navrátil CSc. absolvent ČVUT FAPS 1958 -1964. Doc. PhDr. Oldřich Ševčík CSc. Se t ká n í a bs o l ve n tů Č V U T FA PS 1958 –19 6 4 . Seš i t k 50. v ý r o č í u ko n če n í s tu d i a . Ko n ce p ce a g r af ic ké ř eš e n í B . B l a že k . E d i t a ce a t is k H . B l a ž kov á . Pr ů vo d n í tex t Z . M a te r n a . Pr a h a , k vě te n 2014 . pok r ačov ání na s . 12

s n í m k y z č e r v n o v é v e r n i s á ž e e x p o z i c e a b s o l v e n t ů f a p s č v u t z r. 1 9 6 4 v e d v o r a n ě f s v č v u t

Hovoříme s Pierrem von Meissem ( I ) Počátkem loňského prosince v posluchárně Gočár přednášel prof. Pierre von Meiss. Významný švýcarský pedagog kromě své tvůrčí práce působil tři desetiletí jako profesor teorie a navrhování na École Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL). Zde také založil a vedl Experimentální architektonickou laboratoř (LEA). Ve své pedagogické aktivitě se snažil najít optimální způsob, jak seznámit adepty studia architektury s nejdůležitějšími stavebními kameny oboru.

Dovolte úvodem obecnější otázku: Jak se díváte na architekturu? Někdy se diskutuje o samotné její podstatě. Jestli je to umění, nebo o umění nejde… To je těžká otázka. Určitě je to řemeslo. Umění – přesněji volné umění nemusí sloužit praktickému užitku. To je jedna věc, o kterou nelze architekturu nikdy připravit. Když odstraníte artefakt, nic se nestane. – Na rozdíl od situace kdy odstraníte architekturu. A ještě něco: nerad říkám studentům architektury, že z nich budou umělci. Škola ani nemůže garantovat, že vychová ze studenta dobrého umělce. Ale může garantovat, že z ní odejde dobrý řemeslník. A naopak, studentům uměleckých škol můžete vnuknout uměleckou budoucnost. Ať už jde či nejde o umění, co kvalitní výkony spojuje, je výsledná divácká katarze. Mohl byste si vybavit nějakou intenzivní emoci spojenou s návštěvou architektury? Určitě bych jmenoval Fallingwater. Dílo jsem navštívil během svého pobytu v USA, v dobách svého mládí. Byl to zážitek. A pak bych asi jmenoval Perretův Koncertní sál Cortot v Paříži s krásnými betonovými sloupy.

pierre von meiss

A v poslední době? Určitě jsem si užil vaši novou Fakultu architektury. Krásné jsou třeba horizontální průhledy celou budovou. Skvělé místo pro studium i vyučování. Ale i když jsem si architekturu velice užíval, musím dodat, že jsem tam našel i určité pochybení. A to mě docela zamrzelo. Mohl byste být konkrétní? V budově jsou tři dvorany – a současně jde o světlíky. Problém vidím v tom, že světlíky jsou vysoké a šedavý beton dostatečně neodráží proudící světlo, padající z proskleného zastřešení. Přesněji, beton světlo pohlcuje. Skoro bych řekl ze šedesáti procent. Kdyby se betonové stěny natřely nabílo, situace by byla rázem jiná. Vzpomínám si na Galfettiho, který rekonstruoval hrad Bellinzona v Ticcinu. Hrad stojí na skále. Galfetti zbudoval přístupovou výtahovou šachtu a schodiště a stěny nabílil. Nemusel. Svým způsobem je to maličkost, ale velký výsledek v prostoru vertikální komunikace. ŘÁD Ve vaší přednášce zaujaly posluchače prvky řádu a ne-řádu, kterým se věnujete. Jde o významné elementy, které lze vztáhnout nejenom k architektuře, ale i ke společnosti, v níž architektura vzniká a kterou zrcadlí. Když je v architektuře příliš mnoho řádu, jako by jej společnost reflektovala negativně. Na druhé straně, myslím, že právě v české kotlině postrádáme často řád jako nezbytnou substanci jejího demokratického charakteru. Lidé kritizují, když je příliš mnoho řádu. Například jakmile se objeví opakování. Ale stojíme před paradoxem. Podle mě člověk opakování doslova potřebuje. Naše srdce, naše dýchaní – to jsou koneckonců také ukázky repetice. Ale i esteticky – jakmile vidíme repetici, dostaví se estetické uspokojení. pok r ačov ání na s . 8

