Analýza trhu biopotravin v ČR Bakalářská práce
Darya Shishkina
Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o. katedra hotelnictví
Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Lenka Turnerová, CSc. Datum odevzdání diplomové práce: 2014-06-12 Datum obhajoby diplomové práce: srpen 2014 E-mail:
[email protected]
Praha 2014 1
Analysis of Organic Food on the Market in Czech Republic Bachelor’s Dissertation
Darya Shishkina The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Hospitality
Major: Hospitality Thesis Advisor: doc. Ing. Lenka Turnerová, CSc. Date of Submission: 2013-06-12 Date of Thesis Defense: August 2014 E-mail:
[email protected]
Prague 2014 2
Čestné prohlášení
P r o h l a š u j i, ţe jsem diplomovou práci na téma „Analýza trhu biopotravin v ČR“ zpracovala samostatně a veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem pouţila, uvádím v seznamu pouţitých zdrojů a ţe svázaná a elektronická podoba práce je shodná.
V souhlasu s § 47 b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o. V Praze dne ……………………………….. ……………………………….
3
Abstrakt Darya Shishkina. Analýza trhu biopotravin v ČR.[Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová. Praha : 2014. Stran 55 . Bakalářská
práce
se
zaměřuje
na
zkoumání
teoretických
poznatků
o biopotravinách, jejich výrobě, certifikaci a prodeji, na analýzu současné situace na trhu biopotravin v České republice. Práce analyzuje stranu nabídky a poptávky v tomto odvětví, dovoz a distribuční cesty biopotravin, jejich cenu a kvalitu. Návrhová část práce je věnována doporučením k řešení problémů vyskytujících se na trhu biopotravin.Práce vyuţivá sekundární tištěné a internetové zdroje informací, dostupné statistiky a výzkumy ÚZEI ČR.
Klíčová slova: Biopotraviny, biosuroviny, ekofarma, ekologické zemědělství, „zelené“ zboţí, „zdravá“ výţiva, trh, ÚZEI
4
Abstract Darya Shishkina. Analysis of Organic Food on the Market in Czech Republic. [Bachelor’s Dissertation] The Institute of Hospitality Management. Prague: 2013. 55pages. This thesis focuses on exploring theoretical knowledge about organic food, its production, certification and marketing, analyzes the current situation on the market of organic food in the Czech Republic. The thesis analyzes the supply and demand in this sector, import and distribution channelsof organic food, their price and quality. The design part is devoted to recommendations for solutions to the problems occurring in the organic food market. The paper uses secondary printed and online information sources, available statistics and research of ÚZEI Czec Republic.
Key words: Organic food, organic ingredients, organic farm, "green" products, "healthy" food, market, ÚZEI
5
Obsah
Úvod .......................................................................................................................... 11 1
2
Teoreticko-metodologická část .......................................................................... 13 1.1
Ekologické metody výroby biopotravin ......................................................... 13
1.2
Pojem ekologického zemědělství ................................................................. 16
1.3
Pojem biopotravin a smysl jejich produkce .................................................. 18
1.4
Rozvoj ekologického zemědělství ve světě a ČR ......................................... 20
1.5
Právní poţadavky EU na kvalitu biopotravin ................................................ 23
1.6
Projekty pro oblast biopotravin ..................................................................... 25
1.6.1
Propagace biovýrobků ........................................................................... 25
1.6.2
Vzdělávání v oblasti biovýroby .............................................................. 26
Analytická část ................................................................................................... 29 2.1
Nabídka na trhu biopotravin ......................................................................... 30
2.1.1
Výroba biopotravin a jejich prodej v ČR................................................. 31
2.1.2
Dovoz biopotravin a biosurovin z jiných států ........................................ 35
2.2
Poptávka na trhu biopotravin ....................................................................... 37
2.2.1
3
Nákupní chování a profil spotřebitele biopotravin .................................. 37
2.3
Distribuce biopotravin................................................................................... 39
2.4
Cena biopotravin .......................................................................................... 42
Návrhová část .................................................................................................. 455 6
Závěr ..................................................................................................................... 4949 Seznam literatury .................................................................................................... 522 Příloha č. 1 Vývoj celkové výměry půdy a počtu farem v ekologickém zemědělství ČR (1990-2012)............................................................................................................. 544 Příloha č. 2 Počet ekofarem a výměra celkové plochy v EZ v krajích ČR v roce 2012 ................................................................................................................................ 555 Příloha č. 3 Výrobci biopotravin dle druhu ekonomické aktivity v roce 2011 a 2012 ................................................................................................................................ 566
7
Seznam zkratek aj. – a jiné apod. – a podobně atd. – a tak dále cca – asi, zhruba cit. – citováno ČR – Česká republika EU – Evropská unie EZ – ekologické zemědělství Kč - koruna MZ – Ministerstvo zemědělství ČR tzn.- to znamená tzv. - takzvaný ÚZEI – Ústav zemědělské ekonomiky a informací
8
Seznam grafů
Graf č. 1 Vývoj celkové výměry půdy a počtu farem v EZ a podílu na celkovém ZPF (1990-2012)............................................................................................................... 21 Graf č. 2 Jsou-li ochotni připlatit čeští spotřebitelé za „zelené“ zboţí či sluţbu ........ 43
9
Seznam tabulek
Tabulka č. 1 Obrat a spotřeba biopotravin na obyvatele ve vybraných evropských státech, 2008............................................................................................................. 29 Tabulka č. 2 Podíl jednotlivých kategorií biopotravin na celkovém obratu výroby v % .................................................................................................................................. 31 Tabulka č. 3 Seznam 10 největších výrobců biopotravin na českém trhu ................ 33 Tabulka č. 4 Kategorie biopotravin a firmy, které je nabízejí .................................... 34 Tabulka č. 5 Důvody dovozu biosurovin .................................................................... 36 Tabulka č. 6 Podíl obchodních cest biopotravin ke spotřebiteli v % ......................... 39 Tabulka č. 7 Rozdělení obchodních cest podle druhů biopotravin ............................ 40
10
Úvod Téma této bakalářské práce je navýsost aktuální, zajímá čím dál více lidí a k produkci biopotravin se připojily i vývojové země, jako je Pákistán, Indie, nebo země afrického kontinentu. Téma biopotravin je i jakousi módou, která v současné době zaţívá rychlý,a propagátoři zdravé výţivy obhajují jejich přirozené léčivé vlastností a nutriční hodnotu. Biopotraviny jsou stále více a více populární, s postupem času lidé hledají způsoby, jak ţít zdravěji, bez pesticidů, šetrně k ţivotnímu prostředí a v souladu se zdravým ţivotním stylem. Na samém počátku ekologického zemědělství a výroby biopotravin ale stáli lidé, vědci, kteří se postavili proti pouţívání minerálních a umělých hnojiv v zemědělství. Tato práce je zaměřena na přiblíţení historie, vysvětlení pojmů z ekologického zemědělství a výroby biopotravin a v hlavní části se zaměří na analýzu trhu biopotravin v České republice. Cílem této práce je charakteristika a analýza současného trhu biopotravin v České republice,
druhy
bioprodukce,
které
jsou
nabízené
na
trhu,
a
vydělení
nejvýznamnějších výrobců a prodejců biopotravin. Dílčí cíle této práce jsou: -
zanalyzovat stranu nabídky a poptávky na trhu biopotravin,
-
zanalyzovat dovoz biosurovin a biopotravin z jiných států,
-
zanalyzovat distribuční cesty v oblasti biopotravin.
Pro tuto práci stanovím několik hypotéz: 1. hypotéza: trh biopotravin v ČR roste. 2. hypotéza: biopotraviny v ČR jsou nejvíc poptávané ve specializovaných obchodech. 3. hypotéza: typičtí spotřebitelé biopotravin jsou mladí lidé. Bakalářská práce je rozdělena na: -
úvod, který uvádí do problematiky tématu, 11
-
první kapitolu, týkající se teorie biopotravin,
-
druhou kapitolu - praktickou část, která analyzuje trh biopotravin v České republice, přibliţuje specifika našeho trhu a obsahuje tabulky, ve kterých čtenář najde velice podrobné údaje týkající se sortimentu, charakteru prodejních míst a kategorií prodaných biopotravin.
-
třetí kapitolu neboli návrhovou část, která je souhrnem poznatků o trhu biopotravin a vyskytujících se problémů v této oblasti. Zde také vyjadřuji svůj názor na řešení těchto problémů.
Stejně jako jiné státy EU i my podléháme nařízením Evropské unie a musíme splnit běţné standardy v postupech pěstování biopotravin a chovu zvířat, jejichţ maso a výrobky z takového masa jsou označeny jako "bio" nebo "EUbio". Produkce biopotravin ovlivňuje naše ţivotní prostředí ve velké míře, protoţe ekologické farmy spotřebují méně energie a produkují méně odpadu neţ tradiční farmy. Ekologické metody produkce jsou šetrnější k ţivotnímu prostředí, a to zejména proto, ţe nepřipouštějí uvolňování syntetických pesticidů do půdy vody. Biopotraviny mají mnohem méně pesticidů neţ konvenčně pěstované potraviny. I tyto zbytkové pesticidy mohou pocházet ze způsobu, jak se v minulosti zacházelo s půdou. Nepřítomnost pesticidů můţe být největším přínosem pro děti ve vývoji, které jsou více citlivé na jejich potenciálně toxické účinky. Mnozí spotřebitelé si vybírají bioprodukty,i kdyţ jsou draţší, protoţe si přejí nevystavovat se účinkům pesticidů nalezených v komerčních produktech.
12
1 Teoreticko-metodologická část Tato část je věnována teoretickým poznatkům v oblasti biopotravin, jejich výroby a ekologického zemědělství.
1.1 Ekologické metody výroby biopotravin Ekologické zemědělství můţe být představeno jako soubor zemědělských metod, ve kterých jsou pouţity následující techniky: -
Rotace plodin - způsob pěstování plodin ve stejné oblasti, v závislosti na různých ročních obdobích, a to střídavým, sekvenčním způsobem, kdy se rostliny střídají na jednotlivých stanovištích.
