4. TŘÍDA Kubáková Markéta, Poništová Denisa 1996/1997 PASPORTIZACE TŘÍDY Třída, ve které jsme prováděli výzkum, se nachází v Praze. Jedná se o 4. třídu, kde je celkem sedmnáct žáků, z toho čtyři dívky. Jedná se o integrovanou třídu, do níž jsou zařazeny děti s poruchami učení, zejména pak dyslektici. Třída je prostorná, v zadní části se nachází koberec určený ke hře. Lavice jsou klasického typu, žáci většinou sedí raději sami. Výzdoba třídy je chudá, skládá se hlavně z výtvorů dětí. Reakce dětí na naší návštěvu byla kladná, hned se daly do řeči. Během hodiny nás pozorovaly, nebyly příliš soustředěné. Děti nás o přestávce rády přivítaly ve svém kolektivu a zapojily nás do her. Chlapci si mezi sebou vytvářejí party, jež tvoří dva až tři členi. Někteří z nich jsou exhibicionističtí, rádi předvedou hru na požádání. Jedna z dívek do kolektivu příliš nezapadá, je narozdíl od ostatních tišší a nespolupracuje s námi. O přestávkách si děti hrají zejména v zadní části třídy bez dozoru učitele. Na chodbě se téměř nesdružují a nehrají. Mezi naše stálé informátory patří dva chlapci a jedna dívka. SEZNAM HER Pojď se točit Vrtule Na koníčka Na babu Barbie Piškvorky Prší Nůžky Pogy Na válku Na praní Šlapačka
POPIS HER Pojď se točit 1. Hráči: Minimální počet dva. Děvčata preferují točení ve dvou, chlapci ve třech a více /hranice jsou omezeny prostorem/. Nikdy se netočí dívky a chlapci společně, vždy separovaně. 2. Hrací prostor: Zadní část třídy /koberec či lino/. Hra se hraje o přestávce. 3. Pravidla: A/ Přípravná fáze - Dívky a/ Apel ke hře vychází od jednoho z budoucích hráčů k ostatním. b/ Pokud se spolu budou točit děvčata, pak jedna z nich překříží své ruce ve vodorovné poloze před sebou a spoluhráčka se jí chytne nepřekříženýma rukama. - Chlapci a/ Apel ke hře vychází od jednoho z budoucích hráčů k ostatním. b/ Pokud se však týče chlapců, ti si ruce nikdy nepřekřižují a chytnou se prostým způsobem za ruce, aby utvořili kruh. B/ Zahájení hry - průběh a/ Dívky se začnou točit tím způsobem, že každá z nich má nohy soustředěny do samotného středu kruhu. Špičky nohou mají tedy blízko sebe, zatímco zády se sobě navzájem vzdalují až se dostanou do nejdelší možné vzdálenosti, která je dána délkou jejích paží. b/ Spontánně se jedna z nich začne točit a tím roztočí celý kruh směrem zleva doprava. c/ Chlapci se točí pouze tehdy, pokud se točí i dívky. V okamžiku pro dívky neočekávaném roztrhnou kruh a vezmou poblíž stojící dívku /dívky/ doprostřed a snaží se jí tam udržet co nejdelší možnou dobu. 4. Cíl hry: - Dívky Točit se co nejdéle a přitom nespadnout na podlahu /tuto informaci máme od děvčat/. - Chlapci Podržet dívku, která se vzpírá, co nejdéle v kruhu. 5. Strategie hry: - Dívky Dívky si většinou sundávají obuv /pantofle/. V rychlosti a síle držení rukou se neprojevuje. - Chlapci Při utváření kruhu volí vzdálenost co nejbližší dívkám. Po dobu točení neustále sledují dívky, a to proto, aby měli možnost obklopit je v momentu, kdy se ještě točí a nepadají. Jestliže se dívka pokouší vymanit z kruhu, chlapec, který je jí nejblíže v její směrované cestě ven, se jí snaží zabránit průchodu svým tělem /hrudí/. 6. Potěšení ze hry:
