THE LIBRARY THE UNIVERSITY OF BRITISH COLUMBIA

THE LIBRARY

THE UNIVERSITY OF BRITISH COLUMBIA

Digitized by the Internet Archive in

2010 with funding from

University of British

Columbia Library

http://www.archive.org/details/snemdrzanyleta1600zero

1^' ^.

držaný léta

Ze

zápisLi

1612.

Karla z Zerotlna vydal

V.

Pomocí

BRANDL.

slav.

mor. zem. výboru.

^ v^

V BRN,

A^fr

1864.

Nákladem kohkupectví Antonína

Nitše,

Tiskem

J* Šnaider-a

(díve V. Foustky) v Braé.

Panu

v staré lásce a

úct

vnuje

spisovatel.

;

úvod.

bouícli husitských prožil národ náš veledležitou

w

tém

kterouž porážel vojska polovice Evropy, ujišuje mu na vky slavné jméno a války husitské jsout vkem hrdinským a Moravanv. Výsledek tchto válek byl ale zcela jiný, než podnikatelé jich dosádobu.

Udatnost,

echv

Ruch onch bojv byl lípln demokratický dlouholetým trváním jich zdivoely snahy Husitv: bojování a krve pelévání stalo se denní potebou perarštncfiv táborských, jež rozvážlivjší považovali za metlu hnouti chtli. ale

tém

zemi úplnou záhubou hrozící. Bitva u Lipan dne 30. 1434^ v kteréž Menhart

z

kvtna

Hradce Tábory potel, rozhodla

válku ve prospch strany mírné. Šlechta, jejíž piinním zuiví Táboí znieni jsou, užila vítzství svého, al)y moc

svou upevnila a rozšíila; a byla v poínání svém tak šastna, že na demokratické boue následovalo panování šlechty^ kteréž ale dokoná národním rázem se vyznamenalo. Snaha

Husitv po úplné

rovnosti

druhá stránka snah onch:

ponvadž

páni a rytíi

všech

lidi

byla

zmaena^

svoboda náboženská

uení Husovu

ale

zvítzila,

a vystrnadeni

živlu

Opakovalof se v našich djinách, co v podobných pomrech u jiných národv spatujeme: když totiž celý národ za socialnými a demokratickými snahami zbraní se chápe, stává se pedcc jen ona tída obyvatelstva cizého práh.

i

tém

VI

koneným vítzem, byla tehdáž

A

která nejvíce vzniku do sebe má.

vru

Jest

šlechta.

podivuhodné,

to

rychle

jak

vlády šlechtické v (Jechách a na Morav pokraovala; národ vida šlechtu náboženství bratrskému narestaurace

klonnou

nadvlád

cize odpornou, podrobil se a zstavil obnovených základech, které za asu na jí zbudování Jana Lucemburského Jindich z Lipé byl položil. Svoboda

a

státu

náboženská upevnna za panování slavného krále Jiího z Podbrad a emuž by on snad v politickém ohledu nebyl svoloyal, to všechno dosáhla šlechta zvlášt Moravská za panování Matyáše Uherského a krále Vladislava. Kniha pana Ctibora z Cimburka na Tovaov, podlé toho pak knihou Tovaovskou nazvána a na závrku 15ho století sepsána, ukazuje nám zejm, že zízení stavovské na základ moci Šlechta vykonala veliký in šlechty úpln dokonáno bylo.

Táborv

osvobodivši vlast z ukrutenství

sob msta a v

se

jí

inu sob

ovoce onoho

i

sedláci,

bud

podrobili; a

se neodvážili

ti^

kdož nad

na ní

ni

mla

a

Král

skvl

sice

nejvíce byla podílem šlechty

rod *)

starých

ádu

rod

rodm

panovníci

z

práva

jí

koruny

vlastn nkolika starých jmenoval nejvyšší úadníky

panských uvádí kniha Tovaovská 15:

z

„Item

asv

Hradce, páni páni z

Lichtensteina,

z Pernšteina,

Boskovic,

páni z Valdšteina,

Lichtenberka,

páni

totiž,

nemohli

ili

sice

starodávním

Lomnice, páni

páni

ale

ji,

mnohých v panském a od stojícím, kteížto js: páni z Cimburka, páni z Lipého, páni

najprvé

z

Král

panských*).

Tchto

korunou^

se

síly

ní stáli,

anebo dobrovoln

stáli^

uznávali ohromnou sílu šlechty a uznávajíce odolati.

dosti

Kdo pod

získati.

páni z Šternberka,

páni z Kunstatu,

páni z

páni z Pezinku, páni z Vlašim,

z Krajku". Kdo chtl do stavu panského býti rytíem a když rod jeho po ti pokolení v stavu mohl pak do starých rod pijat býti. Nižší šlechta,

z Sovince,

páni

pijat, musel b}'ti

panském

byl,

v níž se na

zaátku

rozvíjení stavovského života rozeznávali panoši,

zemane, vládykové a rytíi, dlila se od závrku vku l5ho ve vlátitulodyky a rytíe rytíi sluli starší rodévé mezi vládykami,

a

:

vání „slovutný panoš" a zeman ješt trvá. Králi píslušelo právo

na stav rytíský koho vyzdvihovati, kdežto pijmutí do stavu panského na svolení

pán

záviselo.

VII

zemské k návrhu stavv níky

zem

odvislost

;

ale tito

a této více než-li králi

úadník

úadnici byli vlastn úadsamému odpovdní, Ne-

nejvyšších byla ješt vtší tím, že

Morava

co do ízení zemského úpln byla neodvislá od kanceláe královské, ac tato, právm svým naproti markrabství pr-

chodu

zjednati

usilovala;

ovšem

ale

marn.

Vzdálenost

Moravy od stedišt íše, Prahy^ a živý cit pro samosprávu zemskou byly píiny, že svobody korporaní na Morav byly rozsáhlejší, než-H v Cechách, kdež pítomnost krále rozkajeho njakého drazu dodávala. Dkaz toho máme

zm

zvlášt v

píin

náboženství.

A

Vladislav

král

vydal

kacím, pedce znal se na Morav každý k náboženství svému, ano povstalo množství rozliných sekt. Pravilo se tehdáž po celé Evrop, že na Morav každý dle libosti Boha vyznávati a ctíti mže. Protož utekli se Novopatenty proti

kestenci a jiní sektái, když z Nmecka vyhnáni byli, do Moravy, kdež také útulku u pánv z Lichtenšteina nalezli. Uení protestantské nalezlo mnoho stoupencv v mstech ponmilých na Morav^ zvlášt v Brn^ v Jihlav, v Olomúci a ve Znojm, kdežto ohromná vtšina šlechty a msta slovanská jako Uh. Hradišt, Perov, Ivanice, Krumlov^ Uh. Brod, Ostroh atd. pevn k ueni bratrskému lnuly. Rád zemský chránil bratry ped pronásledováním neb svoboda náboženství považována též za ástku svobod politických :

:

zem

a musela tedy od

pánv

mrou hájena býti. mla úpln z Moravy

stejnou

Podobalo se, jakoby vypuzena býti; neb vtšina vyrozumívala tehdáž pod svobodou náboženství jen svobodu pro vyznání nekatolické a kdokoli katolicismu se rouhal, považován, jakož i za našich dob se to stává, za muže osvty a pokroku. Této vtšin mezi stavy lze pipoísti^ že rozšiování svobod zemských povíra katolická

kraovalo stejnou

mrou

s

rozšiováním

se

uení

protestant, a

bratrského: jedno bylo podmínkou a pákou druhého.

šlénku

tuto

nesmíme nikdy

pustiti

mimo

sebe,

My-

chceme-li

vm dobe rozumti

událostem, jichž konec

osudná byla bitva

na Bílé hoe.

Autonomie Moravy mla koeny a podpory své v moci ád zemský ovšem šlecht veliká propjoval

šlechtické;

práva: práva tato ale, jelikož v ízení zemském pvod mla, nazvána jsou svobodami zemskými, odkudž pocházel onen pyšný výrok: Stavové jsou zem. Práva šlechty ale byla spojena též s velikými povinnostmi k službám, na vtším díle

penzy neodmnným

body, kterýchžto Šlechty.

Kde

hájiti

pro blaho vlasti.

svo-

zárove

povinností

íasv nebyla mocná

šlechta co

bylo právem

za tehdejších

Zem mla

a

jako ve Spanlích a ve Francouzsku, tam také nebylo svobody zemské, tamt byl hnusný absolutismus. Žádný stav,

zajisté tvrditi

lejším,

jest

iastenství ve

a

nebude, že absolutismus, a bucTsi

lepší,

nežli

takový

vlád popáno

jest

ád jisté

státní,

tíd

sebe dle

skv-

kteréhož

obyvatelstva,

ona jest málo etná. Obmezování absolutní moci vladaovy za oné doby nebylo jinak možno, le ízením stavovským: neb toto ízení mlo koen svj v celém vývoji národa a vyhovlo potebám asovým. Zemské ízení Moravské bylo nádhernou budovou a muselo jí býti; neb tato si

budova byla vystavna od mocné šlechty starorodé, která v samospráv zem pýchu a slávu svou hledala. Jednotlivec ve státu stavovském ml platnost jen potu, pokud byl lenem jistého stavu; osobnost jeho o sob nemla žádné pednosti. Duch korporaní tak úpln pronikal tehdejší spolenost, že každý stav leny své, když se ho stali nehodnými, sám ze sebe vyvrhoval. Jakož msta se varovala živl nevhodných upením mststkého práva, taktéž šlechta mla prostedek proti šlechtickému proletariatu, proti tak zvané papírové ili listinné šlecht, která povstala jmenováním panovníkv: stav panský a rytíský mely totiž toho vftli pijímati do stedu svého, koho se jim líbilo a pokud nebyl do stedu pijat, neml také žádného vlivu na správu ízení zemské stav šlechtický v popedí správy zemskou.

A

IX státní postavovalo,

ml

predee

!
samoatat-

iiiéstský vice

samosprávy než- li kdykoli v Hzení stát novovkých, a královská msta byla od r. 1412 na snmu zastoupena.

nosti a

Pán

se pyšnil býti

lenem

stavu šlechtického,

ale

mšan

i

ješt stavem svým: abstraktní státní oban neodstrcil ješt živoucího sobevdomélio meštana. Venkovský spolenost lid ovšem vylouen byl ze správy zemské. více nemotorným rozdlená ve stav, zdá býti a lidská; se nepohyblivým tlesem; pedce byla ústrojím, v nmž kypla životní síla bujná, obmezena ovšem na ony kruhy života, které obyvatele stejného rodu a zamstnání spojovaly. Byrokratické nástroje moderního státu, které zde pod formou absolutismu, onde pod zaitou liberalismu z organismu samosprávního uinily umlecké mechanismy, telidáž byly zbytené spolenost nežila pro stát, než stát byl k vli spolenosti. Každý žil, aby státu sloužil, ale nesloužil, aby žíti honosil se

A

:

Kdo

mohl.

o starostavovském

chce pronésti úsudek, neámí

ízení státním

které po revoluci raucouzské

spravedlivý

posuzovati podlé myšlenek,

jej

svtem

dob minulých pevádí myšlénky

hýbají.

vku

Kdo do djin

svého a hled k pí-

tomnosti své tvary minulosti pohrdává^ tenf jest jako onen faryzeus

evangelia,

jenž

sob

Samochvála

chváloeil, že lepším jest

temných iní je slepé pro dobré stránky minulosti a nespsobné k pevným základm

lidí

druhých.

pro budoucnost. oživuje,

ale

pi'í

Duch národa

instituce

to

to jest, který instituce

nejsou,

které

ducha

jeho

národa

utvoují.

nm

Stavovské ízení a v moc šlechty byly tedy mocnou ochranou svobody zemské, která jako každá svoboda

mla

základ svj v

zásad odporu smujícího

všem chyba v tomto ízení byla a to chyba podstatná, kteráž také píinou se stala, že ústava stavovská vyvrácena byla: snaha totiž, moc panovníkovu dokoná zniiti. Vlada panoval zemi jen dle jména, v skutku to byla šlechta a snm, kteí tém

pekážkám,

které

jí

se odkudkoli kladou.

Jedna

proti ale

vládly. V státu monarchickém jest osoba painitelem v ústrojí vlády; a na nejdležitjším novníkova toho initele nebrali stavové žádného ohledu. Krále chtli

neobmezen

míti, ale

se

jen co skvostnou okrasu státního ízení; tpytící

bezmocnost krále

stavv.

Nemineme

mla se

s

jen

zvyšovati svrchovanou

pravdou

tvrdíce,

že

moc

moc krále

eského nebyla mnohem vetší, než doga Benátského. Dopisování eských, moravských a uherských pánv mezi sebou a mužemi zahraninými;, které by dle nynjších poj-

muv

bylo uražením majestátu a velezrádou,

mlo

se tehdáž

za dovolené^ alespo se to se strany vlády nekáralo. Právo svolati a odroiti snmy^ kterým panovník na jevo dává, že

všechna zákonodárná

moc

z

nho

vyplývá, upíralo se králi

a stavové tvrdih, když

poddaní jich bez dalšího povolení hromady své odbývají, že i oni bez svolení králova k snsejíti se mohou. A tato vada ízení stavovského stala se zkázou jeho

mm

stavové zneužívali moci své a každé zneužívání moci jest bezprávím a chybou, která v živote politickém nikdy zlých následkv se nemine. Kdyby zem eské byly tvoily sku-

ten

stavovskou republiku, nebyla by je dostihla pohroma Blohorská; ponvadž ale stavové krále za hlavu státu alespo dle jména uznávah, pak mu mli také dopáti práv jemu dlé ústavy píslušných; když mu je nedali, musel si Neb jen slabec nesahá po moci a právech z poje vzíti. svého vyplývajících. Bohužel, že rozbroje mezi králem a stavy krvav rozhodnuty jsou a že vítz Blohorský se pak považoval za dobyvatele a ne za pána ddiného zemí eských

staveni

!

•

Roku 1526

—

byl po smrti krále Ludvíka na stolec

zvolen Ferdinand Habšpurský, aniž by Cechové

k

té

volb

byli pozvah, což tito

pak tžce

nesli.

eský

Moravany Za jeho

panování trvaly ustaviné rozbroje mezi mocí královou a stavovskou. Onf byl odhodlán zjednati králi onen vliv, jenž

mu

v státu monarchickém ovšem stavovskou ústavou obme-

XI Prostedek k tomu poskytnul ruch nábože svoboda náboženská ubezpeena hledl co katolík víe své zjednati zemským ízením jest ímž by zárove byl toto ízení seslabil. samovládu, dívjší se zbraní, kterou králové svobody stal opravdu Katolicimus

zeném

náležel.

ženský.

Král,

vda

zemské obmeziti a vypaiti chtli. Náhledy tyto státnické, víry katolické zneužívati ku službám a choutkám absoluKrálové tismu, pocházely ze Španlska a Francouzska. Francouzští podporovali ve své zemi víru katolickou nými prostedky, aby jí mocnou šlechtu, která na díle protestantská byla,

sob

pokoiti mohli, v

i'násil-

vtším

Nmecku

ale

a v zemích rodu Habšpurského podporovali zase protestanty. Nejhorlivjší zastavatelé v tuto dobu víry katolické vycházeli z ádu jesuitv, který práv v tu dobu založen byl.

Oni psobili ve zpovdlnicích, ve školách, umli sob získati pístupu do rodin znamenitých, vlivu i na vladae. Co král Ferdinand I. ve prospch moci královy byl velikým namáháním uinil, to zmaeno za jeho nástupce Maxmiliána IL, který pílišnou shovívavostí a ústupností moc stavovskou

znovu upevniti a rozšiovati se nechal. Nestálost povahy jeho považovali mnozí za smílivé smýšlení u vcech náboženských. Hned zapovdl knihy nekatolické, hned zase povolil k tomu, aby v kostele sv. Jakuba v Jihlav pi jednom oltái služby Boží se konaly katolické, pi druhém Z Brna chtl Jesuity vyhnati a v Olomúci protestantské. koleji a universitu založiti; on sám rozšíiti dovolil jim chodil do

kázal

chrámu katolického

veejn

protestantsky.

syna svého tam vychovati

^a

jeho

kazatel

byl

ženat a

Španlsko nenávidl a pedce

dal.

Za

jeho panování upevnilo

uznáním svobody na Morav uení Držitelé neporušeny. zemské náboženské trvaly i svobody vladai neobmezení statk byh na panstvích svých tém bratrské a úplným

se

majíce dle zásady „cujus regio illius et religio" úplnou moc nad svdomím poddaných svých. Tím lze snadn pochoi piti,

pro

Moravští stavové

dobu Maxmiliánovu

nazývali

XII

vkem.

zlatým

Syn

a

nástupce

jeho

Rudolf

II.

byl ve

Spanlícli vychován, kdež náhledy a snahy politiky španlské

do sebe vssal. Povahu tohoto muže vylíiti, jest tém nemožné; nedostávalo se mu všech vlastností, kterých pro vladae potein jest. Tlesný neduh nerv, kterým ím dále tím více se stal melancholickým^ nedovoloval mu, aby po delší as namáhavým pracím vladaským se vnoval. On se štítil každé práce a maje lidem rozliný-ch snah politických a náboženských panovati vzdaloval se jich.

Doba

muže neunaveného, hlubokého znalce povahy lidské^ a on tázal se pomocí hvzdá svých hvzd nebeských o radu^ jak se na zemi chovati má. On uvalil mnoho neštstí na zem své ale duch asu se pomstil písné na onom nešastném a nemocném vladai a protož sluší historii;, aby jeho neodsuzovala, nýbrž litovala. Když císa Rudolf II. v zem své se uvázab doufali katolíci a obávali se protestante. Bylo na biledni^ že vliv španlský, absolutismu totiž klestiti všudy cestu, nyní tím jeho vyžadovala

;

:

více se zmáhati bude, že

prostedkem

draznjším

katolická nyní

víi*a

svobody zemské obmeziti. Spojeni dvor rakouského a španlského bylo píinou, že mnozí páni Moravští zasnbovali sob sleny španlské a

se stane

politiky,

'

vlašské

tak

;

Pernšteina, dostala

Berka,

Bedich

jich víra

i

z

Adam

z

Zerotína.

pístupu do

Jesuité okolnosti této

obratn

Dietrichšteina,

Vratislav

z

S manželkami katolickými

dom užili

;

nejvznešenjších rodin. majíce dobré jméno pro

vdomosti své pilákali do svých kolejí syny boUvedeni byli do Moravy 1558 panem Haukvicem, jehož syn Jachýni u nich vychován byl zárove s ním odchováni jsou od jesuit Václav, Bernart, Jan a Jií z Vrbna, Jan Haukvic^ Lev Rožmitál z Blatné a jiní. JeHkož držitel statku si osoboval právo nad svdomím poddaných svých, vyhánli pak páni katolití ze

uenost

a

hatých a mocných rod.

svých panství kazatele nekatohcké. Adam z Dietrichšteina vypudil z Mikulova novokestnce a jiné sektáe, Zdenek

Xlll

Berka potlail

bratrství ve

Velkém Meziií a

Vratislav

ss

Pernšteina odstranil na rozsáhlých statcích svých všechny knze nekatolické a ustanovil na jich míst katolické. Totéž

uinil

uení

pan Mikuláš

Hrádku.

z

I

v méstech

Piinním

Jesuitv a biskup Olomúckých, jmenovit

Stanislava Pavlovského utvoila se v šlecht lická,

xmáhalo

se

katolické.

ne tak

potem

Víra katolická

mla

Tof neb

nemohlo,

ale státi se

ád zemský

mocná

strana kato-

jak odhodlaností a neunaveno inností.

stj co stj ve stará práva uvedena býti.

chránil

le zrušením ízení svobodného zem; svobodu náboženskou.

snah kato-

Cil

lických a biskupských byl velkocepý, ale cena, kterouž dosáhnut byl, byla též vysoká zrušení ústavy staré. Kdožby o vzá:

svtskými a církevními pochyboval,

jemnosti mezi snahami tohož pochyby

dkladn

.,Pi drzém poínání

vyvrátí

výpovd

nekatolíkv

si

jest

biskupa Stanislava: úplná zkáza moci krá-

Protož byla, hledíc k tehdejším ponesjednocenost u víe velkým neštstím pro Moravu; kdyby zem byla katolickou byla, nebyloby bylo páidla, kterým svobody zemské se vyrátiti daly a vývoj ústavního lovské nevyhnutelná."

mrm,

života v zemích

Leží

sledoval.

eských to

jeho zvstuje, že jeho

mže

obady

i

ostatní

jak již

pak nái jméno

svt; ne-

mají býti pro celý

náboženstva se ídí. Myšlénka tolerance

jest politická a ujmula se cetileté

katoHcismu,

vedle sebe trpti náboženství jiného, kteroužto

tudíž

myšlenkou

byl by docela jiný, nežli

v povaze

války.

Ped

teprv po krvavých bitvách

tím jen málo který byl

tak

ti-

osvícen^

že pro náboženství na jiné násiln nenastupoval.

Za svrchu dotenými píinami

dv

strany.-

strana

katolicko-císaská

na

povstaly

Morav

(od nkterých také

španlsko-ímská nazvaná) a strana protestantsko- stavovská. Strana tato byla u zaátku silnjší; ale postavení její stalo se

ím

dále tím více nesnadnjší:

tolické se

množili a na ujmu

jí

neb pívrženci viry katéž

bylo,

že

i

protestante

mezi stavy eskými neádi vidli ducha Moravského, který

XIV více autonomie

V

zemské

si

získati

vdl

než-li

Cechové samí.

císa Rudolf, když k njakému kroku proti nekatolíkm pohnut byl, ihned se obával, že tím vliv Španlska na nj se sesilní a v nenávidní vlivu toho nedbal více, zdah rozkazy dotyné se plní ili nic. Dvorská kancelá v Praze kladla se do záležitosti Moravských proti svobodám markrabství a stavové pokaždé

tom

ale stavové byli podporováni, že

protestovali. Stavové nedovolovali, aby kdo se rozsudku soudu zemského a uinil-li to kdo, písn od nich kárán byl; za to pohnula dvorská kancelá a tajní radové císae, že soudcv místa po dlouhé doby neobsazoval, ímž ovšem veliké nesnáze pro neodbývání soudu proti

tomu

odvolal

z

Dvorská kancelá odesýlá z Prahy ]\Ioravským, které tito bud nepijímají anebo proti nim protestují. Nespokojenost na Morav hluboce se zakoenila. Pokud žádné zevnjší neštstí zemím rakouským nehrozilo, lze bylo snadnji neinnost a nevšímavost císae snésti; jakmile ale boue zevnjší povstaly,

obyvatelm

nmecké

nastaly.

dopisy

stavm

musela všeobecná nespokojenost

s

vládou Rudolfovou vzni-

Když dvr Španlský a ímský na Rudolfa^ který dtí neml, doléhaly, aby stran nástupce svého náležité opatení uinil, naplnn jest ješt vtší nedvrou proti Spanlku domýšleje se, že to jest prostedek, jej od vlády odstriti. Císa vida pak, že Španlsku velmi na tom záleží, knouti.

aby katolicismus v zemích rakouských zvítzil, najednou ochladnul v horlení pro víru ímskou, ano odvrátil se od kardynála Dietrichšteina. Když Karel z Zerotína pro píliš svobodnou e, již v zemském soudu ml, do Prahy pohnáni

byl a

nejvyšší

kanclé Zdenko

ml, žalobu na nho

vznésti

a

z

mu

Lobkovic velikou chu rozkázal, aby z Prahy

pokudby pe jeho ukonena nebyla: tu se ukácísa Zerotínovi „arcikacíi" velmi milostivým^ pedložil

neodcházel, zal

mu sám

obžalobu,

nestala se více

prospch spis vyhotoviti a vci sporné! kteréž císa všemožn se vzdá-

dal v jeho

zmínka o

této

Otázka stran nástupce,

XV nad oekávání pro císae nešastn. Bližší zejni úplnou neschopnost

loval, rozl-odla so

okolnosti toto události dokazují

Rudolfovu býti vladaem.

Válka Turecká, která roku 1591 vypukla a nkolik let od vojsk císaských štastn vedena byla^ obrátila se roku 1602 ve zlé vojskm císae. Císa, který nikomu nedvoval, ml i vojevdce své v podezení a protož

mnil astokráte

nejvyšší velitele vojenské^ což vedení války

ovšem na ujmu

býti muselo.

aneb

nkolik

museli

i

Vojíni

msícv

potravných úpln se nedostávalo. hladoví vojíni,

konin svta

dle najati,

tehdejšího

jako

byli

spsobu

draví

špatn

placeni,

na plat ekati; zásob Nelze se tedy diviti^ že vlci

nedostávajíce proviant, obyvatelstvo

ze

všech krajin a

v krajinách

zemí;,

ádili a

v kterých

leželi,

mnohokráte he^ než-li snad nepítel sám. Markrabství Moravské chovalo tenkráte na útraty své v Uhích 2000 jezdc a 3000 pších a mimo to zízena byla zemská hotovost, když nebezpeí se hranicím zem blížilo. Roku 1599 vpadlo hejno Tatarv do Moravy a zpustošilo strašn celou krajinu mezi Hrozinkou a Uh. Brodem a vpády se opakovaly, když císa na oko se pokoušeb aby mír mezi ním a Turkem uzaven byl. Turci rozhoeni, že císa pokaždé sám vyjednání o mír petrhuje, zuili tím drancovali^

Aby

dovršeno bylo, nastal v Uhích mor a požehnané Morav pro ustaviné vyvážení potravy do Uher hroziti poal; tomuto vyvážení obilí snem ovšem pekážeti hledl, ale proti morové rán nebylo pomoci, kterážto metla Boží 1595^ 1596^ 1604, 1605 na Morav na tisíce lidí usmrtila. Ale nejen že mor a nepítel Moravu trýznil, i vojska císaská, jež Moravou do Uher anebo z Uher se odebírala^ týrala Moravany. Tak jmenovit pluk nmecký hrabte z Emdenu, který po 9 nedl krajinu od Nového Jiína až k hranicím uherským jako njaká rota lotrv strašn plenily koistil, obyvatele pobíjel a vraždil a zuivji si poínal, než Turek sám. Podobným spsobem více.

neštetsí

hlad^ který také

XVI Olomúce a to mzdy své nedostávali. Marné byly snnn% aby dan, od zemi placené, se

zuili divoši vojenští v ukolí Brna, Jihlavy a nejvíce

že

proto^

—

prosby obyvatelv a

vynakládaly na zaplacení vojska; marn si stžovali obysnm na ty lotry bezbožné: vidouce konen^ že

vatelé a

venkované sedláci a pobili je do posledního muže. Císa v Praze nestaral se o nic, A když pak jako zázrakem njakým k innosti se povzbudily byly myšlénky jeho nejnešastnjší chtl doby válené užíti, aby Jako stavm na porestauraci katolicismu provésti mohl. tupu jmenován jest ošemetník Berka hejtmanem zemským nea roku 16U.-> nejvyšším moravského vojska v Uhích maje ale dosti udatnosti, zstal doma a poslal na míst svém jiného do Uher. Strana katolická nyní si poínala odhodlanji: Smil Osovský z Doubravic místosudí Moravský," stesky jich

nieho nepomáhají,

kdež njakou tlupu

srotili se

onch pleniv

dostihli,

:

;

horlivý bratr, propuštn, v

ena, biskup žádal

mstech

liplnou exemcí

víra protestantská utla-

knží

z moci

zemského

vcech hrdehiých a sporných; a tato žádost zpíma proti ízení zemskému byla, jí nadržoval pedce soudu

u

vydané roku 1604 zvstuje velké vítzství strany katolické.*) I když Berka pro zadržení penz, které vojsku zaslány býti mly, z hejtmanství sesacísa.

ízení zemské

zen byl, *)

stal se

Karel z Lichtenšteina**), jenž od protestan-

Toto ízení zemské, vytištué roku 1604, mlo bytí obnovou ízení z roku 1535, kteréž 1562 tiskem vyšlo. Kdo jej ale porovná s pvodním, pozná veliký mezi hlíženy od a

Václava

pívržencv

obma

1608 **)

Svobody

Nekeše a pak teprv do ízení pijaty.

publikováno bylo, muselo se deset do Praliy

rozdíl.

zaslati.

zem

byly pro-

vlády: Ladislava z Lobkovic-, Vilíma Zoubka

exempláv

Než-li však

dvorské kancelái

Lze tedy snadn pochopiti, pro stavové od tohoto ízeuí doléhali.

r.

ustavin na opravu

Bohatý tento pán, jenž statky své ješt rozmnožil, když za manželku pojal jednu dceru po Semberovi z Boskovic, posledním muži

rodu svého, oslavil

dinii

svj valn. Radost nad jeho pestoupením veliká, že papež Klemens sám mu dopis

k víe katolické byla tak

:

XVII tismu k

ímské

víi-e

byl pestoupil, hejtmanem moravským.

Nelze pochybovati, žeby dílo strany katolické již tehcláž se bylo podailo, kdyby císa nebyl zaal, také protestanty uherské násilím pronásledovati. Císaský generál Bašta dobyl Sedmihradska, dal

mnoho pánv

ze šlechty popraviti a

poplenil zemi tak, že rolníci, nemajíce

táhnouti museli, a jezuité se

pak do

zem

potahu,

sami pluhy

díve odtud vyhnaní, pisthovali

zpustošené, aby víru katolickou

šíili.

Po-

dobným zpsobem ádil v Uhích císaský generál Barbian Belgiojoso, který v mstech protestantské obady zapovídal a držitele statk, jenž nekatolíky byli, statk zbavoval jako Illyezhazy-mu, Zikmundu Ragoczymu, obma Hommonaj-m a jiným. Když uherští protestante na snme 1604

svobodného vyznání, odpovdl jim Rudolf XXII lánky, které o své moci bez ústavního dotazu

žádali za dovoleni

onmi stavv

vydal.

V

tchto láncích ohlášeny jsou znovu všechny naídívjších králv stran víry katolické, a zapovzeno stavm, aby na snmích žádné stížnosti náboženské nevznášeli a kdožby to uinil, aby co bui trestán byl. Mysleli-li rádcové císaští, že tmito lánky stranu katolickou v Uhích neb všichni magnátové, si získají, byli na hrubém omylu: hledli jen k formáln stran onch protestantští a katolití, lánk a tu nebylo lze nepoznati, že takovým svémocným naízením krále ústava tvrd uražena byla. Místo oekávazení

zaslal, v

quotidie

umž filii

íii jeho schvaloval, praviv: „Novi gnudii inateriam

nobis offeres ct oi-casioiiem praebes,

conversione pati luminuni gratias agamiis."

iit

crebro de tua

Zásluh}-, které

si

zí-

odmnil mxx tento tím, že jej uinil vévodou Opavským, proti emtiž snm Moravský roku 1614 rozhodn se opel snesením „Ponvadž to proti privilejím a svobodám stavv knížectví Opavského zjevn elí, že .1. M. pan Karel kníže a vlada domu Lichtenšteinsklio knížetem Opavským se píše a jmenuje: protož z píin tch výš dotených a jiných podstatných, kdyžby kdo v Markrabství tomto témuž pánu vladai p«áti ml, aby ntn toho tytule. .,kní/cti Opavskému" nedával.

skal o krále Matyáše,

:

xvni ného rozbroje mezi katolíky a protestanty uherskými byl onch ordonancí tuhý politický svazek tch,

výsledek

kteí

náboženstvím

rozdvojeni

byli.

shromáždil dosti etné vojsko^ byl ale

Brzo

ných vojsk Bašty a Belgiojosa poražen. vojíni

císaští,

ponvadž

platu

Štpán Bokay

poáten

nedostávali,

jmenovit bojovní Hejduci, a tak

se

Bokay

od spojeale

utíkali

k Bokay-ovi, o vi

poštstilo

oba generály ze Sedmihradska vypuditi, naež až do horních Uher a k hranicím Moravským se prodral. Odtud zaslal dopisy stavm nekatolickým do Moravy a Slezska, vyzývaje je^ aby se s ním spojili s tou pi tom výhržkou, že do Moravy vpadne, když toho neuiní. Stavové ale k tomu nepistoupili; na opak žádali na císai, aby rychle snm svolal a jmenovit nedovolily by vojska císftská, jež z Uher na útku byly, na Morav bytem se nerozhostila. V Praze na dvoe císaském panoval postrach a úplný zmatek radové císae, kteí tak odhodlaní a smlí byli, když císai radili k útokm na svobody zemské, pozbyli zdravého úsudku a rozšafnosti, když zemi nepítelem ustrachované pomoci mli. Když tedy na optné dopisy a žádosti hejtmana žádné odpovdi z Prahy nedocházelo, svolal hejtman o své ujm pány a rytíe k sjezdu do msta Uh. Hradišt na den 15. máje 1G05, aby se spolen o prostedky radili, kterak by neštstí vlasti hrozící odvarováno býti mohlo? Snesli se, ponvadž již jednotlivé houfy Bokay-ovy po Moravských hranicích plenily, co nejdíve zbranné vojsko najmouti. Ale vojska moravská nebyla s to, bojovným Madarm a Tatarm odolati generál Hodic v nkolika bitvách nad Maary zvítzil, nebyl pedce s to^ uvarovati, že celá krajina od Brumova až k Brnu úpln vydrancována ;

;

a

byla. Nad to více plenili vojíni císaští plukovníka Teuffla, kteí plat nebyli dostali, podobnj^m spsobem, jako nepátelé, ubohou zemi. Totéž inilo pomocné vojsko vévody Tšínského. Moravští vojevdcové vrazili do Uher a plenili

tam, jako

Bokay

na Morav. Bylaf

to

válka podobnjší

XIX

vlkm

Když pak

zase morová rána zuiti potouha velá po míru. Výbor staala, zmocnila se všech peovati ml, uzavel pímí vovský, jenž o obranu zem s Bokay-era na ti msíce, a když císa konen prosbám, než-li

lidem.

kterými se ode všech stran na nho doléhalo, aby mír s nepítelem uinil, odolati nemohl, splnomocnil arcikníže Matyáše, aby s Bokayem vyjednával. Arcikníže tento má o dynastii habšpurskou veliké zásluhy. On uznal, že všechny pohromy, které zem rakouské v posledním ptiletí dostihly, píinu svou mají v kolisavosti a nemocné mysli císae, a byl pesvden z nebezpeí, které rodu habšpurskému z nespokojenosti království a zemí hrozilo. Totéž pesvdení sdíleli s ním ostatní arciknížata; protož se sjeli již z jara roku 1605 v Linci, kdež se snesli na tom, aby spolen do Prahy se vypravili, kdež císai nebezpeí domu jejích hrozící pedstaviti a k tomu ho domíti chtli, aby v osob arciknížete Matyáše místokrále pro zem Uherské a arciknížcctví Rakouské ustanovil. Dojedše do Prahy, neobdrželi ani pístupu ku císai a museli se s nepoízenou zase navrátiti. Matyáš^ jenž jen velmi obmezené plnomocenství u vyjednávání s Bokayem ml, nemohl v nich mnoho prospívati; neb nedvivý císa, jenž dobe v€dl, že arciknížata Matyáše za nástupce Rudolfa vyhlášeného míti chtjí, v niem ho nepodporoval a vyjednávání nemohlo tedy k žádnému konci pijíti. Veliká ást Uherska byla pro císae ztracena a Bokay stal se vasallem vysoké Když pak také piiporty v knížectví Sedmihradském. nním vévody Brunšvického nepokoje v íši nmecké nastaly, myslel Matyáš, že by ted císae k njakému rozhodnému kroku pohnouti mohl. Na zaátku msíce prosince odebral se tedy Matyáš s arciknížaty Maximilianem a Ferdinandem do Prahy; nebyvše ale k císai pipuštni zanechali císai krátký spis, v nmž si stžovali, že pístupu knížatm a arciknížatm k císai dosíci nelze, le když se komoi'ník jeho uplatí. Dále žádali, aby císa stran nástupce

XX opateni uinil a nejstaršímu arciknížeti, Matyáši, a v Rakousích popustil, ponvadž nedbalost císaova zem tyto u veliké nebezpeia uvalila. Císa ale nedal žádné odpovdi. Požádání, aby Matyáš obdržel Uhry

svého

jisté

vládu v

Uhícb

a Rakousko,

dosvduje^

že jednal u

kterýž mezi jinými výmínkami míru odhodlaností svou unavil

nlska^ jehožto vyslanec

njakém nástupci se le jej ssaditi a bez

srozumní i

s

Bokayem,

tuto byl položil.

Ne-

konen císa také piže Špazejm tvrdil, že císa nikdy na

neustanoví, a že tedy

nieho nezbývá,

jeho svolení ímského krále zvolifi. nyní úpln Uhrm. Když arciknížata vi-

Matyáš oddal se dli, žeby neschopností císae zem koruny uherské konen rodu habspurskému odaty býti mohly, sjeli se ve Vídni, kdež dne 25. dubna 1606 sndouva mezi nimi uinna jest, v níž praveno, že císa pro zádumivost mysli k vlád schopen není, že proto Matyáše za hlavu rodu ustanovují, jemuž zstaveno, všechna náležitá opatení initi a konené pislíbena ochrana všem poddaným, kteížby ve prospch smlouvy

této pracovali.

Co vci tyto se daly, zuilo ustavin vojsko císaské plcnním a koístním na Morav a císa neinil nieho, aby zemi njaká úleva se stala. Domníváno se, že císa válku chce tu najednou se rozhlásila zpráva, že mír mezi císaem :

a

Bokay-em uzaven

jest.

Uhi

obdrželi iiplnou autonomii

a svobodu náboženství. Mír tento potvrzen jest 0.

srpna

1606.

Mezi Turky a

císaem

císaem dne

uinn

dne

11.

listopadu téhož roku mír, kterýž sluje mír Sitva-Torocký a

pízniv nebyl. Brzo ale potom ukázala se znovu nespolehlivost císaova: neb mnohé výminky míru nechtl plniti, a velikou záští pronásledoval Matyáše co pvodce míru toho. mír dne 9. pros. 1606 byl potvrdil, pedce nevydal potvrzovací listinu, anof pravil, že vynuceny' mír povinen není zachovati. Konen se poštstilo na císai velmi

A

nm

Rakušanm

a

tyášovi dne

7.

Moravanm, má,je 1607

že císa potvrzovací zaslal;

podailo

se

listinu

jim

to

Maprý

XXI uplaccníiu komorníka císaova, zlopovstného Filipa Langa.

Sotva ale že Matyáš potvrzovací jeho dopis císae^ v

nmž mu

listinu

v rukou mol, došol

naízeno, aby

nm

listinu vrátil.

Matyáš spchal do Prahy, aby císae pemluvil, by slovo dané nerušil; ale marn! Císa se chystal k novému boji, nemaje ovšem penz k tomu potebných. Když Bokay a Uhrové vidli, že císa na tom jest, slovo dané zrušiti, zmocniía se všech veliká rozhoenost:

Turkové vyhržovpád uiní do Rakous a Štýrska a Hejduci prohlásili Valentina Honnnonay-a za krále Horních Uher. Tu se odebral Matyáš ješt jednou do Prahy, aby císae na lepší

vali,

že

cestu uvedl: ale zase

zem

marn, neb císa mu odpovdl, aby

samy sob pomohly, on že prý pomoci

Zem

to

Hejduci

uinily.

gnátové odebírali se se

stížnostmi

s

vzbouili,

se

k

pašeti

to není.

ma-

uherští

Budínskému

a

k válenému odporu nestalo nebezpeí, že rod habšpurský nejskvlejší korunu ztratí. Tu celé království

vdl

chystalo

Matyáš, že rychle

se

:

k inu

rod jeho ve zkázu uvržen

býti.

odhodlati se musí,

nemá-li

Svolal bez prodlení

snm

uherský a vyzval nkteré pány rakouské k poradám, aby žádoucí promna u vlád se stala. Ale nejen Uhry a Rakousko, nýbrž také Morava mla Vláda v Praze pražská ivši píinu k nespokojenosti.

podncovati mohlo. Ona nenastupovala násiln, ale dráždila obyvatelstvo svévolnými nila vše, co

tuto

nespokojenost

útoky na svobody zemské. vlády

silné,

konen Karel

panu

ale

nesnesitelným.

Zerotína

trefn

Hodic byl

zaslal;

z

z

dráždní

Tvrdé iny vlády

dají

se

slabé a ochablé

Tehdejs^í stav

snésti

stane

vcí na Morav

a pravdiv ve své apologii, když tento jej z neinnosti a

od se licí

již

ne-

vinil: vlasti „Rate vdti, že jsme jedné strany práva potena, svobody v nic^ obyejové zhynuh, poádkové z pamti vyšli, zízení za koutem leží; knížka pana Tovaovského zpuchla, couchu-

všímavosti o blaho

hrub

zašli: s

siones

baronm umely,

druzí nmži platnjší vyhynuli^ cizo-

XXII

zem

nové mustry, praktiky, direkcie resolucie, traktacie^ regalie^ visy, avisy a jiné tm podobné potvory uvedli; obyvatelé zchudli, dluhové obecní náramn vzrostli, pocty se nepijímají, darové se bezpotebn dávají, outraty se množí, hotovosti žádné v zemi není, a co mám f do vrchu hlavy, a slovy proroka /q(4:^í( šíiti? od spolku nohy až zemci do

í>j

se vloudili,

nynjší zpsob vyznamenám, není místa celého, zem zpustla, msta vypálena ohnm, sami ped oima našima cizozemci. Velké jsou to vci, velkých pomocí tuto potebí kdo se o má a mže ujíti? A by pak o to byl pokoj, ješt, však jedno pozstává, aneb radji dvoje: kde a jak? Tu vci uzel, ten rozvime, aneb radji rozetnme, jako nodum Grordium Alexander. „Co se týe osoby císae praví Zerotín takto:" Když pak koho to štstí potká, aby J. Mt. ped sebe jej pustiti ráil, jiná tžkost opt nastává v tom, že svou co nejkratší zavíti, svou potebu co nejskrovnji pedložiti a svj smysl ve slovu neb dvou vynésti a vysloviti musí. Kdyby nešlo než o vyprošení pštalunku, neb vyžádání ouadu, zaplacení aneb pivtšeni áké služby, mohlby se do toho vždy^ujak, dosti obtížn trefiti: ale kde jde o zachování celé zem, o ízení práva, o pokoj, svornost a vzdlání takového potu lidí vzácných, kdežt té moci, aby jednou neb druhou sentencí ve hromadu to pojato, ovšem pak vysvtleno býti mohlo? Au zde tak mnoho se toho nashromáždilo, že ne hodiny, ne dnové, než msícové a léta sotvaby postaily k vypravování zármutkv našich, nercili k napravení; a cožby se pak v jedné neb druhé minut dobrého vyíditi mohlo? Pes to ješt i toto pi J. Mti spatili, kteí okolo JMti asto neb ustavin bývají, že nekaždá vc jest JMti k slyšení píjemná a jestli jakou tžkost s sebou nese, dokonce odporná tak že ti, kteí neVyhnutedln audiencí pi JMti potebovali a potebují, té opatrnosti užívati musejí, aby vci tvrdjší snadnjšími, protivné píjemnjšími osladovali, tak aby ihned, jakby vidli. Isaiáše náš ale

rána a zsinalost

.

.

.

;

n

;

e

a

;

XXIII že JMt. s

nco

njakou tžkostí

jiného uiH, k

ímžby

znají,

emu

posloucliati jich ráí, na

nílklonnost JMti

zase JMti pooberstviti a

poskoku

obrácenou býti

ku posloucháni sebe

lib nakloniti mohli. Naše pak vci jaké jsou? netoliko aby tesklivého posluchae probuditi, než aby i nejochotnjšího zkonturbovati a zkormoutiti mohly. Dotýkají se na díle

JMt neád

Dotýkají se svosvými regalienii ruku držeti ráí, osob: JMt^ nesnadn se do nich pustí. Dotýkají se také protože není pán kvapný, vždycky je odkládati bude. A což tu? zdaližby v takových píinách lépe nebylo, vším o zem dáti, než nco bez užitku zaíti, neb zaaté nedokonati? A to ješt, chtllib}^ pJed sebe pustiti; nepustí-li pak a jinam ^'^ ukáže, jakž to obyejn dlá, budeliž lépe? Ukáže-li na^""^ ukáže-li na našich vcí nepovdomí tejné raddy, jsou protivníkv našich, sokové fedrovníci eské raddy, jsou zem naší, odprcové náboženství našeho. Jakouž k takovým nadji míti mžeme? Poruí- li jim nás vyslyšeti a sob referovati, ím ubezpeeni budeme, že to vrn uiní? ponvadž píklady máme, jak v nejpotebnjších vcech, v nejdležitjších píinách s ním nakládají. Pominu cizinc nyní tak; samy Cechy ped sebe vezmu. Zdaliž oni nejsou, kteí nám svobod našich závidí? zdaliž oni nejsou, kteí nás opanovati a sob podmaniti obmýšlejí, aby sami hlavou a my ocasem království zstávali? Neb jakkoli se (staví), jakkoli lahodná slova od sebe dávají, jakkoli mnohým a upímným pátelstvím se zakazují, nic není, já je znám a vím, že kdekoliv mohou a píiny dostanou^ všudy námi zadní kouty rádi vymítají. Zdaliž toho pedkm našim týmž zpsobem neinili? Co uinili za krále Ladislava, když pedkm naším manv nadali? Co za krále Jiího, když nám syna jeho knze Viktorina za hejtmana vsadili? Co za krále Vladislava, když soud o dávání hlasv k oupipraviti chtli? Co za krále Ferdinanda, když naše obce od spoleného volení krále odcizili? A kdyby náboženství:

bod

:

J]\Lt,

se do nich vloží.

protože nad

i

—

—

5

pkn

adm

XXIV pedkové

nebyli zmužilejší než

naši

svobodách našich nic více podrobeni. lovali,

nevdli,

my

my, jižbychom než-li oni

vdí

o

Ponvadž tehdy

onino od starodávna o to

nemli

a niímž nebyli: kterakž

abychom

nic

kteí znedávna na

jejich

o

našem usitito

místa nastoupili, totéž a více ne-

mají uiniti?"

Z

ekal na píležitost Když zemský hejtman

této apologie patrno, že Zerotín

vhodnou, aby

vlasti hájil a bránil.

Karel z Lichtenšteina byl v podezení, že se stal pívržencem Matyášovým, padl v nemilost a na jeho místo dosažen Berka, nejodpoi'njší

stavm osoba. (1607) V jeho jmenonepíze dvoru pražského napro-

vání vidli stavové starou

^Morav. Žádný z vlastencv více nepochyboval, že od císae úlevy njaké oekávati možné není, „Zem a si pomohou samij, byl císa pravil, a zem to uinily. Když ti

^^ /f

Zerotín se

pesvdil,

že arcikníže Matyáš odhodlanou myslí

nemeškal v poínání jeho úastenství bráti a zaal horliv si dopisovati Císa konal s pedními stavy rakouskými a uherskými. ustavin pípravy válené a podrýval ústavu ustanoviv Lva Buriana Berku za hejtmana zemského^ muže násilného a uskoného. Kardynal vystupoval jistji, než-li kdy díve a plukovník Tilly blížil se s vojskem k Morav^ aby do Uher vrazil a snm Prešpurský rozehnal. Matyáš ml se co obávati, že ona opatení také k jeho osob se vztahují. Nesml více váhati. Dne 1. února 1608 uinna mezi ním a stavy Rakouskými a Uherskými smlouva, kterouž se zavázali k tomu pracovati, aby mír Vídenský a Sitva-Torocký ve skutek vešel. Císa sice rozkázal snmu, aby se roze-

neštstí od království a s^emí odvrátiti usiluje,

šel;

snm

ale neuposlechnul.

Stavové uherští vyzývali také

pány moravské, aby s nimi se spojili. Mnozí sešli na konci února 1608 v Brn^ aby se radili

zem,

jelikož se pravilo, že Tilly

obmýšlí.

K

v Opavsku

;

tomu došla zpráva

Opavy

dobyli,

o

nco

z nich se

o

obranu

násilného proti zemi

plenni císaského vojska

naež mšané na

víru katolickou

XXV :i kdož se zdráhali, veejn popraveni jsou. soudu zemském dne 7. bezna 1608 nespokojenost kovypukla. Karel z Lichtenšteina, maje více šedesáti ozbrojenýcji pánv a rytív s sebou inil Berkovi výitky a výhržky, a tak se rozhorlily že Berku jmenoval zrádcem

dáti se museli,

Pi

nen zem

Stavové sepsali žalobu, již Lichtenšteina Berkovi pak predetl a na konci

a bohaprázdným šelmou.

Karel

z

pravil, že

takový

lovk

déle

hejtmanem

býti

likož ale zpráva jich došla, že vojsko Tilly-ho

nemže. okolo

Je-

Brna

Brno poínání pánv piznivo nebylo, odeSlavkova (9. bezna), kdež se snesli, na den 13. dubna v Ivanicích se sjeti; a na císai žádati, císa sjezd tento zapoaby jiného hejtmana ustanovil. vdl a sám snm položil na den 27. bezna, pedce stavové na den urený do Ivanic se sjeli. Berka od nich sesazen a prozatímní vláda zízena jest, na jejížto ele direktor Direktorem stal stal, kterému veliké plnomocenství dáno. byl Karel ruchu duší celého se Karel z Lichtenšteina,

se potuluje a

brali se páni do

A

a

z Zerotína.

Prozatímní vláda obdržela právo, vojska najímati. Po-

stavv uherských a rakouských k snmu, vyzývajíce Moravany, aby k smlouv Prešpurské pistoupili^ což tito také dne 19. dubna uinih. Císa nad tím nemálo se polekal; ale naleznul najednou samých, podporu tam, kde to žádný neoekával: u kteí to snésti nemohli, že svoboda jim má pomocí jiných

slové arciknížete Matyáše, pišli

ech

n

se opíraje zamítnul císa všechny požadána býti. O davky Matyáše a spojených zemí. Nezbývalo tedy nieho, le k poslednímu odhodlati se kroku. Váleným prvodem táhnul Matyáš Moravou do Cech^ vda, že dobrovoln císa nieho nepopustí. Konec všech tchto událostí byl, že císa smlouvu uinnou dne 26. ervna 1608 arciknížeti Matyáši Uhry, Rakousy a Moravu postoupil a ekan cem koruny

eské

Co se týe Moravy ustanoveno, že kdyby díve zemel, než-li Rudolfy markrabstí má míti

jej uinil.

arcikníže

XXVI právo, zvoliti

si

pro dobu života

arciknížat habšpurskýcb

;

Rudolfova markrabte z

pro tu dobu

má Morava

úpln

býti

od Cech naodvislá a nepovinna dopisy a rozkazy eské Rudolf ztratil ti zem^ ale ztrátou kanceláe pijímati. pro nho byly rodu jeho zachovány! Obrat šastný, kteréž vci na Morav pro Matyáše mly, byl zásluhou Karla z Zerotína a stavové uznavše práce jeho zvolili jej na snmu zemském v Olomúci za hejtmana Markrabství Moravského, kteréž novému markrabti svému dne 25. srpna 1G08 v Brn holdovalo, naež arcikníže všechny svobody zemské potvrdil. Doba od odstoupení tí zemí až k smrti jeho byla pro Rudolfa nejsmutnjší v živobytí jeho. V neštstí neml síly na odpor se stavti a svoliv pak k obmezení vlády své zuil, že to uinil a hledl všemožn toho, co vinou

vdn

vlastní byl ztratil, zase nabyti.

následoval

Matyáše;

v Cechách na žádosti jich o

císae

Neukojitelnou

zlobou pro-

(echové, jenž za meškání píliš

nedoléhali, myslili,

svobodu náboženskou

nm

svolí

že

když

:

Matyáše císa k

to neuinil,

slovutný majestát (1609), jenž pozdji tatedy císa ve všem jednání kové dležitosti dosáhnul. vynutili

na

vrátil

zem

A

pedce H)10 na Matyáši, aby mu sob 1608 odstoupené. Když Matyáš to uiniti

svém pokoen

byl, žádal

nechtl, povolal tajn vojsko pasovské^ jejž piinním arciknížete Leopolda najato bylo, do Cech, kteréž pak Prahu

února 1611) obsadilo, kdež na Malé stran strašným zpsobem ádilo. Všeobecná nevole vznikla proti císai, (14.

jenž lstiv zde jednal;

neb

veejn

vojsko se rozešlo a vojevdcové

posýlal

mli

tajné

rozkazy, rozkazy,

aby aby

divochy své k Praze vedli. Ukrutenství, kteréž spáchali, Nejvtší škoda z toho hrozila ale Rudolfovi, baf celému rodu habšpurskému ; neb stavové eští vidli v

nelze popsati.

císai nepítele, jenž

rozkazy

nového

dal.

zem

k strašnému plenní

Mluveno tedy

o

krále, aniž se bral ohled

sesazení

na

to,

Rudolfa že

a a

Prahy

volb

Matyáš ekan-

XXVII cem koruny eské byl. Tu ale se naskytnul muž, jenž jak Thurzo a Ulychazy Uhersko, jak Žerotín Moravu nyní také echy rodu kabšpurskému zachoval: Václav Kinský. Vlivem jeho se to stalo, že jak stavové tak i Pražané ve-

ejn

Matyáše za krále eského si žádali a Matyáše vyaby od Prahy dojel a je co budoucí král eský v ochranu vzal. Matyáš k tomu konen svolil. Dne 17. bezna IGll pekroil hranice eské. Dojed do Prahy byl náramným jásotem uvítán. Stavové žádali na Rudolfovi, aby snm na jistý den položil, na kterémžby „reforma vlády^' provésti se mla, dodavše, že, kdyžby císa to neuinily oni to uiní sami. Císa položil snm na den 11. dubna. Konec všehto rokování bylo, že císa i Cechy Matyáši odstoupil, jenž pak kardynálem Dietrichšteinem v pondlí svatodušní na krále eského korunován byl. Cechy a Morava mly zase jednoho panovníka. Listina, kterouž optné spojení obou zemí, dána jest dne 26. máje 1611 na snmu generálním v Praze, kdež co poslové snmu Moravského pítomni byli mezi jinými páni: Karel z Žerotína, z Hodic, z Thurnu, kardynál.*) zvali,

Listinou

Morava ve

starý

tidcet

jež

touto

obvyklý

artykulv obsahuje vešla

svazek

s

echami

autonomie

Dvorská kancelá obmemoravské a svoboda náboženství

Markrabství zraí se v ni úpln.

zena ve vlivu na

stavm

jest

záležitosti

bezpen

Kinský

slavili veliké

tidcet

lánk v

*)

Na

z Žerotína a

Václav

Onch

Brn

skutku

v

bylo

Magna

charta

libertatum

dubna, kdež poslové k generálnímu k stavitm esk3'm zejm udáno:" tak našich spolených kompaktát a smlouv starých: nových

sjezdu v

snmu

zaruena. Karel

vítství nad králem Rudolfem.

dne

19.

se volili, v piípisu

aby dle

toho všeho, cožby pro

ním spojených

bezpenjší

i

zachování slavného království eského a

s

k zastavení všeho zlého a uvedení v lepší, spsob a nám všem k dobrému pokojí a uži-

též také

stálejší

tenému sloužilo a se vztahovalo vyhledávati, uvažovati obírati skuten a upímn nápomocní byli."

a

prostedk

xxvm stavv markrabství Moravského.**) Protož záleželo Žerotinovi.horoucn na tom, aby smlouva ta také od krále Matyáše potvrzena byla. Když císa Rudolf hoem a bolestí nad neštstím svým dne

20. ledna

1612 byl zemel, obával

Matyášv, karby císa zem mu vyrvané nazpt žádati mohl, pánu svému zlé raddy dávati by mohl. Kardynál Khlesel byl jak každý muž, jenž z nízkého rodu ke vlivu a moci se vyšinul, vládychtivý a nenávidl jmenovit moc šlechty, ouhlavním js^ nepítelem Karla z Lichtenšteina a Karla z Zerotína. Než-li Matyáš se byl stal markrabím Moravským a králem eským, neštítll se Khlesel se Karel z Žerotina, že vlády chtivý rádce

dinál Khlesel^ zbaven strachu^, že

kacív

a dopisoval

si

provésti mohl: v srdci

s

nimi horliv,

svém byl

stavm Rakouským písn

Proti

Velikými starostmi

neodvážil.

jen

aby plány

své

ale nejzuivjší absolutista.

nastupoval, na

jej

též

Uhry

ale se

naplovala smlouva

máje 1611, kterouž Cechy a ^lorava opt spojeny Dal si vši práci, aby císae pesvdil, že touto smlouvou moc krále *eského úpln zniena jest a že potvrzeni její se strany císae byloby politickou samovraždou. Protož byl snm, na kterémž ona smloiiva mla od krále ratifikována býti, vždy odkládán a na dotyné žádosti stavv udávaly se rozliné, ovšem liché píiny, kteréž prý Když král Matyáš do Frankfurtu sejití snmu pekážejí. jel, jel mu Karel z Zerotína vstíc a žádal jej dne 2. máje od

26.

byly.

(

snm Moravský svolal. Král slíbily že mu odpov písemnou dá. Konen se ujal arcikníže Maximilian vci té a doléhal na krále, aby stavm snm ve z

Znojm, aby

Prahy

svolil.

Když

král již se ukazoval býti

dynál Khlesel podezíval jakousi

povolným, tu kar-

kivou zprávou Zerotína

u krále a arcivévody. Zerotín o tom byv zpraven ihned onu zprávu dokázal za ošemetnou lež a konen tedy položil **)

král

stavm Moravským snm na den

Podáme

tuto

dležitou

jest.

13.

srpna 1612.

smlouvu v úplném znní co dodatek, jelikož vele-

XXIX císaovým a dáno k tomu plnomocenstvi. Nehledíce k oí^tatním o nichž se na tom snme rokovalo, byl již pro

Ai'civévocla Maximilián uin5ii zástupcem

rau

náležité

pedmtm,

nm

ona smlouva od arciknížete na místé pi císae potvrzena byla. Jakou radost šlechetný Karel z Zerotína z toho ml, vysvítá z toho^ že on tento to dležit, že

a ve

jmén

snm úpln

nm

sepsal, tak

že

tém

stenografický protokol o

Jakož celý jeho život byl vnován vlasti a boji pro svobody její, taktéž si pral, aby potomkové podobn neohroženi stáli a zmužilostí svou byli ochranou a obranou vlasti. Onen snem byl také stavovský, ale kdož ho pete, zajisté podivení své nad politickou moudrostí stavv v užívání a hájení svobod svých tajiti nebude. Jakoby to byl Žerotín tušil, že budoucnost onu nádhernou budovu zruší, na jejížto vystavení nejvýtenjší synové vlasti nkolik století pracovah, tak sice, žeby snad ani památka nezstala „spsobu a formy, které držán býval pi snmích'' sepsati dal zprávu onoho snmu podlé dní, co v který den se mluvilo, jednalo a usneslo, j^sibj ho potomci následovati mohli a aby také vdíno bylo, jaký rozdíl jest mezi tím, co se pi snme jedná a mezi tím, co se po zavení snmu Codex psán jest od skrze tištní zjevné iní a publikuje." tajemníka Žerotínova a jen slova na první strance: „Tento

snm

máme.

mn

sepsán jest atd. (viz. str. 1.) za tou píinou ode psána jsou rukou Zerotínovou, mimo nkteré menší poznámky, které v textu udány jsou. Duch, který v tchto zápisích vane, jest duch pravdy, který žádného umlectví a žádných

ozdob nepotebuje, aby hluboký dojem na tenáe uinil. okouzluje Podivuhodná ohybnost a vybroušenost naší nás tím líbji, jelikož v libozvuku jejím zjevují se nám myšlénky svobody, jíž naši pedkové vším právem se hoZe spisu toho ovívá nás duch života minulého a nosili.

ei

žádná sebe dokonalejší práce vdecká není s to nás pouiti oné doby, jako dkladnji o shromáždní a rokování

snm

spis tento^ který bezprostedností

svou minulost

nám jako

v

XXX

A

ojakém

Žerotín v spisu tomto nezrcadlu ukazuje. hledl tak bedliv k elegancii jazyka^ kterouž ostatní jeho spisy se vyznamenávají; nicmén obdivovati se musíme istot a vytíbenosti ei^ kterouž více, než kdo jiný, v moci ml a v jejížto zvelebení všemožn pracoval a se vynasnažoval. Pokud mi známo, není podobného spisu v žádné literatue^ onf jest unicum v pravém slovu smyslu; protož neváhám, tiskem jej vydali^ jsa pesvden, že každému milovníkovi djin a literatury vlasti naší zavdk uiním. Codex, v nmž tento snem obsažen, byl s nkolika jinými díve v bibliotéce Hoovické; rytí Petr Chlumecký, jenž dkladný životopis Karla z Zerotína vydal, vdl z Jungmanovy literatury, že v Hoovicích nkolik rukopis Zerotínových se chová a pipravuje se s doporuujícím psaním spanilomyslného hrabte Egberta Belkrediho opaten k cest tam, zpraven byl^ že statek Hoovický prodati se má (1852). Dal ihned hrabti Zdekovi z Zerotína návští o tom a tento se odhodlal, ony spisy Hoovické zakoupiti, aby pamti slavného pedka svého rodin zachovány byly. Všech tch zápis užil zvnlý Chlumecký pi sepisování díla svého. Nadlouho ped smrtí svou mne upozornil na codex, jenž signaturu má A. a. 4. 22 a pod tím A. 7. b. Jest svazek in folio, ítaje 27G list ili 552 stránek, naež následuje ješt 6 list prázdných. Nadepsáno mu: „Druhá kniha o snmovných vcech za ouadu Jeho Milosti urozeného pána pana Karla Staršího z Zerotína na Devohosticích. Rosicích a hrad Perov etc. hejtmana markrabství Moravského a J. M. krále Uherského a ekance království eského etc. raddy a komorníka etc. založená léta Pán 1611."

Mimo

pamti

z nové doby obsahuje také onen roku 1612 od listu 102 b až 146 ili 87 stránek po celém archu psaných. Pak následuje co doklad „Týž snm jak vytištn jest'- od listu 147 1.58 ili 22

dležitý

jiné

snm

z

—

stránek obsahující, pak „snesení, kteráž nevešla

do

snmu

XXXI tišténého než toliko do knih pamStních" od listu 150 ili 81 stránek obsahujících.

jsem

spisU; žádal a obdržel

Uznav velikou dležitost onoho od pana rytíe Chlumeckého

dovolení k pepsání a vydání ho, jež jiné práce,

jimiž

— 168

obhrnut jsem,

ve

ale

teprve nyní

skutku

vejíti

pro

mohlo.

