THE LIBRARY
THE UNIVERSITY OF BRITISH COLUMBIA
Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from
University of British
Columbia Library
http://www.archive.org/details/hynovoduseslovOOcd
ROZPRAVY ESKÉ AKADEMIE CÍSAE
FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ.
RONÍK
TÍDA
X.
ÍSLO
I.
2.
HYXO\'0 DUSESLOVi. PRISPÍiVEK K HISTORII
POÁTK PSYCHOLOGIE CESKÉ.
NAPSAL
FRANTIŠEK ADA.
PEDLO/ K N O
V .NÁKLADEM
f)
NK
14.
B
ft
EZN A
1902.)
prazp:.
ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 1902.
TISKEM AI.OISA VVIFSNER.V
KNIHTISKAE ESKÉ AKADEMIE CÍSaE I-RaNTIŠKA JOSEFa PRO VDY, SLOVESNOST A UMnÍ.
— :
OBSAH ANALYTICKÝ. Pedmluva /.
Historie spisu:
Hynv:
Životopis zdání:
3.
o zaslané
V
•
—
Jednání
str.
1 1.
ve Sboru:
pedmluv Hynov:
— 4.
6.
— 33
Hynov: 2. — Safaíkovo dobré Jungmannv: 5. — Rozhodnutí Sboru Jungmannv: 6. — Píina nevytištní
Tieftrunk o knize
— —
dopis
1.
2.
dopis
Výtky dra ejky: 11. — Zmny Hynovy: 15. — Menší zmny: 22. — Honorá a dopisy Jungmannovy o tom 25. — Palackého návrh na soustavnjší pstování kritiky v asopisu Musejním: 26. — Vrátkova kritika knihy Hynovy 28.— uprova recense Hynova Dušesloví: 29. - Povšechné její ocenní: 31.
pedmluvy:
10.
—
:
;
Prameny
//.
Hynova
dila
34
— 77
Prameny uprovi známé: 34. — Prameny úvodu Hynova spisu: 35. — Rozbor I. dílu § 10.— 15.: 40. — Rozbor § 16.— 35., nauky to o poitcích smyslových a pedstavách: 41. — G. E Schulzeho filosofie a »Psychická Anthropologie* 42. — Rozbor Nástin logiky (§ 57. 66) a jeho pramen, Krug: 46. - Rozbor kapi57.: 45. § 36. toly o citu: 51. — Rozbor kapitoly o snaživosti: 52. — ást druhá o innostech duše nadsmyslných a její originály: 54. — Dílu II. Hynova Dušesloví úvod: 57. — Burdach jako pramen Hynv: 58. - Rozbor 1. kapitoly »Soustava nervová* 60. — Druhá Rozbor 3. kapitoly »o spánku*: 62 — kapitola pracována opt podlé Burdacha: 61 Jak. Bed. Fries: 63. — Rozbor 4. kapitoly »o neduzích duševních*: 65. -- Poslední kapitoly díla Hynova: 67. — Hynovo dílo kontaminováno: 69. — Smr filosofický auktor, kterých Hyna užíval: 69. — Lichtenfels: 70. — Celkový ráz Jacobiovský Dušesloví Hynova: 72. — Speciální otázky: Užíval Hyna díla i pednášek Lichtenfclsových.^: 73. — Které vydání Schulzovy Anthropologie uinil si Hyna základem.-: 74. — Kaí)itola o ei erpána z 1. vydání Schulzova: 75. :
—
—
:
—
///.
/?ozior vécný
Jest Dušesloví
Hynou
Hynovo
a Lichtenfelsem
—
:
79.
78-111
:
empirické.^:
—
Rozdíl
81.
ních: 83.
—
chických
Lichtenfelsova a
v pojímání psychologie mezi
podle výkladu Hynova: 80. - Rozvržení díla Theorie mohutností duševduševních: 82.
Vdomí
—
inností mohutností a inností psychických:
Hynova:
Klassifikace
Pomr
78
—
Hynova:
84.
—
84.
-
Klassifikace
Rozdlení pedstavivosti:
86.
jev
psy-
— Hynv
IV
nákres aesthesiologie: livosti«
92.
:
—
87.
—
Um, rozum:
Associace a reprodukce pedstav: 94.
— Nástin
logiky: 94.
—
Druhy »obnov-
vd
podle Hyny: 95.
90.
Klassifikace
—
—
—
—
Hynovo pojímání snaživosti: 97. — Speciální ást o citech: 97. Theorie citu: 95. podle zvíeti Hyny: ke 98. Nadsmyslno a innosti lovka 97. Pomr pudech: O Náruživosti: 105. Citlivost duševní nadsmyslné: 101. — Svoboda lovka: 103. Díl druhý Hynova Dušesloví a jeho rozvrh: 108.— nadsmyslná: 106. - Vášn: 107. Psychologie vku rozliného: 109. Spánek, snní a somSoustava nervová: 109. O letorách 110. Neduhy duševní tak e.: 110. nambulismus: 109. a Psychologie individuální u Hyny: 111. písmo: 110.
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
:
—
IV. Terminologická stránka spisu: Sloh Hynova spisu: 112. Hynovo v terminech: 113. Hynovy tvorby termin: 116.
sání
V.
Pomr
díla
eské
— —
Nástin
Palacký: 125.
—
—
dob
— Ant. Marek: :
poátk
121.
—
120.
u nás: 117.
—
117.
:
112.
—
— Kolí-
Hodnota
práce filosofické
a rozvoje
produkce
ped Hynovým
Purkyn:122. ZahradHyny: Nejedlý, Tomsa atd.: 123. psychologie u nás: 125. — Dušesloví Campeho: 126. Klácel
:
121.
eské
Palacký: 122.
až do
Zahradníkovo Dušesloví:
Klácelovy lánky psychologické: 129.
127.
— Pomrná
—
Purkyn
o prostorozoru
hodnota spisu Hynova:
:
130.:
m
Obsah Ukazatel jmen a
— Pekážky vzniku poátk filosofické
Povaha
— Originálnjší
psychologie
První nástin
Ant. Jungmann: 127.
127.
pedchdcm
v nové
Dušeslovím vyšlé: Amerling
—
Nesnáze ocenní terminologie Hynovy: Výrazy odborné nov utvoené: 114.
— 116
117—131
Hynova k
u nás: 119.
ník: 122.
—
112
Závér:
filosofické literatury literární
—
e
vcí
133
PEDMLUVA. povdt
Budiž mi dovoleno
pedkládám.
kterou tuto
studie,
kdo napsati tebas jen splniti
nástin
jen nedokonale, a to
historie
poli
Dokavad však
filosofie.
o podntu,
slov
Nemže
pochybno,
býti
rázu že,
a
úelu
má-li dnes
mže
eské, úlohu svou
filosofie
pedevším pro
dkladných pracovníkm našim
veliký nedostatek
vnovány
jednotlivým,
tyto nutné
pedbžné
speciálních prací, které by byly
na
nkolik
konány, bude stále nebezpeenství, že historik
studie
filosofie
naší
nebudou vypestane na
nkterých povšechných charakteristikách o dílech filosof našich, charakteristikách, které již pro obecnost svou málokdy vystihují vc správn, anebo aspo dosti úpln a zeteln. Ze pak nákres vývoje filosofie u nás, takto založený, stží
le
moci,
od
mže
poátk
filosofie až
podklad takovýchto se filosofie rozvíjela
Není tu jiné po-
odpovídati skutenosti, jest patrno.
aspo
nejprve monograficky probrati
po
naši dobu,
studií nastíniti
od prvních
hlavní pracovníky filosofické
aby pak historikovi bylo možno na
správný a jasný obraz vývoje, jakým
poátk
dny nejnovjší. pispl podrobnou studií o Hynov
Rád bych k tomuto cíli zkušebném*. Neobávám
až po
>Duše-
samo o sob nemá té ceny, aby bylo zasluhovalo rozboru dkladného. Jednak zajisté již to samo sebou padá na váhu, že spis Hynv jest pi-vní eské soustavné konipendiuin sloví
psychologie vbec, a
vru
mimo
nutno jedenkrát
pojednání
naše
naše. Jak se
to »fata libelli* jsou tak spletitá a zajímavá, že bylo
pesn
mže
se výtky, že dílo jeho
a
zajímati
podrobn nejen
je vylíiti.
filosofy,
Touto stránkou,
ale také
tuším,
literární historiky
samo sebou rozumí, nepestal jsem snad na historicko-literární vnoval jsem obsahu jeho s hlediska
stránce díla, nýbrž hlavní pozornost
Tu Comtev,
filosofického.
termin ídil
;
podailo
se
bylo
nutno nejprve
probrati
otázku
mi k otázce
té
s
hlediska
pramen, dáti
jimiž
odpov
dynamického, jak
Hyna pi
práci
co nejúplnjší.
jest
své se
Po druhé
však »s hlediska statického* bylo oceniti jádro, obsah psychologický díla sama. Že jsem pi tomto druhém rozboru jeho leckde vykroil z úzkého
rámce thematu vlastního a naznail, pokud mi ovšem
spis
k tomu poskytl
VI
psychologické sám dívám, nebude omluvu asi postaí: Nevím, zdali bych brzy Na píležitost o nkterých tch vcech povdti své mínní jinde, a pak jak
píležitosti,
na nkteré otázky
se
snad mi vykládáno ve nalezl
zlé.
kdekoli zde jsem to uinil, uinil jsem tak, co nejstrunji, abych
mtu
daleko nevybooval.
Hynovu
spisu
pedchdc
ve vývoji
na poli
píspvek k
pramen
eské
teba
bylo
a
poátk
pomru
k
k ovzduší,
jest již v titulu
historii
z
ped-
ukázati, jaké místo písluší
ukázati
filosofie,
u nás
filosofie
Tento moment naznaen jde o
Posléze
za
jeho
nhož
k
dílm
dílo vzniklo.
pojednání našeho pídavkem, že
psychologie eské.
Filosofický rozbor
obsahu spisu poskytuje zajisté pevný základ k správnému absorelativní hodnota jeho vysvitmá-li však lutiiímu odhadu hodnoty díla a
i
;
nouti, jest jest
teba, jak
eeno,
vytknouti místo jeho v rozvoji filosofie eské,
nutno míti na pamti, jaké byly u nás dívjší práce a pokusy v oboru
psychologie, a zdali
Proto podán
(v
(i pokud) kniha Hynova posledním
áln psychologie eské od vyšlo dílo Hynovo. Nártek
její
dosavadních nástin historie
jsem tu za
píinou
jest proti nim pokrokem. nártek vývoje filosofie a specinovodobých poátk až po r. 1844, kdy
odstavci)
ten obsahuje v leckterých filosofie
u nás
pes
že
to,
strunosti vynechal a dovolil
si
i
vcech odchylky od mnohou podrobnost nkteré vci prost,
dogmaticky pednésti (na p. poznámky o originálech spis). Zdvodnní takovýchto výrok úmysln jsem tu potlail, aby hlavní cíl této kapitoly závrené se neztrácel v rozmanitých jednotlivostech. Nicmén tenái podobných jest dosti zeteln naznaena cesta, jak by se o pravdivosti
jaksi
i
výrok mohl pesvditi. — Na konec konám milou
povinnost,
vzdávaje
srdené díky
p.
prof.
dru Otak. Hostinskému, jenž nejedním cenným pokynem pispl k zdokonalení této studie.
V
Praze v únoru 1902.
1.
Historie spisu. Bývá
pro pochopení díla sama,
i
nerci-li
píin, radno
jiných
z
se-
známiti se nejprve se životem auktorovým, pedeslati jeho biografii. Avšak
u
Hyny
našemu, o
nm,
co o život jeho
to,
proniknouti jeho
dílo.
Ferdinand Hyna narodil se
(u
Co
se
málo pispje k úelu
velmi
dovídáme ze životopisných rt^)
strun takto lze shrnouti: Karel 1802 ve Lhot Kácovské (u Kácova, Praze, r. 1828 byl vysvcen na knze
jsou jen vnjší celkem vci, jež 2.
Nové Huti)
stal
a
se
a
Zben,
psobil jako kooperator ve
správcem fary
srpna
Benešov
okr. Vlašim). Studoval v
a
nám známo,
V
Nezabudicích a Nížboru.
Nížboru
zámeckým kaplanem kníž. Fiirstenberga, r. 1835 vikáem okresu Kivoklátského. Jako viká ml
posléze
škol obecných svého vikariátu a v této funkci uebnice: >Uvedení k poítání na triviálních školách* (1835), »Malý odrostlou a katechismus< Í1835, 2. vyd. 1842) a » Katechismus pro lid dosplejší školní mládež* (1839). Vikáem zstal do r. 1870, kdy pro churavost svého úadu se vzdal. Po smrti Prokopa Hoice, r. 1872, jmenován byl kapitulním dkanem v Staré Boleslavi. Pro šlechetnou povahu vážen byl a oblíben u svých spoluoban, a ani vyznamenání od pedstavených tak stal se estným radou kníž. arcibiskupské konsise mu nenedostávalo stoe, jmenován byl rytíem ádu Františka Josefa atd. Dožil se velikého vku; zemel 3. dubna 1881 sešlostí vkem.
na
starosti také inspekci
sepsal
i
;
R. 1844 vydal v >I\lalé Encyklopaedii* dílo, o kterém nati,
Vydání
»Dušesloví zkušebné*.
této knihy nešlo hladce,
na rozmanité, nepedvídané pekážky, blíže k rázu a povaze spisu sama.
zilo
';
V. II.,
Jungmann,
1881,
níku
str.
115.;
Nauném
str.
763.
(2.
jichž
vyd.
c.
Cáda: Hynovo Duíeslovi.
k.
n.).
Podobn
gymnasia za
i
vylíení
str.
v Urbánkové
lánek v Riegrové Slovníku Nauném
(XI., str. 1033
cara (Progr. Slánského F.
eské Anonymus
Historie literatury
Zelený v Osvéte 1881,
nám
569)
nýbrž nara-
nás
la
jest jed-
pivede
podle jeho dat:^
Vstníku bibliografickém
(III.,
str.
1007) a
(:;//(;£'£.'
píslušný odstavec pojednání dra.
škol.
r.
1892 3
str.
již
Slov-
A. Kre-
5.) ••
Dosavadní zprávy o
2
díle
Hynov.
Dosavad nejúplnjší vylíení osud knihy Hynovy bylo podáno K. Tieftrunkem/) jenž použiv protokol Sboru » Matice Ceské«, nartl obrázek toho, jak »pochodil« Sbor vydáním spisu onoho. Nemohu nyní, kdy probral jsem všecky dostupné zprávy a pedevším dílo Hynovo samo, le i
nepesné
toto vylíení Tieftrunkovo prohlásiti za
úely
za nedostatené.
jeho byl
jiný,
Tím neiním výtku
podati totiž pehledné djiny Matice eské), nýbrž chci jen
konstatovati, že pro monografické vylíení
pramen
jeho co do
naše úel
a neúplné a pro
spisu Tieftrunkovu (^nebo
z
osud Hynova
vylíení Tieftrunkova málo
díla a
pro rozbor
bychom mohli erpati.
Hynov spise toto: Markv spis) mlo vykonati
Tieftrunk zaznamenal o
Hyny Dušeslovi mén dobe než s Mar zkušebné kovým pochodila. Jeden recensent rukopisu vytknul mnohé chyby, mezi nimi také tu, že spisovatel neuvedl ani žádných pramen, z nichž erpal. Ale podivným zpsobem kniha byla vytištna, aniž spisovatelem potebné opravy uinny byly. Také Hyna sám potom navrhoval jisté zmny; z té píiny daly se nkteré listy znova tisknouti, které zakladatelm spolu se Základní filosofií Markovou vydávány býti mly, protože kniha sama již mnohým do rukou se dostala. Pes to však Hynv spis oste kritisován v asopise Musejním vytýkáno mu mimo jiné také to, že byl uveden jako »Týž úkol (jako
i
Ferd.
psychologie. Ale se spisem tím Matice
;
práce pvodní, kdežto prý jest chatrná kompilace z rozliných spis cizích.
