Pfiezka spadla kdo ji zvedne…
I Pan Morley nebyl u snídanû právû v nejlep‰ím rozpoloÏení. StûÏoval si na slaninu, divil se, proã musí káva vypadat jako tekuté bláto, a podotkl, Ïe vloãky jsou ãím dál hor‰í. Pan Morley byl mal˘ muÏ s v˘razn˘mi ãelistmi a vyz˘vavou bradou. O domácnost se mu starala jeho sestra – statná Ïena, pÛsobící tak trochu jako granátník v sukních. Zamy‰lenû se na bratra podívala a zeptala se, zda byla voda ve vanû zase studená. Ponûkud neochotnû pan Morley odpovûdûl, Ïe nikoli. Pohledem pfieletûl noviny a poznamenal, Ïe vláda se zfiejmû dostává ze stadia neschopnosti do stadia naprosté imbecility. Sleãna Morleyová prohodila hlubok˘m basem, Ïe je to vskutku skandální. Jako obyãejná Ïena povaÏovala kteroukoli vládu, jeÏ byla právû u moci, za velmi prospû‰nou. Pobídla tedy bratra, aby jí vysvûtlil, proã je vlastnû politika souãasné vlády tak nekompetentní, stupidní, imbecilní a upfiímnû fieãeno sebevraÏedná. Pan Morley vyslovil k tomuto tématu v‰echny své postfiehy, pak si dal dal‰í ‰álek kávy, kterou tak pohrdal, a vyjádfiil své nefal‰ované rozhofiãení. „Tahleta dûvãata,“ fiekl, „jsou v‰echna stejná! Nezod7
povûdná, myslí jenom na sebe – vÛbec se na nû nedá spolehnout.“ „Myslí‰ Gladys?“ zeptala se udivenû sleãna Morleyová. „Zrovna jsem od ní dostal vzkaz. Její teta prodûlala mrtvici, takÏe musela odjet za ní do Somersetu.“ „To je sice velmi nepfiíjemné, drah˘,“ fiekla sleãna Morleyová, „ale tûÏko za to mÛÏe to dûvãe.“ Pan Morley zachmufienû zavrtûl hlavou. „A jak mám vûdût, Ïe ta teta opravdu mûla mrtvici? Jak mám vûdût, Ïe to v‰echno není jenom habaìúra Gladys a toho jejího neomaleného mládence, se kter˘m se st˘ká? Na první pohled lotr! Nejspí‰ si spolu na dne‰ek naplánovali nûjak˘ v˘let.“ „Ale ne, drahou‰ku, podle mû by Gladys nûco takového neudûlala. VÏdyÈ sis sám vÏdycky pochvaloval její svûdomitost.“ „Jistû, jistû.“ „Inteligentní a velmi pracovité dûvãe – nefiíkals to tak?“ „Ano, ano, Georgino, jenomÏe to bylo pfiedtím, neÏ se tu objevil ten mladík. Poslední dobou se hodnû zmûnila – je jako vymûnûná – duchem nepfiítomná, rozru‰ená, nervózní.“ Granátnice zhluboka vzdychla. „Dívky se zkrátka zamilovávají, Henry,“ fiekla. „S tím nic nenadûlá‰.“ Pan Morley se na ni osopil: „Nesmí ale pfiipustit, aby to ovlivÀovalo její v˘konnost jako mojí sekretáfiky. A zrovna dneska mám práce víc neÏ obvykle! Pfiijde nûkolik velmi dÛleÏit˘ch pacientÛ. Je to váÏnû hroznû nepfiíjemné!“ „To ti vûfiím, Henry, musí to b˘t nesmírnû nároãné. Mimochodem, jak si vede ten nov˘ chlapec?“ „Hor‰ího jsem je‰tû nemûl!“ postûÏoval si pan Morley. „NedokáÏe ohlásit správnû jediné jméno a chová se jako neotesanec. Jestli se nezlep‰í, vyhodím ho a zkusím ‰tûstí znovu. Nechápu, co na tûch dne‰ních ‰kolách dûlají. Mám 8
pocit, Ïe vychovávají hejna negramotÛ, ktefií nerozumí niãemu, co jim fiíká‰, natoÏ aby si to pamatovali!“ Pohlédl na hodinky. „UÏ musím jít. Mám nabité dopoledne a je‰tû musím nûkam vmûstnat tu Sainsbury Sealovou – má bolesti. Navrhl jsem jí, aby za‰la k Reillymu, ale nechtûla o tom ani sly‰et.“ „Samozfiejmû Ïe ne,“ pfiitakala Georgina loajálnû. „Reilly je velmi schopn˘ – skuteãnû velmi schopn˘. MÛÏe se py‰nit prvotfiídními diplomy. A ve své práci jde ve v‰ech ohledech s dobou.“ „Tfiesou se mu ruce,“ prohodila sleãna Morleyová. „Podle mû pije.“ Její bratr se zasmál a vrátila se mu dobrá nálada. „V pÛl druhé pfiijdu na svaãinu. Jako vÏdycky,“ fiekl.
