7/’09
bulletin fakult y architek tur y čvut
optikou v ý t varnou c o j e k r á s a? cena břetislava štor ma: vojtěch neřold
v o j t ě c h n e ř o l d (4 . s e m e s t r, a t e l i é r p r o f . v á c l a v a g i r s y ) , n o v o s t a v b a k o s t e l a v m e r b o l t i c í c h , c e n a b ř e t i s l a v a š t o r m a 2009, zákres do snímku
1
z p o r o t o v á n í s o u t ě ž e o u r b a n i s t i c k ý p r o j e k t , v e d l e d v a s n í m k y z c e r e m o n i á l u v y h l a š o v á n í v ý s l e d k ů . v p r a v o d v a s n í m k y z v y h l a š o v á n í v ý s l e d k ů sout ě ž e o c enu břet islava štor ma
Soutěže X Concrete Design Competition 2009/2010. 4. ročník mezinárodní studentské soutěže „Monolithic“. O strukturálně a prostorově inovativní přístupy a experimentální projekty. Lhůta pro odevzdání návrhů do 31. října 2010. www.concretedesigncompetition.com
Soutěže – výsledky
2
X O nejlepší urbanistický projekt 2008. 1. cena: Jakub Krčmář, Martina Šotkovská (FA ČVUT, ateliér Ivana Plicky), Vienna Carpet (14 000 Kč), 2. cena: Anna Vildová (FA ČVUT, ateliér Radka Kolaříka), Rezidenční bydlení v Hradci Králové (7000 Kč), 3. cena (snížená): Jan Kudlička (FA VUT Brno, ateliér Petra Parolka) Brno River City (3000 Kč), Nina Pevná, Ondřej Otýpka (FA ČVUT, ateliér Jana Sedláka) Urbanistická studie Hradčanská – Špejchar. Odměny: Ondřej Nožka (FA VUT Brno, ateliér Heleny Zemánkové) Velké rozvojové území Prahy 9 – Vysočany (500 Kč), Anežka Milerská, Barbora Mluvková (FA ČVUT, ateliér Jana Sedláka) Letná – Hradčanská – městský park – městská třída (500 Kč). Do soutěže bylo podáno 21 soutěžních prací. Porota: doc. Jakub Cígler (Cígler-Marani), Alena Hořejší (ÚRM), Ivo Oberstein, Filip Pokorný (FA VUT), Vlasta Poláčková, předsedkyně (UP24), RNDr. Milan Svoboda (DHV). X Cena Břetislava Štorma 2009: Vojtěch Neřold, novostavba kostela v Merbolticích (15 000 Kč), 2. místo: Adéla Píbrová, konverze bývalého průmyslového areálu v Šumné (9000 Kč), 3. místo: Michal Chalupka, obnova Dolní tvrze v Kestřanech a Kamil Kubálek, dostavba bloku v MPR Lokti (oba 6000 Kč.). Čestné uznání: Marcela Plachá, úprava Prachárny ve Vojkovicích. Soutěžily práce ateliérů Ústavu památkové péče a renovací FA ČVUT za školní rok 2008/2009: Fanta (26), Girsa (39), Hulec (24), Tichý (39). Z 128 projektů postoupilo do druhého kola 17 prací podle nominace příslušných vedoucích ateliérů. Finalisté: K. Kubálek (Usedlost v obci Růžová), A. Píbrová (Prachárna zámku v Č. Krumlově), M. Plachá (Prachárna Vojkovice), M. Chalupka (Dolní tvrz Kestřany), M. Marovič (Vstupní centrum hradu Bečov), V. Neřold (Kostel Merboltice), K. Kubálek (Blok v Lokti), A. Píbrová (Přádelna a tkalcovna v Šumné), A. Jeřábek (Tejnka v Břevnově). Porota: Tomáš Bistřický
(mecenáš), prof. Václav Girsa (FA ČVUT). Miloslav Hanzl (GIRSA AT, s. r. o.), prof. Ivo Hlobil, (předseda); Pavel Jerie, hlavní konzervátor NPÚ. Viz též Notes a str. 6–7 v čísle.
Notes X Slavnostní vyhlášení výsledků 1. ročníku Ceny Břetislava Štorma proběhlo v usedlosti Kotlářka v Praze 6 koncem června 2009. (Soutěž pořádá Ústav památkové péče a renovací FA ČVUT ve spolupráci s GIRSA AT, s. r. o. a mecenášem p. Tomášem Bistřickým.) Cenu předal vítězi osobně ing. arch. Vojtěch Štorm, syn architekta Břetislava Štorma, který v krátkém vystoupení vzpomenul díla svého otce. Samotná cena je sponzorským darem autora výtvarného řešení ceny – restaurátora Ivana Housky. Ceremoniál, spojený s výstavou projektů finalistů, byl završen hudebním vystoupením Vladimíra Merty. X Prof. Jan Bočan se stal laureátem Ceny za celoživotní dílo Obce architektů 2009. Cenu uděluje každoročně Rada OA. Současné složení: P. Fuchs, J. Hainc, O. Haman (předseda), J, Kopečný, Z. Krejčí (místopředsedkyně), V. Mastný, J. Mojžíš, M. Parma (místopředseda), B. Rafajová (místopředsedkyně), L. Sandor, V. Šafář, V. Štulc (1. místopředseda). X Slavnostní akt položení základního kamene Nové budovy Českého vysokého učení technického v Praze v Dejvicích proběhl v útery dne 30. června 2009 v 16 h. Ceremoniálu se zúčastnil rektor prof. Ing. Václav Havlíček, CSc., vedení FA ČVUT, zástupci MŠMT, dodavatelských firem a další významní hosté. X Přednášky Reina Geurtstena v letním semestru patřily k tomu nejlepšímu, co v současnosti může fakulta svým studentům, přesněji studentům v magisterském programu nabídnout. Každé vystoupení nizozemského urbanisty představilo lekci zasvěcenosti vhledu do dějin stavby měst, ale též společenských souvislostí. Nevšedně „celoměstský“ záběr přitom nebránil, aby host tu a tam (s evidentní dávkou lásky) neprodlel u „detailu“ významné architektury, o které, jak podotkl, „by mohl mluvit hodiny a hodiny“. Během jedné z posledních přednášek oznámil přítomným, že se rozhodl posunout své pražské angažmá do další, vyšší roviny. Zadal účastníkům přednášek „domácí úkol“: komentovat vybrané projekty s tím, že komentáře budou umístěny na portálu, který bude p o k r a č o v á n í n a s t r. 12
p r á c e a n n y s c h n e i d e r o v é , o n d ř e j e z d v o m k y, j a n a k a š p a r a
Ústavem výtvarné tvorby: cestou k architektuře Bytost architektonická, řečeno eufemisticky, přesněji její formování putuje krajinou o mnoha vrstvách. Některé se zabarvením „rozumovým“ a důrazem na předmětnou část stavebního světa, jiné s odstíny emocí, imaginace či abstrakce. Můžeme si pomoci i symbolikou mozkové laterality, když nás náš rozum diriguje prostřednictvím levé hemisféry, která skýtá centrum řeči, logiky a hemisféry pravé s doménou prostorové orientace, estetiky apod. Na procvičování této druhé části „já“ je zaměřen studijní program Ústavu výtvarné tvorby FA ČVUT. Objektivní poznání by nebylo nic platné – bez osobní, počitkové zkušenosti.
