09/’15 bulletin fakulty architektur y čvut
f a: tři vítězné diplomky kdo je jiří klokočka? ohlasy na rajnišovy klacky
eva rosenová, ved. práce michal kuzemenský, bydlení vyššího standardu v ulici na zatlance, 1. cena v soutěži o nejlepší diplomovou práci 2015, koncept město a zahrada
snímk y konver zi gotick ých kos telů v maas tr ichtu, foto petr vor lí k
soutěže – výsledky O nejlepší diplomovou práci 2015. Pořádá Česká komora architektů. 1. cena: Eva Rosenová, FA ČVUT, vedoucí práce Michal Kuzemenský, Ústav urbanismu, Bydlení vyššího standardu v ulici Na Zatlance (viz s. 4– 5 v čísle); 2. cena: Kateřina Šebestová, FA ČVUT, ved. práce Michal Kuzemenský, Ústav urbanismu, Základní škola v Květnici (viz s. 6–7 v čísle); 3. cena: Andrea Šrolová, FA VUT Brno, ved. práce Jan Mléčka, Být v krajině; Zvláštní cena Českých center, František Vorel, ved. práce Vladimír Sitta, Ústav krajinářské architektury, WOODY – Kondominium pro New York (viz s. 8–9 v čísle); Zvláštní cena společnosti Cegra: Iva Matějovská, Konverze železniční opravárenské haly nádraží Bubny, FS ČVUT, ved. práce prof. Tomáš Šenberger; Čestné uznání: Jan Drška, UMPRUM v Praze, ved. práce Jan Šépka, Cesta sedmi kostelů. Do soutěže se přihlásilo 36 studentů z FA ČVUT Praha, 19 z FA VUT Brno, osm z FS ČVUT Praha, osm z FUA TU Liberec, pět z UMPRUM Praha, čtyři z FAST VUT Brno, po jednom z VŠB TU Ostrava, z AVU Praha, ze ZF MENDELU Brno a z ČZU Praha. Porota: Petr Janda, Jaromír Kročák, Jan Magasanik, Jakub Potůček (předseda) Stavba roku: Energeticky soběstačný experimentální dům AIR House, navržený týmem studentů ČVUT v Praze pod vedením FA ČVUT, získal v soutěži Stavba roku 2015 Cenu ABF-Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství a Cenu veřejnosti. Porota: Vedení ABF-Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství.
knihomol
petr vorlí k
tomáš ef ler
tektům jde a co se v oboru odehrává. Takových textů je ovšemže málo a ještě méně je těch, které zaujmou širokou veřejnost. Nicméně lavina pozornosti, kterou vyvolal rozhovor, ukazuje, že takový text tu máme – prof. Přikryl v rozhovoru formuluje svou konfesi architekta. Emil Přikryl umí komunikovat – ví, co chce říci, a umí to říci, a navíc použije metafory – je to odborný text, ale přitom srozumitelný každému, kdo chce o architektuře přemýšlet. Čtěte s tužkou v ruce, pět citací napoví proč. „Naši předci si morálku nebo etiku víry v sobě nesli, kdežto v nás byla nahrazena kšeftem.“ „Pro naši společnost je typická nesoudržnost, roztříštěnost.“ „To, jak funguje společnost, ovlivňuje architekturu mnohem víc než třeba materiály.“ „Z architektury se vytratila hierarchie a změnilo se to v individuální soupeření jednotlivých domů mezi sebou. Disciplína urbanismu se v podstatě rozpadá.“ „Předepisujeme přesné rozměry čehokoliv včetně veřejného prostoru, aniž bychom skutečně přemýšleli nad tím, co je naše opravdová potřeba.“ Oldřich Ševčík Bez Boha se rozpadá společnost i město. Rozhovor s profesorem architektury Emilem Přikrylem. Týdeník Echo 24.cz
Vyšla (tradiční) ročenka Fakulty architektury ČVUT 2014/201 (viz též Alfa 8/15). Na více než 200 stránkách představuje aktivity zimního i letního semestru 17 fakultních ústavů a 58 návrhových ateliérů i ateliérů Základů architektonického navrhování. Fakulta se zde prezentuje také zprávou o výzkumu a doktorském studiu i o konání workshopů a soupisem vydaných knih a odborných textů. Tady, ale i v ateliérových projektech – ve vrstvách studentské tvořivosti či v samotných zadáních – může odborná veřejnost nalézat vektory směřování největší architektonické vzdělávací instituce v zemi. Letošní ročenka představuje již osmý díl „kroniky“ FA ČVUT.
