6. TŘÍDA Klímová Kateřina 1999/2000 PASPORTIZACE TŘÍDY Ke svému výzkumu jsem si vybrala jednu 6. třídu v Praze. Důvodů výběru bylo několik, ale tím hlavním to, že na této škole jsem vykonávala souvislou pedagogickou praxi z angličtiny, což mi pomohlo navázat kontakt a děti lépe poznat. Výzkum jsem neprováděla ve třídě, kterou jsem učila, jelikož by to mohlo zkreslit výsledky, ale ve třídě, kde vyučovala moje kolegyně, na jejíchž hodinách jsem musela být přítomná. Žáci mě časem začali brát jako „jednu z nich" a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí. Tato třída, co se prospěchu a chování při hodinách týče, patřila k těm lepším, nevyskytovaly se zde žádné vážnější problémy. Při hodinách žáci spolupracovali, byli zvyklí pracovat i ve skupinách, dvojicích chlapec - děvče (bez ošklíbání nebo vyvyšování se), hrát hry na koberci. O přestávkách se velká část z nich připravovala na další hodinu, pročítali si články, zkoušeli rozhovory, celkově na mě dělali dojem velmi zodpovědných žáků ve srovnání s průměrem. Když jsem se ptala jejich paní učitelky, jak dosáhla takových kázeňských úspěchů, odpověděla, že dětem vysvětlila, že čím více budou dávat pozor ve škole a učit se, tím méně toho budou muset dělat doma. Přestože je toto bezesporu pravda, je těžké uvěřit, že jen toto prohlášení děti „předělalo". Stávalo se málokdy, že žáci měli čas hrát hry při hodinách a většinou v předmětech, které nepovažovali za důležité. Myslím si, že tento přístup celé třídy zapříčinil, že mám pouze 13 sebraných her. Měla bych ještě dodat, že až na několik z nich byly všechny hry hrány pouze výjimečně a nepravidelně. HISTORIE VÝZKUMU - ZPŮSOB ZÍSKÁVÁNÍ DAT S touto třídou jsem se seznámila letos v únoru, týden před začátkem naší souvislé praxe, tj. asi dva týdny po začátku letního semestru. Ve škole jsem strávila následující dva týdny (každý den) a poté jsem třídu ještě několikrát navštívila. Měla jsem možnost vidět žáky při hodinách, na obědě, v šatnách, venku na hřišti i při přicházení a odcházení ze školy. Informace jsem získávala především pozorováním při výše uvedených činnostech, a také rozhovorem se žáky, někdy i účastí na hrách (anglická hra, chytáky, test pro blondýnky). Něco jsem se dozvěděla i rozhovorem s vyučující. SEZNAM HER 1. Anglická hra 2. Dračí doupě 3. Házení houbou 4. Honěná (na „Nováka“) 5. Chytáky 6. Karty
7. Obrana státu 8. Piškvorky 9. Požární stříkačka 10. Předvádění paní učitelky 11. Šibenice 12. Test pro blondýnky 13. Třídní časopis Červ POPIS HER 1. Anglická hra Tuto hru může hrát různý počet dětí, většinou jich bývalo od tří do sedmi a hrála pouze děvčata. Hrálo se o přestávce, případně na začátku hodiny angličtiny, než přišla paní učitelka. Ke hře děvčata potřebovala šachovnici s vepsanými slovy a soubor předmětů, který je reprezentoval. Tyto pomůcky jim ochotně zapůjčovala učitelka angličtiny, která danou hru do třídy přinesla a používala v hodinách angličtiny. Hrálo-li se na čas, což ale nebylo skoro nikdy, byly ještě zapotřebí hodinky s vteřinovkou. Při hře děvčata seděla na koberci, šachovnici před sebou. Jejich úkolem bylo umístit co nejvíce předmětů na patřičná políčka na šachovnici. Občas mezi sebou soutěžila a navzájem si měřila čas, většinou ale skládala společně. Nevšimla jsem si, že by se někdy hádala, nebo docházelo k jakýmkoli konfliktům, což je nejspíše dáno jednak jednoznačností hry (není možné přiřadit jeden předmět k více slovům) a také tím, že všechna slovíčka znala nazpaměť. Myslím si, že jejich potěšení ze hry nespočívalo ve získávání nových poznatků a naučení se nových slovíček, ale spíš v demonstrování, co všechno už znají a ve tvořivé spolupráci. Tato hra mi připomíná luštění křížovek velmi pokročilým luštitelem, který většinu slov dobře zná a do křížovky je pak mechanicky dopisuje, luštění osmisměrek a pexeso v němž se také přiřazuje na základě shodnosti (na rozdíl od této hry je ta shodnost naprostá). V žádné z těchto her ale není tolik patrná spolupráce hráčů. Příklad šachovnice (ve skutečnosti ovšem byla mnohem větší.): Pozn.: koně představuje šachová figurka, psa přívěšek, ostatní předměty jsou skutečné. a pin a badge a key