Alfa se ptá pedagogů Ústavu výtvarné tvorby Mohl byste uvést, v čem leží význam výtvarné zkušenosti, kterou vyučujete? A v čem spatřujete důležitost znalosti či praxe pro proces architektonické tvorby? Co je krása?
Karel Pokorný, vedoucí Ústavu výtvarné tvorby Předešlu, že náš ústav je dílnou základů výtvarného řemesla: přibližuje kresbu, barevnost, modelování, grafiku, fotografii atd. Provázanou výukovou skladbu jsem se rozhodl přebudovat a mou představu komise učebního plánu na příští školní rok schválila. U některých předmětů dochází k přechodu z konzultativního způsobu na výuku prováděcí, kde hlavní objem práce spočívá na základním bakalářském stupni, z něhož je odvozena nabídka pro následnou volbu specifikací v magisterském studiu. Tento projekt nabízí studentům možnost pokračovat ve všech oborech až do fáze zvládnutí určitého stupně výtvarného umění a podle mne nejcennějšího: výtvarného myšlení. Věnuji se především barvě. Barva je prostředek, kterým lze ilustrovat pocit, myšlenkový záměr, problém tvarem ne úplně sdělitelný, určit módní trend, vyvolat emoce nebo ovlivnit působení
karel pokorný
milada gabrielová
místa na psychiku osob. V malířství lze barvou podpořit prostorovou iluzi od nejširšího rozsahu až po nejužší část minimalizovanou k bodu, který stále drží svůj obsahový náboj. Opakem v pojetí se barva ocitá ve funkci univerzální nátěrové hmoty. Je povinností učitele, aby studenta, kterému bude architektura životní profesí, vymanil z tohoto chápání. Jde o velmi citlivou a mnohdy zdlouhavou výchovu, při které účel světí prostředky. Závěrem: Již jsem se zmínil o skladbě výuky s návazností na druhý volitelný stupeň. Zde vidím klíčovou situaci, při níž student vlastní volbou rozhodne, kterým směrem se bude ubírat jeho zájem ve způsobu tvůrčího vyjadřování. I tuto situaci jsem měl na mysli při tvorbě návrhu učebního programu. Ta byla určující pro skladbu předmětů a jejich obsahovou strukturu. Krása je termín. Co je krása, je gramaticky správně položená otázka, ale obsahem je nesmyslná. Krása sama o sobě neexistuje. Je pouze doprovodným jevem předmětu, situace, stavu. Opět gramaticky je to podstatné jméno, ale v podstatě jde o sloveso, nebo přídavné jméno. Můžeme zkrásňovat, lépe řečeno okrašlovat, můžeme se krásně vyjadřovat, ale z toho je patrné, že krásu nelze vytvořit bez nosiče. Psycholog by ji dokázal kvalifikovat na produkt libida. Z výtvarného hlediska je překážkou, kterou je nutné neustále překonávat nebo překračovat jako obecně nastolenou normu společenské většiny. Způsobuje velká mezilidská nedorozumění, neboť každý ji může vnímat a cítit po svém, jinak. I mezi milenci. Řekl bych, že její nerozlučnou společnicí má být tolerance a varovným signálem termín „hezký“ a spojení hezká krása je stav po dvaceti kremrolích, kdy se nám poslední zpříčí v krku.
