3. TŘÍDA Horáková Lucie, Křivohlavá Jana 1997/1998
PASPORTIZACE TŘÍDY Základní devítiletá škola, kterou jsme navštěvovaly, leží uprostřed menšího sídliště v Praze. Děti, které sem docházejí, většinou bydlí na tomto sídlišti nebo v přilehlých činžovních domech. Škola byla otevřena 4. 9. 1947 a sídlí v rozlehlé školní budově, vedle které je velký školní dvůr a sportovní hřiště. Žáci školy se často účastní různých soutěží a olympiád. Ve školním roce 1993/94 zde byla otevřena třída zaměřená na mini-košíkovou (košíková, kterou hrají žáci). Z této školy jsme si vybraly jednu třídu třetího ročníku. Paní učitelka má ve třídě 30 dětí, z čehož je 19 dívek a 11 hochů. Třída vznikla na počátku tohoto školního roku sloučením třídy 2.B a poloviny dětí ze 2.C. Ve třídě ale již není znát, že by zde byly děti ze dvou tříd. Naopak obě skupiny dětí spolu naprosto splynuly a podle slov paní učitelky "každý se baví a zlobí s každým". Vypozorovat se zde ale dalo jiné rozdělení, které nám potvrdily samy děti. Třída je rozdělena na tři, resp. čtyři skupiny: a) skupina dívek; b) skupina chlapců; c) + d) skupina chlapců a dívek, kteří si nechtějí hrát nebo se zapojovat do aktivit prvních dvou skupin, které se je snaží ke hrám přemluvit, ale málokdy se to povede. Osobnosti třídy - každý v této třídě by se dal popsat slovy ostatních. Z 30 třídních osobností je několik velmi výrazných. • Velitel kluků - sportovec, generál, drsňák, největší frajer - Marek H. (shodou okolností je tento chlapec nejmenší z chlapců ve třídě, možná Napoleon) • Velitelka dívek - místní kráska a gymnastka, o přestávkách tančí po školní chodbě - Karina • Vědec - ten nejchytřejší, zajímá se o všechno, chodí se k němu pro radu Radek M. • Třídní šašek - ten nejzlobivější, lehne si na židli a dělá gorilu - Marek L. • Třídní prase - prdí při hodinách - Radek Ř. (Radek Ř. společně s Markem L. jsou nejčastěji posíláni "na hanbu", za dveře. Oni se tím náramně baví) • Třídní blbec - v hodinách nedává pozor, když ji pí. učitelka vyvolá, děti stopují, za jak dlouho vypočítá příklad nebo odpoví na otázku - rekord má pět minut - Markéta • Nejvtipnější - vypráví vtipy k obveselení celé třídy, je také velký fotbalista - Radek K. Třídní učitelka V první a druhé třídě děti měly mladou třídní učitelku, která je vychovávala k co největší volnosti. Ve třetí třídě dostaly starší učitelku ze druhého stupě, ta je zastánkyní pořádku a disciplíny. Protože po dětech chce, aby se učily, je hodnocena jako "hrozná". Děti s ní mají
řadu konfliktů - napomíná je, že mluví potichu, ale přitom sama mluví potichu. Říká jim, aby psaly čitelně a přitom poznámku napsanou její rukou rodiče nemohou přečíst. Jako způsob "napravení" dětí volí metodu poznámek. Ve třídě není ani jedno dítě, které by ještě nemělo poznámku. Učitelka říká dětem: "Já jsem dobře vychovala svoje děti, ale s vámi to nejde, protože vás rodiče dobře nevychovali". O vztahu dětí k paní učitelce se zmíníme blíže u Hry na školu. Ve třídě je pět dětí s LMD, několik dyslektiků a tři děti chodí s výchovnými problémy do poradny. Děti jsou hůře zvladatelné a pracuje se zde špatně. Některým se musí dát delší doba na vypracování úkolu nebo odpovědi a ostatní to nebaví. Ve třídě se na vyučování střídají čtyři učitelky – všechny hodnotí tuto třídu jako "hůře zvladatelnou" nebo "zlobivou". Atmosféra třídy Pro vykreslení atmosféry třídy jsme si vybraly příhodu z února tohoto roku. Jedná se o svatbu Marka a Anety. Můžeme zde pozorovat semknutost třídy, "všichni táhnou za jeden provaz". Marek napsal Anetě, že s ní chce chodit. Asi po týdnu jim ostatní uspořádali svatbu. O velké přestávce nachystali ve třídě obřadní síň, prstýnky, závoj a kytici. Karina dělala obecního faráře a oddávala. Za svědky šli dva Radkové, ostatní se účastnili jako svatebčané. Pozvána byla i paní učitelka třídní. Karina po kouscích předříkávala manželský slib a oni ho po ní opakovali. Potom se políbili a vyměnili si prstýnky. Asi po týdnu Marek ztratil prstýnek, a ačkoli ho hledal, nenašel ho. Tímto aktem bylo manželství rozvedeno. V současné době je pravděpodobně manželství opět obnoveno, protože Marek nosí prstýnek. SEZNAM HER Flaška Svlékaná flaška Plácaná Chipsovaná Hra na psy Hra na koně Hra na školu Hra na "Pobřežní hlídku" Hra na vojáky Hra na domky Hledání pokladu Ohnivá koule Bačkorový hokej POPIS HER Flaška Kdo hru hraje, počet hráčů: 6 - 20, musí být stejný počet chlapců a děvčat. Prostředí: hru lze hrát o přestávkách ve třídě, v přírodě, v podstatě všude.