- Dívky Pokud některá z dívek spadne, obě se smějí, mají radost. - Chlapci Radost z plánovaného obklopení dívek. Nedaří-li se děvčatům vyvléci se z onoho středu, pramení velikost potěšení z velikosti podráždění opačného pohlaví. 7. Podobné hry: Kolo, kolo, mlýnský /točení, spadnutí/. Vrtule 1. Hráči: Minimální počet dva, hrají pouze dívky. 2. Hrací prostor: Zadní část třídy. Hra se hraje o přestávce. 3. Pravidla: A/ Přípravná fáze a/ Apel ke hře vychází od jednoho z budoucích hráčů k ostatním. b/ Jedna z dívek překříží své ruce ve vodorovné poloze před sebou a spoluhráčka se jí chytne nepřekříženýma rukama. B/ Zahájení hry - průběh a/ Dívky se začnou točit tím způsobem, že každá z nich má nohy soustředěny do samotného středu kruhu. Špičky nohou mají tedy blízko sebe, zatímco zády se sobě navzájem vzdalují až se dostanou do nejdelší možné vzdálenosti, která je dána délkou jejich paží. b/ Spontánně se jedna z nich začne točit a tím roztočí celý kruh směrem zleva doprava. c/ Jedna z dívek se pustí a točí se na zemi. Druhá jen ve stoje přihlíží a směje se. d/ Celý průběh hry se znovu opakuje s tím rozdílem, že si dívky vymění role. 4. Cíl hry: Efekt „vrtule“, kdy se jedna z dívek, která se předem určí, pustí své kolegyně, rychlostí sebou trhne a sedne si na zadeček tak, aby se země dotýkal pouze ten. Schoulí se tedy do klubíčka a točí na zemi. Nohy jsou přitom skrčené ve vzduchu, objaté rukama. Dosáhnout toho, aby se v tzv. vrtuli alespoň jednou dokázala dívka otočit. 5. Strategie hry: Dosáhnout co největší rychlosti v točení, aby se hráčka přenesla do sedu na zadečku a tím se co nejvíckrát otočila. Nohy se dívky snaží držet maximálně ve vzduchu, aby nenapomáhaly možnému brždění. 6. Potěšení ze hry: Shoduje se s cílem. 7. Sporné momenty hry: Nenastaly. 8. Podobné hry: „Pojď se točit“. Na koníčka 1. Účastníci hry: Hru hrají výhradně dva chlapci, kteří spolu sedí v lavici a jsou dobří kamarádi. 2. Diváci: Nevyskytují se, spíše jen náhodně. 3. Hrací prostor: Pouze koberec v zadní části třídy, trasa náhodná.
4. Pravidla: Jeden z hráčů si klekne na kolena a opře se dlaněmi o zem tak, aby vytvořil tzv. „kočičku“. V našem případě se jedná o koníka. Druhý z nich mu nasedne na záda a nechá se povozit. Po dohodě se vzájemně vystřídají. Záleží na tom, jak dlouho je hra baví. Střídají se přibližně po stejném časovém intervalu. 5. Strategie hry: Sednout si tak, aby se rukama mohl chytit „koníčkových“ ramen a hned nespadl na zem. 6. Cíl hry: Libý pocit z povození se. 7. Potěšení ze hry: Radost z povození se. 8. Sporné momenty: Nenastávají. Nesnaží se jeden druhého shodit, ale čestně povozit. 9. Podobné hry: a/ Ve vodě, kdy se spoluhráči povozí tím, že si jeden druhému sedne na ramena. Jsou-li tu alespoň dva páry, mohou spolu válčit. Cílem je pak shození horního protihráče do vody. b/ Na delfínka, kdy jeden z hráčů plave a druhý se dlaněmi chytí jeho ramen a nechá se vláčet vodou. Na babu 1. Hráči: Počet neomezený, kdo chce ten hraje. Na pohlaví nezáleží. 