3

Cena Břetislava Štorma 2014 Martin Čtverák, vedoucí práce prof. Ing. arch. akad. arch. Václav Girsa, doc. Ing. Michael Rykl, Ph.D., FA ČVUT Rehabilitace areálu zámku v Moravanech

Z autorské zprávy Předmětem diplomové práce byla celková obnova areálu zámku Moravany u Ronova nad Doubravou. V rámci řešení byla navržena přestavba a oprava stávajících objektů s ohledem na jejich hodnotnou stavební historii tak, aby umožňovaly nové funkční využití. Areál je v návrhu přetvořen ve víceúčelové zařízení, funkčně koncipované jako centrum turistického a kulturního ruchu pro okolí. V zámku je navrženo místopisné muzeum. V západní hospodářské budově „starých stájí“ jsou navrženy prostory pro chov hospodářských zvířat pro podporu agroturistiky a také prostory pro krátkodobé ubytování s restaurací. Pro podporu celoročního provozu jsou do východní hospodářské budovy „nových stájí“ navrženy prostory pro stálé bydlení a ve zbývajících prostorách tohoto objektu je zřízeno zázemí pro potřeby obce, garáže, sklady krmiv, zeleniny a ovoce. V sýpce je navržena dvoupodlažní výstavní galerie. V celém návrhu byl kladen důraz na co největší míru zachování hodnotných konstrukcí a detailů. Tomu byl přizpůsoben přístup k úpravám a citlivé zapojení dostaveb a nových prvků do stávajících objektů areálu, a tím byly podpořeny jeho nesporné kvality. Součástí práce je půdorysné schéma areálu s vyznačením stavebního vývoje, objasnění barokní dispozice zámku a ukázková inventarizace a dokumentace architektonických i řemeslných prvků, charakterizujících jednotlivá vývojová období objektů.

4

Ze zprávy poroty Diplomní projekt Rehabilitace zámku v Moravanech byl oceněn hlavní cenou za citlivý návrh revitalizace zdevastovaného památkového areálu. Komplexní a perfektně prezentované řešení vychází z odpovědně zpracovaných průzkumů. Rehabilituje objekt zámku s respektováním prvorepublikové vrstvy. Na základě historických pramenů obnovuje přilehlou formální zahradu. Hospodářské budovy vhodně využívá, přičemž nové intervence jsou jemné, kultivované, neprvoplánové tak, aby došlo k revokaci autentické atmosféry venkovského sídla. Koncept byl zpracován na vysoké úrovni a může být vzorem pro záchranu venkovských sídel, jedné z vysoce ohrožených kategorií kulturního dědictví naší země. Jedná se diplomní projekt Modulu památkové péče FA ČVUT.

1

2

1 Fo t o s t á v a j í c í h o n e u t ě š e n é h o s t a v u z á m k u 2 F o t o s t á v a j í c í h o d e v a s t o v a n é h o s t a v u j i ž n í h o o b j e k t u s ý p k y 3 Situační v ýkres návrhu rehabilitace areálu 4 C e l ko v á n a d h l e d o v á p e r s p e k t i v a r e v i t a l i z o v a n é h o a r e á l u 5 Návrh interiéru galerie v objek tu sýpk y 6 D v o r n í p o h l e d n a v ý c h o d n í o b j e k t „ n o v ý c h s t á j í “ s b y t y, dí lnami a zázemím obce 7 P o h l e d y n a f a s á d y z á p a d n í h o o b j e k t u „ s t a r ý c h s t á j í “