Pomůcky: prázdná flaška ze skla nebo umělé hmoty. Pravidla: hru hrají v této třídě v několika variantách: a) hráči sedí v kruhu, vždy kluk, holka. Jeden z hráčů uprostřed kruhu roztáčí flašku, na koho se flaška otočí hrdlem musí dát pusu sousedovi po pravici nebo po levici (může si vybrat); b) hráči sedí v kruhu, je jedno jak si sednou, zda holka kluk nebo dva kluci vedle sebe či dvě holky. Jeden z hráčů roztáčí flašku, na koho se flaška otočí hrdlem - vymyslí úkol, který provede ten, na koho se hrdlo otočí podruhé. Hráč úkol musí splnit, pokud to odmítá, vypadává ze hry; c) hráči sedí v kruhu, stejně jako u verze b) je jedno jak si sednou. Jeden roztáčí flašku, hráč na kterého se flaška otočí hrdlem, roztáčí flašku. Na koho ukáže hrdlo, tomu musí první hráč dát pusu. Pokud flašku roztáčí holka (kluk) a flaška ukáže na holku (kluka) - hra se nepočítá a flaška se roztáčí znova. Pusy dávají holky pouze klukům, kluci pouze holkám. Potěšení: tuto hru údajně hrají proto, aby byla legrace. Svlékaná flaška Kdo hru hraje, počet hráčů, i pomůcky jsou stejné jako u „Flašky“. Prostředí: tato hra je specifikum tzv. "večírků", což jsou akce pořádané doma. Večírek pro ně znamená: "sejdeme se s kamarády doma, máma nám připraví jídlo a my se celé odpoledne bavíme - pouštíme si muziku, blbneme". Těchto akcí se účastní pouze vybraní přátelé, většinou nejsou ze třídního kolektivu - respektive děvčata ze třídy se scházejí, ale chlapce si zvou "odjinud". O spolužácích se dívky vyjadřují jako o těch: "kteří tomu ještě nerozumějí". Pravidla: na koho se flaška otočí hrdlem, musí svléknout jednu část svého oděvu - pokud se dotyčný dostane až ke spodnímu prádlu, postupně na sebe obléká po jedné části svého oděvu, vyhrává ten kdo je nejdříve svlečený a znovu oblečený. Potěšení: při přímém dotazu na účel hry se na sebe dívky "vědoucně" podívaly a shodně řekly něco v tom smyslu, že je to přece ohromná legrace. Plácaná Historie hry: tato hra se ve třídě hraje od konce první třídy. Kdo hru hraje, počet hráčů: minimálně 4, musí být zastoupena obě pohlaví. Prostředí: školní třída, chodba, volná příroda. Pravidla: hra se rozehrává tak, že někdo má náladu se honit - holka to řekne klukům, kluk holkám nebo se různě provokují, př. pokřiky "ty troubo". Chlapec se nenápadně přiblíží k dívce/dívkám a plácne je přes zadek, snaží se plácnout maximum holek, holky se snaží chlapce dohonit a oplatit mu plácnutí. Potěšení: hra je baví, protože při ní není nuda. Chipsovaná Kdo hru hraje, počet hráčů: minimálně 4, hrají pouze chlapci. Prostředí: je důležitá čistá podlaha. Pomůcky: sáček chipsů. Pravidla: všichni se složí na sáček chipsů, který koupí ve školním automatu. Jeden stojí: vyhazuje chipsy, ostatní klečí s otevřenými pusami na zemi a snaží se padající chipsy zachytit do pusy. Hra končí vyprázdněním sáčku. Kdo je úspěšnější, více se nají.
