15. bulletin fakulty architektury čvut. o novém předmětu schody jako téma očima ley dostálové buš ze singapuru

10/’15

bulletin fakulty architektur y čvut

 o novém předmětu  schody jako téma  očima ley dostálové  buš ze singapuru

z říjnového workshopu schody, pořádaném ústavem navrhování ii, snímek lubomír kotek

z e s e t k á n í a k a d e m i c k é o b c e v b e t l é m s k é k a p l i : v e l v y s l a n e c u s a a . h . s c h a p i r o , p r o f. p . k o n v a l i n k a , p r o f. l . l á b u s , d o c . k . f i š e r o v á

Soutěže – výsledky Young Architect Award 2015, Titul Beton Brož: Kristýna Smržová, diplomní projekt, vedoucí ateliéru Jan Mléčka, FA VUT v Brně, Železnice – variabilní prostor; Cena CPI: Adam Cigler, Petr Vacek, Ateliér Zdeňka Fránka a Dany Rakové, FUA TU v Liberci, WWWWERK; Cena architekta Josefa Hlávky: Tereza Komárková, Ateliér: Hájek – Hulín, FA ČVUT v Praze, Arthive; Cena rektora ČVUT za školní práci: Adam Lacina, Ateliér Hendrych – Janďourek, FUA TU v Liberci, Hledání nemocnice (revitalizace nemocničního areálu v Dačicích). Porota: Adam Gebrian (propagátor a kritik architektury), předseda poroty, Marek Kopeć (Marek Kopeć, Ondřej Dušek Architekti), Marie Petrová (Výbor pro municipality Rady vlády pro udržitelný rozvoj, MŽP), Jaroslav Wertig (A69 – architekti), nezávislí; Josef Pechar (Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových), závislí; Boris Redčenkov, náhradník (A69 – architekti). 

užívání tohoto informačně bohatého zdroje, který uchovává informace o minulých podobách krajiny volné i zastavěné. Mapy jsou schematizovaným obrazem skutečnosti. Pro porozumění tomu, co zachycují a jakým způsobem vypovídají o minulých skutečnostech, je třeba pochopit účel, pro nějž byla mapování pořízena, i technická východiska a organizační podmínky jejich provedení. K historickým mapovým dílům u nás existuje bohatá odborná literatura. Tato pomůcka z ní podává jen nejzákladnější orientační výtah. Na tomto základě se pokusíme rozvést problematiku porozumění těm složkám informačního obsahu historických mapových děl, které mohou být zvláště významné pro návrh zásahů do sídel i volné krajiny. http://pamatky-facvut.cz/download/dokumenty/ Autor k y Milena Hauser ov á, C Sc ., a Jitka Polákov á, spolupr áce A lena Rákosní kov á a M a g d a l e n a B i e d e r m a n o v á . V z n i k p o m ů c k y b y l p o d p o ř e n g r a n t e m M Š I P R P MT 2 014 – V y u ž i t í h i s t o r i c k ý c h m a p v b a k a l á ř s k é m s t u d i u č . R P MT 10 514 4 4 E 0 0 0 / 1 5114 .

Notes Výstavy  Ateliérové práce. Ateliéry, FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6.

 Památku obětí útoků proti svobodě v Paříži 13. listopadu 2015 uctili senátoři

18.–29. 1. 2016.

knihomol  Pomůcka pro používání základních historických map pro studenty FA ČVUT. Publi-

2

kace je zamýšlena jako první průvodce praxí používání běžně dostupných historických mapových děl. Je koncipována s ohledem na potřeby studenta architektury, který hodlá lépe pochopit proměny prostředí, jímž se ve svých projektech i seminárních pracích zabývá. S ohledem na dostupnost těchto vzácných historických pramenů je zaměřena právě na ta mapová díla, která jsou jednoduše přístupná na webu a zároveň pokrývají celé území našeho státu. Shromážděné informace a doporučení usnadní

Akademického senátu ČVUT minutou ticha na svém mimořádném zasedání 16. listopadu 2015 ve 12.00 před Novou budovou ČVUT, Thákurova 9, Praha 6.  Rektor ČVUT v Praze prof. Petr Konvalinka pozval zástupce akademické obce na slavnostní shromáždění ke strategii ČVUT, které se konalo 19. listopadu 2015 v Betlémské kapli. Na úvod účastníky pozdravil velvyslanec Spojených států amerických J. E. Andrew H. Schapiro (premiér vlády ČR Bohuslav Sobotka se vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění omluvil). Součástí prezentace byla také řízená diskuse. V druhé části programu představila doc. Kristina Fišerová nový grafický manuál ČVUT (viz zpráva v rubrice).  Anna Kutíková, studentka ateliéru Karel Ústavu průmyslového designu FA ČVUT, získala za svůj diplomový projekt Grandma Food Sharing v soutěži Propojený svět hlavní cenu v kategorii vysokých škol uměleckého zaměření. p o k r a č o v á n í n a   s . 1 2

n a f a k u l t ě s e u s k u t e č n i l a t r a d i č n í a k c e p ř e k o n e j m e b a r i é r y 2 01 5 ; s n í m k y p a v e l l u p a č