Jungmann chtje vc mírným zpsobem ukoniti, doložil pod onu kritiku nkolik slov na omluvu: Sbor Musejní že pijal a vydal knihu Hynovu, teba ne ve všem dokonalou, ale vždy užitenou, zvlášt proto, že posud nic
v
lepšího
eštin
nebylo;
ale
na
dkaz
své nestrannosti že
i
tuto
pijímá a vydává. Ke konci že spisovateli o vychování mládeže a o eský jazyk dobe zasloužilému sluší to svdectví dáti, »že on v pravd pedmluvu napsal a v ní všecky od recensenta vytené mnohé
písnou úvahu o
ní
i
jiné
prameny
udal; ale že
pedmluva
ta
tiskem nevyšla,
ponvadž vydava-
e
') Djiny Matice eské. Z uložení užšího Sboru Musejního pro a literaturu eskou. Spis Musejních ís. XXIV. V Praze 1881, str. 94 n. - Jiné, vtšinou struné zmínky o Hynov knize jsou tyto: Prof. J. Durdik: Ober die Verbreitung der herbar-
Philosophie in Bohmen (Zeitschrifc fur exakte Philosophie 18S3, str. 324); Gustav Zál)a ve známém díle Grundriss d. Geschichte d. Philosophie od Uberv ruském peklade Kolubovvega-Heinzeho, 9. vyd. Berl. 1902 str. 570 (mimo to ského staršího vydání téže historie filosofie); týž v Ottov Slovníku Nauném VI., v Památníku eské Akademie na oslavu str. 327 (a XI., str. 1033 n.i, zvlášt pak SO.letého panovnického jubilea cis. a krále Františka Josefa I. (v Praze 1898, oddlení tischen dr.
i
»Filosofie<
str.
7,);
I\.
cházka (V Praze 1899 v kritice své,
XX., 1846,
str.
Falckcnberg: str.
Djiny novovké
pelož. Dr. Fr. X. Pro-
filosofie,
Nejobšírnji dosud o
Hynov
dile psal dr. Fr.
upr
o níž dále více bude promluveno (uveejnné v asopise es. Musea, 516 nn. a 627 nn.) a pak prof. dr. ^. A'/-tvfl/- v pojednání: eská literatura
psychologická (Program
však líení omezeno se neobirá.
748).
jest
c.
k.
vyš.
rámcem
gymnasia ve Slaném 1892/3
zvi. str.
recense, Krecar pak ani osudy ani
5—8.);
uprovo
prameny
atd. díla
«
:
:
Šafaíkovo doporuení
spisu.
3
tlm
(totiž Matici) pozdji o nkolik dní dodána byla, kdežto zatím z náhodného nedorozumní kniha se prodávala a na mnohé strany rozeslána
byla.
Tieftrunk výslovn dovolává se pro své sdlení o recensování knihy její protokol Matiných. V pravd vc se mla Ze mohu vylíiti vc co možná úpln a pesn podle zápis pvodních, dkuji si. Sboru Musejnímu, jenž žádosti mé, aby mi pístupny byly uinny protokoly Matice, ochotn vyhovl. Rovnž tak vzdávám srdené díky zejména bibliotékái p. A. Páterovi, jenž s nevšední ochotou pomohl mi shledati nejen denník Sboru Matiného z let tyicátých a padesátých, ale koncepty úedních dopis Jungmannových, jakož n-
Hynovy ped vydáním
ponkud
jinak.
i
nepodailo
mi
se
i
knihy Hynovy se
které posudky,
mannv
o knize
jsem se
jich
najíti
nkteré a
to
pes veškeré
Bohužel
týkající.
dležité
hledání
dokumenty: posudek Jung-
Hynov. recensi Dr. ejky, kterou chystal do asopisn Ces. Musea a kterou peetl v sedni Sboru dne 1. záí 1844, stížnost Hynovu na korrekturu jeho díla a rukopis Hynovy pedmluvy. Snad nkteré z tch listin nalézaly se v pozstalosti Jungmannov, ale dopíditi
máme
nemohl. Ostatn za první dva dokumenty
jakousi ná-
hradu v záznamech protokollárních ze dne 1. dubna a 1. záí 1844. Zato však pro naši otázku tžká je ztráta pedmluvy Hynovy knihy; nebo byla
by osvtlila záhadný jeden bod mluvíc,
že
by
mn
byla
celém jednání Hynov, o tom ani ne-
v
valnou
usnadnila
Hynova. Postup jednání než došlo k
mrou
tisku knihy naší a
pramen
hledání
i
pozdji po
nm
díla
by]
tedy tento
Na poátku roku 1844 tehda oznaeno bylo jako
^
zadal
Hyna
rukopis svého
»Dušesloví*, jež
Empirická psychologie'-, prostednictvím Šafaíko-
vým, Sboru Musejnímu se žádostí, aby byl vydán v »Malé Encyklopaedii*. Šafaík pedložil rukopis ihned censue a dostav tu záhy povolení k tisku, pedložil jej 20. února 1844 ve schzi Sboru za »pedscdní< dozorce
Neubcrga a za pítomnosti Lva hrab. Thuna, Palackého, ') doporuil jej J. PVye, Dr. Staka a J. Jungmanna k vydání tímto dcjbrým zdáním ^j
Sboru
ryt.
Jana
z
Hanky, Dr.
Presla,
i
Slawný Sbore Musejní! Podepsaný, jemuž
spis:
Empirická psychologie, od
Karla Ferdinanda Hyny, zámeckého kaplana klo[)acdii
waný
w
byl, nemešká pedložiti dotený spis, a sice již censurobudeli Slawnému Sboru s tou žádostí a prosbau, aby, byl. Bohodný uznán, nákladem Matice eské na svvtlo wydán
nauk dodán
a
a powolený,
jinak za
pana spisowatele
Nižboru, pro Malou Ency-
hatství, nerci-li
auplnost
pedmtw
w tomto
';
Protokol Matice ze dne uvedeného
'j
Otiskuji
je
dle originální listiny.
str.
63.
díle
obsažených, soustawné
Usnesení Sboru.
4
pi tom pedce snadné a srozumitedlné o nich pojednáwání, sloh istý, plynný a spráwný, názwoslowí z wtší ástky welmi podailé a mnohé jiné slibují, že chwalitebné wlastnosti dodáwají spisu tomuto nemalé ceny bude užiteným; proež jest podepsaného osobní zdání, že toho, aby do Malé Encyklopaedie nauk pijat a nákladem Matice eské na svtlo wydán
a
i
byl,
aupln
W
zasluhuje.
Praze dne 19 Února 1844.
Pawel
tehda
Jos.
Šafaík.
Vyslechnuv toto doporuení. Sbor rozhodl, aby k posouzení byl dán práv zvolenému jednateli Sboru, Jos. Jungmannovi, »s tím, aby kde
Markowau w swornost uwedl.« ^) Již 1. dubna téhož roku mohl Jungmann pak ohlásiti ve Sboru, že »Dušesloví p. Karla Hyny, jak o sob výborné, tak s pán Markovou terminologií srovnalé potebí, terminologii
jest««^) a
rektura
s
p.
Sbor uzavel
dáti
svena, jako pi
je
tedy tisknouti
jiných dílech,
mlo
honorá nestanoven hned, nýbrž díla.
O
i
v
1500 exempláích.
se
o
nm
jednati
až
tom, že dílo se hodí do >Malé Encyklopaedie*, podal
Šafaík^)
—
ped onou schzí
již
Kor-
tu professoru Josefu Chmeloví, ale
po vytištní
—
nejspíše
zprávu auktorovi.
Spis tištn byl v c. k. dvorní knihtiskárn synv Boh. Haase zárove Markovou Filosofií základní, Wýborem z literatury a Preslovým Wšeobecným rostlinopisem mohl Jungmann oznámiti v sedni Sboru 3. srpna,*) s
i
že Dušesloví
»
anebo práv
v
pedmluvu dohotoveno*
zcela až na
tomto sedni
vyslovil
')
Protok. Matice uv. m.
sir.
*)
Protok. Matice
1844
^)
V
z
1./4.
protokole uv. praví se
pijata*, a nepraví se oa koho.
nkterý
za risku
»Sboru« (Dr.Cejka.?
^}
str.
67.
obecn: »Pánu Hynowi
již dáno náwští, že kniha však nenalezl jsem nijaký koncept poredaktor Malé Encyklopaedie. Šafaík, zvdv
U Jungmanna
i
Tieftrunk (na uv. m.
asi
63.
dobného dopisu, soudím z toho, že asi souhlasný soud Jungmannv, neotálel sdliti *) Srv. protok. z uved. dne str. 81. ')
len
z
Nejspíše
str.
jej
95.) praví, jak
auktorovi spisu.
uvedeno svrchu, že ojeden
recoiseiit
rukopisu vytknul mnohé chyby, mezi nimi také tu, že spisovatel neuvedl ani žádných ml njaký dokument, dnes pramen, z nichž erpal.* Zdá se mi, že tu Tieftrunk
bu
anebo — a to skoro jest pravdpodobnjší — že tu nepesn povdl o celé vci. Recensentem rukopisu jmenován byl Jungmann, mimo nj podal dobré zdání, jak uvedeno svrchu, Šafaík. V Šafaíkov dobrém zdání není nijaká lituji, že práv toto dobré zdání jsem netaková výtka a také v Jungmannov asi sotva taková výtka byla, ponvadž by jinak aspo mohl dostati k nahlédnutí kratiká zmínka o tom byla také v protokole ze dne 1 dubna 1844. Nejspíše však to rukopis anebo vývsní archy a byl nkterý ze len Sboru, jenž dostal do ruky ta ponkud v nich, snad vypozoroval, že tu jest asi pejímáno odjinud pál si, aby auktor v pedmluv vyetl prameny své. I dohaduji se, že to byl dr. ejka, protože, jak dále bude vyloženo, ejka to byl, který ukázal na hrubé nedopatení v knize Hynové, uinné zbžným užíváním pramene njakého; ale ejka nebyl »recensentem vukopisu* Hvnova sjíisu. Ovšem ve schzi dne 3. srpna 1844 Dr. ejka nebyl, :ile to
více nepístupný,
—a
—
bu
i
Vyjednávání o pedmluvu k Dušesloví.
pání,
pedmluva, ve které uvedeny býti mly svého použil. Sbor — tolik jest dle usnesl se, »aby se pokalo s vydáním, až by Jungmann jako jednatel nemeškal a napsal
pidána ke
ab\' byla
spisy, jichž
Hyna pi
spisu
spisování
—
protokolního zápisu
jisto
pedmluva napsána
byla<
5
a
díla
Hynovi o usnesení Sboru následující lise, jejž tuto (jako všecky následující dopisyj ve vrném pepise podávám, pipojuje v poznámkách všecka slova, která v konceptu jsou petržena anebo opravena njak. ^) List onen zní:
Welectihodný,^) wysoce wážený Pane!')
wdecké wzdlání
Sbor musejní pro
péí sepsané od
VVašnosti Dušeslowi
literatury a jazyka
tištno
celé
již
jest,
eského, jehož
projevvil žádost,
se líbilo Wašnosti njakau, teba kratikau pedmluwu napsati, w níž by na prameny se ukázalo, z kterých to wýborné dílo erpáno bylo. Tuto žádost*) Wašnosti pedkládaje s prosbau, abyste co možná brzo ji naplniti
aby
mn
a
pedmluwu
tu
k dalšímu obstarání pislati ráil,
zstáwám
s
hlubokau
uctiwostí
Wašnosti oddaný J.
,,r
W
Jungm.,
Sboru doteného sekretá
^cAA
o
^
r>
Praze 4 Srpna 1844.
„
^
Až potud vydání zaínala
nemilé chyby;
mimo
Hynova
to
na
díle
šlo hladce,
jednak
kace jeho knížeti Fiirstenberkovi, jednak na vymezení slov »um« a neprovedl,
k vytištní i
»
rozum*
její
dílu
— nedošlo,
píhoda
to,
to
která
upr
zmnu
mla
svou ani
mu mnil dsledn
konen
v
Když
byla poslána,
záptí nemilé následky
Na snad jest otázka, když pece výslovn si jí díve
svou
nebyla dána do tisku,
ta
stžoval, že korrektor
si
nad
od Hyny po delším prodlení
pozdji, kdy napsal Dr. František
pro pedmluva
a
—
nkteré nezbytné dodatené opravy.
posléze pak zaslal
pak pedmluva k
II
bez pekážek, akoli již nepvodnost, jednak nkteré Hyna sám jednak si pál, aby vytištna byla dedi-
spisu
nalézati
kritika
„
749 NC ^ -
kritiku.
Vc
Sbor pál, jak jsine slyšeli. jest dosti spletitá bude zajisté nejlépe, když nejprve uvedeme, co protokollárn o tom zaznamenáno. Za tím úelem by
domnnce
naší píliš nevadilo,
ponvadž mohl nékterý
i
z
pítomných
za
nho
tlumo-
iti toto pání. ')
vých, jež
Dopis tento následující jsou vypsány z originálních konceplú Jungmannosi inil jako jednatel Sboru do zvláštního sešitu, nadepsaného takto: »XVIII. i
Dopisy jednatele pi Matici eské 1844. < 0[)isy podávám proto vrné a v poznámkách dodávám všecky korrektury, slova pctrhaná atd. [irost proto, že leckdy v nich bývá
zrnko zajímavé '*)
') *')
bu
v té nebo jiné
Nad tím petržena
píin.
Petrženo
za
»Welebný Panc!« tím: »Wlastene!«
Škrtnuto:
»s
prosbau*
slova:
:
Jednání ve Sboru.
dovolím
3.
znní protokolu Hynovu
uvésti
si
njaký k
dílu
Jednatel oznámil,
že
ze
dne
Hýnowo
záí 1844.^) pokud má vztah
1.
Wzato k wdomosti.
Markowé filoaichw, Wýboru z lit. staré
Dušeslowí dotištno, sofie
18
archw
16 arch. Rostlináe 35
tištno,
Slowesnost k tisku podána. 4.
P.
Palacký etl posudek
nmž
ejky, w
stých proti
Dušeslowí
fisiologii
atd.
z
p.
Ponwadž pozdji
Dra.
chyb
Hyna
p.
též
dležité oprawy potebný býti uká-
ji-
kára.
sofií p.
nkteré znowa otiskzakladatelm spolu s filoMarka wydáwány budau, po-
nwadž
již
zal,
daly se
listy
nauti, kteréž
mnohým do
kniha
rukau
se dostala. 5.
Jednatel tázal
se,
Uzaveno z strany Hýny jednati s p. Bezdkau, poctu za korrekturu nechati až bude wydána filosofie.
co spisovateli
a korrektoru Dušeslowí dáti na po-
est
.'
6.
Saze
Dušeslowí žádal náhrady
Dle nawržení
za korrekturv.
mluviti o
tom
uinno,
a
by 7.
pedmluwa Hýny pozdji pišla,
Jednatel oznámil, že
a dedikací
od
p.
s
p.
Palackého pro-
faktorem díwe. Což toho
faktor
nepipustil,
mu co dalo. Ponwadž pedmluwa se
nic dieži-
tého neobsahuje, a dedikací od kní-
než kniha wydána.
žete Frstenberka podepsána nebyla, ohledu, tím nemohlo se míti na
n
mén,
knihu
že kníže Frstenb.,
maje, panu
již
Koubkovi swolení
prof.
k tomu nedal.
Nejlepším
ným
komentáem ke zprávám tu, zvlášt sub 4. a 7 obsažeJungmannv, z nhož nejen rozliné dležité po,
jest obšírný dopis
drobnosti
neobyejn
se
dovídáme,
ale který
i
v
jiných
stránkách
zajímavý. Koncept jeho doslova^) zní takto
Témuž Welebný
•'')
p.
Karlu F e r d H ý n .
o
w
a
sdleních
jest
:
i.
wysoce wážený Pane!
VVydání Wašnostiného Dušeslowí potkalo se s náhodami jak W' tak komitétu Musejnímu welicc nemilými, jemuž na tom, aby takowá
wc
zpráwn ')
^) ')
*)
wyšla,
nemén
než
samému
spisowateli záleží.^)
Psal
jsem byl
Matiní protokol str. 85. Dle uv. »Denníku« Jungmannova str. 1—3. Pvodn nadepsáno bylo AVelectihodný", ale pak opraveno: Welebn}'. Petrženo za tímto slovem: »A ktervž slii)«.
.