Hra na psy Kdo hru hraje, počet hráčů: minimálně 3, hrají jen "ty blbý holky", v podstatě jsou to holky, které nehrají plácanou. Prostředí : školní třída. Pomůcky: tužky, sloužící jako zbraně. Pravidla: hráčky se rozdělí na jednoho lovce a zbylé hrají psy. Psi klečí na zemi a snaží se ukrýt před lovcem v domečku pod lavicí. V domečku může být více psů, podmínkou je, aby žádnému psovi nevyčuhoval kus těla. Pokud mu kouká kus těla, lovec ho smí zastřelit. Psi nesmějí být v domečku moc dlouho, odhadem asi minutu, potom musí domeček opustit "jinak by se ta hra nedala hrát". Když lovec zastřelí všechny psy, má právo volit lovce pro další hru. Pokud zůstane jeden pes nezastřelen (stává se to v případě, že se hra nestihne dohrát do zvonění na hodinu), má právo volit rozdělení rolí pro příští hru on. Tato hra většinou končí hádkou o to, zda pes byl nebo nebyl zastřelen. Potěšení: v této hře jde o časový risk, o to ve "správnou chvíli" se rozhodnout a vyběhnout z domečku, nenechat se zastřelit do konce hry a mít právo volby rolí pro další hru. Hra na koně Kdo hru hraje, počet hráčů: minimálně 4, musí jich být sudý počet. Prostředí: školní třída. Pravidla: jeden hráč si sedne druhému za krk, dvojice naráží do jiné dvojice a snaží se "jezdce" shodit. Vyhrává dvojice, jejíž "jezdec" se udrží v sedle co nejdéle. Další variantou této hry je hra na koně "všichni proti všem". Opět vyhrává dvojice, která vydrží nápor všech ostatních dvojic. Potěšení: tuto hru hrají jako zkoušku odvahy, fyzické síly a vtipu. Při ní se odreagovávají. Hra na školu (blíže viz analýza) Kdo hru hraje, počet hráčů: je to hra určená pro celou třídu. Málokdy ji ale celá třída hraje. Většinou ji hraje tak 10 hráčů, převážně dívky. U chlapců tato hra není moc oblíbena. Prostředí: školní třída. Pravidla: ten kdo hru vymyslí, je učitel. Velmi často je zájemců o místo dospělého více. Potom se buď zavádí postava ředitele nebo jsou dva učitelé, každý z nich učí jinou hodinu. V praxi to znamená, že při další přestávce se učitel nemusí volit. Třída si sedne do kruhu před školní tabuli, někteří sedí na židlích, jiní na zemi. Zazvoní. Přichází učitel, který volí druh hodiny a žákům zadává různé úkoly. Kdo úkol zodpoví špatně, dostává jedničku, kdo dobře, pětku. Snahou žáků je získat co nejvíce pětek a co nejvíce zlobit. Při hodině dochází také k fyzickému i slovnímu napadání učitelky, za to následuje pochvala. Učitelé se střídají. Potěšení: při našem podivování se nad pravidly a přímém dotazu na důvod, proč hru hrají, dívky bezelstně odpověděly, že je odreagování. Občas se stává, že paní učitelka něčím naštve, potom ji celá třída ignoruje. "To ale není ono. Většinou se s ní další hodinu nebo druhý den usmíříme." Hra na Pobřežní hlídku Kdo hru hraje, počet hráčů: minimálně 6, hrají převážně děvčata. Prostředí: školní třída, volná příroda. Pravidla: hráči si rozdělí role podle seriálu "Pobřežní hlídka", někdo představuje záchranáře a někdo topící se. O role si většinou stříhají. Holky hrají i mužské role. Současně s rozdělením
rolí si každý vymyslí jméno - může být shodné se seriálovým, ale nemusí. Úroveň chůze po lavicích představuje souš, pokud někdo spadne z lavice, dostává se do moře a začne se topit. Záchranáři skáčí za tonoucím se a vytahují ho z vody. Potom na scénu přichází lékař, který se postará o záchranu života. Scény kopírují televizní seriál. Hra na vojáky Kdo hru hraje, počet hráčů: minimálně 6, musí jich být sudý počet, hru hrají pouze chlapci. Prostředí: školní třída, chodba, volná příroda. Pomůcky: tužky, bačkory, penály jako kulomety a jiné zbraně. Pravidla: chlapci se rozdělí na dva tábory, které proti sobě bojují. Tato hra není kontaktní, hráči