8. TŘÍDA Kapková Iva, Machačová Lenka 1995/1996
PASPORTIZACE TŘÍDY Pro naše pozorování jsem si vybraly jednu ZŠ v Praze, která umožňuje vzdělání nejen žákům bezproblémovým, ale i těm, kteří mají poruchy učení či chování, nebo jsou postiženi lehkou mozkovou dysfunkcí. Tito žáci jsou sem přeřazováni z jiných pražských obvodů a škol. Škola se snaží vytvořit pro děti "rodinné prostředí". To je umožněno i tím, že jsou ve třídě relativně nízké počty žáků (kolem 20). Škola se neustále potýká s nedostatkem pedagogů, zejména na prvním stupni, kde je zaměstnáno několik lidí v důchodovém věku. Na škole působí několik mladých učitelů, ale právě u těch se daleko častěji předpokládá, že své pracovní místo dříve či později opustí a přijmou atraktivnější práci s možností vyššího výdělku. Je to škoda, neboť mladí učitelé mají pro žáky zase jiné přednosti, než mají učitelé starší. Potřeba jsou obojí. Tato základní škola se nachází pod malým sídlištěm, v prostorné části okraje starší zástavby. Sídliště bylo vystavěno na počátku 80. let, škola asi o dva roky později. Samotné okolí školy je klidné, odříznuté od ruchu velkoměsta. Jezdí zde také i poměrně málo dopravních prostředků, v důsledku čehož je zde i relativně čisté ovzduší. Budova školy je prostorná, moderně vybavená. Jsou zde velké tělocvičny, hřiště i bazén. V areálu školy je bufet, kde se stýkají děti z více tříd, mají možnost si popovídat, nebo i zahrát nějakou hru, například karty. Celkový pohled na třídu 8. A Na této základní škole jsou pouze dva osmé ročníky s výrazným nepoměrem počtu chlapců a dívek. V 8. B je chlapců 13, dívek 6. V námi pozorované 8. A je dívek 7 a chlapců 17. Chlapci a dívky se zde seskupují spíše zvlášť. Jen o některých přestávkách si zde dívky povídají v kroužku s některými chlapci. Většinou však dívky o přestávkách tvoří hloučky na chodbě a povídají si, nebo si prohlížejí ve třídě časopisy, zejména DÍVKU, POPCORN a BRAVO. Herní repertoár chlapců je poněkud výraznější a variabilnější, jak zmíníme dále, ale i oni si společně prohlížejí časopisy, a to SCORE a COMPUTER WORLD, EXCALIBUR. Občas se dívky s hochy nechtějí bavit. Nebudou se přece "zahazovat" s takovými "nevyvináči". Ale i když si to mnozí z obou pohlaví neradi připouštějí, přece jen je k sobě něco, jako by onou velkou magickou silou, přitahovalo. Oblečení Dnešní mladí se oblékají po svém. Mají svůj vyhraněný i nevyhraněný vkus. I když se to může zdát jako pravý opak, tedy nevkus nebo něco zcela "příšerného", je to opravdu typické, i když někdy poněkud trošku extravagantní, svůdné i šosácké pro naši mládež, naše mladé. Ve třídě 8. A, jak jsme si mohly povšimnout, chodí všichni sportovně oblékaní. Pohodlné a
praktické oblečení i obutí se tu stává doménou číslo jedna. Styl a snaha přiblížit se ke svým idolům sice v této třídě není tolik markantní, ale pár jedinců, kteří jsou vyznavači určitých hudebních skupin, svých idolů, se podle toho také obléká. Zaznamenaly jsme zde u několika žáků výraznější snahu přiblížit se svému idolu, zejména úsilím nápodoby. Idoly žáků třídy 8. A jsou například herci z amerického populárního seriálu Beverly Hills 902 10, dalšími oblíbenými postavičkami se stávají dnes již staří dobří známí ze seriálu M.A.S.H. Z hudebních pořadů vítězí Eso a Tereza Pergnerová. Většina dívek ze třídy se již běžně líčí a používá všemožné kosmetické přípravky. Zajímá se o aerobik, kalanetiku, zkrátka o všechno, co jim napoví a napomůže v tom, kterak si zdokonalit své tělo, pleť, vlasy a zůstat tak co nejdéle nejpůvabnější a nejpřitažlivější. Děvčata se zajímají o svět módy, slavných manekýnek a modelů, a vlastně všech lidí z umělecké a společenské branže. Džínománie v našem provedení Původně pracovní kalhoty vynalezené americkými zlatokopy, šité z látky určené původně na výrobu stanů, se staly ve dvacátém století nenahraditelnou součástí našeho šatníku. A co nosí rodiče či starší sourozenci, chtějí naši mladí i děti a pochopitelně už i ti nejmenší. Nadšení pro džíny je nejen z praktických důvodů delší trvanlivosti, ale i ze samotného estetického hlediska. Pravá džínománie, módní trend i styl jsou, zdá se, tím prvotním, co se žádá. Povšimneme si také velké nápaditosti a vlastního nekonformního vkusu při nošení džínového oblečení, kde našim mladým záleží také na pohodlí a praktičnosti. Džínové oblečení splňuje pro mladé dvě důležité sociální funkce. Jednak je zařazuje do rozsáhlého společenství "stejnooděnců" a naplňuje jejich touhu po zapadnutí do pospolitosti, ale také na druhou stranu velký výběr džínového oblečení, různé střihy, různé barvy, různé odstíny, různé značky uspokojují jejich touhu po originalitě a vlastní jedinečnosti, která se v tomto věku dospívání rozmáhá daleko více než v předchozích obdobích. Je však nesnadné odhadnout, která z těchto dvou tendencí je určující, neboť obě jsou z velké části podvědomé. Postřehnutelné hity jsou vždy s přinášejícím závanem módního trendu (například "plísňová mánie", střídající laděnou barevnost od klasické modré, černé, přes hnědou, červenou, dokonce i zelenou a další barvy). Džíny, ať chceme nebo ne, jsou a budou součástí šatníku našich mladých a dětí. A z dnešní nabídky je možnost, zdá se evidentní, uspokojit ryze každého. I po období, kdy se za nejmódnější pokládaly džíny vyzdobené dostatečným množstvím děr a přehršlí "spínacího závěsu", se džíny vracejí téměř v klasickém, a hlavně nově módním provedení. Džíny, tento typ oblékání, je typický rovněž pro řadu svobodných povolání. Připomeňme například architekty, designéry, pracovníky reklamních agentur, nebo i psychology a novináře. Nedobytné pro džíny zůstaly už jen banky a podobné instituce. Výrazné postavy 8. A Vilda Tento vytáhlý, blonďatý chlapec se neustále snaží být středem pozornosti a chová se velmi "světácky". Do ZŠ byl přeřazen až letos z jiné školy kvůli kázeňským problémům. Vilda je silný kuřák. Občas se u něj i při vyučovací hodině objevují abstinenční příznaky, jak nám sdělili jeho vyučující. Přesto je schopen respektovat brány školy a svou potřebu si zapálit uspokojuje až ve vyučovací hodině. Je proto venku po vyučovací hodině jako první. Zároveň můžeme říci, že jeho chování není asociální. Je celkem přátelský, pomáhá slabším.