Milada Gabrielová V zimním semestru se věnovala výuce grafiky užité (v předmětu zvaném portfolio), nyní vede výuku klasických grafických technik v grafické dílně v rámci předmětů VT7. Grafika jako každá umělecká disciplína rozvíjí především vědomí. Grafickou práci je možno vnímat v několika úrovních. Je to způsob nazírání světa. Jinak se dívá sochař, jinak se dívá kreslíř, když chce vyjádřit prostor, jinak malíř, když hledá správný odstín barvy, a jinak
3
p r á c e l u k á š e k o u b k a , j a n y f i s c h e r o v é , b a r b a r y z e d k o v é a v a r a u s e p o k o r n é h o
4
grafik. Grafik vezme barvu a sejme otisk z nalezeného kusu rezatého plechu. Už předtím v něm tušil zajímavou strukturu a teď je napjatý, co skutečně uvidí. Pracuje s rýhami, škrábanci, dírkami, hrbolky. Nebo s plochou, rastry, texturami. Pozoruje mlžný opar nebo drátěný plot a hledá k vyjádření druh teček a škrábanců. Z jakékoliv plochy může být sejmut otisk. Jakýkoliv reliéf může vydat tajemství. Je to zároveň řemeslo. Umožní studentům dotknout se nástrojů a materiálů, a to představuje vždy cennou zkušenost ve světě computerů a konceptů. Grafika se musí udělat, jinak není. Slouží k tomu různé technické a chemické postupy. Když je člověk pozná a sám vyzkouší, je to zážitek. Je taky dobré pochopit, že ne všechno, co se urodí v mozku, se může stejně zrodit do světa. Grafika je poměrně rychlý a levný způsob, jak si to uvědomit a zjistit míru odchylky. (A když umí člověk udělat něco rukama, víc si pak váží práce rukou jiných lidí a také se s nimi o práci líp domluví.) Situace, kdy stojí budoucí (nebo jsoucí) architekt uprostřed dílny s rukama černýma až k zápěstí a za růžek odlupuje z desky první výtisk své vlastní grafiky, přináší velkou dávku dobrodružství a radosti. A kde je radost, je všechno. S grafikou se architektura stýká téměř všude, jen to vidět. Struktura omítky, stíny na fasádě, rastr kachliček, zábradlí, otvory oken. Barevné plochy stěn, písmena, orientační pruhy na skle, nápis TAM a MAT na létacích dveřích... tahokov… členění fasády … rytmus bloků… nebo takový pěkný prováděcí výkres… I samotné technické grafické postupy mohou být inspirativní. Architektonické myšlení – představuji si, že je to velmi komplexní proces spojující mnoho proudů. Proti myšlení výtvarníka je koncepčnější a racionálnější a nemůže se tak pustit a ponořit do hlubin iracionality a exprese. Ale pravděpodobně tyto kvality v sobě zahrnuje. Asi trochu zkrocené. Výtvarné disciplíny rozvíjejí vidění, cítění a schopnost výrazu a také pomáhají pochopit ty hlubiny… což jsou vlastně další nástroje navíc k myšlení. Krása? Krása je stav. Před lety, jednoho krásného května jsem byla strašně zklamaná v lásce. Všude kvetly stromy, bělostné třešně. Připadaly mi zoufalé, beznadějně zbytečné a šeredně černé. Předevčírem jsem odjížděla z plenéru v Kruhu, který jsem vedla. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem byla takhle někde se skupinou lidí a byla napsaná v kolonce jako
vedoucí akce. Všechno dopadlo výborně, všechno bylo dobře zakončeno, všichni jsme se rozloučili a čekali na nádraží se skupinou studentů na vlak. Nadechla jsem se vlahého vánku a to pole za kolejemi, trochu plevelné a ploché, se mi zdálo tak krásné. Krása je rozměr. Hvězdné nebe, hučící oceán, jsou obrovské a velkolepé, vznešené, věčné a nezávislé na našem vnímání. Obraz, socha, krystal, píseň, kvítek pomněnky... Jsou v porovnání s nekonečnem a věčností malé, ale upomínají na to velké, pouštějí nás do vnitřního prostoru obrovských rozměrů a možností. V tom napojení, myslím, vzniká vjem krásy. Krása je čin. Nejčastěji se uvažuje o kráse ve spojení s přírodou a s uměním. Myslím, ale, že krásu přírody se člověk naučil vnímat právě skrze umění a vyjadřovat uměním. V tvůrčím procesu jde o napojení na vnitřní rozměr světa, na univerzální jednotu a zdroj, jaksi samosebou, ani si ho tvůrce neuvědomuje. Když ale vstupují do procesu jiné pohnutky – moc, komerce, ego, strach... Nebo přílišná racionalita, napojení se naruší. Krása se nedostaví. Krása se obrozuje, poničena vzniká znovu, jinak. Na místě zničeném necitlivou výstavbou, u ohavného objektu z betonu vyroste černý bez, přijde student architektury na plenéru, nakreslí to, a ona je tu zas.
Petr Holub Učí modelování. Modelování podporuje vnímání a práci s hmotou v trojrozměrném prostoru, pochopení
a ujasnění si možností proporčních a prostorových vztahů. Tato zkušenost pomáhá rozvíjet kompoziční představivost. Na základě tohoto poznání buduje student vlastní kompozici z geometrických nebo organických prvků na dané téma. Výstupním produktem jsou kromě objektu (modelu) i tři vizualizace modelu, začleněné do architektonického prostoru (exteriér, interiér). Jiná technika podporující architektonické myšlení je kresba geometrických těles (zátiší), kde si student osvojuje techniku perspektivy a proporcí. Tu lze uplatňovat při studiu architekto-
s n í m k y a l f y a t o m á š e f e i s t n e r a (1) z č e r v n o v é v ý s t a v y a d i s k u s e z a n 2 0 0 8 / 2 0 0 9 v g a l e r i i n t k
nické kresby, interiérové a exteriérové. Tyto znalosti podporují kreativitu i rychlou orientaci v zadaném prostoru.