Dopis Jungmannv.
kratikau pedmluwu poslati ráili. Kniha ležela u Ház wydati, ažby pedmluwau opatena byla. Cekáno 3 nedle.^) Najednou pinesen mi wázaný exemplá a wzkázáno, že kdosi od komitétu wydáním pispíšiti kázal pro nedokawost nkterých litera-
W"
žádost, abyste
tištna, a
nemla
se
náhodau nebyw pi poslední aumyslu "j newdl. Nkterý^) den na to dodal mi p. Bezdka pedmluwu s dedikací. Poslední nebyla od knížete pána podepsána, ta mla jíti zpt k podpisu, obojí pak^) teprwe pozdji do censury. Newdl jsem sob žádné rady, a darmo hledal nkolikrát pána Bezdku w bibliothéce, ^) jehož jsem nalézti nemohl. Tak to až posud stojí. Nedlauho na to zadal k Casop. Mus. j\I. D. ^) kritiku ostrau, kdež ástku knihy fisiologickou a chymickou nemilosrdn tíbil. Wyznám, že že mne nemálo mrzela ta jeho sta, ") ale chladn wc rozwážiw, uznal jsem, že prawda na jeho stran, toliko nešetrn pronesená. Hlawn wytýkáno, že se odstaupilo od názw w anatomii p. Stankow pijatých, a že mnohé tam -) chyby fisiologa urážející ^) ku p. popsání oka na str. 35. že ^°) cele neprawé. ^') Nahlédl jsem do rkp. a tam to samé; ^-) zdá mi se, že ^^) chyba ta již w pekládání peksoením (sic!) nkterých milowník. schzce o našem tury
ádkw p.
D''-
Byl
pan FJ,
to
a slow se wlaudila.
^*J
tak aby,
C uwolil ponwadž
na zwláštním
'"*)
kniha
již
neb
listu
Já zkrze
chyby
se
kterýž
a
w
p.
D""-
Staka
to
zprostedkowal, že
omyly jím nalezené w
krátkosti
rukau mnohých milowníkw
listech ^^) spolu
''')
k^**)
jest,
sepsati,
oprawy
newydaným exemplám
zakladatelm pak Matice s p. Markowau ^") metafysikau do podaly;--) tak sob každý mže listy ty co errata "-^) ku knize
se piložily, ^^)
rukau
"')
')
Petrženo
>Zatím<. »o celé \vci« a
»pítomen nebyl*.
Druhý. »mela
oznaeno
pisu* a
Na stran pak pipsáno:
jíti*.
»ta
m!a
jíti
zas
zpt
k pod-
jako vložka.
'I
Siovvo: »\v bibliothéce* rozmazáno.
")
Petrženo za tímto písmeno: »C«. »a!e chladn wc rozwážiw uznal jsem*, naež napsáno znovu. neprawdy. »se wlaudily*.
pak zase napsáno.
»cele«, ale
Zdá se
Já.
mi, že jste ráili.
-nalézá'
»pekládajíce popis ten
asi
dv ádky
rozliné
jste<.
»N.«
»tištným, tištném*.
»zdarma
'"i
tenám
»Markowau
>mimo
se daw*.
filosofií*.
to*.
^'^)
Následující:
*';
se dostáwaly
'')
Sotwa
to,
") ku ku do
"filosofii'^
aby
petrženo.
(vedle petrženo). í
(
»
>
» »
). I.
—
"^)
»naprod«.
—
"*)
Petíženo: >kládaly"
Dopis Jungmannv.
8
dáti
piwázati nebo
Sotwa
wlepiti.
to ujednáno,^) pišla
Waš"''
stížnost
mnohem dležitjší, a owšem sprawedliwá. -) Komitét mus. pihlédá hlawn k tomu, aby co jeho snažením wychází, ^) we zpráwném slohu a jazyku wycházelo,^) w systemích a domnních ueneckých nechce míti podílu. ^) Wida pak, že wdecký jazyk náš píliš germanisují, nemže než aby ^) se wíce obracel zetel spisowatel k etymologii jazyka. Jisté formy myšlení jsou arci owšem lowctwu obecné a mniti se nemohou k. p.^j prostor, as, tvero kategorií atd., ale jsou mnohé wýmry '^)
žádati,
rozwrhy na etymologii slow založené a libowolné, kamž práv poísti^) mohau se slowa naše um a rozum ^^) mající jiný obsah nežli nm. %tX' )tanb a šl>ermintí, ^^) kterýmž aby odpovvídala násiln do Prokrustowa lože wtsnána býti musejí. ^^) Jelikož duše naše wždy celkem úinná jest, a
wšecka oddlowání mohutností jejích jsou pauze ideální, ^^j školská. Kdo wytoí, wymí, wyswtlí, ten národní z hlubiny jazyka slowanského ^^) slowie, Z toho^^j hledišt patiP^) p. korrektor na ta filosof bude. nešastn, že toho když jim jiný ^^j ponkud okres wytknauti se osmlil,
dw
a
Pod tím petrhnuto: ukoneno
')
ádk
) Následujících 11 peškrtáno: »Komitét mus. bez winy jest. On vznesl na mne co jednatele, abych k tomu hledl, by názwy užité s P. Markowými se srownáwaly. Již zbžný pohled ubezpeil mne, že to Wtí samým uinno; proež odewzdal jsem korrektorovvi jinak pilnému a zbhlému grammatikowi, rkp., aby [jej z strany od neologismw a jiných, našel li by jaké, nesprávností slohových pe] jej do tisku dal a pi korrekture [neologism] na zpráwnosti jazyka pozor ml, zstawiw sob druhau korrekturu, pi kteréž nemaje rkp. u ruky nemohl jsem wdti, co od spisowatele a co od korrektora pochází, [mimo to takowá korrektura] m.imo to nemaje pehledu celé wci nemohl jsem odpory tak snadno znamenati, pozornost svvau wíce na tiskaské jsou ješt zvlášt v celém odstavci petrženém peomyly obraceti maje. (Slova v ] [
škrtána,
i
^J
Škrtnuto: co možná.
*;
»
o systém, systémy.
ádky petrhané:
[Uwážiw] [To wšak] Bohužel [pit] upírati se rozliných nezpráwnostech slohowých Ipjí, každý jazyk má [i má míti] náš sloh [ne] zhola nmecký jest, swou zwláštní grammatiku a logiku. My obojí teprwe hledáme. ") se brala wíce (škrnuto). *)
Následující 4
nemže, že lepší jmenowit wdecký i
spisowatele
naši
na
a
') »tebas bychom se ne we wšem o ncm [zaátek slova neitelného] než se posud dje« (petrženo).
*)
")
'")
pontí (petrženo).
mže se (petrženo). Um není nmeckým
(petrháno)
") jimž (petrž.). '-)
An
(petrž.).
") scholastická
petrž.)
'^)
oddíly ty ustanowí (petrženo).
")
nenochybn
'*)
náš (petrž.).
(škrtnuto).
") okres (petrženo).
Dopis Jungmannv.
dsledn
nedowedl.^)
nemoha,')
myšlénku
Já
ásteném pehlížení témé pozornost
\v
tu
druhé
tiskaské*) wšecku
Není jiné
menal.'') s
pomoci,
se
korrektury,
s
než
jinak
celosti
kdež
omyly
na')
tmi oprawami
Prosím tedy Wašnosti o brzké pislání
hoejšími naložilo.
schwaJowati
odpor tch
upírati dlužno,
aby
než
\v
9
^)
''j
jich
neznajako^)
jak opraw,
posud to žádost Wašnostina o dedikací podpisem kníž. p. opatenou. Pedmluwu ^j již snad nebudau tisknauti, jmenují se tam pramenowé \v Rakousku ne celé dowolení a Matice musí se zákonné cesty co nejpísnji držeti. (W metafysice nám censura soiwa Kruga powulila.) Nerate se na nikoho zazliti, nebyla u nikoho zlowolnost. Korrektor jen w tom chybil, že s dobrau wlí dále šel, nežli ml. Nesnadno jest takowau
tak
jestli
knihu co do slohu oprawowati, nesnadno
wbec
ji
psáti,
aby se každému
Wašnosám zajisté nejsa s to, aby aspo w eštin, nco jen prostedního na swtlo wydal. Já se tším srden jak pán Markow metafysice, tak Wašnostinnému Dušeslowí, mají oba spisowé mnoho, welmi mnoho dobrého, a uwedli nás k'^) swatyni libomudrctwí o weliký krcjk blížeji. O Wašnosti nadji máme, že nahoe dotenou žádost budoucn'^) pomoc swým asem naplniti ráíte. Hodilo-li by se a ^-) *^) korrekturu, pak prwní wymíniti rate sob hned wydati Mus. (sic) se nic podobného pihoditi moci nebude. Našel
líbila.
stinau ješt
lu
takowý
neta
zawrhl,
se
ji
filosof,
který celau práci
p.
Marka
i
W
'*)
díky
složiti
já
Slova »jinak než schwalowati nemoha*
petrháno: »w základ, nechtl, srownáwaje se.« jest
Petrženo: chyby tu. » víc nutno. » bohužel jsem
')
") ')
s
onmi
\v
zásadním
víc také
pana Dr.
.
petiskly
a \v
swázané we« ')
*) •;
pipsána jsou po stran; pod celým domnní jeho samo sebou srozumn
aby se listy ty chybné oprawily, exempláe, které zde ješt jsau, a jen již
Již se stalo. Není jiné pomoci, než
»
*j
spolu
za
Ani pak (petrženo).
')
^)
ádkem
udlení toho wýborného spisu ^^) mi naídiP*^) žádaje Wašnosti skrownau poctau uznalost swau
Ostatn komitét Wašnosti
•
hoeními (petrženo). opraw (petrženoj.
s
Slova:
»
Pedmluwu
.
.
.
powolila*
jsou poznamenána jíko
po stran. '")
Petrženo »do«
"j Zkrze komitét '')
»bude
(petrženo).
to«
") »jedn«
a »swatyn opraveno na »swatyni mus (petrženo).
»
).
'*)
»Rate
pc
(
>
).
'*)
>povinné«
(
>
'•)
»a rád by«
(
»
(
). ).
•
k vepsání
urená
Píina nevytištní pedmluvy.
10
oswditi; rate tedy laskawé poukázati, jakau cestau ^) líbí pislána byla. Také-li nkolik exemplá wyjímati si ráíte } Zstáwátn s hlubokau uctiwostí
se,
W"
aby
Wašnosti oddaný^) J-
W
Praze, 11.
Záí
Probereme nyní podrobnji ony vci, o nichž žitých dokument dovídáme:
Pedevším doítáme
1.
nedle, takže mezitím vyšla dea
pedmluvy.
kdosi,
že
se,
chtje
Hyna uspíšiti
s
i
se z
obou tchto dle-
posláním pedmluvy
pozdji.
spch «
»na
s
Kdo »
nevdl
ona
jest
odpovmi
nedokavost nkterých
literatury
k Jungmanjejí
urychlil
milovník*.
V
konceptu Jungmannov te se nedosti zeteln »P''«, ale slov, že onen muž »náhodou nebyl pi poslední schzce*
to byl.?
dalších
dle
a
ti
Liknavost jeho zpsobila, že
pedmluva došla zkrze skriptora Sboru P. Františka Bezdku novi o njaký den pozdji, než kniha byla vydána. Vydání *pro
otálel
vydání knihy, zpsobil, že kniha
Ze Hyna práv nemíval
k dopism, toho doklad uvidíme
»kdosi od komitétu*
J-
1844.
o úmyslu* Sboru, souditi
nejasné
lze,
že to byl Palacký^) a že zkratka
pý-
že práv pro toto urychlení, resp. opoždné dodání pedmluvy Hynova díla, jakož ani k vytištní dedikace knížeti Frstenbergovi. Vskutku také pozdji Jungmann vykládal pro foro publico proti Cuprovi nevytištní pedmluvy jejím opoždním, ^) a rovnž protokol uvedený svrchu ukazuje, že se prý upustilo od vytištní pedmluvy, která došla pozd, ponvadž beztoho »nic dležitého neobsahuje*. 2e dedikaci neuveejnili, pochopujeme (z protokolu); kníže nestvrdil svým podpisem, že ji pijímá, nemohla pirozen díve býti vytištna. Avšak k otisku dedikace pozdji pece došlo a list s ní ^) dodán lenm k dodatenému vlepení; nestalo se to však s pedmluvou, takže již to samo
Zdálo
by
se,
nedošlo k vydání
i
-
')
»Wti se
^)
»služebník« (petrženo).
^)
V sedni
zaslati«
3.
(petrženo).
srpna 1844 pítomni byli jen: elakovský, Šafaík, Hanka, Wocel,
Dr. Podlipský (jako host), Dr. Václav
.
')
asop.
'")
Dedikace
M. XX., 184, ta
-
má
str.
následující
Stank
a Jos. Junymann.
661.
znní: Jeho Jasnosti
Wysoceurozenému Pánu, panu
MAXMILIÁNOVI KNÍŽETI Z FURSTENBERKA, Welkowéwodskému Rytmistrovvi Bádenskému w pluku dragonském Wýsosti Welkowévvody p)anujícího a s hlubokau uctiwostí
t.
Jeho Králowské
d.
obtuje Spisowatel.
Kritika Cejkova.
11
sebou ukazuje, že asi nebyla hlavní píina netištní pedmluvy jen její opoždní. A tu prozrazuje pravou píinu Jungmannv pípisek in margine v uvedeném list, podávaje nám zajímavý obrázek tehdejších literárních
pomr. Uvádly
se v
dovolené, takže censura
pedmluv prameny
bu je
Rakousku tehda ne cele nepovolila anebo aspo Sbor se obával, maje smutnou zkušenost, kterak pi tisku
by je vytisknouti nepovolila, Markovy Filosofie censura dlala obtíže
že
Druhá vc, o
2.
Jana
níž
v
^)
i
píin
ve
musíme podrobnji
promluviti, jsou výtky
Dra
ejka nebyl (jak jindy) ustanoven Hynov, ale patrn, kd\ž již kniha byla
zadaném vytištna, dostal vývsní
exemplá
a tu ta, shledal rozliné
Lejky.
spisu
citování Kruga!
nkterý
archy, anebo snad
z
prvních
za
referenta o
odchylky od lékaské terminologie, kterou (podle knih pedevším Dra a to Staka) Sbor sám snažil se uiniti základodatnou, jednak nalezl hrubé nesprávnosti a nepesnosti arci více padalo na váhu — nkteré
—
i
ejka
do díve Palackému s nimi a ten Je pednesl, jak vidíme z protokolu uvedeného, v sedni Sboru. Bylo pak pijato, aby Dr. ejka všecky tyto poklésky sepsal a aby se podle toho opravené listy píslušné daly tisknouti a dodaten zakladatelm a lenm Matice zaslaly, by si je na místo vadných dali pi vazb vlepiti.
ve výkladech fysiologických.
asopisu
.
Musea urené,
se je vytknouti v recensi
chystal
ale neváhal
sviti
se
z ásti pi bedlivjší etb již na poprvé vci postehnouti (tak pedevším str. 35 n., o které se zmiuje Jungmann a kde chyba patrn spšnou prací Hynovou byla je bylo zjistiti, když podailo se mi dozavinna), z ásti možno
Které to byly chyby, to
mže
každý
znalejší
mn
stati
exemplá
Hynova opravený,
spisu
ádcích všecky tyto
zmny
nní
jest
práce
Hynovy
Podám tedy
^j
vyvolané kritikou ejkovou,
teba
je znáti, a kritika,
resp.
v
následujících
ponvadž k ocevýtky ejkovy se
nedochovaly. str. 35. nejen poet sval oka chybn duhovce na p. ani zmínka neuinna a, jak již v Jungmannov dopise pipomenuto, peskoením asi 2 ádk, umístna byla pupilla do cévnatky! Ostatní chyby a nepesnosti vyniknou te-
Nejhrubší nedopatení bylo na
udán,
ale o
blnatce
;
a
—
')
ze slov
Jestli totiž
nkdo ze Sboru urit nevysvítá.
Junf^mann, resp
Jungmannova
dopií.u to
ji
censue vskutku
již
pedložil;
'i Neopravených exemplá jest s dostatek, jak v knihovnách veejných (na [i. exemfílá v universitní knihovn, 2 exempláre v knihovn Les Musea, z nichž jeden pochází z bibliothcky Palackhci soukromých, tak v knihkupectvích (resp. antikváích). Naproti tomu e.xempláú obsahujících opraven takto listy (spolu s dedikací Fiirstenhergovi) jest, co vím, velmi málo; z veejných knihoven, pokud jsem je mohl prohlédnouti, jedin v knihovn král. eského Musea mají exempláe takové a vesms pocházejí z bývalých bibliothék soukromých (totiž z knihovny Šafaíkovy, Fessiovy a Vrátkovy). Pro tuto véc, jakož abych uspoil práci tomu, kdo by zncvu probíral se celou touto otázkou, otiskuji tuto úchylky pozdiších výtisk. K vli strunosti oznauji [^ak e.xempláe rzných tch skupin krátce jako »I. a II. vydání < i
?.
i
'l
Zmny
12
nái,
sebe
vedle
položíme-li
pro kritiku ejkovu.
onen
odstavec
a
opraveným podle
Hynovým
kritiky Cejkovy:
vydání:
I.