II V hotelu Savoy se pan Amberiotis projíÏdûl párátkem mezi zuby a sám pro sebe se uculoval. V‰echno ‰lo jako po másle. Mûl ‰tûstí – jako obvykle. Ani se mu nechtûlo vûfiit, jak se vyplatilo utrousit pár laskav˘ch slov pfied tou bláznivou Ïenskou. Ach ano, nezi‰tnû ãinit dobro. VÏdycky byl dobrosrdeãn˘. A ‰tûdr˘! V budoucnu bude moci b˘t je‰tû ‰tûdfiej‰í. Pfied oãima mu vytanuly pfiedstavy plné dobroãinnosti. Mal˘ Dimitri… A ten dobr˘ Constantopopolous zápasící se svou malou restaurací… Pfiipraví jim pfiíjemná pfiekvapení… Párátko v nestfieÏeném okamÏiku zajelo do dásnû a pan Amberiotis sebou ‰kubl bolestí. RÛÏové vyhlídky na blízkou budoucnost odeznûly, neboÈ musely ustoupit obavám z budoucnosti mnohem bliωí. Opatrnû prozkoumal bolavé místo jazykem. Vytáhl diáfi. Ve dvanáct hodin. Ulice Královny Charlotty 58. 9
Pokusil se o znovunabytí pfiede‰lé optimistické nálady, ale marnû. V‰e se smrsklo na pár slov: ulice Královny Charlotty 58, dvanáct hodin.
III V hotelu Glengowrie Court v South Kensingtonu právû skonãila snídanû. V hale spolu rozmlouvaly sleãna Sainsbury Sealová a paní Bolithová. Sdílely sousedící stoly v jídelnû a pfied t˘dnem, den po pfiíjezdu sleãny Sainsbury Sealové, se spfiátelily. „Víte, drahá,“ fiekla sleãna Sainsbury Sealová, „ono to skuteãnû pfiestalo bolet! UÏ ani píchnutí. Snad abych zavolala –“ Paní Bolithová ji pfieru‰ila. „Nedûlejte hlouposti, má milá. Jdûte k zubafii a budete mít klid.“ Paní Bolithová byla vysoká Ïena, rozkazovaãn˘ typ s hlubok˘m hlasem. Sleãnû Sainsbury Sealové bylo kolem ãtyfiiceti, nev˘raznû obarvené vlasy mûla stoãené do neúhledn˘ch kadefií a neustále jí padal skfiipec. Její obleãení jako by postrádalo jasn˘ tvar a pÛsobilo spí‰e umûlecky. Byla velmi v˘fieãná. „Ono uÏ to ale váÏnû vÛbec nebolí,“ fiekla zamy‰lenû. „Nesmysl. Tvrdila jste mi, Ïe jste celou noc ani oko nezamhoufiila.“ „No, to je pravda, nezamhoufiila, ale teì snad ten nerv uÏ odumfiel.“ „Tím spí‰ byste mûla zajít k zubafii,“ odvûtila paní Bolithová ráznû. „V‰ichni to moc rádi odkládáme, ale to je obyãejná zbabûlost. Je lep‰í odhodlat se, pfiekonat strach a mít klid!“ Dalo se snad ze rtÛ sleãny Sainsbury Sealové odezfiít známé vzpurné zamumlání „Jistû, ale va‰e zuby to nejsou“? 10
Nahlas v‰ak fiekla: „Zfiejmû máte pravdu. A pan Morley je tak ohledupln˘ a vlastnû to u nûj nikdy ani nebolí.“
IV Skonãilo jednání správní rady. Mûlo hladk˘ prÛbûh, zpráva vyznûla dobfie. Nebylo dÛvodu k jakékoli rozladûnosti. Pfiesto si vnímav˘ pan Samuel Rotherstein v‰iml ãehosi, jisté nuance, v chování pfiedsedy. V jeho tónu tu a tam zaznûla jízlivost, sÏíravost – zcela nemístná vzhledem k povaze jednání. Snad nûjaké tajné starosti? Pan Rotherstein si v‰ak nedokázal pfiedstavit Alistaira Blunta s tajnou starostí. Je to pfiece tak vyrovnan˘ a racionálnû uvaÏující ãlovûk. Tak úplnû normální. Tak britsk˘. Jistû, tfieba taková játra si nevybírají… Samotného pana Rothersteina ãas od ãasu trochu potrápí. Alistair si ale na játra nikdy nestûÏoval. Jeho zdraví se tû‰ilo stejnû dobrému stavu jako jeho inteligence a znalost financí. Ne Ïe by vyslovenû pfiekypoval zdravím a svûÏestí, ale tû‰il se dobré tûlesné i du‰evní pohodû. A pfiesto tu nûco nehrálo – pfiedsedova ruka se nûkolikrát zatoulala k jeho tváfii, sedûl s podepfienou bradou. Takhle se obyãejnû nechoval. Chvílemi dokonce vypadal – ano, roztrÏitû, jakoby duchem nepfiítomnû. Vy‰li z jednací místnosti a scházeli po schodech dolÛ. „NemÛÏu vás svézt?“ nabídl se pan Rotherstein. Alistair Blunt se usmál a zavrtûl hlavou. „âeká na mû vÛz.“ Pohlédl na hodinky. „Nejedu zpátky do mûsta.“ Zarazil se. „Jdu totiÏ k zubafii.“ Záhada byla objasnûna.