Bh

zdraví a asu, i jiné pamti dležité na dá-li svtlo vydati, kteréby bez vlastenecké horlivosti Žerotínovy

Hodlám^

nikdy ve známost potomstva se nebyly dostaly. Mám za nejdležito^ že kdokoli veledležité, mimo války husitské tjší dob v našich djinách porozumti chce, piln musí ítati a Študovati spisy Žerotínovy.

podivuhodnou státnické

vdy

bezúhonost jeho a

Tak zárove pozná

karakteru,

klasickou vzdlanost.

u nás Westminsterský

chrám,

i

hluboké jeho

Kdybychom mli by jemu

první v Smutné asy po bitv Blohorské setely pamt na mnoho pedních muž z oné doby; ale postava Karla z Žerotína skví se v nezmnnéra lesku a nabývá tím více slávy. ím více vda historická zásluhy jeho na odiv postavuje. Nezbývá nám le tuto vztahovati k nmu ki'ásná slova, která onen vážený íman o jednom z nejpednjších mužv vku svého pronesl: „Admiratione te potius et immor-

nm

misto.

talibus laudibus is

náleželo

et,

si

nátura suppeditet, imitando colamus:

verus honos, ea conjunctissimi cuiusque pietas." (Tac. v.

Agr.

c.

46.)

Skládám konen nejvroucnjší díky slavnému výboru zemskému, který udliv mi tak štdrou podporu mi možné uinil, abych spis tento tiskem vydal.

éhož léta (1612) od 13. až do 30. dne msíce srpna i""!Brn u Augusti jest di'žán snm obecní v pítomnosti nejjasnjšího a nejdstojnjšího knížete a pána, pana Maxmiliána Arciknížete rakouského, administrátora veríikého mistrovství prask 'ho*) a vypraveného v poselství ke všem tyem stavm markrabství Sloravského, od nejjasnji

mst

jinak

nejnepemoženjšího knížete a pána, pana Matyáše

šího a

ímského

císae, uherského a eského krále, s plnomocenstvím k jednání a zavírání, což by poteba, jakž J. M, C, stavv ukazovala^ o nmž tato jiiíže psaná zpráva tak také i

uinna

mn

ode Karla staršího z Zerotína, hejtmana markrabství Moravského. Tento snm za tou píinou ode sepsán jest, aby na budoucí as paméf zstávala spsobu formy, který držán býval pi snmích, a zvlášt tak vzáctných, jako tento byl, tak aby ho potomci následovati mohli, a aby taky vedíno bylo^ y^^ý^ rozdíl jest mezi tím, co se po zavení snmu skrze tištní zjevné iní a piiblikuje. jest,

mn

i

—

mn

poruení Sedmnáctého dne msíce .lulii došlo J. M. císaské o rozepsáni snmu obecního do msta Brna a pi tom psaní J. M. Arciknížete Maximiliaua s žádostí, aby d. 12. nnísice Augusti, jinak srpna, položen byl, což

mn

ihned podle úadu mého hejtmanství skrze patenty neb listy (>tevené a po zemi rozeslané stalo, a ten pondlí po osmé nedli po svaté Trojici k držení takového

jest se ode

snmu pánm obyvatelm *}

Arcikníže Maximiliau

Po

apakkoli na

:

tvrtý syn císae Maxiniiliana II. koadiutorem a 1595 velikým mistrem

liyl

rodil se 1558, stal 1585

nmeckého.

jmenován

jest

smrti

otcov

polské za krále ijolského,

byl

emuž

zvolen

Rudolf

II.

Na-

ádu

od jedné strany

1587

nadržoval, poslav tam

biskupa Stanislava Olomúckého a Smila Osovského z Doubravic. Maximilian ale byv od protivné strany pieválen a zajat (14. ledna 1588, musel koruny- polské se odíci, uaež 1589 k vzení propuštn.

Zemel dne

2.

listopadu 1618.

Po

smrti

Rudolfov byl

starším bratrem krále Matyáše. 1

nej-

102 b.

tom bylo pozstaveno, aby J. M. Arcikníže v nedli tím do Brna prijeti a na zeití v pondlí jménem J pednesem snmovní uiniti ráeil, avšak zmnilo se

ped C

M

pod zál aby J. M. ráil sob^ v n^odpomouti, jakož se i stalo, ale v za jmou pncmou, než pro píjezd nejvyššího

N-lVP'T drL J^^^^P"^^"

pravd Dravdf ne

tZTt^\

kai-dinálovy,

\- ^r

ASkau'

Helliryda

který, jakz i '^r''-''''' já dokonale soudím, míbmovati neb o njakých obzvláštn pilných

ml

Arcikníže

vcích, aneb

pn tomto snmu

a jak dalece podle propjeného, svolováno býti mlo.

aspo cTbv plnomocenstvjSí

^.f^k^ytí pak toho pikládaly se píjezdu jeho ... roz hone prímy: pan kardinál mi psal, že%Íoto abv Arciknížeti skrze nho v známost uvedeno bylo! že^pólrreb nebožtíka císae Rudolfa v pti nedlích má vykonán bf ti arcikníže mi pak sám pravil, že vypraven jest pr 2, J. M. namluvil, aby neráil tak, jakž limysl má, z Brna do Prahy jezditi, než aby do Vídn zase se "[lavrát 1 a tím na J. M. oekával, ponvadž J. M. sám ráí toho úmyslu b/tf k sv. Václavu pHštímu do Vídn se dostati. Ale p^io to ne-' bylo poti-ebi do Brna jezditi, nebo to oboje poselství moílo se ve Vídni vyíditi, odkudž více a více v smyslu ^vém P^"'^^^^ na tom neloho zlle^ ^ tom jiz dosti, anobrz T'> proto trochu obšírnji mi se pedložiti "^^^^' '^ Jakému íihs od^" ^ ložením dne k snmu '^r"™-f^' uloženého est smováno a jak isem '''' '^^>' '• ''- -ciknífe psáni sve o promnni oumyslu ;s^rní"sv'e"oTrom^''^''''' svého jest mi oznámil ne,

pS

X'

iriiHT' lotZte

sC

a

stavm k zadn škod

Bozi

ku pohodlí

snmu

pX

bytí

nemže, nýbrž

toho jsem

i já pro služby a v nedli až nes ^ vícerou Tretrnsv^m

ulil

panem ilynkem Hynkem z^'v b' ''TV''^ \ rbna do Brna se jel,

skrze

Jak jsem pi-

dostal.

služebníky

své J. Mti. nejvyšší pány a soudce zemské pivítati jsem dal, ac pi sLmích

oSnfky pedešH

J^"^- pak pámCoby vatelum vtmm^l^-zr .kize drabanty, /?^"^^f aby"r'^^^^' k zejtejšímu dni na horu do

známost uvedl, a

hned nkteí z pánv soudcv jiných J"' P-,l--?-í a pro uctlvosS

tu

i

lliítZír'

picivuvcii,

jinym

paJs- toliko

o

mínní svém

že chci na zej tí k J. M. Arciknížeti na Židlochovice sjeti a na službu so postaviti, J, M. do Brna vyprovoditi jsem otevel s návstím, aby totéž uinili pro uctivost J. M.^ k emuž jsou rádi povolili. Poiiflélí, 13, srpna.

Ráno, díve než kdo jiný, spraviv prvé své vci domácí, do soudnice jsem se najíti dal, nemaje pi sob jiného, než pana Voldicha z Koimic.*) Nalezl jsem soudnici již pipravenou ku pítomnosti arciknížete, obvšenou až po šraky alouny a v prostedku nebesy zlatohlavovými blankytnými fOzdobenoU;, kteréžto vci z Vídn pivezeny jsou. Nezdržel jsem se pak tu dlouho, nýbrž jak se okolo padesáti neb nco více osob z obyvatelv sešlO;, krátce jsem k nim promluvil o píinách odložení snmu až do zejtka, oznámil i také;, coby jim dále pedneseno býti mlo, že toho do téhož asu odkládám, se ohlásil, a pi tom povdl jsem^ že jsem té vle k J. Mti. na Židlochovice sjeti a J. Mti. cestu do Brna ukázati a pokudžby kdo z nich tolikéž uiniti chtl, že toho vli míti bude. I pišlo jich pedce tam na vtším díle z stavu panského okolo dvaceti osob^ kterýmiž Arcikníže, když pijeti ráil, všem ruky podal a potom od nich až do pokoje doprovozen jest. Uveden jsa do obzvláštního pokojíku povolal mne k sob a velmi pívtiv se maje o jednch a druhých vcech zmínku se mnou uinil a na sob to znáti dal, i slovy to taky pronesly že sob ten výpak ješt více se mnou jezd náš velmi oblibuje. Po mluvily i o snmovních vcech, naež jsem odpovdi dával svou namuje, abych ho z náležité, nejvíce k tomu omylu vyvedl, že naše vci tak tvrd nepjdou, jak snad na to od jiných uveden jest. O panu Maximilianovi Lvovi nejvtší zmínka byla, a nemohl jsem rozumti piln na tvá i mluvení J. Mti šete, aby se ho hrub ujímati chtl.**) Po tom rozmlouvání vyjel, my Moravci naped a J. Mti dvr za ním. Pijel do Brna mezi tvrtou a pátou a v mém dom

obd

e

*)

Pan Oldich ského

citu,

synm mým léta 1613.'*

a Viléma **)

Jaká

to

z

z

Kounic byl horlivý bratr a muž velého nábožendosvduje jeho: „Memoriál potebný ve správ

jakž to

Karlovi let svých již majícím, sepsaný dva ml ješt ti syny Maximiliana, Oldicha manželky Ludmily rozené z Roupova. Frydí-ychovi,

Mimo

vc

tyto

byla, o

tom dole sieji

se poví.

1*

Nedlouho sob v pokoji po píjezdu svém odpoinul, nýbrž vyi-ozumev tomu, že nejvyšší ouredníci a soudcové zemští pivítati jeho oumysl mají, hned je k sob pustil a stoje a klobouk ped nimi sejma (jakož i po dokonání ei toUkéž uinil) audienci nám dal. Promluvil jsem k J. Mti tmito slovy; loširován jest.*)

„Nejjasnjší an ejdstojnjší Arcikníže Rakouský, Pane náš milostivý. Nejvyšší ouredníci**) a soudcové zemští Markrabství tohoto soudili jsou povinnosti svou býti, pi šastném V. A. Mti do msta tohoto píjezdu ve vší ponížené služebnosti ped V. A. M. se postaviti a že nad tím, že všemohoucí V. A. M. do této zem, vlasti jejest pán jich, v dobrém spsobu zdraví i jina pivésti milostivé ráil, obzvláštn potšeni jsou, V. A. M. se ohlásiti, za tím pak s pednesením svých ponížených a vždycky poslušných služeb V. A. M. tuto náležitou poklonu se vší uctivostí uiniti. Majíce pak o tom jistou vdomost, že se V. b. A. M. k milostivé žádosti J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího k ízení a spravování a tudy držení tohoto obecního snmu od J. M. C. položeného sem se mezi vypraviti ráili, vdní jsouce té milostivé pée, kterou J. M. C. o všecky stavy, vrné své poddané, míti ráí, vdní jsou také té milostivé lásky, kterou jste V. A. M. k nim ukázati ráil v tom, že neohlédajíce se na žádnou nepríležitost ani obtížnost svou, ráili jste tu práci na sebe vzíti a sem mezi za píinou oznámenou pijíti. Nemajíce pak tímto asem takové vdnosti své jiným nežli slovy prokázati, pedn V. A. M. za to ponížen dkuji, za tím pak V. A. M. se vší uctivostí vítají a pána Boha žádají, aby ráil milostiv toto snmovní jednání k dobrému cíli vésti, tak aby i J. M. C. vrnou povolnost nás poddaných svých poznati moci

Bh

Foi. 103.

n

n

ím

*)

Dm

nynjší
kterýž rod Kounický 1649 od Zerotínv koupil. luje,

mluvil.

mimo hejtmana: Ladislav

z Lobkovic Lobkovic nejvyšší komorník; Maximilian Lev z Rožmitalu nejvyšší sudí; Karel Haukvic z Biskupic podkomoí; Bedich Jakartovský nejvyšší sudí dvorský; Jan ejka z Olbramovic nejvyšší písa; Jan Zalkovský mistopisa; Zikmund

**) Nejvyšší

úedníci tehda

byli

místohejtman; Ladislav mladší

Jankovský

z

Vlašimi purkrabí.

z

ráil i V. A. ^r. své tjbzvlástní zalíbení nati ní míti ráili. Znajíce naposledy, že V. A. M. vicc odpoinuti než zamstknáni potebovati ráíte, nechtjí V. A. M. dalším mluvením zanášeti, nýbrž za to žádají, jako jste jich milostivým napotom ráili pánem vždycky býti ráili, aby jste tím zstávati a je sob k milostivé lásce a pamti vždycky i

poruené ruené míti/' Tyto vci 8 pestávkou musily se každém periodu pan Ladislav z Lobkovic,

a po nejvyšší komorbylo, vykládal. Dal pi-ednáŠeti

ník markrabství tohoto, co mluveno Arcikníže odpov krátkou nmeckou, podkoval z pivítání a zakázav se ve všelijaké milosti, dotkl taky krátkými slovy, že té nadje jes*, že stavové tak se císai ukáží, aby ml píinu, vší milostí jim to spomínati. Když jsme tak odpuštni vzali, odvedl se se mnou hrab Trautsohn a Krenberg kanclí na stranu a dotazovali se, má-li se na zejtí plnomocenství J. Mti Arciknížeti dané ped proposicí ísti neb ne? Ale já nechtl jsem nic deternnovati, než na stavy jsem ukázal, rád jsem však srozuml, že plnomocenství ped rukama jest. S tím jsme odtud odešli, se mnou na vtším nejvyšší díle páni soudcové k veei. V tom pijel ke pan konu)rník a oznámil mi, že arcikníže s dnešním k J. Mti se ukázáním výborn spokojen býti ráí; promluvil také se mnou stran listv, které se v takových píinách od pá-

mn

nv

zeiu k pedním obyvatelm djí, ne k jinému

k získáni jejich lování pomocí žádaných.

než

toliko

affectií

a náklonnosti

intentu,

pi

svo-

1'terý, 14. srpna.

Spraviv ranním jitrem své nkteré domácí vci, když blízko desíti bylo, k Arciknížeti na službu jsem se pozdali by co poruiti chtíti ráil ale neráil mi nic stavil, jiného obzvláštního pipomenouti, než toliko, abych, když se k uvažování snmovních artikulv pistoupí, jednání snmovní fedroval. neb že J. M. velmi toho žádostiv býti ráí, aby ped skonením tohoto msíce v Praze býti mohl. Za tím pak ale ráil i toho doložiti, ponvadž verejšího dne ode mne i jiných zpraven jest, že by stavové J. M. dnešního dne pivítati a do soudnice uvésti mli, že by to J. Mti nejpíležitji pipadlo, aby se to k druhé hodin z poledne stalo, nebo že by potom, kdyby se od pednesení snmovního vracoval, rád k nešporu do kostela jel, v emž již

;

Když jsem do soudnice pišel, ze všech stavv jsem tam nalezl a potom se jich více nahrnulo, tak že dosti pkný a vzácný poet pospolu jich spatnn býti mohl. Asi hodina minula nám v rozliných rozprávkách^ neb vda, že díve druhé

jsem se ihned

J.

Mti zakázal.

drahn páuv obyvatelv

k J. Mti volného nebude, rozmil jsem jsem na tuto chvíli dnešní mezi stavy initi ml, což pak jeho zbývalo, to jsem stavm k rozprávkám aneb jinému jejich oberstvení mysli propjil. Když pak jedenácte udeilo, povolal jsem stavv v místa jejich obyejná, a když každý své podle starobylého poádku jal, uinil jsem k nim toto promluvení: hodiny

as

pístupu

dle toho, což

„V. Mti, urození páni, velební páni preláti, urození a statení páni z rytístva;, moudí a opatrní páni vyslaní z rast^ páni švagrové, ujcové, strejcové, brati a páni a pátelé moji, zvlášt milí! Od dávného asu žádostiví jste toho býti i to také astým pipomínáním prokazovati ráili, jakož pak i nejednou pi J. M. C"., na onen as královské, pánu našem nejmilostivjším vyhledávání toho se stalo, aby J. M. podlé mnohých píin a poteb obzvláštních ráil V. M. a vám všem pánm stavm snm obecní položiti, i pišlo jest z milosti Boží nyní již k tomu, že naež jste po tak dlouhý as oekávati ráili, již pítomn ráih" jste toho dojíti. Neb J. M. C. sám také jest toho i své vlastní dležité i mnohé zemské poteby uznati, a tudy oumysl svj a vli císaskou s oumyslem a žádostí V. ]\Ití a vaší srovnati a tak V. Mti a vám snm tento obecní položiti jest ráil. Nýbrž nemoha pro svá mnohá a pilná zamstnání císaská sám osobn V. Mti a vás navštíviti, neráil jest poslv a kominjakých obecních aneb domácích V. ]\Item a vám vypraviti, než ráil jest poslati J. M. Arcikníže INIaximiliana Rakouského, pána bratra svého nej milejšího k tomu cíli, aby tento pítomný snm na míst J. M. C. držeti a íditi ráil dožádaného, ehož jakž V. M. a vám peji, tak taky spolu s J. M. a vámi nad tím obzvláštn potšen a obveselen jsem. Ze jste pak v -tak vzáctném potu za píinou téhož snmu sem se dostati a tudy k J. M. C. pánu našemu nejmilostivjšímu povinného poslušenství a poddané povolnosti, k J. M. pak Arciknížeti náležité vážnosti a uctivosti dokázati ráili^ jsa toho od osoby své vden, ponvadž i na úad hejtmanský v té píin od V. M. a vás pozor dán jest, V. M. a vám z toho dkuji a neopo-

sav

vrn

mj

minu podlé povinnosti téhož ouadu svého

J.

M. Císaské

toho ve známost skrze pcaní uvésti, nikoli nepochybuje, že J. M. ráí to sob milostiv oblíbiti a tudy vší milostí císaskou vynahraditi, nýbrž i J. M. Arcikníže týmž spcobem také milostiv a od V. M. a vás pijíti.*) Ponvadž tedy k tomu již pichází^ že snm tento má se podle rozejakž nejedné J. M. C. tak psání mého držeti a pi také i zemské vci pilné a podstatné, vážné jednání a zavírání býti, dokážíce této pilnosti hned pi zaátku napomenutí obzvláštního potebovati neráíte, ovšem z té pée^ kterouž podlé úadu na mne vloženého o vlast svou, o obecné její vci a tudy o ^ M. a vás všecky mám; nemohl jsem pominouti V. M. a vás všelijak pátelsky napomenouti a prositi, aby jste sob to^ cožby k zachování anobrž k vtšímu získání milosti J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího, též k zachování mezi námi stavy svornosti, lásky a obecného pokoje, též také zachování dobrého od pedkv našich nám zanechaného ádu, práva, poádku pislušilo a pináleželo, bedliv ráili k mysli a ku pamtem poruené míti^ tak abychom pi této píležitosti a píin dosti uiníce milostivým J. M. C. žádostem k J. M. zalíbení, a postavico vci své obecné na dobrém míst, mohli od J. M. C. podkování dostati, saun pak z pilnosti a bedlivosti své užitek a pochvalu míti. Ze pak to nemže se státi bez pilného se scházení, bez bedlivého na ty vci myšlení a jich rozvažování^ protož V. M. a vás týmž spsobem prosím a napomínám, aby jste tu hodinu^ o kterou se ráíte snésti, piln ostíhati, držeti, v místa V. M. a vám známá a obvyklá se scházeti a tak pilnosti své dokazovati skuten ráili. Proti tomu pak napomínám, zvlášt mladších, aby jste neráili v hospodách zstávati a když my staí pracovati budeme, V. M. a vy sob za tím kratochvíle aké zamej sliti, než abyste tolikéž spolu s námi tchto prácí se dotýkali a

vdn

nm

a

.

*)

dostavení se pánv ku snmu vychvaluje hejtman proto, že mnohokráte jen velmi skrovný poet snmovníkv se sjel, tak sice, že snmové na to i pokuty ustanovovali, tak n. p. snm roku 1603. Dotyné snesení praví, že mnozí k snmu se nesjíždjí, ani píiny slušné svého nepíjezdu neoznamujíce, mnozí píjdouce v hospodách leží a do snmu nechodí, jiní zase nevykajíce snmovního zavení bez vdomí a dovolení hejtmana pry odjíždjí: Takoví všichni mají od ouad zemských pokutování býti. (Pani. kn. snm.

etné

IV. Fol. 165).

8

úastný

jich initi se ráili, tak abyste

budoucn

dostanouce

na místa naše ráili moci a umti svou vlast zastávati a v podobných píinách^ jsiko jest nynjší^ místa a osoby naše zastupovati. Majíce pak u sebe jakž na hoe již doi teno, ne komisae njaké a posly obecné a domácí, tch pro tohO;, kterýž je poslal a kohož oni representují a pro práci^ kterou k sob pijali, slušn by vážiti a na pozor dáti by náleželo, než nejstarší Arcikníže Rakouské, pána bratra J. M. C. netoliko podle ádu a di^stojenství, se

Foi. 104

b.

a

n

než také podlé moudrosti, zkušení, vku, známosti velice vznešeného pána, V. M. a vás velice prosím, abyste ráili v takovém asu a míst sebe na pamti míti, tak aby J. se uraziti, ovšem pak eho M. Arcikníže neráil míti na sob stžovati, nýbrž aby ráil moci naši šetrnost, vážnost také pi J. M. C. schváliti. Protož žádám, i sob oblíbiti se projíždní aby jste troubení, stílení, s musikou po denního na ten 9á a chození a to netoliko noního než zstati prázdni býti, pi eládkách svých to zastaviti a zapovídati a tak všelikou uctivost a náležitost na stav, na a povolání jednoho každého z V. M. a vás píslušející z Vám pak pánflm zachovati ráili a zachovali. úadu svého porouím, abyste na toto mé napomenutí bedlivý pozor dali. a kdožby se proti néniu eho dopustil, chci podlé moci sob dané k takojej v známost uvedli vému, jakž náležeti bude, sám se míti a se bych sám býti nemohl, sob na pomoc J. M. nejvyšší pány úedníky a všecky pány soudce zemské, a bude-li toho delší poteba, stavy J. M. vzíti."

em

i

mst

i

vk

Branm

mn

;

i

a

s uinním Po uinní této ei žádal jsem jich, nemalé omluvy, ponvadž pi snmích všecka práce, celého záleží, ode snmu ízení na hejtmana a tudy na že i zaátek, zavírka ve všech vcech se dje, aby sob jistou hodinu obrali a to pokudž možné by bylo, mezi 7 a v potebách nco pozdji, v kterouž by ke 8, aneb svých picházeh, tak, abych já mohl chvíli míti na obecné vci mysliti, o se, pckudž by toho poteba kdy okazovala, s nejvyššími pány úedníky a soudci zemskými poraditi ano i také co by ústné nemohlo pedneseno býti, to v spis uvésti mohl, eho bych jina nemohl dovésti, kdybych skrze asté pestupování pánv obyvatelv z mysli vyražen a od prácí svých odtrhován byl. Napomenul jsem jich také, aby o jistou hodinu se snesli, v kterou by se k uvažování

mn

mn

mn

n

9 vci na horu scházeti mohli, jakož pak zvolili desátou hodinu k scházení, tvrtou k rozcházení, proto Arciknížeti na služby se asem pak tak pozd, aby mohli stavti i taky dvoany jeho, chtl-h by kdo to uiniti, uctiti. Dále jsem jich také žádal, anobrž z iadu hejtmanského jim i poruií, abyse nikoli odtud nerozjíždli bez vdomí a dovolení mého, ponvadž netoliko povinnost jednoho každého to s sebou pináší, než také landíryd a zízení zemské je k snmovních

sob

i

tomu zavazuje.

^Když

všecky vci na míst postaveny byly a pose podlé starobylého obyM. Arcikn: osoby ze všech stavv, k do-

tyto

ledne již minulo, vypravili jsme

eje svého k

J.

kdyby J. Mti píjemné a píležité bylo, pivítání j. Mti se dostavili, z stavu panského šest osob, z stavu prelátského ti, z stavu rytíského Pana Jiiho z šest a z stavu lustského ítyry, jmenovité Vrbna na Helíeuštcin, p. Jana Jeticha z Kunovic a na Ostroze, pana Jiího Volfa Kineckého z Koova a na Krížanov, pana Petra Sedlnického z Choltic a na Fryšov, pana Vilíma Frydrycha z Žerotína a na Starém Jiín, tázání se na

J.

Mti,

aby stavové k

:

yftenbachu a na Jaromicích, opata Loukého, opata Zabrdovského a pevora S. Tvíniského, pana Viléma Dubského z Tebomyslic a na Novém Mst, pana Václava Vaneckého z Jemnický a na Váli a tyi jiní, o kterých se upamatovati nemohu, též taky tyry osopana Zygmunda

z

by z každého hlavního msta po jedné. Když odešli, pinesena jest od íbryra komorního stolice po J. M. Arcikníže a postavena pod nebesa, ale nemnoho jí užívati ráil, jakž se doleji oznámí. Když se k Arcik dostali, dal jim J. M. za odpovd, že by J. Mti nebylo nepíležité, kdyby stavové o dvou hodinách k J. Mti se dostali proež když se mezi nás zase navrátili a nám tu odpovd zase pinesli, vykali jsme tu chvíli a mezi tím jakž kdo svou píležitost vidl, :

;

tak

ji

potom domu,

Nco

ped druhou vyšli jsme všickni stav panský, za námi prelátský, rytísk}* a naposledy vyslaní z mst. Pijdouce do vyslal proti nám J. M. Arcikníže pana Pavla Sixta

ztrávili.

spolu, já

naped

a se

potom

mnou

Trautsona, hrabe z Falknšteinu, J. M. C. tejnou raddu a z Stadion, svého nejvyššího komorníka, kteí až pes polovici schodv k nám vyšli a nás jménem J, Mti pivítali a na horu uvedli: stál již Arcikníže ekaje u stolika v svtnici, kde tabule se držívá, a když jsem tam

pana Caspara

vv\. 105.

10 vkroil, sal klobouk; když potom všickni sal po druhé.

jiní

tam

veeli '

Po uinné poklon

promluvil jsem tmito slovy ^Nejdstojnjší a nejjasnjší Arcikníže Rakouský pane naš milostivy Všickni ctyri stavové markrabstvi tohoto, zvdvše o V. A. i^Iti štastném do tohoto msta píjezdu nemohli jsou ano nechtli pominouti, aby svou služebnou uctivost a náležitou povinnost nemli k V. A. M vykonati osobami svými ped V. A. M. se dostaviti a svou poníženou volnost a hotovost pi svých poslušných a snížených službách k y. A M. dokázati. Spatujíce pak V. A. M. zdaru Pána Boha všemohoucího v mírném spsobu zdraví postaveného, netoliko toho V. A. M. vrn pejí a nad tím potšení isou nez taky Bozske milosti za to žádati chtjí a žádají, abv V. A. M. pri temz spsobu zachovati, jej rozmnožiti a roz^PJ"'*'/"^. ' budoucn za dlouhá a potšená léta prodlíti racil. Když pak toto jistou zprávu jsou dostali, že J. M C pan náš nejmilostivjší s V. A. lAL na tom zstati a snésti se rail, abyste jmínem a na míst J. M. snm tento obecní držeti a pro J. M. dobré také obecní poteby zemské takovou práci podmknouti ráili, jsouce nad tím obzvláštn potšeni, V. A M. vítají, nic více nevinšujíc a sob nežádajíce nez aby V. A. M všelijakou povinnou uctivostí pedcházeti, svymi poslušnými službami všelijak se k V A M náležit míti a sice ve všem tak sek V. A. M. zachovati, aby jste nad tím své milostivé zalíbení míti a s nimi ve ^

!

i

stivé a

dobe

všem

spokojeni býti ráili.

A

snmm

Fol. 105

milo-

nemajíce žádné pochynosti, ze jest J. M. C. v jistých vcech a potebách J. Mti, kterezby Jim stavm pedneseny býti mly, V. A. M. se dviti racil V. A. M. pokorn prosí a žádají, aby jste neráihsob ztziti, do místa toho, kteréž od starodávna íc a sjezdm obecním obráno jest a kdež slavní V. A. M. pedkové, císaové nmsti a králové eští, jakožto markrabové moravští osobami syyrai picházeti ráili a kdež i J. M. C. nynjší pán b. nas neimilostivjší osobou svou bvti ráil, mezi pijíti a což by tak jmínem a na mí^^"^í e ""^yM^ 'n'^^^!.f pedloženo býti mlo, milostiv pednésti po..,.• ,v.,rruiti racih, tak aby z toho milostivým žádostem J. Mti porozumti a dále se potom k J. Mti jakožto vrni a poslušní podaní ukázati mohli, nejsouce na jiném než takové^ milosti kterouž Jim tudy prokázati ráíte, svými povolnými a hotovými službami každého asu V. A. M. se odsluhovati."

n

t

ii jako verejšího dne s pestávkou pana z I^ ^^k o vj vykláper periodos mluveny byly a od k vícerou, když se Aic sem že nevlastn, dám^ však tak om uvena ucím navrátil, musil se J.M.v tom kníže ne.l pedneseno všecko ^"e ode a oznámiti, že jest jina velmi M. J. taky což od pana z Lobkovic vyloženo bylo,

Tyto

ei

podobn

-

i

dom

pak J. M. na me promh milostiv pijíti ráil. Odpovd pria uctivými ale velmi vení dána^ byla krátkými slovy, klobouk ped stavy sal vými, jakož pak dvakráte ješt v do^soudmce dostav od a vsedl kon na a potom hned vyssi pak z zadu naped provozen byl, tak že nižší stavové komornici cisarsti nejvyšší nich po hlavami, s pikrytými li edelknabi s odkrytými hlavami a J. M.Aixiknížete, za nimi okolo nho drabanti. Když a koni a potom Arcikníže na se postavil, nesedl nez baldachýn pod a pisel do soudnice po mne stal a Lobkovic z pan dokud jsem já mluvil i na stohci tu byly teny proposicí a zmocnní teprve, kdvž tohko jsem bylo krátké postavenou zasedl. Mé mluvení míti J. M. co jimby ráil-li propovdl, nkterým slovem pou hotovi J.oho nem J M. C. stavm v známost uvésti, ze rec ucíniL obšírnou pak Lobkovic z Pan doslechnouti. a za jakými^ píipro vypravování, byla suma kteréžto k tomuto snmu se nami neráil jest J. M- C. sám osobn na miste svém Arciknížeci M. ráil J. jest pro dostati a a propositn, zmocnem mi k tomu se dožádati. Potom podal napsanou, ktepapíe na proposicí pergamene, zmocnní na nejvyššího pisarótvi réžto oba kusy dal jsem místodržícímu

v

ku petení.

Zmocnní My všecky

Mathyáš

asy

neboližto plnomocenství.

z Boží milosti

volený

ímský císa po esky král,

rozmnožitelíše, a uherský, dalmatský,

Lucemburské a arcikníže Rakouské, markrab Moravské, Známo cinime atd. markrab Slezské kníže a Lužický ctouci s lysán bude, nebo ten kdež vbec, všem tímto listem toho ^veliké a nevya zvlášt tu, kdež náleží, že, uznávajíc stavuv markrabstvi také tak vlastní hnutedlné, jak naTse snem vrných našich milých, poteby pro Moravského, obecný v témž markrabství jsme rozepsati rémužto také rádi bychom osobn pítomni však pro veliké a znamenité svaté ímské

nz

dati

rácili,

kte-

byh; ponvadž rise i všeho kre-

12 sfanstva potuby do království našeho eského na hrad pražský, tak abychom nedaleko od též svaté ímské íše zstávali, se vypravujeme, ráili jsme nejdstojnjšího a nej jasnjšího knížete a pána, pana Maximiliana arciknížete Rakouského, knížete Burgundského, administrátora nejvyššího místrství v Prších, Mistra Nmeckého i*ádu v íši a ve Vlaších, hrabte v Tyrolu atd. Jeho Lásku, aby jménem a držeti a jeho osobn pítomen na míst našem takový býti ráil se dožádati. I snášejíce v dobré pamti, že jsme tohoto markrabství pi asu pijímání nás za pána týmž stavm se milostiv zakázati ráili, pokudž* bychme sami osobn k snmu pijeti a dostaiti nemohli, že chceme k ním osoby a komisae vzáctné na míst našem s dostateným plnomocenstvím naizovati,*) což také v této initi a vyš jmenovaného pána bratra našeho nejmilejšího tímto listem naším zmocovati ráíme, plnou moc J-. L. dávajíce, to všeckno, což bychme my sami osobné pi tomto snme initi a íditi moci ráili, aby J. L. touž plnou moc míti ráil a cožby takkoliv od J. L. zjednáno a s stavy zavíno bylo, pi tom zcela a do konce zanechati, sob oblíbiti a stavy eeného markrabství Moravského pi tom všem zanechati a chrániti a mocnou ruku nad tím držeti chceme a máme, nic jinae, než jako bychme to vše sami osobn s nimi naši zaveli a urovnali. Tomu na svdomí císaskou k tomuto listu pivésti rozkázati jsme ráili, jehož datum v Wirtzburku v sobotu po sv. Prokopu, léta šestnáctistého dvanáctého a království naších ímského prvního, uherského tvrtého a eského druhého.

snm

zem

píin

pee

mst

Propositii aneb pedloženi

snmovní.

ímský císa a idierskv, eský etc. král, nejmilostivjší, ráí všechnm tyem stavm Mark-

„Jeho milost

pán náš "^i

Slib teuto uiuil král

Matváš

v

odpovdi ua žádost snúmu

odpov dána jest v Brné dne 30. ,,K snmm, kteréžby z dležitých a

z

roku

dotyné

1608, kterážto

srpna;

misto

nevyhnutelných

zní:

poteb pokládány a rozpisovány byly, ráí J. M. K., pokudž nejvýše možné bude, sám osobn pro potšení stavv. vrných milých svých, mezi jezditi, se všelijak o to piiniti: kdyby pak nikterakž možné nebylo J. M. se mezi né vypr.iviti, ráí chtíti osoby vzácné

n

eského jazyku povdomé dávna bývalo,

n

vysylávati,"

s

s

plnomocenstvím, jakž od staro-

nimiž nepochybné stavové spokojení budou, mezi

13 rabství

Moravského poddaným svým

vtným milým

milost

svou císaskou a královskou a všecko dobré vzkazovati a od nich jakožto vrných poddaných svých to, že jsou se k tomuto z poruení J. M. C. položenému a rozepsanému snmu obecné^iu sem do msta Brna poslušn a poddan v tak a milostiv pijívzácném potu sjeli a najíti dali, mati a pi tom jim oznamovati: Ze akoliv nic milejšího J. M. C. nebylo, než aby asové tito tak šastní a pokojní byli, jakož pilná a otcovská pée J. M. C. posavad jest k tomu vždycky smovala a jistá nadje vedla, že po spokojení s pomocí pána Boha všemohoucího rznic uherských a pokoje s ouhlavním nepítelem Turkem uinní, vci jiné všeho kesanstva, obzvlášt pak svaté ímské íše, také k upokojení pijdou a v lepši regiment uvedeny isouce,, tudy království a zem tyto J. M. C. v pkném a rozkošném pokojí aspo jednou odpoinouti moci budou a tch znamenitých posavad pocítných outrat, nákladv a proto astého pokládání a sjezdv v zemích a královstvích J. M. C. že sejde. Však jaké ím dále vždy vtší a nové pípadnosti, pokušení a neesti a skrze to veliké a nesnesitedlné náklady a outraty jest nestálost svta tohoto z dopuštní Božího pro bichy naše po tyto všecka léta pinesla, až práv J. M, C. na stolicí království eského jest šastn dosednouti ráil, všem vbec známé a vdomé jest z kterýchžto znamenitých nevyhnutedlných píin hned tehdáž jest toho jak J. M. C. lak také i zem této poteba uka- foi. im zovala, aby snem tento obecný v Markrabství Moravském rozepsán a jim stavm položen byl. Ze pak hned po takovém šastném korunování na království eské J. M. cesta do horních i dolních Lužic a knížectví Slezských k pijímání tch zemí v holdy a poddanost, jest nastala a potom mimo nadji se déle protáhla, tak že svadebni veselí J. M. C. v Vídni i hned následovalo, kteréž ledvá vykonáno, hned smr J. M. slavné pamti pána bratra J. M. C. nejmilejšího jest na to vkroila, tak že J. M. C. zanechájíc vcí svých^ všech ve Vídni, ráila jest spšn a stžn do království eského odjeti museti, kdež J. M. C. obeslání od J. M. kurfíršta IMohtského podlé zlaté bulle slavné pamti císae Karla tvrtého do msta Frankfurtu k nedli Cantate k volení ímského krále a potom ímského císae jest došlo. I znajíce J. M. C. podlé výsad a regalií svých jakožto král eský tu povinnost býti, neráil

^vdn

snmv

;

C

mst

C

b.

u moci pominouti se i hned, opatíce vci království a zemí svých, což tak na pospch jest mohlo býti, nejlépe, tam vypraviti, kdež z požehnání Božího jest všecko J. M. C. a království se tak šastn (k dobrému a užitenému zemí všeho hlavu za M. i J. že vedlo, a dalo tchto) posavad kesanstva a ímského císae volen býti ráil. I ponvadž jednomu každému vdomé jest, jak veliké práce a zaneprázdnní na J. M. C. s takovým nejvyšším všeho kesanstva dstojenstvím se svalily a nevymluvitedlná poteba vcí se stajest o spomožení všech posavad obmeškaných ise co nejímské svaté stavm rati: proež i íšský snm a zhopreparací jaké tolikéž ano musí, býti rozepsán dí-ív nejsouc tovení k takovému snmu zapotebí bude, zvlášt ímské íši již v tak dlouhém asu žádný snm v svaté Z tch všech píin J.^M. C. držán, snadn souditi jest. žádného asu, aby sám osobn Qakby pak nic milejšího J. M. nebylo) snmu tohoto Markrabství Moravského^ podle milostivého zakázání svého pítomen býti mohl, nepozstává; vrní a protož nechtje, aby oni stavové poddaní J. M. C. a meškáni škodliv zemských milí, v potebách svých a zdržováni byli, ráil jest na míst svém nejjasnjšího a nejdstojnjšího knížete a pána, pana Maximiliana, Arcikníže Rakouské, kníže Burgundské, administrátora nejvyššího míve Vlaších, strství v Prších, mistra nmeckého ádu v íši a J. M. na nejmilejšího svého bratra pána hrab v Tyrolu, vypraviti, tak tento snm s dostateným plnomocenstvím aby J. M. jménem a na míst J. M. C. poteby a žádosti M. C. sám íditi, J. M. stavm pednésti a to všecko, co J. a nejpedkem protož A jednati a initi moc míti ráil. vrprve J. M. C. toto stavm Markrabství Moravského,^ žádné že ráí, pedkládati ným poddaným svým milostivé pochybnosti o tom míti neráí, že jím stavm z dávního a každodenního zkušení povdomé jest, kterak ten ouhlavni k tomu a krve kesanské žíznivý nepítel Turek, jsouce svým pohanským uením veden, a již z dávné zvyklosti kesanic obyejnjšího nemá, jako víry a pípovdi své nedržeti, ano to za obzvláštní služebnost Božskou drží, 107. pokojem uinným kesany v bezpenost uvésti a znenadála asu pokoje je, píliš jemu vící, pepadnouti, anebo v a z rukou opanovati, jednu pevnost za druhou i celé zem jest

Foi.

nm

jejich vymoci. "které jest tím

Dvodové

toho

jsou tak pkné pevnosti, Charvátích, Dalmatské

spsobem v Uhích,

15 a Slovanské zemi (a se o jiných dalších zemích mlí), které lstí svou a nedbánlivostí krestanv*) dosáhl a podnes je k znamenitému nebezpeenství a zkáze všeho kesanstva drží; ano jaké opt nové a škodlivé praktyky píinou Sedmihradsjíé zem a horních Uher**) ano i vojenské zhotovení v tch nejblíže Markrabství Moravského píležitých zemích skrze lidi nepokojné, vojny a krve kesanské proHtí žádostivé, k intentu pak jeho velmi píhodné, ped sebe bere^ nepochybn také stavové dobe zpraveni jsou. K tomu také povážiti jest^ v jakém nespsobu a spuštní jest J. M. C. pevnosti království Uherského s postoupením téhož království od J. M. C. slavné pamti pána bratra svého nejmilejšího pijíti ráil, tak že netoliko stelbou, municí a protianty do konce opuštné^ ale také na stavení samém padlé a poboené, k tomu lid válený na takových pevnostech zstávající od mnoha asu nezaplacený zstává a jak tžko jest J. M. C. po ta všecka minulá léta pišlo, že (nemajíce království eského, Slizká a Lužic ani z svaté ímské íše a od jiných kesanských potentatv pomocí žádných, kteréž jsou však vždycky pedešle, a hned od toho asu, jak jest jmenovaný nepítel téhož království se ujal, znamenitými a podstatnými poraocmi na retuk pispívali a nepíteli odporovali) zemmi svými tohko takové nesnesitelné bemeno nésti jest musiti ráil. Však nepostaujíce ,to všecko nic, ano každodenn k tomu vždycky nové a veliké jízdy, vydání^ útraty a náklady J. M. C. nastávajíce^ vše k tomu cíli, aby pokoj, dobrý ád, spravedlnost v svaté ímské íši, zemích a královstvích J. M. i všemu kesanstvu spsobené býti a dlouho a stále trvati mohly, ano také že J. M. C. jsouce na takové dstojenství vyvýšen, pro náležitou slávu a vzácnost císaskou dvoru svého rozšíiti a tudy také i vtšího dkladu potebovati ráí. V jakých pak znamenijest

*) Netoliko nedbaulivostí

kíestanv, než hlavn proto, že vojáci nepístupnými se stali penzm

dostávajíce platu svého umluveného

_

tureckj-m, jimiž svedeni -*)

V

Sedmihradsku

nkolik pevností nepíteli

váleli proti

zradili.

sob Báthory

a Bethlen, Sassíci a Hejduci byli povstali; tím myslil císa že pišla píhodná doba, aby Sedmihradsko zase se svými zemmi spojiti mohl, cht válku

Turkm opovdíti. Snmy ale všech zemí byly proti tomu a jmenovit Morava, která dle potu Žerotínova za posledn uplynulých tí let pes iy.> milí. zlatých na válené poteby císai pispla.

16 tých dluzích J. M. C. postaven býti ráí, kterých jest však sám zdlati neráil, než k lepšímu tchto zemí, od J. M. C. slavné pamti na sebe je jest pijíti musil a chtíce J. M. C. aby obyvatele Markrabství Moravského, kteí jsou se za J. M. C slavné pamti v rukojemství stavli a zvlášt msta J. M. C. tudy k dokonalé záhub a zkáze pivedeni nebyli, nýbrž z takových tžkých rukojemství pomalu vycházeli a vyvobyli a tak tedy v zemi této víra, zdržení slov a opravdové a stálé upokojení a odpoinutí býti mohlo: Protož z tch a takových znamenitých píin J. M. C. stavv asto psaného Markrabství Moravského, vrných poddaných svých milých milostiv žádati ráí, aby takové veliké poteby J. M. C. království a zemí J. Mtí obzvlášt pak své vlasti zdrav rozvážili, k srdcím svým pipustili a J. M. Císaské pedn tch osmdesát tisíc zlatých Moravských pedešle na zaplacení dluhv svolených, ješt na ti léta poád zbhlá, Markrabství Moponvadž to samým obyvatelm a ravského k dobrému pijde, svolili. Též mimo pedešlá léta vtši a podstatnjší, tolikéž do tí let poád zbhlých, k rukám a disposicí J. M. C. proti nepíteli Turku, pomoc uinili, aby ty již dávno dobývané zdi všeho kesanstva, hranice království uherského zdržány a ped nenadálým v císaském a vpádem dobe opateny byly a J. M. práv otcovském pedsevzetí, kteréž, jakž výše doteno, o zachování zemí tchto a jich v dobrv- ád a správu uvedení podlé povolání a povinnosti své nésti ráí, pro mnohé nedostatky již oznámené k veliké škod a záhub zemí tchto obmeškán býti a od téhož pedsevzetí svého opustiti museti neráil a oni stavové skrze neplacení v zemi dluhv o statky

zováni

mstm

'

C

své nepicházeli.

Nebo J. M. C. i na tom býti ráí, k takovým nevyhnutelným vysoce potebným vcem, podobným spsobem pomoci, jak od jiných zemí a království svých, tak také od svaté ímské íše a kesanských králv a potentátv, ponvadž dotené království uherské nepíteli Turku brána jest do všeho kesanstva a tudy se jich všech dotyce, žádati a pohledávati, což když J. M. V. podle jisté nadje své dosáhnouti ráí, žádná pochybnost není, než že piložíce zvyklou pilnost svou k tomu, tmto všem potebám v brzkém ase .spomoženo bude a tak zem tyto blíž doteného nepítele ležící, v bezpeném dávno vinšovaném pokoji pod šastným panováním J. M. C. odpoívati moci budou, což

17

mnohem

snázcji a píležitéji se vykonati moci bude,, jest-H téhož niarkrabství Moravského, jako ti, jenž nejblíže království uherského pisedí, sami sebe neopustí, nýbrž voln a ucinliv k žádosti .1. M. (*. se ukáží a dobrým clivalitebným píkladem svatou ímskou íši a jiné blíž píležící pedcházeti budou. A jakož jsou stavové království a markrabství Moravského na snmu obecném, kterýž v pítomnosti .1. M. (.\ pedešle léta šestnáctistého osmého pi Brn držán jest, k milostivé žasu sv. Bartolomje v tak povoln a poddan se ukázali a na žádosti J. M. pomoc k zaplacení lidu váleného na zámcích pomezních v království uherském proti markrabství tomuto, z této strany Dunaje ležících za ti léta poád zbhlá každého roku z bern domovní dvacátého groše padesáte tisíc zlatých^ visak na rozdílné v témž snmu dostavené terminy z poddané lásky dáti se uvolili a hned potom pi asu sv. .Jana Ktitele následujícího léta šestnáctistého devátého, ostatní sumu též bern domovní dvacátého groše, což pes tch padesát tisíc zlatých vybývalo, z též poddané lásky J. M. (^ jsou pustili a svolili. Též také na pomoc vychováni dvoru J. M. C. posudní z jednoho každého tyrvderného sudu piva pšeniného nebo jeného na prodej vystaveného po pti groších a místo šestého groše šest tisíc zlatých moravských týž za ti léta poád zbhlá a termim°i šest rozdílných z poddané lásky svolili. 1 ponvadž ty tri teta a terminy k spravení, takové pomoci vedle již jmenovaného snmovního jich stavv svolení všecky jsou vyšly a minuly, lid pak na týchž hranicích zstávající v velikých nedostatcích pro necasné placení jenui a tak tudy nevolný ku poslušenství s

stavové

zem

mst

C

bu

znamenitým nebezpcenstvíiu zemí tchto postaven jest, jakého také dkladu J. M. ('. na vychování dvoru J. M. i J. M. Císaové ano i rozšíení jeho již nyní potebí^ o tom mnoho vypravovati dareniné jest. A protož J. M. C. asto psaných stavv markrabství ^Moravského poddaných svých vrných milých za to milostiv žádati ráí, aby takovou domovní berní dvacátého groše, vedle doteného snmu léta

každoron, a to do zaplacení již jmenovanému lidu hraniuému ješt svoliti, jakož také na vychování dvoru J. M. ^to obyejné posudní, totiž z jednoho každého sudu piva bud pšeniného nebo jeného po pti groších a na místo šestého groše šest tisíc zlatých moravských dávati, víc do šestnáctistého

tí

let

devátého tím spíisobem

poád zbhlých, na

2

foi. los.

18 odporní nebyli. A ponvadž pedešlá M. C. slavné pamti pes šedesát až ron vynášely, nyní pak sotva do tidceti tisíc se toho odvozuje, ježto mezi tím asem pivovariiv spišeji jest pibylo, nežli ubylo, proež^ aby v tom rovnost zachována a to což svoleno jest^ od jednoho každého upímn a zúplna vyplováno bylo, ráí J. M. C. jich stavv vrných poddaných svých za to žádati^ aby se vší bedlivostí," odkudby takový neád pocházel, vyhledali, a bud sítáním pivovarv, neb jinším spsobem to napravili a v té vci budoucn jistý a dobrý ád naídili. Nicmén také co reštantv bern podomovní^ posudního a všelijakých svolených pomocí pozstává a spravené není, aby takové pomocí bern a posudní (prohlédajic k velikým nedostatkm, kteíž se pi splacení znamenitých reštv a zadržalých žoldv lidu hraninému, též pi vychování dvoru J. M. O. nacházejí) co nejdívji, neušetíce v tom žádného, vybrati a J. M. (\ pojednou k inilostivému J. ]\I. zalíbeni složiti A jakož jsou stavové z poddané lásky, prohlédajice dali. k opatení zem a vlasti své milé na opravení pevnosti Ujivaru šest tisíc zlatých moravských pi pominulém snmu J. M.C. k milostivému zalíbení svohli, ráil jest J. M. C. na tom býti, takové peníze, vidouce toho znamenitou potebu na výše psané stavení vynaložiti, milostivé naízení uiniti ale že jest se to shledalo, žeby takovou skrovnou sumou penz málo užiteného spftsobcno býti nioiilo, nýbrž by se i

ti

let

poád zbhlých

posudního do sedmdesáti tisíc

svoleni

J.

nco

postavilo, kdyby tak nedostavené zstávati mlo, i to zase padlo, a tak všecka práce náklad daremní býti musil, proež J. M. ('. ráí ješt jich stav v vrných svých milých za to milostiv žádati, že prohlédajice k takové veliké poa J. M. otcovské intentií ano svému a vlasti své velikému užitku a bezpenosti ješt dvakrát tolik, totiž dvanácte tisíc zlatých, k tém prvnéjším šesti tisícm piložili a Nebo J. M. C. to tak milostiv zaopatiti J. M. C. svolili. pominouti ncráí, aby netoliko v to místo a k tomu jak svoleny budou, ale také dobe a užiten vynaloženy byly^ z ehož nepochybn stavové veliké potšení pro tudy spsobenou jich bezpenost míti budou. Tolikéž J. M. C. pochybovati neráí, než že stavm markrabství Moravského v dobré pamti zstává, co jest J. M. minulého snmu léta šestnáctistého devátého v dodávání soli do markrabství Moravského a naízení k tomu obzvláštní solnice stavm i

teb

C

píin

pednésti

povd

dáti ráil, a co jsou

dali;

ponvadž pak

tehdáž stavové

z jistycli

píin

táž

J.

M. za od-

vc namíst

postavena tehdáž býti nemohla a stavové v tom že pi nejdokonalou odpovd na pednesení J. M. prve píštím i.\ dáti chtjí, se ohlásili^ protož J. ]\[. C. ráí uinlivc a skutené odpovdi od nich oekávali a to tak opatiti chtíti,

gnm

aby ku pohodlí jich stavv táž sl v mírných penzích prodávána byla. Jakož jest také J. M. C. pedešle toho pi stavich markrabství Moravského vyhledávati ráil, aby sanytr, který v zemi se dlá, k ruce J. M. C. za anírné peníze pouštín a dopín byl, ponvadž jinde tak blízko a tak hodného sanýtru dostati se nemže a toho v tchto nebezpených asích, aby njaký forroth pro opatení království a zemí J. M. spusoben byl, veliká poteba ukazuje: })rotož V. té milostivé nadje k ním stavm markrabství J. M. Moravského býti ráí, že vedle pedešlé milostivé žádosti J. M. takov}' sanýtr v mírných penzích ku poteb J. M. C. bez ujmy svobod a privilegií svých propuštn a zanechán bude. Podlé toho ráí tolikéž J. M. O. jim stavm ku pamti pivozovati, jakž toho povinnost^ starobylá ukazuje, že se bern J. M. C. jakožto králi eskému a markrabí Moravskému k svadebnimu veselí dává, a ta že ješt J. M. C. nedošla; protož J. M. ráí jich stavv vrných svých milých milostiv napomínati a žádati, aby takovou berní spravedliv vyhledali a J. M. poddané spraviti neodkládali*). A ponvadž toho veliká poteba^ ano spsob tchto tžkých a nebezpených asv ukazuje, aby J. M. C, co tak zapotebí jest, do zemí svých co nejspíše oznamovati a oni vrní poddaní J. M. ('. co nejdíve v potebácli svých se ke

C

i

*)

držanem darovali císai k svaV snesení tom 10.000 zl. ale eeno; „A ponvadž pioseut tento, kterýž tak J. M. K. a J. M. budoucí královn eské a Jlarkvabiu Moravské na veselí svadebuí darujeme, mimo starobylý obyej z žádné poviiniosti nebo áké zvyklosti, než práv z obzvláštní poddané lásky a k zvláštnímu zalíbení a potšení J. Mti Královské a J. Mti budoucí Králové eské a Markrabin Moravské z mnohých uvážených píin iníme, má se to pi píštíui snmu obecním dostatené opatiti, aby to za žádné právo neb povinnost v asích budoucích jmíuo, držáno aneb k njakému píkladu od žádného bráno neb tažeiio nebylo." V tom ale má proposicie pravdu, že pi zasnoubení se zempána neb Jeho dtí všeobecná berná vypsati se mla. Stavové na sjezde dne

debiumu

veselí 20.000

22. listupadu

zl.

a

chotí jeho

2*

i

'i

mš

u.

20 dvoru J. M. C. utíkati, ano i osobn nkdy, jsouc toho píina, k J, M. C. pospíšiti molili. ráila jest J. M. ('. od nkterého asu na záplatu jich stavv poštu v mai'krabství Moravském položenou míti, budouce pak takové potebné svolení toliko do toho asu, ažby J. M. C. šastn na kráráí J. M. C. jich lovství eské dosednouti ráil, uinno stavv ješt milostiv žádati, aby takových pošt vychováním od asu doteného korunování J. M. V. za výše oznámenými Nebo J. M. C. ráil píinami pedce dále continuirovali* :

i.

vle

knížectvích slezských pošty rozložiti dáti a pi poštmistru to naíditi, aby dobrý ád v tom ve všem zachován byl, a obyvatelé takového pohodlí ouastni býti mohli. A tak ráí J. M. C. té milostivé a nepochybní- dvrnosti k stavm markrabství Moravského, vrným poddaným svým býti, žo tyto slušné a mírné J. M. žádosti sob k srdci pi-ipustícc netoliko v své uvážení je vezmou, než tak(; místo jim u sel)o dají a k milostivému zalíbení .í. M. ( J. je skutené vyplní: což J. jM. ('. jim netoliko všelijakou milostí zpomínati, ale také reversem dostateným^ že jim to na ujmu a ublížení práv, svobod a privilegií jejich nebude, milostivé opatiti ráí." Po petení, mezi kterýmž Arcikníže jakož nahuj-e doteno sedl, promluvil J. AI. krátce, žádaje a napomínaje té

milostivé

tolikéž

býti,

i

v

na pamti mli, stavv, aby milostivé pedložení J, M. í tak aby .7. M. C. ráil povolnost jejich tudy seznati, a on sám také aby vdl, že práce, kterouž jest na sebe vzíti '.

ráil, daremní nel)yla .Stoupili jsme se stavové, spolu, zadavše pro uctivost k tomu povoleni a krátce se uradivše dali jsme odpovd, že chceme bez dlouhého prodlivání v uvážení své pedlužení .1. M. ('. vzíti a o to se všelijak piiniti, abychom .1. M. odi)()vdí dlouho nezdržovali; práce :

také

M. že chceme

J.

ráil, že jest

daremn

sob tak vážiti, aby vynaložena nebyla.

Srila. I. Byl

jsme *)

se,

Po

snmu odložena snmu pi.šla vc ale stolec

ron

moci

srpna.

žádal král Míitvai o zaííy-iii

161./ ihžaueiu,

cího

ua

znáti

svátek Panny Maric vzetí na nebc;, nescházeli než vyprovodili jsme Arcikníže do kostela k Jesn-

prví'

roku

M.

J.

kdež stavové se byla, jenž

na pošty.

držán

zase k odkladu

eský dosedne

;

]>i).št

snesli,

na

byl

22.

až do

té

tenkráte prý

Morav pi snnnt

aby

stavové

vc do budouervna. Pi tom doby, kdy Matyáš ta

povolí

2200

zl.

21 itni,

kdož

vcí

hledl.

pan kardynál

kázal a po

rtvrlek.

IH.

obd

každý

svých

srpna.

Ponvadž verejšího duc njaký Jan .Sol od Kaeala Blúdovského jsa z runice skrz ústa udeen, až mu kulka v krku uvázla, zabit nenadále a nenáležit zamordován jest, jsem maje dnešního dne ouad ped sebou, že takový nerad v mst se zbhl, nemálo jim domluvil a aby podruhé lepší po/.or na sebe dali, jim tuhé iuij)omenutí uinil však

a

;

když jsem od

otce toho nebožtíka a jiných pátel jeho za to žádán byl, abych patent otevený na jim vydal, kterýmžby mohl, kdežbykoh zastižen byl, jat a vyzdvižen býti, vznesl jsem takovou žádost na pány stavy, které jsem pro tu i pro jiné následující píiny dnešního dne pospolu zdržel a oznámil jsem jim, že takoví oteveni listové toliko na ty se dávají, kteí ubíhají právu a ped ním utíkají, v této pak že snad tento Blúdovský ne tak pro vyhýbání

n

píin

kterýmž pi takovém uuinku lidé na místo bezpenjší penésti chtl a proež žeby snad neml takovým patentem na poctivosti své, jestliže dále po ni státi bude, uražen býti; avšak, že to na piulávám, aby ráili o to promluviti a Sst(jupil se každý stav své zdání pi tom oznániiti. spolu*). Co v jiných uvažováno bylo vdti nemohu^ než v na?em nkteí na to šli: ponvadž se dotený Blúdovský skrze takový nešlechetný skutek sám poctivosti, což na bylo, zbavil, aby takový patent vydán bjl: jiní i»ak, aby patent byl vydán, však s tou klausulí, aby pi zavírce doloženo bylo, že pokudž se vyvede z toho mordu, nemá mu takový patent na ])octivosti jeho škoditi. Ale naposledy jest pristoupíno k mému zdání, totiž aby byl patent vydán, však ne aby byl [»i zastižení jat a vyzdvižen jako jiný zloinec, než aby byl vzat na závazek cti a víry od vrchnosti toho místa, kdežby dopaden byl. tak aby podlé téhož závazku byl povinnou se liued jícdc postaviti a právu, jako pro

obyejn

Jítrach,

pojati bývají, jest se

n

nm

nm

i

*)

Každý

mn

pedlohy 11a potaz iliive zvláš, hlasodlo jiospoiit, uejpivé stav pansky, pak preláti, pak konern msta. Piedsedícíiii stavu panského v poradách

stav bial jednotlivé

vání pak se rytíi a

byl hejtman, rytíiskéh"

podkomoií. jirelátský

nejvyšší suilí Dvorský, mést OUnovenyui iádem zemským le'ta lt>28

])rvii;'in

;i

sjírostrn jest ilozorství

a prelátíív stal se stav

pcidkumoíího.

FoI. 109.

22

kdyžby se to stalo, abych já jej zase na jiný závazek vzal k dostání právu, kdyžby od strany odporné za píinou oznámenou k nmu obvinn byl, kteréžto snesení, když jiným stavm pedloženo bylo, a že se s poádkem srovnává, uznáno, oblíbili je sob všickni a tak jest pi tom zstáno.

Za tím jsem podal na pány stavy strany pana Maximiliana Lva, ponvadž všecky jeho vci k tomuto snmu pítomnému odloženy jsou, ml-liby sem obeslán býti a jakým nkteí chtli, aby mu skrze psaní od pán spsobem?

