3. Třída Vaňková Hana, Vildová Marta 1999/2000 PASPORTIZACE TŘÍDY Naše seminární práce je založená na pozorování her u dětí ze třetí třídy základní školy v Praze, kam jsme v průběhu roku opakovaně docházely. Jedná se o třídu s rozšířenou výukou jazyků. Děti se třídě bylo 26, z toho 15 dívek a 11 chlapců. Děti jsou ve třídě rozsazeny tak, že vždy sedí v lavici chlapec s dívkou a zbývající 4 dívky sedí spolu po dvojicích. Děti v průběhu vyučování zůstávají v kmenové třídě, pouze na německý jazyk je třída půlena a děti odchází do jiných učeben. Téměř všechny vyučovací předměty (kromě jazyků, výtvarné výchovy a pracovního vyučování) děti absolvují se svojí třídní učitelkou. Paní učitelce je 58 let a mezi dětmi je silně neoblíbena. Je to evidentní již z toho e již při naší první návštěvě třídy nás děti nejprve chvilku zvědavě okukovaly, když se osmělily a zjistily, že nejsme učitelky, ale že jsme přišly kvůli nim , začaly nám sami od sebe vyprávět o paní učitelce, jak se k nim chová, jaká je zlá.... apod. Děti mluvily jedno přes druhé a hlouček okolo nás se pomalu zvětšovat a všechny děti ve třídě vyprávěly o svých špatných zkušenostech o paní učitelkou. Co bylo na jejich vyprávění pravdivého a na stížnostech opodstatněného se nám bohužel nepodařilo zjistit. Paní učitelka nám sice dovolila účastnit se jedné z vyučovacích hodin, tato hodina českého jazyka byla však jen nepříliš dobře zahraným divadélkem pro nás, abychom nabyly dojmu, že paní učitelka je tou nejhodnější, nejlaskavější, nejtrpělivější a nejmateřštější ženou pod sluncem. Učitelka pobíhala po třídě s křečovitým úsměvem pokládala dětem jednoduché otázky a příliš vesele se smála a příliš často hladila děti po vláskách. Děti byly jejím obratem v chování viditelně zmateny a snad proto často chybovaly i ve velmi jednoduchých úkolech . Pohlížely tázavě střídavě na učitelku a na nás. O přestávce se k nám přihnaly a přitom si nám stěžovaly, že takhle se k ním paní učitelka ještě nechovala. Fakt,že děti svou učitelku vnímají jako nepřátelskou osobu (pouze trestající, odměňující zřídka) se projevuje podle nás tím, že se děti nejistě hlásí (očekávání trestu) a také tím, že v průběhu vyučování (vedeného třídní učitelkou) se neobjevil ani náznak nekázně. Žádnou hru jsme v průběhu výuky vedené třídní učitelkou nezpozorovaly a děti nám i samy potvrdily, že o hodinách žádné nehrají ze strachu před potrestáním. Hry se objevují pouze v hodinách vedených jiným vyučujícím - některé z dětí hru začne, ale hra se brzy po svém začátku vytratí. O to více si děti užívají o přestávkách (učitelka do třídy v jejich průběhu nikdy nevstupuje), které jsou rozličnými hrami bohatě vyplněny. Uspořádání třídy: Na přední stěně třídy je otevírací tabule, vedle ní je katedra učitele. Mezi tabulí a prvními lavicemi je prostor , který děti o přestávkách využívají k hrám. Lavice jsou uspořádány do tří řad, v každé řadě je pět lavic. Mezi posledními lavicemi a zadní stěnou třídy je prostor, opět využívaný dětmi pro jejich hry.
SEZNAM HER 1) AIDS 2) Holadyjá 3) Chadžipe 4) Sbíraní kartiček a samolepek 5) Skříň 6) Nabíraná 7) Přebíračka 8) Poggy 9) Přihořívá 10) Honěná 11) Na koně 12) Falešné Velikonoce 13) Oko 14) Mrazík 15) Atletika 16) Rub a líc 17) Flaška 18) Čára 19) Hledej, nebo bude průšvih 20) Pavouci 21) Slovní kopaná 22) Štěstí neštěstí 23) Skákání gumy 24) Čáp ztratil čepičku 25) Sedni si 26) Na toreadora 27) Piškvorky -Hry, které děti samy vymyslely a kterým daly vlastní název -Hry běžně hrané pod stejným názvem -Námi přiřazený název
POPIS HER 1. AIDS Název: vymyslely dívky, může se obměňovat podle nemoci, na kterou se hraje - mimo AIDS jsou to například Syfilis, Mor, Neštovice, Kapavka, Rakovina... Hráči: hrají pouze dívky, téměř všechny ve třídě. Hrací pole: prostor třídy. Čas: přestávky i během vyučovacích hodin - pouze v předmětech jako výtvarná výchova apod. Pomůcky: žádné. Průběh, pravidla a strategie: hra může být hrána nejen samostatně, ala i jako doprovodná při jiné zábavě (hovor, další hra…). Hra začíná tím, že jedna z dívek (jakákoli, kterou to
právě napadne) se dotkne kteréhokoli chlapce v kolektivu. Tím se od něj nakazila nemocí, platí, že čím je chlapec mezi dívkami méně oblíben, tím je daná nemoc závažnější. Mezi nejzávažnější řadí mor a AIDS. Rukou, kterou se jej dotkla, může nemoc předat dotykem další dívce. Tím se sama nemoci zbaví. Při předání nemoci musí předávající nahlas vyslovit jméno nemoci, kterou předává. Předávání je také doprovázeno grimasami znechucení a odporu, někdy i výkřiky „fuj“ nebo „blééé“. Průběh předávání je variabilní, některé dívky se předání nebrání, jiné pokud možno utíkají a křičí. Při hodině hra probíhá mlčky. Hraje se do konce přestávky - zazvonění, při hodině končí bud' nezájmem některé z dívek předat nemoc dál, nebo pokračuje až do přestávky, přičemž tempo se zpomaluje. 2. Holadyjá Název: děti samy neví, jak název vznikl, jiný název nebývá používán, přestože je hra běžně nazývána „Sto-plus-sto“. Hráči: obě pohlaví, obvykle 6-8 hráčů. Hrací pole: zadní prostor třídy, kde nejsou lavice. Čas: přestávka. Pomůcky: žádné. Průběh, pravidla a strategie: hru iniciují děvčata, která se zutá rozestaví do základního postavení do kruhu, kdy jedna noha je nakročená dopředu tak, že se všechny nakročené nohy dotýkají špičkami ve středu kruhu. Až potom, co se dívky rozestaví, se do hry zapojují chlapci, kteří nejprve dívky požádají, jestli mohou hrát. Chlapci sami hru nikdy nezačínají. Hru odstartuje náhodná dívka, která vysloví dvakrát za sebou název hry. Na tento signál všichni hráči odskočí co nejdál od středu a zůstanou nehnutě stát v pozici, jak při odskoku dopadli. Dívka, která dala signál k započetí hry, si vybere některého z nejbližších hráčů a snaží se mu doskočit na nohu. Napadený hráč může jedním skokem uhnout. Stane-li se, že poskočil v napětí ještě předtím, než útočnice skočila, už se nesmí v tomto kole pohnout. V případě, že se podaří někomu šlápnout na nohu jinému hráči, hra končí a hráči se postaví do výchozího postavení. Pokud se útočnice netrefí, předá „slovo“ jinému hráči podle vlastního výběru. Hráči žebrají o to, aby „slovo“ dala zrovna jim. Tento průběh se opakuje do té doby, než skončí. Podobné hry: běžně se tato hra hraje v jiné variantě, kdy pošlapaný hráč vypadává ze hry a hraje se do posledního vítězného hráče. Také se hráči v obvyklejší variantě nezouvají. Hra byla pravděpodobně zkrácena proto, že se hraje o kratších přestávkách, a kdo by byl vyřazen, by si „nezahrál“. Takto mají čas vystřídat se v útočení všichni. 3. Chadžipe Název: vymyslela jej jedna z dívek, které chodí do přípravky bojových sportů. Název je pravděpodobně zkomoleninou bojového pozdravu používaného v karate. Hráči: jen dívky, počet 6-8. Jedná se přitom stále o stejný okruh děvčat. Hrací pole: zadní prostor třídy. Čas: o přestávkách. Pomůcky: žádné. Průběh, pravidla a strategie: dívky se rozestaví do kruhu. Jednu nohu mají zvednutou a
pokrčenou, ruce jsou zvednuté a zaťaté v pěst - jedná se o napodobeninu bojového postoje. Náhodná dívka zvolá "Chadžipe!", a na ten povel začnou všechny hráčky kopat oběma nohama do středu kruhu a tím i do nohou ostatních. Hru doprovází ječení a bojové výkřiky. Konec nastává tehdy, když jedna z hráček nevydrží bolest a položí se - upadne na zem, předstírá ukrutné bolesti a svíjí se. Ostatní přestanou kopat, zvedají ji a ptají se, zda je v pořádku. Ona se směje, řekne, že se nic nestalo a zahajuje další kolo. Hraje se do omrzení nebo do zvonění. 4. Sbírání kartiček a samolepek Název: odvozen z průběhu hry. Hráči: deset dívek a pět chlapců, dívky a chlapci hrají odděleně- mezi dívkami a chlapci nedochází k výměně, protože chlapci sbírají jiné kartičky a samolepky než děvčata. Hrací pole: ve třídě při vyučování, po vyučování v družině, ve volném čase kdekoli. Čas: možno hrát, kdykoli se někteří z hráčů potkají. Pomůcky: samolepky se speciálními sešity, nebo kartičky a speciální alba určená pro zasouvání a uschování kartiček. Všechno lze sehnat v papírnictvích a hračkářstvích. Průběh, pravidla a strategie: hráč si každý samostatně kupují balení kartiček nebo samolepek. Kartičky se sportovní tematikou jsou odděleny od kartiček se zvířátky, hračkami spod. Jsou baleny po pěti kusech tak, že před otevřením obalu kupující neví, které obrázky jsou uvnitř. Každý hráč se specializuje na sbírání určitého typu obrázků (například zvířata, hračky u dívek nebo hokejisté určitého klubu u chlapců). Sportovci jsou na kartičkách, ostatní na samolepkách. Po rozbalení zakoupeného balíčku hráč obvykle zjistí že do sbírky se mu hodí pouze některé z nich. Zbylé se pak snaží proměnit s ostatními hráči tak, aby obě strany získaly kartičky hodící se do sbírek. Typické je, že u dívek mají všechny samolepky stejnou hodnotu - mění se kus za kus. U chlapců jsou některé kartičky ceněny více a měněny za větší počet karet s menší hodnotou.Menší hodnotu mají ty kartičky, které se v balíčcích objevují často. Větší hodnotu mají ty, které jsou vzácné- je jich málo. Kurz se pohybuje od 1:1 až k 5:1. Jedná se o dlouhodobou hru, která pravděpodobně skončí ztrátou zájmu každého hráče. (U některých dětí může zájem trvat do dospělosti.) 5. Skříň Název: je odvozen z hracího prostoru – pomůcky. Hráči: dvojice chlapec – dívka. Hrací pole: vnitřek skříně v zadním prostoru třídy. Čas: přestávka. Pomůcky: rtěnka, skříň. Průběh. pravidla a strategie: dívky se šeptem domluví na výběru chlapce, jeho ochota nerozhoduje. Jedna z dívek si (dobrovolně) nalíčí ústa rtěnkou, ostatní mezitím chytí vybraného chlapce a dotáhnou ho ke skříni. Do skříně chlapce vstrčí a namalovaná dívka vleze za ním do skříně. Jsou oba zavřeni, ostatní dívky drží dveře skříně, aby chlapec nemohl uniknout. Počítají hlasitě do třicet, potom dveře uvolní. Ostatní chlapci se snaží osvobodit oběť a odstrkují dívky od dveří skříně. Úkolem dívky ve skříni je obtisknout rtěnku co nejvíckrát na chlapcův obličej. Po vypuštění ze skříně dívky za hlasitého smíchu počítají