11
V Hercule Poirot vystoupil z taxíku a zaplatil. Pak zazvonil na zvonek domu ãíslo 58 v ulici Královny Charlotty. Po chvíli otevfiel chlapec v uniformû zfiízence. Mûl pihatou tváfi, ry‰avé vlasy a seriózní vystupování. „Je zde pan Morley?“ zeptal se Hercule Poirot. V koutku du‰e naivnû doufal, Ïe by snad mohli pana Morleyho nûkam odvolat nebo je právû indisponován ãi se rozhodl dnes nepfiijímat pacienty… V‰e nadarmo. Pacholík ustoupil stranou a Hercule Poirot ve‰el do domu. Dvefie se za ním zavfiely s tichou nemilosrdností nezvratného osudu. „Va‰e jméno, prosím?“ otázal se chlapec. Poirot udal své jméno a dokofián otevfien˘mi dvefimi po pravé stranû haly vstoupil do ãekárny. Byla zafiízena s celkem dobr˘m vkusem, ale na Hercula Poirota pÛsobila nepopsatelnû deprimujícím dojmem. Na vyle‰tûném sheratonském stole (ãi spí‰e jeho napodobeninû) byly úhlednû poskládány noviny a ãasopisy. Na hepplewhitovském pfiíborníku (dal‰í napodobenina) stály dva pozlacené svícny a ozdobná stolní mísa na ovoce. Krbová fiímsa poskytla prostor pro bronzové hodiny a dvû bronzové vázy. Okna byla zahalena závûsy z modrého sametu. Kfiesla zdobilo ãalounûní v jakobínském stylu s ãerven˘mi ptáãky a kvûtinami. V jednom z nich sedûl vojensky vyhlíÏející dÏentlmen s bujn˘m knírem a bledou tváfií. Na Poirota pohlédl s v˘razem nûkoho, kdo zaznamenal jak˘si obtíÏn˘ hmyz. âlovûk mûl dojem, Ïe to není ani tak pistole, co by si pfiál mít s sebou, jako biolit. Poirot mu vûnoval pohrdav˘ pohled a pomyslel si, Ïe nûktefií Angliãané jsou skuteãnû tak nesnesitelní a smû‰ní, Ïe by se jim mûlo pomoci od jejich utrpení hned po narození. Vojensky vyhlíÏející dÏentlmen odvrátil svÛj dlouh˘ nasupen˘ pohled, popadl Timesy, natoãil si kfieslo tak, aby 12
nemusel mít Poirota na oãích, usadil se a pustil se do ãtení. Poirot si vzal humoristick˘ Punch. Peãlivû jej proãítal, ale Ïádná z anekdot mu nepfii‰la vtipná. Vstoupil sluha, pronesl: „Plukovník Arrowbumby?“ a odvedl onoho dÏentlmena. Poirot právû zvaÏoval pravdûpodobnost skuteãné existence takového jména, kdyÏ se ve dvefiích objevil asi tfiicetilet˘ mladík. Za chvíli Poirot po oãku sledoval, jak tento mlad˘ muÏ stojí u stolu a neklidnû se probírá titulními stránkami ãasopisÛ. Nesympatick˘ a nebezpeãn˘ mládenec, pomyslel si, a nedá se vylouãit, Ïe by mohl b˘t klidnû i vrahem. V kaÏdém pfiípadû vzbuzoval dojem vraha mnohem silnûji neÏ v‰ichni vrazi, které Hercule Poirot kdy bûhem své kariéry odhalil. Otevfiely se dvefie a sluha ohlásil jen tak do vzduchu: „Pan Peerer.“ Poirot správnû odhadl tato slova coby v˘zvu smûrovanou jemu a vstal. Hoch ho vedl na konec haly a pak za roh, kde nastoupili do malého v˘tahu a vyjeli do druhého patra, tam pak procházeli chodbou, aÏ chlapec otevfiel jedny ze dvefií vedoucí do men‰í ãekárny, zaklepal na dal‰í dvefie a bez ãekání na odezvu je otevfiel a ustoupil stranou, aby jimi mohl Poirot vejít dále. Poirota uvítal zvuk tekoucí vody. KdyÏ dvefie obe‰el, spatfiil pana Morleyho, jak si s profesionálním gustem om˘vá ruce v umyvadle u zdi.