po sobě pouze střílí. Tábor, který postřílí všechny nepřátele, vyhrává. Hra na domky Kdo hru hraje, počet hráčů: minimálně 2, hrají pouze dívky. Prostředí: školní zahrada. Pomůcky: domky ze stromů, kuchyňské nádobí, přírodní materiály. Pravidla: dívky si rozdělí domky na stromech, ty potom zařizují a přehrávají scény z reálného života. Hledání pokladu Historie hry: tato hra byla prezentovaná jako táborová. Kdo hru hraje, počet hráčů: minimálně 6. Většinou ji hraje táborový vedoucí se svým oddílem. Prostředí: příroda. Pomůcky: poklad - představují ho sladkosti, vyrobená mapka cesty za pokladem. Pravidla: jeden hráč zakope poklad a nakreslí mapku cesty za pokladem. Většinou je to někdo z dospělých. Ostatní se vydávají po mapce za pokladem. Ohnivá koule (Na horkou bramboru) Počet hráčů: minimálně 5. Prostředí: louka, hřiště. Pomůcky: míč. Pravidla: hra má několik variant: a) všichni se postaví do kruhu, míč představuje ohnivou kouli, které je nutné se rychle zbavit tím, že ji hodí někomu jinému. Míč nesmí spadnout na zem, hráč ho také musí držet kratší dobu než 5 vteřin. Komu míč spadne nebo ho drží dlouho, vypadává. Hra se postupně zrychluje a podle počtu "nevypadlých" se mění v jiné geometrické útvary. Hru vyhrává ten, kdo zůstane poslední; b) hráči stojí v kruhu. Hráč, který získá míč, ho hodí jinému hráči (je jedno komu), ten musí míč chytit a hodit dalšímu spoluhráči. Pokud mu míč upadne nebo ho nechytí, je B. Pokud opět míč nechytí, je BR. Tak se postupně přidávají písmenka, až je z něho “brambora“ a vypadne ze hry. Podobný princip má hra na trpaslíka. Pokud je někdo „trpaslík“ vypadává ze hry. Vítězí opět ten, kdo zůstane poslední. V těchto hrách jsou velmi časté dohady o to, zda byl míč dobře hozen. Tyto spory se řeší tak, že hráč, který měl míč chytit, natáhne ruce do výšky nebo do šířky (podle toho kam míč
letěl). Pokud by i s takto nataženýma rukama na míč nedosáhl, hod neplatí a opakuje se. Bačkorový hokej Počet hráčů: minimálně 6, rozdělených do dvou družstev. Prostředí: školní třída, chodba. Pomůcky: bačkory jako hokejky a brány, víčko od láhve jako puk. Pravidla: hráči se rozdělí do dvou družstev, každé družstvo si zvolí brankáře. Zbylí hráči si navléknou bačkory na ruce. Hra se hraje v kleče. Počítají se góly, družstvo s větším počtem gólů vyhrává. KLASIFIKACE HER Pro účely této práce jsme zvolily vlastní klasifikaci her v této třídě. Hry sexuální Flaška, Svlékaná flaška, Plácaná V těchto hrách velmi záleží na spoluúčasti obou pohlaví. Tento aspekt mají s Hrou na školu společný, zde se také diferencuje, hru vymyslela děvčata a také ji většinou hrají. Podstatou her sexuálních je objevení rozdílů mezi pohlavími. Děti poznaly tento rozdíl již dříve, ale s postupujícím věkem se u nich objevuje stále větší zvědavost pramenící z reálně se objevujících rozdílů mezi dívčím a chlapeckým tělem. Ve Hře na školu rozdílnost pohlaví není takto akcentována. Opak, který je u Hry na školu zřejmý, jsme u těchto her nevysledovaly. Spíše bychom je připodobnily hrám na něco - zde se děti snaží se na okamžik stát dospělými. Hry na vítěze Chipsovaná, Ohnivá koule, Bačkorový hokej V těchto hrách jde hlavně o míru dovednosti, kterou musí žáci projevit, aby se stali vítězi. Jsou založeny na výhře jednotlivce nebo celého družstva, jedná se zde tedy o zápas sobě rovných. Ve Hře na školu bychom spíše než slova vítězství použily pocit převahy nad učitelkou. Hrají v ní dva nerovnocenní soupeři. Hry hrané s dospělými Hledání pokladu Tato hra se od všech ostatních odlišuje přítomností dospělého, nebo vyčleněného člena skupiny, který je organizátorem hry. Podobnost této hry a Hry na školu je snad jen v postavě organizátora, kdy učitel je také (alespoň z počátku hry) organizátorem. Hry na něco Hra na psy, Hra na koně, Hra na Pobřežní hlídku, Hra na vojáky, Hra na domky Tyto hry jsou Hře na školu velmi podobné. Děti se snaží napodobovat někoho jiného nebo jiné zvíře. Nejedná se zde o opaky jako ve Hře na školu, ale o reálné ztvárnění skutečnosti, v
