1999 PASPORTIZACE TŘÍDY

3. TŘÍDA Málková Ivana, Zaplatílková Blanka 1998/1999

PASPORTIZACE TŘÍDY Podkladem pro vypracování této výzkumné sondy byla data získaná ve 3. třídě jedné základní školy v Praze. Jedná se o základní školu s rozšířenou výukou cizích jazyků. Zatímco vyučování v prvních dvou ročnících probíhá dle běžných učebních osnov, do třetí třídy jsou děti přijímány na základě výběrového řízení, jež se skládá jednak z písemné zkoušky obecných znalostí a logických schopností a jednak z ústního pohovoru ověřujícího cit pro cizí jazyk. K přijímacímu řízení se mohou kromě žáků z druhých tříd této školy přihlásit i děti dosud navštěvující jiné základní školy. Ve 3. ročníku tedy dochází k utváření zcela nových třídních kolektivů. Některé děti se již znají, zatímco jiné si své místo „ ve skupině“ teprve hledají. Vzhledem k této okolnosti se hry mimo jiné stávají vhodným prostředkem nejen k vzájemnému poznávání, ale i k upevňování soudržnosti třídy jako celku. Sběr dat pro tuto práci byl uskutečněn ve třídě, kterou navštěvuje 32 dětí, z toho 18 dívek a 14 chlapců. 20 žáků bylo přijato z jiných základních škol, ostatní přišli ze 2. tříd kmenové školy. Třídní učitelka, která povede své žáky od 3. do 5. třídy, absolvovala pedagogickou fakultu teprve před několika lety, vůči žákům je vstřícná, vede je k samostatnosti (samostatné vypracovávání referátů vztahujících se k probírané látce apod.). Dokáže děti zaujmout i v méně atraktivních předmětech (např. matematika). Nedílnou součástí téměř každé vyučovací hodiny bývají různé formy soutěží, ať již jednotlivců nebo pracovních skupinek. Výsledky skupinové práce se započítávají do celoroční třídní hry na téma středověkých šlechtických rodů a stavby jejich hradů. Ani vybavení třídy dle našeho mínění neodpovídá běžnému standardu. Uspořádání školních lavic je sice tradiční, v rámci soutěží však zpravidla dochází k jejich přeskupení. Zadní část místnosti je navíc pokryta kobercem s dopravním motivem. Je využíván nejen během vyučování ke společným činnostem, ale děti si na něm hrají i o přestávkách. Do značné míry tak udává tón jejich herním aktivitám. Už na první pohled upoutá také výzdoba třídy - výrobky dětí rozvěšené na stěnách, obrázky na oknech, zajímavě koncipované nástěnky. Dětem je k dispozici knihovnička s nejrůznějšími knížkami a časopisy. Možnost nahlédnout do nich je dětmi bohatě využívána. Jde o jednu z neherních činností, kterým se o přestávkách věnují. Pokud jde o vzájemný vztah mezi dívkami a chlapci, lze konstatovat, že se nijak zvlášť nevyhledávají, přesto jsou určité aktivity, které konají dohromady. Některé herní činnosti můžeme pokládat za typicky dívčí či chlapecké, jiné za společné (viz taxonomie her). Určité hry většinou hrály tytéž děti. Neznamená to však, že by ve třídě vedle sebe existovaly striktně oddělené skupinky dětí, hrajících pouze určitou hru. Vypozorovaly jsme, že se děti většinou různě seskupují dle okamžitého zájmu o tu kterou hru. Momentální zájem o hru tedy považujeme za rozhodující kritérium, dle něhož se ta která skupinka utvoří. Pokud bychom

vzaly v úvahu širší kontext, lze říci, že tatáž skutečnost (nepřítomnost pevně semknutých skupin) se objevuje i v běžném skupinovém životě třídy. Během přestávek jsou děti poměrně klidné. Většina dívek se zpravidla připravuje na další vyučovací hodinu, ani chlapci se příliš nevěnují hrám typu „Na honěnou“ . Všechny možnosti herního prostoru koberce také nebývají plně využity. Značná ukázněnost dětí o přestávkách je dle nás dána i poměrně velkou volností pohybu během vyučovacích hodin. Děti, jak již bylo naznačeno výše, nemusí „nehnutě“ sedět na svých místech, mohou za třídní učitelkou kdykoliv přijít se svým dotazem, často bývá rovněž do výuky zařazována krátká „rozcvička“ spojená s procvičováním právě probíraného učiva. Sběr dat Výzkumná studie se zakládá na datech získaných metodou pozorování a rozhovoru. Tuto školu, resp. třídu jsme zvolily s ohledem na méně klasické uzpůsobení výuky. Námi zjištěná data by bylo jistě zajímavé porovnat s výsledky výzkumných studií prováděných na školách s tradičnějšími formami vyučování. Data byla získána během osmi návštěv dané třídy. Postupně jsme s dětmi navazovaly stále užší kontakt. Po překonání počátečního odstupu, nesmělosti a určitých rozpaků následovalo poměrně rychle vzájemné sblížení. Naše dosavadní pouze pasivní pozorování jsme tak mohly doplnit o řadu informací ze strany dětí. Takto získaná data nám umožnila rozšířit a zpřesnit výsledný soubor her.

