2 /’10
bulletin fakult y architek tur y čvut
j a k v o n í s t a v b a n o v é f a k u l t y ? n a p o s l e d y n a d r o č e n k o u a t e l i é r p a t r i k a k o t a s e d o t a z n í k : j u r y o l o v ě n é h o d u š a n a
jan hák, r e k o n s t r u k c e n á d r a ž í p r a h a v y s o č a n y, p o h l e d n a n á s t u p i š t ě a z a s t ř e š e n í , 2 0 10
1
v p o l o v i n ě l e d n a s e u s k u t e č n i l a d a l š í z f a k u l t n í c h d e b a t o z á k l a d e c h a r c h i t e k t o n i c k é h o n a v r h o v á n í – k e z p r á v ě v n o t e s u
Soutěže
knihomol
X Návrh modulárního obytného souboru. O zpracování architektonického návrhu městského obytného souboru v Nitře vystavěného systémem prostorové modulace. Vypisovatel: společnost Koma Modular Construction, s. r. o. Sekretář Josef Mikulčík,
[email protected], tel.: 577 452 831. Lhůta pro odevzdání soutěžních návrhů do 15. března 2010. X Pavilon Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Vypisovatelé: společnost Central Group a hl. m. Praha. Sekretář Zdeněk Frey, e-mail:
[email protected], tel.: 226 221 029, 731 196 995. Lhůta pro odevzdání návrhů do 30. března 2010 do 18 h. O architektonicko-urbanistickou koncepci. Užití autorských děl, přihlášených do soutěže, je určeno výhradně pro prezentační, propagační a marketingové účely vyhlašovatelů. www.central-group.cz, www.prague-real-expo.cz. X ADREAM – obnovitelné zdroje. O návrhy designu a architektury z ekologických materiálů. Měly by být brány v úvahu technické, kulturní a sociální aspekty trvale udržitelného rozvoje. Vypisovatel Region Picardie, Thüringen. Lhůta pro odevzdání návrhů do 18. dubna 2010. http://adream-thueringen.picardie.fr/de
X Dobrá pověst, kterou dnes má holandský urbanismus v zahraničí, by neměla zcela zastřít vzestupy a pády, které provázejí čtyři století vývoje. (…) V roce 1900 byla v Holandsku poprvé vydána také právní úprava plánování měst, tzv. Housing Act. Estetika uspořádání města se stala důležitou součástí sociálního přístupu (…) Disciplína, kterou se hitlerovský režim snažil implementovat ve všech evropských zemích za vydatné pomci militaristického systému, totiž tzv. „Gross Raum Ordnung“, se prosadila až koncem války. (…) Takto budovaná pozice posílení moci poradců v oblasti urbanismu byla úzce spojena s proporčně identickou ztrátou předválečného zápalu pro urbanismus jako takový. Objevily se rozkladné procesy a celé podstatné oblasti profese byly opomíjeny: politická objednávka a jeji priority byly důležitější než výsledek, než kvalita prostředí pro každodenní život ve městě. Urbanisté se začali stále více podobat přisluhovačům, sami nepřemýšleli a pouze realizovali pokyny úředníků obecních samospráv. (…) 1985 – bod zlomu. (…) Jednotícím prvkem nových urbanistů je jejich koncept města. Oprostili se totiž od antiestetického přístupu. Citace pocházejí z publikace Historie evropského urbanismu z nizozemské perspektivy, kterou vydává naše fakulta. Představuje shrnutí cyklu přednášek významného nizozemského urbanisty Reina Geurtsena. Přednášky proběhly (pro magisterské studium v angličtině) v letním semestru 2008/2009 a hostující profesor se v nich pokusil shrnout vývoj novodobého urbanismu od 16. století až do dneška. Jak v úvodu sborníku zdůrazňuje děkan FA ČVUT prof. Zdeněk Zavřel, Geurtsen se nezajímá o pouhý popis, ale především o hlubší motivy nejvýraznějších změn. Navíc jeho osobní znalost praxe ve Francii, Španělsku a Nizozemí nám dává nahlédnout do „kuchyně“ současných vynikajících projektů. Geurtsenův exkurz je doplněn přednáškami pěti hostů: S. Galla, D. Lamberta, H. Jurlinka, E. Bindelsa a T. Schaapa, osobností nizozemské urbanistické scény. K tématu viz též rubrika Přednášky, konference.
výstavy
2
rein geurtsen
X Rakouská meziválečná architektura – Architektura rudé Vídně. Fotografie Waltera Zedniceka prezentují vídeňská architektonická díla z let 1919 až 1939, která natrvalo zformovala podobu metropole. Fotografie obytných staveb, mateřských škol, pracovních úřadů a lázní, částečně v kombinaci s návrhy, plány, detailními snímky a dobovými plakáty, působivě ozřejmují bohatství řešení a typologií v rámci komunální architektury ve Vídni. Vedle objektů jako Lassallehof, Rabenhof a Karl-Marx-Hof jsou prezentovány lázně Amalienbad, Kongressbad, Komenského škola, sídliště Malfattisiedlung, Lockenwiese, vozovna Rudolfsheim, pracovní úřad Siebenbrunnenfeldgasse stejně jako četné další domy z té doby. FA ČVUT, Thákurova 7, Atrium. 9.–19. března 2010. Vernisáž 8. března 2010 v 17 h. X Olověný Dušan. Výstava nominovaných a oceněných projektů a ateliérů. Národní technická knihovna, 17. března – 9. dubna 2010 (vernisáž 17. března ve 21.00 h tamtéž).
