PASPORTIZACE ÚZEMÍ ROZLIVŮ

PASPORTIZACE ÚZEMÍ ROZLIVŮ A ODVODŇOVACÍCH ZAŘÍZENÍ S KONCEPČNÍM NÁVRHEM ŘEŠENÍ ODVEDENÍ VOD PO POVODNI

ZADAVATEL: Zlínský kraj ZODPOVĚDNÝ ŘEŠITEL: ATELIER FONTES s.r.o. MANAŽER ZAKÁZKY: Ing. Barbara Stachoňová VYPRACOVALI: Ing. Barbara Stachoňová Ing. Hana Kašpaříková Ing. Tomáš Havlíček

str. 1 A. Textová část

ATELIER FONTES, s.r.o. Křídlovická 19, 603 00 Brno t +420 549 255 496 e-mail [email protected]

OBSAH A. TEXTOVÁ ČÁST 1. ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE ............................................................................................................ 5 2. ÚVOD ...................................................................................................................................................... 6 2.1. ÚČEL PASPORTU ..................................................................................................................................... 6 3. VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ............................................................................................................... 7 4. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY............................................................................................................................. 9 4.1. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ÚZEMÍ ................................................................................................................. 9 4.1.1. BIOGEOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ ............................................................................................................ 9 4.1.2. KLIMATICKÉ PODMÍNKY ............................................................................................................... 10 4.1.3. GEOLOGIE, GEOMORFOLOGIE A RELIÉF ....................................................................................... 11 4.1.4. PEDOLOGICKÉ POMĚRY ............................................................................................................... 13 4.1.5. GEOMORFOLOGICKÉ ČLENĚNÍ ..................................................................................................... 13 4.1.6. SPECIFIKACE HYDROGEOLOGICKÝCH VLASTNOSTÍ PODLOŽÍ........................................................ 13 4.1.7. POTENCIÁLNÍ PŘIROZENÁ VEGETACE .......................................................................................... 14 4.1.8. FYTOGEOGRAFIE .......................................................................................................................... 15 4.1.9. BIOTA ........................................................................................................................................... 15 4.1.10. BIOTOPY ..................................................................................................................................... 15 4.2. OCHRANA PŘÍRODY .............................................................................................................................. 17 4.2.1. MALOPLOŠNÁ ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ................................................................................. 17 4.2.2. PŘÍRODNÍ PARK ZÁHLINICKÉ RYBNÍKY ......................................................................................... 19 4.2.3. VKP ............................................................................................................................................... 20 4.2.4. ÚSES ............................................................................................................................................. 20 4.2.5. MEZINÁRODNĚ VÝZNAMNÉ ČÁSTI PŘÍRODY ................................................................................ 22 4.2.6. CHRÁNĚNÁ LOŽISKOVÁ ÚZEMÍ .................................................................................................... 24 4.2.7. Chráněná oblast přirozené akumulace vod .................................................................................. 26 4.3. ZÁKLADNÍ POPIS VODOHOSPODÁŘSKÉ SÍTĚ ........................................................................................ 27 4.3.1. CHARAKTERISTIKY VÝZNAMNÝCH TOKŮ V ÚZEMÍ ....................................................................... 27 4.3.2. CHARAKTERISTIKA VODOHOSPODÁŘSKÉ SÍTĚ ............................................................................. 28 4.4. STRUČNÉ ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU ÚZEMÍ Z HLEDISKA PŘÍRODNÍHO ................................ 42 5. HISTORICKÉ VAZBY................................................................................................................................ 43 5.1. DOSTUPNÉ PODKLADY ......................................................................................................................... 43 5.2. HISTORICKÉ VYUŽITÍ ÚZEMÍ ................................................................................................................. 43 5.2.1. I. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ 1764 - 1768 ........................................................................................... 43 5.2.2. II. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ 1836 - 1852 .......................................................................................... 44 5.3. HISTORICKÝ STAV TOKŮ ....................................................................................................................... 47 5.4. HISTORICKÉ POVODNĚ ......................................................................................................................... 48 5.4.1. POVODNĚ NA ŘECE MORAVĚ DO ROKU 1881 ............................................................................. 48 5.4.2. CHRONOLOGIE KROMĚŘÍŽSKÝCH POVODNÍ V OBDOBÍ 1881 - 2003 ........................................... 48 5.4.3. MĚSTO OTROKOVICE.................................................................................................................... 52 5.4.4. OBEC TLUMAČOV ......................................................................................................................... 53 5.5. ZHODNOCENÍ SOUČASNÉ A HISTORICKÉ SITUACE ............................................................................... 54 6. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA ÚZEMÍ .................................................................................................. 56

str. 2

PASPORTIZACE ÚZEMÍ ROZLIVŮ A ODVODŇOVACÍCH ZAŘÍZENÍ S KONCEPČNÍM NÁVRHEM ŘEŠENÍ ODVEDENÍ VOD PO POVODNI Studie

6.1. ZÁPLAVOVÁ ÚZEMÍ .............................................................................................................................. 56 6.2. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA KROMĚŘÍŽE A BÍLAN ........................................................................... 56 6.3. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA OTROKOVIC ........................................................................................ 56 6.4. 6.4 PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA HULÍNA A ZÁHLINIC ..................................................................... 58 6.5. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA TLUMAČOVA ....................................................................................... 58 6.6. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA PRAVČIC .............................................................................................. 58 7. POPIS A ZHODNOCENÍ ZDOKUMENTOVANÝCH ROZLIVŮ V ÚZEMÍ OD ROKU 1997 ............................... 60 7.1. PŘÍČINY POVODNÍ ................................................................................................................................ 60 7.1.1. POVODNĚ V ČERVENCI 1997 ........................................................................................................ 60 7.1.2. POVODNĚ V BŘEZNU - DUBNU 2006 ........................................................................................... 61 7.1.3. POVODNĚ V BŘEZNU - 2009......................................................................................................... 61 7.1.4. POVODNĚ V KVĚTNU A ČERVNU - 2010 ....................................................................................... 61 7.2. PRŮBĚH POVODNÍ ................................................................................................................................ 63 7.2.1. PRŮBĚH POVODNÍ V ČERVNU 1997 ............................................................................................. 63 7.2.2. PRŮBĚH POVODNÍ V BŘEZNU A DUBNU 2006 ............................................................................. 64 7.2.3. PRŮBĚH POVODNÍ 2007 ............................................................................................................... 65 7.2.4. PRŮBĚH POVODNÍ V BŘEZNU 2009 ............................................................................................. 65 7.2.5. PRŮBĚH POVODNÍ V KVĚTNU A ČERVU 2010 .............................................................................. 65 7.2.6. ZHODNOCENÍ POVODNÍ - OPAKOVANĚ ZATĚŽOVANÁ MÍSTA ..................................................... 66 8. ANALÝZA ODTOKOVÝCH POMĚRŮ ........................................................................................................ 68 8.1. DEFINICE ZÁKLADNÍCH VODOHOSPODÁŘSKÝCH ZATĚŽOVACÍCH STAVŮ ............................................ 68 8.1.1. ZATĚŽOVACÍ STAVY HLAVNÍCH TOKŮ, VLIV NA JEJICH PŘÍTOKY .................................................. 68 8.1.2. SOUBĚH ZATĚŽOVACÍCH STAVŮ HLAVNÍCH TOKŮ ....................................................................... 75 8.2. POVODŇOVÁ PROBLEMATIKA KATASTRÁLNÍCH ÚZEMÍ ŘEŠENÝCH OBCÍ ............................................ 75 8.2.1. K. Ú. BÍLANY ................................................................................................................................. 75 8.2.2. K. Ú. TLUMAČOV .......................................................................................................................... 76 8.2.3. K. Ú. OTROKOVICE ........................................................................................................................ 77 8.2.4. . Ú. HULÍN, K. Ú. ZÁHLINICE.......................................................................................................... 78 8.2.5. K. Ú. PRAVČICE ............................................................................................................................. 78 8.3. MODELACE ODTOKOVÝCH SITUACÍ V GIS............................................................................................. 80 8.3.1. VYHODNOCENÍ MODELU - PROBLEMATICKÉ OBLASTI Z HLEDISKA ODTOKU .............................. 80 8.4. KLÍČOVÉ LOKALITY ................................................................................................................................ 83 8.4.1. KLÍČOVÉ LOKALITY NA K. Ú. PRAVČICE ......................................................................................... 83 8.4.2. KLÍČOVÉ LOKALITY NA K. Ú. HULÍN .............................................................................................. 84 8.4.3. KLÍČOVÉ OBLASTI NA K. Ú. BÍLANY ............................................................................................... 84 8.4.4. KLÍČOVÉ LOKALITY NA K. Ú. TLUMAČOV ...................................................................................... 85 8.4.5. KLÍČOVÉ LOKALITY NA K. Ú. OTROKOVICE ................................................................................... 87 8.5. VÝZNAMNÉ VODOHOSPODÁŘKÉ OBJEKTY Z HLEDISKA ODTOKOVÝCH POMĚRŮ ................................ 90 8.5.1. JEZ BĚLOV NA ŘECE MORAVĚ V KM 166,770 ............................................................................... 90 8.5.2. JEZ NA ŘECE RUSAVĚ V KM 4,096 ................................................................................................ 94 8.5.3. JEZ PODSTÁVEK, HULÍN I NA ŘECE RUSAVĚ, KM 6,070 ................................................................ 96 8.5.4. JEZ RUSAVA, HULÍN - KM 7,441 ................................................................................................... 98 8.5.5. ZÁHLINICKÉ RYBNÍKY .................................................................................................................... 99 8.5.6. HRÁZOVÝ SYSTÉM ...................................................................................................................... 103 9. SPECIFIKACE ZÁJMŮ V ÚZEMÍ A VYHODNOCENÍ JEJICH VAZBY NA ODTOKOVÉ POMĚRY .................... 107 10. NÁVRH ŘEŠENÍ VYUŽITÍ A ODVEDENÍ VOD PO POVODNI .................................................................. 109



10.1. VÝCHOZÍ PODKLADY NÁVRHŮ .......................................................................................................... 109 10.1.1. VYHODNOCENÍ ANALYTICKÉ ČÁSTI PASPORTU ........................................................................ 109 10.1.2. PLÁN OBLASTI POVODÍ MORAVY ............................................................................................. 110 10.2. NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ ................................................................................................................ 112 10.2.1. SKUPINY TYPŮ NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ ............................................................................ 112 10.2.2. GEODETICKÉ ZAMĚŘENÍ ........................................................................................................... 118 10.3. EKONOMICKÉ ASPEKTY NÁVRHŮ ..................................................................................................... 118 10.3.1. ZDROJE FINANCOVÁNÍ ............................................................................................................. 118 10.3.2. ORIENTAČNÍ NÁKLADY ............................................................................................................. 119 11. ZÁVĚR ............................................................................................................................................... 120

B. TEXTOVÉ PŘÍLOHY B.7.1 PRŮBĚH POVODNÍ

C. TABULKOVÉ PŘÍLOHY C.9.1 ÚZEMNÍ ZÁJMY - POŽADOVANÝ REŽIM ROZLIVŮ C.10.1 KATALOG OPATŘENÍ C.10.2 SOUČINNOST REALIZACE NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ - AGREGACE OPATŘENÍ

str. 4


1. ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE

NÁZEV AKCE

PASPORTIZACE ÚZEMÍ ROZLIVŮ A ODVODŇOVACÍCH ZAŘÍZENÍ S KONCEPČNÍM NÁVRHEM ŘEŠENÍ ODVEDENÍ VOD PO POVODNI

STUPEŇ DOKUMENTACE

Studie proveditelnosti

ČÁST TERMÍN ZPRACOVÁNÍ

30. 9. 2011

SPRÁVNÍ PŘÍSLUŠNOST: KRAJ

Zlínský kraj

OKRES

Kroměříž, Zlín

KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ

Bílany, Hulín, Otrokovice, Pravčice, Tlumačov, Záhlinice

INVESTOR

Zlínský kraj se sídlem: ve Zlíně, tř. T. Bati 21, PSČ 761 90 zastoupený: RNDr. Alanem Urcem, vedoucím odboru ŽP a zemědělství

ZHOTOVITEL

Atelier FONTES, s.r.o. se sídlem: Křídlovická 19, 603 00 Brno

ZODPOVĚDNÝ PROJEKTANT

Ing. Tomáš Havlíček, autorizovaný inženýr v oboru vodohospodářské stavby, vedený v seznamu autorizovaných osob ČKAIT pod číslem 1003063



2. ÚVOD 2.1. ÚČEL PASPORTU Území řešené dílem leží v levobřežní moravní nivě, kudy dříve vedla rozvětvená a meandrující ramena Moravy, jejichž pozůstatky najdeme ve zdejší krajině ve formě hanáckých tůní. Většina plochy území se vyznačuje vysokou hladinou podzemní vody, jež je citlivá na aktuální hydrologickou situaci, za jarního deštivého období či tání sněhové pokrývky, vystupuje až na povrch terénu a vykresluje na něm původní meandry Moravy. Dále jsou zde typické časté záplavy různých rozsahů a průběhů. Díky rovinatému reliéfu krajiny a regulovaným ohrazovaným tokům nedochází po opadnutí povodní k odtoku vod z rozlivů. Účelem díla je zmapovat chování vymezeného území za různých povodňových stavů, plnění nivy za rozlivů a vyhodnocení možností volného odtoku povodňových vod a funkčnosti odvodňovacích objektů s identifikací překážek a závad. Důležitou součástí díla je vyhodnocení územních zájmů v konfliktu s povodňovým rozlivem, o nějž se opírá návrhová část. Cílem práce je vytvořit kompromis mezi protipovodňovou a popovodňovou situací, která omezuje a ohrožuje obce a uvolněním přirozeného režimu vývoje řek jako kroku k jejich revitalizaci.

str. 6


3. VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Správní příslušnost zájmového území: Kraj Zlínský Okres Kroměříž, Zlín NUTS Střední Morava (CZ07) Území se nachází v levém záhrází řeky Moravy, v nivě rozprostírající se od Kroměříže po jižní okraj Otrokovic. Je vymezeno katastrálními územími: k. ú. Bílany, k. ú. Hulín, k. ú. Pravčice, k. ú. Záhlinice, k. ú. Tlumačov a k. ú. Otrokovice. Hranice území nekopíruje přesně hranice katastrálních území, byla přizpůsobena aktuální situaci v území. Západní hranici území tedy tvoří řeka Morava, jižní násep železničního koridoru, východní hranicí je rychlostní komunikace R55 a severní hranicí je dálnice D1. Zhruba pouze ¼ území je zastavěná (plochy zástavby obcí apod.), zbytek území pokrývá orná půda (největší zastoupení), vodní plochy, lesní a luční porosty. Plocha řešeného území zaujímá bezmála 60 km2. Tab. 1:

Přehled dotčených katastrálních území a jejich správní příslušnost

K. ú.

Kód k. ú.*

Stavební úřad**

Vodoprávní orgán**

Bílany Hulín Otrokovice Pravčice Tlumačov Záhlinice

604038 649309 716731 732974 767590 789771

Kroměříž Hulín Otrokovice Hulín Tlumačov Hulín

Kroměříž Hulín Otrokovice Hulín Tlumačov Hulín

Zdroj: * ČÚZK – Územní působnost; ** webové stránky jednotlivých měst, obcí Poznámka: MěÚ Kroměříž, Odbor ŽP – Oddělení ochrany vod a prostředí; MěÚ Hulín, Odbor rozvoje města a ŽP; MěÚ Otrokovice, Odbor ŽP – Oddělení vodního hospodářství; Tlumačov – Oddělení výstavby a majetku, Oddělení ŽP, údržby a služeb, pověřeným ob. úřadem je MěÚ Otrokovice



Tab. 2:

Adresář městských a obecních úřadů

K.ú.

OÚ/MěÚ

Ulice

PSČ

Bílany Hulín Otrokovice Pravčice Tlumačov Záhlinice

MěÚ Kroměříž MěÚ Hulín MěÚ Otrokovice OÚ Pravčice OÚ Tlumačov MěÚ Hulín

Velké náměstí 115/1 nám. Míru 162 nám. 3. května 1340 Pravčice 46 Nádražní 440 nám. Míru 162

767 01 768 24 765 23 768 24 763 62 768 24

Zdroj: webové stránky jednotlivých měst, obcí

Mapové přílohy: • D.3.1 PŘEHLED ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ

str. 8


4. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY 4.1. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ÚZEMÍ 4.1.1. BIOGEOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ Podle Culka (1995) se převážná část zájmového území nachází v Kojetínském bioregionu, pouze oblast u města Hulín a obec Pravčice spadají do Hranického mikroregionu. Kojetínský bioregion se nachází na střední Moravě a zabírá geomorfologický podcelek Středomoravská niva v rámci celku Hornomoravský úval. Plocha bioregionu činí 326 km2. Bioregion je tvořen širokou nivou s regulovanými řekami a celý náleží do 2. vegetačního stupně. Biota má azonální charakter katény (sled typů půd nebo ekosystémů) středoevropských nivních společenstev, v nichž se mísí vlivy sousedních bioregionů západokarpatské i hercynské podprovincie, prezentované výskytem několika mezních prvků. Od jihu sem zasahují též teplomilné druhy. V současnosti převažují pole, zachovány jsou relikty komplexů lužních lesů a mokřadních luk a rybníky s bohatou faunou. Tab. 3: Plošná struktura využití území bioregionu v % dle Culka (1995) Kategorie využití území

Zastoupení (%)

orná půda travní porosty lesy vodní plochy

60 3 17 3

Koeficient ekologické stability je 0,4 % (CULEK, 1995). Jedná se o poměrové číslo a stanovuje poměr ploch tzv. stabilních a nestabilních krajinotvorných prvků (výpočtový vzorec např. Míchal). Hodnota 0,4 % značí, že je území intenzivně využívané, se zřetelným narušením přírodních struktur, přičemž základní ekologické funkce musí být soustavně nahrazovány technickými zásahy.



Tab. 4:

Zastoupení dřevin v lesních porostech v % dle Culka (1995)

Dřevina

Zastoupení (%)

Dřevina

Zastoupení (%)

smrk ztepilý borovice lesní borovice bažinná, kleč horská jedle bělokorá modřín opadavý ostatní jehličnaté dřeviny duby buk lesní habr obecný

3,5 0,2 0,2 27,0 + 4,0

javory lípy jasany topoly olše vrby břízy trnovník akát ostatní listnaté dřeviny

4,0 11,3 27,0 6,0 6,8 1,8 6,0 1,0 2,0

4.1.2. KLIMATICKÉ PODMÍNKY Dle Quitta leží celý bioregion v teplé oblasti T2 (CULEK, 1995). Podnebí je teplé, dostatečně bohaté na srážky. Mírný vzrůst srážek se projevuje směrem k východu, kde je větší vliv návětrné strany Karpat. Tab. 5: Charakteristiky klimatické oblasti T2 (QUITT, 1971) Charakteristiky

Klimatická oblast T2

Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu (°C) Průměrná teplota v červenci (°C) Průměrná teplota v dubnu (°C) Průměrná teplota v říjnu (°C) Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm) Srážkový úhrn v zimním období (mm) Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet zamračených dnů Počet jasných dnů

50 – 60 160 – 170 100 – 110 30 – 40 -2 až -3 18 – 19 8–9 7–9 90 – 100 350 – 400 200 – 300 40 – 50 120 – 50 40 – 50

str. 10


4.1.3. GEOLOGIE, GEOMORFOLOGIE A RELIÉF Dle Culka (1995) budují bioregion široké sedimentární roviny Moravy a dolního toku Bečvy, tvořené nivními sedimenty a nejnižšími štěrkopískovými terasami. Slatiny tvoří často závěrečné stádium zazemňování mrtvých ramen v nivě. V jižní části (luh Mojena u Tlumačova) se objevují i první hrúdy, tj. pahorky vátých písků nořících se zpod pláště nivních hlín. Reliéf je nivní, tvořený různými stupni nivy, protkanými rameny v různém stupni zazemnění, a přilehlými terasovými plošinami, vystupujícími jen nepatrně nad nivu a zčásti i dnes ovlivněnými vysokými povodněmi. Dle výškové členitosti má reliéf charakter roviny s členitostí kolem 5 m, bioregion tak patří k nejplošším v ČR. Typická nadmořská výška bioregionu je 190 – 210 m.

Obr. 1: Geologické podloží



Pískovna Hulín (mokrá těžba) Ložisko štěrkopísku se nachází přibližně 2 km severně od soutoku řeky Moravy s Rusavou v nadmořské výšce 190 m n. m. Je tvořeno vodní plochou o rozloze přibližně 1km2 vzdálenou asi 1 km jižně od Hulína a 2 km východně od Kroměříže. Z jižní strany je lemována přírodním parkem Záhlinické rybníky. Areál pískovny leží na východním břehu vodní plochy. (PEŠA, 2011) Těžba štěrkopísků v Hulíně probíhá ze dna výše zmíněné vodní plochy. Protože ložisko leží ve fluviálních sedimentech řeky Moravy, je nutné zohlednit fakt, že zdrojovou oblastí těženého materiálu je celá část povodí Moravy ležící severně od Hulína. Tato oblast zahrnuje celý Hornomoravský úval a jeho přilehlé okolí. Hlavní zdrojovou oblastí těžkých minerálů v sedimentech řeky Moravy je oblast metamorfovaných hornin Hrubého Jeseníku. Z geologického hlediska je tato oblast tvořena silesikem. Jako oblast akumulace v rámci povodí Moravy můžeme označit celý Hornomoravský úval a hlavně pak jeho jižní část. (PEŠA, 2011) Údolní akumulace štěrkopísků sahá 5 – 7 m pod úroveň řeky, povrch 3 – 5 m nad řeku. (KUŽVART et al., 1983 in PEŠA, 2011) Geologická stavba vlastního ložiska Těžba probíhá v současné údolní terase řeky Moravy, která se stratigraficky nachází pod úrovní báze hlavní terasy. Štěrkopísky jsou pokryty nivními sedimenty o mocnosti až 5 m. Mocnost vlastní terasy je 8 – 12 m a vznikla v průběhu würmu. Je tvořena poloostrohrannými až polozaoblenými valouny křemene, dále pískovci, žulou a rulou. Nasákavost štěrků je ve srovnání s okolím vyšší. Pod údolní terasou se nachází fluviolakustrinní sedimenty s polohami jílů. (KUŽVART et al., 1983 in PEŠA, 2011) Celková mocnost fluviálních a lakustrinních sedimentů v okolí Hulína je až 91 m. (PŘICHYSTAL et al., 1983 in PEŠA, 2011)

Obr. 2: Pískovna Hulín str. 12


4.1.4. PEDOLOGICKÉ POMĚRY Dle Culka (1995) dominují v bioregionu glejové fluvizemě. Půdy se vyvinuly na bezkarbonátových sedimentech. Jsou to mladé dvojhorizontové A-C půdy v iniciálním stadiu vývoje s půdotvorným procesem slabé tvorby a kumulace humusu. Pro fluvizemě je typická texturová rozmanitos (mohou být texturně lehké až štěrkovo kamenité), různá minerální bohatost a různě vysoká hladina podzemní vody. Původním přirozeným porostem fluvizemí byly lužní lesy a nivní louky. (http://www.agroporadenstvo.sk/rv/poda/fluvizem.htm?start) Jižně od Kroměříže a Hulína se při okraji nivy vyvinuly černicové černozemě, glejové až pelické černice. Malé plochy tvoří oraganozemě – úživné půdy slatinné, nepatrné plochy zabírají chudé arenické kambizemě na vyvýšeninách hrúdů. 4.1.5. GEOMORFOLOGICKÉ ČLENĚNÍ Podle geomorfologického členění ČR (DEMEK a kol., 1987 a http://portal.gov.cz) spadá zájmové území do systému Alpinsko-himalájského. Systém: Provincie: Subprovincie: Oblast: Celek: Podcelek: Okrsek:

Alspko - himalájský Západní karpaty Vněkarpatské sníženiny, Vnější západní karpaty Západní vněkarpatské sníženiny, Slovensko - moravské karpaty Hornomoravský úval, Vizovická vrchovina Středo moravská niva, Zlínská vrchovina Tlumačovské vrchy, Mladcovská rchovina

Středomoravská niva zabírá střední část Hornomoravského úvalu. Je tvořena akumulační rovinou táhnoucí se podél řeky Moravy a dolní Bečvy, o rozloze 415 m2, střední výšce 215 m a středním sklonem 0° 22´. Oblast se nachází ve 2. až 3. vegetačním stupni. (DEMEK a kol., 1987) 4.1.6. SPECIFIKACE HYDROGEOLOGICKÝCH VLASTNOSTÍ PODLOŽÍ Hydrogeologická struktura štěrkových teras (ŠAMALÍKOVÁ, 1996 a 1989) Vznik štěrkových teras v okolí říčních toků souvisí s ledovcovou činností v pleistocénu. V době tání ledovce bylo v korytě řek hodně vody, koryto se prohlubovalo a sedimenty byly transportovány. V době zamrznutí bylo v korytu řek málo vody, sedimenty se ukládaly. Tak vznikly postupně různé hloubkové úrovně uložených štěrkových sedimentů. V současné době nacházíme zbytky těchto štěrkových teras na svazích. Štěrkové terasy, jsou samostatnými hydrogeologickými strukturami a významnou měrou ovlivňují hydrogeologické poměry na údolních svazích. Nejnižší terasy štěrků zpravidla obsahují podzemní vodu, jejíž hladina souvisí s vodou v aluviální nivě. Vyšší terasy, vzhledem k tomu, že jsou dobrými kolektory, bývají zvodněné



a mohou být napájeny i srážkovými (svahovými) vodami. Jejich zvodnění zpravidla závisí na úložných poměrech. Vyšší terasy jsou odlišeny od bezprostředně přilehlého horninového prostředí vyšší propustností a větší pórovitostí. Zvláštními geologickými znaky, z hlediska hydrogeologie, jsou antropogenní vlivy na odnos a sedimentaci v údolních nivách (regulační práce, přehradní a ochranné hráze, poldry, Baťův kanál apod.). (Rozbor udržitelného rozvoje území SO ORP Otrokovice 2010 – aktualizace) 4.1.7. POTENCIÁLNÍ PŘIROZENÁ VEGETACE Potenciální vegetace je tvořena lužními lesy podsvazu Ulmenion, které na vyvýšených místech přecházejí do dubohabřin (svaz Carpinion). Primární bezlesí představovala pouze vodní vegetace. (CULEK, 1995) Přirozenou náhradní vegetaci na místě lužních lesů představovaly zaplavované louky svazu Alopecurion pratensis, od jihu sem zasahovala vegetace svazu Cnidion venosi. Kolem vodních ploch je typická vegetace svazů Phragmition communis a Caricion gracilis. Ve vodách (zejm. v minulosti) byla přítomna řada typů vegetace svazu Nymphaeion albae. (CULEK, 1995)

Obr. 3: Potenciální přirozená vegetace

str. 14


4.1.8. FYTOGEOGRAFIE Kojetínský bioregion leží v termofytiku a zabírá centrální část fytogeografického podokresku 21b. Hornomoravský úval. (CULEK, 1995) 4.1.9. BIOTA Flora je spíše uniformní s výskytem některých mezních prvků. Zasahují sem některé druhy splavené z vyšších poloh, např. kerblík lesklý (Anthriscus nitidata), knotovka lesní (Melandrium sylvestre). Některé z nich, zejm. kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), ladoňka časná (Scilla praecox) a hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), mají evidentní vztah ke Karpatům. Od jihu sem zasahují šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), pryšec bahenní (Tithymalus palustris) a řeřišnice Mattioliho (Cardamine matthiolii). (CULEK, 1995) Fauna regionu je rozhodujícím způsobem pozměněna rozvinutým zemědělstvím, jehož vliv na krajinu silně oslabuje pronikání karpatského elementu. Ve fragmentech lužních lesů kolem regulovaného toku Moravy přežívají zejm. charakteristická společenstva měkkýšů (srstnatka huňatá, vlahovka karpatská, zuboústka trojzubá aj.). Ve zbytcích lučních a mokřadních prostředí přežívají korýši záplavových tůní (žábronožky, listonozi), významným přírodním prvkem zejm. pro ptáky jsou obnovené rybníky. Z tekoucích vod patří Morava do pásma parmového až cejnového. (CULEK, 1995) Významné druhy - Savci: ježek východní (Erinaceus concolor), myšice malooká (Apodemus microps), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Ptáci: břehouš černoocasý (Limosa limosa), vodouš rudonohý (Tringa totanus), rybák obecný (Sterna hirundo), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), břehule říční (Riparia riparia), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), ťuhýk menší (Lanius minor), havran polní (Corvus frugilegus). Obojživelníci: skokan štíhlý (Rana dalmatina). Měkkýši: srstnatka huňatá (Trichia villulosa), vlahovka karpatská (Monachoide vicina), zuboústka trojzubá (Isognomostom isognomostoma), plamatka lesní (Arianta arbustorum), páskovka keřová (Cepaea hortensis), dvojzubka lužní (Perforatella bidens). Hmyz: šidélko přílbovité (Coenagrion mercuriale). Korýši: žábronožky Chirocephalus sp., listonozi Lepidurus sp. (CULEK, 1995) 4.1.10. BIOTOPY V zájmovém území se nacházejí níže uvedené typy biotopů s charakteristikou: V1F – Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod. Vegetace ponořených nebo na hladině plovoucích vodních rostlin, kořenujících nebo nekořenujících v substrátu dna. Podle účasti jednotlivých druhů mohou být porosty jednovrstevné nebo dvouvrstevné, vzácně, je-li vytvořena vrstva nad vodní hladinou, i trojvrstvé. Submerzní vrstva může být tvořena druhy s listy členěnými v jemné úkrojky – např. růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum), širokými i úzkolistými rdesty – např. rdest kadeřavý (Potamogeton crispus) a dalšími ponořenými rostlinami s celistvými listy – např. vodní mor kanadský (Elodea canadensis). Vodní hladinu více nebo méně souvisle pokrývají okřehkovité rostliny. Vrstvu nad vodní hladinou mohou tvořit převážně horní části květonosných lodyh některých rostlin, např. bublinatky jižní (Utricularia australis). Většina



druhů nesnáší vyschnutí vody v nádrži. Označení F v tomto kódu značí vegetace, v nichž chybí vzácnější vodní druhy (více viz Katalog biotopů ČR, str. 16). V1G - Stanoviště bez vodních makrofyt, ale s přirozeným nebo přírodně blízkým charakterem dna a břehu. Vodní plochy bez vyvinuté vegetace. V2C – Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod. Vodní vegetace s jednovrstevnou až dvouvrstevnou, vzácně trojvrstevnou strukturou. Ve vrstvě ponořených vodních rostlin obvykle převažují lakušníky (Callitriche spp.) nebo žebratka bahenní (Hottonia palustris). Vrstva na vodní hladině je tvořena vzplývavými listy některých druhů lakušníků, drobnými listovými růžicemi hvězdošů a okřehkovitými rostlinami. Někdy se nad hladinou vytváří třetí vrstva, tvořená horními částmi květonosných lodyh, případně vtroušenými vynořenými makrofyty. Označení C v tomto kódu značí ostatní vegetace, kde nejsou dominantní ani lakušníky ani žebratka. V4B – Stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta. Vodní toky bez vyvinuté vegetace. M1.1 – Rákosiny eutrofních stojatých vod. Stukturně jednoduchá, obvykle jedno až dvouvrstvá vegetace s převahou mohutných bahenních travin. Podle různých dominantních druhů dosahují porosty výšky 0,5 až 4 m. V hustě zapojených porostech, jaké obvykle tvoří rákos obecný (Phragmites australis), zblochan vodní (Glyceria maxima) nebo orobince (Typha spp.), je nižší bylinné patro často tvořeno jen několika málo druhy s nízkou pokryvností. M1.7 – Vegetace vysokých ostřic. Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty s převahou vysokých ostřic. Podle růstové formy dominantního druhu má vegetace buď mozaikovitý, nebo homogenní charakter. T1.1 – Mezofilní ovsíkové louky. Louky nížin a pahorkatin s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenaterum elatius) nebo podhorské louky, ve kterých převažují mezofilní trávy nižšího vzrůstu. Mechové patro bývá vyvinuto jen omezeně na vlhčích místech. T1.4 – Aluviální psárkové louky. Zapojené luční porosty s dominantními trávami – psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera), psárka luční (Alopecurus pratensis), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), pýr plazivý (Elytrigia repens), medyněk vlnatý (Holcus lanatus) aj. – a vlhkomilnými bylinami obvykle rostoucími na živinami bohatých a narušovaných místech. Méně časté jsou druhy vlhkých luk. Mechové patro chybí. K2.1 – Vrbové křoviny podél vodních toků. Více nebo méně zapojené porosty keřových vrb s dominancí vrby trojmužné (Salix triandra), vrby košíkářské (S. viminalis) nebo vrby křehké (S. fragilis) na březích vodních toků. Výška porostu se pohybuje mezi 2 – 5 (- 10) m, přičemž hranice mezi keřovým a stromovým patrem bývá někdy nezřetelná. K3 – Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. Husté, často trnité křoviny, vysoké kolem 2 – 5 m, druhově bohaté, často velkoplošné nebo liniové. Vesměs mají více dominantních druhů, nejčastěji lísku obecnou (Corylus avellana), hloh (Crataegus spp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), slivoň trnku (Prunus spinosa) a růže (Rosa spp.). L2.2B - Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy. Bez stanovené druhové kombinace.

str. 16


L2.3A – Tvrdé luhy nížinných řek. Zpravidla se jedná o třípatrové jilmové a topolové doubravy a jaseniny s dominancí dubu letního (Quercus robur) a jilmu habrolistého (Ulmus minor). Keřové patro je tvořeno hlavně zmlazenými dřevinami stromového patra. V druhově bohatém bylinném patře převažují vlhkomilné až mezofilní druhy. Označení A v tomto kódu značí zachování člověkem málo ovlivněné lesy s vyvinutou strukturou porostních pater a vysokou druhovou diverzitou. L2.3B – Tvrdé luhy nížinných řek. Zpravidla se jedná o třípatrové jilmové a topolové doubravy a jaseniny s dominancí dubu letního (Quercus robur) a jilmu habrolistého (Ulmus minor). Keřové patro je tvořeno hlavně zmlazenými dřevinami stromového patra. V druhově bohatém bylinném patře převažují vlhkomilné až mezofilní druhy. Označení B v tomto kódu značí zachování přirozeného druhového složení stromového patra, i když se může jednat o silně ovlivněné fragmenty. L2.4 – Měkké luhy nížinných řek. Světlé zpravidla třípatrové přirozené porosty tvořené dominantní vrbou bílou (Salix alba), místy s příměsí vrby křehké (Salix fragilis) a topolu černého (Populus nigra), řidčeji jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Keřové patro tvoří zmlazené dřeviny stromového patra, na čerstvě vlhkých půdách je též častý bez černý (Sambucus nigra), řidčeji se vyskytují krušina olšová (Frangula alnus), vrba jíva (Salix caprea), v. nachová (S. purpurea), v. košíkářská (S. viminalis). V bylinném patře převládají vlhkomilné druhy. Na relativně sušších místech dominuje kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). V zamokřených porostech jsou hojné bahenní a vodní rostliny a místy se vyskytují i liány. 4.2. OCHRANA PŘÍRODY 4.2.1. MALOPLOŠNÁ ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ PP Na letišti Na jižním okraji území v blízkosti Moravy se nachází jen PP Na letišti. PP Na letišti tvoří slepé rameno řeky Moravy lemované stromovou a křovinnou vegetací. Nachází se v Hornomoravském úvalu na levém břehu řeky Moravy na okraji otrokovického letiště, v nadmořské výšce 184 m, asi 1,5 km jihozápadně od železniční stanice v Otrokovicích. Katastrální území Otrokovice. PP byla vyhlášena 4. 7. 1956 jako SPR Na letišti. Celková rozloha 3,3259 ha. Jedná se o uchování jednoho z posledních zbytků mrtvých ramen, které kdysi provázely řeku po celém jejím středním toku s charakteristickými vodními a pobřežními druhy rostlin i živočichů. Rameno je pozůstatkem původního říčního meandru, který byl oddělen při regulaci řeky. Na dně ramene je mocná vrstva bahna a detritu, čistota vody je na úrovni horší alfa - mezosaprobity, jak tomu nasvědčuje hojný výskyt živočišných bioindikátorů pijavice hltanovky bahenní (Herpobdella octoculata) a korýška berušky vodní (Asellus aquaticus). Skutečnost, že slepé rameno je situováno v intenzívně zemědělsky i průmyslově využívané krajině, umocňuje význam a hodnotu tohoto chráněného území. Projevují se zde ale problémy s vodohospodářskou úpravou okolí (regulace Moravy), což má za důsledek absenci pravidelných záplav a vysychání aluviálních vod. (http://nature.hyperlink.cz/zlinsko/Na_letisti.htm)