VI V Ïivotû velk˘ch muÏÛ existuje nûkolik zlid‰Èujících okamÏikÛ. Traduje se, Ïe Ïádn˘ muÏ není hrdinou pfied sv˘m komorníkem. K tomu mÛÏeme dodat, Ïe jen málokter˘ 13
muÏ je hrdinou sám pfied sebou pfii náv‰tûvû zubního lékafie. Hercule Poirot si byl této skuteãnosti velmi intenzivnû vûdom. Byl z lidí, ktefií o sobû mají velmi vysoké mínûní. Jsem Hercule Poirot a v mnoha ohledech vynikám nad ostatními. V této chvíli si v‰ak jako v˘jimeãn˘ nepfiipadal ani v tom nejposlednûj‰ím ohledu. Jeho sebevûdomí kleslo na nulu. Stal se z nûj jen obyãejn˘ zbabûl˘ ãlovíãek, kter˘ je strachy bez sebe ze zubafiského kfiesla. Pan Morley dokonãil profesionální hygienu a nyní jiÏ nasadil onu známou konej‰ivou mluvu lékafie. „Není takové teplo, na jaké jsme v tuhle roãní dobu zvyklí, viìte?“ Nenápadnû se blíÏil k jámû lvové – ke K¤ESLU! Obratnû manipuloval s opûrkou hlavy nahoru a dolÛ. Hercule Poirot se zhluboka nadechl, pfiistoupil ke kfieslu, usadil se a vystavil hlavu v‰anc fidlátkÛm pana Morleyho. „Je to takhle pohodlné?“ zajímal se s obludnou veselostí. „Urãitû?“ Poirot mu hrobov˘m hlasem sdûlil, Ïe se mu sedí docela pohodlnû. Pan Morley si pfiisunul stolek, uchopil zrcátko a jak˘si dal‰í nástroj a zapoãal se svou prací. Hercule Poirot pevnû sevfiel opûradla kfiesla, zavfiel oãi a otevfiel ústa. „Máte nûjaké konkrétní potíÏe?“ zji‰Èoval pan Morley. Ponûkud nezfietelnû, vzhledem k obtíÏnosti tvofiení souhlásek s otevfien˘mi ústy, dal Hercule Poirot na srozumûnou, Ïe Ïádné konkrétní potíÏe nemá. Jeho pfiítomnost byla opravdu jen v˘sledkem jeho smyslu pro systém a pofiádek, kter˘ ho dvakrát roãnû pfiivedl k této preventivní prohlídce. Je samozfiejmû moÏné, Ïe je tu v podstatû zbyteãnû… Pan Morley by snad mohl pfiehlédnout druh˘ zub odzadu, kter˘ o sobû dával obãas bolestivû vû14
dût… Mohl by, ale bylo to dost nepravdûpodobné, neboÈ pan Morley byl skuteãnû znamenit˘ zubafi. Pan Morley postupnû probíral zub po zubu, kaÏd˘ poklepal a prozkoumal a trousil pfiitom své komentáfie. „Tahle plomba je trochu opotfiebovaná – ale není to nic váÏného. Dásnû jsou ve velmi dobrém stavu, to rád vidím.“ Nastal okamÏik podezfiení, útok sondy, je‰tû jeden – ne, to byl jen plan˘ poplach. Doktor pfiesunul pozornost do dolní ãelisti. První, druh˘ – a hned tfietí? Kdepak. Srp, popletl si Hercule Poirot rãení, padl na kámen! „Tady máme mal˘ problém. Nebolelo vás to? To se divím.“ Prohlídka pokraãovala dál. Koneãnû se pan Morley spokojenû napfiímil. „Nic závaÏného. Jen pár plomb – a pfiedzvûst kazu na horní stoliãce. Myslím, Ïe to dnes v‰echno zvládneme.