S vedoucí nového předmětu Koncept a interpretace Pavlou Melkovou Před časem přinesla Alfa zprávu o založení nového předmětu, který je od letošního zimního semestru zařazen jako povinný v Ústavu krajinářské architektury a povinně volitelný v Ústavu nauky o budovách. Na předmětu se kromě vedoucí P. Melkové podílejí hosté jako publicista Adam Gebrian, mediální manažerka UK Denisa Kasl Kollmannová-Hejlová, teoretička architektury Monika Mitášová, urbanista Petr Návrat, grafik Robert Novák, kurátor Michal Škoda a editorka Jana Tichá. Alfa: Jak byste charakterizovala cíl tohoto nového předmětu? P. Melková: Snaží se naplnit určitou oblast, která by měla být součástí znalostí praktikujícího architekta. Mluvíme vlastně o interpretaci jako tvůrčím přemýšlení: student by měl dokázat vysvětlit svůj projekt, a to nejen co dělá, ale také proč to dělá, jaký je koncept a cíl, měl by představit klíčová východiska. Jinými slovy jde o důležitou součást navrhování, a to o kritické myšlení. Musím ale současně předeslat, že nový předmět by určitě neměl být chápán jako snad konkurence předmětů, které se vyučují v Ústavu teorie a dějin. Naopak by měl být doplněním a posílením témat, jejichž objem je podle mého názoru na fakultě celkově stále poddimenzován. Nový předmět je zařazen v rovině navrhování, konkrétně v Ústavu nauky o budovách a také v Ústavu krajinářské architektury, protože mluvíme o interpretaci v pozici praktikujícího architekta čili o pohledu z praxe. Jaké další dovednosti si studenti v předmětu osvojí? Cílem je také zabývat se různými platformami, na nichž je možné architekturu interpretovat. Snažíme se s kolegy – hosty, kteří jsou všichni špičkami ve svém oboru,

pav la melkov á

ukázat studentům různé formáty interpretace a prezentace, jako je výstava, kniha, časopis, fotografie, film atd. Je jasné, že většinou si v praxi sami nebudou dělat knihu nebo výstavu, ale první část cesty by měli umět ujít sami. Student by měl získat základní přehled, jak se dělá výstava, jak se píše článek apod. A další – zásadní složkou je způsob, jak do těchto forem dostat zmíněný koncept. To kurátor či grafik za architekta jen těžko objeví a přenese. Životní projekt architekta není jen postavit barák. Ale vytvářet prostředí jako určité kontinuum… a jeho součástí mohou být i platformy výstavy, textu, knihy apod. Dalo by se asi říci, že součástí předmětu je také hledání přesahů architektury, resp. tradičního vnímání architektury jako pouhého stavění domů a měst. Osobně se totiž domnívám, že architektonická tvorba zdaleka neznamená jen postavit barák. Vnímám ji jako v podstatě jakékoliv ovlivňování kvality vystavěného prostředí – skrze architektonické myšlení. A to se může odehrávat mnoha způsoby, a to i nefyzickými. V ideové rovině, ve společenské, v kultuře – jde o posunutí myšlení lidí nebo třeba o obohacení jejich prožitků z prostředí. A zmíněné platformy interpretace architektury mohou mít kromě role interpretační také významnou roli formativní. V historii byla řada okamžiků, kdy například výstava či zásadní text byly zlomovým okamžikem, který definoval a nastartoval změnu paradigmatu architektury, která se posléze propsala i do reálného stavění měst. Tvorba architektury je široká a zásadní společenská a kulturní činnost. Myslím, že je například důležité, aby architekt psal, publikoval, přednášel, vyjadřoval se veřejně, je to důležitý způsob měnění věcí, a to i tehdy, kdy dopad takových aktivit zpravidla není viditelný okamžitě, naopak, je často spíše dlouhodobý. Dokonce si troufám říct, že je to svým způsobem naše povinnost, protože prostor pro náš vliv na kvalitu prostředí života člověka je skutečně obrovský, resp. může být, pokud této možnosti chceme využít. A s tím se samozřejmě pojí úměrná odpovědnost, jejíž součástí je i nutnost komunikování, formulování a argumentování názoru – tedy nesení kůže na trh. 3

h e r z o g a d e m e u r o n , t ě l o c v i č n a , n a t a l , 2 01 5 ; v i l l e n e v a , f a k u l t a a r c h i t e k t u r y, s a o p a o l o , 1 9 6 9 ; n i e m a y e r, p a r l a m e n t , b r a z i l i e , 1 9 57–1 9 6 0 ; n i e m a y e r, p a m á t n í k , b r a z i l i e

Existuje nějaké srovnání se zahraničím? Vloni jsem nějaký čas pobývala v rámci Fulbrightova stipendia na stáži v New Yorku na Graduate School of Architecture Planning and Preservation na pozvání Kennetha Framptona. Před odjezdem jsem se domluvila s panem děkanem Lábusem, že bych mohla nastudovat, jak vypadá tamější přístup výuky k těmto tématům. To, že americké univerzity, alespoň ty špičkové, jsou v této oblasti na výši, je známá věc. Věnuje se jim velká pozornost, a to už i na středních školách. Žák tam musí umět vše vyargumentovat, musí dokázat vysvětlit smysl, cíl, podstatu… Na GSAPP na Columbijské univerzitě například teorie tvoří zhruba třetinu objemu výuky – a nemyslím tím nauky o konstrukci či typologii ani historii, ale skutečně kritickou teorii, úvahová teoretická témata. Čímž nechci říct, že tento model dělení výuky je ten jediný správný… ale je to důvod k zamyšlení. Spočítala jsem nabídku teoretických předmětů během jednoho semestru a bylo jich přes třicet. Jde o úvahová témata, která vedou studenty k tomu, aby se věnovali širším souvislostem, východiskům a smyslu projektové úlohy. Mimochodem kromě Kennetha Framptona a dalších teoretiků i většina špičkových architektů, se kterými jsem měla možnost v New Yorku hovořit, jako například Bernard Tschumi či Steven Holl, považují aktivní teoretickou činnost za nezbytnou součást praxe architekta, oba jsou autoři řady knih, iniciátory množství architektonických a kulturních událostí, přednášejícími na univezitě atd. Skoro si troufám říct, že přesahy k teoretické práci a zároveň také k akademické činnosti jsou v konkurenčním prostředí, jaké je třeba ve Spojených státech, ale myslím i ve velké části Evropy, samozřejmou a nezbytnou součástí celkového úspěchu praktikujícího architekta.