Byly jsme svědky toho, jak o přestávce přišel do třídy učitel hudební výchovy a vyloučil Vildu spolu s několika chlapci z bezplatného koncertu v rámci hudební výchovy, který se konal následující den, s odůvodněním, že není záruka, že se tam budou chovat slušně. Co se týče dívek, chová se Vilda velmi provokativně a bez zábran. Jeho kamarád nám sdělil, že již v sedmé třídě začal Vilda osahávat dívky (bohužel se nám nepodařilo zjistit, jak na to dívky reagují). Nyní jim s chutí a rád vezme svačinu. V jedné hodině přírodopisu, kterou jsme mohly i vidět, se Vilda, který seděl asi ve třetí řadě, otočil na dívky sedící za ním a začal si vyzývavě, smyslně a eroticky olizovat rty jazykem. Tato smysluplná činnost mu vydržela přibližně deset minut. Dívky na to, dle našeho názoru, výrazně nereagovaly. Tímto projevem Vilda zdaleka nevyvolal takový obdiv ke své osobě, jak očekával. Domníváme se, že určitý úspěch u dívek Vilda má, i když ho neberou za takového "tvrďáka" a "playboye", jak by si přál. Na otázku, jakou hudbu poslouchá nejraději, nám Vilda odpověděl, že rock, a to zejména skupiny NIRVANA, METALLICA a KABÁT. Knihy nečte, časopisy také ne, ale občas si prohlédne LEO a tiskoviny podobného druhu. V televizi nejraději sleduje horory. Má dva kamarády, se kterými chodí do hospody i do klubu. Láďa Tento korpulentní chlapec, působící poněkud dívčím dojmem, je také rád středem pozornosti. Je schopen proto udělat cokoliv, a to od třídního šaška až po obětního beránka. Jednou z mnohých příčin může být i to, že trpí tím, že sedí sám a v poslední lavici. Láďa měl v minulém pololetí 400 zameškaných hodin. Byl sice často nemocný, ale také hodně chodil a stále chodí za školu. Nechává si také psát omluvenky od spolužáků za různé drobné protislužby. V době naší návštěvy se i nás dožadoval o omluvenku. Láďova maminka je majitelka malého obchůdku se smíšeným zbožím nahoře na sídlišti. K ní do práce si chodí hrát s počítačem. V televizi Láďa kromě seriálů: "Život na zámku", "Beverly Hills 902 10", "Dallas" a pořadů "Neváhej a toč", sleduje hudební pořad "Eso". Má dokonce doma všech pět kazet "Čágo bélo šílenci". Také rád poslouchá M. Jacksona. Na otázku jaké knihy nejraději čte, nám Láďa hned odpověděl, že v životě nepřečetl knihu. Z časopisů čte pouze BRAVO. Zeptaly jsme se, čím se zabývá. Láďa odpověděl, že počítačem nebo holkama. Někdy chodí společně se svými kamarády jezdit na kolečkových bruslích. Ze sportů se věnuje tenisu a fotbalu, ale pouze rekreačně. Některá odpoledne jezdí sám po Praze a krade, nebo rozbíjí okna a lampy kovovým prakem. Mirek Tento sympatický tmavovlasý chlapec byl naším nejlepším "informátorem". Ochotně s námi spolupracoval a přátelsky si povídal. Mirek je na svůj věk dost oduševnělý, galantní a má svoji osobnost. Zároveň ale patří k největším rošťákům třídy. Byl jedním z chlapců, kteří se nemohli zúčastnit bezplatného koncertu v rámci bezplatné výchovy. Co se týče hudby, preferuje Mirek tyto styly: HIP HOP, RAP, a tyto skupiny: CYPRESS HILL, LORDS OF BROOKLYN, DOG EAT DOG. Co se týče sportu, chodí Mirek na brusle a plavat. Mirek navštěvuje základní uměleckou školu. Ve volném čase též maluje obrazy nebo i sleduje televizi a poslouchá také i zmiňovanou hudbu. Říká, že on si vždy zábavu najde. Časopisy moc nečte, zato knihy ano, a to zejména psychologické a historické (přečetl např.