3

6 4

5

7

5

Ateliér Schleger – Kirovová

1

5

ZAN, ZAT, Ústav navrhování II Pomalu, opatrně a chytře! Jsme tým kombinující znalosti zkušeného architekta Eduarda Schlegra (již od sedmdesátých let se zabývá trvale udržitelným rozvojem a realizací projektů využívajících sluneční energii) a nadšení pro architekturu praktikující studentky DS Lucie Kirovové. Učíme studenty dívat se na svět kolem sebe a vnímat jej od těch nejmenších maličkostí, jako je krása čerstvě vyrostlého listu, až po sociální a kulturní souvislosti a děje současnosti. Prezentujeme principy, které jsou důležité i pro naši vlastní tvorbu. Architekt by měl být vždy tak trochu vizionářem.

2

Přemýšlet a psát. Co je etika a slušnost v architektuře? Jaký je můj žebříček dvaceti hodnot a jejich vztah k architektuře? Mluvit a spolupracovat. Společná analýza území a práce na urbanistických modelech a mapách. Aspekty ekologického stavění. Energie Slunce, pasivní a aktivní principy udržitelného navrhování – Sokratův dům. Cílem je připravit studenty na třetí semestr tak, aby již uměli přemýšlet o zadání v kontextu, byli schopni reálného návrhu včetně konstrukčního systému a využívání aspektů ekologického stavění a aby uměli jednoduše a efektně prezentovat svůj návrh.

3

1 A n n a K ř í ž o v á , L S 1 3 / 14 2 M i c h a e l a K ř i ž á ko v á , L S 1 3 / 14 3 P e t r a K r e j č í , L S 1 3 / 14 4 M i c h a e l a K ř i ž á ko v á , Z S , 1 3 / 14 5 P e t r a K r e j č í , Z S 1 3 / 14 6 M i c h a l K u b í č e k , Z S 1 3 / 14 7 A n n a K ř í ž o v á , L S 1 3 / 14 8 L e n k a K u b í s ko v á , L S 1 3 / 14 9 M i c h a l K u b í č e k , L S 1 3 / 14 10 I r i n a K r y m o v s k a y a , L S 1 3 / 14

6

Ateliér k publikování v ylosoval doc. Alexius Appl.

4

6

7

9

8

10

ukázk y z t vorby studentů faps – k recenzi v rubrice knihomol

Mohl byste uvést příklad, který máte na mysli? Například okno. Nebo určitý druh ornamentu. Opakování začíná postupně vytvářet strukturu, která uspokojuje lidskou mysl. Bez struktury bychom si připadali tak trochu ztraceni. Jakmile začnete vnímat repetici, můžete si představit celek. Kdyby nebylo každé okno stejné, kdyby bylo tedy každé okno jiné, nebyl bych schopen spatřit celek fasády. Odlišný příklad nabízí Ginger a Fred od Gehryho s Milunićem na pražském nábřeží. Určitě jste se tam byl podívat. Každé okno je v jiné poloze. Motivem je tu zrcadlení vln ve Vltavě, ke které se dům vztahuje... Takhle to asi interpretují autoři... Omlouvám se, ale teď se tomuto detailu vyhnu: osobně jsem vůči této budově velice kritický. Podle mě je totiž klíčovým postojem autora novostavby vztah ke konkrétní, berprostřední urbánní situaci. Příklad, který jste uvedl, na mě působí jako civilizované prostředí, do kterého vběhlo divoké zvíře. Divoké zvíře z jižní Kalifornie, které se tu chce předvést. Na světové výstavě by to mohl být perfektní exponát – na světové výstavě, která je ovšem efemerní. Na konci výstavy exponáty zlikvidujete... Ale architektura tu má zůstat a budovat město. Z těchto staveb město budovat nemůžete. Představte si, že by si takhle počínali všichni. Nevydržel byste tady. Začal byste Prahu nenávidět. Tyto budovy by město zničily. Protože nemají urbánní disciplínu. Dovolte opáčit: Nemůže to být tak, že autoři vnímali hlubší urbánní řád – zejména vztah k řece a dominantě Hradu? Pochybuji. Gehry si to užívá... a i když si ho Milunić vybral pro jeho evropský prapůvod, podle mě nemá urbánní kořeny. 8