zorka krejčí
magda michaličková
gabriela nováková
storu. Prostřednictvím studia přírodních forem se studenti učí pochopit základní principy a zákonitosti tvaru, ověřují si konstrukci, vypjatost a jasné definování tvaru, tektoniku, samozřejmě proporční a prostorové vztahy. Poučení z těchto principů se pak odráží v jejich další samostatné práci, kdy na základě vlastní koncepce vytvářejí kompozice a objekty na daná témata. Práce s hmotou v prostoru je dlouhodobý proces a výsledek se nedostaví hned. Proto modelování vyžaduje kromě představivosti, výtvarného cítění, invence a koncepčního myšlení i značnou trpělivost a vytrvalost. Všechny předměty vyučované naším ústavem jsou důležité a mají zásadní význam pro rozvíjení tvarové a prostorové představivosti budoucích architektů a směřují k prohloubení výtvarného cítění, kreativity a intelektuálních schopností. Škoda jen, že výuka výtvarné tvorby dlouhodobě podléhala redukci a nemá již na škole nezbytný prostor…
rodními motivy a tvary. Na základě těchto zkušeností pracuje s vlastní invencí, kreativitou, rozvíjí koncepční myšlení. Jako architektka také vím, jak je důležitá orientace ve světě barev. V praxi se setkávám s tím, že někteří výrobci produkují značně nevkusné barvy nebo naopak omezenou škálu. Architekt, který se neorientuje či není vzdělán, tvoří – notoricky – kombinace bez myšlenky. Platí to pro interiéry i exteriéry. Alespoň částečná znalost grafiky, typografie, grafické úpravy textu v kombinaci s produkty zobrazovacích technik směřují k zvládnutí prezentace projektu. Ať už ve formě knižního portfolia nebo velkoformátových tisků. (V konečné fázi může mít tato kvalita vliv na úspěšnost získání zakázky.) Nemohu se při této příležitosti nezmínit o fotografování architektury, jejích částí a detailů. Zvládnutí – i částečné – disciplíny. Disciplína podporuje kompoziční kapacity, pomineme-li jako nezbytnou součást samu technickou stránku fotografování. Využitím prvků symetrie, linií, kontrastů a dalších prvků architektury, které si fotograf vybírá, lze cíleně hledat a nacházet princip zlatého řezu, rytmus, rámování, pravidlo třetin apod. Když hledáme ve výuce plenérové kresby motivy, říkám studentům, ať zobrazují to, co se jim samotným bude líbit. Co bude pak pro diváka obrazu příjemný, hezký pohled. V zásadě to znamená, že bude mít estetický vjem a estetika je nauka o kráse. Vědomě neříkám krásný pohled, protože „krása tkví v oku pozorovatele“ (William Shakespeare) a co pozorovatel a tvůrce, to odlišný pojem o kráse. Neumím definovat „krásu“, ale věřím, že ji většina lidí cítí svým srdcem, když je otevřené.
Magda Michaličková
Gabriela Nováková
Učí kresbu.
Učí kresbu, typografii a také zahraniční studenty.
Kdo hodně čte, má bohatou slovní zásobu. Kdo hodně kreslí, má bohatou tvarovou zásobu. Kdo ovládá kresbu, je schopen rychle zobrazovat myšlenky a převádět je na papír pomocí perspektivy. Cvičí svoji představivost a svým umem si vždycky získá uznání klienta. Dalším důležitým cvičením je modelování. Rozvíjí tvůrčí myšlení, tvarovou a prostorovou představivost. Student se zde seznamuje se sochařským materiálem, s technikou, s pří-
Ten, kdo nikdy nekreslil poctivě podle modelu, vlastně neví, že je to skutečná práce, námaha. Kreslení vyžaduje koncentraci, spojení teoretických znalostí, porovnávání a měření, ale i velkou dávku citu, a k tomu ještě kultivované používání výtvarných materiálů. Ta vynaložená námaha se ale vrátí – proces kreslení dokáže strhnout, nadchnout, potěšit. Tato práce přináší člověku velké obohacení: učí vnímat p o k r a č o v á n í n a s t r. 8
Zorka Krejčí Učí modelování. Haptická zkušenost je nesdělitelná. Modelování rozvíjí schopnost pracovat s hmotou v pro-
5
Cena Břetislava Štorma 2009 Obnova zaniklého venkovského kostela ve vazbě na dochovanou zvonici v památkově chráněné obci Merboltice v Českém Středohoří Vojtěch Neřold (4. semestr, ateliér prof. Václava Girsy, asistent Tomáš Efler) Zadání Obec Merboltice na Děčínsku je vesnickou památkovou zónou v malebné krajině Českého středohoří a je pozoruhodná především významným dochovaným souborem severočeské roubené venkovské architektury. Uprostřed dlouhého potočního údolí se z bývalého sakrálního okrsku dochovala jen vysoká zvonice, někdejší barokní kostel sv. Kateřiny podlehl demolici v 70. letech 20. století. Zadáním návrhu je novostavba sakrálního objektu na místě zbořeného kostela v kontextu dochované zvonice a hřbitova, v prostředí vesnické památkové zóny. Nový objekt by měl poskytnout místním obyvatelům i další společenské prostory, vyznačovat se citlivostí přístupu k okolnímu prostředí a zrcadlit duchovní dimenzi architektonické tvorby. Návrh Kostel je místo modliteb – a modlitba má být čistá a upřímná. Stejně tak „čistý“ by měl být i sakrální prostor, nic by nemělo rušit. Vše má být směřováno k Bohu, proto se i žebra zvedají. Světlo přichází shora, protože Bůh nám dává světlo. Sakrální prostor i prostor pro setkávání má být lodí, která neztroskotá. Stejně jako by neměly ztroskotávat naše vztahy. Prostý a čistý by neměl být pouze prostor, ale i materiál. Symetrie značí jednoduchost, upřímnost. Kostel by měl být středem kraje, ale neměl by „křičet“, každý si k němu musí najít cestu sám. s i t u a c e , s o u č a s n ý s t a v, p o h l e d y s e v e r n í a z á p a d n í (s h o r a d o l ů)
situace
p o h l e d s e v e r o v ý c h o d n í , p ů v o d n í s t a v, p o h l e d j i h o z á p a d n í , i n t e r i é r, p ů v o d n í p ů d o r y s , s o u č a s n é p ů d o r y s y, ř e z p ř í č n ý ( z l e v a d o p r a v a)
p o k r a č o v á n í z e s t r. 5
s n í m k y a l f y z v ý s t a v y d i p l o m n í c h p r a c í 2 0 0 8 / 2 0 0 9 v l a p i d á r i u b e t l é m s k é k a p l e
tvary – nejen to, co pozorovatel vidí, ale i tu část, která je z určitého pohledu skrytá. Uvědomuje si prostorové vztahy mezi jednotlivými předměty, jejich proporcemi, materiály prostě proto, že to vše musí kresbou zachytit. Získává cit pro detaily. Kreslení učí člověka pozorovat, vnímat, přemýšlet a být trpělivý. To vše je, podle mého názoru, pro architekta velmi důležité. Chtěla jsem vám napsat, že jsem se na tu krásu nevykašlala, naopak. Kromě těch čtyř vět, které jsem vám neposlala, jsem napsala dříve ještě pár dalších. Ale jak mám psát o kráse, když jsem včera dopoledne projížděla jižními Čechami a viděla jsem valící se, šílenou velkou vodu. A s hrůzou jsem si uvědomila, že svým způsobem bych já, v té situaci, v které jsem byla, byla schopna říct, že v tom byl i kus krásy. To je přece strašné. Tak se nezlobte, že vám nic nenapíšu.