SEZNAm her 1) Angličáky (Pouštění autíček po koberci.) 2) Autíčka (Hra na koberci, dlaně místo autíček.) 3) Firma ČKD (Hra na fiktivní firmu.) 4) Formulky (Hra s tužkou a papírem.) 5) Hokej 6) Karty (Netradiční hra s kvartetovými kartami.) 7) Mortal Kombat (Simulace počítačové hry.) 8) Mrazík (Obdoba hry na honěnou.) 9) Na brankáře (Simulace hokejových zápasů.) 10) Na homouše (Obdoba hry na honěnou.) 11) Na třetího (Hra s míčem.) 12) Páka (Silová hra.) 13) Parohy (Hra s prvkem stigmatizace.) 14) Pletení náramků 15) Pogy 16) Přebírání (Hra s provázkem.)

17) Přeskakovaná (Hra s důrazem na obratnost.) 18) Ragby (Simulace ragbyového zápasu.) 19) Stolní hokej (Simulace hokejového zápasu.) 20) Svatoušek (Hra s prvkem stigmatizace.) 21) Šlapka (Hra s důrazem na pohotovost a obratnost.) 22) Tamagoči (Hra s elektronickou hračkou.) 23) Tarantule (Obdoba hry na honěnou.) 24) Zábavná slova (Vyhledávání slov ve slovníku.)

POPIS HER 1) Angličáky Typicky chlapecká hra. Hraje ji libovolný počet hráčů, minimálně však dva. Hra je hrána na koberci. Všichni mají své autíčko, které si navzájem posílají. Každý chlapec má své autíčko, nosí si je z domova. S největší pravděpodobností si autíčka nosí do školy každý den, nezaznamenaly jsme, že by se domlouvaly předem. Autíčka si vzájemně nepůjčují. Hra začíná z podnětu jednoho z chlapců, který vyzve ke hře některého ze spolužáků s autíčkem. Končí zpravidla až se zvoněním na hodinu. Toto nasvědčuje tomu, že hra dokáže chlapce upoutat na celou dobu trvání přestávky. Zaznamenaly jsme dvě podoby hry. První se zakládá na pouhém posílání autíček mezi dvěma hráči, ve druhé, jež je podmíněna účastí více chlapců, jde o vyvolání co nejvíce kolizí mezi jednotlivými autíčky. Právě tyto dopravní kolize chlapci pokládají za zábavné. Čím více kolizí se jim podaří vyvolat, tím hra nabývá na zajímavosti a poutavosti. Platí zde i to, čím více hráčů se hry účastní, tedy, čím vyšší je pravděpodobnost vzniku možných střetů, tím je hra přitažlivější. 2) Autíčka Hra chlapců i dívek. Bývá obvykle hrána pouze jedním z dětí. K tomuto hráči se však někdy připojují i další děti, které jsou v danou chvíli poblíž a které jeho hra zaujme. Odehrává se na koberci, jehož motiv (silnice, dopravní křižovatky, obytné domy a zelená prostranství) je pro hru nezbytnou podmínkou. Autíčka jsou zde nahrazena dlaněmi dětí. Pohyb „autíček“ znázorňuje pokládání dlaní opakovaně těsně za sebe po vyznačené silnici. Děti se tak pohybují po koberci v různých směrech. Přitom se stále snaží dodržovat pravidla silničního provozu. Hry se však účastní pouze „jezdci“, žádný z hráčů nezastává roli „příslušníka dopravní policie“, jenž by na dodržování silničních pravidel dohlížel. Hraní zůstává jen u prostého ježdění, nejsou přítomny žádné obohacující prvky (např. řidičské průkazy, restrikce v případě dopravních přestupků apod.). Hra začíná i končí libovolně na různých místech koberce. Časové vymezení hry není rovněž pevně dáno. Hru děti hrají zřídka, pouze tehdy, nenaleznou-li jinou, zábavnější činnost. Lze říci, že „Autíčka“ slouží jednotlivým dětem k ukrácení „dlouhé chvíle“ . Hrají je tehdy, když „odpočívají“ na koberci a nevěnují se něčemu jinému.

