06/’15 bulletin fakulty architektur y čvut
noví vedoucí ateliérů ( I I ) 2. kůže: dostálová od císlera koban o aktivismu to nejlepší z diplomek – ohlasy
ze skicáře viktorie dostálové, vítězky 2. kůže 2015
z n á v š t ě v y f a k u l t n í d e l e g a c e n a e x p u 2 01 5 v m i l á n ě , d ě k a n p r o f. l a d i s l a v l á b u s se zde setkal mj. s ministr yní karlou šlechtovou
2
Soutěže
VÝSTAVY
X Kaplický Internship 2015. 1. ročník studentské soutěže pro čerstvé absolventy architektonických oborů vysokých škol České republiky. Předmětem jsou architektonické práce absolventů (v době přihlášení studentů závěrečných ročníků) škol, kde lze studovat obor architektura. Soutěž se vyhlašuje jako neanonymní, tříkolová. První kolo probíhá v rámci vysoké školy. Každá škola nominuje ze svých studentů přihlášených do soutěže 3–5 kandidátů. V rámci druhého kola budou porotou vybrány práce (2–5 prací), postupující do finálového kola. V rámci třetího kola bude prostřednictvím zástupců architektonického studia Eva Jiricna Architects a Design Museum, London vybrán z finalistů vítěz. Vypisovatel: Nadace The Bakala Foundation ve spolupráci s Design Museum, London. Vítěz získává možnost zúčastnit se tříměsíční stáže ve studiu Eva Jiricna Architects. Termín odevzdání přihlášek je 30. 6. 2015. Porota 1. kola na FA ČVUT pro rok 2015: prof. Ladislav Lábus, prof. Ján Stempel, prof. Zdeněk Zavřel, doc. Jan Jehlík, doc. Michal Kohout. Porota 2. kola pro rok 2015: prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek, prof. Ladislav Lábus, prof. Emil Přikryl, prof. Jindřich Smetana, doc. Antonín Novák, Eliška Kaplický Fuchsová (čestný člen poroty). Soutěžní podmínky a přihláška: //www.bakalafoundation.org/. Termín odevzdání vyplněné, vytištěné přihlášky a portfolia diplomní práce v tištěné podobě paní Mlýnkové, děkanát FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6, místnost č. 233 do 30. 6. 2015 do 12.00. Zasedání poroty 1. kola na FA ČVUT v Praze se bude konat 7. a 8. 7. 2015. X Přehlídka diplomových prací školního roku 2014–2015. Vypisovatel Česká komora architektů. Termín přihlášení v kanceláři ČKA v Praze nebo v Brně, a to osobně, poštou nebo naskenovanou přihlášku e-mailem do 15. 7. 2015. www.cka.cz. Porota: Petr Janda, Jaromír Kročák, Jan Magasanik, Dr. Jakub Potůček, Eva Wagnerová.
X Vyšehradské kombinace. Vyšehrad očima studentů z ateliéru Vladimira Sitty z Ústavu krajinářské architektury FA ČVUT. Staré purkrabství, Vyšehrad. Od 3. do 15. června 2015, 9.30–17.00. X Diplomové práce. Dvorany FA ČVUT. 16.–26. 6. 2015. Knihomol X Petr Vorlík, Český mrakodrap, 272 stran. Vyšlo v nakladatelství Paseka. (ISBN 978-80-7432-504-5). X Velký představitel české moderny: Adolf Benš (1894–1982) – život a dílo architekta, pedagoga. Loni uplynulo 120 let od narození jednoho z nejvýznamnějších představitelů české moderny Adolfa Benše (absolvent pražské techniky a akademie výtvarných umění, žák Jana Kotěry, Josefa Gočára a Otakara Novotného; člen Devětsilu). Studenty je spojován s administrativním palácem Elektrických podniků (s J. Křížem; Praha Holešovice-Bubny, 1926–1935; „konstruktivistický tour de force“– napíše J. K. Frampton) a elegantní věží leteckých dispečerů ruzyňského letiště (s terminálem patřila k nejpozoruhodnějším v Evropě!). Rozsah jeho tvorby zahrnuje vily (mj. kubizující Divišova vila v Praze-Troji, 1929–1930; vila Ing. Novotného v Bratislavě), moderní školy (Moyzesovo státní reálné gymnázium v Ružomberku), výstavní pavilony (průmyslová výstava v Lutychu v roce 1929), mosty (mj. železobetonový s širokým rozponem v Lokti, ocelový v Děčíně, Písku). Jméno historika a zkušeného autora Vladimíra Šlapety zaručuje vysokou faktografickou nasycenost monografie, vyčerpávající využití archivních materiálů, mapování etap života a díla, uvedení účasti na soutěžích (mj. na městskou galerii na Klárově, na galerii na Kampě). Knihu oživují Benšovy texty zdůvodňujících projekty (doporučuji pro seminární cvičení!) a studie z periodik (mají vypovídací hodnotu dodnes, kresby upoutají svojí kvalitou – prostě pok r ačov ání na s . 12
henri achten
Nové tváře ( II ) V poslední době proběhla na Fakultě architektury řada konkurzů na místa vedoucích návrhových ateliérů (včetně experimentálních) a ateliérů ZAN. Alfa představuje nové pedagogy v odpovědích na čtyři otázky.