a button a dog a rubber
a horse a ring a ribbon
2. Dračí doupě Toto je velmi rozšířená a oblíbená hra. Může ji hrát prakticky libovolný počet hráčů, v této třídě jsou to čtyři kluci. O hře jsem se dozvěděla pouze z vyprávění, protože ji hrají mimo školu. (Což není divu, zabere poměrně dost času a těžko by při hodině zůstala nepovšimnuta). Je k ní zapotřebí dvou kostek (šestistěnné a desetistěnné). Dále musí mít hráči své osobní deníky (na nich jsou popsány schopnosti a dovednosti postavy, kterou znázorňují, tužky a jeden ze skupiny čtverečkovaný papír, na který zakresluje mapu). Hra je na popis velice složitá, má přesně daná pravidla a hlavně se neodehrává ve škole. Kluci mi pouze řekli, že se občas scházejí a že mají momentálně rozehrané dobrodružství. Jedná se o „hru na hrdiny“. Vybraný jedinec je Pán jeskyně, který celé dobrodružství připraví a hru řídí. On také říká ostatním, co se děje nebo co mají dělat. Ostatní si zvolí určitou postavu - rasu, povolání, dovednosti atd. Pak putují jakousi fantastickou zemí a prožívají
připravená dobrodružství. Měli by jednat v souladu se svou postavou. V této hře nejde o vítězství, ale spíše o zážitek ze hry. Je samozřejmě snahou každého, aby dobrodružství přežil, úkoly vyřešil a shromáždil co nejvíce pokladů, ale hráči spíše spolupracují, než jednají na úkor druhých. I když v této hře se ničemu meze nekladou. Co se podobných her týče, existuje více her na hrdiny, liší se jen některými pravidly, princip je stejný. Dále existují hry na hrdiny, hrané naživo, kdy účinkující pobíhají v kostýmech po lesích a bojují dřevěnými, někdy i železnými meči. 3. Házení houbou Tato hra má dvě formy, navenek dost podobné, lišící se ale jednou důležitou drobností. Obě jsou výsadou pouze chlapců a hrají se jedině o přestávce, pokud mohu věřit svědectví chlapců. Sama jsem hru viděla pouze jednou, ale v obou formách. Hra nemá pevná pravidla a je velice jednoduchá. Jde pouze o to, aby házející zasáhl zvolený objekt. Tím je buďto tabule, umyvadlo, odpadkový koš či spolužák. Samozřejmě, že trefa z větší dálky zvyšuje prestiž házejícího. Jen jednou se ale stalo, že by házející kvůli tomu poodešel dál, jinak zpravidla házel z místa, na kterém se dostal k houbě. Zvláštním případem, skoro jinou hrou, bylo, když cílem byla tabule. V tom případě totiž chlapci neházeli z co největší dálky, ale spíš naopak. Vybrali si jen takovou vzdálenost, aby byli trochu z dosahu a snažili se o co největší ránu a pokud možno s co nejmokřejší houbou. Účelem bylo namočení co nejvíce lidí okolo. Toto se samozřejmě muselo provést nečekaně, když tam nějaké děti stály, proto se oba způsoby kombinovaly, tj. chlapci házeli houbou mezi sebou a stál-li někdo u tabule, nasměrovali nečekaně svůj útok tam. Nejvíc jásali, když předtím stihli houbu i namočit. Hra byla ukončena příchodem vyučující a potrestáním. Tuto hru jsem viděla pouze jednou, informace jsem získala především rozhovorem. Potěšení ze hry tedy mohlo být dvojí. Při zásahu cíle vlastní šikovnost, triumfování před ostatními, případně škodolibá radost ze zásahu druhého. Při zásahu tabule (tam o cíl nešlo, protože ji snad nebylo možné minout) byla hlavní právě ta škodolibá radost z pocákání druhých. (Dlužno říct, že k opravdu vážnému pocákání nedošlo, jen děvčata pištěla a uhýbala.) Podobnými hrami je vlastně i různé házení na terč a strefování se do cíle, ať už kameny, míčky nebo šipkami, v podstatě i střelba. Z dětských her sem patří ještě vybíjená. 