Notes X Debata o předmětu Základy architektonického navrhování se uskutečnila v polovině ledna, během výstavy 300 prací studentů ZAN v atriu školy (viz též Alfa 1/10 – pozn. red.). Dvacet pět p o k r a č o v á n í n a s t r. 12 pedagogů tohoto předmětu se sešlo společně s děkanem,
dodavatel nové budov y dejvice umož nil studentům naší fakult y odbor né exkur ze; v r e d a k c i a l f y s e d i s k u t o v a l o o p r v n í e t a p ě s t a v b y
Jak voní dům Na staveništi nové fakulty / S Ing. Jiřím Mrázem z Ústavu stavitelství I, a Šimonem Matějovským, účastníkem lednové exkurze, studentem 3. ročníku FA ČVUT Každý proces stavění také re/prezentuje know-how firmy provádějící stavbu. A je tedy i čímsi jako rodinným stříbrem. O to významnější je souhlas vedení Metrostavu s odbornými exkurzemi studentů či pedagogů naší alma mater na staveništi nové Fakulty architektury. Je ovšem jasné, že dodavatel musel počítat se zvýšeným zájmem domácích špičkových expertů, jež jsou soustředěni na technické univerzitě, tím spíš, že Fakulta architektury i Fakulta stavební se staveništěm sousedí. Prostřednictvím svého „otevření“ vplynul proces vzniku Nové budovy Dejvice do procesu odborné výuky ČVUT, a stal se tedy jedním z předmětů akademické diskuse. Etapy výstavby, díky pochopení investora i dodavatele, nabízejí touto cestou přirozený námět otázek a odpovědí, jež se rodí opodál (takto v ideálním školním prostředí). Tím spíš, že jde jak známo povýtce o první velké staveniště, které může budoucí adept oboru navštívit, že autorkou je profesorka naší školy a že jde o budování první fakulty architektury v novodobé historii České republiky. Průběžně, mimochodem, vzniká též časosběrný filmový dokument, který má být poskytnut oběma fakultám. Do „živé učebny“ spustila Alfa diskusní sondu – s cílem zkonfrontovat studentské zážitky a profesní vědomosti, a uspořádala setkání jednoho z účastníků exkurze a jednoho z pedagogů, jenž se zabývá stavitelstvím a stavbu důvěrně zná (vykonává zde autorský dozor). Alfa: Pane Matějovský, navštívili jste – díky velkorysému přístupu vedení stavby – výjimečné staveniště v České republice: novou stavbu architektonické školy mohou adepti oboru monitorovat po mnoha desítkách let… Které části jste si mohl prohlédnout? Š. Matějovský: Zúčastnil jsem se až té poslední exkurze, přišel jsem tedy o vstupní návštěvy, konkrétně o zakládání stavby. Provedli nás podzemními podlažími s garážemi a prvním a druhým
jiří mráz
šimon matějovsk ý
nadzemním podlažím. Viděli jsme základy přednáškových sálů a práce probíhající v prvním podzemním podlaží, kde začínaly práce TZB. Co vám z prohlídky zůstalo v paměti? Š. M.: Překvapilo mě, že vše klapalo – i když byla slušná zima. Dozvěděli jsme se, jak se betonuje za mrazu nebo za nižších teplot. A taky mě zaujala podzemní podlaží se stáními pro auta. Tam mě překvapilo, jako jsou nízké stropy. Prý je výška stanovena podle minima, ale mně to přišlo jen taktak… Jinak musím říct, že jsem byl docela spokojen, taky jsem byl na stavbě takových rozměrů poprvé v životě. Dovolte malý test: Znáte kubaturu nové fakulty a náklady na ni? Š. M.: Náklady přes jednu miliardu a půdorys je šedesát čtyři na šedesát čtyři metrů, osm pater nadzemních, tři podzemní. Pane inženýre, co vás při poslechu Šimona Matějovského napadá? Jiří Mráz: Myslím, že nic, kromě ocenění možnosti dostat se vůbec na takovou stavbu. Studenti, kteří pořád sedí v učebně, si jen těžko představí, co se za těma čárama skrývá. Pamatuju si z mládí, že když mne otec bral na stavby, že mi voněly. Otec byl architekt. A to mě nějak ovlivnilo. Pane Matějovský, a co staveniště Nové budovy Dejvice? Jak vám vonělo? Š. M.: Byl tam cítit beton. Vnímal jste tuto vůni jako příjemnou? Š. M.: Nebyla špatná. Ale byla opravdu zima – takže v kombinaci s počasím to bylo nezvyklé, zima byla navíc i našemu průvodci… J. M.: Na druhé straně si prý studenti stěžují, že jim exkurze nic neříkají. A to mě mrzí. Protože by měli být rádi, že na takovou stavbu vůbec můžou nahlédnout. Samozřejmě že stavba není z exkurzí nadšená, protože je zdržujeme. Navíc pohybovat se po staveništi je nebezpečné. A ještě k tomu je všechno promrzlé, a tak se snaží spíš staveništěm jen proběhnout. Š. M.: Souhlasím, ale vidím ještě jiný problém: Máme sice možnost klást dotazy, ale vybavuji si, že
3
n a s n í m c í c h a l f y (s . 3 ) a ú s t a v u s t a v i t e l s t v í i (s . 4 , 5 , 8 , 9 ) z á b ě r y z r e d a k c e a s t a v b y n o v é b u d o v y d e j v i c e
padly tak sotva dvě tři otázky. Já ja student totiž nemusím vědět, na co se vlastně zeptat… Proto bylo důležité, že správné otázky položila vyučující. Ptala se na to, co by nás mohlo nebo mělo zajímat. Ví, co z témat, která jsou přednášena, se na stavbě právě v tomto okamžiku najde. Tohle ten stavbyvedoucí pochopitelně nemůže dělat. Je tam denně, a tak ho to moc nebere. Ani si třeba nevybaví všechny problémy, které na stavbě nastaly. J. M.: Není to ani jeho povinnost. Ale mohu vás uklidnit: důležité je i prosté seznámení se stavbou. Když studenti kreslí v ateliérech detail, nevědí často, o co jde. A najednou spatří, konečně, v reálu třeba betonářskou ocel… Taky mu pak může dojít, že když dělá řez, že je zbytečné, aby jej vedl tím prutem, protože kresba ztratí veškerý smysl. Protože najednou vidí průřez profilem, a tudíž také vidí, co je důležité… Tedy, když umí vnímat. Ale tohle vnímání se může dít i podprahově. Sice jste možná nevěděl, na co se zeptat, ale taky se může někomu stát, že ho to něco napadne až za rok… Že mu to prostě dojde. Ve vašem věku jsem taky přemýšlel, jak to, že dům nespadne, když ho nese jen štíhlý sloup… Prostě jsem zjistil, že i poměrně subtilní konstrukce nesou velké domy, což mi dlouho vrtalo hlavou. A taky proto jsem se bál. Až později mi došlo, že nespadne… Ale to je taky věc určitého citu. A to je to, co na stavbě může student pochopit: co cítí, co necítí, co mu vůbec říká stavební proces. Proto je nutné tam chodit. Když kreslíte dveře, je prostě důležité se podívat na dveře. A když kreslíte sloup, podívat se na sloup. Proto jsem na mrtvici, když vidím, už posté, že prváci zase kotují zárubeň zvenku. Protože to někde viděli. Já říkám: prosím vás, zárubní musíte protáhnout stokilovou babičku a ten rozměr definovat…
