9. TŘÍDA Paroubek Roman 1996/1997
PASPORTIZACE TŘÍDY Ve třídě je 26 dětí, 11 chlapců a 15 dívek. Je jich tedy zde poměrně dost, tento stav způsobilo sloučení dvou tříd po odchodu jejich žáků na 5 a 8 letá gymnázia. Jedná se o třídu v malém městečku blízko za Prahou, a tomu odpovídá i struktura třídy, která se v některých případech dělí na kasty podle místa bydliště, protože děti do této školy dojíždějí z okolních asi 6 vesnic. Vzájemná rivalita se projevuje výrazně pouze ve výjimečných a vyhrocených situacích. Např. krátce po mém příchodu, při jedné z jejich „oblíbených“ her s houbou, rozbil jeden chlapec z vesnice X okno. Samozřejmě nastalo vyšetřování atd. Nakonec ve třídě na sebe děti navzájem pokřikovaly, např. (zejména ty z města, ve kterém je škola) „No jó, X-čáci vidláci, ty všechno hned rozflákají“ atp. Jinak poté, co takováto situace přejde, spolu spíše drží pohromadě kluci proti holkám, a naopak (bez rozdílu bydliště). Ve třídě je jeden chlapec rómského původu (ve škole je jich v různých třídách asi 15). Za celou dobu mého pobytu jsem nezpozoroval žádné rasové projevy ostatních dětí vůči tomuto chlapci. Asi je to způsobeno „civilizovaností“ zdejší rómské populace. S dětmi se mi podařilo navázat dobré vztahy a o přestávce se chovaly „nenuceně“ a provozovaly své oblíbené hry - tedy zejména chlapci. Většina her chlapců v této třídě má převážně buď „hazardní“ zaměření, nebo cílem je „vyřádit se“. S většinou učitelů na této škole se znám velmi dobře, protože jsem zde v roce 1989/90 učil. SEZNAM HER „Houbovaná“ „Třískaná“ „Cinkaná“ „Čára“ „Panna - Lev“ „Orel – pivo - půlky“
POPIS HER
1
„Houbovaná“ Pomůcky: houba na tabuli (nezbytná - může být suchá, ale i mokrá); křída (většinou se s ní nehází); židle, křídla tabule, dvířka od skříně (slouží jako štít, používají se dost často); hadr (používaný v kombinaci s houbou – způsobuje větší zmatek a “kvalitnější” zábavu); ostatní pomůcky jen namátkově (ohryzek, něčí batoh atp.). Hráči: Účastníci - hrají většinou kluci (tzv. zdravé jádro třídy) - jsou rozděleni na dvě skupiny, podle toho, jak kdo s kým kamarádí; - dívky se zapojují jen málokdy (většinou nahrávají houbu, která uvízne mezi lavicemi). Diváci - chlapci, kteří se nezapojují (občas se stávají terčem útoku); - dívky - některé se koukají a fandí té které skupině. Hrací prostor: učebna. Pravidla: Hráči jsou předem rozděleni na dvě skupiny. Hraje se po odchodu učitele, pokud si žáci “nemusí dopisovat” úkoly, nebo se rychle doučovat. Jedna část se odebere k tabuli a druhá odejde do zadní části třídy. Ostatní, pokud zůstávají ve třídě, se raději “uklidí” blíže ke stěnám, nebo do krajních lavic. Po tomto rozestavení začíná hra. Dvě strany se snaží navzájem zasáhnout do příslušných míst (hlava, břicho atd.). Každá skupina nesmí střílet z jiných míst než z prostoru před lavicemi u tabule, nebo za lavicemi u zdi. Pokud houba skončí mezi tímto prostorem - buď jí podá někdo z diváků, nebo pro ni dojde ten ze skupiny, ke které je blíž (v