A

stavv porueno bylo, sem pijíti, avšak to brzo svrženo jest a zstáno na tom, aby k nmu vypraveny byly dv osoby jmenovit: pan Albrecht Sedlnický z stavu panského, a z stavu rytíského Jan Osecký, kteižby ho na míst léta pán stavv z toho závazku, na kterémž po tri byl a podle nho nikdy z domu pes noc zstati nesml, léby od J. M. C. tehdáž královské povolán byl, propustili a i hned v tutouž chvíli na jiný závazek vzali, podlé kteréhož by byl povinnen sem se osobn postaviti a na to, coby mu dále od pán stavv porueno bylo, oekávati.

tém

Však ponvadž

se

nkteí

obávali, že

kdyby propuštn

byl,

žeby potom snad znovu slíbiti nechtl, porueno jest výše jmenovaným osobám, aby ho díve z závazku nepropouštli, dokudžby nepipovdl, že chce znovu slíbiti*). Vedle toho *)

Vc

s

panem

livein

z

Rožmítálu

iná se takto.

nmž mu

Roku

ItílO zaslal

na Moby jej stavové „pronic zanic" na závazek vzíti mohli, psav mezi jiným „já jsem na to jak živ neuml mysliti, aby v Morav takoví falešní lidé beze všeho svdomí býti mli." Dopis ten dostal se náhodou do rukou hejtmai\a, jenž jej pánm na sjezde o postní dob odbývaném pedložil. Stavové takovým psaním velmi uraženi snesli se, aby Lev klíe od desk zemských, které on co nejvyšší sudí pi sob choval, nkomu odevzdal. Ohlášeno mu pak hejtmanem, že pánové více vedle nho sedti nemohou, že posly ku králi vypraví, aby nejvyšší soud-

Ladislavovi Berkovi dopis, v

výstrahu dává,

íiby

ravu se neodebíral, ielikož

:

ství jemii odiiato

že

bylo a že na závazek vzat býti

domu svého

má

a

slib

ui-

Tšeticích vycházeti nebude dotud, pokud pe jeho rozsouzena nebude (Pam. Kn. snm. IV. list 472 b 47.5). Btavové také vskutku posly ku králi Matyáši vypravili, žádajíce, aby Lev z úadu svého sesazen byl, naež jim král ale dopisem dn^i 30. bezna 1610 z Vídn daným odpovdl, že k nániti,

z

v

—

hledu staviiv pistoupiti

a

že nikoho

bez výslechu odsouditi ne-

23 jsem jim také oznámil, že mi pán podkomoí ve mocnost a správu ouadu hejtmanského sáhá, netoliko proti starobylému poádku a obyeji zem, než také proti zjevnému majestátu danému, žáJ. M. C. na žádost pán stavv pedešle daje jich pi tom, aby jej obeslali, ne k tomu cíli, abych chtl na nj ped nimi žalovati, vda, že ten oní-ad J. M. C, jakožto markrab Moravského jest vlastní, s kterýmž stavové nemají co initi, ale aby jemu mohli pedložiti, ahy voi. od svého pedsevzetí upustil, skrze kteréžhy služba J. M. O. budoucn hyndrováiia a komora opuštna býti mohla: Zstane na tom, že stavové chtjí zejtejšího dne o to mezi vznesl, aby smlouvy sebou promluviti*,). Více jsem na ty, kteié ped pl pátým létem ped Prahou uinny jsou, i^ty, v které jsme v nov minulého roku s stavy království eského vešli, pepsány byly, tak aby se mohly J. ]\[. arciknížeti podati a s J. M. na jiscém strany nich na míst J. M. (J. zstati Povoleno k tomu a nejvyššímu pánu písai o to porueno. Zstáno tolikéž na tom, aby písai mstští, Brnnský, Znojemský a Jihlavský, na nmecko je peložili, pro snadnjší rozum arciknižecí, avšak aby to nevešlo jako v poádek njak}', podlé kteréhožby se musilo všecko z eštiny naší na nmecko pekládati, aby stavové tch výkladv J. M. neposýlali, než pán komorník aby ad partem J.M.je podal. Týmž spsobem na tom zstano, aby obdarování

mn

n

nem

:

mže, ném

zvlášt tak vysokého inadníka. .Stavové ale un sjezde obeclo. máje shromáždní odpovd na to králi dali, že v

(lne

niem

vci

práva nevystupovali žádajíce zárove, aby král kteíby zárove se stavy tu pi rozsoudili. Lev vida, že dvr se ho ujímá, žádal stavy na sjezde dne 22. ervna shromáždné, aby jej ze závazku cti a víry propustili, k emuž ale oni nepovolili. Náhradníkem jeho pi nejvyšším soud byl pan z Roupova. Lev nad tím rozhorlen kydal ustavin hanu na pány, n

komisae

jakž to

té

z

poslal,

ob

psaní dole položené dotvrzují.

hém petesení

a vyjednávání

ki'álském rozsouzena tím, že

Pe

jeho byla po dlou-

roku 1613 pi soud svatotisvého se vzdal, stavy písemn

teprv

úadu

písemný reserv od sebe dal, že více nic nectného o stavích a nejvyšších nadnících ani mluviti ani psáti nechce. odprosil, a

*)

Zde na stran rukou Žerotinovou pipsáno velmi drobným písmem „Nepomyslel jsem na to dále a tak se potom fna to zapomenulo pro mnohé jiné práce.

**) Snesení toto dotvrzuje, kterak stavové bedlivý pozor

nevyvinuly

jakési

zvyky,

jež

by proti

ádn

mli, aby

starobylému

se

elily.

io9 h.

24

zstáno, aby obdarováni, kteréž nebožtík císa Rudolf stakrálovství eského na pokuty dal a J. M. C, když zde za Pána pijímán býti ráil, tolikéž je stavm dáti pipovdl, pipsáno bylo a J. M, Arcikníže aby tu vc pi J. M. C. k místu vésti láll a nám takové obdarování sp-

vm

Bobil,

podáno.

Dále, co se zmocnní toho, které J. M. C. Jeho Mil. Arciknížeti dáti ráil, o ped verejším zmínka uinna, dotyce, ponvadž rozumti jest, že J. M. arcikníže pro budoucí pamt a pro bezpenost svou chovati je pi sob chtíti ráí, napomenul jsem stav v, aby i oni na budoucí odporu me/i nimi a císaasy myslili, tak aby nkdy o nebylo: nktei-í radili, aby bylo pepsáno podlé obyeje

nmž

n

em

do pamtí zemských, jiní chtíce nco stálejšího obmysliti, aby v kancelái pán kardynálov nebo v kapitole olomúcké neb brnnské vidimováno bylo jiným se pak zdálo, že by naše knihy i vysvdto oboje nebylo dosti pevné a že by ení pán kardynálovo a kapitoly, jakožto domácích a landtfrydník inohly v pochybnost taženy býti a protož, že nej;

i

Piotož žádali stavové

jazj-kii »

na

snmu

svatobartolomjském

v

Brn

na

„A ponvadž poddaným nemálo na tom záleží, aby mluvení jejich, kterýmžhy poteby své vrchnosti sob od

Matyáši

králi

:

Boha dané pedkládali, roznmíno od též vrchnosti býti mohlo, pokudž by se všemohoucíiini Pánu Bohu V. K. M. ddie dáti líbilo (ehož V. K. M. uít jeho milosti Božské a upímn žá-

\m

dáme) aby jste je ei a jazyku eskému uiti dáti ráili V. K. M. ponížen prosíme." Na tuto žádost odpovdl stavm král Matyáš listem v Brn daným dne 30. srpua 1G08. „K snmm, kteréžby z di\ležitvch a nevyhnutelných poteb pokládány a rozepisovány, ráí

J. M. K. pokudž nejvýš možné potšení stavv vrných milých svých mezi

o to piiniti

n

vypraviti,

domé

s

chybn

:

plnomocenstvím, jakož od starodávna bývalo, stavové spokojeni

budoucí vzdlání a vzrst

M. K. podlé vle své zamlouvají, ponížen

budou,

K.

J.

svaté

sob

je

jazyka eského

vysýlati.

oblibovati

dáti

pokudž

ráil,

l)y

Pán

ddii

,

s

nimiž nepo-

Káéí

podlé

že stavové

na

i

Pánu Bohu, aby

Mti hledíce

ddie

prosíce,

n

mezi

modlitby jejich vyslyšeti a takovými

M. Kská

se všelijak

jezditi,

kdyby pak nkterakž možné nebylo J. Mti se mezi ráí chtíti osoby vzáctné eského jazyka pov-

toho J. M. Královská milostiv

ráil."

bude sám osobn pro

n

srden

Bh

J.

se modliti

z milosti

své

obdaiti ráil, aby

J.

k vyuení se niilostiv p-idržcti dáti

25 bybylo, žádati Arciknížete, aby ho výpis pod svou Což akoliv schváleno jest, však tomu se místa nedalo, aby naše knihy nemly za hodnovrné vždycky držány býti, tolikéž aby se vidimus biskupský a kapitolní nemly za authcntickc držeti. A protož svrženo jest to a

bezpenji peetí

dáti ráil:

mezi tím zstáno, aby pro vtší bezpenost všeho trojího se užilo a pes to ješt pi'i Arciknížeti jednáno bylo, aby se v tom zakázati ráil, že nastala-li by toho stavm kdy poteba, ráí jej in originali chtíti jim propiijiti*). Naposledy ztvrzeno jest snesení pi minulém snme léta šestnáctistého devátého držaném uinné strany porovnání tch odporv mezi pánem kardynálem jakožto biskupem olomúckým a stavy vzniklých zstáno též pi osobách tehdáž naízených, krom že místo pana Lva })ostaven jest pan Vilím z Koupova a místo pana Václava Zahradeckého pan Jan Bukuvka a místo cpata hradišského Tomicia jeho námestník Leodegarius**). S tím jsme se rozešli, nesedvše pes tyry hodiny, za píinou/aby se jeden každý k dalšímu jednání snmovnímu tím líp pihotoviti mohl. :

Pátek,

17. srpna.

Brzy po desáté hodin sešli se páni stavové do soudnice a že dnes nebylo, pro je pospolu zdržeti; ani taky co vbec k uvážení pedkládati, rozešli se každý stav do svého pokoje. Prvé pak, než se rozešh, odvedl jsem každému obzvláštn, aspo osobám hlavním mezi nimi, artykule, o které by

mlo

jednáno *)

s

kardynálem vedle verejšího zstání kteréž jsem dnes ráno vyhledal a poznamenal,

pánem

bíýti,

v.šeko

pak piepis ziiiociiiií a dodal na k jistému duvení, a že se tento

n;iš s

svým originálem ve všech

Arcikníže Maximiliau vyhutovii

koui

„Toho Transsumpt neb Vidimus tato slova:

slovích,

punktích beze všeho pidání i umenšení srovnává, peetí naší Arciknížecí k tomuto listv. pitisknouti jsme poruiti ráUrn tidcátho dne msíce Au<íUsti ili. Jenž jest dán v artykulícli a

mst

léta 1612.'*

**)

Spor tento mezi stavy a biskupem hyl vznikl u knížeci titul, jenž byl biskupu Pavlavskemu. Již pi snmu Svato-Jauském držaném v Olomúci léta 1609 rokováno o sporu

císaem lludolfem dán

tom; co u vci té pak vyízeno viz doleji. Ostatn jmenoval král Jan Lucemburský biskupa Kunrata „principem uostruui lectnm" v listin

dan

ndcu 181S. (^Cod. dip. VI. 98.)

již

di-

foi. no.

26

n

bu spolen mezi sebou, byla-li by toho poteba aby o od nich uznána, rozmluviti mohli, neb aspo osobám narí- -^ pomyšlení a se shotovení. zeným je odvésti k dalšímu na V našem stavu jsem jich pak neprednesl, než toliko jsem ^ *" jich podal výpis pánu kardynálovi, aby i on vdti mohl, initi bude, ponvadž již od dvacíti let tmi vcmi, krom ^ dvou neb tí artikulv posledních hýbáno není. Jsou pak ^i^ zejména tyto ^ Nj Pedn: Ze páni biskupové olomoutí proti starobylému >^ obyeji a proti zízení zemskému užívají tytule knížecího a\Jf tudy pátý stav do zem uvozují. ^ Za druhé Ze nedopouští, aby duchovní souzeni byli \V od soudu zemského in personalibus, totiž v tch vcech, ? kteréžby se života neb poctivosti jejich dotýkaly. \^ Za tetí Ze nedopouští, aby duchovní odpovídali pod-v daným svým ped^ pánem hejtmanem a pány soudci zemskými. A Za tvrté: Ze na soudu svém manském soudí o pocti-^ vost o hrdjo proti starobylému obyeji. Páté: Ze odtrlmjí many své od zem, nedopouští, aby r>> " peetili obzvláštn k landfrydu, sami sob snmy zarážejí, ješto tjo tamérnu Pánu zem a stavm písluší. Šesté: Ze cizozemcm a osobám, které stavu neuží-

n

o

:

:

-

:

**

i

vají^

'<

léna podájají*).

Sedmé Ze sob obzvláštní defensí zamýšlejí, many své pod obzvláštní praporec, pod obzvláštní rytmistry poddávají a tudy se od spolenosti zemské odtrhují. :

")

.Snm pi asu nil 1.

sv.

stran píijíniání

Každý

cizozemct.-

se podrobiti. 2.

koupiti;

3.

uiopatení Moravské

.lana Kititclo v (Jlonuii roku lOOy držaný

cizozemcv do musí

Musí

slíbiti,

zem

naši mezi jinými tato

že chce

se zavázati, že

eskému eskou dobe

„že dítky své jazyku

e

jako pirození Moravci hoduosti a píležitosti

asu vlasti této asu pijatých

-po smrti tch, od toho

právm zem

chce do tí

také

ilá

let

statek v zemi

uiti a

mluviti

a

prospívati

to

tak,

aby

potom podlé mohli":

4.

obyvatehiv, synové, ještoby

eský umli, ti aby statek pozemskj' naped ped jinými dkteížby pak esky neumli, tedy ti a takoví, aby na penzích neb Jinae díly své vzíti povinni byli. A kdožby se tak podlé tch artykulv nezachoval, aby jeho pí-ijetí za nic neliylo, a o právo své ab}' se pí-ipravil. Kteíž pak již za obyvatele tchto nedávno miuuWch let pijati jsou a statku v zemi této ješt posavad nekoupili, aby v tom ase tch tech Itecb, jestliby statku nekoupili,

jazyk dili;

také o své jirávo

pišli.''

27

Osmé Že sirotky stavu panského a rytíského, kteí na ddictví mají, toliko že jsou na sídlích na manství leží:

pánm hejtmanm zemským z opatrování vyníholrychtrv svých uvozuji. správu mají a pod Deváté: Že sob mýta vysazují bez vle stavv. O tyto obzvláštn s J. M. Knížecí s pánem kardynálem jakožto biskupem olomúckým se jednati má: dkana opav1. Aby Mikuláše Sarkandra nkdejšího ského postaviti dal, ponvadž z vezení J. M. utekl*). 2. Aby propjiti ráil zlaté bulle císae Karla tvrtého, aneb aspo"^ jí Vidimus dáti k dokázání, že knížectví Opavské do Moravy náleží**). cích osieli,

Sai-kander, dkan Opavský, bratr Jana Sarkandra strau pražské Matyáši odporné za prostedek, kterým „páni pražští" se slezskjhni knížaty vyjednávali, aby „nepátelé" Nepátelé tito byli protestante a král Matyá. trestáni býti mohli. *)

Mikuláš

propjil

Vc

se

byla prozrazena temi

se dostaly.

Ze Sarkauder

listy,

které stavi°im

o najímání lidu

Opavským

pasovského

pochybovati, jelikož arcikníže Leopold, pin-odce onoho

Sarkandra velice

se

Prahy

pohnán

se navrátil,

zavázati, že se postaví

ujímal. jest

ped

v ruce

vdl,

nelze

najímání,

Když S. na zaátku ervna 1G09 z od stavv Opavských a musel se

biskupa Olomúckého,

do vzení na radnici Olomúcké dán

jest.

Dne

25.

naež od toho ervna byl po-

nemoha však podezení vyvrátiti a to tím mén, císa Rudolf sám a legat papežský jeho se zastávali. Z Olmúce odvezen pak S. do Vyškova, kdež dne 4. prosince i-ozsudek nad ním vynesen býti ml, což ale pak odloženo do 4. dne msíce ledna. Než ale k tomu došlo, odprchl S. v noci od 24. na 25. prosince z vzení Vyškovského. Kardynál tím byl u velikých neprvé vyslýchán

jelikož

snázích, jelikož mluveno, že on o

jímž

jej

kardynál pronásledovati

bylo pátrání

po

Tiprchlíku,

útku vdl. Písné stíhání ale, dosvduje opak toho. Marné

dal,

jelikož

dvoe arciknížete Leopolda. Matyášov a uinn pak od

v

bezpenosti

Vrátil se do

kardynála

se zdržoval

na

Moravy teprv po smrti roku 1620 kanovníkem

Olomúckým. Opavské a vbec celá ást Slezská, která až podnes k král Olomúcké náleží, byla ástkou zem Moravské. Otakar svému nemanželskému synovi Mikuláši Opavsko co zvláštní vévodství propjil, pedce potahovali Moravané onen oukraj k markrabství Moravskému, jakož jasn o tom svdí Kn. Tova.

**) Knížectví

A

arcidiocési

(vyd.

odDemutha

str.

122): „Knížectví Opavsk*' od starodávna

i

s

'cexiovir

28

luzcza

^i56ii

h^"^^ ^

•

, t £

3. Aby ráil dáti odpovd pánm stavm podlé zstání na pedešlém snme léta 1609 v Olomouci držaném strany pohbu osob náboženství pod obojí kostelích pod jednou. 4. Aby se nébránird zvoniti^ kdyžby která osoba stavu užívající v mstech umeíár' 5. Aby podlé snesení starobylého, obzvláštn pak léta 1608 na obecním v Krn držaném obnoveného, cizozemci na prelatury dosazováni nebyli*). Když jsme zasedli, podal jsem na J. M., ponvadž to za obyej v této zemi jest, aby jeden stav druhému, mlliby jaké artykule obecm', kteréby uvažování potebovaly, posýial^ taky-li jsou na to ráili mysliti, aby nco toho mezi sebou shledali a když žádný nic neml, podal jsem jim v

^

snm

tím kuížeitvíiii ku poinoci /cmi

v jiná Slez.ská z

Moravy

A'y.šší s

kiiížeít\í

vyato, jakožto

a

ti'ti>

k

i

))ýti

i

Moravskému

l)iskiii)8tví

luá a

vysazenu

kuížeitví

to

sluší."

Opavští stavoví' takú pracovali k tomu, aby starožitný sva/.ek

Moravou udržován

knížatm

kdežto

byl,

uaklnuvala. Spor

se

a jiná

(.>pa\ a

nie/.i

knížaty trval nstavlni- a velmi to

vždy liyvalu

ji'st,

nob jest

in-s1u.ší,

ili'

Moravskými veden

msta

k slezským

.stavy

a Slezskými

byl v 17.

.stfiletí,

jakož

dotvrzují muoliá rokováni na siinn'li a poselství k eísaii u

Když Karel

vei

vévodou Opavským, protestovali stavové proti Innui. obzvlášt na snmu roku 1C>14-, kdežto vvbrožovali, že mocí l)rannou se oprou, kdyby Ipavští stavové k uznání nového vévoiU donm-cni býti mli. pak dluuhé té

vypravená.

/.

Liilitenšteina stal

.se

(

i

A

rokování mezi císnicm

a stavy

Moravy a

<

>p;ivska j)oéalo,

nevyízeno

uielio za pfícition jdetich kardynála Klilesla a utužen }>omr mezi

Opavskem pojeilnání *}

a Moravou, jakýž až ))odnes J^epauMi v ('as. Mus. isc.o.

iest.

(Srov.

<>

lom dkladné

407i.

sti-.

sneseni nestalo se ale na snme v Brn. nýl>rž jak í>nm, pam. ku. IV. list oiii. dokazuje, na Olomúckém položeném na deu 16. msíce ervenec Snesení toto zní v tato slova: „Po-

Dotyné

sum

li

nvadž

to

jest

v

že

jistá,

obyejní; jedeakaždý na

více nežli na cizí láskavj.ší jest a o

peuje a se ským snesli

stará: na :

al>y

im

vcdlé

osoby v markrabst\!

vzdlán!

jsou se jiní

•
nnto

pojených zrodilé obzvbíštn

t('ž

\-

tíi

a

dobré

stavové

s

vlast její

stavem prelát-

k;inovu\- a clivalitebnélio

království

eském

svou

snažnji

a

obyeje

zemíth pi-

st;>vu ]);inskélin a rytíského, kdyžb^osoby hodné a spisobné téhož zákona a ádu, tak aby fundací tedy na ublížení nic se nedalo, 'byly. ped jinými cizozemci iia budoucí nRv k prelaturám edrováuy bývaly."

Toliko

29 spisu, do kterého jsem tchto následujících 28 artykuhlv dále poznamenaly aby se rozsouditi mohlo, mohlo-li hy o co promlouváno býti neb ne V

n

Artykulové obecní, kteíby uváženi býti mli. Osoby naíditi ze všech stavv, kteréby s J. M. smlouvy v J. M. C jednaly strany království Ceskdm uinné a jiné potebné zemské vci^ a vymiti, kteréby býti mly a na jaký spsob se jednati. 1.

Arciknížetem na míst

'2. Mlo-li by se s .1. Milostí arcikuížecí jednati^ aby M. C, ráil obnoviti landfryd, potvrzeni svobod, ili na prvnjším pestati a pokudžby se jedno ani druhé uiniti nevidlo, mlo-liby se na nco nového pomysliti? 3. Mélo-liby se jednati, aby J. M. (v. ráil obzvláštním majestátem potvrditi milost na kovy uinnou*). 4. Mloli-by se žádati ,1. M. Arcikníže na míst J. M. o revers na 20.000 o sjezdu brnnském, léta. IBll 23. januarii držanén), J. M. ('. svolených; item o revers na regiment knechtv a 1000 koní vcrbovaných; itcm o revers na to, co jsou páni stavové darovali k veselí J. M. císaské. 5. Mioli-by se žalovati .T. M. C, že msta pekážkou iní stavu panskému a ryl irskému v skládání vín v mstech podlé snesení nkolikerých snmovních*'-').

J.

C

*)

Obdarování na kovy hylo již potvrzeno Matyášem v odpovdi dané na žádosti snmu roku 1608: „Kdež také stavové J. M. K. za to žádají, jakož od J. M. C. ol)darování na kovy až do dvaceti pt let dané mají, zdajíe se jim ten termín pro veliké na takové vci náklady krátkv^, aby J. M. K: jim na to majestát a osvobození tak al)y f)ui

ráil

:

ráí, k

i

s

potomky svými toho na

Jeho M. K.

tm

dvaceti

druhých dvaceti .J.

**)

M. K. ráí

Msta

z milosti

té

pt

pidati ráil,

iiadje

býti.'-

poteb

s

ímž

asy požívati mohli, stavm naklonn

i)rvé

nadání

mají,

bj'ti

ještí-

že stavové spokojeni bndoii

(Snm. pam.

ku. IV.

fgl.

410).

prupinaního práva nedovolovala do

dáti

k

pti letm, na kteréž

nadužívajícc totiž

vína k jejich jen

vné

kterouž

té,

sklep mstských

nm

dom

pánm

skládati.

A

o vci té rokovalo, na mnoha snmích již ped tímto a po pece vc na míst svém postavena nebyla; tak zkonfiskovali Bráué ješt r. 168S biskupovi Olom. lirabti z Liechteušteina uherská vína, když je do sklepu domu svého )ia zeleném trhu složiti chtl.

se

koi. no.

b.

30 6. Mlo-liby se s J. M. Arciknížetem jednati^ aby J. M. C. neráil pedstavovati v titulích svých Slízska Morav. 7. Mlo-liby se žádati o Ubrmany na hranice Uherské

a pi témž artikuli mluviti o obnovení komisav na tyž hranice a žádati pán prelát, aby bez pohoršení práva svého toliko pro uspoení nákladv, osob z prostedku svého nenaízovali a vymiti pi tom, co se má dávati poslm eským, když na tyž hranice pojedou. 8. Mío-liby se žádati J. M. Arciknížete na miste J. M. C, aby to skuten pi pánu podkomoím naíditi ráil, aby do rady v mstech Olomouci a Brn i jiných podlé uvolení J. M. (.\ osoby náboženství pod obojí dosazoval. uiniti, aby ráil 9. Mla-liby se pímluva k J. M. spokojiti vitele své n rukojm vyvaditi.

C

10.

Mlo-liby se

vypraviti jaké

v jakých píinách a kterého 11.

Ponvadž

J.

poselství

k

J.

M.

C

asu?

M. C. jakž

se z

pednesení snmov-

ního rozumti mže, nejednch pomoci penžitých žádati ráí, nadto páni stavové jsouce pes šestkrát stotisíc zlatých dlužní sbírky jisté na zaplacení jich uložiti na sebe musejí, má-li pi pedešlých bernch^ které až posavad svolovány byly zstati? ili páni stavové ráí chtíti njaké jiné prostedky pohodlnjší obmysliti? 12. Pi spravování berní aby každý obyvatel se piznával, na jaké minci bern spravuje. 13. Aby naízeno bylo, v jaké cen se mají dukáty a tolary bráti? 14. Aby se vymení stalo, která mince má za falešnou držána býti a podlé eho? 15. Má-li pi pedešlém spsobu zstati, aby výbrí z mst k pijímání berní od obyvatelv naizováni byli, ili páni stavové jiné osoby k tomu jmenovati chtíti ráí ? IG.

Pokudžby výbrí

z

mst

zstávati mli,

aby jim

byla písaha vydána^ kteiouby byli zavázáni pánm stavm a dyrektorm penz zemských. 17. Aby páni stavové ráili pomysliti na jiného dyrektora penz zemských, ponvadž píliš obtížno pichází vedle jiných prácí ouadu mého tu taky na sob držeti.

mn

18.

stavv

Mají-li

se

pomoci penžité

J.

M.

n

C.

od

pánv

svolené díve, než-liby revers na dán byl, od rentraistra zemského vydávati. 19. Kdyby se peníze J. M. C. svolené odvozovaly, aby

31

v

té

cen

brány

byly,

jak

20. Mají-li se

bern

spravovati,

platí

na

tom míst, kde se

odvozují. nastala-li

by válka a

které z nich? 21. Oui-edníkv menších obojího kraje se dotázati, aby pod písahami svými k ouadu svému uinnými oznámili, jest-liže jsou se bez ohledání na osoby tm, kteíž bern nespravili, na dtatky jejich zvedli a pakli jsou toho neuinili, co k tomu má íkáno býti? 22. Jakým spsobem by se reštanti vyupomínati mli, ponvadž ti, kteí bern zadržují na ouedníky menši a na zvozování se na statky nic nedbají. 23. Aby na míst pana Bohuše z Zástizl již nebožtíka jiná osoba k pijímáni poetv zemských volena a naízena byla. Po petení tchto artykulv, když ode všech schváleny byly a uznány za hodné dalšího uvažování mezi stavy, poslal jsem s nimi na míst stavu panského pana Jana Diviše bratra svého a pana Hynka z Vrbna zet svého ku pánm z rytístva s oznámením našich pátelských služeb a žádostí, aby je mezi sebou petli a podlé toho; jakž by další toho rozmluvili, týmž spsobem* jsou taky i potebu uznali, o poslány ku pánm prelálm po Karlovi Jordánovi z Clausenbuku písai menším, a vyslaným z mst po drabantu. Když zatím bylo nastoupeno na, artykul první a pišla pímluva na pana Jana Kavku z Rian, promluvil: že prvé ten obyej býval, aby se proposicie císaská pede všemi jinými vcmi vážila, potom na obecní artykule nastupováno bylo a žeby se mu vidlo, aby se totéž pi tomto snmu zachovalo a peteni artykulové na ten as poodložili. Dal jsem mu odpov: že uvažování proposicie císaské neb pednesení, kteréž jménem J. M. se stalo, grunt svj založený má na tchto artykulícb, ponvadž se odpovd dáti nemže,

n

léby prvé o artykule tyto snesení se stalo, a vyhledalo se, odkudby se mly J. M. C. pomoci jaké svoliti a jakým spsobem re^tanty, kterýchž J. M. žádati ráí vyupomínati. K tomu taky, akoli tomu tak jest, že posledními lety vci císaské prvé uvažovány bývaly, než zemské, avšak že stavové nikdy nedali se tím vázati, aby to jako z povinnosti inili, než že jsou to sob na svobod své zachovávali, nyljrž pamatuji, pi kterých se zaátek inil od že já více

snm

foi.

m.

33 obecních aitykulv, než od proposicie, proto že jsou pednaši ohlídali se v tom na dv píiny, jedno: aby páni zem nelj komisai jich, kdyžby zvdli o tom, že vci od nich pedložené již k místu pivedeny jsou, nedotírali na stavy, aby zanechajíce všeho jiného uvažováni s dáním odpovdi pospíšili; a druhé: aby tudy obyvatele pi snme zdrželi, kteí snesouce se o to, coby mlo na císaské pedložení za odpovd dáno býti, nemnoho potom na obecné vci myslili, nýbrž jedni po druhých se rozjíždli. A tak umlkl a pímluvy šly poád. Stalo se pak snesení pi prvním artykuli v našem stav toto: jednáno Aby s .T. 1\[. arciknižecí na míst J. M. bylo^ abv ta sndouva mezi zmocnnými od pán stavv království Caského a zmocnnými od pán stavv markrabství Moravského v království eském léta 1611 uinná od J. M. arciknižecí na míst J. ^M. (.'. stvrzena byla. Jestliby njaké rozmyšlení míti Jráil, bud strany J. jM. A^ pí slov, bud strany samých vcí, aby osoby od J. M. pánv

kové

C

em

k tomu naschválení J. M. pánv stavv, k emuž J. K. M. pán kardynal dožádán a osoby nižc psané k tomu naízené: Jeho milost i)án hejtman,

stavv naízené s .T. M. A., íditi ráil, jednati a zavírati Foi. 111 b.

neb kohoby

J.

1\[.

moc mly, na

pán nejvyJíší komorníky pán sudí, pán Jeroným Václav hrab z Turnu, pan Jan Jetich z Kunovic, pan .liii^^^ol Kinecký, pan Petr starší Sedlnický, [)an Jan Diviš / Zerotína a pan Hynek z Yrbna. Ku pánu kardynálovi a pánm oucdníkm a soudcm zemským dali hlasy všickni. Nejprvujší byl pan Bedich Sedlnický, který tím hnub aby tolikéž nkdo z mladých byl naízen, tak aby ndadší )nohli od starších se uiti, a v pravd, což on mluvil, já jsem myslil tchdáž. .lakož pak zavírání bylo, napomenul jsem stavu potom, když na panského, a])y nkteré osoby z obce taky k sob pijali, netoliko pro tu píinu od pana Scdlnického oznámenou než více proto, aby páni oucdníci a soudcové zemští nebyli v to domnní tažení, jakoby všecku moc ve všech vcech na sebe táhli a obec sob za nic pokládali; a tak jest k tomu

mn

-

*

pistoupcn(j a voleny svrchu psané tyry osoby. '2. Yz'á.t polom druhý artykul a zavíuo, ponvadž ta smlouva, kteráž jest Jeta 1608 v království eském ped Prahou mezi J. M. císaem Kudolfeiu a zmocnnými od pánu stavv království eského strany jedné a J. M. C. pánem

H^ naším na onen

as cckanccm

království

eského

a vyslanými

a zmocnnými z Murkrabstvi moravského uinna, to s sebou pináší, že kdyžby obyvatelé markrabství tohoto pod panování a správu budoucího krále eského pišli, že .1. Mtem pánm stavm markrabství moravského všech J. Mti privilegií a svobod J. J\l. Kr. potvrditi povinnen býti ráí, jakž ta smlouva Síe to v sob obsahuje. Protož aby s J. jM. Arcik jednáno bylo, aby J. jNÍ. na místé a slovem ,1. M. se zamluviti a pipovdíti ráil, že kdyžby J. 31. páni stavové tu na J. M. C. vznésti ráili, že J. M. ( ráí míti všech privilegií a svobod ve všech slovich^ punktích, klausulích, artykulích v celosti potvrditi, tak jakž táž sndouva to s sebou pináší a jakž jest to J. ]\[. ráil pedešle pi pijímání za pána uiniti. Co se pak landfrydu dotýe, aby obnoven nebyl, toliko aby J. M. ráil obzvláštním listem na pergamene pod peetí svou k se piznati a že jej ve všem držeti chtíti ráí zakázati; Proto pak jest zstáno, aby landlyd obnoven nebyl, aby tudy první, kterým jsme po tyto léta zavázáni byli;, nebyl zlehen a jako za nepoádný odsouzen a jakoby pán náš jsa tehdáž toliko ekancem království eského a nekorunovaným králem, nebyl té moci s námi landfrydu uiniti a my s ním, nýbrž by ani na obnovení potvrzeni svobod nebyli nastoupili stavové, kdyby to v výše jmenované smluv zejména obsaženo nebylo. 3. Co se milosti na kovy dotýe, zstáno, že jakož J. M. C. v pijímání za pána na onen as na kovy frystunk :

C

vc

'.

nmu

ml

k tm 25 letm od J. M. Císae Rudolfa daným, druhých 25 let milostiv pidati ráil a od J. M. císae Rudolfa na tch 25 let majestát J. Mtem pánm stavm daný jest: Též J. M. Arcik: žádati^ aby od J. M. C. nynjšího podobný majestát na druhých 25 let dán byl, tak našly-liby se v horách kterého pána obyvatele kovy zlaté, nebo stíbrné i jiné, aby toho svobodn a voln až do tch 50 let užívati mohl, 4. Týmž spsobem taky strany reversu takto sneseno jest k žádosti J. M. C. 20000 zl. na válené ouady svoleno, též regiment knechtv a tisíc koní verbováno a potom do království eského posláno a uinno, na to aby se reversu žádalo ale což jest bez žádosti J. M. z dobré vle uinno, jako jest bylo na svadební veselí J. M. C. z

Jakož

;

lásky 30.000

mlo,

zl.

darováno,

na

to

aby

se

reversu

vidí se nepotebí.

3

žádati

34 Foi. 112

5. O rozepe mezi stavy vyššími a stavem mstským promluveno^ ponvadž ta vc od dávniho asu již mezi nimi trvá, ano dosti snadná, patrná a zetelná jest, aby J. M. Arcik: tu vc peslyšeti a výpovd na míst J. M. C. v tom uiniti ráil. Pokudžby pak vždy pro nkteré píiny výpovd tak spšn státi se nemohla, aby J. M. Arcik: na míst J. M. C. se zakázati a pripovedíti ráil, že mezi tímto asem a nejprv píštím vinobraním J. M.^ C. komisae naíditi ráí, aby tu vc vyslyšeli i výpovd konen uinili. 6. Pi šestém artykuli vidlo se, žeby zbytené bylo J. M. Arcik: zamstknávati, než ponvadž ráí býti k snmu tomuto od J. M. C. naízen, sneseno toliko^, aby J. Mti v známost uvedeno bylo, že páni stavové, když své posly k skrze též posly stížiti J. M. C. vypraví, tu vc J. M. C. chtjí a J. M. C. pi tom žádati, aby to pi kanceláích

napraviti ráil. 7.

lm

Ponvadž pi

hranicích uherských

pánm

obyvate-

poddaným jich veliké ublížení a nátisky rozliným spsobem od nkterých obyvatelv království uherského se djí, aby J. M. Arcik: žádán byl, aby se na míst J. Mti zamluviti ráil, že od J. M. C. Ubrmané na hranice uherské a

mezi tímto asem a sv. Martinem nejprv píštím naízení budou; co se pak vychování pánv komisav z království eského, kteí pi tom býti mají, dotýe, toho pi prvnjším snmovním léta 1609 snesení pozstavovati ráí, však na míst pana Maximiliana Lva J. Mti stav panský pana Vilíma Jestližeby pak z Roupova za komisae naíditi jsou ráili. který z tch naízených pánv komisav buto pro nemoc, nebo jinou jakou pípadnou slušnou píinu pijíti a pítomen býti nemohl a poteba spšná té vci nastala, a žeby J. M. nejvyšší páni ouedníci a soudcové zemští pro naízení jiné osoby nebo osob jakžto prvé J.Mtem od pán sta-

vv

tm

již v moc dáno jest, sjeti se moci ráili, aby to' prvé k té vci naízeným pánm komisam v moci pozstaveno bylo, aby moc mli jinou osobu nebo dv voliti a ji nebo je s sebou k tomu za komisae pivzíti. 8. O pána podkomoího vidlo se, aby ta vc J. A. M. generaliter pednesena byla a J. M. pi tom žádán, aby pi pánu podkomoím naíditi ráil, aby se to od nho pána podkomoího, což tak J. M. C. pánm stavm v té vci se zakázati neb voliti ráil, skuten zachovávalo. 9. Strany vitelv J. M. C. povoleno, aby ta vc a

95 obtížnost .]. M. Arcik: v známost uvedena i také k J. M. C. pímluva uinna byla^ aby J. M. C. véitele své což nejdíve možné spokojiti a pány rukojm své vy vaditi milostiv ráil. 10. O vypravení k J. M. C. odloženo až ku posledku

aby se ta vc mohla dobe uvážiti. Artykul strany bern jest odložen na žádost pána kardynála do zejtka, za píinou, že se nemohl resolvírovat tak brzo, ml-Iiby k té cest, která ode podána byla,

snmii

tak,

11.

mn

pistoupiti. 12. Povoleno od J. Mtí k tomu a vidí se za dobré^ aby pi spravování berní každý obyvatel se piznával na jaké minci berní spravuje a to aby v notuHch listv piznávacích v snme dostaveno bylo. 13. Dukáty a tolary aby tak brány byly, jak se posavad braly, totiž dukáty po 2 zl. moravských a tolary po 84 krejcaích, a pokudžby jaké poselství k J. M. C. od pánv stavv vypraveno bylo^ aby se toho pi J. M. C. v poníženosti vyhledávalo^ tak aby J. M. C. tu vc strany mince jakž nejdíve možné pedsebe vzíti ráil; a kdyžby se J. M. C. o as k pedsevzetí té vci resolvírovati ráil, aby tm osobám snmem léta 1609 k tomu od pán stavy foi. naízeným v známost uvedeno bylo^ a kdyžby se tak strany mince snesení stalo, aby J. M. C. skrze ty osoby z Markrabství Moi-avského k tomu naízené J. M. pánu hejtmanu v známost milostiv uvésti dáti ráil a J. M. ,pán hejtman aby skrze patenty a listy odevené po zemi, po by která mince a jak brána býti méla^ pánm obyvatelm oznámiti ráil. 14. Aby Kandelberger pivezma k sob nkteré osoby

em

z mst o tu vc s nimi rozmluvil a se snesl, jak by to nejlépe pedsebe vzato býti mohlo, a J. Mtem to pednesl k uvážení, tak aby to napraveno bylo. 15. 16. 17. Odložení do zejtka za píinou artykule strany berní, kterýž tolikéž jest do zejtejšího dne odložen.

18. Sneseno od J. Mtí^ aby nebyly vydávány peníze žádné díve, nežliby reverse od J. M. C. na pedešlé i nynjší bern svolené nebyly odvedeny. ll>. Vymazán jest, žeby více škody zemi pinesl než

oužitku. 20.

Ponvadž

se tento artykul berní

dotýká,

týmž spsobem, ažby na artykul stran berní pišlo. 3*

odložen

112 b.

36i

21. Povoleno k toimv aby oueduikv menších dotázáno bylo o tu vc. 22. Aby od tohoto asu po vyjití termínv k vybíráni berní a sbírek uložených reštantnici od osob tch, kteréž k vybírání naízeny budou^ J. Mti pánu hejtmanu poádn poznamenáni dáváni byli a J. M. pán hejtman aby takového každého reštantníka k sob obeslati, jej na závazek vzíti moc míti ráil, na ten spsob, aby zadržalý reštant do následujícího soudu zemského spravil, a na spravení toho kvitancí pánu ukázal a nespravil-liby do toho asu, aby se ped soudem zemským postavil a tu znovu na závazek vzat byl, že se na rathouze^ jakož mu uloženo bude, postaví a odtud vycházeti nebude, ažby reštant spravil a kvitancí na to ukázal i také od J. M. pána hejtmana anebo kohožby pán k tomu naídil, rukou dáním propuštn byl. Pán hofrychty manský aby se tolikéž tak zachoval pi maních pán biskupových. Pi uvažování toho artykule všickni jsme se na jednom snesli, krom dvou neb tí; mladší chtli mudrovati, ale brzo musili od svého ustoupiti. 23. Ponvadž pan Bohuš z Zástízl prostedkem smrti zemských na míst z tohoto svta sešel, ku pijímání jeho pan Bedich Sedlnický z Choltic od J. Mtí jest naízen. Když tyto vci uvažovány byly, okolo hodiny druhé s poledne vyslali páni z rytístva k stavu panskému pana Kryštofa Karla Podstatského z Prusinovic, komorníka práva menšího v kraji olomouckém a pana Jiího Zygmunda Prakšického z Zástízl a poslali po nich artykule nkteré k uvažování, kteí však proto, že as k tomu nepostaoval dnešního dne k uvážení nepišli, a to tyto:

pot

1. Ponvadž se to nachází, že nkteí pánv obyvatelv podlé poslednjšího šacunku žádných berní nespravují, prokoni žádní vloženi nejsou, jiní že mnoho na tože na se jest uložilo, sob stžují, proež se vidí pánm z rytí-

n

n

stva,

aby nový šacunk tímto

snmem

naízen

byl.

pánm

svým ani tauffai v poddanosti žádnému jinému státi nechtjí, za dobré by bylo, aby na míst jitch gruntv, ných všech haushalterové každého domu kdež dvory své mají, slibovali, tak chtl libý kdo kterého z nich právn viniti, týž haushalter aby za odpovídati povinnen byl*). Jakby reštanty co nejspíšeji zvyupomínáni býti 3. mohly prostedek vyhledati. 2.

Ponvadž

pánm

n

oi.

113

")

Jedua

z

hlavních zásad

uovokestncnv

byla: „žádný kestaii ueiná

m Atykul do snmovního snesení o všelijaké emepekážka v jejich handlích v Rakousích dje, vložiti a pi J. M. Arciknížecí aby to petr4.

slníky, že se jim veliká

ženo bylo vyhledávati a žádati. 5. Aby s nejvyššími pány ouedníky desk zemskýcli snesení se stalo, coby se od vklad do desk zemských podlé velikosti a malosti sum platiti mlo^ nebo se pedešlé placení od desk obtížné býti vidí. 6. Aby J. Mti páni stavové to rozeznávati ráili, jsou-li páni ouedníci menší vyšším ouedníkm co od vkladu neb desk zemských povinni platiti, ponvadž v knize pána Tovaovského zapsáno stojí, že ouedníci jedni druhým prí práv platiti povinni nejsou. 7. Zpráva se dává jistá, že Židé v Polšt za dobrou minci halíe kupují a za 2 kr. 18 halív jim tam dávají a zde oni po 12 halíích za šesták jich udávají a tak na tom tetí výdlku mají. 8. Nachází se Židé, kteí znamenitá stíbra dlaná na koflících i jinae v zemi skupují a za polskou i uherskou mincí je s svým velikým ziskem vydávají a zase do této zjevn i tein je mezi lidi vtrušují. í>. Takoví Židé se nacházejí, kteí jednu minci za druhou a nkolik zlatých jim na 100 zl. výše dávají a dobrou minci ven z vyvážejí.

pánm

zem

zem

Mnozí pod spsobem poutníkv z mnohých zemí s listy podvodnými a falešnými do zem picházejí a mnoho asv v zemi zstávajíc a naskrz ji procházejíc žebí a nkteí dají zde v zemi své listy sob pepisovati a obnoviti, ku kterýmž nkteí páni obyvatelé (neznajíc jich) peeti své tisknou a oni po tom tím lepší pnichod v zemi mají. 11. Pišlo v zvyk nemalý, že nkteí'í z pánv obyvatelv poddané sobe vyjednávají a na gruntech svých jich neosazují, než dopouštjí jím své vle užívati, z kterých potom kmíni*) a zbojníci na cectách bývají a když takový pn skutku pistižen bývá, aneb na nj vyznání pi útrpném práv 10.

;

vrchností''.

l)_vti

flami, *)

O

Nkteí

z

nich ídili se

Pfibel ex jrerm.

zlodj.

koiininistickými

Kmín (cf. pol. gmin == Gcmcin) nízký, spatný lovk, lhá,

tomto slovu píše Jungiiiaun

der

i

zása-

na co slova „hausbaben" a „kuchvfr' dorážejí.

—

:

er

lidu

kláuiatel,

Zda-li nelze slovo to odvozovati z fraucouského

gamin

že totiž ,touž dobou do Cech se dostalo jako la botte, culot atd. Proti kmínm a tulákm smují mnohá usnesení snmovní.

?

—

38 tak tuze stoji, a o ti páni jejich pi nich a z vzení jich vymáhají a k nim pedce^ by pak zjevní psanci byli, s exekucií nepikraují. 12. O drahém prodávání suken a obuví od krajav a ševcv, tak že co ped tím sedlák staršímu pacholku (> i 15 zl. dáti musí, v zl. služby dával, to nyncky 12 jsou velice souženi a utiskáni^ 13. Na mejtech, které Židé v pronájmích od pánv obyvatelv drží, jak v tom s kesany domácími i pespolními zacházejí, to ti vdí, kterých se dotyce. svým neza14. Aby páni obyvatelé lidem poddaným stane

n

se,

tehdy

se dopisují

emž

p o vídali, na cizí piva choditi. 15. Partyty aby se zastavily.

Sobota.

Foi. 113. b.

Iš. srpna.

Prvé, než jsem do soudnice Sel, zastavil jsem se u J. M. A. a dotázal jsem se, ponvadž zejtejsího dne nedle bude^ vidlo-li by se J. Mtií aby k získání asu dnešního dne ješt stavové k J. Mti své posly s tmi smlouvami, o nichž po tyto dní zmínka jest byla, vypravili a J. ^Iti žádali, aby sob den a hodinu obrati ráil k namluvení se s stavy o artykule v nich obsažené? l^znal to Arcikníže za dobré a tak jsem na horu jel, abych stavm o tom oznámil. Okolo 11 hodin zasedl stav panský a tu jsem J. ^[tem pednesl, že mám nkterá psaní všem stavm svdící, kteráž ponvadž by se snad nco pilného v sob zdržovati mohla, že mi se vidí, aby byli stavové povoláni, tak aby se u pítomnosti jich peísti mohly nad to že bych ml ml taky jim pánm stavm v známost uvésti, jalcé jsem dnešního rozmlouvání s J. M. A. ml, což odkladu tolikéž netrpí a tak když jsou to pímluvami svými schváliti ráili poslal jsem pro pány z rytístva pana Bedicha Sedlnického a pana Petra z Náchodu, pro preláty písae menšího a drabanta prom sta. Když mezi nás vstoupili, oznámil jsem jim totéž a tak jest ihned k tomu pistoupeno a s poátku teno níže položené psaní od knížete Karla Minsterberského. Den hochAvtirdigsten hochgebornen Frsten hoch und wolgebornen Herrn, ehrwiirdigen, andáchtigen, edlen,, gestrengen, ehrenvesten Herrn N. N. Cardinaln Bischoffs, Haubtraann und Obristen, Land: und Rechtsitzern defi Marggraffthumbs Marherrn, Rom. Kais. Maj. Ráthen, unsern besonder ;

39 lieben Herrn, outten Freundten, Ohmen, Nachbarn und besond. gutten gonnern sambt und sonders, Unser freundtliche dienst, íreundschafft, giinstigen grueíX und alles guttes zue voran, hochwurdigster Fiirst, hoch und Wolgeborene Herní, Ehrwiirdige, AndechtigC; Edl, Gestrenge^ Ehrenvesto besonders liebe Herm gutte freiinde, Ohmen, Schwíígere, Nachbarn und besonders gutte gonnere. Was E. LLden die Herm und ihr negsthin uns wegen des Tíirken vorhabenden einfals in Siebenbilrgen freiindtHch und wolmeintlich zue erkennen gegeben und uns sowoll dip gesanibten Herrn Fiirsten und Stcnde in Schlesien der den nottfall und zuenachbarlicli assistenz und hiilíYe stossende bedrangnils der benachbarten lande erinnert und angesonnen und dan, was in einem andern schreiben sich E. LLden die Herrn und Ihr uber diesen beschluas beschwert zue sein angemeldet, Avelchen die gesambten Herrn Fursten

au

:

und Stende bey jiingst gehaltener ihrer zuesamenkunfft Avegen des Fiirstenthumbs Troppau gemacht und was dieselbten desswegen an den Landtshaubtraan gemelten Furstenthumbs mitt einhelligen Rath schriíftHch abgehen lassen, das alles haben wir zur geniige verstanden. Wan wir dan darauf E. LL. die Herrn und Eiich alsobaldt darumb nicht beantwortten konnen, dass vermoge dieses Landess Schlesien eingefilhrter observancz und libligkeit in dergleichen vorfallenden sachen, die nechst angesessenen Fursten und Stende vorhin vernoraen Averden miissen und sich wegen derer von einander abgesessenen Herrn Stende und von ihren erkiindigten und erholeten guttachtens wess vorzogen: also ersuchen wir E. LL. und gesinnen freiindtlich und giinstig, dieselebten diesen vorzug nicht befrembdlich vormerken und uns im besten daran vor entschuldigt halten Avollen. So viel nun vorgedachten unversehen einfall betrifít, thue ich gegen E. LL. den Herrn und euch, die negst angesessenen Herrn Fursten und Stende neben unns dieser beschehenen aviso gantz freiindtlich, nachbarlich und dienstlich bedancken und Avie sie daraus E. LL. der Herrn und Eiier also der gesambten Inblichen Stánde zue diesem Lande jeder zeitt

tragende nachbarliche

zueneigung,

guttes

vertrauens

und correspondenz verspiiret, also sind Avir auch vor unnss und im namen der sambtlich Herrn Fiirsten und Stende geneigt und begierig diesestheils aller nachbarlichen gebiir zue erAveisen; und vorwuntschen hertzlich, dass der Allmech-

koi.

lu.

40 tige allen besorglichen einall und gefahr bartten Landen gnedig- vorhutten und

von den bcnachabwenden woUe,

zweiffeln auch nicht, die Rom. Khais. Mt. unser allerg^nadigster Herr diese gefahr in acht nehmen und dabey in die-

sen und benachbarten Landen diss verordnen werde, was hieruber in dergleichen plátzlichen íallen zu sicherung dess Landes im brauch und úbung gehalten Avorden, darbey wir dan unterdessen von tragenden Oberamtswegen im namen der Herrn Fiirsten und Stende an unserm zuethun und was sich '/A\e anstellung gewohnlicher bereitschaft im Lande und auí den nottfall zu niijglicher assistenz und hiilfte den bedríingten benachbarten Landen erheischt nicht verwinden und unterlassen wollen. AVass nachmalen die Avegen des Troppawischen Fíirstenthumbs von E. LL. den Herrn und Eiích eingowendete beschwiirde und angezogene praetension anreichen thut^ ist den negst angesessenen also auch den gesambten Herrn Fiirsten und Stenden und uns niemals in sinn und vorsatz khomen weder durch dieses oder anderes mittel, ursach oder anlass zue einiger unnachbar: und unreiindschat zu suechen oder E. LL. den Herrn und Eiich im -wenigstcn zue naho zue khomen, hetten auch dio gedanken nicht schi)pt'en konnen, dass die Lubhchen Stende dess Marggraífthumbs Marhern hierdurch dcrgleichen einbildung erreichen sollen, sondern wie die gesambten Herrn Fiirsten und Stende im einheHigen rath beíúnden, ist bloss und allein zur defension der Ihnen den Herrn Fiirsten und Stenden von Aveiland Khaysr MaximiHano hochmildester gedochtnuss zue erkanten possession und habenden recht gemeint und ftirgegangen Seind auch dazue dannenhero nottdrenglich geursacht worden^, dass sich der haubtmann gemelten Troppa-sWschen Fiirstenthumbs zucAvider der notorissima possessione auss aigenen willen und vorsetzlichen die Herrn Fiirsten und Stende mercklich in ihrem besitz zu turbiren und praegraviren unterstanden, indeme derselbe die oberamts beíelch bey sich hinterhalten, der Landtschaft nicht pubhcieret, zue den filrstentagen, zuesamenkunften, oberrechten nicht abgesendet, die Steuren und Landesanlagen biss dato nebeu den andern Stenden abzueíilhreu sich verweigert und ofenthch sich verhiutten lassen, samb dass Fiirstenthumb Troppaw dem Landt Marhern zugehore und dardiirch de facto ohn alles vorgehendes rechtliches erkentnuss zuwider angezogenen Khaysers Maximiliani Decret und sonsten aller :

41 herrn Fiirstcn und Stonde kundtbaren rechtens zue entsetzen unterían,c:en wolleii, darbey dan die i;e3ambten Herrn Fiirsten und Stende dess gewissen vorsehens 2;ewesen E. LL. die Herrn und ilir hieraus selbsten abnelnnen Avurden^ wie ihnen den Herrn Fiirsten und ÍStenden solch des TroppaAvischen Haubtraans unrechtmessiíien Process zuebillichen oder denselben o-uttzue heissenund nicht vielmchr vermUge natiiriichen und aller ViUker recht contra tam manifestm spolium auf ^ewissc deensionsiuittl zue sinnen gebiiren woUen. Und avoíI dan die gesambten Herrn Fiirsten und Stende, wie gemeldet, ein anders nicht, alss ihr zueerkantes Kecht und kundtbare posses hier durch in acht zue nehmen und E. LL. den Herm und euch im wenigsten nicht zu nahé zue gehen gemeinet, als woUen E. LL. die Herrn und Eúch Avlr im namen der Herrn Fiirsten und Stende und aut" die von den negst angesessenen Stenden unns beschehene weittere errinnerung íreiindtlichen, in íreiindtschaft, gunstig und alles Vleisses crsucht und gesinnet haben, es wolleu E. LL. die Herrn und ihr die Herm Fiirsten und Stende oder unnss, Avas wir tragenden Oberambts wegen und auf der Herrn Fiirsten und Stende einhelHg gemachten beschluss zue verovdnen schuldig und pflichtig sein, in dieser billichen šach nicht vordencken, sondern die heri*n Fiirsten und Stende, vielmehr bey ihrer durch khayserliche Decreta zuerkanten und solang continuirten possession bis zue ausstrag der sachen, die man dieserseits Ihrer Khays. und Khon. Mt. unserm allergnadigsten Herrn gerne unterthanigst vertrauet, ruhiglich und ohne eintrag verbleiben lassen und den Troppa- f..i. lu wischen Haubtman und ihme anhangende etzlich von der Landtschaft daselbet auch dahin zu ermahnen und dessen vorgewissert sein^ dass dargegen die Herrn Fiirsten und Stende die alte heb, freiindtschaft, vertreiiligkeit und gutte correspondencz mitt E. LL. den Herrn und eiich iederzeitt zue foviren und continiuiren eiiserst geneigt, willig und beflissen sich werden erfiinden lassen^ "Wir dan auch E. LL. die Herrn und eiich Avir unsers theils íreiindtHch, nachbarlich und gunstig ersuchen und ansinnen, dieselben Avolten sich hiorinnen oder anderAverts zue uns keines andern vorsehen, dan was neben der schuldigkeit zue erzeigung aller fi-eiindtlichen nachbarlichen und schuldigen affection, wie verhoíFentlich wir iederzeit also auch ein treiwes mittglidt des rechtlich

ordaung und

zue depossidiren iind

billig-keit die

ilires

ii.

42 Lobl. Marggraffthumbs gegen Eiler LL. den Herrn und Eiich den g-esambten Stenden willig, trewhertzig und unverdrossen gethan, von uns erfordert wird. Und haben solches E, LL. den Herrn nnd Kiich aut befiindung und errinnerung der negst angesessenen Herrn Fursten und Steude unsers tragenden oberanítswegen fi-euudtlich in freundtschaft und giinstig nicht verhalten woUen, und sein E. LL. den Herrn und Eiich zue freundtlichen narbaliehen diensten und gunstigen willen iederzeitt Molbeygethan und geflissen. Datum Olsscn den dritten Augusti Anno 1612. Vou Gottes gnaden Carll lertzog zue Munsterberg in Schleslen zue Olssen, Graue zu Glatz, Herr auí Sternberg und Jaisdnvitz, Rijm. Kh. Mt. Rath und Obrister Haubtman in Ober und nieder Schlesien.'' Carll Hertzog zu INliinsterberg m. p. *) Po toniž psaní- oteno jest druhé od pana Volfa Zygmunda z Losnšteina, kterým pán omliwá se pi paních stavích, že, jsa pijat za obyvatele niarkrabství toho, nemohl jest se i)odlé snesení pedešlého snmovního zachovati a statku pozemského sobe koupiti, ani také sumy njaké penžité k zemi pjiti, žádaje J. Mtí, aby to ke škod pijetí jeho do zem nebylo, a aby vážíc mu to laskav ráili jemu ješt prodlenjší tennin k doDti uinní tonm dáti a povoliti. Tetí psaní bylo od Vilíma Bravanského, kterýmž zprávu dává, že jsou stavové knížectví Opavského k se zase láskou nakloniti a co jest mezi nimi pedejde zešlo, to mimo sebe pustiti ano i to stáné, které dáno minulými léty

nmu

na

vymazati dali kdež chtíce J. Mtem pánm stavm pedešlé své žádosti na J. Mti strany týchž vcí vznesené pipomenouti, že jest se chtl sem vypraviti, než obávaje se, aby J. Mti tím neurazil, že jest skrze toto psaní J. Mtí

jest,

;

mu k tomu

žádati chtl,

aby

ráili, kteréž

v tato níže psaná slova znlo:

^)

své

milostivé

dovolení

dáti

Tento vévoda byl potomek Jiího synovi

z Podbrad, který totiž r. 1463 svému Viktorinovi vévodství Miinsterberské a hrabtství

Kladské v lénu dal; v toto léno uvázal se r. 1495 bratr Viktorinv, Jindich, jenž k tomu také Olešuicko pipojil. Rod vymel po mei r.

1647 bezsyným vévodou Karlem Bedichem,

zase

naež

Miinsterbersko

korunou spojeno jest, kdežto Olešnicko Alžbtou dcerou zemelého Karla Bedicha, která se provdala za 8ylvia Ximoda, dostalo se poboní stran vévod Virtemberských a když mužští potomkové její 1792 vymeli, pevedeno jest ono knižetství provdáním se s

43

Neidstojnjsímn v Bohu Otci vysoce osvícenému knípánu panu Františkovi Kardynalovi z Dietricbšteina*)

žeti a

a biskupu Olomúckénui, p:lnu ke

nni

milostivému,

J.

Mtem

urozeným páum panm, velebným pánfim prelátinn, urozeným a stateným pánm rytím a vhidykám, moudrým m opatrným pánm posbmi z m;:t J. M. C. vyslaným, .]. Mtem všechnm tyem pánm stavm markrabství Moravského nyní pi snnni obecním v mst Brn shromáždným J. milostiv a laskav píznivým a p. Mtem pánm ke

nm

švagrm

pátelm

mn

zvlášt milým. Službu svou vždycky povolnou V. V. K. M. a V. M. vzkazuji nejdstojnjší v Bohu Otci vysoce osvícené kníže a pane pane ke milostivý, V. M. urození páni páni velební páni preláti, urození a statení páni rytíi a vládyky, moudí a opatrní páni poslové z mst J. M. C. vyslaní, V. M. páni ke milostiv a laskav pízniví a páni švagrové a páni a jjátelé moji zvlášt milí. Služby své povolné V. V. K. ]M. a V. Mtem s vinováním od pána Boha zdraví i jiného všeho dobrého vzkazuji. Milostivé kníže a V, Mti všickni tyi páni stavové markrabství moravského páni ke milostiv a laskav pízniví. Jakož jsem pedešle pominulých let pi V. V. K. M. a V. Mtech skrze ponížené prosby své toho vyhledával a za to žádal, aby artykul, kterýž strany osoby mé do snmu léta 1591) zde v tomto markrabství moravském držaného vložen jest, vyzdvižen a já tudy na poctivosti mé opaten byl, na kteroužto poníženou prosbu a žádost mou od V. V. K. M. a Vašich Mtí byla jest mi pi snmu obecním onen as léta 1606 minidého ve stedu po sv. Kiliánu v Brn držaném od V. V. K. M. a od V. Mtí odpovd dána taková,, abych to, že stáné na osobu mou v knížectví Opavském dané a zapsané k spokojení a vymazání pivedeno jest, hodnovrné vysvdení pinesl a pi snmu obecním, kterýž v markrabství moravském držán bude V. V. K. M. a V. Mtem pedložil. Když podlé milostivého V. K. M. a V. Mtí poruení a

p.

mn

mn

mn

mst

clcerj'

vévody Virtembersko-Olešnifkého na

svikn, který *)

pak také píjmí

vi'\ oilu

Bedicha

z

Bnui-

z Ole.šuice pijal.

Kdykoli so co k zemi ueli od zem psalo, stál biskup Olomiu-ky vždy na prvním niístij. Tak ustanovuje již kniha Tov. „Pakli se co od zem píše, a biskup jest, biskup naped státi má." (Vyd. od

Demutha

str.

121).

i""'-

u'

44:

tak bych uiniti a hodnovrné vysvdení^ že to stanné na mou v knížectví Opavském dané a zapsané již k spokojení a k vymazání pivedeno jest, ped V. V. K. M. a

osobu

V. Mti pednésti a sám se osobn postaviti chtl ale však rozvažujíce to pi sob, abych postavením svým se ped V. Mti V. Mtí všech tyech pánv stavv v neurazil, ehož bych se jist neád dopustil, nýbrž V. Mtem radji vždycky povoln sloužil, za kteroužto píinou V. V. K. M. a V. Mtí pánv mých milostivých ponížené a služebn prosím, že mne v tom, abych se ped V. IMti k tomuto nynjšímu snmu obecnímu do msta Brna postaviti a dále strany vcí svých svrchu oznámených ped V. Mti pednášeti mohl, milostivé povoliti rate Já se V. V. K. M. a V. Mtem pámým milostivým té milosti a lásky, kterouž tak V. V. K. M. a V. Mti v té na žádost mou prokázati rate, svými povolnými službami odsluhovati bohdá rád chci. Za milostivou a laskavou odpovd V. V. K. M. a V. Mtí služebn prosím. V. V. K. ^I. a V. Mtí službám volný Vilím Bravanský z Ohoban.*) :

nem

:

nm

mn

píin

K

*)

Vc

tuto ueil('pc

vysvtlíme kladouce zde výpis

Roku

inovnýeh památek.

159'.>

z

dotyných sn„Jakož jsou ped námi

stalo se toto snesení:

páni komisai J. M. Cis: pána našeho

nejmilostivjšího

tymi

stavy

to

ráili,

kterakby J. M. C. tu zprávu míti ráili, žeby Mikuláš

jménem a na míst

Vilím brati Bravanští z

(z

Lydeova na Lazyskách ním o výtrženost

J.

nichž na

M.

oustn

Vilímovi

stížiti

a pedložiti a

pan Adam Oderský

a Oldrišov v knížectví Opavském, maje

ped soudem

zemskjhn initi, právo stanné obnad poctivostí svou a jsouce od J. M. C. viibec za odpovdníky a zhoubce zemské vyhlášeni v jiiarkrabství tomto, u nkterých svých fedrovníkv a pátel se zdržovati mli, nám dále milostivou vííli J. M. C. pokudžby se nadepsaní brati Bravanští, tolikéž služebníci a eládka jejich u koho v tomto markrabstvi pechovávali, aby vyzdviženi byli, v známost s

držel) zapomenuv.še

uvozujíc: protož

se

oljadva

spolen

snmem

našeho všech

ty

stav

snesení

písn

takto

pikazujeme, aby dotení Mikuláš a Vilím Bravanští jakožto odpovdníci a odbojníci práva od žádného žádným spsobem pechováváni ani uiímž fedrováni nebyli, nýbrž kdežbykoli a na kterýchžkoli místech bud obadra neb jeden z nich tolikéž služebníci neb eládka jich, s patentem J. M. C. postiženi a upsáni býti mohli, aby vyzdviženi a vzením, z nhož by ujíti a se vymoci neb na zdraví o tom tímto

naizujeme a jednomu každému

45

tvrte psaní Václava Mole nic jiného nezdržovalo, než aby dluh, kterým jsou mu stavové povinni na pana Karla Pergara, od nhož jest statek Hranický koupil, pežádost,

veden

byl.