PP Tlumačovská tůňka PP Tlumačovská tůňka je umělá vodní nádrž na západním okraji mezi pravým břehem říčky Mojeny a silnicí II. třídy č. 367 Tlumačov - Kvasice. Nachází se v nadmořské výšce 185 m, geomorfologicky náleží do Hornomoravského úvalu. PP byla zřízena vyhláškou Okresního úřadu Zlín ze dne 3. 2. 1994. Celková výměra 0,2008 ha. Předmět ochrany je výskyt, rozmnožování a vývoj obojživelníků v hospodářsky intenzívně využívaně krajině a zároveň ojedinělé refugium vzácných druhů mikroflóry vod v poříčních nivách (při vyhlášení, dnes již úplně neplatí). Nádrž byla vyhloubena poblíž pravého břehu říčky Mojeny. Lokalita je bezlesá. Břehy tůňky oddělují od silnice vysázené borovice lesní. Lokalita je potencionálně ohrožena blízkostí zástavby (odpadní vody, sypání odpadků), agrochemickým obhospodařováním přilehlých pozemků, znečištěním z nedaleké komunikace a případným vysazením nevhodné rybí osádky. Po povodních 1997 byla nádrž silně eutrofizována. Vodní hladinu je potřeba udržovat na stálé úrovni, aby byly zachovány vhodné podmínky pro rozmnožování obojživelníků. (http://nature.hyperlink.cz/zlinsko/Tlumacov_tun.htm) PP Stonáč Přírodní památku Stonáč tvoří mokřadní stanoviště v nivě stejnojmenného potoka lemovaného hlavatými vrbami s původními hanáckými tůněmi. Leží v Hornomoravském úvalu na jihozápadním okraji obce Bílany v nadmořské výšce 189 až 190 m a zasahuje až po železniční trať Kroměříž – Hulín k okraji přírodního parku Zámeček. Katastrální území Bílany. PP byla vyhlášena Výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 17. 3. 1955. Celková výměra PP činí 4,7691 ha. PP je zbytkem původních slepých ramen řeky Moravy, tzv. hanáckých tůní. Sestává se z mělké deprese s pramenisky a tůněmi, do jejíž střední části přitéká potůček Stonáč. Ten se místy zeširoka rozlévá, vytváří mokřady a dvě větší tůně (spíše průtokové rybníčky). Území je výrazně ohroženo nepravidelným vodním režimem a splachy z okolních polí. Údržba spočívá v ořezu hlavatých vrb a občasném vyčistění tůní. Území protíná hojně využívaná pěší a cyklistická stezka – spojnice Kroměříže a Bílan. Kolem části rezervace vedle naučná stezka. V současné době se připravuje rozsáhlá revitalizace. (http://nature.hyperlink.cz/stonac.htm) EVL Stonáč CZ0723424 PP Stonáč je součástí Evropsky významné lokality Stonáč (CZ0723424) v kategorii PP o celkové rozloze 5,5088 ha v kontinentální biogeografické oblasti se stálou populací kuňky obecné (Bombina bombina) v oblasti Střední Moravy. (http://nature.hyperlink.cz/stonac.htm) EVL Skalky CZ0723423 Navrhovaná přírodní památka a Evropsky významná lokalita Skalky představuje mokřadní biotopy v opuštěné pískovně s ukázkovým příkladem sukcese a výskytem chráněných a ohrožených druhů živočichů, především obojživelníků a vážek. Nachází se v nivě říčky Rusavy mezi Pláňavským rybníkem a silnicí spojující obce Hulín a Záhlinice (v nadmořské výšce 192 až 195 m.

str. 18


Důvodem ochrany je reprezentativní sukcesním vývojem s výskytem chráněných druhů. Roste zde několik jedinců silně ohroženého starčku poříčního (Senecio sarracenicus), který se sem rozšířil z nedaleké lokality na Zahlinických loukách, dále zde bylo dosud zjištěno 42 zvláště chráněných druhů živočichů. Z nejvzácnějších druhů obojživelníků se zde vyskytuje především stabilní populace čolka obecného (Triturus vulgaris) i čolka velkého (Triturus cristatus), dále blatnice skvrnité (Pelobates fusca) a populace dalších zvláště chráněných druhů, jako např. ropuchy obecné (Bufo bufo), ropuchy zelené (Bufo viridis), skokana štíhlého (Rana dalmatina), skokana ostronosého (Rana arvalis) a kuňky obecné (Bombina bombina). Jako hnízdní refugium pravidelně využívají tuto lokalitu některé zvláště chráněné druhy ptactva, jako např. silně ohrožený pisík obecný (Actitis hypoleucos) a ledňáček říční (Alcedo atthis). Území je v současnoti nadměrně zarostlé náletovými dřevinami a bude potřebné jejich prořezání a případně obnovení mělkých tůní. Část vodních ploch je hospodářky využívána k chovu ryb a divokých kachen. Velkým problémem je chování některých současných vlastníků na části pozemků, kde jsou prováděny nepovolené úpravy terénu za použití těžké techniky. (http://nature.hyperlink.cz/EVL/Skalky.htm) EVL Mokřad Pumpák CZ072341 Navrhovaná přírodní památka a evropsky významná lokalita Mokřad Pumpák představuje mokřadní společenstva v uměle vytvořeném biotopu v nivě řeky Rusavy. Nachází se v Hornomoravském úvalu na pravém břehu Rusavy, v mělké depresi mezi železničními tratěmi Přerov - Břeclav a Hulín - Kroměříž na severovýchodním okraji obce Hulín v nadmořské výšce 191 m. V severní části se nachází tůň s rákosinou odvodňovaná strouhou, zbytek tvoří podmáčená louka, dnes již převážně zarostlá vrbami. V severním cípu lokality vyvěrá železitý pramen, jehož intenzita kolísá podle dešťových srážek. Napříč uzemím prochází místní komunikace Hulín - Pravčice. Celková rozloha je 1,9306 ha. Důvodem ochrany jsou mokřadní společenstva rostlin a živočichů s výskytem čolka velkého (Triturus cristatus) a kuňky obecné (Bombina bombina), celkem 18 ohrožených druhů ptáků, plazů, obojživelníků a hmyzu, významné hnízdiště a refugium ptactva na okraji městské zástavby. Dále zde bylo zjištěno zjištěno celkem 71 druhů ptáků, z toho 30 prokazatelně hnízdících, z nichž 4 patří ohroženým druhům avifauny ČR: moták pochop (Circus aeruginosus), lejsek šedý (Muscicapa striata), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) a moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Pro posílení populace čolka velkého bude třeba provádět pravidelné kosení rákosiny v zimním období při zamrzlé hladině tůně. Dále by bylo vhodné obnovit kosení podmáčených luk, odstraňovat náletové dřeviny a zlikvidovat černé skládky. (http://nature.hyperlink.cz/EVL/Pumpak.htm) 4.2.2. PŘÍRODNÍ PARK ZÁHLINICKÉ RYBNÍKY Komplex Záhlinických rybníků, přilehlých luk a lužního lesa v lokalitách Filena a Zámeček je i přes intenzívní chov ryb jedinečným územím na středním toku Moravy především ze zoologického a krajinářského hlediska, plnící významnou ekologickou funkci regionálního biocentra. V rámci mokřadů České republiky byla tato oblast zařazena mezi mokřady mezinárodního významu. PP byl zřízen Nařízením Okresního úřadu Kroměříž str. 19 A. Textová část


č. 2/1995 ze dne 12. 4. 1995 o zřízení přírodního parku Záhlinické rybníky. Celková rozloha: cca 5 km2. Na lokalitě se vyskytuje 11 zvláště chráněných druhů obojživelníků a tři druhy plazů. Zvlášť velký je ornitologický význam lokality. Při pravidelných pozorováních zde bylo zjištěno více než 270 druhů ptáků, z toho 135 hnízdících. Rybníky jsou rovněž významnou migrační zastávkou vodních a mokřadních druhů ptáků. Lužní les má význam i pro řadu chráněných druhů savců, hlavně netopýrů. V části lesa Zámeček je bažantnice, v lesích lze spatřit chovaného bažanta královského. Rákosových a orobincových porostů je na rybnících málo, v jižním cípu Svárova jsou ostrůvky. V lužním lese s četnými tůněmi jsou zastoupeny zachovalé staré porosty s převahou dubu a jasanu. Na zamokřených loukách jsou zastoupeny rákosiny a rozptýlená zeleň, včetně „hlavatých vrb”. V současné době je na všech rybnících chován především kapr, mezi rybníky Svárov a Doubravický byl v minulosti realizován také chov kachen. Les Zámeček je využíván jako bažantnice. (http://nature.hyperlink.cz/Zahlinicke_rybniky.htm) 4.2.3. VKP Významný krajinný prvek (dále jen „VKP“) je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, přičemž utváří typický vzhled krajiny nebo přispívá k udržení její stability. (§3 b) zákona č. 114/1992 Sb.) Na lokalitě se nachází dva registrované VKP. VKP Skalky je součástí EVL skalky. Tab. 6: Významné krajinné prvky (zdroj: AOPK ČR – Mapový server AOPK ČR) Název

Pověřená obec

Předmět ochrany

Prvek VKP

Skalky Kavkova tůň

Hulín Hulín

mokřad plošný tůň o velikosti cca plošný 40x7 m

4.2.4. ÚSES Územní systém ekologické stability (dále jen „ÚSES“) je vymezován na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. ÚSES umožňuje uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivě působí na okolní, méně stabilní části krajiny a vytváří tak základ pro její mnohostranné využívání. Rozlišujeme tři úrovně ÚSES – místní (neboli lokální), regionální a nadregionální. V řešeném území jsou zastoupeny všechny úrovně ÚSES, přičemž nejhůře je na tom ÚSES lokální. Lokální síť je velmi řídká, jeho prvky jsou rozptýlené a nepropojené, většina lokálního ÚSES je teprve ve stadiu návrhu v územních plánech. Regionální ÚSES je zastoupen funkčními plošně rozsáhlými biocentry (RBC Filena, RBC Tlumačovský les a jedním funkčním biokoridorem RBK Bělovský les - Tlumačovský les. V jižní části území je v prostorách u Otrokovického letiště navržené další regionální biocentrum RBC Pod Dubovou, které bude zahrnovat PP Na Letišti. Nadregionální ÚSES je zde ve formě biokoridoru Chropyňský luh – Soutok.

str. 20


Obr. 4: Nadregionální biokoridor Chropyňský luh – Soutok



Obr. 5: Regionální a lokální ÚSES 4.2.5. MEZINÁRODNĚ VÝZNAMNÉ ČÁSTI PŘÍRODY Rada Evropy – EECONET (European Ecological Network) Jedná se o další úroveň ekologických sítí, jehož kostru tvoří pro území České republiky vybrané skladebné části nadregionálního ÚSES. Má naplňovat společný cíl států Evropské unie: "zajistit ochranu ekosystémů, ekotopů, druhů organizmů i genetické diverzity kontinentu ochranou krajin evropského významu v územně propojené podobě“. EECONET si klade za cíl vytvořit společnou územně propojenou síť, zabezpečující ochranu, obnovu a nerušený vývoj ekosystémů a krajin nesporného evropského významu, integrovanou s ostatními způsoby využití. Má zahrnovat jednotlivé národní ekologické sítě. (Krajinná ekologie učebnice, http://www.uake.cz/frvs1269/kapitola9.html)

str. 22


Zájmovým územím prochází koridor Evropské ekologické sítě.

Obr. 6: EECONET - koridor evropské ekologické sítě EU Corine Biotopes – území Filena a Záhlinické rybníky Cílem programu CORINE (COoRdination of INformation on the Environment) je sběr, koordinace a zajištění kvalitních informací o životním prostředí a přírodních zdrojích, které jsou srovnatelné v rámci Evropského společenství a tvorba databáze krajinného pokryvu Evropy na základě jednotné metodiky a pravidelná aktualizace databáze. Program má několik částí: Land Cover (krajinný pokryv), Biotopes (biotopy) a Air, (ovzduší). (www.CENIA.cz) V řešeném území se nachází lokalita zařazená do programu CORINE - biotopy. Jedná se o Záhlinické louky - Filena a Záhlinické rybníky. V těchto místech se nachází poslední zbytky původních slatinných podmáčených luk Sdředomoravské nivy, lužního lesa a tůní s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů.



Na podmáčených loukách u Záhlinic se vyskytuje česnek hranatý (Allium angulosum), silně ohrožený druhý květeny ČR. Z významných rostlinných druhů se na podmáčených loukách dále vyskytuje starček poříční (Senecio fluviatilis) a ojediněle i pryšec bahenní (Euphorbia palustris). Tyto rostliny patří také k silně ohroženým druhům květeny ČR. Z ptáků zde hnízdí např. čejka chocholatá (Vanellus vanellus), bekasína otavní (Gallinago gallinago) a vodouš rudonohý (Tringa totanus). Z brouků se vyskytuje zlatohlávek běloskvrnec tečkovaný (Oxythyrea funesta) a tesařík pižmový, z motýlů byli zjištěni otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), ohniváček černočárný (Lycaena dispar subsp. rutilus), ostruháček březový (Thecla betulae), soumračník černohnědý (Heteropterus morpheus), černoproužka topolová (Archieris puella) aj. V minulosti byl na loukách hojný i modrásek bahenní (Maculinea nausithous). (http://www.tlumacov.cz/zajimavosti/zajimavost_filena.php) Převážná část luk je obhospodařována místním zemědělským družstvem v Záhlinicích a pravidelně kosena. Některé sušší louky již byly bohužel rozorány. (http://nature.hyperlink.cz/filena.htm)

Obr. 7: Mezinárodně významná část přírody – Filena a Záhlinické rybníky 4.2.6. CHRÁNĚNÁ LOŽISKOVÁ ÚZEMÍ Chráněné ložiskové území zajišťuje ochranu výhradního ložiska proti znemožnění nebo ztížení jeho dobývání a zahrnuje území, na kterém stavby a zařízení, které nesouvisí

str. 24


s dobýváním výhradního ložiska, by mohly znemožnit nebo ztížit dobývání výhradního ložiska. (§ 16 zákona č. 44/1988 Sb.) V zájmu ochrany nerostného bohatství se nesmí v chráněném ložiskovém území zřizovat stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, pokud k tomu nebyl dán souhlas podle tohoto zákona. (§ 18 zákona č. 44/1988 Sb.) Tab. 7: Chráněná ložisková území (zdroj: ČGS – GENOFOND) Číslo CHLÚ

Název CHLÚ

Surovina

01160000 01180000

Hulín Kvasice

štěrkopísek štěrkopísek

Obr. 8: Chráněná ložisková území



4.2.7. CHRÁNĚNÁ OBLAST PŘIROZENÉ AKUMULACE VOD Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (dále jen CHOPAV) jsou § 28 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) definovány jako oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. V těchto oblastech se zakazuje zmenšovat rozsah lesních pozemků, odvodňovat lesní pozemky, odvodňovat zemědělské pozemky, těžit rašelinu, těžit nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny, ukládat radioaktivní odpady. Identifikátor CHOPAV 219 Název CHOPAV Kvartér řeky Moravy Číslo právního předpisu NV č. 85/1981 Sb. Plocha 1 041 km2 Typ podzemní vody

Obr. 9: CHOPAV - Kvartér řeky Moravy Mapové přílohy: • D.4.1 Širší územní vztahy

str. 26


4.3. ZÁKLADNÍ POPIS VODOHOSPODÁŘSKÉ SÍTĚ 4.3.1. CHARAKTERISTIKY VÝZNAMNÝCH TOKŮ V ÚZEMÍ Morava Řeka Morava pramení v svazích Kralického Sněžníku ve výšce 1370,67 m n. m. Úsek trasy toku v České republice je 246 km dlouhý a tvoří hydrografickou osu území Moravy. Plocha povodí řeky Moravy v České republice zabírá 24 266 km2. Ústí u Bratislavy z leva do Dunaje. Průměrný průtok u ústí je 120 m3/s. (ŠTEFÁČEK, 2008) V zájmové lokalitě zpracovaného pasportu tvoří řeka Morava jednu z hranic území, protéká Morava městem Kroměříž a podél západního okraje Otrokovic. Významnými přítoky v úseku toku v zájmovém území jsou z leva přitékající Rusava, Dřevnice a Mojena, a zprava přitékající Kotojedka. Základní hydrologické charakteristiky řeky Moravy v Kroměříži Po profil stanice v Kroměříži (dále jen „KM“) se nachází 7 014,4 km2 plochy povodí řeky Moravy (tj. 26,4 % z celkového povodí řeky Moravy). Nejvýznamnějším přítokem Moravy po KM je Bečva (plocha povodí 1 625,7 km2). Průměrný roční průtok Moravy v KM je 51 m3/s, přičemž absolutního maxima 1 034 m3/s bylo dosaženo dne 10. 7. 1997. V relativním ročním chodu připadají největší průtoky na březen (16,6 %) a duben (14,4 %), přičemž nejmenší průtoky se dostavují od srpna do října s minimem v říjnu (4,7 %). Jsou patrná dvě podružná maxima a dvě podružná minima. (BRÁZDIL a kol., 2005) Tab. 8: Morava - základní údaje řešeného úseku toku číslo hydrolog. plocha povodí průměrný sklon průměrný roční Q100 (m3/s) v území (km2) pořadí toku v území průtok (m3/s) (%) 4-12-02-104

60

0,05

51

860

Rusava Rusava je 29,3 km dlouhý tok pramenící ve výšce 600 m n. m. pod sedlem Klapinov v Hostýnských vrších. Povodí Rusavy má plochu 147,5 km. Rusava má mnoho drobných přítoků, nejvýznamnějším a nejvodnatějším přítokem je Ráztoka. Rusava protéká několika obcemi, z těch významnějších lze jmenovat město Holešov a Hulín. Rusava se z leva u Záhlinických rybníků vlévá do Moravy v nadmořské výšce 184 m. Od města Holešov až po své ústí do Moravy je silně regulovaným tokem. Průměrný roční průtok je 0,552 m3/s, Průměrný průtok u ústí je 0,80 m3/s. Je vodohospodářsky významným tokem. (ŠTEFÁČEK, 2008) Tab. 9: Rusava - základní údaje řešeného úseku toku číslo hydrolog. plocha povodí průměrný sklon průměrný roční Q100 (m3/s) pořadí v území (km2) toku v území průtok (m3/s) (%) 4-12-02-134

25,33

0,13

0,552

73



Dřevnice Dřevnice je 42,3 km dlouhým tokem pramenícím v Hostýnských vrších ve výšce 560,49 m n. m. poblíž Tesáku. Povodí Dřevnice má plochu 434,6 km2. Významnými pravostrannými přítoky Dřevnice jsou toky Fryštácký potok, Žeranovka a Židelná, levostrannými přítoky jsou toky Držkovský potok, Trnávka, Všemínka, Lutoninka a Vidovka. Z významných sídel, jež Dřevnice protíná lze jmenovat Zlín a Otrokovice. Na toku Dřevnice se nachází vodní nádrž Slušovice. U Otrokovic se Dřevnice ve výšce 177,03 m n. m. zleva vlévá do Moravy. Průměrný průtok u ústí je 3,15 m3/s. Je vodohospodářsky významným tokem. (ŠTEFÁČEK, 2008) Tab. 10: Dřevnice - základní údaje řešeného úseku toku číslo hydrolog. plocha povodí průměrný sklon průměrný roční Q100 (m3/s) pořadí v území (km2) toku v území průtok (m3/s) (%) 4-13-01-035

5,49

0,18

3,15

320

Mojena Mojena je drobným, silně regulovaným tokem, který za povodňových situací hraje v území nemalou roli. Pramení v jihozápadních svazích Hostýnských vrchů pod sedlem mezi vrcholy Javorčí a Chochol. Délka od pramene k ústí do soustavy Záhlinických rybníků je kolem 16 -ti kilometrů. Mojena má několik drobných přítoků, k nejvodnějším patří Ludslávka a Kurovický potok. U obce Přílepy je na Mojeně vybudována retenční nádrž, která slouží i jako přírodní koupaliště. Průměrný roční průtok Mojeny je 0,113 m3/s. (ŠTEFÁČEK, 2008) Tab. 11: Mojena - základní údake řešeného úseku toku číslo hydrolog. plocha povodí průměrný sklon průměrný roční Q100 (m3/s) pořadí v území (km2) toku v území průtok (m3/s) (%) 4-12-02-150

20,61

0,14

0,113

33

Území je protkáno řadou drobných vodních toků, jež všechny odvádí vodu převážně přes Rusavu, Mojenu nebo přes Dřevnici do Moravy. Jedná se o potok Stonač, Roštěnku, Rymický a Kurovický potok, Hájskou příkopu, Hlavničku, Habrůvku a Žabínek. K těm nejdrobnějším patří Němčický, Svinský a Kostelecký potok. Tyto drobné vodní toky, po většinu roku nevýznamné, jsou za nepříznivých klimatických podmínek (přívalové deště) příčinou zvýšení HPV a lokálních rozlivů. 4.3.2. CHARAKTERISTIKA VODOHOSPODÁŘSKÉ SÍTĚ Říční systém v území je oproti svému přírodnímu stavu silně pozměněný a regulovaný. Toky mají zcela umělý charakter s unifikovanými a ohrázovanými koryty mnohdy i se zcela novým průběhem trasy. I přes výraznou regulaci toků, byla v území zachována část vodních ploch a mokřadů, i relikt lužního lesa.

str. 28


Hustota říční sítě v území je 1,66 km/km2 a vodní plochy zaujímají 8 % území (4,17 km2). Nejvýznamnějším vodním tokem v území je řeka Morava, která tvoří západní hranici území. Morava tvoří recipient všech vod z území odtékajících. Povrchové vody z území jsou do Moravy odváděny toky Rusava, Mojena a Dřevnice. Popis a uspořádání říční sítě s umístěním a základní charakteristikou vodohospodářských objektů Morava Řeka Morava je po celé délce zájmového úseku ohrázována po obou březích. Hráze jsou zemní, sypané, po koruně pravobřežní hráze vede z Kroměříže do Kvasic cyklostezka. Koruna levobřežní hráze je zatravněna, místy po ní vede účelová nezpevněná komunikace (lesní cesta), místy se na hráz účelové komunikace z přilehlého lužního lesa napojují. Po celé své délce je pojízdná (občas s komplikacemi v podobě buřeně). Hráz je po celé délce zájmového úseku toku navýšena alespoň o metr nad okolní terén. Hráze podél Moravy jsou v zájmovém úseku prakticky souvislé. V rámci terénního šetření byla z důvodu rozsahu území pasportu podrobněji zkoumaná pouze levobřežní hráz Moravy. Pod jižním okrajem Kroměříže vede do Moravy levobřežní hrází ústí recipientu z ČOV Kroměříž. Zhruba 3,5 km pod Kroměříží (pod Záhlinickými rybníky) ústí jako levostranný přítok do Moravy Rusava (173,652 km). Soutok je zcela otevřený, nemanipulovatelný. Levobřežní hráz Moravy zde volně přechází v pravobřežní hráz Rusavy.

Obr. 10: Soutok Rusavy s Moravou Mezi soutokem Rusavy s Moravou a silničním mostem u Kvasic se v levobřežní nivě nachází vodní zdroj u Tlumačova.



V patě silničního mostu u Kvasic se v levé hrázi Moravy nachází trubní výusť s klapkou. V záhrází nebylo ústí trouby nalezeno, jedná se pravděpodobně o potrubí z vodního zdroje. Dále pokračuje levobřežní hráz Moravy až po jez Bělov, po celou trasu úseku je hráz převýšena alespoň o metr nad okolní terén, bez objektů, koruna hráze je po jízdná. Jez Bělov se nachází na říčním km 166,770. Slouží pro zvětšení zásoby podzemní vody a stabilizaci dna. Maximální průtok je 710 m3/s. V okolí jezu jsou zbytky rozestavěné plavební komory a malé vodní elektrárny. Pod jezem je do Moravy zaústěn potok Mojena (říční km 166,525), další významný tok v území. Mojena protéká mrtvým ramenem Moravy a je zaústěna do Moravy prostým průkopem v levobřežní hrázi. Mojena protéká v těsné blízkosti torza plavební komory, od něhož je místy oddělena štětovou stěnou. Soutok Mojeny a Moravy je otevřený, ponechaný zcela bez možnosti manipulace.

Obr. 11: Štětová stěna jako břeh Mojeny, ústí Mojeny do Moravy Dále pokračuje Morava podél západního okraje Otrokovic. V říčním kilometru 165,963 u Otrokovic je do Moravy zaústěno odlehčovací koryto. Koryto je zemní, oboustranně ohrázované, za běžných podmínek suché, zarostlé travinami a rákosinami. Na korunu levobřežní hráze navazuje jedna z Otrokovických ulic. Zaústění koryta do Moravy je zcela bez možnosti manipulace. Koryto je do Moravy zaústěno nad hladinou běžných průtoků. Odlehčovací koryto vede přímo podél západního okraje obytné zástavby Otrokovic a končí pod mostem silnice III. třídy 36745 Otrokovice - Bělov. Na odlehčovací koryto přímo navazuje lužní les a recipient z mokřadu nad lokalitou Bahňák. Levobřežní hráz odlehčovacího koryta pokračuje dále jako ochranná protipovodňová hráz Otrokovic. Hráz je zemní, sypaná a zatravněná.

str. 30


Obr. 12: Odlehčovací koryto u Otrokovic V říčním km 164,955 se jako levostranný přítok vlévá do Moravy Dřevnice. Soutok s Moravou je otevřený bez možnosti manipulace. Levobřežní hráz Moravy navazuje na pravobřežní hráz Dřevnice.

Obr. 13: Soutok Dřevnice s Moravou Morava dále pokračuje oboustranně ohrázovaným regulovaným korytem podél Otrokovic, čistírny odpadních vod a letiště. Po levobřežní hrázi vede cyklostezka. Na jižním konci ČOV Otrokovice, mimo areál ČOV, je v hrázi betonová propust DN cca 400. Ze strany toku je propust opatřena čelem z kamenného zdiva do betonu, v záhrází je betonová šachta. V říčním km 163,800 je v levobřežní hrázi několik objektů. Prvním objektem je opevněná výusť tří kovových trub DN cca 400. Opevnění výusti je provedeno kamennou dlažbou do betonu. Roury jsou vyústěny zhruba v polovině výšky hráze. Dále je zde betonové čelo s vyústěním roury DN cca 600. Tato výusť je v úrovni hladiny Moravy. V záhrází



se nachází dva provozní objekty k těmto výustím, v poli jsou ve směru výustí patrné kontrolní šachty. U žádného z objektů nebyl zaznamenán průtok.

Obr. 14: Výusti kolem km 163,800 Před koncem zájmového území další propust. Jedná se o výusť DN cca 300 s čelem opatřeným provozní lávkou, výusť je v úrovni hladiny Moravy. Výusť má stálý průtok. V záhrází se nachází šachta se stavidlem. V šachtě je vodní hladina asi 1,5 m pod terénem. Do šachty je na přítoku zaústěna roura DN cca 400 - 500. V poli jsou k vidění navazující kontrolní šachty. Dřevnice v Otrokovicích Dřevnice se napojuje na Moravu na západní straně Otrokovic v říčním km 164,955. Protéká středem Otrokovic podél jižního okraje zástavby Otrokovic, kterou odděluje od průmyslové zóny. V Otrokovicích je upraveným oboustranně ohrázovaným tokem. Hráze jsou zemní, sypané. Pro řešené území významným přítokem Dřevnice je místní říčka Hrabůvka (Habrůvka, používají se oba názvy), která do Dřevnice ústí zprava u Třídy Tomáše Bati. Soutok Hrabůvky a Dřevnice je přes propust vedoucí pod silniční křižovatkou. Zaústění Hrabůvky do potrubí je přes betonový objekt, jenž je opatřen česlemi. Před zaústěním je koryto toku opevněno kamenou dlažbou do betonu. Betonový objekt je nálevkovitého tvaru, rychle se zužuje do průměru propusti DN cca 500. Výusť propusti nebyla v břehu Dřevnice nalezena. Vzhledem k nárůstu nivelety Dřevnice je pravděpodobné, že výusť propusti převádějící Hrabůvku do Dřevnice je částečně či zcela zanesena (viz kapitola 8.2 Povodňová problematika katastrálních území řešených obcí). Dále je do Dřevnice v Otrokovicích vyvedeno několik výustí z průmyslového areálu. V korytě toku jsou místy k nalezení štěrkové náplavy vystupující nad běžnou hladinu.

str. 32


Obr. 15: Výusť z průmyslové zóny a štěrkové náplavy v Dřevnici Mojena Mojena je drobnějším taktéž upraveným tokem se sporným průběhem trasy (viz kapitola Mojena - průběh trasy). Mojena protéká velkou částí území od Záhlinic, kde do území vtéká, po Otrokovice, nad nimiž se zleva vlévá do Moravy. Koryto toku je ohrázováno pouze v úseku podél Tlumačova, před vtokem do lužního lesa se její koryto značně zahlubuje. Mojena na své trase protéká Záhlinickými rybníky a nad Otrokovicemi dvěma mokřady mrtvými moravními rameny. Mojena je v úseku lesa napřímeným a vcelku zahloubeným tokem, s velmi malou až nepatrnou rychlostí proudění. Na jižním okraji lesa protéká slepým ramenem Moravy, u jezu Bělov je převedena propustí pod silnicí a je zaústěna opět do slepého ramene Moravy, které se nachází pod jezem. Z něj se průkopem v hrázi vlévá do Moravy. Soutok Mojeny s Moravou je otevřený, zcela bez manipulace. Mojena je pod komunikacemi provedena několika propustky a mostky. Její průtoky jsou navyšovány z levostranných přítoků, Kurovickým potokem pod Záhlinicemi, Hájskou příkopou a Hlavničkou u Tlumačova.



Obr. 16: Mojena v Tlumačovském lese Mojena - průběh trasy Mojena do území vtéká na severu Záhlinic. Přítéká k soustavě Záhlnických rybníků, kde je zdrojem vod pro rybníky Němčický, Doubravický IV, Svárovský I, II, III. Její trasa vede mezi rybníkem Němčický a soustavou Doubravických rybníků. U Doubravic (sídlo Rybářství Hulín) je Mojena svedena ze svého původního koryta do rybníku Svárov III. Zde končí i její parcelní vymezení. V trase původního toku Mojeny a jeho přilehlém okolí se vytvořil mokřad živený podzemní vodou a ztrátou vod z nedokonalého svedení Mojeny do Svárovského rybníku III. Část mokřadu je i parcelně vymezena jako koryto vodního toku, které ovšem nikam nevede. Jedná se o relikt původního koryta Mojeny. Původní trasa Mojeny je místy v terénu rozpoznatelná díky zbytkům břehových porostů, tůní, močálů a terénních depresí. Parcelně již ale původní trasa Mojeny vymezena není. I přesto je tok Mojeny v mapách kreslen stále ve své původní trase a po soutoku s recipientem, z nouzového bezpečnostního přelivu Svárovského rybníku III, se pod Záhlinickými rybníky stéká s Kurovickým potokem. Ve skutečnosti se v místě soutoku nachází průtočný mokřad, který je i parcelně vymezen jako vodní plocha. Do tohoto mokřadu přitéká Kurovický potok a vodoteč z přilehlého lesa. Vodoteč propojuje mokřad u soutoku s mrtvými moravními rameny. Z průtočného mokřadu vytéká Mojena. Na parcelu mokřadu navazují na přítoku i výtoku parcely vodních toků (na přítoku Kurovického potoka, na výtoku Mojeny). Od tohoto soutoku je tedy Kurovický potok dále nazýván jako Mojena. Svárovské rybníky, mimo nouzového bezpečnostního přelivu, mají výpustné objekty, jež všechny odvádí vodu z rybníků do Rusavy. Mojena tedy končí u Svárovských rybníků,

str. 34


do nichž se vlévá, a skrz ně je zaústěna do Rusavy. Do Kurovického potoka se mojenské vody prakticky nedostávají. Kurovický potok od Záhlinických rybníků je veden jako Mojena zřejmě z historických důvodů, kdy se ještě v druhé polovině 19. století vléval pod Záhlinicemi do Mojeny. Rusava Rusava protéká horní třetinou zájmového území. Od vtoku do území (u Pravčic) po ústí do Moravy je trasa Rusavy zcela změněna a zregulována. V úseku, kdy protéká Hulínem, je Rusava vedena betonovým korytem obdélníkového tvaru. Zbytek koryta toku je zemní, oboustranně ohrázováný. Obě hráze jsou zemní zatravněné a pojízdné. Hráze jsou navýšeny zhruba o půl až metr nad okolní terén. Rusava protéká podél jižního okraje obce Pravčice, dále vede její trasa přes Hulín, ze západu obtéká soustavu Záhlinických rybníků, pod nimiž se z leva volně vlévá do Moravy. Na zájmovém úseku Rusavy se nachází čtyři jezy, z čehož tři leží na k. ú. Hulín a a jeden na k. ú. Pravčice. Jez v říčním km 4,096 vzdouvá Rusavu pro odběrný objekt (říční km 4,073) do náhonu napájejícího Záhlinické rybníky, spravuje ho Rybářství Hulín. Odběrný objekt je z betonové konstrukce na v toku i výtoku s drážkami pro dluže. Druhý jez (Podstáveka) leží v říčním km 6,070, vlastníkem je Povodí Moravy, s. p., město Hulín je oprávněno s ním manipulovat, třetí jez, který je pevný, se nachází na severu Hulína říční km 7,441. Jez v Pravčicích v km 9,082 je taktéž pevný a nachází se na jihozápadním konci Pravčic před zemědělským družstvem. Je taktéž ve vlastnictví a správě Povodí Moravy s. p. U Hulína se do Rusavy z leva vlévá potok Žabínek. Soutok je otevřený zcela bez možnosti manipulace. Pod Hulínem je do levého břehu Rusavy vyvedena výusť z ČOV Hulín. U Záhlinických rybníků Rusava teče lužním lesem. Do Rusavy se jako pravostranný přítok volně vlévá potok Stonač. Soutok je přes betonový objekt se zbytky železné stavidlové konstrukce. Ze Záhlinických rybníků jsou do Rusavy zaústěny výpustná potrubí. Dále se v pravobřežním ohrázování Rusavy nachází zaústění betonové propusti cca DN 300. Propust je bez opevnění, bez možnosti manipulace (ze strany ústí do Rusavy). Propust je umístěna nad Q355 (nad stabilní průtok), jedná se o zaústění melioračního příkopu, vedoucího skrz přilehlý lužní les Přírodní park Záhlinické rybníky, které je v současné době zaslepeno. Meliorační příkop má počátek jako recipient EVL a PP Stonáč. Pod Záhlinickými rybníky se Rusava vlévá do Moravy (říční km Moravy173,652). Soutok je volný bez možnosti manipulace.



Obr. 17: Rusava v úseku u Záhlinických rybníků

Obr. 18: Jez na Rusavě km 4,096 u Záhlinických rybníků Stonač Potok Stonač překonává na své trase dálnici D1 a hned posléze komunikaci Kroměříž Hulín č. 432. Dále pokračuje upraveným korytem skrz obec Bílany. Vede otevřeným korytem přes zahrádky a na jihozápadním okraji Bílan vtéká do PP Stonač. Dále pokračuje podél lužního lesa Zámeček a pod štěrkovištěm se jako pravostranný přítok vlévá do Rusavy. Na začátku úseku toku vedoucího podél lesa se z pravého břehu Stonače odpojuje další koryto, toto koryto se ovšem volně ztrácí v lese. Pod PP Stonač pokračuje potok Stonač až po ústí do Rusavy unifikovaným zahloubeným korytem. Potok není ohrázován. Soutok

str. 36


Stonače s Rusavou je otevřený, opevněný mohutnou betonovou konstrukcí se zbytky železné stavidlové konstrukce.

Obr. 19: Potok Stonač, soutok s Němčickým potokem Svinský a Němčický potok Jedná se o drobné vodní toky na severu zájmového území, protékající mezi obcemi Bílany a Hulínem od severu k jihu. I tyto drobné vodoteče jsou regulované a s přeloženou trasou. Jejich unifikovaná lichoběžníková zemní koryta jsou značně zahloubena (až přes metr pod terén). Toky mají rozkolísaný průtok, Svinský potok je v období sucha bez vody. Na své trase překonávají dálnici D1, silnici I. třídy č. 47 Kroměříž - Hulín, cyklostezku Bílany - Hulín a železničmí trať. Pod touto dopravní sítí jsou potoky převedeny rámovými propustmi. Na západním cípu štěrkoviště se u lužního lesa vlévají do Stonače (Svinský potok se nejdříve vlévá do Němčického). Soutok je zcela bez možnosti manipulace. Břehový porost je řídký, jednořadý, místy ruderálního charakteru. Obě vodoteče protékají zemědělsky intenzivně využívanou krajinou. Žabínek Žabínek je drobnou zregulovanou vodotečí mezi Holešovem a Hulínem. Dnes má podobu spíše melioračního příkopu. Před Hulínem u průmyslového areálu před vlakovým nádražím je v tok zatrubněn. V tok do zatrubnění je opatřen rámovou propustí. Vtok není opatřen česlemi ani drážkami pro provizorní hrazení. Za kolejištěm a před zahrádkami je Žabínek na krátkém úseku (cca 10 m) opět otevřen. V tok do zatrubnění Žabínku před zahrádkami je opatřen česlemi. Pod Hulínem protéká Žabínek zatrubněný. Na západním okraji Hulína před zahrádkářskou kolonií je tok opět otevřen. Žabínek zde vytéká ze dvou trub DN cca 800. Dále pokračuje Žabínek otevřeným zemním korytem až do Rusavy. Soutok Žabínku s Rusavou je otevřený bez možnosti manipulace.