3) Firma ČKD Hru hraje zpravidla stejná skupina chlapců, čítající 6 - 7 členů. Hra je hrána nejen o přestávkách ve třídě, ale i po vyučování či během vycházek se třídou (např. návštěva dopravního hřiště). Ke hře není zapotřebí žádných pomůcek, lze ji tedy hrát v podstatě kdekoliv. Vše se odehrává v imaginární rovině. Hra není časově pevně vymezena, záleží na zájmu chlapců. Jedná se o hru na fiktivní firmu s propracovanou vnitřní strukturou vztahů. Jeden z hráčů představuje „zaměstnavatele“, ostatní jsou „zaměstnanci“. „Vyrábějí“ různé stroje, obchodují s nimi. Musí se potýkat s různými problémy v oblasti dodávek materiálu, vyjednávání s obchodními partnery, přizpůsobování cen výrobků dle poptávky trhu. Hru známe pouze z vyprávění chlapců, její konkrétní scénář nám není znám. Hra vypovídá o snaze přiblížit se světu dospělých, otestovat si své schopnosti (zejména ve verbální komunikaci) a obstát v konkurenčním prostředí. Ve hře jde zřejmě dále o to, získat co nejvyšší postavení, mít nad druhými jistou „moc“ a co nejvíce si svého výsadního postavení užít. 4) Formulky Hra hraná chlapci i dívkami zpravidla během vyučovací hodiny. Účastní se jí vždy dvě děti. Pokud se odehrává při vyučování, hrají ji spolužáci sedící v jedné lavici. Nezbytnými pomůckami jsou zde tužka a papír. Na papír se nakreslí závodní dráha, vytyčí se start a cíl. Trasa může být ztížena různým počtem zakreslených překážek. Úkolem dětí je dostat se co nejrychleji k cíli, a to prostřednictvím „tahů“ tužkou. „Tah“ se provádí tak, že se tužka či propiska postaví kolmo k papíru na startovní čáru vytyčené dráhy, na horním konci se přidržuje ukazováčkem, jenž ji jistou silou přitlačuje k papíru. Dle toho, jakým směrem tužku vychýlíme z výchozí pozice, lze „tah“ do jisté míry variovat (směr „tahu“). Stejně tak je „tah“ možné ovlivňovat velikostí tlaku vynaloženého na tužku (délka „tahu“). Po spuštění tužky se zaznačí konečný bod vzniklé čáry. Výchozím bodem pro další „tah“ je vždy konečný bod předchozího pokusu. Vítězí ten hráč, který první protne cílovou čáru. Při hře se děti často dohadují o to, v jakém místě čára vzniklá „tahem“ končí, což může až narušit běh vyučovací hodiny. I přes občasné napomenutí učitelkou děti ve hře pokračují a snaží se ji dokončit. Každá hra se hraje samostatně, děti si nevytvářejí soupisy bodů dosažených v jednotlivých hrách. Délka hry je různá, záleží na šikovnosti či štěstí zúčastněných hráčů. 5) Hokej Jedna z nejoblíbenějších činností chlapců. Jde o společenskou hru „Hokej“. Z průhledného plastu vyrobený obal kryje oboustranně na papíře natištěnou hrací plochu, perforovanou několika otvory. Puk představuje malá kovová kulička. Hráči se ve hře střídají v závislosti na tom, na které straně herního prostoru se kulička právě nachází. Kuličku je třeba dopravit do otvoru v brance a přitom se vyhnout ostatním otvorům. Vítězem se stává ten, kdo jako první dosáhne předem stanoveného počtu „vstřelených“ branek. Zaznamenaly jsme, že hru nosí stále tentýž chlapec. Své spoluhráče si podle nás nevybíral dle žádného určitého hlediska, hru mohl hrát v podstatě kdokoliv. Je třeba však zmínit to, že dotyčný chlapec byl vždy jedním z hráčů, hru svým spolužákům nepůjčoval.

6) Karty Hru hrají 2-3 chlapci ve školních lavicích či na herním koberci. Karty s motivy automobilů či lokomotiv původně určené pro hru „Kvarteto“ jsou zde užívány poněkud neobvykle ke karetní hře zakládající se na principu „přebíjení“. Vychází se z technických parametrů (př. max. rychlost, obsah válců, rok výroby) dopravních prostředků uvedených na jednotlivých karetních listech. Během našeho pozorování byla hra hrána se třemi různými sadami karet, které přinášeli různí chlapci. Hra byla započata tím, že jeden z hráčů stanovil jeden z parametrů, který byl rozhodující pro jedno kolo hry. Ten hráč, kterému se podařilo vynést kartu s nevyšší hodnotou v daném parametru, bral vynesené karty všech ostatních. Hra byla ukončena v okamžiku, kdy jeden z hráčů získal všechny karty. Hra má delší průběh. Vzhledem k tomu, že ji chlapci hráli o přestávkách, museli ji často přerušit se zvoněním na vyučovací hodinu. Své karty si však ponechali u sebe, aby pak mohli ve hře pokračovat o další přestávce. Občas byli do hry dokonce tak zabráni, že zvonění vůbec neakceptovali a museli být upozorněni učitelkou, že je začátek vyučovací hodiny. 7) Mortal Kombat Chlapecká hra. Vychází ze stejnojmenné počítačové hry. V PC hře, v níž jde o vítězství v turnaji nazvaném Mortal Kombat, vystupuje řada postav. Některé z nich jsou lidé, převážně muži, a některé „zmutované příšery“. Každá z postav se vyznačuje určitými schopnostmi a dovednostmi, které využívají v rámci boje, jenž je významným prvkem celé PC hry. Chlapci se ve své hře stylizují do jednotlivých postav (př. Johny Cage, Fujiu, Scorpion, Reiko, Shinnok, Subzero, Reptil, Kai, Tanya, Jax, Sonya Blade), které spolu v předloze zápasí. Ke skutečným soubojům na rozdíl od PC hry zde však nedochází, chlapci mezi sebou soupeří pouze na rovině verbální. Hra nemá faktického vítěze, jde zde hlavně o vychvalování postav, jejich předností. Hru chlapci hrají především o přestávkách na herním koberci. Délka hry není pevně vymezena. Odvíjí se od zájmu chlapců. Je třeba zmínit, že podkladem pro hru je jedno z čísel určitého časopisu o počítačích, kde je původní PC hra podrobně uvedena, včetně zobrazení postav a popsání jejich charakteristik. Na základě tohoto si chlapci vybírají postavy, s nimiž se „ztotožňují“. Zaběhlým pravidlem je to, že přednostní právo na výběr má „majitel“ časopisu. Podle očekávání si vždy zvolí tu z postav, která má největší šanci zvítězit. Poněkud nás překvapilo, že chlapci mezi pohlavím postav nerozlišují a při výběru volí i postavy žen - bojovnic. Při volbě postav se různě dohadují a překřikují. Kdo je průraznější, má větší možnost získat pro sebe „lepší“ postavu. 8) Mrazík Hra hraná společně dívkami i chlapci. Jde o obdobu hry „Na babu“. Jeden z hráčů (zde „Mrazík“ ) honí ostatní. Ten, kdo je chycen („Mrazík“ se ho dotkne), musí zůstat stát na místě s rozkročenýma nohama - „je zmrazen“. Ostatní ho však mohou vysvobodit tím, že prolezou mezi jeho nohama. K výměně „Mrazíka“" dochází poté, co byl „zmrazen“ čtvrtý hráč. Hřiště zde nahrazuje herní koberec. Děti hru hrají zpravidla po celou dobu přestávky, zakončují ji až se zvoněním na vyučovací hodinu. Hra obsahuje jistý prvek stigmatizace, podobně jako např. hra „Na babu“ či „Na homouše“ a „Svatoušek“.

