8. TŘÍDA Levínský Marian, Nachtmanová Daniela 1996/1997
PASPORTIZACE TŘÍDY
V době od února do konce dubna 1997 jsme navštěvovali jednu základní školu spíše uvnitř Prahy. Škola je zaměřena na matematiku a informatiku. Třída, do které jsme chodili my, byla nematematická. Učitelé ji hodnotili jako velmi slabou a neklidnou. Ve třídě bylo 13 dívek a 6 chlapců. Při prvních třech návštěvách si nás žáci vůbec nevšímali. Později jsme si s nimi vytvořili celkem dobrý vztah. Vztahy mezi chlapci a dívkami jsou spíše chladné. Dívky říkají, že si jich kluci vůbec nevšímají, Katka dokonce tvrdí, že ji kluci nesnášejí prý proto, že ji Magda před chlapci pomlouvá. Dívky říkají, že jejich kluci jsou dost „pošahaní“ a že v ostatních třídách jsou kluci lepší, také s nimi víc kamarádí. Přesto se však jedna přiznala, že jejich kluci nejsou zas až tak špatní a že ji mrzí, že si jí nevšímají. Všechny se shodují na tom, že nejlepší z kluků je Martin. Byli jsme svědky toho, že když dívky začaly hrát hru Město, jméno, sám se k nim přidal. Poté ho následovali ostatní chlapci. Ve třídě přitom není vůbec běžné, že by chlapci a dívky hráli hry společně. Společným zájmem chlapců jsou počítače. Všichni až na jednoho mají doma počítač. Ve škole společně čtou časopisy o počítačích Score, Level... Dívky nejčastěji čtou časopisy Katka, Rytmus života, Květy a 100+1. Dívku a Bravo prý nikdo ve třídě moc nečte, jen občas je někdo koupí a pak všichni společně čtou rubriku Láska, sex a něžnosti. Prý se dobře baví nad problémy těch „třináctek“. Kluci říkají, že knihy moc nečtou, dívky prý čtou všechno kromě dívčích románků, nejčastěji uvádí horory (od Kinga). Na horory se nejvíce dívají i v televizi. Z hudebních pořadů je v této třídě nejoblíbenější SOS, protože tam hrají „tvrdší muziku“. Na Eso se dívají pouze dvě dívky a ostatní se jim smějí. Dívky nejvíce poslouchají klasiku, hlavně Mozarta a klavírní koncerty na Rádiu Vltava. Dál uvádějí Metallicu a Sepulturu. Pouze jedna poslouchá Kelly Family a Back Street Boys. SEZNAM HER Stolní tenis Obíhačka Lodě Piškvorky
1
Slovní kopaná „Šlapka“ „Hokej“ „Házená“ ''Kulečník“ (A, B) Město, jméno ... POPIS HER Stolní tenis (pozorování) Materiál: hrací náčiní: - pingpongové pálky (učebnice – dlaně), - síťka (penál – učebnice). Hrací prostor: ping. stůl (lavice.). Hráči: 2 nebo více (pouze chlapci). Pravidla: Ping-pong: každý hráč má své hrací náčiní a pravidla hry se shodují s pravidly stolního tenisu. Obíhačka: jestliže hraje více lidí, nazývá se hra obíhačka, úkolem je obíhat kolem stolu a správně odehrát míček, pokud hráč míč správně neodehraje, ze hry vypadává, a tak nakonec zůstanou ve hře pouze dva hráči, kteří se spolu utkají podle pravidel stolního tenisu. Cíl hry: Ping-pong: porazit soupeře. Obíhačka: vyřadit soupeře. „Šlapka“ (vyprávění) Hrací prostor: třída. Hráči: libovolný počet (chlapci i dívky). Pravidla: Rozskočí se na heslo 333. Ten, kdo si vybojuje slovo, začíná, snaží se dupnout soupeři na nohu, když se mu to podaří, soupeř vypadává, pokud ne, šlape soupeř. Cíl hry: zůstat nepodupán. „Házená“ (vyprávění) Materiál: větší míč. Hrací prostor: třída. Hráči: libovolný počet (chlapci i dívky). Pravidla: Hráči po sobě hází míčem, kdo ho nechytí, dostane první písmeno z nějakého vulgárního slova. Po každé chybě je označen dalším písmenem, až je z písmen utvořeno celé slovo. Cíl hry: označit a nebýt označen. „Hokej“ (vyprávění) 2