-
Zelené hnojení - týká se hnojení zbytky rostlin, například trávy, obilovin a jiných rostlin, které se strojově zapracovávají do půdy, aby tam působily jako ţiviny, a zvyšovala se tak kvalita půdy.
-
Biologické prostředky proti škůdcům - namísto chemikálií se pouţívají vědomosti ze zoologie a biologie. Na ochranu před škůdci se pouţívají ţivé organismy, a to aţ do takové míry účinnosti, ţe jiţ není potřeba pouţít chemické prostředky.
-
Kompost - kompost se vytváří z rostlinného odpadu postupným tlením, čímţ vznikne hmota velice bohatá na ţiviny. Je to recyklovaná organická hmota, pouţívaná jako hnojivo na zemědělských farmách.
Důvodem, proč se kaţdá země snaţí o co největší podíl ekologického zemědělství, je fakt, ţe se přitom minimalizuje pouţití různých škodlivých chemikálií. Je u nich jiţ prokázán nebezpečný vliv na zvýšené mnoţství mnoha onemocnění. Proto je dáván důraz na pouţití přírodních způsobů ošetření zdrojů potravin, na zlepšení kvality půdy a pěstovaných plodin. Ekologické zemědělství prakticky není nic víc neţ modernizace v zemědělství. Je to kombinace vědy, techniky a přírody. Podrobnější popis metod v ekologickém zemědělství nám pomůţe ujasnit si důleţitost těchto metod: 13
Rotace plodin V počátcích zemědělství byl
monokulturní způsob pěstování rostlin jediným
pouţívaným. V zemědělských oblastech se tehdy pěstoval pouze jeden druh plodiny na určitém místě. Teprve později si zemědělci všimli, ţe polykulturní pěstování obilovin a jiných plodin je pro úrodnost půdy prospěšné, protoţe produkuje větší mnoţství ţivin a půdních organizmů v orné půdě a ta není tak rychle vyčerpaná.
Starostlivost o půdu/ Péče o půdu Po skončení vegetačního období půda ztrácí ţiviny a stává se méně kvalitní. Spíše neţ pouţitím škodlivých chemikálií ve snaze obohatit půdu se ekologické zemědělství zaměřuje na přírodní způsoby obohacení
půdy ţivinami, ale i na
udrţení rovnováhy přírody i lidí na této planetě. Jedním z nejlepších příkladů přírodních zdrojů obohacení půdy ţivinami je zvířecí mrva - trus. Napomáhání rozkladu ţivin v půdě přispívají zejména bakterie nacházející se v přírodním hnojivu, které je produktivnější neţ umělá hnojiva.
Odstranění plevele Plevel je zjednodušeně řečeno neţádoucí rostlina, která odebírá ţiviny z půdy a zároveň neslouţí k potravě lidem. V ekologickém zemědělství dáváme důraz na potlačení plevele, na jeho úplnou eliminaci. Známe dvě nejrozšířenější metody eliminace plevele: Mulčovací proces - na půdu v okolí kultivované a chtěné rostliny se uloţí dřevná drť nebo tmavá folie a tím se zamezí růstu plevele. Sekání a řezání při tomto procesu odstraňujeme nadzemní část plevelné rostliny.
Hubení škůdců Zatímco
některé
organismy
se
ukazují
jako
prospěšné
pro
naše
zdraví
i pro zemědělské farmy samotné, existuje mnoho dalších organizmů, které škodí poli 14
i nám. Z tohoto důvodu musí být tyto organizmy kvůli ochraně půdy odstraněné. Existuje mnoho metod na redukci stavu těchto organizmů, ale následující tři způsoby jsou nejčastěji pouţívané v ekologickém zemědělství: Umělé vysazení berušky - je dokonalým hmyzím predátorem, navíc po zničení škůdce se sam a přesune do oblasti, kde se škůdci nacházejí. Pouţití herbicidů a pesticidů,které jsou přírodní nebo obsahující daleko méně chemických látek. Správně prováděná dezinfekce celého hospodářství s cílem udrţet ji bez škůdců.
Genetická modifikace Vzhledem k tomu, ţe ekologické zemědělství podporuje vyuţívání přírodních způsobů,
jak
zvýšit
produkci
ekologických
farem,
plodin
a půdy, je odrazování od geneticky modifikovaných zvířat a rostlin pochopitelné. Proto je genetická modifikace ještě stále drţena dál od zemědělství. Vyskytuje se pouze
několik
málo
příkladů
a
i
těm
předcházely
roky
výzkumů
a zkoušek. Nicméně jiţ od počátku pouţívání modifikovaných rostlin je jejich pyl přítomen v ovzduší a ovlivňuje tak generace rostlin pouţívaných pro ekologické zemědělství. I proto se nedá říct se stoprocentní jistotou, ţe geneticky modifikované rostliny naše ţivoty neovlivňují.
15
1.2 Pojem ekologického zemědělství Ekologické
zemědělství
je
filozofie
a
systém
hospodaření.
Kořeny
má
v souboru hodnot, který odráţí povědomí o obou - ekologické a sociální skutečnosti. To se týká návrhu a postupů řízení, které pracují s přirozenými procesy ve snaze zachovat všechny přírodní zdroje a minimalizovat dopad na poškození ţivotního prostředí, a to při zachování nebo zlepšení zisku ze zemědělských aktivit. Práce s přírodními půdními procesy má zvláštní význam. Udrţitelné systémy v zemědělství jsou navrţeny tak, aby maximálně vyuţívaly stávající ţiviny a vodní cykly v půdě, její energetické toky, aby ochránily prospěšné půdní organismy a vyuţívaly přírodní způsoby kontroly škůdců. Tím, ţe přírodu a půdu ochráníme, zabráníme poškození ţivotního prostředí,nebo negativní dopady minimalizujeme. Tyto systémy mají za cíl produkovat
potraviny,
které
mají
co
nejvyšší
výţivné
hodnoty
a
nejsou
kontaminované ničím, co by mohlo poškodit lidské zdraví. V praxi mají postupy v ekologickém zemědělství tendenci ke sniţování nebo zamezení pouţívání syntetických hnojiv, pesticidů, regulátorů růstu
a krmení
hospodářských zvířat nevhodnými a nebezpečnými přísadami. Tyto vyjmenované záleţitosti jsou obvykle zamítány na základě jejich závislosti na neobnovitelných zdrojích, potenciální moţnosti narušení ţivotního prostředí a moţných nepříznivých dopadů na půdní organismy, volně ţijící ţivočichy, zvířata a na lidské zdraví. Ekologické zemědělství se spoléhá na střídání plodin, zuţitkování rostlinných zbytků, ţivočišných hnojiv, luštěnin, pouţití zeleného hnojení. Je tady i zjevná snaha vypořádat se s organickými odpady pomocí vhodné mechanické kultivace nebo pouţívat přirozené procesy při hubení nebo sniţování aktivity škůdců. Tím se udrţuje úrodnost půdy a produktivita plodin. Kromě toho jsou na vzestupu nové rezistentní odrůdy plodin a rostlin a na ochranu před škůdci se uplatňují stále novější biologické metody. K udrţení zdraví zvířat se pouţívá preventivní strategie zdravotní péče, jako jsou například dietní změny, zvýšení fyzické kondice a změny v ustájení. Pojetí a praxe ekologického zemědělství a agroekologie byly vytvořeny na poněkud neortodoxních názorech, ale agroekologie je stále více uznávána i jako vědecká disciplína, která nejlépe vysvětluje úspěchy a potenciál ekologických systémů. Pomocí agroekologického paradigmatu byly stanoveny čtyři základní vlastnosti 16
agroekosystémů: produktivita (úroveň výstupu), stabilita (stálost nebo vytrvalost výkonu v průběhu času),
udrţitelnost (zotavení ze stresu, narušení), rovnováha
(rovnoměrnost rozloţení mezi různými skupinami). Tyto vlastnosti agroekosystémů jsou ohraničeny některými základními ekologickými zákony a principy. Řešení problémů vznikajících z porušení těchto zákonů a principů vyţaduje napodobování přírodních ekosystémů. Zaloţení zemědělství spočívajícího na těchto (a dalších) ekologických principech přispívá k ekologické výrobě potravin na dlouhou dobu. Jinými slovy řečeno je nutné pouţívat výrobní postupy, které: -
podporují stabilitu našeho společenství,
-
optimalizují rychlost obratu a recyklaci organické hmoty a ţivin,
-
optimalizují mnohostranné vyuţití krajiny,
-
optimalizují efektivitu proudění energie v přírodě kolem nás.
17
1.3 Pojem biopotravin a smysl jejich produkce Pojem "organický" se technicky týká jakéhokoliv hmoty, která je na bázi uhlíku. To znamená, ţe organicky pěstované potraviny mají v době své produkce řadu předepsaných postupů, které se liší v mnoha ohledech od postupů aplikovaných v průmyslovém zemědělství. Pouze ty farmy, které uspěly v certifikačním procesu v zemi původu nebo státu, mohou označit své výpěstky a výrobky jako ekologické. Tento proces je nákladný, a proto se mnoho malých farem rozhodlo zříct se certifikace, i kdyţ praxe v jejich výrobě je na vysoké ekologické úrovni. Normy pro organické potraviny se liší, ale obecně pro ně platí zákaz pouţívání syntetických chemikálií, ozařování, pouţití odpadních kalů a geneticky modifikovaných rostlin a organizmů. Dále je pro biopotraviny společné, ţe jsou pěstované na odpočaté zemědělské půdě, kde se uplatňuje rotace rostlin, vedou se detailní záznamy o postupech pouţívaných při pěstování, kontrolní orgány vykonávají pravidelné kontroly na místě pěstování. Pro výrobu bio masa je například zakázáno pouţívat růstové hormony, antibiotika, geneticky modifikovaná krmiva nebo vedlejší produkty ţivočišného původu.Organická vejce musí pocházet z kuřat ţijících mimo klece ve volném výběhu Označení "bio" nemusí nutně znamenat, ţe je daná věc nebo potravina přírodní. Neexistuje ţádná právní definice toho, co představuje "bio" nebo "přírodní" potraviny. Nicméně potravinářský průmysl rád pouţívá termíny jako přírodní, natural, nebo bio, coţ znamená, ţe jídlo bylo minimálně zpracované a předpokládá se, ţe je bez konzervačních látek. Přírodní potraviny mohou obsahovat organické potraviny, ale ne všechny přírodní potraviny jsou zároveň i organické. Pouze ty potraviny, které jsou na prodej a mají nálepku "bio", jsou z certifikovaných farem a tak máme jistotu, ţe ekologické postupy byly dodrţeny. Na rozdíl od běţných průmyslových chovů zvířat musí být ekologicky chovaná hospodářská zvířata drţena v ţivotních podmínkách, které vyhovují přirozeným podmínkám a chování těchto zvířat. Například přeţvýkavci (včetně krav, ovcí a koz), musí mít přístup na pastvu. I kdyţ mohou být očkovány proti nemocem, ekologicky chovaná hospodářská zvířata a drůbeţ nesmí být dopována antibiotiky, hormony nebo léky. Onemocnění hospodářských zvířat je řešeno převáţně prostřednictvím 18
preventivních opatření, jako jsou například rotační pastvy, vyváţená strava, hygienické ustájení a sníţení jakéhokoliv stresu v průběhu chovu. Navíc výrobky certifikované jako "bio" obvykle obsahují méně přísad neţ běţné produkty. Všechny potraviny, které splňují standardy bio, mohou být identifikovány prostřednictvím popsané značky "bio”, která byla zavedena v roce 2001, stejně jako označení "EU Bio", která byla zavedena v roce 2010. Nejčastěji nakupované poloţky s touto nálepkou jsou mléčné výrobky,pečivo, ovoce a zelenina.