Doc. Henri Achten, vedoucí experimentálního ateliéru v Kabinetu modelového projektování Máte nějaký učitelský vzor? Mým druhým Ph.D. školitelem a velkou inspirací i jako učitel byl Robert Oxman z Technionu v Haifě. Ukázal mi, jak integrovat výzkumný přístup v designu. Například jsme analyzovali formální navrhování „First Unitarian Church of Rochester“ Louise Kahna a vytvářeli nové návrhy založené na principech, jež jsme zjistili. Architekt by neměl být limitován nějakým předobrazem, ale měl by se snažit přistupovat ke každému úkolu z naprosto nového startovního bodu. Proto je také cesta návrhu cestou společného poznávání mezi vyučujícím a studentem. Konceptuální návrh musí být veden výzkumem. Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? Rozhodně bych rád rozvíjel výzkum ve všech jeho podobách. Výzkum nás může zavést do mnoha neočekávaných směrů. Například jsme několik uplynulých let experimentovali s PET lahvemi. Tato práce vyústila nejprve v monografii o PET lahvích a nyní náš kabinet vyvinul a patentoval nový typ stavebního prvku využívajícího PET. Máte nějaké oblíbené místo? Mám rád stará místa. Během staletí do sebe naakumulovala mnoho změn, které musely být integrovány do jejich charakteru. Jako architekti bychom měli být skromní – nevíme úplně přesně, co to je, co dělá dobrý prostor pro lidi. Proto si rád prohlížím
mar tina buř ičová
stará místa; mají v sobě něco správného. Ze současných staveb, kde cítím něco podobného, bych jmenoval Gehryho koncertní halu v Los Angeles. Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? BIM mění „pravidla hry“ pro architekty. Stále více zemí v okolí České republiky zákonem vyžaduje plné zpracování BIM dokumentace. Studenti, kteří nebudou schopni od počátku zpracovat digitálně své návrhy, začnou být mimo hranice ČR nezaměstnatelní, a v krátké době pravděpodobně i v ČR. Henri Achten, absolvent Fakulty architektury na Technické univerzitě v Eindhovenu v Nizozemí (1992), diplomová práce Muzeum etnologie pro nizozemské Venlo (v Nizozemí vůbec první diplomová práce, která využívala techniky virtuální reality), vedoucí práce prof. Thijs Bax.
Martina Buřičová, vedoucí ateliéru ZAN v Ústavu navrhování I Máte nějaký učitelský vzor? Nemám přímo učitelský vzor. Každý učitel, kterému jsem „prošla rukama“ , mne asi svým způsobem formoval, pozitivně i negativně, někteří intenzivněji, někteří neznatelně. Nemohu jmenovat jednoho, nevybavuji si ani konkrétní situace. Hledám v každém něco pozitivního, nového, přemýšlím o tom, čím mne zajímá a čím mne může obohatit. Zajímá mne způsob přemýšlení, hledám souvislosti, neopakuji vzorce. Proto chápu učitele jako zprostředkovatele, kterého škola nabízí jako nástroj pro otevírání nových horizontů, poskytujících prostor k poznávání, hledání, seznámení, diskusi a nalezení vlastní cesty k cíli. Musí studenty zaujmout a nadchnout. Na mé cestě mne více zajímali učitelé pozitivní, otevření a hledající. Jen přirozená autorita, nikoli formální vynucování, ve mně vzbudila trvalý zájem. Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? Rozvoj myšlení. Uvědomování si jednotlivých fází myšlení, jeho analytickou a syntetickou
3
miloš f lorián
část, schopnost kritiky, abstrakce a reflexe. Cílem je rozvoj svébytného postoje, rozvoj osobnosti člověka s pevnými zásadami a vlastním názorem. Člověka otevřeného dialogu, poznávání a hledání. Architektura je specifický obor spojující hodně oblastí vědění, nutností je schopnost obrovské divergence v myšlení. V tak ohromném záběru je zpětně nutností schopnost zjednodušování a třídění, rozpoznání podstaty věci od nepodstatných maličkostí. Chtěla bych studentům pomoci najít jejich vrozené schopnosti, otevřít nové obzory, naučit je nebýt líný hledat a stále pochybovat, jít hluboko k podstatě, klást si otázky a udělat si vlastní názor. V další fázi se potřebují naučit převádět myšlenky do grafické podoby. Jsou to dobré skici, grafy, plány, prezentace, jasně formulovaný koncept. Máte nějaké oblíbené místo? Les. Místo, které vyhledávám, na které se toužím vracet. Místo, které mě nabíjí, miluji hru světla a stínu. Staveb, které se mi líbí a které na mě pozitivně působí, je mnoho, ale obyčejně se tam netoužím vracet. Co mě nikdy neomrzí, je historické centrum Prahy a různé úhly pohledu stále na totéž, které ale vlivem okolností vyzařuje pokaždé něco jiného. Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Architektura stále není společenské téma. Situaci bych charakterizovala asi takto: většinově převrácené hodnoty, absence vztahu k tradicím a kulturnímu odkazu našich předků, vědomí vlastních kořenů. Materialismus, konzum, neudržitelnost, důraz na efekt, klouzání po povrchu, naleštěná bída. Architekti nemají odpovídající postavení ve společnosti. Pokud nebude dostatek osvícených klientů (i architektů) se správně nastaveným žebříčkem hodnot, bude i málo dobré architektury. Pokud nebude architektura společenským tématem, nebude vznikat zodpovědná architektura, veřejný prostor, nebudou vyrůstat noví, zodpovědní lidé. A tak dokola. 4
