1. TŘÍDA Odvárková Pavlína, Sotáková Hana 1997/1998
PASPORTIZACE TŘÍDY
Úvod J. A. Komenský: "Dítky jsou klenot nejpilnějšího opatrování hodný. Hrou si mají děti cvičit mysl k jemnosti, pohyby k obratnosti a tělo ku zdraví. Rodiče by měli dbát, aby jejich dítky ve veselosti a potěšení nedostatku netrpěly." Hra je jedna ze základních lidských činností, v předškolním věku má dominantní postavení, což se mění s nástupem dítěte do školy. Hra má i nadále důležitou roli ve vývoji dítěte, ale mění se její charakter i celý přístup k ní. Postupně se hry stávají složitějšími a mají užší vztah k učení a práci (Bláha 1988). Naše práce se pokouší zmapovat a analyzovat "herní folklór žáků 1. třídy ZŠ". Jak se uvádí v odborné literatuře, stává se hra od počátku předškolního až po konec mladšího školního věku nejoblíbenějším prostředkem kontaktu dítěte s vlastním nitrem i okolním světem (Říčan, Krejčířová a kol. 1995). Rozvoj hry prochází třemi etapami: 1) Období hraček, domácího hraní (do 5. až 6. roku). V průběhu celého tohoto období se hry dítěte rychle mění, mění se vztah dítěte ke hře. Z individuální hry dítěte se postupně stává společná hra dětí. V tomto období si dítě hraje nejraději samo s vlastními hračkami. 2) Přechod od hraček a her v domě ke hrám ve skupině (od 6 do 11 let). 3) Období dospívání. Hry začínají ztrácet dětský ráz a přecházejí ke sportovním činnostem a hrám. Podmínky pozorování Naše pozorování probíhalo v rámci osmi návštěv dané školy, přičemž pět z nich bylo v době dopoledního vyučování a zbývající tři jsme zaměřily na odpolední aktivity, uskutečňované ve školní družině. Každé z těchto prostředí mělo svá specifika, která do jisté míry vyplývala z určité zvláštnosti této školy, o které se zmíníme níže. Základní škola, kterou jsme navštěvovaly, se nachází na okraji Prahy. Jedná se o "sídlištní" školu, kam chodí děti, které se ve většině případů znají již od mateřské školy, ovšem prostředí tohoto sídliště jim zatím neumožňuje trávit společně i větší část mimoškolního času. Jedinečnost námi popisované školy spočívá především v tom, že první ročníky nesídlí v kmenové budově ZŠ, nýbrž v budově nedaleké mateřské školy. K dalším důležitým charakteristikám patří i dyslektické třídy, které fungují na I. stupni jako paralelky, pokud se podaří je naplnit.
Pokud se jedná o interiér a zařízení školy, je v samotné budově ZŠ zcela standardní. Chodby jsou vyzdobeny reprodukcemi obrazů známých českých malířů (Mikoláš Aleš, Josef Lada atd.) a portréty postav z českých dějin. Společné prostory dotvářejí květiny, výkresy a výrobky dětí. Od tohoto standardu se odlišují jen bývalé tzv. síně tradic, kde jsou připomínána různá výročí a svátky. V interiéru se také můžeme z nástěnek dozvědět o činnosti školy, např. o pěveckém sboru Prážata, který při škole funguje. Třídy jsou vybaveny obvyklým způsobem. Tzn. v popředí tabule, lavice v řadách, před nimi katedra a skříně nebo prosklené vitríny na pomůcky. Výzdoba tříd závisí na žácích, mimo specializovaných pracoven, např. fyzikální učebna, přírodopisná a výtvarná třída, zde je tato možnost omezena. Přestávky mezi jednotlivými hodinami jsou 10 minutové a po třetí hodině velká 20 minutová. Ovšem ve třídě, kterou jsme navštívily, se toto trochu liší, o čemž se budeme zmiňovat dále. Specifika navštívené třídy Jak už jsme se zmínily výše, třída, kterou jsme navštívily, sídlí mimo budovu ZŠ, v Mateřské škole. Měly bychom podotknout, že první ročníky jsou dva, přičemž ten druhý má sídlo v jiné Mateřské škole. Je to trochu ironické, protože tato opatření musela škola přijmout z nedostatku vlastní kapacity, ovšem před dvěma lety s ní byla spojena jiná ZŠ pro nedostatek dětí. Třída 1. A se nalézá v přízemí MŠ a její interiér je spíše typický pro školku než pro ZŠ. Do třídy se vchází přes malou šatnu, která se zamyká, jsou v ní instalovány klasické botníky (jako v ostatních MŠ) a je zde také průhled do části třídy, která slouží jako jídelna a improvizovaná družina. Samotná třída je rozdělena francouzskými dveřmi na dvě části. Učebnu, která je v rámci možností zařízena standardně (tabule, katedra, lavice v řadách, skříně na pomůcky a pomůcky typické pro 1.třídu - velké počítadlo, magnetická tabule s písmenky). Ze třídy je vchod na terasu a zahradu, kam děti chodí cvičit a někdy také o přestávkách (pokud je teplo). V další části se nachází jídelna s malými stolky, u kterých