9) Na brankáře Hru hrají 2 či více chlapců. Herním prostorem je koberec nebo prostor mezi školními lavicemi. Jeden z hráčů představuje hokejového brankáře, zbývající útočníka/ky. Hraje se na samostatné nájezdy. Útočící hráč se snaží vstřelit puk, který je zde nahrazen tenisovým míčkem či krabičkou od džusu, do vyznačené branky. Hokejku představuje otevřená dlaň, bačkora či nějaká kniha. Hokejová branka je vytyčena bačkorami, dvěma lavicemi nebo ji nahrazuje radiátor. Brankáři při chytání puku napomáhá „kšiltovka“, zastupující „lapačku“. Hra má několik verzí. V první verzi - „Nájezdy“ - útočící hráč hraje tak dlouho, dokud nevstřelí branku nebo mu brankář puk nezachytí. Má možnost „dorážeček“ (tzn. pokračovat ve střelbě na branku „pukem“, který se odněkud odrazil nebo který brankář „vyrazil“). Chytíli brankář střelu, mění se útočníci. Dá-li střelec gól, jde na místo brankáře. Druhá verze „Nahrávky“ - se odlišuje tím, že na branku útočí dva hráči, kteří si puk mezi sebou přihrávají. V tomto případě jde o vstřelení co největšího počtu gólů do branky. Další verze se zakládá na tom, že brankář sedí na židli mezi dvěma lavicemi. Je předkloněný a má na rukou bačkory, kterými vykrývá prostor nohama židle, kam se snaží útočící hráč vstřelit „puk“. Hraje se na skóre. Jinou verzí je hra, při níž brankář stojí v brance mezi lavicemi a „puk“ chytá pouze nohama. I zde rozhoduje počet branek. Mezi hráči probíhají časté spory o uznání platnosti vstřelených branek. Chlapci se dohadují, zda šlo např. o „tyčku“, zda „to bylo vysoko“, zda nebyl útočník v brankovišti apod. 10) Na homouše Obdoba hry na honěnou, kterou hrají chlapci i dívky. Ten, kdo honí, je v tomto případě označován pro děti hanlivým výrazem „Homouš“. Hru děti hrají nejen o přestávkách ve škole, ale i mimo školní vyučování (např. na škole v přírodě). Délka hry je rozmanitá. Hra je dětmi velmi oblíbená. Už pouhé vyslovení názvu hry vzbuzuje u dětí veselí a zájem. Děti zřejmě pociťují, že toto slovo označuje někoho, kdo na sebe poutá pozornost ostatních, ovšem v negativním slova smyslu. Někoho, kdo se odlišuje, kdo je proto v očích ostatních na nižší pozici, komu je možné se vysmívat či si na něj ukazovat. Zároveň ale děti musí před „Homoušem“ utíkat, protože kontakt (chycení) s ním by mohl být „nakažlivý“ a oni by se tak dostaly na jeho úroveň. A ve hře to tak skutečně probíhá, vždyť ten, kdo je chycen, se stává „Homoušem. Hra „Na homouše“ je v mnohém podobná hře „Svatoušek“ (viz analýza hry) a až na název shodná s hrou „Na babu“. Pravidla her „Na homouše“ a „Na babu“ jsou naprosto stejná, přesto se prvně uvedená hra těší nesrovnatelně většímu zájmu dětí. Domníváme se, že je to způsobeno právě oním pojmenováním hry, jež činí honičku mnohem více přitažlivější. 11) Na třetího Jde o míčovou hru hranou jak chlapci, tak dívkami. Účastní se jí tři hráči. Dva si přehazují míč, třetí se pohybuje v prostoru mezi nimi. Po trojím úspěšném přehození míče může být hráč v poli „vybit“. Je-li vybit, je vystřídán hráčem, který ho zasáhl. Hra je hrána zpravidla mimo vyučování. Hřištěm může být jakýkoli venkovní prostor. Verzí výše uvedené hry je hra „Na životy“. Rozdíl je nepatrný. Spočívá pouze v tom, že hráč pohybující se v poli má tři „životy“. Může být tedy vystřídán teprve po trojím „vybití“. Hráči při hře užívají různé strategie. Hráč v poli se může míči pouze vyhýbat, být co nejdále z