Martina Buřičová, absolventka FA ČVUT (1999), diplomová práce Univerzitní knihovna ČVUT, Praha, Dejvice, vedoucí práce doc. Vladimír Krátký
Doc. Miloš Florián, vedoucí experimentálního ateliéru v Kabinetu modelového projektování Máte nějaký učitelský vzor? Nemám vzory. Zajímají mě souvislosti proměn. Vzhledem k tomu, že se blíží sté výročí nástupu nových směrů – poetismu, expresionismu, purismu, konstruktivismu či funkcionalismu, ukrytých spíše pod názvy mezinárodní avantgarda nebo moderní architektura, vybral jsem si za „vzorový“ příklad osobnost velkého českého architekta Josefa Gočára. Stále inspiruje. Řečeno slovy architekta Karla Honzíka, domnívám se, že základ úspěchů „Gočárovy školy“ byl v mixu vzácné „svobodomyslnosti“ a osobnosti pedagoga. Svoboda uměleckého přesvědčení se jevila i ve svobodě pracovní. Profesor Gočár nikdy nikoho nenutil, aby seděl v pravidelných pracovních hodinách u školního rýsovacího stolu. Naprosto se nezajímal o to, kdy a kde kdo svou práci udělá. A mnoho řečí při korekturách též nevedl. Zajímal ho jen a jen výsledek práce. To ovšem neznamenalo, že by posluchači Gočárovy školy zaháleli. Naopak, mysleli na svou práci bezustání, vždy a všude – a toto myšlení právě Josef Gočár oceňoval: „Nápad, nápad je hlavní!“ říkával a myslel tím základní vtipnou tvůrčí ideu architektonického díla. V těch letech nastával zajímavý jev, kdy studenti podněcovali vlastní pedagogy k nové tvorbě podobně, jak se to stávalo již tehdy, když student Wright ovlivňoval pedagoga Sullivana nebo když student Janák působil na pedagoga Kotěru. Doboví účastníci byli často svědky velikých proměn, jež se udály s našimi předními architekty. Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? Důležité je docílit u každé práce studentů výstupy, jež se neopakují. Ovšem objevování zajímavých přístupů, procesů, struktur a výstupů je čím dál náročnější. V tomto ohledu hraje roli i fakt, že vysokoškolské studium klade důraz na základní konstrukce a opomíjí ostatní systémy, materiály, ať statické, chytré či kinetické. Navíc je nepopíratelným faktem, že „digitálně řízená“ revoluce přestala být převratem a stala se běžnou realitou. Historie učí, že po každé revoluci
dalibor hlaváček
nastává období stabilizace. Doba však zrychluje natolik, že „digi-revoluci“ hned dýchá na paty „kyber-fyzická revoluce“ , ve které spolu komunikují nejen jednotlivé komponenty, ale i prostřednictvím internetu samotná data a informace. Stavební komponenty, které jsme vymysleli a vyrobili, se tedy mohou směle propojit a začít žít vlastním životem. Řízení nejen výroby, ale i plánování a fungování staveb, dopravy i distribuce energie se decentralizuje a stává se flexibilním. Studium by se mělo zaměřit na práci se softwary, ovládání „digi-nástrojů“ a robotů. Máte nějaké oblíbené místo? Podbrdsko spojené se zážitky dětství a mládí. Nejde v tradičním slova smyslu o konkrétní „architekturu a urbanismus“ , nýbrž o atmosféru nevýznamných míst a s nimi spojených blízkých lidí a prožitků. Pro nezúčastněné kontext nepřenosný v čase. Poslední desetiletí považuji za zajímavá ta místa, kde se snoubí nejen historie se současnou, ale především s moderní architekturou. Doba vyžaduje přehled o dění, a tím i zpětnou vazbu pro vlastní aktivity. V průběhu dvou dekád se digitálně řízený způsob plánování plnohodnotně promítl do projektování předních architektonicko-konstrukčních kanceláří (např. Foster, Zaha Hadid, Gehry, Lynn, Coop Himmelb( l )au, SOM, BIG, UNStudio, ONL, MVRDV, Herzog De Meuron, Piano, Nouvel, Heatherwick, Bollinger, Knippers, Schlaich, Arup, AGU, Büro Happold atd.) a studijních programů univerzit (např. AA, Barttlet, Applied Arts Vienna, Stuttgart, MIT, ETH, Harvard, Columbia, SCi–Arch atd.). Problematice se pravidelně věnují odborná periodika (např. AD, Detail, DBZ, atd.) a nakladatelství (např. Birkhäuser, Springer, Thames London, Architectural Press, Wigley, atd.). Nejen to je důvod, proč se každý den, měsíc či rok plánují a realizují zajímavé experimentální architektury, struktury a urbanismy, vycházejí rozmanité mezinárodní publikace, vedou diskuse, pořádají konference, výstavy a workshopy. Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Rezignaci na pojem a význam avantgardy. A dalším problémem je určitý stupeň uzavřenosti. Jak známo, v tuzemsku se stalo novodobým trendem plánování staveb
