5. TŘÍDA Nosková Helena 1995/1996
PASPORTIZACE TŘÍDY Navštěvovala jsem 5. třídu ZŠ s rozšířeným jazykovým a tělovýchovným vyučováním v Praze. Třída se skládala z osmi chlapců a patnácti dívek. V průběhu přestávek se děti většinou věnovaly individuálním činnostem nebo činnostem ve dvojicích. Z nejčastějších aktivit o přestávce, které se mi podařilo zachytit: čtení časopisů (Pif, ABC, Mickey Mouse, Oskar) a knih (2000 mil pod mořem - kreslená úprava), kreslení, doplňování dat svátků a narozenin spolužáků do kalendářů, zalévání květin, prohlížení si mikroskopu, prohlížení řetízků, prstýnků, fotografií z prázdnin, ručníků (v den, kdy bylo plavání), vybarvování rozvrhů, nadepisování sešitů, foukání do flusbroku, napodobování obličejů zvířat, visících na nástěnce, honění a mlácení se do hlavy knihou nebo prázdnou lahví z umělé hmoty, rozhovory s paní učitelkou, zkoušení, kdo koho uzvedne (chlapci). Nejčastěji si děti ve dvojicích tiše povídaly. Ve škole je zavedena po 3. vyučovací hodině tzv. rekreační přestávka. Během ní chodí děti na dvůr školy, kde se nejčastěji houpou na houpačkách, hrají si na prolézačkách nebo se ve dvojicích procházejí. SEZNAM HER Na babu Hrabání v zemi 330 stop Plácaná Mumie - verze I Mumie - verze II Já hloupá kuchařka Foukání do tužky Na ozvěnu Pějme píseň dokola Na orchestr Um bari bari Písnička Na tý louce zelený Na násobilku
Násobilka s míčem Pantomima se slovesy Slovní druhy POPIS HER Na babu Děti hrají hru klasickým způsobem, většinou ve dvojicích; honí-li se větší skupina, je honička spojena spíše se hrou mumie (viz níže). Děti hrají hru pro radost z pohybu.
Hrabání v zemi Zatímco o rekreační přestávce všechny děti tráví čas pohybovými hrami nebo pohybem, skupinka asi 6 chlapců se pravidelně schází na konci dvora a bezúčelně hrabe v zemi a přitom si povídá. Na dotaz, proč to dělají, odpovídají, že jen tak. Nic nestavějí, jen občas staví parkoviště nebo garáže. Někdy i něco najdou. Tato činnost na mě působí dojmem, že je provozována jen tak mimochodem jako kulisa k rozhovorům chlapců. Byla pozorována jen u chlapců z 5. A, nezaregistrovala jsem, že by o ni projevovali zájem děti z jiných ročníků.
330 stop Hru hrají venku dívky. Počet účastníků je 5 - 7. Na začátku hry se hráčky postaví do kruhu tak, že se špičky jejich nohou dotýkají. Na povel jedné z hráček od sebe odskočí. Hráčka, která odskočila nejdál, začíná hru. Budeme ji označovat jako hráčku A. Hráčka A si vybere soupeřku B a snaží se ji skočit na špičky nohou. B se může bránit tak, že jedním skokem odskočí. Když se A podařilo skočit B na nohu, B ze hry vypadává a A určuje dívku, která bude ve hře pokračovat. Nepodaří-li se A skočit na nohu B, pokračuje stejným způsobem ve hře hráčka B (tj. určí další hrající). Vyhrává dívka, která ve hře zůstane jako poslední. Hru hrají dívky ze sledované 5. třídy většinou ještě společně se žákyněmi nižších ročníků. Hra je prestižní, dívky v ní projevují svou obratnost. Jako důležitý vidím ve hře okamžik, kdy dívka, která má výhodu, získanou buďto tím, že se strefila spoluhráčce na nohu nebo že dokázala uhnout, nemůže tuto výhodu využít sama pro sebe, ale má možnost tuto výhodu předat některé ze svých spoluhráček. Výhodu předává větou: "Dám to ..." (Marii, Janě...). Tímto aktem se mj. jednotlivé dvojice dívek ujišťují o svém přátelství.