Rozhovor s profesorem architektury Emilem Přikrylem čili Vyznání architekta
2
Staročeské přísloví „ježek sobě kadeřav“ platí i dnes. Architekti si trvale stěžují na nedostatek pochopení pro význam svého oboru a vlastní práce, přestože rozsah informací o architektuře pro veřejnost za posledních pět deset let nepochybně vzrostl. To, co může prohloubit vztah společnosti a architektů/urbanistů, je vysvětlování: o co archi-
notes Workshopu European Associaton for Architectural Education a pracovního setkání v rámci projektu Erasmus Plus se ve dnech 12.–16. října pok r ačov ání na s . 12
z imatr ikulace v betlémské kapli; jménem s tudentů složil př ísahu nikola ladolež
Nové tváře 2015 Alfa představuje nové pedagogy
Doc. Jiří Klokočka, vedoucí ateliéru v Ústavu urbanismu Máte nějaký učitelský vzor? Mým velkým vzorem, a nejen učitelským, je Rem Koolhaas a jeho OMA. Měl jsem možnost s ním osobně spolupracovat v roce 1989. Od té doby mi také zůstalo živé přátelství s jeho tehdejšími spolupracovníky, jako jsou Xaveer de Geyter, Willem Jan Neutelings a další. Myslím, že nikdo jiný neovlivnil tak výrazně současnou architekturu a urbanismus. Jeho vlivy najdete v konceptech i detailech každé druhé stavby. Dobře si pamatuju, jak mi vyprávěl o svém přístupu k zadání, kdy se vždy snaží o hluboké a mířené „čtení prostorového kontextu“ a poté o velmi osobní a osobitou interpretaci analyzované reality. Na tom a na jeho filozofii je pak projekt postaven. Moc mě naše rozhovory naučily a možná i na celý profesní život ovlivnily. Který odborný námět hodláte na akademické půdě FA akcentovat? Mou ambicí na FA ČVUT je vytvořit ateliér moderního urbanismu, který by se soustředil na aktuální světovou urbanistickou tvorbu a vývojem vizí měst budoucnosti. Od prostorové a funkční analýzy, přes vytváření rozvojové vize a dále tvorbu urbanistických konceptů a scénářů navrhováním (research by design), až po syntézu všech studovaných prvků, čili vlastní návrh, masterplan, teze, manifesty atd. Chtěl bych, aby to byl v jistém smyslu ateliér experimentálního urbanismu, který se bude snažit formulovat odpovědi na otázky jako: Jaké jsou vize a plány na ideální město budoucnosti? Je možné formulovat hlavní urbanistické strategie a podmínky pro dnes ještě neznámé projekty? Je možné definovat prostorové struktury jako nosiče heterogenních oblastí? V roce 2050 bude na světě žít 10 miliard lidí a z toho 80 procent bude žít ve městech. Proto je víc než kdy dřív důležité,
jiř í k lokočka
abychom si kladli otázku, jakým způsobem můžeme udržet naše města obyvatelná. Nejenom dnes, ale i v budoucnosti. Musíme vymýšlet nové koncepty, navrhovat nové urbanistické strategie. Musíme hledat optimální řešení pro problémy, jako je sociální inkluze, zabezpečení potravin, doprava atd., a stejně tak hledat systémy, jež by umožňovaly autonomii sídelních celků v oblasti energie a pitné vody. V tom smyslu myslím, že urbanismus už není jen volba, ale je to nutnost a naše povinost! Doufejme, že to podobně jako v jiných zemích pochopí i naše politická reprezentace. Máte nějaké oblíbené místo? Z měst bych asi jmenoval Kortrijk, město v západních Flandrech, které jsem jako urbanista 25 let spoluvytvářel a jež má v Belgii jméno ( jako například Litomyšl v Čechách), pak Šanghaj pro úžasný urbanismus, Barcelonu jako klasiku základního konceptu a samozřejmě i Prahu. Ze staveb je pro mě osobně zatím nepřekonané maximum vila Tugendhat od Ludwiga Mies van der Rohe, podle mě jedna z nejlepších staveb na světě. Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Jako cizinec se necítím povolán k jakémukoli komentáři. Jen můj pocit mi říká, že se zde architekti snaží o celosvětový minimalismus, ale s výsledky, které se zahraničním nevyrovnají. Proč nezkusit namísto všudypřítomného minimalismu „český maximalismus“? V oblasti urbanismu mi často připadá, že se způsob uvažování o městě od dob mých studií až tak moc nezměnil. Ke všemu se přistupuje velmi realisticky, jako by každá studie měla/mohla být zítra realizována... Chybí mi ona časová dimenze alespoň padesáti, sta let do budoucnosti. Kdo jiný než urbanista by měl být vizionář. Musí být i snílek. Kromě toho postrádám již zmíněná témata sociální, energetická, ekologická atd. Absolvent ČVUT Praha, Fakulty stavební, obor architektura (1976), diplomová práce: mateřská škola v Kovpakově ulici v Dejvicích, vedoucí práce doc. Rybářová; absolvent oboru architektura na pražské AVU (1979), diplomová práce urbanistická studie Praha-Holešovice/Bubny, vedoucí Karel Filsak st.; absolvent urbanismu na gentské univerzitě (GGS urbanismus – diplom za speciální studia urbanismu 2002).