otisky (šmouhy). Po spočtení se obmění dvojice a to pokračuje až do konce přestávky.Hra trvá několik minut, za jednu přestávku se vystřídají maximálně dvě dvojice. Vítězí dívka, která nejvíckrát otiskla rtěnku. Ostatní dívky jí blahopřejí. 6. Nabíraná Název: jeho původ je neznámy, má souvislost s průběhem. Hráči: jen dívky, počet 3. Hrací pole:prostor třídy, chodba, záchod. Čas: přestávka. Pomůcky: žádné. Průběh, pravidla a strategie: dívky se postaví za sebe a chytí dívku před sebou pevně okolo pasu oběma rukama. Snaží se nadzdvihnout nejprve první dívku, když je příliš těžká, tak ji po nazdvižení hned pustí zpátky na zem a zkouší to znova. Jestliže je nadzdvižena, poslední dívka se snaží nadzdvihnout obě před sebou současně. To se nikdy nepodaří. Nadzdvižená první dívka je nesena prostorem tak dlouho, jak ji zadní dívka udrží. Nosí ji bud' po třídě, nebo směrem na WC. V tomto případě se nesená dívka brání, snaží se vyprostit a prosí, aby ji tam nenesly. Obě zadní dívky hlasitě funí a odfukují. Poté, co dívku neudrží, první dívka se přesune dozadu a hra pokračuje stejně. Hraní končí fyzickým vyčerpáním. 7. Přebíračka Název: je odvozen od činnosti v průběhu hry, nazvané přebírání Hráči: dvě dívky, výjimečně i chlapci Hrací pole: kdekoli ve třídě, kde mohou stát nebo sedět naproti sobě a vedle sebe Čas: přestávka Pomůcky: provázek nebo vlna dlouhá asi 70-90cm. Průběh, pravidla a strategie: provázek má svázány oba konce tak, že je z něj kruh. Jedna dívka dá do kruhu obě ruce, zvedne je do výše prsou dlaněmi k sobě a okolo dlaní provázek ještě jednou omotá - má tedy kroužek okolo každé ruky a jeden okolo obou dlaní. Potom prostředníkem dominantní ruky „nabere“ nit z dlaně protější ruky tak, za spodem malého kroužku (okolo dlaně) prostředník prostrčí a oddálí ruku do původní pozice, nit přitom nechá na prostředníku. Totéž udělá druhým prostředníkem. Tak vznikne tvar nazvaný čelenka (uprostřed prostoru mezi dlaněmi vzniknou čtyři kříže z provázku a po jeho stranách dvě linie, které pokračují po vnější straně ruky na její druhou hranu). Tvar je vytvořen v jedné linii, shora vypadá jako obdélník, v němž jsou po jeho kratších stranách ruce a mezi nimi čtyři kříže. Druhá hráčka tvar „přebere“ následujícím způsobem: vždy ukazovákem a palcem uchopí současně oběma rukama kříže, které jsou nejblíže delším stranám obdélníku, a to tak, že palec i ukazovák jsou v rámci tohoto kříže v kvadrantech bližším k dlaním druhé hráčky. Takto uchopí kříže mezi prsty a současně je zvedne, posune je k vnějším podélným "stranám" (tvořeným vlnou) obdélníku a okolo nich obtočí (pozice prstů přebírající hráčky se přitom nemění), nejprve směrem nahoru a ven, potom pod bočními liniemi dolem opět na původní místo. V tomto momentě první hráčka uvolní ruce z provázku a na rukou druhé zůstává tvar nazvaný kolébka.
Druhou variantou, jak přebrat čelenku, je uchopit stejné kříže stejným způsobem, ale zdola a protáčet je v opačném směru. Tak vznikne tvar nazvaný pavouk. 8. Poggy Název: oficiální název hry. Hráči: 5 chlapců ze třídy, stále ti samí. Hrací pole: na zemi ve třídě. Čas: v průběhu přestávky i po vyučování. Pomůcky: žetony z kartonu, na líci s obrázky. Hlavní žeton („házedlo“) je z umělé hmoty s vyraženým symbolem, je větší a tlustší. Průběh pravidla a strategie: chlapci se posadí na podlahu, každý si připraví své poggy. Jejich množství závisí na tom, kolik si jich koupil nebo vyhrál od ostatních hráčů. Může dobrovolně hrát s menším množstvím, než jaké celkově má. Hráči se domluví, kolik poggů vsadí do daného kola, většinou to je okolo 10 poggů. Ty postaví do jednoho sloupce s obrázky obrácenými směrem dolů, postaveného mezi nimi uprostřed. S pomocí označených papírků losují o to, kdo začne hru. První hráč uchopí hlavní pogg mezi palec a ukazovák dominantní ruky a shora kolmo na povrch sloupce co největší silou hodí „házedlem“. Sloupec se tím má sesunout, některé poggy zůstanou obrázkem dolu, jiné se otočí. Hráči náleží otočené poggy. Ostatní postaví do sloupce pro dalšího hráče. Ten pokračuje stejným způsobem, po něm zase hráč po jeho levici. Hraje se tak dlouho, až jsou všechny poggy rozebrány do soukromého vlastnictví jednotlivých hráčů. Do další hry se osází tolik poggů, kolik jich má "nejchudší" hráč. Cílem je v získat co nejvíc poggů. Hra končí tím, že jeden z hráčů nemá na začátku kola žádné poggy, zvoněním nebo omrzením hráčů. Na poggách jsou různé série obrázků (inspirovaných dětskými animovanými pohádkami a seriály). Mimo samotnou hru se hráči zabývají také sbíráním jednotlivých sérií, které do hry samotné třeba ani nepoužijí. Pokud se jim ve hře podaří získat pogg, který se jim hodí do série, schovají si ho a již s rum dále nehrají. Pogg ze své série dávají chlapci do hry pouze v případě, že mají dva nebo více stejných poggů - do série jim stačí mít jeden. Sérii tvoří poggy, které mají na lícní straně stejný typ obrázků - např. všechny obrázky zachycují postavičky z jednoho kresleného seriálu apod. 9. Přihořívá Název: je vytvořen podle slova, které je ve hře používáno. Hráči: dva a více hráčů, obě pohlaví. Hrací pole: třída. Čas: o přestávce. Pomůcky: osobní předmět jednoho z hráčů. Průběh. pravidla a strategie: jeden nebo více hráčů se domluví, že některému ze spolužáků ukryjí osobní věc. Je to obvykle spolužák, který zrovna není přítomen ve třídě nebo nevěnuje pozornost svým věcem. Hráči se ale mohou i domluvit a ten, kterému je schovávána věc, na chvíli odejde ze třídy. To se stává méně na začátku hraní této hry a více u pokračování dalších kol. Potom, co je předmět uschován, hráči upozorní majitele věci, že mu něco schovali, přitom mohou a nemusí říci, o co se jedná. Hráč-majitel prochází třídou a věc hledá, přitom se řídí
pokřikováním ostatních. Ti volají „samá voda“, jestliže se je hráč vzdálen více metrů od předmětu a dále se vzdaluje, „utopíš se!“, jestliže je hráč téměř maximálně předmětu vzdálen (v rámci třídy), „přihořívá“, když jde směrem k předmětu a to volají různě hlasitě, čím je hráč blíž, tím hlasitěji, nebo čím přímějším směrem jde, tím hlasitěji. Slabé volání „přihořívá“ může v blízkém okolí skrýše nahradit heslo „samá voda“: zeslabením intenzity volání dávají hráči najevo, že směr hledání se odklonil od nejpřímějšího směru k místu schované věci. Když je hledající v bezprostředním/nejtěsnějším okolí věci (může na ni dosáhnout), ostatní volají nahlas „hoří!“, aby dali najevo, že hráč dosáhl svého cíle. Tím hra končí, a pokračuje obvykle další kolo tak, že se děti domluví, komu bude schována věc, a ten odchází na chvíli ze třídy. Série kol končí zvoněním nebo omrzením hráčů. 10. Honěná Název: je odvozen od činnosti během hraní. Hráči: tři a více. Hrací pole: třída, někdy i chodba, záleží na dohodě. Čas: o přestávce. Pomůcky: žádné. Průběh, pravidla a strategie: hra začíná bud' tím, že se několik dětí domluví, že ji budou hrát, nebo některé přiběhne k jinému a s výkřikem „Máš babu!“ ho plácne po těle (obvykle do paže, ramena nebo zad). Tím se druhé dítě bud' zapojí, nebo odpoví, že nechce hrát a první hráč zkusí někoho jiného. Takto se záhy zjistí, kdo chce hrát a kdo ne. Hráč nazývaný „baba“ má za úkol se baby zbavit, a to se mu podaří tak, že se dotkne jiného hráče. Ostatní hráči se babou stát nechtějí, proto před ní utíkají. Baba je předávána tak dlouho, dokud děti baví tuto hru hrát, nebo do zvonění, příchodu učitelky ap. 11. Na koně Název: odvozen od náplně hry. Hráči: několik dvojic, vždy chlapec a dívka. Hrací pole: třída nebo chodba. Čas: o přestávkách. Pomůcky: pravítko, křída. Průběh, pravidla a strategie: hru obvykle iniciuje několik dívek. Ty hrají na žokeje. Každá se snaží sehnat si svého koně - chlapce. Musí ho přemluvit ke hře. Jsou namalovány křídou dvě čáry - startovní a cílová. Pak si chlapci kleknou na kolena a podpírají se rukama (postoj čtyřnohého zvířete). Postaví se na vyznačenou startovní čáru a dívky se jim posadí na záda. Každý žokej má 40 cm dlouhé pravítko, kterým pobízí koně -ránami před zadek. Nezúčastněná osoba hru odstartuje výkřikem „Ted'!“ a koně se rozeběhnou (stále po čtyřech) směrem k cílové čáře. Dívky je výše zmíněným způsobem pobízejí. Celá třída povzbuzuje a fandí favoritům. Koně se někdy schválně zastaví nebo mění směr (původně k cíli), za což jsou trestáni co největšími ranami. Vítězný žokej svého koně odmění, například částí své svačiny plátek okurky, kolečko salámu a poplácá ho po hlavě. 12. Falešné Velikonoce