Materiál: tenisák, branky (z čehokoli). Hrací prostor: třída. Hráči: dvě družstva chlapců. Pravidla: Obdobné jako u fotbalu, s hokejem má hra společné pouze agresivní pojetí (hráči se strkají na tabuli, na lavice atd.). Cíl hry: dát soupeři co nejvíce gólů. „Kulečník“ A (vyprávění) Materiál: tágo (lišty od nástěnných map), koule (křídy), stůl (lavice). Hrací prostor: třída. Hráči: dva a více (pouze chlapci). Pravidla: Na stůl se položí několik kříd, hráč držící v ruce lištu (tágo) se snaží uvést křídu tágem do pohybu tak, aby se srazila s jinou křídou, jestliže se úder podaří, ve hře pokračuje, když mine, hraje další. Cíl hry: není vyhrát, ale předvést se. „Kulečník“ B (vyprávění) Tento druh kulečníku se od předchozího liší pouze v tom, že místo lišt hráči používají tužky a křídy jsou nahrazeny barevnými kroužky, které jinak zdobí některé propisovací tužky. Slovní kopaná (vyprávění) Hrací prostor: třída. Hráči: dva a více. Pravidla: Hra začíná tak, že jeden z hráčů řekne slovo (vykopne), další musí navázat slovem, které začíná na poslední písmeno předcházejícího slova, prohrává ten, který v momentě skončení hry (zvonění) není schopen poslat „štafetu“ dál. Cíl hry: Každý hráč se snaží o to, aby na něm na konci hry „nezůstalo“ slovo. Město, jméno ... (účast) Materiál: papír, tužka. Hrací prostor: třída. Hráči: dva a více. Pravidla: Nejprve se hráči dohodnou na kategoriích, které budou vyplňovat, jeden z hráčů „v duchu“ přeříkává abecedu, dokud jeden z dalších neřekne - stop, písmeno, které si v duchu řekl jako poslední, je tím písmenem, na které všechna slova v daných kategoriích musí začínat, ve chvíli, kdy jeden z hráčů vyplní všechny kategorie, řekne stop, tím končí jedna část hry a počítají se body. Boduje se takto: (a) kategorie není vyplněna - 0 bodů; (b) kategorie je vyplněna stejným slovem, které použil alespoň jeden z protihráčů - 5 bodů; (c) kategorie je vyplněna slovem, které napadlo pouze jednoho z hráčů - 10 bodů. Body se sečtou
3
a zapíšou do kolonky body, potom říká abecedu a stopuje někdo další a hra pokračuje, nakonec se body sečtou, kdo má nejvíc vyhrává. Cíl hry: Mít co nejvíce bodů.
ANALÝZA HRY „OBÍHAČKA“ Napětí v této hře je obrovské, protože již jeden špatně odehraný míč vyřazuje hráče ze hry. Navíc neustále stoupá, protože, jak ubývá hráčů, šance na vítězství se zvyšuje. Ovšem vyhrát může jen jeden. Fakt, zda vypadnete jako první, nebo prohrajete až ve finále souboj jeden proti jednomu, je zcela nepodstatný. Přežít může jen jeden, ale jelikož se jedná o hru, může si dovolit luxus v podobě pravidel. Ve hře jsou pravidla neoddiskutovatelná. Nyní se nám odhalil zvláštní smysl pro spravedlnost. Hráč, který prohraje třeba desetkrát až ve finále, je na tom hůře než ten, který jednu hru vyhrál a v ostatních ihned vypadl. Vítěz zkrátka bere všechno. Zajímavá je též skutečnost, že se hra neustále zrychluje, a tak hráči musí běhat kolem stolu čím dál tím rychleji, až se hráčům začíná „motat hlava“ a jejich přehled ve hře se tak snižuje (proto se hře někdy říká kolotoč). Tímto se neustále snižuje svobodná volba hráče pro umístění balónku, protože svoboda hráče je druhým hráčem natolik omezena, že již není možné vybírat úder z tolika variant jako na začátku. I přes tento fenomén omezené svobody může hráč někdy volit, zda hru zrychlí, čímž ovšem riskuje, že to nakonec bude právě on, kdo již balónek nestihne odehrát. Může ji ovšem i zpomalit tím, že balónek „nalije“ (zahraje ho výš, než je běžné), což je ale podle nepsaných pravidel nefér. Při neustálém zrychlování hry je též možné umístit míček do protipohybu hráče, čímž dochází k prudkému zastavení kolotoče a k jistému „vytržení“ ze slasti a náhlému procitnutí. Poté se kolotoč opět rychle rozjede, na což s největší pravděpodobností doplatí (pokud jsou ve hře jen tři hráči) právě ten hráč, který