Obr. 20: Žabínek v Hulíně, vtok do zatrubnění Kurovický potok Kurovický potok přitéká do území u Záhlinic a pod soustavou Záhlinických rybníků se vlévá do Mojeny (viz Mojena - průběh trasy). Má jednotvárnou osu trasy i tvar koryta, břehové porosty prakticky chybí. Hájská příkopa, Hlavnička Jedná se o drobné místní vodoteče, lemující obec Tlumačov ze severu (Hájská příkopa) a z jihu Hlavnička. Nemají svůj přirozený původ, byly zřízeny na přelomu 19. a 20. století, zřejmě pro bezpečné odvedení vod ohrožujících Tlumačov ze svahů zvedajícíh se nad Tlumačovem. Toky jsou unifikované s přímou trasou, vlévají se do Mojeny. Hlavnička má navýšené břehy nad terén. Soutok Hájské příkopy s Mojenou je bez možnosti manipulace, soutok Hlavničky s Mojenou je překlenut kamenným mostem a je opatřen starým stavidlem. Hrabůvka Hrabůvka je drobný vodní tok pramenící severně od Otrokovic u obce Peškov. Jeho původ nesahá daleko, začal se objevovat až na mapách z devatenáctého století. Koryto je zemní, jednotvárné, jednotvárná je i osa trasy. Na jižním okraji sídliště „Bahňák“ přitéká do Otrokovic, kde se posléze vlévá do Dřevnice. Hrabůvka je do Dřevnice přiveden skrz propustek pod křižovatkou silnic Nadjez a tř. Tomáše Bati. Vtok do propustku je opatřen betonovým objektem s česlemi. Nátok do objektu je opevněn křídly z kamenné dlažby do betonu, na nichž je upevněna vodočetná lať. Do betonového objektu je zaústěna trouba. Výusť propustku není v břehu Dřevnice k nalezení. Pravděpodobně je částečně či zcela zanesena. (Viz kapitola 8.2 Povodňová problematika katastrálních území řešených obcí.) V odbě terénního průzkumu byla Hrabůvky bez průtoku. Roštěnka Drobný vodní tok pramenící nad obcí Roštění. Je regulovaným tokem protékající intenzivně obdělávanou krajinou. Její koryto je zemní, lichoběžníkovité a zahloubené. Do zájmového území se vlévá u Pravčic, které lemuje kolem jejich východního okraje.

str. 38


Zde se do Roštěnky vlévá jako levostranný přítok Rymický potok a vlévá se do ní jedna ze čtyř výustí pravčické kanalizace. Pod Pravčicemi, u jihovýchodního okraje se Roštěnka vlévá do Rusavy. Soutok je otevřený, bez možnosti manipulace. Břehové a doprovodné porosty zcela chybí, u Pravčic se nachází kolem Roštěnky zbytky alejové výsadby. Rymický potok Rymický potok je levostranným přítokem Roštěnky, do níž se vlévá u Pravčic. Rymický potok pramení severovýchodně od Tučap pod zříceninou hradu Kasařov. Potok byl regulován a napřímen. Jeho koryto je zemní, jednotvárné, bez břehových a doprovodných porostů. Soutok Rymického potoka a Roštěnky je otevřený bez možnosti manipulace. Záhlinické rybníky Jde o intenzivně rybochovně využívanou soustavu bočních rybníků Svárovských, Doubravických, rybníka Pláňavského a Němčického. I přes intenzivní chov ryb jsou mokřadem mezinárodního významu, tvoří důležité hnízdiště vodního ptactva, útočiště vodních živočichů i rostlin, nesporné je i velké krajinářské hledisko. Jejich historie sahá až do 14. století, v letech 1547-1573 byly rozšiřovány olomouckým biskupem Janem Dubraviusem. V 18 století byly vysušeny a převedeny na pastviny. Obnovy se dočkaly až v letech 1953 -1982, o niž se zasloužilo Statní Rybařství Přerov. Rybníky se nachází u Záhlinic v prostoru mezi toky Rusava a Mojena, respektive Kurovickým potokem. Soustava rybníků je složena z rybníka Pláňavského, Němčického, Doubravického I - V (rybník má pět částí) a Svárovského I - III (rybník má tři části). Rybníky jsou napájeny z Rusavy i Mojeny. Odběrný objekt z Rusavy se skládá z jezového tělesa na Rusavě v km 4,096 a ze samotného odběrného objektu a náhonu. Z Mojeny se voda odebírá na třech místech. U Němčického rybníka se nachází sdružený nápustný objekt, u Doubravického rybníka nápustný objekt zaústěný na návodní straně rybníka do betonového požeráku a u Svárovského rybníka atypický betonový objekt opatřeným česlemi proti úniku ryb. U Němčického potoka je levý břeh Mojeny opatřen pro případy vyšších průtoků ještě jalovým přepadem do rybníka. Rusava napájí tedy rybníky Pláňavský, Doubravický I, II, III, V a doplňuje potřeby Němčického rybníka. Z Mojeny se odebírá hlavně pro Němčický rybník, Doubravický IV a Svárovské rybníky. Veškeré výpusti jsou vyvedeny do Rusavy, tedy i mojenské vody jsou odváděny do Rusavy. Rybníky jsou vzájemně propojeny přepouštěcími objekty, viz příloha D.4.3. Soustava má rybochovný účel, její retenční schopnost je malá.



Obr. 21: Záhlinické rybníky Soustava rybníků spolu s přilehlými podmáčenými loukami na lokalitě Filena a s lužním lesem Zámeček tvoří celek přírodní park Záhlinické rybníky. Hospodařícím subjektem je firma Rybářství Hulín (nájemce Záhlinických rybníků, většinový vlastník je Rybářství Přerov, a. s.). Vodní zdroj Kvasice Mezi Tlumačovem a Kvasicemi v blízkosti Moravy u kvasického mostu se nachází jímací území Kvasice. Mimo mnoha vrtů a čerpací stanice se zde nachází vodní plocha napájená pouze podzemní vodou. Vodní zdroj je štěrkoviště s ukončenou těžbou. Vodní plocha má rozlohu 57 ha. K udržování zásob podzemní vody ve vodním zdroji měl napomoci jez Bělov. V roce 2010 bylo odebráno 880 500 m3 vody. Voda je odebírána do skupinového vodovodu Zlín, je upravována v úpravně vody Tlumačov a určena, mimo jiné, pro zásobování pitnou vodou Tlumačova a Otrokovic. Ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně zahrnuje vodní plochu a pozemky kolem ní a stávajících vrtů a má celkovou plochu 60 ha. Ochranné pásmo vodního zdroje II. stupně má rozlohu 35 ha. Vodní zdroj je ve správě VAK Zlín, a. s.

str. 40


Obr. 22: Vodní zdroj Kvasice Štěrkoviště u Hulína Štěrkoviště u Hulína se nachází pod jižním okrajem města Hulín. Jedná se o 104 ha velkou vodní plochu, ze které se ještě stále těží štěrkopísek pomocí plovoucích bagrů. Vodní plocha je bez přítoku i odtoku. Aktivně se těží štěrk ve východním okraji štěrkoviště. Zbytek plochy je zatím ponechán bez zásahu. Vzhledem k blízkosti lužního lesa je štěrkoviště, hlavně jeho jižní a jihozápadní břeh, rychle zapojován do krajiny. Štěrkopísek zde těží společnost Českomoravský štěrk, a. s. Štěrkoviště patří do rybářského revíru 461 102 - Morava 13A, MRS MO Kroměříž.

Obr. 23: Štěrkoviště u Hulína Mapové přílohy: • D.4.2 PŘEHLED ŘEŠENÉHO VODOHOSPODÁŘSKÉ MAPY

ÚZEMÍ

NA

PODKADU



•

D.4.3 VODOHOSPODÁŘSKÁ SÍŤ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ

4.4. STRUČNÉ ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU ÚZEMÍ Z HLEDISKA PŘÍRODNÍHO Řešené území leží v levobřežní moravní nivě, v jednom z nejplošších regionů ČR, dříve protkanou rameny silně meandrující Moravy a jejích přítoků, pokrytou lužními lesy a mokřadními loukami. Dnes je nitro území intenzivně zemědělsky využíváno, po okrajích území leží obce a rozvíjí se zde další stupeň infrastruktury v podobě dálnic a rychlostních komunikací. V ploše území se nachází několik vodních ploch nezanedbatelné rozlohy, které jsou i přes svůj umělý původ (např. těžba štěrku), místy znovu obnovování původních mokřadních biotopů a na ně vázaných druhů živočichů a rostlin. Zdejší krajina a její využití je přeměňováno již od pradávna, s čímž jde ruku v ruce i regulace a úpravy toků a změna dynamiky hydrologického režimu. Relikty původních přírodních nebo alespoň přírodě blízkých lokalit v podobě lužních lesů, mokřadních luk, mrtvých moravních ramen (hanáckých tůní), které byly vázány na nivní procesy, v této krajině trpí právě změnou hydrologického režimu, převážně jeho dynamiky a absencí pravidelných záplav. Koeficient ekologické stability (dále jen KES) tohoto území je nízký, má hodnotu 0,4 hodnota pro ČR v roce 2006 je 1,04, (průměrná http://www2.czso.cz/xk/edicniplan.nsf/t/AF003ED8D3/$File/13-4127073303.pdf.). Hodnota KES poukazuje na intenzivní zemědělské využívání krajiny, což způsobuje oslabení autoregulační schopnost přírodních ekosystémů a činí je labilními. Zemědělská část místní krajiny je jednotvárná bez interakčních a diverzifikačních prvků například v podobě větrolamů a remízů či břehových a doprovodných porostů říční sítě, které zde zcela chybí. Všechny jmenované prvky jsou chybějícími spojnicemi mezi relikty přírodních lokalit, které jsou bez přenosu a výměny informací v podobě živočichů, semen apod. ohroženy nejen na svém dalším vývoji, ale i na své existenci. Prakticky všechna refugia přírodních společenstev jsou dnes chráněna různými stupni ochrany od registrovaných významných prvků, po přírodní památky a evropsky významné lokality. Samotná právní ochrana ale na jejich údržbu a rozvoj nestačí. Ve všech případech se jedná o zbytky ploch a společenstev vázaných na moravní nivu a probíhající procesy v ní, zvláště na dynamické rozlivy a následný odtok povodňových vod. Ty byly regulací toků a intenzivním zemědělstvím tvrdě pozměněny. Povodním v této oblasti nelze zabránit, ale z výše uvedených důvodů mají nepředvídatelný charakter a jejich průběh (dynamika) je jednosměrná - lze říci, že se jedná o záplavy bez následného odtoku (ten již zdaleka není tak dynamickým jako příchod záplavy, často stagnuje dlouhé měsíce a neobejde se bez přečerpávání). Takovýto režim záplav není přirozeným ani chráněným lokalitám.

str. 42


5. HISTORICKÉ VAZBY 5.1. DOSTUPNÉ PODKLADY Jak zdroj informací o historickém stavu a využití bylo použito I. vojenské (Josefské) mapování z let 1764 - 1768 a 1780 - 1783 (rektifikace), dále II. vojenské mapování (Františkovo) z let 1836 - 1852. Obě mapová díla byla zpracována v měřítku 1: 28 800. I. vojenské mapování bylo prováděno metodou „od oka“, to znamená pouhým pozorováním v terénu. Z finančních a časových důvodů mu nepředcházelo vybudování sítě přesných a astronomicky určených trigonometrických bodů. Přestože geodetická stránka mapování silně pokulhává, má velkou informační hodnotu. Mapové dílo je velmi podrobně zpracováno spolu s vyčerpávajícím písemným operátem. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity. II. vojenskému mapování předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy generální (1: 288 000) a speciální (1: 144 000). Zobrazovaná situace na mapách II. vojenského mapování se velmi liší od předcházejícího mapového díla. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu. (http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=330&lang=cs&z_width=700&z_newwin=1 &map_root=2vm) 5.2. HISTORICKÉ VYUŽITÍ ÚZEMÍ 5.2.1. I. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ 1764 - 1768 Mapové dílo je důležitým zdrojem informací, avšak, jak bylo v předchozí kapitole zmíněno, jeho polohopis a plochy a vzdálenosti nejsou navázány na geodetickou síť bodů. Data získaná z díla jsou tedy pouze informační, nelze je řádně vektorizovat a porovnávat s polohopisem a plochami využití území ze současné doby. To znamená, že dílo nám dá iformaci například o existenci rybníků ležících jihozápadně od Tlumačova, odkud kam se zhruba rozprostíraly, ovšem jejich plochu nelze s dobrou mírou přesnosti zjistit. V druhé polovině 19. století se na řešeném území orná půda téměř nenacházela. Většinu plochy pokrývaly louka, pastviny a lesy, jež byly protkány meandry řeky Moravy, která pod Kroměříží v prostoru dnešního lesa Zámeček (přírodní park Záhlinické rybníky) tekla dvěma rameny, a ostatními také meandrujícími toky Rusavou, Mojenou, Dřevnicí a drobnými vodotečemi. Větší plochy orné půdy se rozprostíraly až severně od Bílan, Hulína a Pravčic. Další plochy orné půdy byly západně kolem Záhlinic, Tlumačova a Otrokovic. Na území se také nacházelo několik rybníků a soustavy rybníků. Velký průtočný rybník se nacházel severozápadně od Záhlinic (v místech dnešních Záhlinických rybníků), a druhý



menší se nacházel u cesty mezi Záhlinicemi a Chrášťany (pravděpodobně dnešní Němčický rybník). Soustava dvou srpovitých, také průtočných, rybníků se nacházela i jižně od Tlumačova, v prostorách dnešního „závodiště“ a Tlumačovského lesa. Ze severněji položeného rybníku je na lokalitě dodnes zachovaná zemní hrázka, v Tlumačovské lese jsou k nalezení mokřiny a terénní deprese. Plošně rozsáhlý rybník, lépe řečeno tůň, se také nacházel u Otrokovic, pravděpodobně byl napájen pouze podzemní vodou. Rybník byl protáhlého tvaru a rozkládal se v lokalitě dnešní otrokovické zástavby Bahňák. U Otrokovic se dále nacházely ještě dvě soustavy rybníků, jedna podél pravého břehu Dřevnice směrem na Malenovice, druhá směrem na Sazovice. V prostorách dnešního letiště a průmyslové zástavby Otrokovic se rozprostíraly louky a pastviny. Souhrnně lze říci, že v 18. století vládla v řešeném území voda a rybníkářství, zbytek území pokrývaly lesy, louky a pastviny. Uvnitř území se žádná zástavba nenacházela a vedli v ní jen nejnutnější komunikační spojnice.

Obr. 24: Výřez z mapy I. vojenského mapování, list č. 81 (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/) 5.2.2. II. VOJENSKÉ MAPOVÁNÍ 1836 - 1852 Vzhledem k tomu, že mapové dílo je již tvořeno na geodetickém základě a jako dalších podkladů bylo použito map Stabilního katastru, lze z nich již poměrně přesně určovat vzdálenosti a rozlohy objektů. V rámci pasportu byly vektorizovány plochy různého využití území a trasy toků, jež byly následně porovnány se současným stavem řešeného území. Mapové dílo vznikalo v době nástupu průmyslové revoluce a intenzivního zemědělského hospodaření. Přesto je v této době lokalita prakticky v celé své ploše pokryta loukami, pastvinami a lesy. Pastvinám musely ustoupit i rozsáhlé rybniční soustavy, jež se zde ještě před sto lety nacházely.

str. 44


Ale již v tomto období začaly probíhat regulace toků a odvodňování pozemků. Celkový trend bylo zkracování a napřimování tras toků, pro omezení záplav a získání zemědělských pozemků. Využití území se od poloviny 19. století po současnost vyvíjelo následovně: Za Zhruba posledních 150 let se plocha zastavěného území obcí rozrostla o 90 %. Největším rozvojem prošla města Kroměříž a Otrokovice. K nárůstu došlo i v plochách orné půdy, která se navýšila o 15 %. Expanzi obcí a zemědělství ustoupily hlavně plochy pastvin, jejichž rozloha klesla na 20 % z rozlohy 19. století. I plochy lesů se zmenšily a to zhruba o 21 %. Lesní a luční společenstva neustupovaly jen zemědělství a zástavbě. Na části území vznikly také vodní plochy, jež se zde v polovině 19. století nenacházely. Byly obnoveny Záhlinické rybníky (dříve zde býval jeden velký rybník, který byl následně rozorán), a těžba štěrkopísku dala vzniknout dvěma rozsáhlým vodním plochám - štěrkovišti u Kvasic a štěrkovišti u Hulína, jehož rozloha se bude ještě rozšiřovat. Od 19. století došlo k další regulaci řek, která probíhala v několika etapách. Nejmarkantnější zásahy byly provedeny na již regulované řece Moravě, která byla v průběhu 18. a 19. století necitelně napřímena a odříznuta od svých meandrů a koryt. Následně drastickou změnou prošla řeka Rusava, které byla trasa zkrácena téměř o polovinu. Celkově se délka úseků toků v řešeném území (Morava, Rusava, Dřevnice, Mojena, Stonač, Žabínek, Němčický potok) za posledních 150 let zkrátila o 15 %. Změnu využití území je znázorněna v následujícím přehledu: 169

1230 lesy 2143

louky, pastviny orná půda zástavba obcí 2381

Obr. 25: Zastoupení ploch[ha] v 19. století



970 1586

lesy 467

louky, pastviny vodní plochy

389

orná půda zástavba obcí

2510

Obr. 26: Zastoupení ploch [ha] v současnosti

45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% lesy

louky, pastviny vodní plochy

orná půda

zástavba obcí

Obr. 27: Porovnání změny využití území za posledních 150 let

str. 46


V následujícím grafu je znázorněna velikost změny délek některých toků řešeného území. Hodnoty jsou pouze orientační, dříve měla většina toků několik ramen, u kterých je těžko říci, které bylo hlavní. Přítoky Moravy ústily do jejích meandrů, které v 19. století již byly z velké části prokopány (tedy hlavní koryto Moravy mělo přímou trasu). Nelze tedy s přesností určit, kde měl který tok ústí. 18

II. vojenské mapování 1836 - 1852

16

současnost

14 12 10 8 6 4 2 0 Morava

Rusava

Dřevnice

Mojena

Žabínek

Stonač

Němčický potok

Obr. 28: Rozdíl délek úseků toků v řešeném území [km] 5.3. HISTORICKÝ STAV TOKŮ Z historických dokladů vyplývá, že původní trasa řeky Moravy se v průběhu let měnila, posouvala se blíž ke Kvasicím. Ubývalo jejích ramen a také trasy jejích přítoků. Nejvýznamněji se změnila trasa říčky Rusavy. V 18. století měly úseky tras toků v řešeném území svoji původní podobu. Morava meandrovala v lesích pod Kroměříží a tekla dvěma rameny. V průběhu dalšího století začalo být koryto Moravy drasticky regulováno průpichy svých meandrů a napřimováním a posouváním trasy směrem ke Kvasicím. Tuto regulovanou podobu si víceméně udržela až do dnešní podoby. S postupem času docházelo ke ztrátě komunikace toku Moravy s jejími mrtvými rameny, která se nacházela a částečně nacházejí jako mokřiny a deprese v území. Pozůstatky mrtvých ramen se pomalu zazemňují a vytrácejí z krajiny. Velkou změnou prošel i tok Rusava, jehož úsek toku v řešeném území byl zkrácen téměř o polovinu délky. V 18. století tekla Rusava od Holešova dvěma paralelními rameny, které se v Hulíně opět stékaly. Druhé rameno dalo vzniknout dnešní vodotečí Žabínek. Rusava dále tekla podél lesů a rybníku u Záhlinic. U Tlumačova (u Kvasického mostu) se vlévala do jednoho z Moravních meandrů. Dnes je Rusava zaústěna do Moravy hned pod Záhlinickými rybníky poblíž obce Trávník.



Mojena taktéž tekla více rameny, které se stékaly pod Záhlinicemi a podobně jako Rusava ústila u Tlumačova do jednoho z moravních meandrů, které se tu proplétaly. Dnes je Mojena svedena napřímeným korytem kolem jezu Bělov až k Otrokovicím, kde je zaústěna do Moravy. Nové koryto využívá místy mrtvá ramena Moravy. Dřevnice, Stonač, Kurovický potok, Němčický potok a Roštěnka zůstaly zhruba ve své původní trase, leč byla jim napřímena a unifikována koryta. Drobné vodoteče jako Svinský potok, Hájská příkopa, Hlavnička a Hrabůvka v té době neexistovaly, jsou zbudovány až ve 20. století. Mapové přílohy: • D.5.1 VODNÍ TOKY V 19. STOLETÍ 5.4. HISTORICKÉ POVODNĚ 5.4.1. POVODNĚ NA ŘECE MORAVĚ DO ROKU 1881 Řeka Morava je počtem povodní vypsaných z dokumentárních pramenů reprezentována mnohem méně, než Vltava, Labe a Ohře. Navíc jsou údaje vztaženy na celý tok řeky, kdy zejm. povodně z přívalových dešťů v horní části toku se již nemusely v podobě povodní projevit na středním či dolním toku. Ze 75 zmiňovaných povodní v knize R. Brázdila a kol., 2005 jsou vybrány ty, které se zjevně týkají zájmového území. 1. 1652, 22. – 23. červenec. Olomouc, Uherské Hradiště. Letní typ. Trvalé deště od 7. července. Uherské Hradiště zaplaveno po 4 týdny. (… Listiny archivu napajedelského, 1910, s. 261 – uvádí protržení rybníka povodní pro Otrokovice bez data;…) 2. 1763, 23. červen. Kroměříž. Letní typ. Oběti, škody. (…) 3. 1771, 5. srpen. [Uničov]. Letní typ. Rozvodnění Moravy a potoků, škody. (…; Fišer, 1998, s. 31 – uvádí při Kroměříži pro jaro až podzim dvacetšestkrát rozlití vod a škody na mostcích a polích). 4. 1831, po 12. září. Bílany, Napajedla. Letní typ. Deště 11. – 12. září. Odneseno seno a otavy, zatopené stodoly (Bílany). (…) 5. 1936, bez data. Kroměříž. Typ nejasný. Voda v přízemí zámku na stopu (32 cm) vysoko. (…) 6. 1840, 22. leden. Kroměříž. Zimní typ. Tání sněhu, chod ledu, déšť 19. – 21. ledna. Poškozen most, mlýn, jez. (…) 7. 1879, 14. – 16. červen. Kvasice, Moravičany, Náklo, Olomouc. Letní typ. Třídenní lijáky. Zaplaveny pole, louky a osady. Zaplavená oblast od Kvasic po Tlumačov podobná mořské zátoce. Voda přes 1 sáh (190 cm) vysoko (Náklo). (…) (zdroj: BRÁZDIL a kol., 2005) 5.4.2. CHRONOLOGIE KROMĚŘÍŽSKÝCH POVODNÍ V OBDOBÍ 1881 - 2003 Pro období 1881 – 1915 mohou být povodně na Moravě v KM hodnoceny pouze podle maximálních vodních stavů. Kulminační vodní stavy (450 cm a vyšší) dosažené v letech 1881 – 1915 byly následující (L … letní, Z … zimní typ povodně):

str. 48


Tab. 12: Přehled historických povodní, jejich typů a maximálních vodních stavů datum

hladina vody

poznámka typ povodně

1881, 12. – 13. březen 1882, 28. listopad 1886, 31. březen 1888, 12. březen 1888, 31. březen 1891, 13. březen 1891, 26. července 1892, 2. únor 1893, 36. únor, 2. březen 1893, 19. březen 1895, 31. březen – 1. duben 1897, 3. březen 1897, 1. srpen

520 cm 490 cm 508 cm 527 cm 458 cm 520 cm 494 cm 453 cm 470 cm 450 cm 520 cm 491 cm 480 cm

Z Z Z Z Z Z L Z Z Z Z Z L

1900, 11. duben 1901, 16. březen 1903, 12. červenec 1903, 20. listopad 1907, 16. červenec 1909, 1. duben 1910, 8. září 1911, 21. květen

450 cm 520 cm 540 cm 550 cm 510 cm 520 cm 532 cm 545 cm

Z Z L L L Z L L

Pozorovatel L. Slováček ve výkazu k červenci 1897 poznamenal: „Z břehů vystoupily řeky: Morava, Bečva, Moštěnka a Rusava; většina okresu celého jest pod vodou,…“

V letech 1912 – 1915 již vodní stav nedosáhl hodnoty 450 cm. Dne 24. února 1914 byl naměřen kulminační vodní stav 352 cm a pozorovatel K. Kotek poznamenal: „Ve dne i v noci jdou ledy,… …Morava kol Bezměrova se vylévá, od jezu Kroměřížského po Kojetín všechno okolí řeky pod vodou.“ Od roku 1916 lze velké vody hodnotit podle jejich kulminačních průtoků se zřetelem na hodnoty jejich N-letosti (tab. 14). Odpovídající chronologie kroměřížských povodní pro období 1916 – 2003 přesahující dvouletý kulminační průtok 443 m3/s je uvedena v tab. 13.



Tab. 13: N-leté kulminační průtoky QN řeky Moravy pro stanici Kroměříž (podle Hydrologické charakteristiky, 1996) N (roky)

QN (m3/s)

QN (m3/s) stanovené po povodních 1997

2 5 10 20 50 100

443 517 568 618 680 725

512 589 668 776 860

Tab. 14: Chronologie povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 443 m3/s na Moravě v Kroměříži v období 1916 – 2003 datum

Qk (m3/s)

Nk

typ povodně

1917, 8. dubna 1919, 11. července 1920, 14. ledna 1923, 5. února 1925, 5. srpna 1926, 20. června 1930, 1. listopadu 1937, 16. března 1937, 14. září 1938, 3. září 1939, 27. července 1940, 28. března 1940, 21. května 1940, 1. června 1941, 12. března 1946, 10. února 1947, 23. března 1949, 21. července 1954, 3. července 1955, 30. prosince 1960, 27. července 1962, 1. dubna

615 480 580 458 446 489 662 570 681 725 515 479 489 492 626 576 530 471 500 500 565 520

10 2 10 2 2 2 20 10 50 100 2 2 2 2 20 10 5 2 2 2 5 5

L L Z Z L L L Z L L L Z L L Z Z Z L L Z L Z

str. 50


datum

Qk (m3/s)

Nk

typ povodně

1962, 15. května 1965, 16. června 1966, 10. února 1966, 26. července 1967, 5. února 1970, 20. července 1972, 23. srpna 1974, 21. ledna 1977, 24. února 1981, 13. března 1982, 7. ledna 1985, 10. srpna 1986, 6. června 1997, 10. července

550 444 465 480 465 509 490 460 480 501 457 548 495 1034

5 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 5 2 100

L L Z L Z L L Z Z Z Z L L L

(Vysvětlivky: datum … datum výskytu kulminačního průtoku, Qk …kulminační průtok, Nk … N-letost kulminančího průtoku, Z … zimní typ povodně, L … letní typ povodně) Počet povodní na Moravě v Kroměříži v období 1916 – 1950 (18 případů) byl stejný jako v letech 1951 – 2000 (tab. 16). S výjimkou povodně v roce 1997 se od roku 1951 jednalo pouze o povodně dvou- až pětileté, zatímco za předchozích 35 let bylo po jedné povodni stoleté a padesátileté, dvě dvacetileté a čtyři desetileté. Z celkem 36 zaznamenaných povodní bylo 15 zimního a 21 letního synoptického typu. Nejčastější výskyt byl pozorován v červenci (8 případů, tj. 22,2 %), za nímž následují únor a březen (po 5 případech, tj. po 13,9 %). V případě nejkatastrofálnějších povodní (padesátileté až stoleté) se jednalo výhradně o povodně letní (jednou v červenci a dvakrát v září). V tab. 15 jsou uvedeny četnosti povodní podle jejich N-letosti se zřetelem na letní a zimní hydrologický průtok. Tab. 15: Měsíční četnosti výskytu povodní přesahující dvouletý kulminační průtok 443 m3/s na Moravě v Kroměříži v období 1916 – 2003 období I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII. IX.

X.

XI.

XII.

∑

19161950 19512000 19162003

1

2

4

1

1

2

3

1

2

0

1

0

18

2

3

1

1

1

2

5

2

0

0

0

1

18

3

5

5

2

2

4

8

3

2

0

1

1

36



Tab. 16: Četnosti výskytu povodní podle N-letosti jejich kulminačního průtoku na Moravě v Kroměříži v období 1916 – 2003 v zimním (listopad až duben – ZHP) a letním (květen až říjen – LHP) hydrologickém půlroce období I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII. IX.

X.

XI.

XII.

∑

19161950 19512000 19162003

1

2

4

1

1

2

3

1

2

0

1

0

18

2

3

1

1

1

2

5

2

0

0

0

1

18

3

5

5

2

2

4

8

3

2

0

1

1

36

(zdroj: BRÁZDIL a kol., 2005) 5.4.3. MĚSTO OTROKOVICE Ve starých letopisech jsou zmínky o záplavách v letech 1118, 1180, 1272, 1342, 1359, 1501. Povodně srovnatelného rozsahu postihly území Čech naposledy na přelomu století v letech 1890, 1897, 1903, 1905, 1907. Z hulínské kroniky lze vyčíst, že město Otrokovice postihla povodeň 29. 7. a 30. 7. 1897. Rovněž v roce 1912, po žňových bouřkách, došlo k záplavám velkého rozsahu, právě tak jako v roce 1926 po letní bouřce. Na zaplavení Otrokovic mělo v roce 1997 nemalý vliv i vybřežení řeky Bečvy v Citově u Přerova a v Troubkách. V roce 1645 měla řeka Morava u Citova dvě ramena a řeka Bečva u Troubek ústila do levého z nich. Roku 1780 se Bečva protrhla ze svého koryta do pravého ramene Moravy a rozlila se po okolí. V ten čas zůstaly chropyňské mlýny a rybníky bez vody. Muselo tedy dojít k regulaci. Původní levé rameno bylo regulováno a prodlouženo až k ústí říčky Moštěnky. Tehdy došlo k úpravám, které sehrály svoji roli při povodních 1997. Je totiž nesporné, že voda, která způsobovala povodně a záplavy, šla historickými řečišti. Historie povodní v Otrokovicích je úzce spojena s historií Tlumačova. Řeka Dřevnice působila větší či menší povodně téměř každoročně, a proto v roce 1906 Moravské místodržitelství povolilo regulaci Moravy pod Bělovem a dále Otrokovicemi až k Napajedlům a současně také řeky Dřevnice od železničního mostu až po ústí do Moravy. 9. 7. 1919 zaplavila voda z Dřevnice všechny níže položené domky ve městě Zlíně a přerušila železniční spojení mezi Otrokovicemi, Zlínem a Vizovicemi. S regulací Dřevnice se začalo ve městě v roce 1920. Ovšem ani ta nezabránila povodni, která Zlín zasáhla v roce 1926. Po této katastrofě byl zregulován Kudlovský potok a postavena přehrada k zadržení vody. Další katastrofa přišla v roce 1937; pod vodu se dostalo celé podřevnické údolí. Voda potrápila Zlínsko ještě v letech 1958 a 1987, kdy bylo zaplaveno celé údolí od Vizovic, přes Zlín až po Otrokovice. Potok Hrabůvka (Habrůvka, Kubík) při dlouhotrvajících nebo přívalových deštích býval reálným nebezpečím pro své okolí. To se ještě zvýšilo jeho regulací při výstavbě nadjezí.

str. 52


Podle Otrokovické kroniky byla v letech 1911 – 1914 regulována Morava včetně přítoků. Zvláště v úseku Otrokovice – Tlumačov – Kroměříž byla napřímena a zbavena svých mimořádně hojně se vyskytujících meandrů. Po hospodářské úpravě řek, napřímení toku, zvýšení průtočné kapacity koryta a realizaci ochranných hrází kolem řeky sice došlo k omezení záplav, avšak ani tyto úpravy nedokázaly zajistit dokonalou ochranu před povodněmi. V kronice Tlumačova je z roku 1921 tento zápis: „V polovině ledna přišly silné deště a řeky se rozlily. Morava vystoupila z břehů a zaplavila louky. … Morava prorvala u Kvasic hráz a hnala se svým prastarým řečištěm velkým proudem na Tlumačov.“ Rovněž Otrokovice byly ve 20. století několikrát postiženy povodní. Například v roce 1924 byly zatopeny bažinaté pozemky mezi železniční drahou a řekou Moravou, na území dnešního Bahňáku. Voda zde stoupla o více než 4 m. Na tehdejších pastvinách zůstala nad vodou jen stáj pro koně Menšov. Na těchto rovinatých pozemcích začal budovat ve 30. letech 20. století T. Baťa tovární komplex. 28. 10. 1930 přišla povodeň, při které vody z Moravy a Dřevnice zaplavily celý prostor. Firma Baťa nechala celé území zvednout naplavením zeminy z kopce Tresný z druhého břehu řeky Moravy. Území mezi závodem a vlastním tokem Moravy bylo zvýšeno o 2 m, a tak se získal prostor pro stavbu obytného sídla. Byly vybudovány nové hráze, které měly chránit nové Otrokovice před povodněmi, a také celý systém kanálů a doprovodných staveb. Hráze byly hutněny tak, že je ušlapával a udusával dobytek. Od výstavby těchto hrází a ochranných systémů nových Otrokovic (ústně podávané jako Baťov, oficiálně vedených jako Bahňák), už žádné škody v této části města v důsledku povodní nenastaly, což vedlo k určitým změnám na protipovodňových systémech i ve využívání krajiny (vysušování rybníků a pěstování cukrové řepy). Mojena v dřívějších dobách svým meandrujícím tokem a bohatými břehovými porosty tvořila společně s doprovodnými mokřinami významný protipovodňový prvek. V ploché krajině odváděla regulovaným korytem masy vody k lužnímu lesu nad Otrokovicemi. Tam byl ale výrazně snížen profil koryta říčky i výstavba vodní elektrárny velmi zkomplikovala odvod vody u Bělovského jezu. Rovněž narušení odtokových poměrů povrchových vod z prostoru závodiště přes sedimentační laguny sehrálo svou negativní roli. (zdroj: Z historie města Otrokovic, Mišák at al., 1998) 5.4.4. OBEC TLUMAČOV Koryto řeky Moravy mezi Kroměříží a Tlumačovem měřilo 14 440 m. Zregulováním bylo zkráceno na 4 655 m. Moravní rameno sahalo až k západnímu okraji Tlumačova, o čemž svědčí zachovalé a zřejmě znatelné terénní vlny (Celidana). (NEORAL, 1997) Na katastru obce bylo též několik rybníků (Pokrajník, Tišice, Metlov, a tzv. Velký byl v místech dnešního závodiště). Je samozřejmé, že byly většinou využívány pro chov kaprů. (NEORAL, 1997) K regulaci řeky Moravy došlo od 18. století, kdy byly regulovány i moravní přítoky. Nejvíce tato činnost postihla říčku Rusavu, která byla i v úředních listinách nazývána Morávka a napájela mlýn v Tlumačově. Při poslední regulaci byla Rusava svedena lesem Hulskem od Doubravského dvora přímo do Moravy a starým řečištěm pak už tekla pouze Mojena od Záhlinic. Tak je tomu dodnes. (NEORAL, 1997)



V 19. století se začala na Moravě pěstovat cukrová řepa, proto došlo k vysoušení rybníků. Ve 20. století se pokračovalo v dalších zásazích, což mělo za následek komplikace při povodních. Při povodních v roce 1920 došlo k protržení moravního břehu přesně v místech jako v roce 1997. (NEORAL, 1997) Další zásahy nastaly po 2. světové válce, kdy se rozmohla těžba škerkopísků a vznikla řada tzv. „štěrkáčů“ od Kroměříže po Otrokovice. Docházelo k likvidaci krajinné zeleně, regulaci i drobných vodních toků. Nesystematickým pročišťování vodních toků, zatrubněním a také rušením vodotečí, to vše způsobilo zanedbní péče o vodní režim a retenční schopnost krajiny. V zátopovém území byla realizována řada velkých (Záhlinické rybníky, komunikace) i malých (mostky, oplocení, propustky) staveb, jejichž parametry nepočítaly s průchodem větších vod. (NEORAL, 1997), (Z historie Tlumačova, NEORAL, 1997) 5.5. ZHODNOCENÍ SOUČASNÉ A HISTORICKÉ SITUACE Největší změny krajiny řešeného území sahají až do 18. století, kdy se započalo regulací řeky Moravy. Během let byla její trasa jen v úseku Kroměříž - Tlumačov zkrácena o takřka 70 %. (Meandry Moravy dosahovaly až k Tlumačovu.) Podobně dopadly i její přítoky, jež byly postupem času také regulovány a překládány. Nejhůře dopadl tok Rusava, jež byl od Hulína po ústí zkrácen téměř o polovinu své původní délky. Od 19. století začaly být vysušovány rybníky, jichž byla v území celá řada. Plochy vysušených rybníků byly dále využívány jako půda pro pěstování cukrové řepy. Rozsáhlé louky a pastviny ustupovaly těžbě štěrkopísku, rozšířením obdělávaných ploch a expanzi obcí, zatrubňovaly se či dokonce rušily drobné vodoteče. Péče o vodní režim a retenční schopnost krajiny šla dál než do pozadí. Podle dostupných dokumentů v ploše řešeného území vždy k rozlivům docházelo. Dříve ale byly zaplavovány pouze lesy a louky, záplavy patřily k pravidelnému a přirozenému režimu krajiny, umožňovaly rozvoj mokřadních a slatinných luk a lužních lesů. Až na výjimky se jednalo o záplavy o rozsahu zhruba Q5. S postupem osidlování krajiny docházelo při záplavách ohrožování osob a obcí, jež se stavěly v nivě řeky Moravy. A to byl důvod regulace toků. Regulace probíhaly necitelně bez myšlenky provázanosti vodního režimu s okolní krajinou. Z hlediska protipovodňové ochrany obcí probíhaly regulace toků více či méně úspěšně. Povodňové rozlivy Moravy se omezily, zcela jim zabránit ovšem nelze. O nekompromisnosti regulačních úprav svědčí i události protržení moravních hrází. Levobřežní hráz Moravy u Kvasic byla za posledních 130 let protržena ve stejném místě třikrát (1879, 1921, 1997), a třikrát proudila svým starým řečištěm směrem na Tlumačov, kam její meandry kdysi dosahovaly. Tendence řek chovat se přirozeně jsou víc než silné a kladou vysoké nároky na protipovodňová opatření, která škrtí řeku v novém korytě. Regulace toků a protipovodňová opatření pozbývají smyslu i v případech, kdy se bezhlavě rozšiřuje zástavba v obcích. Například Nové Otrokovice (Bahňák, Baťov), jež leží v závěrném profilu území, jsou vystavěny v ploše bývalého rybníka, po jeho vysušení se zde nacházely slatinné louky. V roce 1924 byla tato lokalita zaplavena, následně i pak ve třicátých letech, kdy zde probíhala výstavba nových Otrokovic. Po opadnutí záplavy nebylo od záměru výstavby opuštěno. Lokalita byla překryta 2 metrovou navážkou a kolem ní byla vybudována ochranná hráz. Zástavba Bahňáku zužuje již tak úzký závěrný profil území bez ochranné hráze by byl často zaplavován. Za extremních povodní je ale namáhána silným tlakem vody,

str. 54


jež se za ní hromadí z důvodu nedostatečného odtokového profilu, a může (stejně jako v roce 1997) dojít k jejímu protržení a následnému zaplavení výstavby. Regulace toků v řešeném území vyvolala částečně sice poptávka po orné půdě, většinu úprav lze však připsat rozšiřování zástavby do nivy, do inundačního území toku, a následně potřeby její ochrany. Regulace byla na tocích provedena zbytečně souvisle. Například v úseku Moravy pod Kroměříží a nad Otrokovicemi je regulace v takovém rozsahu, jak ji dnes známe, nadbytečná. Moravní vody se dostávají k obci Tlumačov skrz říčku Mojenu a regulace toků pak naopak brání jejich přirozenému odtoku. Nesmíme zapomínat na paměť krajiny, která vykresluje v polích původní meandry toků, která se ráda připomíná a díky níž se toky za povodňových situací snaží vracet zpět, do svých původních řečišť. Ještě nejsme tak mocní, aby se nám je vždy podařilo udržet. Bez kompromisů nefunguje ani příroda. Čím více bude převažovat nařizování kudy řeky musí téct nad kudy všude mohou téct, tím více se budou vzpírat.