Oko po
takm
okrauhlé,
a
jest tjrnii swaly (Muskel)
obklopeno,
okem
na horu a
z
dwa
nichžto
dol,
r,
s,
dva wprawo a wlewo
jiné
abcd
krautí.
kže nepr-
Okolek
oka
hledná,
rohowin podobná^ anaž
jest
proto
rohozvkati neb bránici i'ohowau [Hurn-
Pední prhledná jest,
hattt]
a b
ást'
slozve.
Pod
kací.
a
nowená
wn
aby
tomu,
k
ponkud se
otwor
okrauhlý,
W
Záze umístna
pille).
ástka hlat!
zow^au.
ji
dw
tekutost,
hlednaii^
sklenati
zazuirá. sií
neb
swtla
nerve)
d
mezi
rem oka
^
hledná, tzcrdá, bilá^ blnatka {tnenibrana itazzuaná,
sclerotica)
pední ást
jejíž
hledná a
tato mezi a
ponkud
blána
nalézá se
itatkau
pr-
b jest
i
Pod bl-
vynikající.
tmawo-
jiná,
barewná, ustanowená k tomu, aby od-
swtla
wnit oka zamezovala.
u
Tato cezunatkan (Aderhaut) se nazývá.
zetelnice,
podobná, a co
ára
a šocozvici jdaucí,
N
d^
leží
tenká, meká.
lézá se
dli
pille).
oce
Idtkti
jako zvlhkost
Za rohozvkan dukozvá
pední
Zetelnice
zadní pak
c.
nepr-
blána
jest
raz
pr-
zv
sob za
nerw zrakowý (Seh-
se
abcd
oka
krautí.
nalézá se
(Netzhaut) nazývají (o m).
pojí
Okolek
dol,
a
oka (Pu-
mají a bránici nerzvozvan
sítozjoici
dwa
Pední ást
naskrze protkaná^ již pitezvci
S tauto
dwa okem nahoru wprawo a wlewo
nichžto
a
obklopeno,
kožka
Nejzáze nachází se kožka jako
nerwozjoati
z
jiné
okrauhlé
té
komnaty^ z nichžto
wodowatt
(Muskel)
neb blanati rohozvati (Hornhaut) slowe.
swtlá; proež také šocowici hlatni
we
takm
swaly
totiž
jest
oce
oka
totiž
{kíštdlowaii)
oko
otzvor
kulice
wyni-
u wnit oka zamezowala. Tato žilowici (Aderhaut) se nazýwá.
se šesti
dobá jest
po-
rohozvin podobná^ anaž proto ro/iozvkan
erná, usta-
odraz
Oko
Budiž okolek abcd oko.
a
mezi
její
nalézá
rohozvici
tmawobarewná,
jiná,
vydání.
II,
Budiž okolek abcd oko.
doba se kulice
emž
obou vydáních, pi
v
ležatým písmem naznaujeme difference mezi textem píjvodním
otwo-
osy jméno
ež
(Iris),
i
duhuzcka
blána
W
otwor okrauhlý, zetelnice (PuZáze umístna jest
ástka oka
podobná, a co hla svtlá
oozuicí hlatni
(krystalozvati)
Duhozvka
oko
wau.
na-
té
dlí
pro-
;
zo-
ji
dw
we
komnaty, tektitinan zvodozvaii naplnéitc.
Za
šocozvicí jest
Nejzáze
látka sklená.
nachází se blána nerzvowá, sítnici (Netzhaut) zwaná. S tauto pojí se
kowý (Seenerve) mezi d otworem oka a šocowice
a.
jméno
c.
nerw
zra-
ára
AV,
jdaucí,
osy
nese.
nese.
Na druhé proti vydání
(36)
stránce
vymnného
prvnímu (jedin v
ádku
str.
tohoto 9.
jest
listu
není nijaké
slovo »tvánost«,
zmny opra-
veno potud, že také ležatým písmem vytištno). Ostatní Dušesloví,
v
výtky
nmž
ejkovy týkaly se patrn úvodu ke chtl podati jakýsi nártek tlovdy,
II.
ale
dílu
Hynova
opravy tuto
:
Zmny
uinné
ejkovu
pro kritiku
13
odnášely se vtšinou k terminologii; jen na tech
teba mniti odstavec pro vcné nesprávnosti Str.
vydání:
I.
Krew,
jsauci
e
223: v
II.
vydáni
zmnna slova
vyznaená
takto
nádobách kreivnich
(Blutgefásse) uzavvena, koluje v celém
místech bylo
asi
^)
:
w
cewách krewních
w
ili
krewniccch
tle, a jelikož nelze, aby rychle wznikla
na konci prwním a zmizela na druhém potebí, aby dotený krwe
jako
w
skutku
obh
dál se
Za tau píinau psobí
kruhu.
\v
nádobky
krewní
saustawu
jako kruhowau, kteréhožto kruhu ste-
dem
jesti srdce, okolek nádobky zv/á-
sené žilek
(
Haargefásse
pleteniny
),
nejtenínejších,
paprsky
céwy wlásené
totiž
posléze
céwek
ode stedu k okolku jdoucí (od srdce
nádobkám wlásenýni)
totiž k
srdenice
totiž neboli
a kreivnice neboli rien,
žíly
jsan^
tepny {žily
bicí)
žily
k
céwkám wláseným,
jsau tepny (Ar-
a žíly (Venen).
(terien)
kreivné {Arte-
Venen).
Jak patrno. Hyna peložil
si
nmecké
Blutgefásse, Haargefásse zcela
doslovn >nádoby« nebo »nádobky krewní* a pod.; akoli mu pak bylo to vyteno a pipomenuto, že již eština má svj výraz »cévy« a pod.' nechal pece v uvedeném odstavci ádek 5. nádobky krewní*. Na téže stránce dále zase jednak vadná terminologie, jednak spletení »komor« a »síní« srdeních uinila nutnou zmnu tchto vt: >
Str. I.
Jcsti
II.
(srdce) vvnit duto a na ásti
rozdéleno. na
sí
totiž
prazvan a lezvau,
jedna každá zase na
z nichžto
padáwá komory. Zi.'odinati,
223:
vydání:
Prvvní
(Vorkammer,
sluje
dwé
roz-
siní od-
Venenstock),
Jesti
dleno, lezvati^
wnit duto
totiž z
vydání: na
ásti roz-
na poloz^nu
prazoau a
a
každá zase na
nichžto jedna
dwa dih rozpadáwá. Hoejší (Vorkammer),
dolejší
druhá pak komoratt piz^Hnlinan (Ar-
mer) se jmenuje.
terienkammer) se jmenuje.
tepen (Pulsadern), onano
Tato žene
krew áo srdenic ili do p}'izi
ji
{?\i\s-
adern)
z
sluje síni
komorau (Kam-
Tato žene krew do ji
žilami (Blut-
tla se wracující pijímá,
odzvodicemi ili krev
nicemi (Blutadern)
tla se wracující
z
pijímá.
')
Mimo
náležející, str.
na p.
str.
to
pi tom
též
opraveny nkteré tiskové chyby íjako
228 'dvakrát) maje (místo: majíci, nkteré ovsem zase
221.
.
7.:
í
(místo:
i).
str.
221
5.
pi-
nov pidlány:
Zmny
14
pro kritiku ejkovu.
A jako tuto »tepny«, .žíly<, komory, »sín. atd. náležit bylv opraveny místo výraz od Hyny, asto velice nehezky utvoených, tak v dalších vtách a odstavcích opravy jsou napoád terminologické a jednotlivých slov se týkají, totiž i
tém
:
I.
Str.
221
223 223
224
225
ádek p. 30sl
vydání.
II.
vydání.
spletení
Str.
»umu«
a
»rozumu€.
15
»umu«
Spletení
16
a nadsmyslný,
vivost, citlivost, snaživost
—
»rozumu«.
svtu mohutnosti naše duševní
k dvojímu
a
a
se
mohou
—
pedsta-
odnášeti a podle toho také dvojího
druhu (pedstavivost smyslná a nadsm\slná atd.). Pedstavy o svt ale oba smyslném poskytuje nám »smysl«, o svt nadsmyslném » rozum bezprostedn. Naproti tomu »um« zpracovává pedstavy a rozumem a smyslem poskytnuté, jest tedy proti nim druhotný, a to, co tvoí a spolu
jsou
—
—
bezprostedn nabyté, Jak eeno, korrektor asi neporozuml jako tomu u rozumu a smyslu. základnímu tomuto názoru a stanovisku Hynovu a veden jsa asi snahami pedevším, aby vystihl se termin nmecký »Verstand* — >Vernunft« (nikoli ve vztahy uvádí
pojnxj^
,
jest odvozené,
nikoli
—
termin ten v duchu a smyslu urité metajysiky a psychologie) nejen v
tch
ru-
zamnil slova mínní, ale takže nejen myšlénku auktorovu porušil, ale ani d-
kopise upravil výklad
podle
slov
svého
i
p. v § 67), sledn svých zmn neprovedl; srv. zvi. str. 119, ádek 19., 27., 29., 30. taková nesrovnalost, že na p. na a j.M Ba »korrekturami< jeho vznikla zvíatm ponechali obdoby umti^, ale na str. 120 praví se yjako jsme míst, na které jedin tu mohla by býti narážka, totiž v § 67., tak jak pvodn vyšlo z rukou tiskae a korrektora, není nijaké zmínky o njaké Ze však Hyna opravdu již by bylo piknouti zvíatm. » obdob umu*, v rukopise podobný výklad ml, to potvrzeno jest mim.o tuto revokaci také opraveným exempláem, kdež str. 115 zeteln *piíká se zwíeti obdoba uviu (Analogon des Verstandes)*, patrn tak, jak pvodn auktor
ta (na
i
napsal.
Když
takto korrektor, tebas
zmny
padné
v díle
s
nejlepším úmyslem, uinil jisté nepí-
Hynov, nebudeme
se
diviti,
že auktor
stžoval
si
aby jeho opravy (spolu s opravami, Dra ejky) byly provedeny tak, aby nkteré
a rád asi uvítal usnesení sboru,
nuti
žádala
kritika
znova se vytiskly a k dodatenému napravení a
Kde
njaké
zamnní lenm
jichž listy
Matice
p. místo ^um* »rozum* a podobn), tam i)estalo se na tom, že vc vpotena byla mezi »Opra\vy« na konci knihy vytištné; ímž se stalo, že v I. vydání »Oprawy« zabírají asi polovici stránky, kdežto v II. skoro pl druhé stránky. Pokud správného pom-ru termin »um« a »rozum« (a odvozenin z nich) se týe,
zaslaly.
stailo
opraviti
jsou takto opraveny stránky
stránkách
vc
listu
bylo
doporuovalo
zmna
Nejhe
(na
121 (dvakráte), 154 (dvakráte), 155, 173 (dva-
274
se opraviti, vytištn
týká se
slovo
a 327.
Jinde,
kde
radno mniti tyto výrazy, aneb kde
to vysvitne z následujícího
statná
:
185, 211 (d^^akrát), 257,
181,
kráte),
jediné
v<
56,
znovu celý
list
i
bu
na obou
jinou
njakou
náležit zlepšený, jak
pehledu srovnání obou vydání. jenž
První a podpodává práv definování pojmu »umu«
snad asi str. 119, . 29, kde oba terminy pevrátil: ^Rozumu násleprime Canož jen umu náleží), anobrž nepimé toliko a záponi poznání nadsmyslného jesti pozstaweno.* Jiná spletení jsou na p. str. 121, 154, 155, 157, 158 173, 181, 185, 211, 257 atd., jak ješt dále bude úpinji podoteno. ')
down
nikoli
Zmny Ten
a »rozumu<. str.
92 takto
v
17
(patrn po úprav korrektorov)
vydání
I.
Hynovy.
zní
na
:
Úkon umu pedstawowání,
Verstand)
(intellectus,
jest
ponímání aneb upostedné
danau rozmanitost pedstaw w jednu jedinau pedumowau anebo pojmem ili pontím
ježto
stawu spojuje, kteráž pak pedstawau (conceptus,
notio,
Begriff;
innost
slowe.
pedstaw rodowých, obecné
tato
umowá. jakožto pwod \v jeden pojem slu-
ze zwláštního odtahující a
ující, pojímawostí (BegriíTsvermogen) slowe.
(a
Když bylo vyhovno auktorov stížnosti, tištny listy strana 91 n. ovšem str. 93 n.) znovu tak, že užilo se jiného, trochu hustšího písma; i
konec 5
z
opraveného
»U7n (Verstand) kraft) se
nazýwati
ponkud
55. tím
§ 54. a celý §
ádk
jest
mže,
sraženy a na
str.
91 ješt vešlo se
znl pak:
§ 56., jenž
mohutnost mysliwá, kteráž viyslkvosti (Denksice
a
proto,
že
um
pojviy
wesms
se
zanáší
že pojmy (myslí), bu že pojmy twoí porownáwá a sice je aneb w pomr stawí (satuinost, Urtheilskraft) aneb jeden pod druhý bere (rossudnost, Schlusskraft). Rozum (Vernunft) jest pojímawost nadsmyslná aneb mohutnost pedstaw nadsmyslných ili zvid
(pojímawost, Begriffsvermogen)
(Ideen
bud
.«
uiríme si otázku, zdali tato podoba § 56 prost Hyna dal vytisknouti odstavec napsal napsal, zdali jej nyní jinak. Otázku tu ovšem i ten, jak jej pvodn urit zodpovdti nedovedeme, nemajíce již pvodního rukopisu knihy. Nemožné by arci nebylo si mysliti, že prost tu uinn návrat k pvodnímu napsání auktorovu. Vidli jsme, že korrektor dovedl také škrtnouti vci a zmniti výklady, na nž se pece dje pozdji revokace, tak že ono místo fstr. 115 II. vydání) zajisté bylo již pvodn tak napsáno a stilisováno, jak je máme nyní v II. vydání Dušesloví. Avšak zdali platí to také Zastavme se
jest táž
jako byla
o míst, o kterém
tu
na
te
a
chvíli
pvodn,
t.
j.
zdali
jednáme?
Pochybuji;
pravd daleko podobnjším
mi zdá, že auktor poznav, že nebylo výkladu jeho o »umu« porozumno, místo to pepracoval a hned také vymezení pojmu » rozum* na srovnanou dodal. Tomuto mínní na podporu mohu uvésti dv vci: se
<2;
K
§ 56. (na
str.
92)
logická vysvtlivka, které v
I.
v
II.
vyd. jest dodána
následující
termino-
vyd. není:
Liší se um od smyslu a rozumu swau postedností, jelikož pedstawy bezpostední nám poskytují, onen smyslné, tento rozum smysl pak nadsmyslné um ale bawí se pedstawami obnowenými a sice rodowými i pojmy. Umu to jedno, kým se mu látka podáwá, smyslem-li anebo rozumem, on wždy úkon swj wypluje t. z látky smyslem anebo rozumem sob podané twoí pojmy, je porownáwá, w pomr stawí aneb jeden pod druhý bére. K. p. Rozum poskytuje mnoho pedstaw jcdnotliwých o Bohu, z kterýchž pak um wytwouje pojem o té nejwyšší bytosti.*
>Pozn. i
:
í"
ada: Hynovo
Dušesloví.