Mein Kampf). V televizi sleduje hlavně hudební pořady, horory, historické a akční filmy. Jeho oblíbené filmy jsou např. Dobytí ráje, Tanec s vlky a Rychlejší než smrt. Mirek má partu, se kterou chodí na kulečník nebo do kina a na další akce. Mirek se nám jeví na svůj věk jako velice rozvinutá osobnost, která již začíná tušit, kam směřuje a zároveň objevuje svůj smysl života a své hodnoty ... Zřejmě i proto nemá potřebu negativních pubertálních projevů, i když jeho životní vitalita je doslova živelná. Dvojčata Zuzana a Markéta jsou dvojčata. Do této třídy přišla teprve začátkem školního roku. Vypadají úplně stejně a do nedávné doby se i stejně oblékala. To jim spolu s tím, že seděla ve společné lavici, umožňovalo klamat učitele tím způsobem, že jeho záměry s nimi využila vždy ve svůj prospěch. V každém předmětu, bez ohledu na to, která z dívek byla vyvolána, šla vždy k tabuli ta, která danou látku lépe uměla a zvládala. V důsledku toho měla obě děvčata ve všech předmětech dobré známky a aby si zajistila "bezpečnost" písemného zkoušení byla vyzbrojena taháky. Třída je v tom zpočátku podporovala, neboť ji těšilo se bavit na úkor učitele. Časem jim ale vadil viditelně nejlepší prospěch dívek, kterým dokazovala "vyinkasovat" vše až do dna. Jednoho dne byl ale učiteli zjištěn pravý stav věci (bohužel se nám nepodařilo zjistit, jak došlo k této události). Náš názor je tento: časem si třída uvědomila, že jí vadí výhody, které děvčata získala nejen svou chytrostí a důvtipem, což by konec konců zvládli ostatní také, ale i svými fyziologickými předpoklady, což ostatním umožněno není. V současnosti učitelé prosadili požadavek, aby dívky seděly odděleně a nosily odlišné oblečení. SEZNAM HER Bingo Risk Piškvorky Lodě Židi Dráha Fotbal, hokej, volejbal, přehazovaná Minigolf Doktoři radí Karty – Prší, Žolíky Čtení tiskovin pod lavicí Walkman Házení igelitovým pytlíkem, zatíženým lžičkou Která nejvíc saje
Lepení menstruačních vložek na dveře Mlácení pěstí Kradení svačin Praskání krabiček Házení houbou a ohryzky Schovávání brýlí Dloubání mikrotužkou Házení klíči Házení pohlednicí Jak znemožnit učitele Milenec a šikan Komu zvoní poledne Hajdulánek a Pajdulánek Hra s klikou Dvojčata Ko-ko-koníček Kdo dostříká nejdál POPIS HER A KATEGORIZACE I. Hry z hlediska uplatnění tělesných, pohybových a koordinačních prvků 1. Hry výrazně pohybové Sportovní hry, hrané v tělesné výchově (tyto hry rozebíráme v kapitole Tělesná výchova), příklad Fotbal, Hokej, Volejbal, Přehazovaná. Tělesná výchova Navštívily jsme hodinu tělesné výchovy, která se konala ve středu ráno první vyučovací hodinu. Před začátkem vyučovací hodiny jsem spolu s učiteli tělocviku seděli v kabinetu a pozorovali, jak se žáci chodí omlouvat. Přišla skupinka chlapců. Jeden z nich povídá: "Pane učiteli, co budeme dělat?" Učitel: "Svlíknout se a běhat." Žák: "Jé, no tak to teda necvičim." Učitel: "Basket budeme hrát celou hodinu, příští týden jedem přece na ligu." Žák: "Stejně necvičim, mám kuří oko." Učitel: "Jó, a už mrklo?" "Máš omluvenku?" Žák: "Nemám!" Učitel: "Tak příště na lístečku omluvenku!" Chlapec odešel a vešla jedna dívka. "Paní učitelko, já taky necvičím. Mám něco s nohou," a sáhla si na nohu. Učitelka: "Už zase?" Žákyně: "Jak to zase, paní učitelko?" Učitelka: "No, minule to byly menstruační potíže, před tím kašel, pak zase tě bolela hlava..." "Tak, co to bude příště?" Dívka se šibalsky usmála a odešla.