sedí dokola čtyři až pět dětí. Po obědě se mění v improvizovanou družinu, kde děti setrvávají do 13,30, a pak spolu s vychovatelkou přecházejí do družiny kmenové školy. Jídelna má svůj účel, protože se v ní nejen obědvá, ale po druhé vyučovací hodině zde děti dostávají také svačinu, kterou zajišťuje MŠ, takže děti dostávají stejnou stravu. Je třeba podotknout, že se tak děje po dohodě s rodiči, kteří to mohou samozřejmě odmítnout. Toto členění třídy a vzdálenost od hlavní školní budovy neumožňuje dětem typickou náplň tělesné výchovy, což je náročné hlavně pro paní učitelku. Řeší to buď, jak jsme již napsaly, tělocvikem na zahradě nebo vyklizením třídy (což nejde z časových důvodů provozovat často). Nejčastěji se děti pouze postaví mezi hodinami v lavici a protáhnou se. Také délka přestávek je v této třídě individuální. Vychází sice z přestávek standardních, ale přizpůsobuje se jak únavě dětí, tak řádu MŠ (právě kvůli svačinám atd.). Např. na svačinu totiž děti někdy potřebují více než 20 minut atd. Do této třídy chodí 18 dětí, z toho je 9 děvčat a 9 chlapců. Za zmínku určitě stojí, že dva z těchto chlapců mají už 8 let, protože jim byl umožněn odklad školní docházky z důvodu LMD. Oba dva se projevují hyperaktivně, podrobněji se o nich zmíníme dále. Dále sem chodí holčička, která je původem Vietnamka, ale zhruba od jednoho roku žije s rodiči v České republice, chodila zde také do školky, takže nemá větší potíže s českým jazykem.
Tolik úvodem k pozorované třídě, která má podle našeho názoru mnoho specifik, která se obvykle nevyskytují. Názory dětí a jejich chování při pozorování herního folklóru Když jsme poprvé navštívily školu, po dohodě se zástupkyní pro první stupeň, přišly jsme do školy na začátek vyučování, paní učitelka nás představila žákům a my jsme se usadily do zadních lavic a pozorovaly, jak se děti projevují. Chtěly jsme najít nějaké dítě (vedoucí typ), které by nám mohlo pomoci v navázání kontaktů. Na první pohled nás zaujali dva chlapci, kteří byli větší než ostatní, často vyrušovali a zvlášť jednoho bylo velmi těžké přimět, aby se soustředil. Jak už jsme se zmínily byli to chlapci s LMD, jak nám později objasnila třídní učitelka. Když jsme si později začaly povídat o přestávce přímo s dětmi, byli tito dva chlapci velmi komunikativní, zatímco ostatní byly zdrženlivé a ostýchavé, odpovídaly nám až na podnět učitelky, a přestože jsme nebyly ve třídě, se hlásily, pokud chtěly něco říci. Toto se zlomilo až odpoledne ve družině, kdy už děti začaly být otevřenější. Při dalších návštěvách si na nás už zvykly a byly bezprostřední, ukazovaly nám hry, které jsme neznaly a vysvětlovaly, kde se hrají, co mají nejradši, co hrají ve škole s paní učitelkou a co samy atd. Bylo velmi zajímavé pozorovat, jak se při tom chovaly. Chlapci, o kterých jsme se již zmínily, se snažili velmi prosazovat a jeden z nich občas do spolužáků strkal nebo je bil. Nejvíce si dovoloval na děvčata, což ovšem nenechal bez povšimnutí chlapec, který, jak jsme později vypozorovaly, byl, ač nebyl velký vzrůstem, přirozenou autoritou třídy a obráncem slabších spolužáků. Jak nám sám řekl "musí to dělat, protože jinak by si Marek", (chlapec, který ubližoval ostatním), „moc dovoloval a mlátí jenom holky, které se nemohou bránit“. Tato obrana slabších ale nikdy, co jsme mohly vidět, neprobíhala nějakými surovostmi, většinou do něj jen strčil a řekl, ať už to podruhé nezkouší. Celkově byly děti otevřenější v družině než mezi vyučováním a jejich přístup k nám se pozitivně měnil s každou další návštěvou. Ze začátku spíše jen odpovídaly na naše otázky, ale pak převzaly iniciativu, zakomponovávaly nás do her, ptaly se nás, která hra se nejvíce 1íbí nám, někdy chtěly od nás rozsoudit různé spory atd. Staly jsme se po nějakou dobu součástí jejich "družinové skupiny". Použité metody Ke sběru informací o hrách jsme používaly především dvě metody, pozorování a rozhovor. Vzhledem k věku dětí jsme shledaly tyto metody jako nejobjektivnější a nejefektivnější. V rámci větší názornosti našeho výzkumu jsme ve třídě pořídily také několik fotografických snímků, které k práci přikládáme. Kromě počáteční ostýchavosti a nesmělosti dětí jsme při získávání informací neměly větší potíže. Třídní učitelka i paní vychovatelka z družiny nám vycházely vstříc a ochotně odpovídaly na naše dotazy. SEZNAM HER Na plácanou Na honěnou Rybičky, rybičky, rybáři jedou Na loupežníky Na schovávanou