Obr. 29: Meandry vykreslené spodní vodou v orné půdě na lokalitě Amerika u Tlumačova



6. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA ÚZEMÍ 6.1. ZÁPLAVOVÁ ÚZEMÍ V řešené lokalitě je stanovené záplavové území Moravy a Dřevnice pro Q5, Q20 a Q100. Pro Rusavu je stanoveno až záplavové území pro Q100. Aktivní zóna záplavového území (dále jen AZZU) v řešeném úseku Moravy v současnosti stanovena není. V současné době (podzim 2011) jsou projednávány aktualizace stanovených záplavových území a stanovení plochy AZZU Moravy. Úpravy záplavových území a aktivní zóny vychází z rozsahu povodně v roce 1997. Do aktualizace záplavových území a aktivních zón bude zahrnuta i nově navržená protipovodňová ochrana obcí. Mapové přílohy: • D.6.1 ZÁPLAVOVÁ ÚZEMÍ Q5, Q20, STANOVENÁ A NAVRŽENÁ • D.6.2 ZÁPLAVOVÁ ÚZEMÍ Q100, AZZU, STANOVENÁ A NAVRŽENÁ 6.2. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA KROMĚŘÍŽE A BÍLAN Povodňová ochrana v údolní nivě řek Moravy a Bečvy je již od 19. století budována jako kombinovaná. V první polovině 20. století byla systematicky prováděna regulace koryta řeky v kombinaci s převážně odsazenými hrázemi na průtoky 10, 20, 50 až 100 -leté povodně, podle charakteru chráněné oblasti. Podle provedených parametrů regulace umožnily neškodný průtok např. na Moravě v profilu města Olomouc ve výši 300 m3/s nebo Kroměříž 500 m3/s. (MATĚJÍČEK, 1998). V současné době se považuje protipovodňová ochrana Kroměříže za nedostatečnou. Průtoky v Moravě dosahující hodnot kolem Q20 (670 m3/s) jsou již hraničními průtoky koryta v Kroměříži. Město Kroměříž a jeho místní část Kroměříž jsou převážně ohroženy vodami z Moravy, ale i Malé Bečvy a Moštěnky vylitými mimo řešené území, do nějž ale ze severu přitékají. V současné době je navrženo v územním plánu doplnění ochranných hrází podél východní strany Kroměříže, která by navazovala na levobřežní hráz Moravy a prakticky kolem celého obvodu Bílan, které dosud nemají žádnou protipovodňovou ochranu. Protipovodňový efekt má i násep dálnice D1, jež bude zachytávat vody vylité z Moštěnky a Malé Bečvy. Tyto vody by byly dále přes Wolfův splávek a Stonač odvedeny do lesního komplexu Zámeček (přírodní park Záhlinické rybníky). V územním plánu je dále navržena ochranná hráz podél potoka Stonač (podél okraje lesa Zámeček). 6.3. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA OTROKOVIC Historie protipovodňové ochrany sahá již do let 1911 - 1914, kdy bylo regulováno koryto Moravy v úseku Napajedla - Tlumačov. Ve 30. letech, kdy probíhala výstavba dnešní městské části Bahňáku, byla stavba zaplavena vodami z Moravy a Dřevnice. Byly tedy provedeny další kroky k protipovodňové ochraně území Otrokovic, spočívající v navýšení lokality výstavby o 2 metry navezením zeminy a vybudováním ochranné hráze kolem severního a západního okraje Otrokovic.

str. 56


Preventivní technická opatření postupně realizovaná po povodni v r. 1997 – zejména protipovodňové hráze na levém břehu Moravy a obou březích Dřevnice, obnovení původních odlehčovacích prostor, zabezpečení kanalizace proti pronikání povodňových vod a další, spolu s opatřeními organizačními shrnutými v rekonstruovaném povodňovém plánu města, zabezpečily efektivní fungování systému protipovodňové ochrany města a minimalizaci škod v roce 2006 i 2010. Souhrn uvažovaných technických a organizačních opatření města Otrokovice Pozn.: Nejedná se o návrhy studie, některá opatření již byla realizována. Pro případ větší povodně na řece Dřevnici je však naprosto nezbytné dokončit levobřežní protipovodňovou hráz (stavba byla přerušena v důsledku sporu vyvolaného vlastníkem dotčeného pozemku) a neprodleně bude třeba realizovat technická a organizační opatření na zabezpečení hlavního kanalizačního sběrače (vlastník TOMA a.s.) před pronikáním vody z recipientu a současně i opatření pro případ potřeby přečerpávání na některých částech kanalizace (VaK Zlín, Zlínská vodárenská). (Zpráva o povodni na řece Moravě a Dřevnici, 2006) Pro zajištění průchodů větších povodní je nezbytné realizovat resp. dokončit tato opatření: a) Na kanalizaci Realizovat opatření pro případ potřeby přečerpávání na některých částech kanalizace po uzavření odlehčovacích komor buď formou instalace stacionárních čerpadel, nebo organizačně, zajištěním dostatečně operativní kapacity mobilních čerpadel (VaK Zlín, Moravská vodárenská) Zjistit a odstranit příčinu pronikání vody z kanalizační stoky na tř. Osvobození do parku před poliklinikou (VaK Zlín, Moravská vodárenská) b) Na Hrabůvce Je třeba realizovat prodloužení PPO na LB; zvýšení hráze resp. vybudování další části protipovodňové zídky tak, aby niveleta PPO na LB byla po celé délce toku v zastavěném území na stejné úrovni (město Otrokovice, odbor ÚPI) Je třeba projekčně připravit realizovat opatření na zajištění dostatečné čerpací kapacity při stavech, kdy voda z Hrabůvky nemůže odtékat do Dřevnice. Při povodni se ukázala možnost přečerpávání do kanalizace společnosti TOMA a.s. v prostoru hřiště u hlavní vozové brány. Další možností je zřízení bezpečnostního přepadu v zaústění Hrabůvky do Dřevnice tak, že přepad by byl vyveden nad úroveň hladiny Dřevnice při průchodu povodně. (město Otrokovice, odbor ÚPI) c) Ostatní opatření Při zakládání výdřev do prostupů protipovodňových stěn a hrází je třeba provést dotěsnění nerovností na jednotlivých dílech výdřev např. montážní pěnou, vložením fólie a pod. (všichni správci částí PPO – Povodí Moravy, TSO, Barum Continental s.r.o.) Škodám vzniklým v důsledku vzestupu hladiny podzemní vody zcela zabránit nelze, je možné je pouze minimalizovat včasným vyklizením ohrožených prostor a v případě jejich proniknutí do objektů je čerpat (prevencí může být pravidelně opakovaná informační akce).



Přehodnotit uspořádání pracoviště KŠ a PK a navrhnout opatření k racionalizaci a zjednodušení jednotlivých úkonů při výkonu činností v době aktivace povodňových a krizových orgánů (umístění spoj prostředků, úprava pracoviště, zajištění samostatné linky pro komunikaci s občany, společnou schránku elektronické pošty pro PK a KŠ, atd.). (Zpráva o povodni na řece Moravě a Dřevnici, 2010) 6.4. 6.4 PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA HULÍNA A ZÁHLINIC Město Hulín mohou ohrožovat záplavové vody Moravy a Rusavy. Proti záplavám z Rusavy jsou navrženy dva suché poldry. Jeden poldr je navržen po levém břehu Rusavy u Pravčic, druhý poldr je navržen v průmyslové zóně Holešov. Samotné koryto Rusavy je po regulaci dostatečně kapacitní, aby převedlo i povodňové průtoky Q100. Proti moravním povodňovým vodám Holešov v současné době chráněn není. V projednávané změněn územního plánu č. 4 je navržena ochranná hráz Hulína podél zástavby mezi jezem Podstávek a železniční tratí. Dále je zde navržena ochranná hráz nad štěrkovištěm u Hulína sahající od řeky Rusavy po železniční trať. Hulín je taky v místě ČOV vybaven povodňovými čerpadly, které významně přispívají k ochraně města před povodněmi. Místní část Záhlinice je ohrožována vodami z Moravy, proti nimž je ve změně územního plánu č. 4 navržena ochranná hráz takřka kolem celého obvodu Záhlinic. V současné době ale protipovodňovou ochranu nemá. 6.5. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA TLUMAČOVA Obec Tlumačov je často sužována povodňovými rozlivy a lokálními záplavami. Ohrožují ji jak vody moravní, a to jejich rozliv z Moravy i přes vzdutí Mojeny, tak lokální srážky a vody z jarního tání. Současná protipovodňová ochrana Tlumačova je nedostatečná. Je tvořena selskou hrázkou kolem lokality „závodiště“ na jihu Tlumamčova, jíž půlí vodoteč Hlavnička. Hlavnička má oboustranně navýšené břehy, navýšení je napojeno na selskou hrázku. Selská hrázka má svůj původ jako hráz rybníka, který se ještě v 18. století nacházel v prostorách dnešního závodiště. Touto soustavou ochranných hrází se paradoxně vytvořila v lokalitě závodiště bezodtoká oblast, v níž stagnují vody z přívalových srážek, jarního tání a z vybřežení Hlavničky. Za takovýchto situací se stagnující rozliv odčerpává. Dále je Tlumačov chráněn pomístním navýšením pravého břehu Mojeny. V návrhu změny územního plánu je počítáno s rozšířením protipovodňové ochrany Tlumačova. Je zde navržena ochranná hráz proti moravním vodám kolem celé části obvodu Tlumačova na západ od železniční trati. Navržená protipovodňová ochrana využívá částečně i současné selské hrázky. 6.6. PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA PRAVČIC Pravčice leží zcela mimo záplavové území Moravy. Jsou ale ohrožovány rozlivy Roštěnky a Rymického potoka, jejichž vzdutí často způsobuje Rusava. Ta se ale u Pravčic sama nevylévá. Další ohrožení představují lokální přívalové srážky, jež způsobují bleskové povodně.

str. 58


V současné době Pravčice nejsou chráněny proti rozlivům Roštěnky a Rymického potoka, Rusava má v tomto úseku toku dostatečně kapacitní koryto i pro převedení velkých vod. Rozlivy z Roštěnky a Rymického potoka stagnují v lokalitě fotbalového hřiště a podél jihovýchodního okraje Pravčic. Do Rusavy musí být přečerpávány, přirozený odtok zde není možný. Za současnou protipovodňovou ochranu proti bleskovým povodním z lokálních přívalových srážek lze považovat zbudování nového propustku v silnici III. třídy č. 4322 nad Pravčicemi, který ústí do odtokového zemního koryta vedoucího do Kosteleckého potoka. Toto opatření zabezpečí odvod povrchového srážkového odtoku z lokality na východ od silnice III. třídy č. 4322, který ohrožuje severní zástavbu Pravčic. Dále je v územním plánu navržen suchý poldr jižně pod obcí mezi toky Rusava a Žabínek. Tento poldr má ovšem hlavní význam pro město Hulín. Kolem obce Pravčice je v plánu výstavba rychlostní komunikace R 49 Hulín - Zlín. Vody zadržené jejím náspem mají být svedeny do Roštěnky. Při tomto řešení odtoku vod bude nutné řešit i kapacitu koryta Roštěnky a ochranu Pravčic před jejími navýšenými rozlivy, které je již v současné v současné době ohrožují. Navržené ochranné hráze sice budou sloužit k ochraně obcí proti povodním na Moravě případně Dřevnici či Rusavě, ale komplikují odtokovou situaci za lokálních povodní z přívalových srážek. Pokud nebudou v ochranných hrázích navrženy stavidlové objekty či propusti s možností hrazení, které umožní přirozený odtok vod do recipientů, bude za přívalových dešťů docházet k situacím, kdy se v záhrází začnou tvořit bezodtoké laguny, které se budou muset do recipientů odčerpávat. Povodňová čerpadla Systém protipovodňového opatření území je dále doplněn povodňovými čerpadly, které za povodňových situací přečerpávají průsakové vody zpoza hrází, průsaky v suterénech zástavby, z kanalizací apod. Přečerpávány bývají i stagnující vody v bezodtokých lagunách v území, které se nachází v blízkosti zástavby. Někdy je třeba přečerpávat i vody z vodních toků, jejichž ústí do rozvodněného recipientu (např. Hrabůvka do Dřevnice) bylo zahrazeno. Za povodňová čerpadla jsou zde považována všechna čerpadla, která jsou za těchto situací použitelná. Čerpadly jsou vybaveny všechny velké průmyslové podniky v území, provozovatelé ČOV a jednotliví provozovatelé kanalizace, městské technické služby atd. Významnou měrou se na čerpání vod podílejí i hasičské záchranné sbory (dále jen HSZ). Mapové přílohy: • D.6.3 PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA ÚZEMÍ



7. POPIS A ZHODNOCENÍ ZDOKUMENTOVANÝCH ROZLIVŮ V ÚZEMÍ OD ROKU 1997 7.1. PŘÍČINY POVODNÍ 7.1.1. POVODNĚ V ČERVENCI 1997 Počasí začátkem července 1997 bylo spojeno s rozsáhlou brázdou nízkého tlaku nad Velkou Británií, Skandinávií a jižní Evropou. Přemístění této brázdy nad naše území a pohyb okolní studené a okluzní fronty vyvolal dešťové srážky zejm. na severu Moravy s následným rozšířením do východní, střední a severozápadní části povodí řeky Moravy (dále jen „Moravy“). Vlastní povodeň byla způsobena zcela mimořádnými, souvislými a velmi intenzivními dešťovými srážkami od 4. do 8. července zejm. v oblasti Beskyd a Jeseníků. Srážky s nižší intenzitou se opakovaly od 18. do 25. července. Maximální denní úhrny byly dosaženy v povodí Bečvy na Lysé hoře 234 mm, v horním povodí Moravy 178 mm. Vysoká intenzita dešťových srážek a jejich dlouhé trvání s rychlým opakováním měly za následek vysoký podíl odtoku oproti vsaku a výparu. Deště postihly zejm. horské oblasti, které jsou více než 70% zalesněny. Sklon svahů dosahuje 30° a více. Půdní kapacita a kapacita vegetačního zadržení vody v horském terénu byla velmi brzy přetížena a nastal plošný odtok vody. Velké spádové rozdíly v těchto oblastech se sklonem terénu přes 7° nevytváří žádnou přirozenou retenční kapacitu a naopak dochází ke koncentraci odtoku vody směrem do údolí. V poměrně krátké době se všechny potoky přeměnily v řeky bystřinného charakteru a všechny řeky v mohutné toky. Povodňová vlna měla velmi komplikovaný a naprosto neodhadnutelný průběh. Bylo to jednak proto, že přítoky řeky Moravy vytvářely několik čel povodňové vlny, Dřevnice v místě zaústění v Otrokovicích a Bečva v místě zaústění nad Kroměříží již 7. července, zatímco čelo z vlastní Moravy dostoupilo k tomuto datu do města Olomouce. Ke vzájemnému propojení všech vln do povodňového průtoku došlo 9. července. Další vliv přítoků se projevil průchodem kulminačních průtoků. Tato kulminace pak postupovala vlivem rozsáhlých záplav velmi nepravidelně, zejm. ve střední a dolní části povodí. Docházelo zde, vlivem plnění rozsáhlých inundačních území až po Lanžhot, k mnohahodinovým zpožděním kulminací mezi jednotlivými sledovanými úseky. Na průběh kulminace měla vliv také skutečnost, že atmosférické srážky s různou intenzitou trvaly nepřetržitě 4 dny a pokračovaly ještě v druhé vlně. Vyhodnocování povodně a jejího průběhu komplikovalo přelévání hrází s jejich následným narušením, např. u Tlumačova. Řeka Rusava Průtoky v Rusavě překročily úroveň stoleté vody v horním úseku. Rozlivy v Holešově, Hulíně a v dalších obcích podél řeky byly krátkodobé, škody nebyly vysoké. Pod Hulínem se rozvodněné vody Rusavy vlévaly do inundace řeky Moravy, která v tomto prostoru měla šířku až 10 km.

str. 60


Řeka Dřevnice Povodí Dřevnice bylo zasaženo intenzivnějšími srážkami dosahujícími v měsíčním úhrnu hodnot 323 mm. Průtoky se pohybovaly v úrovni téměř stoleté vody. Údolí Dřevnice bylo zaplaveno v úzkém pruhu, větší rozliv nastal až v prostoru mezi Malenovicemi a Otrokovicemi, záplava sahala až po Slušovice. Ke kulminaci došlo již 7. července. 7.1.2. POVODNĚ V BŘEZNU - DUBNU 2006 Po přední straně rozsáhlé tlakové níže nad Východním Atlantikem začal proudit od jihozápadu do střední Evropy teplý a vlhký vzduch. Vzhledem k tomu, dochází k vyšším srážkám, které ve spojení s tajícím sněhem na horách, kterého bylo letos hojně, zvedly hladiny toků na většině území České republiky. K povodním, na území ORP Otrokovice, v roce 2006 došlo z důvodu rychlejšího odtání sněhu v oblasti Beskyd a k naplnění toků řeky Rožnovské Bečvy a Vsetínské Bečvy a částečně také odtáním sněhu v oblasti Jeseníků a naplnění toku řeky Moravy. Návaznost na výši hladiny řeky Moravy mělo i množství vody způsobené odtáním sněhu v oblasti Hostýnských a Vizovických vrchů, které bylo do řeky Moravy svedeno říčkou Rusavou a řekou Dřevnicí. Hladiny řek začaly od 26. 3. 2006 pomalu stoupat. V průběhu tání, které způsobilo vznik povodně, došlo ke dvěma intenzivnějším dešťovým srážkám, které způsobily spolu s táním dvě pozvolné kulminační vlny a to v noci z 30. na 31. 3. a v noci z 1. na 2. 4. 2006. Následně došlo k poklesu teplot až k nule, na horách i pod bod mrazu a od vyšších poloh ke srážkám sněhovým. Odtok vody z většiny sněhové pokrývky, snížení teplot spolu s ustáváním srážek způsobilo pozvolný pokles hladiny a odeznění povodně. (zdroj: MATĚJÍČEK, 1998) 7.1.3. POVODNĚ V BŘEZNU - 2009 Povodně na začátku března roku 2009 byly především důsledkem odtávání významné sněhové pokrývky v povodí řeky Moravy, zvláště v nižších a středních polohách. Tání sněhu v důsledku předjarního oteplování se začalo výrazně projevovat první březnový týden. Dochází k postupnému zvyšování hladin na menších a středních tocích s následným vzestupem hladin i na tocích větších. (Zpráva o povodni na řece Moravě a Dřevnici, 2009) 7.1.4. POVODNĚ V KVĚTNU A ČERVNU - 2010 Povodně v květnu a červnu 2010 byly způsobeny vydatnými srážkami, které zvedly hladiny vodních toků protékajících správním obvodem ORP Otrokovicemi. Povodním předcházelo dlouhodobě vlhké období, které se na našem území udržovalo převážnou část jara 2010. V tomto období došlo k nasycení povodí a každé další srážky znamenaly rychlé zvýšení hladin vodních toků. V květnu spadly výrazné srážky především v oblasti Moravskoslezských Beskyd (ve dnech 16. – 17. 5. 2010 spadlo v Beskydech cca 50 – 150 mm dešťových srážek za 24 hod.), kde došlo k rozvodnění řeky Bečvy a jejích přítoků v období od 17. 5. – 20. 5. 2010. Vzestup hladiny řeky Bečvy byl tak silný, že následně způsobil rozvodnění řeky Moravy pod jejím soutokem s Bečvou. Tuto situaci ještě zkomplikovaly srážky přímo na Otrokovicku, které způsobily zvyšování hladiny podzemních vod a rozvodňování lokálních vodotečí. V prvních červnových dnech došlo k silným srážkám v povodí řeky Dřevnice



a na různých částech povodí řeky Moravy. Do té doby se ještě hladiny řek nestihly vrátit do normálního stavu po květnových povodních a tak po dalších deštích opět velice rychle stoupaly. Kromě větších toků Moravy a Dřevnice se na území města výrazně projevily povodňové stavy na Hrabůvce, Mojeně a Buňovském potoku a také na odvodnění intravilánu a extravilánu v k. ú. Kvítkovice na pomezí s k. ú. Napajedla. Poznámky Srážky, které se vyskytly ve druhé polovině května a na počátku června 2010 v širší oblasti střední Evropy, a které způsobily povodně na severovýchodě republiky, byly zapříčiněny tlakovými nížemi setrvávajícími po delší dobu východně od našeho území. V obou srážkových epizodách se do střední Evropy dostával poměrně vlhký a labilní vzduch ze Středozemního a Černého moře. Tento typ synoptické situace je zejména v letním období velmi příhodný pro vznik povodňových situací ve střední a východní Evropě, avšak jeho výskyt ve druhé polovině května není obvyklý. Kromě makrosynoptických příčin a výrazné konvergence proudění v přízemní vrstvě přispěl k tvorbě mimořádně intenzivních srážek na východě a severovýchodě území i orografický efekt návětrných stran, především severních svahů Beskyd a části HostýnskoVsetínských vrchů. Jedním z dalších faktorů, které ovlivnily průběh povodní, byly i četné srážky v první polovině května, a ty zapříčinily vysoké nasycení půdy, zejména na severovýchodě ČR. Tím se minimalizovala schopnost půdy zadržet další srážky a urychlil se odtok. Z hlediska dlouhodobého měření srážek pro měsíc květen (od roku 1961) jsou tyto květnové srážky na Moravě a ve Slezsku rekordní. Při srovnání měsíčních úhrnů srážek ze všech měsíců v roce, se srážkový úhrn za květen 2010 zařadil ihned za červenec 1997, kdy Moravu a Slezsko zasáhly katastrofální povodně. V první srážkové epizodě 2010 byly zaznamenány na několika stanicích 6denní úhrny srážek 360 až 3;90 mm, což jsou úhrny jen o něco nižší ve srovnání s podobnou situací v roce 1997 (5t denní úhrny srážek až 500 mm). Při druhé srážkové epizodě byly celkové úhrny podstatně nižší. Vyhodnocení extremity srážek ukázalo, že na řadě stanic na severovýchodě území došlo k dosažení nebo výraznému překročení úhrnů srážek s periodicitou opakování 100 let a více. K překročení došlo jak u jednodenních tak u dvoudenních a třídenních úhrnů srážek a to výhradně v první srážkové epizodě. (zdroj: Vyhodnocení meteorologických příčin povodní, 2010/11) Hodnoty API30 v povodněmi postižených oblastech více než dvojnásobně překračovaly normál za období 1961 – 2000 a ukazatel nasycení byl vyšší než +1. Lze proto jednoznačně konstatovat, že dotčené území bylo před vypadnutím příčinných srážek silně až velmi silně nasyceno, což negativně ovlivnilo velikost odtokové odezvy. Porovnání s povodní v červenci 1997 Z analýzy proteklých objemů vyplynulo, že povodňové epizody v květnu a počátkem června 2010 jsou jako letní povodňové události v rámci období soustavného hydrologického pozorování srovnatelné pouze s katastrofální letní povodní na počátku července 1997. Společným znakem obou povodní je existence druhé srážkové epizody a druhé povodňové vlny, která následovala po cca 2 týdnech. Druhá vlna srážek byla v obou případech již nižší,

str. 62


vypadla však do nasyceného povodí. Druhá povodňová vlna byla relativně významnější v roce 2010, zejména na dolní Moravě, kde kulminace ve Strážnici dokonce převýšila kulminaci první vlny. Kulminační průtoky v roce 2010 na postižených tocích dosahovaly většinou 70 – 90% maxim z roku 1997. Oproti tomu v roce 2010 byla výrazně větší povodeň na Olši a částečně také na některých levostranných přítocích Moravy (např. Olšava).

Obr. 30: porovnání průběhu povodní v červenci 1997 a květnu 2010 na Moravě v Kroměříži (zdroj: Hydrologické vyhodnocení průběhu povodní, 2010/11) 7.2. PRŮBĚH POVODNÍ Poznámka: podrobný popis průběhu povodní viz textová příloha B.7.1 PRŮBĚH POVODNÍ. 7.2.1. PRŮBĚH POVODNÍ V ČERVNU 1997 Povodně v roce 1997 byly extrémního charakteru. Byly zapříčiněny mimořádnými souvislými intenzivními srážkami v oblasti Beskyd a Jeseníků, jejichž sorpční kapacita byla brzy nasycena. Průběh povodně na řece Moravě byl komplikovaný s několika čely povodňových vln, jejichž průběh a velikost ovlivňovali povodně na jejích přítocích. Řeka Morava výrazně překročila hodnotu stoleté vody. Na mnoha místech se vylévala z koryta, došlo i k protržení hrází (Kvasice). Její inundace byla takřka po celé ploše řešeného území. Směr odtoku povodňových voda mířil k závěrnému profilu území u Otrokovic, kde vzhledem



k jeho malé kapacitě docházelo k akumulaci a zpětnému rozšiřování a navyšování záplavových lagun do nitra řešeném území. Situace na řekách Dřevnice a Rusava nebyla zdaleka tak dramatická. Rusava sice dosáhla na svém horním toku úrovně stoleté vody, její rozlivy však byly krátkodobé. Dřevnice se pohybovala těsně pod úrovní stoleté vody, v Otrokovicích vybřežila pouze v úzkém pruhu podél svého koryta. Odtok povodňových vod a prázdnění povodňových lagun zpomalovalo zpětné vzdutí Rusavy, Dřevnice a hlavně Mojeny. Ze spousty lokalit musela být voda přečerpávána. Záplavové laguny kolem Tlumačova přetrvávaly několik měsíců. Z obcí v řešeném území bylo nejvíce postiženo město Otrokovice a pak obec Tlumačov. Otrokovice leží přímo v závěrném profilu území a byly ohroženy naakumulovanými vodami tekoucími inundací Moravy nad ochrannou hrází podél severního okraje Otrokovic. Tlumačov leží v těsné blízkosti Otrokovic (závěrného profilu). Obec byla ohrožována proudem vytékajícím z protržené hráze u Kvasic, dále pak zpětným rozšířením akumulovaných povodňových vod od Otrokovic. Po opadnutí povodně byl Tlumačov dále sužován zpětným vzdutím Mojeny (Morava zabraňovala přirozenému odtoku Mojeny), což způsobovalo rozlivy, nemožnost odtoku ani odčerpávání záplavových lagun a extrémně vysokou hladinu podzemních vod. V Záhlinicích došlo k vybřežení Kurovického potoka, záplava Moravních vod dosahovala k obci jen okrajově. Město Hulín bylo ohrožováno hlavně vodami z Rusavy a Žabínku, jejichž hladinu nepříznivě navyšoval rozliv moravních vod, který omezoval přirozený odtok vod z toků. Do Pravčic se rozlily vody z Rusavy, Roštěnky a Rymického potoka. Roštěnku a Rymický potok po jejich opadnutí dále uměle navyšovaly průtoky Rusavy. Rozlivy zaplavily jižní a jihovýchodní část obce, jednalo se ale již spíše o extravilánové území obce. Povodňová voda musela být do Rusavy přečerpávána, v lokalitě fotbalového hřiště byl, po dohodě s Povodím Moravy, s. p., prokopán pravý břeh Rusavy, pro umožnění přirozeného odtoku z povodňové laguny. Místní část Kroměříže Bílany byla zaplavena na celém svém katastrálním území vodami z inundace Moravy. 7.2.2. PRŮBĚH POVODNÍ V BŘEZNU A DUBNU 2006 Povodně byly způsobeny rychlým odtáváním sněhové pokrývky v Jeseníkách, Beskydech, Hostýnských a Vizovických vrších. Vody z tajícího sněhu zvyšovaly průtoky v tocích a způsobovaly povodně. V průběhu povodní se vyskytly v řešeném území ještě přívalové srážky, což mělo za následek dvě kulminační povodňové vlny. Na Moravě byl v Kroměříži vyhlášen III. SPA, na Dřevnici povodeň dosáhla II. SPA. V Otrokovicích dochází k zaplavení sklepů v některých ulicích, plošný rozliv způsobují extravilánové vody přiteklé ze svahů Kvítkovic. Mírné rozlivy způsobuje zahlcená kanalizace, která je ovšem následně uvolněna. Nejproblematičtější místo je u ústí Hrabůvky do Dřevnice. Hrabůvka se plnila vodami ze svého povodí a zvodnělá Dřevnice již tyto vody neodváděla,

str. 64


ba je ještě vzdouvala. Ústí bylo zahrazeno a vody z Hrabůvky byly do Dřevnice přečerpávány. K jejich rozlivům nedošlo. Dřevnice i Rusava byly mírně vzduté vodami moravními. Na Dřevnici tak byl uměle udržován II. SPA, Rusava dále vzdouvala i potok Stonač, který následně vybřežil a plnil štěrkoviště u Hulína. Stonač byl zahrazen. V samotném Hulíně hladina Rusavy sice stoupla, ale k jejímu vylití nedošlo. Ve vodotečích v Tlumačově se zvyšovaly hladiny díky srážkám a následně zpětným vzdutím Mojeny. Ta se nejdříve vylila v Baťovském lese, laguna se pak dále rozšiřovala pod jižní okraj Tlumačova a vzdouvala Mojenu a Hlavničku, která se u železniční trati vylila. S odčerpáváním lagun se muselo počkat až do poklesu průtoků v Moravě pod II. SPA. 7.2.3. PRŮBĚH POVODNÍ 2007 V roce 2007 území postihly přívalové deště. Srážky způsobily navýšení průtoků vodních toků (Dřevnice II. SPA) a jejich vybřežení (Mojena, Kurovický potok, Hlavnička, Roštěnka, Rusava u Tří mostů v Hulíně). Dále došlo k silnému splachu z polí, a k zahlcení kanalizací (Tlumačov, Otrokovice). Nejvíce byl postižen Tlumačov, kde lokální záplavy způsobil povrchový odtok z polí, zahlcená kanalizace a rozlití Mojeny a Hlavničky. Druhým zasaženým místem byla obec Kvítkovice a území pod obcí, které je sužováno povrchovým odtokem a splachem půdy z polí. Povodeň byla spíše lokálního charakteru. 7.2.4. PRŮBĚH POVODNÍ V BŘEZNU 2009 Jednalo se lokální ohrožení povodní z tání sněhu, které naplňovalo vodní toky. Na Moravě v Kroměříži byl vyhlášen II. SPA. U Otrokovic Morava naplnila inundační koryto a dále vzdouvala Mojenu. Vzdutí sahalo až k Tlumačovu. Mojena zde vzdouvala i Hlavničku. Tokům však nehrozilo vybřežení. Hladina Dřevnice v Otrokovicích se mírně navýšila, ale nezpůsobovala žádné ohrožení. 7.2.5. PRŮBĚH POVODNÍ V KVĚTNU A ČERVU 2010 Povodně byly způsobeny vydatnými srážkami v Beskydech, ale i na samotných povodích Dřevnice a Rusavy a lokálními srážkami na Otrokovicku. Moravní vody byly navýšeny přítokem z Bečvy. Došlo k obecnému navýšení průtoků v tocích. III. SPA vyhlášen na Moravě, Dřevnici i Rusavě. Nejprve docházelo k vybřežení drobných vodotečí (Mojena u Chrášťan), problematické místo bylo u vtoku Žabínku do zatrubnění, došlo ke vzdutí potoka Stonač, který byl uzavřen. Plošné rozlivy v území jsou způsobeny vzdutím a vylitím Mojeny, jež postupovalo od Baťovského lesa. Laguny se postupně zvětšovaly a zcelovaly. S jejich odtokem a odčerpáváním se muselo čekat až na opadnutí Moravy pod II. SPA. V Otrokovicích se místy objevovaly průsaky podzemních vod, největším ohrožením byla zvodnělá Hrabůvka, jejímuž odtoku zamezovala taktéž zvodnělá Dřevnice. Soutok byl zahrazen a voda z Hrabůvky přečerpávána.



7.2.6. ZHODNOCENÍ POVODNÍ - OPAKOVANĚ ZATĚŽOVANÁ MÍSTA V předchozích kapitolách byly popsány nejvýznamnější povodně v řešeném území v letech 1997 až 2010. Dvakrát se jednalo o povodně z jarního tání, jinak šlo o přívalové deště. Hlavní přívalové srážky probíhají vždy výše po toku Moravy v oblasti Jeseníků a Beskyd. Přívalové srážky v řešeném území mají jen lokání význam. Nejvíce škod způsobila řeka Morava, ačkoliv v řešeném území přímo vybřežila jen v roce 1997. V ostatních letech svými povodňovými průtoky nepříznivě ovlivňuje své přítoky, obrací jejich směr a zabraňuje jejich přirozenému odtoku. Zpětné vzdutí je nejmarkantnější na říčce Mojeně, jejíž vzdutí sahá až po obec Tlumačov a dostává se i do jejího přítoku Hlavničky. Nejčastěji zaplavovaným územím je Baťovský (Tlumačovský) les, do nějž se dostávají moravní vody vzdutou Mojenou a naplněním inundačního koryta u Otrokovic. Odtud se záplavová laguna rozšiřuje dále směrem na Tlumačov a zaplavuje pole v lokalitě Amerika. Dalším opakovaně problémovým prvkem je tok Hrabůvky v Otrokovicích a její ústí do Dřevnice. Hrabůvka je drobnou vodotečí vzhledem k velikosti a vodnosti jí příslušejícímu povodí. Za přívalových srážek musí odvádět velké množství vody. V případě zvodněné Dřevnice je odtok vod z Hrabůvky zpomalen či dokonce zcela znemožněn. Zvodněná Dřevnice průtoky v Hrabůvce ještě sama zpětným vzdutím navyšuje. V takových případech bývá ústí zahrazeno a Hrabůvka je do Dřevnice přečerpávána. U Otrokovic se dále jedná o obec Kvasice, jež je sužována četným povrchovým odtokem a splachem z polí. Opakovaně problémovým místem bývá dále v Hulíně vtok Žabínku do zatrubnění jež se musí udržovat čistý, bez naplavenin. Také Roštěnka spolu s Rymickým potokem za intenzivnějších srážek a díky vzdutí z Rusavy vybřežují a zaplavují jihozápadní část Pravčic. Za intenzivních přívalových srážek spojeným se splachem půdy v řešeném území dochází k zahlcení kanalizace. Nejvíce a nejčastěji ohrožená a zaplavovaná místa jsou extravilánové lokality. Povodňovými rozlivy jsou zasahovány lesy (Baťův les nad Otrokovicemi) a polnosti v okolí obcí. V intravilánu obcí (mimo povodeň 1997) dochází jen k průsakům do sklepů či místnímu krátkodobému vybřežení vodotečí, občas se do obcí dostane splach z polí. Za dobré funkčnosti kanalizace nedochází v intravilánu k rizikovým povodňovým událostem. Za běžných povodňových situací (Q5 - Q10 na řece Moravě = +-III. SPA) netvoří samotné vodní toky Morava, Dřevnice, Rusava nebezpečí pro obce, jimiž protékají. Dokonce průtoky dosahující Q100 v Rusavě a Dřevnici nezpůsobují plošné rozlivy. U Moravy je hranice bezpečnosti kolem průtoku o velikosti Q20. Hlavním zdrojem záplav jsou moravní vody dostávající se do území zpětným vzdutím Mojeny, naplnění inundačního koryta u Otrokovic a Rusavy. Naplněním kapacity koryta Moravy a jeho přímému vybřežení došlo pouze v roce 1997. Morava v řešeném území vzdouvá všechny své přítoky a za souběhu přívalových srážek v řešeném území i vodoteče na ně navazující. Území je zaplavováno paradoxně proti směru odtoku Moravy od Otrokovic

str. 66


směrem na Tlumačov, od soutoku Stonače s Rusavou směrem na Hulín, případně (již po směru toku Moravy) od Záhlinických rybníků (vybřežení Rusavy) taktéž na Tlumačov. Přívalové srážky v povodí drobných vodotečí řešeného území způsobují jejich vzdutí až vybřežení lokálního významu. Přívalovými srážkami jsou postiženy vodoteče Žabínek v Hulíně v místě ústí do zatrubnění, Roštěnka a Rymický potok u Pravčic, Kurovciký potok u Záhlinic, Mojena u Chrášťan a Tlumačova, Hlavnička u Tlumačova a Hrabůvka v Otrokovicích. Samostatným problémem jsou lokální povodně v obci Kvasice, které zasahují až na jižní plochy Otrokovic, kde se jedná čistě o povrchový odtok a splach půdy.