2. Herní prostor: Celá třída. 3. Pravidla: Jeden z hráčů zahájí hru tím, že přiběhne k jednomu ze svých spoluhráčů a rukou se ho dotkne. Tento moment znamená, že nemá již počáteční babu, ale tímto dotekem ji předal druhému. Hráč se baby snaží co nejdříve zbavit tím, že honí ostatní spoluhráče po celé třídě. 4. Cíl hry: Nemít babu. 5. Strategie hry: Hráč se babu snaží předat tomu, kdo se pohybuje nejblíže, nebo tomu, o kom se domnívám, že není natolik dobrý běžec. 6. Potěšení ze hry: Radost z toho, že se chytanému podařilo uniknout, že byl rychlejší a chytající ho nedostihl. Též z toho posune-li se během hry lavice, obraz.... 7. Sporné momenty: Nenastaly. Hráči hrají čestně. Barbie 1. Hráči: Pouze dívky. 2. Pomůcky: Panenka Barbie, různé druhy oblečení a doplňky. 3. Hrací prostor: Školní lavice. Hra se hraje o přestávce. 4. Pravidla: A/ Přípravná fáze Děvčata se domluví, kam která panenka půjde, zda na diskotéku, tenis, plovárnu atd. B/ Průběh hry Děvčata co nejlépe strojí panenky podle dané situace. 5. Cíl hry: Co nejvkusněji obléci panenku dle situace.
6. Strategie hry: Co nejvhodněji obléci panenku. 7. Potěšení ze hry: Nastane v momentě, kdy je panenka již oblečena a ostatní dívky uznají elegantnost a slušivost. Již při samotném aktu svlékání a oblékání, ono napětí, jak to asi bude vypadat, co vlastně z toho množství vybere. 8. Sporné momenty: Nenastaly. Piškvorky 1. Hráči: Dva, většinou ti, co sedí spolu v lavici. 2. Hrací prostor: Školní lavice. Hra se hraje o přestávce i v hodině. 3. Pomůcky: List čtverečkovaného papíru a tužky. 4. Pravidla: A/ Přípravná fáze Hráči si rozdělí mezi sebou hrací znaménka (křížek; kolečko) a pořadí, ve kterém začnou. B/ Průběh hry Hráči se snaží zaplnit v rovné souvislé linii kterýmkoli směrem 5 čtverečků a zároveň v tomtéž zabránit svému spoluhráči tím, že mu vždy zaplní čtvereček, jímž by pokračovala soupeřova linie. Hráči se vždy po zakreslení svého znaku střídají. Komu se podaří dříve zaplnit v jedné linii 5 čtverečků, ten se stává vítězem. Hra se obvykle hraje nejméně dvakrát. V té následující si hráči vymění pořadí v zahájení hry. Pokud hrají delší dobu, počítají si svá vítězství z jednotlivých her. 5. Cíl hry: Předstihnout soupeře v počtu vítězství. 6. Strategie: Obranná nebo útočná, tzn. buď pouze bráním soupeři vytvořit linii, nebo se snažím co nejrychleji vytvořit linii vlastní. 7. Sporné momenty: Nenastaly, hráči hrají čestně. 8. Potěšení ze hry: Nastává, nepostřehne-li protihráč, že hráčovo vítězství je neodvratitelné. 9. Podobné hry: „Na území“. Pogy 1. Hráči: Nejčastěji dva, někteří jedinci uvádějí, že je možné hrát i ve třech. 2. Materiál: a/ Hrací žetony - pogy, nezbytné pro hru; - papírová kolečka o stejné velikosti potažená vrstvou umělé hmoty; - líc pogu - stejné barvy s geometrickými tvary; - rub pogu - barevné obrázky; - různá hodnota, nejcennější jsou tzv. „pravé pogy“ (poznají se podle názvu pog na rubové straně). b/ Tzv. „házedla“, nezbytná pro hru - kovová nebo umělohmotná - jejich hodnotu děti rozlišují podle skutečné ceny, za kterou se prodávají.