4

Název předmětu má v sobě ovšem ještě pojem koncept.. Než se dostanu k oblouku koncept – interpretace: Kompoziční myšlení mnohých našich studentů je skutečně kvalitní. I výtvarné myšlení; jsou šikovní, umějí udělat krásnou věc. Ale většina z nich ji pak nedokáže vysvětlit, obhájit, doložit argumenty, něco o ní napsat. A to jsou lidé, kteří ten koncept mají. Řada studentů navíc koncept v práci nemá. K zadání

přistupují instrumentálním způsobem... V podstatě jen plní technické a typologické zadání. A vlastně nemluvím jen o studentech, týká se to i architektů, kteří jsou dlouhou dobu v praxi. Základním předpokladem kvalitní interpretace a interpretace vlastního díla je existence kvalitního konceptu samotného díla. Mimo jiné je interpretace pro architekta i užitečnou zpětnou vazbou a jakýmsi ověřením poctivosti – pravdivosti vlastní práce. Pokud se v prezentaci může poctivě opřít o myšlenky a koncepty, které byly přítomné už v procesu návrhu, je to pro něj potvrzením, že má dobrý, nebo alespoň pravdivý projekt. Ale pokud si musí uměle ex post domýšlet argumenty a východiska, která v návrhu původně nebyla, má nepravdivý projekt. Zaznamenala jste nějakou oponenturu k tomuto názoru? Někteří architekti říkají, že architektura se má dělat, a ne o ní hovořit. Je to legitimní názor, ale já sama to vnímám jinak. Připomeňme Hannah Arendtovou, která říká zhruba to, že cokoliv lidé dělají, stává se smysluplným jen do té míry, v jaké o tom lze rozmlouvat. Myslím, že měla na mysli hlavně práci v rámci společnosti, nikoliv soukromou sféru. A nezapomeňte také, že jazyk je i důležitý komunikační nástroj se společností. Tím spíš, že lidé jako by měli problém se identifikovat se současnou architekturou nebo se současným prostředím. Pokud budou architekti umět svoji práci, ale i architektonické prostředí obecně interpretovat, mohou napomoci lidem, aby mu porozuměli, a tím pádem se v něm i lépe cítili. A teď k onomu oblouku mezi konceptem a interpretací. Oblouk zjednodušeně říká, že cílem výuky předmětu je interpretace a prezentace; ale abychom mohli vlastní dílo interpretovat, musíme se opřít o myšlenku, koncept existující již v procesu návrhu. V opačném případě na konci toho oblouku jenom popisujeme. Mnohé prezentace, ale dokonce i obhajoby diplomních prací se nevěnují interpretaci, ale prosté deskripci: tady je okno, tamhle chodba, fasáda je z cihel, střecha je šikmá. To ovšem vidíme i bez interpretace. Ale smysl, cíl, důvod, přesah – nic. Vedeme studenty k tomu, aby si interpretaci zkoušeli třeba také na svých ateliérových projektech. Nabízíme jim různé platformy, na kterých mohou své dílo interpretovat: výstavou, kritickým či jiným textem,

l i n a d o b a r d i , m u z e u m u m ě n í , s a o p a o l o , 1 9 57; n i e m a y e r, m i n i s t e r s t v o z a h r a n i č n í c h v ě c í , b r a z i l i e 1 9 57– 6 0 ; n i e m a y e r, n e j v y š š í s o u d , b r a z i l i e , 1 9 57–1 9 6 0 ; s n í m k y v l a d i m í r š l a p e t a

konceptem publikace, fotografií apod. – ale také třeba sdílením s veřejností. Pokud má dobře fungovat spolupráce například s kurátorem výstavy, grafikem či editorem publikace atd., je ideální, pokud obě strany přesahují svým zájmem a znalostmi do oblastí práce toho druhého. A my se snažíme motivovat k tomu přesahu architekty. Jak se hodnotí studentský výkon? Předmět předpokládá aktivitu studentů, zapojení se do diskuse, vlastní názor. Zpočátku jsem se bála, že se nechytí, ale příjemně mne překvapili. Skutečně se snaží a určitě nejsou pasivní, dokonce vnášejí do předmětu nová témata, která by rádi probírali. Cítím, že hodně hledají také praktické dovednosti… Jak připravit text k publikování, jak pracovat s grafikou knihy, jak vybírat fotografie… atd. Dovolte kacířskou otázku: Dá se koncept nebo interpretace vůbec naučit? Vždyť nejde jen o rozumové kapacity, ale také o počitky citové či smyslové... Můžeme se pokusit studentům otevřít určitý prostor, rozšířit schopnost jejich vnímání. Inspirovat je příklady. A dát jim do ruky nástroje. Někdo ten prostor vyplní, někdo třeba ne. Určitě se to nedá dělat násilím a nedá se to naučit jako násobilka. A pokud jde o smyslové počitky a rozumové poznání, na které se ptáte, nedávno tuhle otázku otevřel na přednášce Rostislav Švácha, kde zmínil Bernarda Tschumiho, který v eseji Pyramida a labyrint říká, že lidské vědomí dokáže fungovat při vnímání prostoru buď rozumově, nebo smyslově, nikdy ovšem nedokáží fungovat obě složky současně. Já si to ale úplně nemyslím, podle mě obé jde hermeneuticky v kruzích. Rozumové vnímání jsou informace – to je třeba ona interpretace –, které se v určitých situacích uloží někde ve vědomí, a pak se – možná podvědomě – stanou součástí smyslového a emočního vnímání. A tak pořád dokola. Načež ony smyslové vjemy a emoce mohou lehce pootočit rozumová vyhodnocení. Profesor Dalibor Veselý například v této souvislosti kladl v interpretaci prostoru architektury velký důraz na filozofickou antropologii, která považuje emocionalitu za plnohodnotnou a nezastupitelnou součást poznávací roviny.