Kdyby stavěl v Praze podruhé – nemyslíte, že by byl více městský, jak říkáte ? To si nemyslím, vždyť ho klient zve jen proto, přece, aby postavil Gehryho... Chce před-

stavit Gehryho otisky prstů... Když jsem před padesáti lety studoval, město kupovalo do své galerie nového Picassa nebo Moneta. Dnes město kupuje Hadid nebo Nouvella atd. První budova Zahy Hadid byla jak všeobecně známo požární stanice ve Weilu. Jenže ten dům nikdy jako požární stanice nesloužil. Stal se artefaktem, který ztratil svou původní funkci. Hasiči tuto budovu odmítli, protože pro ně nebyla praktická. Mimochodem, to je to, co jsem říkal: v případě, že architekturu uchopíte jako umění, musíte – můžete zapomenout na užitek... Není to otázka formulace zadání? Anebo také poslání? Například při stavbě kostela ve městě se jeho soliternímu, resp. ekluzivnímu charakteru nikterak nedivíme... Jojo, před čtyřmi sty lety mělo město specifické funkce, jako byla radnice nebo zámek nebo brány coby oficiální vstup do města. A objekty se speciálními funkcemi měly také speciální výraz... Zbytek je docela obyčejné město. Obyčejné bytové domy, dvoupatrové nebo třípatrové, ovšem ty neprojektovali architekti. Problémem dnešního města je fakt, že kdekdo předstírá, že nabízí městu speciální funkce. Jako například McDonald nebo banky, různé Nestlé a Shell atd. Jenže když se podíváme na 19. století, jaké to byly domy a funkce, které byly ve městě významné? Nádraží, pošta, koncerní síň, divadlo, soud, to všechno byly provozy moderniho státu. Tyto objekty měly velký význam, a proto nabízely skutečně specifický architektonický výraz. Ale to přece není případ Tančícího domu. Nebo má snad tenhle dům statut objektu veřejného významu? Dokončení v př í š tím čísle

Děkuji za rozhovor. JHR

záběr y lubomír a kotka z fakultní noci muzeí

LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? 2/ V které části vaší dizertační práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost či idea? 3/ Který aktuální architektonicko-urbanistický problém vás zaujal?

Eva Veřtátová 1/ V poslední Alfě jsem si se zájmem přečetla rozhovor s profesorem Dullou, který představil knihu Kapitoly z historie bydlení. Protože kromě doktorského studia se věnuji návrhům rodinných domů a interiérů, zaujalo mě několik jeho myšlenek. Podle slov pana profesora už tu vše bylo: „bydlet umí každý a bydlí se již tisíciletí“. Mám pocit, že s každým projektem se učím objevovat stále nová a lepší řešení, „ušít“ bydlení klientům na míru. Snažím se být inovativní, přicházet s neokoukanými nápady. Po přečtení rozhovoru se mi proto vkrádá na mysl hned několik otázek: bydlí lidé pořád stejně? Mají od bydlení stále stejná očekávání? Má architekt stále ještě možnost a schopnost dosáhnout invenčního řešení v oblasti bydlení? 2/ Ve své dizertační práci „Nosná konstrukce jako estetická forma“ se zaměřuji na nosné konstrukce železobetonových katolických kostelů ve střední Evropě. Objev železobetonu znamenal pro stavitelství zcela nové možnosti. Architektům umožňuje vytvářet formy, kterých by pomocí jiných stavebních materiálů těžko dosáhli. A právě tyto tvary jsou předmětem mé dizertační práce. V současné době jsem ve stadiu rešerší. Na jaře se mi podařilo podniknout cestu do Hesenska a Severního Porýní-Vestfálska, kde jsem navštívila 15 železobetonových katolických kostelů, jejichž architekti nově pracovali s nosnou konstrukcí. Mohu jmenovat kostely od významných německých architektů Gottfrieda Böhma (např. Maria die Königin des Friedens v Neviges, Christi Auferstehung v Kolíně nad