3
O nejlepší diplomovou práci 2015
pohled z ulice u santošky
1. cena: Eva Rosenová, FA ČVUT, vedoucí práce Michal Kuzemenský, Ústav urbanismu, Bydlení vyššího standardu v ulici Na Zatlance Z autorské zprávy Urbanistický koncept. Blok je rozčleněn na čtyři domy, zahradní strana objektů je definována měkkou plynoucí linií. Parcela je orientována severním směrem do zeleně. Nárožní část parcely reaguje na místní podmínky. Prostor je ponechán volný, dává nadechnout téměř stoletým lipám. Návrh zachovává motiv hodnotného vstupního předprostoru. Obraz domu: Návrh reaguje na přísnou architekturu z třicátých let 20. století a pro Smíchov typické domy postavené v neostylu. Inspirací jsou sousední domy. Dekorativní i funkční prvek zábradlí je až banálně reprodukován. Vybrané ornamentální zábradlí je vnímáno jako symbol vznešenosti a buržoazie. Balancování mezi banalitou kýče a kvalitním prvkem dekoru je vyváženo hrubou fasádou z betonové omítky a přesným usazením hmot. Prostory: Společným vstupem je náměstí s lipami a brankou, odkud se každý přes dvůr a zahradu vydá k svému domu. V pozadí je vidět část zahrady ve svahu s altánkem na kopci. Byty: Základním aspektem příčných bytů je jednoduchá linka průhledu města a zahrady a jejich západovýchodní orientace. Návrh umožňuje vysokou flexibilitu dispozic a horizontální i vertikální propojování menších bytů.
4
Z hodnocení poroty Pro svůj obytný dům si autorka zvolila parcelu nacházející se na nároží typické smíchovské ulice charakterizované různorodou zástavbou a styly. Parcelu nenavrhuje zastavět jediným blokem, nýbrž čtveřicí samostatných domů utvářejících jednotnou architektonickou kompozici kontextuálně reagující jak na ulici, tak na blízký park. Prostřednictvím zvoleného řešení se tak autorce podařilo setřít hranici mezi privátní a veřejnou sférou. Na studii jury dále zaujala mimočasová, dalo by se říci „nestylová“ estetika inspirovaná jak strohou architekturou protějšího činžáku z třicátých let, tak ušlechtile prostým moderním klasicismem bratří Perretů. Na rozdíl od nich se ale rozhodla průčelí provedená v umělém kameni ozvláštnit dekorativními prvky. Jejich pojetí i práce s nimi porotu fascinovaly, mimo jiné také proto, že prostřednictvím nich dala vale „loosovskému“ pohrdání ornamentem.
mezonetový byt na náměstí se stromem
situace
pohled z terasy domu A
pohled z ulice na zatlance
nárožní byt s výhledem do parku nárožní byt 4 kk, dům B
5
O nejlepší diplomovou práci 2015 2. cena: Kateřina Šebestová, FA ČVUT, vedoucí práce Michal Kuzemenský, Ústav urbanismu, Základní škola v Květnici Z autorské zprávy Květnice – obec v suburbanizačním prstenci kolem Prahy. Počet obyvatel vzrostl za posledních 15 let téměř dvacetkrát. Občanská vybavenost? Žádná. Co obci chybí nejvíce? Škola. Proto téma základní škola v Květnici. Hledám školu inkluzivní pro děti z různých zázemí. Školu umístěnou na rozhraní staré a nové zástavby, školu u rybníka. Hledám odpověď na problematické prostředí satelitní zástavby. Definuji nový střed obce.