tom smyslu, že psi jsou psi, štěkají, lezou po čtyřech. Lovci jsou lovci, mají zbraně a loví. Hra na školu (blíže viz analýzu) ANALÝZA HRY „NA ŠKOLU“ Seznámení se s hrou Hra na školu je hra přímo vytvořená na základě zkušeností této třetí třídy se školou a učitelkou (jak dále uvidíme, je otázkou, zkušeností s kterou učitelkou, zda s tou z první a druhé třídy nebo se současnou učitelkou V.) S touto hrou jsme se seznámily ve dvojím podání. První bylo ústní - bylo více propracované, děcka popisovala, že používají vlastnoručně vyrobených žákovských knížek, mluvila o pochvalách a poznámkách. Druhé podání bylo přímo zážitkové, měly jsme možnost je vidět hru dvakrát hrát. Bohužel v této verzi chyběly žákovské knížky, pochvaly i poznámky. Jsme si vědomy toho, že hra byla hraná na objednávku a že se v ní projevil prvek předváděni se. Námi pozorovaná hra byla velmi spontánní, po velmi krátké době se strhla v útok na učitelku a obrovský řev, který se stupňoval, proto máme dojem, že se nejedná jen o hru mimetickou, ale zároveň o hru vertigo, o jakousi stupňovanou závrať, vrcholící vybitím. Historie hry Legenda k této hře nám byla vyprávěna žáky, máme tedy názor pouze jedné strany a je otázkou, co žáci považují za chybu. Zdá se nám velmi nepravděpodobné, že by učitelka přepsala všem jejich správnou verzi diktátu na svou špatnou. Hra se ve třídě začala hrát jako spontánní reakce na situaci při hodině českého jazyka na začátku třetí třídy. Při hodině češtiny psali diktát, ze kterého byly samé čtyřky a pětky, každý měl sešit více červený než modrý. Celou hodinu diktát opravovali, museli vypsat a odůvodnit i slova, která měli dobře. O spoustě chyb označených učitelkou si byli jisti, že jsou správně. Proto chodili za paní učitelkou ke stolu a ptali se jí, proč jim to škrtla, když to mají dobře. Paní učitelka se rozčílila a začala na ně křičet: "Já vám to vysvětlovat nebudu, máte tam chybu a jděte si všichni sednout." Chlapci, jako vyjádření protestu, začali zlobit - odmítali spolupracovat, bavili se a neposlouchali paní učitelku. Skončilo to několika poznámkami. Dívky si pravděpodobně nemohou dovolit zlobit při hodině, zřejmě zde stále přetrvává dělení výchovy na holčičí a chlapeckou. Proto svůj pocit ukřivdění z hodiny přetvořily v Hru na školu, která jim přinesla "odreagování" té do nebe volající křivdy. Popis hry Hra na školu (bližší popis hry je v následující kapitole Schéma hry) Kdo hru hraje, počet hráčů: je to hra určená pro celou třídu. Málokdy ji ale celá třída hraje. Většinou ji hraje tak 10 hráčů, převážně dívky. U chlapců tato hra není moc oblíbena. Prostředí: školní třída. Pravidla: ten kdo hru vymyslí, je učitel. Další varianta výběru učitele je ta, která se stala při předvádění hry nám (viz níže). Velmi často je zájemců o místo dospělého více. Potom se buď zavádí postava ředitele nebo jsou dva učitelé, každý z nich učí jinou hodinu. V praxi to znamená, že při další přestávce se učitel nemusí volit. Třída si sedne do kruhu před školní tabuli, někteří sedí na židlích, jiní na zemi. Zazvoní. Přichází učitel, který volí druh hodiny a žákům zadává různé úkoly. Kdo úkol zodpoví špatně dostává jedničku, kdo dobře pětku. Snahou žáků je získat co nejvíce pětek a co nejvíce zlobit. Při hodině dochází také k fyzickému i slovnímu napadání učitelky, za to následuje pochvala. Učitelé se střídají.