Název: hru i její název vymyslel jeden z chlapců. Hráči: hrají pouze chlapci, v počtu 2 a více. Dívky jsou vtaženy do hry tím, že jsou cílem útoku chlapců. Hrací pole: celý prostor třídy, případně školní chodba. Čas: přestávka. Pomůcky: plastikové lahve,~od pití s proraženými otvory ve víčkách, kružítko na proražení otvoru. Průběh, pravidla a strategie: dva nebo více chlapců se dohodnou o přestávce, že provedou „falešné Velikonoce“, Vezmou si plastikové lahve od pití, kružítko a odejdou na záchod. Snaží se počínat si opatrně, aby si nikdo nevšiml, že něco chystají. Na záchodě prorazí každý chlapec do víčka své lahve otvor, láhev naplní vodou a víčko našroubuje zpátky. Poté se chlapci rozběhnou spolu ke třídě prudce otevřou dveře a začnou křičet „falešné Velikonoce!“ Ve třídě nastane zmatek, dívky začnou ječet a schovávají se pod lavice, chlapci s lahvemi je pronásledují, míří na ně lahvemi, které mačkají, takže z nich stříká voda. Snaží se co nejvíce dívky pokropit. Na ostatní chlapce nemíří. Ti jim pomáhají dívky dohonit, chytí je a drží, dokud nepřiběhne kamarád s lahví a dívku, která je chycena, dostatečně nezmáčí. Hra končí v okamžiku, kdy chlapci vyplýtvají všechnu vodu z lahví. 13. Oko Název: hra vychází ze známé hry na slepou bábu, název, který děti pro označení hry používají vychází z průpovídky „Všechno se ti točí, kam jsi dala oči“, kterou děti při hře opakovaně vykřikují. Hráči: hrají především dívky, někdy přiberou do hry i chlapce. Zúčastňuje se 4-10 dětí. Hrací pole: celý prostor třídy. Čas: o přestávkách. Pomůcky: šátek, nebo některá část oblečení, kterou se „oku“ zakryjí oči Průběh, pravidla a strategie: děti se dohodnou a jedno z nich si ováže šátkem ( případně tričkem, svetrem) hlavu tak, aby byly zakryty oči a dotyčný nic neviděl. Toto dítě je v průběhu hry nazýváno „Oko“; To, že nevidí, otestují ostatní děti tím, že „Oku“ šermují před obličejem rukama a naznačují ránu pěstí do obličeje. Když „Oko“ neucukne, je to považováno za důkaz, že nic nevidí. Poté některé z dětí k oku přistoupí, odvede ho doprostřed třídy, uchopí ho za ramena a začne ho roztáčet okolo osy. Přitom pokřikuje spolu s ostatními hráči „Všechno se ti točí, kam jsi dala oči!“. Tato průpovídku se opakuje několikrát. Potom dítě odskočí od „Oka“ . Všichni hráči začnou pobíhat po třídě a pokřikují na „Oko“, ať' si je chytí. „Oko“ se pohybuje co nejrychleji po třídě za zvukem pokřiků a snaží se ostatní hráče chytit. Protože se „Oko“ pohybuje ve třídě zaplněné lavicemi pomalu, spolužáci pokoušejí štěstí - přiblíží se až na dosah a začnou pokřikovat na „Oko“. To se ožene a v tom okamžiku děti uskočí. Většinou jsou spoluhráči rychlejší, někdy ale nestačí dostatečně rychle zareagovat a „Oko“ je chytí. V okamžiku, kdy se „Oku“ podaří chytit jiného hráče, nebo se ho jenom dotknout, sundá si šátek a předá ho chycenému dítěti. To si jej nasadí, stává se novým „Okem“ a hra začíná znovu. 14. Mrazík
Název: je všeobecně používán dětmi nejen v této třídě, oficiální název. Hráči: chlapci i dívky, v počtu zhruba od pěti výše. Hrací pole: třída i chodba, po škole kdekoli, kde je prostor pro běhání. Čas: ve škole o přestávkách, po škole. Pomůcky: žádné. Průběh, pravidla a strategie: na začátku jedno z dětí, které chtějí hrát, oznámí, že je „Mrazík“. Obvykle je to dítě, které hru iniciovalo. Mrazík funguje podobně jako „baba“ ve hře na babu. Honí ostatní děti a snaží se jich dotknout, když se mu to povede, je dotyčný „zmrazen“ - musí zůstat stát na místě, dokud není osvobozen. To se může stát tak, že jiný hráč mu proleze mezi rozkročenýma nohama. Cílem Mrazíka je zmrazit všechny hráče. Když se mu to povede, vyhrál, hra končí a může se pokračovat, ale s jiným Mrazíkem. Když se to nepovede, hra bud' končí s koncem přestávky, nebo se po chvíli Mrazík vymění (původní Mrazík oznámí, že již nechce být Mrazíkem). Většinou hra končí se zvoněním. Hraje-li mnoho dětí, mohou být Mrazící dva. (Podobná hra je na honěnou, viz výše.) 15. Atletika Název: dívky, které hru hraj ji nazývají Atletika, přestože spočívá spíše v gymnastických nebo tanečních prvcích. Hráči: 2-3 dívky. Hrací pole: volný prostor třídy před tabulí. Čas: o přestávkách. Pomůcky: žádné. Průběh, pravidla a strategie: jedna dívka začne hru tím, že v prostoru třídy před tabulí začne ladně tančit, zkoušet holubičku, nebo stojku a podobně. V případě, že na její chování žádná ze spolužaček nezareaguje, tak cvičení po chvíli zanechá. Když její činnost upoutá pozornost spolužačky, ta k ní přistoupí a zeptá se jí, jestli si s ní může zahrát „Atletiku“. Dívka souhlasí a řekne: „Umíš tohle?“ a předvede nějaký cvik nebo taneční pohyb. Druhá dívka, aniž by odpověděla, tento cvik napodobí. Pokud nebyl cvik napodoben dostatečně dobře, první dívka druhou upozorní na chyby a znovu jí cvik předvede. Cvik opakují dívky tak dlouho, dokud nejsou obě s jeho provedením spokojeny. Potom začnou dívky s nacvičováním jiného pohybu. K dívkám se při nacvičování někdy připojí další jedna nebo dvě dívky. 16. Rub a líc Název: jedná se o hru, která je běžně známá pod názvem „Pana nebo orel“; děti nedokáží vysvětlit, proč hru nazývají právě „Rub a líc“. Hráči: vždy dva chlapci spolu. Hrací pole: hraje se kdekoliv v prostoru třídy, nejčastěji na lavici. Čas: o přestávkách nebo v průběhu některých vyučovacích hodin - výtvarná výchova. Pomůcky: mince - koruna, dvoukoruna, pětikoruna. Průběh, pravidla a strategie: jeden z chlapců vyndá z peněženky minci a položí ji na
lavici. Poté se zeptá některého ze spolužáků, jestli si s ním chce zahrát. Když oslovený spolužák nabídku odmítne, oslovuje chlapec další spolužáky, dokud nenajde spoluhráče. Hra spočívá v tom, že chlapci střídavě hází mincí - jeden z chlapců začne hru tím, že uchopí minci do ruky a řekne slovo „rub“ nebo „líc“. Poté hodí mincí do vzduchu tak, aby se roztočila. Minci ve vzduchu chytí do jedné ruky a pevně ji sevře, aby na ni nebylo vidět. Potom ruku s ukrytou mincí, přiblíží rychlým pohybem k desce stolu a uvolní sevření. Mince cinkne o povrch lavice a zůstane ještě na okamžik přikryta chlapcovou dlaní. Poté chlapec dlaň zvedne a oba hráči se podívají na minci. Důležité je, jakou stranou je mince otočená vzhůru - strana, kde je vyražená hodnota mince znamená líc, opačná strana rub. Chlapec, který házel mincí získává bod v případě, že jeho volba ( slovo, které vyslovil před hodem) se shoduje se stranou mince, která zůstala po dokončení hodu otočena vzhůru. Pokud volba nebyla správná, počítá si bod protihráč. Chlapci se v házení mincí pravidelně střídají a sčítají si body. Někdy chlapci hrají jen na sčítání bodů, jindy hrají o mince. Domluví se například, že se v házení třikrát vystřídají a ten, kdo získá během těchto šesti hodů více bodů, tomu připadne mince. Chlapec, který takto minci prohraje, sází další minci do hry a pokračuje se. Většinou chlapci hrají na body. O peníze hrají méně - hru o peníze iniciuje jeden z chlapců ve třídě, který se snaží přesvědčovat ostatní, aby s ním hráli o mince. Ostatní chlapci na to přistoupí jen málokdy. 17. Flaška Název: je odvozen od hrací pomůcky, je všeobecně používán. Někdy se také hra vyskytuje pod názvem „Na fanty“. Hráči: několik dětí, chlapci dívky. Hrací pole: zadní prostor třídy. Čas: přestávka, hlavně velká. Pomůcky: prázdná, nejlépe skleněná láhev, protože ta se rychleji a déle točí. Průběh, pravidla a strategie: hráči se rozsadí čelem do kroužku okolo láhve. Jeden hráč, ten, který se přihlásí první, láhev položí (podélná osa je v horizontální rovině) a roztočí ji okolo těžiště. Podle polohy, v níž se láhev zastaví, je určen hráč - ten, ke kterému směřuje hrdlo láhve. Ten láhev roztočí a určí tak druhého hráče (opět směrem hrdla po zastavení láhve). První hráč pro druhého vymyslí úkol, který se mu zdá obtížně uskutečnitelný (například obejít pětkrát třídu, bodat se prstem do břicha a hlasitě přitom pokřikovat nějaké heslo; políbit záchodové prkénko atd.). Druhý hráč to bud' splní, nebo ne: jestliže odmítne to splnit, musí odevzdat prvnímu hráčovi „fant“ - nějakou svou osobní věc (v některých variantách hry se odevzdávalo pouze oblečení a účelem bylo některého hráče takto vysvléknout). Potom druhý hráč roztáčí láhev, která určí, komu on bude dávat úkol. Hra končí bud' omrzením, nebo blížícím se koncem přestávky, málokdy ale samotným zvoněním, protože je ještě potřeba čas na domluvu, jak hráči mohou dostat zpět své fanty. To se děje obvykle bud' zadáním jiného úkolu, který je už pro majitele fantu snesitelný (např. udělat deset dřepů), nebo vzájemnou výměnou fantů, nebo, když se hráči ani po delší době nemohou domluvit, je fant jednoduše vrácen. To bývá obvykle až za jednu školní hodinu nebo v momentě, kdy hrozí, že by majitel fantu byl příliš otráven tím, že nemůže dostat svoji věc zpátky. 18. Čára Název: běžně používán.