4. Honěná („Novák“) Tuto hru znám pouze z vyprávění, ale dokážu si ji celkem živě představit. Hráli ji většinou chlapci, často se připojily i dívky, ovšem nijak vášnivě, pouze ve snaze zbavit se „Nováka“. Hrálo se hrála pouze o přestávce, nebyl-li v dohledu nějaký učitel. Hra se hrála jako klasická honěná, až na to, že se nepředávala baba, ale „Novák“. To byl chlapec, který měl špatný prospěch a navíc přestoupil do třídy z jiné školy a nezapadl do kolektivu. (Jméno jsem s ohledem na chlapce změnila). Hra začala tak, že někdo se ho dotkl a poté se dotkl někoho dalšího se slovy „Máš Nováka“. Druhý se většinou otřepal, projevil svou nevoli a vydal se stíhat někoho, komu by „Nováka“ předal. Ostatní před ním zděšeně uhýbali. Tato hra většinou skončila tak, že přehodili „Nováka“ někomu neutrálnímu, který si ho „nechal“. Přestože tato hra trochu vypovídá o diskriminaci, když jsem se zaměřila na vztah k danému spolužákovi, nezdálo se, že by ho ostatní neměli rádi. Sice seděl sám, ale jinak se choval jako rovnoprávný člen kolektivu. Děti mi také potvrdily, že tuto hru hráli spíš v minulosti, teď už moc ne. Potěšení podle mého názoru děti nachází hlavně ve své rychlosti a obratnosti, zanedbatelný nebude možná ani pocit jakéhosi očištění po předání „Nováka“. A svou roli asi sehrává i možnost upoutat na sebe pozornost ostatních, proto ta nevole a štítivá reakce. Tato hra je velmi
podobná honěné, se všemi obměnami, dále je tu i podobnost se štafetovým během. 5. Chytáky Tato hra se těšila snad největší oblibě vůbec. Hráli ji kluci, ale jako „oběti“ do ní rádi zatahovali děvčata. Byla to jedna z her, hraná i pro obecenstvo. Chlapci byli hrou tak posedlí, že se ji snažili hrát skoro pořád. Neustále přemýšleli, jak ještě druhé nachytat, a když je právě něco napadlo, neváhali to zkoušet i při hodinách. To ale byla jen poloviční radost, protože neměli dostatek obecenstva. Hra začne napohled nevinnou otázkou nebo prosbou. Nic netušící oběť zareaguje odpovědí, případně nějakým skutkem. Ovšem tazatel ji dalším výrokem „utře“. Vzhledem k velkému počtu používaných chytáků ale bylo velice obtížné najít nic netušící oběť (prakticky jsem jí byla jenom já). Oběti hru „kazily“, nechtělo se jim být terčem posměchu, takže se často po vydatném přemlouvání skončilo nadáváním a hledáním jiné oběti. Stačila jsem zaznamenat tyto dva chytáky: 1. Tazatel: „ Vydržíš pod stolem na tři bouchnutí?“ (očekávalo se, že oběť si vleze pod lavici a počká, dokud tazatel třikrát nebouchne do desky. Aby tam oběť vlezla, většinou měla otázka formu sázky: „Vsadím se, že ne-...“) Pokud oběť vlezla pod stůl, tazatel dvakrát udeřil do desky, načež prohlásil něco jako: „Potřetí si sem skočím bouchnout navečer.“ 2. Tazatel ukáže dlaň se třemi vztyčenými a dvěma schovanými prsty a ptá se: „Kolik ukazuju prstů?“ Oběť bezelstně odpoví, že tři. Poté ji tazatel začne přesvědčovat, ukazuje prstů pět. „...ty dva jsou sice schované, ale jsou tam.“ Potěšení kluci měli z demonstrování jejich vlastní chytrostí a nápaditosti, převezení toho druhého a předvedení se před publikem. Podobná hra mě nenapadá, snad jen oblíbené aprílové šprýmování a test pro blondýnky, který vlastně spadá do této kategorie a je uveden později. 6. Karty Jednou při hodině hráli čtyři kluci Prší s přebíjením. Vybrali si čas, kdy se zkoušelo a paní učitelka se jim nevěnovala. Při hře se nedrželi striktně pravidel, občas trochu podváděli, pošťuchovali se a smáli. K otevřenému sporu nedošlo, možná i proto, že se báli přivolat na sebe pozornost učitelky. Hra skončila koncem zkoušení. O další přestávce se mi kluci pochlubili, že jindy hrajou i mariáš, víc ale neřekli. Hlavním potěšením z této hry bylo asi to, že ji hrají při hodině a možnost přistižení. Podobnou hrou, co se týče snadnosti, náhodnosti a možnosti hrát ji takhle utajeně při hodině, mohou být i kostky, Novák nebo házení sirkami. 7. Obrana státu Tuto hru hrálo asi pět kluků o přestávce před angličtinou, kdy byla třída rozdělena na dvě poloviny, každá v jiné učebně (učebny byly naproti sobě). Odehrávala se na chodbě a ve dveřích jedné z nich. Hra je poměrně jednoduchá. Chlapci si brání svou učebnu, do které se snaží proniknout někdo z protivníků. Nejde o rvačku, spíše o jakési přetahování, přestrkávání, ale i trochu triků. Chlapci používali následující strategie. Nejprve se chytli za ruce a vytvořili jakousi „síť přes dveře“. Dva z protivníků se je pokusili roztrhnout, ale byli odmrštěni zpátky. Po domluvě se pokusili o trochu strategie pro změnu v nepřátelském táboře. Využili procházejících dívek a schovaní za nimi se pokusili vniknout do třídy. Když ani to nepomohlo, tvářili se dobyvatelé, že je hra omrzela a že jsou zaujati nástěnkami na chodbě.