Plácaná
Hru jsem pozorovala jednou, hráli ji o přestávce chlapec s dívkou. Stáli u zadní lavice. Každý položil na lavici jednu ruku. Ruce ležely na sobě. Ten, kdo měl ruku vespod, ji vždy dal co nejrychleji navrch. Děti hrály hru automaticky a povídaly si při ní. Zdálo se mi, že hra je záminkou k tomu, aby si tito dva hráči mohli spolu povídat. Když hra skončila, děti se rozešly a rozhovor skončil.
Mumie - verze I Hra se hraje podobně jako hra na babu. Ten, kdo honí, je mumie. Kdo dostane babu, musí sebou škubnout, pak zůstat stát v poloze, ve které babu dostal, zavřít oči a počítat do deseti. Poté hra pokračuje. Mumie dává babu tím způsobem, že se dotkne utíkajících oběma rukama s roztaženými prsty.
Mumie - verze II Hraje se jako mumie I s tím rozdílem, že kdo dostane babu, nesmí se pohnout do té doby, dokud se ho jiný hráč nedotkne a tím ho nevysvobodí. Vyhrává ten, komu se v roli mumie podaří znehybnit všechny své spoluhráče. Podrobněji o obou verzích mumie viz níže.
Já hloupá kuchařka Hru hrály venku o rekreační přestávce 3 dívky, ale jedna hráčka mi později řekla, že počet účastnic by měl být minimálně 4. 2 dívky stály u zídky a naproti nim stála třetí - kuchařka. Kuchařka začala hru větou: "Já hloupá kuchařka dala jsem do polívky místo pepře druhy stromů" (nebo v jiných kolech: druhy léčivých rostlin, oblečení, bot, barev, květin). Dívky stojící u zídky představují v tomto případě každá jeden druh stromu - šeptem si domluví, která představuje jaký strom. Pak jedna dívka oznámí kuchařce všechny názvy stromů, které dívky představují. Kuchařka si řekne název jednoho z těchto stromů. Představitelka tohoto stromu musí oběhnout zídku a kuchařka má za úkol dát ji v okamžiku, kdy se dívka nedrží zídky, babu. Dívky volily takovou strategii, že nevybíhaly hned poté, co kuchařka řekla název stromu, ale čekaly na okamžik, kdy kuchařčina pozornost bude soustředěna spíš na dívku, která vyběhnout nemá. Na dívkách je vidět, že tento okamžik napětí před vyběhnutím silně prožívají. Ve chvíli, kdy se dívka dotkne druhého konce zídky, ji kuchařka už nemůže chytit. Je-li dívka chycena, hraje v dalším kole kuchařku ona; v opačném případě zůstává v druhém kole kuchařka stejná.
Foukání do tužky
Hru hrály nejdříve dvě dívky. Seděly v lavici naproti sobě. Doprostřed mezi sebe na lavici položily tužku. Foukaly do ní a snažily se ji sfouknout na zem na tu stranu, kde seděla soupeřka. Později se k jedné dívce připojila kamarádka a hrály 2 proti jedné, ještě později se připojila další a hrály 3 proti jedné. V jednom okamžiku hry přišel k dívkám spolužák, tužku jim vzal a utekl s ní. Dívky ho začaly honit a tužku mu vzaly. Hra na mě působila dojmem, že byla hrána dívkami proto, aby jedna druhé ukázala, že je schopnější než ona. Kolem procházející dívky sympatizovaly s tou hráčkou, která prohrávala, a tak se k ní přidávaly, aby společnými silami porazily soupeřku. Stejné sympatie jako ony měl možná i spolužák, který ale zvolil jinou strategii pomoci prohrávající hráčce: tužku dívkám vzal.
Na ozvěnu Hra se hraje při hudební výchově. Učitelka vytleská rytmus a všichni žáci současně ho po ní opakují. Později přidá učitelka k tleskání i dupání, plácání do nohou a luskání prsty. Hra slouží k procvičování rytmického cítění; mají-li žáci opakovat delší motivy, musí zapojit i pozornost a krátkodobou paměť.
Pějme píseň dokola Celá třída zpívá píseň "Pějme píseň dokola" a učitelka současně děti rozpočítává. U koho skončí, když píseň dozpívají, ten vybírá píseň, kterou třída bude zpívat. Děti vybraly ke zpívání písně Abeceda, Tereza, Třešně, Bedna od whisky. Hra slouží k opakování písňového repertoáru a děti ji hrají s chutí. Snaží se již dopředu zjistit, na koho v příštím kole přijde řada. S výjimkou prvního kola se to dá spočítat, protože učitelka začíná počítat vždy od hráče, u kterého v minulém kole skončila a počítá přesně do rytmu.