19
1.4 Rozvoj ekologického zemědělství ve světě a ČR Prvopočátky ekologického zemědělství a prvních novodobých zaznamenaných tezí na toto téma a událostí, které vývoj ekologického zemědělství posunuly v dějinách na přední místo, můţeme poloţit do roku 1840, kdy Justus von Liebig vyvinul teorii minerální výţivy rostlin. Věřil, ţe minerální soli jsou pro rostliny jedinými vhodnými ţivinami a mohou zcela nahradit přírodní hnůj. V roce 1910, těsně před první světovou válkou, chemici Fritz Haber a Carl Bosh vyvinuli syntézu amoniaku, coţ umoţnilo vyuţití dusíku z atmosféry. Tato forma amoniaku jiţ byla pouţívána k výrobě výbušnin a po válce byl produkt vyuţit jako hnojivo v zemědělství. Převrat v ekologickém myšlení nastal v roce 1924, kdy se někteří farmáři obávali škodlivých účinků chemických hnojiv a poţádali rakouského filozofa Rudolpha Steinera o vyslovení jeho názoru na problém. Rudolph Steiner byl nejen filozofem, ale taky zkušeným vědcem, zabývajícím se vzájemnými vztahy duševního a fyzického, hmotného světa, s
velkým zájmem o zemědělství a biodynamiku.
Během následujícího semináře, který byl odpovědí na výzvu farmářů, nastínil některé ze základních principů ekologického zemědělství. Dalším mezníkem byl rok 1946, kdy byla zaloţena SoilAssociation ve Spojeném království. Zaloţení této organizace bylo inspirováno teoriemi vytvořenými Albertem Howardem, popsanými v jeho Zemědělském testamentu (Agricultural testament) z roku 1940. V této práci nastínil i nesouhlas s pouţíváním minerálních a umělých hnojiv. Ve Francii v roce 1947 byly představeny principy ekologického zemědělství. Francouzští lékaři a spotřebitelé obvinili pouţívání zemědělské chemikálie z nárůstu zhoubných onemocnění a duševních chorob. V roce 1959 vznikla ve Francii speciální organizace dohlíţející na produkci potravin. V roce 1972 vznikla ve Versailles Mezinárodní federace pro ekologické zemědělství (IFOAM). Evropská unie poskytla v roce 1991 právní rámec pro organické zemědělství společným označením a prvními nařízeními a jinými právními formami zabezpečujícími kvalitu potravin produkovaných organickým zemědělstvím. Spojené státy americké vytvořily v roce
20
2002 Národní Organic Program, který poskytuje zázemí pro vývojové rámce a výzkum ohledně ekologického zemědělství. Podle statistik Registru ekologických podnikatelů a kontrolních organizací počet subjektů v ekologickém zemědělství mírně narůstá. V roce 1990 byly V ČR registrovány jenom 3 ekofarmy, v roce 1995 jich bylo jiţ 181. V roce 2007 jich bylo jiţ více neţ tisíc (1 380 ekofarem). Podle posledních údajů pro rok 2012 představuje tento počet číslo 3 923. Podrobnější tabulka o rozvoji počtu ekofarem a výměře půdy, pouţívané pro ekologické zemědělství, je uvedená v příloze č. 1 této práce. Pro znázornění celkového vývoje ekologického zemědělství v ČR je pouţit graf č. 1, sestavený Ministerstvem zemědělství ČR.
Graf č. 1 Vývoj celkové výměry půdy a počtu farem v EZ a podílu na celkovém ZPF (1990-2012)
Zdroj: Mze, ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ. Statistická šetření ekologického zemědělství – Základní statistické údaje (2012). Brno, 2013. ISBN TÚ 4212/2013,
Výstup
č.2.
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/file/284641/Zprava_EZ_2012_final.pdf s. 9
Podle výpočtů Ústavu zemědělské ekonomiky a informací byla největší průměrná výměra ekofarmy dosaţená v roce 2001 (333 ha). Od té doby průměrná výměra 21
klesá. Bylo to podmíněno tím, ţe vstupovaly na trh menší farmy a tím se sniţoval celkový průměrný ukazatel. Přesto je stále výměra průměrné ekofarmy větší neţ farmy konvenční (cca 80 ha)1. Regionální rozmístění ekofarem se tradičně vyznačuje preferencí horských a podhorských oblasti ČR. Největší plochy ekofarem se nacházejí v Jihočeském, Karlovarském, Moravskoslezském, Plzeňském a Ústeckém kraji. Tabulka s počtem ekofarem a jejich výměre podle krajů ČR je uvedena v příloze č. 2 této práce. Objem ekologické produkce v ČR v roce 2012 stanovil 1 119 tisíc tun, coţ odpovídá nárůstu cca o 20 % v porovnání s rokem 2011. Největší objem byl u výměry pšenice a ovsa. U všech ostatních obilovin (s výjimkou prosa a kukuřice) byl zaznamenán niţší hektarový výnos. Ţivočišná výroba zaznamenala narůst o 13 % (cca 344 tisíc kusů zvířat na ekofarmách). Výrobců biopotravin je výrazně méně neţ výrobců bioprodukce. Jejich počet klesl mezi rokem 2011 a rokem 2012 (646 a 495 výrobců biopotravin). Avšak počet ekonomicky aktivních výrobců se výrazně zvýšil – 422 v roce 2011 a 448 v roce 2012. Údaje o počtu výrobců dle druhu biopotravin v roce 2011 a 2012 jsou uvedené v příloze č. 3 této práce.
1
ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ. Statistická šetření ekologického zemědělství – Základní statistické údaje (2012). Brno, 2013. TÚ 4212/2013, Výstup č. 2. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/284641/Zprava_EZ_2012_final.pdf s. 10
22
1.5 Právní požadavky EU na kvalitu biopotravin Připojením České republiky k Evropské unii jsme se zavázali respektovat unijní zákony
a
nařízení.
Z
toho
vyplývají
povinnosti
a
závazky
týkající
se
i ekologického zemědělství a potaţmo i produkce biopotravin. V roce 1991 přijala Evropská rada ministrů zemědělství nařízení (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a odpovídajícím označování zemědělských produktů a potravin. Toto nařízení bylo součástí reformy společné zemědělské politiky EU. Zpočátku nařízení regulovalo pouze produkci rostlinných produktů. Dodatečná ustanovení zaměřená na výrobu ţivočišných produktů byla zavedena později. Tato pravidla se vztahují na krmiva, prevenci onemocnění zvířat, veterinární léčbu, ochranu zvířat, chov hospodářských zvířat obecně a pouţívání přírodních hnojiv. Pouţívání geneticky modifikovaných organismů a produktů bylo z ekologické produkce výslovně vyloučeno. Ve stejné době byl schválen dovoz ekologických produktů ze třetích zemí, jejichţ výrobní kritéria a systémy kontroly mohly být uznány za rovnocenné těm, které EU jiţ schválila. V důsledku pokračování tohoto procesu doplňování a změn evropské legislativy se ustanovení obsaţená v nařízení (EHS) č. 2092/91 stalavelmi sloţitými a rozsáhlými. Úlohou a smyslem všech úprav bylo, aby ekologická nařízení EU spočívala v tom, ţe vytvoří společné minimální normy pro celou EU. Za těmito nařízeními byla snaha posílit důvěru spotřebitelů, kteří by mohli nakupovat ekologické produkty ve všech členských státech s jistotou, ţe tyto výrobky splní stejné minimální poţadavky na kvalitu a bezpečnou produkci. Bylo ponecháno na členských státech a soukromých organizacích, aby v případě potřeby přijaly své další, třeba i přísnější normy. Kvalita je důleţitým tématem pro kaţdého zemědělce a kupujícího, ať uţ se jedná o komodity vyráběné v souladu se základními normami nebo o produkty nejvyšší kvality a zpracování, v čemţ Evropa zvláště vyniká. Zemědělci EU si zakládají na dobré pověsti, coţ jim pomáhá udrţet si konkurenceschopnost a ziskovost.
23
Právní předpisy EU stanovují
přísné poţadavky zaručující standardy u všech
evropských výrobků. Kromě toho EU systémy jakosti identifikují původ produktů a potravin pocházejících z ekologických farem a výroben. Hlavní evropské systémy kontroly jakosti jsou: -
Označení "Chráněné označení původu" (CHOP) a "Chráněné zeměpisné označení" (CHZO) pro zemědělské produkty a potraviny, víno a lihoviny a určuje vzhled loga CHOP a CHZO.
-
Označení "Zaručená tradiční specialita" pro výrobky, které jsou typicky místní a jedinečné, určuje i vzhled loga tyto výrobky označujícího.
-
Označení "Organické zemědělství“, coţ zahrnuje i logo.