Potěšení: při našem podivování se nad pravidly a přímém dotazu na důvod proč hru hrají, dívky bezelstně odpověděly, že je to odreagování. Občas se stává, že paní učitelka něčím naštve, potom ji celá třída ignoruje. "To ale není ono, protože většinou se s ní další hodinu nebo druhý den usmíříme." Role učitelky Při volbě role učitelky se strhla hádka mezi děvčaty a chlapci - zda to bude zástupkyně děvčat Karina nebo zástupce chlapců Vědec. Nakonec více hlasů dostala Karina. Oba, Karina i Vědec, mají přirozený respekt ve třídě, všichni je berou a dalo by se říci, že k nim vzhlížejí. Jsou tedy přesným opakem hrané učitelky - mají respekt, poznají chybu (mají výborný prospěch) a děti se jim nesmějí. Je otázkou, zda by tuto roli mohl hrát někdo jiný, než ti nejlepší ze třídy. Domníváme se, že to musí být právě jen ti nejlepší, protože děti by pravděpodobně nedokázaly ostře oddělit mezi výpady vztahujícími se k osobě učitelky a výpady vztahujícími k osobě toho kterého žáka. Schéma hry a) Žáci dělají co nejvíce chyb. b) Učitelka dává za chyby jedničky. c) Žáci napadají učitelku (verbálně i tělesně). d) Učitelka dává za nekázeň pochvaly. e) Žáci se učitelce vysmívají za jedničky a pochvaly. Žáci na učitelčiny dotazy (nejvíce se týkaly matematických příkladů) odpovídají vědomě špatně. Snaží se o to, aby jejich odpověď byla šokující v maximální možné míře (př. učitelka zadá příklad 1+1, žák odpoví 231588550, nebo odpoví Terezka, Denisa, Anička). Snaží se, aby bylo na první pohled jasné, že je to "blbě". Jejich snahou je ukázat, že učitelka je sice „hodná, ale blbá. Neumí počítat a tak nepozná, že děláme chyby.“ Právě proto, že vědí, že učitelka neumí počítat, odpovídají chybně. Kromě této konfrontace na úrovni vzdělanostní, se ve hře objevuje úroveň napadání učitelky - ať verbální či tělesné. Žáci na učitelku pokřikují "krávo", "účo", "jdi do prdele". Na tabuli ji kreslí jako oběšence, za zády jí dělají parohy, škrtí ji. V průběhu celé hry žáci učitelku atakují. Zpočátku dělají jakoby nájezdy na učitelku když zadá příklad, všichni se zvednou ze židlí, hrnou se směrem k ní a hlásí se o slovo. Když někoho vyvolá, vlna se vrací zpět na své židle. Tyto nájezdy jsou stále častější, až dochází k tomu, že žáci se už nevracejí na své židle, ale vytvoří okolo učitelky velmi úzký půlkruh. Pokaždé, když zazní dotaz, zvedne se houf rukou a zvýší se hlasitost. Ke konci hry již učitelčiny dotazy nejsou slyšet, ale není rozumět ani žákům. Hra zaniká v řevu a příchodu reálné učitelky, která se je křikem snaží zklidnit. Účinnost je asi tak 40%. Učitelka zůstává v průběhu hry klidná, usměvavá, mluví k dětem laskavým hlasem. Když zadá úkol, okamžitě po jakékoli odpovědi (kromě té správné) píše na tabuli jedničku. Stejně tak děti ochotně chválí. Stále se tváří, jakoby měla ve třídě ty nejhodnější, nejvychovanější a nejchytřejší děti. Když se hra roztočí a žáci už neodpovídají, ale atakují učitelku, začne je od sebe odhánět a okřikovat je. To ale žáky ještě více uvede do varu a ve svých projevech jsou ještě naléhavější. Hra končí ve vzájemném překřikování učitelky a žáků. Žáci na učitelčino klasifikování reagují smíchem. Vysmívají se její hlouposti a paradoxu, že ona může být učitelkou. Cítí se být chytřejší, než je ona, mají nad ní převahu. „My jí neřekneme, že to bylo špatně. Chceme mít jedničky. Paní učitelka nepozná, kdy zlobíme a kdy jsme hodní. Chová se jako kdyby utekla z blázince, z Bohnic.“ Ona je tedy odjinud a nepatří mezi ně, do jejich třídy.