c/ Krabička na pogy, nadstandardní vybavení - umělohmotný materiál. 3. Hrací prostor: Hra se soustřeďuje na koberci v zadní části třídy. Hra se hraje o přestávce. 4. Pravidla: a/ Každý hráč má své osobní pogy. b/ Hráč vloží do hry tolik pogů, kolik uzná za vhodné. c/ Z pogů se sestaví komín, a to tak, že rubová část je na spod a líc z vrchu. d/ Hráč, který vloží nejvíce pogů do hry, háže házedlem jako první na komín; pokud vsadí stejné množství, rozhodí si pořadí pogem - princip panna x orel. e/ Obrátí-li hráč pog /pogy/ na rubovou stranu, získává je. f/ Pokračuje protihráč, který se snaží házedlem obrátit pogy dosud neobrácené. g/ Hráči se po hodu střídají tak dlouho, dokud se poslední pog neobrátí a nepřipadne tomu, jenž ho obrátil. Tímto hra končí a začíná opětovným sazením. 5. Cíl hry: Obrátit házedlem co nejvíce pogů na lícovou stranu a tím je získat. 6. Potěšení ze hry: Shoduje se s cílem. Dále nastává v případě tzv. „královského hodu“, kdy jedním hodem hráč otočí všechny pogy v komínu. 7. Sporné momenty: Nenastaly. 8. Strategie: V síle a směru hodu házedlem na komín. 9. Podobné hry: Kuličky. Hra na válku l. Hráči: Dva. 2. Materiál: a/ Dvě pastelky různé barvy /nutnost barevného rozlišení při hře/, nezbytné pro hru. b/ Čistý nelinkovaný papír, nezbytný pro hru. 3. Pravidla: A/ Přípravná fáze a/ Papír v půli hráči rozdělí čarou, a to tak, aby vznikla dvě pole stejné velikostí. b/ Hráči si přiřadí pole. c/ Každý z hráčů si nakreslí do libovolné části svého pole obrázky - tanky, ponorky, vojáky, základnu pro vojáky......, počet může, ale i nemusí být stejný, záleží to na dohodě. B/ Průběh hry a/ Na svůj nakreslený obrázek postaví v předem určeném pořadí hráč pastelku špičkou ve sklonu asi 75 stupňů, odstrčí ji, a to tak, aby čára, která povede od jeho obrázku zasáhla některý z obrázků protihráče. b/ Z každého obrázku lze vést pokaždé jen jednu střelu. c/ Pokud hráč zasáhne protihráčův obrázek, zakreslí ho svoji barvou. Tím protihráč ztrácí jeden ze svých bojových prostředků a tím i možnost střely.
d/ Hráči se po střelbě vždy vystřídají. e/ Hra končí v momentu, kdy jeden z hráčů zasáhne všechny obrázky protihráče, nebo ani jeden z nich nemá možnost střely. V tomto případě vyhrává ten hráč, který zasáhl více obrázků protihráče. 4. Hrací prostor: Hra se hraje na školní lavici o přestávce. 5. Cíl hry: Zasáhnout co nejvíce obrázků protihráče. 6. Potěšení ze hry: Nastává při kresbě bojových prostředků a v momentu zasažení cíle a jeho zabarvování. 7. Strategie: Hráč volí dle vzdálenosti a polohy svého cíle směr, sklon a sílu tahu své zbraně. 8. Sporné momenty: Hráč tužku po odstrčení ihned nepustí, ale chvíli ji ještě drží a vede po papíře směrem na svůj cíl. 9. Rozšíření hry ve třídě: Hru hrají tři stejné dvojice chlapců, kteří spolu sedí v lavici. 10. Podobné hry: Start a cíl. Šlapačka 1. Hráči: Libovolný počet. Hrají chlapci, dívky - kdo se chce přidat, ten může. 2. Hrací prostor: Zadní část třídy - koberec, lino. Hra se hraje o přestávce. 3. Pravidla: A/ Přípravná fáze a/ Výzva na hru - iniciativa jednoho žáka, ostatní se s chutí přidají. b/ Hráči utvoří kruh tím způsobem, že každý položí svoji pravou nohu do středu kruhu tak, aby se špičky dotýkaly. B/ Zahájení hry a/ Některý z hráčů /většinou ten iniciativní/ zahajuje hru vyslovením říkadla „Šlapačka, šlapačka, uskoč!