Na orchestr Jeden hráč jde za dveře. Ostatní hráči představují orchestr. Vyberou si svého dirigenta. Pak zavolají hráče, který byl za dveřmi. Dirigent předvádí hru na nějaký hudební nástroj a orchestr ho napodobuje. Po chvílích hudební nástroje mění. Úkolem hráče, který byl za dveřmi, je uhodnout, kdo je dirigent. Podaří-li se mu to, jde dirigent za dveře; v opačném případě hra pokračuje při stejném rozložení rolí. Hra je hrána proto, aby si děti udržovaly povědomí o tom, jaké hudební nástroje existují a jak se na ně hraje. Bylo zajímavé sledovat, jaké nástroje děti vybírají; byla-li na řadě dívka, začínala téměř vždy klavírem a často se k němu vracela, hoši preferovali bicí a housle.
Um bari bari Třída sedí v kruhu, všichni mají ruce dlaněmi vzhůru a z každé strany mají na své dlani dlaň jednoho svého souseda. Pravé dlaně jsou navrch. Žáci zpívají píseň "Um bari bari" a přitom plácají do rytmu tak, že vždy jeden žák plácne pravou dlaní pravou dlaň svého souseda po levé ruce. Na čí dlaň bylo tlesknuto ve chvíli, když písnička skončila, vypadává ze hry a jde si sednout doprostřed kruhu. Hráči mohou zrychlovat, tleskání však musí zůstat rytmické. Zrychluje se hlavně na konci písně z popudu těch hráčů, kterým hrozí, že u nich píseň skončí.
Písnička Žák A jde za dveře. Ostatní se domluví na nějaké písni. Pak vstoupí žák A a klade ostatním různé otázky. Na ně musí být zodpovězeno tak, že v první odpovědi musí být užito prvního slova z písně, ve druhé odpovědi druhého atd. Žák, po jehož odpovědi žák A pozná, o jakou píseň se jednalo, jde za dveře a v dalším kole hádá. Hra procvičuje fantazii, kombinační schopnosti, slouží k udržení písňového repertoáru v paměti. Napomáhá také k rozvoji komunikačních dovedností nesmělých žáků, které učitelka v prvním kole hry vybírá záměrně jako tázající se.
Na tý louce zelený Žáci zpívají píseň "Na tý louce zelený". Při většině slov písně dělají všichni domluvený pohyb. Píseň zpívají několikrát a v každém kole přestávají jedno slovo zpívat, dělají však místo něho patřičný pohyb. Hra slouží k rozvoji rytmické a melodické představivosti. Rozvíjí také paměť, protože ke konci hry už není lehké registrovat, jaká slova se mají vynechávat.
Na násobilku Děti hrají hru při matematice s paní učitelkou. Hráči se rozdělí do 3 družstev. Družstva tvoří 3 řady. Před řadami stojí učitelka a zadává příklady na násobení. Odpovídají ji současně 3 žáci - ti, kteří právě stojí jako první v řadě svého družstva. Žák, který odpověděl jako první, se jde posadit do lavice, zbylí dva si stoupnou na konec řady a hra pokračuje stejným způsobem, dokud všichni nesedí v lavici. Vyhrává družstvo, které jako první sedí.
Násobilka s míčem Žáci sedí v lavicích, učitelka stojí naproti nim. Má v ruce tenisový míček. Hodí ho prvnímu žákovi a současně mu zadá matematický příklad. Žák řekne výsledek příkladu a hodí míč zpátky učitelce, která ho postupně hází dalším žákům a zadává jim příklady.
Pantomima se slovesy
Učitelka napíše na tabuli 4 vzorce pro tvar slovesa (např.: osoba 3., číslo jednotné, čas minulý). Každý žák napíše do svého sešitu slovesa, která ho napadnou v příslušných tvarech, ke každému vzorci jedno. Pak učitelka vyvolá jednoho žáka, který pantomimicky předvede sloveso, které si vymyslel. Děti ho hádají a dávají do příslušného tvaru podle vzorce. Kdo sloveso správně určí, jde jako další předvádět své sloveso.