6
Hodnocení poroty O tom, že projektu mateřské a základní školy musí architekt věnovat maximální pozornost a péči, není pochyb. Své o tom vědí ve Skandinávii i v německy hovořících zemích, kde je úroveň těchto staveb tradičně na výši. Je proto potěšující, že autorka si tuto skutečnost uvědomuje a své škole přikládá význam mnohem větší, než obvykle její budova plní. Projekt totiž pojala jako nositele estetických kvalit a také jako dílo urbánně i sociologicky sjednocující dva odlišné světy – organismus původní obce, v tomto případě Květnice, se satelitní výstavbou, která ji z jedné strany obkličuje. Z tohoto důvodu situovala budovu do nejkrásnějšího místa se symbolickým podtextem, samého srdce obce, které, jak už tomu v případě českých obcí bývá, charakterizuje (mimo jiné) vodní hladina. Návrh, jak napsal Petr Janda, „krásně využívá potenciálu místa s až archetypálním vztahem základní konfigurace školy s dvorem otevřeným k prostoru rybníka, využívajícím ponechání neukončené hrany iluzorního horizontu a chytře zapouštějícím hřiště v trajektorii výhledu pod jeho úroveň“. Výsledek tak v „sobě snoubí civilnost vesnické školy (hmoty) s klasickou vážností školy městské (solidní monumentalita fasád), s atributy dotýkajícími se takřka až podstaty architektury, jíž je genius práce s prostorem…“.
školní dvůr
ochoz před jídelnou
situace
pohled jižní
7 průchod mezi školou a tělocvičnou
pohled z jídelny na dvůr
řez školním dvorem
situace, ptačí perspektiva
O nejlepší diplomovou práci 2015 Zvláštní cena Českých center František Vorel, vedoucí práce Vladimír Sitta, Ústav krajinářské architektury, WOODY – Kondominium pro New York
8
Z autorské zprávy Téma diplomního projektu navazuje na zadání soutěže Architectural workshop in Rome s tématem: vertikální farma pro New York s danou parcelou a regulacemi. Bu-
dova má novým způsobem ukázat možnost pěstování potravin v rámci bytové stavby ve městech, se zaměřením na udržitelnost návrhu, materiálů, uhlíkové stopy a využití bytů pro potřeby malé rodiny. Lokalita se nachází na Manhattanu, volná parcela má rozměry 55×27 met rů v rychle se rozvíjející industriální čtvrti Chelsea s vazbou na pěší zónu High Line, bývalou nadzemní dráhu. Regulace jsou dány odstupem od High Line minimálně 5 m, výškový limit je podle soutěžních podmínek stanoven na 50 m. Využití budovy: pro účely bydlení a pěstování plodin. Navrhuji dřevostavbu bytové patnáctipatrové stavby, která kombinuje tři způsoby pěstování plodin. V parteru budovy jsou umístěny laboratoře – hydroponické pěstování.
Na fasádě jsou posuvné panely s květináči, které v zimě slouží jako okenice a nakonec je zde pátá fasáda – společná zelená střecha. Lepené vazníky tvoří předsazenou konstrukci pavlačí po třech patrech, a odpovídají tak na řešení paradoxu dřevostaveb, které, ač jsou technicky proveditelné (křížem lepené desky – CTL), jsou z hlediska právních předpisů přísně regulované. Dřevo se tak musí zakrývat požárně odolným obkladem většinou ze sádrokartonu, anebo navrhnout nosné dřevěné prvky podle skandinávského vzoru tzv. plánovaného odhořívání konstrukce. (V tomto případě je dřevěný nosný prvek předimenzován, aby v případě požáru pouze obhořel, ale dále plnil svoji funkci. Využívá se tak přednosti dřeva oproti oceli, která při vysokéteplotě měkne.)
