3. TŘÍDA Černá Daniela, Nováčková Irena 1995/1996 PASPORTIZACE TŘÍDY Pozorování jsme uskutečnily ve třetí třídě ZŠ v Praze. Ve třídě bylo 25 žáků - 11 chlapců a 14 dívek. Tato třída se nám jevila jako velice dynamický kolektiv, ve kterém se často bojovalo o vedoucí úlohu dívek nebo chlapců ve třídě. Ten se projevoval jak během vyučování, kdy byl, podle našeho názoru, uměle vyvoláván paní učitelkou, která ho využívala jako jednu z forem motivace. Konkrétně například při kolektivním řešení matematických příkladů rozdělila třídu na chlapeckou a dívčí část se slovy: "Nyní uvidíme, kdo vyhraje, jestli kluci nebo holky." Posléze se chlapci i dívky doslova předháněli v řešení příkladů, protože šlo o jejich vlastní prestiž. Projevovala se zde velká snaha dokázat buď chlapcům nebo dívkám, že druhá část je lepší. Toto "rivalství" se přenášelo i do přestávek, kdy probíhalo v jiné formě. Na rozdíl od vyučovacích hodin, kdy byli chlapci a dívky oddělováni, se během přestávek naopak sdružovali a své schopnosti si navzájem dokazovali během společných her. Například při hře Žvýkačky při vítězství jedné z dívek nad chlapci, ji ostatní dívky velice chválily a byly hrdé na to, že vítězka zvolí značku žvýkačky, kterou budou muset následující den všichni žvýkat (tedy i chlapci). Domníváme se, že na toto vzájemné měření sil má velký vliv chování paní učitelky, která ho zřejmě uměle vyvolala a nadále ho podporuje. K tomuto závěru jsme dospěly na základě srovnání s ostatními třetími třídami, které jsme měly možnost v minulosti vidět. Plně si uvědomujeme, že každá třída je neopakovatelný kolektiv, což znamená, že v každé třídě jsou určité zvláštnosti, které v jiných třídách nenalezneme. Přesto si dovolujeme konstatovat, že tento dominantní prvek v chování dětí byl uměle vyvolán v hodinách, přičemž ho děti posléze začaly uplatňovat i o přestávkách. Nutno na závěr podotknout, že jsme během pozorování zaznamenaly i hry, kterých se účastnili buď pouze chlapci nebo dívky. Výskyt těchto her (např. Na draka, Lysá horo…) si vysvětlujeme jako snahu "si od sebe navzájem odpočinout" a především jako projevy přirozeného chování dětí v tomto mladším školním věku (nezájem o druhé pohlaví). SEZNAM HER Čertova ulička Král vysílá své vojsko Maso Míčová školka Páka Lysá hora Skákání do výšky Žvýkačky
Na draka Na vraha Hádanka Šípková Růženka Posílání křečka Pošklebky Židlovaná Na divoké prase Na smrduté vajíčko O Natasija Gloria Měl jsem ženu POPIS HER Čertova ulička Místo hry: volné prostranství Účastníci: chlapci a dívky Z kolektivu dětí je losováním vybrán hráč, který musí prokázat svou statečnost a nebojácnost tím, že projde bez zastavení čertovou uličkou. Ta je tvořena ostatními spoluhráči, kteří se bitím, třením a křikem snaží vytvořit cestu do pekla. Kdo tuto uličku projde, stává se vítězem. Zajímavé je, že děti vylosování neberou jako trest (děti tuto hru nepoužívají k potrestání dítěte, které něco provedlo), ale spíše jako poctu či štěstí, protože mohou prokázat své schopnosti. Král vysílá své vojsko Místo hry: třída, chodba Účastníci: chlapci a dívky Z kolektivu se vyberou dva kapitáni, kteří si střídavě volí vojáky do svého vojska, se kterým budou bojovat. Obě vojska (včetně králů) se postaví proti sobě asi ve vzdálenosti 5 metrů. Potom jeden z králů zavelí: "Král vysílá své vojsko, Martine běž!" Martin má za úkol se rozběhnout a snažit se protrhnout zeď, která je tvořena vojáky druhého krále. Pokud se mu to podaří, vezme si sebou dva protivníky, kteří předtím nevydrželi jeho útok - Martinovi se podařilo přerušit jejich vzájemné držení rukama. Ti se automaticky stávají vojáky Martinova krále. Naopak pokud Martin neuspěje, stává se vojákem vojska dříve nepřátelského krále. Hra končí v okamžiku, kdy jeden z králů nemá žádné vojáky. Maso Místo hry: kdekoliv Účastníci: chlapci
Tato hra se hraje ve dvojicích. Účelem hry je dokázat svému protivníkovi, že mám více síly. To se projevuje v intenzitě rány ukazováčkem a prostředníčkem na stejné prsty protivníkovy ruky. A že jsem schopen sebeovládání. To se dokazuje tím, že nesmím při protivníkově ráně hlesnout bolestí. Pokud se tak stane, prohrávám. Vítěz postupuje do dalšího kola. "Surovost" chlapci zvětšují tím, že si prsty nasliní, to způsobuje to, že rána více bolí. Míčová školka Místo hry: kdekoliv Účastníci: dívky Tato hra je rozdělena do deseti kol, kterými dívka musí projít. Míra obtížnosti se zvyšuje s číslem úkolu. Takže kolo (úkol) číslo jedna je nejjednodušší, proto ho dívka musí opakovat desetkrát. Naopak úkol číslo deset je nejobtížnější a provádí se pouze jednou. Pokud dívka nějaký úkol pokazí, předává míč další soupeřce a čeká, až ona udělá chybu, aby mohla zase pokračovat od úkolu, který předtím zkazila. Vítězkou se stává dívka, která jako první dokončila desátý úkol. Páka Místo hry: třída Účastníci: chlapci Tato hra se hraje ve dvojici. Oba účastníci sedí proti sobě, mezi sebou mají většinou desku školní lavice, o kterou mají opřené své lokty. Vzájemně se drží za ruce (dlaně) a snaží se svého protivníka porazit tím, že ho donutí svou silou, aby položil vrchní část předloktí na lavici (slangově řečeno: "aby ho přetáhnul"). Vyhrává ten chlapec, který ostatní porazí. Lysá hora Místo hry: třída Účastníci: chlapci Hlavním aktérem této hry je nejvyšší chlapec (Honza), který ostatní chlapce převyšuje nejméně o dvacet centimetrů. Hra začíná většinou spontánně, kdy ostatní chlapci na něj začnou pokřikovat "Lysá horo". Jeho výškový rozdíl je záminkou k tomu, aby byl zahájen boj mezi nejvyšším chlapcem a ostatními. Zajímavé je, že během hry dochází k tomu, že chlapci, kteří původně "bojovali" proti nejvyššímu chlapci, se začnou prát mezi sebou navzájem. Domníváme se, že odlišnost chlapce je pouze záminkou a podnětem k všeobecnému "rvaní se". Hra končí zazvoněním nebo příchodem učitelky. Skákání do výšky Místo hry: prostory sociálního zařízení (WC) Účastníci: dívky Smyslem této hry a zároveň úkolem pro dívky je vyskočit co nejvýše u zdi, která je obložena dlaždičkami. Dlaždičky informují dívky o tom, kam až dívka vyskočila. Vítězkou je ta, která se dotkne nejvyšší řady dlaždiček.