Tělesnou výchovu zde učí mladí učitelé a žáci k nim mají poněkud odlišný vztah, nežli k jiným pedagogům. Berou je spíše jako kamarády, tedy své vrstevníky, nebo vedoucí u táborů a podobně. A jak jsme si mohly povšimnout, ani učitelé tělesné výchovy neuplatňují tak výrazně autoritativní přístup, jako ostatní učitelé. Tělesná výchova dívek V uvedený den zde bylo 8 dívek, z toho dvě necvičily. Paní učitelka si postěžovala, že děvčata jsou dosti líná. Jen jedna dívka, která vedla rozcvičku, prý je velmi šikovná. Rozcvičku vede pokaždé sama, neboť ji to opravdu baví. Chodí totiž do kroužku aerobiku. Při naší návštěvě děvčata skákala přes kozu a cvičila na kruzích. Tělesná výchova chlapců Chlapci rádi hrají basketbal, košíkovou a volejbal. Je zde ale patrná tendence jejich samostatného a samovolného rozhodování i konání toho, co budou v hodinách tělocviku dělat. Všichni sami přiznali, že v případě nevyhovění jejich požadavků jsou společně ochotni a schopni to dát učiteli, či nějakému "suplu", patřičně najevo. Dokonce by se i nevyhýbali užití úplného "vyautování a vydabování, vydeptání až na dno". Ideální by bylo přímo sebrat se a odejít pryč. Chlapci jsou dost dobře fyzicky zdatní a pohybliví. Celá třída je opravdu značně pohybově dobře vyspělá. Nedělá jí sebemenší potíž se "s obavami hýbat". Důležitý moment zde ale hraje roli, a to sice, zda "vůbec chce". Chlapci nemají při pohybových hrách tendenci srážet toho druhého a jít tak i na krajní mez únosnosti. Je zde evidentní potřeba soutěživosti, a hlavně také výkonnosti, ale rozhodně ne za každou cenu. Při svém pohybu, při hrách se také i spontánně vyjadřují. Zejména při fandění jsou schopni "modelově ukázkovými hlasy" bezva "natrhnout" atmosféru a doslova nadchnout nejen celé publikum, ale i samotné hráče. Spolupodílejí se na momentálně "vystupňovaném úsilí", které vede, jak jinak, než ke kýženému vítězství. Postřehly jsme tyto klukovské výrazy: "Dělej, makej, ty sendviči", "Naběhni si oko", "Makej, chytni to za kotníky, ať to jedééé...". 2. Hry s dominantním uplatněním pohybů určitých částí, partií těla a) Mlácení pěstí - tato hra je bez pravidel. Každý mlátí každého a účastní se jen chlapci. b) Házení houbou a ohryzky - tuto hru hrají pouze chlapci, a to o přestávkách. Při házení po sobě bylo záměrem hodit co nejdále a hodit to po chlapci, který to zrovna nečekal a nechytil to. c) Házení klíči - jen o přestávkách a o vyučovací hodině tuto hru hrají jen kluci. Kluci si pohazují klíči, a přitom se intenzita prudkosti stupňuje, přičemž kluci neberou ohled na to, že se jim hra může vymknout z rukou a klíče mohou zranit buď nějakou osobu, anebo i zasáhnout nějaký předmět. Jednou dokonce rozbili učitelce hrníček na kávu. Rovněž si ale neuvědomují, že zraněni mohou být i oni sami. Vidíme zde lhostejnost, která tím, že přehlíží a zlehčuje rizika, pozvolna přechází, "stupňuje se" v agresi. d) Hajdulánek a Pajdulánek - tato hra se hraje o přestávkách a volných chvílích ve škole. Hrají ji jen chlapci. Do hry jsou zapojeni převážně předem vybraní jedinci, kteří jsou zvoleni jediným chlapcem. Jedná se o dosti dominantní osobu ve třídě. Iniciátor vybere určitého jedince ve třídě, který musí po danou dobu ztvárňovat Hajdulánka (leží na zemi před skupinou diváků, která je tvořena také i dívkami) nebo Pajdulánka (na daný povel jedinec začne pajdat).
V této hře jde především o to, vyzkoušet pozornost nervů vybraného jedince a jeho sklony k určitému druhu exibicionismu. To, jestli je vybraný jedinec ochoten uposlechnout příkazu, může znamenat dvě věci. Za prvé je to ochota vystoupit z řady a upoutat na sebe pozornost nebát se odvázat se. Za druhé to může nést i negativní aspekt a sice, že zvolený jedinec nechá s sebou manipulovat a nemá tak sílu vzepřít se tomu, co ve skutečnosti vlastně vůbec dělat ani nechce. e) Házení pohlednicí - hru hrají jen chlapci, a to při vyučovací hodině, jednou tím strefili učitele do oka. f) Kdo dostříká nejdál - hru hrají pouze chlapci. Výhodou je mít co největší stříkačku (koňská stříkačka). Chlapci se z jednoho konce třídy snaží dostříknout na druhý konec třídy. Vítězí ten, kdo zasáhne protější stěnu třídy. g) Minigolf - tato hra se hraje výhradně jen během vyučování. Hraje se ve dvojicích na umakartu lavice. Dvojice mohou být různé (chlapec x chlapec, dívka x dívka, dívka x chlapec). Pohlaví zde nehraje roli. Jedná se o stolní hru, ve které je vítěz ten, kdo dá více jamek. 3. Hry s redukcí pohybu na minimum Všechny ostatní - viz seznam. II. Rozdělení her z hlediska interakce žáků s učitelem 1. Hry hrané spolu s učitelem ve vyučovací hodině a) Bingo - tato hra se hraje v hodině matematiky, učitelka vymýšlí čísla. Hrají ji obě pohlaví, jejich rozdíl zde nahraje roli. Neznáme pravidla, ale jsou obdobná jako ve stejnojmenném pořadu, vysílaném TV NOVA. Tento pořad nikdy nesledujeme, takže nemůžeme zde poskytnout informace o pravidlech. b) Risk - tato hra se hraje v suplovaných hodinách matematiky nebo i fyziky, žáci si sami volí témata a otázky k nim, ale alespoň jeden okruh témat musí být z okruhu matematiky nebo i fyziky. Do tohoto okruhu volí otázky učitel. K nejoblíbenějším tématům patří SPORT, MOTOCYKLY, FILMY a ZPĚVÁCI. c) Doktoři radí - tato hra byla vymyšlena jedním učitelem v suplovací hodině a žákům se zalíbila natolik, že se jí dožadují i v jiných suplovaných hodinách ostatními učiteli. Učitel vybere tři žáky, kteří předstoupí před lavice. Posadí se na židle a představují psychology či manželské poradce. Učitel pak ztvárňuje moderátora, který vybízí obecenstvo (zbytek třídy), aby "doktorům" pokládalo otázky týkající se jejich imaginárních problémů a potíží. Účelem této hry není vyřešit nějaký konkrétní problém, nýbrž jde spíše o to, společně se pobavit a zahrát si na dospělé. Role diváka, dalo by se konstatovat, je v podstatě jednoduchá. Zajímavější a poutavější je role psychologa, neboť nutí dospívajícího postavit se do role dospělého a uvědomit si, že s mnoha problémy, se kterými se na něj obracejí spolužáci, se bude muset potýkat. A posléze také najít co nejadekvátnější řešení. Zaznamenaly jsme otázky typu: "Jaké mají rodiče dávat dítěti kapesné?", na to "tázaný" odpověděl: "To záleží na výši platu rodičů." Této odpovědi se obecenstvo velice smálo. Nebo se jedna slečna obrátila na chlapce, představujícího doktora, který je ve třídě poměrně velký raubíř, a ptala se ho, jaký on byl jako dítě. "Doktor" odpověděl, že byl vzorný a hodný chlapec, bez sebemenších výchovných potíží. A dodal, že nemyslel na nic jiného, než-li na školu.