8. ANALÝZA ODTOKOVÝCH POMĚRŮ 8.1. DEFINICE ZÁKLADNÍCH VODOHOSPODÁŘSKÝCH ZATĚŽOVACÍCH STAVŮ Tato kapitola se věnuje základním vodohospodářským stavům vybraných (hlavních) toků řešeného území. Zatěžovací stavy jsou posuzovány samostatně pro každý hlavní tok, dále je posuzován jejich souběh. Jako hlavní toky byly vybrány: řeka Morava, která tvoří hydrologickou páteř a hlavní recipient území a její levostranné přítoky - Rusava, Mojena a Dřevnice. Tyto čtyři vodní toky mají největší vliv na hydrologickou situaci v řešeném území a na ně navazující přítoky, jsou jedinými cestami k zajištění odtoku vod z území. U říčky Mojeny nejsou některé hodnoty uvedeny. Mojena není obecně vedena jako vodohospodářský významný tok a k jejímu povodí a toku prakticky data neexistují, nebo jsou interpolována (Qn) z nejbližších hydrologických stanic. V řešeném území je Mojena ovšem důležitým prvkem vodohospodářské sítě, který silně ovlivňuje místní rozlivové a odtokové poměry. Proto byla zařazena mezi hlavní hodnocené toky. Tab. 17: N-leté průtoky hlavních toků řešeného území Název toku

Q5 [m3/s]

Q20 [m3/s]

Q100 [m3/s]

Qprům. [m3/s]

Morava Dřevnice Rusava Mojena

512 137 19,5 10,5

668 192,87 47,5 19,5

860 290 73 33

51 2,21 0,552 0,113

Tab. 18: Stupně povodňové aktivity hlavních toků řešeného území Název toku

Hlásný profil

I. SPA

Morava

Kroměříž

400

Dřevnice

Zlín

Rusava

Hulín

Mojena

-

Q [m3/s] cm 280

II. SPA 500

Q [m3/s] cm 387

III. SPA 600

Q [m3/s] cm 516

(výška hladiny)

(výška hladiny)

(výška hladiny)

170

200

260

cm 64,1

cm 82,6

cm 123

(výška hladiny)

(výška hladiny)

(výška hladiny)

190,45 n.m. -

190,95 n.m. -

191,45 n.m. -

m 13 -

m 24 -

m 37 -

Zdroj evidenční listy hlásných profilů, ČHMÚ, Rusava, Mojena manipulační řády. 8.1.1. ZATĚŽOVACÍ STAVY HLAVNÍCH TOKŮ, VLIV NA JEJICH PŘÍTOKY Všechny hodnocené toky jsou upravené a regulované. Ve všech případech byla zkrácena a více čí méně napřímena jejich trasa, zásahy ovlivnily i kapacity koryt a jejich inundaci.

str. 68


Mimo Mojenu jsou hodnocené toky alespoň místně ohrázovány, tudíž je omezen jejich rozlivový režim a režim odtoku vod z povodí toků (z řešeného území). Následující tabulka poskytuje přehled současné kapacity koryt hodnocených toků. Z ekonomických, krajinných a přírodních důvodů nelze zajistit kapacitu koryt toků na největší možné průtoky po celé délce toku, mimo zástavbu by bylo takové řešení i nesmyslné. V lokalitách mimo zastavěné území obcí by mělo být stanovené záplavové území, ve kterém by byl umožněn bezpečný rozliv a následný bezpečný odtok povodňových vod. Umožněnou inundací do záplavového území by došlo k rozvolnění povodňových vln a jejich zpomalení. V upravených korytech nabírají povodňové průtoky vysoké rychlosti proudění a způsobují nepřiměřené vzdouvání přítoků a velké škody přímo v korytech, které mohou vyvrcholit až protržením ochranných hrází. V současné době je stav hodnocených toků takový, že u žádného z nich, přestože jsou jejich koryta kapacitní jen do určitých průtoků a k rozlivům tedy dochází, v řešeném území nejsou stanovena záplavová území taková, která by byla přímo určena k rozlivu povodňových průtoků. A jak již bylo řečeno, jsou na dlouhých úsecích oboustranně ohrázovány. Při průtocích vyšších, než jsou kapacity koryt, dojde nakonec k jejich vybřežení, ale již ne k následnému odtoku rozlitých vod, které se kvůli ochranným hrázím nemohou dostat zpět do svého koryta. Z tabulkového přehledu lze vyčíst, za jakých zátěžových stavů dojde k vybřežení hodnocených toků. Tab. 19: Kapacity koryt hlavních toků řešeného území

Morava

profil pod zaústěním Rusavy pod Kvasickým mostem

kapacita koryta <=Q10 <=Q20

nad jezem Bělov <=Q50 Otrokovice <=Q10 Dřevnice

Rusava

Zlín

Q5 - Q20

Malenovice

Q1 - Q20

Otrokovice

Q10

Holešov Třebětice

<=Q100 <=Q100

Morava Řeka Morava je největším a nejvodnějším tokem řešeného území, tvoří jeho hlavní recipient, tedy odvádí veškeré vody na řešené území spadlé nebo přitečené.



V řešeném území je po celé délce oboustranně ohrázována a má tři levostranné přítoky (Rusava, Mojena, Dřevnice). Ústí všech přítoků je otevřené, bez možnosti příležitostné manipulace. Její průtoky přímo ovlivňují poměry v Rusavě, Mojeně a Dřevnici a přeneseně přítoky těchto vodotečí. Za běžných moravních průtoků probíhá i bezproblémově odtok vod z řešeného území. Ovšem při moravním průtoku o velikosti Q2 (cca 450m3/s, kolem II. SPA) dochází ke zpětnému vzdutí říčky Mojeny, které se postupně dostává až k obci Tlumačov. Za průtoků Q5 (III. SPA) dochází již ke vzdutí i Rusavy a Dřevnice. Soutok Moravy a Dřevnice je zatopený. Vzdutí těchto toků ovšem nesahá tak daleko, aby ovlivnilo přítoky těchto toků. Naopak na Mojeně již dochází k rozlivům a to nejdříve v oblasti Tlumačovského lesa. Desetileté moravní průtoky již naplňují i inundační koryto u Otrokovic. Odtud se voda dostává opět do Tlumačovského lesa a postupuje spolu s Mojenou směrem na Tlumačov. S navýšením vod v Mojeně vodami postupujícími inundačním korytem lze předpokládat, že dochází i ke vzdutí přítoků Mojeny a to Hlavničky a Hájské příkopy. Zpětné vzdutí se dostává výše i na tocích Rusava a Dřevnice. Toto vzdutí již ovlivňuje i přítoky Hrabůvka na Dřevnici a Stonač na Rusavě. Průtok Q20 je limitním průtokem pro koryto Moravy v řešeném území. Místy již dochází k přelití ochranných hrází, vzdutí přítoků je již takové, že dochází k jejich vybřežení (Mojena Rusava). Mojena se vylévá dříve, než je v Moravě dosaženo Q20. Vzdutí Rusavy sahá po jez u Záhlinických rybníků a dostává se do potoka Stonač, který se následně vylévá. Celková situace je taková, že plošný rozliv je prakticky po celém řešeném území, od železnice Kroměříž - Hulín po ochrannou hráz Otrokovic. Tyto vody neohrožují Bílany ani Hulín, sahají po zástavbu Záhlinic, Tlumačova a po ochrannou hráz Otrokovic. Za povodní větších jak Q20 dochází k zatopení moravními vodami takřka celé plochy řešeného území. Přitékají sem i moravní vody vybřežené mimo řešené území. Záplava sahá po okraj zástavby Hulína a jez Podstávek, na východě území po komunikaci a železnici Hulín - Otrokovice, na jihu po ochrannou hráz Otrokovic. Bílany jsou zaplavené celé, částečně jsou zaplaveny Záhlinice a Tlumačov. Hulín je rozlivem Moravy zasažen okrajově, k Pravčicím záplava z Moravy nezasahuje. Velká část území je tedy zaplavována již od moravního průtoku Q20. Původ rozlitých vod v řešeném území je přímým vybřežením Moravy z koryta, většinou se ovšem jedná o zpětné vzdutí přítoků a o jejich následné vybřežení. Záplava má stagnující charakter. Odtok vod z území brání zpětné vzdutí přítoků a po opadnutí povodně brání odtoku moravní hráze i hráze Rusavy, nad Otrokovicemi lze vodu odvádět pouze úzkým profilem Mojeny případně inundačním korytem. Dřevnice Za průtoku Dřevnicí Q5 (III. SPA) je tok v trase Otrokovic stabilizován ve svém korytě. Dochází ke zpětnému vzdutí Hrabůvky a jiných drobných přítoků Dřevnice. Pouze v lokalitě východní nezastavěné části Otrokovic může dojít k mírným rozlivům.

str. 70


Koryto Dřevnice do průtoku Q20 převádí vody bez větších problémů mimo mírné rozlivy ve východní části Otrokovic. Navyšování průtoků se projevuje hlavně vzdutím a možným vylitím přítoků Dřevnice, v řešeném území se jedná o Hrabůvku. Hrabůvka je do Dřevnice zaústěna přes zatrubnění, kterým je převedena pod silniční křižovatkou. Objekt zatrubnění má možnost příležitostného hrazení. Dřevnice vybřežuje převážně v trase mezi Malenovicemi a Otrokovicemi, rozliv ale není plošný. Ani stoleté voda v Dřevnici neohrožuje Otrokovice výrazně. Dřevnice se plošně vylévá na trase Malenovice - Otrokovice, samotnými Otrokovicemi protéká již v podstatě stabilizovaná s případnými místními přelivy. Svému přítoku Hrabůvce ovšem znemožní odtok, může tedy dojít k vybřežení Hrabůvky. Samotná Dřevnice nevytváří pro Otrokovice velké riziko a to díky umožnění rozlivům nad Otrokovicemi (pod Malenovicemi), kde se povodňový průtok rozvolní a zpomalí a koryto Dřevnice v Otrokovicích pak stíhá bezpečně odvádět povodeň do Moravy. Problém vytváří soutok Dřevnice a Hrabůvky, kdy Hrabůvku vzdouvají větší průtoky v Dřevnici. Za povodňových stavů na Dřevnici dochází i zahlcení nebo zanesení ústí Hrabůvky. Vzdutí i zanesení soutoku způsobuje vybřežení Hrabůvky v Otrokovicích. Rusava Rusava je silně upraveným tokem, jemuž bylo výrazně zkapacitněno koryto. K rozlivům rusavských povodňových vod dochází v řešeném území jen vyjímečně. Za vyšších průtoků vzdouvá své přítoky Stonač, Žabínek a Roštěnka, u nichž způsobuje vybřežení. Při průtoku zhruba Q10 dochází k mírnému vybřežení vpravo pod jezem Podstávek. Při povodni o velikosti Q100 dochází mimo vzdutí a vybřežení přítoků také k vybřežení Rusavy u Pravčic, jež ale neohrožuje zástavbu, a příležitostně k přelití břehů Rusavy na trase Pravčice - Hulín. V zástavbě Hulína dochází k vybřežení Rusavy a záplavě podél jejího koryta, a to kolem železničního mostu přes Rusavu. K plošným záplavám po pravém břehu Rusavy dochází až mezi jezy Podstávek a jezem u Záhlinických rybníků. Za povodňových průtoků dochází k výtlaku vod z Žabínku v místě jeho zatrubnění a do kanalizace. Za povodňových stavů pouze v povodí Rusavy není tok Rusava v řešeném území velkou hrozbou. Její upravené koryto je velmi kapacitní. K větším rozlivům dochází jen pod jezem Podstávek, kde se ale voda vylévá do extravilánu Hulína - do polí směrem na štěrkoviště a u železničního mostu přes Rusavu. Další rozlivy způsobují vzduté přítoky Rusavy. Jedná se o drobné vodoteče, s rozkolísaným průtokem, které vzdutí z povodňových rusavských průtoků zahltí. Povodně probíhající samostatně na tocích Dřevnice, Rusava a případně Mojena, nejsou velkou hrozbou pro obce v řešeném území. Rozlivy, ke kterým za tohoto stavu dochází, nejsou v zástavbě plošné, většinou se jedná o místa, která jsou opatřena nějakým vodohospodářským objektem a kde dochází k zúžení profilu.



Povodeň, která probíhá samostatně na Moravě, se již projevuje plošným rozlivem do území, kam se v první fázi dostává skrz své přítoky a následně přímým vybřežením ze svého koryta. Ale pouze v extrémních případech zaplavuje nebo ohrožuje zástavbu obcí v řešeném území, většinou se jedná o zaplavení lesních a zemědělských ploch.

str. 72


Tab. 20: Zatěžovací stavy Moravy MORAVA Q5 (III.SPA)

Morava zůstává v korytě, vzdouvá přítoky

Q10

Morava se dostává do odlehčovacího koryta u Otrokovic a následně do Tlumačovského lesa

vzdutí postupuje, pravděpodobnost vzdutí Stonače

vzdutí Rusavy cca 1 km vzdutí Dřevnice cca 400 m, soutok Dřevnice a Moravy pod vodu, vzdutí nezasahuje vzdutí postupuje, pravděpodobnost vzdutí po soutok Dřevnice s Dřevnice Hrabůvkou Hrabůvky vzdutí postupuje až k Mojena vzdutá již od lokalitě Skalky, dále k průtoku v Moravě Q2, Tlumačovu, Mojena se vylévá nejdříve pravděpodobnost vzdutí Hlavničky a Hájské příkopy Mojena do Tlumačovského lesa Rusava

Q20

Q100

Morava vzdouvá přítoky a způsobuje jejich vylití, sama místy Morava vylitá prakticky po celé vybřežuje přes levou hráz ploše zájmového území, východní 3 (kapacita koryta 600 - 700 m /s, hranici záplavy (tak jako u Q20) 3 Q20=660 m /s), plošný rozliv od tvoří železnice a komunikace železnice Kroměříž - Hulín až po Hulín - Otrokovice. Ze severu se Otrokovice, Hulín a Otrokovice v do území dostávají moravní vody vybřežené nad zájmovým bezpečí, Záhlinice a Tlumačov v bezprostředním ohrožení, územím, Bílany, Tlumačov odlehčovací koryto u Otrokovic zatopeny, Hulín, Záhlinice v naplněno, záplava způsobená bezprostředním ohrožení, převážně ze vzdutí a nésledného Otrokovice chráněny vybřežení přítoků protipovodňovou hrází Rusava vzdutá a vybřežená až po jez Podstávek, přes něj vzdutí vzdutí a vylití Rusavy po jez u nepokračuje, vzdutí a vylití Záhlinických rybníků, vzdutí a Stonače, zaplavení Záhlinických vylití Stonače rybníků

vzdutí postupuje, vzdutá vzdutí postupuje, vzdutá Hrabůvka a ostatní drobné přítoky Hrabůvka a ostatní drobné přítoky vzdutí postupuje, Mojena se vzdutí postupuje, Mojena se vylévá i u Záhlinic, vzdutí vylévá, prvděpodobné vylití Kurovického potoka, vylití vzduté vzduté Hájské příkopy a Hlavničky Hájské příkopy a Hlavničky



Tab. 21: Zatěžovací stavy Dřevnice DŘEVNICE Q5 (>III.SPA)

Dřevnice v Otrokovicích zůstává v korytě, vzdouvá své přítoky, možné vybřežení v lokalitě východní nezastavěné části Otrokovic Hrabůvka vzdutí toku

Q10

Q20

Q100

Dřevnice v Otrokovicích zůstává v korytě, vzdouvá své přítoky, možné vybřežení v lokalitě východní nezastavěné části Otrokovic

Dřevnice vybřežuje hlavně na trase mezi Malenovicemi a Otrokovicemi, rozliv ale není plošný, v Otrokovicích je rozllivem zasažena východní nezastavěná část

K výraznějšímu rozlivu dojde na trase Dřevnice nad Otrokovicemi a v jejich východní nezastavěné části, Dřevnice v zástavbě Otrokovic vybřežuje, ale ne plošně

zahlcení toku

zahlcení toku

zahlcení toku

Q10

Q20 (>III.SPA)

Q100

Rusava zůstává v korytě, vzdouvá své přítoky, pravé vybřežení pod jezem

Rusava vybřežuje u Pravčic, záplava převážně vod přítoků, a místy v Hulíně, rozliv plošný Rusava zůstává v korytě, vzdouvá vpravo mezi jezy Podstávek a své přítoky jezem u Záhlinických rybníků

Tab. 22: Zatěžovací stavy Rusavy RUSAVA Q5

Rusava zůstává v korytě, vzdouvá své přítoky

Roštěnka vzdutí toku

Žabínek vzdutí toku Stonač

str. 74

předpoklad vzdutí toku

3

Podstávek (Q>30m /s)

vzdutí toku

vzdutí toku, předpoklad možného zahlcení vzdutí toku, předpoklad vybřežení

vzdutí toku a následně Rymického vzdutí toku a následně Rymického potoka, vybřežení těchto přítoků potoka, vybřežení těchto přítoků vzdutí toku, předpoklad možného vzdutí toku, předpoklad možného zahlcení a, výtlaku vod kanalizací v zahlcení a vylití toku v místě Hulíně, vylití toku v místě zatrubnění zatrubnění vzdutí až po Bílany a vybřežení vzdutí a vybřežení toku toku


8.1.2. SOUBĚH ZATĚŽOVACÍCH STAVŮ HLAVNÍCH TOKŮ Při souběhu průchodu povodní Moravou a jejími přítoky budou plošné rozlivy intenzivnější a nastanou dříve, než kdyby se povodňové vlny minuly a proběhly samostatně (viz kapitola 8.1.1). Za takového stavu postupuje vzdutí a rozliv výše po tocích až do míst, kde dojde ke srážce s povodňovou vlnou přítoku. Souběh povodní více toků způsobí plošné rozlivy, jež zasahují dále do území, zabraňují odtoku vod, toky způsobují záplavy již výše po toku v místech, která jsou jinak před rozlivy chráněny. Rozliv na zaplavených lokalitách stagnuje až do doby, kdy opadne průtok Moravou alespoň pod II. SPA aby mohl samovolně nebo s pomocí čerpadel odtékat. Nejvýraznější vliv mají moravní vody na průtok v říčce Mojeně. Mojena se vzdouvá již zhruba od moravního průtoku Q2 (cca 450m3/s). Vybřežuje již v Tlumačovském lese a nepříznivě zvedá hladinu podzemní vody v obci Tlumačov. Vzdutí Mojeny ovlivňuje i její drobné přítoky u Tlumačova (Hlavnička a Hájská příkopa). Při souběhu přívalových srážek (zvýšených průtoků v toku) v povodí Mojeny a průtoku Moravou o velikosti II. SPA dochází u Tlumačova k lokálním záplavám. Záplavy jsou způsobeny srážkovou vodou, zvýšenou HPV od zpětného vzdutí Mojeny a případným vybřežením Mojeny a Hlavničky. Rozliv (vzniklé záplavové laguny) na lokalitě stagnují. Samovolný odtok není možný jednak přes hráze toků a jednak z důvodu „obráceného toku“ Mojeny. Odčerpání lagun je možné až po opadnutí II. SPA na Moravě. Za samostatného průchodu povodňových průtoků Dřevnicí, Rusavou a případně Mojenou dochází v řešeném území jen místy k lokálním záplavám. Velké plošné rozlivy v území způsobují moravní vody, které ale do průtoku Q20 zaplavují lokality převážně zemědělského půdního fondu a lesních porostů. K bezprostřednímu ohrožení až záplavě zástavby obcí dochází až při moravních průtocích dosahujících hodnot kolem Q100. Povodňové rozlivy mají devastující následky hlavně díky zpomalenému až znemožněnému odtoku do recipientů. Po opadnutí povodňových průtoků v tocích a zůstávají v území laguny, jež díky moravním, rusavským hrázím i selským hrázím (Tlumačov, Tlumačovský les) nemohou přirozeně odtékat. Také závěrný profil řešeného území je zúžený zástavbou a ochrannou hrází Otrokovic. Toto místo je silně namáháno kumulací povodňových vod, a jejichž odtok není nemožný, leč pomalý, což se opět může promítat v rozsahu a délce záplavy uvnitř řešeného území. 8.2. POVODŇOVÁ PROBLEMATIKA KATASTRÁLNÍCH ÚZEMÍ ŘEŠENÝCH OBCÍ V červenci a srpnu 2011 byly v rámci pasportu navštěvovány obce a příslušné úřady, jež jsou součástí řešeného území. Účelem bylo získat podrobný přehled o povodňové problematice i hospodaření s vodou obecně na katastrálních území dotčených obcí. 8.2.1. K. Ú. BÍLANY Obec je místní částí města Kroměříž. Jednání proběhlo na MěÚ Kroměříž s vedoucím oddělení ochrany vod prostředí ing. Vodákem. str. 75 A. Textová část


Obcí protéká upravený tok Stonač, který se u Bílan vlévá do PP Stonač a dále směřuje k Záhlinickým rybníkům, kde se vlévá do Rusavy. Na mokřad Stonač je zpracovaný revitalizační projekt, jehož podstatou je odbahnění lokality. Voda z vodních toků ohrožuje obec Bílany jen za velkých povodní (např. 1997, kdy byla obec zaplavena vodou z Moravy a Moštěnky), potok Stonač se v Bílanech nevylévá, za sušších období dokonce vysychá. Po přívalových či jarních deštích a jarním tání se na k. ú. Bílany objevují místa se stagnující vodou, občané mají vodu ve sklepech. V projednávané změně územního plánu Kroměříže č. 5 se počítá s rozšířením štěrkoviště u Hulína o cca 60,5 ha směrem na Bílany, v rámci rozšiřování dobývacích prostor dojde k přeložce Svinského a Němčického potoka. Oba tyto toky již byly jednou překládány. Dále je kolem celé zástavby obce Bílany navržena protipovodňová hráz. S protipovodňovým efektem se počítá i u náspu dálnice D1. Ten by měl zadržet vody z Moravy a Moštěnky, které by následně po opadnutí povodně byly odváděny přes Wolfův splávek a mokřad Stonač do stejnojmenného potoka. Odvod povodňových vod je zatím řešen pouze investičním záměrem: Revitalizace Wolfova Splávku (zpracovala firma Vegi). Uvažuje se o možnosti rozlivu povodňových vod svedených Wolfovým splávkem a Stonačem v lesích Zámeček. Uvažovaný objem možného rozlivu je 90 mil m3. Hlavní riziko: Morava, přívalové srážky 8.2.2. K. Ú. TLUMAČOV Jednání proběhlo na MěÚ Tlumačov s panem starostou Jonáškem. Tlumačov ze severu ohraničuje vodní tok Hájská příkopa, z jihu vodoteč s místním názvem Hlavnička a ze západu Mojena. Všechny toky mají dnes upravené koryto. Obec je ohrožována srážkovými vodami i vodami z toků. Nacházejí se zde místa se stagnující vodou z povrchového odtoku po přívalových srážkách či jarním tání, a místa kam se vylévá voda z toků. Nejvíce Tlumačov ohrožuje Mojena, vylévá se zde cca každé dva roky. Voda se do obce dostává i kanalizací, je zde problém zatopených sklepů. Hlavnička vybřežila v roce 1997, 2006. Mojena i Hlavnička jsou ohrázovanými toky, pokud vybřeží, je problém s odtokem vody. Na jihozápadním okraji Tlumačova je stará seslká hrázka, místy až 2 m vysoká, se šířkou v koruně 1,5 - 2 m. Přerušena zhruba v polovině délky Hlavničkou. (U soutoku Mojeny s Hlavničkou.) Hrázka je původně hrází tlumačovského rybníku. Pokud povodně překročí hrázku nebo vybřeží Mojena, voda nemá kudy odtéct. Rozvodnění Mojeny zapříčiňuje zpětné vzdutí z Moravy (za II. stupně povodňové aktivity na Moravě či průtoku Moravy v Kroměříži 450 m3/s se v Mojeně obrací směr toku) a srážky v pramenné oblasti. Průtok Mojeny se tedy navyšuje ze dvou stran. V územním plánu je navržena nová protipovodňová hráz vedoucí podél obce od jihu až na severozápad k železniční trati. Hráz má chránit proti rozlivům vod z Moravy. Nová hráz se má napojovat na selskou hrázku. Podmínky pro její realizaci nejsou moc příznivé. Jsou zde složité vlastnické vztahy (respektive nepřistoupení vlastníků pozemků k jejich záboru). Po ohrázování Moravy se snížilo množství rozlivů Moravních vod směrem do Tlumačova, ovšem ohrožení vodami z Mojeny zůstalo, možná i zvýšilo.

str. 76


Území bylo zhruba v 70. letech meliorováno, ale v dnešní době není známo kde, neznámý je i stav meliorace. Předpokládá se, že meliorace byly rozorány. Hlavní riziko: Morava, Mojena, Hlavnička, přívalové srážky 8.2.3. K. Ú. OTROKOVICE Jednání proběhlo na MěÚ s Ing. Zakopalem, vedoucím odboru životního prostředí. Ohrožení moravními vodami Při vyšších stavech v Moravě se projevuje zpětné vzdutí v Mojeně a Dřevnici, dochází v narovnaném úseku toku k průsakům v levobřežní hrázi v lokalitě u letiště. Moravní vody se při z výšené hladině do území dostávají přes inundační koryto do Tlumačovského lesa, kde jsou tyto vody usměrněny selskou hrázkou. Tyto vody se dostávají i do Mojeny. Rozliv (nebo alespoň zvodnění Mojeny) se projevuje až u Tlumačova. V selské hrázce je na jejím jižním konci (u Bahňáku) stavítko pro přepouštění povodňových vod do odlehčovacího koryta. Za vyšších stavů Moravy dochází ke zpětnému vzdutí Dřevnice. Za III. SPA na Moravě bývá soutok Dřevnice a Moravy zaplaven. Tyto vody, ale i vody z vyšších částí povodí Dřevnice se u Otrokovic vylévají v jejich východní části na pravém břehu Dřevnice. Část této plochy je stanovené záplavové území Dřevnice. Ze severu se tato plocha začíná zastavovat rodinnými domy. Průsakem se dostávají vody z Dřevnice i do kanalizace. Ohrožení srážkovými vodami a drobnými vodotečemi Území je často sužováno srážkovými vodami - povrchovým odtokem i zvýšeným průtokem v místních vodotečích. Nejvíce ohrožována a zaplavována (s četností každé dva roky) je lokalita u letiště, kde se hromadí voda srážková a průsaková voda moravní a průmyslová zóna na jihu Otrokovic z obou stran železniční tratě. Toto území je uzavřeno levobřežní hrází Moravy a náspem železniční tratě, ve kterém byly při rekonstrukci na rychlostní koridor zrušeny propustky. Stagnující voda se na lokalitě bere z odtoku srážkových vod ze zemědělských svahů Kvítkovic. Projevuje se zde i velká erozivní činnost, kromě velkého povrchového odtoku dochází k velkému odnosu půdy a zabahnění ulic a níže položených ploch. V současné době zemědělci v Kvítkovicích používají v hospodaření systém meziplodin a bezorebnou setbu, což situaci zlepšilo. Ovšem hlavní pěstovanou plodinou zde zůstává kukuřice. Obcí Kvítkovice tekl v historii potok, který byl zatrubněn. Dnes jeho trasa není známa. Byla zpracována studie na odvod srážkových vod z oblasti podél náspu rychlostní silnice R55, konkrétně využití náspu obchvatu Otrokovic do Napajedel, který by zachytával povrchový odtok z kvítkovických svahů a odváděl ho část do Dřevnice, část do Moravy u Napajedel. Povrchový odtok je rozdělen reliéfem území. Dále se uvažovalo o svedení srážkových vod do místní vodoteče v jihovýchodní části Kvítkovic. Vzhledem k velkému odnosu půdy je dnes místní vodoteč výš než okolí (než pole). Přirozené svedení odtoku do vodoteče není tedy možné, voda by musela téct do kopce. Srážkové vody z kvítkovických svahů stagnují také z obou stran železniční trati a silnice I. třídy číslo 49 u konce rychlostní komunikace R55 (exit 32). Silnice byla několikrát zcela zatopena.



Místní tok Habrůvka (Hrabůvka, Kubík) má na svou kapacitu rozsáhlé povodí, z něhož odvádí velké množství vody. Tok je problematický, jeho okolí je podmáčené, nejvíce v lokalitě vymezené tlumačovskou částí s názvem Skály, silnicí II. třídy č. 655 a R55 na východě a občasnou vodotečí na západě. Problematické místo je také Habrůvky a Dřevnice. Okolí toku (tedy i zástavba) je položeno níže než, jeho dno. Dno Habrůvky se zvedá a zanáší díky jezu Spytihněv. Jez Spytihněv vzdouvá vodu, zvedá niveletu, Moravy, Dřevnice a následně i Habrůvky. Problém je na ústí Habrůvky do Dřevnice, kvůli rychlejšímu zvedání nivelety Dřevnice. Dnes je Habrůvka zaústěna do Dřevnice na úrovni dna Dřevnice. Ústí se pravidelně čistí, jinak dochází ke vzdutí Habrůvky z důvodu nemožnosti odtoku do Dřevnice. Hlavní riziko: Přívalové srážky, Morava, Dřevnice 8.2.4. . Ú. HULÍN, K. Ú. ZÁHLINICE Jednání proběhlo na MěÚ Hulín s paní Kainerovou (referentka odboru rozvoje města a životního prostředí) společně s Bc. Rušikvasovou (úsek územního plánování). Hulínem protéká řeka Rusava v upraveném korytě a tok Žabínek, který je v trase Hulínem zatrubněný. Vtok do zatrubnění je opatřen česlemi. Žabínek je levostranným přítokem Rusavy. Na toku Rusava se na k. ú. Hulín nachází tři jezy. Jeden funguje jako odběrný objekt pro Záhlinické rybníky, spravuje ho Rybářství Hulín, Ing. Pálka, druhý jez (Podstávek) patří Povodí Moravy, s. p., ale město s ním může manipulovat, poslední jez se nachází na severu Hulína. Je uzpůsobený k autoregulaci. Hulín je ohrožován vodami z Rusavy, častěji vybřežuje v okolí ulic Havlíčkova a Kostelní. Na toku Žabínek je problém v místě zatrubnění toku, které se za přívalový děšťů musí hlídat a čistit. Zvýšené průtoky v Žabínku se dostávají kanalizací na povrch a zaplavují okolí. Průtok v Žabínku lze ovlivnit jezem u průmyslové zóny v Holešově. Za přívalových srážek je problém s vodou ve sklepech. Důležitou roli za povodní sehrává přečerpávací stanice. Pokud je ochráněna a je funkční, povodňové vody se do Hulína prakticky nedostávají. Městská část Záhlinice, jež je ze severu obtékána Mojenou a z jihu Kurovickým potokem, je ohrožována za zvýšených průtoků v Mojeně. Mojena zde vybřežuje na severo západním okraji Záhlinic a v lokalitě Záhlinických rybníků zaplavuje budovy kačenárny (lokalita Doubravice). Za přívalových srážek jsou zde zatopené sklepy. Město Hulín i pro katastr Záhlinic již projednává doplnění protipovodňové ochrany sestávající se z ochranné hráze na jihu Hulína, ochranné hráze kolem Záhlinic a poldru mezi Pravčicemi a Hulínem. Hlavní riziko: Rusava, přívalové srážky 8.2.5. K. Ú. PRAVČICE Jednání proběhlo s panem starostou J. Šaškem. Podél jižního okraje intravilánu Pravčic protéká Rusava, zemním korytem, v tomto úseku není ohrázována. Před obcí se do Rusavy zprava vlévá Roštěnka (přivádí i vody str. 78


z Rymického potoka). Soutok Roštěnky a Rymického potoka i Roštěnky s Rusavou je volný bez možnosti manipulace. Toky jsou napřímené a zahloubené se zemním korytem. Chybí břehové porosty, místně se vyskytuje alejová výsadba. Roštěnka a Rymický potok jsou celoročně vodné toky, ale s rozkolísaným průtokem. U soutoku Roštěnky s Rymickým potokem je uměle navýšen pravý břeh Roštěnky (břeh podél zahrádek) násypem štěrkopísku (práce místních obyvatel). Před zemědělským družstvem se na Rusavě nachází jez, ve vlastnictví Povodí Moravy, s. p. Obec je pravidelně postihována rozlivem Roštěnky a Rymického potoka. Jedná se o srážkové vody v kombinaci s vyššími průtoky v Rusavě, které způsobují vzdutí Roštěnky a Rymického potoka. Sama Rusava Pravčice neohrožuje, i za povodní 1997 vybřežila jen mírně. Zaplavované území jsou zahrady na jižním okraji zástavby, k největší akumulaci dochází u fotbalového hřiště (nejnižší místo). Přirozený odtok rozlitých vod do Rusavy je nemožný. Řeší se přečerpáváním (za pomocí hasičů). V kritických případech je (po předešlém oznámení na Povodí Moravy, s. p. a v Hulíně) prokopáván pravý břeh Rusavy. Další problémová lokalita je kolem obecního rybníku Hliník (Broďák). Rybník je dotován převážně spodní vodou. Na jeho severní okraj přímo navazuje remíz lužního charakteru. V remízu je patrné mělké koryto, silně vlhké. Koryto je zaústěno do rybníku volně, bez možnosti manipulace. Stálý průtok zde ale není. Do remízu žádná vodoteč ani meliorační příkop nepřitékají. Rybník je opatřen požerákem s nouzovým přepadem přímo v požeráku. Odpad z požeráku je zaústěn pravděpodobně do kanalizace. V okolí rybníku je problém s vysokou hladinou podzemní vody. V sousední zástavbě je voda ve sklepech prakticky celoročně, její navýšení je hlavně z jara. Někdy vystupuje HPV až na terén. Vysoká HPV se udrží i tři měsíce. Za poslední léta se HPV navýšila. Okolo Pravčic dochází k výstavbě R 49. V projektu komunikace se svedením veškerých vod z komunikace do Roštěnky. Kapacita Roštěnky zatím není řešena. Předpokládá se akutní navýšení rozlivů Roštenky a ohrožení obce. Za povodní 1997 a 2010 došlo k vylití Roštěnky a Rymického potoka, za povodní 2006, 2007 došlo pouze ke vzdutí, preventivně byly odčerpávány. V květnu 2010 zastihly Pravčice extrémní srážky, mimo vylití Roštěnky a Rymického potoka, došlo k záplavě (akumulace srážkových vod) na poli na sever od Pravčic. Vytvořila se laguna, z níž se voda dostávala dále do obce. Laguna byla na jižním okraji ohrázována, voda dále tekla podél hrázky a na jejím konci se přelévala opět do obce. Situace se zprvu řešila přečerpáváním za silnici III. třídy 4903 Pravčice - Němčice. Situace byla nakonec řešena rozkopáním zmíněné silnice a svedením akumulovaných vod odvodňovacím příkopem do Kosteleckého potoka. V současné době se v místě rozkopání silnice nachází dva propustky DN 600, odvodňovací příkop zůstal zachován. K. ú. Pravčice bylo v 50. - 60. letech meliorováno, dokumentace by měla být na ZVHS. Při stavebních úpravách lze na melioraci narazit, její celkový stav však není znám. V řešení vodohospodářských problémů ani v revitalizačních projetktech nemá obec žádné plány. Správcem toků v k. ú. Pravčice je Povodí Moravy, s. p.