jan polverini
aleš bičík
Některé současné stavby využívají estetických, komunikačních a mechanických možností převzatých z fotografie a integruji je do sebe, známy jsou případy Herzoga a De Meurona, Jeana Nouvela a dalších. Osobně považuji za prospěšné, když se v éře počítače většinou jedná o rukodělné práce, které vznikají automatickým, přímo fyzickým spojením mysli s matérií. Myslím, že v našem ústavu má student také možnost si odpočinout od technicky náročnějších předmětů, nalézt další energii a tříbit vlastní vnímání skrze praktickou a kreativní činnost. Myslím, že krása je subjektivní pojem. Krásné jsou například tři tečky… Je to podle mého názoru v symetrii, v proporcích, ale také v množství významů skrytých. Krásu bychom neměli diktovat, ale skrze ni můžeme určitě formovat naši společnost, neboť většinou jsou už v ní obsaženy všechny základní hodnoty, kterými se řídíme.
pozn . r e d.: r e a kce pu b li ková na s e svo le n í m auto r k y
Jan Polverini Učí fotografii.
8
Fotografie vykazuje značný narativní potenciál, skrze ni vyjadřujeme prostor syntetickým způsobem. Překládáme realitu z 3D do 2D formátu. Právě v této formě vidíme většinu architektonických realizací, a proto si myslím, že bude pro architekta dobré vědět, jak tento proces funguje, jak v obrazu číst a jak skrze něj předat co nejlepší informaci a svém díle. Volbou kompozice, osvětlením, úhlem pohledu nebo výřezem kromě konkrétních informací můžeme také přidat něco ze sebe, naše subjektivní vnímání, náš názor. Existuje zde určitá syntax neboli pravidla, podle kterých je možné naše emoce přeložit do obecné, vizuálně rozpoznatelné podoby. Tímto způsobem se formuje výraz autora, který často změní způsob, jakým se díváme kolem sebe. Dokonce si myslím, že tak, jak určitá estetika fotografie ovlivnila v posledním století malbu, může také ovlivnit architektonické vidění. V tomto případě, v éře stírání hranic mezi různými médii, by znalost fotografie mohla architektovi sloužit nejen jako prostředek pro zachycení reality, ale také k její skladbě.
LAB: Z Alfy (očima doktorandů) Aleš Bičík Co mě zaujalo v posledním vydání Alfy? Jedna myšlenka a jedna událost. Myšlenku vyslovil jeden ze zpovídaných studentů – autorů projektů věží. Zmínil, že změna politického klimatu po roce 1989 se projevuje jen ve zkvalitňování veřejného prostoru (např. architektonicky kvalitní renovace náměstí). Pomineme-li hodnotnou činnost některých, většinou soukromých investorů, můžeme souhlasit a dovolit si dodat: Je velká škoda, že náš stát neměl tolik odvahy jako například nová reprezentace Walesu (budova velšského národního shromáždění) postavit monumentální budovu celonárodního charakteru, do které by vtělil nové ideje demokracie, plurality, respektu a tolerance. Budovu, jež by byla vlajkovou lodí nové, otevřené netotalitní architektury. Událostí, která mě zaujala, bylo vydání knihy The Mirasmatic Book of Prague. Titul je hmatatelným dokladem smysluplné práce se zahraničními studenty. Věřím, že tito studenti si své zápočty v indexu plně zasloužili.
z v ýstav y diplomních prací 2008 / 2009
čestmír kříž
Co je to krása? Krása je abstraktní pojem. Krása je souhrn vlastností věcí, idejí či mnoha jiných jevů. Krása je harmonie celku. Je obsažena ve všem kolem nás. Krása je ovšem individuální. Je závislá na vkusu pozorovatele. Tudíž je možné krásu nalézat i tam, kde ji druhý člověk nehledá a nenachází. Jedni obdivují krásu monster, druzí si myslí, že méně je více, jiní tvrdí, že zlato není všechno, co se třpytí, a další se jim smějí a myslí si, že krásu si lze koupit. Skutečná „krása“ bývá často skrytá a záleží pouze na naší vnímavosti a intuici, zda ji budeme schopni spatřit a odhalit. Auto r j e abso lv e nt e m FA ČVUT (2 0 01). Š ko li t e l pro f. Ing . arch . Bo h u m i l Fanta , C Sc. D i z e r tačn í pr áce na t é ma S po lková bu d ova S .V.U. M á n es
eva fojtů
vojtěch franta
Svět – oko – krása? Alfa se ptá studentů v Ústavu výtvarné tvorby Dokážete dát do poměru (v procentech) množství výtvarných informací či počitků, které získáváte z „reálu“ – ulice, náměstí, příroda – v poměru k těm, které získáváte v Ústavu výtvarné tvorby? Mohl/a byste popsat poslední výtvarnou inspiraci či určitý postřeh, poznatek (obdiv, ale i chuť, učinit určitou korekturu skutečnosti), který jste zaznamenal/a cestou do školy? Co je krása? A čím pro vás je? Jaký je její smysl?