V této hře se projevuje především smysl pro humor a schopnost pohotově reagovat na podněty. 2. Hry hrané proti učiteli a) Dvojčata - viz rozbor v kapitole "Výrazné postavy". b) Hra s klikou - žáci využívali situaci, kdy z vnějšku chyběla učiteli klika, ale u žáků v místnosti byla. Zabouchli dveře před hodinou, ve které měli psát větší písemku, a tak znemožňovali učiteli vstup po celou vyučovací hodinu. Momentální oddálení písemky hrálo v jejich prospěch. Na konec se vše ale otočilo. A oni byli nuceni nahrazovat ztracenou hodinu po vyučování. Hru hrají obě pohlaví, rozdíl pohlaví nehraje roli. Stěžejní roli zde hraje odmítání zodpovědnosti, demonstrované vzpourou proti učiteli, který zosobňuje dospělost a zodpovědnost. c) Jak znemožnit učitele - tato hra má určitou souvislost s hrou "Dvojčata" a s hrou "Klika", a to zejména v tom, že jde o zkrácení co možná největšího času, který by učitel věnoval zkoušení a výkladu nové látky. Pozoruhodným faktem bylo, že se všichni společně snažili vytěžit z minima maximum, i když věděli, že to bude na velmi krátkou dobu. Právě o to více se snažil každý "přihřát si svojí polívčičku". Do hry se s ochotou zapojily i děti, které nemají problémy s učením, ani se zkoušením. Zodpovědnost za důsledky této hry přijímali všichni stejným dílem. Pravidla: Hra se hraje výhradně v hodinách, kdy je třída rozdělena na poloviny, a tak se třídní kniha musí přenášet. Těsně před zazvoněním, než přišel učitel do třídy, se vybraný žák schoval do prázdné skříně a nechal se učitelem zapsat jako chybějící. Po ukončení prezentace chybějících (po zápisu do třídní knihy), učitel nechal zanést třídní knihu do druhé skupiny, která obvykle sídlila až na druhém konci školy. Počítal s tím, že tam třídní kniha již zůstane. Když žák vylezl z úkrytu, třída záměrně pozorovala reakci učitele. Zajímalo ji, jestli učitel bude dávat vinu výhradně jim, nebo jestli připustí i vlastní chybu, že nenechal třídní knihu ve třídě déle. Celkové znemožnění spočívá v tom, že zmatený a rozčilený učitel byl nucen běžet do druhé skupiny a vysvětlovat tamnímu učiteli svůj "omyl", nebo dokonce i do sborovny, přičemž se o této situaci mohli dozvědět ostatní žáci, učitelé i vedení školy. Smyslem bylo pokoušet učitelovu míru flexibility, rozvahy či vznětlivosti (vedoucí k výbuchu nebo ke zhroucení) a schopnosti napravovat chyby s lehkostí a humorem. d) Házení pohlednicí e) Házení klíči f) Schovávání brýlí - činí to výhradně chlapci a to jak svým spolužákům, tak i učitelům. g) Ko-ko-koníček - tuto hru hrají obě pohlaví. Hra má evidentní smysl a význam pouze za přítomnosti učitele. Předem určený žák, který se nechá buď sám od sebe vyzkoušet, nebo ho vyvolá učitel, má ve svém projevu při zkoušení dokázat všem ostatním, ale i sobě, toto: zaprvé, že není žádný "srabík", a zadruhé, že dovede dobře manipulovat a pracovat se svým hlasem, a to tak, že začne koktat. Učitel na tuto hru buď přistoupí a chápe poté všechno jako žák, nebo nepřistoupí, což ovlivní známku ze zkoušení. Ta v důsledku toho nebývá očekávaná. Roli koktavého ztvárňují převážně chlapci. Zároveň se nejedná o zapůsobení na druhé pohlaví, nýbrž na vrstevníky vůbec.