^
:
Zmny
18
Hynovy.
pravdpodobno, že tato poznámka piinna byla teprve v II. vydání a že v rukopise díla Hynova jí nebylo. Nebo, kdyby rozumu* prof. Chrnla anebo byl býval toto vysvtlení o pomru »umu dokonce Jungmann etl v rukopise, pi zetelnosti výkladu, tuším nebyli by na pojímání auktorovu ani na jeho terminologii nic mnili. Ale práv,
Svrchovan
jest
—
poznámky té nebylo ani proto mohlo dojíti bona fide k
§ 56. nebyl tak
že ani
b)
Avšak mohlo by
rovnž
v
II.
vydání;
novém spracování
i)
Poznámka uvedená
se namítnouti:
pozdjší elaborát, uchystaný k § 56. jest
nešastnému*
>
jasn formulován pvodn, korrigování.
z
jest
opravdu
toho však neplyne,
že také
Než
otištn.
tu
máme
pádnjší
jiný,
ješt dvod, jenž nasvduje pozdjšímu zmnní tohoto paragrafu. Hyna naznauje trojí druh innosti >umu« i »myslivosti« totiž: »pojív mavost, soudnost a rozsudnost,* druhy to innosti zejm podle kategorií elementární logiky obyejné stanovené. A vskutku také hned § 57. v II. vy-
nm
dání oznauje
záhlavím >a) Ponímavost"- (ehož v
I.
vydání není), a dále
oznauje: /i) »Saudnost« (kdežto v I. vydání tu nadepsáno; >Saudnost«). Avšak tetí druh innosti umové nadepsán zase /3) »Roz-
§ 59. nn. a)
:
nebyly petištny), kdežto podle § 56. sudnost* (ponvadž píslušné ml býti nadpis ten: y) »Rozsudnost«. Tato na první pohled nepatrná vc listy
ukazuje, že
Hyna pvodní své mínní o tídní innosti umové zmnil a urit Obsah* knihy a » Pehled* na str. 164 . 4. pi II. vydání znjí stejn v I. vyd.
potvrzuje také zcela zdola, které
»
6)
Mysliwost
a)
Saudnost
p{)
Rozsudnost
Z toho zeteln,
tuším, vychází
na jeve, že Hyna pvodní výklad svj prohloubil a že tedy pracoval, takže v se jak
n.
i
a neobsahují tedy kategorii »Ponimavosti«.
lišící
to
II.
máme
vydání
zajisté
již
teti
od prvního auktorova, tak od druhého
ného), korrektorem
(v
I.
pe-
§ 56.
i
znní tohoto
odstavce,
vydání obsaže-
njak upraveného.
Dále bylo nutno uiniti
zmnu
s
ponvadž po novém
§ 59.,
zpraco-
V
II. vyd. vání § 56. stal se jednak nesouhlasným jednak i zbyteným. vypuštn, a paragraf z bývalého 60. tento klidn proto také prost celý §
uinny
paragrafy dva
pisem, jak
jinak tyto odstavce
úpln beze zmny,^) ')
Kdo by
chtél,
oba
a
i
list
mohl by
97. n. byl
i
znovu tištn.
jinou malikost uvésti.
její
pvod,
s
nad-
3.,
I.
V
—
I.
vydání užívá Hyna ve-
zeteln »wždy«
ale na tuto
Jedin opraveno slovo (str. 98, . nová tisková chyba (str. 98, . 28.) *nic<. ')
§ 59.
Saiidnos, druhá pak oznaena jako § 60.; následující § 61. na str. 98 zaínající nechány
»/3)
skrze formy »wzdy<, zde však v této poznámce
také prozrazovalo pozdjší
uinna novým
první polovice jeho
:
pipomenuto:
vyd.)
tištno, což snad by
malikost nekladu :
nijak váhu.
*rozliiií< v rozliní, a
pidlána
;
Zmny
zmna
Nejvtší
však
stihla
Hynovy.
19
jednající o otázce,
§ 67.,
zvíata
zdali
nadána jsou rozumem jako lovk ili nic, a zdali sluší piknouti jim jakýs takýs um. Jisto jest, že tu korrektor svým mylným pojetím významu slov »um rozum* zpsobil zmny, jež vedly až ku zkomolení
aspo
—
mínní auktorova v té píin velice však pravdpodobno mn aspo se zdá rovnž, že Hyna ani tu nerestituoval prost partii tu, jak ji pvodn ;
napsal (leda druhý odstavec paragrafu toho), nýbrž že chtje, aby o
samo sebou zejmo,
této, jak jest
dosti choulostivé pro auktora
Nebo dáním
jinak nedovedu
pokud pikládá
znané odchylky mezi
zvíeti.
a
I.
vy-
II.
by byl provedl je samostatn korrektor, zdá se pece tžko A když uvážíme, že v druhém vydání obou odstavc prvních
že
;
první odstavec znovu a co
intellektu a
vysvtliti tak
si
aspo
pepracoval
nebylo pochyby, co soudí,
možná urit povdl, jaké stránky
vci knze,
—
myslitelné.
umu
nalézáme tídní inností a rozsudnost,
vezmeme
a
v
trichotomické, totiž v pojímavost, soudnost
úvahu
s tím,
co o §
myslím,
56.,
velikou
s
tém
bezpeností jsme vyšetili, stává se jistým, že alespo první odstavec od Hyny znovu pedlán byl a uveden právem v souhlas s definicemi a klassifikacemi paragrafu 56.
Celý paragraf 67.
práv
jak
tedy,
str.
vyloženo,
113
pipomenutá na str. Hynovu (není-li dokonce
16.,
skládá
nov
asi
jest
okolnost vání
— 116 že
tém
se
ze
první
druhém
svdí
pvodnímu
stiliso-
o
restituováním
odstavec pak v obou vydáních jest zcela tožný až na
rozum*
;
piléhá k
spíše
prostým
odstavc:
tí
vypracován
zmnu
jeho), (v
1.
tetí
ádce
»um«. Tetí tedy odstavec nebylo teba mniti nicmén ponvadž § 67. celý v II. vydání jest de/ší, bylo nutno pi novém tisku tchto list užíti jiného, hustšího písma a tak pvodní str. 113 115 octly se na str. 113 116, a II. vydání pokulhávalo za I. vydáním stále
toho odstavce)
»
v
—
—
ádky
asi o 2
a teprve na
str.
119 zase vše vyrovnáno.
Pepracované dva odstavce uvedeme nyní, aby tená sám mohl posouditi pomr obou vydání, pi emž shodná slova v obou textech jesti jich mén než neshodných naznaena jsou ležatým písmem.
—
—
67. v
§.
Z
toho, o
emž
zu
§^'.
vyd.
I.
(str.
113
n.):
pedcházejících pojednáno,
stanoiviíi nátii nyní
hau,
jisto
držíce
se
/,
toho, co
w
eeno, jakož o mohutnosti, kterau §. 56 o umu smysl pedmty wnjšími dojata, pedstawy bu
duše, jsaucí
pomoci
jednoduché
sob oswdomuje,
pedstawy tato jak
ili
pojmy
lowku
podntem jakým studeno
i
—
awíata rozumem (Vernunft. ratio) nadána jsa7(, ili nic? zwiatum rozum piítají; jsajif kdo jim jej odpírají. My
jnožno: Zdali
teplo,
rodowé
bu sob
rozmanité iní,
libost
i
jedno
pojímá a tudy
mén spolená jest. Nebo zwíe, jsauci pomocí idel swých, netoliko hlas, wni, chu, nelibost, ale znaky ili podoby jednotliwých
tak zvvíeti wíce
dojato
w
wyznati musíme, že mohutnost
i
:
Zmny
20
pedmt
ástek
a
jejich
w
Hynovy.
témže, jak se
smyslm
poádku
jeho naskytují,
pojímá a samoinností swau pirozenau w jedno spojuje i snímá. To že zwíe skuten iní, dkazem toho jest, že celé pedmty zná; cožby nemohlo, kdyby smyslem nabytých jednotliwých a rozmanitých znak jistého
pedmtu,
k.
jen ruku
w
sob
mysli
bu
bu
jen nohu, jedno nesluowalo a sob nikdy jeho celého (we wší jeho znak spojenosti) nepedstawowalo. — I nedosti na tom, že zwíe znaky ped-
lowka, w
p.
nho,
z
a
mtw
pojímá a rozmanitost jejich w jednu pedstawu, w jeden obraz tau mohutností nadáno jest, že smyslem neboli od smysl sluuje, nébrž pocházejícím zwdem (Wahrnehmung) nabyté pedstawy ili obrazy sob i
že za delší as we swdomitosti swé podržuje (pamatuje) swdomitosti zmizelé zase w mysli sob obnowuje ili na pamt rozlinau dobau slýchaný, si uwodí, k. p. hlas lidí domácích a známých, nebo cestu jistými místy konanau po pedmtech na ní jsaucích poznáwá
oswdomuje, a jiné ze
w
ili zase
i
mysli
Z toho tedy widti,
obnowuje.
si
že
zwíe jak umem
pirozenau duše samoinností neboli obrazotworností odtahowací, pamtí a obnowliwostí ili wzpomenliwostí tak jako lowk wíce mén nadáno jest. ponímawostí, tak
i
Než pedstawy ty, ježto zwíe pomocí umu si iní, musejí pedmty wnjšími (a posteriori) psobeny býti, a tu rozchází se um (Verstand) od rozumu (Vernunft), kterýmž toUko lowk bez pomocí pedmt wnjších pauhau wnitní inností duše swé (a priori) pedstawy sob psobiti, je rozjímati a rozbírati,
nesmrtelnosti atd.
tedy wyšší
lowk z
z
píin
následky wywoditi, widy odtažité,
twoiti a tudy u wyšší
si
stupe myšlení rozumu
pojmy
odtažité, a tudy
i
míe
slowa,
ba
i
myšlení
ei
žádné
Pepracován
wbec jest
e
celau
pro zwiata rozumu zwuky lánkowitými ponkud obdaena
nemající, byla, z
o ctnosti,
k. p.
mže. Ponwadž
se pipisuje, kterýmžto
toho patrn wyswitá,
z nich
mysliti
pauze a jediné
twoiti
teba
mže,
si i
nkterá
nedostatku wyššího
zrozumitelné schopna nejsau.*
tento
díl
§
67.
ve
II.
vydání
(str.
113
— 115)
takto
*Z možno:
toho, o
emž w
Zdali zzviata
^^ pedcházejících pojednáno, jsou, ili nic?
umem nadána
stanowiti
—
nám
nyní
Jsauf^ jižto zzvi-
piítají ; jsaut kdož jim jej odpírají. My dime: Jeden každý nejmenší žiwoich jest itím zárowe s lowkcm nadán l§ 17); názor nepináleží sice wšem, a wšak pece pemnohá zwíatm opt zárowe s lowkem, ano nkterá zwiata tím neb oním smyslem lowka dokoná pedí, n. p. orel zrakem, pes ichem (§ 18 28). Obnowiwost jednot-
ratthn
um
i,
i
—
nickau (obraznost :^
rownž
pamt
-\-
obrazotwornost,
mnoha zwíatech jako
ano
lowka
i
obrazotwornost odta-
spatujeme; a obnowiwostí jednotnickau wyniká sice lowk nad zwiata nkterá, nikoli ale nade wšecka (§ 54). A wšak obnowiwost rodowá i um jesti to, ímž louwk (sic!) stupnm již (dem Grade nach) wyniká nad wšeliké zwíe. howací)
na
u
Zmny (Že
lowk
zwíete
rozumem
a
Dílu
I.
^1
podstatn
swobodností
váz
jest rozdílen,
Hynovy.
ást
(dem
VVesen
nach)
od
Obrazotworností odtahowací
II.).
lowk
pedstawu powšechnau (Gesammtvorstellung), a z pedstaw powšechných obraz rodowý (Gemeinbild); a wšak z obraz rodowých nemže již wytwoiti pedstawu rodowau (allgemeine Vorsteliung) neboli pojem (BegrilT), jako to mže lowk. Tak n. p, zwíe pate (sic na uritého lowka (swého pána) wytwoí nejprwe pedstawu znaky: hlawu (a), dw oi (/i), powšechnau {aiiyde^rj), wida (sic!) na
wytwoí zwíe
tak
dobe
jako
!)
nm
ruce (()), dw nohy (f), tlo, smr a chod wzhru (b), uši (y), dejme tomu, že (?/). Jindy widí lowka s tmiže znaky, a wšak místo jednu nohu. Po tetí lowka s týmiže znaku e (dw nohy) widí m znaky, ale místo d\ widí />= jednu ruku. Znaky tyto obraznotworností (sic odtahowací pemítá, rzné (p, m) wypauští, n. p. jednonohý, jednoruký, weliký, malý atd., spolené sluuje, a wytwoí takto rodowý obraz (Gemeinbild) lowka Ujiyds^^};, kterýmž pak ne již uritého lowka (swého pána), Nyní ale. není již s to, alebrž jednoho každého lowka si pedstawuje. aby z tohoto rodowého obrazu lowka wytwoilo dále ješt pojem (BegriíTj o lowku, aneb není s to, aby wymísilo pemítkau znaky lo-
dw
dw i
e
Ij
wka
nutné (nothwendig) a jestotné
i
podstatné
(wesentlich)
znak
ze
náhodných (zufállig) není sto, n p. aby postihlo již nutného a podstatrozumný (§ 57), j = swobodný (frei) átd. Zwíe ného znaku lowka x pojmem (rozumný, smyslný twor), nébrž lowka si nepedstawuje tedy ;• obrazem rodowým (« /j d s ^ í/). Za tauto píinau, an zwíe totiž znak nutných a podstatných ode znak náhodných w pedstaw powšechné a w obrazu rodowém odmísiti a pojem wytwoiti nemž, stanowíme, že zwíe pojímawostí není již nadáno jako lowk. Nemže-li ale zwíe pojm twoiti, tehdy jich také dále nemž porownáwati, t. j. není již schopno ;
k urení
pomru
mezi pojmy
schopno k podboru
mawost
ale,
pojm
t. j.
stanaucího,
ono nemá
t.
j.
nemá
saudnosti
roz.sudnosti,
jako
;
aniž jest
lowk.
Pojí-
saudnost a rozsudnost jsou innosti umu. Zwíe, pojímawostí,
saudnosti a rozsudností nejsa
(sic!)
nadáno, nemá umu,
a.
lowk
wyniká
umem
nad wšeliké zwíe, již stupnm. Nic wšak mén widíme na zwícti dušewné innosti, které nemalau nesau podobu s umem lowka. N. p. lowk odmšuje umem znaky
—
twoí pojmy zwíe odmšuje obra/otworností odtahowací znaky siiodné od znak rzných, onyno sluuje a twoí obrazy rodowé. Tot podoba pojímawostí lowcké. lowk uruje umem pomr mezi pojmy stanaucí, zwíe uruje
nutné a podstatné od
obrazotworností
znak náhodných, onyno
odtahowací
pomr
sluuje
a
mezi pedstawanii jednotliwými, po-
wšechnými a obrazy rodowými. Tot opt podoba saudnosti. lowk bere umem pojem jeden pod druhý, a wšak zwíe bráwá obrazotworností odtahowací jeden obraz rodowý pod druhý, aneb jednu powšechnau pedstawu pod druhau atd. Toté zase podoba rozsudnosti. (O wšem tom ze zkušenosti pcswditi se mže každý) Pro tuto podobu inností obrazoi
:
Zmny
22
Hynovy.
s innostmi umu u lowka náleží a piobdoba umu (Analogon des Verstandes).* Nejznanjší a vcná odchylka mezi textem I. a II. vydání jest tedy partii v tom, že v I. vydání pipouští se v této u zvíat >um« jako u lovka, kdežto ve lí. vyd. upírá se vlastni >um< zvíeti naprosto, a pipouští se u nho jen jakási obdoba umii^ nco, co jest lidskému umu anatak jak práv s tím ve shod ku konci logické, ale nikdy s ním tožné,
twornosti odtahowací u zwíete
íká
se zwíeti
i
—
§ 69. konceduje se zvíeti jakási
nýbrž
již
i
*
obdoba posnatkuv<
Ze v tom prozrazuje
v prvním vydání!
se
— avšak nejen ve
II.,
nedslednost korrektora
pise
zárove však že to dkazem, kterak již v pvodním textu, v rukoHynov, asi podobné nazírání na vc bylo, tebas nebylo vyjádeno
tmi
slovy jako
dv
následující
I.
vydání,
pozdji v II. vydáiii, podotkli jsme již svrchu. S uvedenou úpravou místa jest v píinné souvislosti zmna textu, akoli ne tak, jako pedešlá, pronikavá, v § 104., úvodu to k II. ásti prvního dílu, pojednávající o > innosti duše nadsmyslové*. První vta této ásti, rekapitulující, že lovk od zvíete neliší se co podstaty, nýbrž jen graduáln, ponechána i pi novém tisku listu str. 167 n. nezmnna. Za to
vty
Vyd.