“ b/ Ten, kdo chce, uskočí, ten, kdo nechce, zůstane na místě. c/ Hráči, kteří zůstanou uprostřed, mezi sebou losují stylem „Kámen, nůžky, papír“ tak dlouho, dokud nezbyde jeden hráč, který začíná vlastní šlapanou a má babu. C/ Průběh hry a/ Hráč s babou se snaží ve svých třech povolených krocích šlápnout na špičku jednoho ze svých zvolených spoluhráčů. Ti mu uskakují zvoleným směrem, také v povolených třech skocích. b/ Podaří-li se mu skočit na některou ze špiček svých spoluhráčů, předává slovo spoluhráči, kterého si zvolí, způsobem „Dávám ti slovo“. Pokud se mu během tří skoků nepodaří nikoho zasáhnout, musí taktéž předat slovo hráči, kterého si zvolí. Hráč, jenž dostal slovo, se stává hráčem s babou. c/ Hráč, kterému bylo šlápnuto na špičku, vypadává ze hry. d/ Hra končí tím, že zbyde pouze jeden hráč, který je označen jako vítěz. 4. Cíl hry: Stát se vítězem, hráčem, který zůstane sám.
5. Potěšení ze hry: Při předávání slova spoluhráči žadoní, aby je získali právě oni. Potěšení hráče s babou, pokud vyřadí někoho ze hry. 6. Strategie hry: Hráč s babou zvažuje motorické schopnosti spoluhráčů a vybírá si toho, u něhož má největší šanci mu šlápnout na špičku; nebo volí možnost jednoho skoku na libovolného hráče a hned navazujícím druhým rychlým skokem zasáhne špičku méně pohotového spoluhráče, který nezaznamenal a ani netušil tuto variantu. Volby útěku před babou: - klasické posouvání nohami po zemi; - mírné úskoky do stran a dozadu; - velké skoky; - skoky, které končí kotoulem na zemi /exhibicionismus/; Hráč ustupující před babou volí většinou skoky do výšky, neboť je zde menší šance zasáhnutí, než by byla při klouzavých úskocích, kdy nohy zůstávají na zemi. 7. Sporné momenty: Nastal při útěku, kdy hráč udělal více jak tři povolené kroky. 8. Podobné hry: Na babu, Na válku /zásahy/. Na praní 1. Hráči: Hrají pouze chlapci, počet je libovolný, podle toho, kolik se jich na koberci sejde a kolik se jich do hry zapojí. 2. Publikum: Náhodné, trvá velmi krátce, neboť se po chvíli do hry zapojí. 3. Hrací prostor: Hra se hraje o přestávce v zadní části třídy na koberci. 4. Pravidla: A/ Přípravná fáze Není nějak strukturovaná, začátek vzniká velmi spontánně, kdy minimálně dva chlapci na koberci do sebe začnou pošťuchovat. B/ Průběh hry a/ Chlapci se mezi sebou postrkují, válejí se po sobě, strhávají se k zemi, neboť základním pravidlem je, že nikdo nesmí zůstat stát na nohách, všichni musí ležet na zemi. b/ Pokud jsou všichni na zemi, vždy se někdo postaví a ostatní se na něj vrhnou a snaží se ho opět položit na koberec /většinou při tom nevstávají/. Chlapci nepoužívají žádných drastických či surových hmatů. Většinou se jedná o „jemné“ strhávání, podtrhávání, objímání směrem k zemi. 5. Cíl hry: Všichni musí ležet na zemi /což se nikomu nepodaří, neboť alespoň jeden z nich si stoupne/. 6. Potěšení ze hry: Potěšení samo o sobě vyplývá z onoho válení se po sobě. Nastává, když se hráče pokouší povalit na koberec. 7. Strategie: V podobě hmatů. 8. Sporné momenty: Nenastaly. 9. Podobné hry: Judo, karate, asijské sporty.