Žvýkačky Místo hry: třída Účastníci: chlapci a dívky Z kolektivu je zvolen jeden, který vykonává funkci rozhodčího. Účastníci stojí v řadě vedle sebe a v ruce mají připravenou žvýkačku připevněnou k niti. Rozhodčí hru odstartuje a úkolem každého je co nejrychleji namotat niť se žvýkačkou na svůj jazyk. Vyhrává ten komu jako prvnímu zmizí niť se žvýkačkou v puse. Vítěz má právo stanovit značku žvýkačky, která se bude následující den žvýkat. Na draka Místo hry: WC Účastníci: dívky Mezi dívkami se vybere jedna, která bude představovat draka. Ostatní dívky se stávají princeznami (počet princezen je limitován počtem kabinek). Každá princezna se ukryje ve své kabince. Prostor před kabinkami patří drakovi, který čeká na příležitost, kdy by mohl některou z princezen polapit. Pokud se tak stane, princezna se stává drakem a drak princeznou. Princezny mají zakázáno zůstat pořád zavřeny ve svém úkrytu, a tudíž musí neustále otevírat dveře a vystupovat do prostoru, který patří drakovi. Princezna, která se v prostoru před kabinkami pohybuje nedostatečně, je považována za zbabělce a automaticky se stává drakem, i když nebyla polapena. Hra končí zazvoněním. Na vraha Místo hry: třída Účastníci: chlapci a dívky Na začátku hry je tajným losováním určen vrah a pouhý účastník, přičemž vylosovanou roli hráč nikomu neříká. Úkolem vraha je vraždit mrknutím jednotlivé účastníky, kteří sedí v kruhu. Na koho mrkne, ten umírá a nesmí se nadále zapojit do hry. Úkolem ostatních hráčů je odhalit vraha během jeho vraždění. Pokud je vrah odhalen, musí projít čertovou uličkou. Hádanka Místo hry: místo, kde je možno volně běhat a házet Účastníci: chlapci a dívky Na začátku hry je losováním zvolen hádankář, který ostatním zadává hádanku. Hádankář stojí v označeném kruhu, ostatní proti němu. Samotná hádanka má například tuto podobu: "Je to zvíře, začíná na K končí na A a má pět písmen." Kdo uhodne, tomu hádankář řekne: "Správně!". To je povel pro účastníka, aby se snažil doběhnout do hádankářova kruhu, tam vzít míč a zastavit hádankáře slůvkem STOP, který poté, co řekl: "Správně", utíká pryč z kruhu. Po zastavení udělá spojením rukou před hrudníkem koš, do kterého se ten, kdo uhodl, trefuje. Když se trefí, stává se hádankářem, pokud ne, tak zůstává hádankář stejný. Šípková Růženka Místo hry: třída Účastníci: chlapci a dívky
Hra začíná v okamžiku, kdy si dívky vyberou k sobě prince, který je bude vysvobozovat. Chlapci nevědí, která Růženka je ta jejich. Chlapci jsou za dveřmi a po jednom chodí k Růženkám, které stojí v řadě. Princ si vybere jednu Růženku a tu se snaží svým polibkem vysvobodit. Pokud je to Růženčin princ, je mu polibek vrácen, pokud to není její princ, tak mu dává pohlavek a on se musí vrátit za dveře a čekat na nové kolo. Hra končí v okamžiku, kdy všichni princové našli své Růženky. Posílání křečka Místo hry: třída Účastníci: chlapci a dívky Hra se hraje ve dvojicích. Záda jednoho jsou dopisním papírem a druhý z dvojice píše dopis babičce. Všechny děti píšou stejný dopis: "Ahoj babičko tečka, posílám ti křečka tečka, křeček škrábe, kouše, tahá za vlasy, kope.... tečka, ahoj babičko tečka. Nakonec dopis zalepí a hodí do schránky. Celé psaní dopisu je dotykově podbarveno. To znamená, že když "křeček škrábe", jsou záda dítěte poškrábána. Pošklebky Místo hry: třída Účastníci: chlapci a dívky Hry se účastní celá třída. Každý jednotlivec se snaží na svém obličeji vytvořit co nejstrašnější pošklebek. Vyhrává ten, kdo upoutá co největší počet diváků. "Upoutat" znamená, že si děti vyberou z několika "šklebitelů" toho, který se jim nejvíce líbí. Židlovaná Místo hry: třída Účastníci: chlapci a dívky Na začátku hry se vybere jeden, který plní roli rozhodčího. Hráči stojí v kruhu a za sebou mají židle, přičemž vždy je o jednu židli méně, než je hráčů. Hráči chodí okolo židlí a zpívají nějakou známou píseň. Sudí v určitý okamžik řekne: "STOP", což je povel pro hráče, aby co nejrychleji obsadili židle. Ten, komu se nepodařilo obsadit židli, vypadává a zároveň s sebou bere i jednu židli. Toto se opakuje až do okamžiku, kdy zbudou dva poslední hráči a jedna židle. Celkovým vítězem se stává ten, kdo si sedne na tuto poslední židli. Na divoké prase Místo hry: třída Účastníci: chlapci a dívky Hlavním aktérem této hry je nejtlustší chlapec ze třídy - Tomáš. Hra začíná v okamžiku, kdy děti začínají vybízet Tomáše k tomu, aby začal hrát tlusté prase. Tomáš tuto nabídku přijímá s radostí a jde na koberec (byl v zadní části třídy), kde se začne válet po zemi a křičet: "Já jsem divoké, tlusté prase!" Tomáš toto pořád opakuje a neustále se směje (vypadal šťastně). Ostatní děti se nechají velice snadno strhnout a utvoří kolem Tomáše přibližně kruh a neustále ho pobízí, aby křičel ("hecují ho"). Intenzita křiku se zvyšuje, až není ničemu pořádně rozumět. Hra je většinou přerušena paní učitelkou.