Tato vyjmenovaná kvalitativní označení a evropské obchodní normy motivují zemědělce v EU vyrábět produkty v dané kvalitě, v souladu s očekáváním spotřebitelů. Umoţňují srovnání cen mezi různými kvalitami stejného výrobku. Také zajišťují minimální kvalitu ve prospěch spotřebitele a usnadňují fungování vnitřního trhu a mezinárodního obchodu. Ve snaze zjednodušit kvalitativní a obchodní normy vypracovala EU novou podobu těchto norem. Nařízení Rady (EU) č. 1151/2012o systémech jakosti zemědělských produktů a potravin vstoupilo v platnost na začátku roku 2013. Dosáhlo se tak zjednodušeného postupu pro několik systémů určování jakosti tím, ţe jsou teď tyto postupy uvedené v rámci jediného právního nástroje. Kromě zjednodušení legislativy vytváří se i pevnější rámec pro ochranu a podporu jakosti zemědělských produktů a tím se přispívá k zajištění kvality pro spotřebitele a spravedlivých cen pro zemědělce.
24
1.6 Projekty pro oblast biopotravin Zájem o biopotraviny roste, zákaznici jich kupují mnohem více neţ dříve. Ale ne všichni mají o nich dostatek informací. Proto za účelem propagace vznikají různé projekty a soutěţe. Existují ještě další projekty, které zvyšují úroveň vzdělanosti výrobců bioproduktů a zájemců o podnikání v této oblasti.
1.6.1 Propagace biovýrobků První projekt, který zohledňuji v této práci, je kaţdoroční soutěţ „Česká biopotravina roku“. Její průběh lze sledovat pomocí webových stránek www.probio.cz a informačního portálu „Bio-info“ od roku 2002. Výrobci biopotravin mohou zviditelnit své produkty a tak se propagovat před širokou veřejností. Je to obrovská marketingová příleţitost.Soutěţ se koná pod záštitou ministra zemědělství, je podporována internetovými portály Bio-info, Biospotřebitel, Nalezeno a časopisy Zboţí a Prodej, Retail Info Plus. Během soutěţe se posuzuje celkový koncept produktu, jeho chuť, obal, vzhled, výhody pro spotřebitele, metody výroby a zpracování bioproduktů atd. Českou biopotravinou roku byly vyhlášeny následující produkty: Černíkovické beraní rohy pěstitele M.Kurky (2013), kozí biomáslo Amalthea (2012), ječné lívance Bioline (2011), kančí biolovečák Sasov J.Sklenáře (2010) atd.2 Další propagační projekt je kampaň České BIO, jehoţ hlavním cílem je vytvořit optimální podmínky pro bioprodukci na tuzemském trhu“.3 Pro tento cíl organizuje kampaň různé akce: bio-trhy, natočení videa o sedlácích, PR aktivity v médiích o kvalitních českých biopotravinách, diskuze s odborníky. Všechny výstupy z těchto
2
Česká biopotravina 2013: Historie. Pro-bio [online]. 2014 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://pro-bio.cz/Projekty/Ceska-biopotravina-2013/Historie-cb/ 3 Kampaň České BIO: Informace o projektu. Pro-bio [online]. 2014 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://pro-bio.cz/Projekty/Kampan-CESKE-BIO/Informace-o-projektuKamapanBio/
25
akcí jsou dostupné pro veřejnost a orientují ji na trhu biopotravin. Výsledkem projektu je nejen zvýšení povědomí o biovýrobcích, ale i celkového prodeje těchto produktů. Kampaň je podporována a ve větší míře financována organizací - Kontrola ekologického zemědělství (KEZ o.p.s.). Projekt „Mezinárodní spoluprací ke zvýšení zaměstnanosti na venkově“(20132014)
má
za
hlavní
cíl
vytvoření
nových
pracovních
míst
a
uplatnění
znevýhodněných osob na pracovním trhu. Jedním z dílčích cílů projektu, ale velmi významným, je „Šíření výstupů projektů“, který je uplatněn formou stáţe, workshopu a konferencí.
1.6.2 Vzdělávání v oblasti biovýroby Projekt „Zvyšování kvality bioprodukce a zlepšování odbytu prostřednictvím vzdělávání“ v rámci programu rozvoje venkova ČR přispívá ke zlepšení kvality vzdělávání účastníků Svazu Pro-Bio (zemědělských podnikatelů). Projekt poskytuje různé přednášky, případové studie a praktické cvičení (ukázky, zpracování produktů, marketing a odbyt produkce atd.). Počet účastníků tohoto projektu je cca 400 lidí. „Cíle projektu: -
zkvalitnit a rozšířit sortiment biovýrobků s přidanou hodnotou
-
seznámit zemědělce s aktuálními trendy v pěstování ovoce, zeleniny, obhospodařování vinic, pěstování plodin na orné půdě apod.
-
seznámit zemědělce s aktuálními trendy v chovu masného skotu, mléčného skotu, koz a ovcí
-
seznámit zemědělce s aktuálními trendy ve zpracování bioproduktů
-
zvýšit povědomí ekologických zemědělců o moţnostech odbytu, zlepšit jejich orientaci na trhu
26
-
ukázat různé druhy odbytu (z farmy, krátké odbytové řetězce, zpracovatelskoodbytové organizace apod.), porovnat jejich výhody a nevýhody“4.
Další vzdělávací projekt je „Zvýšení adaptability zaměstnanců podniků Svazu PRO-BIO“ (2010-2013), podpořený operačním
programem Lidské zdroje a
zaměstnanost (OPLZZ). Výuka v rámci projektu je zaměřena na dlouhodobé a komplexní zvýšení technických a IT znalostí členů Svazu Pro-bio. Cílové skupiny jsou zejména mládeţ do 25 let a starší lidé od 50 let. Nové postupy a technologie mohou zvyšovat celkovou konkurenceschopnost biovýrobků, proto jsou moderní znalosti nutné pro všechny zaměstnance v této oblasti. Důleţitým výstupem projektu je
nabídka
e-learningu
(„Marketing
bioproduktů“)
na
www.eprobio.cz
a elektronických verzí provedených přednášek. E-learning nabízí kurzy i ve vztahu k jiným vzdělávacím projektům („OP VK Ekologická agroturistika a provozování biorestaurací“ a „OP VK Ekologické Zemědělství regionálně a Klimatické změny ve vztahu k ekologickému zemědělství“): „Ekologické zemědělství“, „Klimatické změny
ve
vztahu
k
ekologickému
zemědělství“,
„Ekologická
agroturistika“,
„Provozování biorestaurací“.5 Na webových stránkách e-learningu je nabízena i varianta otestování svých znalostí a staţení certifikátů ze sloţených testů.
Další projekt o biopotravinách pro oblast vzdělávání je jiţ zmíněná „Mezinárodní spolupráce ke zlepšení zaměstnanosti na venkově“. Významné jsou stáţe (ve Slovinsku, Velké Británii a na Slovensku), během kterých jsou předávány zahraniční know-how. Výstupem projektu by měla být příprava „Metodiky pro zakládání a provozování zpracovatelsko-odbytových druţstev“ pro oblast biovýroby. Výměna zkušeností a přenos know-how od zahraničních partnerů probíhá také v rámci programu celoţivotního učení „Leonardo da Vinci“ za podpory NAEP
4
Česká biopotravina 2013: Informace o projektu. PRV Zvyšování kvality bioprodukce a zlepšování odbytu prostřednictvím vzdělávání [online]. 2014 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://pro-bio.cz/Projekty/PRV-Zvysovani-kvality-bioprodukce-a-zlepsovani-odbytuprostrednictvim-vzdelavani-ekozemedelcu/Informace-o-projektu-PRV2/ 5 E-learning. Eprobio.cz [online]. 2014 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://eprobio.cz/
27
(Národní agentury pro evropské vzdělávací programy“. Témata zohledněné v tomto programu jsou: „zmírňování účinků klimatické změny, krátké obchodní řetězce, nové metody zpracování a marketingu bioproduktů, seznámení se s novými moţnostmi zpracování bioproduktů na farmách, nové metody odbytu bioproduktů, sdílení efektivních
metod
propojení
zemědělského
hospodaření
na
ekofarmách
konference
„Bio
Academy“
a regionálního rozvoje“6.
Velmi
významnou
je
prestiţní
mezinárodní
o ekologickém zemědělství (EZ), která probíhá kaţdoročně jiţ 13 let. Mezi účastníky konference jsou vysoce postavené osoby ze stání správy a samosprávy, neziskové organizace, politici, ekologičtí zemědělci, zpracovatelé a prodejci biopotravin. Konference pomáhá dozvědět se o moderních tendencích v EZ, současné politice pro tuto oblast atd.
6
Leonardo da Vinci: Informace o projektu. PRO-BIO [online]. 2014 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://pro-bio.cz/Projekty/Leonardo-da-Vinci/informace-o-projektu-Leonardo/
28
2 Analytická část Jak jíţ bylo zmíněno, zaznamenal trh biopotravin po celém světě velké změny, a to nejen
na
straně
nabídky,
ale
i
na
straně
poptávky.
Mezi
roky
2005
a 2008 se obrat s biopotravinami v ČR zvýšil cca 3,5krát. K dramatickému poklesu výroby biopotravin v ČR nedošlo ani po ekonomické krizi v roce 2008. Přesto spotřeba biopotravin na osobu zůstává u nás výrazně menší neţ v ostatních zemích EU. Pro porovnání uvádím následující tabulku.
Tabulka č. 1 Obrat a spotřeba bio-potravin na obyvatele ve vybraných evropských státech, 2008 Země
Obrat v mld. eur
Spotřeba na obyvatele v eur
Německo
5,8
70,5
Francie
2,6
43,2
Velká Británie
2,3
38,3
Švýcarsko
0,94
118,7
Rakousko
0,85
102,9
Česká republika
0,068
Zdroj: Green marketing, ZMP, FiBL, AgroMilagro
6,5 7
Analýzou aktuální situace na trhu biopotravin ve světě a v ČR se zabývá tato část bakalářské práce.