10. Rozšíření hry: Hra je velmi oblíbená, hraje se každou přestávku a většinou s větším počtem žáků. Nůžky 1. Hráči: Hru hrály pouze dívky /jedny a ty samé/. 2. Hrací prostor: Hra se hrála ve školní lavici, děvčata seděla a hru hrála buď přímo nad stolem, nebo rovnoběžně vedle stolu. Hra se hrála pouze o hodině. 3. Pomůcky: Nůžky, nezbytné pro hru. 4. Pravidla: A/ Přípravná fáze Dívky si připraví nůžky a usadí se v lavici tak, aby měly umožněny pohyb lokty. B/ Průběh hry a/ Dívky mezi sebou bojují nůžkami. Mají je uchopeny takovým způsobem, jako kdyby chtěly něco stříhat, a snaží se otevřenými rameny nůžek lapit nůžky svojí protihráčky. b/ Pokud si myslí jedna z hráček, že je v místě, kde může nůžky lapit, stříhne. Jestliže nůžky lapí, hra končí. 5. Cíl hry: Vyřadit protihráče. 6. Potěšení ze hry: Na straně protihráče v momentu, kdy soupeř stříhne nůžky naprázdno. A v momentu lapení nůžek. 7. Strategie: Obrana i útok byly spíše spontánně vedeny, tudíž zde nebyla žádná. 8. Zvýhodnění hráčů: Zvýhodněný hráč je ten, který má ramena nůžek delší, neboť má větší možnost, že lapí nůžky protihráče. Zrovnocení sil zde nebylo. 9. Podobné hry: Soupeření s tyčemi na kladině. Prší 1. Pomůcky: Dvouhlavé hrací karty. 2. Hráči: Minimální počet hráčů dva, nejvíce hráli čtyři hráči. Diváci - přidávají se radilové. 3. Hrací prostor: Hra se hraje na školní lavici, o přestávce. 4. Pravidla: A/ Přípravná fáze a/ Hra začíná většinou ve dvojici, kdy jeden z hráčů vytáhne karty. B/ Průběh hry a/ Jeden z hráčů spontánně začne míchat a rozdávat karty, každému čtyři. b/ Dále hra pokračuje podle standardních pravidel klasické stolní hry. c/ Hráč, který prohraje, míchá a rozdává karty. d/ Po skončení hry se mohou přidat další hráči, maximální počet jsme nezjistily. 5. Strategie: Strategie nebyla zjištěna, hráči myslí pouze na přítomnou kartu, na to, co již
padlo, neberou zřetel. 6. Cíl hry: Vyhrát nad spoluhráči. 7. Potěšení ze hry: a/ Nastává v případě, kdy druhý hráč musí brát dvě nebo více karet, neboť dostal sedmičku. b/ V momentu, kdy položí poslední kartu a vystoupí ze hry jako vítěz. c/ Potěšení z toho, že to nejsou oni, kdo míchají karty na další hru. 8. Vítězové: Nejvyšší prestiž získá ten hráč, který jako první opustí hru /„Já jsem byl první“/. Nejnižší prestiž má ten, který porazí posledního hráče. 9. Podobné hry: Kvarteto, kanasta. 10. Sporné momenty: Nenastaly, hráči hrají čestně.