4
Dovolte odbočku: Nemohou se studenti dozvědět některé praktické informace i z internetu? J. M.: Začnu obecně: Počítač má fantazii podobnou automatické pračce. Dobře vypere, to ano, ale dům za vás nevymyslí. Student by měl skicovat. Od ruky. Prostě vymýšlet. Takhle můžete dělat leda hypermarket: zkrátka zmáčkout tlačítko. Podobné téma nabízí například podklady na internetu. Jak mohu brát vážně informace o izolacích od obchodníka se sklepními okýnky? Možná se dozvím hodně o okýnkách, ale už se nedozvím například, jak se na to okno napojuje. Jindy si studenti předplatí třeba časopis typu Detail. Jenže pak tam najdete i vědomé chyby – kvůli copyrightu. Publikované myšlenky a vzory jsou prostě duševní vlastnictví. Student se zkrátka musí vším propasírovat sám od nuly. Musí přemýšlet o kontextu, musí předvídat, jaké ataky dům čekají, atd., atd. I tu úmyslnou chybu musí sám v časopisu najít…
Čeho si mohli studenti z „akademického“ pohledu na staveniště všimnout, a nevšimli si? J. M.: Vezmu to šířeji: Málokdy si uvědomujeme, že v české kotlině zažíváme vlastně nejdrsnější klimatické podmínky. V Norsku na podzim všechno zmrzne a na jaře zase rozmrzne. V Itálii prší třicet vteřin, vylejou se tuny vody, za chvíli odtečou a vše vyschne. U nás tři měsíce prší, mrzne kolem nuly – a to působí jako sbíječka. A do toho fouká vítr… Dům ale musí všechno vydržet. Jako v myčce na nádobí. Například ne vždy prší odshora dolů. Déšť může být třeba taky vodorovný – pod tlakem. Prostě se do domu nesmí dostat voda. Proto má například střechu. Ignorovat střechovitost domů zkrátka nejde. Mimochodem někdy vidím, že se s domem dokonce zachází, jako by to byl model. Model ale není dům. Domy se chovají jinak než modely. Taky jsou z jiných materiálů a mají jinou pevnost. Model je z překližky, ale dům se takhle chovat nebude. Kdybyste dělali domy tak pevné, jako jsou modely z překližky, nikdo takové náklady nezaplatí. Protože jde o úplně jiný kontext, a to člověk musí cítit. A když to necítí, dům mu nebude fungovat. Profesi prostě nemůže vůbec dělat. A to neříkám nic o práci s prostorem, a že dům musí dobře vypadat… Atd., atd. Ale abych se vrátil k otázce. Postavit u nás architekturu, která funguje, je takřka zázrak… Za druhé: stavění je v podstatě sezonní záležitost a tady, jak je to nacpané do zkráceného termínu, se pracuje i v extremním počasí, což na kvalitě nepřidá… To je jedna věc. A druhá věc je způsob financování státních zakázek. Protože se v určité chvíli musí utratit peníze. A aby ty peníze byly, musí se zase utratit… což do procesu stavění vnáší nelogické způsoby, které jsou proti přirozenému řádu věcí. A to na těch barákách může být vidět. Takže když se podaří toto všechno zvládnout, tedy tu zvláštnost financování, sezonnost atd., když pak dům funguje, je to zázrak. Způsob veřejného financování staveb nebo využití dotace v určitém čase je téma samo o sobě – a v Alfě se k němu ještě vrátíme. Nicméně, nemohl byste upozornit na konkrétní situace nebo stavební postupy či elementy, kterých si kolega Matějovský nevšiml? J. M.: Všimnout si jich asi nemohl, protože se k těmto znalostem musí dopracovat časem sám. Osobně bych zmínil hlavně pohledové betony a jejich kolísavou kvalitu. V počátcích byly problémy s kvalitou, situace se ale zlepšila a podařilo se najít způsob jak na ně a určit standard, který je nutno dodržet.
Všiml jste si různosti povrchů betonu pane Matějovský? Š. M.: Ten pocit úplně nemám, jen nám bylo řečeno, že poměrně dobře jsou provedena spodní patra, kde požadavky na pohledový beton vlastně nebyly… Čemu přičítáte možné rozdíly v kvalitě stavebního procesu? J. M.: Záleží na tom, jaké lidi firma nabere a které z nich na kterou část stavby pošle. Taky zažíváme letos větší zimu než obvykle, dělá se jim tedy hůř… Atd. Záleží vždy na tom, jak jsou nastavené parametry. Dlouhá léta jsem třeba jezdil za Honzou Žemličkou do Německa. Na exkurze, po stavbách z veřejných prostředků. A tam jsme viděli tak krásné pohledové betony, že jsem žasnul. Prostě pohledové betony patří mezi dražší, ale i nejkrásnější materiál, co může podle mne být. Mám je rád… Některé stavební firmy občas nevnímají, že je to materiál drahý. A že to prostě není jen nějakej beton a měly by mu proto věnovat odpovídající péči. A co vy? Š. M.: V podstatě souhlasím. Prostě český přístup k financím nebo způsob, jak se k nim dostat, to je věčné téma. A to se může podepsat na výsledku i z pohledu té stavební firmy. Počítáte s tím, že si půjdete prohlédnout i další etapy stavby? Š. M.: Rozhodně. Lituji, že jsem se nezúčastnil dvou předcházejících exkurzí. A docela se těším na další patra a taky na fasádu v kombinaci izolace a cihel. Pak asi budou zajímavé skleněné příčky – četl jsem, že mají umožnit kontakt mezi kantory a studenty. To je podle mě dobrá myšlenka, jde vlastně o pravý opak našeho dnešního Áčka. J. M.: Na první pohled vypadá transparence dobře. Ale pedagog potřebuje taky chvíli klidu. Zavřít se, dát si třeba nohy na stůl a chvíli odpočívat nebo něco soustředěně číst… Ale před skleněnou stěnou bych si připadal jako žralok v akváriu. Budete si muset opatřit záclonku nebo žaluzie… J. M.: …což je přesně to, co nesnáším. Š. M.: Osobně jsem transparenci hodnotil pozitivně – především v rámci ateliérů. J. M.: Samozřejmě že v ateliérech to bude skutečně příjemné.
Takže na co se těší Ing. Mráz? J. M.: Nechci to zakřiknout. Říkám studentům, že v té nové budově fakulty to bude všechno jinak, než co vidí na staré budově. Že bude perfektní, krásná… Mrzelo by mě, kdyby to tak nebylo. Prostě se staví rychle, vznikají kompromisy… Vždy jde hlavně o tu míru: když je kvalita 49 procent, je to špatně, když je kvalita 51, dobře. Myslím ale, že se všichni zúčastnění snaží pracovat co nejlépe. …Nejste příliš kritický? J. M.: Asi jo. Ale dělám to proto, abychom se z výsledku mohli radovat.