Panák Na točenou Slepá bába Židličková Obr a paleček Na jelena Ptáček Co se změnilo Na řemesla Maso Na lepidlo Krvavé koleno Mrazík Pexeso Na korálky Myšičko, myš Kvarteto Domino POPIS HER Nyní se zaměříme na výčet jednotlivých her, které se budeme snažit popsat z hlediska toho, kde se hrají, kdo je hraje a smyslu. Pokusíme se také objasnit pravidla her tak, jak nám byla dětmi zprostředkována a jak jsme je pochopily. Všechny hry bychom chtěly stručně charakterizovat, aniž bychom zredukovaly informace potřebné pro pochopení smyslu hry. Hry jsou uvedeny v pořadí, v jakém jsme je od dětí získaly. Na plácanou Tuto hru hrají dva hráči, kteří si dají na sebe dlaně, jeden hřbetem nahoru a druhý dolů. Ten, který má ruce dlaní nahoru (pod rukama druhého) se snaží do hřbetů jeho rukou zasáhnout, přičemž druhý ucukává. Pokud se hráč netrefí, vymění se role a hra pokračuje stejným způsobem dál. Hru hrají chlapci i děvčata, ale většinou jen chlapec s chlapcem nebo dívka s dívkou. Hraje se prakticky kdekoliv, především však ve škole o přestávkách. Hra cvičí postřeh a rychlost, vyhrává ten, kdo nejčastěji protivníka zasáhne. Na honěnou Tato hra, tak jak jsme ji poznaly, má dvě základní polohy. První z nich je klasická hra „Na babu“, kdy jedno z dětí má Babu, tedy honí ostatní, kteří se mu snaží uniknout. Pokud se Babě podaří někoho chytit, předá mu svoji roli plácnutím a hra pokračuje. Druhou modifikací této
hry je Honička, která má v podstatě stejná pravidla, avšak odlišuje se tím, že dítě, kterému hrozí nebezpečí, že bude chyceno, se může ukrýt do tzv. domečku. Domečkem může být např. jen to, že si dítě sedne "na bobek", dotkne se lavice, stromu atd. Tuto hru mohou hrát bez rozdílu chlapci i děvčata. Hraje se většinou na hřišti, výjimečně i ve třídě nebo v družině. Účelem hry je co nejdéle unikat před nebezpečím, které zosobňuje postava Baby. Cvičí se při ní především rychlost a orientace. Rybičky, rybičky, rybáři jedou Hra spočívá v tom , že jedno dítě dostane roli rybáře a ostatní jsou rybičky. Rybář a rybičky stojí na opačné straně (hřiště, třídy...), ve chvíli, kdy rybář zvolá: „Rybičky, rybičky, rybáři jedou“ se děti rozběhnou proti sobě, rybář se snaží pochytat co nejvíce rybiček (tím, že je plácne rukou). Pochytané rybičky se přidávají na jeho stranu a stávají se z nich také rybáři. Poté se celý postup opakuje až do doby, kdy zbude jediná rybička. Ta se stává vítězem a rybářem pro další hru. Pak hra začíná znovu. Hrají děvčata i chlapci, většinou celá třída. Koná se nejčastěji venku na hřišti nebo ve družině. Identická pravidla má i hra Na loupežníky, mění se pouze názvy aktérů. Na loupežníky Pravidla viz Rybičky… Na schovávanou Princip hry na schovávanou je klasický a notoricky známý, proto se soustředíme jen na hlavní body. Na začátku se určí jeden, který bude pikat, a místo, kde se to bude odehrávat, pikola a daný okruh, kde je možné se schovávat. Ten, kdo piká, počítá nahlas do 10, pak odříká: "Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát". Za tuto dobu se musí ostatní poschovávat. Potom jde hledat, každého, koho uvidí, může zapikat (doběhne k pikole a řekne: „Deset, dvacet, Alenka“). Ten je pak z dalšího boje vyřazen, ovšem pokud se dítěti, které chce zapikat, podaří doběhnout k pikole jako prvnímu, může ho také zapikat a tím se osvobozuje. Pokud pikající zapiká méně dětí, než zapiká jeho samotného, piká znovu. Jinak se pikajícím stává první zapikaný. Hru hrají děvčata i chlapci a odehrává se většinou venku. Počet hráčů bývá omezen pouze velikostí hracího teritoria. Panák Na zem se nakreslí panák s čísly, každý hráč se postupně postaví na startovní čáru a hází kamínek postupně od nejmenšího čísla. Po jednom hodu musí skákat postupně po všech políčkách, pouze to s kamínkem musí přeskočit. Když se mu to podaří, hází znovu na políčko o jednu větší, když to zkazí, nastupuje další hráč. Tuto hru hraje maximálně 5 hráčů a většinou děvčata, hra probíhá venku. Na točenou Tuto hru hrají dva hráči, chytí se za ruce a roztočí se. Který z nich první spadne, prohrává. Hrají ji chlapci i děvčata prakticky kdekoliv. Pro relativní nebezpečnost této hry ji děti mají ve škole zakázánu. Slepá bába Jeden hráč je slepá bába, zavážou se mu oči, roztočí se, ostatní se rozmístí dokola po místnosti nebo hřišti a pokřikují na slepou bábu. Jejím úkolem je někoho chytit a poznat.