KATEGORIZACE HER
Na praní
1 x
2 x
3 x
4 x
5 x
Nůžky
x
x
x
Prší
x
x
x
Barbie
x
6
x
Na koníka
x
x
Vrtule
x
x
Na točenou
x
x
Na babu
x
x
x x
Pogy
x
x
Na válku
x
x
Šlapačka
x
x
Piškvorky
x
x
x x
x
x x x
x
x
x
x
1. Poměřování dovedností mezi sebou - hráči se snaží vzájemně dostat „na lopatky“. 2. Vzájemná kooperace v průběhu hry - hráči si během hry snaží vzájemně pomáhat pro dosažení vytyčeného cíle. (Při kolektivní hře.) 3. Prospěch z neúspěchu - pokud hráč chybuje, škodí sám sobě a dává tak šanci svému spoluhráči. 4. Fyzický dotek - hráči ve hře přichází do tělesného kontaktu. 5. Boj o přežití - ve hře je vidět vítěz, který vychází ze zde již zmiňovaného poměřování
schopností. Silnější vyhrává! 6. Vyrovnání - hráči na začátku vytvoří dohodu, která je řadí do stejné začáteční pozice. Žádný z nich není zvýhodněn. ANALÝZA HRY „BABA“ Hru na babu je možné zařadit do kategorie tzv. tradičních her. Tradiční hru, myslím tu, která se předává z generace na generaci a její podoba a podstata zůstává zachována i přes generační odlišnosti způsobené civilizačním pokrokem. V průběhu této hry se vytváří více linií možného postupu hráčů. Při analýze hry se budu přidržovat jedné linie, kdy hráč s babou si zvolí hráče, kterého chce chytit, a bude ho pronásledovat, dokud mu nebude předána baba. Hra ve třídě vznikala spontánně; nebyla předem dohodnutá. Vždy to byli chlapci, kteří hru zahajovali. Chlapec přiběhl ke svému spolužákovi, dotkl se ho a zároveň mu sdělil „máš ji“. „Máš babu“, bylo málokdy proneseno, většinou se používalo zájmenného zastoupení. Hráč, který babu dostal, se jí snažil co nejrychleji zbavit. Bezesmyslné a nerozvážné honění svých spoluhráčů by mu nepřineslo ono toužebné dotknutí se a předání. Musí tedy volit strategii co nejrychlejšího a nepříliš vyčerpávajícího způsobu chycení; hráči musí zbýt síly, aby mohl utéci před babou, a tak ji znova nedostat. Baba zaměřuje svoji pozornost na hráče, kteří jsou pro ni v dobré pozici pro dotek, a vzhledem k tomu, že zná ze zkušeností obratnost a zdatnost svých spoluhráčů, soustředí se na jednoho z nich, o němž si myslí, že bude snadno lapen. Volí tedy potencionálního nosiče baby a snaží se ho dostihnout. Rychlost běhu, úskoky, kličky, nadbíhání, stavění překážek /otáčení lavic, pokládání židlí/, je úměrné jejímu cíli. Budoucí oběť velmi rychle pozná pozornost baby a snaží se jí zbavit. I on utíká, kličkuje, zatáčí, a tak si udržuje pro něho bezpečnou vzdálenost. Často míří mezi své spoluhráče pro odvrácení pozornosti baby. Pokud spoluhráči včas nezareagují a neutečou, je velmi pravděpodobné, že baba této nepozornosti využije. Tento běh, připomínající hon kočky na myš, je často provázen výkřiky „tady jsem, chyť si mě“. Jedinci takto vykřikující chtějí obrátit na sebe pozornost baby, svádí ji. Jejich cílem není pomoci chytanému, nýbrž ukázat jim svoji převahu, a tak získat slastný pocit nedosažitelnosti, nedostižitelnosti. Záleží pouze na babě, zda tomuto svádění odolá a soustředí se na svoji oběť. Ta, pokud je doopravdy méně zdatnější, ztrácí postupně svoje síly a vzdálenost mezi ní a babou se začíná zmenšovat. Baba cítí svoji převahu, cítí čas svého vysvobození a očištění. Co tedy může znamenat baba? Baba představuje pro ostatní nebezpečí. Hráči se s ní snaží nesetkat, udržují ji v izolaci. Zachovávají tak pro ně bezpečnou vzdálenost. Nechtějí se stát tím, co pro ně baba znamená - tabu. Tabu vyjadřuje něco posvátného, nadneseného nad obyčejné, ale zároveň něco hrozivého, nebezpečného, nečistého. Pozice