jeho dosahu nebo se naopak může snažit míč zachytit a přerušit tak přihrávku mezi dvojicí vybíjejících hráčů. Může také míč zachytit při útoku na sebe, čímž zásah „zneutralizuje“. 12) Páka Měření sil mezi dvěma chlapci. Hra se hraje tak, že se hráči přetlačují do sebe zaklesnutýma rukama. Vítězí ten, kdo přetlačí ruku druhého až na podložku (lavice či koberec). Jednotlivé hry se hrály samostatně, vítězství se nesčítala. Podnět ke hře vycházel zpravidla od jednoho z chlapců. Tento chlapec patřil ve třídě k nejprůbojnějším dětem. Rovněž se vyznačoval velkou pohybovou zdatností. Je zajímavé zmínit, že šlo o téhož chlapce, který se prosazoval při hře Mortal Kombat (vlastník počítačového časopisu, mající přednostní právo volby postavy). To, že své spolužáky vyzýval ke hře většinou on, nasvědčuje tomu, že si své převahy nad ostatními byl vědom. Patrně usiloval o to, aby ostatní tento fakt uznali a snad se i on sám o tom potřeboval ujišťovat. Své soupeře si však cíleně nevybíral, soutěžil s kýmkoli. Ani případné prohry, k nimž však často nedocházelo, ho neodradily od dalších soubojů. Hře velmi často přihlíželo hodně dětí, které pro tu chvíli zastávaly roli „kibiců“. Pokřikovaly na hráče, fandily svému favoritovi a dohadovaly se o možném vítězi. Občas se zde objevily i spory o korektnost průběhu daného souboje, např. zda se jeden ze zúčastněných nenaklání celým tělem apod. 13) Parohy Hra je hrána dívkami i chlapci. Spočívá v tom, že si děti navzájem drží nad hlavou prsty ve tvaru „parohů“ . Hra je tím zábavnější, čím déle si označený není vědom svého stigmatu. Děti hru hrají kdykoli, dokonce i během vyučovací hodiny. Není nám známo, co symbol „parohů“ přesně představuje pro děti. Domníváme se ale, že neznamená onu nadávku („paroháč“ ) užívanou k označení osoby, jíž je její partner nevěrný. Symbolika „parohů“ je zde spíše přenesena do obecnější roviny. Označení symbolem „parohů“ děti považují za něco nepatřičného a ponižujícího, čemuž se lze vysmívat. V tomto se v mnohém shoduje s hrami „Na homouše“ a „Svatoušek“. 14) Pletení náramků Specificky dívčí činnost. Dívky během přestávek pletou z bavlnek různobarevné náramky, které si vzájemně vyměňují nebo jimi obdarovávají své kamarády. 15) Pogy Hra hraná chlapci. Samotnou hru jsme hrát neviděly, dozvěděly jsme se o ní z vyprávění dětí. Probíhá patrně dle obvyklých pravidel. 16) Přebírání Specificky dívčí činnost. Dívky se jí věnují o volných chvílích. Není k ní potřeba žádný specifický herní prostor. Hra probíhá tak, že si dívky navzájem ve dvojici přebírají provázek navlečený na prstech a vytvářejí tak různě pojmenované „figury“. „Přebírání“ končí buď

vystřídáním všech možných „figur“ či ztrátou zájmu o hru. Touto hrou se bavila stále tatáž čtveřice děvčat. Ostatní dívky o hru neprojevovaly zájem. 17) Přeskakovaná Hru hrají chlapci i dívky. Herním prostorem je koberec v zadní části třídy. Hra probíhá následovně: jeden ze zúčastněných si lehne na bok, natáhne nohu na vnější straně těla, s níž pak pohybuje do všech směrů. Ostatní ji musí přeskočit tak, aby se jí nedotkli. Při dotyku dojde k výměně hráčů. Ve hře jde především o obratnost, mrštnost a pohotové reagování. Ději ji hrají se zápalem, vzájemně se postrkují, přitom se všemožně snaží vyhnout se kontaktu s ležícím hráčem. 18) Ragby Činnost inspirovaná hrou v ragby. Věnují se jí pouze chlapci. Míč je zde nahrazen obalem od džusu. Pod záminkou získání míče chlapci vytvářejí „živé hromady“, vzájemně se napadají a přetahují. Hra se neřídí striktně stanovenými pravidly, jde zde zejména o vzájemný kontakt mezi hráči. Obdobně jako při hře v ragby i zde hráči do sebe vzájemně narážejí a snaží se tomu druhému znemožnit pohyb. 19) Stolní hokej Hru hrají vždy dva chlapci. Herní plochou je školní lavice, branky jsou vytyčeny nejčastěji učebnicemi či penály. Puk je nahrazen gumou, hokejky pravítky. Hráči se snaží vstřelit co nejvíce gólů do protivníkovy branky. Hra je většinou hrána po celou dobu přestávky. Účastní se jí různí chlapci. 20) Svatoušek Hru hrají chlapci i dívky společně. Hra je hrána zpravidla o přestávkách v prostoru třídy, výjimečně však i během vyučovacích hodin. Hra začíná vždy spontánně. K dítěti, které jako první hru hraje, se brzy přidávají ostatní. Hru hraje různý počet hráčů, minimálně však dva. Děti si vzájemně dávají dlaně nad hlavu a snaží se zůstat nepovšimnuty. Zároveň začínají počítat. Do kolika se jim podaří napočítat, než si jich dotyčný všimne, tolik mu přisoudí „kluků či holek“. Hra nabývá na zajímavosti tím, čím více dětí drží své dlaně nad hlavou spolužáka. To proto, že výsledné číslo je násobeno počtem dlaní. Existují dvě verze hry. Druhá verze se od první odlišuje tím, že hra není zakončena ve chvíli, kdy je ten, kdo počítá odhalen. Pokračuje až do doby, kdy se „Svatouškovi“ podaří svého/svých „označovatelů“ zbavit (podrobněji viz analýza). 21) Šlapka Hru hrají dívky i chlapci na herním koberci. Děti si stoupnou do kruhu, jednou nohou směrem k jeho středu. Při vyslovení slova „šlapka“ hráči odskočí co nejdále do stran. Určí se někdo, kdo hru zahájí. Skokem k sousednímu hráči se mu dotyčný snaží šlápnout na nohu. Ten se úskokem brání. Oba po té musí zůstat v takto dosažené pozici. „Napadený“ hráč pokračuje dále ve hře obdobným způsobem. Podaří-li se někomu šlápnout na nohu, buď „ztrácí život“ nebo vypadává ze hry. Záleží na zvolené verzi hry. Děti se při hře provokují