Obec není vybavena ČOV. Jedná se o obec s méně jak 2000 obyvateli, tudíž nemusí být vybavena ČOV. V současné době se v Pravčicích nachází jednotná stoková síť, která je zaústěna na čtyřech místech do Rusavy a Roštěnky. Jako jediné předčištění domovního odpadu jsou septiky, novější zástavba je vybavena domácími čistírnami. Uvažuje se o dalším předčištění před ústím do vodních toků formou kořenových čistíren apod. Správcem stokové sítě je obec. Na území obce probíhají pozemkové úpravy, jež by měly skončit v roce 2013. Plán společných zařízení je již schválen. Jsou v něm vymezeny pozemky pro biocentrum a poldr a pozemek pro odtokový kanál na severu Pravčic. Mapové přílohy: • D.8.1 NEJVÝZNAMĚJŠÍ PLOCHY ROZLIVŮ ÚZEMÍ 8.3. MODELACE ODTOKOVÝCH SITUACÍ V GIS 8.3.1. VYHODNOCENÍ MODELU - PROBLEMATICKÉ OBLASTI Z HLEDISKA ODTOKU Model je postaven čistě na teoretickém výpočtu, z vrstevnic a upřesňovacích bodů. Jeho výsledkem je potenciální síť povrchového odtoku ovlivněného překážkami, jež představuje komunikační síť (silnice, železnice...). U komunikačnísítě se předpokládá, že je navýšena nad terén a povrchový odtok ji nepřekoná. Potenciální povrchový odtok je počítán pro každý pixel (25 m2) rastru digitálního modelu terénu řešeného území. Posuzována byla modelová sběrná místa soustředěného odtoku (soutok POTENCIÁLNÍHO povrchového odtoku - lokální závěrné profily) s problematickými místy v řešeném území, jež byla získána z analytické části tohoto pasportu, tzn. z dotazníků, ze záplavových ploch, z historických tras vodních toků apod. Cílem modelu měla být identifikace zatěžovaných míst rozlivy (nebo alespoň potvrzení dosavadních výsledků) a pomoc při určení důvodu a zdroje rozlivových vod. Model byl porovnáván s odtokovou problematikou řešeného území a se zmapovanou sítí propustí v náspech komunkační sítě (zdroj datový sklad Zlínského kraje). Problematická modelová místa, místa modelového potenciálního soustředěného odtoku, a modelové hlavní recipienty, korespondují s problematickými oblastmi reálnými. V místech, kde dosáhne soustředěný potenciální odtok překážky (komunikační sítě) se ve skutečnosti nachází propustky nebo se zde nachází opatření, zajišťující jeho odvod (příkopy apod.). Tab. 23: Modelové klíčové lokality - zhodnocení Označení Lokalizace M1

M2

str. 80

Problematika

Pravčice - rybník Hliník, každoroční výstavba RD navýšení hladiny a HPV, průsak do sklepů Hulín - pod jezem v KM zaplavovaná 7,441 lokalita udávaná

Modelová situace četný soustředěný povrchový odtok - místo soutoku povrchového odtoku četný soustředěný povrchový odtok - místo soutoku


Označení Lokalizace

M3

M4

Problematika městem v dotazníku Bílany - okolní polnosti podmáčené (okolí cyklostezky) plochy, tvorba lagun Bílany - násep železniční podmáčené tratě plochy, tvorba lagun

M5

Les Zámeček, místy relikty lužního lesa

M6

Původní koryto Mojeny, oblast mezi Mojenou a Kurovickým potokem, mrtvé moravní rameno pod Záhlinickými rybníky Plocha mezi Tlumačovem a štěrkovištěm Kvasice Tlumačovská tůňka, zástavba RD

M7 M8

M9

M10

M11 M12

Modelová situace povrchového odtoku

četný soustředěný povrchový odtok - místo soutoku povrchového odtoku četný soustředěný povrchový odtok - místo soutoku povrchového odtoku, akumulace u polní cesty, akumulace a odtok do Němčického potoka vysoká HPV, sběrné území ústící mokřadní plochy do recipientu dnes upraveného melioračního příkopu - bývalé rameno Stonače občasné soustředěný povrchový odtok, vodoteče, vysoká podobnost s bývalou trasou HPV Mojeny,

tvorba lagun, vysoká HPV lokální záplavy, voda ve sklepech

sběrné místo soustředěného povrchového odtoku povrchová odtok, sběrné místo směřující do Tlumačovské tůňky Hlavnička, průmyslový areál vybřežení sběrné místo četného v Tlumačově Hlavničky, povrchového odtoku ústící lokální záplavy do Hlavničky HPV, čelo recipientu, sbírajícího Otrokovice - Záhrází u vysoká Štěrkoviště v roce 1997 povrchový odtok průsaky hrází, z Baťovského lesa protržení hráze Hrabůvka u Otrokovic lokální záplavy sběrné místo četného povrchového odtoku Dřevnice na východním záplavové území, na lokalitě soustředěný okraji Otrokovic vybřežování povrchový odtok ústící Dřevnice do Dřevnice



Jak je výše uvedeno, model počítá povrchový odtok pro každý pixel rastru digitálního modelu terénu řešeného území (25 m2). Pro lepší přehlednost potenciální odtokové sítě není v příloze D.8.2 Odtokový model znázorněn rozptýlený potenciální povrchový odtok, ale až soustředěný potenciální odtok. S modelem nelze pracovat se stoprocentní přesností, tím máme na mysli, že odtokové linie vyznačené modelem nebudou zcela přesně v terénu odpovídat polohou a tvarem. Přesnost modelu závisí na kvalitě vstupních dat (hlavně výškopisu), zapracování umělých antropogenních prvků a členitosti terénu. Obecně lze říci, že v členitějších terénech je model přesnější než v rovinatém území, kde musí pro svůj výpočet hodnoty více interpolovat. Dalším znepřesňujícím faktorem modelu je nemožnost zapracování vlivu vsaku a výparu na povrchový odtok. Tedy model předpokládá, že veškerá voda, která se na území dostane, také bezeztrát odteče. Pro zohlednění všech uvedených chybových faktorů je důležité v modelu používat výraz POTENCIÁLNÍ povrchový odtok. Přes všechny chybové faktory má model dobrou vypovídající a informativní hodnotu (viz příloha D.8.2 Odtokový model). Dobře postihl problematická místa řešeného území, která se většinou nachází v lokalitách soutoku soustředěného odtoku. Nejzajímavějšími výsledky jsou na lokalitách M5, M6 a M10 (viz tabulka č. 23 Modelové klíčové lokality - zhodnocení). Na lokalitách M5 a M6 model dobře zachytil přirozené recipienty z příslušných lokálních povodí, které přibližně „kopírují“ původní trasy vodotečí Stonače (M5) a Mojeny (M6). Na lokalitě M10 je zachyceno místo, kde za povodní v roce 1997 byla protržena ochranná hráz Otrokovic a kde se opakovaně objevovaly průsaky. Do tohoto místa je zaústěn potenciální přirozený recipient sbírající vody z povodí Baťovského (Tlumačovského) lesa, hráz je zde namáhána například jako hráz rybníka u výpustného objektu. Ostatní místa modelového potenciálního soustředěného odtoku (jejich soutok) lze definovat jako místa s vyšší až vysokou hladinou HPV s velkou pravděpodobností tvorby lagun za přívalových srážek či jarním tání. Jejich lokalizace modelem byla využita v návrhové části pro umístění zasakovacích a svodných liniových prvků a retenčních ploch. Mapové přílohy • D.8.2 ODTOKOVÝ MODEL

str. 82


8.4. KLÍČOVÉ LOKALITY Klíčovými lokalitami jsou označena místa, která vyplynula z pasportu jako nejvíce problémová z pohledu hydrologického režimu a zatěžovaná stagnujícími rozlivy. Byla určena na základě analytické části pasportu, některé lokality se překrývají s problematickými lokalitami modelovými. 8.4.1. KLÍČOVÉ LOKALITY NA K. Ú. PRAVČICE Lokalita K1 Vymezení plochy: Plocha mezi silnicí III. třídy 4903 (Pravčice - Němčice), zahrádkami (částečně i zahrádky) a toky Rusavou a Roštěnkou. Problematika: Plocha v této lokalitě bývá zhruba obrok postižena lokání povodní, která na popsané lokalitě stagnuje a nemůže přirozeně odtéct. Po dostavbě rychlostní komunikace R49 se plánuje svést veškeré vody zadržené náspem komunikace do Roštěnky, která na plánovanou situaci není kapacitní. Zdroj záplav: Vybřežené vody z Roštěnky a Rymického potoka, vzduté a vybřežené vody Roštěnky (za vyšších průtoků v Rusavě). Dosavadní řešení problému: Za vyšších průtokových stavů na Rusavě, které vzdouvají Roštěnku, se preventivně Roštěnka odčerpává. V případě rozlivu a zaplavení lokality se stagnující voda po opadnutí povodňových průtoků přečerpává do Rusavy, v kritických případech, po konzultaci s Povodí Moravy, s. p. dojde k průkopu levého břehu Rusavy a umožnění tak samovolnému odtoku záplavy. Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologickou zatěžovací situací průtok Q5 v Rusavě. Lokalita K2 Vymezení plochy: Rybník Hliník (Broďák) a zástavba v jeho okolí. Problematika: Každoročně na jaře zvýšená hladina podzemní vody, která může vystupovat až nad povrch. V takových případech pak na lokalitě stagnuje i několik měsíců. Průsaky a zaplavování sklepů zástavby.



Zdroj záplav: Na základě odtokového modelu lze říci, že se jedná o sběrné místo četného povrchového odtoku (srážky, jarní tání). Dosavadní řešení problému: Odčerpávání sklepů. Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologická zatěžovací situace v podobě jarních srážek a tání sněhu. 8.4.2. KLÍČOVÉ LOKALITY NA K. Ú. HULÍN Lokalita K3 Vymezení plochy: Odkrytý tok Žabínku mezi železniční tratí a opětovným zaústěním do zatrubnění (ulice Zahradní). Problematika: Zahlcení nebo zanesení a ucpání vtoku do zatrubnění a následný rozliv, výtlak vod kanalizací. Zdroj záplav: Rozvodněné průtoky Žabínku. Dosavadní řešení problému: Za předpokladu vyšších průtoků čištění česlí na ústí do zatrubnění, manipulace na jezu v Holešově. Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologickou zatěžovací situací průtok Q5 v Rusavě a přívalové srážky v povodí Žabínku. 8.4.3. KLÍČOVÉ OBLASTI NA K. Ú. BÍLANY Lokalita K4 Vymezení plochy: Intravilán severozápadně od obce Bílany zahrnující potok Stonač, ornou půdu. Problematika: Vysoká hladina podzemní vody v jarních měsících vystupující až na povrch terénu, za přívalových srážek tvorba lagun. Zdroj záplav: Podzemní voda, na základě odtokového modelu lze říci, že se jedná o sběrné místo četného povrchového odtoku. Potok Stonač dříve více meandroval, v 18. století se u Bílan větvil na tři

str. 84


ramena, z čehož jedno bylo slepé. Místa bývalé trasy Stonače jsou rychle nasycena vodou, tedy hladina podzemní vody se brzo dostává na povrch terénu a srážky se nemají kam vsakovat. Dosavadní řešení problému: 0 Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologická zatěžovací situace v podobě jarních srážek a tání sněhu. Lokalita K5 Vymezení plochy: Nejbližší okolí podél železniční trati a přejezdu polní komunikace přes železnici. Problematika: Podmáčení, vysoká hladina podzemní vody, za přívalových srážek tvorba lagun. Zdroj záplav: Srážkové vody a vody z jarního tání, na základě odtokového modelu lze konstatovat zadržení náspem železniční tratě četný povrchový odtok, který se akumuluje v místě křížení polní cesty s železnicí. Dosavadní řešení problému: 0 Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologická zatěžovací situace v podobě jarních srážek a tání sněhu. 8.4.4. KLÍČOVÉ LOKALITY NA K. Ú. TLUMAČOV Lokalita K6 Vymezení plochy: Prostor od severozápadního okraje intravilánu Tlumačova po štěrkoviště Kvasice. Zahrnuje lokalitu s místním názvem Rybníček (Tlumačovská tůňka). Problematika: Vysoká hladina podzemní vody, za vyšších srážek voda ve sklepech, za přívalových srážek tvorba lagun. Zdroj záplav: Jedná se o území, které bylo ještě v 19. století protkané sítí moravních meandrů, do nichž ústila Rusava a Mojena. Na ortofotu z 50. let lze stále vyčíst trasy bývalých moravních meandrů, přesto že jsou již rozorané. Odtokový model v této lokalitě znázorňuje potenciální soustředěný odtok směřující na Tlumačov a na Tlumačovskou tůňku. Vysoká hladina



podzemní vody se zde udržuje díky bývalým moravním meandrům, a za vyšších průtoků v Moravě může vystupovat až na povrch terénu. Lolkalita je díky hladině podzemní vody z bývalých meandrů brzo nasycena a vody zůstávají na povrchu. Tvorba lagun je zapříčiněna také vodami z přívalových srážek, jež se jako povrchový odtok tlačí do směrů bývalých říčních meandrů. Dosavadní řešení problému: Odčerpávání zaplavených sklepů. Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologická zatěžovací situace v podobě jarních srážek a tání sněhu. Lokalita K7 Vymezení plochy Prostor „závodiště“ na jihozápadě Tlumačova vymezený selskou hrázkou a silnicí II. třídy č. 655 Tlumačov - Otrokovice. Územím protéká vodoteč Hlavnička a na okraji území se nachází soutok Hlavničky s Mojenou. Problematika: Za přívalových srážek tvorba lagun, občasné vybřežení Hlavničky, nemožnost samostatného odtoku vod z lagun do recipientů Hlavničky a Mojeny. Zdroj záplav: Srážkové vody, vody vzduté Mojeny a Hlavničky, která se zde místy vylévá. Dle odtokového modelu sbírá Hlavnička nad Tlumačovem četný soustředěný odtok a za přívalových srážek se stává poměrně vodným tokem. Z výšené průtoky v Hlavničce s poli se zpětným vzdutím z Mojeny zvedají hladinu podzemní vody v lokalitě a způsobují vybřežení toku. Vzhledem k faktu, že do 18. století býval v ploše lokality rybník, který se dodnes v ploše lokality připomíná vysokou hladinou podzemní vody (je patrné na ortofotech z různých let) je lokalita za srážek rychle nasycena a vody stagnují na povrchu terénu. Dosavadní řešení: Proti vybřežení Hlavničky byly navyšovány její břehy. Pro odtok vod z lagun, které jsou na lokalitě uzavřeny selskou hrázkou a navýšenými břehy Hlavničky, byly po opadnutí povodňových průtoků břehy Hlavničky prokopány a sníženy. Dále se vody z lagun přečerpávají do Mojeny. Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologickou zatěžovací situací průtok Q2 v Moravě. Lokalita K8 Vymezení plochy: Tato plocha leží částečně i na katastru Otrokovic a Kvasic. Jedná se o plochu Tlumačovského lesa a ústí inundačního koryta z Moravy.

str. 86


Problematika: Časté záplavy Moravními vodami, jež se do plochy dostávají inundačním korytem a vzdutou Mojenou. Samotné zaplavení lesa není na škodu, pokud se laguna zde vzniklá dále nerozšiřuje směrem na Tlumačov. Odtok těchto vod je možný pouze zúženým profilem Mojeny u bělovského jezu a inundačním korytem. Zdroj záplavy: Za zvýšených moravních průtoků dochází ke vzdutí a vybřežení Mojeny (Q2), od průtoku Q10 se plní a do Baťovského lesa vylévá inundační (odlehčovací) koryto u Otrokovic. Dosavadní řešení: 0 Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologickou zatěžovací situací průtok Q2 v Moravě a přívalové srážky. 8.4.5. KLÍČOVÉ LOKALITY NA K. Ú. OTROKOVICE Lokalita K9 Vymezení plochy: Plocha východně od místní části Bahňák vymezená komunikacemi R 55, komunikací II. třídy č. 438 Otrokovice - Machová a komunikací II. třídy č. 655 Otrokovice - Tlumačov. Plochou protéká potok Hrabůvka. Problematika: Akumulace srážkové vody, vybřežení toku Hrabůvky. Zdroj záplav: Dle odtokového modelu se zde tvoří soustředěný povrchový odtok, jenž je zachycen silnicí č. 655. Tok Hrabůvka má velké sběrné území a za přívalových srážek musí odvést velké množství vody, na něž není místy kapacitní. Dosavadní řešení: 0 Na lokalitě je v plánu společných zařízení (pro pozemkové úpravy) zakreslen jeden ze dvou poldrů na Hrabůvce. Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologická zatěžovací situace v podobě jarních a přívalových srážek a tání sněhu. Lokalita K10 Vymezení plochy: Soutok Hrabůvky a Dřevnice, koryto Hrabůvky nad ústím do zatrubněním.



Problematika: Zanášení ústí Hrabůvky do Dřevnice, vzdouvání Hrabůvky zvýšenými průtoky v Dřevnici, oba problémy stěžují nebo znemožňují přirozenému odtoku Hrabůvky, který pak na ústí do ztarubnění vybřežuje. Zdroj záplav: Vody Hrabůvky, vody rozvodněné Dřevnice, za extrémních situací vzduté vody Dřevnice od Moravy. Dosavadní řešení: Mechanické čištění česlí na Hrabůvce a ústí Hrabůvky do Dřevnice. Za povodňových stavů na Dřevnici se soutok s hrabskou zahradí. Vody z Hrabůvky jsou pak do Dřevnice přečerpávány. Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologickou zatěžovací situací průtok Q5 v Dřevnice nebo Q10 v Moravě. Lokalita K11 Vymezení plochy: Prostor otrokovického letiště, okolní polnosti a přírodní památky Na letišti. Ze západu je plocha omezena levobřežní hrází, z východu náspem železničního koridoru. Problematika: Vysoká hladina podzemní vody, za přívalových dešťů tvorba lagun. Zdroj záplav: Srážkové vody, srážkové vody extravilánové (z kvítkovických svahů), průsakové moravní vody. Dosavadní řešení: 0 Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologická zatěžovací situace v podobě jarních a přívalových srážek a tání sněhu. Lokalita K12a, K12b, Vymezení plochy: Jedná se o dvě plochy, jedna na k. ú. Otrokovic a druhá na k. ú. Kvítkovic. Vzhledem ke společné problematice a společnému zdroji záplav byly sloučeny do jedné klíčové lokality. Jedná se o průmyslovou zástavbu v podél pravé i levé strany železničního koridoru západně pod Kvítkovicemi (jižní cíp Otrokovic) a plochu u mimoúrovňové křižovatky na konci komunikace R55.

str. 88


Problematika: Akumulace a stagnace extravilánových srážkových vod a splachu z polí. Zdroj záplavy: Povrchový odtok s odnosem půdy z kvítkovických svahů za přívalových srážek. Dosavadní řešení: Zavádění bezorebné setby a meziplodin na zemědělských pozemcích v kvítkovických svazích. Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologická zatěžovací situace v podobě jarních a přívalových srážek a tání sněhu. Lokalita K13 Vymezení plochy: Lokalita se nachází na k. ú. Bělov, západně od Otrokovic po pravém břehu Moravy. Lokalita je vymezena prostorem mezi pravobřežní hrází řeky Moravy a lesní cestou pod kopcem Tresný. Tato plocha od severu ohraničená náspem komunikace III. třídy BělovOtrokovice a na jihu lávkou přes Moravu. Problematika: Bezodtoká oblast, při záplavách dlouhodobě stagnující voda s hloubkou přes 100cm. Zdroj záplav: Moravní povodňové průtoky. Dosavadní řešení: Průkop moravní hráze, přečerpávání. Zatěžovací hydrologická situace Pro lokalitu je relevantní hydrologickou zatěžovací situací průtok Q20 v Moravě. Za povodňových stavů na řece Moravě v Kroměříži (od II. SPA) se bezodtokým stává takřka celé řešené území. Dochází ke zpětnému vzdutí moravních přítoků, zejména Mojeny (od Q2), ale i Rusavy (od Q5) a Dřevnice (od Q5). Klíčové lokality jsou zde definovány jako lokality, jež jsou takřka periodicky zaplavované. Definice klíčových míst ale nezohledňuje územní zájmy řešené lokality. To znamená, že zde není zohledněno, jestli periodický rozliv lokalitě (lépe územnímu zájmu na lokalitě) škodí, pomáhá či mu nevadí. Územní zájmy jsou řešeny a vyhodnoceny v kapitole 9. Specifikace zájmů v území a vyhodnocení jejich vazby na odtokové poměry. Na řešení problematiky klíčových lokalit nelze pohlížet odděleně. Samostatná opatření na jednotlivých klíčových lokalitách vyvolají potřebu opatření na lokalitách okolních a níže str. 89 A. Textová část


položených atd. Hydrologický režim, který je mezi sebou provázaný, nelze ovlivňovat jen na jednom vymezeném místě, následky úprav a opatření se projeví v blízkém i vzdáleném (většinou po směru toku) okolí a naopak úpravy a opatření mimo řešené území mohou příznivě (ale i nepříznivě, záleží na volbě opatření) ovlivnit problematiku klíčových lokalit. K navrhovaným úpravám je tedy přistupováno komplexně pro celé řešené území, pouze protipovodňová ochrana obcí (ochranné hráze) tvoří konkrétní opatření pro každou obec zvlášť. Navrhovaná opatření jsou zpracovaná v kapitole 10.2. Mapové přílohy: • D.8.3 KLÍČOVÉ LOKALITY 8.5. VÝZNAMNÉ VODOHOSPODÁŘKÉ OBJEKTY Z HLEDISKA ODTOKOVÝCH POMĚRŮ 8.5.1. JEZ BĚLOV NA ŘECE MORAVĚ V KM 166,770 Tab. 24: jez Bělov, základní údaje číslo hydrologického pořadí kraj obec s rozšířenou působností obec (katastrální území)

4-12-02-147 Zlínský Otrokovice Bělov, Kvasice

Účel vodního díla Dle povolení k nakládání s vodami, které vydal OKÚ RŽP Kroměříž dne 6.8.2001, č.j. ŽP231/2/194/9049,17446/01-No: • Zvýšená hladina vody v jezové zdrži umožňuje zvětšení zásob podzemních vod pro prameniště Tlumačov a štěrkoviště Kvasice, uživatel podzemních vod Vak Zlín a.s. • Zvýšená hladina vody v jezové zdrži zvyšuje úroveň hladiny podzemní vody v úseku lesů v trati Kroměříž - Tlumačov. • Zlepšení odtokových poměrů na řece Moravě. Funkce a technické parametry vodního díla Tab. 25: rozdělení hladin a vodohospodářské kapacity Kóta nejvyššího vzdutí – maximální provozní hladina čtení na vodočetné lati nad jezem na pravobřežním pilíři Kóta provozní hladiny čtení na vodočetné lati nad jezem na pravobřežním pilíři Výška stálého vzdutí Kóta hladiny při výšce vzdutí 2,90 m - minimální provozní hladina čtení na vodočetné lati nad jezem na pravobřežním pilíři Kóta nuly vodočtu v nadjezí

str. 90

184,40 m n. m. 4,40 m 183,60 m n. m. 3,60 m 2,9 m 183,30 m n. m. 3,30 m 180,00 m n. m.


Objem jezové zdrže Bělov při hladině 184,40 m n.m Délka vzdutí jezu při hladině 184,40 m n.m. (až k jezu Kroměříž) Kóta hladiny nad jezem při Q100 = 860 m3/s při vyhrazeném jezu Kóta dolní plavební hladiny = hydrost. vzdutí jezu Spytihněv Kóta dna nad jezem Kóta dna pod jezem Podélný sklon teoretické nivelety dna Kapacita jezu

cca 1 562 500 m3 cca 9 000 m 186,89 m n. m. 181,30 m n. m. 179,60 m n. m. 177,63 m n. m. 0,37 % cca 710 m3/s

(Kóty dna nad a pod jezem jsou dle nového zaměření Moravy útvarem Geodézie PM Brno z let 1997 – 2000, nadmořské výšky v systému Balt po vyrovnání.) Popis objektu Na řece Moravě v říčním km 166,770 (původní kilometráž 179,600 dle TPE) je vybudován vzdouvací objekt o třech polích světlosti 18,00 m. V příčném řezu ve všech třech polích jez sestává z pevného betonového stupně, na jehož koruně vzdouvá vodu ocelový segment s nasazenou klapkou. Výška segmentu včetně klapky je 4,70 m. Jez nahrazuje původní, v současné době zatopený, pevný jez v Kvasicích. Pilíře jezu slouží jako spodní stavba pro silniční most, který umožňuje dopravní spojení mezi Bělovem a Otrokovicemi. Betonová pevná část stupně vyčnívá cca 70 cm nad úrovní dna regulovaného vodního toku a jeho koruna je provedena na kótě 181,10 m n. m. Pod jezem je proveden betonový vývar v celkové délce 17,95 m. Kóta dna vývaru je 177,60 m n. m., vývar je ukončen šikmým náběhem ve sklonu 1 : 3. Voda odtékající od vývaru jezu je uklidněna za vývarem v uměle vytvořeném výmolu hloubky 60 cm, který je opevněn záhozem z lomového kamene. Pilíře jezu šířky 3,00 m jsou ukončeny železobetonovými budkami, ve kterých jsou instalovány strojní mechanizmy pro ovládání ocelových segmentů a nasazených klapek. Úroveň koruny pilířů je na kótě 187,65 m n. m. Krajní břehové pilíře jsou zavázány do břehů řeky Moravy. Všechny pilíře jezu navzájem propojuje mostovka na kótě 187,59 m n. m. Na boku mostu je vedena transmisní tyč ovládání jezu. Ve všech třech polích tvoří hradící konstrukci ocelový segment výšky 3,20 m, na kterém je připojena dvoudílná ocelová dutá klapka o výšce 1,50 m. Celková hrazená výška je 4,70 m. Hradicí výška klapky je 1,50 m, t.j. na kótu 185,80 m n. m. Klapka je uprostřed rozdělena na dvě části po 7,80 m, celková délka klapky je 15,60 m. Pro revizní účely jsou v jejím břichu provedeny kruhové otvory. Konstrukce je určena pro regulaci hladiny vrchem - sklopením klapek, anebo pro regulaci spodem - zvednutím segmentů. Zdvih klapky i segmentu se provádí z každé strany jedním společným Gallovým řetězem. V roce 1998 bylo dokončeno technické opatření, které umožňuje zvedání segmentu se současně sklopenou klapkou. Každým segmentem pohybují dvě zdvihadla, navzájem propojená pevnou transmisí, která zaručuje synchronní chod obou zdvihadel. Každé pravé zdvihadlo je poháněno elektromotorem o výkonu N = 7,5 kW a náhradním ručním ovládáním. Blokování elektromotoru zajišťuje při ručním ovládání spínač.



Tab. 26: Technické parametry vodního díla Typ vzdouvacího objektu Počet polí Světlá šířka jezových polí Délka jezu včetně dvou středních pilířů Kóta koruny pevné přelivné hrany Kóta dosedacího prahu segmentu Kóta osy otočného řezu segmentu Kóta přepadové hrany vztyčené klapky Kóta horní přepadové hrany segmentu (sklopené klapky) Výška klapky Výška segmentu Celková hrazená výška Kóta dna nad jezem Kóta dna pod jezem Kóta koruny hrází nad jezem - pravý břeh - levý břeh Kóta hrází pod jezem - pravý břeh - levý břeh Kóta dna vývaru Kóta prahu vývaru Hloubka vývaru Délka vývaru Kóta mostovky Kóta spodní hrany mostovky Šířka mostovky Kóta levého a pravého pilíře

jez pohyblivý, segment s klapkou 3 3 x 18,00 m 60,00 m 181,10 m n. m. 180,90 m n. m. 185,10 m n. m 185,80 m n. m. 184,30 m n. m. 1,50 m 3,20 m 4,70 m 179,60 m n. m. 177,63 m n. m. 186,60 m n. m. 186,40 m n. m. 186,53 m n. m. 186,00 m n. m. 177,60 m n. m. 178,20 m n. m. 0,60 m 17,95 m 187,59 m n. m. 6,50 m 187,65 m n. m.

Manipulace s vodou a převádění povodní S obsahem jezové zdrže se nehospodaří. Vzdutím hladiny na stanovenou kótu provozní hladiny 183,60 m n. m (čtení na vodočetné lati v nadjezí 3,60 m) je zajištěn účel vodního díla. Hladina v jezové zdrži je průběžně udržována na kótě provozní hladiny 183,60 m n. m. (vodočet nadjezí čtení 3,60 m), a to manipulací se segmenty. Klapky jsou trvale sklopeny, manipuluje se pouze se segmenty.

str. 92


I. stupeň povodňové aktivity Stav, kdy je držena předepsaná kóta provozní hladiny 183,60 m n. m. a střední a levobřežní segment dosáhne kóty dolního břitu 181,75 m n. m., tj. pootevření o 0,65 m nad pevnou přelivnou hranu, celkový průtok jezem je 100 m3/s. II. stupeň povodňové aktivity Při dalším stoupání přítoků do zdrže se manipuluje se segmentem pravobřežním (č.1) a to postupně až do otevření 1,05 m nad pevnou přelivnou hranu. Při otevření všech tří segmentů o 1,05 m nad pevnou přelivnou hranu a dodržení provozní hladiny na kótě 183,60 m n. m., protéká jezem cca 215 m3/s. Při tomto průtoku nastává na jezu II. stupeň povodňové aktivity. III. stupeň povodňové aktivity Při úplném vyhrazení jezu a kótě nad jezem 183,60 m n. m. (čtení 3,60 m) je průtok jezem cca 330 m3/s. Dále již hladina v jezové zdrži stoupá neovladatelně. na jezu nastává při průtoku 473 m3/s, kdy hladina nad jezem dosáhne kóty 184,85 m n. m., t.j. čtení na lati 4,85 m, III. stupeň povodňové aktivity. Minimální průtok v toku pod jezem Účelem vodního díla není nadlepšení minimálních průtoků v toku pod jezem. Veškerá přitékající voda je vypouštěna pod jez. Minimální průtok pod jezem Bělov není vodoprávně stanoven. Při plnění jezové zdrže musí být vždy do toku pod jez vypouštěn alespoň minimální průtok 5 m3/s. Toto je zajištěno zdvihem středního segmentu o cca 7 cm při hladině 183,60 m n. m. Při nižší hladině je nutno ponechat zdvih větší. MVE jez Bělov Rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami a ke zřízení vodohospodářského díla bylo však vydáno OkÚ Kroměříž, RŽP pod č.j. ŽP - 231/2/42/3584/94-Chý ze dne 18.4.1994. V průběhu výstavby došlo k neshodám investora stavby s dodavatelem, který rozestavěnou stavbu vyklidil v polovině roku 1998. Nedokončená stavba se stala nebezpečnou pro své okolí a především pro vlastní jez Bělov a příslušný vodohospodářský orgán nařídil provedení neodkladných zabezpečovacích prací svým rozhodnutím č.j. ŽP – 231/2/10155/99-No ze dne 28.6.1999. Zabezpečovací práce byly do konce roku 1999 provedeny a v současné době je stavba MVE opuštěna. V dalších plánech pro jez Bělov se počítá s vybudováním plavební komory, díky níž by se Baťův kanál protáhl až do Kroměříže. V současné době jsou vyřešeny majetkoprávní poměry stavby a bude podána žádost o územní rozhodnutí a stavební povolení.



8.5.2. JEZ NA ŘECE RUSAVĚ V KM 4,096 Tab. 27: Jez na Rusavě, km 4,096, základní údaje číslo hydrologického pořadí kraj obec s rozšířenou působností obec (katastrální území)

4-12-02-134 Zlínský Kroměříž Hulín

Účel vodního díla Vodohospodářský objekt Jez na Rusavě v km 4,096 slouží k potřebnému vzdutí hladiny pro odběr vody do náhonu pro provoz rybniční soustavy Hulín - Záhlinice. Odběr je prováděn na odběrném objektu v km 4,073 řeky Rusavy. Voda je objektem přiváděna do náhonu a odtud do soustavy. Funkce a technické parametry vodního díla Tab. 28: Rozdělení hladin a přehled vodohospodářské kapacity Kóta pevné přelivné hrany bočních přelivů Horní hrana zahrazeného stavidla Kóta nejnižší provozní hladiny Spád dna nad jezem Spád dna pod jezem Kapacita koryta nad jezem Kapacita koryta pod jezem je více než Q100 Kapacita jezu při vyhrazeném stavidle je více než Q100

188,65m n. m. 188,95 m n. m. 188,685 m n. m. 2,2 % 6,09 % 45 m3/s 73m3/s (119 m3/s) 73m3/s

Popis objektu Jez se nachází v km 4,096 vodního toku Rusavy pod Hulínem. Vodní dílo lze rozdělit na dvě části: • Spodní jezová stavba se dvěma bočními pevnými přelivy • stavidlový uzávěr Spodní stavba jezu sestává z 3 polí. Střední pole s prahem na kótě 187,00 m n. m. je hrazeno pohyblivým ocelovým stavidlem rozměrů 7,00 x 1,95 m. Výška pohyblivého stavidla je dnes proti původně postavenému o 0,45 m výše (byl přivařen ocelový plát pro udržení vyšší hladiny - dnes není potřeba). Střední pohyblivé stavidlo - jeho hrana - je tedy o 0,03 m výše nežli pevné boční přelivy. Krajní pole bočních pevných přelivů tvoří betonové zdi s hranou přelivu na kótě 188,65 m n. m., tedy o 30 cm níže než hrana zavřeného stavidla. Hrana zavřeného stavidla je na kótě 188,95 m n. m. Oba betonové břehové bloky tvoří současně podporu ocelové konstrukce manipulační lávky jezu.

str. 94


Opevnění vývaru je provedeno dlažbou do betonu, svahů vývaru dlažbou na sucho zajištěnou kamennými patkami na cementovou maltu. Vývar je ukončen betonovým prahem vyvedeným až po uzávěr dlažby na obou svazích. Dále je dno a pata chráněna na délku 5 m dlažbou 25 cm do betonu a svahy spodní části kynety profilu dlažbou na sucho. V současné době je opevnění vývaru i koryta narušeno. Nadjezí má dno a svahy kynety po lavičku bermy zpevněno betonovou těsnící deskou 30 cm silnou, monoliticky spojenou se základem jezu. Těsnící vrstva nadjezí je ukončena betonovým prahem. Svahy spodní části kynety profilu Rusavy v nadjezí jsou dále na délku 70 m zpevněny betonovými deskami. Zvedací tabulový uzávěr dává objektu regulační schopnost průtok za extrémních vodních stavů řeky Rusavy. Uzávěr je z ocelové tabule rozměrů 7,00 x 1,95 m s regulační schopností na rolnách, vodících prahových armatur a zdvihadlového mechanismu. Součástí vodohospodářského díla je dále odběrný objekt, jímž je přiváděna voda do náhonu pro napájení (doplňování) Záhlinicko - Hulínské soustavy rybníků. Objekt je osazen do levého břehu Rusavy 73 m nad objektem jezu. Odběrný objekt sestává ze tří částí: • vtokový objekt z koryta řeky • potrubí • kbel s uzávěrem Maximální odběr je 0,35 m3/s. Manipulace s vodou a převádění povodní I. stupeň povodňové aktivity Když přes stavidlo přepadá paprsek vody 80 cm (kóta hladiny 189,75 m n. m.), průtok je 20 m3/s - na jezu nastává I. stupeň povodňové aktivity. Žádná manipulace se neprovádí. II. stupeň povodňové aktivity Při dalším zvyšování hladiny v nadjezí nad kótu 198,20 m n. m. se začíná s postupným zvedáním stavidla. Stavidlo se vytahuje ručně po 10 cm. Nastává II. stupeň povodňové aktivity. III. Stupeň povodňové aktivity Stav při úplném vyhrazení jezu, hladina neovladatelně stoupá. Kapacita nad jezem je vyšší než jezu a koryta pod jezem. Při průtoku vyšším než 48 m3/s dochází v nadjezí k levostrannému přelivu. Minimální průtok v toku pod jezem Asanační průtok 0,075 m3/s bude dodržen při průtoku 3,5 cm vysokého vodního paprsku (kóta hladiny 188,68 m n. m.) přes pevné přelivy a zavřeném stavidlu. Je nutno jej v letním období nebo malých průtocích dodržet. Avšak vzhledem k netěsnosti stavidla a značnému průsaku hrází celé soustavy podél koryta Rusovy bude asanační průtok korytem značně vyšší.