baby není totožná s pozicemi ostatních hráčů. Představuje pro ně zdroj nebezpečí, ale zároveň je i něčím, co by se dalo nazvat „řídícím“ článkem hry. Ona je ta, která si vybírá, honí, udržuje ostatní v napětí; řídí průběh hry. Její pozice implicitně říká hráčům, co mají dělat, aby nebyli ti, jež budou nosit toto břímě na sobě. Dodržuj tyto pravidla a nic se ti nestane! Pokud tedy hráč bude dodržovat pro něj bezpečnou vzdálenost, nebude se k babě přibližovat, dráždit její pozornost, nevznikne zlo, které by nastalo při porušení těchto pravidel. Baba cítí v sobě onu nebezpečnost pro ostatní, snaží se jí co nejrychleji zbavit, očistit se. Obrací svou pozornost na spoluhráče, honí je, aby se jich dotkla. Provádí rituál očisty, jejíž
konečnou fází je dotek, který očistí vše, co baba představuje. Tento rituál není jediný prováděný ve hře. Pokud chce některý z hráčů odstoupit ze hry, musí provést něco, co ho zbaví role hráče. Vzhledem k tomu, že tato situace ve třídě nikdy nenastala, uvádím způsoby odhlašování poznané u jiných dětí při hraní této hry. Hráč odstupuje ze hry v případě, kdy není uspokojován, nudí se, chce se věnovat jiné činnosti. To jsou běžné příčiny odstoupení z her. Hráč může svůj odchod z této hry volit i tehdy, kdy cítí, že ona bezpečná vzdálenost mezi ním a babou je prolomena. V tomto momentu užije zaříkání pro odchod ze hry „piky, piky na hlavu, že na babu nehraju“ nebo „piky, piky do země, vyvolávám nechte mě“. Takto voleným odstoupením ze hry se snaží vyhnout zlu, které by bylo na něj přeneseno za porušení jednoho z pravidel. U prvního zaříkání „piky, piky na hlavu, že na babu nehraju“ se můžeme domnívat, že ono „na hlavu“, ukazuje na samotného hráče, že je to on, kdo odstupuje ze hry, nic z něho ve hře nezůstane. U druhého zaříkání se také hráč odhlašuje ze hry. Ale co znamená ono „nechte mě“ a „do země“? Je možné, že se obrací přímo na ty, jež mohou pobývat v zemi? Jestli je tomu doopravdy tak, tak zajisté tam nebude sídlit nic pozitivního, neboť by je neprosil. Můžeme se domnívat, že ono porušení vzdálenosti hráč přičítá negativnímu působení sil „zlých duchů“, a proto se na ně obrací a žádá je o vyřazení, propuštění. Za tímto zaříkáním se nám skrývá i další způsob vysvětlení. „Do země“, zem užitá v tomto zaříkání, symbolizuje to, na co je přeneseno zlo visící nad hráčem. Tím je zlo od něj odvráceno, ale ne zcela zažehnáno. Proto připojuje „vyvolávám nechte mě“, což je signalizace pro babu, ale i pro ostatní spoluhráče, že on už nehraje, je mimo. Tyto zaříkání pro odchod vyslovují pouze hráči se stejnou rolí, baba se takto neodhlašuje. Ve třídě nenastala situace, kdy by baba pro zbavení se své role, použila jiný druh očisty, než který jsem popsala, a tudíž mohu opět připojit poznatky z této hry u jiných dětí. Dotyk, který baba nutně potřebuje ke svému očištění, není realizován na osobě, nýbrž na nějakém předmětu. Baba si vybírá předmět, např. lavice, skříň, penál, dotkne se jej a tím předá vše, co baba znamenala. Je oprávněné se domnívat, že se předmět stane tím, co pro něj představovala baba, nebezpečím. Bohužel to nemohu potvrdit, neboť děti na něj pohlížely stejným způsobem jako předtím. Baba však tímto druhem očisty ze sebe nesmývá to nebezpečné a určující, ale zároveň ukončuje hru. Zaniká hráč, nositel baby, a tak končí celá hra. POUŽITÁ LITERATURA Frazer, J.G.: Zlatá ratolest. Mladá fronta 1994. Durozoi, G., Rouselle, A.: Filozofický slovník. EWA Edition, Praha 1994. Freud, S.: Totem a tabu, Práh 1991.