Samozřejmě jen čekali, až ochabne pozornost obránců. Když se však pokusili znovu o vniknutí, byli opět odmrštěni. V tomto okamžiku však byla hra přerušena příchodem jedné z vyučujících. Ještě bych měla poznamenat, že dívky se sice do hry nezapojovaly a pokud se jich hra nějak dotýkala, tvářily se naoko rozdurděně, ale ve skutečnosti zvědavě přihlížely. Potěšením pro chlapce bylo zejména vybíjení nahromaděné energie, vědomí vlastní síly, nebo alespoň odvahy. Líbilo se jim také předvádět se před děvčaty. Podobné mohou být všechny hry, založené na hlídání a obraně nějakého teritoria, momentálně mě ale žádná nenapadá. S tou sítí mi připomněli hru Rybičky, rybičky, rybáři jedou. 8. Piškvorky Toto je jedna z her, kterou si žáčci krátí pobyt ve škole a nudné hodiny. Hraje se ve dvojici, většinou spolusedících v průběhu hodiny a je k ní zapotřebí čtverečkovaný papír a tužka. Hraje se následovně. Jeden hráč si zvolí za symbol křížky, druhý kolečka. Zakreslují je na čtverečkovaný papír tak, aby jich měli 4 nebo 5 v jedné přímce (kterýmkoli směrem). Komu se toto zdaří první, vyhrává. Samozřejmě protivník se tomu snaží zabránit a nakreslit si svůj znak tam, kde by druhému vycházela přímka. Hráči se střídají vždy po nakreslení jednoho symbolu. Myslím si, že potěšení v tomto případě měli žáci hlavně z toho, ze si příjemně krátí hodinu nepozorováni. Samotná hra mi nijak strhující nepřipadá, i když vítěz má jistě radost ze svého úspěchu. Myslím si, že podobně se dá hrát i spousta jiných her, třeba Šibenice nebo Požární stříkačka, které se mi zdají zajímavější. Ve hře jsou hráči zastoupeni symboly a tím mi připomíná třeba Člověče, nezlob se, nebo Dámu, kterou připomíná i nutností nějaké strategie. 9. Požární stříkačka Toto je další z her pro dlouhé hodiny. Opět se nejčastěji hraje ve dvojici spolusedících, ale může si ji hráč hrát sám nebo ve trojici. Tuto hru zavedli kluci, ale poměrně brzo je omrzela, zatímco dívky v ní pokračovaly. Je k ní zapotřebí papír, na který se nakreslí něco, co vypadá jako dlouhá a zatočená požární stříkačka (odtud jméno), na jejích koncích se vyznačí START a CÍL. Hráči si vezmou svá tužky a připraví se na start. Tužku postaví kolmo k papíru a vymrští ji dopředu. Účelem je načrtnout co nejdelší čáru uvnitř stříkačky. Na jejím konci se udělá tečka, která je výchozím stanovištěm pro další kolo. Pokud čára přesahuje stříkačku, buďto se vrhá znovu, nebo se udělá tečka v místě, kde čára stříkačku opouští. Děti se střídají, vítězí ten, kdo první dosáhne cíle. Trasa se může ještě různě ztěžovat - překážkami, zákruty, zúženími, apod. Potěšení čerpají hrající jednak z toho, že jsou při hodině nepozorování (což obvykle nevydrží dlouho kvůli neustálému dopadání tužky na lavici) a krátí si tak dlouhou chvíli, ale i ze své šikovnosti při zdolávání překážek a triumfování soupeřů. Podobné hry, založené na závodění a překonávání překážek jsou třeba různá bludiště, fyzicky pak překážkové závody a i populární TV soutěž Hry bez hranic. 10. Předvádění paní učitelky Tato hra byla zdánlivě hrána pouze jedním hráčem, který předváděl učitelku. Byli do ní ale zahrnuti i ostatní, kteří se tím bavili, či jinak na něho reagovali. Na začátku jedné hodiny se vyučující dlouho neobjevovala a žáci se nudili. Vyskočil jeden z první lavice, stoupl si před třídu a začal předstírat, že je vyučující. Aby všichni rozeznali, o co se jedná, napodoboval (a přeháněl) její obvyklé chování (např. zbrklé otevírání třídnice) a pitvořil se po ní. Několik žáků se jeho chováním zjevně bavilo, někteří se tvářili, že nic nevidí, dvě děvčata předvedly jakési pohoršené grimasy. Žáček rychle zmizel, když konečně dorazila vyučující, ale divadlu ještě konec nebyl. Jakmile se vyučující na chvíli otočila k tabuli, chlapec povstal v lavici čelem ke třídě a opakoval její pohyby a otvíral pusu, jako že mluví (beze slov ovšem). Nechal
toho poté, co učitelku vyrušil šramot a smích ve třídě, otočila se a přistihla ho. Hra zjevně těšila obě strany, ale každou z jiného důvodu. Třída se bavila předváděním, které považovala za velmi legrační. „Herec“ sám byl však nejspíše mnohem více potěšen tím, že upoutal pozornost ostatních a tím si, alespoň podle jeho názoru, vysloužil obdiv za svůj kousek. Tato hra je podobná všem hrám a činnostem, kde je zastoupeno předvádění někoho, ať již maškarnímu reji, dívčímu hraní na princezny nebo vystoupení klaunů v cirkuse. 11. Šibenice Tato hra byla hrána téměř vždy při hodině ve dvojici spolusedících. Byl k ní zapotřebí papír a tužka. Zadávající si vymyslel slovo a na každé jeho písmenko nakreslil čárku. Protivník hádal písmena. Jelikož se hra většinou odehrávala při hodině, neříkal je nahlas, ale zapisoval na papír, který ukazoval druhému. Bylo to pro něho i výhodnější, protože tak aspoň viděl, která písmena už zkoušel a neubývaly mu pokusy opakováním se. Správně uhodnuté písmenko se zapsalo do slova, bylo-li tam víckrát, zapsalo se víckrát. Za každé nesprávně tipnuté se nakreslila čárka na šibenici. Pokud bylo slovo uhodnuto dřív, než byla dokreslená šibenice i s oběšencem, vyhrával hádající, pokud ne, vítězil ten, který dané slovo zadával. Děti se většinou při zadávání střídali. Potěšením ze hry byl opět vzrušující pocit z toho, že se hra hrála při hodině a radost z vlastní chytrostí a trumfnutí druhého, jak jsem již napsala výše u her Požární stříkačka a Piškvorky. Této hře se podobá hodně her, kde je zapotřebí hádat písmenka a skládat slova, různé křížovky a doplňovačky. Připomíná mi také hru Lodě, ve které se podobně odhaduje, kde může být umístěna protivníkova loď, jsou ale o něco propracovanější. 