a celků založených na jednotném ideovém základě: regulaci, střízlivém výrazu, tradičních materiálech a klasické realizaci. Jak používané konstrukce a kombinace materiálů, tak i výraz působí velice, velice podobně. A proto není divu, že stavby a městské celky postrádají vedle kreativity i emoce. Místní scéna dosud nepochopila, a tudíž ani neuvedla v život pojem „digitálně řízené architektury“ postavené na procesech založených na aplikaci nelineárního „vidění světa“ , mobilitě, adaptabilitě a realizaci s důrazem na automatizaci a robotizaci. Tento vývoj akceleruje vývoj nových procesů, materiálů a struktur. Materiály, komponenty, struktury získávají postupně inteligenci a chování na principu samoorganizace: nastupuje etapa „internetu věcí“. Dochází k hlubokým změnám, které vyžadují pochopení mimo hranice oboru. Trendem není názorový a výrazový kolektivismus, ale individualismus jak v rovině ideové a tematické, tak při plánování, výrobě a provádění. Doc. Miloš Florián, absolvent FA ČVUT (1983), diplomová práce „Variabilní“ bydlení, vedoucí práce prof. Jan Sedláček
Dalibor Hlaváček, Ph.D., vedoucí ateliéru v Ústavu navrhování II Máte nějaký učitelský vzor? Vzorů je mnoho. Doporučuji si přečíst „průvodce“ Moderní architektura, který svým žákům napsal Otto Wagner, aby „alespoň částečně obmezil trapné a přečasté opakování při vyučování“.1 Je zajímavé, jak jsou myšlenky v průvodci dnes stále platné. Jedna za všechny: „Architekt vystupující ze školy musí míti ještě určitý počet duševních vlastností, jež ho teprve úplně uschopňují k provádění jeho povolání. Jako nejdůležitější mezi nimi chtěl bych označiti schopnost správného pochopení potřeb.“ A samozřejmě Peter Zumthor: „Dělat architekturu znamená klást sám sobě otázky, znamená to najít vlastní odpovědi s pomocí učitele. Stále znovu. Síla dobrého návrhu leží v nás samých a v naší schopnosti vnímat svět pocity a rozumem. Dobrý architektonický návrh je smyslný. Dobrý architektonický návrh je rozumový.“2 pok r ačov ání na s . 8
5
2. kůže O bakalářskou bytovou stavbu FA ČVUT
1. cena
Viktorie Dostálová, ateliér Císler – Oth, Ústav nauky o budovách Bytový dům Behňova, Dejvice
6
Autorská zpráva Projekt nového bytového domu je založen na myšlence vytvoření nového kompaktního bloku, který sám o sobě podporuje a rozšiřuje městskou strukturu. Blok bytových domů je situován v Praze-Dejvicích, obklopen ulicemi Bechyňova, Kolejní a Zelená, na okraji univerzitního kampusu ČVUT. Semestrální práce je postavena na základě urbanistické studie z roku 2008. Sedmipodlažní bytový dům, jenž zastavuje plochu o rozloze 430 m2, je navržen tak, aby co nejlépe navazoval na okolní zástavbu a dával nový, lepší význam samostatnému místu. Je výškově rozdělen na tři části. Navrhuji parter s komerčními prostory, bytovou část a v nejvyšších podlažích domu umisťuji dvoupodlažní vily s výhledem na Dejvice. Čelní fasádu s klasičtějším výrazem jsem navrhla z hladkého betonu s ozdobnou bosáží v parteru. Vrchní podlaží jsou odlišena nejen odsazením samotných oken od uliční čáry, ale také zatahovacími roletami z perforovaného plechu. Dvorní fasáda navazuje na hlavní fasádu domu, avšak je přetvořena tak, aby co nejlépe vyhovovala dispozičnímu uspořádání vnitřních prostorů. Lodžie do dvora je opět možno zatahovat roletami jako v přední části domu. V prvním podlaží se nachází parter s komerčními prostory a zázemí samotného domu, jako je kočárkárna a kolárna, úklidová místnost a místnost na odpadky. V dalších čtyřech patrech se nachází osm prostorných bytových jednotek, které svým zónovaným dispozičním uspořádáním přinášejí do tohoto typu bydlení žádaný pocit soukromí a zároveň možnost variability. Na každém podlaží se tedy nacházejí dva byty, jeden o rozloze 143 m2 a druhý 160 m2. Posled-
ulice, vizualizace
ní dvě patra jsou navržena ve smyslu dvoupodlažní městské vily, která je programově uzpůsobena pro potřeby obyvatel Prahy, pro něž jsou hodnoty, jako je velkolepost, individualita a soukromí, zásadními, ovšem nemohou nebo nechtějí žít mimo Prahu. Celková rozloha jedné této vily je okolo 200 m2. Oba typy obytných jednotek jsem založila na stejném prostorovém uspořádání, kdy ve středu stojí jedno velké členěné obslužné jádro a okolo něj jsou rozestavěny obytné místnosti. Pobyt v tomto prostoru se tedy může stát příjemnějším už jen proto, že obyvatel není svázán pouze jednou možností cesty od jednoho bodu k druhému, jak tomu v bytech často bývá. Středem domu prochází střešní světlík, který pomocí zdí z luxferových kostek přináší do prostoru ještě více světla,a tím bydlení získává vyšší kvalitu.