Zevnitř domu Pane Matějovský, zkusme vystoupit z útrob nové fakulty a nahlédnout do útrob procesu vzdělávacího. Která část studia vás osobně zajímá? Část věnovaná kreativitě? Nebo vrstva poznávací – materiálová a technologická? Š. M.: Přiznám se, že se neodvážím sám sebe soudit… Ale vím, že dobrá architektura se dá dělat jen na základě dobré znalosti řemesla. J. M.: Právě problém současnosti vidím ve faktu, že řemesla zmizela a řada prvků se vyrábí v továrně s přesností takřka jako auta. Ale na stavbách pracují na druhé straně často lidi, kteří umějí jenom něco přemístit zdola nahoru a zleva doprava…Neumějí přemýšlet, je jim to jedno, načež to s prominutím zprasej. Tak se precizní výroba potká s upraseností… A to je problém, pokud architekt tento fakt ve své práci nezohlední. Představme si, že novostavba už stojí. Kdybyste mohl ovlivnit chod školy v novém baráku, co byste si přál? J. M.: Vnímavé studenty. Protože mi poslední ročníky přijdou velice nevnímavé. Studenti jako by jen čekali, co se do nich naleje bez jakéhokoli úsilí z jejich strany. Pane Matějovský, posloucháte podobné stesky poprvé? Š. M.: Už jsem něco podobného slyšel.
p o k r a č o v á n í n a s t r. 8
5
▲ petr kuneš, projekt g a l e r i e v p r a z e n a k l á r o v ě
Ateliér Patrika Kotase Vedoucí ateliéru: doc. Ing. arch. Patrik Kotas Asistenti: Ing. arch. Karel Hájek, PhD, Ing. arch. Jan Malec Studenti: Al Rashi Hosheen, Aleš Dominik, Andrejsová Michaela, Birková Monika, Blažek Martin, Blažek Tomáš, Borůvka Martin, Bukovský Martin, Čermák Dominik, Hák Jan, Jezdinský Martin, Kraftová Dominika, Kuneš Petr, Mrázik Lukáš, Rýpar Vít, Slezák Jan, Šmolík Viktor, Veselý David Zimní semestr 2009 V právě skončeném semestru jsme zpracovávali celkem čtyři témata. Dva projekty byly z oboru dopravní architektury: rekonstrukce nádraží Praha Vysočany a znovuvytvoření železniční zastávky Praha Vinohrady, další projekt navazoval na tradiční téma našeho atelieru, a to jsou pražská nábřeží, tentokrát se jednalo o lokalitu Praha Klárov, dostavbu bloku stojícího v blízkosti Strakovy akademie. Poslední projekt si student přinesl sám a jednalo se o výstavbu rodinného domu v obci Sobín, kde hlavním mottem práce bylo vytvořit bydlení pro více generací s možností práce v domě. Dalším prvkem bylo prověřit, jaké metody lze na toto zadání aplikovat, aby se dům mohl prohlásit za pasivní, nebo měl alespoň malé nároky na provoz. Součástí semestru byla i návštěva Drážďan, kde jsme si prohlédli nádraží a centrum města s moderní výstavbou. ▼ michaela andrejsová, rekonstrukce a dostavba nádraží praha vysočany
Samostatný ateliér Patrika Kotase na fakultě byl otevřen v zimním semestru 2002. Ateliér se od začátku specializoval na dopravní stavby a design, ale věnoval se všem architektonickým oborům. Naší snahou je nedělat rozdíl mezi urbanismem, architekturou a designem, ale naopak naučit studenty chápat věci v kontextu a dohromady tak, aby mohl vzniknout kvalitní projekt. Velký důraz je kladen na kvalitní koncept, kde svoji roli hrají pracovní modely a skicování a samozřejmě kvalitní analýzy. Snažíme se postupovat v každém projektu od složky urbanistické, kde je nutné porozumět městu a okolí daného projektu, přes silný koncept až po jednotlivé detaily, které v celku tvoří dobrý projekt. Ne vždy je tato cesta jednoduchá, ale pokud se ve studentech podaří tento princip práce nastartovat, bývá většinou z půlky vyhráno. Nedílnou součástí práce v ateliéru jsou prezentace. Tato prezentační složka práce v ateliéru je také velmi důležitá. K čemu by byl kvalitní projekt, kdyby ho autor neuměl dobře obhájit, případně na něj vůbec upozornit. V tomto směru jsme i díky naším studijním pobytům v zahraničí cítili slabinu výuky na Fakultě architektury, proto této složce práce věnujeme velkou pozornost. Minimálně pak nejsou studenti překvapeni u obhajob bakalářských prací, popřípadě diplomů, kdy komise nemusí se vším, co studenti vyrobili, souhlasit a jsou připraveni o tom diskutovat. S odstupem sedmi let, kdy ateliér funguje, lze říci, že tato cesta byla určitě zvolena dobře.
Ateliér k publikování vylosoval Ivan Plicka
◄ v í t r ý p a r, r e k o n s t r u k c e n á d r a ž í p r a h a v i n o h r a d y, 2 0 10
▼ obhajoba projektu při druhé prezentaci
Projekt rekonstrukce nádraží Praha Vysočany byl svým rozsahem největší. Současný stav je zcela nevyhovující a prostor, kultura cestování ani služby zde nejsou na takové úrovni, která by odpovídala důležitosti a vytíženosti tohoto nádraží v systému pražské integrované dopravy. Studenti přicházeli s projekty, kde se prováděly spíše menší změny, zůstávala zachována stará výpravní budova, jiné návrhy vyžadovaly větší úpravy a objevily se i takové, které zcela měnily ráz celého okolí. Všechni ale pracovali s celou částí Vysočan a zvažovali i zásahy do širší struktury čtvrti. Všechny návrhy řešily přednádražní prostor a lepší zapojení do systému města. Historicky existovala zastávka Královské Vinohrady již za monarchie, ale při následném rozšiřování kolejiště byla zrušena. Studenti řešili, na kterém místě by vlastně nyní měla zastávka vzniknout a které směry by měla obsluhovat. K tomu byla nutná velmi hluboká urbanistická analýza.V každém případě ale byl vždy součástí projektu prostor kolem nádraží a návaznost na město. V některých případech byla urbanistická složka projektu velmi výrazná, kdy studenti vlastně vyřešili regulační plán na celý tzv. „nuselský kolejový trojúhelník“. Jednotlivé projekty se výrazně lišily a přinesly pestrou nabídku moderního pojetí městského nádraží. ▲ j a n h á k , r e k o n s t r u k c e a d o s t a v b a n á d r a ž í p r a h a v y s o č a n y ► j a n s l e z á k , r e k o n s t r u k c e a d o s t a v b a n á d r a ž í p r a h a v y s o č a n y
Projekt na dostavbu nábřeží na Klárově byl zadán velmi volně a bylo na studentech, jakým způsobem se ho zhostí. Hlavním cílem bylo propojení vltavského nábřeží, které, ač v samém centru Prahy – je zcela nevyužívané. Nabízí se zde propojení na Letnou, ale i využití samotného břehu. Navrhované stavby měly tento záměr podpořit. Součástí projektu byla rozvaha v delším pásu nábřeží. Pro návrh domu bylo nutné pracovat citlivě s hmotou a s jednotlivými pohledy, které měly prokázat reálnost projektu na pozadí pražského panoramatu.