Po peteni tch všech psaní oznámil jsem stavm, co jsem z Arciknížete vyrozuml a žádal jsem, pokudžby ty smlouvy vedle onehdejSího naízení již pepsány byly, aby po dvou osobách z každého stavu naídili, kteréby J. Mti je dodaly a za jmenování dne k dalšímu jednání žádaly. Po tomto promluvení sstoupili se stavové však jeden každý obzvláštn rozmluvivše spolu v stavu panském snesli jsme se, ponvadž psáni knížete Milnsterberského toliko odpovd v sob zdržuje na dvoje naše z soudu Olomouckého svato-Janského jemu uinné, aby pi tom pozstaveno bylo, však artykul strany Opavského knížectví aby byl z nho s vyslanými jejich vytažen a pokudžby podle toho na tehdejšími zstáno, nové posly k tomuto snmu vyprav ih, aby jim ku petení byl ukázán. Pakliby žádných zde ne:

em

sob

škoditi uemohli,

ruení dodržáni

vdouce

byli.

dostaten opateni a do

O emž

dalšího J.

jeden každý milostivou

tak a ne jinae se zachovej."

Roku 1606

M.

C. po-

J.

M. C\

vi°ili

stalo

se

toto

„Jakož toho Vilím Bravanský na snmu obecním Olomixci pi asu svatých tí králv držaném i nynjším v na nás všecky stavy žádost vložil, aby artykul, který strany osoby jeho do snmu 1599 vložen jest, tímto snmem vyzdvižen a on tudy na poctivosti své opaten byl: Na tom jsme se všickni tyi stavové snesli, aby nadepsaný Vilím Bravanfeký, že to stane na osobu jeho v knížetství Opavském dané a zapsané k spokojení a k snesení

snmu:

mst

vymazání pivedeno jest, hodnovrné vysvdení pinesl a pi nejprvnjším snmu, který v této zemi držán bude, všem staviim pedKdyž Bravanský ono vysvdení podal, sneseno se na ložil." tomto snmu roku 1612 „prohlédajíce k jeho pokorné prosb a že na osobu jeho v knížectví opavském dané a zapsané to stáné spokojeno a vymazáno jest, tak iníme a artykul ten do snmu léta 1599 strany jeho osoby vložený, tak aby poctivosti jeho na ujmu a škodu býti nemohl, snmem tímto z jednomyslného snesení našeho zdviháme." V. Bravanský ale nezapoml to stavm, jak s nim nakládali; roku 1619 podporoval zradu Albrechta Valdšteina

vné

a Jiího z Náchodu a byl zárove s tSmito ze zem na asy od odbojných stav vypovzen: „jakož i Vilíma Bravanského z

Choban

rytmisti-a,

loval, nežli také

i

kterýž

k tomu zlému pedsevzetí netoliko

napomáhal, na

vnost

vypovídáme."

svo-

46

aby

mli,

pánu

hejtmanu

knížectví

Opavského

byl

odeslán.

Pi tmito

žádosti

pána

pánm stavm

akoli však že žádný ku

z Losnšteína jest to váženo, že

lety nejedni cizozemci pijati jsou,

neukázal, aby se jim, že jest se snesení zachovati nemohl, omluvil, jako tento to uinil: protož aby bylo k takové žádosti jeho povoleno a tímto snmem tri léta jiná k tomu pidána. Povoleno taky k tomu, aby Bravanský mohl se sem dostati a svou potebu pednésti, což když se stane, že páni stavové dále chovati. Panu I\Iolovi budou vdti, jak se k a panu Pergarovi abych já psaní uinil, sneseno a k vypraosoby voleny_,já a pan Vilím z Rouvení k Arciknížeti

podlé

té uctivosti

snmovního

nmu

Fni. 115.

b.

dv

To když jsem jiným stavm pednesl, oblíbili sob pova. to všickni a k zdání stavu panského pistoupili a volili také po dvou osobách z každého stavu; páni z rytístva pána písae nejvyššího a pana Václava Vaneckého, páni pi'eláti opata hradištského a pevora Svato-Tmského, msta pak Jana Birytu z Olomouce a Jana Kleinfi-ieda z Brna.*) Po vykonání tchto vcí rozpustil jsem pány stavy do jejich pokojv a poslal jsem k nejvyššímu komorníku Arciknížecímu o zjednání nám audientii, kteráž ku páté hodin jmenována jest. My pak v našem stavu pistoupili jsme k artykulm verejšího dne odloženým a nejprve strany bern jest tento artykul uinn: Aby jeden každý z pánv obyvatelv ze všech stavv z každého kon podlé starého šacuku na statek jeho uloženého po 120 zl., od poddaného pak každého usedlého bohatšího chudého snášejíc po 2 zl. vše potu Moravského vyberouc spraviti a výbrím k tomu naízeným odvésti povinnen

byl.

První termin

pi

sv.

Pavle na víru

obrácení. Druhý o sv. Jií,

Terminy k tomu obrané

Tetí o sv. Jakube. tvrtý o sv. Simonu a Judovi. Však na ten spsob, jestližeby kdo z pánv obyvate-

lv

tu berní z koní i z lidí jakžby píležitost svou neb poddaných svých uzel, pi jednom terminu spraviti chtl, to *)

Nejvyšším písaem tehdáž byl Jan ejka z Olbramovic, prelátem kláštera Hradištského Lukáš Tomitius a pevorera kláštera Sva:

to-Tmského

Jan Vincenc Baruabaeus.

47

aby uiniti mohl. Tolikéž chtl-liby na dva terminy je sprataké aby to uiniti mohl, a výbrí aby povinni byli, takovou berní tím spsobem pijímati a tak jakž kdo spraví^ ji Kteížby pak pohoeli anebo povti-ím a povykvitovati. vodnmi škodu vzali, ti nebudou povinni, takové bern dávati, však ne aby když toliko nkteí vyhoeli, celá ves viti,

tím se zastírati a té

bern

nespravovati

chtla,

než toliko

kteížby takovou škodu, jakž výše doloženo, na stateku svém by vzali, se vynímají a jeden každý obyvatel, aby to zjevn v listech svých piznávacích dokládal, kolik v které vesnici vyhoelých by bylo, a jestliže by se pak kdo vtom upímn nechoval, aby jiným ku píkladu trestán byl. Kdyžby se pak z dopuštní Božího taková škoda komu stala, tehdy aby každá vrchnost tu škodu osobami stavu panské ho nebo rytíského obvedla a vysvdení nejmén dvou osob na to vzala, a mají takové vysvdení pi spravování bern 8 listem piznávacím odvozovati a kdožby se v tom noza choval, ten aby za reštatnníka položen byl. Item z každé beky vína, v mstech J. M. C. k obci neb od obzvláštních osob vy ienko váného, aby po 2 zl. dáváno bylo. Item z uherských vín skrze zemi vezených z beky desíti vder 4 zl. a z rakouských vín 2 zl. Z železa, mdi, cínu, aby nic dáváno nebylo aby radji jistá suma od mst dávána byla za nkteré sbírky, kteréž prvé emeslníci dávali. Z koni a dobytkv skrze zemi hnaných pi pedešlém spsobu aby zstalo: však na ty se rozumí, kteí ven z zem ženou, nežli kteí handlují a dobytky nebo kon zde prodají, ti nebudou tím povinni. Item z židv, z každého ženatého usedlého nebo neusedlého 2 zl. a z neženatého každého stáí pes 10 let po 1 zl. Item novoktnci z každého domu, kdež své kuchyn mají, po 100 zl.*) ti,

:

Aby pedešlí zstávali výbrí a titíž písahou jich milostem pánm stavm a pánu direktoru penz zemských aby zavázáni byli. Dále pak J. M. dožádati se ráili mne, abych na

as

directí penz zemských k sob pijal, jsem tak upímn a k užitku zem této tu práci až posavad vedl a vedu pijímajíce, a ponvadž jsouc další

vdn *)

v

tu práci

to že

tištných snmovních sneseních

„taufai"

;

viz

str.

36.

novokestnci také nazývají

ic

j.oi.

ne.

v té práci, kdyžby mne Pán Buh v tom živobytím uchovati neráil. njakého uebezpeeiistvi obávati musím, J. M. v tom se zakazovati ráí, jestli bych v tom ase a práci z tohoto svta sešel, aneb odpuštní z ouadu hejtmanského vzal; aby budoucí hejtman povinnen byl všecky dluhy ode na míst pánv stavuv pojištné na sebe pijistiti a

mn

skrze to pouštti.

na mne

ani na

erby

mé žádných škod

Po dokonání tchto vcí ponvadž

se

ku

nedo-

hodin

páté

jsme se osoby k tomu naízené k a když jsme ped J. M. puštni byli, oznáJ. M. Arcik mili jsme, že bez pochyby .1. i\i. dobrou vdomost o tom míti ráí, kterak ped lety nco více než tymi, když jest pán nás nynjší ráil do království eského taJ. M. ženi míti, že jest se ped Prahou smlouva jistá mezi J. M. C. slavné pamti a J. M. nynjším císaem tolikéž zmocn nými od stavfiv markrabství j\Ioravského v nkterých artykidích stala*), mezi kterýmižto artykuli tento ol)zvláštn se nachází: že kdybykoli k takové promn pi-išlo, aby mar.krabství Moravské zase pod správu a rei^iment krále eského korunovaného pijíti mlo, že nebudou stavové téhož markrabství takové správy podniknouti povinni díve, nežUby s budoucím králem a stavy království eského všecko narovnali a porovnali, jak a jak dalece dotenou správu podnikati by mli. Podlé kterého snesení když jest Pan to spsobiti ráil, že jest J. M. C. pán náš ráil na

již pibližovalo, vypravili :

C

Bh

dosednouti, že jsme hned spolu s ítavy království eského v takové uvažováni se dali a snesouce se o jisté artykule smlouvu mezi sebou uinili, do kteréžto ponvadž mnoho rozdílných vcí mocnosti J. M. C. jakožto krále eského dotýkajících potaženo jest, že jest za tou píinou clausule taková do ni vjíti musela, v emžby takkoli táž smlouva J. j\I. C. jakož krále eského se dotýkala, abychom bj-li povinni o to se vedle znní artykule smlouvy ped Prahou uinné s J. M. se narovnati To že jest od nás nikoli obmeškáno nebylo, nýbrž že jsme hned J. M. C. ve vší poníženosti v tom následovali: ale perozliné práce J. M. kter}'ch se od korunování J. M. nikoli stolici království (.'eského

:

*)

stedu po sv. Jauu Ktiteli léta Pán kterýmž Rudolf II. stavy Moravské následkem z povinnosti a poddanosti propouští, dán jest na hrad liražském v nedli v oktáv sv. Víta 1608,

Smlouva

ta

dána

pipiš oné smlouvy

listu,

1608

;

jest ve

49 neumenšovalo, nýbrž více a více

pnl)}'valo, že jest

nemohlo

k tomu pivedeno býti, až jest potom smrt J. M. C. slavné pamti v to vkroila, a J. M. C nynjší na volení krále ímského clo Frankfurtu se vypravititi ráil. V kterémž ase když J. M. ráil se na tom * ustanoviti, aby tento snm obecní skrze J. M. Are: držán byl, že jsou stavové nechtli této píležitosti pominouti, nýbrž že jsou osoby z prostedku svého v nemalém potu naídili, kteéby 8 J. M. strany též smlouvy dále se snésti mohli, nás pak k tomu že jsou naídili, abychom J. M. ve vší poníženosti za to žádali, aby ráil J. M. as a chvíli sob k tomu obrati a též vyslané ped sebe milostiv pustiti. initi jest porozumti moci Mezi tím pak aby J. M. ráil, že J. M. pípisy ty obojí smlouvy podáváme žádajíce, aby J. M. ji milostiv od nás ráil pijíti. Všecko toto mluvírré od pána komorníka nejvyššího vykládáno bylo. Na kteréž odpovdl Arcikníže nmecky, že tak jest,^ že jest nco naslechl o tch sraluvách^ které dokonalou njsou se v Cechách daly^, ale aby o nich jakou vdomost míti, že nemá, ponvadž pak stavové mu je podávají, že chce v nahlídnouti a co nejdíve se o

o

ml

n

n

O njaké

výklady tch smluv porueno pánu komorníku, aby je k sob pijal a Arciknížeti, když jich potebí bude, podal. Tech smluv jsem vepsati sem nedal, ponvadž prvé v knihách zemských zapsány jsou.*) resolvirovati.

jest nejv.

Pondlí,

20. srpna.

Fol. 116. b.

panský zasedl a sami jsme v svtnici zpednesl jsem J. M., že jsou se vyslaní stavv od stali, pana Maximiliana navrátili, anobrž on sám že jest také pijel, za kterouž píinou žeby se mi vidlo, aby jiní stavové obesláni byli, tak aby se jim to mohlo v známost uvésti a Srovnali se relací od dotených vyslaných uinna býti. poslal, podal jsem se mnou. Prvé pak, než jsem pro pánm ku petení nkterých artykulv, které jsem poznamenal strany napravení zízení zemského a poádkv nkterých, zdali by se jim vidlo, aby tolikéž jiným stavm dodány byly? Když je peslyšeli, pimluvili se k tomu, že mohou podány býti, a tak jsem je poslal stavu rytískému po panu Vilímovi Frydrychovi z Zerotina a na Starém Ji-

Když

stav

n

*)

My

však položíme tyto dležité spisy na konci co dodatek.

4

60

ín

a panu Zdekovi z Roupova a na Budkov a vzkázal jsem jim, že jsme toho žádostiví, aby mezi nás pišli, jakož pak brzy tak uinili a druzi dva stavové byvše vedle oby-

eje povoláni tyto

tolikéž

se

dostavili.

Jsou

pak

artykulové

:

1. Ponvadž zízení zemské až posavad pehlidnuté a zkorygované býti nemohlo a pi tomto snme tolikéž nikterakž se to státi nemže, aby pedešlé o tom naízení zmnno bylo a ta vc všecka aby dána byla v moc nejvyšším pánm ouedníkra a soudcm zemským a osobám, kteréby k sob pivzíti chtíti ráili bez vymování asu, ponvadž to dobe možné není, aby ním vázáni býti mohli. Mezi tím pak aby se nkteí artykulové napravili^, kteížby budoucn do ízení zemského vejíti mohli, mezi kterýmiž tito nížepsaní býti mohou. nynjšího kdo pe pi 2. Ponvadž podle poádku práv zalomené nemá ncrcili o postavení svdk a svdomí dání viniti se nemže, než také ani svých vlastních sob mezi tím pak lidé skrze to v dáti podlé práva vyslyšeti: nemalém nebezpeenství zstavují, když sob pro smrt svdk zhotoviti nemohou, aby to naízeno bylo, kdožby sob pro smrt svdky vyslyšeti dáti chtl aneb svdomí dobrovolného od nkoho dostati mohl; aby toho obého užíti mohl: A pakliby svdkové poddaní cizí byli a pán jejich dobrovoln je postaviti nechtl, týmž spsobem také svdomí dobrovoln dáti se zbraoval, aby o to pohnati mohl však poznali-liby nejvyšší páni ouedníci a soudcové zemdruhého bezpotebn phony trápil, aby k ští, žeby kdo nmu podlé vymení zízení zemského zachováno bylo. 3. Kdyžby rukojmí vdl, že jistec statek utrácí aneb skrze nedbánlivost svou hyne, aby se mohl z rukojemství vy vaditi. když 4. Ponvadž zízení zemské to s sebou pináší, by kdo maje na svých gruntech osoby stavu panského neb rytíského nkterou z nich pro slušné píiny z gruntv svých vybýti chtl, aby musil k ni o to rokem ped pánem hejtmanem sob s ní vyžádaným hledti; mezi tím pak, ponvadž na takové roky nkdy v nkterém lét nepichází, gruntové hynou a páni gruntv ledajakés protimyslnosti traby naízeno bylo, aby takoví rokové pede pti musí, yŠemi naped slyšáni byli. 5. Kdyžby kdo maje na gruntech svých osoby stavu

—

51

panského neb rytíského, kteróby zatkyni pohnány byly, jim phonu nedodal, aby pokutu v pi^boné položenou sám propadl. Kdožby pak nedodal roku, aby skrze to o poctivost nepicházel, než Rathouzem trestán byl.*) 0. Jakož zízeni zemské vymuje, když kdo zatkyni pohnán jsa zastižen na tom míst, kdež zaten jest, nebývá ten však poáže takoví phonové ku právu se navracují dek, podlé kterého se to dje, není dostaten vysvtlen^ aby se to napravilo, tak aby obyvatelé vdli se ím :

spraviti. 7.

Rokv

gedlských

ponvadž

se

tak namnožilo, že

žádné možnosti není, ani nadje, aby tím poádkem^ který právem zemským vymen jest, mohli skoncováni býti, aby páni stavové ráili na prostedky mysliti, kterak by té vci mohlo spomoženo býti. tak aby nkdy nic horšího z toho nepošlo. 8.

*)

O

Kdyžby

by

„Piibonové zatkyn, aby také

:

sedláci tak jakž

zatkyn ustanovuje zemské zízení

pixhonech

takto

se pitrefilo, že

vycházeli a kdež takový

podlé

se již

vyclaué roku lf504

starobylého

poádku

phon

pohnaného zastane, ten neb ti povinni jsou se jim ujistiti, a jej, jestli stavu panského nebo rytíského mužská osoba pode ctí a vírou zavázati, aby se k vyhlašování phonu pi nejprvnjšíin práv ped panem hejtmanem a pány soudci Jich milostmi postavil a tu se ohlásil, že se ku plionu staví. Pakliby ten. u kohož tím phonem zastižen bude^ toho neuinil, a jim se tak neujistil, z toho povinnen bude, z ehož jest on pohnán, sám pvodu odpovídati atd. Bylli pohnany phonem zatkyn cize zemé obyvatelem, nebyl povinnen ped moravskými soudcemi se postaviti, jakož so o tom snesení stalo lóžíi íz. zemské % roku 1(504, ol. 29—31 Kniha Tova. vyd. De.

.

.

[

muth.

]

str.

dává a

08

jest

—

.^9

vysvtluje tento

jako obstavenie na

ty,

phon kteíž

takto: lidí

„A

ten jínohon se

zavedúc

a své zmr-

hájíc a na zemi nic nemajíc, tohoby prázdni býti chtli. I položío

mé

aneb toto a toto ninil, vy vaditi neb platiti mi nechce. Protož tímto puohonem, že na zemi nic nejma, jej tu, kdež jeho tento puohon dojde, zatykají .... A kdež takový puohon koho tak poznaného zastane, ten neb ti v mstech .jsú povinni se takovým ujistiti, aby ku právu stal. Pakliby toho neuinili a jeho nepostavili, budu povinni za odpovídati sami .1 puohouie jmá to pánu neb mstu, neb kdež jej zastane, opovt-dti, že na takového jest zatený puohon dal." se: že

a navrátiti

jest zavedl

f<.i.

117.

fe nejednou stalo po uí^innéra nálezu neb výpovdi v suplikací soudu zemskému aneb hejtmanu podané toho doložili, že se k J. M. Císaské utéci chtjí, aby ten písa, který suplikací psal; na hrdle byl trestán, pakliljy sedláci oznámiti ho nechtli, aby tímž spsobem trestáni byli.*)

Ponvadž

9.

zhusta

dosti

již

kdo statku nabude, druhý bratr nosti

v statku jeho

díl míti

bratr nedílný

co jest

to se

pí-ihází^

nic nemaje^

že

právem

když nedíl-

chce aby to vysvtleno bylo^ daleko se ta nedílnost vzta,

a jak

huje.**)

dlen býti, a 10. Kdyby bratr starší chtl s mladším mladší léta svá ml, aby byl povinnen od staršího díl pijíti; a neml-liby let, aby mohl ped soud pedstoupiti, komisa žádati, kteíl)y na míst mladšího díl brali; a když by vzat byl, aby jej starší povinnen byl k opatrování ur Líiti a nemohl-liby rukojmí shledati^ a neohlásilli se žádný pítel, žebj' ruiti chtl, aby soud poruéníky jmenoval a naídil.

—

Aby nedílnému bratru mohl poruiti každý, kdoby co chtl a jiní brati, aby k tomu práva nemli. 12. Kdyby otec poruenství uinil a syn neb synové pijdouc k létm, poruenstvím vymeným, a uvázíc se v statek poruenství místa dáti nechtli, aby je vymazati dali pakliby toho neuinili, aby ho potom žádný kaziti nemohl 11.

ani potomci ani

jiní.

Kdyby kdo mel sob

léta vyžádaná a vzal sobe opatrovníky, a ti opatrovníci aby (sic) zemeli, aby soud zemský tomu, nedošelliby let svých pirozených^ jiné opatrov13.

*)

Apelace u vcech

daným lidem

již

t3''kajících

se hrdla

neh statku zapovzena podII daným dne 13. dubna

dekretem krále Rudolfa

1579. **)

O

této nedílnosti praví

Tova.

tam str. 81 neb dáuím na smrtelné bez jejich vle, neb na (viz

ád

zemský z roku 1(504 na základ kn. „Také bratr starší poruenstvím

— 85) takto:

od bratra, neb bratí na ddice spadne, mohovité i nemohovité vci léby smlouvy mezi sebú zvláštní mli a o svém každý chlebil a sidlo ml zvláštní a na svj statek ukázaný sám se dluTo tak bud v nápadu žil, a proto nedílnost mezi aebou zachovali. zstane, jakž smlouvy mezi nimi svdí. Ale sluší pi takových vposteli nic dáti nemiiž

n všecko jako

:

jistoty, neb takové tejné podlování mnoho zaneprázdnní a soudv ped pány pivodí a mezi lidmi kyselosti."

cech znamenité

niky

dáti

ini;lil^

anel)

aby

la léta

niiuula a opatrování aby

poádek ukazuje. Aby žádný od svých dtí nemohl odciziti statku pozemského a dáti ho žen ddin, než chceli jí užívání zase pišlo na hejtmana a tak dále, jakž 14.

do promnní stavu neb smrti pustiti^ týmž spsobera vno neb nad vno sumu njakou penz na ten statek vložiti, aby to uinit mohl. 15. Smlouvy svadební aby moc mly, Ijy pak všickni, kteí v nich jsou jmenování, sekrytfiv svých nepritiskli vsak k tm, kteíby netiskli, aby o vno hledíno býti nemohlo. 10. Vysvtliti, co jest rodi zemský. 17. O taxu od vyhledávání a dávání výpis z desk zemských, aby to bylo sato s nejvyšších pánv ouednía soudcv zemských, jakž to snmem léta 1()08 v Brn naízeno bylo, a aby to naízeno bylo pi tomto snme. kurvu 18. Kdyžby sob kdo z vyšších stavv za manželku vzal, aby o poctivost pišel. Jsouce tedy tak pospolu, uinil pan Albrecht Sedlnický na míst tovaryše svého Jana Oseckého relatií toho, co i jest pi panu Lvovi spravil vedle pedešlého vymení našeho a oznámil, že jest to, což mu vzkázáno bylo, bez odporu podnikl, a že se sera postaví, rukou dáním pipovdl Odkudž jsem píinu vzal, podati dále na pány stavy, ponvadž již zde jest, mlo-liby mu se co dále poruiti a nebyloliby za dobré, aby strany toho, co s ním pedsevzato býti má, mezi námi promluveno bylo? Sstoupili se o to a v stavu panském jest zavíno, aby mu po týchž osobách zase vzkázáno bylo, aby pod tím závazkem, pod. kterým se sem dostal, z msta nikam nevycházel ani nevyjíždl, po pak že mže choditi, kam se mu za dobré vidi. Zavíno tolikéž, aby dnešního dne ješt o to narovnáno bylo, jaký spusob a forma soudu pi uvážení jeho provinní mlaby Foi. m. zachována býti; což když jiným stavm jest v známost uvedeno, pistoupili jsou k tomu všickni. Po této vci promlouváno jest taky strany dne, kdyby s pánem kardynálem melo o jeho s námi odpory jednáno býti a jmenován jest k tomu as ve stedu píští o 7 ho:

kv

vdom

mst

dinách.

Zbtáno taky na tom, aby se dnešního dne ješt stavové spolu sešli, a coby pi Arciknížeti na míst J. M. C. jednáno býti mlo, o to se spolen namluváli, tak aby mohla tím díve supplikatie b}ti sepsána a J. M. podána.

b.

64

Když jsem propustil pány stavy, svolal jsem pány soudce a o nékteré soudní vci s nimi jsem promluvily kteréž, ponvadž sem nenáležejí, mlením pomíjím. Po tomto uvažování^ když stav panský již sám zstal, zaínalo se hned rozmlouvati o pana Lva a pedložena jsou ode dvoje psaní od nho vlastni rukou jeho uinná, jedno panu Vilímovi z Roupova, druhé pánu písai nejvyššímU; kterým se všickni dosti vynadiviti nemohli a jsou v

mn

tato slova:

„Urozenému

pánu panu Vilímovi z líoupova a na J. M. ímského radd, pánu ujci a bratru mému zvlášt milému. Služby svou T. ]\I. vzkazuji urozený pane, pane ujce a brate mj zvlášt milý, zdraví jiného všeho dobrého pál bych Tvé Milosti vrn rád. Jest do tebe velice

C

hrad Znojemském^

i

mn

mj

jsouce ty tak blízky pítel a starodávný tovaryš majíce mne v nynjším neštstí všelijaké pomoci initi, že mou vlastní taxu, kteráž mi od desk náleží, bereš a za sebou zdržuješ, ješto já sob tob ani stavm v tom ani v jiném, v mi se tak mocn posmch dje bez práva a vyslyšení, žádného kvaltu initi a nad sebou mocí provozovati nedám, le na žádného práva nebude; protož T. M. prosím, ra se na to dobe rozmysliti, sob i ran žádného zamstknání v t»'' neiniti, tak aby z té píiny mezi námi njaké další zamstknání nepošlo, nebo bych tob radji pátelsky jako kdy prvé ^sloužil, kdyby se jednom ke ran sem pro tuto mou vlastn náležitou taxu k nepátelství nenutil, ješto ti v tom všecken svt zazlívá, kdo jednom o tom mluviti slyší. Pan hrab z Turnu není toliko mým švagrem, a kdykoli místo mé držel, nikdá jest mé taky nebral. kS tím ti se od Pána Boha na všem dobe míti vinšuji. Dán na Tšeticích v outerý léta 1B12. T. M. volný volný sluha a ujec Maximilian Lev. „Urozenému a statenému rytíi Panu Janovi Cejkovi z Olbramovic a na Polici, nejvyššímu písai Markrabství Moravskéh, Pánu bratru mému zvlášt milému." Službu svou vzkazuji urozený Pane brate zvlášt milý, zdraví i jiného všeho dobrého pál bych ti rád. Posel mi onehda neuml nic povdti, než pravil, že se ti sta zl. od desk dostalo, a že mi je mají poslati. Prosím tebe, oznam mi, co jest se dostalo, a byla-li jest jaká zmínka, má-li mi pan z Roupova to navracovati, neb jsem já již lítostivé,

mn

pánm

em

svt

píin

mj vrn

55 jaká mi se moc v tom í v jiném dje; tak dlouho sloužil, smejšlím, žeby mne jinae traktyrovali o kraholce prosím, jednej mi nkde ale králi nejecinou psal.

kdybych

pohanm

:

Což dva, nebo mi dej pod sítky na svých norách lapati. tak k žádosti mé uiníš, zase ti se toho vším dobrým pátelstvím také odsloužím. S tím tvj volný starou raro zstávám. Dán na Tšeticích v stedu léta 1612. Nejprvnjší pÍMmluva

pán

Maximilian Lev. kardynalova byla; smysl

má-li býti poádný a bez náku^ ti osoby býti musejí: žalobník, obžalovaný, a soudce: Stavové že jsou žatotéž že i pi tomto zachovati náleží. lobníci, pan Lev že jest obžalovaný, soudce toliko kdoby býti a býti mohl, že se musí obmysliti; stavové že býti nemohou, neb že žádný nemže 1)ýti stranou a soudcím spolu; druhé, že písah žádných k tomu nemají, aby boz Arcikníže ublížení stran obžalované souditi povinni l)yli. na míst královském že taky sám osobou svou býti nemže, po-

její tento: že

pi každém

soudU;,

ml

nvadž

stavové majíce svvij sou vysazený nechtjí v svých krále souzeni býti. A tak že nemže u sebe najíti, aby kdo jiný soudce v této píui býti mohl, krom Arciknížete na míst J. M. Králoské spolu s nejvyššími ponvadž každý obyvatel ouedníky a soudci zemskými v jakékoli pi své se dvuje^ že to též i stavové uiniti mohou, zvlášt ponváž nejvyšší ouedníci a soudcové zemští písahami jsou zavázáni k spravedlnosti a ku právu, tak že není potebí se obávati, aby v této pi mli panu Lvovi kivdu jakou uiniti aneb se na kterou stranu náklonností

vcech od samého

:

svou

tm

uchýliti.

Po pánu kardynalovi mluvil nejvyšší pán komorník a opáiv zdání jeho k nmu pistoupil, toliko toho pi tom doložil, že on o žádném jiném soudu v Morav neví než o soudil zemském, v kterémžto soudu ped asy sám stav panský sedával, potom teprv nkteré osoby z rytístva že jsou do nho pijaty; preláti pak a mšané až posavad že do nho nevcházejí ani v nm jaký díl mají, odkudž znáti se dává, že stavové nemohou sami souditi, než že ty vci musejí pi soudu zemském k rozsouzení a k výpovdi se zanechati. Pistoupili k nim všickni bez výminky, nad ímž jsem

se nemálo podivil, že tak málo na své svobody myslí a že tak špatnou vcí svých povdomost mají: akoliv byl jsem nad tím velmi teskliv, nicmén musil jsem to Pánu

foi.

ne.

66

Pan Jan Jetich

Kunovic sám a dva neb žehy rádi o poádku, který se pi takových píinách zachovává a o píkladech podobných slyšeli, tak aby se tím volnji k vci pimluvati mohli. Když pak všecky pímluvy obešly a záŽe jakkoli vidím, že vúrka na mn- byla, promluvil jsem se vsíckni na jedné vci snášejí, avšak ponvadž se od nich docela v smyslu dlím^ že také svou pímluvu uiniti chci. Pedn pak;, že já o tom vím, že pi každém soudu ti vci musejí se zbíhati: žaloba^ odpovd, rozsudek aneb výpovd a kde se jedné nedostává, tu že soudu žádného celého a dokonalého býti nemže. Ale jakkoli ti vci k soudu náležejí, že z toho nejde, aby proto ihned ti osoby k nmu býti musely, jak pán kardynal se domnívá, totiž žalobník, obžalovaný a soudce, neb že mnoho soud bývá, kdež se ty ti osoby nenacházejí, jako ku píkladu in crimine laesac majestatis kdež Princeps jest sám actor, totiž žalobník a sám také Judex t. soudce a máli Fiscalem neb prokurátora svého, ten však že toliko representuje a ped oi staví osobu a právo pána svého, svého pak vlastního že nic nepedkládá a nepivozuje. Totéž že se ješt patrnji ukázati na lovku mže, kterýž jsa toliko jedna osoba, však všecku tu trojí vc že v sob má: hích pirozený v zstávající, kterýž na žaluje, ^svdomí, kteréž odpovídá, bud piznávajíc se k híchu, bud vymlouvajíc, a zákon Boží v lovku hích rozsuzující a spravedlnost Boží osvdující. Ano ten poslední soud že ve dvou toliko osobách záležeti bude v Kristu, jakožto soudci živých i mrtvých a v lovku ped soud povolaném a ortele oekávajícím; jeden a týž že bude žalovati a ortelovati, odkudž se vidí, že soud v osobách nezáleží než na vcích. Tuto pak a v píin této, o kterouž initi jest, že jsou tyto tí vci; neb žaloba pedn že záleží in crimine et delicto pana Maxirailiana Lva v výstupku a provinní jeho, kteréž se dokazuje psaním tím, kteréž jest o stavích uinil; odpovd že na bude, když ped soud tento bude postaven a bude to, což jest psal, za pravé initi, neb se omlouvati. Soudce že býti raa J. M. Arcikníže na míst J. M. Císaské spolu s pány stavy,

Bohu poruiti. ti

jiní,

kteí k

nmu

z

pistonpili^ doložili toho,

:

nm

i

Foi. 118.

ij.

nm

ímž že svržena jest ta první píina pán karaynálova, že jeden a týž nemže býti žalobníkem a soudcím. Co se pak druhé píiny dotýe, že písahami /•wázáni nejsou, to sice že pravda jest, ale že písaha není ruquisitum takové, aby

57 náš soud zemaký že bez ni soud býti nemohl; anobrž žádno písahy nebylo mnolio set let trval, a že pi užíváno^ kteráž teprv uvedena jest za panování krále Jiího slavné pamti, když se páni píkladem jiných zemí spolu své ji zapsali. s J. Mtí o ní snesli, a mezi jiné poádky Pes to že jjáni stavové nejsouli písahami zavázáni, že jsou zavázáni dobrým svdomím svým, že jsou zavázáni svými poctivostmi, anobrž že jsou zavázáni svým vlastním nebezpeenstvím, kdyžby provedše dnes nad nkým z prostedku svého moc a gvalt, museli jeden každý z nich téhož zcjtra na sebe oekávati. A protož že solemnitas ta juramenti nemže býti pánm stavm na pekážce, aby v vci této nemohli soudcové býti, ponvadž defectum juramenti supplet praesumptio erta de ipsorum integritate^ tak že scrupulus žádný domnní a odtud exceptio njaká proti nim vzata býti nemže. Jak pakkoli jsouce složeny již píiny ty a prvody, na kterých pímluva pán kardynálova založena byla, táž pímluva sama od sebe padá, avšak že já ješt jiné dvody mám, podlé kterých to dostaten mže ukázáno býti, že žádný v této vci soudce jiný býti nemže, mimo stavy s králem. že každý corpus neb collegium neb spoi

nm

Pedn

lenost i obyej ten zachovává i moc tu má souditi t}^, kteí do té spolenosti náležejí; píklad toho že jest dostatený na soudu zemském^ v kterémžto, když nkterá osoba neho se dopustí, že nevystupe hejtman neb -jiný, aby na nj žaloval, než že jeho provinní páni mezi sebou ráí vážiti a podle zasloužení

trestati;

íní-li to tedy soud,

že podobn

to též

ponvadž v své mocnosti nic mén nejsou, soud zemský, anobrž ponvadž celou zemi representují, více. Za druhé že tato vc nová v zemi není; prvé že

stavové mohou, než-li

jsou

i

obzvláštn pak za panování císae tehdáž krále Ferdynanda pi panu Jindichovi z Lomnice, který dopustiv se menší vci od stavv trestán byl a potom teprv po dlouhém vzení, když se koil stavm, na milost se dostal, kdež že ani poruení královská nejedná, ani rozliní prostedkové^ stavm od krále ukazováni, nic nemohli postaiti k odvedení jich od pedsevzetí svého, než že král musil^na tom naposledy pestati, což v zemi za obyej jest. Cetl jsem pak pi tom výtahy z léta 1544 a 1545 držaných, ták jakž níže^ položeny jsou a co se s Panvicem s Kaffunku^ s Banffím a Sf 'ndorffem dalo, jsem pipomenul. Za tetí že stavové toho již mniti nemohou, protože netoliko se to dalo již nejednou

snm

58

C

mezi sebou o to se prvé snesli, uež na J. M. vznesli, kdež cteno^ co jest J. Mti od sjezdu Brnnského léta 1610 po nedli reminiscere držaného, psáno, i od druhého, kterýž V témž mst po nedli cantate držán jest, replikováno. A tak jsem zavel, že žádnému jinému než stavm s králem slyšeti pana Lva, souditi a výpovdi o uiniti nenáleží. Nicmén, ponvadž vždy njaká forma a spsob soudu toho držeti se musí, dotkl jsem, že proti tomu nejsem, aby stavové nemli v té vci nejvyšším ouedníkm a soudcm zemským se dviti a toho soudcm poruiti, však ne tak, aby oni jakožto soudcové a ouedníci tu pn slyšeli a soudili, než jako delegáti stavv, mocí jich a na míst jich. Poal nco replikovati kardynál, ale niálo, neb mu pímluva jeho pojednou klesla, jakož pak páni pímluvu mou uslyševše všickni sob ji oblíbili, k ní pistoupili také místopísai v spis ji uvésti poruili. Výtahy z snmu v druhou nedli postní léta 1548 v Brn držaného, o nmž na hoe. .,Jeho ]\Iti královské také od nás povzte, že J. M. K. od pána hejtmana ráí sob vc oznámenou míti, jaká se jest svévolnost a vpád od pana Banffího do tohoto markrabství stal; že jest ves Banov panu Buryanovi z Vlnova vybrati a %'yplundrovati dal ohe do zem pustil, nevznášejíc na nás nic, coby se jenui státi a ublížiti mlo od pana Buryana, pak Král .1. M. ráil jest psaní uiniti pánu hejtmanovi, když .1. M. Královské ráí Pán pomoci do dolních Rakous na Víde pijeti^ že tu ráí pana Banffího a pana Buryana obeslati a v to mezi nimi nahlédnouti. To J. M. K. pedložte, kdyby se samé osoby pán Buryanovy dotejkalo, cožby k jeho osob vlastní náleželo, že by to proti nám nic nebylo, chtl-liby se on v to dáti; ale ponvadž se vší zem doteje, že nám nikterakž možné a náležité není, abychom mli k tomu pistoupiti a panu Buryanovi toho dopustili^ aby ml o to, co jest se do tohoto raarkrabství stalo, k jakému rozeznání jinde pistoupiti, než v tomto markrabství. Neb kdybychom toho dopustiti mli, známe, žebychom landfrydu svému, který^ž za nejvtší svobodu vtomto markrabství máme, ublížiH a proti tomu uinili. Než J. M. K. od nás proste, af J. M. K. v tomto raarkrabství to slyšeti ráí s námi spolu, jakožto J. Mti landfrydníky, a což se tu kolivk za spravedlivé najde, aby pi t jm zstaveno bylo. Neb budeli co ku panu Buryanovi pivedeno, žehy od nho k tomu jaké i

i

nm

i

•

i

Bh

59 byly, my jeho v niemž zastávati ani jemu nechceme, než podlé spravedlnosti se zachovati." Z sjezdu léta ló44 v Brn držaného o p. Jind. Mez. z Lomnice. .,Co se pak urozeného Jindicha Mezeíského z Lomnice, kterýž dosti dlouhý as podlí závazku na rat|[iouzu Brnnském se drží, doteje, o kteréhož jsme se z Speiru pimlouvati a psaní, aby z rathouzu propuštn byl^ uiniti ráili, kdež pak z nkterých píin a to z tch, že stavové všickni pospolu nebyli, to se státi nemohlo: protož tak jakž prvé k stavm téhož markrabství j\Ioravského se pimloui váme a milostiv žádati ráíme, aby stavové vzhlédnouce na naši pímluvu a sešlá léta téhož nadepsaného Jindicha a znajíce pi tom vlí naší býti, jeho z takového závazku z rathouzu propustili a v jiný závazek k ruce naší královské vzali, aby týž Jindich Mezeíský, kdybychom v markrabství Moravském býti ráili, ped osobou naší stál a dostál a stavm markrabství ]\Ioravského, z ehož by jej viniti chtli, práv byl, kdež pak nepochybujeme, že se stavové v tom i ve všem jiném, což v artykulích této instrukci jest sepsáno a skrze posly naše na vzneseno bude^ povoln, hotov i skuten najíti dají a my jím to vší milostí naší atd. Datum ve Vídni v sobotu ped Panny Marye narozením Léta 44 a království našich ímského 14 a jiných Iš."

píiny dány hbetu

držeti

n

Odpov. pana Jindicha Mezeíského doteje, J. M. K. oznamte, že první žádost, kterouž jest J. K. M. pedešle iioi. nyní o nj na nás vložiti i'áil, v dobré pamti^ máme. Ale ponvadž toto ani J. K. M. snm^ ani sjezd pánem hejtmanem s vlí stavv^ na kterémžby se o vci obecní jednati mlo, položen není, než toliko sjezd pro opateni zem pro takové noviny, kteréž jsou o tažení císae Tureckého pra-

„Co

se

nám tmto osobám o vci všech stavv se dotejkající, jednati a zavírati náležité není. protož J. M. K. takové žádosti na tento as nám náležit naplniti není." veny, položen, že

A

Na snmu v Brn pi asu sv. Václava léta 1544 držaném o p. Jind. z Lom. „Co se pak urozeného Jindicha Mezeíského z Lomnice, který dosti dlouhý as podlé závazku na rathouzu Brnnském se drží, doteje, za kterého jsme se z Speiru ped tím odsud, aby z rathouze propuštn byl, pimlouvati i

ii:i.

60

kdež pak z nkterých píin od stavv sjezdu minuBrnnského oznámených to se státi nemohlo protož jakž pedešle k stavm téhož markrabství Moravského se ráili,

lého

:

i

pimlouvati a milostiv žádati ráíme, aby stavové prohlídajíce na naše pímluvy a sešlost vku nadepsaného Jindicha Mezeíského a znajíce pi tom jistou vlí naší býti, jehož z takového slíbu a závazku z rathouzu propustili. Neb týž Jindich Mezeíský, jsa jedním ol)yvatelem a landtfrydníkem markrabství Mox'avského a maje peet svou pi témž landfrydu podlé jiných, pomníc na poctivost svou, nic pedse, což by proti poádku práva a landfrydu bylo, neberouc, má stavm markrabství Moravského, budou-li jej z eho chtíti viniti, kdyžbychom my, dáli Bi\h, do markrabství Moravského šfastn pijeti ráili, ped osobou naší královskou práv býti; kdež nepochybujeme, že se stavové v tom i ve všem jiném, což vedle této instrukcí naší skrze posly naše na vzneseno bude, povoln i hotov i skuten najíti dají a my jim to vší milostí naší atd." Item artykul v instrukcí královské. „Jestližeby se pak stavm navýše psaný spsob jmenovaného Jindicha Mezeíského z toho závazku rathouzu propustiti nezdálo (a se nenadjeme); tehdy mají poslové naší týchž stavv žádati, aby téhož Jindicha z rathouzu vypustili, na ten kone,c, kdyžbychom do markrabství Moravského pijeli, a jemu dv nedle naped vdti dali, aby se týž Jindich Meziíský pod týmž závazkem, na kterémž nyní jest^ ped námi a stavy markrabství Moravského zase postavily ehož stavové uiniti sob slušn stžovati nebudou míti, a což tak poslové naši pi stavích zjednají a obdrží, toho aby nás každého asu, jakž o pilnosti a bedlivosti jich nepochybujeme^ tejna neinili. Dán ve Vídni v pátek po sv. Matouši apoštolu Božím léta Pán 44."

n

Odpov. „Páni poslové milí: Na ten artykul, což se propuštní pana Jindicha Mezeíského z Lomnice doteje, Jeho Královské Mti žádost pímluvu u sebe piln rozvážíce, pokudžby jednom mohlo bez ublížení poádkv, práva a dobrých zvyklých starých obyej tohoto markrabství býti, toho chceme uiniti a pana Jindicha z prvního závazku i z rathouzu propustiti^ však tak, aby rathouzu nevycházejíc zase slíbil Králi J. Mti^ pánu hejtmanu nynjšímu i budoui

v

?;

61 a všem tyem stavm tohoto markrabství, kdyžby panu Jindichovi od tohoto neb budoucího hejtmana tyi nedle naped vdti dulo listem pod peetí pán hejtmanovou s vlí Krále ,1. Mti a stavv;, aby se zase zde v Brn neb v Olomouci, jakžby jemu oznámeno bylo, ped Králem pakliby Krále J. Mti, pánem hejtmanem a stavy postavil J. Mti tu nebylo, tehdy ped pánem hejtmanem a stavy a toho závazku prázden nebyl, pokudžby jako nyní s vlí J. K. Mti^ pána hejtmana a všech stavv z oust, v uši, rukou dáním propuštn nebyl." Na snme v Brn v pondlí po nedli laetare léta 1045 držaném. „Co se pak urozeného Jindicha Meziíkého z Lomnice doteje, vdti stavm dáváme, že jest nás týž Jindich Mezeíský ponížen prosil, abychom mezi stavy a jím, strany tch nevolí, kteréž jsou mezi nimi ol)apoln povstaly, komisae naše k pátelskému jednání vydati ráili i nevdouce my, budouli stavové také chtíti k tomu pistoupiti a komisai smluveni a srovnáni býti protož aby poslové na stavy žádost vložili, aby proti tomu nebyli, a k takovému jednání svolili a když nám to oznámeno bude, ráíme komisae mezi nimi a jmenovaným Jindichem Mezeríským k pátelskému jednání, jakž vyš doteno, vydati, a což tak poslové naši v tom ve všem v instrukcí naší dostaveném u stavv asto psaného markrabství zjednají a obdrží, toho aby nás každého asu, jakž o jich pilnosti nepochybujeme, nemeškaDán na hrad Pražském v pátek po jíce tejna neuinili. sv. Matji apoštolu Božím léta 45 a království našich ímského 15 a jiných 19ho." cíniu

se

;

;

:

Odpov. „Což

se

pana Jindicha Mezeíského doteje,

jako náš milostivý Pán znáti ráí, že

nám

J.

K. M.

nenáleží v žádné

—

komisae s panem Mizeíským se dávati." Potom jsem dal ísti artykule svrchu psané, strany nkterých právních vcí podány; ale jest toliko první pebhnut a snesení se stalo takové: aby pi pedešlém naízeni pozstaveno bylo, však aby jmenování asu pi mém dobrém zdání zstávalo. Jiní všickni artykulové jsou odlodo toho asu, kdež zízení zemské napravováno

ženi až

bude,

ponvadž

se

takm

všickni práva dotejkají; o x;emž

foi. 120.

^ž

aby stav rytíský vdl, oznámeno jest jim to po osobách dvou stavu našeho. Po odložení tchto artykulíiv jsou pedsevzaty ti, kteí nám od pánv z rytístva podáni "jsou, mezi nimiž první strany pana Ladislava Berky, totiž:

Z

strany

Ladislava Berky, udlal-li jest snmov1608 uinnému, podlé kteréhož jemu statkové jeho zase navráceni byli, dosti, a neudlal-li jest tomu dosti, co s tou vcí páni stavové dále initi míti ráí ?* Odložen jest do zejtejšiho dne a teni dále následující 1.

nímu snesení

p.

léta

i

*)

Herka

Ladislav

Dube

z

u z Lipí^ držel statek V. Mezeísk/, o spor vedl. Narozen a vychován ve Španelích se také tehdejším diplomatickj-m úkladm, jež na rozliný

kterýž ale

s bratrejii

piuil spsob ve

vlasti provádl. Mluvil a psal nejradji španlsky. Stavové znajíce úkladnou jeho mysl protestovali kde mohli proti tomu, aby njaký úad vložen byl, pedce roku 1598 nejvyšším

a

na

komorníkem

úad

zemským hejtmanem. V tomto poslán co nejvyšší velitel vojska moravského do Uher, použil ale píležitosti této, aby se obohatil. Byl vždy povlovným nástrojem vlády pražské k umenšování svobod zemských a upadl v podezení se stal,

anot 1603

že on vojska Tilly-ho do dotkli.

i

Moravy

Pro nevrné chování

ve

povolal, jak jsme již v

správ ssazen

s

úvod

hejtmanství;

poale

dovedl toho, že v as sporu mezi Rudolfem a Matyášem roku 1607 od prvnjšího zase hejtmanem jmenován jest. Nevole stavv dosáhla

ímž zpurnjí a nestyda tji se choval. Když snmu 7. bezna Í&O^ sjeli zhotoven spis obBerkovi a na snme Ivanickém zahájeném dne 17-

tím vtšího stupn, se stave do

Brna ku

žalovací proti

dubna 1608 uinili snesení, „ponvadž pro nkteré

iny panu

Ladislavovi Berkovi se nikoli

spoléhati a bezpeiti

kud by

Mezeií

zem

nemohou" že

opevnném,

statky jeho jsou v zástavu vzaty.

a na

nj

se

zíditi musí vládu

v lepší stav uvedena nebyla.

tehdáž dosti

podstatné pí-

dvovati

zemskou, poBerka ukryl se ve V.

odebral se však brzo do

Na sninu

1608

pi asu

ech sv.

a

Bar-

tolomje v Brn snesli se stavové, že k pímluv císae Rudolfa, krále Matyáše a arciknížete Maximiliana Berkovi jeho statkv zase postoupeny a navráceny býti mají pod tmi výminkami, že statky své v piil let neb nejdéle v roce njakému obyvateli zem prodá ty statky sám prodávati nemá než skrze osoby k tomu zmocnné, že žádného statku v této zemi kupovati a míti nebude, aby se, jelikož Lev Burian Berka na statku meaeiskéra nápad má, s tímto dostaten se urovnal a kdyby do roku to vše nevykonal,

že

63 2. Z strany napraveni zízeni zemského, pokudž jeat možná, aby pH tomto snmu obecním to se vykonati mohlo, pakli ne, aby jistý a neprodlouženy as k tomu snmem tímto uložen byl, v kterémžto ase aby osoby k tomu naízené takové zízení zemské napravily, sepsaly a skoryg-ovaly.*) Mohla-liby jaká jiná cesta k tomu 3. Z strany ležení. obrána býti, aby z takového ležení sjíti a jiný prostedek místo toho nalezen býti mohl; nebo to k znamenitému zlehení stavu rytíského a k zkáze veliké mládeže rytíské

býti se vidí.**) 4.

Ponvadž

brati

aby hejtman se v prodal.

— Bude

starší nedílní

ty statky

o

Berkov

nemohouce pro bratí

uvázal a je tomu, který nejvíce podá, záležitosti

ješt

nížeji

ve

správ samé

jednáno.

asté pipomínky

*)

zízení

se

stav\\v

obnovilo

a

na snmích shromáždných, aby zemské opravilo,

smovaly

proti

zízení

zem-

skému vydanému léta 1604, kteréž vlivem panv katolických a pražské vlád oddaných zhotoveno a vydáno bylo. Již roku 1608 na snme Bartolomjském snesli se stavové o oprav zíz. zemsk. „ponvadž v nynjším zízení zemském velicí nedostatkové se nacházejí a nemalého

stavu panského

a

napravení potebují" a ustanoveni lenové ze „kteíž snesouce se o jistý den to

rytíského,

zízení bedliv pehlídli a v emžby z uvážení svého bedlivého co potebného uznali, to napravili, nkteré potebné a pilné artykule budto z knížky pán Tovaovského aneb z snmovních snesení v

n **)

pojali."

Ležení

jest jisté rukojemství, dle

nhož

dlužník neplatící neb

rukojm jeho, neb obadva v hospod jemu vitelem vykázané na útraty dlužníka bydleti tak dlouho musel, ažby zaplaceno anebo povinnosti za dosti kdokoli jakoukoli povinnost odpraviti mající neb

uinno bylo. Stran ležák ustanovuje zíz. z. z i"oku 1604 mezi jiným takto: „a ti ležáci, kteíž do ležení posláni budou, jakž ostjby stavu rytíského tak i pacholci mají míti léta svá pirozená a mají se k hospodái pokojn i k eládce jeho chovati: též hospodá s

eládkou svou k

nim,

A hospodá nemá

jim dopustiti

bez sluš-

ných a hodných píin z hospody vycházeti, nýbrž to tak opatrovati, aby se ve všem poádné ležení, jakž list okazuje a poádek

vymuje,

vedlo, tak dlouho, pokudžby jistina i s ouroky viteli položena a zaplacena nebyla, aneb každý rukojm oddílem svým ueodbyl."

starodávní

se vSemi škodami,

M

Foi. 120

mladší let nemající poruenstvi initi a dítek svých opatiti u velikém nebezpeenství tudy zstávají, dítky a statekové jejich v nejistoté postaveny jsou, abychom na prostedky aké takové pomyslili, aby tomu bez ublížení však poádk starobylých spomoženo býti mohlo. b. 5. Jakož se to pihází, že preláti ovšem pak opatové a proboštové;, jsouce ku právu zemskému z rozliných vcí pohnáni pod phonem, od visitatorv svých s prelatur ssázíni a jiní na místo jejich voleni bývají, tm pihonm noví opatové odpovídati nechtjí a tak skrze to phony s znamenitou škodou a skrácením na spravedlnosti pánv obyvatelv podlé poádku zdviženy bývají, protož aby toho více nebývalo, nýbrž konvent aby takovým odpovídati

phonm

'
phonm

se

rokm

tou

od

píinou, že opat ssazen J.

M. pána hejtmana jim

spolu s pány obyvately položeným ped právem zemským odpovídati povinni byli, ponvadž páni obyvatelé jim ped týmž právem, budouce rokem obvinni, právi býti musejí a p.

visitator

dotejkala,

aby nemohl do takové pe^ ještoby se poctivosti skonení takového preláta s prelatury ssazovati

a vyzdvihovati. 7. Ponvadž mnozí nepoádn v statky pozemské i svršky*) nemajíce k nim žádného práva se uvazují^ bezpeíce se na to, že nebudou z toho jinae než poádkem práva vyvedeni, mezi tím pak ti^ kdož k takovým statkm nápad a spravedlnosti mají, musejí se mnoho let toho dosazovati a protož aby takový neád zastaven byl. 8. Phoní v kraji Olomouckém, jak ti, kteí prodáni jsou, tak ti, kteí odprodáni nejsou p. komorníku menšího práva zemského, v témž kraji v žádném poslušenství státi a berní snmem naízených spravovati nechtjí aby njaká vtší moc témuž komorníku práva menšího snmem tímto dána byla, tak aby je mohl ku poslušenství a v ád uvésti. 9. V kraji Brnnském znamenitý nedostatek pi rozeod práva se nachází; protož aby v jistém a sílání neprodlouženém asu nebo phoní koupeni, aneb poslové dva na peníze zemské chováni byli. :

phonv

*)

Svrchek neb svršek jest náadí domovní mohovité. „Odúmrt nábytková slov všecko, což lovk svrchního zboží má, jenž slov kosvrchek i od jiných vcí." Komenský janua liug. praví: „ mory svršky naplnné." .

.

.

85 10. Lidé poddaní nás obyvatelv vezmouce sob svobodu po tchto válkách s runicemi jezditi, choditi a svou vli provoditi, tak že mnozí z nich jedni druhé hanebné mordují a stílejí; jakby to snmem tímto petrženo býti

mohlo.

Žteríi*) a knechti po zemi holdujíce velikou škodu iní; jakby to snmem tímto jim zamezeno bylo. 12. Na ty prostedky mysliti, aby nám pjky z koní zbrojných k zemi uinny, zaplaceny anebo na berních poraženy byly, ponvadž, jakž se zpráva dává, nkterým p. obyvatelm na berních poražena jest. 13. Mejto že se bere od nkterých mejtných od pánv obyvatelv a jejich vyslaných a na to, že listy od svých pámají a je ukazují, se nic od nich nedbá, nýbrž pedce nuceni jsou k spravování takového mejta, což ponvadž jest proti svobodám stavu panského a rytíského^ anobrž proti zízení zemskému, vidí se nám, aby to snmem tímto 11.

a

neád

nv

písn zamezeno

bylo.

Horenské neboližto vinohradní vrchní právo, jakby co nejdíve možné v zemi vyzdviženo bylo. 15. Naízení tímto snmem uiniti, aby ti^ ježto k snobecnim a sjezdm nepijíždjí a píin slušných ped J. M. pánem hejtmanem a byly-li by osoby stavu rytíského, J4.

mm ped

nejvyšším pánem hofrychterem neohlašují, njakou podstatnou pokutu zemi k ruce složiti povinni byli. Sneseni Jich Mtí stavu panského na artykule nadepsané od stavu rytíského podané. 2. Jest prvé snesení o to J. Mtí v prvním artykuli druhého podání. 3. Aby tento artikul až do napravení zízení zemského odložen byl.

Týmž spsobem odložen. Jich Mti k tomu artykuli povolovati ráí; avšak kdyžby se treffilo, žeby nkterý opat, prob«št, pevor, neb jiný pední pohnán a potom jakýmkoliv spsobem z té prelatvxry ssazen byl, aneb ji zbyl, aby po nastalý prelát aneb dokudžby jiný dosazen nebyl, konvent toho kláštera odpovídati povinnen byl, aby pak nález ku phonu dobe sfformován byl; takto jej psáti ku pnkladu; Mezi Kunratem Opatem námstníkem knze Filiberta pedešlého opata a konventem kláštera tohoto etc. 4. 5.

nm

*)

Storcíiz nm.

„sterzen" tulák, loupežník.

6.

Aby

ten artykul na ten

niSím spsobu aby zstalo, že

as

pominut byl a pH prv-

se Jich

Mtem

vidí, že jest

ten artykul bezpotebný. ?! Vidí se Jich Mtem, aby pi pedešlém spsobu zstalo, avšak kdyžby se pihodilo o takovouž véc^ totiž o uvázáni se v statek pohnati, aby takový phon hned po rukojemských phonech k souzení vzat byl a pes tikráte

více odložen nebýval, ale vsak

zemského zstávalo,

zda-li

i

aby na rozeznám soudu

to

by ten

phon

o touž

vc

nále-

žitý byl.

Ostatek artykulv odloženo.*; se ješt k vícerou stavové a volili mezi sebou osoby, kteréby zejtejšího dne v dom pána Kardynála s naíízenými osobami od J. M. Arciknížete strany smlouvy eské namluviti se mohly; neb akoH v sobotu na tom bylo zstáno, aby se to s samým Arciknížetem konalo, ale mluvil Arcikníže s nkterými z nás vera, aby se to dalo bez pítomnosti J. Mti, ponvadž eského jazyku nerozumí a tak k tomu od stavv pistoupeno jest. Sešli

Outerý.

(21. srpna.)

Po sedmé hodin sesli jsme se ku pánu kardynálovi jeho osoby k jednání s J. Mtí Arciknížecí strany smlouvy minulého léta uinné ze všech stavv naízené; z stavu panského mimo pána kardynála. Já, pán Komorník nejvyšší, pan Vilím z Roupova, pan hrab Jeroným z Turnu, do

domu

pan Jan Jetich z Kunovic, pan Jií

WolF Kinecký

z

Ro-

nova, pan Petr Sedlnický z Choltic, pan Jan Divíš z Zero-

pan Hynek z Vrbna.

tíná,

Z

stavu prelátského:

opat Loucký,

opat Hradišský,

hm Dubský;

p.

Vanecký, Jindich Žahradecký, p. Jan '^áclav

Hynek Syrakovský,

p.

p.

Bukuvka.

Z mst; pisa mstský Olomoucký, pisa Znojemský a Jihlavský.

Nejprvnjší rozmlouvání mezi námi bylo: mli li byvšichni ouhrnkem k J. Mti Arciknížecí se vypraviti, ili nkteré osoby z prostedku svého k tomu vybrati? Zstáno, ponvadž pokojové u J. M. jsou malí a horko

chom

*)

Tato ti slova pipsána dobrj^mí písmeny rukou ZerotínoTou.

67

abychom J. M. potem velikým nezanášeli, než toliko po dvou osobách k J. M. vyslali což se i stalo s tímto vzkázáním^ že J. M. bezpochyby v dobré pamti míti ráí, kterak v sobotu minulou jsou J. M. dv smlouvy v královudlané podány a pi tom ství eském rozdílnými asy žádáno, aby J. Mt. milostiv sob chvíli obrati ráil, v ktcrouby osoby od stavv naízené ped J. Mt. pedstoupiti a další potebu svou jednati mohly, kdež srozumvše tomu, žeby J. Mti nepíjemné nebylo, aby se to nynjším asem stalo; akoli jsme na tom byli všickni vespolek k J. Mti se dáti najíti, avšak nechtice J. Mti osobami svými pílišné zamstknání uiniti, že jsme skrovnjší poet k tomu obrali, a jim poruili, J^ Mti žádati, aby smlouvu poslední mezi stavy království eského a osobami raarkrabství Moravského uinnou, pokudžby nic na rozmyslu míti neráil, jménem a na míst J. M. C. ráil potvrditi. Pakliby J. Mt. z slušných píin toho uiniti nemohl, aby se nám v tom milostiv, coby v ni na nedostatku se nacházelo otevíti ráil. Pobyvše u J. Mti chvíli navrátili se zase a pinesli resolucí Arciknížeci na artykule v též smlouv obsažené, v spis uvedenou, kterouž jak nám podali, hned za nimi v patách vstoupili mezi nás pan Trautson a Kronberg J. M. foI. 121 C- tajné rady a oznámili nám jménem J. M. Arciknížeci, že jsou vysláni od J, Mti aby se s námi o všecko snesli, a byloliby co na odpoich, to na míst postavili. Prosili jsme Jich z spoleného snesení našeho, aby od nás na chvilku odstoupili; což když jsou uinih, zasedli jsme na ten spis a až do jedenáctého artykule jej pebhli a co se nám tak nám (sic) zdálo, poznamenali: v tom že za obtížné v se jim snad zdálo dlouho ekati, vrátili se mezi nás a tak jsme je proti sob za tabuli posadili a zaavše znovu od poátku tu smlouvu všecku a artykule v ni obsažené i spis Arciknížete s nimi jsme pehlidli a o všecko se porovnali^ nemohše jinae shledati, než že oba dva pehlídají k tomu^ aby se nám všelijak podlé spravedlnosti za dosti stalo. Naposledy na tom zstáno, aby podlé té nápravy * .| resolutio dotená Arciknížeci v lepši poádek a smjl nve-jh dna a potom stavm k schválení pednesena byla. Nemálo jsme jist všickni potšeni byli, že jsme takových vci dostali, kterýmiž pokudž se lidsky souditi mže všelijakým obmyslm a protivenstvím, kteráž se iján? pedešle dala, velké,

;

tým

nm

pkn

cestu

vkroeno

jest.

b.

% tyto vci tak se do soudnice.