Zpráva poroty Porota ocenila ucelené řešení, které komplexně pracuje s kontextem, měřítkem a elegantní formou městského domu. Porota vyzdvihla citlivé pojetí fasád, do detailu zpracované včetně materiálového návrhu a plasticity. Vnější výraz domu vychází z místa, navazuje na atmosféru Dejvic, přesto hovoří současným jazykem. Důraz na výtvarnou kvalitu návrhu a grafické zpracování je na vysoké úrovni. Výtka směřuje k prostorovému standardu mezonetových bytů, který je předimenzovaný, a překvapivě neartikulovanému hlavnímu vstupu do budovy.
půdorys 2.–5. np
dvůr, vizualizace
interiér, vizualizace
pohled jihozápadní
půdorys 1. np
půdorys 7. np
fasáda, detail
pohled severovýchodní
půdorys 1.–2. pp
půdorys 6. np
fasáda, detail
situace
7
dokončení ze s . 4
Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? Rád bych se dále věnoval tématu udržitelné architektury a v této souvislosti více propojil výzkum v našem ústavu s výukou. V rámci ateliérové výuky se chceme zaměřit na to, aby se studenti propracovali od celku až k detailu kliky a naučili se pracovat s konkrétními materiály. Aby výsledkem byl třeba i kus domu v měřítku 1 : 1. Máte nějaké oblíbené místo? Pro časopis Alfa by se asi hodilo říci něco jako „Termální lázně ve Valsu“ (ty mimochodem nejsou vůbec špatné). Ve skutečnosti ale mám nejraději místa, kde nejsou ani stavby, ani lidi. Rád se vracím do Death Valley v Kalifornii – syrová pouštní krajina hýří barvami, každým moment je jedinečný a poránu tam omamně voní vzduch. Je to skvělé místo k poznání, kdo má navrch – jestli člověk, nebo příroda. Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Čas a peníze. Nároky na architektonickou tvorbu i „službu“ klientovi neustále narůstají, nijak se to ale neodráží na architektově honoráři ani na času, který má k dispozici. Abychom se znovu vrátili k Otto Wagnerovi – „Architekt musí hledati největší díl své mzdy ve vnitřním uspokojení. Nicméně musí dbát o své dílo se stejnou láskou a vytrvalostí a nezoufati ani umdlévati, byť i peněžitá odměna, jak jest to bohužel pravidlem, byla v pravdě jen almužnou a byť by světu jako dosud i nadále mělo napadati dáti na příklad zpěvačce za hodinu zpěvu právě tolik, kolik si Gottfried Semper uhospodařil při vší šetrnosti za celý život.“ Dalibor Hlaváček, absolvent FA ČVUT (2003), diplomová práce Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, vedoucí práce prof. Tomáš Šenberger; disertační práce Přírodní materiály v architektuře, školitel: doc. Eduard Schleger 1/ Otto Wagner (1910), Moderní architektura, Jan Laichter, Praha 1910
8
2/ Peter Zumthor (2009), Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009
bor is r edčenkov
Boris Redčenkov, vedoucí ateliéru v Ústavu nauky o budovách Máte nějaký učitelský vzor? Nastoupil jsem na fakultu v roce 1987 a zažil tady skličující časy pod vedením soudruha Sedláčka, proto budu navždy vzpomínat na chvíle první svobody v ateliéru profesora Lábuse, kam jsem po sametové revoluci zavítal a zůstal až do diplomu. Užívali jsme si to my i profesor Lábus. Který odborný námět hodláte na akademické půdě akcentovat? Snažím se, aby zadané úlohy vycházely z logiky celku, proto je většinou naším prvotním tématem celé město. Chápání souvislostí a širších vztahů považuji za podstatu odpovědného návrhu a základ věrohodné argumentace. Vertikální ateliér je skvělá příležitost k široké diskusi a určitá záruka komplexnosti jednotlivých návrhů... Tedy pokud jsou studenti ochotni pracovat. Máte nějaké oblíbené místo? Vždy mě fascinovalo rozhraní – místo na hraně, kde mám krytá záda, ale zároveň se pohledem propadám do hlubokého a širokého horizontu. Zažívám to v Českém ráji, ale i v městském prostoru. Za naprosto geniální považuji Plečnikovo Býčí schodiště na Pražském hradě, ta rychlá konfrontace měřítka a atmosféry mě vždycky dostane. Co považujete za aktuální palčivé téma české architektonické scény? Zrušení Pražských stavebních předpisů bylo studenou sprchou a bohužel i uvědoměním si, jak nízkou důvěrou oplývá naše profese ve společnosti. Vše jaksi zapadá do scénáře, kdy ochota politiků a jejich schopnost rozhodnout se a postavit se za nějakou konkrétní vizi je v naší společnosti spíše výjimkou, proto často vítězí průměr a osvědčené metody. Boris Redčenkov, absolvent FA ČVUT (1994), diplomní práce bytový dům v Klimentské ulici, vedoucí práce prof. Ladislav Lábus
peter koban
LAB: Očima doktorandů 1/ Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? 2/ Ve které části disertační práce se nacházíte? Překvapila vás během práce některá skutečnost či idea? 3/ Kde leží hranice zmíněného aktivismu? Jak lze z tohoto pohledu nahlížet na legendární avantgardu z počátku minulého století? Mohl byste uvést dva, tři příklady domácího i zahraničního architektonického aktivismu ze současnosti?