Pokud se mu to povede, stává se chycený slepou bábou, pokud ne, pokračuje ve svém snažení dál. Tuto hru hraje neomezený počet hráčů, chlapci i děvčata. Židličková Do kruhu se rozmístí židle, kterých je o jednu méně než hráčů, pustí se hudba a hráči začnou chodit dokola okolo židlí. V určitém momentě se hudba zastaví, hráči si musí sednout na židle a na koho židle nezbude, ten vypadává. Židle se postupně ubírají a vyhrává ten, kdo zůstane jako poslední, tzn. jako poslední sedí na židli. Hrát může neomezený počet hráčů (chlapci i děvčata), třeba celá třída. Je náročná na organizaci, takže ji děti hrají většinou v družině za asistence vychovatelky. Obr a paleček Děti se posadí do kruhu a vezmou si dva míče, jeden z nich představuje obra a druhý palečka. Míče se dají naproti sobě a hraje se tak, že se míče posílají dokola tak dlouho, dokud obr nedohoní palečka. Pravidla této hry jsou nenáročná, může ji hrát celá třída prakticky kdekoli. Původně hrály děti tuto hru s paní učitelkou při tělocviku, podle jejích slov byla hodně oblíbená. Na jelena Děti utvoří kruh, vybere se jeden, který představuje jelena, postaví se doprostřed kruhu. Ostatní dostanou míč, kterým házejí na jelena a snaží se ho tak zastřelit. Jelen uhýbá, ale teritorium jeho pohybu je omezeno kruhem. Může ovšem míč chytit a v tom případě získává 1 život navíc. Ten, kdo "zastřelí" jelena (popřípadě ho připraví o poslední život) se stává jelenem a hra pokračuje stejným způsobem dál. Hraje se především venku, hrají chlapci i děvčata (neomezený počet). Ptáček Vybere se jedinec „hádač“, který buď jde za dveře nebo se otočí, ostatní se dohodnou a vyberou ptáčka. Hra spočívá v tom, že hádač předstoupí před třídu, otočí se k ní zády a ptáček zazpívá kousek písničky. Hádačovým úkolem je pak uhodnout, kdo je ptáčkem. Má nekonečně mnoho pokusů, poté co uhádne, určí se další dva protagonisté a hra se opakuje. Hraje celá třída, většinou při hodinách hudební výchovy. Co se změnilo Z hrajících dětí se vybere jedno, které jde na chvíli za dveře. Mezitím se ostatní děti ve třídě domluví a provedou nějakou změnu v interiéru třídy. Pak žáka, který čekal venku, zavolají a jeho cílem je uhodnout, co se ve třídě změnilo. Až tuto změnu uhodne, jde za dveře jiné dítě a hra pokračuje stejným způsobem. Tuto hru může hrát celá třída a hraje se vždy pod vedením učitelky či vychovatelky. Na řemesla Jedno nebo několik dětí (podle dohody) jde za dveře a vymyslí si tam nějaké povolání nebo řemeslo. Pak přijde před ostatní a snaží se to ostatním pantomimicky předvést. Zbytek třídy se snaží předváděné řemeslo uhodnout a ten, komu se to podaří, jde opět za dveře a hra se opakuje. Hraje opět celá třída za účasti učitelky či vychovatelky. Maso
Tuto hru hrají vždy dva hráči, většinou chlapci. Jeden z nich před sebe natáhne ukazováček a prostředníček dlaní vzhůru a protivník se stejnými prsty snaží udeřit do prstů prvního hráče, a to co největší silou. Hráči se pravidelně střídají. Podle dětí je ještě zajímavější hrát tuto hru s nasliněnými prsty, neboť pak to prý více bolí. Účelem hry je znehybnit spoluhráči prsty. Pokud jeden z hráčů prsty uhne, bije ten druhý dvakrát. Tato hra se dá hrát všude. Na lepidlo Tato hra se dá hrát pouze v místech, kde se nachází dětské prolézačky. Mezi dětmi se zvolí někdo, kdo má roli "Lepidla". Ostatní děti se shromáždí na některé prolézačce, kde se volně pohybují. Lepidlo smí být pouze na zemi a jeho úkolem je chytat ostatní děti, které buď z prolézačky slezou úplně nebo se jen jednou nohou dotknou země. Ten, kterého Lepidlo chytí, přebírá jeho roli a hra pokračuje. Počet hráčů záleží na velikosti prolézačky, hrají děvčata i chlapci. Krvavé koleno Viz Analýzu hry. Mrazík Ze skupiny dětí se vybere jedno, které představuje Mrazíka a druhé dítě, které má