Weškery jeho
iti,
názor
^
Vyd.
nost,
i
žádost,
bu
cit
rozumozJi)e\
rozsudnost,
sjny-
atd.,
bu
jako saud-
zvolnoinnost,
saucit
zwíetem zarowe má lowk. a nad zwíe jimi nevyniká; tmito, jelikož o stupe jsau wyšší, bezpostedn sniysloivými wyniká též atd.
Onyno
se
lowk ponkud
nad
stupnm od nho
se
Tím
II.
innosti, o kterých
bu
posawad promluweno, jsau jako iti^ názor, piid^
slowe\
nizši atd.,
bti
umozve' jako ponizvawost.,
satidnost^ 7-ozsudnost, saucit atd.
se
zvvíetem
smy-
žádost^ cit
Onyno
zárowe má lowk,
a
nad zwíe jimi newyniká; tmito, jelikož o
stupe
ných,
jsau vyšší
wyniká
zwíe,
a tudy
též
bezpostedn smysl-
lowk ponkud
stupnm
se od
nho
nad liší.
zwíe, a tudy
liší.
také vyerpali jsme podstatnjší a rozsáhlejší
pání Hynova byly uinny. listy
Weškery jeho
innosti, o kterých
mnowe\ jako ponimazvost,
ptid^
nadsmyslozvé
takto
I.
posawad promluw^eno, jsau slowe' neboli
sob
mají se k
Ostatní
zmny,
jakkoli
i
zmny,
které podle
k vli nim nkteré
znovu byly tištny, jsou zase jen malé a týkají se z veliké ásti jen Jen ti ješt zmny jsou trochu obsáhlejší, zabírajíce
jednotlivých slov.
nkolik
ádk
textu.
Pedn pozmnn
zaátek
§ 68. První
lowku
vta ('Rozum
dáno«) vynechána a druhá upravena v úvod takto: > Myšlení býwá tím dokonalejší :c další pak výklad ponechán úpln beze zmny.
tedy slowe wyšší ta mohutnost duše, kterau
Po
§ 71. na
str.
123 pak pidán
jest
pehled
mysliti
»myslivosti«
bylo radno uvésti nyní v souhlas (co do klassifikace umu)
vypadá takto ve
s
;
ten arci
§ 56. a proto
Zmny vyd.
23
Hynovy.
vyd.
ale ve
I.:
Pehled.
Pehled. Mysliwost: 1.
Rodowá
=3:
Um.
2)
istá
^
Rozum.
a) Saudnost
=: Úsudek.
b)
3
1
Rozsudnost
Upotebená
II.:
1.
Obnowiwost rodowá: istá iz: Um, umnost i mysliwost. a) Pom'ma\vost /3)
z=.
Rozsudek.
:i=
Poznáwawost.
y) 2.
Saudnost
Rozsudnost
Upotebená
Poznáwawost.
zzi
«) Pesažitá itranscendental). \\)
Zkušebná.
a k vli níž celý list nov byl jejížto nesprávnost Herbartovské, tištn, týkala se nesprávné vty o nauce snad chybou tisku byla zavinna. Na str. 19. totiž bylo pvodn vytištno:
A
tetí
zmna,
která byla
pedstavy nemají do sebe
(Herbartovci praví,
že)
samy zachovávaly*
a to ve
»
uinna
II.
vyd.
zmnno
moci,
takto: (duše)
by se »pedstav na-
kterou
bývá a tyto že mají do sebe moc, jíž se pak samy zachovávají*, chyba hrubá aspo ponkud byla napravena, tebas ne docela.^) Ostatní
zmny
tém
veskrze jsou opravy
zeniny jejich) nebo naopak, a vedle toho
zmny
»um«
»rozum«
v
výrazu
»
(a
ímž odvo-
vidina* ve »vida«:
Vymnné
24
I.
Str.
vydání:
listy.
:
Dopisy Jungmannovy.-
dalo se na penzích*
100
konv.
zl.
mny
25
výtisk
a 20
spisu.')
oznámil ono usnesení Sboru spisovateli tímto dopisem
Koneíi
wytištn do opiawdy
jednau
kami, které^)
Dwa
wioží.
knihwaza
wazb
pri
který
pipiš,
i
týden zdržel. Posílám tedy Wašnosti 18 wýtisk^)
cdewzdal panu Ebertowi, by Piložených zde 100 zl.*') Sbor
pkn
rému doruil.
ili
své
Matici
díky,
malý
Zstáwám
obdržení
^°)
dkaz
i
sta-
(sici)
musejní
a skládaje^j
powinné
penz tch doswditi
Prosím, byste mi
ráili.
hlubokau uctiwostí
s
Wašnosti
W
mladému
Komita
swé wdnosti^)
pízni Wašnostin porauí.
naši další
kratikau kwitancí
opraw-
do er-
wázati
jich knížeti
jakožto'')
celý
o
s
na tuho ke každému exemplái necha
wýtisky podle rozkazu W'""* dal jsem
Wašnosti
nás
lehko sešitých
wených-'') desek, a
posílá
Jungmann
-')
Praze, 20
íjna
oddaný
1844.
Avšak Hyna nespchal
s
za obdržené peníze neposílal.
ctitl
(sic)
JJgm.
odpovdí
k tomuto dopisu a ani stvrzenku
Proto Jungmann dopsal
mu
znova takto:
Téiintž.
Minulého dne 20 íjna slowí a
pro
100
jistotu,
musím.
zl.
C M.
'^)
poslal
jsm
[sic]
Wašnosti 18 wýtisk Duše-
a žádal o potwrzení, že jste jich'^)
dílem že sám se
že tak se stalo,
Ponwadž pak
dostati ráili, dílem
Sboru musejnímu wykázati posud odpowdi W""^' jsem
twrtý týden bží, a W' zprawením toho'^j toho prositi. Kaubka kníže pán exempláe ^*) hned
již
neobdržel, nucena se widím
dosvdení
podle
zcjmau
radost
p. prof.
projewil'^)
Zstávám Wašnost.
s
Ostatn dostal a
hlubokau'^) wážností
oddný 15 Listop.
')
1844.
Korrektoru, prof.
JJnLím.
J.
Chmeiovi za korrigování Hynova Dušesloví a ješt dvou
jiných spisu (Markovy Filosofie a
60
zl.
konv m. *) Denníku str. 3. ') Petrženo -bros 4 1
s«
Komenského Didaktiky; ureno
(patrné chtl napsati »brošovanýcn«
(podle téhož protok.i
.
Kritika v letech tyicátých.
26
Po tomto novém pipomenutí Hyna
—
nemám
pro to
a zdálo se,
poslal
konen
žádané
pivedena
že celá záležitost
—
nejspíše
jest
doklad uritých
o
stvrzení
pijetí
honoráe,
ke konci; ale nebylo tomu
—
Palacký A aby neutuchlo jednání o ní, k tomu nepímo piinil svým návrhem na soustavné pstování kritiky v asopise Musejním. Palacký již díve usiloval zvýšiti písnost kritik v tomto asopise. V letech ticátých tyicátých vskutku u nás kritika pstována nebyla
tak.
i
ádném
ani v
J. K
upímn pisy,
rozsahu
ani
Chviclenský v
náležitou,
s >
asopis pro
Musejní a
katolické
práv jako znamenitého
kritika a jest pln
v
pedmluv
v
domácích (zprávách) ostejší
z
duchovenstvo,
dobré ovoce pinášeti* mohly;
i
jsou
totiž
asopis
»v nichž
to,
velebí
by se
nadšen Palackého
dobré nadje pro
slib
Palackého,
k témuž XI. roníku daný, že asopis Musejní >od nynjška nežli
posavad kritiky šetiti v oumyslu má.«
Palacký reaguje na výklady Chmelenského, napsal
íma
Piznává to aso-
písností.
a probíraje rozliné
^)
tehda vycházející, dochází k resultátu, že jen dva z nich,
kritiky ujmouti a
A
objektivní
Slovu o kritice*
téhož roku (10. íjna 1837) v dopise
z
mu
Prahy
^)
po návratu svém »Zprávami
takto
:
svými ve pedešlých ronících tohoto asopisu o literatue naší podáva-
>Slovem o kritice* letos napsaným, popudil ste veliký poet literatorij eskoslovenských proti sobe. Hlas náruživosti jejich ozval se zdá, že to byl se neladn a surov zvlášt v Morav a v Uhích, jen ohlas, pvodn z ech pocházející. Litoval jsem toho velice, ne tak pro Vás, jehožto cti hana vášnivá dotknouti se nemže, jako radji pro literaturu naši, v nížto, ješt chudiká jest, pece vždy více horka nežli svtla se vyskytuje. Zastával bych Vás, milý píteli, kdybyste pílišnou a neslušnou pochvalou práva k tomu byl neodjal. Jest to na obé strany chyba naše, ze sobe sami ze sebe a s pátel i krajanii svých modly, z literárních odpiircii vrahy strojíme, ze protiese-h kdo sond odporný našemti, hned k osob jeho, ne k soudu samému a k diivodmn hledíme. Jak pak mže prospívati literatura naše, jestliže nikdy vyšší míry pikládati, ale vždy jen po strejckovsku vše chváliti budeme, cokoli sobe nedospli a chudí duchem libují? Náruživosti mají zvláštní logiku svou. / nenít potom divno, jestliže nkteré dležité knihy v Musejníku jen se oznamují, ale dkladnji se neposuzují, když pední mužové v literatue naší, bojíce se mrzutostí osobních, na posuzování ovšem vydávati se nechtjí, já pak, bych si jich nevážil, sám pedce ke všemu staiti nemohu.* Avšak úsilí Palackého nebylo korunováno ihned zdarem znatelnjším. Po osmi letech proto znovu uinil pokus, aby kritika dl eských pstovala se v asopise Musea úplnji a, což hlavní bylo, soustavnji. Ponvadž vc sama jinak jest zajímavá pro osudy Hynova díla dležitá, a ponvadž nevím, že by mimo krátkou zmínku u Tieftrunka ^) tiskem byla anobrž
nými,
i
a
a
mn
.
.
.
a
i
i
')
as. es. Mus.
"j
Otištn v Cas.
'j
Djiny Matice
i
XI, 1837, 263—279.
. Mus. XT, . str. 123.
1837,
str.
473 -479.
Palackého
bývala
sdlena významná
úsilí
slova,
o kritiku eskou.
Palackého
úsilí
27
o
vdeckou
kritiku tak
vhodné souvislosti s naší otázkou doslova záznam z ei Palackého v sedni Sboru Musejního dne 31. prosince 1845.^) Palacký tehda pravil: »Až posud nebylo kritiky anebo jen na mále; n. p. co Celakovský a VVinaický napsali, zasluhuje uznání, ale nepostauje, ponvadž to o samot zstává. Kritika jest potebná, máli se dáti literatue dobrý smr, spisovatelstwo ostnem pohádáno a obecenstwo oswíceno býti. Dokawad se Sbor toho neujme, nebude u nás kritiky. K tomu cíli mohl by p. Tomek ") od schzky ke schzce wésti poznamenání knih \vyšl>ch, o nichž by se pak rokowalo, komu by posouzení jich sweno býti mohlo. Ty kritiky byly by stálým lánkem Musejníka a musely by k warowání wšech nemilých okolností, nejprwé sboru k uwážení pedloženy býti: My ítáme v asopise tom obšírné zpráwy o jinoslowanských literaturách, ale o swé wlastní eské nalézáme tam leda jen katalog spis tu neb tam tištných, s nepatrnými wýjimkami. I dstojenstwí Sboru wc sama žádá, aby se to naprawilo, což se jen tenkráte stane, jestli se kritiky za rok každý z nich napíše. Což lenowé zawáží, že alespo když by nestailo, aby se požádali mužowé speciálních wdomostí skrze p. sekretáe, by se ku posouzení spisu propjili. Ponwadž ale toto literární odwtwí k nejdležitjším, spolu ale též k nejtžším náleží, musel by honorá co možná nejslušnji zwýšen býti.« K návrhu Palackého pidal se celkem Šafaík a pravil: »Kritika je te u wšech národ w bídném stawu, ponwadž se saudných hlaw nedostáwá. Nco jiného jest knihu napsati, nco jiného ji ádn posauditi. Dobré by bylo, abychom zkaušku uinili a peswdení nabyli, zdali se nám bude spisowatel k tomu se hodících dostáwati, jelikož posauzení takowé wždy radji wniterním puzením než dožádáním zroditi se musí a to zwlášt pro nemilé následky. Kritika nebyla zwláštní smr Sboru našeho, a wc ta žádala by zmnu statut, kdyby se Sbor promnit ml takoka w kritický orgán'*. charakterisující,
dovoluji
otisknouti
si
tuto
ve
i
dw
,
konen
uzaweno, >aby se uinila Musejním pod dohledem a odpowídáním redaktora samého. Sbor bude pomocí a pracemi wšemožn pispíwat a redakcí podporowat. a sice poradau, wyzýwáním
Tak tedy
ve Sboru
rokowáno
zkauška u wedení poádné a
pp. spisowatel skrze
tištný,
také
w
s
p.
tím doložením,
celku
a
stálé kritiky
w asopise
sekretáe a urením honoráru že se
každá wýtenosti swau
mnohem wýše honorowat mže.*
')
Dle protokol Matiních
•)
Tomek
byl tehda
str.
147
na 24
f.
za arch
wynikající kritika
^)
n.
sekretáem Sboru.
*i S tímto zvýšením nonoráe za kritiky ml patrné pozdéji redaktor asopisu Musejního potíže, takže neopomenul v sedni 1. kvtna 1846 ptáti se, zdali onch 24 zl. st. za arch má býti placeno za každou i jen za nkterou (vynikající) kritiku, re naež vc vysvtlena tak, že onch 24 zl. písluší jen kritikám, ke kterým daktor sám nkoho vyzve anebo vbec které by Sbor za hodné tohoto honoráe uznal. Nicmén pál si redaktor (Wocelj, aby toto usnesení Sboru bylo oznámeno také v Caso-
bu
Vrátkova
28
kritika
Pokus Sboru zavésti v asopise pstování kritiky domácí literatury zaal ujímati a zasáhl také spis Hynv. Jak jsme slyšeli, jíž díve ejka chystal podobnou recensi do Musejníka. Jungmann dále v list svém, svrchu se brzy
uvedeném na
zmiuje se o jakémsi Na koho Jungmann naráží,
str.
ihned odsoudil.
Snad
nouti.
9.,
tehcdá
již
njak
D)-.
o hodnot spisu Hynova, jak o byl prof. Josef Vinohorský,
jenž
pozdji recensi publikoval
také
Hynovu
jenž knihu
nelze bezpen dnes rozhodupr ústn se vyjádil odmítav
František
nm
filosofu,
o psychologii
pracoval,
snad to
;
jehož spis
Základové dušesloví prostovdného«, byl Sborem zamítnut;^) konen nebylo by nemožno, že to byl pozdjší bibliotéká Musejní, A. J. Vrátko. Že Vrátko mohl (ústn) také již tehda podobný odsudek pronésti o knize »
Hynov, tomu nasvduje odsouzení jeho, které pozdji (v dubnu 1846) referuje o Klácelov »Dobrowd«, zárove Hynovu dílu uštdil. Napsalt do slova takto: Porownáme-li Hynowo Dušeslowí
obma
mezi
s
Dobrowdau
takau povrchní ledabylau známostí ostatních ástí
O
pustil.
auplném
zažití
pedmtu
a
p.
K-wau, nalezneme
spisowatel jako druhý
že jeden
spisy tu podobnost,
filosofie
pimené form
ani
jakau
s
do spisowání zmínky .
.
se
.
výkonné filosofii jednak a jednak na dušewd. Filosofie Náboženstwí oekáwá od wykonné filosofie jednak svého stwrzení jednak oprawy; z wykonné filosofie bére filosofie náboženstwí ideu božstwa. Kdo bude chuti míti, aby úlohy tyto pomocí Hynowa Dušeslowí a p. Klácelowy Dobrowdy rozluštil? .. Politika a pedago^ia zakládají se na
.