Na smrduté vajíčko Místo hry: tělocvična, hřiště Účastníci: chlapci a dívky Děti stojí v kruhu a dívají se před sebe na zem, ale předtím je vybráno jedno z dětí, které dostane do ruky šátek. To pak chodí kolem kruhu a kde chce, tam šátek upustí (vždy k nohám vybraného dítěte). Potom se snaží co nejrychleji celý kruh obejít a dotknout se dítěte, u kterého předtím upustilo šátek. Pokud se ho dotkne, aniž by dítě o šátku vědělo, stává se smrdutým vajíčkem a jde si sednout do prostřed kruhu. Naopak když si dítě všimne šátku, rychle ho uchopí a snaží se dohonit původního majitele šátku. Ten se zachrání v okamžiku, kdy se dostane na uvolněné místo svého pronásledovatele. Pokud je však dohoněno, stává se smradlavým vajíčkem. Znovu všichni stojí v kruhu, dívají se před sebe a okolo chodí dítě se šátkem. Nové smrduté vajíčko vystřídá to předchozí. O Natasija Gloria Místo hry: třída Účastníci: dívky Jedná se o rytmickou hru, během níž se sborově říká tato říkanka: "O natasija gloria omanounounou sisisija pipipija orgen džou FIS". Děti sedí nebo stojí v kruhu a dotýkají se dlaněmi, přičemž levá ruka je položena na dlani pravé ruky levého souseda a pravá ruka podpírá ruku pravého souseda. Odříkávání říkanky a tleskání je vzájemně koordinované každé slabice říkanky odpovídá jedno plesknutí. Při slově FIS musí ten, na koho to zrovna vyšlo ucuknout, protože kdyby se ho jeho soused dotknul, vypadl by ze hry. Takhle naopak vypadává jeho soused, protože ho netrefil. Podmínkou je, že nesmí ucuknout předčasně, jinak vypadává sám. Hra končí, když zbude jeden - vítěz. Měl jsem ženu Místo hry: třída Účastníci: dívky Hra se hraje ve dvojicích. Děvčata stojí nebo sedí proti sobě a při odříkávání říkanky hrají na tělo - tleskají rukama o sebe nebo do stehen. Říkanka zní: "Měl jsem ženu neměla mě ráda, měl jsem druhou měla kamaráda, měl jsem třetí měla spoustu dětí...... Hraje se do omrzení. KATEGORIZACE HER V této části jsme se pokusily vytvořit kategorizaci her podle určitých kritérií. Nakonec jsme dospěly ke třem základním kategoriím, v rámci nichž jsme dále hry třídily do podkategorií. Základní schéma: I. Hry FYZICKÉ
A kontaktní - Maso; Čertova ulička; Král vysílá své vojsko B soutěživé 1) nonverbální komunikace - Pošklebky; Na vraha 2) teritoriální – Židlovaná; Na draka; Hádanka 3) prestižní – (dívčí) Míčová školka; Skákání do výšky; (chlapecké) Páka; (smíšené) Židlovaná II. Hry SEXUÁLNÍ A dotykové - Šípková Růženka; Posílání křečka III. Hry OČIŠŤOVACÍ A pohybové - Smrduté vajíčko B dotykově-rytmické - Měl jsem ženu; O natasija gloria C hry s hlavním hrdinou 1) s kladným emočním zážitkem pro hl. hrd.- Na divoké prase 2) se záporným emočním zážitkem - Lysá hora Hry FYZICKÉ Hlavním předpokladem pro zařazení her do této skupiny je přítomnost fyzické aktivity, kterou musí děti během hry vykonávat. V rámci této skupiny jsme dále hry rozčlenily do dvou podskupin, a to: A dotykové Společným znakem těchto her je blízký, silově intenzivní kontakt hráčů během hry. B soutěživé 1) nonverbální komunikace - podstatou těchto her je nepřítomnost komunikace pomocí jazyka (řeči). Hráči využívají nonverbálních prostředků k dosažení úspěchu ve hře. U hry Pošklebky je tato komunikace zjevná a je hlavní náplní hry. Naopak u hry Na vraha je žádoucí, aby komunikace byla co nejméně nápadná, proto ji také považujeme pouze za prostředek jak dosáhnout jiného cíle - co nejdéle být nepoznán. I u hry Pošklebky je možno nonverbální komunikaci (v tomto případě vytváření různých grimas na obličeji) chápat také jako jistý prostředek pro dosažení tzv. vyššího cíle - co nejvíce "obdivovatelů". 