roli Sluníčka. Úkolem Mrazíka je honit ostatní děti a všechny, které chytí, „zmrznou“ (zůstanou stát na místě a nesmí se hýbat). Pokud se však zmrzlého dítěte dotkne Sluníčko, dítě opět ožije a hra pokračuje. Hra se hraje na hřišti i ve třídě a může jí hrát i velká skupina dětí. Pexeso Tuto hru hrají zcela klasickým způsobem, jedinou zvláštností je snad to, že ji hrají na pokračování. Abychom to blíže specifikovaly, vyplývá to z toho, že ji hrají o přestávkách, a protože to většinou nestihnou ukončit, mají povoleno nechat si hrací lístky rozložené na stolečku v jídelně a po další hodině opět pokračovat. Pexesa se účastní jen malá skupinka dětí (5-6), chlapci i dívky. Na korálky Děti se rozptýlí po místnosti (nebo určeném prostoru) a volně pobíhají do chvíle, kdy určený jedinec řekne určité číslo. Poté se musí děti pospojovat do daného počtu, kdo přebývá, vypadává. Pokračuje se až do chvíle, kdy zbudou dva korálky, které vítězí. Hráčů je libovolný počet, hrají chlapci i děvčata. Tato hra se hraje většinou ve škole, protože si tak prý děti procvičují počty. Myšičko, myš Děti vytvoří kruh tak, že se chytí za ruce, určí se dva hráči, myšička a kocourek. Myšička si stoupne doprostřed kruhu a kocourek mimo kruh. V kruhu je myšička v dočasném domečku. Kocourek láká myšku ven: "Myšičko, myš, pojď ke mně blíž." A myšička mu odpovídá: "Nepůjdu, kocourku, nebo mě sníš". Na to děti v kruhu zvednou ruce a umožní tím vstup do kruhu. Myška vyběhne a kocourek ji honí, pokud ji nechytne do té doby než zaběhne znovu do kruhu, je neúspěšný, protože kruh se za myškou zase zavře. Vše se opakuje, dokud kocourek myšku přece jen nechytí. Pak se vyberou noví hráči a pokračuje se dále. Hraje většinou celá třída nebo alespoň větší část. Kvarteto
Karetní hra, kterou děti hrají většinou o přestávkách. Jedná se o karty s obrázky, kde vždy čtyři mají stejný rys (všechno jsou motýli). Úkolem každého hráče je zkompletovat co nejvíce čtveřic, ten, komu se to podaří, vyhrává. Hrají minimálně dva a maximálně čtyři hráči. Domino Jedná se o hru s „kameny“, které jsou označeny různým počtem teček. Ty se pak přiřazují k sobě vždy stejným číslem. Tato hra se hraje podle klasických dominových pravidel, nemá žádné výjimky. Je určená pro chlapce i děvčata. KLASIFIKACE HER Dosud nebyla vypracována univerzální soustava her. Hry můžeme dělit podle různých kritérií, každý autor je třídí podle určitých hledisek. Hry můžeme kupříkladu klasifikovat z hlediska pedagogického a psychologického. Pedagogické hledisko rozlišuje hry tvořivé (předmětové, úlohové, dramatizační a konstruktivní) a s pravidly (pohybové a intelektuální). Psychologicky pak dělíme hry na nepodmíněné, senzomotorické, intelektuální a kolektivní (Mišurcová, Fišer, Fixl 1980). Pro naši práci jsme zvolily klasifikaci podle následujících kritérií: A/ podle prostředí, ve kterém se hra uskutečňuje (některé hry se mohou hrát na více místech, proto jsme při klasifikaci postupovaly podle toho, kde je děti z naší třídy hrají nejčastěji) 1. ve třídě Na plácanou, Ptáček, Maso, Pexeso, Kvarteto 2. na hřišti Na honěnou, Rybičky, Na schovávanou, Panák, Na jelena, Na lepidlo, Krvavé koleno, Mrazík 3. v družině Na točenou, Slepá bába, Židličkovaná, Obr a paleček, Co se změnilo, Na řemesla, Na korálky, Myšičko, myš, Domino B/ podle míry pedagogického usměrňování 1. hry hrané z iniciativy dětí Na plácanou, Maso, Pexeso, Kvarteto, Na honěnou, Rybičky, Na schovávanou, Panák, Na lepidlo, Krvavé koleno, Mrazík, Na točenou, Slepá bába, Obr a paleček, Myšičko, myš 2. hry hrané z iniciativy třídní učitelky nebo vychovatelky Ptáček, Na jelena, Židličkovaná, Co se změnilo, Na řemesla, Na korálky, Domino C/ podle počtu hráčů 1. dva hráči Na plácanou, Maso, Na točenou 2. menší skupina hráčů (3-6 dětí) Pexeso, Kvarteto, Panák, Slepá bába, Domino 3. větší skupina hráčů (7 a více dětí) Ptáček, Na honěnou, Rybičky, Na schovávanou, Na jelena, Na lepidlo, Krvavé koleno, Mrazík, Židličkovaná, Obr a paleček, Co se změnilo, Na řemesla, Na korálky, Myšičko, myš D/ podle charakteru hry