Takowými ledabylými spisy jako Dobrowda a Hynowo Dušeslowí nejen nic se nepispje k probuzení studium filosofického, nýbrž naopak chut k filosofování se umrtvuje a wda sama w powržení uwádí. naši literaturu znají, co w prawd filosofií se obírají a jednak nám posud witi, žebychme [sic] filosofických spis mli a žeby po wyjítí p. Kl-owy Dobrowdy jiného pesvdení nabyli, tomu já newím.") Ostrá slova Vrátkova ukazují zajisté zejm, že jest myslitelno, aby Ti,
i
nechtli
;
se byl snad
o
»
Dušesloví*
(hledím
li
tehda,
již
vyslovil.
Arci
psal
Hynovi,
s
se
despektem mi zdálo
slovm Jungmannovým,^) že onen »jakýsi filosof* jest Vrátko svj písný soud napsal již pod dojmem kritiky
k dalším
Vinohorský
a že
Cuprovy, kterou pise a proto
njak pece pravdpodobnjším by
kdy Jungmann
asi již
optn
vodním vysvtlení
í
;.
ped
publikací
íjna 1846) interpelloval
a že nevidí se
mu
poznal.
její
;
ale
potebí, aby
^j
odpovdno
vc
že Sbor trvá na
p-
byla ohlášena také v asopise,
nýbrž aby jen redaktorovi bylo vydáno dle protokolu oné schze usnesení Sboru, aby
spisovatelm mohl sdliti*. Viz protok. Mat. ze dne 26. února 1846 str. 152. ") Otištno podle originální listiny. ') »Sám zajisté nejsa s to, aby, aspo w esíin, nco jen prostedního na swtlo wydal*. Pro vadnou stránku jazykovou pedevším spis Vinohorského byl zamítnut, akoli vlastní píina nepijeti jeho byla jiná. Dnes jeho rukopis již jest ztracen. *) Když byla totiž v nkterém zasedání Sboru pedložena, o emž více dále.
je »pp.
')
;!
.
,
uprova Dr. František
upr,
jenž
dob
v té
29
kritika.
hlásil se
(v
psychologii
aspo)
názorm Herbartovým a Herbartova psychologická uení — to svdectví sluší mu vydati — osvojil si a pochopil, jak z jeho souasník u nás snad k
uitele uprova,
Exnera,
žádný, jediného
vyjímajíc,
zaslal
knihy
recensi
Hynovy do Musejního asopisu, kdež ji ovšem redaktor, Wocel, podle Kritika o nichž jsme práv mluvili, uveejnil r. 1846.^) uprova dopadla pro spis Hynv svrchovan nepízniv. Nejen že vytkl
intencí Sboru,
kde podává
spisovateli, že tam,
nepodaené
výklady ty vtšinou jsou
vlastní výklady,
Hynv
a nesprávné, ale hlavn odsoudil spis
proto,
ponvadž
pouhým pekladem, po pípad jakýms takýms spracováním dvou nmeckých pramen: díla Lichten-
není pvodní,
nýbrž daleko
nejvtší ásti jest
z
pak pednášek Herbartovských na pražské universit konaných. podrobnostech upr vytkl toto:
felsova^) a
V
§
1.
— 10.
sloví
zmnou
menší
8 s
na dva
7.,
10..
§ 16.,
pedstav
»první paragrafy až
s
vtší
mimo tlo
bylo*
(str.
14.
17., 18.
jsou
6,
—
jakoby
522).
doslovn peloženy jsou
11., 12.
zmnou,
rozvrhnutí Duše-
na podivné
na odvislosti od tlesného ústrojí spoléhající
díly,
(ití)
19.
§
týe
z
Lichtenfelsova spisu §
6.,
— 51.:
(§ 22.),
—
43.),
»svobodn
dle explik
nadeených,
co se temnosti
dle Lichtenfelsa vzdlány.*
»vyjmouc nevhodn uvedené vypoítávání kyv vzducho(§ 23 ku konci), vý-
rozluštní nkolika otázek fysiologických
borné vysvtlení moci (§ 41.
»explik Herbartovských,
11.
10.,
vých
pekladem
prý
10 doslovn
a 9,
inností duševních také §
jest
universit konaných,* a to
na zdejší 7,
Hynova
spisu
doslovn
za
pedstav (§ 37.), rozvrh obnovlivosti ba ty samé píexplik peložené udáváme
sebezachovací z
—
i
klady voleny.*
— 53.
§ 52.
§ 54.-66. »cosi
§ 67. § 68. a
— 71.
prý dle Lichtenfelsa »urovnány'.
pednášek na zdejší universit pistihnuty jsou.« pvodního do sebe má.« »K psychologii nepatícími, otenými rozvrhy z návodství »dle
Kantovými kategoriemi §
—9
72.
'.
»
se baví.«
pojednání o
citu
nadsmyslném, strunji
živosti a
a
obsahují, které jako
následující o sna-
i
pvodnji uspoádáno
jest.*
O
upr
ásti druhé dílu prvního, která probírá innost duše nadsmyslnou, poznamenal, že »dle Lichtenfelsovy psychologie zdlána a dílem do-
slovn peložena ásti
upr ')
V
zkušebné.
—
(§
127. jest založen
— pipomíná podrobnji
as.
Františka
.
Mus.,
nadepsané
upra, doktora
:
-Úvvaha*.
filosofie
(XX.
až 661). '')
z
této
na Lichtenfelsov § 124.)
rubrice
Od
jest*
Grundriss der Psycholoj^ie (Innsbruck 1824).
Ferdinanda Hyny dušeslowí
svaz. 1846
.str.
516-527
a 657.
M
Jungmannova
30
Druhý ale
díl
odpov.
»mže
odbyl kritikou jen summární:
do psychologie,
i
zkušebné, zajisté nenáleží.*
pouným
velmi
býti,
524).
(str.
díve nežli došlo k jejímu uveejnní v Musejníku, nejspíše byla pedložena ve Sboru a pistoupeno na to, aby byla na uvedeném míst publikována. V protokolech Sboru Matice sice nenalezl jsem o tom výslovné zmínky; jedin v protok. ze dne 20. ervence 1846^) jest zaznamenáno, že »Jungmann zjevil své pání, aby kratší lánky v asopise musejním, jako na píklad pana Cupra úvaha o Hynov dušesloví, nebyly zbyten do kolika ísel rozdlovány*, naež »uzaveno, aby pan redaktor požádán byl, by v tom uinil, co by bylo nejvíce možného.* Jungmannova interpellace patrn asi mla píinu v tom, že Jungmann ke kritice Cuprov pidal poznámku, která však, jsouc na konec kritiky urena, po roztržení úvahy Cuprovy ve dva sešity opozdila se znan k malému asi potšení tch, kdo fedrovali pijetí spisu Hynova do Malé Encyklopaedie. Z poznámky té také vysvítá zejm, co svrchu jsme naznaili, že kritiku svou upr (resp. redaktor asopisu) asi Sboru díve pedložil a schválení dostal, aby byla vytištna v asopise Musejním. Poznámka ona,-) kterou snažil se Jungmann vysvtliti povahu knihy Hynovy a, pokud to šlo, auktora obhájiti, zní takto: »Prohlédaje k cíli sob vytknutému Sbor musejní pro vdecké vzdlání jazyka eského knihu pán Hynovu, teba ne ve všem dokonalou, ale vždy užitenou a potebnou, zvlášt že posud nic lepšího Kritika Cuprova,
v
eštin
nebylo,
vdn
pijal
i
dkaz
vydal, a na
své nestrannosti
i
tuto
písnou úvahu její pijímá a vydává. Není jeho vc o knihu tu s p. recenv hádky se pouštti, o kterouž její pvodce, muž o vychování mládeže a o eský jazyk dobe zasloužilý, jestliže se mu toho poteba to však témuž pvodci jejímu povinni uvidí, nepochybn sám se zastane jsme dosvditi, že on v pravd pedmluvu napsal, a v ní všecky od recensenta vytené mnohé jiné prameny udal, ale že pedmluva ta tiskem nevyšla, ponvadž vydavatelm pozdji o nkolik dní dodána byla, kdežto zatím z náhodného nedorozumní již kniha se prodávala a na mnohé strany sentem
;
i
rozeslána byla*.
Ze by bylo Hynovi úvaze
uprov,
byla ocenna, titul
as
není
»se
mn
potebno vidlo* odpovdti njak k »písné<
aspo
ale za to také
známo.
')
Strun svj
pednášek
si
uprova dosud netém tak, že mimo
tak kritika
kniha Hynova zapadla
a faktum, že to byla naše »první
vdl. Všimnme
A
uebnice psychologie*, málo kdo
tedy kritiky té
více
blíže.
výrok o vzniku Hynova
díla
z
Lichtenfelsa a Herbartovských
upr
optoval ve sborníku svém: Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in Bóhtnen (V Praze 1847 str. 76) takto: Die echisch philosophische Literatur besteht a) aus zwei selbstándigen Bánden, wovon der zweite eine von Ferd.Hyna iibersetzte Compilation von Lichtenfels' und Herbars Psychologie enthált, vvie sich námiich letztere in den von Ihnen angedeuteten Helten vorfinden .
.
.
.
•)
Protok. Mat.
')
. .
str.
167.
M. .XX., 1846
str.
661.
.
.
;
:
Hodnota
kritiky
Zkoumáme-li dnes podrobnji
nemžemiC le
uznati, že
vytýkati,
pomr Hynova
Hynova
nelze vyítati
kritice
a jestli v té
jeho s
leda dodati, že daleko všeho nepostihl.
ítko,
kdy
které
úsilí
dnes pikládáme
eským jazykem
spisu
na spisy,
nésti
této
píin stránky
Jiná otázka
kjeho pramenm, jest »
Cuprovi dnes
ostrost ,
ovšem
jest,
nýbrž
zdali
m-
oprávnno již za tch dob, inných muž neslo se pede-
bylo
vlastenc a odbornji spisovatelsky
vším nutn také se
31
Cuprovi náleží zásluha, že první dkladnji ukázal
k veliké nepiivodnosti spisu
nco
uprovy.
2i
musilo k tomu, aby nauky jednotlivé byly také
uinny
pístupny eskému obeukájely, jednak literatue eské a uvdomní národnímu nové pívržence mezi dotud » neprobudilými* získávaly. Z toho ryze praktického úelu, jenž pirozen v prvních dobách probuzení našeho pevládal nade všemi ostatními úely eská obohacovala novými výrazy, a zetely, plynulo nezbytn, aby se obraty, tak aby schopna byla uení a výtžky odborných vd sdlovati, jadrnosti a ryzosti své pi tom nepozbývajíc. Odtud pochopujeme ono v pokusech o jakési encyklopaedie rozúsilí, které opt a opt jevilo se liných nauk u tehdejších vlasteneckých pracovník (Malá Encyklopaedie, Palackého podnt k sepsání Nauného Slovníka, Cuprovo úsilí o » Poátky všenauné* atd.), odtud pochopujeme oprávnnou snahu ustáliti a jaksi kodifikovati vdeckou terminologii Sborem (nebo nkterým lenem Sboru) zavedenou, odtud pochopujeme, že pi posudku každého spisu ke Sboru zadaného skoro nejpednjší váha klade se na správnost jazykovou a vbec spracovány,
aby byly
potebu vzdlání u probudilých Cech
censtvu a tak jednak
e
stránku formální, které
a
vbec
upímn
a
že pro nedostatky
v té
píin
i
zamítnuty byly
n-
Mnohem
podružnjší bývala tehda otázka originálnosti spisu vcné jeho výbornosti. Jest s dostatek známo a již tehda bylo piznáno, že Markova Filosofie základní jen tlumoí Kruga
spisy.
(a z ásti Jágera) a Jungmann, v nmž jako jednateli Sboru musejního pro vzdlání ei a literatury eské sousteovalo se veškeré provádní onch
Sboru Musejního, sám zeteln astji dotené hledisko doznal pokud se týe pstování filosofie eské, zvlášt urit výrokem ^) z r. 1846 pocházejícím a také na Cuprovu kritiku Hyny narážejícím (proež jej tuto intencí
uvádímej, to
povdl
»Posavadní snažení Cech na poli vdeckém bylo podáním nkterých potebných slov pipravovati cestu jakékoli povstati mohoucí eské filosofii, nebo alespo eskému vzdlání vd a umní, kteréž vzdlání, jakož nyní vci stojí, bez njakého vdeckého slohu a bez jistých názor zdá se býti nemožné. Až potud to, co posud z logiky, metafysiky a psychologie vyšlo, jako poátek a proprava k dalšímu vzdlání vd doufáme, že není bez platnosti. A protož ten, kdo cestu našincm ukáže, kterou jíti bylo by nejlépe, více nám prospje, než kdo sebe ostejší kritiku na díla posavadní
*)
Citován jest ve spise Dr.
J.
Jakubce: Antonín Marek (Praha 1846)
str.
181 n.
Hodnota
32
sám nieho
hotoví a
kritiky
Hledíme-li k
pomrm,
se kísila i,
že nekladl se takový
diviti,
dokonce všecko na brdo svého
lepšího nedovede nebo
Herbarta nebo Hegela tkáti káže.«
také filosofická
uprovy.
')
za jakých
lépe
draz
tehda
vdecká a tedy nebudeme se
literatura
eeno, znovu
budovala,
na originálnost a
vcnou hloubku
spisu,
jako na formální pednosti a pedevším jazyk. Bylot stanovisko toto, které radostí vítalo jakýkoli spis, jen když esky podával njaké zpracování oboru vdního, v tehdejších dobách zcela pochopitelno a omluvitelno. Avšak nesmíme zase zapomínati, že takové hledisko nikdy nemže býti le »za-
s
tehda potebí na stanovisku tom neuvíznouti, doasné, že bylo se hledt povznésti. -; A v tomto smyslu, optujeme, v kritice Cuprov Hynova Dušesloví vykonán kus didczité a záslužné práce, ježto (asi jako z tehdejších pracovník a kritik zvlášt Dr. ejka a Palacký) nechtl pestávatijen na formální správnosti a formálním významu spisu, nýbrž drazn v popedí posunul otázku, jak vécné vyhovuje (i vlastn nevyhovuje) spis podaný a jak jest pvodní. tímní',
i
n
nýbrž nad
Arci pokud se
týe
me}'itorní stvÁnky kritiky
ve všech jednotlivostech za správnou. spisu tak diikladn, jako první,
upr
Cuprovy, nelze ji uznati
neprozkoumal druhý
díl
Hynova
vc pohodlným odmítnutím upr upílišuje svj závrený
nýbrž odbyl
summárním, že »do psychologie nenáleží*. soud, ka, že »zbývá jedin posouditi § 13. a dílem § 32. « jako 7><://«/ samostatný kdežto pece sám pravil ped tím, že § 67. »cosi do sebe pvodnezdá se 90. »stiunji a pvodnji uspoádány jsou< ního má* a §§ 72. dále, že pokaždé správné udal originál díla Hynova, upr posléze nepoznal
—
—
—
všecky prameny, ze kterých
Hyna
,
své dílo sestavil, a to ani pramen, který
jist jest tak dležitý, jako oba jím uvedené, Lichtenfels a
pednášky (jak Hynova znovu
uvidímej Exnerovy. Jest tudíž nutno otázku o pianieiiech spisu
Jungmannova v uvedeném do^iise k Hynovi, když »kdo z hlubiny jazyka slovanského vytoí, vymí, vysvtlí (tídy jev dupozdji opakuje, že snaha Sboru pi ševních), ten národní filosof bude*. A ješt vydávání dl filosofických nesla se pedevším k zdokonalení mluvy fiiosoíické >Co od Museum v té vci posud inno, vztahuje se pouze na vzdlání mluvy filosofské, v té nadji, že svým asem národní mudrcové povstanou. Jest ale velice páti, aby se toho ne systematití jedinovrci a cizími soustavami pomatení nedomudrci, nébrž bez')
Zcela souhlasná jsou slova
myslí, že
i
:
pedsudn str.
365
rozumující myslitelé pravoslovanští ujímali!*
pozn.) Posledními slovy zajisté
dobné pívržence nmeckých soustav
Jungmann zase
(Historie
.
naráží na
literatury, 2. vyd.
Cupra
a
jemu po-
filosofických.
Proto také zasluhuje pochvalného vzpomenutí, že Palacký již roku 1837 Mus. XI. ro. pedmluva) ukazuje k tmto dležitjším a vyšším cílm pstoNyní vání védy i u nás. » Posavad ohledy jazykové v díle našem nad jiné pedily již na roven s jinými vzdlanými národy doale, když sme se, co do jazyka, stali, nastává nám jiná práce a povinnost, abychom totižto k vcem samým hlavní zetel svj obraceli a s tmito národy zárove a v závod o palmu skutené osvty, ^)
(as.