mar tina šotkovská
jiří střítecký
p o k r a č o v á n í z e s t r. 6
A usmíval jste se, nebo jste si myslel: oni nás neberou vážně… Š. M. Určitá pravda na tom je, ale podle mě jde vždycky o osobní přístup… Záleží také na přednášejícím a také na tématu přednášky. Konkrétně třeba na příkladu předmětu Pozemní stavitelství, kde mě nejvíc zaujala látka pátého semestru – poruchy staveb. Asi proto, že si student po čtyřech semestrech teorie mohl vyzkoušet, kterých chyb by se v praxi mohl dopustit a jak to potom v reálu dopadá. Jde o předmět, kde získám informace a současně vidím, k čemu mi jsou. A také dostanu příklady využití. Jiné předměty naopak obsahují hromady informací, ale aktuálně nevidíme, k čemu nám budou. To se v dobrém případě dozvíme až mnohem později, možná bychom měli možnosti aplikací znát už od začátku. …Budu osobní: Vidíte sám sebe mezi těmi studenty aktivními nebo mezi těmi druhými? Š. M.: Asi to nedokážu říct o celém studiu všeobecně. Ale každý z nás má předměty, které ho zajímají víc a které ho zajímají méně. Podle mě se nacházím na stupnici pana Mráze asi tak uprostřed. Pane inženýre, jste vůči studentům kritický. Ale důležitější je možná hledání příčin… J. M.: Mají to těžké oni i my. Prváků mám sto padesát. Nedávno u mě byl děkan, viděl, jak sedíme u mě v malém pokojíčku tři – a na chodbě čekaly fronty tak husté, že se nedalo přejít k záchodům. Vzdálili jsme se od příčin… J. M.: Někdy říkám, že je to možná špatný rok – špatný vrh. Nedovedou si pod těma čárama představit, o co jde. Stokrát ukazuju zárubeň, a když pak student zárubeň kreslí, pořád neví, že to je to, co mu říkám. Některým samosebou stačí jen ťuknout… Jako by sem chodili lidi, kteří nemají o architekturu zájem. Samozřejmě, že mají nárok nevědět nic, proto taky šli do školy. Ale musí být otevření. A musí mít vlastní důvod, proč obor dělají: nejen proto, že být paní architektkou nebo architektem je módní. Prostě jim ty domy nevoní….
8
Děkuji za rozhovor. JHR (V příštím čísle se Alfa bude mj. věnovat i otázkám veřejného financování – pozn. red.)
Nad ročenkou FA ČVUT 2008–2009 (III) 1/ Co vás na ročence zaujalo především? Mohl/a byste ji srovnat s ročenkou předešlou? 2/ Který prezentovaný projekt vás zaujal? Mohl/a byste svůj názor zdůvodnit? 3/ Zaujal vás přístup či metodika (event. zadání) některého z ateliérů? Proč?
Jiří Střítecký, Ateliér 8000 1/ Tedy: je určitě přehlednější a čitelnější než loňská, v každém případě je krásná. 2/ A z myšlenek, které mne nejvíce zaujaly? Marek Santot, Horský útulek Dámavand, Írán (ateliér Aleše Langa) a Ondřej Strejček, Meeting point Strahov (ateliér Miloše Kopřivy). Jestli to není jen zdání, respektive manýra, pak u obou projektů je to strukturální přemýšlení, z těch dvou obrázků se to načíst dá, i když nabízejí minimum informací. 3/ Co se týče metodiky výuky ateliéru, toto téma pro mne čitelné moc není. Nicméně bych uvítal kromě velkého množství krásných projektů domů tvorbu krajiny, její respektování, doplňování a nakládání s ní. Protože stačí prostý pohled na kteroukoli výpadovku z Prahy a člověka přepadne depresivní pocit. Logistická centra, fotovoltaické elektrárny, nepropustná krajina, mnohdy nenávratně zdevastovaná. A hodně z nás se pod tyto projekty podepisuje. Pak by taky bylo velmi krásné, kdyby se v ročence objevila konzistentně vazba na historii, hledání a studování identity. Dost dobře si nedovedu představit jak, ale něco podobného se studovalo na brněnské fakultě za pánů profesorů Antonína Kuriala a Felixe Haase a docenta Drápala. Určité zvýraznění volné výtvarné tvorby studentů by ročenku zpestřilo. Myslím jakýsi logický průnik vědomí, odkud jsem, kam jdu a co chci po sobě zanechat.