eva veř tátová

Rýnem, St. Ignatius ve Frankfurtu), Dominikuse Böhma (St. Engelbert v Kolíně), Rudolfa Schwarze (St. Fronleichnam a St. Bonifatius v Cáchách), Martina Webera (St. Bonifatius ve Frankfurtu) nebo velice působivý kostel sv. Jana XXIII. v Kolíně, jehož autorem není architekt, ale sochař. Všechny tyto kostely jsou ukázkou možností železobetonových konstrukcí. Nabízejí subtilní klenutí stejně jako těžké masivní hmoty převážně stropních konstrukcí. Dokáží navodit pocit transcendentna stejně jako zdůraznit tíhu pozemského života. Jsou velmi důležitým nástrojem v rukou architekta. Při shromažďování podkladů a tvorbě rešerší mě nicméně překvapilo, že toto téma není v literatuře snad vůbec zpracované. 3/ Pocházím z jihočeského města Písek. Nejdiskutovanějším tématem v současné době je zde lávka pro pěší od architekta Pleskota, píseckého rodáka. Měla by spojovat předměstí sv. Václava a Hradiště. Zajímavostí je, že na tuto zakázku nebyla vypsaná soutěž ani výběrové řízení na volbu projektanta a starosta ji zadal „z volné ruky“. Nad tímto postupem se pozastavila komise pro urbanismus. Zastává názor, že toto téma mělo být šíře diskutováno a soutěženo. Starosta však tvrdí, že pokud jde o zakázku do 1 mil. Kč bez DPH, je zadání v souladu se zákonem. Místo vybrané pro lávku nevyhovuje lidem bydlícím na předměstí sv. Václava a chtějí je posunout o 200 m dále po proudu, aby lávka nekřižovala jez, který je oblíbeným prostorem pro odpočinek v parných letních dnech a podle tamních občanů je také „posledním volným přírodním kusem krajiny“. V květnu bylo vydáno územní rozhodnutí pro umístění stavby a v zákonné lhůtě bylo proti němu podané odvolání. Stavbu lávky mohou také zhatit komunální volby. Většina písečáků je proto zvědavá, jak všechno nakonec dopadne, ostatně i já sama. Architektonické soutěže nejsou samospasitelné. Mohl z ní vzejít zajímavější návrh, ale zároveň se dalo předpokládat, že návrh od architekta Pleskota bude jistou zárukou kvality. D o k t o r a n d k a j e a b s o l v e n t k o u FA V U T B r n o ( 2 01 3 ) . Té m a d i z e r t a č n í p r á c e : N o s n á k o n s tr ukce jako es tetická for ma, Ús tav nosných kons tr ukcí, školitel Ing. Mar tin Pospí šil, Ph.D.

9

karel humpola

Vakace s architekturou? Tradiční dotazník Alfy 1/ Spojíte letošní prázdniny s prohlídkou architektury? 2/ Kam ( jinam) byste jel/a, kdybyste mohl/a? A proč?

Karel Humpola, 11. semestr (přerušené studium) 1/ Prohlídce architektury se lze vyhnout snad jen v úplné pustině, ale i tam si ji naše deformované myšlení najde v objemech, prostorech, tvarech, křivkách, světle nebo i zvuku – mnozí už o tom napsali mnohé. Letošní léto spojím převážně se „studiem nemocničních interiérů z pohledu pacienta“, nikoli architekta. Myslím, že budu mít spoustu času k přemýšlení. V mezidobí budu z psychohygienických důvodů vyhledávat spíše samozřejmost, hrubost, jednoduchost a účelnost řemeslně zpracovaných staveb s patrnými otisky přiznané lidské nedokonalosti a konstrukční jistoty namísto nepřirozené, nalhané a mnohdy jen symbolické okázalosti, falešné asketičnosti, bezduché žoviálnosti nebo formálního opakování bez pochopení základního smyslu prostoru, stavby, předmětu, úpravy... 2/ Kdybych mohl jet tam, kam bych chtěl, pak bych jel mezi své přátele bez ohledu na to, kde se nacházejí. Většinu času teď trávím v prostředí, ze kterého nerad odjíždím a ve kterém mi máloco chybí – v prostředí, které velmi dobře znám, ale stále ještě poznávám, v prostředí, jímž nejsem nabažen. Nejel bych proto nikam. Nemám k tomu důvod. Vše, co mě naplňuje, mám na dosah ruky nebo internetového a telefonního připojení.