vladimír šlapeta

O co budou po absolvování nového předmětu studenti bohatší? Budou zkušenější ve formulování vlastní myšlenky a v jejím převádění do různých typů jazyků, například výstavnictví nebo vydavatelských… Kdyby si měli odnést jediné, stačilo by mi, kdyby to bylo chápání rozdílu mezi myšleným a popisným, a přenesli ho do dalších oblastí své práce, ale třeba i života. A doufám, že si odnesou alespoň fragmentárně také praktické dovednosti z jednotlivých platforem interpretace. Právě proto jsem vybrala takové hosty, kteří mají nejen teoretické znalosti, ale jsou také praktiky s rozsáhlými zkušenostmi. A koneckonců je důležité i to, že se studenti setkají i s jinými odborníky než jen s architekty. S kurátorem, s grafikem... Zatímco na škole se setkávají převážně s profesanty. A ještě něco: požádala jsem hosty tohoto nového předmětu, aby studentům klidně řekli, v čem je s těmi architekty potíž, například, že jsou komplikovaní. A mnozí z nich to studentům skutečně otevřeně říkají. Moc naši profesi nešetří. Děkuji za rozhovor. Jiří Horský

Kdo zná, neničí Tohle příznačné motto visí nad vchodem do Centra stavitelského dědictví, střediska pro dokumentaci, prezentaci i vzdělávání a bádání v oboru historie stavebnictví, které bylo otevřeno na podzim v Plasech. Tato bohulibá instituce je součástí pražského Národního technického muzea a jde o celoevropsky největší projekt podobného zaměření. Nachází se v areálu bývalého cisterciáckého kláštera, nádherného souboru barokních staveb architekta Jana Blažeje Santiniho, pok r ačov ání na s . 8

5

SCHODY

1

Ateliéry Hlaváček – Schleger – Liesler, Kordovský – Vrbata, MáMA, Seho – Světlík, Zavřel – Zdebská Ústav navrhování II FA ČVUT Vedoucí projektu doc. Hana Seho Pět dřevěných schodišť, která v rámci ateliérového workshopu Schody, pod vedením doc. Hany Seho navrhli a postavili v měřítku 1 : 1 studenti Ústavu navrhování II FA ČVUT, byly v listopadu 2015 k vidění i vyzkoušení na nádvoří před naší fakultou. Studenti ateliérů se v dílně – nad rámec standardní výuky – zúčastnili experimentu, během něhož si vyzkoušeli návrh schodiště se všemi detaily. Poznali práci s pilou a vrtačkou a vyzkoušeli si chování dřevěné konstrukce v praxi. Návrh měl splňovat normy pro bytové stavby a schodiště bylo zadáno tak, aby překonalo výšku 2,8 m. Každý ateliér měl k dispozici 2 ks smrkové biodesky 2500 × 6000 mm, tloušťky 40 mm a 1 ks borové překližky 1250 × 2500 mm, tloušťky 10 mm, základní spojovací materiál a potřebné nářadí a mohl vycházet z libovolného počtu návrhů, ze kterých studenti a pedagogové ateliéru vybrali jeden k realizaci. Celý tým se poté podílel na rozpracování výrobní dokumentace a vlastní montáži, která přímo před fakultou probíhala čtyři dny. Realizovaná schodiště byla slavnostně představena 2. listopadu 2015 za účasti rektora ČVUT prof. Petra Konvalinky a děkana FA ČVUT prof. Ladislava Lábuse. Výstavu doplnila projekce videí, jež studenti natočili v průběhu projektu. Workshop byl podpořen grantem SGS 2015 a RPMT 2015. 1 Ateliér Hlaváček – Schleger – Liesler

6

Prezentaci doplňuje Alfa o ukázky grafické práce studenta Martina Krále. Snímky Jiří Ryszawy (3) a Martin Čeněk (1)