Hráči: chlapci, dívky řidčeji, obvykle v počtu 3-6. Hrací pole: školní chodba. Čas: přestávky. Pomůcky: drobné mince do hodnoty jedné koruny včetně nebo plátky okurky, rajčete nebo ředkvičky (podle obsahu svačiny některého z hráčů), křída. Průběh. pravidla a strategie: na školní chodbě se vyznačí křídou dvě čáry, jedna „startovní“ a jedna cílová. Hráči se domluví, s jakými mincemi budou hrát a postaví se na startovní čáru, kterou nesmí v průběhu svého hodu překročit. Může se ale naklonit dopředu. Náhodně se vybere první hráč, který se postaví za startovní čáru a snaží se hodit svou minci (okurku apod.) hodit co nejblíže k cílové čáře. Postupně se vystřídají všichni hráči, během jednoho kola hází pouze jednou. Po skončení kola přejdou hráči k cílové čáře a zhodnotí kdo se trefil nejblíže. Ten získává všechny ostatní mince (rajčata) a může také stanovit vklad do dalšího kola. Není-li zcela jasné, která mince je neblíže, majitelé nejasně umístěných mincí hází znovu - pouze oni. To se nazývá rozhoz. Hra se hraje po celou přestávku až do zazvonění, je velmi oblíbená. Používají-li se plátky zeleniny, je hra považována za zábavnější, hráči se lépe baví a na konci nutí výherce, aby zeleninu snědl. 19. Hledej, nebo bude průšvih Název: je odvozen z říkanky, použité ve hře. Hráči: několik dětí (obě pohlaví) a jeden „nedobrovolník“. Hrací pole: třída. Čas: těsně před koncem přestávky. Pomůcky: některá z věcí „nedobrovolníka“, kterou má mít povinně na nadcházející hodinu na lavici (vyučující kontroluje, zda je všichni žáci mají), například učebnice, pravítko, žákovská kniha... Průběh, pravidla a strategie: před koncem přestávky se několik dětí domluví, komu schovají některou z povinných věcí. Je nutno, aby dotyčný byl mimo třídu nebo nevěnoval pozornost své lavici. Hráči vezmou některou věc z lavice a ukryjí ji ve třídě (do skříně, pod topení...). Pak čekají, až to postižený zjistí, nebo jej na to sami upozorní a pokřikují „Hledej, nebo bude průšvih!“. Postižený běhá po třídě a snaží se předmět nalézt předtím, než přijde vyučující. Když se spolužáku ptá, odpovídají opakováním pokřiku. Když svou věc nestihne najít do příchodu vyučujícího, tak mu spolužáci vrátí věc až v momentě, kdy vyučující přichází a děti mají stát v pozoru u svých lavic. 20. Pavouci Název: hra a stejně tak i její název vznikly na podkladě toho, že několik dětí ze třídy vidělo stejnojmenný filmový horor. Hráči: hry se zúčastňují chlapci i dívky společně, obvykle hraje 6 -8 dětí, někdy se v průběhu hry přidávají další hráči. Hrací pole: celý prostor třídy. Čas: o přestávkách. Pomůcky: žádné.
Průběh, pravidla a strategie: děti se v průběhu přestávky domluví, že si hru společně zahrají. Jedno z dětí začíná hru jako „pavouk“, ostatní jako „oběti“. Pavoukem je na začátku většinou dítě, které přišlo s nápadem hru hrát. Hra spočívá v tom, že pavouk má za úkol honit po třídě oběti. V okamžiku, kdy dostihne některou z obětí, kousne ji a tímto ji mění v pavouka, který od tohoto okamžiku spolu s ním pronásleduje zbylé oběti. Tímto způsobem hra pokračuje dál a končí v okamžiku, kdy jsou všechny oběti proměněny v pavouky. Pavouk se pohybuje po čtyřech - dlaně a chodidla se dotýkají země. Když se přiblíží k oběti, snaží se ji zachytit rukou a sevřením ruky naznačit kousnutí. Oběti se pohybují poskoky snožmo. Děti pohyb obětí poskoky vysvětlují tím, že oběti uvízly v pavučině, která se jim omotala kolem nohou. V průběhu hry se mohou přidávat i děti, které nehrají od začátku. Stačí, když se kdykoliv v průběhu hry začnou pohybovat přískoky a okamžitě jsou součástí hry jako oběti. Hra končí bud' tím, že jsou všichni proměněni v pavouky, nebo s koncem přestávky. 21. Slovní kopaná Název: běžně užívaný název. Hráči: libovolný počet hráčů, dívky i chlapci. Hrací pole: kdekoli ve třídě. Čas: o přestávkách, ale i v hodině ( výtvarná výchova) mezi blízko sedícími dětmi. Pomůcky: žádné. Průběh. pravidla a strategie: jeden hráč, který se sám v tu chvíli rozhodne, „vykopne“ - tj. řekne nahlas první slovo. Hráč, který sedí vedle něj po směru hodinových ručiček, pokračuje dalším slovem, která musí mít první slabiku shodnou s poslední slabikou předcházejícího slova. V průběhu jedné hry se slova nemohou opakovat. Hráči se snaží vybírat slova tak, aby na jejich poslední slabiku bylo obtížné najít nějaké slovo, snaží se o to, aby hráč po nich na nic nepřišel. Tím bud' vypadává ze hry, nebo celá hra končí a začíná znova. Hra končí bud' omrzením nebo zvonění, v hodině když jsou hráči nuceni věnovat pozornost něčemu jinému. Podobné hry: varianta, kdy se vytváří nové slovo tak, aby byla shodná pouze poslední hláska prvního a první hláska druhého slova a varianta, kdy se vytváří slovo podle slabiky, ale navíc je her ztížena tím, že mimo prvního slova se nevykřikne přímo slovo, které hráč vymyslel, ale pouze se popíše nebo použije ekvivalent tak, aby si s pomocí slabiky hráč domyslel, které slovo to asi je. Tato varianta hry je náročnější, proto ji obvykle hrají starší děti (na druhém stupni). 22. Štěstí neštěstí Název: jde o běžně rozšířenou hru s tímto názvem. Hráči: hrají pouze dívky, 6-8. Hrací pole: zadní prostor třídy za lavicemi. Čas: o přestávkách. Pomůcky: švihadlo. Průběh~pravidla a strategie: několik dívek se domluví, že si hru zahrají. Jedna z dívek, obvykle ta, která hru iniciuje, vezme švihadlo, které uchopí za jeden jeho konec do jedné ruky. Ostatní dívky se kolem ní postaví do kroužku. Ve vzdálenosti o kousek menší než je délka švihadla. Prostřední dívka se začne uprostřed kroužku otáčet co nejrychleji kolem své
osy a tím roztočí švihadlo, které stále drží v ruce. Švihadlo točí těsně u země, ostatní dívky nadskakují, aby nebránily volnému konci švihadla v rotováni. Prostřední dívka přitom při každém otočení švihadla předříkává jedno slovo při každém otočení švihadla o 360°. Při prvních 7 otočeních švihadla předříkává 7 slov v tomto pořadí - štěstí- neštěstí- láska manželství - kytička - růžička - dítě - smrt. Při osmém otočení se slova začínají opakovat znovu. Jestliže některá z dívek nestačí uskočit před švihadlem- švihadlo se o ni zarazí. V tomto okamžiku hra končí a dívce je přisouzeno slovo, které zrovna platilo pro to kolo, v němž udělala chybu ( např. pokud jde o slovo „štěstí“, čeká dívku v budoucnu štěstí apod.). Pokud na dívku připadne některé ze slov láska, manželství, dítě, ostatní dívky se jí posmívají a pošťuchují ji otázkami typu „To je jasný, ty miluješ Marka, vid“? (Vždy je to nějaký chlapec ze třídy) „Tak vy už se budete brát? Pozveš mě na svatbu? S kým čekáš to dítě? Že ses nám nepochlubila, to asi bude s Péťou, vždyť se milujete, ne?“ Apod. Když padne slovo smrt, nikdo to nijak nekomentuje, chvíli je ticho. Hra pokračuje tím, že dívka, která zastavila švihadlo, jde doprostřed kruhu a dívka, která předtím švihadlo roztáčela se postaví na její místo mezi ostatní dívky. Hra pak pokračuje analogicky. 23. Skákání gumy Název: je odvozen od pomůcky. Hráči: dívky v počtu tří. Hrací pole: zadní prostor třídy, prostranství před školou. Čas: velká přestávka, po škole. Pomůcky: krejčovská guma v šířce cca 5-8 mm a délce 4-5 m, svázaná konci k sobě (tvoří jeden kruh). Průběh, pravidla a strategie: dívky se domluví, která bude „první na řadě“, ostatní dvě se postaví oběma nohama do kruhu vytvořeného gumou. Chytí gumu tak, že je zvednuta nad zem a současně od sebe couvají tak dlouho, až se guma mezi jejich nohama napne a zvedne ze země. Pak se oddálí ještě o jeden nebo dva kroky, takže guma je zcela napnutá a napružená. Potom si gumu dají do výše kotníků. Třetí dívka začíná, skáče. Skáčou se různé sestavy. Popíšeme tu nejběžnější, základní. Třetí dívka se postaví bokem k délce gumy (kterým, to záleží na ní) a vyskočí tak, aby dopadla jednou nohou mezi obě linie tvořené napjatou gumou. Druhá noha zůstane na té straně, kde dívka předtím stála. Na druhý poskok má dopadnout první nohu za druhou polovinu gumy a druhou mezi obě strany gumy. Třetím poskokem se dostane zcela ne druhou stranu. Potom skáče zpět stejným způsobem, pouze jiným bokem napřed (celou dobu je otočena jedním směrem). Jestliže toto zvládne, stojící dívky si posunou gumu do výše podkolení. První dívka opět skáče a zvládne-li, guma se posune do poloviny stehen. Další výšky jsou těsně pod pozadí dívek, které stojí, v pase, pod rameny a nakonec se posouvá po zdvižených rukou. Jestliže je velký výškový rozdíl mezi dívkami, které gumu drží (tzn. ve výši pasu jedné je například pozadí druhé) a guma by tak při dodržování standardních výšek nebyla držena vodorovně, potom se guma vyrovnává do vodorovné výšky a to spíše podle výšky té dívky, která je blíže věkovému výškovému průměru. Nicméně nejvíce záleží na domluvě. Dívka, která skáče, je „na řadě“ do té doby, kdy je schopna dostat se předepsaným způsobem na druhou stranu gumy a zpět. Nesmí si přitom pomáhat rukama. Jestliže se jí nepodaří napoprvé gumu přeskočit (při vyšších výškách by se dalo spíše mluvit o přehození