vizualizace, detail fasády
vizualizace, střešní zahrada
perspektiva, pohled od severu
vizualizace, pohled z chodníku
9
marie davidová
Dóm chaosu aneb Nad klacky Martina Rajniše
Marie Davidová
Na zadání Hutě prof. Martina Rajniše vyrostla v rámci Life Sciences Film Festivalu a Street Food na dohled od Fakulty architektury klenba z „klacků“ – Dóm chaosu z mladých jasanových a javorových kmenů. Stavba vznikla doslova živelně; příliš velká uspořádanost je totiž jedním z hendikepů současné architektury a naší společnosti vůbec, říká prof. Rajniš, který spolu s Tomášem Kosnarem osobně vedl akci. Workshopu se aktivně zúčastnila řada studentů oboru, šest z Fakulty architektury ČVUT v Praze, osm z Fakulty architektury TUA Liberec a jeden z katedry architektury Fakulty stavební. Důležitou ideou dílny bylo hledání významu a moci chaosu a entropie v konstrukcích. Neurčitost a nepředurčenost představuje klíčovou charakteristiku konceptu. „Dóm je z tohoto pohledu anarchostruktura, “ říká prof. Rajniš. Dočasná umělecké instalace měla sloužit také k ověření předpokládaných vlastností strukturální konstrukce z mladých kmínků, možností a řešení plastových spojů, tvarování, napojování a přepínání konstrukce. Odzkoušeny měly být postupy montáže, lešení atd. Metoda přímé participace měla umožnit studentům oboru přímo se seznámit s vlastnostmi dřeva a být součástí realizace většího objektu. Akce měla dále sloužit i k seznámení nejširší veřejnosti s charakterem lehkých dřevěných konstrukcí přírodního typu.
„Důležitou součástí workshopu je hledání významu a moci chaosu a entropie v konstrukcích…“ píše Martin Rajniš. Podívejme se nejprve na obsah pojmů chaos a entropie. Edward Lorenz shrnuje chaos takto: „Chaos: když současnost určuje budoucnost, ale přibližná budoucnost přibližně neurčuje budoucnost.“ (Christopher M. Danforth, Chaos in an Atmosphere Hanging on a Wall, Mathematics of Planet Earth 2013, z angličtiny přeložila M. D.) K teorii chaosu vedl Lorenze experiment nepředvídatelnosti počasí: zdánlivě malé a současnou vědou neměřitelné faktory mohou mít zásadní vliv na danou předpověď. Tento efekt se proslavil pod názvem efekt motýlích křídel a matematik Stewart jej definuje těmito slovy: „Mávání jediného motýlího křídla dnes vytvoří malinkou změnu v atmosféře. Za určitý čas se to, co se bude dít v atmosféře, bude lišit od toho, co by se jinak dělo. Takže za měsíc k tornádu, které by jinak zdevastovalo indonézské pobřeží, nedojde. Anebo to, co by se jinak nestalo, nastane.“ (Ian Stewart, Does God Play Dice? The Mathematics of Chaos, z angličtiny přeložila M. D.) Entropie je definována Larsem Skyttnerem jako „množství neuspořádanosti a nahodilosti, nacházejících se v jakémkoli systému. Všechny nežijící systémy směřují k neuspořádanosti; ponechány samy sobě nakonec ztratí všechen pohyb a degenerují do inertní masy. Když je dosaženo tohoto permanentního stavu a neodehrávají se žádné události, je dosaženo maximální entropie. Živý systém může po konečný čas odvrátit tento neměnný proces importováním energie ze svého prostředí. Pak říkáme, že vytváří negentropii, něco, co je charakteristické pro všechny druhy života.“ (Lars Skyttner, General Systems Theory: Problems, Perspectives, Practice, z angličtiny přeložila M. D.) Pokud se shodneme na platnosti teorie chaosu, můžeme ji zřejmě aplikovat na všechno, tedy i na konstrukci, složenou z tetrahedronů. Jde totiž o popis fyzikálních jevů, platných pro prostředí, v němž žijeme, a tedy také stavíme naše konstrukce. Co se týče entropie, otázka je složitější. Pokácené dřevo čili usmrcený živý materiál bude po určitý
Alfa se zeptala architektů a doktorandů na FA ČVUT
10
1/ Jak se díváte na artefakt navržený Martinem Rajnišem? 2/ Klíčovou charakteristiku konceptu představují „neurčitost a nepředurčenost. Dóm chaosu je z tohoto pohledu anarchostruktura “ , píše Rajniš. Může na tomto myšlenkovém principu fungovat v naší kultuře architektura? 3/ Která část zmíněné práce představuje inspiraci?