Když jsme

k dokouání svému pišly,

&jeU

Tu za3e pednjši uvažování bylo strany vyslání k Arciknížeti osob jistých s našim verejším snesením o pana pan z ilaximiliana Lva a jsou voleni k tomu vedle Eoupova a pan Jiík z Vrbna. A aby nebylo potebí pro obsylati stavv, poslal jsem ku tak nevelikou z rytístva pana Bedicha Sedlnického, a pana Strážnického jsme se strany jmenování osob aby jim oznámili, na k J. M. Arcik. snesli, aby i oni totéž uinih. Zatím pipomenul jsem J. Mtera, že mezi tmi artykulemi ode strany zízení zemského podanými a od J. Mtí verejšího dne odloženými jest také jeden strany rokv sedlských, a ponvadž ten ne tak daleko nápravy potebuje, jako opatení tím díve konec uinn býti brzkého, aby takovým mohl, že mi se vidí, aby s tím nebylo prodlíváno, než aby nyní v uvážení vzat byl ; a když k tomu povoleno jest, žádali mne páni, abych sám cesty njaké k tomu ukázal, jakož jsem pak uinil a tyto ti pedložil: Jednu: aby celý soud jeden všecky pe jiné odloženy byly a sami toliko rokové sedlští slyšáni. Druhou pokudžby se první nelíbila, aby bylo s J. M. C. jednáno, aby povoliti ráil ješt ti dni k soudu zemskému pidati, v kterýchžby takoví rokové mohli pebhnuti býti; a naposledy: aby mi to v moc dáno bylo, abych já s osobami, kterébych k tomu pivzal, mohl je slyšeti a výpovcT uiniti, však na schválení soudu. Bylo o to mnoho odporv než naposledy na tom zstáno, jakž níže pozname-

mn

pánm

vc

em

mn

rokm

:

náno

jest:

Ponvadž rokv

sedlských tak velice se

namnožilo,

dva dni od starodávna zachovávané a zízením zemským vymené k vyslyšení jich a vypovídání uinné nepostaují, protož aby pi zasednutí soudu zemského píštího Olomouckého druhý tejden celý krom soboty totiž za pt tak že

ti

dní slyšáni a souzeni byli. Navrátili jsme se potom na artykule od rytístva podané, kteréž verejšího dne nemohly skoncovány býti a stalo strany nich snesení níže psané. Na 8. Ponvadž puhoní k ouadu nejvyššího pana komorníka náležejí a komorník meoší toliko ouedníkem nejvyššího pana komorníka jest; protož jestUžeby tíž puhoní berní náležitých nespravovali aneb njakého nepošlu-

I

%l

nco takového, cožby hodného trestání, byli má to na nejvyššího pana Komorníka vznésti kterouž pan bude vdti podle ouadu svého a moci

šenství aneb se dopustili,

a

t(',

nad nimi má, je ku poslušenství vinní trestati.

dáti pivésti

a podlé pro-

Na *íl Aby ten artykul odložen byl az do napravování zízení zemského a coby mezi tím ouadníci menši více vy-

penz zemských. Aby nad zízením zemským a nad tím arty-

nakládali na posly^ aby se zaplácelo z

Na

10.

kulem jakž v zízení zemském o runice na listu IOj? sc nachází dostaten ruka držána byla.*) Na 11. Aby J. ]\l. pán hejtman skrze rozeslání patent po zemi takové štercování a toulání na obtížnost chudých lidí zastavil a žádný aby jim nebyl povinnen nic dávati a jestližeby nco nenáležitého se dopustili, aby o to trestáni byli bylo-liby jich také pospolu tak mnoho^ žeby s jeden obyvatel býti nemohl, aby jeden soused druhému povinnen byl na požádání ku pomoci pi^ispti. Na 12. Kdyžby Pán ráil dáti pohodlnjší asy, a žeby páni stavové tch dluhv obtížných, v kterýchž na ten as zstávati ráí, aby na ty cesty a prostedky pomy;

n

Bh

šleno a vyhledáno bylo, tak aby jeden každý, což tak pjil, k svému zase pijíti mohl. Na lo. Kteíž z pánv obyvatelv pro vína a jiné nkteré vci s frami pes mejta posýlají, aby takové tury

na mejtech propouštiny byly, však aby v listech na mejta dokládáno bylo, že to bere k svému svdomí, že v tom *)

Artykul ten zní: „€ox se rnuic nni rybiukai

s

doteje,

dlouhými

niuiceiiii

aby sedláci,

ani krátkými

euie.sliiíci,

po myslivosti

cestu nechodili: než páni, preláti, rytístvo a z mst, kteíž na úadech jsou, pro obranu hrdel svých, s nimi jezditi a choditi mají. A kteiížby kupci byli, živností kupeckých hledíc ti mají míti listy od panv svých, aneb z mst, z ktevéhožby koliv byli. Než páni, preláti, rytístvu i msta, myslivce s runicí míti mohu a list jemu dáti a to každý pi jedmim statku svém, nebo jednoho, dva nebo ti a více nic. Pakliby podruh neb emeslník, aneb služebný pacholek postižen aneb usvden s runicí byl ten má tomu, kdožby jej usvdil aneb postihl, vydán býti, z té ddiuy, z kteréžby postižen byl a ani

:

.

.

.

:

:

ten jej

má

držeti dosud, dokiidžby

nedl nevysedl.

a

t.

d."

pokuty nedal, áiiebo

asu

ty

f..i.

122

7Q žádného

ffortele neužívá,

nýbrž že to k své vlastní

poteb

vésti dá.

Na

14.

budoucího

Aby

snmu

tento artykul odložen byl.

z

píin nkterých

až do

Na 15. Že J. M. pán hejtman ráí vdti podlé svého ouadu v tom jak postupovati. Když se již ku páté hodin pibližovalo, naí-idili jsme

—

osoby z stavu panského a stavu rytíského po tech, z druhých dvou stavv po dvou a šli jsme k Arciknížeti, kterémuž jsem krátce oznámil, co se mezi panem Lvem a pány Stavy minulých asv zbhlo, a na em ta vc až dosavád zstává: jmenovit, že jest pan Lev beze vší sobe k tomu dané píiny panu Ladislavovi Berkovi psaní uinil, a v všech pán stavv a celé zem vysoce na poctivost jejich dotkly odkudž že stavové pinuceni byli, ponvadž na statku nic nemá, a velikých vcí se doteje, na závazek cti a víry jej vzíti a provinní jeho na ,1. M. C. vznésti a žádati^ aby J. M. nebo sám mezi nás osohn pijeti, neb své vzáctné komisae na míst svém vyslati a tu vc s námi podlé starobylého obyeje zemského slyšeti a výpovd uiniti ráil jakož pak nepochybujeme, žeby se bylo stalo, kdyby J. M. C. po ten všecken as tak mnohými a znamenitými prácemi zanesen býti neráil. Když pak nyní k tomu jest pišlo, že jest J. M. a na míst J. M. C. mezi nás se dostati ráil a to s takovým plnomocenstvím, aby ráil moc míti to všecko initi, coby j. ^1. C. sám initi mohl, že jsme neopomenuli o tu vc mezi sebou rozmluviti a o jistý spsob se snésti, vedle kteréhož mla by ta vc pedsevzata a souzena býti, kteréž J. Mti v spis uvedené podáváme, žádajíce, aby v nj nahlídnouti a jej sob tolikéž oblíbiti a podlé nho s námi se k témuž panu Lvu spravedliv zachovati ráil. Dal krátkou odpovd Arcikníže: že chce tak uiniti, jej sob na nmecko dáti peložiti a potom nám dále své zdání oznámiti. To pak snesení níže psanými slovy J. Mti podáno jest: „Jich Mti všickni tyi páni Stavové strany pana Maximiliana Lva snésti se ráili, aby páni Stavové J. Mtem

nm

tým

;

pánm ouedníkm vc v moc dáti a

'•nejvyšším tu všecknu

a

panm soudcm zemským

M. se dviti ráili, tak Mti nejvyšší páni ouedníci a páni soudcové zemští tu vc^ tak s panem Maximihanem Lvem initi jest, s J. A. M. jakožto plnomocníkera na míst J. M. C. ne tak aby

J.

o

J.

11 jakožto soudcové zemští, ale jakožto osoby ode všech tyi k tomu deputyrované souditi a té vci konec uiniti. pokudžby se podlé uznání spravedlivého J. A. M. a J. Mti nej -vyšších pánv ouadnikv a soudcv zem-

pánv Stavv

A

pana Maximiliana vztahovalo

ských k trestáni

jelio

vd

míti ráili.

aneb

vm

uiniti

moc

uinna

býti raéla,

A

aby

to

mu

paklii>y

ovšem

i

výpo-

milost nHJd"na Sta-

tyem pánm

tak aby páni Stavové o tom vdomost míti a o to spcden rozmluviti moci ráili. On pak pan Lev aby do soudnice ped J. A. M. a J. Mti njvyšši pány ouedníky a soudce zemské povolán byl, a jemu porúíno, co jest tak o Jich milostech všech tyech Paních Stavíth psal a mluvil, aby to dostatené s sebe svedl a odvedl. Kterížby pak z stav panského, prelátského a rytíského jakou vdomost mli, že by týž pan Lev co takového o Paních Stavích aneb obzvláštních osobách mluvil, Nacháo tom aby svdomí sepsané podlé poádku dali. zely-liby se také které osoby z stavu mstského a žeby z msta Brna neyly, ty aby svdomí nyní pi pravé Brnnském v této poteb bez ujmy však zízení zemského o tch vcech, což by jim v tom povdomého bylo, daly."

prvé v známost uvedeno b\lo,

Steda.

(22. srpna.)

Podlé snesení, které se v pondlí minulé stalo, sešly osoby k tomu naízené, o nichž pod tvrtkem více poznamenáno jest, ku pánu Kardynálovi a tu nejprve sami jsme zasedli v nepítomnosti pána Kardynála, kdež jsem hned z poátku na preláty dotázku uinil, stojí-li oni s námi také v jakých odpofch strany odpovídání ped právem našim? Nehrub tomu odpírali, nehrub také se k tomu znali. Vsak naposledy vyjel opat Loucký s tou již astokráte opakovanou distinctií „ d e p e r s o n a i b u s e t r e alibus" a že v tchto poddaní jsou právu v onch vrchmají-li peet pi nosti své duchovní. Optal jsem se ho landfFrydu? A když se k tomu piznal, ptal jsem se ho dále, jest-li v landíírydu, kdež se vsickni zavazujeme, že právu se

1

:

chceme poddatií býti, ta distinctio de realibus et personalibus? Umlkl. Rekí jsem k tomu naposledy, že my odporm takovým místa u sebe nedáváme, než píje-li kdy taková jaká vc ku právu, že se budeme vdti jak chovati. Potom jsem bral artykul po artykuli, jakž pod pátkem položeny jsou snesli jsme se mezi sebou o všecko krom pana z Lob:

72

pi všem tém odporoval a více eastával páné Kardynálovy pe^ než potom pán Kardynál sám. Uvedli jsme /atím mezí sebe pána Kardynála, kterýž s sebou pivedl ti kanovníky Olomoucké, dkana, probošta Brnnského pana z Kolovrat a*) Zaátek se stal od prvního artykule o tytul knížecí kdež jsem panu kardynálovi po uinné pedmluv a schválení jeho náklonnosti k obecnému dobrému oznámil, že nejsme proti tomu, abychom budoucím pánm biskupm nemli píti tytule a dstojenství knížecího, ponvadž o tom vdomost máme, že mocnost císaská a královská taková jest, aby mohla k takovým vyvýšenostem poddané své vyzdvihovati, než že o to toliko initi jest, aby budoucí páni biskupové (neb strany nho že žádné pochybenství není)

kovic, kterýž

nechtli tudy uvésti do tého a

dvod sob

zem

stavu

a tak pá-

obzv^láštního

v soudu mají, zemského, než jako

bráti, že to místo, kteréž

nemají jako páni podle znní zízení k njakému jinšímu pr?etendiroknížata, a skrze to snad Protož kdyby to mohlo smlouvou opateno býti, tak vati. aby starobylý poádek v celosti zstával, že bychom my i

na míst

pánv stavv

nebyli

proti

tomu

jej

i

potomky

jeho pi takovém tytuli zanechati. Odpovdl na to pan kardynál: že tytul knížecí není vnov biskupm Olomouckým dán, jakž by snad od nás myšleno bylo, než že jest tytul starý, který od pedešlých králv eských jest biskuOlomouckým vždycky dáván než že potom za nkterá léta kanceláe v tom nedbanlivjší byly a jim toho tytule nedávaly, že tudy biskupové o své právo pijíti nemohli. Bulli zlatou císae Karla tvrUkazoval pak na to: tého, v kteréž rozdlujíc ^loravu tch slov užívá: Tes illu-

pm

;

pedn

stres principatus,

Episcopatum Olomucensem, Marchionatum

Moravise et Ducatura Oppaviensem. Item ukazoval majestáty téhož císae a syna jeho krále Václava ímského a eského, též císae Albrechta druhého a naposledy i císae Maximiliana druhého, kteíž mluvíce v nich o biskupech Olomouckých jmenovali je Principes nostros a tudy dovozoval, že biskupové Olomoutí nejsou nová knížata než od starodávna k tomu tytuli právo mají. Dána od nás odpovd: že akoli by na to snadná replika uinna býti mohla, ale však že oumysl náš není v odpory jaké s ním pi té ;

*)

Zde

jest v rukopisu prázdné místo a tetího

jméua neudáno.

vcházeti, než pokudž toliko k našemu pedložení piTak vyvstal a poartykul pokoj bude. radiv se s svými kanovníky dal odpovd, že oumysl jeho ani pánv z kapitole není^ nco nového uvozovati, když toliko páni biskupové pi svém pedešlém místu, tak jakž ho prvé užívali, zstanou, že to strany neuvozování pátého stavu dobe opateno býti

vci

stoupí, že o ten

mže

A

tak ten artykul zavín. zatím ped sebe vzat byl druhý artykul, strany stáváni osob duchovních ped soudem zemským „in personalibus''; tu hned ohlásil se, že se nemže s námi strany té vci v žádné jednání dáti, zastíraje se smlouvou, kteráž léta 158G na poruení císae Rudolfta panem Vilímem z Kožmberka a panem Adamem z Hradce mezi nebožtíkem biskupem Stanislavem a nejvyššími ouedníky a soudci zemskými tehdejšími uinna jest, v kteréžto smlouv jakž ty náky a nevole, které mezi nimi byly, vyzdviženy jsou, tak mezi jinými i ten artykul doložen co se potahování lidí duchovních ped soud zemský v tch vcech, kdežby se hrdla a života jejich dotejkalo, tkne, ponvadž se strany o nj porovnati nemohly^ aby na výpovdi J. M. C. zstával a mezi tím aby žádný nemohl lidí duchovních ped soud zemský z tch vcí obviovati; než chtl-liby

Když

pedn

:

kdo viniti ped právo duchovní že se mu právo nezavírá. Dal jsem na to odpovd, že ta smlouva jest umrlá, neb že se nevztahuje na budoucí potomky, než na osoby tehdejší, které již všecky zemely: neb že císa Rudolí,

je

i tehdejší ouadníci i soudcové v živnosti foi. us. nejsou, a protož že se to na nás nevztahuje a nám k žádné pekážce býti nemže k dalšímu mezi sebou o to promluvení a najednání. Za druhé^ že my v této nic jiného neobmejšlíme než pokoj aby veškerý z svtských jsa uražen od duchovních nebyl pinucen, sám sebe

biskup Stanislav již

píin

:

a ponvadž v této zemi moc svtská daleko vtší než duchovní, žeby z toho mnozí neádové pojíti mohli.

mstíti jest

Pes

;

vdomá

vc, kdyby kterému z duchovních žeby ten svtský jinde než ped právem svtským obvinn býti nemohl kdyžby pak k obvinní pišlo^ žeby se bránil odpovídání dotud, dokudž to,

že

jest

od svtských ublíženo

bylo,

;

by duchovní nezaruil, že z toho^ co by se té vci dotýped právem zemským zase práv býti chce. Neb takový poádek že jest a že se to zachovává ke všem, kteí

kalo,

b.

74

pod jiné soudy náležejí

a zízení

Zf^mské

že ukazuje,

mohou host zadržeti v šracích*), ažby od 8e*>e mácím za spravedlivé uinili: to tedy kdyžby zaruil, již odpovídati by povinnen byl, bud žeby se hrdla neb páni

pak nezaruil, žehy

že dože po-

tnké práva udéh)váno býti nemohlo, a tudy žeby duchovní nikda právi nezstali; neb žeby každý svtský sám 8ol)é na právu uinil, aby tudy duchovního ku právu zeniskéinn potáhl. ctivosti díttéjkalo. Jestližeby

Ponvadž by tehdy nemohli soudu zemskému daremn z nho v jinších vedeni nkteí iiálezové,

v takových

píinách

jínili

duchovní

že se nám vidí, že se pí*imách vytahuji ; a na to pri kterými se ukázalo, že duchovní odpovídali a stávali. Ale když na

ped právem svtským

vyhnouti,

pán kardynál, zstáno na tom naposh^dy abychom pi J. M. Císaské toho pohledávali^ aby o ten artykul mezi námi výpovéd uiniti ráil. O tetí artykul nebylo tolik odporv, neb ukázána jest panu kardynalovi ta cesta, aby osoby particnlarní z kanovníkv nebyly od podaných kapitolních obviovány, ponvadž ony akoli jsou usu fructuarii tch statk v, vsak nejsou páni ddiní, než dkan a kapitola jsou páni. A protož jestližeby který z pánv z kapitoly ublížil tm poddaným, kterých v držení a užívání jest, aby ti poddaní nemohli toho držitele viniti než dkana a kapitolu, a dkan a kapitola aby byli povinni z toho odpovídati; dotejkaloliby Stí pak co osoby vlastní toho, pod jehožby správu byli a ne j^runtu neb užívání, aby hejtman pán z kapitoly o tom vdti dal, aby to pedešli a upokojili, tak aby ta vc ped soud zemský nepicházela. Pak lihy toho neuinili, a pišloliby k rozeznání soudu, ponvadž páni zde v zemi poddaným svým jinou nápravou povinni nejsou, než penžitou a peníze inter realia numerantur, aby se výpovd a pokuta na peníze vztahovala.

svém

stál,

obojí strana

»

Z

strany tvrtého artykule, tolikéž pátého, šestého a ukazoval nám Majestát císae Rudolffa; ale nemnoho to u nás platilo ponvadž vlastn mezi námi o to initi jest^ že takový majestát jest dán proti právm asvo-

sedmého

:

*)

Artykul ten zní: »hosté, nebo kteí usedlí nejsou v zemi, a poženu takoví nrniti mají, aby též od sebe, z eho se jim vina dá, právi v této zemi. Pakliby rukojmí nemli, páni je do stolic vezmiíce, dodržeti mají, až se od nich také práva dosti stane."

T5

bodám zem§

této;

vozoval pHklady

než více jsme se na to ohlídali, že pnbiskupové 01 tmoutí na soudu

staré, že

i hrdla soudili, též že své snmy zHzení manské mají, kteréž strany souzení poctivosti vymení iní; a protož jsme se ohlásili, že od téchto odporuv upustili bychom, kdyby i on se uvolil, svým dovoliti chce, aby obzvláštn pedn žo nebo k landfrydu se piznávali, aneb že podlé vyrení císae Rupiznádolfin on a budoucí páni biskupové sami se za vati budou a listem pod peetí svou na to daným, že i oni Landífrjd tak dobe jako jiní obyvatelé zachovávati povinni budou, ujistí a osvdí. Druhé že cizozemcm a osobám, kteíž stavu neužívají, léna podávati nechce a tetí že mélliby své manské kon pod praporem obzvláštn, však že ten praporec podán bude nejvyššímu zemskému. Ohlásil se na to, že od osoby své nebylby proti tomu, aby neml na to ihned odpovd dáti. Ale ponvadž se tito punktové netoliko pánv z kapitoly, než také manv jeho dotejkají že jim chce sjezd

svém manském

o poctivost

držívali, a že své

:

manm

n

položití a s nimi o to promluviti a

nám potom odpovd

dáti.

O osmý

artykul nebyl veliký odpor, neb uvoloval se pán kardynál, aby co se sídla na manství doteje, to k

žádné pomoci

pánm biskupm Olomouckým

proti

ouadu

kdyby více chtl na ddictví, aby ti sirotci k opatrování pán biskupovu a na míst jeho hofrychtéi manskému náleželi. Ukázáno jest proti tomu, že sám majestát císae Rudolíia osoby obyvatelv na ddictví i manství majících k zemi pipojuje, neb že v stojí, aby toliko kon své z statkv manských pod praporec biskupský vysílali, osobami pak svými, aby tím povinni nebyli; ponvadž tedy se vynímají osobami svými z poddanosti pán biskupovy, kterak tedy dítky jejich v poddanosti jemu zstávati mohou? Druhé ukázáno jest, že accessorium sehejtmanskému nebylo, než bylo statk na manství, než

toliko toto

:

nm

quitur principále. Ponvadž pak král eský jest vrchnost biskupa Olomouckého, žef slušnji jest, aby ti, kteíž i pod králem i pod biskupem statky mají osobami svými králi náleželi, nežli biskupovi. Tetí ukázáni píkladové, že netoliko o ty sirotky, kteí statky na manství a na ddictví mli, nauení od soudu zemského dávána jsou, než i o ty^ kteí na gruntech pán biskupových osieli a po svých rodiích sob peníze neb listy a zápisy, neb nco toho,

76

coby k opatrování ouadu hejtmanského náleželo, zanecháno mli, Proti prvnímu dvodu neml co odpovídati strany druhého dlal distinctií mezi králem a markrabím^ práv, že nemá markrab místa nad ním. Ale vyveden jest z toho tím;, že již tato zem jest titulo tenus toliko marbrastvím ale sice oud k nerozdílnosti spojený s královstvím eským atak inmediate že jest poddaná kráh eskému, ponvadž markrabí žádného obzvláštního míti nemže. O píkladech také mluvil, že hejtmanové jNIoravští nechtli se ujímati sirotkv^ kteí na manství více než na ddictví mli. Ale na to odpovd dána: že lhostejnost neb nedbánlivost jednoho neb druhého zemi škoditi nemže. Zstáno naposledy na tom, aby o to s many svými roz-

—

;

vné

i

i

mluvil.

Od devátého artykule strany mejta, ponvadž svobody na to ukazoval a sám se zakázal, že nechce od osoby své žádných vysazovati, jest upuštno. Vážili jsme také krátce pt ostatních artykulv samého pána kardynála se dotejkajicích a strany Sarkandra uvolil se pán kardynál;, kdoby ho koli dostati mohl, aby mohl na b\.i.

121.

I..

nj

sáhnouti, že se ho ujímati nechce.

O propjení zlaté Bulle uvolil se, že to chce rád uia netoliko to, než cožby kde dále ku pi té mezi námi a knížetstvími íSlízskými potebného. Artykul o pohby a zvonní odložen jest do budoucího snmu.

ml

niti

O dosazování na prelatury jest pi pedešlém snesení pozstaveno.*) Když jsme

se tak o tyto

vci

snesli

a

mli jsme

se

do soudnice obrátiti, dáno mi návští od nejvyššího komorníka Arciknížecího, žeby toho žádosti v býti íáil, aby

již

*)

uinno na snmu Olomúckém zahájeném tluc 16. ervence 1608 a zní takto: „Ponvadž jest to vc jistá, že obyejn jeden každý na vlast svou více nežli na cizí laskavjší jest a o vzdlání a dobré její snažnji peuje a se stará; na tom jsou se Snesení dotyné

jiní

ti stavové

nonv

s

stavem prelátskýni snesli:

a chvíilitebuého

obyeje

aby vedle starých kaosoby v niarkrabství tomto též v

království eském a zemích pipojených zrodilé obzvláštn stavu panského a rytíského, když toliko osoby hodné a zpsobné téhož zákona a adu, tak aby fundací tudy na ublížení nic se nedalo, ^}'lyj pí
vány byly."

jinými cizozemci na budoucí

asy

k prelaturám cdro-

77 ty osoby, kteréž verejšího se dnešního dne ku páté

jsem také

panm stavm

dne veer u J. Mti byly, zase hodin k J. Mti navrátily, což

pednesl.

V

soudnici pak jak stav pansky pospolu byl, navrátilo se z poátku na artikul strany pana Berky, od onchvera pedsevzat býti, dejška odložený (který akoli avšak když chvíle nepostaovala, odložen jest zase do dnešního dne*) a otázka pi tom uinna na pana Šleinice, jestli podlé pedešlého panii stavv naízení dostal jest reverse panu Berkovi strany prodaje statku Mezíského uinného V kterýž zprávu dal, že akoli jest mu nejedno psaní o to uinil, však že nercili reverse ale ani odpovdi až dosavád od nho dostati nemže. Protož jest ta v uvážení vzata a když pistoupily k tomu žaloby hrabte z Salmu skrze supphkaci že^mu až posavad nenahrazuje škod, které za nj panu z Svamberka dáti musil (též pan Wolft^ Dytích z Althannu, kteréžto supplikacie pi závrce spisu tohoto položeny jsou)**) tolikéž pana Lva Buryana Berky oustní že ho až posavad strany nápadu Mezíkého nespokojil, jakož i pipomenutí pana Jana Jeticha z Kunovic, že Vizovským až posavad obdarování navráceno není stalo se snesení, abych mu psaní uinil a ty ztížnosti všecky v známost uvedl a k tomu termin mu dal, až do skonení soudu Svato-tikrálského píštího, aby ty vci všecky jakož i sirotí spokojil. Pakliby toho neuinil, abych se i v statek i v peníze, které ješt v této zemi zstávají, uvázal a dotud držel, ažby J. Mti nejvyšší páni ouedníci a soudcové zemští to uvážih, coby dále s nimi inno býti mlo, jakž týž artykul to v sob šíe obsahuje.

ml

vc

;

ob dv

;

Strany pana Ladislava Berky.

„Aby

Mt pán hejtman panu

Ladislavovi

Berkovi obyvatelv, jako pan hrab Salm pan Lev Buryan Berka, pan z Althanu pi tomto snme na .T. IMti vznesli, kterakby týž pan Ladislav Berka podlí tch conditií v snmích pedešlích obsažených se k nim nezachoval a toho, ímž komu povinnen .T.

psaní uiniti ráil, že jsou

nkteí

z

pánv

v.

*)

Závorkou nazna(^ea;i slova jsou v textu pipsána novou na strano.

*") 81ova v závorce talctiv. na

rukou Žerotíno-

stran jtipsána rukou Zorotínovoti.

78r

byl, nespokojil, též

taky pán Ladislav z Šleinic isa tázán svého od nho dostal, tak abTiej Ped j' ilt Mti položiti mohl, správu dal: že akoli o

Irv''

nf iginí iemn ^"' -^^ ^« nav?4r . e •?'' "'^^ "e J. M M. pan hejtman pednésti iest vk^W *o „v'''^"^*^vád véci sirotí od nho pánu ná eži é zounL a T^' nejsou, pes to stížnost J. došla že n^ "".f^^^-^^y i\ad NaTto to

f

f

4

i

jemu dáno

oeni,

Mt. nejvyšších

T

Be

nvA-J

^

a t« véc^ „1

páu oueduíkv

a

podlé obyaej? spol7š„esli a ;tl's

/tt^L^-í^

soudcv zemskvíh

STal""!,

L

^T/^^

79 že neví, aby to plnomocenstvi^ kteréž má, tak daleko se vztahovalo a nad to, že jakž jazyku našeho tak i práv našich dokonce nic povdom není, odkudžby bez urazení svdomí svého nikoli se ujímati té rozepe nemohl Protož že mne v dvrnosti žádá^ abych to pi stavích zjednaly aby a podal mi pi tom spisu ns tím dobe spokojeni byli mluvily v sob obsahujícího, s meckého, totéž, co ke tím pi tom doložením, že mi má zejtejšího dne v jazyku eském odveden býti^ tak aby mohl stavm se pednésti. Odpovdl jsem, že vím, že stavové neádí toho uslyší a však že já na poruení J. Mti tak uiniti chci a výmluvu J. Mti stavm pednésti ; než že o tom dobe vím, že budou zase replikovati a od J. M. Are. to ujištné míti, že J. M. C. ráj na takový soud v krátce zase nastoupiti. Kekl mi na to, že neví, bude-li moci za císae to pipovdíti, než za sebe že rád pipovi, že to se vší pilností a opravdovostí pi J. Mti jednati chce. A tak povoláni jsme všickni potom spolu, kdež krátkými slovy v oumyslu svém k nám ue otevel a ostatek na ten spis, který stavm má podán býti; ukázal. .

mn

tvrtek,

Když jsem

se verejšího dne od Arciknížete

nmecký

domu

na-

Mti mi podaný bedlivji mnoho nedostatkv, nad kterými nahlídl, nalezl jsem v by se stavové nemálo uraziti mohli a zvlášt pak, že v doložena byla slova, kterými se zmocnní v pochybnost uvozovalo; item, že se svdomím zastíral; více že doložil, že v slušných žádostech našich rád by se nám vhod inil; odkudby jiti mohlo, jakcbychom v této píin nco ne-Foi. slušného žádali byli. Tohkúž, že v jednom míst postavil „vrní sta/ové;" nadto že nás strany nahrazení toho a což od nho k cbmeškání tudv to pichází, nic neujišuje. A tak jsem hned dnes ráno ku pánu kardynálovi sjel a s ním o tyto vci promluviti chtl ale nebylo mi potebí mnchc na nj vznášeti; neb jik v spis ten nalihdl, hned sám ty vci v ném spatil a nemálo se nad nimi pohnul. A tak jsme se spdu usadili a nedostatky v nalezené poznamenali. Potom jsme spolen ku panu Trautsonovi do jeho vrátil a

spis ten

nm

od

J.

nm

:

nm

losumentu

jeli

a

s

nim

o tyto

všecky vci promluvili, kte-

rýž nám obma velmi z toho návští dkoval a podlí našeho ukázání všecko napravil. Odjel odtud pán kardynál

125.

b

80 do soudnice a já s panem Trautsonem k Arciknížeti, k nmuž nejprve pan Trautson vsel a tu opravku J. Mti pednesl. Potom jsa já povolán velmi mi J. ]Mt dkovati ráil, že jsem to pedešel, aby mezi J. Mtí a Stavy k ni

jakým odporm

o slova nepišlo, než že cožkoli pochybeno s tím bylo, že to toliko z nevdomosti vcí našich pišlo pak, co jsme v témž spisu poopravili že dobe spokojen ;

býti ráí a žádab ponvadž pan z Lobkovic v svých vcech velmi dlouhý jest, abych já tu práci na sebe vzal a jej peložil, jakož jsem pak k žádosti J. Mti uinil.

Když jsem do soudnice pišel, obeslal jsem podlé obyeje stavy a tu navrátilo se na obecná snesení, kteráž verejšího dne pednesena býti nemohla. Nejprve pedsevzati arty kulové od stavu panského podaní, potom ti, kteréž podal stav rytíský, nad ímž se prelát: zhoršili, chtíce, aby nejprve jejich teni byli: ale ponvadž nebyli ješt uváženi, nemohlo se to státi a pak jdou vci jejich po rytístvu ale není tím odporem hýbáno. Ponvadž pak co pri tch artykulích uvažováno bylo do snmu obecního vytištného aneb do pamtí zemských vejde, což oboje do tchto se dostati má, zbytené by bylo v tomto míst pokládati, toliko nkterých artykulv se dotkne, kteí i v snme i v pamtech budou pominuti. ;

knh

Pedn

Co se potvrzení svobod, piznání k landffrydu na kovy dáni, reversv, jmenování Ubrmanv na hranice Uherské a Kakouské, dosazování na ouady osob náboženství Evangelického a vyvážení rukojmí dotýe, o ty všecky artykule má žádost na J. M. Arcikníže vložena býti aby ráil jménem J. M. Císaské pipovdíti, že ty všecky vci od J. Mti vykonány a opateny budou. Za druhé: Artikul o nepedstavování Slízska v tytulích :

milosti

markrabství Moravskému má do instrukcie, kteráž poslm k J. ^l. C. dána bv-ti má, vjiti. O artykul strany mince falešné má Kandelberger s nkterými osobami stavu mstského raddu vzíti a J. Mtem své a jejich dobré zdání ped zavením snmu oznámiti. Strany odporu s msty o skládání vín v mstech, aby bez vznášení ho na Arcikníže radji pokojn mezi námi na míst postaven byl; jsou naízeny osoby z stavu panského a rytíského, kteréby se s msty v sobotu ráno shledaly a mohly-liby se porovnati,

spolen

ohledali.

P^khby k tomu

81

pivésti nemohly, aby ten artykul taky -vešel mezi žádosti na J. Mti. Arcikníže odložené. Co se stávání prelátv ku právu zemskíímu doteje v tch vcech, kteréby se na osoby jejich vlastní vztahovaly, napomenul jsem pánv z rytístva zjevn pede všemi stavy aby vcházením na odpor s nimi neuvozovali v pochybnost toho, ímž oni od starodávna jsou povinni majíce peeti pi landftrydu a jsouce landítydem k tomu zavázáni^ aby od sebe za spravedlivé inili; než aby toho zanechali, ažby njaká pe taková ped soud zemský pišla a nechtel-liby tehdáž prelát obvinný od sebe za spravedlivé initi, že budou J. Mti nejvyšší páni ouedníci a soudcové zemští vdti, jak jemu to vážiti a tak jest pi tom zstaveno a ten artykul vymazán. ;

strany phoních ukázáuo jest pánm z rytístva, že oni vlastn k ouadu nejvyššího komornictví náležejí a že s nimi komorník menší nic více vládnouti a rozkazovati nemá, než pokudž mu moc od nejvyššího komorníka

Z

dána jest. Protož dopustil-liby se eho, aby to komorník menší na svého principála t. na nejvvyšího komorníka vznesl, kterýž bude vdti, jak je trestati dá. Týmž spsobem pi posledním artykuli, strany odjíždní obyvatelv od snmu, jest krátce ode oznámeno, že se nadji, že páni z rytístva nezánou na mne ouadu hejtmanskému v moc jeho sáhati a nkoho jiného za tova-

mn

Byli s tím dobe spokojeni*). se tak o tyto všecky vci porovnali, rozpustil jsem stavy tak, aby na proposicií J. M. C. nastoupiti mohli, jakož jsme i my initi to zaali. v tom vstoupil mezi nás však s jistým vdomím našim pan Ciunter Clol

ryše mi dávati.

Když jsme

A

Nejvyšší maje pi sob mého bratra, pana Zdenka z Roupova, pana Petra z Náchoda a pana Rudolífa z TyíFnbachu, kteíž se s nim ped šraky postavili a když místopisa pestal ísti první díl pedložení císaského, kteréž byl zaal dív, než oni mezi nás vkroili: promluvil bratr od nho dosti ozdobn a podlé poteby pipomínaje jeho služby J. M. C. slavné pamti i tolikéž nynjšímu pánu našemu, týmž spsobem i zemi a zvlášt pak této od 26 let inné; pedložil také majestát, který mu císa dal na stav panský a žádal, abychom jej mezi sebe do spolenosti stavu svého pijali. Sstoupili jsme se o to a nejprve promlouváno: ml-liby od nás vystoupiti, abychom volnji o to rozmluviti

mj

,

*) Poslední

vta pipsána

lukfui Zerotíuovou,

pedn

Foi. im.

Š2 mohli? Bránili toho nkteí, hájíce se píklady pana z Hodic, pana Vojsky, pana Nekše a ^pana Bohuše z Zástizl, kterýmž bez vystupování odpovéd dána a potom písaha vydána byla. Zase jiní k tomu se pimlouvali, aby se stalo^ jakž pro vážnost Stavu panského, tak pro volnjší promluvení, ne tak v tom, cožby se osoby jeho dotejkaio, ponvadž všickni k pijetí jeho naklonni byli, než strany písahy, kteráž podlé majestátu císae nynjšího na nkteré artykule od stavu panského snmem léta 1608 v Brn držaném snesené daného nmsila napravena býti. A tak na tom Potom jsme se z&stáno, a aby od nás vystoupili žádáno. beze všech odporv o osobu jeho snesli i písahu taky níže položenou napsati dali a do ni tato slova, kteráž se zaínají (ani toho vyhledávati a skonávají: reversu královského) vložiti dali^ kterouž jsa mezi nás povolán slova od slova vykonal a potom od pána Komorníka nejvyššího do lavic uveden a na poslední místo pode všemi pány posazen jest.

Bylo také o to mluveno, aby se njak ád v tom pijímání do stavu našeho obmyslil a pipomenutí se stalo, že pí pijímání pana Bohuše z Zástizl jest od pana Berky na míst všeho stavu panského oznámeno, že od té chvíle žádného neráí chtíti do svého stavu pijíti, léby pi nejmenším dvaceti osob stavu panského pítomných pi uvažování toho bylo^ v emž. jsme se na vtším díle pamatovali; ale hledajíce toho v knihách zemských nikdež jsme takového zapsání nalézti nemohh protož odloženo toho do jiného asu. ;

Foi. 126. b.

„Já Giintter z Grolczen na tom pisahám, že od dnešního dne chci ád a stav panský vedle obyeje a práva koruny eské a zem Moravské velebiti a vedle jiných páve všem slušném a spravedlivém státi, sám sebou ani s synem svým, ani od nás erby pošlými až do tetího kolene pánm a rodm starožitným v jich obyejích nepekátíti^ ani toho s potomky svými vyhležeti, ani se nad dávati, nýbrž se ve všem spolu s erby svými chovati podlé Brn pi naízení panského na snme léta 1608 v asu sv, Bartolomje držaném, stalého a reversu královského. pomáhej i všickni svatí." Tak mi Pán

nv

n

mst

Bh

Po vykonání rozešli

soboty.

jsme

této

písahy, ponvadž již pozd bylo uvažování proposicie císaské do

se odloživše

83

Pátek, 24. srpen.

Ponváž

dnes sv. Bartomje svátek držán jest^ nesešli než ráno byli jsme pospolu u pana z Roupova, strany evangelických z Olomouce, Brna a jiných mst, ale na niem jsme nezaveli, odloživše toho do jiného dne; neb jsme pospíchali ke dvoru a k tomn piivodem nkterých mladších poali povstávati njací odpore vt', kterým jsem já pítrž uiniti chtl: neb nkteí k tomu smovali, aby se císai nic nesvolovalo ani na propositii nenastupovalo, dokudžby Arcikníže na míst J. M. Císaské Olomouci a Brnu a Hradišti atd. svobodného prozování náboženství nepustil; kdež vdouc žeby se to daleko vztáhlo, vyvstal jsem a k jinému asu tu vc odložil.

jsme

se,

mšanv

mstm

Sobola,

25. srpen.

Prvé než jsem do soudnitíe jel, povolal jsem pana Jiího Wolfíá Kineckého a strýce mého pana Bedslavského^ kteí také byli z tch, ješto vera tuze se proti nkterým starším postavovali a otevel jsem jim svj oumysl strany opatení mést, aby mly svobodu pi náboženství^ ukázal jim taky k tomu prostedek, k nmuž ihned pistoupili a tak jsem roztržitost mezi nimi uinil, že potom jsem v jednání snmovním žádné pekážky neml. Ponvadž pak nejedny vci mly všem stavm vbec odcm pedneseny býti, nedal jsem se jím rozcházeti a tak nejprve vstoupili mezi nás pan Jiík a pan Erazim, bratí vlastní z Landau, z nichž pan Erazim, za manželku má neb. pana Hynka z Vrbna, nkdejšího hejtmana dceru a žádali tak jakž obyej toho jest za pijetí do zem za obyvatele mluvil od nichž švagr jejich pan Jiík z Vrbna. Povoleno k tomu, však aby to podnikli, ímž všickni cizozemci, ktei do zem pijímáni bývají, povinni jsou. Potom když oni od nás odešli, pednesl jsem pánm :

stavm odpov J. Mti Arciknížecí v píin strany pana Maximiliana Lva pednešého, kteráž v tato slova sepsána byla. „Jeho Milost Arciknížecí pan Maximihan Arcikníže Rakouský, pán náš milostivý ráil jest z onehdcjšího oustního i psaného pednesení stavv Markrabstvi Moravského milostiv vyrozumti, na jsou se spolen z strany pana Maximiliana Lva snesli a že jsou tuto všecku vc ku právnímu vyízeni a výpovdi J. Mti Arciknížecí a nejvyš-

ty

em

6*

84 šim pánm ouedníkm a soudcm^ zemským, njako soudcm než jako osobám k tomu ode všech stavv naízeným podali a což stavv pedneseno jest. toho více bylo; což na míst všech I jakkoli J. M. Arciknížecí milostiv by k tomu nastachýlen býti ráil, k této slušnf' žádosti vzáctných pistoupiti, jakož pak z té obzvláštní lásky, ktei'ou k ním míti a nésti ráí, tím radji se k držení tohoto snmu nakloniti dáti ráil: ale ponvadž J, M. Arciknížecí ani jazyku Moravského ani práva jejich povdom býti neráí a na takových útrpných kriminálních soudích a pech nikdy napotom na nich sedti J. Mti by sedti jest ncráil, ano vysoce obtížné pijíti musilo z té píiny ráí J. M. A. té milostivé nadje býti, že vzáctní tyi stavové J. M. A. v tom^ že vlastní osobou svou z oznámeny^ch píin a pro svdomí, k nmuž ádem rytístva zavázán jest, k takovému kriminálnímu pe vedení vlastní osobou svou pítomen býti na rozmyslu míti ráí, u sebe omluvena míti budou. Ráí se nicmén stavm v tom milostiv zakazovati, pi J. M. C. k tomu všelijak vésti, aby této vci skrze vlastní osobu J. M. C. mezi tímto asem a nastávajícím soudem zemským svatotíkrálským léta Uil3 podlé starobylého chvalitebného

ty

ty

vv

i

:

bylo, aneb pokudžby vždy J. M. C. osobou svou toho pítomen býti moci ncráil, aby jiné osoby s plnomocenstvím k tomu ráil naíditi, tak aby více žádným dalším odkladm na ujmu ublížení vzáctných stavv pi*ijiti dopuštno nebylo, jakož pak mezi tím stavové mohou jeho Lva na prvnjším závazku dodržeti. Toho jest J. M. A. stavv k milostivé odpovdi tajiti moci ncráil všech a ráí jim vší Arciknížecí milostí naklonn zstávati.'' Zstáno po petení jí, aby byla od jednoho každého stavu rozdíln vážena. Potom se dala zpráva J. Mtem na jaký spsob jsme se snesli s J. ]\I. Arci. strany ártykulv v smlouv eské (o emž obšírnjší zmínka pod outerkem minulým uinna jest) obsažen5'ch a zachován jest pi tom ten poádek, že nejprv ten jest artykul jeden z též smlouvy a hned za tím artykul z odpovdi Arciknížecí, která mi dnes ráno od pana Trautsona pinesena jest. Málo nco pn tom jest od pán stavv poopraveno^ jako pedn z strany vydávání mocných listv^ aby pi tom zejména doložena byla taxa, co se od nich dávati má. Jtem ponvadž ten artykul strany vyžádání roku a odvolání se na krále nco zatmle v též od-

poádku spomoženo

ty

85 poopraveno, aby zstaven byl pi tom, 1608 sneseno a majestátem císae Rudola potvrzeno jest, toliko aby pitom doloženo bylo, kdožby se tak na krále odvolal, chtl-liby král sám na té pi sedti, a necktl-liby, ji zase do Moravy podati, aby s ouedniky a soudci Markrabství Moravského ji souditi ráil a nevidio-liby se J, Mti všech povolati, aby aspo takový poet jich obeslán byl, kterýž pi práv našem k uinuí nálezu a výpovdi postauje.*) Více i v tom nedostatek na-

povdí postaven což

jest,

ped Prahou

léta

lezen, že ten majestát císae Rudolffa, o nmž zmínka naaby z toho njakých omylv hoe, jmenuje se slmouvou, nepošlo, zstáno jest, aby to slovo smlouva všudy petrženo a na míst toho majestát císae Rudolffa postaveno bylo. Vymazána jsou také nkterá slova, jako mezi jinými, že stavové vrnými se jmenují; ponvadž pak vrností žádnému jinému než samému pánii zem zavázáni nejsou, sneseno Když se pak to promnno a napraveno bylo. jest, aby i

i

jakým spsobem mloby to Arciknížeti pedneseno býti, zstáno jest, aby se to stalo skrze samého pána kardynála, kterýž bez mnohého zamstknání Arciknío to promlouvalo,

zejtejšího dne spolu býti mají, vykonati toj.oi. bude; povoleno taky k tomu, aby s J. Mtí Arciknížetem ad partem promluvil o nkteré artykule, kterých po J. Mti žádati míníme, aby se tím lépe Arcikníže k odpovdi chystati mohl: neb jsme všelijak k tomu smovali, abychom a s dobrou vlí z obojí strany své vci pokojn, žete^

ponvadž

raoci

ádn

vyvésti mohli.

Dále pednesl jsem pánm Stavm, že jsou poslové Opavského pede mnou se ohlásili, žeby pánm stavm nco pednésti mh, aby se snésti ráili o den, kterýžby mli slyšáni íjýti jmenován jest den pondlí a hodina devátá. Ctno za tím psaní knížete Krnovského nížepsané, po kteréhož petení snesli se také stavové o odpovéd; ale ponvadž v táž další relacií položena bude, není potebí mnoho na tomto míst s vypisováním doteného snesení se zamstknávati. „Den hochwiirdigsten hochgeborenen Filrsten auch Wohljíebornen Herrn und (iestrengen, Ehrenvesten Herrn Cardinal Bischoffen, Landeshauptmann, Obersten Land- und Reohtsitzern der Rom. kaysl. auch zue Hungarn und Biiheimb Mt. Rahten und andern defi Marggrafthurab Khonigl. z knížectví

:

*)

K

vynesení nálezu

b3'lo

pansk. od Žerot. Fol. 88

zapotebí nejmén 10 b).

osol).

/^Z/qtisy

soufl.

J27

86 jetzo zu Bilun versambleten Landstanden unsern besonders lieben Herren, gutten Freunden und Nachparn sampt und sonderfi. Unser íreiindtliche dienst., gruíi und was wir iederzcit mehr liebes und guttes vermogen, auch gunst und genaigten willen zuvohr, Hochwiirdigster Hochgebornr Fiirsten, Wollgeborne Herren auch Gestrenge, Ehrenveste besonders liebe Herren, gutte Freunde und Nachparn. E. Ld. Ld. den Herren und Euch ist nicht weniger a\C> in aller Welt bekandt und gemein, Wann sicb nach dem unwandelbahren genedigen willen und vorhengnuíJ Gottes die Kegimenter vercndern und neue Obrigkheitten einkhommen, dass alle Liinder, Stande und Unterthanen bey deroselben umb bestettigung íhrer Lanndt und Leuth alten Freyheiten, Rechtcn und Privilegien anzuehalten pflegen, die Pflicht und Huldigungen auch mit solcher condition alf^ die an sich billich der vcrnunfft und natilrlichen Rcchten gemess ist, abgeleget worden. Nuen mogen E. L. den Herren und Euch wir nicht bergen, dass wir bey der jetz erAviiblten Rom. Kays. auch zue Hungarn und Beheimb koniglichen Mt. unseren Allergene-

Márhern Loblichen

und bestettigung iiber unser fiirstenthura Landt und Leithe, die wir allhie in Schlesien besitzen, Avie sie uns von unscrm in Gott ruhenden vielgeliebten Herren Vattern nach ahnordnung und disposition unsers auch lieben Herren Vettcrs^ Herren Georg Fridrichs Margraffens zue Brandenburg beider christniilder gedechtnuss eingeraumet worden sein vorigem tenor und herkhoramen geniessn, auch in underthanigstera gehorsamb zue etlichmahlen, Insonderheit aber zue Bresslav, wie Ihr Mt. die Huldigung aller von Fiirsten und Stenden angcnohmen, selbst gesucht haben und bei Ihrer Mt. kíhiiglichen Rahtten mit allem fleiss soUicitieren lassen. Wir khommen aber nun zum dritten raahl in glaubwúrdige und warhaffte erfahrung, dali einer aus Iher Khay und Kon. Mt. vornehmen gehaimen Rahtten, wan Er dieser šach halben durch unscrc diener, wie auch neulich bei der Keysrl: Wahl und CriJnung zue Franckíforth am Mayn durch unsers freundtUch geliebten Herren Bruders deíJ Churfursten zue Brandenburg Ráhtte und Abgesandte angesprochen und dili unser billichs suchen bey Ihr Kays. und Khon. Mt. zue befí)rdern ist gebetten worden, daC er vorgewendet^ es khonne deíi Orths nichts darvon tractiert werden, dann digsten Herren solche Coníirraation diss

:

87 wir hetten

dic

Behcmischen und Máhrisclieu wehren Ihr. Mt. .so hoch

opponentcn, dcncn

Stánde zuc verpflichtet,

absque nianiíesto perjurio Ihrer iinwiCendt nichts hierinnen vornehnien kondten, Unní?> ist auch iiber diíJ bewuíJt, daíJ solches Ihrer Mt. von ^-edachtcn dero Rjihtteii und seinen dependenten so starek cingebildet worden ist, dafi sie sieh selbsten damitt zue entschuldigen angefangen haben_, da doch wir biíJ auf heilttigen Tag nicht wifien noch glauben khonnen, dafi sichs also verhiilte, oder dieselben h)bl. Stende in einigen weg an unserm Filrstenthumb, Landt und Giitthern intereíJiret uns auch defiwegen zu vorhindern und Ihr Mt. von der gebettenen Confirmation abzuehalten gemainet sein solten. Inmafien wir auch nicht hoffen wollen, dali unser wohlgeehrte Vorfahren Wir selbst oder unsere gantze famiUa solches umb die Lobl. Stande der Cron Bohmen und Marggraffthumbs Marherrn jemaln verschuldet hetten. Wann aber unsere unvermeydeníiche notturfít erfordern Avill, diesen sachen raitt rechter wahrheit zue begegnen daíJ sie

dieser tagen in erfahrung khommen sein, dafi E. L. und Ihr auf Ihr Kay. und Kon. Mt. gnedigste anordnung und befehlich einen Landtag ietzo zue Brinn halten, haben wirs nicht umbgehn khonnen E. L. Ld. die herrn und Euch^ soviel sie diefifalilfi angehet und beriiret, reilndtlicher und gutter Avohlraainung zue berichten, Mitt

und

Avir

LLd

die herren

reiindthcher bitt auch gilnstigem Nachbarlichem ersuchen und gesinnen E. LLd. die herren und Ihr wollen sich gegen unnfi ohne einiges bedenckhcn richtig zu crkleren unbeschwert sein: Ob Ihnen sampt und sonders hievon etwafí bewufit und sie sich fur opponenten wider unnfi halten^ oder nicht gestatten wolten, daíj Ihr Mt. unníJ die gebettene Contirmation ertheilen^ solches auch Ihr Mt. Eydefi Pflichten zucAvider sein solte.

E. LLd. den Herren und Eiich, alfi die unnfi hierinne mitt begertter antwortt und erklerung eine besonders angenehme nachbarliche íreiindschaít erzeugen undt wir hinwied-

rumb

freindtlich zue dienen angenehmen gefallen gunst und genaigten willen zu erweisen Jeder Zeit Avillig und erbittig. Datum JagerndorfF in unserm SchloB den 12ten Augusti Ao. 1612. E. L. und den Herrn ieder Zeitt dienstwillig woll affectionierter Freiindt und Nachttbahr. Von Gottes genaden Johannli George Marggraff zuc Brandenburg in Preiifien^

foi. las.

88

Pommern, Schlesien zue CroC und Jágerndorff, Hertzog, Burggraff zue Nílrnberg und Fiirst zue Eilgen ctc. Johanns Georg m. p. Potom pan z Roupova na míst jiných osob spolu s nim k tomu naízených oznámil, že jsou se dnešního dne ráno s msty shledali^ a podlé poruení J. Mtí pánv sta-

vv

všelijak o to pracovali^

mohli-liby

tu

vc

k njakému

porovnání pivésti, ale že jsou msta k niemu slušnému pistoupiti nechtly, a tak jest ta vc vedle onehdejsího sneseni odložena na Arcikníže, po kterýchto všech vcech stavy jsem rozpustil, napomenuv jich pi tom^ aby na vá-

M. C. nastoupili. Prvé pak, než jsme zasedli, vstoupili jsme nkteí z stavu našeho mezi pány z rytístva a o Hemana Lilenbergera, aby do stavu jich pijat byl;, jsme se pimlouvali. Podobn i mezi nás nkteí z stavu jich s panem Vilímem Dubským pimlouvajíce se, aby do stavu našeho pijat byl. Odloženo mu odpovdi do pondlka, aby se v uvažování proposicie císaské pekážka nedala. Vážena' potom proposicie^ a snesli jsme se o všecko i jiné stavy za tím mezi sebe povolali, a tak odpov, kteráb. by J. M. Císaské dána býti mla, zaveli. K sepsáni jí po dvou osobách z každého stavu jmenováno jest, z našeho pan Bedich Sedlnický a pah Zdenk z Roupova. Z stavu rytíského: pán Bohuslav Pergar a pan Prokurátor, dva preláti a dva mšané, jeden z Hradišt, druhý z Uniova. Nebylo, mezi námi hrubých odporv, neb vtší díl smoval k tomu, aby se pro J. M. C. pi tomto zaátku panování J. Mti nco vzáctného uinilo, žení proposicií J.

Foj. 128.

Pondlí,

27. srpna.

Dokud ješt

stavové pospolu byli;, peslyšán jest spis, který J. M. Arciknížecí podán býti má, v kterémž obsaženo, coby ješt J. M. A. mezi námi na ríst J. M. C. vyíditi míti ráil a jest v tato slova napsaný: „Nejjasnjší a nejdstojnjší Arcikníže Rakouské, Pane, Pane náš milostivý. Vaší Arciknížecí Milosti my všickni tyi stavové markrabství .tohoto Moravského artykule tyto, o- kteréž jsme se pi snmu tomto obecním spolen snesli, ve vší náležité uctivosti pednášíme, V. A. M. ponížen žádajíce, že. je laskav pijíti, milostiv uvážiti a na nám jménem a na míst J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího, •

n

89 milostivou

resoluci

svou^

díve nežliby

snm

tento

odporný býti neráíte: Pedn: Ponvadž jsme se na tom všickni

zayín

byl, dáti

stavové

abychom toho plnomocenství, kteréž jest J. M. C. pán náš nejmilostivjší V. A. M. k tomuto nynjšímu snmu obecnímu dáti ráuil, a kteréž do knh našich zemských pamatných vepsáno jest, od V. A. M. ^vidimus-' hodnovrné pod peetí V. A. M. vidouce toho zvláštní potebu svou býti, v poníženosti žádaH Proež V. A. M. za to ponížen žádáme, že nám takového plnomocenství „vidimus" hodnosnesli^

:

vrné pod peetí

V. A. M. dáti milostiv poruiti a jestliže

bychom kdy My Stavové téhož plnomocenství od V. A. 1\I. ku poteb naší s náležitou uctivostí in originali požádali, že nám jeho milostiv propjiti chtíti se laskav zamluviti ráíte.

Druhé:

O

obnovení

kteráž jest léta 1608

privilegií^.

Pont^ádž

v království eském ped

ta

smlouva,

Prahou mezi

M. Císaem Rudolffem slavné a^svaté pamti a zmocnpánv stavv království eského z strany jedné a J. Mtí Císaem pánem^ naším nejmilostivjším -na onen as ekancem království eského a vyslanými a zmocnnými z markrabství Moravského z strany druhé uinná, kteráž se majestát císae Rudolffa jmenuje, to s sebou pináší, že kdyby obyvatelé markrabství ohoto pod panování a správu budoucího krále eského pišli, že nám stavto markrabství tohoto Moravského všech našich privilegií a svobod J. M. K. potvrditi povinnen býti ráí, jakž táž smlouva šíe to v sob obsahuje; zaež My Stavové V. A. M. ponížen prosíme, že se nám v tom na míst a slovem J. M. C. milostiv zamluviti ráíte, aby J. M. C. pán náš nejmilostivjší, kdyžvznesli, bychom koli podlé též smlouvy tu vc na J.. M.nám stavm všech privilegií a svobod ve všech slovích, punktích, klauzulích^ artykulích v celosti potvrditi a to vše tak jakž táž smlouva to s sebou pináší a jak^ jest J. M. C. pedešle pi pijímáni za pána této zem se milostiv zakázati ráil. Co se pak landffrydu, jejž jest J. M. C. s námi všemi stavy zem této vyzdvihnouti a zpeetiti ráil, doteje, ponvadž J, ]\[. Císaskou tím zamstknávati, aby týž lafidffryd z novu vyzdvižen aneb obnoven býti ml, nemíníme, V. A. M. ponížen žádáme, že se na míst a jménem J. M. C. v tom, že J. M. C. obzvláštním. Jistém na pergamene pod peetí J. M. k nmu se piznati, jej ve všem J.

nými od

'

-

.

i'"i

120.

90 držeti chtíti a

milostiv

sob

oblibovati ráí, milostiv zaká-

zati ráíte.

Tetí: Jakož jest k žádosti J. M. C. roku minulého zl, na válení generální ouady svoleno, též regiment kneebt a tisíc koní verbováno a potom do království eského na vtším díle jinam posláno, aby J. M. C. pán náš nejmilostivjší nám Stavm podlé obyeje na touž trojí vc reversy, že nám to privilegiím a svobodám našim na žádnou ujmu není a býti nemá, dáti a odvésti ráil. tvrté: Z strany skládání vín v mstech; ponvadž táž vc od dávního asu mezi stavy vyššími a nisty trvá a ta dosti snadná, patrná a zetedlná jest, V. A. I\I. pokorn a ponížen prosíme a žádáme^ že touž vc peslyšeti a výpovd na míst J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího mezi námi Stavy v tom uinjti ráíte; pokudžby pak vždy pro nkteré píiny výpov tak spšn státi se nemohla, aby V, A. M. na míst J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího nám se v tom milostiv zamluviti a zakázati ráil, že mezi tímto asem a nejprve píštím vinobraním J. M. C. jisté komisae naíditi chtíti ráí, kteížby tu vc vyslyšeli a výpovd celou a dokonalou uinili. Páté V. A, M. ponížen v známost uvozujeme, že my Stavové markrabství Moravského když posly své k J. M. C. pánu našemu nejmilostivjšímu za jinými pilnými a dležitými potebami svými vypravíme, to pi J. M. C. sob, že v kanceláích J. M. C. Slezsko Morav se v tytulích J. M. pedstavuje, stížiti a J. M. C. za to v ponížené poddanosti prositi chceme, aby to pi týchž kanceláích milostiv zastaviti ráil, a V. A. M. tolikéž za to žádáme, že to na míst ^J. M. C. nám napraviti poruiti ráíte. Šesté Z strany Ubrmanu na hranice Uherské a Rakouské. Ponvadž pi hranicích Uherských a Rakouských nám obyvatelm a poddaným našim veliké ublížení a nátisky rozliným spsobem od nkterých obyvatelv království Uherského a arciknížeetví Rakouského se djí^ za to V. A. M. pokorn žádáme, aby jste se nám Stavm na míst J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího se milostiv zakázati ráili, že od J. M. C. ubrmané na hranice Uherské a Rakouské mezi tímto asem a svatým Martinem nejprv« píštím, konen naízení budou. Sedmé: V. A. M. také ponížen žádáme, že to jménem a na míst J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího v píin 20.000

i

:

:

91

mstech na ouady pi podkomoím markrab-

dosazování osob náboženství pod obojí v dlé milostivého uvoleni J. M. C. ství tohoto Moravského milostivé

naíditi ráíte, aby se to zachovávalo. Osmé; Strany vyvážení od J. M. C. rukojmí. Ponvadž my obyvatelé tohoto markrabství až posavad, netoliko za dobré a slavné pamti J. M. C. Rudolflía, v dosti velikých summách v rukojemství jsme se postavovali, ano i nyní za J. M. O. pána našeho nejmilostivjšího se vší ochotnou poddanou myslí postavujeme, a z nich vyváženi nebyli, nejsou aneb nejsme, nýbrž v velikých nebezpenostech zstáváti musíme, V. A. M, ponížen prosíme, že se k J. M. pánu našemu nejmilostivjšímu pimluviti ráíte, aby J. IM. C. vitele své i dobré a slavné pamti pána bratra J. ^I. C. což nejdívji možné spokojiti a nás rukojm z takových rukojemství milostiv vyvaditi ráil. Deváté: V. A. M. za to ponížen žádáme, že nám to pi J. M. C. pánu našem nejmilostivjším milostiv spsobiti a objednati ráíte, aby J. M. nám na pedešlé milostivé upuštní své od pokut ztracení statkv majestát svj císaský a královský, podobn jako pánm stavm království eského co nejspíš možné dáti ráil. S tím oekávajíce od V. A. M. milostivé resolucí V. A. M. svými poníženými služ-

,

skuten

C

C

se porouena iníme." Ze pak práv hodina obdu byla, nevidlo se nám skrze vyslané naše J. M. tím zamstknávati, než poslali jsme je panu Trautsonovi po panu RudolíFovi z Tyífnbachu a p. Balcárovi Cetrysovi, žádajíce ho, aby je sám J. M. A. dodal; jakž pak pi píležité hodin to uiniti se zamluvil také uinil. Neb asi po dvou hodinách jsa poslán ku pánu

bami

i

mn

kardynálovi a ke od Arciknížete mezi nás na horu pišel a jakkoli stav panský chtl od nás vystoupiti, aby mohl k nám pijíti a s námi povolné rozmluviti, však když bylo to

ode rané pedloženo,

s

jakou lehkostí

dvma

jich

by

se to stalo,

celý stav a nejpednjší osobám ustoupiti ml, zstali a my vyjdouce ven uvedli jsme jej do pokojíka toho, kdež preláti se scházejí, tu jest nám odpovd Arciknížecí na ty artykule sepsanou ukázal, s kterouž když jsme spokojeni byh, pánu komorníku nejvyššímu, který s ním na horu pijel, ji k pepsání na isto odvedl a s tím se zase do své hospody navrátil. Pi uvažování té odpovdi, ponvadž se zastavoval

kdyby

i'oi.

12'.'.

i..

92

pan Trautson na míst

aby císa mohl v tak kráta vynobraním píštím strany odporu o skládání vína, soudili jsme za nejlepší, abychom Brany mezi sebe povolali a s nimi promluvili, cbtli-liby sami sob umysliti a k nemu mírnému pistoupiti; ale nemohli jsme jich namluviti, než podána jest ode tato cesta, k niž se sami hned naklonili^ aby byli od Arciknížete povoláni a na žádost bydlejí, J. M. aby tm osobám zemanským, které pi dovolili, vína z letošího outžku v složiti, však bez druhé strany. Jakož se pak stalo, ublížení práva jedné J.

M.