nohy), má ještě dva pokusy, potom se musí vystřídat s jednou ze stojících dívek. Ta se potom střídá s třetí dívkou, která ještě neskákala a tak se střídají dokola, dokud je hra neomrzí nebo dokud je čas (např. přestávka). Dívky, které jsou považovány za nadané v této hře, jsou schopny přeskočit i gumu ve výšce vršku jejich hlavy; to jsou ale spíše výjimky, průměrné dívky přeskočí obvykle do výšky pod rameny a dále už nemohou. Skákání jedné dívky vždy končí tím, že je guma tak vysoko, že to už nezvládne, i kdyby držící dívky měly mít ruce zdvižené, jak to nejvíc jde. Neexistuje tedy předem zadané horní hranice, nad kterou by se guma už nezvedala. 24. Čáp ztratil čepičku Název: je odvozen z pokřiku provázejícího hru. Hráči: obvykle pět a více, hrají obě pohlaví. Hrací pole: zadní prostor třídy nebo chodba. Čas: přestávka. Pomůcky: oblečení, které má hráč zrovna na sobě. Průběh~pravidla a strategie: hrací pole se rozdělí na tři části v příčném směru. Jeden z hráčů, obvykle ten, který hru navrhne, je „čáp“. Čáp má své území v prostředním pruhu. V jednom z bočních pruhů jsou všichni ostatní hráči. Čáp se postaví doprostřed a odříká říkanku: „Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku....“ a na konci doplní některou barvu podle svého výběru. Barvy vybírá tak, aby ostatní hráči neměli u sebe pokud možno nic v této barvě. Potom, co takto určí barvu, mají ostatní za úkol dostat se přes jeho území do protějšího bočního pruhu. Jestliže u sebe mají něco, co obsahuje zmíněnou barvu (přívěsek, oblečení, něco z toho, co mají po kapsách), chytí se předmětu v místě té barvy a jsou „chráněni“ - čáp je nemůže honit. Když nemají, snaží se dostat naproti tak, aby na ně čáp cestou nesáhl. Ten se naopak snaží dotknout někoho, kdo není chráněn barvou. Když se někoho takto dotkne („chytí ho“), vymění se spolu, ostatní proběhnou a čáp znovu říká říkanku. Hráči mají ještě možnost zmást čápa tím, že drží v ruce předmět, který danou barvu nemá, ale chovat se, jako by měl - je-li předmět schovaný v ruce a není na něj dobře vidět, může se stát, že čáp uvěří, že hráč je chráněn a nechá jej projít bez povšimnutí. Někteří hráči také tahají čápa za nos tím, že se tváří vyděšeni a jako by nic v barvě neměli, přitom se jí ale v skrytu dotýkají. Když takto čápa zmatou, upoutají jeho pozornost a dají tím ostatním možnost, aby mezitím proběhli na druhou stranu hracího pole. 25. Sedni si Název: název je shodný s větou, kterou děti při hře vyslovují. Hráči: hrají chlapci proti dívkám, 6- 10 dětí. Hrací pole: prostor třídy za lavicemi. Čas: o přestávkách. Pomůcky: 4-6 židlí. Průběh, pravidla a strategie: chlapci se s několika dívkami domluví na hře a postaví do zadního prostoru za lavicemi několik židlí, ze kterých vytvoří řadu. Dívky si stoupnou vedle sebe před židle a chlapci ve stejném uspořádání stojí za židlemi. Hra začíná tím že dívky pokřikují na chlapce a chlapci na dívky věty typu „Sedni si, tak se posaď, udělej si pohodlí“.
Po chvilce vzájemného provokování některá z dívek oběhne židle a dostane se tak na stranu, kde stojí chlapci. Ty ji chytí a snaží se ji dotlačit nebo dotáhnout k židli a posadit na ni. V tom okamžiku již přibíhají kolegyni na pomoc ostatní dívky, snaží se ji vyprostit a posadit na židli některého z chlapců. Cílem hry je posadit na židle co nejvíc soupeřů - chlapci posazují dívky a naopak. V rámci jednotlivých týmů děti velmi dobře spolupracují. Pokud je některé z dětí posazeno na židli, musí na ní zůstat sedět až do konce hry. V průběhu hry na sebe děti stále pokřikují obdobné věty jako na začátku. Hra končí v okamžiku, kdy všechny židle jsou obsazeny. V tom okamžiku hra končí. Vítězí strana, která má na konci hry více zajatců. 26. Na toreadora Název: Vychází z obsahu hry. Hráči: Hrají pouze chlapci, obvykle 3. Hrací pole: prostor třídy za lavicemi. Čas: o přestávkách. Pomůcky: červený hadr na stírání tabule, nebo část oblečení červené barvy (mikina, tričko, trenýrky. Průběh, pravidla a strategie: hru hrají obvykle titíž tři chlapci. O přestávce se domluví, že si zahrají na toreadora. Ten z chlapců, který na nápad přišel, vzkřikne: „Jsem toreador“ a začne běhat po třídě a hledat červený kus oblečení - mikina, tričko některého ze spolužáků, trenýrky na tělesnou výchovu a podobně. Když žádnou část oblečení červené barvy nenalezne, postačí hadr na utírání tabule. S tím však chlapci neradi hrají, protože je příliš malý. Toreador uchopí červený hadr, běží s ním do zadního prostoru třídy a křičí „Torro, torro!“ Zbylí dva chlapci se připraví do hracího postavení tak, že si kleknou na zem a o zem se opřou i dlaněmi (postoj čtyřnohého zvířete). Jsou otočeni obličejem k toreadorovi, tváří se nazlobeně a vydávají neurčité chraptivé zvuky. Toreador drží hadr v obou rukách u země, mává s ním a opakuje svůj pokřik. Oba býci chvilku vyčkávají a potom se rozběhnou po čtyřech s řevem k toreadorovi, který je neustále dráždí, a jednou rukou se mu snaží vytrhnout hadr z ruky. Druhá ruka zůstává stále na podlaze. Toreador se snaží uhýbat, poskakuje, mává hadrem a neustále na býky pokřikuje. V okamžiku, kdy se některý z býků zmocní hadru. hra končí a začíná se hrát znovu s tou obměnou, že toreador pokračuje již v roli býka a býk, kterému se podařilo získat hadr se stává toreadorem. Hra zcela končí s koncem přestávky nebo nezájmem chlapců pokračovat. Hra je velmi hlučná - křičí jak samotní hráči, tak přihlížející dívky, které se vždy v průběhu hry kolem chlapců shromáždí a povzbuzují. Hru hrají stále titíž čtyři chlapci v různých obměnách (hry se zúčastňují většinou jen tři.). Jedná se o chlapce, kteří se zároveň neúčastní her dívek v roli obětí (Skříň, Na koně). 27. Piškvorky Název: běžně užívaný název pro tuto hru. Hráči: hraje kdokoliv ze třídy- vždy dvojice. Hrací pole: hraje se na lavici, na čtverečkovaném papíře. Čas: o přestávkách, někdy i v průběhu hodiny.
Pomůcky: čtverečkovaný papír, dvě propisky, tužky, nebo barevně rozlišené pastelky. Průběh, pravidla a strategie: dvě děti se domluví, že si hru zahrají, připraví si na lavici čtverečkovaný papír a každý jednu propisku. Hráči se domluví, jaké značky který z nich bude při hře užívat - jeden hráč kreslí v průběhu hry kolečka, druhý křížky. Někdy hráči užívají jednotné značky, potom ale musí být jejich propisky ( tužky) barevně rozlišené. Hráč, který začíná, nakreslí svůj znak do jakéhokoliv čtverečku na papíře. Potom vyplní svým znakem čtvereček i druhý hráč a takto se neustále střídají. Děti se snaží umístit své značky tak, aby jich bylo pět vedle sebe, nad sebou, nebo šikmo bez přerušení řetězce značkou protihráče. Každý z hráčů se snaží umístit co nejvhodněji své vlastní značky a zároveň zabránit protihráči aby se mu dařilo totéž. Hra končí v okamžiku, kdy se jednomu z hráčů podaří umístit svých pět znaků již zmíněným způsobem. V tomto okamžiku tento hráč vítězí.Pole, které je na papíře pokryto značkami obou hráčů se tužkou ohraničí a napíše se k němu jméno vítěze. Na zbylém prostoru papíru mohou děti rozehrát další hru , ANALÝZA HRY „SEDNI SI“ Hra Sedni si prošla poměrně dlouhým vývojem (trval několik měsíců), než se ustálila v podobě, která se již dále nemění. Hru v její původní podobě vymysleli dva z chlapců ve třídě. Ti začali s tím, že v průběhu přestávky, kdy probíhala obvyklá zábava (povídání, jezení svačinek, hraní her) přiběhli k některé z dívek, která právě stála nebo procházela třídou a chytili ji, dovlekli k některé z volných židlí ve třídě a švihadlem ji k této židli přivázali. Dívka se obvykle bránila a křičela, což upoutávalo pozornost ostatních spolužáků. Chlapci také často vybírali své „oběti“ z řad dívek, které byly právě v tom okamžiku zabrány do jiné hry. Únos dívky ze skupinky hrajících si dětí způsobil větší rozruch ve třídě. Spoutaná dívka se snažila vyprostit - většinou marně. Jejím křikem a protesty se chlapci, kteří ji spoutali náramně bavili. Hra se brzy ukázala být natolik zajímavou i pro ostatní chlapce, že se začali také zúčastňovat odchytávání dívek během přestávky. Nějakou dobu zůstávali ve hře aktivními pouze chlapci - chlapci byli v roli útočníků navzájem však příliš nespolupracovali při útoku na jednu dívku spolupracovali maximálně dva chlapci. Když se jim dívku nedařilo chytit nebo spoutat, téměř nikdy nepřišel jiný z chlapců na pomoc. Dívky setrvávaly nějakou dobu v pozici obětí - když byla některá z dívek napadena bránila se sama, ostatní dívky, když spatřily, že jejich kamarádka je dopadena, na chlapce sice pokřikovaly, ale neudělaly nic pro to, aby kamarádce pomohly. Hra na této první úrovni ale dlouho nezůstala. Důvodem byla změna (postupná) v chování dívek, jejich reakci na útoky. Čím byly útoky chlapců častější, čím více se jich na hře podílelo, tím více se dívky cítily jejich útoky ohroženy - začaly se stávat aktivní a přešly z pozice obranné do pozice útočné. Z obětí se tak stali soupeři. Od tohoto okamžiku hra nabývá nového rozměru a můžeme hovořit o hře na 2. úrovni: Chlapci o přestávkách i nadále útočí na dívky. Dívky jejich útok opětují. Rozdíl ve způsobu hraní je mezi nimi v tom, že chlapci zachovávají stejnou taktiku a soustřeďují se pouze na útok, ani tentokrát nespolupracují. Obrana není utvořena žádná - napadenému chlapci kamarádi nepomáhají osvobodit se. Dívky oproti tomu volí úspěšnější způsob hraní. Při útoku spolupracují obvykle dvě dívky. V okamžiku, kdy se jim nedaří zmocnit se chlapce, který se dobře brání, přispěchá jim na pomoc další dívka a společně pak usadí chlapce do židle. Dívky mají také dobře propracovanou obranu - když je napadena některá z nich, ostatní jí přispěchají na pomoc a obvykle se jim podaří kamarádku osvobodit. Ve hře mizí pomůcka švihadlo - soupeře stačí na