2 Ateliér Kordovský – Vrbata 3 Ateliér MáMA 4 Ateliér Seho – Svĕtlík 5 Ateliér Zavřel – Zdebská

2

3

4

5

7

dokončení ze s . 5

8

které byly zpustlé dlouhodobou neúdržbou a nevhodným využíváním za minulého režimu. Jde především o objekty související s hospodářským zázemím někdejšího kláštera – bývalý pivovar s klášterním mlýnem a areál hospodářského dvora. (Druhá polovina areálu, konvent, prelatura a sýpka, vlastněná Národním památkovým ústavem, dosud čeká na svou záchranu.) Cílem projektu, který Národní technické muzeum realizovalo s podporou peněz z evropských fondů, byla vzorová památková obnova a následné optimální využití historických objektů v mimořádně hodnotném areálu národní kulturní památky. NTM převzalo značně zchátralé budovy v roce 2008 a ve dvou etapách je postupně obnovilo. Celkové náklady přesáhly 350 milionů Kč. V areálu pivovaru vznikl studijní depozitář s referenční sbírkou stavebních materiálů, prvků a konstrukcí. Návštěvnicky atraktivní část této sbírky je prezentována formou velice povedené stálé muzejní expozice zaměřené na nejširší veřejnost. Poskytuje zajímavý přehled o materiálových a konstrukčních proměnách v oboru stavitelství. Návštěvníci se tu mohou seznámit se stavebními materiály a prohlédnout si vývoj stavebních konstrukcí od základů a hrubé stavby přes úpravu povrchů, typy oken a dveří až po krovy a krytiny. Studijní depozitář bude jednotlivá témata materiálově rozšiřovat a bude v odlišném návštěvnickém režimu k dispozici především zájemcům s hlubším zájmem o danou problematiku. Umístění zde našly nejen stávající, tematicky příslušné sbírky NTM, ale dlouhodobým doplňováním dalších sbírkových předmětů bude možno postupně vytvářet souvislé vývojové řady dokumentující technologickou i tvarovou proměnu jednotlivých prvků. Expozici doplňuje dílna i další víceúčelové výstavní prostory pro tematické prezentace a stálá výstava věnovaná historii objektu a jeho památkové obnově z prostředků IOP. Pro odbornou veřejnost je k dispozici odborná knihovna a tzv. materiatéka schraňující vzorky určené především k badatelským účelům. Pohled na moderní architekturu poskytuje kabinet Jana Kaplického. Do Plas se postupně přesune architektova pozůstalost a bude zde studijně přístupná. V navazujícím areálu hospodářského dvora bude historické stavitelství prezentováno jednak formou interaktivního didakticko-zážitko-

p l a s y, c e n t r u m s t a v i t e l s k é h o d ě d i c t v í , s n í m k y b l a n k a k y n č l o v á

blanka k ynčlová

vého stavebního dvora, jednak zde vzniklo zázemí pro tzv. stavebně řemeslnou huť. Ta chce v ideové rovině navazovat na myšlenku středověkých všestranně zaměřených stavebních společenstev a umožnit praktikování a předávání tradičních technologických dovedností. Rovněž je sem situováno zázemí pro další vzdělávání a pro setkávání odborné veřejnosti. Ve dvoře centrum nabízí řemeslnické a zážitkové dílny, jako je například tesařská dílna, cihlárna, kamenická dílna, pracoviště zedníka, unikátní historická klempírna, která fungovala od roku 1873, kovárna, slévárna, pracoviště štukatéra nebo rouraře. V dílnách lidem průvodci vysvětlí, jak co fungovalo, návštěvníci si také budou moci zkusit svou zručnost nebo se budou moci zapsat do chystaných workshopů a naučit se při denních či víkendových kurzech některé postupy. Na zahradě vznikla i jednoduchá pec pro pálení cihel a vápna. Spojení záměru záchrany paměti stavitelství s jedinečností plaského klášterního komplexu propůjčuje Centru stavitelského dědictví mimořádně silný synergický efekt. Velkorysé dílo je výsledkem obětavé práce obrovského týmu. Obnovu projektoval v I. etapě (komplex pivovaru) Projektový ateliér pro architekturu a pozemní stavby, s. r. o., v II. etapě (komplex hospodářského dvora) architektonický atelier Masák & Partner; architektem expozic byl Tomáš Bílek (tbi.architekti). U zrodu původní myšlenky vybudování Centra stáli a posléze se na jeho obnově a expozicích podíleli pracovníci naší fakulty z Ústavu teorie a dějin architektury a Ústavu památkové péče, zejména dr. Martin Ebel a doc. Michael Rykl. Blanka Kynčlová Autor ka je vedoucí k nihov ny Ús tav u teor ie a dějin architek tur y a Ús tav u památkové péče

záběr y pavla lupače z listopadového dne otevřených dveří na fakultě

LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? A proč? 2/ V které části vaší disertační práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost či idea? 3/ V Alfě 7 se v rubrice LAB zaobíral váš kolega Ščudla mj. aktuální otázkou běženců ve vztahu globální versus lokální. Jak se lze dívat na migrační vlnu z pohledu urbanistického? Co bude tento sociální jev znamenat pro charakter dnešního západoevropského města? Kam se budou uprchlíci umisťovat? A kdyby nakonec začali běženci utíkat do české kotliny, co by to znamenalo pro české město?

Lea Dostálová 1/ Zaujal mě text s názvem Dóm chaosu. Přemýšlela jsem, proč prof. Rajniš tuto svoji strukturu takto pojmenoval? Vždyť užití slova chaos primárně odkazuje k něčemu nahodilému či neuspořádanému, což je v rozporu s pravidelností této konstrukce. V čem tedy spočívá onen chaos? Pro odpověď je třeba vydat se po stopách teorie chaosu, jak nastínila Marie Davidová Danforthovou definicí („Chaos: když současnost určuje budoucnost, ale přibližná budoucnost přibližně neurčuje budoucnost“). V řeči smrtelníků: Kdyby konstrukce nebyla z kmínků, ale z ocelových prutů, byly by všechny stejné, i styčníky by byly stejné a výsledná konstrukce by byla zcela pravidelná (za předpokladu dokonalého technického provedení ). U konstrukce z kmínků je princip stejný, rozdíl je jen v tom, že každý (neopracovaný) kmínek je trochu jiný, stejně tak styčník a celá konstrukce, která je dostatečně pravidelná na to, abychom ji za pravidelnou mohli označit, ne však dokonale pravidelná jako ona zmíněná ocelová. Chaosem jsou asi tedy nepředvídatelné drobné odchylky v uspořádání prvků, bez nichž by celé dílo s použitím daného materiálu nemohlo vzniknout.