balónek umístil do protipohybu hráče nebo ten, na kterého směřoval. V zásadě jsou totiž dvě možnosti. Bud' hráč, který se musel zastavit, odehraje míček normálně nízko a další již zřejmě nestihne nebo míček „nalije“, a tak třetí hráč může celkem v klidu hru ukončit na úkor hráče, který umístil balónek do protipohybu. Přestože vyhrát může jen jeden, a tak se zdá logické, že by se měl každý hráč soustředit na správné odehrání míčku a přenesení nebezpečí vypadnutí na druhého, je velmi často vidět, že to hráči „nedá“ a chce to být právě on, kdo hráče ze hry vyřadí. Vyřazený hráč si to samozřejmě pamatuje, a tak uvnitř hry vzniká nová rivalita. Každý je speciálně na někoho zaměřen a chce ho vyřadit, ale na druhou stranu chce vyhrát i celou hru. Tento svár si musí každý hráč vyřešit sám. Kdo udrží takříkajíc „nervy na uzdě'', mívá většinou na konci hry navrch. Omezenou svobodu a jistou uměřenost lze podle našeho názoru chápat jako jistou nápodobu života. Vždyť ve hře si můžeme všechno vyzkoušet „jen tak“ a ještě k tomu s jasnými pravidly. A to už je nějaká nabídka! Velmi zajímavá je skutečnost, že hráči vždy používají jako hřiště předposlední lavici z prostřední řady a řady u dveří, které spojí dohromady. Tak dochází k oddělení posvátného a profánního - tedy hřiště a životního prostoru - což je jeden ze základních atributů hry.
4
KATEGORIZACE HER
jemná hrubá postřeh agrese soutěživost logik znalosti exhibice nápodoba legrace kolektivita napětí motorika motorika a / / / / / /
obíhačka lodě piškvorky
/
/
/
/ /
slovní kopaná /
šlapka
/
/
hokej
/
házená
/
/
/
/
/
jméno
/
/
/
/
/
/
kulečník město, …
/
/ /
/
/
/
/
/
/
/
/
/ /
/
/
- jemná motorika - pohyby ruky od zápěstí po konečky prstů - hrubá motorka - pohyb celého těla, velké svalové skupiny, např. běh - postřeh - pohotovost reakce - agrese - fyzická, tělesný kontakt - soutěživost - účastníkům hry se jedná především o výhru, výhra je nejdůležitějším momentem hry - exhibice - cílem hráčů je předvést se před spoluhráči, popř. diváky, vyhrát není podstatné - znalosti - vědomosti, které jsou nezbytné proto, aby hráč ve hře uspěl 5
- nápodoba - hra je postavena na kopírování jiné hry nebo situace - kolektivita - pro hru je důležitá přítomnost spoluhráčů - spolupráce, vytvoření týmu, nebo přímý kontakt s protihráči - zapojení se do kolektivu - napětí - ve hře hraje důležitou roli určité časové omezení, ovlivňuje rychlost činnosti hráčů - logika - logické myšlenkové operace, hráč během hry kombinuje, vytváří si strategii, volí mezi možnými postupy, zvažuje jejich důsledky - legrace - důležitým znakem hry je, že si při ní hráči užijí hodně zábavy, proto si ji volí
6
1. skupina her: šlapka, hokej, házená - tyto hry se shodují v hrubé motorice, kolektivitě, agresi a legraci. 2. skupina her: šlapka, hokej, házená, obíhačka - tyto hry se shodují v hrubé motorice, kolektivitě, soutěživosti a postřehu (kromě hokeje). 3. skupina her: šlapka, hokej, házená, město, jméno... - tyto hry se shodují v kolektivitě, legraci a soutěživosti (kromě házené). 4. skupina her: kulečník, hokej, házená - tyto hry se shodují v exhibici, legraci a nápodobě (kromě házené). 5. skupina her: slovní kopaná, město, jméno ... - tyto hry se shodují ve znalostech a napětí. 6. skupina her: lodě, piškvorky - tyto hry se shodují v soutěživosti a logice. Z této kategorizace vyplývá, že kolektivita, agrese, legrace a soutěživost se často vyskytují společně. Týká se to her, které můžeme nazvat pohybové. Výjimkou je hra Město, jméno ... , ve které nalézáme tři z těchto kategorií /soutěživost, legrace, kolektivita/ a mezi pohybové hry ji řadit nemůžeme.
7