Peter Koban 1/ Hned v úvodu mě v rubrice Knihomol zaujal článek doc. Ševčíka o publikaci Martina Strakoše Po sorele brusel, kov, sklo, struktury a beton – konkrétně provokativní citát z úvodu knihy: „Jako by se architektura a urbanismus stávaly pouhým průmětem zájmů konzumní společnosti a stejně jako spotřební zboží byly směňovány podle nálady, pomíjivých mód a více či méně skrytých zájmů určitých vrstev společnosti.“ Architektura reflektuje dobu a situaci ve společnosti, a to, že je ovlivněna hlavním hybatelem, trhem, nás nemůže překvapovat. Trh se k ní chová ze své podstaty zcela přirozeně jako ke zboží. Jedno z východisek z této potenciální krize je aktivní vstup do hry. Ne trh, podnikatelé, průmysl, politici či úředníci, ale urbanista a architekt jsou ti, kteří mohou a měli by ze své pozice formulovat problémy a zájmy společnosti, na něž jsou zároveň schopni reagovat. Zaujaly mě také prezentace nových vedoucích návrhových ateliérů a ateliérů ZAN. Především otázka učitelského vzoru. Začátkem semestru jsem intenzivně uvažoval, kterého z kantorů, u nichž jsem na fakultě studoval, mohu považovat za svůj učitelský vzor. Každého z nich, v tom se shoduji s Petrem Pinkasem. S odstupem času považuji možnost studovat pod vedením několika vynikajících architektů za největší výhodu, kterou fakulta studentům poskytuje.
2/ V současnosti se nacházím ve fázi dokončování studie. Důležitými impulsy pro mě byly závěrečné workshopy, kde mi diskuse a komentáře kritiků pomohly porozumět úskalím mého přístupu. Téma mé disertační práce je Architektonický aktivismus. Jde o téma, jež leží na pomezí mnoha oborů. Aktivismus v architektuře je nestereotypní praktikou vedoucí k překonání tradičního rámce pasivního architekta a formování nové praxe, která není závislá na klientovi. Převážně se projevuje „proaktivním“ přístupem k naléhavým a přehlíženým společenským problémům a novým příležitostem. Překvapilo mě, kam až může toto aktivní působení a zájem architekta sahat a jak obohacující je pohybovat se na tomto pomezí odborů. Zároveň jsem poznal, jak je někdy obtížně definovatelná hranice mezi tím, co architekturou je, nebo by mohlo být, a co architekturou není. 3/ Aktivismus v architektuře se nejsnáze odlišuje od jiné formy aktivismu, např. občanského, objektem jeho zájmu. Tím je primárně urbánní prostor. Také využívá nástroje vlastní architektuře. Takto naznačena základní hranice architektonického aktivismu je však neustále rozšiřována přebíráním a iterací postupů používaných v jiných oborech. Období vzniku avantgardy spadá do doby velkých společenských změn, především první světové války. Reflektuje potřebu a touhu po nové společnosti. Její myšlenky zasahovali společnost jako celek a byly často radikálně utopické. I když se jim nedá upřít proaktivní snaha a naléhavost, nedají se tyto projekty, hlavně pro svůj utopický charakter, srovnat s aktivismem v současnosti. Ten se pohybuje na lokální úrovni a snaží se zasazovat o změny odspodu, převážně malými zásahy a nikoli návrhem úpravy celospolečenských struktur. Z domácích příkladů považuji za nejzdařilejší projekt Městské zásahy dua Vallo Sadovský a samozřejmě aktivity CCEA. Ze zahraničních jsou to projekty (urbánní strategie) rakouského týmu feld72, iniciativa Arrebita! z portugalského Porta a některé projekty Teddyho Cruze. Doktorand je absolventem FA ČVUT (2012), disertační práce Architektonický aktivismus jako praktika architektonické praxe, školitel prof. Ján Stempel
9
petr sládek
To nejlepší z diplomek ( I ) – ohlasy V minulém čísle přinesla Alfa v rubrice Studentské fórum zamyšlení Anny Vinklárkové z 6. semestru nad diplomní prací Petra Sládka z ateliéru Sedlák z Ústavu navrhování III. Redakci se podařilo získat reakci diplomanta i jeho pedagoga – a také reakci v zamyšlení zmíněného prof. Emila Přikryla, který navrhl přetištění jeho článku v Architektu č. 1/2002.
Petr Sládek: Více světla!