Michal Kubíček, 2. semestr 10

1/ Mám několik plánů. Například na konci srpna plánuju cestu po Německu, během které se chci zastavit u velkých katedrál v Řezně a Kolíně, ale i u současných staveb, jako jsou VitraHouse či Dupli Casa. Dále bych se určitě chtěl podívat do Liberce na přestavbu

michal kubíček

c y r il malchenko

městských lázní. V Praze máme totiž taky spoustu podobných zchátralých staveb, které už neplní svůj původní účel a potřebovaly by rekonstruovat či přestavět. A právě při navrhování přestaveb bychom se mohli (ba spíše měli) inspirovat v Liberci. 2/ Asi největší plán, co mám, je vydat se do Spojených států a udělat „Frank Lloyd Wright‘s roadtrip“. Fallingwater, Taliesin, Guggenheimovo muzeum atd. Pro mě to jsou stavby, ze kterých by člověk měl brát inspiraci, ze kterých bych se chtěl přiučit jak stavět, jak dělat architekturu. Není nic lepšího než si je projít a pochopit jejich genialitu na místě. Dalším mým snem je projít si stavby od architekta Calatravy. Podle mě jde o jedny z nejzajímavějších staveb na světě, co se týče exteriéru. Zajímalo by mě, jestli se ta zajímavost promítla i do interiéru.

Cyril Malchenko, 4. semestr 1/ Ano, v srpnu hodlám navštívit Bulharsko. V Burgasu mám příbuzné. Určitě bude přínosné prohlédnout si tamní architekturu. Vím, že v Bulharsku působilo hodně českých architektů. O architektuře Burgasu zatím vím málo. 2/ Chtěl bych se podívat rovněž do jiných slovanských zemí a měst. Například Polsko, Slovensko... Záhřeb, Petrohrad... Důvod je ten, že se zajímám o slovanskou kulturu a umění. Chtěl bych se podívat, jak dnes vypadají polská města po tom, co vše této zemi způsobila druhá světová válka. Nicméně, rád bych se vydal také do západoevropských zemí nebo i do zámořských či asijských států. Například Barcelona nebo Paříž. Chtěl bych se podívat na tamní kontrapunkt řádové a soudobé architektury. Zajímalo by mě, jak si s tím poradili a radí architekti v zemích, jako je Francie, Španělsko nebo Belgie. Moc bych se chtěl podívat také do Japonska, na Tchaj-wan, do Číny, do Vietnamu... Nebo i do jihozápadních zemí Asie, jako jsou Gruzie nebo Ázerbájdžán. Rád bych se seznámil s kulturou zemí, kde je jiná mentalita, jiné náboženství, jiný pohled na architekturu. Zatím však mě v tomto ohledu láká více vývoj slovanské civilizace.

barbora schmidová

Barbora Schmidová, 8. semestr 1/ Stěžejní architektonickou, respektive památkovou akcí letošních prázdnin bude výprava do Banátu, kde v rámci studentského grantu navrženého Václavem Fantou a uděleného v rámci studentské grantové soutěže ČVUT proběhne na začátku září výzkum místních českých vesnic. Ty byly založeny kolonisty ve dvacátých letech 19. století a díky izolovanosti území se zde výjimečně zachovala česká kultura i původní lidová architektura. Jenže i ta už začíná zvolna podléhat vlivům dnešní doby, takže je nejvyšší čas podrobit ji stavebněhistorickému průzkumu a zaznamenat aktuální stav staveb i krajiny jako celku. 2/ Jedním klasických cílů je Skandinávie. Paradoxně hlavním bodem mých letošních prázdnin je procestování právě Norska a Švédska, ale jedeme v „nearchi“ partě a v plánu je především příroda. Nicméně architektuře v jejích nejrůznějších podobách nelze uniknout, takže pár stavebních skvostů určitě do programu pronikne. Ostatně mou velkou zálibou je objevování na první pohled neviditelných pokladů v tradiční architektuře.