“ Zapnul spínaã a ozvalo se bzuãení. Pan Morley vyhákl vrtaãku a s laskavou péãí na ni nasadil jehlu. „Klidnû se ozvûte,“ prohodil struãnû a jasnû a pustil se do hrÛzné práce. Poirot ani nemusel této moÏnosti vyuÏít – tedy zvednout ruku, zasténat, ãi dokonce zajeãet. V naprosto pfiesném okamÏiku pan Morley pfiestal vrtat a pobídl k vypláchnutí. Pak aplikoval v˘plÀ, vymûnil jehlu a pokraãoval. Muka zpÛsobovala spí‰ hrÛza neÏ bolest. Pan Morley pfiipravoval dal‰í v˘plÀ a obnovil konverzaci. „Dnes si musím v‰echno pfiipravovat sám,“ vysvûtloval. „Sleãna Nevillová musela odjet. Pamatujete si sleãnu Nevillovou?“ Poirot nepravdivû pfiitakal. „Poslali pro ni z venkova, nûjaká její pfiíbuzná onemocnûla. Jedna z vûcí, které se prostû stávají, kdyÏ má ãlovûk nejvíc práce. UÏ mám vlastnû zpoÏdûní. Pacient pfied vámi pfii‰el pozdû. To je vÏdycky nepfiíjemné, rozhodí to pak celé dopoledne. Také musím nûkam vmûstnat jednu pacientku mimo program, protoÏe má bolesti. 15
VÏdycky si pro takové pfiípady nechávám dopoledne ãtvrthodinovou rezervu. I tak to ale jen je‰tû urychlí ten uspûchan˘ kolotoã.“ Pan Morley se upfienû zadíval do malého hmoÏdífie, ve kterém pfiipravoval v˘plÀ. Pak pokraãoval ve svém monologu. „Povím vám, pane Poirote, ãeho jsem si v‰iml. Velcí lidé – v˘znamní lidé, ti chodí vÏdycky vãas, nikdy vás nenechají ãekat. Tfieba taková královská rodina. Úzkostlivû dochvilná. A stejní jsou i skuteãní bankéfii a obchodníci z centra. Dnes oãekávám jednu velmi dÛleÏitou osobu – Alistaira Blunta!“ Jméno onoho muÏe vyslovil pan Morley triumfálnû. Poirot, jemuÏ nûkolik chuchvalcÛ vaty a sklenûná trubiãka klokotající pod jazykem znemoÏÀovaly promluvit, ze sebe okamÏitû vydal jak˘si zvuk. Alistair Blunt! Tak tahle jména dnes vyvolávala vzru‰ení. Îádní vévodové, ani hrabata, ani pfiedsedové vlád. Nikoli, úplnû obyãejn˘ pan Alistair Blunt. âlovûk, jehoÏ tváfi byla ‰iroké vefiejnosti víceménû neznámá. MuÏ, o kterém padla tu a tam nenápadná zmínka v novinách. Rozhodnû nijak pozoruhodná osoba. Úplnû obyãejn˘, nev˘razn˘ Angliãan, kter˘ stál v ãele nejvût‰ího bankovního domu v Anglii. MuÏ obrovského jmûní. MuÏ, kter˘ mohl vládám fiíci ano ãi ne. MuÏ, jenÏ Ïil poklidn˘m, nenápadn˘m Ïivotem a nikdy nevystupoval na vefiejnosti a neproná‰el proslovy. A pfiesto muÏ, kter˘ ve sv˘ch rukou tfiímal obrovskou moc. Hlas pana Morleyho byl stále pln˘ úcty, kdyÏ se naklánûl nad Poirotem, aby mu usadil plombu. „PokaÏdé pfiijde naprosto pfiesnû ve sjednanou dobu. Kolikrát pak po‰le pryã auto a jde zpátky do práce pû‰ky. Sympatick˘, nenápadn˘, skromn˘ chlapík. Je blázen do golfu a do své zahrady. Ani ve snu by vás nenapadlo, Ïe by mohl vykoupit pÛlku Evropy. Úplnû obyãejn˘ smrtelník jako vy nebo já.“ 16