7
POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA ČR. Analýza trhu s bio-potravinami v České republice. 2010. Dostupné z: www.bioinstitut.cz/Analyzatrhusbiopotravinami
29
2.1 Nabídka na trhu biopotravin V roce 2012 se stanovil počet subjektů v ekologickém zemědělství v ČR, který činil 3 907 neboli 3 923 provozoven. Tento ukazatel se moc nezměnil od roku 2011, kdy bylo zaznamenáno o 3 subjekty méně (3 904)8 neboli o 3 provozovny (3 920). Podrobnější statistické údaje o počtu a struktuře subjektu EZ byly uvedené v teoretické části této práce (subkapitola 1.5. Rozvoj ekologického zemědělství ve světě a ČR). Zajímavá byla situace v období ekonomické krize v roce 2008, kdy bez ohledu na celkovou klesající poptávku se celkový obrat na trhu EZ zvýšil o 40 % oproti roku 2007 (1,8 miliard korun). Důvody, proč začínají lidé podnikat v ekologickém zemědělství a výrobě biopotravin, je několik. Podle ÚZEI nejčastější důvody jsou: „poptávka po biopotravinách ze strany odběratelů“, „osobní přesvědčení / profesionální výzva (podpora ekologického zemědělství a ochrany ţivotního prostředí)“, „potřeba se diverzifikovat / odlišit od ostatních výrobců (zvýšit konkurenceschopnost)“. Za největší bariéry vstupu na trh s biopotravinami respondenti uvádějí „zvýšenou administrativu (certifikace, evidence apod.)“ a „není poptávka po biopotravinách, které vyrábím / chci vyrábět“9. Rozvoj nabídky biopotravin v ČR je charakterizován následujícím úryvkem z ročenky Ministerstva zemědělství: „Z alternativního zemědělského systému, který podporoval úzký okruh lidí, vznikla státem uznávaná a zákonem definovaná produkce, která má přísná pravidla respektující ţivotní prostředí, pohodu zvířat a která si získala širokou
8
ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ. Statistická šetření ekologického zemědělství – Základní statistické údaje (2012). Brno, 2013. ISBN TÚ 4212/2013, Výstup č. 2. [cit.2014-05-01] Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/284641/Zprava_EZ_2012_final.pdf s. 26 9 POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA ČR. Analýza trhu s bio-potravinami v České republice. 2010. Dostupné z: www.bioinstitut.cz/Analyzatrhusbiopotravinami
30
podporu a důvěru spotřebitelů. Dnes je Česká republika na předních místech v rozloze ekologicky obdělávaných ploch v Evropě. Je pravděpodobné, ţe cíl, který byl vytyčen Akčním plánem pro ekologické zemědělství do roku 2010 – 10 % ploch v reţimu EZ, bude patrně dosaţen“10.
2.1.1 Výroba biopotravin a jejich prodej v ČR Sortiment biopotravin, které produkují čeští výrobci, nabízí mléčné výrobky (mléko, sýry, tvaroh, jogurty atd.), pečivo, mouku, dětskou výţivu, ovoce, zeleninu, vepřové a hovězí maso, víno, čaje, koření, vejce atd. Avšak některých druhů potravin je nedostatek, proto se tato mezera zaplňuje dovozem ze zahraničí (čerstvé ovoce a zelenina, olejniny atd.). Tabulka č. 2 uvádí nejvíce prodávané druhy biopotravin v ČR. Jsou to zejména maso, mléko a mléčné výrobky, čerstvé pečivo.
Tabulka č. 2 Podíl jednotlivých kategorií biopotravin na celkovém obratu výroby v % Kategorie biopotravin na trhu v ČR
2008
2009
2010
Maso a masné výrobky
5,4
8,4
8,6
Ovoce a zelenina
6,2
9,8
10,8
Oleje a tuky
0
1,3
1,9
Mléko a mléčné výrobky
22,2
20,3
24,8
10
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR: Ročenka ekologického zemědělství 2008 v České republice [online] ISBN 978-80-7084-736-7. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z WWW:
31
Mlýnské a škrobárenské výrobky
5,9
5,7
8,4
Pekařské, cukrářské a jiné moučné výrobky
3,8
8,8
8,2
Nápoje
10,6
3,8
4,6
Ostatní zpracované výrobky (luštěniny, vejce, cukr, med, čokoláda, kakao, cukrovinky, káva, čaj atd.
45,9
41,9
32,7
Celkem
100
100
100
Zdroj: BERKA, Milan. Trh s biopotravinami stále roste. Potravinářská revenue: Biokoutek
[online].
2012,
[cit.
2014-05-07].Dostupné
z:
http://www.kez.cz/sites/default/files/dokumenty/potr-revue-2-2012-korektura.pdf s. 27 Je třeba zdůraznit, ţe kategorie „Nápoje“ obsahovala do roku 2008 ovocné a zeleninové dţusy a šťávy, pak byly zahrnuty do poloţky „Ovoce a zelenina“ od roku 2009. Proto je výrazný pokles u poloţky nápoje mezi rokem 2008 a 2009. Tabulka č. 2 nabízí údaje zajímavé i z hlediska vlivu ekonomické krize r. 2008. Je vidět, ţe celkově výroba biopotravin stoupá bez ohledu na ekonomické podmínky, ale u některých poloţek lze pozorovat pokles (mléko a mléčné výrobky, ostatní zpracované výrobky). Výroba mléka a mléčných výrobků se znovu zlepšila od roku 2010. Výroba potravin z kategorie „Ostatní“ pořád klesá.
Podle ředitele KEZ o.p.s. Milana Berky „Potenciál pro domácí producenty skýtá také pěstování bio cukrové řepy, která se zpracovává v Moravskoslezských cukrovarech, a.s., v Hrušovanech nad Jevišovkou. O biocukr je velký zájem a cukrovar má dostatečnou kapacitu na jeho výrobu. Navíc lze vyuţít ke zpracování nebo krmení hospodářských zvířat i druhotnou surovinu bio melasu a bio cukrovarské řízky“11.
11
BERKA, Milan. Trh s biopotravinami stále roste. Potravinářská revenue: Biokoutek [online]. 2012, [cit. 2014-05-07]. Dostupné z: http://www.kez.cz/sites/default/files/dokumenty/potrrevue-2-2012-korektura.pdf s. 29
32
Seznam 10 největších výrobců biopotravin dle obratu uvádím dále.
Tabulka č. 3 Seznam 10 největších výrobců biopotravin na českém trhu Pořadí
Název společnosti
Obor výroby
1.
PRO-BIO, obchodní společnost s r.o.
Obilniny, těstoviny, polotovary, mlýnské výrobky
2.
Country Life s.r.o.
Obilniny, těstoviny, pečivo
3.
OLMA, a.s.
Mléko a mléčné výrobky
4.
Biopark, s.r.o.
Hovězí maso
5.
Štěrba Jan, Ing.
Ovoce a zelenina
6.
Čerozfrucht s.r.o.
Ovoce a zelenina
7.
Bio nebio s.r.o.
Trvanlivé pečivo, cereální směsi, polotovary…
8.
Mlékárna Valašské Meziříčí, spol. s r.o.
Mléko a mléčné výrobky
9.
Sklenář Josef
Maso a uzeniny
10.
Emco spol. s r. o.
Cereálií směsi
Zdroj: Statistické šetření ÚZEI 2009; ročenka Český trh s biopotravinami 2009 (Green marketing)12.
Nejvýznamnější firmy, které vyrábějí biopotraviny v ČR, byly uvedené v tabulce č. 3. Dále uvádím názvy ostatních firem, které prodávají biopotraviny určitých kategorií.
POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA ČR. Analýza trhu s bio-potravinami v České republice. 2010. Dostupné z: www.bioinstitut.cz/Analyzatrhusbiopotravinami 33 12
Tabulka č. 4 Kategorie biopotravin a firmy, které je nabízejí Kategorie biopotravin na trhu v ČR Maso a masné výrobky
Ovoce a zelenina
Mléko a mléčné výrobky Mlýnské, pekařské a cukrářské výrobky
Nápoje
Ostatní zpracované výrobky (dětská a kojenecká výţiva, luštěniny, vejce, cukr, med, čokoláda, atd.)
Firmy Biopark, Abatis, Raciola Jehlička, Biofarma Sasov u Jihlavy, Kmotr, Kostelecké uzeniny, Krahulík Ovocné šťávy a dţusy (převáţně dovoz): Country life, Pro-bio, Pfanner. Bio ovoce a zelenina: Abatis, Ekofarma Baucis, Ekofarma Deblín, Josef Vymětal, Farma Mlýnec, Josef Ludík, Jaroslav Mach, Karel Tachecí a Petr Weidenthaler-Biozelenina Velehrad Olma, Ekomilk, Bohemilk, Mlékárna Valašské Meziříčí, Varnsdorf, Lacrum Velké Meziříčí Pro-bio, Country life, Jizerské pekárny, Pekařství Chlebníček, pekárna Albio, Racio, Extrudo Bečice Vitaminátor, Olga Syrovátková-Zámecké sady Chrámce, Moštovna Laţany, Solex Agro, VinselektMichlovský(hroznový biomošt), Tradice Bílých Karpat, PalisovaKombucha, STEVIKOM HiPP Czech, Hamé, Lifefood, Bionebio
Zdroj: vlastní zpracování
34
2.1.2 Dovoz biopotravin a biosurovin z jiných států Stranu nabídky na trhu EZ nelze charakterizovat jenom počtem výrobců ekoprodukce a ekopotravin. Otázkou je, jestli dokáţe samotný český trh reagovat na změny v poptávce. Odpověď na tuto otázku však není uspokojující. I přestoţe neustále roste počet ekologických zemědělců, neprodukují všechno, co je nutné pro výrobu poptávaných ekopotravin. Například na českém trhu chybí syrové bio mléko, bio vepřové maso, čerstvá bio zelenina (hlávkový salát, cibule, česnek, paprika, rajčata). Proto se navyšuje dovoz biopotravin z jiných států (více neţ 60 % ze všech nakoupených biopotravin). Tvrdí to i společnost KEZ o.p.s. ve své výroční zprávě ještě z roku 2008: „Výroba biopotravin se v ČR sice zvyšuje, ale podobně jako ekologičtí zemědělci neumí ani čeští zpracovatelé aktuálně reagovat na potřeby trhu“13. Mnoho firem vyuţívá dováţené biosuroviny nebo prodává jiţ v zahraničí zpracované biopotraviny. Mnoho
biopotravin
v
České
republice
se
pouze
přebaluje.