Martina Šotkovská, absolventka 2009 1/ Hlavní pozitiva ročenky spatřuji v její ucelenosti a celkové přehlednosti. „Přelétavý“ student má nyní příležitost si kdykoli během semestru listovat publikací a uvažovat v klidu, který další ateliér by rád vyzkoušel a obohatil se o další pohledy a názory na architekturu, a to aniž by některý z ateliérů ve spletitosti chodeb a chodbiček budovy architektury minul, jak se tomu stávalo v době, kdy tato ročenka ještě nebyla na světě. Smysluplnost publikace vidím hlavně v jejím přínosu pro studenty nižších roční-
y vet te vašourková
ků, kteří teprve hledají svou pozici na půdě školy architektury. Ze samotného obsahu ročenky mě trochu zklamalo to, že ne všichni vedoucí ateliérů přidali krátký, obecný popis, přibližující tvář samotného ateliéru. Myslím, že student o to víc ocení ty ateliéry, které si tu práci daly a svoje nastínění připojily. 2/ Zaujal mě projekt Milana Valeše z ateliéru Henryho W. A. Hansona, a to hlavně vzhledem k jeho „živému“ přístupu k urbanistické úloze z pohledu uživatele. Líbí se mi jeho schopnost neustálého „zoomování“ do jednotlivých konkrétních míst projektu. Neřeší pouze prostorové uspořádání objektů a prostranství, ale v centru jeho pozornosti je uživatel a jeho aktivity v navrhovaných prostorech. Vše je velmi příjemně prezentováno. Zdaleka nejde jen o vyřešení kompozice čtverečků nebo obdélníčku na papíře, jak bývá u některých projektů zvykem. 3/ Z hlediska metodiky mě osobně zaujaly ateliéry, u kterých je zřetelný rozdíl v přístupu k jednotlivým studentským individualitám. Rozdílný přístup lze z ročenky vypozorovat z několika indicií: zda ateliér nabízí či nenabízí více zadání. Zda architektura vytvářená v ateliéru má nebo nemá vždy společného jmenovatele – vedoucího ateliéru. Zda je nebo není forma prezentace individuální záležitostí. Variant je spousta. Je na každém, co si vybere.
LAB (z Alfy) očima doktorandů Zaujala vás některá z myšlenek v poslední Alfě? Které odborné téma považujete v Česku v současnosti za aktuální? Jakým tématem se zabýváte v doktorandském studiu?
Yvette Vašourková Kromě zajímavého rozhovoru s děkanem Zdeňkem Zavřelem o perspektivách školy mě velice zaujal text Lukáše Kohla věnovaný ročence FA, zdůraznila bych hlavně apelaci na rozvíjení smysluplného konceptu u projektů, jelikož jeden z hlavních prvků, který povyšuje stavbu na architekturu, je kvalitní koncept. Ateliérový projekt tak jako soutěžní projekt by se měl hlavně zaměřovat na srozumitelné představení konceptu. Dále bych se chtěla zmínit o cyklu přednášek Czech Architecture Now, pořádaný Romanem Plátem a Zuzanou Krmelovou, a to hlavně proto, že vyzývají
k veřejné přednášce architekty působící na škole. Studenti se sice s danými osobnostmi mohou setkat v rámci ateliéru, neseznámí se však tolik s jejich vlastní tvorbou a aktuálními projekty. Současně tak studenti mají možnost poznat jejich přístup k architektuře, což jim určitě napomůže k volbě pro ně ideálního ateliéru. Přednášky jsou podstatné i pro samotné architekty, jsou vždy výzvou k reflexi vlastní tvorby. Velmi si cením, že se jedná o iniciativu studentů, nikoli o akci školy. Architektura je bezesporu hmatatelnou reflexí společnosti. Pokud se podíváme obecně na stavební produkci u nás za posledních dvacet let, jeví se naše společnost stále jako nevyzrálá, bez cílů a vizí. Stačí se podívat například na dnešní stav pražského předměstí. Město má přitom pouze jednu jasnou koncepci, a to dopravní, do které investuje většinu veřejných prostředků. Ale namísto přehodnocení dnešních priorit a pozice automobilu ve městě se bohužel drží zastaralých vizí se snahou tvořit větší prostor pro provoz aut. Naproti tomu stále chybí koncepce pro pěší pohyb městem. Pokud bych měla vzít příklad jedné stavby, nejvýstižnějším je zřejmě Parlament České republiky, jako přímý reprezentant naší společnosti. Parlament po revoluci přesídlil z Federálního shromáždění na Malou Stranu. Senát ČR dnes zabírá celý Valdštejnský palác a Poslanecká sněmovna ČR další tři bloky kolem Malostranského náměstí i přesto, že původně měšťanské domy nevyhovovaly novým účelům. Postupně se přibíraly další a další prostory, a tak se z Parlamentu ČR stal nepřehledný labyrint za zdmi absolutistických paláců. Reprezentace státu věnující se věcem veřejným se tak paradoxně ukrývá a vzdaluje od základních demokratických principů. O vystavění budovy parlamentu se přitom uvažuje od vzniku první republiky. I když se tato otázka opět po revoluci otevřela, vláda se rozhodla pro kompromisní řešení adaptace budov pod Hradem.Byla tak promarněna možnost reprezentovat nově utvořený demokratický stát otevřenou a přístupnou soudobou architekturou. V rámci doktorandského studia se věnuji udržitelnosti v architektuře. Téma mě lákalo hlavně pro svou současnou popularitu, daný pojem se neustále skloňuje, přitom není vždy zcela jasné, co znamená, pojí se hlavně s ekologickými aspekty. Zajímají mě samotné kořeny udržitelnosti ve vztahu k trvanlivosti, nadčasovosti a univerzálnosti. Jako novotvar vnímám pouze termín, ne tolik samotnou podstatu. Doktorandka je absolventkou FA Č VUT (2001) a postgraduálního studia na Berlage Institutu v Nizozemí (2005 – 2007), doktorskou práci v studijním oboru Teorie architektonické tvorby píše na téma Udržitelný rozvoj ve vztahu k současné architektuře. Školitel: prof. Zdeněk Zavřel
9
ester havlová
Dotazník: Porota Olověného Dušana 2010
Pavel Joba
Jury nejvýznamnější studentské soutěže zhlédla počátkem ledna projekty FA ČVUT ze zimního semestru Při této příležitosti Alfa oslovila porotce: 1/ Vybavujete si svou první studentskou soutěž? Co vám z ní utkvělo v paměti? Jak jste dopadl/a? Pochopila porota vaše řešení? A v čem byla jeho podstata? Ne-li, co jury upřednostnila? 2/ Účastníte se soutěží? Jak vypadá vaše bilance z poslední doby? Nezúčastňujete-li se, proč? 3/ Kde leží podle vás konkrétní problémy současných soutěží architektů v ČR – ve srovnání se sousedními zeměmi?