Slovní druhy Učitelka říká různá slova. Žáci mají dohodnuto, že při každém slovese začnou na místě klusat, při podstatném jménu udělají dřep a při přídavném jménu si stoupnou na špičky. Když se někdo splete, nečeká ho žádná sankce. KATEGORIZACE HER
Na babu Hrabání v zemi
2
3
ch,d
x
y
Mumie - verze I Mumie - verze II Já hloupá kuchařka Foukání do tužky
5
x x
v
Plácaná
4
ch d
330 stop
x
6
píseň
Na orchestr Um bari bari Písnička Na tý louce zelený
7
8
9
11
12
(x)
x
v,t v
x
x
10
x (x)
x
v
x
x
t
ch
x
y
(x)
x
v,t
ch(+d)
x
y
(x)
x
v,t
d
x
x
d
x
x
x
v
Na ozvěnu Pějme dokola
1
x
v
x
v
x
v
x
x (x)
(x)
v
x
t
x
t
x
t
x
(x)
x
v
x
v
x
x x
x
t x
(x)
t t t
Na násobilku Násobilka s míčem Pantomima slovesy Slovní druhy
se
v
x
v
x
x x
v
v
x
x
x
x x
x
t t
(x)
x
t
t
Vysvětlivky: l. Kdo hru hraje: ch = chlapci, d= dívky, v = všichni společně V dalších kategoriích "X" znamená významný výskyt příslušného prvku: 2. pohybové hry, v nichž jeden hráč nebo hráči utíkají před jiným hráčem nebo se mu jiným způsobem (např. odskokem) snaží uniknout 3. schopnost bleskově reagovat: x = motoricky (na vizuální nebo taktilní podnět s výjimkou hry na slovní druhy - zde na mentální podnět) x = prováděním myšlenkových operací y = méně významný výskyt tohoto prvku při hře 4. obratnost, schopnost koordinace pohybu 5. hra jako kulisa k rozhovoru 6. hry s prvkem náhody a štěstí (x) - štěstí, které mohu zčásti ovlivnit 7. paměť 8. hry vyžadující na hráčích schopnost exprese, napodobení nebo dramatizace 9. didaktické hry, hrané společně s učitelkou 10. soupeření: x = zápas, kdy proti sobě stojí od počátku hry určení 2 jedinci nebo několik stejně početných družstev (x) = jeden člověk je v kontrapozici proti ostatním; podaří-li se mu splnit určitý úkol (např.dohonit jiného hráče nebo odhalit něco, co před ním ostatní hráči skrývají) je zproštěn této role a na jeho místo nastupuje ten, kterého dostihl nebo který svou neobratností prozradil tajemství skupiny 11. závrať 12. v=hry hrané venku, t=hry hrané ve třídě Hry jsem rozdělila do několika kategorií: 1/ hry s prvkem rychlého běhu, útěku - na babu, mumie I a II, já hloupá kuchařka 2/ hry vyžadující obratnost, koordinaci - 330 stop, foukání do tužky 3/ hra jako činnostní rámec komunikace - hrabání v zemi, plácaná
4/ didaktické hry: A/ hudební: a/ rozvíjející rytmické cítění: na ozvěnu, Um bari bari, Na tý louce zelený b/ k procvičování znalosti hudebních nástrojů - na orchestr c/ k udržování písňového repertoáru - Pějme píseň dokola, písnička B/ hrané při českém jazyce: pantomima se slovesy, slovní druhy C/ hrané při matematice: na násobilku, násobilka s míčem SMYSL HER V této části bych se chtěla zamyslet nad smyslem prvních třech skupin her. U čtvrté skupiny - her didaktických - je jejich smysl zjevný. Hru na babu hrají děti, když po dlouhém sezení v lavici pocítí potřebu tělesného pohybu. Často ji hrají jen ve dvojicích a velmi krátce. Je jednoduchá a situace při ní je přehledná (na rozdíl ode hry na mumie, kdy se zpravidla několikrát během hry hrající ptají, kdo všechno vlastně hraje). Mohou při ní zažívat čistou radost z pohybu a nemusí myslet na žádná pravidla. Podobný smysl má hra mumie, která je trochu složitější, hraje ji více hráčů a zpravidla trvá celou přestávku. Když jsem se jednoho z nejzapálenějších účastníků a iniciátora hry na tuto hru vyptávala, odpověděl, že podle něj to není moc zajímavá hra, že ji hrají jen, když o přestávce nemají co dělat a že by si se mnou raději povídal o nějaké zajímavější hře, třeba na kolíky (orientační hra v přírodě). Myslím, že kromě pohybu jde dětem při hře na mumie především o legraci, kterou