^

kém asu, t. mezi nynjším snmem výpovd uiniti mezi námi a msty

mn

mst

mst

i

že Arcikníže jich povolati a s nimi o to jednati ráil a oni také se v to podvolili. Mezi tím vyslány jsou osoby ze všech stavv pro posly Opavské podlé sobotního snesení, imenovit: pan Albrecht Sedlnický, pan Zdenek z Roupova, opat Zabrdovský, pan Frydrych Jankovský;, pan Stranec a dva mšané, kteíž ]e sebou na horu pivedli, t. pana Hynka z Vrbna;, p. Bartolomje Rejsvice sudího Opavského a p. Václava Bítovského. Když zasedli na stolici jim pipravenou^ dodali psaní vícího a pi tom uinil pan Hynek a dkoval stana míst svých principálv, z zakázání, z raddy a z pomoci pi pedešlém vznešení, kteréž jsou v Olomouci uiasu oznámeno nili;, jím prokázané; a ponvadž tehdejšího jím bylo, aby k tomuto snmu své výpisy nkterých privimezi knílef^ií a svobod i jiných pamtí svých, té rozepe žaty a stavy Slezskými a nimi se dotejkajícími, (sic) vypravili, že jsou tak uinili a takové výpisy vytáhnouce je z originál s sebou pinesli, kteréž nám také že odvozují: Pi tom pak jakož jím radda od nás dána jest, jak by dále k ouadu msta Opavy o tu roztržitost^ která nyní mezi nimi jest, hledti mli^ že jsou v tom ve všem podlé též raddy kráeli; ale co jsou za dostali, toho že nám podobn výpis k dalšímu té vci rozvážení podávají, kteréhožto pe-

e

vm

pánm

odpov

pis tuto se pokládá:

„Urozenému pánu panu Pertoltovi z Tvorkova a z etc. J. M. Císae ímského a eského krále radd, hejtmanu a místodržícímu ouadu nejvyššího komornictví knížectví Opavského pánu nám milostiv a laskav píznivému. J. Mti ponížená zpiáva. V. M. urozený pane hejtmane, pane nám milostiv a laskav píznivý od Pána Boha zdraví a jiného mnoho dobrého V. M. vrn

Krava na Raduni

93

pejeme. Pi tom V. M. oznamujeme^ že ten artykul, který J. M, páni stavové 6. aug. toho 1G12 léta nám purgmistru a raddé i vší obci msta Opavy^ abychom na to odpovtT svou dnešního dne V. M. na míst J. M. dah, dodaný jest, v kterémž jsme podlé poteby se zhlidli a v svém uvážení mli; kdež V. M. na to oznamujeme, že nám nic o tom rádi

povdomo

kady se to vztahuje, že psáno, jakoby chom M. jednomyslným, ku kterým žebychom my se také pimlouvati a peet mstskou pitisknouti dáti mli, ponvadž to n^:o zatmle psáno jest a my se v to spraviti dobe nemžeme. Protož iislužn V. M. za to prosíme, že nás v spisu jadrn v známost uvésti ráíte, co od koho a k emu, též kterého léta tehdáž pcctováno býti mlo. Kdy se to stane, má se na to V. M. a J. Mtem pánm stavm od nás resolucie státi. Podlé toho^ že také nás v tom napomínati ráí^ abychom netoliko slovy, ale také skutkem není,

k snesením

pi

J.

Mtech za jedno trvanlivé stah, tolikéž z toho arrovným spsobem vyrozumti nemžeme, na jaký spsob by se to státi mlo protož také V. M. žádáme, aby jste nám to v spisu vyjáditi a nás odpovdí zpraviti ráili, v kterých vcech anebo na jaký spsob my pi V. M. státi máme, míniti ráíte: tehda má potomn V. M. na to jistá zpráva od nás dána býti. Toho jsme V. M. k odpovdi pro zprávu tajiti nemohli a s tím vinšujíce se V. M. od Pána Boha na všem dobe míti. Datum na Rathouze v mst J.

tykule

;

Opav

8.

dne Augusti

léta 1612."

Purgraistr a radda i všecka obec msta Opavy. Dána jim zase odpovd, že jsme tomu vyrozumli, co jsou na nás na míst pánv stavv knížectví Opavského vznesli, což taky v své uvážení že vzíti chceme, žádajíce jich mezi tím, aby sob ucztížili do lozumentv svých zase se navrátiti, tak abychom mohli mezi sebou o to^ coby jim za odpovd dáno býti mlo, promluviti. Díve pak, než vyslaní naši je pány posly mezi nás pivedli, tena jest odpovd, která se pánu markrabti dáti má, v tato slova^ jakž níže položeno jest: „Služby naše pátelské a povolné V. L. a K. M. vzkazujeme osvícené a vysoce urozené Kníže a pane píteli a sousede náš zvlášt milý a Pane k nám laskav a milostiv píznivý. Vaši Lásky a knížecí Milosti psaní z Krnova od 12ho dne tohoto msíce vyšlé, jest nám zde pospolu shromáždným pi tomto snme obecném dodáno a

94 Foi. 130. b.

pedneseno, na kteréž V. L. a K. M. k pátelské a služebné tajiti pravdiv nemiižeme, že jsme se nemálo nad tím pozastavili, když jsme petení jeho vyrozumli, kterak by z J. M. Císae pána našeho nejmilostivjšího pedních tejných rad jeden jakž pi služebnících V. L. a K. M. takž pi raddách a vyslaných J. L. a K. M. kurfiiršta Brandei bnrského o nás to vydávati ml, že bychom my spolu s pány Stavy království eského V. L. a K. M. v žádosti od ní na J. C. M. vložené, knížectví Krnovského i jiného zboží V. L. a K. M. se dotýkající za odporníky se stavti M. tak sob zavázanou míti mli;, aby bez zrušení a J. písahy své královské neráil moci krom vdomi našeho pak koli jestv této píin co pedsebráti a konati. liže co toho od pánv stavv království eského na J. M. C. odpory vzneseno jcot a mají-li oni s V. L. a K. M. jaké my žádné vdomosti nemáme, nicmén strany nás samých tím jisti jsme, i také V. L. a K. M. konen v tom ujistiti a ubezpeiti mžeme, že jsme my pi asto eené J. M. C. v žádných píinách nieho toho po tyto všecky asy nevyhledávali, cožby jakýmkoli spsobeni V. L. a K. M. k dosažení žádosti své jakou pekážku uiniti mohlo, jakož podobn ani od J. M. C. nic takového až posavad, pokudž

odpovdi

C

A

o

•

pamt

a vdomí naše se vztahuje, pedkládáno nám a pedstíráno nebylo, cožby se žádosti V. L. a K. M, v nejmenším dotýkati chtlo. Odkudž neádi toho doslehše, žeby se nám

piítati chtlo, ehož my žádné známosti a vdomosti dokonce nemáme a soudíce z toho, žeby snad nkdo nás rád uvésti a z toho dos V. L. a K. M. v nedoroz^amní brého sousedství, v kterém jsme až posavad stáli a zstávali, vyvésti chtl, nemžeme pominouti V. L. a K. M. pátelsky a služebné za to žádati, aby jste o nás toho smýšlení míti neráili, jakobychom nkdy njakými tejnými a ukrytými prostedky V. L. a K. M. pi J. O. M. pekážeti a škoditi oumysl mli: nýbrž radji tomu cele viti, že kdyby se žádost V. L. a K. M. jakým spsobem nás dotýkala, žebychom k ní nikoli mleti nemohli, nýbrž na J. C. M. potebu naši a zem zjevn a dostaten vznésti chtli. Ale ponvadž vc tato necelí proti odporu tomu, který s Jích Láskami a Knížecími Milostmi též s jinými pány stavy krajiny Slízské o knížectví Opavské a píslušenství jeho máme a v píin osoby V, L. a K. M taky nieho na rozmyslu míti nemžeme, jakožto ti, kterým tak

nco

95

tom nezáleží, komu J. M. Císaská držení kníKrnovského milostiv píti a pustiti chtíti ráí, nemli jsme a nemáme píiny, podlé kterébychom s V. L. a K. M. v jaké odpory se dávati a pouštti, ovšem pak na J. M. C. bud tejn neb zjevn co vznášeti mli, jsouce radji V. L. a K. M. všelijaké píjemné pátelství a povolné dalece no

žectví

služby prokazovati hotoví^ než jakého nesousedství a nelibosti mezi V. L. a K. M. též i námi pvodcové býti. Proež taky neopominem J. C. M. poddan a ponížen skrze naschvální psaní naše to v známost uvésti a ve vší poslušnosti žádati^ aby J. M. C. dalším podobným zprávám milostiv vstíc vjíti ráil, nejsouce jiné nadje, než že J. M. podlé vysokého rozumu svého ráí to milostiv opatiti, aby se žádný v podobných píinách námi více nezastíral. Toho jsme na psaní V. L. a K. M. zatajiti pátelsky a služebn nemohli, kterouž Božské milosti v jeho svatou ochranu

C

porouíme."

Ctn

také artykul o pipojení se zase k

láe eské; aJe ponvadž ten do teba tuto pokládati.*) *)

lánek

snmu

tento zní: „Jakož jsme se všickni stavové Markrabství to-

píin

hoto léta 1G08 z hodnj'cli a slušných

M. C. Rudolfa, slavné pamti

ním

J.

ství

eském

ství, se

vedené,

zstávajíce však

otl

milostivým povole-

s

správy tehdejší v králov-

pedce

iidem

téhož králov-

sob znamenit vymnili: abychom pod pani)budovicího krále eského díve se navrátiti povinni

oddlili a to

vání a zprávu nebylí,

správ kance-

vejde, není ho po-

dokud bychom

se s

J.

M.

a

s

stavy království

eského,

jak a pokudžbychom též panování a správu podnikati a podstupovati mli, se nesnesli a nenamluvili, jakožto to v sob majestát .T. '

M. císae Rudolfa, slavm' pamti, téhož léta zmocnným našim odvedenj''^, šíe obsahuje a zavírá: Ponvadž to pak Pán mi-

Bh

lostiv 1611

s

jest

spsobiti

ráil,

že jsou

vzácnými osobami ode všech

zmocnní tí pámlv

naši léta minulého

stavv

království

eského naízenými pátelsky a jednosvorn o nkteré pední a hlavní artykule k dotené správ pináležející se snesli, tohoto pak pítomného roku a pi tomto snmu obecním my všickni tyi stavové podobným spsobcni týž artykule s J. M. Nejjasnjším a Nejdstojnjším knížetem a Pánem, panem Maximilianem Ai-ciknížetem Rakouským atd. jakožto phiomocníkem Nejjasnjšího a Nejnepemoženjšího knížote a Pána pana Matyáše, voleného ímského Císae, Uherského a eského atd. krále atd. a Markrabí Morav-

foi. i;n,

96

Po odpraveni pánv poslv Opavských vstoupil mezi pány stavy pán kryštoff Simon z Tunu, Maltovský rytí a komorník Arciknížecí, žádaje za obyvatele pijat býti nemli jsme v tom velikých rozmysl, ponvadž^ ani oumyslu jeho není, mezi námi iDydleti, ani také oumysl náš jemu v v inteutií jeho pekážeti, kteráž jest, aby pod tím pijetím mohl tím snáze k komend njaké v Slízsku neb Rakousích pijíti: povolili jsme pak k tomu tím radji, ponvadž Arcikníže za nj velmi se pimlouval a on jsa rytíem a tudy neženatým cizozemc nám nenaplodí. Když se pak stavov o pijetí jeho snesli, uinna jest dotázka na, do kterého stavu chce pijat býti? Odpovdl, že do panského. Podáno na dále, ponvadž v této zemi rozdíl iníme mezi rody panskými starožitnými a novými, aby oznámil, v které chce Povdl: že ro jeho panský starožitný jest. býti pijat? Proež jest mu za odpovd dáno, aby to mezi tímto asem a píštím snmem, že jest rodu starého panského dokázal a tak že mu místo ukázáno bude. Po tchto všech vcech pišla ku peteni odpov, která se J. M. C. dáti má a jest v nkterých arty kulich poopravena a k pepsání dána. Ale ponvadž pijde do ;

snmu

obecního ského

tuto se nepokládá.

atd." páii.i

našeho

nejmilostivjšího, jsme

se namluvili

a je

na míst postavili I na tom jsme se spolen a jednomysln snesli, abychom J. M. C. ve vší poddané poníženosti za to žádali, aby nám na takové narovnání a snesení s J. M. AK. nCinné majestát svj královský

vné

asy zdržení mipro vtší toho všeho pevnost a na budoucí lostiv dáti a odvésti ráil, a kdyžbychom jej tak od J. M. C. dostali a dosáhli, abychom dle znní svrchu psaného majestátu císae

hoe

vykonané, M. AK. v jistých artyknlích dokonale stvrzené a moe vešlé se zachovali, a k správ kanceláe eské a jiných expeditií dvorských krále eského od Kudolfa a vedle smlouvy na

a nyní

již

skrze snesení

njší

zem

vtlená) zase

s

díve vznešená

býti

má

Královstvím

vešli

cestu zamezili. Za kteroužto

s

J.

znovu se pipojili a tak v

kterých jsme se oddlili byli,

konalé spojení a spolení

psané, léta minulého

a srovnání

toto

eským

celé, do-

(jakožto nejped-

a tudy všem roztržitostem budoucím ta vc na J. M. C. co nej-

píinou

a mezi tím všechny

vci

pii

tom spsobn,

kterého jsme po tyto tyry léta užívali, však bez ublíženi mocnoa snesení, s J. M. Arciknísti svrchupsaného majestátu, smlouvy žecí

uinného, aby zstávaly."

97

Po petení podáno na pány

stavy,

ponvadž

J.

M.

Arcikníže ponejprve toto mezi nás pijíti ráil a ráí býti nejstarším z domu Kakouského po J. IM. C. a k tomu bratrem J. ]Mti a kdyby Pán Bfdi J. Mti uchovati neráil, nápadníkem a pánem naším, pes to ráil se k nám zde tak milostiv ukazovati, snmovní vci naše tak dobré vyíditi, nebylo-liby za dobré, J. Mti nco darovati? byli o to ponkud rozmyslové, však potom se všickni na jedné vci snesli a patnácte tisíc zlatých J. Mti darovati se uvolili a

A

mn

porúíno, abych

to

ad partem

J.

se rozešli stavové a A. na rcsolucí J. Mti strany

M.

J.

my

S tím

odpovd dáno

]Mti

oznámil*).

nejprve uvažovali^ coby

pana Maximiliana Lva

mlo,

kteráž v tento nížepsaný spis uvedena jest a iakby J. M. Arciknížecí dodán býti a jak toto zavení k exekucií pi osob jeho pana Lva pivedeno býti, k zejtejšímu dni odloženo jest: „Nejjasnjší a nejdstojnjší Arcikníže Rakouský Pane Pane náš milostivý Z odpovdi, kterou jste uára na ohlášení naše, ped V. A. M. strany pana Maximiliana Lva nejvyššího sudího markrabství tohoto uinné, milostiv dáti ráil, že mimo nadji naši s vcí tou, o niž tak s týmž

za

býti

ml

I

panem Maximilianem Lvem

initi

máme^ k odkladu

smo-

jakožto zmocnný od J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího spolu s námi vedle prostedku a spsobu V. A. M. ukázaného rozeznati a rozsouditi míti ráili, vati,

s

a aby jste

jí

oznámením píin nkterých v

odpovdi obsažených

též

vzdalovati ráíte, neádi jsme vyrozumli. Nicmén majíce touž odpovd V. A. M. v svém bedlivém uvážení a ohlídajíce se nejvíceji na to, že nám svdomí své a ád rytíský, k nmuž zavázaný" jsouc na pech kriminálních a krve seFc. dotýkajících sedti moci neráíte^ pedstírati a pedkládati ráíte, vidíme, že nemžeme dále na V. A. M. tisknouti, nýbrž se tak v tom s vlí V. A. M, srovnati a na odpovdi nám dané pestati. Ponvadž pak nikoli možné nám není, v takové obtížné roztržitosti na dlouze státi a tak vysokého náku na sob nechávati, V. A. ]\I, ponížen prosíme, že podlé milostivého zakázání svého tak to u J. M. C. prostedkovati a jednati ráíte, aby v asu od V. A. M. vyt. mezi tímto snmem a nastávajícím soudem svatotíkrálským léta 1613 J, M. C. sám osobou svou^ neb

meném

bu

*)

Dar

tento do

ného pijat

snmornycli památek

ncl)j-l.

sice

zapsán a do

snmu

tišt-

131. b.

98 skrze vzáctné komisae s plnomocenstvim k tomu vypravené tu vc ped sebe vzíti a ji k místnému konci pivésti ráil; neb jinae, kdyby ta vc na prtazích a odkladích trvati mla, zstávaje on až posavad v ouadu nejvyššího sudství, ráíte sami moci milostiv souditi, žeby se nám nejvyšším ouadníkra a soudcm zemským pro poctivosti naše nikoli na dlouze trefíiti nemohlo^ soudy držeti ani nám jiM. vcech, taky v ným obyvatelm spolen jakž v J. svých pracovati, což V. A. M. k milostivému uvážení a soudu podáváme. Proež ješt V. A. M. ve vší poníženosti prosíme, aby jste sob tu vc poruenou míti a J. M. C. k

C

brzkému

vci skonení pro naše

té

se toho

ponížené a po-

M. odslouzení nakloniti ráíte. A jakož jsme pi zavírce asto eené odpovdi toho se dotli^ že mžeme jej pana Maximiliana Lva mezi tím na prvnjším závazku dodržeti, nebylibychom tak dalece proti tomu^ kdyby on den ode dne nám vtších píin k tomu nedával, abychom sebe ped ním jinae než až posavad opatrovati musili, jakož pak tomuž z pípisu psaní jeho, kterých V. A. M. píležit podáváme sieji a dostatenji vyrozumti ráíte. Za kteroužto píinou nemžeme se jemu slušné V. A.

více a tím

spsobem dvovati, nýbrž

spoleného

jej

té

vci

podlé snesení našeho do rozsouzení

zdejší dáti a to až

dodržeti."

Ztrávili

nkteí,

na rathouz

jsme více než

dv hodiny

s

tím zavením, nebo

a v malém potu, nechtli se pimlouvati k rathouzu^

aby na závazku dodi-žán byl; než když potom pedloženo bylo, žeby na tom závazku až do smrti snad mohl zstávati a my skrze to od náku nikdy oištni nebýti^ k tomu, když se znovu pipomenutí stalo o psaních tch, o nichž dnes týden širší zmínka uinna, též také, když se to shledalo, že ve všech spisích a suplikacích svých návští dává, jakoby ješt na císae ty vci vznášeti a jako žalovati na stavy chtl, pistoupili potom k jiným a tak jest na tom, což nahoe položeno, zavíno. tena pak mezi jinými suplikací tato, též vlastni rukou jeho psána, item memoriál Hynkonyovi. „Vysoce dstojné a osvícené kníže a Pane pane švagre milostiv a laskav píznivý, Vašnost urození Páni páni než

mn

velební

páni

Preláti,

Páni vyslaní z

mst

J.

urození a statení Páni z rytístva, M. C. páni ujcové, švagrové^ brati

^ a pátelé niojí zvláSt railí^ zdraví píál bycli V. V. K. M. a V'. Mtem

jiního všeho dobrého rád. Jakož jsem toho skrze asté supHkací své ped V. V. K. IM. a \'tech všech tyech paních stavícli se vší náležitou uctivostí pohledával, aby jste tu nelibost, kterou se ke za píinou toho psaní, které jsem panu Ladislavovi Berkovi uinil, mimo sebe milostiv pustiti ráili, na kteréžto asté suplikací své až posavad od V. V. K. M. a Vtí žádné místné i

vín

mn

odpovdi jsem nedosáhl: protož V. V. K. M. a Vtí za to v.ší náležitou uctivostí služebn prosím, že ran na takové

se

mé asté

žádosti milostivou a laskavou milostiv oznámiti^ eho po

odpov

foi

ráíte i také žádati ráite; což když od V. V. K. M. a Vtí asn nkterý den ped vzdáním snmu oznámeno bude, chci se na to rozmysliti a co bych tak bez ublížení poctivosti své uiniti moh V. V. K. M. a Vtem skrze suplikací svou oznámiti nepominu: nebo bych v pravd V. K. M. a Vtem radji pátelsky sloužily nežli v jaké delší odpory se dával a J. 31. C, tím zanášel a tudy V, V. K. M. a Vtem i sám sob práci a jaké delší zamstknání inil. Což tak- na tu poníženou žádost mou uiniti ráíte, já se toho V. V. K. M. a Vtem svými povolnými službami odlsuhovati zakazuji. Za milostivou a laskavou resolucí V. V. K. M. a Vtí

mn mn

mn

dáti

I

služebn prosím. V. V. K. M.

a

Vtem k službám volný

Maximilian Lev. m. p." „Slovutný Pane, píteli zvlášt milý, dobrý a šastný den vám vinšuji. Pominulých dní dodal jsem J. Mlem

mj

pánm stavm dv J.

suplikací, jsouce toho žádostiv,

Mti ráili oznámiti,

eho ráí

po

mn

žádati,

mn

aby abych

tak

mohl na to rozmysliti, mohli-liby k tomu pistoupiti, tak aby aspo jednou ta vc skrze prostedky k spokojení pijíti mohla a aby nebylo potebí J. M. Císaské tím dále zanášeti etc. M. Lev m. p." Když se již k vierou schylovalo, pipomenul jsem Jich milostem, že jest panu Vilémovi Dubskému v sobotu minulou odpovdi do dneška odloženo a tak se jeho vc uvažovati zaala. Byli tuzí o osobu jeho odporové, ano taky synové jeho nemalý nám rozmysl inili a mnoho pipomínáno bylo, co jest on Dubský za onch as^ když s Berkou držel*), proti zemi i proti nám nkterým psobil, se

mn

*)

P;\i\

Vilem

Dubsky, :\

pozdii vo

V7,iioin-o

|)roti

Ferdiiiaiulovl

132.

100

tým

žádného pítele neml. Než když tak tuze tak že ee za nj pimlouval nejvyšší pán komorník, pivedše sob ku pamti^ že i Arcikníže za nj nkterých z nás prosil;, povolili jsme k tomu, aby pijat byl, a bylo na tom, že po pijetí mli mu všickni ádové jeho vyteni býti zjevn, kdyžby na své místo dosazen byl. Ale jest potom na velikou prosbu pana komorníka nejvyššího i od toho upuštno, a akoli pedce na to pímluvy šly, aby mu to po tech osobách z stavu našeho bylo vzkázáno, avšak i v tom jsme toto promluse dali hnouti, než na ten spsob, aby k vení uinno bylo, které se taky stalo^ když mezi nás do soudnice, maje vzáctný poet pániiv z rytístva s sebou

nmu

vstoupil

Foi. 132.

„Pane ViHme Dubský! Akoli mezi J. Mti strany osoby vaší a pijetí vás do stavu panského mnozí odporové byli, avšak prohlídajíce J. Mti pedn k milostivé pímluv J. Mti Arciknížete Maximiliana za vás k nkterým z prostedku našeho inné, též k lásce a náklonnosti té, kterouž nkteí z J. JNItí k vám majíce osobu vaši jiným s pilností poruenou uinili, ano také šetíce sob pímluvy pánv z rytístva, kteí podobným spsobcm na pímluvy naše do stavu svého osoby jim schválené pijímati obyej mají, ráili se na tom snésti, aby vás s dítkami vašimi dosplélio i nedosplého vku i s tmi, kteí od nich pošli a budoucn pojíti mohou, v spolenost a tovaryšstvo své pijali, avšak na ten spsob, aby jste písahu, kteráž vám vydána bude, na stav panský vykonali, tolikéž i syn váš, ponvadž léta svá má, aby ji obzvláštn i za syna svého uiniti povinnen byl." Zachoval se tak a uveden do lavic od nejvyššího pána komorníka a na nejnižší místo pode všemi posazen, syna pak jeho, ponvadž již byl jedl, odložena jest písaha do zejtka. Zaalo se také promlouvati o vypravení poslv do b. Prahy, ale že již bylo pozd, odloženo toho.

ml

u vj^sokém stáí statk svých zbaven jest, jakž o tom svdí dvrné obcování a dopisování jeho s opatem Luckým Šebast. Fvejtagem, v nmž mnohokráte o tainých potebách zmínka se iní. Tyto tajné poteby snad 86 vztahovaly k mocnému listu, jenž Freitag D-mu na císai vymoci ml a vymohl. Tím ponkud vysvtliti se dá nevole úastenství

a jsa

již

byl horlivým katolíkem,

nekatolických íirch.

páni°i

naproti

nmu. (Kopiá

zem.) Syn D-ho jmenoval se Jaroslav.

Sebast.

Frejt. c.

V. v

101

Byla také znovu zmínka uinna o sepsání nojakélio strany pijímání do stavu našeho a smovali k tomu nkteí, aby se to jiným asem stalo. Ale pedložil jsem jim, že tím spsobem nikdy žádného neuiní, proto, že se vždycky bude od asu do asu odkládati, než aby pi tomto snme ninili nco, pi druhém nco a tak že vždy svého cíle dojdou a ád njaký mezi sebou míti budou. Pistoupili k tomu a já jsem to na sebe vzal.

ádu

Ouerý,

28. srpna.

Když se stavové sešli a na svá místa postavili^ pan Seifryd Kolnitsch, kterýž prvé toho obzvláštn pi mnohých z nás vyhledával, aby do za obyvatele pijat byl, vstoupil od soudnice, s veHkým houfem pátel i domácích i ode dvora. Uinil od nho pan Ladislav Velen z Zerotína promluvení obyejné^ že oblíbiv sob poádky, práva a obytéto, žádostiv jest, aby mezi nás se dostati mohl, eie proež že nás žádá a tak dále, jakž zvyklý spsob mluvení pi takových píinách se zachovává. Dále pak nás velice ad partem za to prosili, aby na nj takové otázky uinno nebylo, jako verejšího dne na pana z Tunu, a obzvláštn aby nebylo ptáno, mezi starožitné-li ili nové rody panské chce pijat býti? Neb akoliv neodpíral tomu, že jest nový pán, a že otec jeho teprv ped lety 24. od císae v stav

zem

zem

však stydl se k tomu zjevn piza obranu bral, že na pany z Landau, kteí také jsou noví páni a na svt již byh, když otec jejich pánem uinn, když v sobotu pijímáni byli, takové otázky inno nebylo. Nehrub se nám nkterým do toho chtlo; nicmén pehlídajíce k vzácnosti a zasloužilosti osoby jeho, povolili jsme k tomu, však na tento spsob: pedn, aby mu oznámeno bylo, že jej pijímáme v tom stupni a kolen, v kterém jest, a kdyžby koli chtl do zem této se odebrati a v ní bytem býti, aby byl povinnen, jakž jiné poádky zemské, tak obzvláštn poádky stavu panského podnikati a je zachovávati, a toto oznámení naše aby bylo v pamtní knihy zapsáno. Stalo se tak. Když vystoupil, mluvili jsme strany pana Lva a tena pedn odpov naše na deklarací Arciknížecí^ tak jakž verejšího dne do tohoto spisu položena jest. Jsou pak naízeny osoby k donesení jí Arciknížeti: pan hrab z

panský vyzdvižen znati a nejvíce

jest,

sob v tom

K)2

Tunm, pan Jan Jetích

z

Kunovic, probošt ode všech Sva-

tých, opat Zábrdovský;, pan Pervaldský a pan Vanecký, též dva mšané, aby o pti hodinách k J. Mti došli a ]i dodali. Týmž spsobem jsou osoby volány k vzetí ho pana Lva na závazek pan Petr Sedlnický, pan Zykinund z Tyubachu, opat Zábrdovský, pan Jií Zykmund z Zástrizl H pan Frydrych Jankovský, též dva mštané a poruíno jim, aby zejtra bhdá k Lvovi do hospody došli a jemu oznámili, že jsme se na tom snesli, aby na rathouz dán byl a na až do skonení a rozsouzení toho, což tak

nmu

nm

nám

provinil, zstával, a protož aby rukou dáním že se chce ped západem slunce v místo, kteréž mu ukázáno bude, postaviti a rathouzu díve, nežliby byl odi' neb od osob ode naízených rukou dáním z záproti

slíbil,

mn

mn

vazku na dovolení nejvyšších ouedník a soudcv zemských propuštn, nevycházeti. Jestližeby pak toho uiniti se zbraovaly aby nejprve napomenut byl s pedložením, co iní a co ty vci s sebou nesou; pakliby ani na to dbáti nechtl, aby dotené osoby ouad msta Brna povolaly a jim poruily, aby jej k tomu, aby snesení všech stavv za dosti uiniti musil^ pipravili. Dali také stavové všecku moc svou a právo pi té vci, jakž k souzení a výpovdi uinní tak k trestání a k milosti nejvyšším ouedníkm a soudcm zemským, ímž ta vc tak skonena a na míst postavena jest. Já pak odvedl jsem pede všemi stavy nejvyššímu pánu písai psaní pán Lvovo dvoje, kterýchž výpisové již prvé sera položené jsou na listu 117, totiž jedno panu Vilímovi z Roupova, drulié jemu samému uinné, aby je schoval a piložil ku prvním. Po vykonání toho dal jsem ísti námluvu v spis uvedenou, která v stedu minulou od osob jmenovav5'ch s pánem kardynálem uinna jest, a jest taková: .,Léta Pán 1612 v stedu po svatém Bernartu^ to jest 2'2. dne msíce srpna, v mst Brn vedle jistého snesení všech stavv markrabství Moravského mezi nejdstojnjším a vysoce osvícenýni^ knížetem a pánem panem Fran-

ty

tiškem z Boží milosti Sv. ímského kostela tytule sv. Sylvestra kardynálem z Dytrychšteina, biskupem Olomouckým, Knížetem královské kaple eské hrabtem^ J. M. C. království a zemí ddinj-ch protektorem, na snme obecním u pítomnosti nejdstojnjšího a nejjasnjšího Knížete a Pána pana ]\íaximiliana Arciknížete Rakouského, Knížete Bur-

103

gimdského^ Administrátora nejvyššího Místrství v Pnisích, mistra nmeckého ádu v Éíši a ve Vlaších, hrabte v Tyrolu, na miste J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího; držaném, stala se nížepsaná dobrovolná námluva mezi výše doteným nejdstojnjším a vysoce osvíceným knížetem a Pánem, panem Františkem Kardynálem z Dytrychšteina, biskupem Olomouckým etc. a urozenými Pány panem Karlem Starším z Zerotína na Devohosticích, Rosicích a hrad Perov J, C. M. raddou, komorníkem a hejtmanem markrabstvi Moravského, panem Ladislavem mladším z Lobkovic na Sternštejn, Neyštatu, Rybnících, Bohdalicích a Holešov J. M. C. tejnou raddou, komorníkem a nejvyšším komorníkem Markrabstvi Moravského, panem Vilímem z Roupova na Mladoovicích a hrad Znojemském J. C. M. raddou a místodržícím

ouadu

nejvyššího sudství téhož markrabstvi,

Jeronýmem Václavem hrabtem z Turnu a na panem Jiím starším Bruntálským z Vrbna

panem

Vlasaticích, a na hrad

Helfnštein, J. M. C. raddou a J. Mti Arciknížete Maximiliana Rakouského komorníkem, velebným knzem Jiíkem

Leodekaryusem opatem Hradišským, knzem Zykmundem Koheliusem opatem Louckým, a knzem Janem Vincenciv mst Brn z prelátv usem pevorem kláštera sv. urozenými a statenými panem Janem ejkou z Olbramovic na Polici a Syrovicích, nejvyšším písaem Markrabstvi Moravského J. M. C. raddou, panem Vilímem Dubským z Tebomyslic, na Noyém Mst, Daicich a ekovicích J. M. C. raddou, panem Hanušem Petvaldským z Petvaldu na Raicích a Velkém Petvaldu J. C. M. raddou, panem Jindichem Zahradeckým z Zahrádek na Višovém a Krbov, sudím práva menšího zemského markrabstvi Moravského v kraji Brnnském^ panem Janem Starším Bukuvkou z Bukuvky na Ejvanovicích a Temešku, z rytístva; Janem Kleinffeintem mšfanem Brnnským a Jiíkem Hovoriusem písaem radním Brnnským z mst^ jakožto zmocnnými od týchž pánv stavv, a to taková:

Tmy

Pedn: Ponvadž

jest

se

to

našlo,

že tytul knížecí

nebožtíku pánu biskupu Stanislavovi Pavlovskému a potomjeho^ pánm biskupm Olomouckým od J. M. Císae Rudolffa daný není vc nová a prvé^ nebývalá^ než od pedešlých císav ímských a králv eských J. Mtí nadaná, zstaveni býti, ode všech obyvatelv té cti že mají pi a tytule knížecího užíti, avšak nemá to býti na žádné ublí-

km

nm

104 zeni zvizvní zemského, ani na ujmu stavu panského, nad kterýž vyššího stavu jiného v zemi není, ani také na zleheni jiných stavv, jakoby se pátý stav mezi ne uvozovati chtl, nýbrž má oííojí strana ziistávati pi pedešlém starobylém obyeji, poádku a míst a tudy se nic nového neuvozovati. Co se pak odporu toho, kterýž jest pedešle mezi nubožtíkem pánem biskupem Stanislavem Pavlovským a nejvyššími pány ouredníky a soudci zemskými markrabstvi Moravského tehdejšími strany stávání a odpovídání osob duchovních ped právem zemským z vcí tch^ kteréby se poctivosti a života jejich dotejkaly^ vznikl, a nyní ješt mezi J. M. K, nynjším pánem biskupem a soudem zemským trvá, dotejc, ponvadž ten vedle smlouvy nebožtíkem vysoce urozeným pánem panem Vilímem z Rožmberka a na Krumlove, vladaem domu liožmberského, rytíem tovaryšstva zlatého Klina domu Burjíundského, J. M. C. tejnou raddou a nejvyšším purkrabím Pražský^m a urozeným Pánem panem Adamem z Hradce na Hradci a Hluboké též J. M. ímského císae Uherského ^a eského krále raddou a nejvyšším kanclíem království eského jakožto komisai od J. M. císae Rudolfta slavné pamti naízenými léta 1586 v Brn stalé, na výpovdi J. M. C, zstává, mají obojí strana pi J. M. C. nynjším Pánu našem jakožto ná-

mst

mstku

a potomku J. ]\I. Císae RudolíFa^ o jmenování dne jistého k vyslyšení takového odporu a uinní výpovdi co nejdíve žádati a mezi tím podlé vyš uinné smlouvy

k sob

se chovati.

A

jakož také páni z kapitoly poddaným svým, kteí o roboty a jiné povinnosti sedlské roku ped pánem hejtmanem a pány soudci zemskými podlé poádku kdy vy zadávali, odpovídati se zbraovali, na tom jest mezi námi zstáno: kdyby se co takového mezi kterou ddinou a držiteli jejím z prostedku pánv z kapitoly zbhlo, aby ne s tím držitelem jakožto tím^ kterýž žádným ddiným pánem není, než s dkanem a kapitolou rok vyžádán býti mohl a v té píin dkan a kapitola aby odpovídati jim poddaným svým ped soudem zemským povinni byli; kdožby pak jina sob roku vyžádaly aby takový rok petržen byl. Strany soudu manského sneseno mezi námi jest, aby ten v svém starodávním vysazení a práv zstával podlé smlouvy v zízení zemském obsažené a vedle práva a obyeje manského a kdožby z obyvatelv zem mana kterého

jsou

sob

;

105

na samém manství toliko majícího z poctivosti viniti chtl, aby ho ped tím právem hledti povinnen byl. Dále: ponvadž majestát císae Rudolfa slavné pamti nebožtíku pánu biskupu Stanislavovi Pavlovskému daný to v sob obsahuje a zavírá, aby páni biskupové Olomiití povinni byli, na míst pánv*) svých list obzvláštní k landffrydíi dodati a ním se piznati, že spolu s nimi takový landffryd držeti chtjí, a co v sob dále artykul ten obsahuje, bude povinnen J. M, K. s budoucími potomky svými pány biskupy Olomouckými takový list k landffrydu odvésti, anebo k tomu aby sami manové k landffrydu listy piznávací skládati mohli, povoliti.

A

jakož

i

ta stížnost jest byla proti

pánm biskupm

manm

svým snmy pokládají i ponvadž že se to shledalo, že jsou pedkové J. M. K. totéž inívali, mají páni biskupové i na potomní asy pi tom zstaveni býti. Kdež dále pi J. M. K. i na míst potomkv J. Mti toho vyhledáváno bylo^ aby J. M. i budoucí páni biskupové léna cizozemcm a tm, kteí stavu neužívají dávati proti obyeji starobylému nemohli^ též také aby koní svých a svých od praporc v zempánv z kapitoly jakož i ských a pokudžby vždy obzvláštní praporec míti chtli, od poslušenství nejvyššího zemského neodtrhovali, též také aby se v sirotky stavu panského a rytíského^ kteíby statky na ddictví mli, se nevkládali, ponvadž J. M. K. ráil se v tom podati a zakázati, že chce o to s pány many svými jakožto tch, kterýchž se ty vci taky dotejkají, rozmluviti a potom místnou a jistou odpovd na to vše dáti; jest pi tom pozstaveno; však na ten spsob^ aby J. M. s tím pílišn prodlívati neráil. Naposledy co se mejt doteje, ponvadž J. M. K. ráil jest na to svobodu ukázati, list krále Václava ímského, Olomouckým,

manv

císae Albrechta druhého, od té stížnosti upuštno jest. tyto všecky vci mají v jistou a dokonalou smlouvu uvedeny býti a na ten as pro jiná zaneprázdnní, kteráž pi tomto snme jsou, i také pro ten odklad, který foi. sob J. M. K. z strany manv svých vzíti ráil, postaiti se nemohlo, zdlány jsou za tím pro lepší toho všeho pamt tyto dv cedule v jednostejná slova napsány a rukou J. M. K. a mou Karla Staršího z Zerotína, hejtmana markrabství též

A ponvadž

*)

Av

rukopisu

stojí

„pánv*, má pedce bezpochyby

státi

„manv"

i38

b.

106

Moravského na míst všech osob na hoe jmenovaných podepsány a sekryty zpeetny jsou, jichž Datum léta a dne jako nahoe." ^

F

z Dytrychšteina m. p. Karel Starší z Žerotína m. p. k ni všickni. Ctna dále resolucie Arciknížecí strany smlouvy eské opravená v tch artykulích, na kterých jsme se v sobotu minulou zastavovali a ponvadž 22 artykul trochu zatmle postaven byl, posláni jsou ku panu Trautsonovi pan Diviš, bratr a pan Jindich Zahradecký, aby podlé daného

Pistoupili

mj

od nás poznamenání napraven byl, což se i stalo. Peteno tolikéž, což podlé verejšího snesení v odpovdi, která J. M. Arciknížeti na proposicií J. C. M. dána býti má, opraveno jest. Zatím podáno poznamenání^ jaké od nich náhrady žádáme za dan na místo tch berní, které na nich scházeti budou, v tato slova: „Poznamenání^ co msta J M. za rok 1609 bern zpravovaly poítajíce v tom ouroní peníze, též vín i štuk*) krom to^ co od poddaných svých zpravily: Olo mou. Zpravili berné 9000 zl. Na tento rok pijde jim zpraviti z 16-yj kon po 120 zl. 2010 zl. a takby ješt na pomoc dáti jim pišlo 7000 zl. Brno zpravilo bern 4000 zl. na písti rok pijde jim zpraviti ze 4 koní 480 zl. Na pomoc by ješt jim dáti pišlo 3500 zl. Jihlava zpravila 6550 zl. Na píští rok pijde jim dáti z 10 koní 1200 zl. Na pomoc by ješt jim dáti pišlo 5400 zl. Znojmo zpravilo 4600 zl. Na píští rok pijde jim zpraviti z 8 koní 960 zl. Na pomoc by jim dáti pišlo 3600 zl. Hradišt zpravilo 1250 zl. Na píští rok jim dáti pijde ze 3 koní 360 zl. Na pomoc by jim dáti pišlo 850 zl. o v. Zpravili 1530 zl. Na tento rok dáti jim pijde ze 4 koní 480 zl. Na pomoc aby daU 1050 zl. Kyjov. Zpravili 450 zl. Na pí-íští rok dáti pijde z 1^2 kon 180 zl. Na pomoc aby dali 250 zl. Nový Jiín. Zpravili 1300 zl. Na píští rok zpraviti jim pijde ze 3 koní 360 zl. Na pomoc dáti mají 950 zl.

mstm

C

—

;

;

Uni

*)

—

Štuka ili štka (na Morav štouek) šest praden neb -12 te(1 teník 20 pásem, 1 pásmo 20 nití, každá nit 4 lokte pražské, 1 kopa 60 štuk.)

ník

107

Sumberk by

dáti

reštant zpravuje ze 2 kuuí

na pomoe

240

zl.

Mohli-

2(X) zl.

22.500 zl. Dali zase odpovd psanou, která k uváženi odložena jest do zejtka, a to takovou: „Vyslaní z mst vyrozumli jsou z toho rejstíku od J. INItí pánv stavv vyšších podaného, že jistá uritá summa od každého msta svolena býti má, krom té sbírky z koní zbrojených po 120 zl. a z lidí poddaných po '2 zl. Kterážto summa nemže shledána býti, by pak duplem pedešlé domovní bern totiž za každý po 6 zl. poítáno býti melo, léby sob ku pomoci vzali ty sbírky, kteréž pi pedešlých snmích svoleny bývaly^ jako: ouroní peníze, vinné šenky^ handle vinné i pivné; co se skrze zemi veze: vlny, Nebo že prvé vína, dobytky, ryby, krámské vci, obilí. veliká summa z mst všech vycházela, odtud to picházelo, v to že jsou jiné sbírky i z poddaných i z vlastních také pojaty byly, a to aby každé vrchnosti domácí v moc dáno bylo, aby naízení mezi svý'mi obyvately uinili podlé možnosti a obchodu jednoho každého obyvatele^ však šetíc v tom, aby žádný pejímán a pesahován nebyl a rovnost slušn se zachovala. Jestliže to mínní J. Mtí jest, chceme se dáleji vysvtliti, tak abychom nco nesvolili, se bychom býti potom nemohli." Vybrí naízeni Jan Birita a Václav Columban.

dm

mšcv

Pímluva povolena k íkovi

Teiifflovi

J.

pozstalého a

C

o sirotka po panu Jijest toto psaní uinno.*)

M.

„Nejjasnjší a nejnepemoženjší ímský Císai, Uhereský králi, Pán Pane náš nejmilostivjší. V. C. M. služby naše vždycky volné a hotové poddan a pokorn vzkazujeme^ a pi tom V. M. na žádost urozené p^aní paní Marye Barbory TeiiíFlovy, rozené Prejnarky^ z Stubingu a urozených pánv: pana Karla Staršího z Zerotína a na Devohosticích, hejtmana markrabství Moravského a V. C. M. raddy a komorníka, pana Jiího hrabte a svobodného pana z Hodic a Volbramic, na Plavci, Rudolci a Tavikovicích V. C. M. raddy a komorníka, pana Zdenka Brtnického z Valdštejna na Brtnici a Sádku V. C. M. raddy,

ský a

C

*)

O jjauu Jiíku Teulovi píše Zerotíu ve svých zápiscích o soudu panském: „Pau Jií Kryštof Taiiffl z Kunderstorfu. Zabit ve Vídni Icta

lOOfi o sv.

Jan."

loi. 135.

108

poruníkv sirotka po dobré Krj^štoífem TeyíFlovi z Gundersdorffu pozstalého k milostivé pamti pivozujeme téhož pana Jiího Kryžtoffa Teyífle V. C.M. po mnohá léta inné^ ponížené, platné a nkdy píjemné služby a pi tom ve vší poníženosti oznamujeme, že akoli jest nebožtík statku njakého po sobe zanechal, však že tak mnoho dluh se po nalezlo, že nemoha týž statek obdržán býti^ musil jest hned brzy po smrti jeho ku prodaji pijíti a z toho, což zaii utrženo bylo, vitelov se spokojiti, tak že kdyby lásky paní matee sirotí nebylo a ochrany porucníkv, nemohlby týž sirotek ani dosti skrovného vyživení a vychování svého míti, mnohem pak kdyby pak k vdáni pocti eému pišel, nad vno podlé stavu svého vybyt a vypraven býti. i douce pak dobe o tom, že jste V. M. k dotenému panu Jiímu Kryštoffovi Teyíflovi za živobytí jeho obzvláštní milostí naklonni vždycky býti ráili a on také V. C. M. i

jakožto mocných otcovských

pamti panu Jiím

nm

^

mén

vnem V-

C

všemu slavnému domu Rakouskému rád vrn a ochotn sloužil, k V. C. M. se ponížen pimlouvajíce poddan prosíme, že témuž sirotku takové milosti, kterouž jste V. C. M. k živému otci milostiv prokazovati ráili, úastnu býti, obdaiti ráíte, jí užili dáti a z štdrosti své císaské tak aby tím snázeji vychování své náležité míti a kdyžby

ním

Foi. 135. b.

k létm rozumným a vku dosplému pišel^ taky k n^emu sáhnouti mohl. Pán Bh všemohoucí, kterýž milosrdných skutkv a zvlášt nad chudobnými sirotky prokázaných hojný a bohatý odplatitel

jest, to

všecko V. C. M. požehná-

ním svým Božským nahraditi ráí, a my také, což se na tuto naší poníženou pímluvu tomu sirotku od V. C. M. stane, toho se V. C. M. vrn rádi ve vši poníženosti odsluhovati budeme^ milostivé pi tom odpovdi oekávajíce. 8 tím Pán všemohoucí ra V. C. M. dáti všecko dobré. Dán v mst Brn 27. Aug. 1612." V. C. M. vrní poddaní Kardynál biskup, hejtman,

Bh

páni, preláti, rytístvo etc.

Ctno potom psaní dolních a horních Rakušan evangelických, a ponvadž v jedom z nich, které z dolních Rakous stavové uinili, zmínka se stala, že jest Arcikníže nechtl podlé uvolení a zakázáni svého peeti své pitisk resolucii císaské na svobodu náboženství ped štyrma léty jim dané, snesli jsme se, aby ty osoby, které k J. M. dnes pjdou strany pana Lva, pímluvu naši podlé knouti dáti

109 týchž stavv J. M. pedestely a žádaly, aby J. M. Arcikníže neráil odporen býti, k žádosti jejich pistoupiti. Potom jsem rozpustil stavy. Když pak stav prelatský a stav mstský od nás vyšel, páni z rytístva uinili k nám promluvení;, ztžujíce sob do Jana Porta, že se vydává za osobu stavu jejich a zejí není^ dokládajíce že jest podvedl pány Cechy, dav se tam za obyvatele pijíti, ježto jsa rozený Moravec nepoteboval toho; než nemoha zde do stavu rytíského pijíti, že jest tudy chtl se do nho vetíti. A protož žádali, aby i list piznávací k landífrydu, který jest taky podvodn mi od-

navrácen mu byl. Uznavse, že právi jsou, nechali jsme toho pi tom. Podali jsou pak do našeho stavu pamti této: „Léta Pán 1612, 27 dne Augusti pi snme obecBrn držaném na žádost skrz suplikací na ním v od Jana Porta mšana z NyJ. Mti pány z rytístva klšpurku, aby v spolenost do stavu rytíského pijat byl, vznešenou, odpovd ji dále psaná dána jest. Jane Port, jakou jsi žádost skrze suplikací svou na J. Mti pány z rytístva pi tomto snme obecním shromáždné, aby do spolenosti v stav rytíský pipuštn byl, vznesl berouc to sob ku pomoci a zástru, že jsi za obyvatele v království eském pi deskách zemských se pihlásil, porozumti jsou tomu ráili, jinae se ty nedomnívajíc^ než že skrze takové tvé obmysly J. Mti. pani z rytístva povinni býti ráí tebe za osobu stavu rytíského držeti. I zstává v pamti J. Mtem pánm z rytístva, kterak jsi ty léta 1600 pi snme obecním v Znojm držaném toho, aby do stavu rytíského pijat byl, sám i skrz pímluvy vzáctných osob vyhledával: však jaký podšport pí témž snme chování tvého na Nykjšpurku od pana Zygmunda z Dytrychšteina v té služb, v které jsi zstával, tob dán byl, tejno tebe nebylo. Za kteroužto píinou tob od pánv z rytístva skrz vyslané dv osoby z prostedku jejich (že tebe k tvé žádosti do stavu rytíského pijíti chtíti neráí) odpovd dána byla, a jak nyní tak i budoucn aby pi J. M. paních z rytístva toho více, abys v stav rytíský pijat býti ml, nevyhledával, vzkázáno bylo. Ty pak vždy nemajíc na té odpovdi od pánv z rytístva dosti, opovážil jsi se, do království eského jeti a tam se za obyvatele téhož království obmysln pi deskách vedly

mst

110 Fol. isu.

zemských zapsati dáti, ehož jsi jsonc v markrabstvi Moravském zrozen, uiniti neml. A to jsi vše na zlehení stavu našeho rytíského uinil, nad to vySe list k landffrydu (nejsouc ty osobou stavu rytíského, a nemajíc statku pozemského ani výhostu od vrchnosti tvé, pod kterous se zrodil, abys svoboden býti mohl, žádného) J. Mti panu hejtmanu markrabstvi tohoto jsi odvedl, pi snmích obecních mezi titul rytíský na sebe jsi vztahoval stav rytíský se vtíral a to jsi vše z všetenosti tvé ped sebe bral. Za kterýmito píinami s vrchu psanými jinými mnohými J. M. páni z rytístva tebe za osobu stavu Vládyckého vyznávati ani míti chtíti neráí: A v tom ti poroueti ráí, aby se ty osobou stavu rytíského nikdá i s potomky svými od tohoto asu více nehlásil. Pakližby se toho mimo toto napomenutí naše uiniti opovážil a pánm z rytístva o tom (že bys toho pestati nechtl) jistá zpráva dána í^yla, budou vdti tob pokraovati a takovou všetenost v té míe jak proti tvou na píklad jiným tob zastaviti." Actura ut supra. A pro budoucí té vci vdomost tato pamt do knh rytíských zapsána jest. Odvedl pán kardynál V d i m u s plnomocenství Císaského Arciknížeti daného, který jest panu Jetichovi z Kunovic dán, aby byl piložen k svobodám. Potom jsme nastoupili na artykule ostatní panské, též prelátské, kteíž jsou pebhnuty a jsou tyto: Artykulové stavu panského. i

i

i

ádu pi defensí zemské mlo-liby pi torato promluveno býti^ ili do jinšího asu odloženo? A pckudžby k odkladu pijíti mlo, nebylo-liby za dobré, aby se to v moc dalo nejvyšším pánm ouedníkra a soudcm zemským a nkterým pánm obyvatelm, kteížby od nich pivzati a povoláni byli? 2. Ponvadž beštallungk pana Rudolffa z Tyftnbachu nejvyššího zemského nad pchotou to v sob obsahuje, jestližeby nevidlo se jedné neb druhé stran pi tom beštallunku po vyjíti tch tí let, na kteréž se vztahuje, zstati, aby sob o tom pl lita ped tím vdti dali; nebylo-liby za dobré, aby se mu takový beštallung nynjším asem vypovdly tak abychom sob více na ten as zavázáni nebyli i aby v moci nejvyšších pán ouedníkv a soudcv zemských dále s ním jako i s jinými Nejvyššími podlé poteby uznalé jednati, zstávalo? Strany

1.

snme

o

nm

111

Ponvadž

3.

co jest pedešle na kundtŠatfty povovychází, rácí-li páni stavové potebu vydávala a aby se ješt táž summa na to,

snmem

leno tímto toho uznávati,

odkud

?

—

n

Aby páni stavové ráili mezi sebou promluviti, bypotebí, nejvyšším pánm ouedníkm a soudcm zemským, aneb pánfnn stavm dny k sjezdm pokládati^ mli-liby to podlé pedešlého spíisobu a moci sob dané i na potom initi, ili J. Mti to vyzdvihovati ráí? 5. Strany inventování svobod zemských ráí li J. Mti to pi pedešlém naízení pozstaviti a v moci nejvyšších pán ouedník a soudc zemských zanechati? 6. Vyzvdti na nejvyšším pánu písai, jsou-li knihy zemské pevázány, a nejsou-li, aby se to stalo mezi tímto asem a soudem píštím Svatotíkrálským. 7. Jmenovati zmocnné k vložení do desk milosti panu Poi. vladai domu Lichtenšteinského uinné. 8. Naíditi, což by se pánu písai nejvyššímu pi sudu 4.

lo-liby

dávati

mlo?

Naíditi, aby nyní i na asy budoucí mezi hejtmany a nejvyššími písai bývaly cedule ezané a listy a což toho kdy do zem pichází a do tch aby se pi soudech a snmích vpisovalo u pítomnosti pán ouedník a soudc zemských, tak aby nic nebylo zmaeno. 10. Soudcové zemští, kteí pro sešlost vku neb pro 9.

nemoci

odpuštní od

mli jako prvé odpuštní od ouadu místo

pány soudci podlé 11.

Aby

;

soud

vzíti musili,

aby pedce

též

pak který ouedník zemský a soudu vzal, aby ml místo mezi i

jestliby

let.

nápadnici a ddicové

hejtman zemských neb

hejtmanové, kteíby odpuštní vzali od ouadu, byli povinni hejtmanu tomu, který na sob ouad má, sirotí vci, které za nimi ziistávaji^ odvozovati. 12. Aby páni obyvatelé povinni byli podlé pedešlého

naízení hejtmanu zemskému v známost uvozovati, coby vdli ke škod zem býti. 13. O vypravení posl k budoucímu snmu eskému strany i^arovnání mezi ouedníky a soudci zemskými království eského a markrabství Moravského, o místa. 14. Aby poslové zemští, kteíž v poselství vypravováni bývají pi navrácení svém relací psanou pánm stavm, byl-liby snm, pak-liby snmu tak brzy nebylo, noj-

lau. b,

112

pánm

ourednikra a soudcm zemským dávati popan písa nejvyšší, ani jeho niístodržící, kdyžby do knih zemských vepsána byla, aby bez jistého dovolení nejvyšších pán ouedník a soudc zemských pípis jich vyšším

vinni byli a

vydávati žádnému nemohli. 15. Aby do toho artykule mezi štercíe a knechty, o který se již snesení stalo, také rybnikái, kteí se sem tam toulají, žebrotou živí a pod tím lidem škodu iní, potaženi byli. 16.

Njaké Aby na

stálé

naízení o cigáních.

místo doktora Leandra nebožtíka doktor Matyáš Tymín, jinak Lavin z OttnfFeldu za lékae zemského vedle námluvy od nejvyšších pán ouedník a soudc zemských s ním uinné pijat byl. 17.

18.

uinna

Aby

drabantu starému

byla a jiný na

míst

již

zpracovanému

provisií

jeho aby pijat byl.

Artykulové stavu prelátského.

Pedn: Stav prelátský jako kdy prvotn od starodávna všelijaké bern, dae a contribucí snmovním snesením svolené^ jakž zemské tak císaské vždycky spravoval i též nyní spravuje^ nad ímž jsou vždycky to prokázali a až posavad prokazují, též i napotom prokazovati (vedle J. Mtí stavu panského, rytíského, tudiž též i mstského) hotovi jsou, že jsou se od J. ]\Ití pánv jakožto vrní landílVydníci této

stavv naší

nedlili, než zároverí milé vlasti spolen

byli, když jsou se dávaly^ kterýchž jsou oni pi dávání spolu sjin^^mi J. Mti pány stavy ouastni byH, proež stav prelátský toho žádostiv jebt, aby též z prostedku jich osoba ku popenz takových vydání nyní a na budoucí asy volena a potomn pítomna bývala. Za druhé: Jakož jest se nkdy pitrefilo (a snadby i potomn se pitrefiti mohlo), žeby se lid vojenský jak jízdný tak pší verboval a tudy ku pedešlému píkladu, nad kterýmžby žádný z J. Mti nejmenšího oblíbení snad neml, nco takového zbhnouti se mohlo^ obzvláštn pak, když stáli*,

však nevždycky v tom potebování

poty penz

tm

se lid vojenský takový na grunty a spolu obyvatelv markrabství klade, žeby se vdti nemohlo zdaliž pátelé neb nepátelé jsou,

kového spsobu

landíVrydník duchovních tohoto bez jich vdomí

tak naspch a nenadále, pro uvarování všeho tastav prelátský žádá, aby o takových vcech

113 buíto skrz J. M. pána hejtmnna anebo skrz .]. V. K. M. pána kardynála z Dytrychšteina jakožto biskupa Olomouckého stavu duchovnímu v dvrnosti té, kterouž jsme sob podlé landírydu zavázáni, v známost uvedeno bylo.

Za tetí: Na vtším díle Jich milostem povdomé jest, jaké po mnohá léta již minulá durchcugy, mustrplacy též dlouho trvající Qnartyry na statcích duchovních jsou býval}-, odkudž nemalá záhuba a tak snadno nenabytá škoda^ jak poddanj^m duchovních^ tak i vrchnostem jejích vzešla; ponvadž pak duchovní spolu i s poddanými svými v snmích naízené bern, dan a contribucí rovným spsobem spolu s J. Mti pány stavy spravují a pro nespravování jich ouedníci menší tak dobe se na statky duchovních, jako jinších pánv stav v zvozují, náležit stav prelátský toho ve vší dvrné uctivosti vyhledává;, aby v té vci duchovní mírnosti náležité a spolení užíti mohli. tvrté: Toto stav prelátský jak pedešle též i nyní žádá, žeby pi tom podlé starobylého obyeje a zvyklosti v markrabství tomto vlastí naší milé ád zachován byl, k emuž i snesení snmovní v Olomouci*) držaný se vztahuje, aby ve všelijakých komisích krom na vojnu tažení z stavu prelátského osoby na asy nynjší a budoucí jmenovány a upotebovány bývaly. Za páté: Ponvadž v stavu prelátském dosti málo osob se nachází, odkudž též J. M. pán hejtman ráilby mocti nemalé nezalíbení vzíti, jakož pak i se to v kratikých asích našlo, že tak málo z stavu prelátského mezi stavy pichází, žádá stav prelátský, aby ješt nkteré osoby z lidí duchovních na pozemských statcích majících s raddou J. V. K. M. J. M. pana hejtmana a J. Mtí do stavu prelátského pijaty býti mohly, ponvadž v jinších tech stavech svoboda jest, osoby do stavu svého pijímati. Za šesté Jakož jsou páni z rytístva v tom se ohlábez ublížení sili a pronesli^ že by njakou smlouvu (však i

i

mst

,

:

praicedencí

stavu prelátského)

míti

ped

ráili,

že

pední

hlas

stavem prelátským toliko pi snmích mají míti^ žádný pak z prelátv nynjších takové smlouvy aniž neetl aniž nevidl; stav prelátský toho žádostiv jest, aby páni z rytístva takovou smlouvu^ pi tomto nyní trvalém obecním snmu pede všemi budto in originál! anebo vidimns ji uká*) I v oriji;iunlii Jest

zde [irázué místo.

114 nebo stav prelátský na jinším není, nežli se pány stavu zali rytíského v dobrém srozumní, svornosti^ sousedství a lásce bez ublížení stavu prelátského a privilegií jeho po všecky :

asy

zstávati.

Za sedmé: Jakož nkterým

Fol. 137. b

z

stavu prelátského, když

se jim psaní píše to slovo na tytuli (prelátu) se nedokládá, ve vší náležité uctivosti stav prelátský spravedliv toho vyhledává jakožto jeden stav a oud vrný vlasti naší milé,

aby na potom to slovo prelátu) vypouštíno nebývalo: pro to samé^ aby rozeznán byl knz prelát stavu druhého užívající a knz jinší, který mezi stavy pi snmích vcházeti moci nemá aniž v to nikdy potahován nebývá. Za osmé Nachází se, že když J. Mti páni ráili chtíti mezi sebe stav prelátský / pokoje téhož stavu povolati, že jsou vždycky osobu z prostedku svého poslati ráili, což se nemluví, žeby osobám stavu rytíského tudy na ujmu uchovej) býti melo^ než toliko pro samý staro(ehož bylý a chvalitebný obyej. Za deváté Co se skupování domv v mstech a skládání vin dotýe^ pokudž v tom podlé snmovního snesení jiným pánm stavm svoboda jest i té také svobqdy stav prelátský užíti žádostiv jest. Za desáté: Jakož stav rytíský a mstský od J. Mtí stavu panského všelijakých vzáctných pímluv tu, kdež toho poteba anebo zisk a dobré jejich ukazovala a nastávala, dostávaly a užívaly a až posavad dostávají a užívají, odkudž též píinu mají Jich milostem toho se s podkováním odsluhovati i za to také stav prelátský služebn a modlitebn žádá, aby v as poteby i piležitý, též milosti a laskavých pímluv i stavu prolátskcmu užitených ffcdrunkv od J. Mtí užíti mohl. Jakož pak za jedenácte, a na ten as poslední, stav prelátský J. Mti v té landflrydní jednot a náležité uctivosti též nepochybné nadji následuje^ a toho u J. Mt. vyhledává, aby mohl, co se statkftv pozemských kupování doteje, pi svtlém vymení zízení zemského zachován býti.*) Což vše stav prelátský pipovídá jak J. Mtím pánm stavu panského, rytíského, tudy též i stavu mstskému vrností i upímností a všelijakými a vzáctnými službami, modlitbami a pátelstvím každého asu služebn, pátelsky a voln se odsluhovati. Zaali jsme taky uvažovati ty, kteréž stav rytíský i

:

Bh

:

;

i

*) Viis.

Z.

z.

roku 1604

list

89,

115 podal, ale nemohli jsme jich všech zavíti, protože již bylo pes pt, a byli jsme hrub od práce umdleni.*) Strany pana v. Rotale ráili se stav panský snésti ponvadž až posavad toho aby starožitného rodu pánem byl, neprokázal a povinnosti taky té, kterou páni noví zavázáni skrze psaní k soudu pí jsou^ nevykonaly aby byl ode štímu Brnnskému obeslán a tu pi tom soudu to uinil, co v takových píinách uiniti náleží, t. písahu na užívání stavu panského podlé poádku zem. :

,

mn

artykulv svrchu psaných jest toto snepanském uinno, pedn: o artykule stavu

Strany pak sení v stavu

panského. 1. Strany

ádu pi

aby to v moci J. Mtí nejzstávalo. 2. Beštalluníí nynjší aby byl kassirován a ta vc, byla-liby poteba jaká dále, také J. M. Nejvyšším pánm ouedníkm a soudcm zemským v moc dána byla^ a aby služba byla vypovdína nejvyšším a hejtmanm. na kundšaty vydávalo^ poo. Co jest se prvé nvadž tento snm toliko na rok se vztahuje, aby se ješt také do roka dávalo. 4. Aby ta vc v moc J. M. panu hejtmanu dána a tak zapsána byla^ jakž v snmu léta 1608 a 160i* zapsáno. 5. Svobody zemské aby zinventovány byly: J. M. tu vc nejvyšším pánm ouedníkm a soudcm zemským v moc dávati ráí, aby J. M. pi tomto nejprv píštím soudu osoby k tomu naíditi ráili 6. Knihy zemské v obojím kraji podlé poteby aby defensí

vyšších p. our, a p. soud.

z.

ron

pevázány

byly.