1/ Vybavujete si svou první studentskou soutěž? Ano. Studentská soutěž na bytové domy v Sinkulově ulici, Praha 4, Podolí. Jaro 1991, druhý ročník studia na FA ČVUT. Co vám z ní utkvělo v paměti? Probdělé noci v 10. patře FA, Miro Kurčík s kruhy pod očima, David Kraus celý bílý, jak brousil sádrový model, marasmus. Jak jste dopadl? Špatně. Pochopila porota vaše řešení? Nevím. A v čem byla jeho podstata? Hřebínková zástavba kombinovaná s viladomy. Jednoduchost. Ne-li, co jury upřednostnila? Viladomy, team z AVU. 2/ Účastníte se soutěží? Ano. Jak vypadá vaše bilance z poslední doby? Od roku 2000, kdy jsme s kolegy založili Ateliér M1, jsme se zúčastnili 14 architektonických soutěží, s touto bilancí: 1. cena: 2 ×; 2. cena: 1 ×; 3. cena: 2 ×; odměna: 2 ×; nic: 7 × Nezúčastňujete-li se, proč? Nezúčastňujeme se, působí-li soutěž nedůvěryhodně. (např. soutěž na Národní knihovnu, kde byl po přečtení seznamu porotců budoucí vítěz předem jasný). 3/ Kde leží podle vás konkrétní problémy současných soutěží architektů v ČR? – ve srovnání se sousedními zeměmi? Mnohokrát oplakaná skutečnost – je vyhlašováno málo soutěží, zato mnoho výběrových řízení (často předem dohodnutých), kde se soutěží cenou, certifikáty ISO, referencemi, počtem zaměstnanců, obchodními obraty atd., ale ne ideou. Pražský magistrát nevyhlašuje soutěže skoro vůbec, pokud ano, jde o ideové soutěže, které jsou ztrátou času (jak se ukázalo u soutěže na urbanismus Strahova). Soutěže, z nichž plyne zadání zakázky, se vyhlašují minimálně.
Ester Havlová, fotografka 1/ My to máme trochu jinak. Ve škole (FAMU – pozn. red.) například žádná soutěž nikdy neproběhla. Nevím jak je to teď, ale myslím, že ne jiné. My máme asi dva typy fotografických soutěží: Soutěž, kde se fotograf prezentuje volnou tvorbou a porota hledá podle určitých kritérií (např. vyhlášené téma) tu nejlepší fotografii. A pak soutěž o zakázku. Jelikož nejsem moc soutěživý člověk, příliš se jich nezúčastňuji. První jsem zkusila jen jednou, v Německu s fotografiemi na téma architektura. 2/ Neúspěšně. Druhého typu jsem se zúčastnila dvakrát. Poprvé úspěšně (monografie malíře Roberta Piesena). Vzpomínky na tu práci mám úžasné. Jak se člověk může vyřádit i na blbých reprodukcích. No zkuste reprodukovat Piesena. Nakonec z toho byla nejkrásnější kniha roku. Druhý pokus byl v divadle na Vinohradech, kdy se vedení rozhodlo uspořádat konkurz na fotografa představení. Neuspěla jsem a myslím, že pak už konkurzy nedělali. 3/ Soutěže architektů sleduji víc než ty fotografické a musím říct, že to architekti nemají vůbec jednoduché. Asi by mě nebavilo soutěžit ani jako architektka.
10
pavel joba
A b s o l v e n t k a FA M U ( M g A . 19 9 3 ) . V s o u č a s n é d o b ě n a v o l n é n o z e .
A b s o l v e n t FA Č VUT (19 9 2 ) , Š A AVU (19 9 6 ) .
vít máslo
Vít Máslo 1/ Mou první studentskou soutěží byla, nevím už přesně název, ale něco jako Krejcarova cena a cosi jsem vyhrál, druhou nebo třetí cenu. A dokonce jsem na základě toho dostal první práci u Zdeňka Zavřela, který byl tehdy v porotě, v Rotterdamu v jeho ateliéru, což pro mě byla vynikající zkušenost. 2/ V roce 2009 a 2010 jsem dělal dvě soutěže ČKA, a úspěch nula. 3/ Myslím, že převažují jisté stereotypy v myšlení porotců, chce to už nějakou mladší krev, protože poroty typu Masák, Přikryl, Kotalík, Lábus atd. (a to je to nejlepší, co dnes existuje) mají svůj zenit za sebou. Svět už je jinde a je těžké být pořád v obraze… A b s o l v e n t Š k o l y a r c h i t e k t u r y AVU ( 2 0 0 1) .
Osamu Okamura 1/ Byla to studentská soutěž, pořádaná nejmenovaným výrobcem tvárnic. Nevím už, jak jsem se do ní dostal. Pamatuji si, že jsme byli následně „za odměnu“ vybráni na zájezd do továrny, kde se dotyčné tvárnice vyráběly. To byl každopádně velký zážitek. Tovární haly a stroje mám rád. Následovala návštěva Mnichova a jeho olympijského areálu. To bylo ještě lepší. Ale nejvíc mi utkvěl v paměti noční rozhovor s kolegou Patrikem Zamazalem, kdy jsme chodili hodiny spící bavorskou krajinou... 2/ Účastnil jsem se více soutěží – většinou šlo o širší spolupráci v rámci vyzvaných, často mezinárodních týmů. Nová stálá expozice Romského muzea v Brně, expozice pražského Muzea hudby, jablonecké Muzeum skla a bižuterie apod. Nepamatuji si, že bychom někdy něco vyhráli, ale kreativní atmosféra, zapálené diskuse a obrovské pracovní nasazení nás všechny vždy obrovsky nabily. Vřele doporučuji. 3/ Je jich málo. A z toho mála ještě ne všechny skutečně směřují k realizaci. Jestliže se však objeví kvalitně připravená soutěž s kvalitní porotou a inspirativním zadáním, vždy se účastní desítky architektů. Nerozumím tomu, proč investoři tohoto obrovského myšlenkového potenciálu tak málo využívají. Jinak, v obecnější rovině: soutěže nedotažené
osamu okamura
jiří opočenský
k realizaci, problém kvalitně připraveného zadání, nedostatečně kvalitní poroty a inspirativní zadání (za které považuji nyní již ve velkém množství převažující ideové soutěže, které mohou mnoho autorů odradit právě faktem, že nezaručují realizaci). A b s o l v e n t FA Č VUT ( 2 0 0 0 ) a Š k o l y a r c h i t e k t u r y AVU ( 2 0 0 3 ) . Š é f r e d a k t o r o d b o r n é h o a r c h i t e k t o n i c k é h o č a s o p i s u E r a 2 1, p ř e d n á š í n a F F M U v B r n ě , p r o j e k t u j e . K r o m ě a r c h i t e k t u r y s e z a b ý v á t é ž s o c i á l n ě - e k o l o g i c k ý m i p r o j e k t y a s i t e - s p e c i f i c u m ě n í m .