1. rozvíjející smysly a paměť Pexeso, Kvarteto, Domino, Na korálky, Slepá bába 2. pohybová, sportovní Na honěnou, Rybičky, Na schovávanou, Panák, Na jelena, Na lepidlo, Mrazík, Krvavé koleno, Na točenou, Obr a paleček, Myšičko, myš, Mrazík 3. poznávací Ptáček, Co se změnilo, Na řemesla Hru Na plácanou a Maso jsme nezařadily ani do jedné skupiny, protože podle našeho názoru stojí samostatně mimo tato kritéria. ANALÝZA HRY „KRVAVÉ KOLENO“ Námi vybraná hra Krvavé koleno má velmi specifická pravidla, která jsou v rámci naší třídy ještě dále upravena. Proto se budeme snažit popsat ji co nejpodrobněji, abychom předešly možným problémům vyplývajícím z nepřesného porozumění. Hry se účastní neomezený počet dětí, chlapci i děvčata, kteří si mezi sebou rozdělí tyto role: Krvavé koleno, rodiče (matka a otec) a ostatní hráči představují děti. Hra samotná probíhá ve třech fázích. l. fáze: Tato část hry spočívá v tom, že rodiče pošlou jedno z dětí „do komory“ podívat se, jestli tam "visí prádlo". Dítě uposlechne a v komoře najde strašidlo, kterého se lekne a s křikem to běží sdělit rodičům. Ti mu neuvěří, jeho zprávu zlehčí a pošlou tam jiné dítě. Postup se opakuje do té doby, než rodiče dětem uvěří. Poté se jdou sami přesvědčit, co se vlastně v komoře děje. Samozřejmě zde také najdou strašidlo, kterého se podle ustálených pravidel ptají: "Kdo jsi?". Na to jim strašidlo odpoví: „Krvavé koleno“. Rodiče: "Co chceš?", Krvavé koleno: „Děti“, rodiče: "V kolik si pro ně přijdeš?", na to jim Krvavé koleno sdělí určitou hodinu a rodiče se vracejí k dětem. 2. fáze: Poté, co se rodiče vrátí, uklidní děti, že se jim jen něco zdálo (za zmínku stojí, že v tomto momentě si „rodiče“ vymýšlejí různé žerty, např. „To byly jenom dědečkovy trenky“, které obměňují a snaží se být co nejvtipnější). Potom se všichni společně chytí za ruce, utvoří kruh, pomalu chodí dokola a zpívají: "První hodina odbila, lampa ještě svítila". V této říkance se pokračuje až do hodiny, kterou si rodiče domluvili s krvavým kolenem (podotýkáme, že tuto hodinu děti neznají). Při této hodině rodiče místo spojení „lampa ještě svítila“ řeknou „lampa zhasla“. 3. fáze Po tomto signálu vybíhá Krvavé koleno z úkrytu a snaží se chytit co nejvíce dětí, které se zatím rozutekly po místnosti. Děti, které chytí, odvede do svého úkrytu, a tím pro ně hra končí. Hra pokračuje stejným způsobem až do chvíle, dokud Krvavé koleno nepochytá všechny děti. Každá z výše uvedených fází je podle našeho názoru velmi specifická, což nás vedlo k tomuto členění. V první části hry se objevuje moment poznání neznámého a překonání strachu z něj, což zřejmě vyplývá z historické podstaty hry. Rodiče se zde ztotožňují s myšlenkou „obětování svých dětí“, která je hlavním tématem hry. V druhé části podle našeho
názoru vystupuje do popředí snaha o odvrácení dané skutečnosti (která je ovšem neodvratitelná). Symbolika uzavřeného kruhu zosobňuje pocit bezpečí před zlem, stejně jako i motiv světla v říkadle: „První hodina odbila, lampa ještě svítila“. Podle našeho mínění můžeme analýzou tohoto říkadla dojít k dříve často uznávané pravdě, že světlo ochraňuje před mocí zlých sil, které s příchodem tmy nabývají na síle. Toto říkadlo se objevuje i v díle K. J. Erbena v baladě Svatební košile. Třetí fáze symbolizuje samotnou obět (Krvavé koleno si přichází pro děti), ovšem v této části se hra mění v "honičku". Tento moment je pro děti velmi podstatný, protože mohou uvolnit energii a napětí nashromážděné při čekání na příchod Krvavého kolena. Tato hra nemá