Strany žádosti pana vladae domu Lichtnšteinského o vložení milostí do desk zemských J. Mti uinné;, že se J. Mtem vidí nepotebí osob k vkladu do desk naizovati, nežli že nejvyšší pán komorník podlé snesení snmovního má dovoliti tu pamt ve dsky zemské vložiti. 8. Aby se té vci až do napravování zízení zemského 7.

odložilo.

Mti všichni se na tom snésti ráili, aby pi tom pednesení poznamenán^ zstalo. 10. Aby tolikéž pi tom tak, jakž pednesení obsahuje, zstávalo a ouedníci menši v stavu rytíském tolikéž. 8.

J.

artykuli, tak jakž v

")

Zde ua stran pip-^íáiio Sem náležejí arlykulové list 112. rukou Žerotínovou. :

pozuRiueiiáiií

na

i'"'.

i38.

116

Aby pi

11.

starobylém

poádku

zstalo, totiž tak, jakž

pednesení v sob obsahuje. 12. Povoleno k tomu, aby se ten

toto

v prvních

snmích zapsán

artykul opáil jakž

jest.

13. Aby ty osoby, kteréž do Prahy vyslány budou, nejvyššími pány ouedníky a soudci zemskými království eského rozmluvily a o jistý as a místo namluvily a J. Mtm N. P. On. a S. zemským o tom oznámily, ta pak vc o naízení osob k té vci, aby J. M. nejvyšším pánm ouedníkm a soudzemským markrabství tohoto v moc dána byla, tak kdyžby J. Mti sob o tom oznámeno mli, aby moc míti ráili^ s^

cm

osoby k tomu naíditi. 14. Sneseno tak, jakž pednesení jest. 15. Rybnikái aby toHkéž do toho artykule jakž prvé o stercíe a knechty a tuláky pojati byli. 16. Do budoucího snmu odložiti a mezi tím, aby pi pedešlém spsobu zstalo, totiž aby v zemi trpni nebyli. 17. Aby doktor Matyáš Tymín Lavin na místo doktora Leandra za doktora zemského pijat byl. 18. Aby se rau nejprve hned 50 zl. dalo, a potom každoron 24 zl. do živobytí z penz zemských dávalo.

Na

artykule prelátské toto snesení se stalo. Vidí se J. M. aby od té žádosti upustili;

pak -lihy k tomu pipuštni byli, však aby osobu hodnou kterážby ku pomoci dobe prospšná býti mohla, naídiH. Naídili jsou knze Benedykta opata Zábrdovského. hejtmana sa2. Ponvadž ta vc vlastn J. M. pána mého se dotyce, J. M. pán ráí míti jim odpovd dáti*) 3. Co se doteje lidu J. M. C. váleného na statky duchovní kladení, v tom že J. M. Císaské zhraniti nemohou; co se pak lidu zemského doteje, tu že také s nimi 1.

nechtli, aby

pi snmích

bývají.

Že se to vždycky zachovává a v komisí bráni bývají, le sami dobrovoln od toho opouštívají. 5. Aby pi pedešlém spsobu zstalo. G. Ponvadž to již od starodávna v obyej a užívání pišlo, aby pi tom zstalo, a jestliže jaké právo k tomu 4.

mli,

pro 7.

*)

toho za tak dlouhý as zamleli. se k stavu všemu jejich psalo, aby se užívalo

Kdyžby

Zerotínovou: „dána jest odpov, že když co toho na mne vznesou, že mají jako jiní obyvatelé chrá-

Na stran pipsáno rukou iini býti."

117 toho slova prelát, obzvláštním tytul dával,

kdoby

pak osobám aby jim ten

chtél.

8. Co se iní od stavu panského ku pánm z rytístva posýláním, to se iní z dobrého pátelství^ že s nimi krevní píbuzní pátelé jsou, a dyž stav prelátský s nimi tak v i píbuzném budou, že mají podobného pátelství krevním i

spsobu 9.

to

užíti.

Ponvadž v smlouv

obsaženi nejsou, mohou-li sob6 se jim peje. a že jsou sob tím jedni druhým po-

pátelským jednáním spsobiti, toho 10.

To

11.

Aby zstalo pi pedešlém

se

<5iní

vinni.

Steda. Nesešli jsme se

hrub

starobylém spsobu.

29. srpna.

ráno, neb

jsem

pedn

nkolik

hodin pracoval v spisování nkterých vcí, které ješt dnes mly pedneseny býti a potom jsem ke dvoru jití musil, kdež nejprve Arcikníže mne velice za to žádal, abych setoi k tomu piinil, aby mohl býti dnes snmu konec uinn; potom jsem taky s J. Mtí na tom zstal, že zejtejšího dne na Rosice k obdu pijeti ráí. Zdržel jsem se tu, ke až pišel pán kardynál, kterýž tu také u obda zstal, já pak mezi tím do soudnice jsem sel a nkteí obyvatelé se mnou, kterýchž když potom nemalý poet pibyl, pednesly jsou osoby verejšího dne k Arciknížeti s odpovdí strany pana Lva poslané, že jí J. M. pijíti a všemu místo dáti ráil; strany pak Rakušan, že jest odpovd dal, že jsou mli J. Mt. nkolik msícv v Vídni a že jsou ani zmínky ped J. Mtí o niemž neuinili: protož že J. M. taky neráil jim žádné odpovdi dáti; ale by pak byli i uinili, žeby nebyl mohl jiné dáti, než tu, kterou jest pedešle dal. Odkudž jsem sob píinu vzal, abych Jich MiZe akoli verejšího dne na tom lostem v známost uvedl zstáno bylo, aby pan Petr Sedlnický s osobami ze všech stav k tomu pidanými dnešního rána ku panu Maximilianovi Lvovi došel a jej na závazek vzal, avšak jsem pánu návští dal, aby s tím poprodlel, dokudžbych nkterých vcí na J. Mti nevznesl. Což ponvadž se od nho stalo,

mn

:

že nemohu ped J. M. tajiti, že maje s nkterými pány obyvately rozmlouvati o nastávající soud zemský, pišli jsme na to, pokudby pan Lev na rathouz dán byl, že dosti nesnadn bychom klíe od desk od nho dostati mohli, pon-

118 smýšlení nemám, a pos sebou pivésti ml, kudžby jich neml, žeby tžce k tomu piveden býti mohl, aby v nepítomnosti své je z místa, kdež je chová, vyzdvi-

vádž aby je

ml. Za druhé:

hnouti dáti

že mi také zpráva dána jest, že ouad nic o tom vdti nechtjí, aby jim verejšího dne porueno bylo, pokudžby on pan Lev dobrovolné slíbiti a na rathouz jíti nechtl, aby jej mocí k tomu pivedli; protož že se mi za dobré vidí, aby ráili mezi sebou o to promluviti^ co by v té obojí uinno býti mlo ?

msta Brna

píin

]Mezi

aby

stavem panským

mu porueno

bylo, pro

n

nkteí

n

se k tomu pimlouvali, poslati; jiní zase, aby mu

dovoleno bylo pro jeti, avšak pod závazkem, že sem zase zejtejšího dne se dostaví a na rathouz postaví: ale svržena jest oboje ta pímluva skrze rozumnjší, kteí souzdili^ že ponvadž ouad nejvyššího sudství ješt na stává, nemže se nám trefiti klív od nho žádati, neb že

nm

to tolik bylo, jako ouad s nho snímati, ehož my moci nemáme; k tomu, že on jak spurnýjest, bychom jich žádali od nho^ dáti by jich od .sebe nechtl a tudy nám njaký posmch vyíditi mohl; pes to, že nebezpeno jest, jemu tak mnoho viti a domu jeho odpouštti, než žeby snad víry nezdržel: než abychom radji následovali toho spsobu, který jsme až posavad zachovávali pi osob jeho a J. M. O. píšíce, a co se pi zde zbhlo v známost uvodíce, podlí toho žádali, aby mu poruiti ráil dotené klíe od desk osob té, kteroužby sob J. M. oblíbiti ráil odvésti, a je z domu bucT skrze syna, neb paní manželku, neb skrze koho koli jiného, jehožby sob k tomu zvolil, a jemu se v tom dvil, nevycházeje z rathouzu, vyzdvihnouti, ímž že toho dosáhneme, že J. M. ráí jemu takové,

by i

nm

uiniti, kteréhož pokudž uposlechne, že budeme moci soud držeti pakliby uposlechnouti nechtl, že ne naší než vinou jeho soud k odkladu pijde. Jestližeby pak J, M. C. na rozmyslu míti ráil, jemu o tom co poroueti, že aspo my z strany naší budeme oištni jako ti, kteí jsme svou povinnost pi té vci vykonali. Strany pak Brnan zstáno, aby jim verejší poruení opáeno a vysvtleno bylo a to v tom, aby nkteré osoby z ouadu majíce jistý poet svých s zbranmi na hotov byli, a kdyžby od pana Sedlnického jím návští dáno bylo, aby se do lozumentu pana Lva vypravili a tak

poruení

;

mšan

110

jakžby jim dále porúc^eno bylO; so zachovali. To když jest jiným stavm od nás oznámeno^ oblíbili sob to a pistouvedle toho zavení jsou k nmu ihned osoby pili k tomu, verejšího dne jmenované vypraveny. Po dokonání toto vci posláno jest pro posly Opavské .skrze ty osoby, které je onehdejšího dne na horu vyprovodili a mezi tím, aby se nezahálelo, tena jest resolucie Arciknižecí na artykulc v smlouv Pražské obsažené již na místo zpravená a zhotovená, kteráž slovo od slova takto zní „Jakož Nejjasnjšímu a Nejdstojnj.šímu Knížeti a Pánu, panu Maximilianovi Arciknížeti Rakouskému etc. Pánu našemu milostivému, slavní stavové markrabstvi Moravského smlouvu^ kteráž se mezi stavy království eského s jedné a stavy markrabstvi Moravského zmocnnými s strany druhé pi obecním generálním snmu na hrad Pražském ve tvrtek po slavjíéni hodu seslání ducha svatého léta 1611

«•'

:i

:

stala, jsoii

pednesli,

ívvtle doloženo jest,

v kteréžto smlouv pi zavírce její že taková smlouva J. M. C. od obojí

pak tak stalo) pednesena a v kterýchby (*. dotejkaía, resolucí žádána a oeká.T. M. vána býti má. Ponvadž pak J. M. Arciknížecí aby tento snm co nejdíve k skonení svému pijíti mohl, toho l>v milostiv povden býti ráil, protož J. M, jménem J. M. C. takové v smlouv obsažené artykule v své milostivé a benížepsaným spsobem milostiv dlivé uvážení vzíti a na se deklarirovati ráil, té nádeje jsouc, že stavové markrabj. M. Arciknížecí jménem s touto stvi Moravského vyšlou resolucí poslušn spokojeni a contentýroJ. M. strany (jakž se arty kulich

se

n

C

o

váni budou.

A pedn a nejprve: Jakož se po J. M. C. toho žádá aby žádná poruení jménem J. M. C. z kanceláe J. M. C. eské vydávána nebyla, kteráby proti zízení zemskému^ právm, svobodám, starobylým obyejm a poádkm markrabstvi Moravského elela, a jestližel>y kdy která vyšla, aby žádné moci a platnosti nemla: i ponvadž J. M. C. bez toho stavm markrabstvi Moravského, že je pi vžech svobodách, právích poádcích a zízení zemském zachovati tehdy ráí J. chtíti ráí, písahou svou se zavázati ráil; M. Arciknížecí tolikéž toho pi též povinnosti J. M. C. zanechávati. Jestližeby pak pes to kdy podobná poruení z pehlídnuti njakého vyšly, tehdy J. M. C, kdyžby toliko J. M. Císaské takový nedostatek specifice v známost nve-

-

120

den

i

prav

také shledán byl chtíti

:

ráí

to

podlé slušnosti k slušné ná-

pivésti.

V

druhém artykuli strany mírnosti v psaních 2. a porueních J. M. C. do markrabství Moravského vycházejících, J. M. C. na tom býti ráí, aby podlé slavných svých dobrého chvalitebného píkladu postupováno a slušná mírnost užívána jako také osoba i každá pe v náležitou šetrnost vzata byla.

pedkv

3. Tetí artykul strany obeslání právního a^sroení obyvatelv markrabství ^loravského do Království eského J. M. Arcikníže ráí toho pi témž majestátu léta 1608 obsaženém zaped Prahou stalém a vymení v

nm

nechávati.

tvrtého artykule doteje, aby žádný oucdeského ani kdokoli jiný v témž království žádného z obyvatelv markrabství Moravského o žádnou vC;, kterážby se jakýmkoli spsobem práva markrabství ]\Ioravského dotejkala, na závazek bráti nemohl a co týž artykul dále v sob obsahuje a zavírá, J. jM. Arciknížecí proti tomu býti ncrácí. 5. Pátý artykul, aby žádný z obyvatelv markrabství Moravského jménem J. IM. C. nebýval obsýlán z kanceláe (Jeské a kdyby se to státi musilo, žádný pes dv nedle pi kancelái zdržován nebyl a co se v témž artykuli více žádá: neráí J. M. C. jakožto ten, kteréhož se tu obzvlášta ne kanceláe doteje (ponvadž by se asem pihotak velikými zemí a království diti mohlo, žeby J. i\I. svých se dotejkajícími vcmi s nejvyššími ouedníky a raddami svými zaneprázdnn býti moci ráil) k tak kvapné výprav se moci zavazovati dáti. Však má se v tom dobrý ád naíditi, tak že žádný zoumysln mimo slušnost a náležitost zdržován býti nemá, a když se tak obeslaný pi kancelái ohlásí, má ped vyjitím tch trnácte dní pedpuštn, slyšán býti a za jakou píinou povolán jest, má jemu oznámeno býti. Ale kdyby dvorská expedicí k nja4.

Co

se

nik nejvyšší království

i

Foi, 13H.

\>.

n

.

kému jistému asu pivázána a limitována býti mla, to z nahoe dotených píin býti nemže proež i slušná vc jest, aby v té píin stavové se pánu svému divili. Nebo i to se zaopatiti má, kdyby která osoba z vzáctnjších obyvatelv ihned po jednou pedpuštna býti nemohla, že zatím k oekávání místo slušné a píhodné ukázáno jí ;

121 býti s

ní

má; nicmén také pátelé od pedponšténí 6.

V

strany dožádáni mají spolu

býti.

šestém artykuli

o naízení

komisií

v markrab-

Moravském .1. ]\I. C. neráí na tom býti, nkobo v píinách právních od poádku práva odvozovati; a ponvadž by všelijaké potupné a k ourážce poctivosti se ^ vztahující vci zbhnouti mohly, kdyby nkterý z komisav zavržen ství

býti ml a bez toho také odvolání od všelijakých komisií na soud zemský jednomu každému svobodné jest, ráí toho J. ]M.

pi doteném odvolání zanechávati. Na sedmý artykul, aby z kanceláe eské

Are. 7.

do mar-

žádní listové otevení neb poruení dání neb svdkv stavní neb listv svdomí bucT o svdící kladení neb ven z zem které osoby vydávání, neb v zemí obstavování neb na rukojm brání, neb nakoli jiného k tomu podobného se vztahující, bez vdomí a dobrého zdání hejtmana zem a stavv téhož markrabství nevycházeli, a kcíožby koli je pinesl neb pibíjel neb užíval, aby o to trestán byl. Týmž spsobem také aby z kanceláe nevy-

krabství IMoravského

cházeli žádní jich stavv se

J. M. C. v vcích léby prvé od týchž stavv

mandátové pod jménem dotej kajících;,

markrabství Moravského uváženi byly. gleitové žádnému dáváni nebyli, le s

Podobn vdomím

aby

také,

a

dobrým

zdáním téhož soudu zemského: a kdožby koliv gleitu jinším dosáhl, aby mu k žádné platnosti býti nemohl. ToHkéž aby se obyvatelm asto psaného markrabství skrze dekrety neporouelo, než bylo-liby co poroueti potebí, aby pi J. M. Arcik se to skrze psaní J. M. C. dávalo tóra všem tolikéž pozstavovati ráí. Co se osmého artykule, strany volného vydávání 8. mocných listv královských doteje^ J. M. C. to konen^ aby ihned bez odporv a odkladv proti taxi tch trnácti kop míšeských vydávány byly, milostiv zaopatiti chtíti ráí. 9. V devátém artykuli, strany pí a rozepí v markrabství Moravském zbhlých, ráí J. M. C. i také kancelá se jinae nevkládati^ než jako od staroeská J. M. v dávna starobylý obyej a právo téhož markrabství dopouští. Co se prokurátora komorního J. M. C. v témž markrabství doteje, ponvadž týž prokurátor J. M. C. písahou zavázaným jest, za to mzdu služby své má, neráí J. M. C. v této píin v moc svou císaskou a královskou sob sáhati dáti, avšak pi tomto artykuli J. M. C. ráí se tak zachovati,

spsobem

;

n

—

:

122 že žádný slušn

sob

jakou ztížnost pokládati plinu míti

nebude.

A

10. jakož v desátém urtykuli, aby žádné suplikací a zža,loby od poddaných obyvatelfiv markrabství Moravského

Foi. 140.

pi^ kancelái eské pijímány, nýbrž jím na hejtmana zemského a soud zemský markrabství Moravského ukázáino bylo, se dokládá Akoliv J. M. C. žádnému cesty k suplikování zavírati moci ;i neráí, však nicmén té milostivé a konené viile býti ráí, poádkm chvalitebným žádné pekážky neiniti, nýbrž každou vc pi tom práv, ku kterémuž svdí, zanechati. 11. Jedenáctý artykul zstává vedle smlouvy s stavy království (Jeského krom že z toho, aby na náklad odvolávajícího se takové odvolání býti mlo, schází a J. M. C. k tomu také z nejvyšších ouedníkv a soudcv zemských markrabství Moravského do toho potu osob, který pi inní nálezv v témž markrabství za poádek jest, povolávati ráí. 12. Dvanáctý artykul podobným spsobem pi tom se

pozstavuje, totiž, aby každá ])e jak pi mstském tak i jiném právo ovSem zstávala, však aby proti tomu všelijaké bezprávní zdržování a stran k outratám a škodám pivozo-

pi každém práv zstaveno

vání

13.

Pi tináctém

bylo. artykuli nacházíme slušnou

vc, aby

píin

ortelové jak v promlení aneb zanedbání appellací k vyššímu právu, a kdyžby v moc svou právní vešli^ skrze appellací potvrzeni byli, prchod svj v mstech mli.

Strany trnáctého .irtykule již jest nahoe doloženo, M. ('. proti zízení zemskému markrabství Moravského, též jednoho každého z stavv téhož markrabství právm a svobodám a k emu sice z moci královské a císaské právo mají, nic poroueti oumyslu býti neráí. 15. V patnáctém artykuli, aby z kanceláe eské lidem zadlužilým jak hojemství*) žádné dáváno nebylo, tak také proti ním právnímu processu pekážka se nedala: ráí J. M. C. v této vci jisté naízení uiniti^ aíjy se právu prchod svj pustil a pekážka se žádná nedala. 14.

že

J.

IC). Co se šestnáctého artykule doteje^ jestližeby kdy jaké poniení, z kanceláe vyšlé, kteréby se proti zízení zemskému, právm, svobodám i jiným chvalitebným zvyklostem markrabství Moravského vztahovalo, odpor jaký vzrsti,

o

")

„Hojemství" jest as obžalovanému dlužníkovi na oflpovd na žalobu žalobníka; odklad.

rlan.^'

k rozmyšleni

123 ten aby byl rozsouzen .1. M. C. a nejvyššími ouredníky a soudci zemskými, jak z království eského i z niarkrabství ^Moravského, J. ^l. Areiknížecí toho pi tom zanechati ráí. 17. Sedmnáctý ^strany dosazení Místokanch'e ('eského i milostivé vle a osob v kancehlíi Coské, ráí J. M. býti a to milostiv naíditi cítiti, aby ouad Místokanclírství vdomím a vlí dle starobylého obyeje s jistým J. M. dosazen,, i také kancelá eská osobami hodnými a spsobnými bez rozdílu náboženství opatena byla.

C C

-

Osmnáctý co se nápravy ortelv pi ouadu appelM. C. dotyce, J. M. Arcik: toho pi starobylé, raddám nad appellacími zízeným, instrukcí dané, zanechávati ráí; aby pak na budoucí asy z všelijakých odporv sjíti mohlo, budou povinny msta J. M. v markrabství Moravském municipalia svých 'práv, na kteréžby se každého asu odvolávati mohly, týmž raddám nad appellacími pro správu 18.

:

lací J.

C

odvésti.

Devatenáctý: aby všelijací nálezové a výpovdi let na obyvatele markrabství Moravského vyšlé a pi kterémkoli práv se nacházející, v nic obráceny a na budoucí asy k žádné platnosti, aneb k jakému píkladu a dvodu pi soudu užívány býti mohly, ponvadž týž artykul v majestátu -léta 1G08 jest obsažen, toho se všeho pi tom 19.

pedešlých

zanechává.

Dvacátý: ponvadž v výš doteném majestátu jisté se obsahuje, jak s vyslyšením a na výpovdích zstávajícími rozepemi díti se a zachováno býti má, J. M. Areiknížecí toho tolikéž pi tom pozstavovati ráí. 21. V píin rukojemství, v kterémž tak jakž se v dvanáctém prvním artykuli dokládá, preláti a msta za J. M. nevyváženi zstávají, J. M. C. ráí chtíti k spomožení z toho bemena takové prostedky vynaleznouti, že sob preláti a msta co ztžovati píiny míti nebudou a nemají také k rukojemství donucováni býti. 22. Dvacátý druhý: strany dluhv na J. M. C. pe20.

vymení

C

s vitely podlé poteby uznalé jednání a vitelm zápisv obnovení J. M. Areiknížecí v tom ve všem slušnou

vedení^

žádost uznávati ráí.

zem

23. Dvacátý tetí. Což se obeslání ven z markrabství Moravského skrze phony, dhony i jiné prostedky právní obyvatelm markrabství Moravského o jakoužkoli

vc

dotýe

i^^'^'-

ii"-

''•

124 24. Dvacátý tvrtý: aby obyvatelé markrabství Moravského i také poddaní jich k žádnému svdomí ven z zem potahováni nebyli; 25^ Tolikéž dvacátý pátý aby v píin statkv v království eském koupených neb zddilých neb sice zmnou i jinae na sebe pevedených od reversu k dskám složeného jistá taxa dána byla; 26. Podobn dvacátý šestý, aby privilegia království eského znovu prehlídnuta a nalezla-Iiby se mezi nimi která, ještoby se na mai-krabství IMoravské na díle^ neb na všem vztahovala, stavm markrabství Moravského vydána^ byla a stavové markrabství Moravského stavm království eského :

tím tolikéž povinni byli 27.

Dvacátý sedmý: aby do

dvorského, komorního

ouadv, soud

zemského,

jiných tak dobré rodii markrabství Moravského jako i rodii království eského, kdyžby toliko usedlí v království eskt'm byli, bráni bývali: Pi tchto pti artykulích J. M. A. tak, jakž vyš psaná smlouva v království eském uinná to s sebou pináší, pozstavovati ráí. 28. Dvacátý osmý: Kdyžby nkdo za nepoctivého skrze poádný soud v kterékoli zemi k království eskému píslušející uznán a vyhlášen byl, nemá to jedné neb druhé zemi, nýbrž nejprve na J. M. vzneseno, od J. M. C. pak i

.

potom zemím v známost uvedeno býti. 29. Dvacátý devátý: v píin míst a sedání^mezi nejvyššími ouedníky a soudci zemskými království eského a mezi hejtmanem a nejvyššími ouedníky a soudci zemskými markrabství Moravského 30. Týmž spsobem ticátý strany nevkraování od jedné zem druhé v ády, práva a svobody její, J. M. Arck: ráí tolikéž pi jednom druhém artykuli toho milostiv zanechávati, ehož všeho jakž se vypisuje J. M. Arcik: stamarkrabství Moravského dle ponížené žádosti pro správu a k odpovdi jích toho tajiti milostiv chtíti neráil, zstávaje všem stavm vší milostí náchylný." Když petena byla, podala se ku petení druhá J. M. resolucie na žádosti naše nkteré, s kterými v pondlí minulé ku panu Trautsonovi vypraveno bylo, a jest takto i

vm

—

sepsána „Jeho

Rakouský

milost etc.

Arciknížecí Pan Maximilian Arcikníže milostivý ráil jest tomií všemu mi-

Pán náš

125 lostivé

vyrozumti, co jsou stavové markrabství Moravského již zavené artykule a punkty opt znovu

mimo pedešle J.

M. A. pednesli.

Pedn:

plnomocenství J. M. Are., ktertíž od aby jeho hodnovrné Vidimus stavm markral)ství Moravského pod peetí J. M. Are. dán i také v as nastalé poteby orig-inal propjen byl, doteje J. M. ráí chtíti takového plnomocenství vidimus pod peetí svou jím stavm dáti, ano také pokudžby toho poteba ukazovala i originálu propjiti.*) Za druhé: Aby všecky privilegia a svobody zemské podlé smlouvy^ kteráž se léta 1608 v království eském ped Prahou mezi J. M. Císaem Kudolffem slavné ^a svaté pamti a zmocnnými od pánv stavv království eského z strany jedné a J. M. Císaem nynjším, pánem naším nejmilostivjším, na onen as ekancem království eského a vyslanými a zmocnnými markrabství Moravského z strany druhé, stala a majestátem J. M. Císae Rudolffa se jmenuje, kdyžby obyvatelé markrabství tohoto pod panování a správu budoucího krále eského pišli od J. M. znovu potvrzeny byly, a aby pi starém landffrydu pozstaveno bylo a J. M. C. toliko obzvláštním listem královským^ že takový landífryd ve všem sob oblibovati i také zdržeti chtíti ráí, k tomu milostiv piznati ráil. J. M. C. raí chtíti tomu^ což jest tak strany obnovení privilegií pipovdíti ráily dosti uiniti, jako také i požádaný list co nej dívej i zhotoviti dáti. Tetí Aby J. M. C. stavm markrabství Moravského na 20.000 zl. k žádosti J. M. C. roku minulého na válené generální ouady svolených, též regiment knechtv, tisíc koní verbovaných a na vtším díle do království eského J.

Co

se

M. C. sob dané

míti ráí,

.

:

poslaných, že to privilegiím a svobodám jejich na žádnou ujmu býti nemá, obzvláštní a rozdílné reverse dáti ráil: J. M. ráí chtíti takové reverse neprodlen zhotoviti dáti a vyš^psaným stavm milostiv k rukám odvésti poruiti. tvrté: Strany skládání vín v mstech, o které mezi stavy vyššími a msty od dávního asu rozepe jest, aby v tom obojí strana skrze J. M. Are. anebo pokudžby pro nkteré slušné píiny toho se státi nemohlo, skrze J. M. C. jisté k tomu naízené komisae mezí tímto asem a nejprve píštím vinobraním vyslyšáni a výpovdí podleni byli: ráí J. M. Ar. o to J. M. C. se vší pilností pohledávati, aby J.

.

*)

Viz ua

hoe

«t. 25. póza.

foi. ui.

126

M. C. takovou rozepi co nejdíve ped osobou svou sroiti, aneb komisae své k tomu naíditi ráil: Za tím pak i s msty o to jednati chtíti ráí;, pokudžby k tomu pivedeny býti mohly, aby za tím až do skonení té rozepe vyšším stavm toho nezbraovaly. Páté Ze v kanceláích J. M. C. knížectví Slezské markrabství Moravskému v tytulích se pedstavuje, to aby J. M. C. pi týchž kanceláích zastaviti a napraviti ráil neráí J. M. A. aby taková staviiv žádost naplnna byla^, na sob nic sjíti dáti. :

;

Šesté: Strany Ubrmanv a komisií o hranice mezi královstvím Uherským, arciknížectvím Rakouským a markrabstvím Moravským ráí J. M. C, chtíti to milostiv zaopatiti, aby taková komisií co nejdíve] k skutenému vykonání pivedena byla. Sedmé: Strany obnovení a dosazení ouadv v mstech, pi této vci, ímž se jest tak J. M. C. zakázati ráil, ráí :

i

chtíti

tomu dosti Osmé: Aby

J. M. C. vitele své co nejdívji spokoa obyvatele markrabství tohoto z rukojemství za J. M. C. vyvaditi ráil; J. M. Are. ráí chtíti v jednáni této vci pi J. M. C. na osob své a pilnosti nic sjíti nedáti. Deváté: Jakož nás stavové za to žádají, aby J. M. C. na milostivé upuštní od pokut ztracení* statkv majestát dáti ráil, J. M. ('. ráí chtíti to, což jest tak pipovdíti ráil, skuten naplniti, eho z všeho J. M. A. stavm markrabství Moravského pro zprávu a k odpovdi tajiti chtíti neráil, zstávaje jím vsí knížecí milostí náchylný Maximilian etc." Když pišlo na artykul strany skládání vín v mstech ohlásili se Bruané, že k milostivému pedložení J. M. Arciknížecí povolili k tomu, aby osoby ty z stavv, které v bydlejí, mohly letos vína svá do ski opv složiti proti reversu podobn jako minulého roku. pak koli v jedné i druhé resolucí vlastnosti jazyku eského zachováno není a skrze to nco taky zatmle postaveno jest, avšak vedouce, že tu nesešlo nic Arciknížetem, než pauou z Lobkovic toliko, který zlý vykláda jest, nechtli jsme se na tom zastavovati, než pijali jsme je, a panu z Kunovic jakožto tomu, který klíe od svobod má k schování je odvedli: Sám Arcikníže pedešlých dnv ztžoval sob do nho, že tomu srozumívá, že jinae ty vci pekládá, než mu jest porueno. ten zatím pipiš psaní J. M. C. uinného strany Krnovského knížete, v tato slova: jiti

'

Foi. J41.

initi.

mst

A

127

Nemžeme ped

„Nejmilostivjší Císai!

V, C. M. ve

nám pi tomto snme po

vší poníženosti toho tajiti^ že jest

shromáždným od J. jM. pána markrabte Brandeburského a knížete Krnovského psáni dodáno^ kteréž co v sob obsahuje, aby jste tomu lépeji vyrozumti moci ráiH, V. C. M. jeho hodnovrný výpis, jakož také aby jste což jest od nás J. M. za odpovd dáno^ vdomost plnjší míti ráili, V. C. M. týmž spsobem pipiš takové odpovdi naSí odsýláme a ponížen V. C. M. prosíce, že nás v milostivé pamti a to tak zaopatiti ráíte, aby takovými a podobnými zprávami zem tato s jinými piležícími zemmi neb knížaty v sousedství našem bydlícími v nedorozumní áké, z kteréhožby potom nco jinšího povstati mohlo, uvedena nebyla. V. C. M. se v tom i ve všem jiném ponížen a poddan poruena cínícc s tím V. C. M. v ochranu Pánu Bohu poBrn pi snmu obecním ve stedu rouíme. Datum v po památce sv. Bartolomje léta 1612. K. B. H. P. Pr. Fvy. Vy. z'M. J. M. C. St. M. Moravského."*) Za tou píinou pak tak krátkými a mírnými slovy a s referirováním se na inclusí zavino jest, že se nám nevidlo^ cizí vci na sebe táhnouti a s biskupem Vídenským na ten as ješt v zbytené odpory se dávati.**) Potom pijat jest hejtman Sveinbeck za obyvatele, jakož k vícerou dva jiní: Storkhorner, Rakušan-, a Sebolt, Prušák. V tom vstoupily mezi nás osoby ku panu Lvovi vyspolu

mst

*)

To z

Knz,

jest:

Mst

J.

**) Biskup

M.

Biskup, Heitiuaii, Páni, Preláti, líytístvc), Vyslaní

C.

Stavy M. Mor.

Vídenský byl kardinál

jeho otec, protestant,

pekaem

Klilesl,

byl.

V

narozen 15óo ve Vídni, kdež

16.

roce

vku

svého obracen

na víru katolickou Jezuitciu Sererem ziskal sob neobyejným nadáním ducha svého píze vídeského dvoru, stal se 1589 administrátorem biskupství Vídenského a 1614 skuteným biskupem, 1616 kardyualem. Co direktor tajné rady císae Matyáše, který bez jeho raddy a

mže

na politické

obzvláštn žovati.

se íci bez jeho

pomry

zem

Žerotín

mnoho podoby

vle nieho

koruny eské tžké jej

neinil,

ml veliký

a záležitosti zemi Matyášových,

nazý^

al

píiny mly

druhým Grauvellon

a

do

z

nho

ml

vliv

kterýchžto si

zt-

on zajisté

Uuklady, které arciknížeti Ferdinandovi s nim. Štýrskému strojil, pohnuli toho, že jej bez vdomí nemocného císae Matyáše na hrad ve Vídni zatknul a na tyrolský hrad Ambras Teprve 25. ledna 1628 navrátil se zase do Vídn a odvésti dal. zemel ve Vídenském Novém Mst 1630.

128

pravené a hned za nimi v patách pišH poslové Opavští, kterým ukázáno místo jako onehda a promluveno k ním ode ran dosti obšírn, summovn však k tomu cíli, že jsme pednesení jich onehdejší v uvážení svém mli a pijímajíce od pánv stavv knížectví Opavského, že jsou to vedle návští v Olomouci jim daného netoliko osoby jejich mezi nás vypravili, než taky nkteré výtahy a výpisy svobod svých nám odeslali. Pedn J. Mtem z toho že dkujeme, dále pak jich pánv poslv prosíme, aby pi svém navrácení J. M. naše pátelské a volné služby oznámezi mili a J. i\I. na to ubezpeili, že vedle pedešlého zakázáni svého ve všem tom, cožby tak v vcech svých ped sebe s vdomím a dobrým zdáním naším ped sebe vzíti ráili jsme pak na jiném neJ. M. nikoli opustiti nemíníme: byli, než ty vci nám od nich odvedené prohlídnouti, je podlé zstáni Olomouckého s nimi vážiti a dále se na njistém s nimi snésti^ avšak, že sami na to myslí svou pijíti mohou, že, ponvadž jsou se tém pi skoneni a

vdn n

A

em

snmu

tohoto

lice

dležitými

vcmi

pe

o knížectví

pi nás

ohlásili a nás mnohými a vezanesené nalezli; že nám na ten as možné není, k tomu postaiti a ty vci všecky v tak bedlivé rozjímání, jakžby sice náleželo, vzíti: Nicmén že pedce jsme je na zmínce mli a rozmlouvajíce mezi sebou o n, že jsme za nejlepší usoudili, ponvadž sice za jinými podstatnými píinami k J. M. C. jisté osoby vypravujeme, abychom to taky pi nich naídili, aby J. M. za složení roku mezi námi a knížaty a stavy Slizskými k vyslyšení te roze-

zavírce

Foi. 142.

Pánm

Opavské a konec ji uinni žádali. knížectví Opavského žebychom radili, aby oni totéž uinili a o vypraveni poselství v té k J. M. mezi sebou co nejdíve se snesli, a kdyžby to tak pi sob za dobré uznali, aby mi skrze pána hejtmana svého o tom vdti dali; neb že i já poruení mám o jistém dni, kdybychom se do Prahy dostati mohli, jemu návští dáti, tak aby pi jednom a témž asu shledání naše spolu s námi státi se mohlo. Kdyžbychom to potom "na J. M. C. obdrželi, tu teprv abychom se o osoby mezi sebou snesli, kterýmbychora všecky ty vci naše i jejích pebhnouti poruili a vyhledajice ony, s bychom obstáti mohli, toho potom k provedení pe a spravedlnosti naší abychom užili. Mimo to,

stavm pak

píin

ím

ponvadž nemalé vci tmito pominulými asy, jakž od knížat a stavv Slizských tak od vlastních jejich spolui

129

oudv

mšanv

Opavských

je potkaly, že bb

nám

za dobré

aby to }>n té jízd na J. M. vznesli a poslové naši ze budou od nás ponieno míti, v emby jim koli radní a nápomocni býti mohli, aby jich nikoli neopouštli, nýbrž tak se jich a ne jina než jako vlastních našich domácích vcí ujímah. Dkovali za takovou declaracií a že toho chtjí svým principálm v známost uvésti a schváliti se ohlásili. Když jsem je potom vyprovázel pes soudnici povdl jsem jim, že odpovd psaná i taky výtah z psaní knížete Minstrberského, o kteréž jsme se ped tím snesli, aby jim vydán byl, panu Hynkovi ode ran se odvede^ aby to s sebou do vidí^

—

Opavy vzal. Když jsme

zase zasedli, pan Petr Sedlnický povstav tovaryši svými dal zprávu, že jsou se vedle poruení našeho zachovali, ku panu Lvovi došli a pedloživše mu jménem naším, že ponvadž peinní jeho proti stavm více a více pibývá, že nemžeme jeho více napotom na závazku zanechati, že jsou oni jej z nho propustiti a na nový s

podlé kterého by se ná rathouz dostavil, vzíti chtéli ale on že jest slíbiti nechtl, nýbrž že se v plá dal a jaký mu se posmch za služby jeho a pana otce jeho zemi inné od pánv stavv dje, že jest naíkal, ohlašujíc se pi tom že pokudž jest, je bud tím psaním panu Berkovi uinným neb jiným jakým mluvením urazil, že chce rád jim satisfactií dáti, tohko kteráby bez ublížení poctivosti jeho byla. Uslyševše to, ponvadž se pán kardynál ješt od Arciknížete nenavrátil a pán komorník nejvyšší taky na horu nepisel, aby taková obzvláštní a veliká vc nebyla bez pítomnosti tak vzáctných osob vážena odložili jsme ji k rozjímání, ažby mezi nás pišli a mezi tím kázal jsem se navrátiti na artykule panské a rytíské, kteíž jsou uváženi Suplikacie pak i všecky jiné vci, které pi tomto snmu pro spíchání J. Mti Arciknížete dokonale zavíny býti nemohly, odloženy jsou až do soudu píštího Brnnského, davše páni stavové tu moc nejvyšším pánm ouedníkm a soudcm zemským, aby je pi témž ase zavíti a skoncovati mohli, nejina, než jakoby toho sami pítomni byli. Dostali se mezi tím mezi nás pán kardynál i pán komorník a když jest opáena zpráva osob ku pánu Lvovi vyslaných, nemálo se tomu podivili a protož sstoupivše se každý stav obzvláštn, uradili jsme se, aby k znovu ty osoby vyslány byly s tužším napomenutím a pedložením, :

nmu

9

kby sám sob dalšího posmchu a hanby neinil, nebo že jsou páni stavové dobe to uvážili^ co ped sebe berou, ale on že se právu protiví a ponvadž poádkv povdom jest, souditi, co takový za obyej potkává a co jeho že potkati a tak s tím odešli. My pak dali jsme se v promlouvání o posly, kteíby k J. M, Císaské vypraveni býti mli a snesl se stav panský o pána kardynála a o mn, stav rytíský o pána písae nejvyššího a pana Petvaldského. Co by jím pak za instrukcí dána býti mla, dáno soudu v moc, pi emž taky zavino, aby soud nastávající Brnnský pro to poselství odložen nebyl. Pednesl jsem taky strany pána komorníka nejvyššího, ponvadž zprávu dává^ žebychom mu mli nemálo dlužní byl, k emuž stavové pobýtij aby s ním ouet o to pan volili a jsou k tomu voleny osoby z stavu panského z Sleinic a pan Bedich Sedlnický; z rytístva: pan Dembinský a Victorin Freiberger, ti že se s ním sjeti mají ped

mže mže

Foi.

Už

h.

inn

:

soudcem Tíkrálskýra, takové setení

ouedníkm

a zavrou, to že

soudcm zemským má stálé býti.

uiniti, nejvyšším

to

Když jsme v tchto jednáních

pánm

pednésti a na

em oni

byli,

se

iiavrátili

naši

vyslaní od pana Lva s oznámením, že pedce na svém stojí a že již ne pláem odpovídá, než mnohem hrdji než prvé mluví ad partem pak nkterým potom povdli, že tak špiatá slova jim dával, že ku podivu, a že aby stavy více Proež nezjítili, ani pipomínati jich ped nimi nesmli. když ta v uvážení vzata, tak jsou se tím pohnuli všickni, že ani jednoho nebylo, kterýby se jina pimlouval, než aby k opravdov pikroeno bylo a protož porueno ;

vc

nmu tm

:

osobám, aby k nmu i s Brany po tetí došly, a bez dalšího napomínání a pekládání jako prvé aby mu oznámil pan Sedlnický, že jest poruení J. Mtí pánv stavv, aby slíbil, že se na rathou?. postaví a slíbilliby, aby zstalo pi pedešlém. Pakliby slíbiti nechtl, aby

jest zase

k

se obrátil

Branra

a

povdl

jím,

že

budou vdti, co

vz

jeho vsamají initi: a tu hned aby ho Brané dali na A ponvadž v té píin diti a na rathouz dovézti dali. bylby již zemským, aby ho dali hlídati až do zejtejsího dne, kdež J. Mti ráí dále strany osoby jeho, jak

vznm

by opatena býti mla, naíditi.

V jest

k

tu

J.

pak

M.

chvíU, ponvadž se již pžipozdívalo, poslán bratr (mly poslány býti osoby ze všech

mj

í§i pro ušetení J. M. vypraven jest tento jako J. Mti komorník) a porueno mu, aby J. Mti oznámil, jak se stavm s panem Lvem vede a ponvadž za tou píinou není možné J. Mti odpovdi dnešního dne dáti, že J. Mti žádají, aby ráil milostivé shovení až do zejtejšího dne mjti, pi kterémž že J. Mti jakkoli ráno ráí chtíti odpovd dána bude. Vrátil se zase a oznámil, že J. M. ráí dobe s námi spokojen býti a že žádati ráí, aby zejtra o šesti hodinách mohl odpraven býti a ponvadž rám oznámil, že Lva pi dvore nalezl, jest mu porueno, aby zase k J. Mti došel a J. M. pi'Osil, aby mu ráil poruiti domu svého prázdnu býti. Ale uinil to J. Mti prvé^ než tento tam došel, a tak nebylo potebí s J. Mti o tom mluviti. Mezi tím teny odpovdi Rakušanm dané a jsou tyto: Dolním. „Pozdravení a služby naše V. M. a vám vzkazujeme, Urození Páni páni^ Urození a statení Páni Rytíi Slovutní a opatrní páni Vyslaní z mst Arciknížectví dolních Rakous, páni pátelé a sousedé naši zylášt milí, dobrého zdraví na Pánu Bohu V. M. a vám vrn žádáme. Psaní V. M. a vaše pod rozdílnými daty, kteráž jste nám tohoto i minulého roku uiniti ráili, jsou nám. Biskupu. Hejtmanu a všem tyem stavm markrabství tohoto pi tomto snme obecním shromáždným dodána a pednesena, z kterýchžto, že v tom pedešle zaatém a až posavad pevn a v cele zdržaném dobrém srozumní, náklonností a sjednocení trvati a zstávati ráíte, jsme rádi a s vdností porozumli, nejsouce na jiném než i z naší strany podobn se k V. M. a vám toho odmovati a v též dobré corresponnapotom státi a k V. M. dencí a jednot jakž dosavád tak Blavftv, ale

;

,

i

a

vám podlé

náležitosti se chovati.

Doslechli jsme také z zprávy a relací nám uinné, sob ti spisové, kteréž jste nám odeslati ráili^ obsa'hují: kteréž ponvadž odpovdi obšírné žádné nepotebují, toho pi tom zanecháváme a dkujíce V. M. vám, že jste nám o tch vcech oznámiti ráiU, tolikéž se V. M. a vám v tom zakazujeme, že jakž jsme se až posavad, když co takového na nás od V. M. a vás vzneseno bylo, všelijak podlé nejvyšší možnosti naší a poteby Vtí. a vaší, Vtí. a Vás se ujímali, tak že i na potom, kdyžby toho další poteba na- ^oistala, uiniti rádi chceme. Jakž pak, když jsme z psaní V. Ml a vašeho, jehož datum 16 Martii léta tohoto, porozumli, co v

9*

i«-

m že jste pi J. M. Arciknížeti Maximilianovi Rakouském^ pánu našem milostivém, toho vyhledávati ráiH^ aby resolucí J. M. C. pána našeho nejmilostivjšího V. M. a vám danou^ pidáváním peeti své Arciknížecí milostiv ztvrditi a upevráil, toho jste však obdržeti moci neráili. Akoli nejsouce od V. M. a vás zato žádáni, však šetíce píležitostí této, kterouž pi pítomnosti J. M. Arciknížecí zde na ten as mámC; nepominnli jsme toho J. M. skrze osoby naízené pednésti a pimlouvajíce se J. M. za to žádati, aby k vyhledávání V. M. a vašemu pistoupiti milostiv ráil. Naež jest nám odpovéd dána, že jest J. M. pes ti msíce mezi V. M. a vámi býti ráil, a že jste toho nieho na J. M. vznániti

kdyby jste vznášeti byli ráili, žeby J. M. odpovdi mimo pedešlou dáti moci neráil, proež že J. M. nám se v tom milostiv omluvena initi ráí. Co se pak Sedmihradských a Uherských vcí doteje^ ponvadž od toho asu, jak psaní V. M. a vaše vyšlo, již ty všecky vci k upokojení svému z požehnáni Božího pišly, nemáme V. M. a vám v té píin co kommunikovati, než že pedce v své šeti

neráili, a

i

jiné

naízené hotovosti stojíme a

i

dále

na

to

myslíme, kterak

bychom sebe vlast naši J. M. C. pánu našemu nejmilostivjšímu zachovati, a v as poteby nastalé V. M. a vám, jakož se téhož podobn od V. M. a vás nadjeme, pomocí svou pispti mohli. Podlé toho ped V. M. a vámi netajíme, i

pi tomto snme obecním s J. M. arciknížecí japlnomocníkem. J. M. C. všecky své vci z daru a milosti Boží na dobré míe postavili, tak že jakž pedn Pánu Bohu, tak za tím i J. M. arciknížecí dkovati se povinni býti známe, a když píina se nám k tomu dá a píložitost k tomu sloužiti buds, nepomineme i dále, cožbychom soudili, že by jste rádi o vcech našich vyrozumti ráih, s V. M. a vámi se z dliti a to vše v^ známost uvazovati. S tím V. M. a vám na všem dobe a štastn se míti vinšujeme. Datum v Brn 29. Augusti anno 1612." K. B. H. P. Pr. R. etc. že jsme

kožto

mst

Horním

p.

Rakušanm.

„Pozdravení a služby naše etc. Psaní V, M. a vaše, v, kterémž nám pípisy psaní od pána Palatina království uherského pijatých, odesýlati i také, co se v tch píinách J. M. C. pánu našemu nejmilostivjšímu i tolikéž J. M. C. Maximilianovi Rakouskému, pánu našemu milostivému k odpo-

133

vdi v známost uvésti ráSili, ozuameovatí ráíte, jest nám pi tomto snme obecním dodáno. Kdež pedn V. M, a vám z takového sdílení se s námi doti^enými novinami pátelsky a služebn dkujeme a V. M. a vám se podobným spsobem toho odmovati zakazujeme. Podlé toho pak ped V. M. a vámi netajíme, že jsme my podobným zpsobem od svrchu psaného pána Palatyna též noviny a výstrahu dostali a hned q tom, jakž .]• M. C. tak i pánm IVIistodržícím v království i

eském a

oznámili a odpovdi, že v nastalých nebezpeenstvích

píinách opuštni

Bh

býti

nemáme,

z milosti své ty rozbroje již

dostali.

Ponvadž pak Pán

upokojiti a nás v vtší bez-

máme nadji k J. M. Božské, že na milostiv žádostivý pokoj zachovati ráí. Pakli by se k emu jinému dále schylovati chtlo nechtli bychom toho ped V. M. a vámi tajiti, nýbrž podlé sjednoceni a dobrého srozumní našeho k V. M. a vám se chovati. Pi tom pak jired V. M. a vámi tajiti nemžeme, že jest nám toho pítomného asu snm obecní od J. M. C. položen a na míst J. M. C. J. M. arcikníže Maximilian, pan bratr J. M. nejmik nmu vypraven kterýž již mezi lejší, s plnomocenstvím námi ode dvou nedlí zstávati a podlé plnomocenství sob vo\. ua daného vci snmovní tak íditi ráí, že máme z eho J. M. Arcikn.^ dkovati. Nebo netoliko to, což tak pedešle v království eském mezi námi a stavy téhož království zjednáno bylo a dalšího snesení J. M. C. potebovalo k konci šastnému pivésti, než také i jiné vci naše domácí na dobré míe postaviti jest ráil, tak že na tom všem voln pestati a na ten as dosti míti mžeme. Jsouce pak tím jisti, že prospch dáV. M. a vy o vašich vcech, když jim Pán vati ráí, rádi slyšeti ráíte, nechtli jsme toho ped V. M. a vámi zatajiti, jsouce i napotom totéž initi hotovi a V. M. a vám všelijaké píjemné pátelství a služby prokazovati volní. S tím se V. M. a vám na všem dobe a šastné míti vinšujeme. Datum v Brn pi snmu obecním ve stedu po penosti další

postaviti ráil,

i

as

,

,

Bh

mst

památce

sv.

Bartolomje

léta

Pán

1612."

K. B. Hejtman, Páni, Preláti, Rytístvo

etc.

Skoncováno s msty o bern, kterou se uvolily na mnohé pedkládání mimo jiné berné z koni a z poddaných 6 zl. šacunku, ehož uiní nco pes vložiti na každý 15 tis. zl. Dosti dlouho jsme o to s nimi oustrk mli; naposledy pedce na tom zstáno. naše

dm

b,

134

V tom se vrátili vyslaní naši a dali zprávu^ že vida pan Lev, že zbyti není, pedce naposledy slíbil rukou dáním, že se na rathouz dostaví, jakož pak uinil potom. Protož ouadu porueno, ponvadž již poctivost jeho strážcím jest, aby nebyl hlídán, a aby žádnému hájeno nebylo, k nmu docházeti. A tím odložen jest snm do zejtku do pti hodin ráno. tena taky snesení stavu panského na artykule panské a prelátské, k nimž jsou jiní stp.vové pistoupili. Artykulv od stavu rytíského podaných odloženo do soudu a ponvadž všickni artykulové uváženi pro krátkost asu nemohli v spis náležit uvedeni býti, stalo se snesení toto Aby ti artykulové obecní vaickni, o nichž se pi tomto snme snesení a zavení stalo, pi ouadu nejvyššího písaství od osob pnsežných a to ponvadž soud zemský sváto Kunhutský blízko jest, mezi tímto asem a týmž soudem sepsány a pi zasednutí téhož soudu hned první den J. M. k pehlídnutí pedneseny byly a mezi tím asem aby snm nebyl tištn^ toliko odpovcT. A J. I\l. páni stavové tu všecknu vc v moc J. M. nejvyšším pánm ouedníkm a soudcm zemským dáti ráili. O pobožnosti artykul aby také doložen byl pedn. tito

Šlvrfek, 30. srpna.

Mezi pátou a šestou sesli jsme se nahoru, ale že hodiny naped, nebylo ješt tolik. teno nejprve psaní J.M.C, strany pana Lva uinné v tato slova: j.Nejjasnjší a Nejnepemoženjší ímský Císai, Uherský a eský králi a Pane Pane náS nejmilostivjší. V. C. M. služby své vrné a poddané s náležitou uctivostí vzkazujeme a výborného zdraví na Pánu Bohu upímn žádáme. NejV. C. M. ve vší ponížené poddanosti v milostivjší Císai známost uvozujeme, kterak jsme té celé nadje byli, že ten náek, kterýmž jsme od pana Maximiliana Lva z Rožmitale a z Blatné nevinn doteni, jsme pi tomto píjezdu mezi nás Nejjasnjšího a nejdstojnjšího knížete a Pána Pana Maximiliana Arciknížete Rakouského pána bratra V. C. M. nejmilostivjšího, na míst Y. C. M. jakožto plnomocníka k tomuto snmu vypraveného skrze osobu J. M. a prostedek mezi námi obraný a od nás všech oblíbeným netoliko k místnému uváženi, než také k hodnému trestání a nám nápravy uinní piveden bude. Ale mimo všecku nadji naši ráil jest Jeho Arciknížecí milost pedkládaje píiny nkteré a sli

píliš

I

Foi. 114.

m takové, kterým jino slušn místo u sebe dáti niusili, tu složiti a jakž tomu z píležícího apisu a odpos sebe vdi od J. M. Ar. nám podané sieji vyrozumti ráíte, na V. C. M. znovu nám ukázati. Ponvadž jsme pak na svdomí J. M. Arciknížecí, kteréž sob nejvíce ku pekážce bráti ráil, a na nž jsme se nejvíce ohledali, stisknouti dále nesmli, nepozstává nám nic jiného, než k V. (1 M. se zase obrátiti a jsouce nám nemožné, tak vysokého náku na sob dále nechati, V. C. M. ponížen žádati, aby jste podlé nadje od J.^M. Are. nám dané, v asu od J. M. tu bud osobn neb skrze komisae k tomu naízené a zmocnné ped sebe vzíti a jí spolu s námi konec jednou uiniti ráil. Ponvadž pak týž pan Lev nepestával až posavad podlí zpráv nám daných rozlinými hanlivými, ale což více jest, psaními svými, kteráž jeho vlastní rukou psaná jsme dostali^ pílišn urážlivými nás dotejkati a hyzditi nemohouce my již toho déle trpti a tak velikého zlehení a kivdy snášeti i také se jemu tím spsobem jako prvé dvovati, pinuceni jsme k tomu, abychom jej na rathouz dali až^ do skonení té pe, pod závazkem cti a víry dodrželi. Ze pak mezi tím as soudu zemského sváto Kunhutského, když v tomto držán býti má, se pibližuje a on pan Lev klíe od desk zemských k ouadu nejvyššího sudství náležité až posavad za sebou maje, témuž soudu zemskému, kterýž bez odevení desk podlí starobylého ádu zahájen a držán býti nemže, pekážku by uiniti mohl, tak jak se to již prvé jednou stalo, skrze což kdyby podobn jako i pedešlý postní, kterýž za píinami podstatními k odkladu pijíti musil, tolikéž k odložení pišel, nemalé chuto

vc

vymeném

vc

emi

i

;

mst

dých vdov a sirotkv naíkání i jiným obyvatelm na spravedlnosti jejich zkrácení by se státi musilo Protož V. C. M. za to ponížen žádáme, že psaním svým císaským a královským jemu panu Lvovi o tom poruení uiniti ráíte, aby ;

takové klíe od desk zemských nevycházeje však z rathouzu komužby se toho dviti mohl a chtl, z domu svého vyzdvíhna budto hejtmanu aneb osob té, na kteréž by jste se V. C. M. ustanoviti a k tomu naíditi ráili, odvedl, tak aby soud prchod svj míti a lidé k spravedlnostem svým picházeti mohli. Co nás pak dále od toho pana Lva potkalo, a jakou jest k nám vážnost a poslušenství zachoval, nepochybujeme, že to vše V. C. M. J. M. Arck., jakž jsme to vše J. M. v poníženosti pednesli^ v známost uvésti ráí, jakž i my skrze skrze toho,

mn

136 vyslané své^ kteréž aby k V. C. M. od nás vypraveny byly, se usnesli, V. C. M. známo podlé jiných vcí uiniti nefiomineme. S tím se V. C. M. v milostivou císaskou a kráovskou lásku, milost a ochranu ponížen a poddan poni-

jsme

ena

iníce.

Datum v mst Bin pi snmu obecním ve stedu po památce svatého Bartolomje. Léta Pán 1612." K B. H. P. P. R. a V. z M. J. M. C. Oblíbili je sob stavové a poruili na isto pepsati a 6 ním vypraviti. Potom jsem svolal stav panský, jakž pány starožitné tak vnov pijaté a podal jsem jim níže psaných Artykulv,

podlé kterýchžby se v pijímání nových

pánv

íditi mli. Fo).

m.

b.

Stav Panský následujíce v tom šlépjí a pánv pedkv svých a obmýšlejíce to, kudyby vzáctnost stavu jejich zachována a v svém starodávním zvýšení a zvelebení zstavena byla, tak aby skrze osob lehkých a nezasloužilých ád a stav vtírání se mezi jejich nebyl zlehen a v tu potupu, která se v nkterých jiných zemích spatuje, uveden, jsouce sob pijímáním do stavu svého svobodní; ráili se o tyto níže psané artykule spolen snésti a v tom se mezi sebou zavázati, aby nevykraujíce z nich nikoli, bud pro píze neb lásku, bud pro oužitek jakýkoli, bud pro jinou, kteražby vymýšlena býti mohla, píinu ruku nad nimi držeti a je s potomky svými nynjšími i budoucními rody panskými v své celosti a pevJich milosti

pikladv

slavných

n

nosti ostíhali:

Pedn

Aby žádný do stavu J. Mtí pijat kterýžby nebyl osoba rytíská, dobe zachovalá a zasloužilá, jakž pi pánu zemi a pi stavu panském, tak aby ctné chování a zasloužení mlo pedek ped bo-

býti

a nejprve:

nemohl,

hatstvím a pízní.

Za druhé: Aby^ kdožby tak podlé rodu a zásluhy své pijat býti mohl, byl povinnen pi nejmenším ukázati pi pijímání do stavu panského osm štítv rodu svého rytíského a starožitného, tyry po otci a tyry po matei, totiž dva ddy a dv báby, tyry praddy a tyry prabáby. Za tetí: Aby žádný nemohl pijat býti, léby pi uvažováni strany pijetí jeho bylo osob panských pítomných léta syá a statky majících v potu nejmén dvaceti, a když

J37 by vtší poet jich na tom so snesl;, aby pi-ijat byl a teprv do lavic uveden. tvrté: Aby žádný nebyl pijímán ihned po první žádosti^ než aby mu to bylo odloženo do dvou, do tí let, jakžby toho poteba a píiny ukázaly. Páté Aby každý bez výminky byl povinnen , uiniti písahu níže psanou v tato slova: :

ád zem

„Já N. na tom pisahám, že od dnešního ^due chci a stav panský vedle obyeje a práva koruny eské a Moravské velebiti a vedle jiných pánv ve všem slušném a spravedlivém státi, sám sebou ani s dtmi svými, ani od a rodm staronás erby pošlými až do tetího kolena títi, ani žitným v jich obyejích nepekážeti, ani se nad toho s potomky svými vyhledávati, nýbrž se ve všem spolu s erby svými chovati podlé naízení panského na snme

pánm

léta

1608 v

mst Brn

n

pi asu sv. Bartolomje držaném, Tak mi Bh pomáhej všickní

stalého a reversu Královského.

i

svati."

^

kdož by jí neuinil, aby pijat býti nemohl. Byl-liby do který cizozemec stavu panŠesté ského pijat, a bylby v prvním neb druhém kolen, aby totéž se rozumti má touž písahu byl povinnen vykonati na Slezáky a Lužiany. Sedmé a naposledy: Kdožby v království eském pijat byl a zde mezi námi místo míti chtl, aby to vše týmž spsobem podnikati povinnen byl, léby písahu týmž spsobem prvF. v království eském uinil. :

zem

;

Toto jsme pak sob obzvláštn pi tchto artykulích vymnili: Vidlo-liby se nám kdy k ním co piiniti^ aneb nové artykule pidati^ abychom to uiniti moc mli. Po pekání jsou schváleny a dány místopisai k penkteí chtli, aby byla uipsání do pamtí zemských, nna zvláštní kniha pamtí panských; ale vyvedl jsem je z toho oznámiv jim, že jest to ozvláštní príerogativa stavu panského, aby svého stavu vci do rejstra zemských zapi-

a

sovati daH, ješto stav rytísk}' toho neiní, majíce své obzvláštní knihy, ovšem však jiní stavové. tena pak suplikacie pana Lva z rathouzu, kterouž vždy na svj starý šlak*) nastupuje a pi tom vychování

žádá, v tato slova: *)

Šlak

zde znamená tolik co stopa šlapjf, viz Jung. slov. IV.

str.

478.

fou u4.