10
Publikace práce a její recenze Anny Vinklárkové mě příjemně překvapila. Absolvoval jsem studium teprve před několika měsíci. Rád bych poukázal na několik momentů, které patrně dle objemu tématu nebyly popsány, ač by to si zasloužily. Většinu času jsem věnoval urbanismu, respektive hledání ideální hmotové kompozice v kontextu návrhu tvaru náměstí. Úvahy jsem občas konzultoval. Pro základní rozvržení dostavby náměstí jsem si napomáhal studiem historické zástavby města, kresbou mnoha variant, vyhodnocováním a jejich porovnáváním a nezřídka filozofickými otázkami. Vedoucí ateliéru mě navedl na několik podnětů, kterým bych patrně sám nevěnoval tolik pozornosti. Ty pomohly při návrhu programu budov. Prostorové souvislostí jsem odvodil z map a z průzkumu v terénu. Při prohlížení Nolliho mapy Říma jsem měl štěstí a narazil na analogické řešení piazzety před kostelem St. Ignazio. Tvůrčí období bylo plné překvapení. Nejpozoruhodnějším momentem bylo, když jsem před koncem semestru neodolal nabídce architekta Sedláka – představení ukázek několika projektů, mezi nimiž byl i jeho autorský zpracovávaný s kolegou architektem Hnízdilem. Návrh lze dohledat v časopise Casabella, 549/1988, str. 23. Koncept mého návrhu nebyl příliš vzdálený oněm pracím, podobal se jim! Na vlastní kůži jsem
poznal jaké to je, když více autorů, dokonce z jiné generace nezávisle na sobě, navrhne podobné řešení. V tu chvíli jsem to pociťoval jako přítěž pro navrhování a byl nucen odpočívat a vědomě se oprošťovat od práce. Až po nějaké době se chuť vrátila. Naštěstí. Návrh lze dohledat v časopise Casabella, 549/1988, str. 23. Patrně stejný přístup zvolila studentka ateliéru architekta Plicky při zpracování diplomního projektu přibližně před pěti lety. Oba návrhy spojuje, podle mého názoru, podobný urbanistický přístup. Oceněný návrh profesora Přikryla zmiňovaný v recenzi kolegyně Vinklárkové je poněkud známější. Všiml jsem si, že mnoho architektů, uznávající stejné hodnoty, navrhuje často velmi podobná nebo téměř totožná řešení, vědomi si hledání logiky a pravdy. Výstižným popisem se již zabýval doc. Ševčík a kol. v autorské knize Dostavba Staroměstské radnice r. 1987. Samotný projekt je náročný – místo v samém srdci města nelze zpracovat jednoduše. Proto se při čtení intenzivně probírám vzpomínkami na čas studia místa a noci, věnované navrhování. Paměť místu dodává obrovský objem informací a úvahy z nich plynoucí nedají odpočinout. Potřeba zadání práce vyžaduje splnění určité osnovy diplomové práce, podle které jsem navrhoval architekturu všech domů. Při průzkumu jsem však zjistil, že vzhledem k měřítku dostaveb a charakteru středověkého města by bylo vhodnější doplnit náměstí domy navrženými od různých architektů. Anna Vinklárková připomíná možnost rozvinutí diskuse. Jsem rád, že zájem o Staromák neustává... Připadalo by mi přínosné polemizovat nad tématem z více pohledů zároveň a hledat určitý konsensus. Samotný urbanistický rozbor je velice výpravným nástrojem. Zdá se mi, že taková rozvaha by vnesla více světla pro další postup. Myslím si, že nejde o neřešitelnou záležitost či snad dokonce kauzu, jak bývá občas popisováno.
ivan hnízdil
Ivan Hnízdil: Tři poznámky k diplomnímu projektu Petra Sládka 1/ Ocenění diplomního projektu Petra Sládka z našeho ateliéru proběhlo s odstupem téměř 30 let od poslední architektonické soutěže na „Dostavbu Staroměstské radnice“ , pořádané roku 1987. Pro náš autorský tým (návrh č. „131“) je tak určitou satisfakcí. Potvrzuje se, že úloha je primárně urbanistická, jak jsme se domnívali i my v roce 1987. 2/ Diplomní projekt zvolil velmi podobný koncept našemu, nedořešil však vzájemné proporce obou navrhovaných hmot dostavby, a to včetně půdorysné stopy „solitéru“ , který pohledově uzavírá Pařížskou třídu. Tuto třídu – výsledek asanace židovského Města, lze chápat v širším kontextu jako prostorovou součást náměstí. 3/ Při obhajobě diplomního projektu zazněla z úst předsedy komise úvaha, zda již neuzrála doba pro rehabilitaci dostavby původního novogotického Nobilleho křídla, které oceněný diplomní projekt evokuje. Ing. arch. Ivan Hnízdil, odborný asistent v ateliéru Jana Sedláka Odkaz: „Soutěž Staroměstská radnice 1987“ , soutěžní návrh č. 131
Staroměstské náměstí a Krenův dům
Zadání na škole architektury Emila Přikryla AVU Krenův dům jako první fáze obnovy Staroměstského náměstí a zásadních přilehlých vztahů prostorových, k jejichž zničení došlo jeho zbouráním v roce 1901. Důvodem zadání úkolu je neuspokojivý až perverzní současný stav náměstí, jehož západní a severozápadní stranu vymazaly generace minulé. Dnes ji tvoří ustoupené dvorní fasády sekundárních domů, orientovaných úplně jinam, a spíše nahý než odhalený sv. Mikuláš. Parčík trpně nahrazuje stěnu radniční. Křoví místo kamene. SOUTĚŽE Neschopnost vyřešit problém Staroměstského náměstí dostavbou radnice je traumaticky vykazována řetězem soutěží na toto téma. Soustředění na do-
emil přikr yl