při ní užijí (zajímavé pozice a grimasy, s nimiž zůstávají při chycení stát, různé pokřiky, vynalézavost při různých způsobech úniku před mumií atd.). V další hře, na kuchařku, jde také o pohyb; důležitý pro hráčky je zde moment napětí před vyběhnutím (viz výše) a určité spiklenectví hráček proti kuchařce. Na rozdíl od mumií se zde hráčky víc snaží utéct než provokovat (možná je to tím, že kuchařka je dívčí a mumie chlapecká hra). V následující hře, také dívčí, 33O stop, chtějí dívky dokázat svou šikovnost. Důležité pro ně jistě je i to, že zde mohou manifestovat, kdo je jejich kamarádka, a že pro ni mohou něco udělat. Foukání do tužky je hra vyloženě soupeřivá; měla jsem pocit, že při ní šlo především o měření sil dvou dívek a později, když se ukázalo, že jedna je lepší a k prohrávající se připojovaly další spoluhráčky, o důkaz toho, že vítězka není absolutně neporazitelná. Plácaná sloužila jako podklad pro komunikaci dvou lidí. Podobně i hrabání v zemi - tato činnost tvořila pozadí pro společenství chlapecké party. Chlapci si touto činností také vymezili na dvoře pro sebe určitý prostor. Celkově lze tedy říci, že spontánní hry v této třídě hrají děti většinou pro radost z pohybu (baba, mumie, kuchařka, 330 stop); u dvou z těchto her je pro děti také významný ten okamžik, kdy mohou projevit své kamarádství k určitému spoluhráči (mumie vysvobozování, mnohdy spojené s nebezpečím vlastního chycení, 330 stop - předání výhody). Soupeření jako hlavní motiv hry vystupuje pouze u foukání do tužky. Při zbývajících dvou hrách - plácaná, hrabání v zemi - není smysl v nich samých, ale v při nich probíhající komunikaci. Kategorizace her podle hlavního smyslu hry:
A/smysl ve hře : 1/proběhnout se - baba, kuchařka, 330 stop, mumie 2/vítězit - foukání do tužky B/smysl mimo hru: 3/popovídat si - plácaná, hrabání v zemi To, že hra je zařazena do jedná ze tří základních kategorií (pohyb, komunikace, vítězství), které nám vykrystalizovaly při zkoumání smyslu her, neznamená, že by zbývající dva aspekty v sobě nezahrnovala; zařazení do kategorie pouze značí, jaká stránka ve hře podle pozorování převažovala. Když nyní vezmeme za základ 3 výše zmíněné aspekty a seřadíme hry podle výskytu těchto prvků z hlediska motivace ke hře, vznikne toto pořadí: Proběhnout se: 1/baba + mumie 2/já hloupá kuchařka 3/330 stop Komunikovat: 1/plácaná + hrabání v zemi 2/mumie 3/já hloupá kuchařka 4/330 stop 5/baba 6/foukání do tužky Zvítězit: 1/foukání do tužky 2/baba 3/mumie 4/330 stop 5/já hloupá kuchařka 6/plácaná ANALÝZA HRY „MUMIE“ Hru mumie I i mumie II si vymyslely děti samy. Vznikla z normální honičky, ke které byly postupně přidávány nové prvky. Viděla jsem ji hrát o přestávce ve třídě, ale prý ji děti hrají i venku. Začala ji hrát ta skupina chlapců, která o rekreačních přestávkách venku tráví čas hrabáním v zemi. Nejdříve jsem pozorovala první verzi, kterou hrála skupina 4 chlapců. Postupně se přidávali další chlapci. Po chvíli jeden hráč navrhl změnu pravidel na mumie II. Hráči měli snahu, aby se do hry zapojila celá třída. Připojili se všichni chlapci. Dívky o hru nejevily zájem, raději si povídaly (někdy i nadávaly na kluky, když se proháněli tak divoce, že padaly z lavic sešity; jedno děvče se snažilo brzdit kluky, kteří právě probíhali kolem ní tím, že jim strkalo pod nos papriku). Později se dívky začaly ke hře také přidávat, nejprve v menším počtu, postupem času se zapojily téměř všechny. Při hraní hry vystupují do popředí vztahy a způsoby komunikace mezi dětmi: Emil, který dosud hru nehrál, v jeden okamžik prohlásil: "Kluci, hraju taky." "Dobře", odpověděl