Čestmír Kříž
Eva Fojtů, 3. ročník
Co mě zaujalo v poslední Alfě? Komentář k čtvrté věži. V posledním čísle Alfy směřoval rozhovor o čtyřech věžích nezadržitelně k té naší nevzhledné výškové budově FSv a FA ČVUT. Pro mě překvapivě se redakce dotazovala na studium na fakultě, nikoliv na stavbu samotnou. Obojí je samozřejmě pevně spojeno. V našem případě pravděpodobně více než v kterémkoli jiném, neboť nevhodná budova značně vymezuje, spíše omezuje charakter studia. Alespoň v mých vzpomínkách na zde strávené roky. Nekonečná čekání na stísněných chodbách na konzultaci, zápočet, zkoušku, rychlá čmárání jakéhosi úkolu v podřepu na zemi se nesmazatelně vryla do mé paměti a podivnou pachutí kazí jinak poměrně čistý a plný požitek ze studia. Nyní, s odstupem, při občasné návštěvě budovy lehký odpor nahradila lítost: jaká je to škoda právě architektuře v podobných prostorách vyučovat. Vždyť kdo jiný než architekt neustále přemítá nad tím, jaký pocit v nás ten který prostor vyvolává. Krása. Zvenku dovnitř. Zevnitř ven. Hladce, klidně, ladně.
Mne osobně více oslovují informace z prostředí kolem mě, které si tak nějak sama objevím. Ústav výtvarné tvorby mě nějak zásadně v tomhle směru neovlivňuje. Na druhou stranu se mi líbí zájem a nadšení paní Novákové, společné chození na výstavy i upozorňování na zajímavé akce a výstavy. 70 procent z reálu, 30 procent z Ústavu výtvarné tvorby. Do školy chodím občas pěšky ze Strahova přes Petřín, Pohořelec a Nový Svět… To je inspirace sama o sobě, stačí se podívat kolem sebe. Krása je symetrie, dokonalá kompozice, vyrovnanost, harmonie, krása vnitřní a vnější, obyčejný úsměv. Krása je potěcha a pohlazení pro oko, krása může být klam, krása je výhoda na první dojem. Pro mě je krása něco, co obdivuji. Smyslem krásy je působit v lidech údiv, obdiv, ale i bolest. Proto je krása relativní.
Auto r j e abso lv e nt FA ČVUT (2 0 0 6), Un i v e rs i t y o f East Lo nd o n (2 0 0 8). Š ko li t e l
V současnosti je ten poměr 1 : 0, protože v šestém semestru povinná výtvarka chybí. Vůbec celý třetí ročník mě výtvarně nikam neposunuje. Studijní plán by měl obsahovat více
d o c. O ld ř i ch Š e včí k . D i z e r tačn í pr áce na t é ma A rch i t e k t u ra – u m ě n í – př i ro da .
Vojtěch Franta, 3. ročník 9
lukáš poledno
výtvarné tvorby, a nejen nepovinné. Propojení prožitků z reálu a z výtvarné tvorby lze cítit na plenéru a různých workshopech, podobné umělecko-kulturní prožitky jsem měl u komentovaných procházek Prahou, které nabízí FSv. Jinak když mám čas, jdu ze Strahova pěšky přes Pohořelec a Nový Svět, kde se inspirace například pro focení hledá snadno. Korekturu by si jistě zasloužila budova školy a její blízké okolí, skulptura před školou mě vždy pobaví, podobně jako show kolem ploch a sezení před technickou knihovnou. Obdiv si zaslouží jistě ten, kdo vybíral barvu pro vymalování 1. patra FA. Krásu si poslední dobou uvědomuji často. Když celé dny koukám do monitoru, potom se zvednu a jedu do školy, zjišťuji, že krása je všude kolem, že je to Praha, je to volný den, jsou to výlety, a abych nezapomněl, je to i spánek.
Lukáš Poledno, 3. ročník Otázka poměru zkušeností nabytých „z ulice“ a ze „školy“ se vyjadřuje jen velmi těžko. Pokud bych měl něco tak neexaktního převést do čísel, výsledek by zřejmě byl 1 : 2 v prospěch ulice. Ale mnohem podstatnější mi přijde styl těchto zkušeností. Školní výuka, jak jsem ji mohl poznat, má především pro mě jeden hlavní smysl. Ne sdělit co nejvíce vědomostí nebo zkušeností, ale naučit studenta pracovat se zkušenostmi, které nabude on sám, možná právě tam „na ulici“ nebo kdekoli jinde. Jelikož cestou do školy povětšinou spím, tak se odpověď na otázku značně komplikuje. Zřejmě proto nemohu popsat žádnou konkrétní inspiraci. Ale člověk když spí, tak často i sní. A sny, byť si je nepamatuje, často ovlivňují jeho podvědomí. Odpověď bych shrnul do dvou citací. WIKIPEDIA: Krása je považována za kvalitu přítomnou v nějakém jsoucnu (člověku, krajině, písni, myšlence, nauce), která v nás budí libost. SLEČNA M. H.: Krása je na světě navíc.
10
jan ptáček
karolína vojáčková
Jan Ptáček, 2. ročník Myslím, že posuzovat množství zrovna takovýchto vjemů není úplně možné. Vlastní zkušenost z procházení městem či přírodou, ať už za takovýmto účelem nebo z nutnosti, se rozhodně nerovná možnostem, které poskytuje škola. Řemeslné dovednosti a zručnost, které převažují ve výuce, určitě umožnují jinak vnímat okolí a nacházet další nové inspirace. A úkoly tvůrčího charakteru zase tyto zkušenosti využívají. 70 procent tedy pro mě připadá vlastní zkušenosti a 30 procent zkušenosti zprostředkované. Nenacházím žádnou „konkrétnost“, možná proto, že žádná není. Zaujme mne každá nepravidelnost spár obrubníků, poměr velikostí a kompozice mezer mezi stromy nebo zda je sklenička v linii za talířem, ze kterého jsem právě dojedl. Krása je krásou, pokud je pro jednoho každého z nás krásná. Pointou krásy – věcí pro mě krásných. Je proto, aby byl důvod ji mít.