8.5.3. JEZ PODSTÁVEK, HULÍN I NA ŘECE RUSAVĚ, KM 6,070 Tab. 29: Jez Podstávek, Hulín I na řece Rusavě, km 6,070, základní údaje číslo hydrologického pořadí kraj obec s rozšířenou působností obec (katastrální území)


Účel vodního díla • stabilizace spádových poměrů na řece Rusavě • vzdouvání a akumulace povrchových vod V současné době žádný odběratel jezem vzdouvanou vodu z řeky Rusavy neodebírá. Náhon do bývalého cukrovaru je zasypán. Nápustný objekt do náhonu, který je osazen dřevěným stavidlem v ocelovém rámu nyní slouží jako nápustný objekt pro obtok kolem jezu. Funkce a technické parametry vodního díla Tab. 30: Základní technické údaje vodního díla 13,0 m 400 m 190,00 m n. m. 189,37 m n. m. 187,83 m n. m. 1,54 m 191,83 m n. m. 190,00 m n. m. 189,56m n. m. 1,00 m cca Q= 60,0 m3.s-1 (Q100=57,0 m3.s-1 ). Kapacita jezu při vztyčené klapce cca Q= 38,0 m3.s-1 Kapacita koryta bezprostředně pod jezem Podstávek, cca 30,0 m3.s-1 Hulín I

Celková délka jezového tělesa Délka vzdutí Hladina stálého nadržení Kóta dna nad jezem Kóta dna pod jezem Výška jezu Kóta spodní hrany obslužné lávky Kóta vztyčené klapky Kóta sklopené klapky Výška klapky Kapacita jezu při sklopené klapce

Popis objektu Jez je pevný, přímý a k ose toku kolmý. Jezové těleso je betonové o světlosti 13,0 m, ocelová hradící klapka je šířky 13,0 m a výšky 1,0m. Jezovou zdrž lze vypustit obtokovým potrubím DN 1000 délky 26,0m s levobřežním umístěním vtoku. Potrubí je hrazeno dřevěnou tabulí opatřenou ocelovým okem, které slouží k manipulaci. Tabule je vsunuta na vtoku do obtoku do drážek profilu „U“.

str. 96


Objekt je v ř. km 6,081 přemostěn ocelovou lávkou o šířce mostovky 1,20m a stavební výškou 2,50m, která není součástí DHM. V nadjezí na levém břehu odbočuje odběrný objekt pro náhon do zrušeného cukrovaru. Náhon není rovněž součástí DHM. Klapka jezu je ovládána mechanicky z obou břehů pomocí odnímatelných klik ovládacích mechanismů (objekt není připojen na elektrickou síť). Mechanismy jsou osazeny na úrovni přelivné hrany na obou pilířích a jsou chráněny uzamykatelnými kryty. Tyto kryty lze uzamknout pomocí šestihranů, které jsou navařeny na rukojeti ovládacích klik. Kliky jsou uloženy v provozním středisku Zlín - Malenovice, Povodí Moravy, s. p. Vyklápění klapky se děje pomocí ocelových řetězů, které spojují klapku s ovládacími mechanismy. Proti samovolnému zpětnému pohybu vztyčené klapky je v ovládacích mechanismech zajištění rohatkou a západkou. Při průtocích větších než Q>30,0 m3.s-1 dochází v úseku nad jezem k rozlivům na pravém břehu. Kóta provozní hladiny se stanovuje jako kóta klapky vztyčené na kótu 190,00 m n. m. Manipulace s vodou a převádění povodní Při normálním provozu se na jezu nemanipuluje a klapka jezu je vztyčená, voda samovolně přepadá přes jez. Pro vodní dílo jez Podstávek, Hulín I nejsou stanoveny samostatné stupně povodňové aktivity. Povinností osoby odpovědné za manipulace je sledovat vývoj počasí, zvláště při déletrvajícím dešti nebo v zimě při náhlém oteplení s táním sněhu. V katastru města Hulín není umístěna vodočetná stanice. Na opěrné zdi mostu přes řeku Rusavu, po němž vede silnice I/55 jsou stanoveny tři výšky, které slouží pro orientaci: I. stupeň povodňové aktivity letní období: • na kótě 191,00 – při vztyčené klapce jezu Podstávek (1,15 m pod hranou mostu, průtok 10 m3.s-1 ) < Q1 zimní období: • na kótě 190,45 – při sklopené klapce jezu Podstávek (1,7 m pod hranou mostu, průtok 13 m3.s-1 ) cca Q1 II. stupeň povodňové aktivity letní období: • na kótě 191,00 – při sklopené klapce jezu Podstávek (1,15 m pod hranou mostu, průtok 24 m3.s-1 ) cca Q5 zimní období: • na kótě 191,00 – při sklopené klapce jezu Podstávek (1,15 m pod hranou mostu, průtok 24 m3.s-1 ) cca Q5



III. stupeň povodňové aktivity letní období: • na kótě 191,45 – při sklopené klapce jezu Podstávek ( 0,7 m pod hranou mostu, průtok 37 m3.s-1 ) cca Q10 zimní období: • na kótě 191,45 – při sklopené klapce jezu Podstávek (0,7 m pod hranou mostu, průtok 37 m3.s-1 ) cca Q10 Při zvýšených průtocích je osoba odpovědná za provoz a údržbu povinna kontrolovat situaci na jezu min. 2x denně nebo dle pokynů vedoucího provozu Povodí Moravy, s. p. Zlín a zjištěné stavy zapisovat do provozního deníku. Bude-li hrozit vybřežení vody z koryta Rusavy, oznámí osoba odpovědná za provoz a údržbu tuto skutečnost Povodí Moravy, s. p. – provozu Zlín. Ten informaci předá dále příslušnému vodoprávnímu úřadu a vodohospodářskému dispečinku Povodí Moravy, s. p. Minimální průtok v toku pod jezem Do toku pod jezem se převádí celé průtočné množství. Na jezu nejsou umístěny žádné odběry. Min. průtok není stanoven. 8.5.4. JEZ RUSAVA, HULÍN - KM 7,441 Tab. 31: Jez Rusava, Hulín - km 7,441, základní údaje číslo hydrologického pořadí kraj obec s rozšířenou působností obec (katastrální území)


Účel vodního díla Jez byl postaven za účelem vzdouvání vody do pravobřežního náhonu a pro možnost závlah okolních pozemků. V současné době jez neslouží svému původnímu účelu nadržení vody pro pohon mlýnů. Náhon není léta provozován, v převážné délce je zasypán.

str. 98


Funkce a technické parametry vodního díla Tab. 32: Základní technické údaje vodního díla Délka přepadové hrany Výška jezu Délka vývaru Hloubka vývaru Kóta koruny pevné přelivné hrany Kóta prahu vývaru

13,20 m 1,23 m 5,20 m 0,58 m 192,38 m n. m. 191,15 m n. m.

Popis objektu Jez je pevný, bez možnosti manipulace. Těleso jezu i boční kolmé opěrné zdi jsou z prostého betonu, dno vývaru je taktéž betonové, opatřené rozražeči z kulatiny. Pod vývarem je dno opevněno kamennou dlažbou, svahy jsou opevněny dlažbou tl. 25 cm. V patě svahu je zřízena betonová patka. Při rekonstrukci 2006 byla demontována z jezu hradící klapka a tabulové stavidlo. Na úseku řeky Rusavy v řešeném území se nachází ještě další jez, a to jez Pravčice v km 9,082. Po rekonstrukci v roce 1994 je taktéž pevným jezem bez možnosti manipulace, tedy není k němu vypracován manipulační řád. 8.5.5. ZÁHLINICKÉ RYBNÍKY Jedná se o soustavu deseti bočních vzájemně propojených rybníků čistě rybochovného využití. Vzhledem k jejich umístění a rozloze mají i nepřehlédnutelný krajinný význam. Byly spolu s přilehlými les a loukami zařazeny do mokřadů mezinárodního významu. Jsou starým vodním dílem vzniklým v 60. letech dvacátého století. V místě dnešních rybníků byly rybníky již ve 14. století. Ty byly v 18. století vysušeny a převedeny pastviny. Dnes na rybniční soustavě hospodaří Rybářství Hulín. Účel a využití vodního díla • chov rab za účelem podnikání, polointenzivní, kategorie II. 2 • Chov vodní drůbeže (Svárov III) • zmírnění účinků velkých vod neovladatelným retenčním prostorem • vodní biotop Pláňavský rybník Je bočním rybníkem napájeným z odběrného objektu z toku Rusava. Popis vodního díla Rybník je boční, opatřen vypouštěcím a přepouštěcím objektem a bezpečnostním přelivem. Rybník je napouštěn z odběrného objektu umístěným na levém břehu Rusavy cca 100 m nad Jezem na Rusavě. Voda z Rusavy za odběrným objektem protéká otevřeným korytem



(náhonem) k nápustným objektům N1 Pláňavský (DN 600) a N2 Pláňavský (DN 500). Náhon je lichoběžníkovitého průřezu o šířce ve dně 0,5 m, sklonu svahů 1:1,5 a spádu 0,05%. Maximální kapacita náhonu je 2,0 m3/s. Vypouštění Pláňavského rybníka je provedeno přes objekt V Pláňavský (betonový požerák s pěti drážkami, DN 630) do Rusavy nebo je možné přepouštění přes přepouštěcí objekty N1a (jednoduchý požerák, DN 700) a N5 (dvoukomorový požerák, DN 600/800) do Rybníka Doubravického I a V. Manipulace s vodou v jednotlivých rybnících je prováděna pomocí dluží na nápustných nebo výpustných objektech. Hráz Pláňavského rybníka je 3,5 - 4,5 m široká a 2,0 - 2,5 m vysoká. Kóta koruny hráze je 188,88 m n. m. Sklony svahů hráze jsou 1:1 - 1:2. Hráz je většinou bez opevnění, porostlá trávou a křovinami. Průměrná hloubka vody je 1,21 m. Bezpečnostní přeliv je tvořen betonovým kruhovým přepadem (jako sdružený objekt) o délce přelivné hrany L = 14 m. Kóta přelivné hrany je 188,40 m n. m. Přes tento objekt je voda odváděna do Mojeny. Uprostřed přelivné hrany sdruženého objektu je osazen nápustný objekt. Tab. 33: Pláňavský rybník, základní údaje o vodním díle Typ nádrže: Typ vzdouvací stavby Hladina zásobního prostoru HZP Maximální bezpečná hladina Objem vody při HZP Plocha hladiny při HZP Spodní výpusť Bezpečnostní přeliv

neprůtočná zemní hráz 188,40 m n. m. 188,78 m n. m. 418,500 m3 46,50 ha V Pláňavský D 630 mm betonový, kašnový (L=14 m)

Němčický rybník Popis vodního díla Jedná se o boční rybník, napájený vodou především z Mojeny přes nápustný objekt N Němčický (ocelový otevřený požerák DN 630/600, nápustné potrubí DN 500). Rybník je dále opatřen bezpečnostním přelivem a vypouštěcím objektem V Němčický (DN 700), který vede do strouhy pod hrází a dále do Kurovického potoka. Hráz je napojena na hráz Doubravického rybníka a je vedena takřka po celém obvodu rybníka. Hráz je zemní, šířka v koruně je 4,0 m a výška 1,6 m. Návodní sklon hráze je 1:3, vzdušný 1:2,5. Průměrná hloubka zátopy je 1,05 m. Kóta koruny hráze je 186,60 m n. m. Hráz je opatřena nezpevněnou komunikací, je zatravněna a porostlá křovinami. Kolem hráze je vybudován odvodňovací příkop s kapacitou 3,0 m3/s. Na Mojeně se mimo nápustného objektu nachází jalový přepad do Němčického rybníka. Kóta přelivu je 189,10 m n. m., veškerá voda nad touto kótou se přelévá do Němčického potoka. Bezpečnostní přeliv je umístěn v hlavní hrázi a je navržen jako přepad přes širokou korunu (průjezdný brod)., Kóta bezpečnostního přelivu je 188,20 m n. m. str. 100


Tab. 34: Němčický rybník, základní údaje o vodním díle Typ nádrže: Typ vzdouvací stavby Hladina zásobního prostoru HZP Maximální bezpečná hladina Objem vody při HZP Plocha hladiny při HZP Spodní výpusť Bezpečnostní přeliv

neprůtočná zemní hráz 187,60 m n. m. 188,51 m n. m. 150 000 m3 12,00 ha V Němčický DN 700 mm snížená koruna (L=45 m)

Doubravický rybník I - V Je soustavou vzájemně propojených bočních rybníků, jež jsou součástí rybniční soustavy Záhlinické rybníky. Napájeny jsou přes rybníky Pláňavský a Němčický vodami z Rusavy a Mojeny. Popis vodního díla Doubravická soustava se skládá z rybníků Doubravický I - V. Soustava je propojená nápustnými, výpustnými a přepouštěcími objekty, jimiž je propojená i s ostatními rybníky Záhlinické rybniční soustavy. Systém přepouštění vod viz příloha D.4.3. Manipulace s vodou v jednotlivých rybnících je prováděna pomocí dluží nápustných nebo výpustných objektů. Vypouštění rybníků je prováděno buď do Rusavy výpustmi I, II, III, nebo do Kurovického potoka. Nápustné a výpustné objekty mají DN 800 - 300. Hráze rybníků jsou zemní, sypané. Tab. 35: Doubravický rybník I - V, základní údaje o vodním díle Rybník

I

II

III

IV

V

Typ nádrže Objem vody celk. prostoru při hmax Objem retenčního prostoru Objem zásobního prostoru při HZP Maximální bezpečná hladina Kóta HZP

boční 33685 m3

boční 180832 m3

boční 165700 m3

boční 165700 m3

boční 148982 m3

7685 m3

40832 m3

27700 m3

27700 m3

30682 m3

26000 m3

140000 m3

138000 m3

138000 m3

118300 m3

Průměrná hloubka

188,25 n. m. 187,80 n. m. 1,0 m

m 188,25 n. m. m 187,80 n. m. 1,0 m

m 187,80 n. m. m 187,40 n. m. 1,0 m

m 187,80 n. m. m 187,40 n. m. 1,0 m

m 188,25 m n. m. m 187,80 m n. m. 1,126 m

Rybníky Doubravický I - V nemají přímou návaznost na napájecí tok, jedná se o rybníky boční, nemají proto bezpečnostní přeliv.



Soustava rybníků Svárov I - III Jedná se o soustavu tří bočních rybníků, jež jsou součástí Rybniční soustavy Záhlinické rybníky Popis vodního díla Rybniční soustava Svárov je výhradně boční s nouzovým bezpečnostním přelivem u rybníka Svárov III. Rybníky jsou napájeny z toku Mojena. Voda pro rybníky je odebírána z Mojeny betonovým objektem N3A Svárov zaústěným do Svárova III, který má na výtokovém objektu osazeny česlice proti úniku ryb. Vtok je možné zahradit a průtoky převést do rybníka Svárov I přes nápustný objekt N1 Svárov. Rybník Svárov II se napouští přes nápustný objekt N2 Svárov z rybníka Svárov I, případně ze Svárov III přes přepouštěcí objekt N3B Svárov. Vypouštění rybníků je zajištěno přes vypouštěcí objekty V1 - 3 Svárov do Rusavy. Hráze rybníka jsou zemní pojízdné, průměrná kóta koruny hrází je 188, 77 m n. m. Šířka koruny hráze je 3,6 - 4,0 m, výška kolem 4,5 m. Sklony svahů se pohybují v rozmezí 1:1 1:1,5., průměrná hloubka vody v zátopě je 1,0 m. Tab. 36: Svárov I - III, základní údaje o vodním díle Rybník

Svárov I

Svárov II

Svárov III

Typ nádrže: Typ vzdouvací stavby Hladina zásobního prostoru HZP Maximální bezpečná hladina Objem vody při HZP Plocha hladiny při HZP Spodní výpusť Bezpečnostní přeliv

neprůtočná zemní hráz 187,10 m n. m.



187,51 m n. m. 319 300 m3 32,00 ha V1 DN 500 mm nemá

187,51 m n. m. 170 000 m3 17,00ha V2 DN 600 mm nemá

187,51 m n. m. 560 000 m3 56,00 ha V3 DN 600 mm snížená koruna nouzový (L=38m)

Manipulace za povodní Transformační účinek nádrží na snížení kulminačních průtoků extrémních N-letých povodní je vzhledem k objemu retenčího prostoru zanedbatelný. V případě očekávané povodně se neprodleně uzavře napouštěcí objekt z Rusavy nad jezem. Za případné povodně dojde nejspíš k zatopení celé oblasti. I. stupeň povodňové aktivity • vzestup hladiny v rybnících o více jak 15 cm • postupné odpouštění rybníků kapacitou výpustí II. stupeň povodňové aktivity • blížící se kóta maximální bezpečné hladiny

str. 102


•

oznámení správci toku povodí Moravy s. p.

III. stupeň povodňové aktivity • vzestup hladiny v rybnících nad maximální bezpečnou hladinu, hrozí nebezpečí přelití hrází • všemi prostředky je třeba zajistit bezpečnost vodního díla, zejména hrází Tab. 37: Retenční kapacity Záhlinických rybníků Pláňavský rybník Němčický rybník Doubravický rybník I - V Rybník Svárov I - III

170 000 m3 110 000 m3 206 847 m3 431 000 m3

celkem

917 847 m3

8.5.6. HRÁZOVÝ SYSTÉM Při regulaci vodních toků v řešeném území docházelo i k budování hrází na jejich březích. Řešené území je protkáno sítí ochranných hrází vedených podél hlavních toků (Morava, Dřevnice, Rusava, Mojena), i ochranných hrází samostatných. Hráze jsou prvky proti povodňové ochrany území, která zde postupně vznikala již od 18. století. Dnes je jejich význam i funkčnost ale v mnoha případech zpochybnitelná. Hrázový systém Moravy Moravní hráze jsou v území nejstarší, budovaly se spolu s regulací Moravy již od 18. století. V současné době je úsek Moravy v řešeném území po celé své délce oboustranně ohrázován. Hráze jsou zemní, zatravněné, koruna hráze je pojízdná. V úseku Kroměříž Kvasice je koruna pravobřežní hráze opatřena cyklostezkou, cyklostezkou je dále opatřena koruna levobřežní hráze v úseku pod Otrokovicemi kolem lokality Letiště. Levobřežní moravní hráz v úseku u lesa Zámeček (přírodní park Záhlinické rybníky) zarůstá keři. V hrázi se kromě kanalizačních výustí a ústí moravních přítoků nenachází žádné objekty. Kanalizační výusti jsou opatřeny bezpečnostní klapkou proti vzdutí velkých vod, ústí moravních přítoků jsou prostá, volná, bez možnosti manipulace. Hráze jsou k toku přisedlé, pouze v okolí kvasického mostu je náznak berem a odsazení hrází od koryta toku. Podle moravních příčných profilů od Povodí Moravy s. p. se koruny hrází v úseku jižní okraj zástavby Kroměříže a severní okraj zástavby Otrokovic pohybují kolem kóty nadmořské výšky 20 - ti leté vody v Moravě, přičemž levobřežní hráz je nižší než pravobřežní, tedy průtoky kolem Q20 na řece Moravě v tom to úseku místy levostranně vybřežují. V úseku kolem Otrokovic i pod nimi kolem lokality Letiště se moravní průtoky velikosti Q20 udrží v jejím korytě. Hrázový systém Dřevnice Úsek toku Dřevnice v Otrokovicích po její ústí do Moravy je oboustranně ohrázován. Hráze jsou zemní a zatravněné, koruny hrází jsou místy opatřeny městskou komunikací, cyklostezkou či chodníkem. Hráze jsou souvislé, objekty nacházející se v hrázi jsou trubní



výusti (kanalizační a z průmyslové zóny) a ústí přítoku Hrabůvka, jež je taktéž zatrubněné. Soutok Hrabůvky a Dřevnice je možno za průchodu povodňových vod Dřevnicí zahradit. Podle hranic záplavového území Dřevnice je koryto v Otrokovicích kapacitní na víc jak průtoky Q20. K rozlivům dochází pouze v pravobřežní Dřevnice v jihovýchodní části Otrokovic. Hrázový systém Rusavy Rusava při své regulaci prodělala hned po Moravě největší změny a to jak ve své trase, tak ve své délce. Úsek koryta v řešeném území je zahloubený unifikovaný lichoběžník oboustranně ohrázovaný, okolo Pravčic jen s navýšenými břehy. Centrem Hulína je Rusava provedena betonovým korytem zdrsněným kamennou dlažbou do betonu. Hráze Rusavy jsou zemní zatravněné, v úseku kolem Záhlinických rybníků jsou pojízdné. Mimo kanalizačních výustí a ústí přítoků se v rusavské hrázi nachází odběrný objekt pro náhon do Záhlinických rybníků a zaslepený mlýnský náhon u jezu Podstávek. Koryto a hráze Rusavy jsou uzpůsobeny tak, že Rusava téměř po celé své délce v řešeném území udrží v korytě průtoky kolem Q100. Vybřežuje pouze pod jezem Podstávek a to za průchodu vod od velikosti cca Q10, dále pak v Hulíně v lokalitě „Tři mosty“. Při povodních velikosti Q100 vybřežuje Rusava v Hulíně podél svého koryta a v Pravčicích nalevo na pole jižně pod zástavbou obce a v okolí soutoku Roštěnky a Rusavy. Za průchodu povodňových vod v Moravě o velikosti Q20 dojde k přelití i hrází Rusavy. Mojena je ohrázována jen místně a spíše se jedná pouze o navýšení břehů. Toto navýšení je hlavně na pravém břehu Mojeny v okolí Tlumačova. Navýšení pravého břehu má sloužit pravděpodobně jako ochrana Tlumačova proti moravním vodám. Ochranná hráz u Otrokovic Do systému hrází dále patří ochranná hráz kolem severního a západního okraje Otrokovic. Původ této hráze spadá do 30. let 20. století. Hráz má chránit Otrokovice proti moravním vodám. Po povodních v roce 1997 byla hráz opravena a navýšena. Hráz je zemní sypaná, zatravněná, ze strany Otrokovic je opatřena přitěžovací lavicí opatřenou vozovkou místní komunikace. Ochranná hráz není souvislá. V místech konců účelových lesních komunikací je přerušena a opatřena drážkami pro provizorní hrazení. Drážky pro provizorní hrazení jsou také v úseku hráze u Štěrkoviště, kde v roce 1997 došlo k průsakům a protržení hráze. Toto provizorní hrazení navýší současnou korunu hráze. Hráz je dimenzovaná na moravní vody o velikosti průtoku Q100. Selská hrázka u Tlumačova Selská hrázka u Tlumačova je celkem mohutnou zemní hrází. Původně tvořila hráz jednoho z tlumačovských rybníků v 18. století. Hrázka je zatravněná místy i dva metry vysoká. Zhruba v polovině své délky je přerušena vodotečí Hlavnička.

str. 104


Hráze kolem toků jsou navzájem propojené a díky své souvislosti vytváří v řešeném území za určitých podmínek čtyři takřka bezodtoké celky. Prvním bezodtokým celkem je lokalita Letiště na jihu Otrokovic. Tato Lokalita je uzavřena železničním náspem z jihu, moravní hrází ze západu a ze severu se jedná o hráz Dřevnice. Druhou takřka bezodtokou lokalitou je samotná zástavba Otrokovic. Otrokovická zástavba je ohraničena ochrannou hrází ze severu a západu, z jihu je to hráz Dřevnice. Lokalitu za normálních srážkových situací odvodňuje kanalizace a vodoteč Hrabůvka. Za průchodu povodňových vod je ústí Hrabůvky do Dřevnice zahrazeno kvůli zpětnému vzdutí toku a voda z ní musí být do Dřevnice přečerpávána. Třetí bezodtoký celek (jenž zahrnuje několik samostatných lokálních bezodtokých míst) se rozprostírá mezi Rusavou a severním okrajem Otrokovic. V této ploše se nachází několik vodotečí, které ovšem ústí do Mojeny a následně do Moravy. Některé z těchto vodotečí mají navýšené břehy (Hájská příkopa, místy Mojena u Tlumačova), které brání povrchovému odtoku téci do recipientů. Povrchový odtok také ztěžuje selská hrázka u Tlumačova. Za zvýšených průtoků v Moravě (zhruba od Q2) dochází ke vzdutí Mojeny, jež pak neodvádí vody do Moravy. Poslední čtvrtá bezodtoká lokalita je na severu řešeného území a její jižní hranici tvoří hráz Rusavy. Tok Rusava by měl být i jejím recipientem. Ústí do něj přímo či nepřímo všechny vodoteče z tohoto územního celku. Síť vodotečí v tomto území je ale na jeho odvodnění nedostatečná a hráze Rusavy zabraňují odtoku povrchových vod do koryta toku. Za povodňových moravních průtoků od velikosti zhruba Q5 dochází ke vzdutí Rusavy, která pak nemůže odvádět vody ze svého povodí. Ústí Moravních přítoků V řešeném území má Morava v zájmové levobřežní nivě tři přítoky - Rusavu, Mojenu a Dřevnici. Soutoky toků jsou prosté, otevřené bez možnosti provizorní manipulace a všechny jsou umístěny v kótě běžných moravních průtoků. Je tomu tak i u ústí přítoků Rusovy a Mojeny. Ústí přítoku Hrabůvky do Dřevnice je zatrubněné, opatřené česlemi a drážkami pro provizorní hrazení. Možnost manipulace je i na vodoteči Hlavnička u Tlumačova, která je opatřena nad ústím do Mojeny starým stavidlem u místěným na mostě. Manipulací lze zabránit vtoku vzdutých mojenských vod do Hlavničky. Jezové stavby (dva pevné jezy a dva manipulovatelné) jezy na úseku řeky Rusavy v řešeném území jsou dimenzovány s rezervou na převod rusavských povodňových průtoků. Pevné jezy byly v letech 1994 (jez v Pravčicích) a 2006 (jez v Hulíně) rekonstruovány a byla jim odebrána pohyblivá část. Pohyblivé jezy na Rusavě (jez Podstávek, Hulín a jez u Záhlinických rybníků) za včasné a správné manipulace jsou dostatečně kapacitní na převedení povodňových rusavských průtoků. Jez Bělov na řece Moravě u Otrokovic je kapacitní na průtok 710 m3/s ze stanovených 860 m3/s jako Q100 Moravy v Kroměříži.



Vzhledem ke kapacitám jezů lze konstatovat, že za včasné a správné manipulace v řešeném území nezhoršují průchod povodňových vod. Za povodňových situací je důležité sledovat chod splavenin u jezů, zvláště u jezu Bělov. Soustava Záhlinických rybníků vzhledem ke svému charakteru (boční rybníky) a své kapacitě nemají výrazný vliv na retenci a zpomalení průchodu povodní. Od moravních průtoků přesahujících Q20 dochází k jejich zaplavení. Současný hrázový systém řešeného území není zcela vyhovující. Jeho limitem jsou moravní průtoky přesahující Q20, kdy začne docházet k přelévání moravních hrází a zaplavuje se takřka celé řešené území od železnice Kroměříž - Hulín po ochrannou hráz kolem Otrokovic. Po opadnutí povodní zabraňují hráze odtoku rozlitých vod, které na četných plochách v území stagnují a často musí být do recipientů přečerpávány. Hráze také tvoří překážku povrchovému odtoku srážkových vod. Z předpokladu vybudování plánované protipovodňové ochrany obcí budou hráze kolem toků zcela zbytečné. Došlo by pouze ke zdvojení hrázového systému, který má v současné době limit Q20 na Moravě v Kroměříži, a k ještě většímu uzavření povodňových vod uvnitř území. Mapové přílohy: • D.8.4 VÝZNAMNÉ VODOHOSPODÁŘSKÉ OBJEKTY A LOKALITY

str. 106


9. SPECIFIKACE ZÁJMŮ V ÚZEMÍ A VYHODNOCENÍ JEJICH VAZBY NA ODTOKOVÉ POMĚRY Řešené území je protkáno nejrůznějšími zájmy od průmyslu a rozvoje obcí, přes těžbu štěrkopísku, vodárenství, zemědělství, lesnictví a chov ryb až po ochranu přírody na evropské úrovni (viz mapová příloha D.4.1).Každý z těchto zájmů má jiný vztah k problematice povodňových rozlivů. Některé ze zájmů jsou v přímém rozporu s jakýmkoliv typem záplavy, jiné územní zájmy naopak povodňové rozlivy postrádají. Navrhnout tedy jediné řešení, jehož úkolem by bylo zamezit pokud možno veškerým rozlivům v území a rychlé odvedení vod, by nebylo správné. Cílem této části práce je zhodnocení jednotlivých územních zájmů, jejich současného stavu s vazbou na možnosti povodňových rozlivů, což bude sloužit jako podklad pro návrh změny dynamiky hydrologického režimu a kompromisního hospodaření s vodou, které bude chránit obce a jejich rozvoj a zároveň pomůže zachovat a rozvíjet přírodní hodnoty území. Jednotlivé územní zájmy jsou uvedeny a popsány v tabulkové příloze C.9.1. Tabulka poskytuje přehled veškerých zájmů v řešeném území, obsahuje jejich stručný popis a managament ochrany či užívání. Na základě těchto údajů bylo každému zájmu přiděleno vyhodnocení konfliktu zájmu s povodňovými rozlivy a jeho odůvodnění. Toto vyhodnocení nám dělí územní zájmy do tří skupin, jejichž rozmístění je zobrazeno v mapové příloze D.9.1. Kolize územních zájmů s rozlivy. První skupina stmeluje ty územní zájmy, jež územní rozlivy vyžadují. Jedná se o zbytky přírodních ploch s různou formou ochrany, tvořených relikty lužních lesů, mokřadních luk, hanáckých tůní (slepá moravní ramena) bývalých moravních meandrů, na něž jsou vázány biotopy chráněných druhů rostlin, obojživelníků a ptactva. Většina těchto lokalit v řešeném území trpí nedostatečnou dynamikou hydrologického režimu. Druhá skupina soustřeďuje zájmy, jež je potřeba před zátopou chránit ať už z důvodu ochrany osob či majetku a znečištění důležitých zdrojů vod. Do této skupiny byly zařazeny plochy intravilánu obcí, zastavitelná území obcí dle jejich územních plánů a bodové zdroje pitné vody - studny a vrty. V zájmu těchto lokalit je důležité zabránit rozlivům a průnikům povodňových vod a zajistit rychlé, bezpečné odvedení těchto vod. Do poslední skupiny zájmů spadly plochy, jejichž krátkodobé zaplavení nemá významný vliv na jejich funkčnost a hodnotu a nedojde při tom k ohrožení osob a obcí. Jedná se převážně o plochy orné a lesní půdy, plochy chráněných ložiskových území a dobývacích prostorů a plochy jímacích území. Do této kategorie řadíme Záhlinické rybníky jako vodohospodářské a rybochovné technické zařízení. Zaplavení se připouští, ale nesmí přitom dojít ke zhoršení současných provozních podmínek nebo zvýšení rizik plynoucích například z možného koncentrovaného přelivu hrází. Z analýzy územních zájmů a jejich vazby na povodňové rozlivy (tabulková příloha C.9.1, mapová příloha D.9.1) vyplývá, že na 64 % z celkové plochy řešeného území jsou rozlivy alespoň možné, z čehož 14 % (z celkové plochy řešeného území) jsou plochy, na kterých jsou rozlivy žádané. Tento výsledek poskytuje dostatečný prostor k možnosti návrhu kompromisního řešení hydrologické dynamiky území, dávající do rovnováhy ochranu před



povodněmi, rychlý a bezpečný odvod povodní z chráněných ploch na straně jedné a rozvolnění povodní umožněním přirozených rozlivů do území na straně druhé. Mapové přílohy: • D.9.1 KOLIZE ÚZEMNÍCH ZÁJMŮ S ROZLIVY Tabulková příloha: • C.9.1 ÚZEMNÍ ZÁJMY - POŽADOVANÝ REŽIM ROZLIVŮ

str. 108


10. NÁVRH ŘEŠENÍ VYUŽITÍ A ODVEDENÍ VOD PO POVODNI Navrhovaná opatření vycházejí z analytické části pasportu a zároveň respektují plán oblasti povodí Moravy, podle kterého je řešené území součástí prioritní oblasti (Prioritní oblast 7, dále jen PO 7). Zároveň se z věcného hlediska studie zabývá dvěma základními typy lokalit a opatření: • Lokality vázané na nivu Moravy a její hydrologický režim, včetně vazby na přítoky (většina návrhů). • Lokality lokálních problémů na drobných tocích mimo nivu Moravy (menšina, například Pravčice). Návrh opatření směřuje k úpravě dynamiky hydrologického režimu v řešeném území, což by mělo pomoci příznivě ovlivnit povodňovou a odtokovou problematiku klíčových oblastí. Opatření tedy nejsou navržena přímo na klíčových lokalitách, nýbrž jsou u místěna do plochy řešeného území. Jedná se o komplexní návrh vzájemně na sebe navazujících a propojených opatření. Pouze na lokalitách K1 v Pravčicích, K7 v Tlumačově a K10 v Otrokovicích, kde je charakter problému odlišný od zbytku řešeného území, jsou navržená opatření v ploše území doplněna návrhy zabývajícími se konkrétní problematikou těchto lokalit. Tyto lokality byly zaměřeny a jsou podrobněji zpracovány v části E. Výkresové přílohy. Navrhovaná opatření jsou volena z velké části jako přírodě blízká a jsou rozdělena na několik úrovní: • úprava dynamiky rozlivového režimu • biotechnické objekty • organizační opatření • v nezbytných případech mobilní technické opatření 10.1. VÝCHOZÍ PODKLADY NÁVRHŮ 10.1.1. VYHODNOCENÍ ANALYTICKÉ ČÁSTI PASPORTU Řešené území leží v široké údolní nivě řeky Moravy. Původně byla plocha řešeného území protkána meandry nejen moravními (řeka Morava zde protékala dvěma rameny), ale i meandry jejích přítoků. Území bylo pokryto převážně slatinnými loukami a pastvinami, částečně lužními lesy, nacházel se zde i hojný počet rybníků. V dnešní době jsou veškeré toky upravené a regulované, rybníky zrušené, mimo Záhlinických rybníků, které byly obnoveny, a slatinné louky a pastviny rozorané. Plocha lesa se zmenšila o pětinu a v důsledku změny hydrologického režimu v území se mění i jejich původní složení lužních lesů. Dnes se v území nachází pouze relikty říčních meandrů v podobě hanáckých tůní, zbytky slatinných luk a části lužních lesů. Tato zbytková území jsou sice chráněna různým stupněm ochrany (přírodní památka, přírodní park), ale jsou nepříznivě ovlivňována změněným hydrologickým režimem, většina jich trpí na absenci periodických záplav. Mimo zástavby obcí a orné půdy se v území nachází vodní zdroje a v severní třetině území probíhá těžba štěrkopísku, jež se má dále rozšiřovat.