12. Test pro blondýnky Test pro blondýnky je vlastně jedním z chytáků, rozpracovaným a inspirovaným kolujícími vtipy o blondýnkách. Podobně jako v ostatních chytácích, je ke hře zapotřebí tazatel (kluk), oběť, a velmi vítané je co nejpočetnější obecenstvo (které ale obvykle nečítalo víc než tři další kluky). Jak vyplývá z názvu, obětí je vždy blonďaté děvče. Ke hře je zapotřebí dvojlist s testovými „úkoly“. Při mé návštěvě se hrálo o přestávce, aby hráči nebyli „rušeni“ výukou, ale nepochybuji o tom, že pokud se našla vhodná oběť, hrálo se i při hodině. Testové „úkoly“ byly tyto: 1. Na obrázku je bludiště, které je uprostřed přepůlené velmi širokou cestou, na jednom konci cesty je nápis START, na druhém CÍL. Kluci vyzvou dívku, aby našla cestu bludištěm. 2. Na další stránce je nakreslený obrovský slon. Úkolem děvčete je najít slona. 3. Následuje stránka, na které jsou umístěné dvě tečky, cca 2 milimetry velké, očíslované čísly 1,2 a vzdálené asi 3 centimetry od sebe. Blondýnka má spojit tečky. 4. Na poslední stránce je velká černobílá kresba zajíce nebo králíka. Otázka pro děvče zní: „Co to je?“ Nabízí se odpověď králík nebo zajíc. Když dívka jednoho z nich uvede, kluci samozřejmě prohlásí, že to bylo to druhé a že „...hloupá blondýnka nepozná obyčejného zajíce/králíka.“ (Originál nemohu přiložit, protože kluci měli jen jeden, střežili si ho jako oko v hlavě a odmítali ho i půjčit). Potěšení měli chlapci hlavně z toho, jak děvče „vypekli“ a jak se předvedli před obecenstvem. Nepochybně jim to dodalo pocit převahy nad děvčaty a nové příležitosti k dobírání. Podobné jsou všechny ostatní chytáky. 13. Třídní časopis Červ
Tento časopis je vydáván třemi děvčaty a pročítán celou třídou. Není psán proto, aby zesměšnil učitele, ale spíš aby pobavil spolužáky a seznámil je s nejnovějšími drby. Přečíst si ho mohou bez nebezpečí i vyučující či jiní dospělí. Vytvářen je mimo školu, čten kdykoli. Je prodáván za symbolickou cenu. Jako většina podobných dílek obsahuje příběhy a legrační historky této třídy, vtipy, rozhovor s učitelem, drby, soutěže a zajímavosti z jiných časopisů. Nejsem si úplně jistá, co motivuje děvčata k jeho vytváření, ale pravděpodobně je to snaha zvěčnit se někde na papíře, zachytit drobná dobrodružství třídy a v neposlední řadě pobavit ostatní. Nevím jak velkou úlohu zde hraje snaha ukázat ostatním svoje kvality. Podobnými činnostmi je vlastně veškeré zaznamenávání aktivit do různých deníků či kronik, sbírání zajímavostí odjinud, apod. Nacházím podobnost i s mým vlastním počinem v osmé třídě ZŠ, kdy jsem kreslila komiks, který si pak ostatní půjčovali. (Časopis Červ přikládám v příloze.) ANALÝZA HRY „OBRANA STÁTU“ Rozhodla jsem se, že se blíže podívám na hru „Obrana státu“. Byla to hra netradiční, kterou si žáci sami vymysleli, s pevnými pravidly. Zajímalo mě především, jak děti na tuto hru přišly, případně kde k ní získaly inspiraci. Cílem útočníků bylo proniknout na území soupeře, cílem obhájců naopak toto území obhájit. Je patrné, že se jedná o hru agonální, ve hře se soupeří a bojuje. Podle kluků ale nejde jen o tohle, souboj je vedlejší. Nepochybně tato hra sloužila i k vybití energie zápasem, ale to nebyl její jediný důvod. Kromě boje se zde i objevovalo trochu strategie. Nebojovalo se jen tak, bojovalo se o dveře. Dobyvatelé se pokoušeli dostat do třídy, kde v tu dobu neměli co dělat. Jejich pokusy nespočívaly jen v použití síly, ale snažili se využít všech možných postupů, lsti, přetvařování, hromadného útoku, odvedení pozornosti, atd. Když tedy nebyla hlavní ta pranice, soupeření, agon, o čem ta hra vlastně byla? Kromě agonu je v ní totiž patrné předstírání, mimikry, hra na něco. Hra na dobyvatele a obránce určitého území, v tomto případě školní třídy. Napadlo mě, že tato hra vlastně může být dětskou obdobou vyjádření odvěké touhy člověka něco mít, něco vlastnit. Mít své území, teritorium, kam nikdo cizí nesmí vstoupit a to si bránit. Tento pud je jedním ze základních instinktů člověka, tak základní, že ho vlastně můžeme vypozorovat i u zvířat, která si označují a v případě potřeby brání své území. Toto území však ještě navíc nebylo prázdné. Byla jím třída, ve které seděli jejich spolužáci, nebo lépe řečeno spolužačky, protože o ty nejspíš šlo především. Když tedy chlapci ve hře předstírali útočníky a obránce, vžívali se do typicky mužské role. Jejich protipólem byla děvčata, která ovšem hru pouze sledovala, příliš aktivně se