Karolína Vojáčková, 3. ročník Myslím si, že přímo takhle se to rozlišovat nedá. Vše, co se týče výtvarna, je dosti subjektivní a také si myslím, že i vjemy z ulice je třeba se naučit pozorovat a studovat. U mě by to bylo 70 procent z reálu a 30 procent zprostředkovaných informací. Nevím právě teď… Ale pokud nejedu metrem a jdu na tramvaj směr Smíchov, jak já jí říkám vyhlídková tramvaj, v centru Prahy je spousta inspirace na každém metru. Krása?...Ta má spoustu podob, je to něco, co mě poutá, láká, a přitom z toho cítím vyváženost a klid… Může to být třeba krása všedního dne, když slunce prochází skrz koruny stromů nebo krása lidí, co se mají rádi a vyzařuje z nich štěstí, že jeden druhého mají. Nebo třeba i krásná věc, dokonalost sama svým zpracováním, materiálem a dokonalou myšlenkou. Čím pro mě je? Něčím kvůli čemu má smysl žít… Když se naučíme užívat krás okamžiku a všímat si krásných věcí kolem sebe, věřím, že i člověk je psychicky spokojenější uvnitř. A to je asi i její smysl. Obohacovat nás, a to především vnitřně.
barbara zedková
Tereza Vybíralová, 1. ročník Překvapilo mne, co vás zajímá. Čekala jsem otázky typu: Co vás v souvislosti s výtvarnou tvorbou nejvíce inspiruje? Jakými technikami tvoříte nejraději, prozradíte nějaký svůj trik nebo tip pro čtenáře? Jak často se výtvarné tvorbě věnujete? Chodíte na výstavy a kam? Kdo je váš nejoblíbenější malíř či umělec a proč? Atp. Ale zrovna odpovědi v procentech, to jsem tedy nečekala… Omlouvám se, ale nerozumím otázce. Za prvé si dost dobře neumím definovat výtvarnou informaci nebo počitek, nebo spíše nevím, co zrovna máte na mysli, za druhé nedokážu si představit, že bych měla dávat do poměru realitu a to, co se učíme. Jaký tento výsledek má smysl? Je přece jasné, že výuka (ať už jakákoliv) má studenta vzdělat proto, aby lépe chápal svět kolem sebe! Ale nemyslím si, že se to dá dávat do poměru! Zvlášť když se jedná o umění. Dají se pocity vyjádřit v procentech? Jestli ano, tak já to nedokážu. Mohu vám napsat, nakolik si myslím, že mě výtvarná tvorba obohacuje (technika, barvy, náměty, plenér, vyučující atd.: 70 procent. Do poměru mohu dát to, jak jsem své schopnosti cítila před výukou a jak se cítím po prvním ročníku: 40 ku 70 procentům. Anebo kolik inspirace mi dává prostředí kolem mne a kolik výuka v ústavu – 100 : 40. Ale na vaši původní otázku odpovědět neumím. Schody z prvního patra, 40 metrů po ulici, autobus – 5 minut, přestup na metro, Skalka – Dejvická 20 minut, 10 minut cesta z metra na fakultu.V zásadě nemám nic, na co by se dalo vůbec podívat (výjimkou budiž stromy, když růžově kvetou, mezi budovami vysokých škol), natož hledat výtvarné náměty. S panem Pokorným jsme kreslili pohled z Molabu na budovy Felu a strojárny – asi čtyřikrát, chtělo by se vám na ně ještě někdy podívat? Mně tedy ne. Povětšinou během své cesty do školy koukám do knihy, takže sečteno a podtrženo, cestou do školy se realizuji čtením, nikoliv sledováním výtvarných zajímavostí.Jinak zajímavých postřehů mám spoustu, ale ne cestou do školy, bohužel. Krása je objekt, stav, jev či zvuk, které jsou pomocí smyslových orgánů zaznamenány člověkem (popř. jinou bytostí), centrální nervovou soustavou převedeny na chemickou informaci a přeneseny do mozku, kde jsou tyto informace vyhodnoceny v závislosti na povaze,
věku, výchově, vkusu, citu a dalších faktorech, které majitel mozku shromažďuje celý život, a označeny za krásné.A čím je pro mě osobně? Její hledání a vstřebávání je pro mne smyslem života. Jaký je její smysl? Krása je nedílnou součástí života každého člověka (popř. jiné bytosti), jejímž úkolem je dělat člověka spokojeným, šťastným a udržovat ho v psychické pohodě, aby mohl plnohodnotně naplnit svou biologickou podstatu – plození dětí.
Barbara Zedková, 1. ročník Pro mě je zásadní živý vjem, myslím, že co vnímáme venku, je častější zkušenost, už jen proto, že se tam ocitám ve větší míře a může mě oslovit takřka cokoliv. Samozřejmě to není negace toho, co získáme v Ústavu výtvarné tvorby, ale já dávám přednost individuální samotě a tomu moci si vybrat v danou chvíli, s kým a kde chci získávat výtvarnou inspiraci. Procentuálně bych to vyádřila 70 procent / 30 procent a přijde mi to tak naprosto správné. Cestou do školy? Poslední a nejčerstvější, co si vybavím ve spojitosti s výtvarnou či jinou uměleckou činností, je dnešní ráno, kdy jsem čekala na autobus na Žižkov a všimla si plakátu na novou výstavu v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Většinou jsou to pro mě právě plakáty na výstavy, ve kterých se spojuje zájem o grafické zpracování reklamy s obsahem, který vám něco může asociovat nebo vybavit. Právě jakékoli plakáty jsou zásadní pro to, kterou výstavu či kulturní akci navštívím. Stejně tak máme-li nějakou bezkonkurenční skutečnost, kterou ale neesteticky předvedeme společnosti (forma reklamy), může se stát, že bude celkový dojem několikanásobně slabší, než by mohl být, kdyby byla tato skutečnost prezentována náležitou formou. Pro mě je krása subjektivní pojem, který není nikdy stejný a vyvíjí se. Je to samostatná živá věc, nad kterou mnohdy nemáme žádnou moc a velice často nechápeme její interpretaci. Jedna z nejkrásnějších interpretací podstaty krásy je obsažena v Platónově spisu Symposion. Ač velice abstraktní, je to podle mého názoru jedna z nejpovedenějších úvah o tomto pojmu. Krása je důležitá, je to, co nás potěší, zůsobí příjemný pocit nebo vyvolá silnější cit, její smysl je prostě zásadní a je.