3. Hry hrané při vyučovací hodině za účelem ukrácení si dlouhé chvíle během výkladu učitele a) Piškvorky - hru hrají obě pohlaví ve dvojicích, které mohou být tyto: chlapec-chlapec, dívka-dívka, dívka-chlapec, chlapec-dívka. Hra se hraje na čtverečkovaném papíře. Jeden z hráčů maluje kolečka, druhý křížky. Cílem je namalovat pět obrazců v řadě, přestože soupeř se snaží přimalováváním svých tomu bránit. b) Židi - hraje se ve dvojicích, stejných jako v předchozí hře. Hra nemá rasový podtext. Hraje se na čtverečkovaném papíře, do rohů čtverečků se dělají tečky. Cílem je obklíčit tečky toho druhého a uzavřít je svými tečkami, které si dotyčný spojí čarou. Domníváme se, že původ názvu této hry pochází ze základů podobnosti se situací transportu a uzavření Židů v koncentračním táboře. Hráči si ale onen původ neuvědomují. c) Dráha - na papír se vyznačí dráha (trať), po které se hráč pohybuje cvrnkáním do propisky a na konci tím vzniklé čáry si označí bod, ze kterého bude příště vycházet. Účelem je dostat se co nejrychleji do cíle. V této třídě hrají dráhu pouze chlapci. d) Lodě - hrají obě pohlaví, v již dříve zmíněných dvojicích. Hraje se na čtverečkovaném papíře, jehož část se rozdělí na dva čtverce v podobě šachovnice (jednotlivé čtverečky jsou označeny jak číslem, tak písmenem), do jednoho si každý namaluje určitý počet "lodí" (z pěti, čtyř, tří, dvou a jednoho čtverečku), do druhého pak zaznamenává "zásahy" do soupeřových lodí. Hraje se tak, že se říká souřadnice na onom čtverci, podle výsledku se pak zaznamenávají "zásahy". Vítězem je ten, který druhému zničí všechny "lodě". e) Karty - hrají zejména chlapci, a to "Prší" a "Žolíky". f) Čtení tiskovin pod lavicí - podle svého výběru, (časopisy, noviny, knihy), názvy časopisů uvádíme v textu. 4. Hry hrané nezávisle na učiteli a) Prohlížení časopisů b) Walkman - poslech hudby je individuální, repertoár a styl podle vkusu poslouchajícího (příklad uváděn v práci). c) Všechny ostatní hry - viz seznam. III. Hry z hlediska dominance prvků zlomyslnosti 1. Hry, kde zlomyslnost hraje významnou roli a) Dloubání mikrotužkou - hlavním důvodem, proč chlapci takto jednají, je touha dotknout se dívek, na kterých se již projevuje a rozvíjí jejich ženství, a zároveň i strach dotknout se přímo svou dlaní, rukou, tělem... Používají tedy jakéhosi prostředníka, kterým je "mikrotužka." Domníváme se, že chlapci jsou přitahováni pudově k dívkám, aby pak došlo ke spojení muže a ženy, na které ještě v tomto věku nejsou dostatečně zralí. I když se o toto někdy pokoušejí, není toto spojení ještě smysluplné a dokonalé. b) Hajdulánek a Pajdulánek c) Ko-ko-koníček d) Komu zvoní poledne - tuto hru hrají obě pohlaví. Smyslem je dostat do úzkých toho druhého, byť by byl i jeho nejlepším kámošem. Poledne zazvoní vždy tomu, komu zvoní zároveň i v jeho tělesném ústrojí (hladem). Nejideálnější je, když dotyčný je schopen se o toto podělit se všemi přítomnými, kteří jsou zároveň i bedlivými naslouchajícími.
e) Která nejvíc saje (viz rozbor) f) Kradení svačin - chlapci o přestávkách kradou svačiny ostatním chlapcům i dívkám a následně je sami požívají. g) Schovávání brýlí - hlavně spolužákům, občas i učitelům. 2. Hry, kde zlomyslnost nehraje hlavní roli (Viz seznam - všechny ostatní. ) IV. Hry s prvky agresivity 1. Hry, ve kterých jsou prvky přítomny a) Házení houbou a ohryzky - o přestávce házeli chlapci po sobě, záměrem bylo hodit to po chlapci, který to zrovna nečekal a nechytil to. Dívky se hry neúčastnily ani jako diváci, i když jedním z motivů chlapců bezpochyby bylo upoutat jejich pozornost. b) Házení pohlednicí - viz rozbor jinde. c) Házení klíči - hrají pouze kluci, jen o přestávce. Pohazují si klíči stále prudčeji a neberou ohled na to, že se jim hra může vymknout z ruky a klíče mohou zranit nějakou osobu, anebo rozbít nějaký předmět. Jednou dokonce rozbili učitelce hrníček na kávu. Rovněž si neuvědomují, že zraněni mohou být i oni sami. Vidíme zde lhostejnost, která tím, že přehlíží a zlehčuje rizika, pozvolna přechází, "stupňuje se" v agresi. d) Mlácení pěstí - tuto hru hrají pouze chlapci. Mlátí se určitá skupinka chlapců, kteří jsou předem dohodnuti. Jde jim jen o prezentaci své síly, nikoliv o ublížení někomu. Dívky se této hry nezúčastňují, ani jako diváci. e) Dloubání mikrotužkou - hru hrají pouze jenom chlapci, a to proti dívkám. Bodnutí ostrou mikrotužkou určitě není to, po čem by dívka toužila. f) Házení igelitovým pytlíkem zatíženým lžičkou - hru hrají o přestávkách jen chlapci. Příjemce se snaží chytit hozený pytlík, ale ten, kdo hází, se samozřejmě snaží hodit pytlík tak, aby ho dotyčný nechytil, čímž ho může pěkně zranit. g) Praskání krabiček - tuto hru hrají obě pohlaví o přestávkách, kdy využívají prázdných krabiček od mléka a džusů a ty následně dupnutím ničí. To způsobí ránu, která mnohé vyleká. 