různými pokřiky (př. „nešlápneš, nešlápneš“ ) a snaží se hráče, který je právě na řadě, vyvést z míry. Rovněž se vzájemně sledují, zda stojí na místě, které svým skokem skutečně dosáhly a přitom se o tomto dohadují. 22) Tamagoči Hra dívek s elektronickou hračkou. Do třídy ji téměř každodenně přinášela jedna z nich. Ostatní dívky si ji od ní půjčovaly. S hračkou si hrálo pouze několik děvčat. Jiné o ni nejevily zájem. 23) Tarantule Hra hraná jak chlapci, tak dívkami na koberci. Hraje ji různý počet hráčů, logicky však minimálně dva, empiricky pět. Hra probíhá tak, že děti vyberou jednoho hráče, jenž se stává „Tarantulí“. Ten si klekne na všechny čtyři a takto se snaží „ulovit svou kořist“. Ostatní před ním prchají. Podaří-li se „Tarantuli“ někoho chytit, vymění si s ním úlohu. Tuto hru lze podobně jako v případě her „Mrazík“, „Na homouše“ či „Svatoušek“ zahrnout mezi hry s prvkem stigmatizace. 24) Zábavná slova Činnost, které se věnují chlapci i dívky společně ve skupince, jež čítala kolem čtyř členů. Tento druh zábavy mohl vzniknout díky třídní učitelce, která do vybavení třídy zařadila knihovničku s odbornými knihami vztahujícími se k učivu. Jednou z knih byl také Slovník spisovné češtiny. Děti při hře sedí na koberci a vyhledávají v tomto slovníku slova, jež jim připadají zajímavá a směšná (př. cizí slova, jejichž význam jim nebyl znám, slova, jež v nich vyvolávala různé asociace, slova se sexuálním podtextem apod.). ANALÝZA HRY „SVATOUŠEK“ Jednou z nejčastěji hraných a velmi oblíbených her, kterými se bavili žáci v námi pozorované třídě, je hra, jíž samy děti pojmenovaly „Svatoušek“. Jde o hru pro tento kolektiv natolik typickou, že jsme ji zvolily pro následnou analýzu. Hru hrají chlapci i dívky společně. Hraje ji různý počet dětí, minimálně však dvě. Hra začíná vždy spontánně. K dítěti, které jako první hru hraje, se brzy začnou přidávat i další děti. Průběh hry je následující: děti si vzájemně dávají dlaně nad hlavu a snaží se zůstat nepovšimnuty. Zároveň začínají počítat. Do kolika se jim podaří napočítat, než si jich ten, nad jehož hlavou drží dlaň všimne, tolik mu přisoudí „kluků či holek“. Hra nabývá na zajímavosti tím, čím více dětí drží své dlaně nad hlavou jednoho spolužáka. To proto, že výsledné číslo je násobeno počtem dlaní. Nedílnou součástí hry je i následné vysmívání se dotyčnému s poukazem na přisouzený počet „kluků či holek“. Výše uvedený průběh hry lze označit za standardní. Vypozorovaly jsme rovněž jinou její variantu. Odlišnost spočívá v tom, že hra není zakončena v okamžiku, kdy je ten, kdo počítá, odhalen. Pokračuje až do té doby, dokud se „Svatoušek“ svého/svých „označovatele/ů“ nezbaví. Bránit se může verbálně či fyzicky.