2) teritoriální - hlavním tématem těchto her je prostor (a to v různých podobách). Ve hře Židlovaná tématiku prostoru ztotožňujeme s bráněním hráčů židlí, kdy během zpívání určité písničky se každý snaží být neustále na blízku jedné z židlí, aby byl v okamžiku ukončení písničky schopen jednu z nich obsadit, a tudíž postoupit do dalšího kola. Ve hře Na draka chápeme prostor jako území, na kterém dochází k rozhodujícímu utkání mezi princeznami a drakem. Je to prostor, který se nachází před kabinkami jednotlivých toalet, a tudíž ho lze chápat jako nutnou podmínku pro existenci samotné hry. To znamená, že tato hra je úzce vázána na konkrétní místo - prostor. Kdyby nebylo toalet, nebyla by hra Na draka. Ve hře Hádanka je prostorem kruh, ve kterém stojí hádankář. Tento kruh má podle nás "posílit" postavení hádankáře. Je to prostor, který může patří pouze jednomu hráči, a ostatní
do něho mohou vstoupit pouze tehdy, když správně a nejrychleji odpoví na zadanou hádanku. Tento kruh bychom mohli přirovnat k určitému posvátnému místu, kam smí vstoupit pouze vyvolení (v tomto případě ti nejrychlejší). 3) prestižní (výkonové) - Tyto hry jsou zaměřeny na prověřování schopností (silových, pohybových..) chlapců a dívek. Domníváme se, že tyto hry slouží k získání či upevnění již získaného postavení ve skupině dívek či chlapců, protože zde musí prokazovat své schopnosti v dané činnosti. Při úspěchu stoupá jejich ohodnocení ve skupině. Zvláštní postavení v této kategorii her zaujímá hra Žvýkačky, protože na rozdíl od ostatních her, které hrají chlapci a dívky odděleně, účastní se této hry dohromady. Tato hra zřejmě plní funkci jakéhosi spojovacího mostu mezi chlapci a dívkami, protože pravidla této hry vyhovují oběma stranám. Mohou se ji zúčastnit jak chlapci tak dívky, nemusí mít určité speciální schopnosti, jako například při Páce, kde by z největší pravděpodobností dívky vždy prohrály. Žvýkaček se mohou bez obav zúčastnit obě strany se stejnou nadějí na výhru. Chlapci a dívky zde mají srovnání, které postrádali u ostatních her, kde si mohli porovnat své schopnosti pouze mezi sebou. Hry SEXUÁLNÍ Úkolem těchto her je umožnit intimnější kontakt mezi chlapci a děvčaty, což normálně není možné vzhledem k jejich věku. Proto se touha po tomto kontaktu transponuje do pravidel jednotlivých her. Ve hře Šípková Růženka je polibek mezi chlapcem a dívkou "ospravedlněn" tím, že se odehrává před ostatními dívkami, a pokud princ nenajde správnou Růženku, je odměněn pohlavkem. Jakýkoli kontakt je přesně vymezen - chlapec vejde do třídy, projde kolem řady Růženek a jednu si vybere, pokud je to ta nesprávná, dostane pohlavek a odchází za dveře atd. O polibcích děti před námi mluvily jako o úkolech, které musí splnit, aby vyhrály. Domníváme se, že to říkaly proto, aby se před ostatními nezesměšnily tím, že se jim to například líbilo. Při hře Posílání křečka hraje nejdůležitější roli dotyk hráčů pomocí rukou a zad. Původní záměr hry - umožnit tělesný kontakt mezi chlapcem a dívkou, je "zamaskován" stále stejnou říkankou, kterou děti opakují. Během pozorování jsme se setkaly i s dvojicemi, které byly pouze chlapecké nebo dívčí. Přesto byly během této hry preferovány dvojice složené z chlapce a dívky a i doba strávená touto hrou byla u smíšených dvojic delší než u chlapeckých či dívčích. Hry OČIŠŤOVACÍ A pohybové - Smrduté vajíčko - podstatou této hry je snaha zbavit se určitého nebezpečného znamení (šátek), které může hráči ublížit. Aby se tohoto znamení zbavil, musí disponovat určitými fyzickými předpoklady - musí umět běhat. B dotykově-rytmické - hry jsou realizované v podobě rytmického opakování stejných textů. Hráč zde ztrácí svou identitu proto, že ve hře nemůže uplatnit například inovace, které by byly prospěšné pouze pro něho samotného. Stává se kolečkem v pomyslném stroji, aby uspěl musí umět vnímat chování ostatních "koleček" ve stroji. Dobře je toto vidět u hry O natasija gloria, kdy se dítě musí snažit vystihnout rytmus celého kruhu. Pokud se mu to nedaří je považováno za nešiku. C hry s hlavním hrdinou - smysl očistění u těchto her spočívá v tom, že se hlavní hrdina stává prostředkem pro vlastní realizaci her. Neúčastní se jich jako Tomáš či Honza, ale jako Divoké tlusté prase a Lysá hora. Speciálně u hry Divoké tlusté prase nabývá očištění další
význam z pohledu Tomáše. Očištění u něho spočívá v tom, že se alespoň na dobu hry zbavuje svého komplexu méněcennosti, který má díky své tloušťce. Hlavního hrdinu chápeme jako podmínku pro vznik her: 1) s kladným emočním zážitkem pro hlavního hráče; 2) se záporným emočním zážitkem pro hlavního hráče. ANALÝZA HRY “NA DIVOKÉ PRASE” Z nashromážděných her jsme si zvolily k důkladnějšímu rozboru hru Na divoké prase, kterou budeme analyzovat srovnáním s hrou Lysá hora. Tuto hru jsme si zvolily pro její nápadnou podobnost s hrou Na divoké prase. Přesto lze mezi nimi najít základní rozlišnost, a to v přístupu obou chlapců k tomu, že se ve hře stávají hlavními aktéry. Základní rozdíly: Pro Tomáše (Divoké tlusté prase) je tato hra jedním z mála prostředků, jak na sebe upozornit kladným způsobem. Tomáš je chlapec, který ve třídě nemá moc přátel. Co se týká vlastního vyučování patří spíše k průměrným žákům. Na základě pozorování jsme dospěly k tomu, že díky své tloušťce se nemůže plnohodnotně zařadit do společnosti ostatních dětí, protože se natolik odlišuje. Děti v tomto věkovém období jsou velice citlivé na to, jestli se v jejich okolí vyskytuje někdo, kdo se vymyká průměru. Celkem logicky se u Tomáše vyvinul komplex méněcennosti ze své tloušťky. Během hry se jeho tloušťka stává tím nejdůležitějším, protože jinak by se tato hra nemohla uskutečnit. Hra působí nejen pozitivně na ostatní děti, ale i na Tomáše, protože se alespoň na chvíli zbavuje svého nedostatku - očistí se od něho. Je otázkou jestli radost, která je na Tomášovi během hry vidět, není pouze hraná. Tím myslíme, že pokud by Tomáš hru nepřijal stejně jako Honza, klesl by ještě níže na pomyslném žebříčku hodnocení. A proto se snaží hru nezkazit, aby si udržel postavení, které má. Naopak Honza (Lysá hora) není nijak nadšen tím, že se stává záminkou k všeobecné zábavě. Zjevně ho to uráží, a proto se také účinně brání. S tím jeho spolužáci počítají a ještě více ho dráždí. Zajímavé je, že jim nejde o Honzovu výšku a jeho vyprovokování. Honza je pouze záminkou pro rozpoutání všeobecného praní se. Podobně je tomu i u Divokého prasete, kdy v jistý okamžik hry dochází k všeobecnému bláznění. Pozornost již není zaměřena na Tomáše, ale každý si všímá sebe sama. Děti jsou jakoby v transu. Další odlišnost spočívá v tom, že hry Na divoké prase se účastní celá třída (dívky a chlapci) a hry Lysá hora pouze chlapci. Když jsme se dívek ptaly, proč si s chlapci nehrají, odpověděly, že se kluci jenom rvou a že by je to bolelo.