oficiálních vítězů a poražených, za nejlepšího je považováno dítě, které zůstane jako poslední nechycené. Zajímavé je, že pro děti není tak důležité, kdo bude „vítězem“. Větší důraz kladou na to, aby se všechny vystřídaly v roli Krvavého kolena, které je pro ně na celé hře nejzajímavější. Hra končí až v okamžiku, kdy se v roli Krvavého kolena vystřídají všechny děti. Pokud k tomu z časových důvodů nedojde, děti, na které nevyšla řada, mají přednost hned při příštím hraní hry. Popis zvolených postupů analýzy Pro potřeby naší práce jsme se rozhodly použít dvou různých analýz. První z nich jsme nazvaly analýzou komparativní. Zaměřily jsme se v ní na srovnání pravidel hry tak, jak jsou používána v této třídě, a pravidel, která se při této hře běžně používají. Druhou částí je analýza mytologická a biblická, zde bychom se rády zaměřily na moment, který je podle nás zásadní a který se prolíná celou hrou, tedy na oběť. Vlastní analýza hry Analýza komparativní Pravidla hry (tak jak je hrána v této třídě) se neliší od běžných v základní struktuře hry, ale přesto se nám tyto odlišnosti jevily jako podstatné. Prvním místem, kde se hra liší, je rozhovor rodičů s Krvavým kolenem. Výše popsaný dialog postrádá několik obratů, zdůrazňujících krutost Krvavého kolena. Například rodiče se dále ptají: "Co jíš?", Krvavé koleno: "Lidské maso", "Co piješ?", „Lidskou krev“, "Kde spíš?", "Na lidských kostech", "Čím se přikrýváš?", „Lidskou kůží“. Tato část je ze hry úplně vypuštěna, a jak vyplynulo z rozhovorů s dětmi, není jim vůbec známa. Podle našeho názoru to vyplývá z jejich nízkého věku, z toho, že se dosud s těmito pravidly nesetkaly. Další odlišný moment přichází v závěrečné části hry. Podle běžných pravidel je chycené dítě odvlečeno Krvavým kolenem do jeho doupěte, čímž se stává jeho pomocníkem a v dalším kole hry se stejně jako ono snaží chytit nějaké dítě. Vítězem je to dítě, které zůstane jako poslední nechycené. To se pak stává automaticky Krvavým kolenem pro další hru. Může nastat i varianta, kdy jsou všechny děti pochytány, pak vyhrává Krvavé koleno. V námi sledované třídě ovšem chycené dítě "vypadává ze hry" (dalšího děje se neúčastní) a Krvavé koleno zůstává i nadále samo. Tudíž se celá třetí fáze hry prodlužuje. Hraje se buď do polapení všech dětí nebo pokud zůstane jen jedno dítě - „vítěz“. Někdy se ovšem stane, že
honička je již příliš dlouhá a Krvavému kolenu se nedaří děti pochytat, pak hra po dohodě skončí a začne další kolo. Analýza biblická a mytologická Na začátek bychom rády uvedly několik obecných údajů o historickém vývoji hry. Jako vůbec první zaznamenaná dětská „hra“ se objevuje hádanka z roku 1306, která zní: "Stojí, stojí dub a na tom dubě dvanáct větví, na každé větvi po čtyřech hnízdech a v každém hnízdě po sedmi vajíčkách". Hry slovanských dětí se liší od západoevropských dětských her v mnoha podstatných rysech. Především udržují velké množství starých her, z nichž některé jsou zbytky obřadů z dob pohanských. Domníváme se, že výše popsaná hra spadá do této kategorie. Biblická analýza Prvek oběti dítěte se zcela zjevně objevuje už ve Starém Zákoně. Konkrétně je to případ Abraháma. Bůh si chtěl vyzkoušet pevnost jeho víry, a proto mu přikázal: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého tolik miluješ, odejdi s ním do země Márija a tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti ukážu." Abrahám se sice velice zarmoutil, ale nakonec poslechl a rozhodl se syna obětovat, vydali se na cestu a otec nespravil syna o tom, jaký osud jej čeká a doufal, že se cestou něco stane. Když už nebylo vyhnutí a mělo dojít k samotné oběti, Bůh zastavil ruku Abrahámovu s tím, že mu již dostatečně prokázal svou víru a Izáka ušetřil. Určitou formu oběti můžeme nalézt přímo i u samotného Boha, který