2. Hry bez výrazných prvků agresivity (Všechny ostatní - viz seznam.) V. Hry z hlediska uplatnění prvků humoru a erotiky 1. Hry s nádechem humoru a erotiky a) Milenec a šikan - hra je koncipována pro obě pohlaví. Je hrána především ve volných hodinách, kdy ve třídě chybí učitelský prvek, a ani zástup není přítomen. Také chvilky přestávek jsou pro tuto hru ideální a žáci je proto využívají. K této hře není v žádném případě nikdo nucen. Jedinci mají vždy možnost se rozhodnout, zda se do hry zapojí či nikoliv. Pro jednoho účastníka je vždy předem dohodnuto, že bude jen tak "na oko" nebo i "doopravdy" ztvárňovat danou postavu, osobnost. Zvolený jedinec je pak sám v prostoru a je ochoten a schopen (vše dle návodu, i podle své vlastní volby i možností) se podřídit skupině přihlížejících a předvádět to, co všichni vyžadují. Jako pomocnou ruku má vždy při sobě svého "spolukolegu (spolukolegyni)"-"spolupartnera", kterého si sám vybere. Jedná se rovněž o "spolusoupeře", podle situace. Jsou zde evidentní prvky soutěživosti, odvahy, statečnosti i
vytrvalosti, ale zároveň i ochoty pomoci. Páry vždy předvádějí scénku z partnerského života, kterou si vytáhnou z více lístečků, na nichž jsou převážně náměty psané publikem ve třídě, přičemž i příchozí z ostatních tříd se mohou zapojit do psaní námětů, mají-li zájem. Účinkující dvojice si uvědomuje, že jde pouze o hru, nikoliv o skutečnou erotickou situaci, a proto se fyzický kontakt omezuje jen na doteky rukou, ramen, vlasů. Nedochází tu tedy k líbání, osahávání, svlékání apod. Erotický aspekt je tu vyjadřován jen verbálně a příslušnými gesty. Domníváme se, že tito osmáci (jako i ostatní dnešní mladí) získávají sexuální zkušenosti podstatně dříve, nedovolí si však překročit rámec náznaků, pokud jde o hru před publikem. V soukromí je jistě jejich kontakt odkrytější a intenzivnější, ale pak už nejde o hru v pravém slova smyslu, ale o reálný erotický prožitek. Role šikana může být dvojí: 1) šikanem může být jeden z dvojice (př. manžel-chlapec vyhrožuje své manželce-dívce, že když mu nebude po vůli, jeho chování vůči ní bude agresivnější; 2) šikanem je publikum, kdy na dotyčného, nebo celou dvojici, jsou uvaleny přesné instrukce toho, co mají dělat (příkazy typu - "jak sbalit holku"). b) Která nejvíc saje c) Lepení menstruačních vložek na dveře (obě hry rozebrány samostatně- viz str.29) d) Dloubání mikrotužkou 2. Hry, kde erotický prvek nehraje klíčovou roli - Ostatní hry viz seznam. ANALÝZA HRY “KTERÁ NEJVÍC SAJE” A “LEPENÍ MENSTRUAČNÍCH VLOŽEK” 1. Která nejvíc saje Chlapci berou dívkám z tašek menstruační vložky a namáčejí je pod vodou, v ojedinělém případě i do inkoustové barvy za účelem následného pošpinění oblečení dívky tím, že vložku přisají na místo, ze kterého vložka spadne na právě příchozího člověka. 2. Lepení menstruačních vložek Tuto hru hráli výhradně chlapci, kteří brali děvčatům z tašek menstruační vložky, nechali je nasáknout vodou a po té je přilepili na horní část dveří zevnitř třídy. Kýženým cílem bylo, aby vložka spadla na momentálně příchozího do třídy, přičemž ideálem bylo, aby vešel zrovna vyučující. Pro zpestření a zvýšení efektu propustnosti namáčeli vložky do inkoustu, který pak o to lépe zabarvil oděv oběti. Jeden takovýto kousek provedli, když měla jít třída do divadla. V důsledku toho byly dvě žákyně nuceny se jít domů převléknout. Myslíme si, že k této hře (k výběru a použití vložek) motivují chlapce zejména reklamy, běžící neustále v televizi. V konečné fázi mají chlapci k této hygienické potřebě vztah značně ambivalentní. Na jedné straně dosti přirozený, neboť se o ní tak otevřeně mluví, ale na druhou stranu pociťují jakýsi ostych a zahanbení z evidentně vyšší a viditelné vyspělosti dívek, čehož i vložky jsou důkazem, a proto se snaží jejich triumf pomocí tohoto důkazu zesměšnit. Ostych chlapci pociťují i před samotným procesem menstruace. Tento ostych pramení již z dávné historie. Již ve Starém Zákoně je menstruující žena brána jako nějaká zvláštnost, nějaké tabu, jako člověk v choulostivém, rytmicky se opakujícím životním období, který je na jednu stranu velmi zranitelný a je třeba jej chránit a připravit pro něj zvláštní podmínky, ale na druhou stranu i jako nečistý, který může znečistit kohokoliv, kdo s ním přijde do styku.