lea dostálová

2/ Ve své práci se zabývám tvorbou a regenerací suburbánních center, jejich analýzou ve smyslu proměny struktury a ekonomických aktivit a následně možnostmi předcházení negativních dopadů do území. Jednou z používaných metod by měl být Space Syntax. SS se zabývá uspořádáním a vzájemnými vazbami prvků/objektů v prostoru a vlivem tohoto uspořádání na užívanost prostorů lidmi. Vychází z předpokladu, že kvalita prostředí je dána spíše vztahy jeho prvků než kvalitou prvků samotných (Hillier et. al, 2007). V poslední době hlavně vyhledávám kolegy, které zajímají podobná témata, kvůli možnosti spolupráce a samozřejmě motivaci. To se zatím docela daří. 3/ Současná migrace je celospolečenským problémem. Pokud jde o urbanismus a územní plánování, představuje imigrace – v obecné rovině – především nárůst počtu obyvatel. Otázkou tedy je, jak a kde nově příchozí ubytovat. Uvažujme modelovou situaci, která předpokládá, že příchozí je ochoten respektovat kulturu a zvyklosti země, do níž přichází, a stávající obyvatel této země je ochoten příchozího na základě přijetí kultury akceptovat. V tom případě je ideálním řešením integrace, bránící vzniku cizineckých ghett. Takto to v sedmdesátých letech fungovalo např. ve Stuttgartu, kde mohlo v jednom družstevním domě bydlet maximálně 30 procent imigrantů. Současná situace je komplikovanější, a to hned z několika důvodů: Imigrantů je velké množství, takže by bylo asi potřeba zajistit více bytů v krátkém čase, což pro migračně atraktivní státy představuje zvýšenou ekonomickou zátěž. Česká republika mezi ně zatím nepatří, ale těžko říct, jak by situace probíhala, když zde není vyřešená politika sociálního bydlení ani pro vlastní obyvatele. Dalším problémem je, že onen ideální model ne vždy funguje, a to často na obou stranách. Otázkou také je, jak může fungovat soužití různých etnik z dlouhodobého hlediska, protože vzájemná tolerance se vlivem nečekaných událostí snadno může změnit v nenávist. Situace je tedy řešitelná jedině za předpokladu velké solidarity obou stran a značných investic přijímajících zemí. A u t o r k a j e a b s o l v e n t k a FA VUT ( 2 01 2 ) . D i s e r t a č n í p r á c e Tv o r b a a r e g e n e r a c e subur bánních center (název pr áce je pouze pr acov ní ), školitel Jan Sedlák

9

dominik t. petr

Dóm chaosu aneb Nad klacky Martina Rajniše (Dokončení z Alfy 9/15)

1/ Jak se díváte na „artefakt“ navržený Martinem Rajnišem z pohledu architekta? 2/ „ Neurčitost a nepředurčenost je klíčová charakteristika celého konceptu. Dóm chaosu je z tohoto pohledu anarchostruktura “ , píše Rajniš. Může na tomto myšlenkovém principu fungovat v naší kultuře architektura? 3/ Mohou-li veškeré předměty kolem nás nab ízet ve své podstatě i inspirační zdroj, která část zmíněné práce pro vás představuje inspiraci?

Dominik T. Petr: Klackový hi-tech?

10

1/ Architektura má mnoho podob a odvětví. Jednou z nich může být snaha o co nejlevnější a nejrychleji postavitelné a reprodukovatelné konstrukce – z pohledu tohoto odvětví je použití jasanových klacků naprosto super. Projekty profesora architektury Martina Rajniše navíc nabízejí zážitek ze struktury konstrukce samotné – je to přímo oslava statického působení i logiky skládání dřevěných prvků (klackový hi-tech?). Každý, kdo se prošel před Fakultou stavební ve dnech Rajnišova workshopu, si určitě při pohledu na Dóm chaosu řekl: chytré a krásné. 2/ To nevím, nebyl jsem při stavbě samotné. Ale myslím, že nějaký plán, co s partou cca 20 lidí a cca 200 jasanovými klacky dělat, musel existovat již předem. A takový plán podle mě vždy obsahuje určitý kód nebo klíč ke stavbě (což jsou nositelé řádu – opak chaosu). Ať již byl v hlavě nebo na papíře... 3/ Použití snadno dostupných klacků, krása staticky zajímavé konstrukce, spolupráce

václav pošmourný

se studenty architektury – praxe pod dozorem zkušeného profesora – zajímavý workshop, zpestření veřejného prostoru. Autor je studentem 1. ročníku Mgr. studia (architektura a urbanismus) na FA ČVUT.