obětuje svého syna Ježíše Krista, aby očistil ostatní lidi od hříchů, a tím je spasil. Rozdíl je ovšem v tom, že Ježíš věděl o tom, že je obětním beránkem. Mytologická analýza Již výše zmiňovaný prvek oběti se hojně vyskytuje zvláště v antické mytologii. Můžeme zde najít několik takovýchto příkladů. Tradiční oběti byly sice ve formě úrody a zvířat, ale nejsou ojedinělé případy, kdy se na usmíření bohů nebo různých nadpřirozených sil (příšer) obětovaly také děti. K doložení toho uvádíme následující příklady. Kronos, král země i nebe, byl proklet svým otcem Uranem k tomu, že ho vlastní dítě připraví o moc i o život. Proto každé dítě, které se mu narodilo spolkl. Jeho žena Rheia to ovšem již nemohla snášet dále, a proto mu místo svého 6. dítěte podala kámen zabalený v plenkách. V Thébách se usídlila příšera Sfinx, ke které museli denně přicházet muži a hádat její hádanky, aby nezničila celé město. Když neuhádli, svrhla je dolů se skály. Oběť dítěte můžeme najít především v Trojské válce, kde král Agamemnón, který byl v nemilosti bohyně Artemis musel obětovat svou jedinou dceru Ifigenii, aby od sebe a svých druhů odvrátil hněv bohyně. Metodologické problémy analýzy V tomto bodě jsme se jistě dopustily mnoha nepřesností, zestručnění a nedostatků, které vyplývají z nedostatečné znalosti problematiky a souvislostí historického kontextu. Obzor analýzy jsme zúžily pouze na mytologii antickou, která nemůže postihnout všechny aspekty daného problému. Srovnání analyzované hry s ostatními hrami
Hra Krvavé koleno má několik prvků společných s ostatními hrami, ale jako celek se od nich významně liší. Ke společným znakům s několika dalšími hrami patří prvek určitého říkadla, které znají všechny děti nazpaměť a které prostupuje značnou částí hry. Toto říkadlo: "První hodina odbila, lampa ještě svítila, druhá..." se objevuje již v baladě Svatební košile od K. J. Erbena (jak jsme již výše zmínily). Dalším společným znakem je honička, která je u dětí tohoto věku velice oblíbená a proto se často v jejich hrách vyskytuje. Od ostatních druhů honiček, které jsme výše popsaly, se liší tím, že je zapojena v širším kontextu a že není stěžejním momentem celé hry. Tato hra má také jasně daná pravidla, která znají všechny děti. I toto je prvek společný s několika dalšími hrami, ale na rozdíl od ostatních jsou tato pravidla do určité míry flexibilní. Můžeme zde najít také dramatický charakter, kdy děti představují rodiče. Tyto hry jsou v mladším školním věku velmi oblíbené, děti dramatizují pohádky, zpívají, recitují verše. V této hře dochází i k určité přípravě na budoucí „hraní rolí“, což má značný význam v socializačním procesu dětí. ZÁVĚR Na začátku této práce jsme si nedovedly představit, co všechno takový „výzkum“ obnáší. Postupně jsme se začaly dostávat hlouběji do problematiky, a i když jsme zdaleka nevyčerpaly celou její šíři, doufáme, že jsme alespoň částečně poznaly a pochopily oblast "herního folklóru žáků l. třídy ZŠ". Získané poznatky jsem se snažily co možná nejsrozumitelněji popsat v této práci. Použitá literatura Bible. Orbis Pictus, Praha 1991. Mertlík, R.: Starověké báje a pověsti. Odeon, Praha 1989. Erben. K. J.: Znění zlatého zvonu. SPN, Praha 1986. Millarová, S.: Psychologie hry. Panorama, Praha 1978. Šimanovský, Z., Mertin V.: Hry pomáhají s problémy. Portál, Praha 1996. Říčan, P., Krejčířová D. a kol.: Dětská klinická psychologie. Grada, Praha 1995. Bláha, V. a kol.: Výchova mimo vyučování. SPN, Praha 1988. Zapletal, M.: Špalíček her. Albatros, Praha 1988. Mišurcová, V., Fišer, J., Fixl, V.: Hra a hračka v životě dítěte. SPN, Praha 1980. Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993. Vágnerová, M.: Vývojová psychologie. Karolinum, Praha 1996.
PŘÍLOHA Třída
Družina - jídelna
Kvarteto
Pexeso
Myšičko, myš