s t u d e n t i b ě h e m w o r k s h o p u d ó m c h a o s u s k l e n u l i n a d o h l e d o d f a k u l t y a r c h i t e k t u r y s l a v o b r á n u z „ k l a c k ů “; s n í m k y a l f a a t o m á š t e s a ř
čas stále importovat energii ze svého prostředí, do něhož se postupně rozloží, tudíž předá energii dalším, živým systémům. V oboru „aplikace systémových teorií do konstrukcí“ se nabízí například srovnání s výzkumem Agregates pod vedením týmu Achima Mengese na ICD – University of Stuttgart. Projekt zkoumá samoorganizaci speciálně navržených dílů, jež sesypáním vytvoří nosnou konstrukci. Bylo by zajímavé se dozvědět více o tom, jak autor instalace Dóm chaosu výzkum systémového myšlení v architektuře na svých prototypech chápe a jakých závěrů dosahuje. Pokud mu jde o fakt, že kmeny, pečlivě uspořádané do přísné geometrie tetrahedronu, nejsou opracované, je jasné, že si touto formou dřevo zachovává lepší konstrukční stabilitu, neboť není narušeno jeho vlákno. To může ze svého experimentu potvrdit i autorka článku. Skutečnost, že podobnou konstrukci je výhodnější projektovat pouze systémovým modelem, a nikoli přesnými výkresy (z důvodu jedinečnosti každého z prvků), však těžko může vést k označení chaos. Jde o klasickou prostorovou příhradovou konstrukci, jež má daleko k nějakému systémovému konstrukčnímu experimentu. Nic z toho ovšem neubírá tomuto prototypu na kráse, která tkví především ve využití dílců z živého materiálu tak, jak je skutečně rostlý. Proto už nezbývá nic jiného než si přát, aby Martin Rajniš ve své práci nepolevoval. Autorka je vědecká konzultantka ve studiu FLOW (ateliér Florián - Kurilla) v Kabinetu modelového projektování FA ČVUT, doktorandka na FUA TUL, předsedkyně spolku Collaborative Collective, systémová designérka v Sysloop. V současnosti provádí výzkum v oboru Systems Oriented Design a Performance Oriented Design na případové studii masivního dřeva. Magisterský titul získala na Oslo School of Architecture and Design se zaměřením právě na tyto dva obory.
jan stáhala
Jan Stáhala: Z hranic architektury, sochařství, performance, marketingu 1/ Jde o další inovativní konstrukci Martina Rajniše a jeho kolegů z jejich Hutě architektury. Je to technologicky jednoduchá, prostorová příhradová konstrukce z tenkých mladých kmínků vázaných umělohmotnými z-z páskami. Materiálem je odpadní dřevo, klacky, vzniklé při klučení luk a odstraňování náletů, které umíme jinak zpracovat jedině spálením. Přitom jde o lehký, houževnatý unosný materiál (zkuste to zlomit). Je to konstrukce dočasná a kromě spojek recyklovatelná. Náplní jde o pavilon a vstupní bránu. Pavilon má jen symbolickou funkci, vyžadována je pouze samonosnost. Je to pozvánka k experimentování na hranici architektury, sochařství, performance, marketingu. 2/ Architektura je primárně opakem anarchie. Architektura je a vždy byla řád, ne svou klasickou formou nebo trvanlivostí, nýbrž primární funkcí příbytku. Už první stavitelé očekávali od staveb ochranu a jistotu, a tedy řád. Nicméně v době přeurčenosti, překomplikovanosti a přebujelé byrokracie je snaha o zjednodušování pravidel na místě. Rajniš je svou anarchostrukturou aktuální také respektem k materiálu (a jeho samoorganizaci) a k celému společenství stavitelů, které se na vzniku podílí. Díla tak mohou vznikat aspoň částečně neřízeně a nikdo nemusí mít úplnou kontrolu nad výsledkem. A to může být v některých případech efektivnější synergický způsob vzniku staveb než tradiční hierarchizované stavění. 3/ Práci Martina Rajniše uznávám jako celek pro její nespornou inovativnost a přesah. Nejzajímavější se mi zdá chápání projektu jako stavby, a nikoli pouze návrhu stavby. Proto i název: Huť architektury. S tím souvisí fakt, že projekty Hutě jsou si podobné, pracují často se stejnými statickými schématy a formami. Tuto podobnost, nestejnost jejich projektů vnímám jako přínos v době, kdy maximální hodnotou je odlišit se za každou cenu. Autor je nezávislý architekt, doktorand na FA ČVUT, Ústav teorie a dějin architektury, školitel doc. Oldřich Ševčík
11
pokračování ze s. 2
12
s t a v b a r o k u : a u t o ř i a i r h o u s u – l a u r e á t i c e n y n a d a c e a b f 2 01 5 . s n í m k y a b f.