Děti hru hrají zpravidla o přestávkách v prostoru třídy, výjimečně však i během vyučovacích hodin. V tomto případě zůstává u hry ve dvojici. Zajímavým prvkem se pak stává to, že „označovatel“ nesmí být zpozorován ani učitelkou. O to více hra poutá pozornost spolužáků, kteří si uvědomují nepatřičnost „hraní si“ během vyučování. Pojmenování hry „Svatoušek“ vzešlo od dětí. Primárně vychází z přirovnání dlaně držené nad hlavou spolužáka k svatozáři. Zároveň se v něm odráží i dětmi vnímaný paradox tohoto názvu. Přestože je cílem hry přisoudit (napočítat) spolužákovi co nejvíce „kluků či holek“, je dotyčný označen jako „Svatoušek“. Rovněž je třeba objasnit význam užívaných pojmů „kluk“, „holka“. Děti jimi označují toho, s nímž by mohly potenciálně „chodit“, mít s ním partnerský vztah. Zajímavé je to, že v rámci této hry narůstá míra posměchu s přibývajícím počtem napočítaných „partnerů“. Pokud bychom tutéž hru teoreticky přenesly mezi děti o několik let starší, zcela jistě bychom v této věci zaznamenaly opačný trend. Posměch by tedy nepochybně náležel tomu, kdo v tomto směru má jen malé „zkušenosti“ či snad dokonce nemá „zkušenosti“ žádné. Hra „Svatoušek“ dle našeho názoru v sobě zahrnuje jistý prvek stigmatizace, neboť její podstatou je označení jednoho z dětí druhým/druhými. Ten, kdo je „Svatouškem“, přebírá roli jakéhosi „obětního beránka“. Je na něj zaměřena pozornost všech ostatních dětí, směřuje k němu jejich výsměch a jízlivé poznámky. Zbývající děti se pro tu chvíli stávají v jistém smyslu „očištěnými“ a zbavenými svých prohřešků. Za to „Svatoušek“ jako by na sebe v ten okamžik převzal „špatnosti“ svých spolužáků. Je třeba uvést i to, že děti se v roli „obětního beránka“ velmi často proměňují. Stigma tak nezůstává přiřčeno pouze jedinému dítěti, tak jak tomu někdy může být v jiných případech. Hra „Svatoušek“ se v mnohém podobá hře „Parohy“. I v ní jde o stigmatizaci určitého dítěte. Označení „parohy“ však ve srovnání se „Svatouškem“ nemá tak jednoznačný obsah, značí pouze něco hanlivého, nepatřičného a v jistém směru ponižujícího. Vzniká tu tedy také shodně s analyzovanou hrou velká příležitost k výsměchu. Oběma hrám je rovněž společné to, že se pro děti stávají tím zajímavějšími, čím déle si označovaný není svého stigmatu vědom. V jistém smyslu by se dalo říci, že hry „Svatoušek“ a „Parohy“, přestože mají v určitém okamžiku svůj oficiální začátek a konec, probíhají latentně v podstatě nepřetržitě. V kterékoli nehlídané chvíli může být kdokoli z dětí kýmkoli „označen“. Je třeba proto být neustále v pozoru, „hlídat si svá záda“ a nedát nikomu příležitost. Hru „Svatoušek“ lze rovněž tak srovnat s hrou „Na homouše“. I zde jde evidentně o jistou stigmatizaci. Jak „Svatoušek“, tak i „Homouš“ na sebe strhávají pozornost ostatních dětí a pro daný moment představují pro skupinu „obětního beránka“. Zatímco ve hře „Na homouše“ se lze z tohoto „prokletí“ vymanit jeho přenesením na jiného hráče (podobně jako ve hrách „Mrazík“, „Tarantule“ a rovněž „Přeskakovaná“, kde však není přesné pojmenování stigmatizovaného jedince), u „Svatouška“ a „Parohů“ toto neplatí, stigma zůstává stálé, i když je hra přenesena na někoho jiného. Hry „Svatoušek“ a „Na homouše“ navíc spojuje zřejmý sexuální podtext. Přestože ve hře „Na homouše“ je zřetelný již v jejím názvu, v průběhu hry samotné se jakoby vytrácí. Zato ve hře „Svatoušek“, jejíž pojmenování o sexuálním podtónu příliš nevypovídá, je oblast erotična snad tím nejdůležitějším elementem, na němž je hra postavena. Dalším společným prvkem obou her je fenomén výsměchu. Objevuje se však i v několika dalších hrách, byť už ne v tak nápadné podobě. Lze říci, že vysmívání se sobě navzájem provází většinu dětských herních aktivit, jako např. ve formě snižování kvalit protihráče či snahy ho rozptýlit a vyvést z rovnováhy. Fenomén výsměchu může být nepochybně užit ve

snaze druhému ublížit, „ranit ho“, zaútočit na jeho slabé stránky. V souvislosti s herními aktivitami dle nás ale není primárně užíván s tímto cílem.

TAXONOMIE HER Hry lze bezesporu dělit podle řady různých hledisek. V následujícím třídění jsme zvolily několik z možných kategorizací. 1. Rozdělení her dle počtu hráčů Hra pro jednoho hráče Autíčka

Hra pro dvojici

Hra pro větší počet

Angličáky

Angličáky

Autíčka

Autíčka Firma ČKD

Formulky Hokej Karty

Karty Mortal Kombat Mrazík

Na brankáře

Na brankáře Na homouše Na třetího

Páka Parohy

Parohy

Pogy

Pogy

Pletení náramků Přebírání Přeskakovaná Ragby Stolní hokej Svatoušek

Svatoušek Šlapka

Tamagoči Tarantule Zábavná slova

Zábavná slova

2. Rozdělení her podle pohlaví hráčů Dívky

Chlapci

Společné chlapců

hry

dívek

a

Angličáky Autíčka Firma ČKD Formulky Hokej Karty Mortal Kombat Mrazík Na brankáře Na homouše Na třetího Páka Parohy Pletení náramků Pogy Přebírání Přeskakovaná Ragby Stolní hokej Svatoušek Šlapka Tamagoči Tarantule Zábavná slova Předpokládaly jsme, že budou převažovat hry, jež jsou hrány v oddělených skupinkách, buď jen dívkami či jen chlapci. Z uvedeného přehledu je však znát, že nejvíce her hrají děti společně.