Biosuroviny
a biopotraviny jsou dováţené z různých států, včetně států mimo EU: Jsou to například rýţe, skořápkové plody a sušené ovoce, čokoláda, třetinový cukr, čaje a ochucovadla, mořské řasy a jiné exotické produkty. ČR převáţně importuje biosuroviny z Německa a Rakouska. Důvody, proč dováţejí podnikatelé biosuroviny z jiných států, zkoumal Ústav zemědělské ekonomiky a informací v roce 2009. Výsledky jejich průzkumů uvádím v následující tabulce.
13
Výroční zpráva KEZ o.p.s. 2008 [online]. Česky. [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW:
35
Tabulka č. 5 Důvody dovozu biosurovin Důvody dovozu bio-surovin
Pořadí dle četnosti odpovědí
Nedostatečné mnoţství bio-produktů (surovin) na domácím trhu
46
Niţší cena bio-produktů (surovin) v zahraničí
12
Existující dlouhodobé odběratelsko-dodavatelské vztahy
11
Jiné – uveďte:
7
Vyšší kvalita bioproduktů (surovin) ze zahraničí
4
Lepší sluţby zahraničních dodavatelů (jistota a spolehlivost dodávky, 2 dodrţení podmínek) Kratší vzdálenost od producenta / dodavatele
1
Zdroj: Statistické šetření ÚZEI 2009 Například největší dovozce biopotravin na českém trhu je firma HiPP Czech. Má dominantní postavení v kategorii „Zpracované biopotraviny“, její výrobky (převáţně dětská a kojenecká výţiva) jsou široce prodávané v maloobchodech, lékárnách, drogeriích. Další významná firma v této kategorii je Hame, která také vozí biovýrobky pro děti. Oleje, tuky, omáčky, sladidla, konzervované ovoce a zelenina, čokoláda jsou většinou dováţené z Itálie, Německa, Francie, Nizozemí a Velké Británie. Kategorie mléčných výrobků má také významný podíl na dováţených produktech. Denně mlékárny zpracovávají cca 50 tisíc litrů biomléka, z toho 20 tisíc litrů je dováţeno ze Slovenska (firmy Olma a Ekomilk).
36
2.2 Poptávka na trhu biopotravin Je logické, ţe rostoucí počet výrobců biopotravin je vyvolán rostoucím zájmem o nákup těchto produktů. Avšak rostoucí poptávka po biopotravinách se můţe rychle měnit, protoţe je citlivá na vysokou cenu těchto výrobků. Bylo to vidět třeba v podmínkách ekonomické krize v roce 2009, kdy meziroční nárůst spotřeby byl odhadován na 5 %, coţ je výrazně menší v porovnání s rokem 2008 (40%). V roce 2011 bylo za nákup biopotravin utraceno 1,78 miliardy korun14. Nicméně celý trh biopotravin zaujímá necelé 1 procento vůči všem potravinám. V České republice je spotřeba biopotravin na jednu osobu za rok cca 7 eur, coţ je v porovnání s Evropou výrazně méně.
2.2.1 Nákupní chování a profil spotřebitele biopotravin Typický spotřebitel biopotravin je mladá osoba ve věku od 30 do 40 let s vysokoškolským vzděláním, pečující o zdravý, ţivotní styl neboli rodina, která patří do střední nebo vyšší třídy a má děti mladší neţ 14 let. Zpráva o trhu s biopotravinami v ČR uvádí, ţe „nejvíce biopotravin nakoupí čeští spotřebitelé v maloobchodních řetězcích, a to 64,4% (2007), 74% (2008)“. Popularita těchto prodejen je podmíněna jejich širokým sortimentem, uvedením vlastních maloobchodních značek. Dnes jsou nejpopulárnějšími biopotravinami mléko a mléčné výrobky, podobně jako je to i v celé Evropě. Velmi poptávané jsou také výrobky z kategorie „zpracované biopotraviny“, kam patří kojenecká a dětská výţiva.
14
JORDÁN, Hynek. Český trh s biopotravinami v roce 2012 vzrostl. EAGRI [online]. 2014 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskovezpravy/x2014_cesky-trh-s-biopotravinami-v-roce-2012.html
37
70 % českých spotřebitelů, kteří nakupují biopotraviny, se nejvíce zajímá o složení výrobků. Polovina spotřebitelů biopotravin (51 %) dává pozor na obal, nakolik se dá recyklovat15. Velmi důleţitou je důvěra spotřebitele k bioproduktům a jejich prohlášení, ţe jsou opravdu zdravé. Bohuţel tato důvěra v ČR a podobně i v některých jiných evropských státech není na nejvyšší úrovni: „třetina obyvatel metropole ČR (35 %) souhlasí s výše uvedeným názorem, tj. ţe v případě „bio" se jedná pouze o marketingovou nálepku. Dvě třetiny občanů (65 %) však mají zato, ţe tomu tak není“16. Spotřebitelskou důvěru v kvalitu biopotravin ovlivňují různé faktory:„Je to příliš vysoká cena (nejistota, od čeho se cena odvíjí, zda od vyšší kvality nebo zda jde o záleţitost marketingu,42 %), záruka bio kvality, prokazatelného původu z ekologického zemědělství (26%), neinformovanost či rozporuplnost informací (11 %) a nedostatky na straně nabídky - obchodu (7 %)“17.
15
MATHER - KOMUNIKAČNÍ SKUPINA. Zelený marketing: Studie. 2011, 13 s. Dostupné z: http://www.mather.cz/system/documents/12/original/Studie_Mather_zeleny_marketing.pdf s.6 16 „Bio“ jako marketingová nálepka? [online]. Česky. [citováno: 2014-5-6]. Dostupné z WWW: 17 „Bio“ jako marketingová nálepka? [online]. Česky. [citováno: 2014-5-6]. Dostupné z WWW:
38
2.3 Distribuce biopotravin Biopotraviny mohou najít svou cestu ke spotřebiteli různými způsoby. Následující tabulka uvádí druhy obchodních cest biopotravin k zákazníkům.
Tabulka č. 6 Podíl obchodních cest biopotravin ke spotřebiteli v % Prodejce
2008
2009
2010
74
67,8
67,2
x
3,8
3,2
Prodejny zdravé výţivy a biopotravin
18
17,3
19,4
Nezávislé prodejny biopotravin
2
2,4
1,2
1,4
3,9
3,5
Lékárny
4
4
4,7
Gastro
0,6
0,8
0,8
Celkem
100
100
100
Obchodní řetězce s převahou prodeje potravin Drogistické řetězce
Farmy a ostatní přímý prodej
Zdroj: BERKA, Milan. Trh s biopotravinami stále roste. Potravinářská revenue: Biokoutek [online]. 2012, [cit. 2014-05-07]. Dostupné z: http://www.kez.cz/sites/default/files/dokumenty/potr-revue-2-2012-korektura.pdf s. 27
Maloobchodní řetězce mají největší váhu v prodeji biopotravin. Mají několik příleţitosti k úspěšnému odbytu produktů: -
spotřebitelé nakupují skoro 80 % všech potravin v supermarketech,
-
maloobchodní řetězce mají parkování a nabízejí široký sortiment výrobků,
-
maloobchodní řetězce investují do marketingových kampaní, které pomáhají zlepšit prodej a informovanost o výrobcích, a to včetně i biopotravin.
Dnes nabízejí biopotraviny všechny maloobchodní řetězce, mimo prodejen Lidl, některé druţstevní prodejny COOP, Brněnka, Ţabka a zejména prodejny zdravé
39
výţivy a biopotravin, lékárny. Vedoucí postavení podle počtu nabízených biopotravin zaujímá drogerie DM. Velký potenciál pro odbyt bioprodukce mají stravovací zařízení, a to restaurace či hotely, stravování ve školách a nemocnicích. V ČR je jenom pět restaurací nositelem certifikátů prokazujících to, ţe nabízejí zákazníkům pouze biopotraviny.
Ve
skutečnosti je takových zařízení více, ale nemají certifikáty.
Tabulka č. 7 Rozdělení obchodních cest podle druhů biopotravin Maso a masné výrobky
maloobchodní řetězce (93 %)
Ovoce a zelenina
maloobchodní řetězce (67 %), specializované obchody (19 %)
Nápoje
specializované obchody (35 %)
Pekařské, cukrářské a jiné moučné výrobky
specializované obchody (30 %)
Mléko a mléčné výrobky
maloobchodní řetězce (72 %), velkoobchody (15 %) specializované obchody (11 %)
Mlýnské a škrobárenské výrobky
maloobchodní řetězce (30 %) velkoobchody (11 %) další zpracování (8 %)
Ostatní zpracované výrobky
další zpracování (19 %) maloobchodní řetězce (32 %)
40
specializované obchody (26 %)
Zdroj: vlastní zpracování na základě statistického šetření ÚZEI 201018 Z výše uvedené tabulky je vidět, ţe zejména maso, mléčné výrobky, ovoce a zelenina jsou úspěšné a poptávané v maloobchodních řetězcích. Mléčné výrobky jsou přímo prodávané také lokálně na ekofarmách. Otázkou je, jestli má smysl provozovat specializované obchody prodávající výhradně biopotraviny. Tyto obchody navštěvují jenom ti, kteří účelně a pravidelně nakupují zdravé potraviny. V běţných maloobchodech nakupuje kaţdý, proto biopotraviny na jejich regálech mohou přilákat nové zákazníkya i ty, kteří nemají zformovanou preferenci vyuţití biovýrobků. Nicméně specializované obchody jsou velmi populární pro sportovce, ţeny a pro ty, kteří účelně hledají něco specifického a zdravého. Zákazníci specializovaných prodejen jsou nároční a vybíraví. Nemohou najít v těchto obchodech všechno, co potřebují, protoţe jejich kapacita je většinou velmi malá, někdy nemají ani chladicí a mrazicí boxy atd. Lékárny nabízejí velkou příleţitost pro odbyt kojenecké a dětské biovýţivy, bio doplňků stravy, biočaje atd. Zákazníci lékáren očekávají, ţe zde najdou něco „zdravého“ neboli „posilujícího zdraví“. Proto je lékárna logickým místem odbytu biopotravin.