praxi - kdo je rychlejší). Pro zpestření občas někdo houbu namočí. Toto sice druhá řada kvituje řevem a nadávkami, ale pokračuje ve hře dál. Díky tomu, že třída má zdi do výše 2,5 m vymalovány emailem, tak hra s namočenou houbou, hadrem či ohryzkem nezanechává na zdích znatelné stopy. Občas dojde ke smetení penálu či jiných věcí z některé lavice ve třídě. Tato skutečnost však soupeřící strany moc nezajímá. Někdy se stanou terčem obou stran i diváci, zvláště když kritizují hru. Cíl hry: Hra se nehraje na žádné body, nepočítají se trefy. Hraje se pouze pro legraci z toho, jak koho houba dobře trefí. Strategie: Pro každého hráče je důležité nebýt trefen - a to zejména, když je houba mokrá, proto se každá strana vždy důkladně kryje. Za tabuli, za lavicemi atp. Neházet, když jde učitel, jinak hrozí poznámka - systém důsledně vypracovaných hlídek. Sporné momenty a jejich řešení: Houba spadne mezi lavice - (houbu získá buď ten, komu ji 2
hodí “diváci”, nebo kdo si pro ní doběhne dříve). Hráč vyběhne dál, než může, např. do první řady lavic (většinou jej ostatní křikem vrátí zpátky). Nedostatek hráčů na jedné či druhé straně (na počtu hráčů v podstatě nezáleží, pokud se hází jedním předmětem, např. houbou. Pokud je ve hře více předmětů, může nastat přečíslení a na jednu stranu útočit více hráčů najednou. Tento stav však nevadí, protože většinou hrají vždy alespoň 4 hráči - 2 na každé straně). Potěšení ze hry: Jedná se o typicky agresivní hru, kde jde o pohyb a vybití energie získané sezením. Potěšení někoho pěkně trefit a sám zůstat bez zásahu. Potěšení ze hry mají i diváci. Zde, myslím, platí pořekadlo: “Když se dva perou, třetí se směje”. Podobné hry: Klasická vybíjená, s tím rozdílem, že zde zasažený ve hře nekončí. „Třískaná“ – (nechytaná) Tuto hru hráli chlapci z 8. a 9. třídy v tělocvičně, o přestávce před hodinou tělesné výchovy. Pomůcky: Natažená sít' na odbíjenou v tělocvičně. Míč na házenou (někdy jich může být i více). Hráči: Účastníci - 2 třídy - první družstvo je složeno z kluků z devítky a druhé z osmáků. Diváci - necvičící chlapci. Hrací prostor: tělocvična - zejména její koncové zdi, hřiště na odbíjenou s nataženou sítí. Pravidla: Hráči jsou rozděleni na dvě skupiny - osmáky a deváťáky. Na počtu nezáleží. Hra začíná “výkopem nebo výhozem”. Hráč začínajícího družstva vší silou ze zadní lajny vykopne nebo pěstí vyrazí míč pod sítí na druhou stranu hřiště. Pokud se míč odrazí od zdi nebo od některého z protihráčů zpátky pod sítí na stranu podávajícího družstva, získává toto bod a podává znovu. V případě, že protihráči mají možnost míč zachytit dříve, než se vrátí na pole podávajícího družstva, tak ten, kdo ho zachytí má možnost ho “pěstí” či nohou odpálit na protější stranu z místa, kde ho chytil. Pokud ho hráči na opačné straně nezachytí nebo se od nich odrazí, tak získává bod pro své družstvo. Pokud ne, tak odpaluje druhé družstvo. V případě většího počtu míčů se hra zvrtne ve vybíjenou pod síti bez odchodu hráčů po vybití.