Vojtěch, iniciátor hry, a běžel dál. "A jak se to hraje?" ptal se Emil. Vojtěch řekl naštvaně: "Tak když to neumíš, tak nehraj!" Hned nato však řekl spolužákům: "Vysvětlete mu to někdo", omluvil se Emilovi a běžel dál. Někteří hráči se soustředili hlavně na to, aby unikli tomu, kdo honí (mumii). Volili k tomu různé strategie, kromě útěku se i krčili vedle lavic, aby je mumie neviděla, plazili se pod lavicemi (to dělala i sama mumie, aby nebyla hráči viděna). Většině hráčů naopak vadilo, když si jich mumie nevšímala. V tom případě se snažili přilákat pokřikem (nebo též v jednom případě hlasitým zpěvem úvodního motivu z Beethovenovy skladby "Pro Elišku") její pozornost. Jedna hrající dívka, která stála o to, aby ji chytil Vojtěch, na něj křičela: "Vojto, mě jsi ještě teda nikdy nechytil!" Vůbec celá hra byla spojena s různými pokřiky, ve kterých se vyskytovala příjmení mumií, např.: "Kopřiva - nemůže, Janeček - kopeček, Janeček - pupíček, Havlíček-kolíček!" Někteří si také při druhé verzi hry dobře všímali, kdo potřebuje vysvobodit a spěchali mu na pomoc, jiní se hlavně snažili utéct sami. Někteří hráči, kteří potřebovali vysvobodit, pokřikovali na ostatní prosbu o vysvobození, jiní trpně čekali, až si jich někdo všimne a dotkne se jich. Z ostatních her, které žáci hrají, má hra nejblíž ke hře na babu, ze které také vznikla. Liší se od ní několika prvky: 1/ způsob předávání baby - mumie se dotkne rychle a krátce své oběti nataženými, jakoby elektrizovanými konečky prstů obou rukou; dává elektrické šoky 2/ čerstvá mumie je po svém chycení na chvíli jakoby zastavena a vyřazena z aktivní hry: musí nejdřív zůstat stát v poloze, ve které byla chycena (děti se často při tom pitvoří), zavřít oči a počítat v duchu do deseti; pak až může pokračovat ve hře 3/ ve verzi II ještě navíc vystupuje motiv sounáležitosti a závislosti na pomoci druhého; paradoxně má zároveň tato verze (na rozdíl od baby i mumie I) jediného vítěze 4/ je vyčleněn malý prostor, kde mumie nemůže chytat. Hra na mumie se na začátku sledovaného období hrála zřídka, později se začala hrát častěji, hrálo ji čím dál tím více dětí, přibývaly nové prvky (možná to bylo i proto, že hrající zaregistrovali, že se o hru zajímám). Začalo být nepřehledným, kdo hru hraje a kdo ne, a tak se na začátku hry zavedl rituál (nekonal se však pokaždé): hra začínala tím, že Vojtěch vykřikl: "Hraje se na mumie!" Zájemci se seběhli k němu a položili současně ruku na hlavu jednoho chlapce. Pak se Vojtěch zeptal, kdo chce být mumie: zájemci zvedli ruku a Vojtěch 2 vybral. Poslední hru na mumie, kterou jsem viděla, hrála celá třída kromě 4 dívek (z nichž se jedna zúčastňovala alespoň tím, že dotekem vysvobozovala chycené, kteří stáli vedle její lavice, později i popocházela, když byl někdo zakletý kousek od její lavice, aby ho vysvobodila). Tato hra byla velmi divoká, padaly při ní židle, byla doprovázena hrozným řevem, výrazně se zvýšila četnost interakcí mezi chlapci a dívkami. Jako mumie byly jednou chlapci vybrány i 2 dívky. 2 nehrající děvčata, která se ve stejnou dobu bavila tím, že chodila mezi lavicemi a jedna druhou nosila na zádech, při chůzi křičela "nehrajeme!", aby nebyla chytána. Další dvě nehrající dívky seděly na své lavici a povzneseně hru sledovaly. Po přestávce si jedna stěžovala paní učitelce (byla to ta, která předtím ze své lavice vysvobozovala uvězněné), že je z řevu těch, kdo hrají na mumie, bolí hlava. Učitelka sdělila třídě, že ještě dnes hru na mumie povoluje, protože je zde paní učitelka, která hru sleduje, ale od zítřka je hra ve třídě zakázaná, žáci ji smějí hrát jen venku.