18
POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA ČR. Analýza trhu s bio-potravinami v České republice. 2010. Dostupné z: www.bioinstitut.cz/Analyzatrhusbiopotravinami
41
2.4 Cena biopotravin Cena biopotravin je obvykle vyšší než konvenčních potravin. Tento fakt způsobilo několik faktorů: -
vyšší náklady na produkci a zpracování biovýrobků,
-
vyšší náklady na distribuci,
-
náklady na časté kontroly kvality a procesu výroby.
Vyšší ceny na tuto kategorii produktů někdy tvoří určitou bariéru pro mnohé spotřebitele. Avšak často jsou velmi malé rozdíly mezi cenou za biopotraviny a za běţné potraviny vyšší kvality, tzv. prémiové potraviny. Důvody, proč by měli spotřebitelé kupovat i bio potraviny, jsou: -
ochrana zdraví (biopotraviny neobsahují chemická aditiva, konzervanty, umělá barviva, stabilizátory atd., někdy mají i víc vitamínů, zejména C a E, minerálních látek),
-
ochrana ţivotního prostředí (výroba biopotravin má menší negativní vlivy na ekologii, pozitivně působí na biodiverzitu),
-
všichni platí daně, které jsou pouţité například na odstranění znečištění vody látkami, které jsou pouţité v běţném zemědělství. Ekologické zemědělství neznečišťuje natolik vody.
Jsou
čeští
spotřebitelé
ochotni
připlatit
za
dražší
biovýrobek
a přispět k zachování životního prostředí? Zkoumáním této otázky se zabývala komunikační skupina Mather a provedla průzkumy v roce 2011, hodnoticí názory marketingových odborníků po celé ČR.
42
„Tři z pěti manaţerů jsou přesvědčeni, ţe si český spotřebitel není ochoten za ekologický výrobek či sluţbu připlatit. Těch, kteří své pozitivní postoje k ţivotnímu prostředí promítají i do nákupního chování, není více neţ čtvrtina“19.
Graf č. 2 Jsou čeští spotřebitelé ochotni připlatit za „zelené“ zboží či službu?
Zdroj: MATHER - KOMUNIKAČNÍ SKUPINA. Zelený marketing: Studie. 2011, 13 s. Dostupné z: http://www.mather.cz/system/documents/12/original/Studie_Mather_zeleny_marketin g.pdf s.5
Podle výsledků průzkumu společnosti Mather není postoj českých spotřebitelů k ekologii čitelný. Respondenti nebyli schopni zhodnotit, jestli Češi mají lepší nebo
19
MATHER - KOMUNIKAČNÍ SKUPINA. Zelený marketing: Studie. 2011, 13 s. Dostupné z:http://www.mather.cz/system/documents/12/original/Studie_Mather_zeleny_marketing.pdfs .13
43
horší postoj k ekologii neţ jiní obyvatelé EU. Skoro polovina účastníků dotazování (48%) řekla, ţe Češi mají přibliţně stejný postoj jako lidi v dalších zemích EU, stejný počet respondentů (48 %) tvrdí, ţe mají horší postoj. Jenom 4 % si myslí, ţe mají lepší postoj k ekologii.
44
3 Návrhová část Biopotraviny mají pozitivní trend ve výrobě. Informovanost o biopotravinách, důvěra k nim a jejich nákupy ze strany zákazníků bohuţel tak rychle nerostou. Mezi hlavní problémy, vyskytující se při prodeji biopotravin, řadím: 1
vysoká cena v porovnání s běţnými potravinami,
2
malá informovanost zákazníků o jejich kvalitě a výhodách vyuţití,
3
velký podíl dováţených biosurovin a biopotravin
4
slabý rozvoj distribučních cest.
Pro tyto vyznačené problémy uvádím několik vlastních návrhů ke zlepšení situace. První a druhý problém se mohou navzájem zrušit – informování zákazníka o výhodách bioprodukce ho přesvědčí o tom, ţe vysoká cena je odůvodněná a má vyváţený vztah s kvalitou. Investování do vlastního zdraví a ochrany ţivotního prostředí dnes sníţí potenciální náklady v budoucnosti na podporu vlastního zdraví a ekologie. Masová propagace zdravého ţivotního stylu a uţívání „zdravých“ potravin můţe zvýšit celkové povědomí obyvatelstva o konzumování jídla a přemýšlet více o svých nákupech. Informování lidí o biopotravinách můţe být ve formě sociálních reklam, billboardů a bannerů na internetu, přednášek pro středoškoláky, maminky s dětmi atd. Reklama, kterou pouţívají maloobchodní řetězce, také jiţ někdy informuje i o bioprodukci. Finanční podpora takových propagačních aktivit by měla být v zájmu státních organizací a vlády. Biopotraviny pomáhají chránit ţivotní prostředí a zdraví lidí, proto by se státní náklady měly sníţit v budoucnosti, kdy lidé a příroda budou potřebovat méně podpory.
Třetí problém se charakterizuje velkým podílem dovozu biopotravin a biosurovin z jiných států. Dnes se objevují nové české firmy, které vyrábí biosuroviny, ale jejich 45
práce není koordinována a nevyplňuje mezery na českém trhu. Stále se dováţí velké mnoţství jednotlivých druhů bioproduktů bez ohledu na to, ţe je české firmy mohou vyrábět samy. Samozřejmě neberu v úvahu specifické produkty, jako jsou třeba mořské řasy nebo exotické ovoce. Proto, aby české firmy začaly vyrábět samy všechny druhy biopotravin, které dnes dováţejí,
musí
být
vytvořené
a
zveřejněné
a vysvětlené příleţitosti pro začínající podnikatele.
různé
analýzy
trhu
Například Ministerstvo
zemědělství můţe sestavit a zveřejnit seznam všech subjektů vztahujících k výrobě a prodeji bioprodukce, a to včetně jejich kontaktů.
Pro čtvrtý problém, vyznačený v této časti, navrhuji rozsáhlejší a podrobnější program. Podle mého názoru nevyuţívá prodejce bioprodukce všechny příležitosti pro distribuci k zákazníkům. Jiţ bylo zmíněno, ţe lidé nejvíce kupují biopotraviny v maloobchodech, přičemţ i tyto prodejny nabízejí největší sortiment těchto výrobků. Přesto specializované obchody „zdravých“ potravin mají obrovský potenciál, který je vyuţit v Evropě, ale málo je vyuţíván v ČR. Například v západní Evropě se úspěšně prosazuje spolupráce výrobců, velkoobchodů a specializovaných prodejen. Velkoobchody a výrobci nabízejí pro prodejce školení, podporu v místě prodeje, promoční aktivity atd.
Specializované
prodejny v některých státech
Evropy
poskytují novější
a kvalitnější výrobky, větší sortiment, osobní a specializovaný přístup personálu neţ běţný obchod. Tyto prodejny realizují moderní marketingové a obchodní koncepty. V České republice se otevírají nové specializované prodejny, ale zatím nepřinášejí nic nového. Jsou velmi malé (cca 50 m2), často nemají ani chladicí a mrazicí boxy, nacházejí se daleko od centra měst a nelákají mnoho zákazníků. Často čeští podnikatelé, stejně jako i zákaznici, nevidí potenciál v biopotravinách a nevěří, ţe jsou tyto výrobky konkurenceschopné. Lze přilákat zahraniční investory a podnikatele, kteří mají zkušenosti s provozováním specializovaných prodejen 46
v Evropě, aby se zaloţili nový obchod s biopotravinami v ČR. Ostatní podnikatelé ho pak mohou
vyuţit jako příklad. Široká reklamní kampaň a slavnostní otevření
prodejny, ukázky a ochutnávky biopotravin, školení personálu a jiné akce mohou přilákat více zákazníků.
Další málo vyuţívaná příleţitost v distribuování biopotravin je stravování (veřejné, restaurace, hotely).Dosud není vysoký obrat biopotravin ve stravování mimo domov, ale jiţ existuje dostatečná poptávka, zejména mezi ţenami, sportovci, bohatými lidmi, cizinci z vyspělejších států atd. Biopotraviny
se
objevují
„v praţských
luxusních
restauracích
a
hotelích“
(InterContinental, Radisson SAS Alcron, Hotel Hoffmeister, FourSeasons, Corinthia, Hilton, La DegustationBohemeBourgeoise, Patriot, Lví dvůr, Ambiente a PalffyPalace Restaurant, Restaurant Mlýnec, Bellevue, Maze, Ţofín Garden nebo TRITON Restaurant hotelu Adria). Mimo Prahu jsou to například restaurace Zahrada v Teplicích, Víno Restaurant Terra Libera v Příboru, Hotel Kašperk v Kašperských horách a mnoho dalších“20. Cestovní ruch a pohostinství také mají výhody při spolupráci s prodejci biopotravin, proto by se měla tato spolupráce rozvíjet, bylo by vhodné mít vztahy i s Českou centrálou
cestovního
ruchu
a
profesními
organizacemi.
Ekoagroturistika
a biogastronomie mají obrovský potenciál k rozvoji. Biopotraviny mohou být vyuţívané i v jiných restauracích českých měst. Podle mého názoru velkou popularitu by získaly restaurace, které navštěvují běţně na oběd nebo večeři businessmani, manaţeři a zaměstnanci velkých firem. Mnohé firmy nabízejí jako zaměstnanecký benefit členství v posilovně nebo vyuţití wellness sluţeb. Proč by nenabízel stravenky pro bioobchody nebo biorestaurace? Zachovává tak zdraví
20
POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA ČR. Analýza trhu s bio-potravinami v České republice. 2010. Dostupné z: www.bioinstitut.cz/Analyzatrhusbiopotravinami s.32
47
a pracovní síly svých pracovníků. Biorestaurace v businesscentru by určitě získala zákazníky. Populární můţe být stravování výhradně biopotravinami v soukromých nemocnicích. Lidé, kteří vyuţívají draţší sluţby soukromých lékařů, budou konzumovat i někdy draţší biojídlo. Informování pacientů v soukromých nemocnicích ze strany lékařů o kvalitě a uţitku biopotravin by mělo rozhodně úspěch. Stejným způsobem lze vyuţit biostravování v dětských školkách, na středních a vysokých školách. V oblasti biopotravin ve školním stravování je Česká republika málo rozvinutá, tuto příleţitost vyuţívají jenom někteří, například firma Extrudo Bečice. Další moţností distribuce biopotravin je poskytování sluţeb dovozu „zdravého“ jídla domů / na pracoviště. Například mnoho zaměstnanců nemá dost času na oběd v restauraci, ale rádi by vyuţili moţnost dovozu „zdravého“ oběda na pracoviště.