3. Rozdělení her dle míry pohybové aktivity Hry s důrazem na pohyb

Hry s důrazem na jiné prvky Angličáky Autíčka Firma ČKD Formulky Hokej Karty Mortal Kombat

Mrazík Na brankáře Na homouše Na třetího Páka Parohy Pletení náramků Pogy Přebírání Přeskakovaná Ragby Stolní hokej Svatoušek Šlapka Tamagoči Tarantule Zábavná slova

4. Rozdělení her dle přítomnosti prvku fiktivnosti Hry s prvkem fiktivnosti (hry „na něco“)

Hry bez prvku fiktivnosti Angličáky Autíčka

Firma ČKD Formulky Hokej Karty Mortal Kombat Mrazík Na brankáře Na homouše Na třetího Páka Parohy Pletení náramků Pogy Přebírání Přeskakovaná Ragby Stolní hokej Svatoušek Šlapka Tamagoči Tarantule Zábavná slova Jsme si vědomy, že zařazení některých her v rámci této kategorizace může být sporné. Při jejich rozdělování jsme však braly v potaz zejména to, zda děti samy prvek fiktivnosti ve hře vnímaly či nikoli.

5. Rozdělení her dle přítomnosti prvku stigmatizace Hry s prvkem stigmatizace

Hry bez stigmatizace Angličáky Autíčka Firma ČKD Formulky Hokej Karty Mortal Kombat

Mrazík Na brankáře Na homouše Na třetího Páka Parohy Pletení náramků Pogy Přebírání Přeskakovaná Ragby Stolní hokej Svatoušek Šlapka Tamagoči Tarantule Zábavná slova

6. Rozdělení her dle nezbytnosti užití pomůcek Hry s pomůckami

Hry bez pomůcek

Angličáky Autíčka Firma ČKD Formulky Hokej Karty Mortal Kombat Mrazík Na brankáře Na homouše Na třetího Páka Parohy Pletení náramků Pogy Přebírání Přeskakovaná Ragby Stolní hokej Svatoušek Šlapka Tamagoči Tarantule Zábavná slova

7. Souhrnný přehled jednotlivých kategorizací

Firma ČKD

•

Hokej

•

Karty

•

• •

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

Mortal Kombat

•

•

•

Mrazík

• •

•

•

•

•

•

• •

•

•

•

•

• •

•

Na homouše

•

•

•

•

Na třetího

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

Páka

•

Parohy

•

Pletení náramků

• •

•

•

Pogy

•

Přebírání

•

• •

Ragby

•

Stolní hokej

•

Svatoušek

•

Tamagoči

• •

Přeskakovan á

Šlapka

•

• • •

•

•

•

•

Zábavná slova

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

• •

•

•

•

•

Tarantule

•

• •

•

•

•

•

• •

•

•

•

•

•

•

•

•

•

• •

• •

Ne

•

Ne

Ano

Pomůcky

•

Na brankáře

•

Prvek stigmatizace

• •

Ano

Důraz na jiné prvky

Důraz na pohyb

•

•

Formulky

Společné

•

Chlapci

•

Dívky

•

Prvek fiktivnosti

Ano

•

•

Míra pohybu

Ne

Autíčka

Více

Angličáky

Podle pohlaví hráčů

Dva

Podle počtu hráčů

Jeden

Hry

• •

•

8. Kategorizace her s prvkem stigmatizace - podtypy Hry s prvkem stigmatizace Obdoba hry „Na babu“

Nepřesnost stigmatu

Kontakt jako Přítomnost nezbytná prvku součást hry fiktivnosti

Vědomí účasti ve hře

Mrazík

•

•

•

Na homouše

•

•

•

•

•

Parohy

•

Přeskakovaná Svatoušek Tarantule

• •

• •

•

•

Všechny uvedené hry s prvkem stigmatizace jsou typické pro větší skupinu hráčů a nejsou ryze dívčími či chlapeckými hrami, děti je vždy hrají společně. Z tabulky je patrné, že pokud stigma, jímž je hráč ve hře označen, se dá přenést, tak jedině fyzickým kontaktem s hráčem. Hra „Svatoušek“ a „Tarantule“ navíc obsahuje výraznější prvek fiktivnosti. U „Tarantule“ jde o stylizaci do podoby velkého pavouka, fiktivnost u „Svatouška“ spočívá v přisouzení ve skutečnosti neexistujících „partnerů“. Zatímco ve většině uvedených stigmatizačních her „obětní beránek“ o nabytí svého označení ví a může se mu bránit (např. útěkem či úhybnými manévry), ve hrách „Parohy“ a „Svatoušek“ stigmatizace probíhá bez jeho vědomí, tudíž se jí nemůže účinně bránit. Jedinou možností zde zůstává být v neustálém pozoru a nedat nikomu příležitost. O svém stigmatu se v těchto dvou případech dítě dozvídá teprve až z posměšků, k němu směřujících. ZÁVĚR V rámci prováděného šetření na základní škole jsme měly možnost poznat každodenní život jedné ze tříd a částečně se do něho také zapojit. Přesvědčily jsme se o tom, že hry jsou skutečně nedílnou součástí školního dění. Překvapilo nás, kolik her děti ve škole hrají a nakolik jsou tyto hry odlišné od těch, které jsme kdysi hrávaly my. Podařilo se nám shromáždit různorodý soubor herních aktivit, které podle našeho mínění odpovídají příslušné etapě vývoje dětí. Je třeba však vzít v úvahu to, že jde jen o menší sondu do této problematiky, a proto zjištěná data nelze zevšeobecnit.