To tedy byla hra na mumii, jak jsem ji sledovala. Poslední den jsem se ještě na hru podrobně vyptala vůdčí osobnosti celé hry i třídy, Vojtěcha. Jak tedy on vidí hru na mumii? "Hru mumie hrajeme asi dva roky. Hra vznikla tak, že jsme se nějak honili po třídě, pak jsme si určili nějaký pravidla. Vymysleli to všichni kluci dohromady, holky to nehrajou. Někdy se k nám připojí třeba dvě holky, ale holky to nikdy nehrajou samy. Pravidla hry jsou: normálně běháme, určí se mumie, ta mumie honí ostatní, a když se jich dotkne a dá jim volty, ona je elektrická mumie, tak honěný zkamení a druhý ho musí vysvobodit. Mumie vyhraje tím, když všichni zkamení...prostě honíme se tady mezi lavicema a je to docela hezký. Dřív jsme to hráli trochu jinak, to jsme ještě neměli pravidla, to jsme se akorát honili, a vždycky, když jsme se dotkli sebe, tak jsme akorát dostali volty a museli jsme na deset vteřin zavřít oči. Hra se jmenuje na mumie, protože ten honící je mumie... Normálně (mimo hru) je mumie například faraon, kterej je zavázanej do obvazů, pohřbenej. Nás ten název mumie pro honícího napadl jen tak, protože když jsme si hráli, chodili jsme takle z rukama..."(zkříží ruce na prsou). "Na hře mě nejvíc baví to honění, pak taky když zkamením a ty ostatní.. nebo pak když vysvobozuju, to mě baví, když se někoho musím dotknout. Nejlepší je to, když hrajou skoro všichni kluci ze třídy. Když hrajou úplně všichni kluci, tak to potom je lepší, když jsou 2 mumie, aby měly šanci. Já radši utíkám, než abych byl mumie. Hrajeme ji i venku, ale teď po prázdninách jsme to venku nehráli, před prázdninama jsme to venku hráli často. Ještě někdy můžeme udělat, že jak je támhleten výklenek, tak to je ten uzávěr na mumii, a tam když si vlezeme, tak tam mumie za náma nemůže. To je takovej jako domeček. Ale může tam bejt jenom jeden člověk. Mumii většinou dělá Michal, jeho to baví dělat mumii, ostatní radši utíkají." Zmíněného výklenku jako možného úkrytu před mumií jsem si předtím vůbec nevšimla, tak zřídka byl používán. Co uvidíme, čteme-li hru mumie II jako na symbol? Člověk je pronásledován určitým nebezpečím. Může před ním buď utíkat (volí k tomu různé strategie) nebo se schovat na bezpečné místo (to ale není vždy možné). Někdo se ze všech sil snaží před nebezpečím utéct, jinému jde spíš o to, aby se bavil, než aby se nebezpečí za každou cenu vyhnul. Je-li člověk chycen, má ještě šanci, že ho někdo vysvobodí. ZÁVĚR Ve sledované třídě hrály děti většinou pohybové hry s cílem proběhnout se a pobavit se s druhými dětmi. Zjištěný soubor her se výrazně liší od her 5. ročníku ZŠ ze stejné části Prahy, který sledovali kolegové Radek Ptáček a Lenka Novotná (myslím, že alespoň přibližné srovnání lze provést, i když kolegové prováděli pozorování za odlišných podmínek - ve škole v přírodě): naše hry jsou jednodušší, více vycházejí z tradičních her, některé prvky (např. sexuální demonstrace, vyrovnávání se s představami o sexu pomocí projekce do hry, honba za senzacemi) v nich chybějí. Třída sledovaná kolegy hrála své hry ve společnosti starších dětí, s nimiž byla na škole v přírodě - to také možná ovlivnilo odlišnost obou souborů her (pro
zajímavost uvádím, že námi sledované děti, když byly o přestávce na dvoře pohromadě s dětmi z celé školy, měly tendenci kamarádit se s mladšími dětmi). Dalším faktorem odlišnosti her obou ročníků může být to, že naše třída je třída s rozšířeným jazykovým vyučováním nebo že my jsme sledovali 5. třídu na začátku, kdežto kolegové na konci školního roku. Přes toto vše je zajímavé, nakolik jsou obě skupiny her odlišné.