Ve hře jsme mohly vysledovat 3 fáze: 1) učitelka zadává příklady, žáci odpovídají - jsou vůči ní agresivní svým výsměchem; 2) hra se roztáčí až do závratě - agresivita je přímo verbální a hlavně fyzická (Karina se je snaží zvládnout "učitelským křikem" „na místa“,.“sedněte si“, „buďte zticha“); 3) v poslední fázi Karina vystupuje z role učitelky, pohledem a bezmocným gestem nás prosí o ukončení hry. Role učitelky V. x reálná učitelka V. Role
Reál
„je hodná, píše nám pochvaly a dobré známky“ „nezlobí, ale je blbá – neumí počítat, dává nám jedničky za špatné odpovědi“ „my naschvál odpovídáme špatně“ „my jsme naopak“ „víme, že učitelka neumí počítat, proto jí to říkáme špatně“ „nemá být paní učitelkou, protože neumí učit“ „paní učitelka nepozná, kdy jsme hodní a kdy zlobíme“ „chová se jako kdyby utekla z blázince, z Bohnic“
„je to zlá baba, stále nám píše poznámky“ „bydlí v popelnici“ „je to tlustoprdka, nevidíme přes ní na tabuli“ „je na hlavu“ „křičí na nás“ možná až moc ostře rozeznává, kdo zlobí – za všechno píše poznámky (někteří za ně doma dostávají výprask) ona není blbá
Podhoubí hry - hypotézy toho, o co dětem vlastně jde a) V symbolické rovině si vybíjejí agresi zaměřenou na učitelku V., kterou si nemohou dovolit vybít v reálu. Hra je oblíbena a hrána převážně děvčaty. Vzhledem k naší výše zmiňované hypotéze o výchově holčiček a chlapečků, je celkem dobře představitelné a pochopitelné, že dívky mají větší zábrany projevit averzi vůči učitelce při hodině, než mají chlapci. Riskovaly by tím, že budou učitelkou označeny jako "ty nevychované", "provokatérky" apod. a že se to s nimi poveze po zbytek školní docházky. Pro chlapce je situace poněkud snadnější, přece jen je u nich tolerována jistá míra zlobení a provokace. Nemusí v sobě tolik držet naštvání a pocit nespravedlnosti, mohou a odreagovávají ho přímo při hodině. Je to sice odplaceno poznámkou v žákovské knížce, ale na to jsou žáci této třídy zvyklí. Dívky naštvání a pocit nespravedlnosti drží při hodině na uzdě (občas se to také nepodaří), ale o přestávce to učitelce ve hře pořádně osladí. b) V symbolické rovině si vybíjejí agresi zaměřenou na nepřítomnou učitelku z první a druhé třídy, kterou si nemohou dovolit v reálu. Předchozí učitelka zavedla ve třídě určitý režim, na ten si žáci zvykli a vyhovoval jim. V důsledku alternativního přístupu se rozvíjeli ve velké svobodě, bez disciplíny. Díky tomu si vysloužili pověst nejhorší třídy na škole. (Ředitelka i učitelky nás předem varovaly a nabízely nám ukázkovější třídy.) Tato etiketizace staví třídu do zcela jasně definované role, podle níž se s ní jedná. Může zde být nashromážděná agrese vůči předchozí učitelce, která je nepřipravila na
školní život - dá se říci, že jim prodlužovala pobyt v mateřské školce. Protože tato učitelka není přítomná a žáci k ní měli pozitivní vztah, neoznačují učitelku ve hře jejím jménem, ale jménem současné učitelky V. c) Jedná se o karikaturu učitelky V. - podle Slovníku cizích slov = někdo, kdo plní své úkoly v některých rysech hrubě nesprávně a zkresleně je chápe. Ve hře se snaží učitelku V. karikovat, ukázat ji jako osobu učitelství neschopnou. „Je blbá, nepozná chyby, nepozná kdy zlobíme a kdy jsme hodní.