3
Cíl hry: Získat co nejvíce bodů jakýmkoliv způsobem úderu. Strategie: Trefit těsně u sítě někoho, od koho se míč odrazí tak, aby protihráči neměli možnost míč zachytit, než se vrátí zpět pod síť domovského družstva (nejjistější způsob). Najít mezeru mezi hráči a trefit zeď. Nekopat do míče nohou, když jde učitel. Sporné momenty a jejich řešení: V případě většího počtu míčů se body nepočítají. Když hráč přešlápne polovinu (většinou ho ostatní míčem vrátí zpět). Když se míč odrazí od hráče na cizí polovinu a on tvrdí, že ho odpálil (nový “výhoz” soupeře). Potěšení ze hry: Jedná se o typicky agresivní hru, kde jde o pohyb, postřeh a vybití energie získané sezením. Potěšení někoho pěkně trefit a získat tím bod. Podobné hry: Vzdáleně podobná kombinaci vybíjené s odbíjenou. „Cinkaná“ Pomůcky: Školní lavice. Kovová mince od 10 haléřů po 20 Kč (záleží na dohodě hráčů). Hráči: Účastníci - 2 chlapci. Diváci - pokud se hraje o větší částku, tak o diváky není nouze. Hrací prostor: Školní lavice na dél. Pravidla: Dva hráči položí své mince na kraj lavice. Potom si „stříhnou“ (klasicky Kámen, nůžky, papír), v jakém pořadí budou hrát. Vítěz „stříhání“ cvrnkne do mince směrem k soupeři. Má právo přiblížit ji k soupeřovi více či méně daleko, může ji zahrát i opačným směrem. Záleží na jeho jistotě a taktice. Pak pokračuje jeho soupeř - a dále se pravidelně střídají. Cíl hry: Cílem hry je zasáhnout vlastní mincí minci protihráčovu, a tím ji získat. Pokud cíl mine, pokračuje soupeř. Strategie: Pokud jsou mince od sebe daleko, pak se taktizuje. Pokud jsou mince v optimální vzdálenosti, pak nastává útok. Pokud soupeřova mince při útoku není zasažena, pak většinou zůstane poblíž soupeře, a ten ji bez problému trefí. Proto hráči útočné údery hrají s razancí, aby mince v případě minutí soupeřovi odletěla dost daleko a on ji nemohl jednoduše trefit. Sporné momenty a jejich řešení: Pokud spadne mince z lavice, tak její majitel prohrává a soupeř získává jeho minci. Potěšení ze hry: V případě hry o větší částky 5-10 Kč docela slušný zisk. Podobné hry: Korunový fotbal, čára atp. „Čára“ Pomůcky: Čára ve třídě: čáru zde představuje svár mezi linoleem za zadními lavicemi. Čára venku: čára nakreslená klackem o délce asi 1m na koncích uzavřená krátkou úsečkou. Hráči: Účastníci - minimálně dva chlapci (někdy se přidá i některá dívka). Diváci - ten kdo se dívá, tak se většinou v příští hře ke hře přidává. Hrací prostor: Zadní část třídy nebo na jakémkoliv „plácku“ za školou, kde se dá namalovat čára. Pravidla: K určené čáře hází hráči určený počet mincí (podle dohody se hraje o jednu, dvě i víc mincí). Cíl hry: První část hry: Cílem hry je zasáhnout vlastní mincí přímo čáru, nebo se k ní 4