Václav Pošmourný: Kouzlo (zdánlivé) neuspořádanosti 1/ Zúčastnil jsem se stavby artefaktu v Kyjích. To je důvod, proč ve mně artefakt v Dejvicích vyvolává sympatie – tím, že prof. Rajniš pokračuje v tomto nevídaném konceptu. K té otázce – jakmile se přenesete přes vědomí ( jakkoliv to podle mě není třeba), že se to může zdát jako „hromada klacků“ , snad spatříte možnosti, které taková konstrukce nabízí – je levná, rychle se staví a všechno dáte do kupy za pomoci pár kamarádů. A ona zdánlivá neuspořádanost a nedokonalost má taky svoje kouzlo. 2/ Nevím. Možná ano, možná ne. Co se mi zdá důležité je to, že i přes neurčitost, možná „nedořečenost“ návrhu se ta architektura/konstrukce musí – stejně jako všechny ostatní – držet na dosah určitého pevného rámce, pravidel a zákonitostí. Ono si to tak tancuje kolem. Někomu se taky jako ideál může jevit třída plná mlčících žáků sedících vzorně s rukama za zády, ale třída, kde se každý vrtí, občas něco řekne nebo trochu zazlobí, je mi tak nějak bližší. A stejně to cítím v případě, kdy si budete chtít postavit třeba přístřešek na zahradě. Nemusíte mít přeci plány v milimetrové přesnosti. Stačí, když přístřešek postavíte tak velký, aby se tam vešel stůl, židle a nepršelo vám na záda. 3/ Zkusím začít z jiného konce. Dalo by se říct, že každý byl architekt už kdysi. Každý z nás byl kdysi malý a snad každý si někdy stavěl bunkr, skrýš či domek. A je vcelku jedno, jestli stavěl za pomoci židle, deky, matrací, větví nebo sněhu. V každém se snad někdy probudila touha vymezit si svůj prostor. A jak nám to šlo! Jak lehce. Když se koukám na artefakt, zdá se mi, že při přemýšlení nad tím, co všechno by se dalo takto postavit, cítím znovu tu už skoro zapomenutou lehkost uvažování nad prostorem. Žádná jádra, tepelná čerpadla a trojskla! Ne. Jenom cosi blížící se tvarem přesné geometrii v pozadí.

studenti během workshopu dóm chaosu sklenuli na dohled od fakult y architektur y slavobránu z klacků; snímk y alfa a tomáš tesař

Šlupka prostoru. Samozřejmě že se asi nezačnou stavět administračky z klacků. Ale už jenom kvůli tomu jinému uvažování – tomu vytrhnutí z běžnosti, na kterou si vždycky tak rádi a rychle zvykneme –, které ve mě pohled na artefakt vyvolává, si myslím, že má smysl, aby takových projektů přibývalo. Autor je studentem v 9. semestru, v současnosti v ateliéru Novotný – Koňata – Zmek (realizační projekt k bakalářské práci). Podílel se na stavbě Rajnišova artefaktu u Kyjského rybníka

Reflexe ze Singapuru Jihoasijskou metropoli, plnou skvělé současné, ale i původní koloniální architektury si každý zamiluje. Místní exotická atmosféra a přímořské podnebí na mezinárodní obchodní křižovatce může vést jedině k pozitivnímu zážitku. Město je bohaté na architekturu nejenom slavných hvězd (Hadid, van Berkel, Tange, Koolhaas, Libeskind atd.), ale i na místní špičkové ateliéry a jejich intervence jako WOHA, Look Architects, RSP, DPA, Aedas – dalo by se pokračovat dlouho. Singapur je rychle se rozvíjející město s jen padesátiletou historií, které ale rozkvétá nejenom v architektuře. Dynamický vývoj města v kontextu asijských metropolí s vysokou hustotou a rychlým vývojem urbánního prostředí je už delší dobu také předmětem špičkového architektonického výzkumu. Procesy ve městě, udržitelnost prostředí, urbánní dynamika, širší vztahy dějů v prostředí a jejich dopad na budoucí architekturu a další městské kategorie v městském prostředí a informace zkoumají architekti a vědci z různých perspektiv v rámci multidisciplinární a transdisciplinární platformy Future Cities Laboratory Singapure – ETH Centre pro globální environmentální udržitelnost (SEC). Tento výzkumný ústav vznikl jako iniciativa univerzity ETH v Curychu a Národní výzkumné agentury v Singapuru (NRF). Jako doktorand-architekt jsem měl možnost během svého osmiměsíčního výzkumného pobytu pracovat přímo ve Future Cities Laboratory jako člen výzkumného modulu Simulační platforma pod vedením Dr. Matthiase Bergera a prof. Gerharda Schmitta.

Ústav se nachází v příjemném prostředí nového kampusu místní univerzity NUS v pasivní věži CREATE (Campus for Research Excellence And Technological Enterprise) od architektů Perkins + Will. Podílel jsem se na vývoji modelové (parametrický middleware) a vizualizační platformy CityHeat, založené na herním enginu Unity3D, která vizualizovala prostorové šíření tepla z dopravy ve vybraném úseku města jako signifikantní problém velkoměst v tropických oblastech. Prostorový model prostředí bylo možné parametricky modifikovat (geometrie budov a komunikací, vlastnosti a parametry městské zeleně apod.). Takový simulační nástroj může sloužit architektům a zúčastněným stranám v rozhodovacích procesech návrhu plánování či revitalizace prostředí. Ve spolupráci s týmem TUM Create Modelling Group a interním týmem programátorů Unity3D jsme vyvinuli pracovní postup směřující k možnosti kombinace agentověorientovaného modelování a fyzikálních vlastností šíření tepla simulovat a interaktivně prostorově vizualizovat tepelný diagram z dopravy v reálném čase, zohledňující prostorové podmínky. Interaktivní model prostředí bylo možné ověřovat ve vysokém rozlišení v multimediální laboratoři Value Lab Asia. Výzkum tak otevřel mnoho jiných otázek, na které je nutno odpovědět v dalších fázích tohto širšího výzkumného projektu Cooler Calmer Singapore, opět v rámci mezioborové spolupráce. Tento druh výzkumu je relevantní pro oblasti velkoměst, hlavně v tropickém podnebí, která se zároveň vypořádávají s vysokou hustotou prostředí na menším území a s rychlým nárůstem populace. Je takto možné předdefinovat nové urbánní typologie, jež tyto fenomény reflektují a zároveň zohledňují udržitelnost prostředí? Je možné navrhovat adaptabilní města, která budou reagovat na měnící se nároky uživatel a na další dynamické, městské procesy? Z tohto pobytu jsem odjížděl s novými otázkami, kterými se chci zabývat ve své budoucí práci. Asie má obrovský potenciál a je to pro architekty ráj. Peter Buš Autor je doktorandem v Kabinetu modelového projektování MOLAB, téma disertační práce Emergence v urbánním prostředí: Agentově-orientovaná simulace rekonfigurace prostředí, školitel doc. Henri H. Achten. Do Singapuru odjel na základě úspěšného výběrového řízení. http://www.fcl.ethz.ch/ Ze slovenštiny přeložil JHR