nezapojovala. Chlapci zde tedy hráli mužskou roli, která byla založena na tom, že muž je především tvor žijící vně, zajišťující potravu a také ochranu ženám svého kmene. Naopak žena je spíše uvnitř společenství, starající se o rodinu a pečující o muže. To se v této hře odrazilo jen v tom, že některá děvčata hru sledovala a povzbuzovala chlapce k co nejvyšším výkonům. Překvapující bylo, že dvě děvčata povzbuzovala dobyvatele. Když si ale představíme tehdejší společnost, není možné, že dívky toužily po cizích nápadnících, stejně jako třeba za války po amerických vojácích? Že nestály o ty, které důvěrně znaly, ale že „cizinci“, kteří se ještě navíc odvážili výpadu do cizí vesnice, pro ně byli mnohem zajímavější a obdivuhodnější? Takže tento jev není vůbec překvapivý, je jen další paralelou ke mnou předpokládanému zdroji inspirace. Obrana svého území je patrná už od začátku lidských dějin. To, o čem jsem psala výše, se mohlo vztahovat třeba na prvotně pospolnou společnost: V průběhu lidských dějin se hodně změnilo, ale bránění teritoria zůstalo. Změnil se jen náhled na něj. Dnes to již opravdu nevypadá tak, že zemědělec upustí kosu a půjde odhánět vetřelce. Lidé pochopili, že výhodné
pro ně je stanovit hranice svého území a dohodnout se s ostatními, aby je respektovali. Tak začaly vznikat první říše. Člověk má ale tendenci chtít stále víc, proto ani ustanovení říše nezajišťovalo nedotknutelnost. Bylo zapotřebí někoho, kdo by ji bránil. Proto lidé začali ze svého středu vyčleňovat ty nejsilnější a nejschopnější a pověřovali je ochranou. A samozřejmě i vpády na cizí území. Ve středověku byla společnost již dávno rozdělena na tři stavy, totiž církev, lid a bojovníky. A právě z bojovníků se vytvářela šlechta a vládci, kteří se považovali za něco více než prostý lid. Není divu, že je ostatní obdivovali a pokoušeli se jim vyrovnat. V dnešním státě to už samozřejmě vypadá jinak. Politici mají s bojovníky moc málo společného, a nikdo je moc neobdivuje. Jinak ale hodně zůstalo, pevně stanovené a dohodnuté hranice i kasta, která je brání. No, dnes už jen povolání vojáků a pohraničníků. Dojde-li k válce, jsou to první oni, kdo se postaví nepříteli a také první padnou. I proto jsou oslavováni a, zejména chlapci, i obdivováni. Existuje spousta her, napodobujících jejich chování a těšící se velké oblibě. Shrnu-li to, zjistím, že motivací ke hře byla nejspíše potřeba vybít energii, nahromaděnou dlouhým sezením ve škole. Tato hra byla hra byla hodně ovlivněna prostředím, ve kterém se odehrávala. Existence pevných stěn a jednoho průnikového místa vyvolávala asociaci s pevně ohraničeným útvarem státu. Kluci se pak vžili do tradiční a oslavované role jeho obránců. Přitom zároveň zaujímali úlohu, přisouzenou jim pohlavím - ochraňovali ženy, které k nim patřili. A určitě je přitom i napadlo, že takto se před tou či onou spolužačkou předvedou jako silní / inteligentní / odvážní / atd. TAXONOMIE HER Sestavila jsem celkem sedm tabulek, ve kterých jsem roztřídila hry podle doby a místa, na kterém se odehrávaly, pohlaví a počtu účastníků, obliby a častosti hraní, způsobu vzniku, tedy zda se jedná o hry tradiční nebo hry, vymyšlené těmito žáky a podle volnosti a pevnosti pravidel. Poslední tabulku jasem věnovala třídění podle Cailloise, tedy, zda se jedná o hru agonální, aleatorickou, mimetickou či vertigonální. Klasifikace her podle doby, kdy se hrály: Při hodině O přestávce Jindy + Anglická hra + Dračí doupě + Házení houbou + + Honěná + + Chyták + Karty + + Obrana státu + Piškvorky + + Požární stříkačka + + Předvádění uč. + + Šibenice + + Test pro blond + + + Červ Přestože to z tabulky jednoznačně nevyplývá, většina her se odehrávala mimo hodinu. Hry, u kterých je uvedeno, že se hrály při hodině, byly k vidění méně často a pouze v některých
předmětech. V kolonce „o přestávce“ jsou zahrnuty i hry, které žáci hráli na začátku hodiny před příchodem vyučujícího. Jedná se o tyto hry: Anglická hra, Chytáky, Předvádění paní učitelky (která pak ale pokračovala během hodiny). Hra Obrana státu se hrála pouze jedenkrát a to o přestávce před hodinou angličtiny, kdy žáci byli rozdělení do dvou skupin. Kolonkou „jindy“ se myslí: úplně mimo školu (Dračí doupě, tvorba časopisu Červ), při čekání na oběd (Chytáky, Test pro blondýnky), cestou do tělocvičny, na hřiště a ze školy (Honěná). Časopis Červ byl sice vytvářen mimo školu, ale zařadila jsem ho do všech tří kolonek, protože si ho děti během vyučování pročítali, půjčovali a nechávali kolovat. Klasifikace her podle místa, na kterém se odehrávaly Třída _ Chodba Jinde + Anglická hra + Dračí doupě + Házení houbou + + Honěná + + Chytáky + Karty + + Obrana státu + Piškvorky + Požární stříkačka + Předvádění uč. + Šibenice + + Test pro blond. + + Červ Většina her se odehrávala ve třídě, hlavně proto, že žáci tam byli nejčastěji. Hry v kolonce „jinde“ jsou popsány u předchozí tabulky. Hra Obrana státu je uvedena „ve třídě“ i „na chodbě“, protože „bojiště“ bylo mezi dveřmi a polovina hráčů byla na chodbě a polovina ve třídě.