židli posadit. Když se to podaří, je poražen. Švihadla se ze hry vytratila v okamžiku, kdy se začalo zvyšovat množství útoků přivazování soupeře hru zdržovalo, děti také neměly tolik švihadel. Švihadla nahradila slova, která pronáší útočník v okamžiku útoku. Opakovaně říká: „Sedni si, no posaď se!“. Ve chvíli, kdy se podaří oběť usadit na židli, řekne útočník: „A seď!“ Oběť prohrává a zůstává chvíli nehybně sedět na židli, jako by k ní byla připoutána, ale není. V této druhé podobě se hra na nějakou dobu ustálila. Při hraní hry Sedni si v této podobě se brzy ukázalo, že dívky mají značnou převahu. Objektivně byla tato převaha (mnohem větší počet přemožených chlapců) způsobena lepší strategií a organizovaností děvčat. Chlapcům se takový stav věcí začal velmi nelíbit a začali proto proti děvčatům protestovat. Důvod svých neúspěchů spatřovali v tom, že dívky mají početní převahu, a proto vítězí. Začali odmítat přijmout porážku - když byli usazeni do židle, nezůstali sedět, ale vstali, čímž porušili pravidlo o chování zajatce, a začali se rozčilovat, že to nemá cenu, že je to přesila, že to není fér apod. Žádná početní převaha však ve skutečnosti neexistovala. Zdání převahy spočívalo pouze v lepší organizovanosti a spolupráci dívek. Dívkám takové chování chlapců kazilo radost z výhry. Chlapci si trvali na tom, že jde o přesilu a proto dívky posunuly hru na další úroveň - již konečnou, u které nemůže být nejmenších pochyb o tom, že hra je spravedlivá. Dívky do zadního prostoru třídy uspořádaly několik židlí do dvou řad (opěradly k sobě) a stouply si do řady vodorovně se židlemi. Pak začaly volat na chlapce, ať nejsou srabi a jdou jim ukázat, kdo že je to vlastně lepší. Chlapci se nenechali dlouho pobízet, protože si mysleli, že když bude stejný počet hráčů, musí vyhrát. Seřadili se stejným způsobem jako dívky z druhé strany židlí. Skupinky na sebe chvíli pokřikovaly a pak se vrhly do boje. Cílem bylo posadit protivníky na židle, hra skončila v okamžiku, kdy byly všechny židle obsazeny. Poté se spočetli zajatci na obou stranách. Která skupina získala více zajatců - zvítězila. V této podobě již hra zůstala (popsána mezi ostatními). Chlapci hru nejdříve hráli s nadšením, ale to se postupně vytrácelo, že hru prohrávají mnohem častěji než dívky. Důvody jejich prohry zůstaly stejné jako na úrovni 2. Chlapci nesli prohru trpce, ale nevyprovokovalo je to přesto ke změně strategie. Místo, aby změnili taktiku hry, začali s dívkami hrát hru méně často a s menším nadšením. Hra velmi dobře odráží situaci ve třídě. Dívky jsou obecně dominantnější a pohotovější, což bylo zřejmé již z našeho pozorování dětí, ale vyplývá to také velmi výrazně z charakteru her, které děti hrají, z toho, že dívky mají více vlastních her, že obvykle iniciují hru samy a chlapce nechají teprve na požádání do hry vstoupit apod. Tyto a podobné závěry jsou dobře viditelné v taxonomii her a jejich komentář, a proto je na tomto místě nebudeme rozebírat. Faktem zůstává, že chlapci mají ve třídě podřízené postavení, dívky si jsou toho vědomy, chlapci se proti tomu snaží bránit, snaží se situaci zvrátit ve svůj prospěch. Hra Sedni si může být chápána právě jako takový pokus chlapců změnit situaci, jako projev vzdoru a snaha o pokoření dívek. Vypovídá o tom nejlépe 1. úroveň hry, kdy si chlapci zvolili nejjednodušší cestu jak vyhrát- napadnout dívku, využít momentu překvapení a tím nad ní zvítězit. První úroveň hry byla pouze v rukou chlapců, užívali si pocitu vítězství, ale ne na dlouho. Jejich taktika byla velmi krátkozraká, chlapci podcenili schopnosti dívek. Ty se dokázaly spojit a vnést do hry svá pravidla, ale hlavně strategii. Díky tomu dívky okamžitě dostaly hru pod kontrolu a získali tak převahu. Chlapci nedovedli pochopit náhlý obrat v situaci a proto začali hledat chybu. Nikoliv však u sebe - začali dívky obviňovat z nečestné hry. Největší posun vidíme mezi úrovněmi 1 a 2, kdy u dívek dochází k pochopení situace a jejímu zpracování, které vede k úspěchu. Chlapci zůstávají rigidní, ztrácí nad hrou kontrolu, pociťují převahu dívek a bezmoc. - Ta u dívek vedla k jejich mobilizaci, u chlapců pouze ke vzteku.
Neschopnost chlapců zorganizovat se a spolupracovat nenacházíme pouze v této hře. Důkazem toho může být například hra Skříň. V této hře jsou ale od počátku aktivní dívky, chlapci jsou jejich pasivní oběti. Dívky hru začaly, vymyslely. Vmanipulovat chlapce do role obětí a těmi oni také zůstali. Hra zůstává stále stejná - nemění se. Výhoda byla a zůstala na straně dívek. Chlapci nebyli schopni situaci zvrátit. Hra, která nejlépe odráží naprostou převahu a dominanci dívek, je hra Na koně, kdy jsou chlapci zcela pokořeni, poníženi na pouhý prostředek k vítězství dívek. V tom, jak dívky s chlapci zacházejí, je zřejmé vědomí převahy, které vede až k jisté neúctě k chlapcům a jejich ponižování- dívky do nich kopou, bouchají pravítkem, křičí na ně. Známky opovržení k chlapcům nacházíme i ve hře AIDS, kdy nemoc je symbolicky přenesena z chlapce, dívky si ji s výrazem odporu předávají. Tvrzení, že ve hře Sedni si jde ze strany chlapců o projev vzdoru, můžeme doložit, když se podíváme na to, v návaznosti na jakou hru hra vznikla a jaká hra se později objevila v návaznosti na ni. Hru Sedni si začali chlapci hrát v době, kdy byly u dívek oblíbeny právě zmíněné hry Na koně a Skříň. Naopak v okamžiku, kdy hra Sedni si dospěla do 3. úrovně, kdy chlapci prohrávali, objevila se jejich nechuť dále ve hře pokračovat a zároveň souběžně s tímto vším se začíná objevovat nová hra ze strany chlapců - Falešné Velikonoce. Na první pohled se jedná o odlišnou hru, ale v podstatě jde o totéž, i taktika zůstává stejná - opět snaha využít momentu překvapení a dosáhnout tak vítězství. V době, kdy již existovaly obě hry současně, jsme mohly potvrdit domněnku, že hra Falešné Velikonoce je jen dalším pokusem o zvrácení situace tím, že jsme vysledovaly tento vztah: Pokud ve hře Sedni si chlapci prohrají, dá se očekávat, že následující přestávku vypuknou Falešné Velikonoce. Pokud prohrají dívky, chlapci se velmi radují z úspěchu, ale odmítají hru opakovat. Falešné Velikonoce se pak následující přestávku neobjeví. Dá se předpokládat, že hra Falešné Velikonoce v podobě, v jaké je, dlouho nezůstane a bude se dále vyvíjet analogicky jako hra Sedni si, a to se stejným výsledkem. Falešné Velikonoce jsou v současné podobě obdobou 1. úrovně hry Sedni si. To, že je ve hře Sedni si důležité, že se jedná o boj mezi pohlavími, je zřejmé z toho, že skupiny jsou striktně odděleny, nepřipadá v úvahu, aby se dívka v boji přidala na stranu chlapců a naopak. Pokud ve hře zvítězí např. chlapci, radují se z jejich výhry všichni chlapci ve třídě- je to vítězství jich všech. (Platí i u dívek). Pokud budeme hledat podobné hry, najdeme jiné agonové hry, např. na Indiány, kde soupeřící skupiny halekají a přivazují zajatce ke stromům, sloupům. Při hře na Indiány jsou však soupeřící skupiny obvykle smíšené. První úroveň hry Sedni si připomíná běžný zápas (praní se), kdy položení soupeře na lopatky odpovídá jeho posazení na židli. Paralelu s realitou nacházíme v historii i současnosti - v boji o moc. Hra Sedni si připomíná mnohdy marný odpor například podrobeného kmene (národa, skupiny) o osvobození se z nadvlády a uplatnění vlastní převahy nad usurpátorem. Podrobená skupina překvapí toho, kdo ji ovládá svým nenadálým odporem situaci nadále snášet. Ovládající skupina je nejdříve zaskočena nenadálým útokem, ale brzy se vzpamatuje a zformuje k obraně i k útoku, aby znovu nastolila pořádek. Vzhledem k tomu, že ovládaná skupina nemá tolik zkušeností s vlastní organizací a bojem, většinou dojde k tomu, že tato skupina boj prohraje i při spravedlivých podmínkách boje a při vyrovnanosti sil. TAXONOMIE HER Hry jsme dělily podle více kritérií, celkem sedmi. Prvním z nich je pohlaví, tedy zda hru hraje pouze jedno pohlaví (hry čistě chlapecké
nebo čistě dívčí), nebo mohou hrát pohlaví obě (hry oboupohlavní). Hledisko dominance mluví o hrách hraných oběma pohlavími a sledujeme to, zda je některé pohlaví více určující, řídící, tedy dominantní (hry bez dominance a dominantní). Další kritérium rozděluje hry na ty, ke kterým je potřeba pomůcek, a na ty, které se hrají bez pomůcek (pomůckové a nepomůckové hry). Následující dělení rozděluje hry podle hernosti - bud' jde o možnou výhru (jednotlivce nebo dvojice) a charakter těchto her je tedy soutěžní, nebo jsou hry bez možnosti výhry (hry výherní a bezvýherní). Dále hry dělíme podle toho, zda při jejich hraní dochází k vzájemným dotekům. Přitom za dotekové nejsou považovány hry, kdy může k dotekům dojít mimochodem, nezáměrně (například při předávání nějaké herní pomůcky) a není to předem dáno pravidly (hry dotekové a bezdotekové). Statické hry jsou ty, při jejichž hraní nedochází k většímu přemísťování z místa na místo, není to pro hru nutné. V kinetických hrách dochází k většímu pohybu a k přesunům. Ale i hry, při kterých se děti výrazně pohybují, mohou být zařazeny do kategorie statických her, jestliže posuny nehraji z hlediska průběhu hry žádnou roli. Poslední hledisko je to, zda hru mohou hrát všichni ve třídě, nebo jenom její určitá část podle toho rozeznáváme skupinové a celotřídní hry. Všechny jednopohlavní hry jsou počítány jako hry pouze pro skupinu. Podle těchto hledisek jsme rozdělily všechny hry, vjednom případě jsme hru v jenom hledisku neklasifikovaly: byla to hra „Flaška“ z hlediska přítomnosti doteků, hra může být hrána jako doteková i jako bezdoteková, což je variabilní podle úkolů, které si děti navzájem zadávají. Hra je někdy hrána „dotekově“ a někdy ne. Rozdělení her je možno vidět v přiložené tabulce (I.). Dále jsme, pro ulehčení dalšího zpracování dat, vytvořily ještě několik tabulek: každá tabulka se věnuje jednomu z hledisek rozdělení her, tedy je zvlášť' tabulka pro dominanci, dotekovost... Tyto tabulky jsou vždy rozděleny na dvě nebo tři části (podle počtu možných variant v rámci hlediska), v každé části jsou pospolu hry, které se v dané možnosti shodují. Tyto tabulky (I.-VIII.) slouží jako podklady k dalším postřehům. 1. Dominance (Tab. V.) Z tabulky týkající se dominance vyplývá, že ve více hrách jsou dominantní děvčata, ale celkově v oboupohlavních hrách většinou není (přes výraznou celkovou dominanci dívek ve třídě) dominance patrná - jedním z možných důvodů je to, že „jednopohlavní“ hry hrají více dívky a mnoho společných her je iniciováno děvčaty (a jde-li jen o zahájení hry, není to počítáno za dominanci pohlaví). Chlapci mezi sebou hrají pouze jednu dotekovou hru, dívky v rámci svých her mají jednu polovinu her dotykových, poměrově nejvíce dotekových her je oboupohlavních. Zde je to přibližně polovina všech her. Hry, u kterých není patrná dominance, bývají bez výhry, většinou je souběh výhernosti a dominance. Časté je spojení skupinovosti a nepřítomnosti dominance, ta je častější u celotřídních her. Ve skupině celotřídních her je celkově vyrovnaný počet her s chlapeckou a s dívčí dominancí. Téměř všechny hry s dívčí dominancí jsou skupinové, dotekové a dynamické. Chlapecká dominance se pojí s bezdotekovostí a dynamičností, všechny hry s chlapeckou dominancí jsou pomůckové.