Jiří Opočenský 1/ Byl to soutěžní návrh knihovny pro Ostravu, který jsem jako student dělal s Tomášem a Janem Novotnými v ateliéru KAVA. V paměti mi utkvěl nekonečný boj s velmi podrobnými zadávacími podmínkami a rozsáhlým stavebním programem. Učili jsme se rozlišit podstatné od nepodstatného. Náš návrh byl vyřazen dvě kola od finále z cca deseti projektů. Naše řešení se snažilo do rozvolněného místa blízko centra přinést více městskosti. Nízký dům se proto přimykal k uličním čarám a snažil se před sebou vytvořit zahuštěné místo. Řešení stálo na konstrastu otevřeného volného výběru v parteru města a do sebe koncentrovaných studoven nad ním. Vítězové Kuba a Pilař vyřešili prostorové přebytky jezerem a v něm stojícím obeliskem. 2/ Za dobu fungování našeho ateliéru ov-a jsme se zúčastnili soutěže na Městský dům v Dobříši. Náš návrh nepostoupil do druhého kola. Účast v soutěži je pro nás luxus, který si nemůžeme dovolit často. 3/ Sporný osud vítěze a jeho další pokračování v zakázce. Investice do soutěžního návrhu ani v případě vítězství nemusí vést k rozvoji ateliéru. A b s o l v e n t FA Č VUT ( 2 0 0 4 ) .
11
p o k r a č o v á n í z e s t r. 2
aby zhodnotili výsledky obsahové koordinace započaté již v minulém roce, kdy byl stanoven rámcový výukový program pro ZAN (viz Bílá kniha 2009/10). Podle doc. Michaely Brožové, koordinátorky Zanů, došlo v letošním zimním semestru poprvé k rozdělení 19 ateliérů ZAN do tří skupin podle ústavů. Každá skupina si vytvořila společný program, který zahrnoval např. zkoumání stability objektu, práci s prostorem, kompoziční i urbanistické analýzy. I když se v každé skupině konkrétní zadání často lišila, sledovali se shodné pedagogické cíle (zvládnout základní nástroje architektonické profese a naučit se navrhnout a vyjádřit jednoduchou architekturu kresbou i modelem). Takto dosažené konečné výstupy prokázaly vzájemnou lepší srovnatelnost než v minulých letech. Během debaty vyplynuly i latentní problémy – kromě obecně konstatovaného nedostatku času a soustředěnosti studentů na ateliérovou práci, také stále ještě neuspokojivá provázanost a koordinace mezi jednotlivými předměty v prvním ročníku. Že to jde, dokazuje podle Brožové např. zvyšující se úroveň barevných kreseb studentů ZAN, kteří prošli touto disciplínou v Ústavu výtvarné tvorby. Celkově se všichni zúčastnění shodli, že až na výjimky se úroveň výuky ZAN výrazně zlepšila a že ve vzájemné obsahové komunikaci je nutné pokračovat nejen mezi jednotlivými ateliéry ZAN, ale v rámci celého prvního ročníku. X Výstavba nové Fakulty architektury ČVUT probíhá podle proděkana pro výstavbu Václava Aulického úspěšně, dodavatelé drží termíny harmonogramu, takže stále lze předpokládat její dokončení koncem letošního roku. V průběhu loňského roku se řešila dislokace pracovišť a prostorů určených v této budově pro Fakultu architektury, včetně nového oboru Průmyslový design. Fakulta je podle Aulického v budově (na papíře) „usazena“. Na stavbě se konají pravidelné exkurze studentů (viz rozhovor na s. 2–8 – pozn. red.). X Slavnostní vyhlášení výsledků letošního již 17. ročníku soutěže „Olověný Dušan“ proběhne v prostorách NTK. Pořádá Spolek posluchačů architektury. Detaily viz Výstavy.
Konference, dílny, přednášky
12
X Přínos současného nizozemského urbanismu. Přednáší Rein Geurtsen. Proslovení přednášky bude součástí slavnostního uvedení publikace Historie evropského urbanismu, kterou vydává naše fakulta (viz rubrika Knihomol v čísle – pozn. red.). FA ČVUT, Thákurova 7, 11. března 2010. (Podrobnosti budou zveřejněny na webovém portálu FA ČVUT.)
X Michael Rykl, Bydlení ve tvrzích středověku a raného novověku – 23. února Karel Ksandr, Josef Zítek – evropský architekt, pedagog a památkář – 2. března Miroslav Cikán, Obnova Husova sboru Pavla Janáka – 9. března Pavel Slavko, Slavnosti, zábavy a barokní iluminace v dvorském prostředí – 16. března Michael Rykl, Stopy užívání jako významný výpovědní pramen – 23. března. (V rámci 3. ročníku cyklu Památky 2010 Ústavu památkové péče FA ČVUT). Vždy v C 223, FA ČVUT, Thákurova 7, v úterý v 17. 30 h. X Konference Obnova památek 2010 – Současná tvorba v historickém prostředí. Pořádá Axis, s. r. o. – odborná spolupráce Národní památkový ústav a FA ČVUT. Vystoupí též prof. Matúš Dulla (Propast mezi kreativitou a konzervativismem) prof. Ladislav Lábus (Stavby v historickém prostředí a Petr Hájek (HSH architekti – Tři projekty), moderují prof. Václav Girsa a doc. Josef Štulc. Masarykův ústav, úterý 23. března 2010, 9.00–17.00 h. X Inventura urbanismu 2010. „O co opravdu jde?“ Pod mottem „Současné i budoucí proměny světa se významně projevují ve struktuře sídel, chceme na tyto proměny reagovat dobře a profesionálně,“ připravuje Ústav urbanismu na letošní květen urbanistickou konferenci. Letošní nultý ročník je pro cyklus odborných debat přípravný. Programová rada: Irena Fialová, Petr Hlaváček, Jiří Hrůza, Jan Jehlík, Michal Kohout, Radek Kolařík, Roman Koucký, Ivan Plicka, Jiří Plos, Jan Sedlák. Témata: Aktuální tendence (vývoj – výzvy – vize) Role urbanismu (realita – obor – vzdělávání) Hodnoty sídla (ochrana – proměna – rozvoj) Veřejné / Soukromé Funkce / Prostor. Otázky: Čím je dnešní urbanismus? Co si skutečně myslíme a co víme? Na co se soustředit? Co můžeme ovlivnit? Jaké máme nástroje? Národní technická knihovna, říjen 2010. podněty ke zprávám pocházejí z informací vedení FA ČVUT, ústavů a ateliérů, z České komory architektů a od spolupracovníků redakce
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 4 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7: Jan Malec / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. A 318, Thákurova 7, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