138

„Vysoce dstojnému a osvícenému knížeti a pánu, panu kardynálovi z Dytrychšteina a biskupu Olomouckému a J. Mtem všem tyem pánm stavm markrabství Moravského. Vysoce dstojné a osvícené kníže a Pane pane švagre Františkovi

mn

milostiv a laskav píznivý, Vti urození páni páni, velební páni preláti^ urození a statení páni z rytístva, páni vyslaní z mst J. M. C, páni ujcové švagrové, brati a pámoji zvlášt milí, zdraví jiného všeho dobrého pál bych V. V. K. M. a Vtem vrn rád. Jakož jsem verejšího (lne podlé poruení Vtí všech pánv stavv markrabství Moravského na rathouz se postaviti musel i nemajíce já na se vychovávati a majíce já prvé statek skrovný, k tomu taky pedešle jsem pl tetího léta v arestu byl, k nemalým škodám jsem pišel, tak že kdybych ml dýle zde na rathonzu na závazku zstávati, musel bych do konce o všecko pijíti a snad na staré kolena s manželkou a synem svým žebrákem zstati. V. V. K. M. a Vtí vŠech pán stavv pro Pána Boha prosím, že se jak na spíznní rodu mého s vzácnlými rody Vtí taky obstární vk mj na vrné a platné služby dobré pamti pána otce mého též i mé Vtem a vlasti této inné milostiv ohlídnouti a mne z závazku a z rathouzu propustiti ráíte. Jestliže jsem Vtí buto tím psaním nebo jakým promluvením z nerozmyslu svého v asu urazil, chci to V. V. K. M. a Vtem všem tyem pánm stanáležit napraviti, cožby jednom bez ublížení poctivosti mé býti mohlo, a což tak na tuto poníženou žádost mou uiniti ráíte, jak se toho V. V. K. M. a Vtem svými povolnými službami každého asu odsluhovati zakazuji, za milostivou a laskavou odpovd V. V. K. M. a Vtí služebn lelé

i

ty

ty

i

vm

prosím." V. V. K. M. a Vti povolný služebník

Maximilian Lev m. p. k odpovdi napsáno na suplikaci, že J. Mti ani k k druhé žádosti povolávati moci neráí; strany pak vychování zjevn jest odepríno, aby se odtud neuvedla zvyklost njaká a píklad tento jiným nesloužil než ad partem

Jest jedné ani

;

dáno návští Brnanm, aby ho zakládali na týden 20 zl., že jím bude z obecních penz oplaceno. Když jsme tak chvála Pánu Bohu se vším již na hotov byly, posláno jest bylo po tyech osobách z vyšších stav a po dvou z druhých k Arciknížeti a žádáno, aby

43^ ráil dovoliti, aby stavové mohli k J. Mti pistoupiti potom pak J. Mti oznámiti, že stavové z té ponížené lásky, kterou a té k J. IVIti mají a jsouce vdéni píjezdu J. Mti mezi práce, kterou s nimi po tento as ráil vésti J. M. patnácte tisíc zlatých darují, jsouce té dvrné k J. Mti nndéje, že více na náchylnost stavv, než na tak skrovnou sumu penz ohlíduouti se ráí. Z našeiio stavu byli posláni pan Jií Vol Kinecký z lionova, pan Adam Líek, pan liedich i'oi. Sedlnick}^ pan Hynek z Vrbna z rytístva pan Kryštofl' Blekta, pan Jindich Zahradecký, pan Petr Vojsko a pan Vilím Munka Prokurátor; z prelátv: pan*) suíFragan a pevor svatotfimský, a z mst dv osoby všickni z ubce, což proto se stalo, ponvadž byla komise honorabilis, aby tudy byli poctni. Vrátili se zase s mnohým podkováním a tak jsme potom k J. Mti šli. Vyšel zase proti nám až dolu nejvyšší komorník, vítali nás jménem Arciknížete; Pan Trautson již byl odjel. Cekal Arcikníže v pední svtnici; promluvení bylo ki-átké; oznámeno toliko, že jsouce již s odpovdí na milostivé pednesení J. M. hotovi, žádáno, aby J. M. neráil sob stížíti, zase v to místo^ kde prvé mezi nás pijíti a takové odpovdi doslech;

n

;

:

,

tém

C

nouti.

Ochotn jsme

se

k tomu

se již o jistou

staviti se

chce; a tak jsme

vden

toho jest, že a že a že rád mezi nás doMti tím poádkem jako prvé

ozval,

odpovd

snesli^

J.

vyprovodili.

Když pod baldakyn na stolici pipravenou zasedl, žájsme .J. Mti na míst pánv stavv, aby proti J. Mti nebylo, aby snesení naše teno býti mohlo, a tak je pán Místopisa etl v ta slova^ jak do snmu vešla. Po petení podal mi je Mistopisa a já J. Mti Arcipak pijímaje s odkrytím hlavy ode mnp-, knížeci J. Mt. dodal ho panu z Lobkovic, který J. Mti po pravé ruce stál, mluveno bylo, vykládal. Potom jsem uia co ode nil, kteráž vedle obyeje per periodos na nmecko od doteného pána^komorníka pekládána byla. Summa toho mluvení byla tato: Ze J. Mt. když dále odpovd naši bude J. Mti pednesením, ráí z ní vyrozumti, o jaké snesení k milostivým žádostem J. M. C. skrze J. M. pi zaátku snmu pedloženým jsou se stavové mezi sebou namluvili a jaké svoleni J. M. C. dali

;

e

mn

*)

V

textu

je.st

zde místo prázdné,

140

a

uinili: jsme se pak všelijak o to starali, aby pokudž ne k všemu^ aspo k vtšímu dílu toho^ což propositie v sob zdržuje pistoupiti a v tom svou poddanou povolnost k J. M. C. ukázati mohli; svšak že jsou žádné cesty k tomu vyhledati neumli, protož že jakž J. M. C. pedn ve vší poníženosti se omluvena iní, tak že J. M. pokorn prosí, aby ráil je u J. M. C. omluviti a nemožnosti jich J. Mti pedložiti. Dále pak že pijímajíce s veUkou vdností práci, kterou jest J. M. na sebe píjezdem svým mezi n, tolikéž bytem svým dosti prodloužilým ano i jinou opravdovou péí pijíti ráil, že J. Mti za to ponížen dkují, zakazujíce se J, Mti zase toho obecn obzvláštn svými každého asu i

poníženými a povolnými službami odsluhovati. A ponvadž vidí a vdí, že J. M. ráí na tom býti odsud odjeti^ že pedn J. Mti Božského opatrování a prvodu k cest J. M. vinšují, za tím pak ponížen prosí, aby je J. M. Císaské pánu jich nejmilostivjšímu k milostivé ochran a lásce Císaské a Královské poruena uiniti a sám tím pánem jich milostivým zstávati ráil. Odpovdl na to velmi pívtiv nmecky a skrze pána komorníka esky a potom oznámily kteí J. M. nevyprovodí, aby J. M. ruky podali, což jsou také uinili. A s tím jest snm dokonán, z ehož Pán ra pochválen býti, štastn a bez všeliké roztržitosti, tak že i Arcikníže s námi spokojen býti ráil a stavové s J. Mti tolikéž. Po zavení snmu ráil hned na vz vsednouti a ke na Rosice k obdu pijeti.

Bh

mn

Dodatky.

%

íe smlouvy uinné mezi Cis. Rudolfem II. Arciknížetem Matyášem ve stedu po sv. Janu Ktiteli léta 1608, na základ které pak smlouva r. 1611 mezi stavy eskými a Moravskými uinna jest; klademe zde místa, která se .i,

odstoupení Moravy týkají: .,A jakož jest tolikéž pan bratr náš nejmilejší na spolu s zmocnnými od stavv markrabství našeho Moravského vedle jejich ponížené a pokorné prosby snažn za to žádal; abychom k tomu se milostiv nakloniti, stavy téhož markrabství z poddanosti, správy a panování našeho propustiti a aby J. L. jakožto ekance království eského sob za pána a po smrti J. L. kohokoli jiného z domu našeho Rakouského za ochránce až do vyjití našeho z tohoto svta vzíti mohli^ povoliti ráili: kdež my, ohlídajíce se na takovou J. L. i zmocnných téhož markrabství snažnou a poníženou žádost a prosbu, s radou stavv království našeho eského k tomu milostiv povoliti a stavy markrabství Moravského poddané ua?e vrné milé z povinnosti a poddanosti propustiti a aby sob J. L. jakožto ekance a budoucího krále eského za pána vzíti mohli (avšak neodtrhujíce se ani nyní ani na budoucí asy od koruny království eského), milostiv jsme k tomu povoliti ráili, s tímto pi tom doložením, pokudžby se pánu Bohu všemohoucímu pana bratra našeho nejmilejšího J. L. z tohoto svta prvé nežli nás povolati líbilo, aby sob kohokoli jiného z slavného domu našeho Rakouského za ochránce vzíti a jemu se poruiti mohli s touto a znamenitou výminkou, aby po vyjití našem i J. L. pana bratra našeho nejmilejšího z tohoto svta již jmenovaní stavové markrabství Moravského, vidloli by se panu Bohu všemohoucímu nás ddici mužského pohlaví pov stavu manželském zplozenými obdaiti, žádného jiného, krom toho, kterýby z nich králem eským byh za pána sob vzíti nemohli a moci nemli; jakž pak na to

ádn

144 všecko revers od nás sob daný mají, jehož datum na hradŠ Pražském v nedli ochtab sv. Víta, léta 1608, kterýžto revers i do snmu slovo od slova vepsán jest. Však nicmén, ponvadž toto povolení k dokázání milostivé naší pée a lásky k týmž stavm markrabství Moravského od nás se

ráíme sob to pi tom zachovávati a vyhrazovati, abychom mezi tytuly svými markrabství Moravské klásti a dokud bychom od téhož tytule dobrovoln upustiti neráili, markrabím Moravským jako prvé se psáti mohli. A ponvadž se tíž stavové markrabství Moravského do jistého asu a jistý na hoe oznámený^ zpsob samou toliko správou a stalo,

panováním od království eského s naším milostivým povolením oddlují, nebude moci jakž kancelá Ceská^ tak koapellací obyvatelm téhož markrabíitví vyššího i i nižšího stavu nic poroueti až do budoucího se zas pod touž správu navrácení. A jak a pokudby jí, nevykraujíce z práv,

mory

poádku, svobod, privilegií a obyejv svých starobylých, podnikati a poddaní být^ mli, jistého a dokonalého s králem a stavy království eského snesení a namluvení mimo kteréž nemají výše potaženi býti. Za kteroužto píinu všecka jich obsylání jak právní tak i jiná všelijaká, za jakoubykoli píinou vyjíti mohla, též srocení, commissie právní, pe vyslyšané a na výpovdi zstávající a jakékoli jiné jich ven z markrabství Moravského ku právu potahování, minouti a zastavena býti mají, aby tak vbcckna správa, gubernací a panování J. L. jakožto ekanci a budoucímu králi eskému (potud, pokud králi eskému s témž markrabství poroueti písluší) zstati a pináležeti mohla, bez všelijakého se v to skládám, jakž jmenovaných kanceláí tak i všech jiných soudcv zemských, ježtoby k tomu jaké právo pedstírati chtU a mohli. A jakož jsou tíž stavové toho pi nás ponížen vyhledávali, aby všelijaké výpovdi a nálezy, které jsou na obeslání a srocení osob z markrabství Moravského v tomto království proti týmž osobám docela a dokonale petrženy a vymazány byly, i ponvadž jsou takové výpovdi a nálezové již jednou v moc svou právní vešly, jich pi tom pozstavovati ráíme, však s tou pi tom znamenitou výminkou, aby na budoucí asy obyvatelé markrabství Moravského ped žádné soudy do království eského potahováni nebyli a žádným vymyšleným zpsobem nebývali krom samého odvolání na krále o náek poctivosti, kdyžby však též odvolání nálezem soudu zemz

vné

145 ského raarkrabství Moravského schváleno a potvrzeno bylo, nýbrž jestližeby se komu z eeho vina dávala, aby z toho byl ped právem markrabství Moravského vedle poádku téhož markrabství obvinn a tam souzen a rozsouzen býti mohl. Když pak k tomu pijd^, že stavové astopsaného markrabství pod budoucího krále eského správu a panování J. M. zase se dostanoU; mají jim všecka jich privilegia, svobody, práva, poádky, dobré, chvalitebné a starobyjé obyéeje a zvyklosti, kterýchkoliv od pedešlých králv eských a inarkrabv Moravských dosáhli a oni sami neb pedkové jejich v užívání jich byli, ihned znovu od budoucího krále spolu se všemi jinými, kteréžby jim v nove od J. L. pana bratra našeho nejmilejšího za panování J. L. nadány byly, zouplna potvrzeny býti, však s tou pi tom výminkou aby ke škod pedešlým smlouvám, svobodám a závazkm a pedešlému sjednocení království eského s markrabstvím Moravským nebyly a býti mohly, jakož podobn i stavové království eského nic takového, cožby týmž smlouvám, svobodám, závazkm na ujmu bylo, sobe a budoucím svým jednati nemají a nemohou, le by se z obou stran z toho propustili a aby jedna i druhá zem co takového sob zjednati mohla, snesení jisté a dobrovolné mezi sebou uinili, a pokudžby mimo takové snesení jedni neb druzí co toho sob vyjednali neb z milosti naší a J. L. dostali, nemá to žádného prchodu, platnosti ani moci míti nyní a na budoucí asy. Co pak se privilegií a svobod, kteréž se stavv téhož markrabství dotýkají a na jakýmkoliv zpsobem se vztahují a mezi svobodami království eského bud na Karlštein neb pi dekách se chovají, dotýe, ty mají skrze jisté osoby od stavv téhož království na nejprv píštím snme k miu volené a naízené bedliv vyhledány a k žádosti stavv markrabství Moravského pepsány a v hodnovrných výpisech co nejdívji jim vydány býti. A jakož jsou zmocnní od stavv markrabství Moravského nás za to ponížené žádali, abychom jim revers generální z kanceláe eské na to, což tak od nich na milostivé žádosti naše pi snmich obecních a sjezdich od penz i lidu svolováno bylo, aby to jejich privilegiím, svobodám, na áním, dobrým a chvalitetmým poa zvyklostem na škodu nebylo, vydati poruiti ráili: na takovou žádost jejich ráíme chtíti ihned to nai'íditi, aby takový revers generální bez odkladu a prtahu vydán a odveden byl. Kdež také jsme o to s zmocnnými raarkrabství

n

ádkm

10

146

Moravského milostiv a pilu jednati a za to jich, ponvadž jsou obyvatelé téhož mai-krabství k milostivé žádostí naši po tato všecka léta v zemi i ven z zem za nemalé summy, kteréž jsme se z nevyhnutedlné poteby vdlužiti ráili, vedle nás v rukojemstvi se stavli a za nás z poddané lásky slibovali, aby ty všecky summy penžité na míst týchž stak zaplacení na sebe pijali, se vší pilností žádati ráili, ehož jsme však vedle jistých od nich pedložených píin na nich obdržeti nemohli. I ponvadž nám na tom, aby takové bemeno s nás síiato bylo, nemálo záleží, na tom jsme se ustanoviti ráili, abychom takovou žádost naši všem

vv

markrabství Moravského pi obecném snme, kdyod nich držán bude, pednésti dali a cobykoliv tch dluhv a komu na jaké terminy povinnováno bylo^ vyhledajíce to, poznamenání jím toho odeslali." atd. Ostatek smlouvy týe se biskupství Olomúckého, hranic mezi Moravou, Rakousy a Uhrami a amnestie všem pívržencm Matyášovým. List, kterým ís. Rudolf II. stavy Moravské z povin-

stavm

koli

nosti a poddanosti propouští: „My Rudolf druhý z Boží milosti voleným

ímský

císa,

po všecky asy rozmnožitel íše a Uherský, eský, Dalraatský^ Charvatský král^ arcikníže Rakouský, markrabí Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabí. Oznamujem tímto listem všem vbec^ a zvlášt tu, kdež náleží: Ponvadž každé vrchnosti kestauské nejvíce o to se starati a bedlivou péi a práci vésti náleží, aby poddaní, kteíž jí od Boha k opatrování a správ sveni a porueni jsou, netoliko pi stálém a bezpeném pokoji, než pod šastným a pohodlném panování a ochranou zachováni byli, tak aby milosti a lásky vrchnosti své užívajíce z ni se tšiti, Bohu z ni dkovati a více a více rsti a vzdlávati se mohli protož i my znajíce v tom vc slušnou býti a chtíce, aby obyvatelé markrabství Moravského, poddaní naši vrní milí, tolikéž milosti naší^ kteréž jsou sob od zaátku panování našeho až dosavad mnohými, vrnými, platnými a znamenitými službami a poraocemi, zvlášt tchto pominulých let v as války proti nepíteli Turku vedené na nás dobe a hodné zasloužili, ouastni býti mohli k dokázání k nim skutené lásky a opravdové pée, milostiv jsme se k tomu nakloniti a k žádosti jich, jakž i nejjasnjšího knížete pana Matyáše, arcil
147 Štýrského, Korytanskéko a Virtembersk(5ho, hrabte Tyrolského, pana bratra našeho nejniilejšiho, kterémuž jsme z bratrské náchylnosti království Uherské a arciknižectví Rakouské odevzdati a postoupiti ráili, povolení naše královské, aby pro uvarování mnohých budoucích nesnází a nevolí jistší a bezpenjší jich statkv a poddaných jejich a tak celé zem Moravské opatení, výš psaného pana bratra^ našeho nejmilejšího^ jakožto voleného ekance království eského do živobytí jeho za pana a po smrti jeho, abychora my jej živností pekali, kohokoli jiného z domu našeho Rakouského za ochránce, neodtrhujíce se však od království ského, k nmuž od starodávna jakožto oud pední a hlavní pipojeni a v vtleni jsou, vzíti a pod panování J. L. aneb ochranou kohokoli jiného z domu našeho až do smrti naši zstávati mohli, s dobrým rozmyslem a^radou našich vrných milých a zvlášt stavv království eského jsme

e-

n

dáti ráili.

Za

píinou, aby to bez ublížení povinnosti k nám, jakožto k králi a pánu svému zavázáni jsou a bez urážky své dobré cti a dobe zachovalého jména uiniti mohli, obyvatelé markrabství Moravského všech stakteroužto

své^ kterouž

vv, vyšších a nižších obecn a obzvláštn ze vší a všelijaké poddanosti, povinnosti a závazk propouštíme, osvobozujeme, prázdna a svobodna iníme, tak aby nám nyní i na budoucí asy v niemž a niímž povinni a zavázáni nebyli. Však kdyby nás pán z tohoto svta podlé nepromnné vle své svaté povolati ráil, mají tíž obyvatelé a stavové markrabství JMoravského zas pod správu a panování budoucího krále eského, bud že by byl z ddicv našich, budoucn v stavu manželském které až by nám pan dáti ráil, že by výš psaný pán bratr náš nejmilejší jakožto volený ekanec království eského, jestliže bychom bez nich z svta sešli, na stolici královskou dosedl, se navrátiti a jemu všelijakou poddaností a povinnosti, však bez ublížení a ujmy práv^ svobod, ádv^ nadání, obdarování, dobrých a starobylých chvalitebných obyejv svých^ zavá-

Bh

bu

Bh

záni byli.

toho jistotu a bezpenost k listu tomuto císaskou pivsiti jsme rozkázati ráili. Dán na hrad našem Pražském v nedli ochtab sv. Vita, léta tisícího šestistého osmého a království našich ímského XXXIU., Uherského XXX VI., a eského též XXXIII."

Kdež pro vtší

peet

naši

10*

148

Smlouva uinna mezi stavy eskými a moravskými léta Pán 1611, a dopisy této smlouvy se týkající. 1.

Psaní od s t a v v eských, v ské k obeslání generálního

nmž stavy Moravsnmu vyzývají.

„Vysoce dstojnému Knížeti a osvícenému Knížeti, urozeným Pánm, Pánm, velebným a ctihodným Pánm Prelátm, urozeným a stateným Pánm Rytím, slovutné a vzáctné poctivosti Pánm z Mst všem tyem Stavm Markrabstvi Moravského, Pánm milostivým. Pánm Ujcm, Bratrm a Švagrm a Pánm Pátelm našim, zvlášt milým spolen neb rozdíln. V nepítomnosti JMti Pána hejtmana Místodržícímu Pán k odevení a spšnému vyízení.

Vysoce dstojný Kníže a osvícený Kníže, urození Páni Pani, Velební a ctihodní páni Preláti, urození a statení Páni Rytíi, slovutné a vzáctné poctivosti Páni z mst, Páni nám milostiví, Páni Ujcové, Bratí a Švagrové a Páni pátelé naši zvlášt milí, V. K. Mti a C. Mstem a vám služby své hotové a pátelské i všecko dobré s vinsováním od Pána Boha všemohoucího požehnání jeho svatého vzkazujem. podlé toho^ tejna neiníme, že my všichni ti stavové Království tohoto CeskélíO u velikém potu nyní na Rathouze starého msta Pražského shromáždni, patrice na nynjší veliké znamenité a neslýchané škody, kteréž se jim a ubohým poddaným jejim v mnohých krajích, zvlášt pak v MenPražském od toho lidu Pasovského nevinn daly ším a každodenn ješt djí, jsouce z povinnosti své pirozené tím hnuti, abychom netoliko tak nešlechetné, nevážné a prav tyranské pedsevzetí již doteného lidu zastavili, a je od vlasti naší milé odvrátili, nýbrž také toto slavné a starožitné Království v lepším, stálém a bezpeném spsobu zstávati a napotom ízeno býti mlo, o to se spolen pi snmu obecním namluviti, snésti a s pomocí Boží k šastnému konci pivésti se snažili, za to jsme JM. Císaskou Krále a Pána svého nejmilostivjšího ve vší náležité uctivosti ponížené prosili, aby pro již dotené veliké a nevyhnutedlné poteby, kteréž žádného odkladu neboližto prtahu trpti nemohou, k tomu milostivé nakloniti a generální a veejný, k nmužby se vyslaní ze všech^ království tomuto vt-

A

mst

snm

149

lených

zeuii,

plnou mocí taky vypraviti mohli, ihned totiž ku pontlélku po provodní píští na hrad Pražský po.dlé starobylého s

k jistému a krátkému terminu nedli nejprve

chvalitebného obyeje a poádku rozepsati a položiti ráil, tak aby celé království, hlava s oudy svými, mohla náležitými prostedky od svých tžkých nemocí ulcena a uzdravena býti^ v té poddíiiié a nepochybné nadji, že tato všech tí stav v království eského slušná, vysoce potebná a kesanská žádost pi J. M. C. Králi a Pánu našem místo a prchod svj míti bude, s tím dalším doložením, jestliby v této tak ponížené, a jakž doteno, spravedlivé žádosti oslyšáni býti méli, že J. M. C. milostiv znáti ráí, žeby stavové pro odvrácení zhouby dokonalé od království tohoto z pinucené poteby sami k témuž asu týž generální

snm

rozepsati dáti museli.

oznamujeme V. K. M. a VMtem a vám^ že jest JMC. dotené žádosti a vyhledávání našemu milostiv povoliti, a snm veejný neb generální k výše jmenovanému terminu rozepsati poniiti ráil, jakž tomu z píležícího exempláe vytištného téhož rozepsání, kterýž i v mstech Pražských s podpisem ruky a pitištním peeti JMC. staI

k

již

robylým obyejem v místech náležitých

již

pibit

jest,

sieji

my to na obabyste JMti vši-

vyrozumti ráíte a vyrozumíte. Kdež majíce zvláštním pilném a bedlivém pozoru^

ckni páni stavové markhrabství Moravské-

nejpednjší

ho^ jakožto království tohoto o u d, tolikéž k takovému generálnímu snmu své vzáctné vyslané a posly z

píiny

té vypi'aviti ráili a vypravili, ž e

odsprávy JMti nynjšího panujícího krále eského, a ne od budoucích králv a koruny této na onen as oddliti

jste se toliko

ráili a oddlili; ano že tím jisti jsme, (žádné nejmenší pochybnosti nemajíce,) než že tolikéž spolu s námi a jiný mi k království tomuto píslušejícími

zemmi

dle našich starodávních kompaktát smluv všelijakých cest a prostedk v, nimižby všecko zlé zastaveno, odvráceno a naproti tomu politický ád pro zachování dstojenství a vzácnosti slavného tohoto království a jemu vtlených zemí v lepší a a

bezpenjší noven

býti

i

stálejší

mohl,

spsob uveden

vyhledávati a obírati

a ustaa sku-

upímn

150

ten

vný

pomoci ráíte a pomžete, k emuž a všemoEvé svaté požehnání udliti nepochybn ráí. houcí Pán Protož V. K. M. a VMti a vás za to služebn a pátelsky žádáme, že pro již oznámené tak dležité a podstatné píiny k tomu se skloniti, a jak výš doteno k uloženému dni, jmenovit pondlímu po nedli Quasimodogeniti neboližto provodní své vyslané s plnou mocí ke všemu tomu jednání, coby k dobrému, užitenému a prospšnému korun této a zemím vtleným in genere et specie sloužiti a vztahovati se mohlo, sem mezi nás laskav a pátelsky vypraviti ráili a vypravili: jakž pak k V, K. M. a VMtem a vám té celé dvrné a konené nadje jsme, že tato naše služebná, pátelská ano i slušná a celému království tomuto a osudm jeho vysoce potebná a užitená žádost své místo míti a 8 ochotnou myslí naplnna bude. O kterémžto našpm V. V. M. a VMtem a vám uinném psaní neopominuli jsme JMti králi Uherskému a ekanci království eského, jakožto markrabí Moravskému panu našemu milostivému pro vdomost ponížen v známost uvésti. A s tím se službami našimi pátelskými a vždycky hotovými V. V. M. VMstem a vám poruena iníme, a na všem dobe a šastn se míti vinšujeme. Datum pi spoleném nás stavv na rathouze Staromstském shromáždni v sazometnou stedu léta 1611.

Bh

n.

Volba poslv. Na 19.

list ten,

jenž

dubna pedten

stavm na

sjezdu

obecném v

byl, uinili stavové následující

Brn

dne

snesení:

„Jakož jsou JMsti páni stavové království eského skrze psaní své, kteréž s vdomím JMti Královské, JMtem pánm stavm markrabsitví Moravského uinné jest, vyhledávati a za to žádati ráili, aby JMti vzáctné prosby^ své s plnomocenstvím k snmu generálnímu do království eského vypraviti ráili^a JMt královská^ aby žádost týchž pánv stavv království eského naplnna byla o tom v psaní svém JMti pánu hejtmanu uinném milostiv poroueti ráí Protož JMti páni stavové uznávajíce vc slušnou a potebnou býti k též jízd do Prahy dožádati jsou se ráili J. K. M. p. Františka kardynála z Dytrychšteina, biskupa Olomouckého; však ponvadž J. K. M. pro nedostatek zdraví svého neráí moci tak naspch se do Prahy vypraviti^ ráí JMti :

151

JKMti na vfiH zanechávati, kdykoliv J. M. knížecí pímožné bude, aby se za J. Mtí pánem hejtmanem a jinými vypraviti ráil, a podlé J. M. K. naíditi jsou ráili. toho

ležité a

Z stavu panského: Pana Karla

Staršího z Žerotína a na Devohosticích, Rosicích a hradu Perov, hejtmana markrabstyí Moravského, JMti krále Uherského a ekance království eského raddu a komorníka. Pana Ladislava z Lobkovic na Sternštein, Neuštát^ Rybnících a Holešov J. M. C. ímského raddu, též JMti krále Uherského a ekance království eského tejnou raddu a komorníka a nejvyššího komorníka markrabství Moravského. Pana Jeronýma Václava hrab a svobodného pána z Turnu a na Vlasaticích. Pana Jiíka hrab a svobodného pana z Hodíc a Volbramic na Plaví, Tavikovicích a Rudolci JMti krále Uherského, a ekance království eského raddu a komorníka. A pana Jana Jeticha z Kunovic na Ostrov a KIí-

novicich.

Z stavu prelátského: Knze Ondeje Hortensia, opata Velehradského. Knze Zykmunda Kohele, opata Louckého. Knze Benedykta Waltenbergkerga, opata Zábrdovského.

Knze Jana Vincenta Barnabeusa, pevoraSv. Tmského. Z stavu rvtíského: Pana Jana ejku z Olbramovic^ na Polici;, Syrovicích a Bystici, nejvyššího písae markrabství Moravského. Pana

Mst

Vilíma Dubského z Tebomyslic, na Novém aDaicích. Pana Michala z Hrádku a na Novém Zámku. Pana Jindicha Zahradeckého z Zahrádek na Višnovím a Hobzi^ sudího práva menšího v kraji Brnnském. Pana Václava Vaneckého z Jemnický a na Valši JMti Královské firschneidera. Pana Volfa Zykmunda Jankovského z Vlašim na Budi a Slatin purkrabího zemského markrabství Moravského.

Z Ondeje Obeslava

z

mst: Olomúce.

Jiíka Hovoria z Brna. Melichara Sprengle z Znojma, a

152 Martina Leopolda z Jihlavy. Kteížto již nadepsaní a zmocnní páni poslové mají se ihned neprodlen, a což nejdíve možné do Prahy s jistým plnoraocenstvím od JMtí pánv stavv daným vypraviti a pi témž generálním snme toho všeho, cožby k zacho-

vání království eského, též také k dobréa užitenému markrabství tomuto^ a jiným k témuž království pipojeným zemím slou-

mu

žilo, vyhledávati, jednati a zavírati nápomocni býti. Avšak JMti páni stavové v tom se JMstem pánm vyslaným dvovati ráí; že niehož toho, cožby proti svobodám, poáda starobylým zvyklostem elilo^, pedsebe bráti, aneb njakých zbírek na JMti svolovati dopouštti neráí. ponvadž jsou snad již prvé nkteí z JMtí pánv zmocnných, kteíž v Praze zstávati ráí, nco toho až posavad již uvažovati zaíti ráili, aneb napotom a díve nežli všickni naízení páni zmocnní aneb vtší díl z JMtí tam píjezdem svým dostaiti moci budou, uvažovati a zavití ráí na tom jsou se JMti páni stavové snésti ráili, pokudžby již co takového, jakž doteno^, zjednáno, neb zavíno bylO;, jakoby všickni páni zmocnní naši spolen toho pítomni býti ráili, beze všeho umenšení, tak jakž zmocnní, týmž pánm poslm a zmocnným našim od nás dané, to vše v sob šíe obsahuje a zavírá. Také, jestližeby od asto psaných pán posl a zmocnných našich, kteíž pi témž generálním snmu budou co takového potebného a zemi této a pánm obyvatelí»m markrabství Moravského obzvláštn užiteného se pednášelo, ponvadž zniocnní od JMtí pánv stavv týmž pánm poslm in genere se dává, ráili se JMti na tom snésti, aby oni páni zmocnní bezpen praviti a jistiti moci ráili, že to od JMtí pánv stavv in particulari

km

A

:

sob porueno

míti ráí,

v moc dávati

ale

také

k tomu netoliko povolovati a JMstem to pro

pam

zapsati poruiti jsou

ráili.

Na JMtí

outratu

pánm poslm a zmocnným od J. penz zemských ode dne výjezdu JMtí

JMtem

pánv stavv

z

zase do navrácení svoleno. JMKnížccí pánu kardynálovi po 300 zl. potu Moravského, JMti pak pánu hejtmanu a jiným podlé pedešlého do Vídn vypravování aby dáváno bylo." Dále snesli se páni v té na tchto dvou láncích:

píin

„Ponvadž pan Jan Jetích z Kunovic do Prahy k snmu generálnímu jedním pánem zmocnným naízen jest, 1.

J.6a

má klí

od svobod zemských, kterýž za pánem zstává, panu Jiíkovi Bruntálskdmu z Vrbna^ ode pána zatím odveden býti, tak aby, jestližeby v tom ase nco pi svobodách zemských vyhledávati potebí bylo, k nim pístup býti mohl, a pi navrácení panském zase dom má nadapsaný pan z Vrbna panu Janovi Jetíchovi z Kunovic ten kli zase navrátiti." 2. „A jestližeby toho poteba nastala, a od JMtí pánv poslv a zmocnných výše psaných z Prahy o nkteré svobody zemské nebo dekrety aneb i jiné vci pi svobodách zemských složené, psáno bylo, aby se vyhledaly a cožby k té tractatii k tomu snmu generálnímu potebného se našlo^ aby in originali od týchž svobod vydáno a po jednom oby-

zem této do Prahy pánm zmocnným odesláno bylo. Též také nejvyšší pán písa markrabství tohoto, cožby se koliv v knihách neb registích zemských, kteréž pod správou a ochranou svou má^ k té vci potebného a užiteného se najíti mohlo, aby to s sebou pro všelijaké pípadnosti a nastalé poteby také vzíti nepomíjel. A ponvadž nejvyššímu pánu písai, jsouce také jedním vateli

zmocnným pro šetrnost toho ouadu nesluší a se netrefí, k pednášení a dodávání k rukám v píinách pípadných, knih a jiných vcí potebných, vyvstávati, aniž snad pro jiné práce takových vcí v nastalé píin k pednášení vyhledávati postaiti by nemohl; proež ráili jsou JMti o tom naíditi a poruiti, aby Jan Jií Humpolecký z Rybenska, písa práva menšího zemského markrabství Moravského vyzdvihnouce a pijmouce k sob nkteré registra a jiné vcí zemské;, kteréž jemu z soudnice zemské Olomoucké od pána místopísae podlé poznamenání nejvyššího pána písae odvedeny býti mají, také do Prahy se vypravil a v tom, cožby jemu od JMtí pánv zmocnných vyhledávati anebo pednášeti a k rukám dodávati porueno bylo, ku pomoci nejvyššímu pánu písai bedliv pracovati nápomocen byl, jemuž na outratu od výjezdu jeho až do navrácení na každý den po osmi zlatých potu Moravského z penz zemských dáno býti má."

154 III.

Smlouva mezi Jich Milostmi pány

eského z jedné a pány zmocnnými od J. Mtí

stavy krá-

Jich Milostmi p. stavv Markrabství Moravského z strany druhé léta Pán 1611 ve tvrtek po slavném hodu seslání ducha svatého na Apoštoly na hrad Pražském lovství

pi snme obecním

a

generálním vykonaná:

„Léta Pán tisícího šestistého jedenáctého, ve tvrtek po slavném hodu seslání ducha svatého na apoštoly, mezi námi Adamem z Šternberka, na Bechyni J. M. Císaské raddou a nejvyšším purkrabím Pražským; Adamem Mladším z Valdšteina na Hrádku nad Sázavou, Lovosicích a Pymokuích, J. M. C. raddou a nejvyšším sudím království eského a dvoru Jeho Milosti nejvyšším stolmistrem Jiím z Talnbka na Jankov a Nemysli, J.^M. C. raddou; Teobaldem Svihovským z Ryzmberka a z Švihová a na Horáždovicích J. M.C. raddou a krájeem; Joachymem Ondejem blikem z Holeje, hrabtem z Pasaunu a z Lokte, na Svijanech, nejvyšším berníkem království eského, Janem z Klenového a z Janovic, na Zinkovech, a Zitín J. M. C. raddou a nejvyšším písaem království eského Purkartem Toníkem z Kinic na Prostiboi a Kinicích J. M. C. raddou a podkomoím království eského Janem Lúkavskýra z Lukavice a na Zámrsku J. M. C. raddou Kašparem Kaplíem z Sulevic na Milíin, Veticích a Neustupov, J. M. C. raddou; Symeonem Humburkem^z Humburka, kanclirem Starého Msta Pražského Jiíkem Svikem z Lukonos a mistrem Valentinem Kochanem z Prachové z Nového Msta Pražského, jménem a na míst všech tí stavv království a námi Franeského, jakožto k tomu naízení z jedné; tiškem z Boží milosti ímského kostela tytule sv. Sylvesta kardinálem z Dytrychšj;eina, biskupem Olomouckým, knížetem, královské káply eské hrabtem, J. M. C. tejnou radJMti krále Uherského, eského dou, též J. M. C. jako království a zemí ddiných protektorem Karlem Starším z Zerotína, na Devohosticích, Rosicích a hrad Perov, hejtmanem markrabství Moravského a J. Mti krále Uherského a eského raddou a komorníkem Ladislavem z Lobkovic na Sternštein, Neuštátu, Rybnících a Holešov, J. M. C. raddou a J. Mti krále Uherského a eského tejnou rad;

;

;

;

;

—

i

;

;

155 dou, komorníkem a nejvyšším komorníkem markrabství Moravského; Jiím hrabtem z lodic a Olbramic, na Plavci, Rudolci a Tarikovicích, J. Mti krále Uherského a eského raddou a komorníkem;^ Janem Jetichem z Kunovic, Ostroze a Kunovicích; Janem ejkou z Olbramovic, na Polici, Syrovicích a Bystici, nejvyšším písaem markrabství Moravského; Vilímem Dubským z Trebomyslic, na Novém Mst, Jimra-

mov a Daicích; Jindichem Zahradeckým z Zahrádek na Višovím, Tténici a Hobzí, sudím práva menšího zemského markrabství Moravského v kraji Brnnském; Václavem Vaneckým z^ Jemnický na Váli a Vani, J. Mti krále UherZykmundeiii Volfem Janského a eského mundšenkera kovským z Vlašim na Dolní Slatin a Budi, purkrabím ;

zemským markrabství Moravského, na miste všech jiných spolu s námi ze všech ty stavv mai'krabstvím Moravskéstalo se snesení a naho zmocnných, z strany druhé; i

—

rovnáni

jisté

a dokonalé a to takové:

Jakož jest Léta Pán tisícího šestistého osmého ve stedu po sv. Janu ktiteli nejjasnjší Kníže a Pán, pan Rudolf druhý, z Boží milosti volený Éímský císa. Uherský a eský král, listem a majestátem svým pod peetí JMti a též nejjasnjšího knížete a Pána, pana Matyáše, tehdáž arciknížete Rakouského, již pak^ Uherského a eského krále a osob k tomu z kiálovství eského a markrabství Moravského na jejich poníženou a pokornou prosbu netoliko z podpanování svého milostiv propustiti, než v lom opatiti dobrotiv ráil, aby za živobytí J, M. C. v touž poddanost, panování a správu navraceti, ani také porueními jakýmikoli z kanceláe eské, komory a apelací vycházejícími spravovati se povinni nebyli, ^dokudžby se zase pod bprávu a panování budoucího krále eského nenavrátili, a s J. Mti a stavy téhož království, pokudby touž správu (nevykraujíce z práy, z poádku, svobod, privilegií a obyejv svých starobylých) podnikati a poddaní jí býti mli,

danosti, z správy a

také

i

nenamluvili a nesnesli.

A

ponvadž ízením a psobením Božským jest k tomu pišlo, že jest týž nejjasnjší kníže a pán, pan Rudolf, císa ímský, své milostivé povolení k tomu dáti ráil, aby J. M. král Matyáš netoliko na království eské korunován, než také v dokonalou a celou správu a panování téhož království uveden býti ráil a stavové markrabství Moravského pod touž správu a panování J. M. jakožto krále korunová-

im nho

a panujiciho vedle výš psaného listu a majestátu najakž povinni tak i žádostivi jsou, toliko aby se výmince v postavené za dosti stalo a skrze námluvu jistou a místnou, jak dalece a na jaký zpsob v asto psanou správu potaženi by býti mli, s nimi se urovnalo a na míst postavilo: Kdež my svrchu psaní, jsouce k tomu obzvláštn jakž od staviív království eského z jedné, tak od stavv markrabství Moravského z druhé strany naízení a zmocnní, po bedlivém všeho ohledání a rozvážení takto jsme se na níže psaný jistý a dokonalý zpsob spolen na míst asto psaných stavv jmenovaných království a markrabství snesli, namluvili a na budoucí asy tyto níže psané artykule a punkty, mimo které asto psaní stavové markrabství Moravského nemají ani výše potahováni ani jinae spravováni býti, ustanovili a upevnili. Pedn. Ponvadž podlé starobylého obyeje nejvyšší kanclí království eského pi dvoe J. M. Královské zstávati ustavin má a povinnen jest, aby z kanceláe eské dvorské žádná poruení jménem J. M. Královské, ovšem nevycházela, kteráby jakýmkoli pak kohokoli jiného vrátiti se

nm

vné

vdom

zpsobem elela proti zízení zemskému, svobodám, starobylým obyejm, starodávnímu užívání, poádkm a všemu

ímž se markrabství j\Ioravské od starodávna ídí neb spravuje, a jestližeby kdy která vyšla, aby žádné moci a platnosii nemla. Též také aby táž poruení nebývala neobyejná, sama sob protivná, omylná, nepotebná a na ublížení a zmenšení týchž práv a svobod, jakž svrchu se píše, tomu,

uinna. Za druhé. Aby psaní, kteráž jménem J. M. Královské stavm téhož markrabství, soudu zemskému,^ neb obyvatelm spolen neb obzvláštn z kanceláe eské uinna budou, byla psána s takovou povlovností, mírností a šetrpedešlých králv ekterá se zachovávala za ských slavné pamti a zejména krále Vladislava, Ijudvíka, Ferdynanda, Maximiliana, ano i J. M. C. Rudolfa až do léta dvacátého pátého kralování J. M., bez utrhání, dotýkání, nemilostí hrození a strachu bezpotebného na poddané J. Mti uvozování. Za tetí. Aby žádná obeslání právní ani srocení k soudu srocených bud ped osobu J. M. Královské, bud^ ke pí, bud k kterémukoli jinému soudu eskému nevycházela z kanceláe eské proti žádnému obyvateli markrabství Moností,

as

dnm

157

avského ze všecli stavv, le by statek v království eském ml a nco se statku toho dotýkati chtlo, aneb žcby statek v témž království maje, sice se ouinku njakého v témž království dopustil a z nho ped právem království tohoto odpovídati povinnen byl. A kdyby takové srocení neb obeslání i vyšlo, aby se k nmu žádný stavti^ ovšem pak odpovídati povinnen nebyl. ^ tvrté. Aby žádný ouedník nejvyšší království eského ani kdokoli jiný v témž království žádného z obyvatelv markrabství Moravského o žádnou vc, kteráž by se jakýmkoli zpsobem práva markrabství Moravského dotýkala, na závazek bráti nemohl.^ než pokudžby se kdo z týchž obyvatelv a království eském neho dopustil a pi skutku postižen byl, aby k nmu tak, jakž právo téhož království s sebou pináší, pistoupeno bylO;, jakož i podobn v markrabství Moravském týž zpsob k obyvatelm království eského zachován býti má. Páté. Aby žádný z obyvatelv markrabství Moravského jménem J. Mti královské nebýval obeslán z kanceláe eské tou mrou a zpsobem, aby to za njakou pokutu a trestní

musilo jmíuo

býti,

dem svým zde

kdyžby

s

se zdržovati

velikým nepohodlím a náklaaneb za asté na taková ob-

sýlání a poruení ke dvoru J. Mti jezditi a stavti se musel. pišlo-li by kdy k tomu, aby kdo z týchž obyvatelv za slušnou píinou neb píinami obeslán byl, aby co nej-

A

díve možné zase byl odpraven a propuštn. A nemohlo-li by se to za dležitou a pilnou potebou státi, aby vždy pes dv nedle déle nebyl zdržován, nýbrž po vyjití toho asu i bez odpovdi odjeti mohl. Kdyžby pak na takové obeslání se postavil, aby k nmu, zvlášt jestližeby osoba z vyšších stavv byl, náležitá vážnost a šetrnost v mluvení a píin obeslání jeho pedkládání zachována byla, ovšem pak aby ped kancelái zbyten zdržován nebyl, nýbrž k urité hodin povolán jsa asn tam pouštín a pokudžby pro njaké nastalé píiny v tu chvíli prázdnosti nebylo, aspo k jinému asu šetrn odkládán býval; jakož dále, aby pro potšení své a pro prchod spravedlnosti nebylo mu hájeno, pítele neb prátely s sebou ku postavení bráti,

kteížby spolu s nim, cožby chati, a cožby povídati ml, pednésti a promluviti mohli. Šesté.

Akoli za

mu pedkládáno raditi

nejlepší

i

bylo, doslý-

také potebu od

se uznává,

nho

ponvadž jedca

158

každý ku právu usedlý jest, aby žádné komisí do markrabství Moravského pod jménem J. M. K. nevycházely ve vcech právních z kanceláe eské avšak pihodiloliby se to kdy, žehy z jistých píin jaká komisí od J. M. K. naízena byla, aby komisai bývali z obyvatelv téhož markrabství, kteížby touž komisí nejinde, než v markrabství Moravském ídili, žádného pak^ kdyžby k ní nenutili, nýbrž jestližeby kdo k právu se odvolal aneb nkterého z prostedku jiných komisav, že by mu nepíjemný byl, sob ;

neobliboval a za tou píinou jej z jiných vyal a vymínil, pi tom jeho zanechati povinni byli. Sedmé. Aby z kanceláe nevycházeli do markrabství Moravského žádní listové otevení neb poruení svdící bud o svdomí dání, neb svdkv stavení neb listv kladení; neb ven z zem které osoby vydávání, neb v zemi obstavování, neb na rukojm brání, neb akoli jiného k tomu podobného se vztahující bez vdomí a povolení hejtmana zem a stavv téhož markrabství. A kdožby koli je pinesl neb pibíjel neb užíval, aby o to trestán byl. Týmž zpsobem také, aby z kanceláe nevycházeli žádní mandátové pod jménem J. M. C, léby prvé od stavv markrabství Moravského uváženi a schváleni byli. Tolikéž aby g-leitové žádnému dáváni nebyli, le s povolením a dobrým zdáním téhož hejtmana markrabství Moravského, aneb byl li by tehdáž soud zemský držán bez povolení a vdomí soudu zemského; a kdožbykoli gleitu jinším spsobem dosáhl, aby mu k žádné platnosti býti nemohl. Též také skrze dekrety, aby se obyvatelm asto psaného markrabství nic neporouelo, než byloliby co potebí poruiti, aby se to skrze psaní J.

M. K. dávalo. Osmé. Aby každému obyvateli markrabství Moravského listové mocní královští bez odporv a prtahv na žádost, jeho, a zvlášt v as morový proti odvedení trnácti kop míšeských bez ukládání vtší za taxy dáváni bývali; a pokudžby kdo v té píin zdržován byl, aby takových 14 kop míšeských složiti a tudy poruenství nejina než jakoby list mocný sob daný^ml, uiniti mohl. Deváté. Aby kancelá eská do pí, o kteréž pi soudu markrabství Moravského initi jest, se nemíšela, stranou nedlala ^ prokurátorm, a zvlášt pak prokurátoru J. M. K. více jednu nežli druhou stranu fedrovati, a jí napomáhati neporouela, a naíkání na J. M. K. tudy neuvozovala, ný-

n

Í59 brž prchod práva pustila a nakládáním jedné stran druhé nepotlacovala. Desáté. Aby do kanceláe žaloby lidí poddaných obyvatelv markrabství Moravského pijímány nebývaly^ poruení žádná na a strany jich nevycházely, ovšem pak tíž poddaní aby louzeni a povolovány sem nebývah; a jestli žeby kteí do kanceláe s suplikaciemi k J. M. K. svdícími se utekli, aby na hejtmana a soud zemský odkazováni

n

bývali.

Jedenácté. Pišloliby kdy k tomu, aby podlé zízení markrabství Moravského roku sob kdo z obyvatelv markrabství Moravského a poctivost ped hejtmanem a nejvyššími ouíedníky a soudci zemskými vyžádal a potom na krále J. Mt se odvolal, a to odvolání nálezem pán hejtmanovým a nejvyšších pánv ouedníkv a soudcv zemských stvrzeno bylo, a vedle téhož stvrzení tak a nejina ped J. Mt královskou pišlo, aby J. M, K. podlé starobylého obyeje tu pi, neb sám osobou svou královskou povolajíc k sob nejvyšších ouedníkv a soudcv zemských markrabství Moravského na náklad toho, kdožby se odvolal slyšeti, neb tu pi zase na soud téhož markrabství podati ráil, tak aby pro nepovdomost práva stran se skrácení nestalo. Dvanácte. Aby pe ku právu mstskému vlastn náležité z téhož práva mstského snímány, a. do kanceláe eské neb ped apelací;, neb ped komisae na ublížení práva a starobylých obyejv mstských potahovány nebývaly: a jestližeby se to kdy stalo, aby taková poruení z kanceláe neb z apelací vyšlá, platnosti žádné nemly. Tinácté. Aby msta pi ortelích svých skrze neodvoláni se stran ped právo vyšší v asu právem in rera judicatam vešlých anebo od apelací schválených

vymeném

í\.

stvrzených zachována byla. trnácté. Aby žádná poruení královská, z kterékoli expedicí na ublížení svobod a poádkv mstských se vztahující, budoucn nevycházela, a msta takovým poruením dosti initi povinna nebyla. Patnácté. Aby z kanceláe eské lidem mstským zadlužilým píroi žádného dáváno, ani proti nim právo zastavováno, ani porueními z kanceláe vyšlými vitelm proti nim proces právní zachovávati bránno nebylo. A jestližeby kdy který dlužník s vitelem svým jednati chtl, aby vitel mimo vli svou k tomu nucen nebyl.

160

kde o jaké porueni z kanceláe žeby proti zízení zemskému, aneb právu, neb svobodám, neh jakékoli jiné zvyklosti markrabství Moravského elilo, odpor jaký vzrostl, ten aby byl rozsouzen J. Mtí královskou a nejvyššími ouedníky a soudci zemskými jakož království eského tak i markrabství Moravského. Sedmnácté. A ponvédž na tom zstáno, aby za místokanclée jedna osoba z tch, kteréž ^pi snmu tomto generálním od pánv stavv království eského a zmocnných z markrabství Moravského jmenovány byly, vybrána byla, má také nejvyšší pan kanclé toho šetiti, aby mezi osoby kanceláské ke všem expedicím brány byly osoby hodné, a dobe zachovalé bez rozdílu náboženství. Osmnácté. Aby raddy nad apelací zízené podlé jednoho každého msta práva municipálního, poádk a zvyklostí jich své reformacie na ortele z mst vycházející inili. Devatenácté. Aby žádní nálezové a výpovdi, kteréby na obyvatelé markrabství Moravského krom statkv a zboží v království eském ležících, pedešlými lety vyšlé, a pi kterémkoli práv zapsány a poznamenány se nachází, nemohly nyní ani na budoucí asy k žádnému píkladu slouŠestnácté. Jestližeby

vyšlé,

k dvodu jakému

citovány a alligovány býti ani se odvolávati: Ponvadž jakž listem a majestátem svrchu psaným tak také tímto jednáním všecko obsýlání, a phonové a dhonové zastaveni a vyzdviženi býti mají, a tak žiti

ani

kdo na

n

nemu

bez toho k Dvacáté. vit vyhrazeno

se trefiti

Ponvadž

moci nebudou.

asto jmenovaným to jmenope vyslyšané na výpovdi zstávající, a jakékoli jiné do konce minuly a vyzdviženy byly protož byliliby jaké pe bud na apelací neb na revisí zstávající, aby z tch docela sešlo a více se na ne jest,

listem

aby všecky

;

žádným spsobem

navrátiti nemohlo.

Dvacáté první. Stav prelátský a msta, ponvadž již prvé netoliko v velikých dluzích než i v znamenitém nebezpeenství skrze rukojemství, v kteréž jsou od J. Mti císaské uvedeny, vzí a zstávají; aby budoucn ušeteny a v rukojemství potahovány nebyly. A paklihy vždy bez toho býti nemohlo, aby to aspo na dobré a svobodné vli jejich zstávalo a skrze pohržky aby k žádnému rukojemství donucovány nebyly. Dvacáté druhé. Aby JMt královská jakožto již panující král eský, všecky zápisy obyvatelm markrabství Mo-

161

ravskdho od J. M. C. svdící obnoviti, a dluhy na sebe pevésti i viteli jakžby toho poteba uznána byla jednati milostiv ráil, tak aby lidé s svými jistí býti, k svému picházeti a JMti tím volnji a ochotnji v podobných píinách sloužiti mohli. ti

Dvacáté tetí. Aby žádni phonové, dhonové a obeani od soudv zemských, vtšího a menšího ani od desk ani od soudv dvorského, komorního a purkrabského na obyvatele markrabství Moravského nevycházeli;, léby slání

statky a zboží, kterážby v království a drželi; avšak aby takoví phonové, dhonové a obeslání nebývali posýláni pes hranice do markrabství Moravského^ než na statky dotené, v království eském ležící, tak jakž to artykul zízeni zemského téhož království C. 3. v sob svtleji obsahuje a zavírá. Dvacáté tvrté. Aby obyvatelé markrabství Moravského

bylo initi

s

grunty,

eském mli

ovšem pak poddaní jejích k žádnému souda království eského bud zemskému, neb jinému o svdomí potahováni nebyli; než jestližeby kdy se pi trefilo, žeby který obyvatel téhož království svdomí z markrabství Moravského ku pi^ kteroužby v témž království ml, poteboval, aby v tom postupoval, jakž práva a zízení téhož markrabství s sebou pinášejí a kdyžby ho tím spsobem dosáhl, aby ho ku pi své platn užiti mohl. Dvacáté páté. Ponvadž obyvatelé markrabství Moravského žádní^ cizozemci nejsou, kdyžby kdo sob statek v království eském koupil neb ddil, neb jej sice zmnou neb jinae na sebe pevedl, a revers ke dekám podlé obyeje a práva téhož království od sebe dáti musel, aby od takového reversu nejvyššímu písai sto uherských zlatých, místopísai padesáte a osobám pi dekách dvaceti pt zaplatiti povinnen byl, a mimo to výše potahován býti jiemá. Týmž zpsobem také, kterýby obyvatel z království eského v markrabství JMoravském statek koupil neb ddil, neb jinae dosáhl, aby se podobn k nejvyššímu písai, místopísai a písam menším zachoval. stavové Dvacáté šesté. A jakož již od dávných markrabství Moravského toho vyhledávali i také listem^ a majestátem výše psaným to obsaženo jest aby privilegia a svobody, kteréž by se stavv téhož markrabství dotýkaly^ jakýmkoli spsobem^ se vztahovaly, a mezi svoboa na dami království eského bud na Karlštein neb pi dekách

asv

n

11

162

chovány byly, aby od osob k tomu naízených vyhledány,

pepsány a v hodnovrných výpiších astopsaným

jsouc

markrabství Moravského vydány byly. I ponvadž se zpráva dává, že po pilném pehlídání týchž privilegii zemských nic takového^ cožby se t}^chž pánv stavv dotýkati chtlo, vynajíti se nemohlo, na ten as pi tom se za-

stavm

nechává; však na tom zstáno, aby co nejdivji ješt skrze osoby taková privilegia království eského pehlídnuta a nenalezlaliby se mezi nimi která, ježto se na markrabství Moravské na díle neb na všem vztahovala, aby podlé dotené žádosti mezi tímto asem a sv. Havlem píštím pánm stavm téhož markrabství vydána byla. A týmž spsobem od týchž stavv markrabství Moravského tolikéž ku pánm stavm království eského uinno býti má. Dvacáté sedmé. Také i na tom spolen sneseno jest, aby na ouady nejvyšší a nižší též také do soudv zemskéiio, dvorského, komorního i jiných tak dobe rodii markrabství Moravského, jako rodiové království eského, kdyžby toliko usedlí v království eském byli, a to, což v zízení zemském království eského vymeno jest, vyko-

jisté

nali,

bráni a dosazováni

osob od

JMtí králv

podlé

eských

píkladv

J>ýti mohli,

vedle

hodnosti

ponvadž týmž

spsobem rodiové království eského v markrabství Moravském na takové ouady se dosazují. Dvacáté osmé. Kdožby jedné neb druhé zemi, jakž království eskému, tak markrabství Moravskému odpovdl, v nich škodil, neb za psance té^ž nepítele vyhlášen byl, a to od pánv stavv království eského aneb na míst jich nejvyššího pána purkrabí Pražského, stavm markrabství Moravského, aneb na míst jich pánu hejtmanu markrabství Morvského a podobné z markrabství Moravského do království eského u známost uvedeno bylo ; aby žádným spsobem v jedné ani v druhé zemi pechováván a fedrován nebyl, nýbrž aby k jakožto k nepíteli obecnímu a zhoubci od obojích spolen hledíno a postupováno bylo. Dvacáté deváté. Co se pak dotýe místka sedání mezi nejvyššími pány soudci zemskými království eského a mezi pánem hejtmanem a nejvyššími pány oucdníky a pány

nmu

soudci zemskými markrabství Moravského, píin pi tomto snmu vc ta na

ných

býti nemohla, na

asem

tom

jest

zstáno, aby

a sv. Martinem píštím od osob

ponvadž z slušmíst postavena

konen

k tomu

mezi tímto

z obojí strany

163

naízených porovnána a k konci pivedena byla. Však aby na žádnou škodu a ublížení listu a majestátu

tento odklad

naped psaného

býti nemohl.

Tidcáté a naposledy. Ponvadž všecko, cožby se tak správy asto eené dotýkati chtlo, v jistých artykulích obsaženo býti nemže, na tom se srovnáno a zavíno jest, aby jedna k aždá z obou zemí pi svých privilc-

svobodách dobrých, chvalitebných obyeádích zstavena a chránna byla a jedna zem k druhé bez vkraování v ády^ práva a svobody její tak se chovala, aby láska, svornost a dobré srozumní mezi nimi vždycky trvati a zstávati mohlo. Kteréžto nadepsané artykule všecky my svrchu jme-

jích,

jích a

nované

z království

eského

a markrabství Moravského k sob jsme oblíbily a k za-

naízené osoby

srovnání

torau

zem sjednocení, též ádv ano lásky mezi

chování starodávního obojí dobrých

chvalitebných

práv a

i

by vateli jedné i druhé zem, jakožto krevními páteli a tak k rozmnožení obecního dobrého za velice potebné jsme uznaly a v tuto smlouvu uvedly, kteréž J. o

Mti královské od obojí strany ukázána a v kterýchby se artykulích J. Mti královské dotýkalo^ o to podlé asto psaného majestátu J. M. C. od stavv markrabství Moravského neb osob k tomu od nich naízených a zmocnných s JMtí královskou jisté a dokonalé snesení a námluva uinna býti má. A tomu na svdomí peeti naše k ní pro vtší pevnost a jistotu pivsiti jsme rozkázali, a za jednou každou stranou jedna zanechána jest. Jenž jest dána a psána na hrad Pražském léta a dne svrchu psaného." IV. jest nejvyšším ouedníkm soudcm zemským pi soud Olomúckém v sobotu po svatém Janu, t. j. dne 25. msíce ervna, naež stavové pi

Smlouva

tato

pednesena

a

sjezdu uinili

dne

22.

msíce

listopadu

odbývaném

toto snesení

„Na tom jsme se všickni tyi stavové snesli, aby smlouva léta tohoto ve tvrtek po slavnosti hodu seslání ducha sv. na apoštoly pi snmu obecním neboližto generálním na hrad Pražském mezi pány stavy království (Jeského z jedné, a pány zmocnnými od nás stavv markrab11*

164

na míst našem uinná, a nyní pi tomto sjezdu in originali k privlegiím a svobodám zemským piložena, a aby do obojích desk zemských jak kraje Olomúckého tak i Brnnského ano i do register zemských pamtních vepsána byla.'^ štvi tohoto

vbec petena

Konené

vyízení smlouvy

té.

Poslm^ k JM. císaské, kardynálovi, Karlovi

z

Žero-

Janu Cejkovi z Olbramovic a Hanuši Petrvaldskému, dán pi soud Svatokunhutském, jenž pak odložen byl, dne 3. bezna stran smlouvy vložené, této v instrukci, na tína,

n

tento rczkaz.

„Dále potom mají J. Mti císaské v známost uvésti^ jaké jsme pi snme tomto s J. Mti arciknížetem Maximilianem bratrem J. Mti nejmilejším, a pánem naším milostivým jakožto od JMti s plnomocenstvím mezi nás vypraveným v rozdílných artykulích a punktích jednání mli a na jsme se s JMti Arciknížecí zstali a narovnali, k dvodu ehož mají J. Mti pednésti pípisy dvojí resolucí od JMti arciknížecí pod peetí a podpisem JM. nám dané a žádati, aby JMt tu první resolucií na smlouvu v království eském uinnou se vztahující pro vtší vzáctnost a stálost toho všeho v Majestát svj Císaský uvésti." Žádost tuto o majestát opakovali stavové, když císaská kancelá v Praze dopisem daným dne 10. íjna 1612 jednoduše stran této smlouvy odpovdla: „Co se pak dotyce odpovdi a resolucí JMti nejdstojnjšího a nejjasnjšího knížete a pana Maximiliana arciknížete Rakouského a pana bratra JMC. nejmilejšího výše doteným stavm pi snme pominulém dané, na tidcet art}'kulv léta šestnáctistého po korunování J.M.C, k dalšímu jich od J.Mti potvrzení podané, pi té JMC. toho milostiv zstavovati ráí." Když vyslaní vyízení královské kanceláe stavm pi soud Svatohavelském pednesli a tito z toho vyrozumli, že císa o majestátu ani zmínky neiní, ano i mnoho jiných ustanovení snmu roku 1611 odbývaného mlením pomíjí, uinili psaní k JMC.^ jehož datum jest 1612 v sobotu ped památkou všech svatých t. j. den 27. msíce íjna, a z nhož dotyné místo tuto klademe: „Nejmilostivjší císai! Odpov VMC, kterou jste pánm vyslaným ode všech stavv markrabství tohoto k VCM. vypraveným na ponížené

em

ty

165 vynesení jicli tchto nedávno pominulých nedlí dáti milostiv ráili, jsme sob pi tomto soudu zemském u pítomnosti nkterých pánv obyvatelv této zem, kteí se za píinou téhož soudu sem byli sjeli, od nich pednesenou mli, a že jste VCM. z vtší ástky všecko to, což V. C. M. ponížen a žádostiv pedloženo od nich bylo, sob oblíbiti a pistoupiti k tomu ráili, z ehož také VCM. ve vší poddané poníženosti na míst týchž stavv dkujeme, z pesly-

vyrozumli a vdouce o VCM. mnohých zamstknáních nechthbychom VCM. znovu pítomn zanášeti, kdyby nás nkteré" vci do též odpovdi postavené, nkteré pak z ní dokonce vypuštné a mlením pominuté, k tomu nebyly

šeni

pivedly. Nebo nemžeme ped VCM. tajiti, že jsme pedn nemohli se v ní doísti, aby jste na poníženou žádost stastrany uvedení a vložení v majestát VCM. resolucií aneb odpovdi JMti arciknížete Maximiliana pána bratra VCM. nejmilejšího pi nedávno pominulém snm^strany tidceti artykulv v smlouv léta 1611 v království eském s VCM. odlouinné obsažených a k namluvení se o ustanoviti, žených jím stavm dané, místn se na ovšem pak vli svou milostivou pi tom pronésti a otevíti Kdež pinuceni jsme na míst týchž stavv VCM. ráili. znovu ponížen žádati, ponvadž nic jiného v tom se neobmyslelo a neobmýšlí, než aby to, na emž tak s JMtí arciknížecí zstáno stálejší pro vyvýšenost VCM. diistojnosti vzáctnjší bylo, a aby stavové téhož památku od VCM. míti mohli, abyste žádost jich stavv v té píin naplnna býti nemla, nýbrž abyste ráili k tomu milostiv povoliti, aby takový majestát co nejdíve shotoven a nám v moc naši

vv

n

em

uveden byl." Teprv pípisem

z Vídn v pondlí po tech králích 1613 daným pislíbil císa, že smlouvu tu uvede v privilegium (tedy pedce ne v majestát.) Dotyné místo onoho dopisu jest v tato slova: „Na další toho ponížené pi nás vyhledávání a prosbu

léta

z milosti naší

Císaské jakožto král

eský

a

markrab Mo-

ravský ráíme k tomu, aby ti artykulové v odpovdi Jeho Lásky Arciknížete Maximiliana Rakouského pána bratra našeho nejmilostivjšího v pivilegium co nejdíve uvedeny byly, povolovati." -^'í«íc

University of Brieish Columbia Library

DUE DÁTE

FORM NO.

ET-6

^a/tvV^

UNIVERSITY OF

B.C.

LIBRARY

3 9424 01255 00

DISCA