2. Pohlaví (Tab. VIII) Nejvíce je společných her (18), bývají spíše bezvýherní, dívky uvedly 6 svých her a chlapci 3. Je-li hra „oboupohlavní“ a je zde dominance, je více než dvakrát častější dominance dívek než chlapců. Navíc je běžné, že se chlapci po dovolení přidají ke hře dívek, ale dívky se nikdy nepřidávají ke hrám, které začali chlapci. Jsou hry, které jsou pouze chlapecké a jichž se dívky, nepřímo účastní povzbuzováním, chlapci takto do dívčích her nikdy nezasahují. (Dívky pravděpodobně podporují chlapce v soutěživosti.) Mezi čistě dívčími hrami nejsou vůbec výherní hry, u chlapců jsou dvě ze tří her výherní a u oboupohlavních der je výherních sedm z šestnácti (tady přibližně polovina). Všechny chlapecké hry jsou s pomůckami, dívky hrají více hry bezpomůckové (dvě třetiny). Společné hry.jsou více pomůckové Chlapci sami spolu hrají dotekové hry v jedné třetině případů, dívčí hry jsou dotekové z poloviny a oboupohlavní hry jsou také přibližně z poloviny dotekové a z poloviny bezdotekové (na jednu polovinu dotekových vychází i veškeré hry dohromady). Všechny dívčí hry jsou dynamické. Všechny chlapecké hry jsou skupinové Oboupohlavní hry jsou více pomůckové (odpovídá celkovému poměru pomůckových a bezpomůckových her). 3.Výhernost (Tab. III) Celkově je víc her bezvýherních. V celotřídních hrách jednoznačně převažují bezvýherní hry, ve skupinových hrách je o jednu výherní hru více než je her nevýherních (5 výherních a 4 bezvýherní). Dvě třetiny chlapeckých her jsou výherní, dívčí hry jsou všechny bezvýherní. Většinu soutěžních her může hrát jenom skupina. Téměř všechny bezvýherní hry jsou dynamické. Je dvakrát více výherních her bezdotekových než dotekových. Dotekových je dvakrát více bezvýherních než výherních. Je více skupinových než celotřídních her. 4. Pomůcky (Tab. II.) Je téměř dvakrát více her, ke kterým pomůcky jsou potřeba. Všechny chlapecké hry jsou pomůckové, stejně i dominance chlapců v oboupohlavních hrách je spojena s potřebou pomůcek. Dívky hrají dvakrát více her bez pomůcek než s nimi. U oboupohlavních her převažují hry pomůckové, to je spojeno s větším celkovým počtem pomůckových her. Bezpomůckové hry jsou ve většině případů dotekové, dynamické a bezvýherní. Pomůckových her je přibližně polovina výherních a polovina bezvýherních, je zde také více her bezdotekových než dotekových. 5. Dotekovost (Tab. VI.) Dívčí hry jsou z poloviny dotekové a z poloviny bezdotekové. V chlapeckých hrách je doteková jedna třetina her. Celkově je přibližně stejně dotekových a bezdotekových her. Všechny dotekové hry jsou dynamické a z většiny jsou bezvýherní. Všechny hry s chlapeckou dominancí jsou bezdotekové, většina her s dominancí dívčí je doteková. Téměř všechny bezdotekové hry jsou pomůckové, zatímco dotekových her je mírně více bezpomůckových. 6. Pohybovost (tab. VII.) Celkově je mnohem více dynamických her (téměř pětkrát). Všechny dívčí hry jsou dynamické, chlapci mají třetinu svých her dynamických. Všechny hry s chlapeckou
dominancí jsou dynamické. Statické hry jsou z pěti šestin pomůckové všechny jsou bezdotekové a téměř všechny soutěživé. Jednu třetinu statických her může hrát celá třída (celkově tvoří celotřídní hry necelou třetinu všech her). Dynamické hry jsou více (poměrně i relativně) bezvýherní, je zde více dotekových her (i vzhledem k počtu všech dotekových her). 7. Počet hráčů (Tab. IV.) Ve skupinových hrách je mírně častější dominance pohlaví, čtyřikrát více je to dívčí dominance (celkově je dvaapůlkrát více her s dívčí dominancí než s chlapeckou), je zde jedenapůlkrát více her bezdotekových než dotekových (celkově je to polovina dotekových a polovina bezdotekových). Statických her je dvakrát více celotřídních než skupinových. Celotřídních her je dvakrát více soutěžních než bezvýherních, dominance pohlaví hraje roli u jedné pětiny z nich a je více celotřídních her dotekových než bezdotekových.
ZÁVĚR Pracovaly jsme s třídou s výraznou dominancí dívek, (a to ve společných hrách i ve způsobu ne/zasahování do her opačného pohlaví) - dívky více zasahují, jsou více určující. Chlapci se s touto situací snaží aktivně vyrovnat, viz hlavní rozbor hry. Dívky zvláště podporují chlapce v soutěživosti, zatímco samy ve svých hrách jsou zcela nesoutěživé. Dívky mají menší zábrany ve fyzickém kontaktu (nebo jeho větší potřebu). Zajímavá jsou některá spojení, na která však pouze upozorňujeme, protože jejich ověření by vyžadovalo další, na ně zaměřenou výzkumnou práci. Je to nápadnost rozdělení na hry dotekové a pomůckové (není-li hra doteková, bývá pomůcková a obráceně, bezpomůckové hry jsou většinou dotekové) - naznačuje to možnost jakési ekvivalence doteků a pomůcek, přičemž chlapci využívají častěji pomůcek a dívky doteků. Tak je to rozděleno v jednopohlavních hrách i ve hrách s dominancí. Navíc se dotekovost pojí často s bezvýherností a bezvýhernost s dynamičností (všechny dotekové hry jsou dynamické). A v dynamických hrách převažují dotekové hry, rýsuje se zde tedy jakási větší typová skupina her: hry dynamické - dotekové - bezvýherní. Jak ostatně odpovídá věku dětí, jasně převažují hry dynamické, Zaujal nás ještě jeden postřeh: zatímco ve svých hrách chlapci dávají více přednost statickým hrám, všechny hry s jejich dominanci jsou dynamické. U dívek převažují v obou případech dynamické hry. Napadlo nás, že tento rozpor v dynamičnosti chlapeckého hraní je možná spojen s vlivem dívek, jejich jednoznačným upřednostňováním dynamických her a v jejich povzbuzování chlapecké soutěživosti.
TABULKY Tabulka I POHLAVÍ HRA D AIDS
C H
• •
Sbírání kartiček a samolepek
•
Skříň
•
Nabíraná
ne
ano
•
•
•
•
•
•
•
•
• •
•
• •
Přihořívá
•
Honěná
•
Na koně
•
•
•
•
•
•
ano
•
•
•
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
• •
dynamická statická
•
•
•
ne
POHYB
•
•
•
• •
DOTEKY
• •
•
•
•
•
•
DOMINANCE POHLAVÍ není D CH patrná
•
•
• •
ne
POČET HRÁČŮ celá skupina třída
•
•
•
Přebíračka Poggy
ano
•
Holadyjá Chadžipe
obě
POMŮCKY SOUTĚŽIVOST
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
POHLAVÍ
POMŮCKY
SOUTĚŽIVOST
HRA D CH obě
ano
ne
ano
ne
Skupina
Celá třída
Falešné Velikonoce
•
•
•
•
Oko
•
•
•
•
Mrazík
•
•
•
•
•
•
Atletika
•
Rub a líc
•
•
Flaška
•
•
Čára
•
•
Hledej, nebo bude průšvih
•
•
Pavouci
• • •
•
Slovní kopaná
•
•
DOMINANCE DOTEKY POHLAVÍ není ano ne D CH patrná
POČET HRÁČŮ
•
•
• •
•
•
•
• •
?