Shrnutí doporučení -
vyuţívat zkušenosti prodejců biopotravin ze západních evropských států,
-
směrovat marketingové aktivity k cílovým skupinám zákazníků, k těm nejaktivnějším kupujícím: mladí lidé (30-40 let, střední nebo vyšší příjmy, vzdělaní a pečující o zdravý ţivotní styl) nebo rodiny s dětmi do 14 let,
-
informování
potenciálních
zákazníků
o
dostupnosti
biopotravin,
jejich
výhodách, vyváţenému poměru kvalita-cena, podpoře zdraví a ţivotního prostředí, formování důvěry k logo „bio“ nebo „eko“, důraz na dohledávání kaţdého výrobků, -
obnovení specializovaných prodejen biopotravin neboli zaloţení nových, modernějších podle příkladů úspěšných evropských prodejen,
-
spolupracování výrobců biosurovin, zpracovatelů biopotravin, velkoobchodů a maloobchodů, specializovaných prodejen,
-
nabízení biopotravin ve veřejném a restauračním stravování,
-
výroba biopotravin a biosurovin v ČR, které jsou dnes dováţené z jiných států. 48
Závěr Biopotraviny jsou vyráběné z produktů ekologického zemědělství a splňují řadu státních podmínek a poţadavků na jakost. Například výroba biosurovin by měla probíhat bez vyuţití umělých hnojiv, škodlivých prostředků, genetický modifikovaných produktů atd.. Bioprodukt a biopotravina jsou odlišné pojmy. Bioprodukt je surovinou, produktem ekologického zemědělství. Biopotravina je výsledkem zpracování bioproduktů. Biopotraviny jsou velmi kvalitní, mají menší negativní vlivy na zdraví a ţivotní prostředí v porovnání s konvenčními potravinami.
V této práci byla zanalyzována současná situace na trhu biopotravin v České republice pomocí dostupných sekundárních zdrojů informací. Cíl práce byl splněn. Lze vydělit následující charakteristické rysy českého trhu biopotravin: -
trh má rostoucí trend (počet výrobců a prodejců biopotravin stále roste),
-
na trhu je velký podíl dováţených biosurovin a biopotravin,
-
biopotraviny jsou draţší neţ konvenční potraviny,
-
nejpopulárnější druhy biopotravin jsou: mléko a mléčné výrobky, vejce, dětská a kojenecká výţiva, čaje atd.,
-
nejvýznamnější firmy v odvětví biopotravin v ČR: Pro-Bio, Country Life, Olma, Bionebio, EMCO aj.,
-
biopotraviny jsou hodně prodávané v maloobchodních řetězcích, drogeriích: Billa, Kaufland, Ahold, DM atd. Neprodává je Lidl. Lze najít biopotraviny také v lékárnách a specializovaných obchodech,
-
specializované obchody s biopotravinami nejsou v ČR tak populární jako v jiných státech Evropy, nevyuţívají moderní marketingové strategie, mají menší kapacitu.
Ověření hypotéz 49
Pro tuto práci bylo stanoveno několik hypotéz: 1 „hypotéza: trh biopotravin v ČR roste“ Potvrzeno. Od roku 2005 do 2008 celkový obrat trhu biopotravin vzrostl 3,5krát. Objem ekologické produkce v ČR vrostl cca o 20 % v porovnání s rokem 2011. 2 hypotéza: biopotraviny v ČR jsou nejvíc poptávané v specializovaných obchodech. Není pravda. Podle Potravinářské komory ČR se podílely prodejny biopotravin a zdravé výţivy na celkovém obratu v roce 2008 jenom 18 %. V maloobchodních řetězcích bylo provedeno cca 70 % všech nákupů biopotravin. Čeští spotřebitelé nakupují skoro 80 % všech potravin (konvenčních a bio) v supermarketech. Situace v západní Evropě je odlišná – specializované prodejny jsou naopak velmi populární z hlediska nákupu biopotravin.
3 hypotéza: typickými spotřebiteli biopotravin jsou mladí lidé. Potvrzeno a doplněno. Navíc lze říci, ţe tito lidé jsou ve věku od 30 do 40 let, jsou vzdělaní a jejich příjmy jsou vyšší neţ průměrné. Typickými spotřebiteli biopotravin, zejména některých jejich druhů (mléko a mléčné výrobky, ovoce a zelenina, dětská a kojenecká výţiva) jsou rodiny s malými dětmi.
Na závěr bych řekla, ţe odvětví biopotravin jsou obrovskou příleţitostí pro začínající podnikatele a zemědělce. Podnikatelé by se měli prosazovat na trh pomocí zdůraznění kvality a hodnoty svých výrobků. Strategie nízké ceny je dlouhodobě neudrţitelná a má jenom krátký úspěch. Z toho důvodu biopotraviny, které jsou 50
kvalitní, zajišťují ochranu zdraví a ţivotního prostředí, jsou konkurenceschopné a mohou se uplatnit na trhu. Je třeba vyuţívat moderní marketingové aktivity v odvětví biopotravin, oslovovat a informovat zákazníky o kvalitě bioprodukce, vytvářet a podporovat důvěru ke značce „bio“, sniţovat mnoţství dováţených biovýrobků z jiných států. Tuto práci lze vyuţit třeba pro vytváření business plánu pro firmu v odvětví bioprodukce, například: biorestaurace, bioprodejna, ekofarma.
51
Seznam literatury [1] „Bio“ jako marketingová nálepka? [online]. Česky. [citováno: 2014-5-6]. Dostupné
z:
http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ids=910&ch=99&typ=1&val= 95144 [2] BERKA, Milan. Trh s biopotravinami stále roste. Potravinářská revenue: Biokoutek [online]. 2012, [cit. 2014-05-07]. Dostupné z: http://www.kez.cz/sites/default/files/dokumenty/potr-revue-2-2012korektura.pdf [3] BioInstitut
[online].
2014
[cit.
2014-05-08].
Dostupné
z:http://www.bioinstitut.cz/ekologicke.html [4] Česká biopotravina 2013: Historie. Pro-bio [online]. 2014 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://pro-bio.cz/Projekty/Ceska-biopotravina-2013/Historie-cb/ [5] Česká biopotravina 2013: Informace o projektu. PRV Zvyšování kvality bioprodukce a zlepšování odbytu prostřednictvím vzdělávání [online]. 2014 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://pro-bio.cz/Projekty/PRV-Zvysovani-kvalitybioprodukce-a-zlepsovani-odbytu-prostrednictvim-vzdelavaniekozemedelcu/Informace-o-projektu-PRV2/ [6] E-learning.
Eprobio.cz
[online].
2014
[cit.
2014-05-01].
Dostupné
z:
http://eprobio.cz/ [7] JORDÁN, Hynek. Český trh s biopotravinami v roce 2012 vzrostl. EAGRI [online].
2014
[cit.
2014-05-05].
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2014_cesky-trhs-biopotravinami-v-roce-2012.html [8] Kampaň České BIO: Informace o projektu. Pro-bio [online]. 2014 [cit. 2014-0501]. Dostupné z: http://pro-bio.cz/Projekty/Kampan-CESKE-BIO/Informace-oprojektu-KamapanBio/ 52
[9] Leonardo da Vinci: Informace o projektu. PRO-BIO [online]. 2014 [cit. 201405-01]. Dostupné z: http://pro-bio.cz/Projekty/Leonardo-da-Vinci/informace-oprojektu-Leonardo/ [10]
MATHER - KOMUNIKAČNÍ SKUPINA. Zelený marketing: Studie. 2011,
13
s.
Dostupné
z:
http://www.mather.cz/system/documents/12/original/Studie_Mather_zeleny_m arketing.pdf [11]
MIKKELSEN, BentEgberg; SYLVEST, Janne. JournalofFoodservice
Business Research , Jan-Mar2012, Vol. 15 Issue 1, p64-83, 20p. DOI: 10.1080/15378020.2011.650541 [12]
MINISTERSTVO
ZEMĚDĚLSTVÍ. Akční
plán
ekologického
zemědělství. Praha: MS Polygrafie s. r. o., 2010. ISBN 978-80-7434-007-9. Dostupné z: http://www.bioinstitut.cz/documents/Akcni_plan_EZ.pdf s.32 [13]
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR: Ročenka ekologického
zemědělství 2008 v České republice [online] ISBN 978-80-7084-736-7. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.foa.cz/cs/ekologickezemedelstvi/ [14]
POTRAVINÁŘSKÁ KOMORA ČR. Analýza trhu s bio-potravinami v
České
republice.
2010.
Dostupné
z:
www.bioinstitut.cz/Analyzatrhusbiopotravinami [15]
ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ. Statistická
šetření ekologického zemědělství – Základní statistické údaje (2012). Brno, 2013.
ISBN
TÚ
4212/2013,
Výstup
č.
2.
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/file/284641/Zprava_EZ_2012_final.pdf
53
Příloha č. 1 Vývoj celkové výměry půdy a počtu farem v ekologickém zemědělství ČR (1990-2012)
Zdroj: Mze, vlastní výpočty ÚZEI
54
Příloha č. 2 Počet ekofarem a výměra celkové plochy v EZ v krajích ČR v roce 2012
Zdroj: Mze, vlastní výpočty ÚZEI
55
Příloha č. 3
Výrobci biopotravin dle druhu ekonomické
aktivity v roce 2011 a 2012
Zdroj: Kontrolní organizace (ABCERT, Biolont CZ, KEZ), vlastní výpočty ÚZEI 56