Z analýzy odtokových poměrů a dotazníků zaměřených na povodňovou a popovodňovou problematiku dotčených obcí vyplynuly hlavní zátěže území: • za vyšších vodních stavů v Moravě (od Q2) vzdouvání přítoků, dochází i k jejich vybřežení • vybřežené vody (Moravní za průtoku vyšších Q20, vzdutých toků) přirozeně neodtékají, k návratu do recipientu jim brání hráze toků, to platí i pro záplavové laguny ze srážkových a extravilánových vod Ke vzdouvání toků, s čímž je spojeno zvyšování hladiny podzemní vody, a lokálním záplavám v řešené lokalitě dochází poměrně často, zhruba každé dva roky. Rozlivy jsou přirozeným přírodním procesem, proto bylo v 9. kapitole vyhodnoceno, zda je využití a zájmy řešeného území v rozporu s možností povodňových rozlivů. Mimo zastavěné a zastavitelné části obcí a vodní zdroje, což je zhruba 36 % z celkové plochy řešeného území, kde je prioritní ochrana osob, majetku a rozvoje obcí - území, které je potřebné chránit, jsou v ploše hájeny územní zájmy, jež rozlivy vyžadují nebo s nimi nejsou v konfliktu. Na výsledcích 9. kapitoly je pak postaven princip navrhovaných opatření, která by měla umožnit rozlivy a následný přirozený odtok na plochách k tomu vhodných, čímž dojde k odlehčení a omezení vzdouvání moravních přítoků a rozlivů u chráněných území (území, kde jsou rozlivy nežádoucí - hlavně obce). Opatření by měla pomoci povodňové a popovodňové problematice obcí a zároveň přispějí k udržení a rozvoji přírodních chráněných lokalit v řešeném území a zlepší podmínky pro revitalizaci toků. 10.1.2. PLÁN OBLASTI POVODÍ MORAVY V plánu oblasti povodí Moravy (dále jen POPM) jsou uvedena tato základní opatření (principy opatření) na ochranu území vod před povodněmi: • hájení současných nezastavěných míst vhodných k rozlivům povodní • na vhodných místech zapojení údolních niv do snižování povodňových průtoků v městech a obcích • kombinace řízeného rozlivu povodní s lokální protipovodňovou ochranou sídel • na vhodných místech provádění revitalizací toků s cílem obnovy přirozeného vývoje koryta a přilehlých částí údolní nivy ve vymezeném prostoru • odstranění kritických míst vytvářejících povodňové nebezpečí, zkapacitnění koryt vodních toků, zřízení hrází, vytváření umělých retencí apod. Území určená k rozlivům povodní V POPM se dále zabývá územím určených k rozlivům povodní. Území určená k rozlivům povodní jsou institutem zavedeným § 68, zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Podle něj území tohoto druhu může po projednání s dotčenými úřady státní správy stanovit rozhodnutím vodoprávní úřad pro účely zmírnění účinků povodní. Účelem těchto opatření je dosažení zvýšené retence vody v území za povodňových stavů a dosažení retardace odtoku vody z povodí. Jedná se jen o krátkodobé zadržení vody během povodňových epizod narozdíl od toho, co se běžně rozumí pod pojmem „zadržení vody v krajině“, tedy dlouhodobého procesu, který je součástí koloběhu vody v přírodě a je důležitý hlavně z hlediska dosažení optimálního vodního režimu krajiny a zlepšení její schopnosti překonávání suchých období.

str. 110


Opatření na ochranu před povodněmi v ploše povodí Jedná se o úpravy v krajině zaměřené na zvýšení přirozené retenční a akumulační schopnosti celého území. Využívá se ověřených zásad ochrany a organizace povodí, tj. vytváření zasakovacích pásů, remízků, vhodného uspořádání cestní sítě, využití terénních depresí, změny kultur, způsobu obhospodařování apod. Zde je však nutné upozornit, že se nejedná o postačující řešení ochrany proti povodním, ale pouze o doplňková opatření, jimiž lze snížit velikost průtoků velkých povodní řádově o jednotky procent. Dle POPM zahrnuje v problematice ochrany před povodněmi v prioritních oblastech nejrůznější možnosti souborů typů opatření od technických počínaje po přírodě blízká konče. Zde uvádíme soubory opatření přírodě blízkých: • opatření na tocích a údolních nivách přírodě blízkým způsobem (revitalizace nevhodně upravených vodních toků, přirozené rozlivy do údolních niv, suché nádrže, přírodě blízké úpravy koryt vodních toků v zastavěných územích obcí) • přírodě blízká opatření v ploše povodí k optimalizaci vodního režimu krajiny, zvýšení její retenční schopnosti a k ochraně proti erozi (náprava nevhodných odvodnění a jiných zásahů negativně ovlivňujících vodní režim v krajině, snížení výskytu vlivů vodní eroze, omezování negativních důsledků povrchového odtoku vody – zasakovací pásy a průlehy, remízky, zatravnění údolnic, asanace drah soustředěného odtoku, erozních výmolů a strží, obnova retenčních prostor, terénní deprese, změny ve využívání zemědělské a lesní půdy, apod.) Uvedené soubory opatření v prioritních oblastech byly navrženy s cílem dosáhnout při dodržení požadované úrovně ochrany před povodněmi také zlepšení hydromorfologického stavu vodních toků a navazujících údolních niv. Navržená opatření v krajině mají z hlediska ochrany před povodněmi význam ve zmírnění eroze a zvýšení míry zadržení vody v ploše povodí - lze jimi snížit velikost průtoků velkých povodní řádově v jednotkách procent. Prioritní oblast 7 - Řízená inundace v oblasti Kroměříže V PO 7 jsou v listu opatření v POPM navrženy následující opatření: • víceúčelové vodní nádrže • suché a polosuché poldry • úpravy toků • pevné konstrukce (ohrázování toku), spádové objekty, mosty • technická protierozní a organizační opatření • obnova přirozené členitosti vodního toku v rámci koryta Navrhovaný stav PO 7 kombinuje obnovu retence údolní nivy Moravy v úseku Otrokovice - soutok Moravy s Bečvou a protipovodňovou ochranu obcí na přítocích Moravy. Plocha řešeného území je zcela rovinatá se sklony pohybujícími se v desetinách procenta a s lokálními terénními depresemi. Odtokové poměry jsou díky sklonu území, který se blíží k nule, přirozeně zpomalené a záplavy zde trvají déle.



Ke zmírnění rozsahu povodní a následné problematice odtoku rozlitých vod je nutno provést opatření výše po toku, mimo řešené území. Navrhovaná opatření v ploše řešeného území sice pomáhají zlepšit záplavovou problematiku obcí, jejich účinek se ale projeví hlavně níže po toku pod řešeným územím. V ploše řešeného území se nenachází objekty, které by rozlivy povodní devastovaly (lesy, orná půda, zbytky luk), tedy tyto plochy jsou vhodné k rozlivům povodní. Přesunutím protipovodňové ochrany blíže k zástavbě obcí a otevřením řešeného území k rozlivům zrušením říčních hrází získáme lepší protipovodňovou ochranu obcí, jež ale budou muset důsledně vyřešit odtok extravilánových vod ze srážek a jarního tání, a přirozený záplavový režim území. K malým rozlivům v území bude docházet častěji, ty však nejsou plošně náročné, a rozlivy přesahující Q20 na Moravě v Kroměříži (což je limit současných hrází) budou mít stejný průběh jakou dosud. Ve výsledku dojde ke změně dynamiky režimu malých a středních povodní, kdy bude docházet k záplavám, ale se zajištěným odtokem, průběh povodní od velikosti Q20 bude stejně rozsáhlý jako dosud, s rozdílem rychlejšího odtoku rozlivu po opadnutí povodně do recipientu. Uvolněním rozlivů do krajiny se zpomalí rychlosti povodňových průtoků, čímž se sníží i jejich ničivý účinek. 10.2. NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ Navrhovaná opatření jsou rozdělena do skupin typů opatření. Jednotlivá navrhovaná opatření jsou podrobněji charakterizována v tabulkové příloze C.10.1 Katalog opatření. Skupiny typů opatření jsou vzájemně provázány a mají komplexně řešit problematiku zájmového území. Agregace opatření, která jsou vzájemně na sobě závislá, a která je třeba realizovat společně je u vedena v tabulkové příloze C.10.2. Opatření lze dále rozdělit na opatření hlavní celoplošné, která se zabývají povodňovými rozlivy Moravy, a na opatření doplňková lokální, která řeší povodňové situace extravilánových a vnitřních vod obcí. Opatření hlavní celoplošné směřuje k celkovému zlepšení a revitalizaci řeky a nivy Moravy změnou dynamiky hydrologického režimu území, což příznivě ovlivní povodňové situace, hlavně jejich sílu a odtok v území i níže po toku. Opatření doplňková lokální drží myšlenku upřednostňování prevence před řešením následků. To znamená, že upřednostňují minimalizování vzniku záplavových situací v obcích a následně odtok případných záplavových vod (který bude snížený) před samostatným řešením pouhého odtoku záplavových vod. 10.2.1. SKUPINY TYPŮ NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ Skupina N1 (hlavní) - zrušení levobřežních hrází Moravy V současné době je úsek řeky Moravy v řešeném území, který je silně regulovaný, oboustranně ohrázován. Regulace a výstavba hrází podél Moravy byly započaty již v 18. století. Nynější kapacita koryta Moravy v daném úseku je kolem hodnot Q20. K rozlivům do území dochází již při nižších moravních průtocích, vody se do nitra území dostávají zpětným vzdutím moravních přítoků. Záplavy dosahují k obcím v řešeném území.

str. 112


Z analytické části pasportu (kapitola 9.) vyplynulo, že pokud budou ochráněny obce, krátkodobé záplavy ve zbytku řešeného území neškodí. V současné době díky moravním hrázím záplavy z řešeného území odtékají velmi pomalu, jedinou možnost odvedení záplavových vod tvoří Mojena a částečně Rusava se svým přítokem Stonač, dochází k jejich dlouhodobě stagnaci, některé plochy jsou zcela bezodtoké. Pokud tedy zhodnotíme současnou situaci - i přes regulaci a ohrázování řeky Moravy dochází k rozlivům povodní, jejichž opadnutí a odtok je díky hrázím nejen Moravy, ale i Rusavy a Dřevnice a pomístním navýšením břehů Mojeny a ostatních drobných vodotečí stížen a zpomalen, místy zcela znemožněn. Stagnace vod v území značně zhoršuje dopady povodní. Odstraněním levobřežní hráze se režim rozlivu velkých povodní (od Q20) nezmění, jelikož k jejich rozlivu dochází i dnes přes současné hráze. Dojde k zintenzivnění rozlivů malých vod o moravních průtocích od cca Q5. Ty se sice do území taktéž dostávají i za současné situace zpětným vzdutím Mojeny a přes inundační koryto u Otrokovic, ale k plošným rozlivům dochází pouze mezi Tlumačovem a Otrokovicemi. Za odstranění hrází by docházelo k rozlivům po celé délce řešeného úseku řeky Moravy. Plošný rozsah těchto rozlivů (jeho vymezení) nebyl v rámci této práce řešen. Lze ovšem s velkou pravděpodobností zkonstatovat, že záplava by neohrožovala obce a zasahovala by pouze plochy, jež byly v rámci pasportu (kapitola 9.) vyhodnoceny jako plochy k rozlivům vhodných (rozlivy možné nebo žádané). Jejich odtok by ovšem probíhal ihned po opadnutí povodně. K záplavám by tedy docházelo pravděpodobně častěji, ale nedocházelo by v takové míře ke tvorbě bezodtokých lagun a záplavy by trvaly podstatně kratší dobu. Smyslem opatření je tedy změnit dynamiku hydrologického režimu území, na což je navázán i odtok povodňových vod z území. Umožněním volného rozlivu řeky Moravy a tím i volného odtoku vod z území se povodňové průtoky rozvolní a zpomalí a sníží se jejich devastační účinek. Odstranění hráze a umožnění volného rozlivu Moravy je dobrým impulzem pro revitalizaci Moravy a její nivy. Skupina N2 (hlavní) - zrušení hrází či snížení břehů přítoků Moravy Na problematiku odstranění levobřežní hráze Moravy navazuje odstranění ohrázování či navýšení břehů jejích přítoků, konkrétně Rusavy, Hlavničky a místy Mojeny. Za povodňových stavů, kdy dochází ke vzdutí v tocích, které je větší díky hrázím toků, zvedají tyto vodoteče neúměrně hladinu spodní vody v suterénních prostorech zástavby obcí. V případě vybřežení těchto toků a za povodní na Moravě zabraňují tyto hráze odtoku rozlitých vod. Odstraněním hrází a zvýšených břehů by se tyto problémy eliminovaly. Z povodňových zpráv lze vyčíst, že občas jsou přijata opatření typu prokopání navýšení hráze vodoteče z důvodu řízeného rozlivu a snížení hladiny podzemní vody ve sklepech a odtoku povodně (Tlumačov - Hlavnička, Pravčice - Rusava). Ohrázování a navýšení břehů těchto vodotečí je i příčinou lokálních stagnujících povodní za přívalových srážek. Skupina N3 (hlavní) - protipovodňová hrázová ochrana obcí Současná protipovodňová ochrana obcí, mimo Otrokovic, v řešeném území se považuje za nedostatečnou a nesprávně situovanou. Protipovodňová ochrana v řešeném území je dosud zaměřena převážně na moravní vody, dále na vody z Rusavy a Dřevnice. Nezahrnuje



povodňovou problematiku po většinu roku drobných vodotečí a extravilánových vod, a zcela opomíjí problematiku odtoku popovodňových vod z území. Navrhovaná opatření lze charakterizovat jako přesunutí moravních hrází k předmětům ochrany - obcím. Osy navrhovaných ochranných hrází vychází z územních plánů obcí. Při následném zpracování protipovodňové ochrany obcí (v projektové dokumentaci) je nutno dbát na odtok vnitřních vod ohrázovaného (chráněného) území obcí! Hráze kolem zástavby vytvoří z obcí bezodtokou lokalitu. Navrhované ochranné hráze by tedy neměly být celistvé, měly by zahrnovat propouštěcí objekty pro vnitřní vody, například stavidlové objekty, drážky provizorního hrazení apod., k nimž by měly být přivedeny recipienty odvádějící vnitřní vody ze zástavby obcí. Tyto propouštěcí objekty by za normálních stavů, kdy nehrozí záplava z Moravy, měly být stále otevřené a vyhrazené. Celý systém ochranných hrází by měl být doplněn povodňovými čerpadly. Území obcí, v podstatě celého řešeného území, je rovinaté a ne vždy bude možné, díky sklonovým poměrům, zajistit přirozený odtok vnitřních vod propouštěcími objekty v hrázích. Skupina N4 (doplňkové) - lokální retenční plochy Navrhované retenční plochy jsou umístěny v místech četného soustředěného odtoku určeného odtokovým modelem (viz příloha D.8.2 Odtokový model), které byly konfrontovány s reálnou situací. Některé plochy jsou převzaty z územních plánů obcí a plánu společných zařízení. Opatření na těchto plochách by měla přispět ke zlepšení lokální povodňové problematiky a ke zlepšení odtokových poměrů obcí. Mělo by zde docházet ke zpomalení odtoku, k jeho zasakování či retenci a řízení množství bezpečného odtoku, který bude následně procházet zástavbou obcí. Jedná se o opatření typu suchých a polosuchých poldrů a tvorby mokřadních lokalit. Opatření by měla být navrhovaná tak, aby plnila i funkci diverzifikačního přírodního prvku v této zemědělské krajině, mohou plnit funkci biocenter. Skupina N5 (doplňkové) - zasakovací a svodné liniové prvky Rozmístění zasakovacích a svodných liniových prvků vycházelo taktéž z odtokového modelu (příloha D.8.2 Odtokový model). Měly by opět zlepšovat lokální odtokové poměry zpomalením odtoku či jeho transformací z povrchového odtoku na podpovrchový a zároveň plnit funkci diverzifikačního přírodního prvku v krajině či liniového USES (biokoridoru). Myšlenými opatřeními jsou průlehy záchytné i kombinované (vsakovací a odváděcí funkce), travnaté a křovinaté zasakovací pásy. Skupina N6 (hlavní) - přeložka úseku koryta toku Koryto Mojeny (které je regulované a přeložené již od 18. století) v současné době má trasu vedenu v těsné blízkosti zástavby Tlumačova. V lokalitě u Tlumačovské tůňky je zástavba po obou jejích březích. Mojena v Tlumačově často vybřežuje nebo alespoň zvedá hladinu podzemních vod, které se pak dostávají do suterénů zástavby, zvláště v lokalitě Tlumačovské tůňky a fotbalového hřiště. Současné vedení trasy Mojeny nedává moc prostoru pro výstavbu ochranné hráze Tlumačova, dnes by došlo k uzavření Mojeny a jejích rozlivů v chráněném prostoru obce. Z těchto důvodů byla navržena přeložka úseku koryta toku

str. 114


Mojeny od lokality v okolí Tlumačovské tůňky po fotbalové hřiště. Přeložku toku by bylo vhodné využít k jeho revitalizaci. Skupina N7 (hlavní) - vyvolaná investiční opatření Jde o opatření, která bude nutno provést při realizaci zrušení hrází Moravy a Rusavy. Jsou dvojího typu: • ochrana soustavy Záhlinických rybníků a provozních budov • ochrana bodových zdrojů pitné vody proti průniku povrchových vod. Soustavu Záhlinických rybníků jako rybochovného zařízení bude nutno před případnými frekventovanějšími rozlivy chránit zpevněním a posílením jejich obvodových hrází (kolem rybníka Svárov a Němčického). Bodové zdroje pitné vody, studny vrty, je třeba ochránit proti průniku povrchových vod vytažením zhlaví studní a vrtů nad kótu záplav opatřeným zásypem. U některých těchto objektů v území (vrty mezi JÚ Kvasice a Moravou) se toto opatření nachází, u ostatních je potřeba teprve realizovat. Ochrana bodových zdrojů pitné vody v území je v současné době prodiskutovávaným tématem, jelikož je nedostatečná i za dnešní situace a hrázového systému. Skupina N8 - lokality mimo území pasportu s akutní potřebou řešit současnou situaci Jedná se o lokality v okolí Otrokovic, které již nepostihuje rozsah pasportu, jsou však v jeho těsné blízkosti a mají přímou návaznost a provázanost s problematikou řešeného území. Charaktery zátěžových situací těchto lokalit jsou vzájemně rozdílné, bylo by vhodné je řešit samostatnými projekty. První lokalita se nachází na k. ú. Bělov, západně od Otrokovic po pravém břehu Moravy. Lokalita je vymezena prostorem mezi pravobřežní hrází řeky Moravy a lesní cestou pod kopcem Tresný. Tato plocha od severu ohraničená náspem komunikace III. třídy BělovOtrokovice a na jihu lávkou přes Moravu neskýtá žádnou možnost přirozeného odtoku vody. V této lokalitě se vyskytuje zástavba určená k trvalému bydlení a nadržení vody, která se při povodni přelije přes pravobřežní hráz, má dlouhodobě hloubku přesahující 100 cm. Voda z této lokality musí být vždy čerpána i přesto, že její část odteče po provedení překopu hráze. Druhá lokalita se nachází na jižním a jihovýchodním okraji Otrokovic, převážně na k. ú. Kvítkovice. Tato lokalita trpí za přívalových srážek silným povrchovým odtokem vody spojeným s odnosem půdy, který znečišťuje níže položenou zástavbu a voda následně stagnuje v okolí železničních náspů. Činnosti vyvolané realizací navrhovaných opatření Vzhledem k faktu, že řešené území leží v nivě Moravy, v záplavovém území Moravy, k záplavám zde tedy bude docházet přes jakákoliv realizovatelná technická opatření, bylo by vhodné, v návaznosti na navrhovaná opatření v ploše řešeného území, přizpůsobit jeho využití hydrologickému režimu, nikoliv opačně, jak se tomu děje doposud a to nejen zde. Jedná se hlavně o orné půdy, které by bylo dobré alespoň rozčlenit krajinnými prvky, například realizací ÚSES. Přes všechna navrhovaná opatření bude nutné zapojit do řešení povodňové a popovodňové problematiky čerpadla na vodu. Výstavbou ochranných hrází kolem měst a obcí se v zástavbě



uzavřou vnitřní vody a vody z vodotečí zástavbou protékajících. Tyto vody, ale i průsakové vody pod hrází a zvýšené spodní vody bude nutno odčerpávat. Mimo obce Tlumačov a místních částí Bílany a Záhlinice, mají čerpadla využitelná k přečerpávání povodňových vod k dispozici všechny obce, a to buď ve vlastnictví obcí a měst, ČOV, průmyslových areálů nebo ve spolupráci s hasičskými záchrannými sbory. Návrh umístění povodňových čerpadel je součástí přílohy D.10.1 Návrhy opatření. Návrhy na ostrovní nebo poloostrovní typ protipovodňové ochrany obcí tato předkládaná studie přebírá, s jejich realizací se uvažuje bez ohledu na tuto studií předkládané návrhy zrušení hrázových systémů. Po realizaci opatření zrušení moravních hrází bude mít koryto Moravy kapacitu zhruba Q5. Rozsah rozlivu vybřežených průtoků o velikosti Q5 až
str. 116


Obr. 31: Ukázka příčných profilů Moravou, rozdíl hladin povodňových průtoků, zdroj povodí Moravy, s. p.



10.2.2. GEODETICKÉ ZAMĚŘENÍ Zaměření proběhlo na lokalitách, jejichž lokální problematika se odlišuje od hlavní problematiky území. Jedná se o lokality u obcí Pravčice a Tlumačov a dále soutok Dřevnice a Hrabůvky v Otrokovicích, které jsou zatěžovány lokálními rozlivy různých charakterů. Popis jednotlivých problematik je uveden v kapitolách 8.2.2, 8.2.3 a 8.2.5. Návrh opatření na těchto lokalitách je zahrnut do přílohy D.10.1, jejich podrobnější řešení na podkladu zaměření je pak v části E. Výkresové přílohy. VÝKRESOVÉ PŘÍLOHY: • E.10.2 VÝŘEZ 1 - PRAVČICE - NÁVRH ŘEŠENÍ LOKÁLNÍHO PROBLÉMU • E.10.3 VÝŘEZ 2 - TLUMAČOV - NÁVRH ŘEŠENÍ LOKÁLNÍHO PROBLÉMU • E.10.4 VÝŘEZ 3 - DŘEVNICE - NÁVRH ŘEŠENÍ LOKÁLNÍHO PROBLÉMU 10.3. EKONOMICKÉ ASPEKTY NÁVRHŮ 10.3.1. ZDROJE FINANCOVÁNÍ Návrhy sledují současné trendy moderního vodního hospodářství a snahy o efektivní investice i správu vodních toků. Vyhovují tak například požadavkům Metodiky Odboru ochrany vod MŽP (XI/2008), která stanovuje postup komplexního řešení protipovodňové a protierozní ochrany pomocí přírodě blízkých opatření. Zároveň studie přispívá ke snížení nákladů na správu toků návrhem na zrušení některých hrází. Tyto typy návrhů vesměs odpovídají současným požadavkům na financování z Operačního programu životní prostředí (OPŽP). To se týká zejména hlavních návrhů: odsazení či zrušení hrází Moravy a Rusavy, doplňkových opatření typu revitalizace koryt toků a vyvolaných investic typu ochrana zhlaví studní u vodárenských zařízení, ochrana rybničních soustav apod. V případě rychlého jednání lze ještě stihnout nejbližší předpokládanou výzvu na podání žádosti o financování studií proveditelnosti přírodě blízkých protipovodňových opatření u osy 1.3.1. Studie proveditelnosti by v tomto případě byly důležitým nástrojem k řešení záměrů, protože by umožnily doplnění chybějících podkladů (doměření, výpočty rozlivů, majetkoprávní vztahy, apod.), rozpracování návrhů do podrobnější podoby a zejména jejich projednání s dotčenými subjekty. Podle výsledků těchto prací by bylo zřejmé, jestli mají navržené akce šanci na realizovatelnost a jestli má smysl pokračovat přímou projektovou prací na dokumentacích pro územní a stavební řízení. Vlastní realizace těchto návrhů by byla možná z osy 1.3.2. OPŽP. Lze se však obávat, že proces přípravy investic bude příliš dlouhý na to, aby se dal stihnout termín zahájení výstavby nejpozději v roce 2013, kdy končí současné rozpočtové období EU, a tedy i platnost nástrojů typu OPŽP. Alternativním zdrojem by v případě čistě technických opatření či opatření, která nevyhovují požadavkům OPŽP, mohl být Regionální operační program (ROP) Střední

str. 118


Morava. Návrhy spadají do prioritní osy 2. Integrovaný rozvoj a obnova regionu. I v tomto případě však platí obava o nereálnost zahájení stavy do roku 2013. Příprava zdrojů pro příští plánovací období EU (2014 – 2020) dosud není dostatečně propracována a známa, nicméně lze se důvodně domnívat, že hodnoty hájené návrhy studie budou podporovány i v tomto období. Z tuzemských zdrojů lze v první řadě jmenovat zdroj z Ministerstva zemědělství ČR: Program 129 120 „Prevence před povodněmi II“, který je rozšířen o další podprogramy, například 129 126 „Podpora zadržování vody v suchých nádržích na drobných vodních tocích“. 10.3.2. ORIENTAČNÍ NÁKLADY Tabulková příloha C.10.2 obsahuje jednotlivé, či případně agregované akce či návrhy opatření. Agregace návrhů opatření byla zpracována tak, aby byly vymezeny samostatné investiční celky, jejichž realizace by měla smysl. Přitom jsou zde tedy spojeny návrhy opatření, která musí být realizována společně, případně jsou na sobě závislá, případně je jedna akce vyvolanou investicí akcí jinou. Pro takto definované investiční celky byly podle technických charakteristik odhadnuty i řádové náklady. Tyto odhady však musí být chápány jako velmi orientační, protože například u rušení hrází není nutné jejich celkové odstranění, ale stačí pomístní odstranění hrází a tím zajištění jejich neškodnosti. Přitom je délka odstranění hrází závislá mj. například i na potřebě zemního materiálu na hráze nové. K těmto aspektům bylo při odhadu nákladů přihlédnuto, ale kvalitnější informace o skutečné investiční náročnosti mohou přinést až další stupně projektové přípravy. Mapové přílohy: • D.10.1 NÁVRHY OPATŘENÍ Tabulkové přílohy: • C.10.1 KATALOG OPATŘENÍ • C.10.2 SOUČINNOST REALIZACE NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ AGREGACE OPATŘENÍ



11. ZÁVĚR Problematika záplavového a odtokového režimu území je přímo spojena s charakterem území, tedy s říční nivou. Říční niva je území s vysokou hladinou podzemní vody, které je zaplavováno, ovlivňováno a formováno povodněmi, s přirozeným porostem luk a lužních lesů. Říční nivy jsou ohrožovány rozšiřováním zástavby a infrastruktury a přeměnou na ornou půdu, což vyžaduje regulaci řek, které nivu vytvořily. Regulace řek nezabrání rozlivům (a už vůbec ne vzniku!) povodní, které pak díky přeměně nivy na zemědělskou a urbanizovanou oblast působí hmotné škody. Návrh opatření řešící odtokovou problematiku území vychází z konkrétních potřeb dotčených měst a obcí (Bílany, Hulín, Pravčice, Záhlinice, Tlumačov a Otrokovice), které byly identifikovány z rozhovorů na příslušných úřadech a které zastupují řešení ochranného typu před rozlivy a stagnující záplavou, a dále z analytické části pasportu a vyhodnocení územních zájmů, které zastupují řešení zahrnující ochranu a rozvoj říční nivy. Výsledný návrh se snaží být kompromisem mezi urbanistickými a přírodními zájmy. Před přírodními vlivy, které jsou nevypočitatelné a neodhadnutelné, se člověk a vše, co vytvořil, nedokáže stoprocentně ochránit. Vybudovat protipovodňovou ochranu měst, obcí a kulturní krajiny v říční nivě, která by bránila rozlivům i extrémních povodní je z krajinného, ekologického i technického a v neposlední řadě ekonomického hlediska nesmyslné. Uváděná navrhovaná opatření navazují na plánovaná protipovodňová opatření obcí a měst dotčených touto prací, která lze vyčíst z územních plánů a plánu společných zařízení. Při realizaci navrhovaných ochranných hrází by bylo území nivy uzavřeno mezi dvojí hrázový systém - mezi levobřežní hráz Moravy a ochranné hráze měst a obcí. V ten okamžik bude levobřežní moravní hráz, která dnes nebrání rozlivům povodní od průtoku Q20 ani průniku menších povodní do území, nadbytečná. Mimo pochybnosti o jejím účelu (i dnes) je zcela bezpochybné, že z plochy říční nivy tvoří bezodtoké území, které je odvodňováno jen dvěma recipienty Rusavou a Mojenou (dva recipienty na téměř 60 km2), přičemž Rusava je dnes také ohrázována a povodňové rozlivy jsou do ní přiváděny přes potok Stonač a Mojena je drobnou vodotečí, kterou silně ovlivňují moravní průtoky, jež způsobují obrácení směru jejího toku již při nižších povodňových stavech v Moravě. Zrušení levobřežní moravní hráze a pravobřežní hráze Rusavy spolu s výstavbou ochranných hrází obcí zlepší v prvé řadě současnou odtokovou situaci území, změní dynamiku hydrologického režimu plochy nivy, což přispěje k udržení a rozvíjení na ni vázaných biotopů a bude podnětem k její revitalizaci i k revitalizaci řeky Moravy. Výše uvedené shrnutí problematiky, analýza příčin i návrhy koncepce řešení jsou snahou o základní popsání problémů a jejich řešení. V další fázi bude zapotřebí předložené návrhy verifikovat z několika hledisek. K tomu navrhujeme tento postup: • Hydraulické hledisko: prověřit vliv návrhů na průchod povodní různých vybraných charakteristik. Výstupem by měl být model charakterizující hladiny, rychlosti a průtoky za různých povodňových stavů, a to za současné situace a po realizaci navržených opatření. • Podle výsledků upřesnit a zpodrobnit návrh. str. 120


•

Návrhy projednat s klíčovými partnery: obce a města, hospodařící subjekty, správce toku a povodí, orgány státní správy, následně případně i vlastníci pozemků apod. Všechny výše uvedené kroky lze řešit v rámci studie proveditelnosti. Podle jejich výsledků by mělo být rozhodnuto o realizaci návrhů této studie.



POUŽITÁ LITERATURA PUBLIKACE • BRÁZDIL, R. a kol.: Historické a současné povodně v České republice. MU v Brně, ČHMÚ v Praze. Brno – Praha, 2005. 1. vydání. ISBN 80-210-3864-0 • CULEK, M. (ed.) a kol.: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 1995. ISBN 80-85368-80-3 • DEMEK, J. (ed.) a kol.: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČSR. Academia, Praha, 1987. 21-099-87 • CHYTRÝ, M., KUČERA, T., KOČÍ, M. (ed.): Katalog biotopů České republiky. Interpretační pomůcka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. AOPK ČR, Přírodovědecká fakulta MU v Brně, Botanický ústav AV ČR, Praha, 2001. ISBN 80-86064-55-7 • KUŽVART, M. et al.: Ložiska nerudních surovin ČSR — UK, Praha 1983 in PEŠA, O.: Rešerše literatury k diplomové práci Ondřej. Brno 2011. • MATĚJÍČEK, J.: Povodeň v povodí Moravy v roce 1997. Povodí Moravy, a.s., Brno, 1998. • MIŠÁK, S., BUBENÍKOVÁ, J., KRAMÁŘOVÁ, V.: Svědectví o potopě 1997 Otrokovice. Vydalo město Otrokovice prostřednictvím Otrokovické besedy, Otrokovice, 1998. • NEORAL, M.: Malá zpráva o velké vodě. Sdružení klubové zařízení Tlumačov. Tlumačov, 1997. • PEŠA, O.: Rešerše literatury k diplomové práci Ondřej. Brno 2011. (http://is.muni.cz/th/175391/prif_m/Reserse_DP.txt [cit. 29. 8. 2011]) • PŘICHYSTAL, A., OBSTOVÁ, V., SUK, M.: Geologie Moravy a Slezska — Moravské zemské muzeum, PřF MU, Brno 1993 in PEŠA, O.: Rešerše literatury k diplomové práci Ondřej. Brno 2011. • ŠAMALÍKOVÁ, M.: Geologie a inženýrská geologie. VUT v Brně, Rektorát VUT v Brně, Brno, 9/1989. ISBN 80-214-0025-0 • ŠAMALÍKOVÁ, M.: Inženýrská geologie a hydrogeologie. FAST VUT v Brně, Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno, 9/1996. ISBN 80-214-0623-2 • ŠAMALÍKOVÁ, M.: Inženýrskogeologická terminologie. FAST VUT v Brně, Rektorát VUT v Brně, Brno, 1990. ISBN 80-214-0076-5 • ŠTEFÁČEK S.: Encyklopedi vodních toků Čech, Moravy a Slezska, Baset, 2008, ISBN 978-80-7340-105-4 • QUITT, E.: Klimatické oblasti Československa, Studia Geographica 16, Geografický ústav ČSAV, Brno, 1971.

str. 122


ČLÁNKY, OBČASNÍKY, PROJEKTY • Krajinná ekologie - učebnice, http://www.uake.cz/frvs1269/kapitola9.html • Manipulační řád pro jez Bělov na řece Moravě v km 166,770, Povodí Moravy s. p., vodohospodářský dispečink, 2010 • Manipulační řád pro jez Podstávek, Hulín I. na řece Rusavě v km 6,070, Povodí Moravy s. p., vodohospodářský dispečink, 2011 • Manipulační řád - rybník Pláňavský a Němčický, Ing. Luděk Halaš, Projekty VH staveb, 2008 • Manipulační řád - soustava rybníků Doubravický I-V, Ing. Luděk Halaš, Projekty VH staveb, 2007 • Manipulační řád - soustava rybníků Svárov I, II, III, Ing. Luděk Halaš, Projekty VH staveb, 2008 • Od katastrofálních povodní uplynulo už deset let. In Hulíňan 6/2007, zpravodaj radnice. Vydalo město Hulín, 2007, s. 13 – 15. • Plán povodí oblasti Moravy 2010 - 2015, Povodí Moravy, s.p. • Povodně 2006. In Hulíňan 4/2006, zpravodaj radnice. Vydalo město Hulín, 2006., s. 1 – 2. • Povodňová kniha, město Hulín. Povodeň 16. – 19. květen 2010. • Povodňová kniha, město Hulín. Povodeň 02. 06. – 04. 06. 2010. • Povodňová kniha, obec Tlumačov. Založena 17. 3. 2005 • Povodňový plán města Hulína. Aktualizace září 2010. Vydal MěÚ Hulín, vypracovala: Ing. Miroslava Dvořáková, září 2010. • Povodňový plán k.ú. Tlumačov. Říjen 2005. Revize ze dne 5. 10. 2005. ARVITA P, spol. s r.o. Zak. č.: 89/2005. Arch. č.: 1203/2005. • Povodňový zápis z 7. 9. 2007. Město Hulín. Zapsala ing. Dvořáková. • Rozbor udržitelného rozvoje území SO ORP Otrokovice 2010 – aktualizace. EKOTOXA s.r.o., 12/2010 • Rusava, Hulín - rekonstrukce jezu km 7,441, Povodí Moravy s. p., projekce, 2006 • Vyhodnocení povodní v květnu a červnu 2010. Hydrologické vyhodnocení průběhu povodní. Dílčí zpráva. VÚV T.G.M., 8/2010 – 2/2011. • Vyhodnocení povodní v květnu a červnu 2010. Vliv vodních děl a dalších protipovodňových opatření na průběh povodní. Dílčí zpráva. VÚV T.G.M., 8/2010 – 2/2011. • Vyhodnocení povodní v květnu a červnu 2010. Vyhodnocení meteorologických příčin povodní. Dílčí zpráva. VÚV T.G.M., 8/2010 – 2/2011. • Vzpomínání na povodeň. Hulíňan 7 – 8/2007, zpravodaj radnice. Vydalo město Hulín, 2007. s. 9 – 12.



• • • •

Zpráva o mimořádné události na území města Otrokovice ve dnech 21. 6. – 22. 6. 2007. Zpracoval Odbor ŽP MÚ v Otrokovicích 9. 7. 2007. Zpráva o povodni na řece Moravě a řece Dřevnici na území města Otrokovice ve dnech 26. 3. – 8. 4. 2006. Zpracoval Odbor ŽP MÚ v Otrokovicích 3. 5. 2006. Zpráva o povodni na řece Moravě a řece Dřevnici na území města Otrokovice ve dnech 6. 3. – 9. 3. 2009. Zpracoval Odbor ŽP MÚ v Otrokovicích 23. 3. 2009. Zpráva o povodni na řece Moravě a řece Dřevnici na území města Otrokovice ve dnech 17. 5. – 6. 6. 2010. Zpracoval Odbor ŽP MÚ v Otrokovicích 7. 7. 2010.

ZÁKONY • Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v platném znění • Zákon č. 114/1992 Sb., o ochrany přírody a krajiny, v platném znění • Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění Webové podklady: • Agentura ochrany přírody ČR → Mapový server AOPK ČR → Ochrana přírody. Zdroj: http://mapy.nature.cz/mapinspire/MapWin.aspx?M_WizID=8&M_Site=aopk&M_ Lang=cs [cit. 29. 8. 2011] • Česká geologická služba – GEOFOND → Dobývací prostory, Chráněná ložisková území. Zdroj: http://www.geofond.cz/mapsphere/MapWin.aspx?M_WizID=24&M_Site=geofond &M_Lang=cs [cit. 29. 8. 2011] • Český úřad zeměměřičský a katastrální → Katastrální úřad pro Zlínský kraj → Katastrální pracoviště Kroměříž, Zlín → Územní působnost. Zdroj: http://www.cuzk.cz/Dokument.aspx?Akce=GEN:SEZNAM_KU [cit. 30. 8. 2011] • ČHMÚ→Hlásná a předpovědní povodňová služba→Přehled hlásných profilů→evidenční listy hlásných profilů Moravy - Kroměříž, Morava - Spytihněv, Dřevnice - VD Slušovice • Chráněná území Zlínského kraje → Kroměřížsko → PP Stonáč, Přírodní park Záhlinické rybníky. Zdroj: http://nature.hyperlink.cz/ [cit. 29. 8. 2011] • Chráněná území Zlínského kraje → Zlínsko → PP Tlumačovská tůňka, PP Na letišti. Zdroj: http://nature.hyperlink.cz/ [cit. 29. 8. 2011] • Chráněná území Zlínského kraje → Zlínsko → EVL Stonač, EVL Mokřad Pumpák, EVL Skalky. Zdroj: http://nature.hyperlink.cz/ [cit. 29. 8. 2011] • Město Otrokovice. Zdroj: http://www.otrokovice.cz/ [cit. 30. 8. 2011] • Město Kroměříž. Zdroj: http://www.mesto-kromeriz.cz/ [cit. 30. 8. 2011] • Město Hulín. Zdroj: http://www.hulin.cz/ [cit. 30. 8. 2011]

str. 124


• • • • • • • •

Národní geoportál INSPIRE → Mapy → Geomorfologie, Geologie, Potenciální přirozená vegetace, Přírodní parky. Zdroj: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map [cit. 29. 8. 2011] Obec Tlumačov. Zdroj: http://www.tlumacov.cz/ [cit. 30. 8. 2011] o a II. vojenské mapování http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=330&lang=cs&z_width=700&z_ne wwin=1&map_root=1vm http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=330&lang=cs&z_width=700&z_ne wwin=1&map_root=2vm http://www.rybarstvihulin.cz/clanky/uvodni-strana/ http://www.agroporadenstvo.sk/rv/poda/fluvizem.htm?start http://www.tlumacov.cz/zajimavosti/zajimavost_filena.php http://www2.czso.cz/xk/edicniplan.nsf/t/AF003ED8D3/$File/13-4127073303.pdf.).


PASPORTIZACE ÚZEMÍ ROZLIVŮ

Recommend Documents