Michael Švec, 6. semestr Vždy jsem velice důsledně vymezoval čas školní a prázdninový. Pokud bylo třeba ve škole zabrat, pak jsem pracoval jako šílený. Pokud jsem ale přičichl k volnu, snažil jsem se zabavit tím, co by mi ani trochu nepřipomnělo studentskou rutinu. A tímto vzorcem jsem se řídil po celý můj mladý život. A tak když jsem si poprvé uvědomil, že na prázdniny jsem si jakožto student architektury koupil letenky do Říma, abych se podíval na ty stavby, o kterých jsem se tři roky učil, musel jsem si přiznat, že ve mně škola zanechala nesmazatelnou rýhu. Nadšeně jsem listoval sešitem dějin, které památky – samozřejmě za příznivé, nejlépe žádné vstupné – bych rád viděl. Je jich skutečně plno. Nicméně jednu bych zde vyzdvihl – Via Appia, „královna dlouhých cest“ , jak ji nazval básník Horatius. Tato stará římská cesta je obsypána řadou monumentů (a snad pro někoho

michael švec

jan zrzav ý

i překvapení) – od bazilik, starých domů a strážných věží po krásné pinie, nápisy řecké i aramejské, hroby Římanů, katakomby Židů, akvadukty a Maxentiův circus. Pocit, že kráčím na kamenech silnice, po níž před stovkami let jezdily římské vozy, jistě bude silnější o vědomí, že okolo této linie bylo ukřižováno po Spartakově povstání na šest tisíc otroků. Nikdy jsem nesouhlasil s rčením, že „všechny cesty vedou do Říma“. Že ale toto město a jeho staré cesty stojí za vidění, o tom snad nikdo pochybovat nebude.

Jan Zrzavý, 12. semestr. 1/ Shodou okolností se v létě chystám za švýcarskou architekturou. Ve snaze být jí více účasten však jako praktikant, tedy „architektura aktivně“. Vzhledem k nevyčerpatelnosti tématu a hlavně pracovních povinností předpokládám, že mi to na čas vydrží, proto žádné další konkrétní plány na léto nemám. 2/ Protože mohu a chci, jedu. Švýcarsko je jedním z míst, která jsem chtěl již dlouho, ve vztahu k profesi, blíže poznat. Plním si tak vlastní přání. K tématu mě však napadá, že mít znovu příležitost, zopakoval bych bez váhání svou loňskou japonskou zkušenost. Jde totiž o fatální střet kultur. Znamená to zjistit, co je to být Evropanem. Je to výlet do budoucnosti, jakou si nikdo z nás nepřeje, konec iluzí. Je to ale i nalezení nesmírné krásy, tím krásnější, čím více rozporuje první dojem. Pochopení své kultury i skrze misinterpretaci té cizí. Ke konci studijních let se od malého přes velké vracím zpět k malému. Zajímá mě konstrukce jako vztah a hlavně materiál jako médium. Materiál a práce s ním. Asi to souvisí s pojmy řemeslo a tradice. Myslím tím to, co není na první pohled vidět. Tušené pojmy kdesi v pozadí, které ve své konkrétnosti a množství vystaví abstraktní celek – architekturu. Bez sentimentu. Obyčejné, krásné věci. Obě dvě krajiny, které jsem zmínil, jsou si blízké v oné bezmezné víře v detail, který ač kdesi v pozadí, zůstává podvědomě přítomen. Tuhle architekturu bych se chtěl po celý život učit.