3. Mojžíšova 15, 19-24 : "Když má žena výtok, totiž svůj pravidelný krvavý výtok, bude v období svého krvácení nečistá sedm dní. Každý, kdo by se jí dotkl, bude nečistý až do večera. Všechno, na čem by ležela v období svého krvácení, bude nečisté, a všechno, na čem by seděla, bude nečisté. Každý, kdo by se dotkl jejího lůžka, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Každý, kdo by se dotkl jakéhokoliv předmětu, na kterém seděla, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Jestliže se dotkne něčeho, co bylo na lůžku, či na předmětu, na němž seděla, bude nečistý až do večera. Jestliže s ní bude muž obcovat a ulpí na něm její krvácení, bude nečistý sedm dní a každé lůžko, na němž byl ležel, bude nečisté."(Citáty jsou použity z ekumenického překladu Bible.) Dívky na tyto hry chlapců reagují dosti rozpačitě. Na jednu stranu chápou jejich nevyvinutost a mají pro ně shovívavý úsměv nebo i otevřený výsměch a kroucení hlavou, ale na druhou stranu je pobuřuje a zároveň i zahanbuje, že chlapci netaktně pronikají do jejich intimity, která je v tomto "ženském" období zvláště choulostivá. 3. Mojžíšova 18,19: "Nepřiblížíš se k ženě, abys odkryl její nahotu v období jejího krvácení, kdy je nečistá". Když vezmeme v úvahu zhoršený fyzický stav dívek při menstruacích (bolesti hlavy, kříže, břicha, nohou, žaludku) a také zhoršený psychický stav (nervozita, podrážděnost, snadnější unavitelnost), tak nemůžeme opravdu očekávat, že dívky chování chlapců považují za hru. Domníváme se tedy, že uvedené dvě hry, jsou brány jako skutečné hry jen chlapci, ale pro dívky představují jakousi vážnou a někdy i dosti rozčilující situaci, na níž jsou nuceny reagovat. Také si však myslíme, že kdyby chlapci nedávali najevo (ač to dělají velmi nevhodným způsobem) svůj zájem o tento fascinující děj, který se odehrává druhému pohlaví, dívkám by to bylo divné a možná by chlapce samy provokovaly k nějakým reakcím. Tady vidíme příležitost k zavedení tolik diskutovaného předmětu sexuální výchovy na všech školách, samozřejmě již v nižších ročnících než v samotném osmém. Obě pohlaví by byla lépe připravena a uměla by se s tímto procesem dospívání snadněji vypořádat a přijmout ho. Neboť i když se o tomto procesu dnes hodně hovoří v médiích, informace, které proniknou k mládeži i k dětem, jsou dosti fragmentární a také i v některých oblastech příliš strohé a v jiných zase až přehnaně obsáhlé (viz různé sexuální metodiky a praktiky, někdy i perverze - příkladem mohou být kvanta erotických časopisů, vyložených nejen v každé trafice). Strohé, myslíme hlavně co se týče přípravy na sexuální život vůbec. Tato příprava by měla zahrnovat podporu vyzrávání citového, rozumového, duševního i duchovního života, aby mladý člověk byl na sexuální zážitek připraven po všech stránkách a mohl jej prožít plněji. Pak by nedošlo k tomu, že se mladík či dívka cítí zaskočeni něčím, co vypadalo na počátku velmi jednoduše. V tomto by měla tedy škola ukázat cestu. A nejen škola, ale i rodina. Hovořit se svými dětmi o tělesném i duševním vývoji člověka, a to nejen v pubertě, by rodiče měli pokud možno ještě před tím, než jejich děti nastoupí a skončí základní školu. To ulehčí dle našeho názoru pozdější vysvětlování. Náročná puberta Na mladé lidi toho totiž doléhá příliš mnoho. Tělo se radikálně mění, dospívající jsou zmateni z neznámých pocitů, těch sexuálních, které se derou do jejich vědomí. První láska a změněný vztah k druhému pohlaví způsobují neklid a protichůdné pocity to ještě posilují. Vždyť mladý člověk chce být už konečně dospělý, ale na druhou stranu chce také ještě zůstat
dítětem. V tomto období nezbývá rodičům nic jiného, než se obdařit pevnou dávkou svaté trpělivosti a upřímně a otevřeně se zajímat o svět dospívajícího. Je třeba si také uvědomit, že v období dospívání platí, že člověka nelze k ničemu nutit, ale jen mu nabídnout radu, pomoc. Reagovat na jeho otázky bychom měli kdykoliv je zapotřebí. Vztah plný důvěry, který připustí jakoukoliv otázku v jakékoliv oblasti, zajistí tak zdravý vztah dítěte, a to nejen k sexualitě. ZÁVĚR Jak je vidět, klíčovým zájmem našich osmáků, ale i všech dospívajících, je láska a vše co k ní patří. Tedy i partnerské vztahy a sex. Když se člověk dnes rozhlédne kolem sebe, hned ví, že láska je láska, milovat má s nasazením, a rodinu raději plánovat po zralé úvaze. Rad ve všech médiích je přitom přehršle, hory, jak by řekly i naše babičky. Jenže ony ty přehršle musely mít taky, jinak by na Zemi bylo dnes už těžko, už dávno by nebylo vůbec k hnutí. Kde braly rozumy? Prý se tradovala stará moudrost, a to ústy porodních, všelijakých kořenářek, vědem či čarodějnic. Sbíráním této moudrosti zanášeli nejen všichni možní nadšenci, ale i ti s ochotou a zájmem. Zkrátka všichni ostatní. Nechávali vše svazovat do vepřovice či teletiny a zachovali to našim věkům. Díky nim víme, jak se rady získávaly a dodnes i získávají. Dnešek nemá dostatek času zabývat se jako "každodenním chlebem" prameny a archívy. Naši mladí a děti jsou tu a teď a problematika pilulky - antikoncepce se dostává na denní seznam toho, s čím by se mělo počítat. Spoléhat na historicko-tradiční způsoby zabránění početí, jako je například děvče protáhnout pánskými kalhotami, aby bylo - vlastně nebylo nestoudné, je dnes opravdu poněkud žinantní. Moderní civilizace však bohužel i ve své vědecké racionalitě "šmahem" zavrhuje takovéto podobné tradice. Není to škoda? Závěrem lze říci, že hormonální antikoncepce je metoda jednoznačně nejspolehlivější a její popularita neustále poroste. Díky velkému průniku preparátů na náš trh, je k dispozici nyní dostatečně široká nabídka. Záleží tedy jen a jen na nás. Tato metoda však není samospasitelná, jak již jsme zmínily. Je zapotřebí velké informovanosti a hlavně ochoty otevřeně hovořit o problémech, dříve než-li nastanou. Tuto zmínku o společenské situaci jsme v práci uvedly záměrně proto, že hra představuje jakousi symboliku sociální reality, a že tedy společenská situaci ovlivňuje hru naopak.