Klasifikace her podle pohlaví hráčů: Holky Kluci Společně + Anglická hra + Dračí doupě + Házení houbou + Honěná + Chytáky + Karty + Obrana státu + + Piškvorky + + Požární stříkačka + Předvádění .uč. + + Šibenice + Test pro blondýnky + Červ Z tabulky je zřejmé, že chlapci hráli více her než děvčata, zejména hry, při kterých šlo o pohyb a vybití energie. Děvčata naopak dávala přednost hrám „intelektuálním“, jako Anglické hře a tvorbě svého časopisu. Hry, hrané společně, vznikaly vesměs z iniciativy chlapců a děvčata do nich byla vtažena často proti své vůli. Kolonka „společně“ je vyhrazena pro hry, které hráli kluci a děvčata spolu, tedy že v jedné hře se účastnili zároveň chlapci i dívky. Byla-li hra hrána oběma pohlavími, ale odděleně, tj. hráli stejnou hru, ale pouze ve skupině s hráči stejného pohlaví, do skupiny „společně“ jsem ji nezařazovala. Kromě hry Předvádění paní učitelky jsem do kolonky „společně“ nezařazovala hry, které jedno pohlaví hrálo a druhé přihlíželo, případně povzbuzovalo, i když toto je možno též brát jako pasivní účast na hře. Klasifikace her podle počtu účastníků 1- 3 + diváci dvojice čtveřice skupina + Anglická hra + Dračí doupě + Házení houbou + Honěná + Chytáky + + Karty + Obrana státu + Piškvorky + Požární stříkačka + Předvádění .uč. + Šibenice + Test pro blond. + Červ V této tabulce jsem především chtěla oddělit hry, které se hrály kvůli obecenstvu. Ty jsou zařazeny v první kolonce. Tyto hry byly také v největší oblibě. Na dalším místě jsou pak skupinové hry, hrané o přestávkách a hry ve dvojicích, které se naopak hrály při hodině.
Klasifikace her podle jejich obliby a častosti hraní
Anglická hra Dračí doupě Házení houbou Honěná Chytáky Karty Obrana státu Piškvorky Požární stříkačka Předvádění .uč. Šibenice Test pro blond. Červ
Hry oblíbené, často hrané + +
Hry hrané příležitostně
Hry, které jsem viděla jen1x +
+ + + +' + + + + + +
Z této tabulky vyplývá, kterým hrám žáci dávali přednost. Je patrné, že oblíbenější jsou hry „intelektuálnější“ povahy než prosté vybíjení energie. Úplně nejoblíbenější byly Chytáky. Klasifikace her podle způsobu jejich vzniku a závaznosti pravidel Založení hry Vlastní Tradiční + Anglická hra + Dračí doupě + Házení houbou + Honěná + Chytáky + Karty + Obrana státu + Piškvorky + Požární stříkačka + Předvádění .uč. + Šibenice + Test pro blond. + Červ
Pravidla Pravidla Fikce + + + + + + + + + + + + +
Jak vyplývá z tabulky, tato třída nejen moc her nehrála, ale ani nebyla příliš vynalézavá, co se jejich vymýšlení týče. Většinou pouze převzala hry tradiční. Pokud již novou hru vytvořili, většinou to byla spíše jednoduchá improvizace bez závazných pravidel. Výjimkou je Anglická hra, kterou přinesla vyučující. Zařadila jsem ji do kategorie her vlastních, protože není příliš známá ani při výuce angličtiny.