stavbu radnice ( jako prostředku dostavby Staroměstského náměstí) vedlo a vede k deformaci půdorysu náměstí, jeho historické stopy, popření sil prostorotvorných, a vlastně k expanzi hausmannizace z Josefova na Staroměstské náměstí. Vede k popření uzavřenosti náměstí; popření nepravidelnosti a prostorové bohatosti původního náměstí; rozpadu vzájemně provázané, kdysi existující skupiny náměstí a uliční sítě. Soutěže na radnici většinou končí u čtvercového náměstí, které popírá formotvorný původní systém uliční. Rezignuje na řešení a obnovu náměstí Mikulášského. Bez Krenova domu přestane být vnímána konvexnost severní, východní a jižní strany náměstí, protože hmota klínu Krenova domu potvrzovala logiku těchto zakřivení. A čitelnost. Je překvapivé, proč nikdo neuvažoval o stavbě Krenova domu, o obnově nejmonumentálnější a nejbohatší měšťanské architektury na Starém Městě jako o klíčovém objemu, který by vyřešil – zastavil rozpad Staroměstského náměstí. Je to něco jak úhelný kámen. Hmota Krenova domu je schopna uzavřít a definovat náměstí. Toho není schopna radnice, resp. dosavadní pokusy toho nebyly schopny. (...) Krenův dům jako iniciátor a přirozený fakt dlouhodobého ukládání tlaků a zpráv, klíčový faktor a předpoklad pro úspěšnou stavbu radnice. Zastavět zastavěné! Obnova náměstí. Obnova prostorové bohatosti místa – města. Moderní struktury ve starých stopách. Hustota proti rozpadu. Rozdělení časové a funkční Radnice a Krenův dům by měly být stavby samostatné ve funkci i v architektovi. Dostavba radnice se stává skutečnou a logickou dostavbou, nežádá se nic, co by nemohla vyřešit; radnice vlastně existuje. Jedna z charakteristik Staroměstského náměstí: jde o náměstí tzv. „druhých plánů“ (Mikuláš, Týn, Michal a taky radnice), věž je zachována. Radnice se stane opět domem nárožním; věž zůstane potvrzením středu radnice, zůstane těžištěm; fronta do náměstí dostane správnou, kratší proporci; potvrdí se adice jako princip historicky probíhajícího rozšiřování radnice, nedostavuje se však větší objem než původní a neposouvá se těžiště; Mikulášské náměstí se opět stává monumentálním; Staroměstské náměstí je obnoveno. Krácení redakce Alfa Emil Přikryl Autor je architekt, ředitel Školy architektury AVU
11
k . f r a m p t o n a v. š l a p e t a v n . y. f o t o s u z a n n a h a l s e y.
pokračování ze s. 2
předpočítačový věk měl svoji nezpochybnitelnou kultivovanost!). Publikaci uzavírají seznamy žáků (a jejich vzpomínky), přehledy projektů a realizací. Černobílé fotografie celků i detailů umocňují estetický dojem z publikace. Dějiny architektury nejsou informatoriem školy mateřské pro budoucí architekty ani souborem údajů ke složení zkoušky, ale především zprostředkováním zkušenosti, která sahá do dnešních dní: Benšovo dílo, je-li správně studováno, se stává lekcí z neobyčejně rychlého teoretického osvojení, domyšlení a radikálního rozvinutí tehdy nových principů (teorie a projekty Le Corbusiera, Bauhausu, holandské školy) a jejich realizace. Jsou i výzvou pro nastupující generace architektů. Význam „zlatého věku“ české meziválečné architektury stvrzuje úvod Kennetha Framptona. doc. Oldřich Ševčík Vladimír Šlapeta: Adolf Benš (1894–1982). Architektonické dílo. Vydala Nadace Charty 77, Praha 2014, 288 s., ISBN 978-80-2605-727-7
TECTS (kurátor Zdeněk Lukeš). Studenti ČVUT vystavují na Pražském jaru 2015 X Prof. Dr. Pavel Kalina proslovil 8. 5. na Epoka University v Tiraně přednášku na téma Is Genius Loci Still Alive? Přednáška byla věnována kritickému zhodnocení fenomenologie architektury, jak ji ve svém nejznámějším díle rozvinul i u nás dobře známý Christian Norberg-Schulz (1926–2000). Přednášející se dále zúčastnil hodnocení semestrálních prací studentů přední albánské soukromé univerzity, která sídlí v nově postaveném kampusu u Tirany. X Eva Veřtátová, doktorandka FA ČVUT v Ústavu stavebních konstrukcí, se zúčastnila mezinárodní konference Elegance in structures, pořádané v Naře v Japonsku, mezinárodní organizací IABSE. Příspěvek doktorandky se věnoval prostorovým formám železobetonových katolických kostelů v České republice. http://www.iabse.org/ IABSE/Events/Nara_2015/IABSE/events/ Conferences_files/Nara15/Nara 15.aspx.
Notes
12
X Děkan FA ČVUT prof. Ladislav Lábus se v čele fakultní delegace zúčastnil 15. května 2015 Národního dne ČR na Všeobecné světové výstavě EXPO 2015 v Miláně. Setkal se zde s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou, které mohl představit exponáty – Laboratoř ticha autorů studentů FA ČVUT Jana Tůmy a Davida Sivého jako multidimenzionální projekt, představující živý les vsazený do futuristické laboratoře, vzniklé díky moderním technologiím. Prezentoval též lavičky z obalů od PET lahví Kateřiny Novákové z Molabu a haptické architektonické modely, jež vznikly v Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT. Všeobecná světová výstava trvá v Miláně od 1. května do 31. října. X Prof. Kenneth Frampton (Columbia University) a prof. Vladimír Šlapeta (FA VUT Brno, FA ČVUT) byli účastníky přednášek a panelové diskuse o českém funkcionalismu, kterou uspořádal v newyorském středisku Center for Architecture Americký institut architektů (AIA) 30. dubna 2015 jako součást derniéry výstavy pražského funkcionalismu a prací architektonické kanceláře Luďka Rýznera OK PLAN ARCHI-
generální partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 9 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6–7: Viktorie Dostálová / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