maximálně přiblížit. Protože vyhrává ten, jehož mince je nejblíže. Druhá část hry: Ten, kdo je nejblíže čáře, nebo přímo na ní sebere všechny mince, zatřepe jimi a volí panna nebo orel. Potom mince vyhodí. Všechny mince, které padly navrch zvolenou stranou, mu připadnou. Ostatní mince se dají do banku a pokračuje se ve hře. Příští vítěz pak vyhazuje mince ze hry včetně banku. (Někdy se druhá část vynechává s tím, že vítězi připadnou všechny mince hned po prvním kole. Proto je tento způsob používán na zakončení celé série, kdy vítěz poslední hry vyhrává i celý bank). Strategie: V první části hry jde o šikovnost trefit se co nejblíže k čáře a ve druhé už hraje hlavní roli štěstí. Sporné momenty a jejich řešení: Pokud dva hráči trefí čáru, pak rozhoduje jejich další mince. Jestliže se hraje pouze s jednou mincí, tak si ji seberou a házejí znovu. Potěšení ze hry: V případě hry o větší částky 5-10 Kč docela slušný zisk. Podobné hry: Korunový fotbal, Cinkaná. „Panna – Lev“ (hlava – orel, panna – orel) „Orel – pivo – půlky“ Pomůcky: Mince různé hodnoty. Hráči: Účastníci - 2 hráči. Diváci - tato hra je zajímavá většinou pouze pro ty, kteří ji hrají. Hrací prostor: Zadní část třídy nebo na jakémkoliv „plácku“ za školou, kde se dají mince hodit na rovnou plochu. Pravidla: Hrají se dvě různé hry: Panna – Orel: Hráči mají své mince (všechny mince musí mít stejnou hodnotu). Střídavě vyhazují do vzduchu svou minci. Před hodem prvního hráče hráč druhý předpovídá, co padne. Padne-li mince hádanou stranou vzhůru, ponechává si minci soupeřovu. Poté hází on a soupeř hádá. Střídají se tak dlouho, dokud mají mince, nebo dokud je to baví. Orel - pivo – půlky: V této hře se hází v každém hodu sudým počtem mincí. Minimálně čtyřmi. Soupeř má při volbě strany tři možnosti - orel, pivo, půlky. Když řekne orel, bere všechny mince, které zůstaly ležet lvem vzhůru. Kdo řekne pivo, bere všechny, které dopadnou vzhůru číslem. Pokud však řekne půlky, dostane všechny mince, jestliže jich polovina zůstane ležet lvem a druhá polovina číslem navrch, nebo žádné, když jich není přesně polovina. Cíl hry: Získat co nejvíce mincí soupeře. Strategie: Hlavní roli zde hraje štěstí. Sporné momenty a jejich řešení: Nejsou. Potěšení ze hry: Zahrávání se štěstím. V případě her o větší částky 5-10 Kč docela slušný zisk. Podobné hry: Korunový fotbal, Čára, Cinkaná.
5
KATEGORIZACE HER
Houbovaná Třískaná
Jemná motorika X
Cinkaná
X
Čára Panna-Lev Orel-pivopůlky
X
Hrubá motorika X X
Agresivita X X
Postřeh Soutěživost Logika X X
X X
X X
Nápodoba X (volejbal) X (kulečník)
Legrace X X
Kolektivní hra X X
Fortuna
X X X X
Finanční zisk
X X X X
X X X
Do kategorií her jsem byl nucen přidat dvě nové kategorie – kategorii Fortuna a kategorii finančního zisku. Kategorie Fortuna – Všechny hry, u nichž je tato kategorie uvedena, jsou přímo založeny na náhodě a s tou se ve hře počítá. Náhoda zde spočívá v otočení mince nebo mincí tou stranou, kterou hráč volí nebo hádá. Kategorie finanční zisk – V této kategorii je uvedena snaha a cíl (popřípadě možnost) získat různě veliký finanční obnos prostřednictvím hry. Kategorie legrace – V případě hazardních her je tato kategorie značně problematická, zvláště u hráčů prohrávajících. Zde je tato prohra citelnější, protože může být provázena finanční ztrátou.