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
• • •
•
•
•
•
•
• •
•
Štěstí, neštěstí
•
•
•
•
•
•
Skákání gumy
•
•
•
•
•
•
•
Čáp ztratil čepičku
•
•
Sedni si
•
• • •
Na toreadora Piškvorky
• •
• • •
• •
Statická
• •
• •
Dynamická
•
• •
POHYB
•
•
•
•
•
•
• •
• • •
•
Tabulka II POHLAVÍ HRA D AIDS
C H
ano
•
Holadyjá Chadžipe
obě
POMŮCKY SOUTĚŽIVOST
• •
ne
ano
ne
POČET HRÁČŮ celá skupina třída
•
•
•
•
•
•
•
•
•
DOMINANCE POHLAVÍ není D CH patrná
•
DOTEKY ano
ne
POHYB dynamická statická
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Skříň
•
•
Nabíraná
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Honěná
•
Mrazík Atletika Pavouci Slovní kopaná Sbírání kartiček a samolepek
• •
•
•
•
•
•
•
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
POHLAVÍ
POMŮCKY
SOUTĚŽIVOST
HRA D CH obě
ano
Přebíračka
•
•
Poggy
•
•
Přihořívá
•
•
Na koně
•
Falešné Velikonoce
• •
ne
ano
ne
• •
DOMINANCE DOTEKY POHLAVÍ není ano ne D CH patrná
POČET HRÁČŮ Skupina
Celá třída
•
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Oko
•
•
Rub a líc
•
•
Flaška
•
•
Čára
•
•
Hledej, nebo bude průšvih
•
•
•
• • •
•
• • •
• •
•
• •
•
•
•
•
?
• •
•
• •
•
•
•
•
Štěstí, neštěstí
•
•
•
•
•
•
Skákání gumy
•
•
•
•
•
•
•
Čáp ztratil čepičku
•
•
Sedni si
•
• • •
Na toreadora Piškvorky
• •
• • •
• •
Statická
•
•
•
Dynamická
• •
•
POHYB
•
•
•
•
•
•
• •
• • •
•
Tabulka III POHLAVÍ HRA D AIDS
C H
obě
POMŮCKY SOUTĚŽIVOST ano
•
Holadyjá
•
ne
ano
ne
POČET HRÁČŮ celá skupina třída
•
•
•
•
•
•
DOMINANCE POHLAVÍ není D CH patrná
•
DOTEKY ano
ne
POHYB dynamická statická
•
•
•
•
Chadžipe
•
•
•
•
•
•
Nabíraná
•
•
•
•
•
•
•
•
Přihořívá
•
Honěná
•
Falešné Velikonoce
•
Oko
•
Mrazík
•
Atletika Flaška
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
• •
•
•
•
• •
•
• •
• •
•
•
•
•
• •
•
•
•
• •
POHLAVÍ
POMŮCKY
SOUTĚŽIVOST
HRA D CH obě Hledej, nebo bude průšvih
•
Pavouci
•
ano
ne
ano
• •
ne
DOMINANCE DOTEKY POHLAVÍ není ano ne D CH patrná
POČET HRÁČŮ Skupina
Celá třída
•
•
•
•
•
•
• •
POHYB Dynamická
• •
Štěstí, neštěstí
•
•
•
•
•
•
Skákání gumy
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Čáp ztratil čepičku Na toreadora
• •
Přebíračka
•
•
Sbírání kartiček a samolepek
•
•
Skříň
•
Poggy
•
Na koně Rub a líc Čára Slovní kopaná Sedni si Piškvorky
• • • • • •
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
• •
• • • • •
• •
• •
•
•
•
• •
•
•
•
•
•
• •
•
•
• •
• •
• • •
• • •
•
•
• •
•
•
•
Statická
•
• • • •
•
•
Tabulka IV POHLAVÍ HRA D
C H
Holadyjá Chadžipe
ano
• •
Skříň Nabíraná
obě
POMŮCKY SOUTĚŽIVOST
•
• •
•
Na koně
•
•
Flaška
•
•
•
• •
Rub a líc
•
•
•
Přihořívá
• • •
•
• •
•
•
•
•
DOMINANCE POHLAVÍ není CH D patrná
•
•
DOTEKY ano
•
•
•
•
•
•
•
•
• • •
• •
•
•
•
•
• • •
•
• •
•
• •
•
•
dynamická statická
•
•
•
ne
POHYB
•
• •
• •
ne
•
•
Přebíračka
Atletika
ano
•
•
•
Poggy
ne
POČET HRÁČŮ celá skupina třída
• • •
POHLAVÍ
POMŮCKY
SOUTĚŽIVOST
POČET HRÁČŮ
HRA D CH obě Čára
•
ano
ne
•
ano
ne
•
skupina
celá třída
DOMINANCE DOTEKY POHLAVÍ není ano ne CH D patrná
•
•
POHYB dynamická
•
•
Štěstí, neštěstí
•
•
•
•
•
•
Skákání gumy
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Na toreadora
•
Piškvorky AIDS
• • •
Honěná
•
Falešné Velikonoce
•
Oko
•
Mrazík
•
Slovní kopaná Čáp ztratil čepičku Sedni si
• •
Sbírání kartiček a samolepek
Hledej, nebo bude průšvih Pavouci
•
• • • • •
•
•
• •
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
• • • •
• • • •
•
• • • • • •
• • •
• •
•
•
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
•
• •
•
• •
• • •
statická
• • •
Tabulka V POHLAVÍ HRA D
C H
obě
POMŮCKY SOUTĚŽIVOST ano
ne
ano
ne
POČET HRÁČŮ celá skupina třída
DOMINANCE POHLAVÍ není CH D patrná
DOTEKY ano
ne
POHYB dynamická statická
Holadyjá
•
•
Skříň
•
•
Přebíračka
•
•
Na koně
•
•
Oko
•
•
Sbírání kartiček a samolepek
•
•
Přihořívá
•
•
Honěná
•
•
•
•
•
•
•
Mrazík
•
•
•
•
•
•
•
Flaška
•
•
•
•
•
•
Hledej, nebo bude průšvih
•
•
•
• • • •
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
• •
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
• •
•
POHLAVÍ
POMŮCKY
SOUTĚŽIVOST
POČET HRÁČŮ
HRA D CH obě
ano
ne
Pavouci
•
•
Slovní kopaná
•
•
Štěstí, neštěstí
•
ano
ne
• •
•
• •
Čáp ztratil čepičku
•
•
Sedni si
•
•
Falešné velikonoce
•
•
Čára
•
•
skupina
•
•
•
•
•
•
dynamická
statická
• •
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
• •
POHYB
•
•
• •
celá třída
DOMINANCE DOTEKY POHLAVÍ není ano ne CH D patrná
•
•
•
•
•
•
Tabulka VI POHLAVÍ HRA D AIDS
ano
• •
Skříň Nabíraná
obě
•
Holadyjá Chadžipe
C H
POMŮCKY SOUTĚŽIVOST
•
ne
Honěná
•
Na koně
•
•
Oko
•
•
Mrazík
•
Pavouci
•
Čáp ztratil čepičku
•
•
ne
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
ano
POČET HRÁČŮ celá skupina třída
• •
•
• •
ano
ne
POHYB dynamická statická
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
• • •
DOTEKY
• •
•
•
DOMINANCE POHLAVÍ není CH D patrná
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
POHLAVÍ
POMŮCKY
SOUTĚŽIVOST
POČET HRÁČŮ
HRA D CH obě Sedni si
•
Na toreadora
•
ano
•
ano
•
•
Přebíračka
•
•
•
ne
•
• •
•
•
•
Falešné Velikonoce
•
•
•
Rub a líc
• •
•
Slovní kopaná
•
Skákání gumy
• •
• •
•
•
•
•
•
•
• •
•
•
statická
•
•
• • •
•
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
Hledej, nebo bude průšvih
dynamická
•
•
•
• •
•
•
POHYB
•
•
•
•
•
•
Čára
Štěstí, neštěstí
•
•
•
• •
•
•
•
•
celá třída
•
Přihořívá Atletika
skupina
•
•
Sbírání kartiček a samolepek Poggy
ne
DOMINANCE DOTEKY POHLAVÍ není ano ne CH D patrná
•
•
• •
•
•
•
•
•
• • •
• • •
Tabulka VII POHLAVÍ HRA D AIDS
ano
• •
Skříň Nabíraná
obě
•
Holadyjá Chadžipe
C H
POMŮCKY SOUTĚŽIVOST
•
ne
ne
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
ano
POČET HRÁČŮ celá skupina třída
•
•
•
• •
•
•
•
•
Přihořívá
•
Honěná
•
Na koně
•
•
Falešné Velikonoce
•
•
•
•
Oko
•
•
•
•
Mrazík
•
•
•
• •
• •
•
DOMINANCE POHLAVÍ není CH D patrná
DOTEKY ano
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
• •
•
•
• •
•
•
•
• •
dynamická statická
•
• •
ne
POHYB
•
•
•
•
•
POHLAVÍ
POMŮCKY
SOUTĚŽIVOST
POČET HRÁČŮ
HRA D CH obě Atletika
ano
•
ne
ano
•
Flaška
•
•
Čára
•
•
Hledej, nebo bude průšvih
•
•
Pavouci
•
ne
•
•
•
•
•
•
skupina
celá třída
DOMINANCE DOTEKY POHLAVÍ není ano ne CH D patrná
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
•
POHYB dynamická
• •
•
•
•
•
•
•
Štěstí, neštěstí
•
•
•
•
•
•
Skákání gumy
•
•
•
•
•
•
•
Čáp ztratil čepičku
•
•
Sedni si
•
•
Na toreadora
•
Sbírání kartiček a samolepek Přebíračka Poggy Rub a líc Slovní kopaná Piškvorky
•
• •
•
•
• • •
• • • •
• •
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
•
• •
• • • •
• •
• • •
•
• •
•
•
statická
•
•
• • • • •
• • • • •
Tabulka VIII POHLAVÍ HRA D
C H
obě
POMŮCKY SOUTĚŽIVOST ano
ne
ano
ne
POČET HRÁČŮ celá skupina třída
DOMINANCE POHLAVÍ není CH D patrná
DOTEKY ano
ne
POHYB dynamická statická
AIDS
•
•
•
•
•
•
Chadžipe
•
•
•
•
•
•
Nabíraná
•
•
•
•
•
•
Atletika
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Štěstí, neštěstí • Skákání gumy
•
Poggy
•
•
•
•
•
•
Rub a líc
•
•
•
•
•
•
Na toreadora
•
•
Holadyjá
•
Sbírání kartiček a samolepek
•
• •
•
•
•
•
•
• •
•
•
•
•
• •
•
POHLAVÍ
POMŮCKY
SOUTĚŽIVOST
POČET HRÁČŮ
HRA D CH obě
ano
Skříň
•
Přebíračka
•
•
Přihořívá
•
•
Honěná
•
Na koně
•
•
Oko
•
•
Mrazík
•
Flaška
•
•
Čára
•
•
•
•
ne
•
ano
ne
•
•
skupina
celá třída
DOMINANCE DOTEKY POHLAVÍ není ano ne CH D patrná
•
•
•
•
•
•
•
• •
•
dynamická
•
•
statická
• •
•
•
POHYB
•
• •
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Falešné Velikonoce
Hledej, nebo bude průšvih Pavouci Slovní kopaná Čáp ztratil čepičku Sedni si Piškvorky
• • • • •
•
•
•
•
• •
• • • • •
• • • •
•
•
•
• • • •
• • • •
• • • •
•
•
•
•
•
•
•
• •
• •
• • •
•
•