11

pokračování ze s. 2

12

Soutěž pořádá Technologická agentura ČR ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR. Porota: Martin Bunček (TA ČR) – předseda poroty, Karolína Gondková (MŠMT), Růžena Hejná (SP ČR), doc. Michal Koleček (FUD UJEP) – místopředseda poroty, Marcel Kraus (TA ČR), prof. Konstantin Raclavský (VŠB), Václav Skácel (FMK UTB), Filip Suchomel (AMU). Do soutěže bylo přihlášeno asi 60 projektů z vysokých škol. https://w w w.tacr.cz / TZ_sout%C4%9B%C5%BE _propojen%C3%BD_ sv%C4%9Bt.pdf https://www.fa.cvut.cz/Cz/ArchivPraci/5568b380501653589210db61  Prof. Vladimír Šlapeta navštívil na pozvání brazilské asociace pro vzdělání v architektuře a urbanismu ABEA na přelomu září a října 2015 Brazílii. Na 34. sjezdu této asociace ve městě Natal pronesl za účasti děkanů a koordinátorů kurzů 200 fakult přednášku, jejímž tématem byl systém hodnocení škol podle standardů komise architektonického vzdělání UNESCO/UIA, informace o vybraných školách v Evropě (Praha, Berlín, Varšava, Vratislav, Lublaň, Jerevan, Tallin, Muenster) a metody výuky typologie a dějin architektury na českých a německých příkladech. Společně s děkanem Nuno Soaresem z univerzity v Macau absolvoval také konzultace o systému evaluace škol s výborem ABEA. Z jeho cesty přinášíme snímky staveb z Natalu, Sao Paula a Brasilie (viz s. 4–5).  Den otevřených dveří pro zájemce o studium na FA ČVUT se konal 12. 11. 2015. Zájem – přišlo více než 200 lidí – byl o prohlídku budovy, přednášku, výtvarnou dílnu a modelování a urbanistický workshop, tedy o vše, co oddělení vnějších vztahů společně se studenty a pedagogy připravilo.  Překonejme bariéry 2015: tradiční akce Ústavu nauky o budovách, Pražské organizace vozíčkářů a Sjednocené organizace nevidomých se uskutečnila ve fakultní dvoraně 11. a 12. listopadu 2015. Cílem akce je ukázat budoucím architektům, designérům a technikům specifika pohybu osob s nejrůznějšími typy pohybového nebo zrakového omezení a současně potřebám těchto lidí co nejlépe porozumět. Studenti si na „překážkové dráze“ postavené z modelových místností (kabin WC, výtahů), chodeb a ramp vyzkoušeli pohyb na různých typech ortopedických vozíků nebo se

milena hauserová

jitka polákov á

anna kutí kov á

seznámili s problematikou zrakově postižených osob. Součástí akce byl workshop.  Kristina Fišerová je vítězkou vyzvané soutěže ČVUT v Praze o nový grafický vizuální styl. České vysoké učení technické v Praze vyhlásilo během prázdnin vyzvanou soutěž o grafický styl identity a oslovilo pro ni šest uchazečů z předchozího zrušeného zadávacího řízení: Kristinu Fišerovou, Filipa Heyduka, Helenu Jiskrovou, Petra Krejzka, Tomáše Machka – Side2 a Věru Marešovou. Byly odevzdány čtyři návrhy, které se umístily v tomto pořadí: 1. doc. Kristina Fišerová, 2. Side2, s. r. o., 3. Helena Jiskrová, 4. Věra Marešová. Porota: doc. Karel Haloun, doc. Otakar Karlas, prof. Petr Konvalinka, Kateřina Koňata Dolejšová, prof. Ladislav Lábus, Hon. FAIA, prof. Rostislav Vaněk, Alan Záruba.  České Budějovice – Milénium: V ateliérech FA ČVUT, vedených Janem Sedlákem a doc. Ivanem Plickou, se studenti věnovali v letním semestru 2015 převážně urbanistickým úkolům v Českých Budějovicích. Projekty se zabývaly potenciálem a strategií rozvoje města ve střednědobém i dlouhodobém časovém horizontu. V červnu byly pod sloganem České Budějovice – Milénium představeny výsledky na Fakultě architektury ČVUT v Praze, v listopadu díky spolupráci s Útvarem hlavního architekta Magistrátu města České Budějovice prezentovaly ateliéry výsledky budějovickým obyvatelům v Jihočeském muzeu.

generální partner

ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 9 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner / 6–7 redakce/ Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Aled, s.  r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 / [email protected].