“ Je docela dobře možné, že první část věty –„je blbá (ale hodná)“- patří učitelce z první a druhé třídy. Druhá část této věty "nepozná, kdy zlobíme a kdy jsme hodní" - se vztahuje k učitelce současné. Sami to definovali jako hru na opaky - je to výpověď o tom, že oni jsou dobře vychovaní a že ovládají učivo lépe než ona. Ona je v reálu ta, která dělá chyby - říká jim, aby mluvili hlasitě, sama šeptá, říká jim, aby psali čitelně, sama škrábe tak, že rodiče poznámku nemohou přečíst. Což je další nezanedbatelný vliv, nepřebírají žáci podklady pro učitelčinu karikaturu na základě poznámek svých rodičů? d) Ve hře se objevuje karikatura učitelky z první a druhé třídy. Žáci se musí vyrovnat se současnou situací, dostali novou učitelku, která zastává jiná pravidla - zejména pravidlo disciplíny. Aby tuto novou realitu mohli přijmout, musí zavrhnout realitu předchozích dvou let. Děvčata, jakožto sociálně vyspělejší, cítí, že škola v současné podobě, je ta pravá škola, taková jak má být. Zároveň s ní ale nejsou úplně spokojeny. To by znamenalo, že předchozí škola nebyla školou, možná to bylo pokračování mateřské školy. Vzhledem k tomu, že s předchozí učitelkou měli výborné vztahy, dá se říci, že s ní byli velmi spokojení, nemohou ji ve škole opačníků prezentovat jako tu "hodnou, ale blbou". Proto učitelku ze Hry na školu nazývají jménem současné učitelky V., se kterou mají špatnou zkušenost. Jedná se tedy o (možná nevědomé) odvrhnutí staré školy, při kterém si uchovávají svůj původní vztah k paní učitelce. e) Snaha znázornit pokrytectví školy, ukázat školu jako hru na to, jak to v reálu neběhá. „Škola je nuda.“ Nejde tam o nic podstatného, nejde o život. Děti mají pocit, že se učí jen zbytečnosti. „Škola nás nebaví a tak si hrajeme na takovou přiblblou školu.“ Nebaví je plnit úkoly a dělat to, co po nich učitelka chce. Byli zvyklí, že v první a druhé třídě se dělalo to, co chtěli oni. Najednou se změnila pravidla, pro ně je to změna k horšímu - musí poslouchat. Moc nechápou proč najednou nejde to, co dříve fungovalo. V podstatě se jim zhroutila autorita učitelky z první a druhé třídy - tato autorita byla založena na osobním vztahu, na jejím charisma. Ve třetí třídě dostali novou učitelku, jejíž autorita je spíše byrokratická ("autorita stupínku"). Závěr analýzy Během bližší analýzy Hry na školu jsme zjistily, že je plná rozporů. Sporná je především otázka toho, která učitelka je ve hře znázorňována, případně karikována, nebo jestli jsou ve hře přítomny obě (každá v jiné fázi). Domníváme se, že v současné situaci se nemůžeme přiklonit k té které hypotéze. Hra má velmi složitou vnitřní strukturu, působily a zároveň na ní působí řada vlivů, jejichž zkoumaní by si vyžádalo analýzu nejen mikroprostoru, ale i makroprostoru. Zároveň máme jistou pochybnost, zda jde přesně zkonstruovat jak hra vznikla, za jakým účelem, s jakým cílem.
ZÁVĚR Co říci závěrem? Snad jen to, že třída, jejíž herní folklór jsme sledovaly, se nejeví, jak se při prvním "ohledání" zdálo, jako zcela obyčejná, tuctová. Je to velmi výrazný kolektiv, který vytváří svou vlastní historii. Je schopen kreativně zpracovávat své zkušenosti a je schopen držet pohromadě navzdory šířící se špatné pověsti.
Fotografická příloha Foto č. 1: První fáze – učitelka zadává příklady, žáci se hlásí a odpovídají
Foto č. 2: učitelka píše za špatné odpovědi jedničky
Foto č. 3: druhá fáze – žáci začínají učitelku provokovat, verbálně ji napadají
Foto č. 4: učitelku atakuje stále více žáků, hra se roztáčí
Foto č. 5: třetí fáze – žáci se na učitelku vrhají a tlačí ji do tabule, v řevu není slyšet vlastního slova
Foto č. 6: diskuse s žáky nad průběhem hry