11
p o k r a č o v á n í z e s t r. 2
r e i n g e u r t s e n s d a r e m d ě k a n a f a č v u t – k n i h o u „ p l e č n i k “, n a v e d l e j š í m s n í m k u h o l a n d s k ý a m b a s a d o r j a n l . i n a y a t (u p r o s t ř e d ) , r e k t o r č v u t p r o f . v á c l a v h a v l í č e k a d ě k a n f a č v u t d o c . z d e n ě k z a v ř e l b ě h e m r o z l u č k y v a r c h i c a f e
k tomu účelu zřízen…Po poslední přednášce Geurtsenova cyklu uspořádal děkan doc. Zdeněk Zavřel rozlučkové setkání hosta s vedením Ústavu urbanismu ve „čtrnáctce“ – za účasti holandského ambasadora Jana L. Inayata. Ve slavnostním slově ocenil děkan fakt, že se naše fakulta může těšit přízni osobnosti Geurtsenových kvalit, i mimořádné úsilí, se kterým se pedagog a urbanista své „pražské misi“ věnoval. V upomínku věnoval architektovi knihu o díle Jože Plečníka. X Historismy – 8. specializovaná konference stavebněhistorického průzkumu se uskutečnila počátkem června 2009 na děčínském zámku. Podnik uspořádalo Sdružení pro stavebněhistorický průzkum ve spolupráci s Centrem pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví, Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Ústí nad Labem a za spoluúčasti Fakulty architektury ČVUT a Národního technického muzea. S příspěvky zde vystoupila také řada pedagogů a doktorandů naší fakulty, například prof. Václav Girsa (Hrad Hauska v Lotyšsku – případ záchrany obrazu památky), Milena Hauserová (na téma nesoučasnost současného: Hledání cesty mezi gotikou a renesancí na česko-rakouském pomezí), doc. Pavel Kalina (Tři tváře gotiky: Wolmuth, Santini, Mocker), doc. Michael Rykl (Příklady projevů historismu a konzervativismu v prostředí feudálních sídel), Petr Vorlík (Antonín Engel a areál ČVUT – historismus, nebo úsilí o nadčasovost a Poválečná dostavba areálu ČVUT v přechodné době a historické prostředí), doc. Pavel Vlček (Barokní klasicismus na konci 18. století a Inspirační zdroje historizující architektury na příkladu Národního muzea). X Klára Ferdová, letošní diplomantka naší fakulty, pracuje od 6. července 2009 jako stážistka pro oddělení konstrukcí velitelství NATO v Bruselu. Podílí se na projektu výstavby nové budovy velitelství. Vynikajícím vysvědčením pro absolventku i její alma mater je fakt, že uspěla v konkurenci 2500 žádostí z 26 evropských zemí (přitom každoročně může být na půlroční stáž přijato jen 40 absolventů). Bývalá prezidentka Mezinárodního studentského klubu na ČVUT uvedla pro univerzitní TechniCall, že se bude podílet na projektu v roli pro architekta zcela netypické– „na straně investora“. V diplomní práci navrhovala budovy pro volný výkon trestu a arest pro mladistvé dívky do německé Saské Kamenice. Zkušenost 12 prezidentství v mezinárodním studentském klubu jí podle vlastních slov pomohla rozvinout aktivní přístup k občanské společnosti. Podpořila také můj pocit odpovědnosti za hodnoty,
klára ferdová
které svým konáním vytvářím. Naučila jsem se být otevřená novým myšlenkám a postojům, neodsuzovat odlišné názory, naslouchat a vést věcný dialog, říká. Těchto získaných hodnot se hodlá držet i ve své profesi architekta. Nevylučuje, že by se po stáži i nadále věnovala bezpečnostní architektuře (viz též Alfa 7/08 a TC 1/09 – pozn. red.).
KOHFERENCE, workshopy, PřEDNášKY X BauhausUnivers – Cities CIAM Urbanism II, 2009/2010. Program: analýza poválečné moderny. Přihlášky do 30. září 2009. www.bauhaus-dessau.de X Konference Průmyslové dědictví: ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry – v rámci 5. bienále Industriální stopy – se uskuteční v prostorách Staré kanalizační čistírny (Ekotechnického muzea) ve dnech 9. a 10. října 2009. www.industrialnistopy.cz X Workshop City development. Pro studenty 3. a vyšších ročníků architektonických a uměleckých škol. Pořádá FA ČVUT. Dílna je koncipována jako praktické zpracování konkrétních území spolu s přednáškami zahrnujícími obecný úvod do problematiky jako celku. Účast přislíbili: prof. Karel Maier, Jan Jehlík, Tomáš Ctibor, Petr Hlaváček, Ivo Koukol, prof. Martin Rajniš, Jan Kasl, Pavel Weishaupt, Kamil Kosman. Plná účast workshopu bude hodnocena 3 kredity ECTS. Přihlášky:
[email protected] do 25. 9. 2008. (Počet míst je limitován.) 23. října a 9.–12. listopadu 2009. podněty ke zprávám pocházejí z informací vedení FA ČVUT, ústavů a ateliérů, z České komory architektů a od spolupracovníků redakce
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 3 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7: redakce / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: TRICO, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. A 318, Thákurova 7, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