za Fakultu architektury zúčastnili Petr Vorlík a Tomáš Efler z Ústavu teorie a dějin architektury a Ústavu památkové péče. Projekt Erasmus Plus pro roky 2015–2017 mapuje metody a šíři výuky péče o historické dědictví na různých architektonických školách, přičemž jedním z klíčových cílů je formulování nových, společných strategií, které by lépe odrážely aktuální proměny evropského kulturního prostředí, stavebních technologií a životního stylu. Navazující mezinárodní workshop sekce Conservation EAAE, zaštítěný univerzitami v Hasseltu a v Liège, se zaměřil zejména na otázky symbolické a duchovní role architektonického dědictví a na jeho význam pro uchování a rozvíjení identity. Účastníci workshopu se v samostatných sekcích věnovali tématu konverzí sakrálních a průmyslových staveb a jejich provázanosti se společenskými a politickými východisky. Workshop probíhal převážně v prostorách bývalé věznice v Hasseltu, přestavěné nedávno pro účely Právnické fakulty (sic), a z navštívených referenčních a široce diskutovaných příkladů lze jmenovat konverzi důlního areálu v Genku na C-Mine, kulturní ohnisko regionu, nebo tři gotické kostely v Maastrichtu, nově využité pro potřeby archivu, knihkupectví a hotelu. K letošnímu 1. říjnu bylo podle zprávy fakultního studijního odd. evidováno 259 studentů, přihlášených do bakalářského studia programu architektury a urbanismu, 46 programu průmyslového designu, 19 studentů programu krajinářské architektury; 238 studentů do magisterského studia programu architektury a urbanismu a 17 studentů průmyslového designu. Zástupce Fakulty architektury ČVUT v EAAE. Reprezentant naší fakulty byl zvolen do řídícího výboru Evropské asociace pro architektonické vzdělávání. EAAE je společná organizace evropských odborných škol; jejím posláním je budovat síť evropských škol architektury, iniciovat diskusi, podporovat výzkum a prosazovat kvalitu vzdělávání. Asociace dnes sdružuje přes 140 škol. V průběhu každoroční valné hromady (letos se konala v srpnu v Miláně), byl do desetičlenné rady zvolen Dalibor Hlaváček z Ústavu navrhování II. Mandát rady je tříletý. Dalibor Hlaváček naváže na úspěšné působení prof. Zdeňka Zavřela, který zde zastupoval FA ČVUT v letech 2013-2015. Viz www.eaae.be
oldřich ševčí k
Workshopy, konference, přednášky Památky – volný přednáškový cyklus v zimním semestru 2015/2016. Pořádá Ústav památkové péče FA ČVUT. 9. ročník. Renata Klímová: Petr Hrůša: Architektonické dílo – 24. listopadu; Jan Hendrych: Italské historické zahrady – 1. prosince; Oldřich Ševčík: Česká architektura 60.–70. let a její evropský kontext – 8. prosince; Milena Hauserová: Rybníky – nahlédnutí do minulých podob krajiny – 15. prosince. Fakulta architektury ČVUT, Thákurova 9, Praha 6 – Dejvice, posluchárna Janák. Vždy v úterý od 17.45. Současná architektonická tvorba. Poslední z trojice přednášek praktikujících architektů: Ateliér Vltava – 19. 11.; FA ČVUT, Thákurova 9, posluchárna Janák, čtvrtek ve 12.30.
Errata: v článku Atelier MáMA v Plzni na s. 12 v Alfě 8/15 o letním workshopu vymazal redakční šotek odkaz na zdroj: http://ateliermama.blogspot.cz/. Čtenářům i vedení ateliéru se redakce omlouvá.
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 9 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner / 4–5 Eva Rosenová, 6–7 Kateřina Šebestová, 8–9 František Vorel / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Aled, s. r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