11

z diskuse spa na téma archicafé, dí lny a tiskové centr um

pokračování ze s. 2

Notes

12

X Změny ve složení Akademického senátu FA ČVUT: na 3. zasedání AS FA ČVUT byla přijata informace o změně složení senátu – odstoupení člena Petra Hlaváčka, který byl navržen na funkcí proděkana, a přistoupení doc. Jána Stempela. Na 5. zasedání AS FA ČVUT byla přijata informace o odstoupení doc. Romana Kouckého a přistoupení Edity Lisecové. X Prof. Pierre von Meiss byl na návrh vedení FA ČVUT jmenován Vědeckou radou ČVUT hostujícím profesorem pro studijní program Architektura a urbanismus na FA ČVUT v roce 2015. Ceremoniál se uskutečnil počátkem června 2014 v Betlémské kapli. X Noc, sobota 14. června ve dvoraně FA ČVUT – navrhování budoucnosti, které prezentoval Kabinet modelového navrhování, a „obyčejný barák“ od první dámy české architektury Aleny Šrámkové, to byly hlavní atrakce Pražské muzejní noci 2014 na Fakultě architektury ČVUT. Přes 2000 nočních návštěvníků využilo volného vstupu do Nové budovy ČVUT a prohlédlo si prostředí, kde se vzdělávají budoucí architekti. Dvorany nabídly výstavy diplomových prací čerstvých absolventů a sedm podlaží otevřených dveří do ateliérů s vystavenými semestrálními pracemi. Od odpoledních hodin bavily děti i jejich rodiče workshopy Rozumím svému městu, které zorganizoval Ústav urbanismu. Děti od školkových po předškoláky vyráběly domy z recyklovatelných materiálů a učily se o městě a jeho fungování. Vlastní umělecké schopnosti si návštěvníci vyzkoušeli ve výtvarných dílnách, kde se kreslilo a modelovalo podle živého modelu. Program doplňovalo promítání filmů s tematikou architektury, přednášky, tradiční zájem byl o komentované prohlídky. Díky grilování, které uspořádal Spolek posluchačů architektury a PR oddělení Fakulty informatiky, bylo před budovou rušno pozdě do noci. X V týdnu od čtvrtka 15. do čtvrtka 22. května 2014 se uskutečnil další Týden vědy a výzkumu 2014 studentů doktorského studijního programu FA ČVUT. Studenti 1. a 2.–3. ročníku veřejně prezentovali dílčí výsledky své vědecké práce v rámci přípravy své doktorské dizertační práce. Výstava posterů studentů 1. a 2.+ roč-

níku ve fakultní dvoraně byla součástí programu FA v rámci Pražské muzejní noci 14. června 2014. X Spolek posluchačů architektury vyhlásil během dubna tři ankety, zaměřené na tři součásti FA. Těmi byly Archicafé, dílna a tiskové centrum. Po květnovém vyhodnocení proběhla v rámci FA NONSTOP diskuse se všemi zúčastněnými a následně byly výsledky předloženy na zasedání Akademického senátu FA 28. května. SPA tak předal zpětnou vazbu z téměř jednoho tisíce vyplněných dotazníků. Fakulta již na výsledky reaguje a připravuje dílčí změny jak v tiskovém centru (které dopadlo velmi dobře i v dnešní podobě), tak v dílně. Probíhají také jednání o budoucnosti Archicafé, kterému k 30. 6. skončila dosavadní nájemní smlouva. Zda budou výsledky anket brány v potaz, zjistíme všichni v dalším akademickém roce.

Errata: V Alfě 6/2014 vypadla z rozhovoru s editorem Kapitol z historie bydlení jména autorů knihy: M. Hauserové, M. Rykla, P. Vorlíka, P. Kaliny, H. Guzika, L. Berana, O. Ševčíka a O. Beneše. Autorům i čtenářům se omlouváme.

generální partner

ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 8 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; 4–5 redakce / 6–7 Lucie Kirovová / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s  r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 / [email protected].