Klasifikace her podle Cailloisova čtverce Agon Alea Mimikry Ilinx Jiné + Anglická hra + + Dračí doupě + Házení houbou + + Honěná + Chytáky + Karty + + Obrana státu + Piškvorky + Požární stříkačka + + Předvádění uč. + Šibenice + Test pro blond. + + Červ
Hry zařazené do kategorie „jiné“ jsou vesměs hry určené ostatním, hrané za účelem předvedení se před ostatními. Do této kategorie tedy spadá i hra Předvádění paní učitelky, která je ovšem především mimikry. Naopak vydávání třídního časopisu chápu více jako snahu o zabavení ostatních, ale je zde přítomen i prvek mimetický, když se děvčata nazývají redaktorky a dopisovatelky. Hru Dračí doupě jsem zařadila též mezi mimikry, protože smyslem hry není zvítězit, ale spíše co nejlépe ztvárnit zvolenou postavu a tím dodat hře co největší iluzi skutečnosti. Primárním cílem je samozřejmě přežít a jelikož o vítězi v souboji se rozhoduje částečně kostkou (hráč si nejprve „nahází“ své schopnosti a při každém souboji je kombinuje s dalším házením), jedná se rovněž o hru aleatorickou. Hru Honěná jsem zařadila primárně do kategorie agon, jejím cílem je totiž nebýt chycen a pokud ano, rychle chytit někoho dalšího a tak se osvobodit, jedná se tedy o soutěž. Vyskytují se zde však i prvky vertigonální, vyvolané snahou o vyvinutí co největší rychlosti, většinou ještě na malém prostoru s množstvím překážek. Hra v karty nemusí být samozřejmě pouze aleatorická, protože existují různé hry, ke kterým se karet používá, ale myslím, že hra Prší aleatorická je. Hra Obrana státu je především agonální, ale podle mého názoru jsou zde i prvky mimikry, kdy se děti vžívají do role obránců svěřeného území. Ve hře Požární stříkačka je podle mého názoru zhruba stejný podíl umění a soutěživosti jako náhody. I při sebelepším zamíření se často stane, že tužka přesáhne hranici stříkačky a dobrý hráč prohraje. Je zde tedy aleatorický prvek dosti významný, hlavně proto, že do hry vnáší napětí.
Klasifikace her podle převládající interakce hráčů Hry, orientované na předvedení se Anglická hra Dračí doupě Házení houb. Honěná Chytáky Karty Obrana státu Piškvorky Požární stříkačka Předvádění uč. Šibenice Test pro blond. Červ
Hry, při kterých se spolupracovalo + +
Hry, ve kterých se projevovala agrese
+ + + +
+ + + + +
+
+ + + + +
Z tabulky je patrné, že hry, ve kterých by děti projevovaly agresivitu, byly silně v menšině. Hry, hrané ve spolupráci a hry, hrané pro demonstraci svých schopností jsou v rovnováze, přesto si ale myslím, že moment předvedení se hraje svou roli i u kooperativních her. Tak má však dítě možnost předvést se pouze před svým spoluhráčem. (To se týká her jako Piškvorky, Šibenice). Vezmeme-li toto v úvahu, vidíme, že snaha trumfnout ostatní je motivací k většině hraných her. Klasifikace her podle orientace na pohyb nebo na myšlení Orientace na myšlení Orientace na pohyb + Anglická hra + Dračí doupě + Házení houbou + Honěná + Chytáky + Karty + Obrana státu + Piškvorky + Požární stříkačka + Předvádění uč. + Šibenice + Test pro blond. + Červ Je zřejmé, že děti dávaly přednost spíše hrám intelektuálním, než fyzickým aktivitám. Vzhledem k nutnosti sedět celý den ve škole se mi to zdá docela překvapující.
ZÁVĚR Závěrem bych ráda porovnala svůj původní odhad této třídy a můj dojem konečný. Jak jsem již uvedla na začátku, jednalo se o žáky bezproblémové, snaživé, spíše tiché. Měla jsem pocit, že si snad ani nehrají a pokud ano, pouze klasické „intelektuální“ hry a pouze mimo hodiny. Můj odhad nebyl tak docela přesný. Je pravdou, že děti si rády vybíraly, které jim umožňovaly nějak ukázat svou chytrost či výjimečnost před ostatními, ale na druhou stranu mě překvapilo, že hrají i úplně obyčejné a primitivní hry. Je pravda, že her, které bych zařadila do té první skupiny, bylo více a hlavně byly oblíbenější (soudě dle častosti hraní). To jsou např. Chytáky + Test pro blondýnky, Piškvorky, nebo Předvádění paní učitelky. Mezi hry té druhé skupiny bych zařadila Honěnou nebo Házení houbou. Při pohledu na výše uvedené tabulky se mi zdá, že chlapci dané třídy měli mnohem větší snahu se při hrách předvádět než děvčata. Pominu-li tvorbu časopisu Červ, což by se dalo chápat jako demonstrace vlastní šikovnosti, volí děvčata spíše hry kooperativní než soutěživé nebo hry pro publikum. Je to vidět i na tom, že Anglická hra, která byla původně soutěží, je hrána skupinově a nesoutěžně. Oproti tomu skoro ve všech hrách chlapců se objevuje moment demonstrace vlastní chytrostí, síly nebo toho, co si dovolí (hry, hrané při hodině). Také jsem nečekala, že najdu tolik her, při kterých budou děti fyzicky aktivní (Honěná, Obrana státu, Házení houbou). Přesto ale tyto hry byly výrazně v menšině. Nyní, zpětně mě ale překvapuje, že jich není ještě víc, když si uvědomím, kolik hodin jsou žáci ve škole nuceni klidně sedět a přemýšlet. Další, co mě trochu zarazilo, bylo, že při naší praxi i při hodinách své paní učitelky (jednalo se o angličtinu) se žáci chovali velmi slušně a vychovaně a přesto v jiných hodinách byli schopni klidně hrát Piškvorky (i když to nebylo nijak často) nebo dokonce napodobovat svou vyučující a bavit se tím. Vysvětluji si to jednak tou snahou dokázat si (i ostatním) svou odvahu a také trochu přezíravostí k některým vyučujícím (či předmětům).
PŘÍLOHY 1. Třídní časopis „Červ“