6
První dvě hry, Houbovaná a Třískaná jsou jednoznačně agresivní hry, které provází převaha hrubé motoriky při unikání před zásahem a v případě Houbované ještě útržky motoriky jemné při snaze někoho zasáhnout, kde se tato uplatňuje zejména při míření. Obě hry jsou založeny na kolektivnosti, je tedy potřeba většího počtu hráčů. Další čtyři hry, Cinkaná, Čára, Pana-Orel, Orel-pivo-půlky, jsou hry, které lze označit za hry hazardní, protože v případě žáků mé 9. třídy se hrálo výhradně o peníze. Většinou se hrálo o mince v hodnotě 1 Kč nebo 2 Kč. Ovšem viděl jsem i případy, kdy se hrálo o 10 Kč a 20 Kč. Ovšem hry o tyto „větší“ částky jsou ve škole přísně zakázány, i když přistižení vždy svorně tvrdí, že s nimi jen hází a pak si je vrátí. Mince jsou tedy zabaveny a vráceny až rodičům na třídních schůzkách dle přesné evidence. V těchto hrách se uplatňuje pouze hrubá motorika. Jako hlavní složka výše uvedených her kromě Cinkané vystupuje náhoda - Fortuna. ANALÝZA HRY „PANNA OREL“ („OREL PIVO PŮLKY“) Historie hry: Hra „Panna - orel“ prokazatelně bývala oblíbenou hrou dospělých Římanů již před 2000 lety. Tehdy také měla kouzlo hazardu, neboť ten, kdo uhodl, si ponechal soupeřovu minci. Na tehdejších mincích bývala na jedné straně hlava boha Januse a na druhé příď římské galéry. Římané tedy místo panna a orel říkali capita nebo navim (hlava nebo loď). Hru tehdy hráli široké vrstvy Římanů. Podle jejich sociálního postavení se lišily výše sázek, které do hry sázeli. Hru prý hráli i císaři, ti však hráli o závratné sumy. Odkud pochází jméno hry? Hra „Panna - orel“ se hrála i za Rakouska-Uherska. Tehdy na mincích byla z jedné strany hlava panovníka a na druhé říšská orlice. Odtud tedy pochází jedna z variant názvu - HLAVA - OREL. Někde se tedy hraje varianta s licitací „hlava - orel“. Na mincích z pozdějších let a zejména z nedalekého období socialismu byla na mincích v hodnotě 1 Kčs (tyto se používaly ve hře nejvíce) panna, na druhé straně lev s hvězdou. Odtud tedy PANNA - LEV. Z vlastní zkušenosti však vím, že se dost často používá „zkomolenina“ PANNA - OREL. Proč se asi hraje? Hry, ve kterých figurují jako hlavní hrací předmět mince, se provozují od nepaměti. Zastoupení v různých variantách mají nejen v Evropě, ale i v ostatních světadílech. Hry s mincemi patří k hazardním hrám. Proto jsou dnes oblíbeny zejména v rozvojových zemích, především v Asii a na tichomořských ostrovech. Tyto hazardní hry mají jednoho hlavního společného jmenovatele vedle vzruchu, napětí, zábavu ve volných chvílích: je jím finanční zisk. Kdo ji hraje? Tyto hazardní hry s mincemi hrají široké sociální vrstvy obyvatelstva. Je smutným faktem, že k náruživým hráčům patří i děti, které peníze dostávají od rodičů na jiné věci. Pokud se na hráče hazardních her podíváme v širších souvislostech, pak zde skoro platí matematická poučka: „Čím jsou lidé na nižším stupni civilizačního vývoje, tím více milují hazardní hry.“ Pro primitivy bývají často celoživotní vášní, navíc do těchto her dokáží vsadit nejen všechny své peníze, ale mnohdy i svůj osobní majetek. Takoví lidé se potom na těchto hrách stávají chorobně závislí. Viz např. poměrně nová lékařská diagnóza „Gamblerismus“.
7
0 co se hraje? Výše sázek, respektive hodnota mincí, o které se hraje, nemusí vyjadřovat sociální skupinu, neboť i tzv. sociální případy mohou hrát o relativně vysoké sumy. Pro ně je totiž lákavý vyšší okamžitý zisk, než postupné hromadění „mamonu“. U bezproblémové dětské populace se hraje většinou s částkami do 10 Kč, ale většinou zůstávají u nejnižších částek 10 hal, 50 hal – 1 Kč. Viz následující tabulku. Procentuální výskyt her podle částky, o kterou se hrálo 0,010,50Kč
47 %
1-2 Kč
23 %
5 Kč
17 %
10 Kč
9%
20 Kč
4%
Tyto údaje jsem získal ve spolupráci se žáky. Každý, kdo byl ochoten spolupracovat, dostal na papíře tabulku, do které zaškrtával po dobu 4 týdnů výši sázky při svých hrách. Údaje tedy mohou být zkreslené, ale i tak z nich vyplývá, že sledovaná skupina dětí volila částky do 2 Kč celkem v 70%. Podobné hry Mezi podobné hry můžeme zařadit všechny, které mají hazardní charakter založený na náhodě. Sem tedy patří např. výherní automaty, loterie atp.
8