.
.
.
tém
a dokonaliti obor
prmyslové se snažili. Nyní tedy hleme již šíiti, velebiti nauk samých, a pinášejme isté bohulibé obti své na oltá ne-
toliko vlasti, ale
lovenstva.*
i
vdecké,
i
krasocitné
i
i
i
(Str.
7.)
Otázka
hledt zodpovdt spisu
Hynovu
pirozen
33
spisu.
Nebo
.stanovisko naše
dnes ke
bylo u Cuprajako recensenta.
Chceme
nejdkladnji.
a to co
jest jiné, než
pramen
prameny, jichž používal Hyna ne proto, abychom dílu jeho upeli pvodnost^) — to není po poznámce Jungmannov a mlení Hynov pece ale proto je chceme znáti, abychom vdli, kteí nikterak již sporné znáti
—
,
to auktorové filosofití a psychologití tehda u nás byli
na poátky psychologie u nás
Markovy
logiky
tak
i
u
Hyny v
')
(II.
ped
metafysiky jeho
rádi
knihy pidržel,
úinn
i
bychom
kdo
z
znali,
hojných
poátky psychologie
Ostatn k cel otázce
ásti 3. odd.). F. ada: Hynovo
Dušeslovi.
»
známi a méli
dobou Herbartismu. Jako to ve
vliv
píin
máme jasn dosvdeno Jungmannem, koho
tch
se jako
»vdce« pi
spisování své
filosof pokantovských u nás zasáhl
a filosofie
pvodnosti*
za
eské.
tch dob
srv.
uvedený
spis
Jakubcv 3
II.
Prameny upr jmenuje,
jak jsme
nkdy
nichž erpal,
z
na zdejší universit*
í
otázka,
to
slyšeli,
a
Lichtenfelsv
spis.
der Psychologie
(Innsbruck 1824) jest znám a »
dva prameny jakožto pedlohy Hynovy,
jen prost pekládaje, totiž »herbartovské
mimo
Psychologie «) jednou byl citován (na
Avšak
odpov
i
tudíž
naráží
Emleiíjuig
als
to
Jest
upr
byly pednášky, na které
^Grundriss
felskv:
Hynova.
díla
;
die
in
Hynou samým
str.
pednášky
snad nebo spis na
nejprve Lic/ite7i-
Philosophici
(krátce jen jako
21).
k oné otázce také není nesnadná. Víme, že Herbar-
nám zavedl a v duchu její na universit pražské pednášel František Exner. Ponvadž pak innost tohoto muže, o veškeré školství rakouské zasloužilého, v Praze trvala od r. 1832 1846, jest na jev že to byly jeho pednášky, ze kterých podle svdectví Cuprova Hyna tovskou
íilosoíii
k
—
koistil.
Tím však
není
otázka
pramen
nikterak vyízena.
I
kdyby nebylo
výslovného svdectví Jungmannova, podrobnjší rozbor »Dušesloví« ukazuje, že
pramen
tu bylo více než jen
práce dnes velice nesnadná;
ony dva.
Ale
zjistiti
nebo pedmluva Hynova,
tyto
prameny
jest
v níž byly vyjme-
Hyna sám ve spise svém pedloh svých necituje. kompendií a uebnic (nmeckých) psychologie z oné doby ped r. 1844, kdy vyšlo Hynovo »Dušesloví«, jest veliké množství, ale leckteré z nich,
novány, jest ztracená.
A
•^)
kde uvádí aspo jméno njakého auktora (na p. str. 270 Lichtenfelsa, pouhým jménem auktorovým jest ovšem málo zpomoženo, ), a nad to jednak jsou to místa, k nimž originál jest - jakoby naschvál — za-trený njaký passus, jejž stží lze jen stanoviti, jednak nkdy takovýto »citát* jest z druhé ruky (na p. str. 168: citát ze Sailera, anebo str. 273 citát Mcisters Urtheile in peinlichen und anderen Straffállen, a j.). Naproti tomu daleko na nejvtší ásti míst, kde tebas doslovn jest nco odnkud vzato, není naprosto nijakého poukazu. *;
str.
130 Schulzeho a pod :
úvod k celému
snad byla pramenem Hynovi, jsem se pes v bibliotékách nemohl dopíditi. Ani uprovo svdectví není
o nichž jsem se domníval,
všecko
úsilí
v jednotlivostech
snadno
že
nevydal.
onch
Takž
^)
však ve
jsem uznati
se
tkne
Lichtenfelsa,
lze
arci
pednášek Exnerových. Nshánl a Exner knihy o psycho-
píin
marn
nezbývalo
Hynovy
jistých partií knihy
Pokud
spolehlivé.
dosti
je kontrolovati, nikoli
jaký >sešit« pednášek logii
35
spisu.
podle
než
mi,
rázu
uprovo svdectví
herbartovského
a
za správné,
jsou
hned uvidíme, která bychom si spíše odvodili z jiného pramene pes iijišténi uprovo^ že jsou »z herbartovských explik*. Nicmén prese všecky vzpomenuté nesnáze, které arci zpsobily, že nkolik málo paragraf nemohl jsem dosud urité co do pvodu jich stanoviti, podailo se mi analysovati Hynv spis paragraf za paragrafem tak, že nejen mžeme vpraviti se íci, kterých dl a kde užíval (ili kdo na nho psobil), ale abych to ekl terminem do zpsobu práce auktorovy, do quality jeho místa, jak
i
—
—
u filolog obvyklým
kontaminace.
Hyny rozvrženo jest ve dva díly nkolik úvodních odstavc. Ped obma díly pak nalézá se »úvod« k celému spisu, jenž obsahuje vymezení pojmu du.^esloví empirického, struný pehled vlastností psychického dní (resp. »Dušesloví zkušebné* Ferdinanda
a
ped každým pedesláno
vdomí
i, jak
vylíení
logie,
jest
Hyna íká, »svdomostir),
nástin tak
prospchu
duševdy
nesnadnosti
a
Úvod
o druzích psychologie.
ten sahá
od
§
e. pramen posléze
a
1.— 9.
(str.
1
— 14)
psychoparagraf a podle
mén
doslovn jest pejat z pednášek Herbartovských na pražské universit a to § 1.— 5. a § 9. doslovnji, § 6.-8- vol-
uprova svdectví
více
:
nji.
Jak jsem
již
povdl, nemohu
onch
nemaje
drobnostech,
»
uprovo
kontrollovati
explik universitních"
dokázati, že jsou jisté shody mezi
;
tvrzení v po-
avšak
mohu
tolik
nkterými paragrafy tohoto úvodu
a
jiným
pramenem, shody, které aspo na mne iní dojem, jakoby ukazovaly, odkud Tak hned § 2. nápadn souhlasí s § 1., 2. a 4. díla Lichtenfelsova. Aby tená mohl sám vc posouditi, položím nui text díla Hynova a píslušné ásti z uvedených paragraf Lichtenfelsových vedle sebe. bylo váženo.
Hyna
§ 2 str.
1
Lichtenfels
n.
dwoji zna-
Von den
menati jest innosti {Thdtigkeiten), ]Gány
am Menschen
asowé
d.
A wšak
na
lozvéku
fzeitlich),
(ráumlich).
druhé
— asowé
prostorowé
innosti
lowka
h
í^
1.
str.
1.
Thátigkeitcn, welche wir als
Erscheinungswesen,
so wie er in seiner vollstándigen
Entwicklung
sich unserer
Heobachtung
') Vécn jakousi náhradu za »expliky« Exnerovy máme v uprov »Grundriss der empirischen Psychologie* (V Praze 1852); nebo upr sám v pedmluv vyznává, že vydává tu >IIerbartova f)sychologická bádání, sfioádaná podle výtených Exnerových pednášek* a že spokojil se »jen školským spoádáním dležitjších vcí
Arci pro naše úely ze spisu uprova málo mžeme vytžiti, míry 1'onnálnc byl ve shod s pednáškami Exnerovými nevíme, do jaké {)Onva
onch pednášek*.
Úvod k celému
36
w ase
ty jsau, ježto pauze p,
pijenino
psobí,
i
co
nepijemno
žádáni,
jest,
cit,
innosti
šíky
ni
lowka
ase, alebrž
udázvaji,
—
jako
storu
Prosto-
jsaii
i zv
jsau:
práce, dýcháni, zažiwáni krmí, atd.
nemá
dotené innosti nemají
rowé pak
w
nižádného
tu
ale
wýšky,
se
Riechen,
das Sehen,
B.
z.
Empfindung
die
Ange-
des
gehren und Verabscheuen, das Denken,
ni délky, ni
spolu
der Zeit vor sich;
žádost atd. zaujímají jedno
místa, jelikož
nejen
in
nehmen und Unangenehmen, das Be-
as, prostor
ježto
bemerken, gehen einige bloss
darstellt,
INIy-
chtni, myšleni, rozsuzowání atd. šlénka,
n.
hmatání, pocitowdni toho^ co
zircíní,
spisu.
tj\
prostoru Chfize,
mbiweni
Weškerým tmto innostem pro potebí
das WoUen,
gehen nicht bloss
sondern
Zeit,
vor sich
Gehen, das Sprechen,
z.
;
das
B.
die Handarbeit,
w. Eine Thátigkeit, welche blosz
u.
s.
in
der Zeit vor sich geht, heiszt »rein-
welche
»ráumlich«,
Am
»korperlich«. ein
im Raume vor sich
zugleich heiszt
hingegen,
Thátigkeit
eine
zeitlich*/
geht,
jest.
andere dagegen
der
in
Raume
im
auch
—
w.
u. s.
Unterschied
»materiell«,
Menschen
íindet also
zwischen Rein-
statt
Zeitlichem und Korperlichem
Lichtenfels §
Es
ist
dass
schen diesem
Subjekte
.
des Be
die sámmtlichen
wir
Thátigkeiten
rein-zeitlichen
.
n.
1.
Thatsache
ferner
wusstseins,
2. str.
.
des
Men-
Einem und demselben
als
beilegen ....
Ein
Subjekt
rein-zeitlicher Thátigkeiten heiszt iiber-
haupt »Seele« (oder »Geist« im weiteren
formalen
anima,
Nutno tedy innosti kládají
lowka zásady
stanowiti, že rozliné
rozliné též pedpo[Priitzipien),
na
nž
zpoléhají, z nichž jako ze zídel plynau
oder
duši,
zásadu pak innosti prosto-
rowých tlem zozveme. stázjud z
duše a z tla.
Clozvk tedy
se-
Wortes
des
der Mensch hat also
;
vielmehr
er
ein psychisches
ist
—
Prinzip,
Seelenthátigkeiten,
— —
eine Seele,
er
verrichtet
psychische
Thátig-
keiten.
neb se wywíjejí. Zásadu innosti aso-
wých
"(pv^rj)
Sinne
Ebenso umhinj
wenig
unsere
aber
konnen wir
korperlichen
Thátig-
keiten, insoferne sie blosz ráumlich sind (z.
B.
das
u. s. w.),
Athemholen, das
auf ein
Verdanen
gemeinsammes ráum-
liches (korperlichcs) Substrát zu bezie-
hen,
welches
in
diesem Unterschiede
von der Seele >Leib«
Der
Mensch
als
genannt
wird.
Erscheinungswcsen
besteht also aus Seele und Leib.
:
úvod k celému
spisu,
37
Lichtenfels § 4.
wda
Nyní wšak
bu jedinaii mže
wda
o tlu,
a
slowivi
{^Somatologie^,
Anthropologie
w
A^dm
dušeslowí.
pokud
p7-o
schen
(lékam) na
télozpytcm
i
dtišeslozvcíhn
o bati
dem ganzen
bloss .
.
dem
mit
.
.
.
leiblichen
Im ersten Falle
.
zweiten
zásad
sie
ist
Anthropologie im engsten Sinne
—
Psychologie
(-Seelenlchre
—
im
dritten
Men-
des
somatische
:
Anthropologie oder ^Somatologie*,
se od-
im
psychische Anthropologie oder
:
schen*)
dnšeslozví,
na tloslozvi jest
oder
Menschen
o lowékoslozví,
píeúzký spolek
i
Diese beschaftiget
.
.
entweder mit
sich
dušeslotuífu jest, btide pojednati^
akolizo
.
Menschen, oder bloss mit dem psychi-
tato diišeslowim
{Psychologie) se nazýwej. lowkoslowí nápodobn rozpadáwá opt w tloslowí a
n.
Erscheinungswesen heiszt iiberhaupt
als
si
Tudy wznikne wda o duši. Onano tlo-
3.
vom Menschen
Die Wissenschaft
tlo,
pedmt swj
za
diiši
stanozviti.
bti jediné
str.
(so-
genannte »Physiologie«) des Menschen
:coldzvati.
—
... Unser Gegenstand
chische Anthropologie
.
.
ist
die psy-
Zufolge des
.
engen Zusammenhanges der Seele mit
dem Leibe
verstcht es sich jedoch von
dass
selbst,
sowohl
tische die Seele
soma-
als die
schlechthin un-
nicht
beriicksichtigt lassen
psychische
die
Anthropologie den Leib,
und dass
diirfe,
daher der Unterschied beider eigentlich
dem
auf
beruhe,
was
der
jeder
in
beiden vorzuesweisc behandelt wird.
Rovnž a
zpsobech
o
»
tak §
nejnovjších
libomudrcích-,
a Herbartovce, a jenž asi
padná shoda
zpsob
s
5.
§
kommentá
spisu za
Hyna
ve kterém pojednává
9,
tíditi psychologii, jest
— mimo
výrazem
kterýmžto
naznauje
napsán podle Exnerových pednášek
Lichtenfelsova
Dušesloví,
k odstavci Hynovu
Hyna
kdežto
klassifikace psychologie uinil,
píslu.šného psychologa; posudky
;
však
pokusech
o rozliných
poslední odstavec, kde mluví
že totiž
možno
ná-
tohoto
užívati
nejmenuje, kdo uritý
Lichtenfels
klassifikace
Herbarta
— tak
cituje
pokaždé
oné se úpln shodují,
Hyna proti Lichtenfelsovu tídní a rozvržení psychologie — polemisuje, a, jak pozdji ješ^ vyložím, v provedení svého spisu fakticky úpln ji podržel — Na srovnanou postaí zajisté, uvedeme-li násleaž na
to,
že
!
dující
:
Hyna Jsau,
jižto
v § 9:
dušeslowí
Lichtenfels
cial1.
W
fspecialis)
rodowé
(generalis),
a jednotnické
twarowé
(individualisi.
9:
Canis gibt eine Universal-, Spe-
zkusitelné
déií:
str.
und
Individual-Psychologie
.
.
.
solches
Allcin
das Individuclle
nicht
mehr Gegenstand der Wissen-
ist
als
Úvod
38
A wšak
rodowé wezdy
dušeslowí
pedmtem wdy,
býti
již
nemže
le
býti,
již
pe-
zaujímá twarowé, jednotnické pak
stáwá
k celému spisu.
sondern nur
schaft,
und Geschichte.
der That enthált
jelikož
seine
Individualpsychologie
žiwotopis. Budiž tedy
deres
als
pedmtem
dušeslowí jednotnické
po-
Biographik
.
.
bené
má a
wýkonné
a
opt
a
jiní
isté
\v
upote-
a
nauka o
wýkonné pak použití prawd
duši,
upotebené má
býti
onauno naukau wyzískaných. Pozorowati
wšak
dlužno,
tu
o duši«
aneb
prostowdy
ili
aneb
jest,
totiž
ze
z
Nauka
»
:
možno po-
dmyslu, a
reinen die
to
wc
pauhowdy (Metaphysik) zwdu, a to wlastn
úloha jest dušeslowí zkusitelného.
Tudy
7:
str.
befassen
unserem Zwecke
und
Psychologie,
uns
wir
nur
4)
(§
zu
mít
der
úberlassen
angewandte dem Pragmatiker, dem
dem Homiletiker, dem Aesthetiker, dem psychischen Heilknstler, dem praktischen RechtsgePádagogiker,
ehrten
u.
w.
s.
.
.
Eschenmayer
o duši
jelikož
zpsobem
dwojnásobným jednati,
wýraz
že
obojetný,
jest
Ubrigens
\v
prac-
(theoretisch,
angewandt). Cist a skumné
(rein,
býti
dušeslowí
rozwrhují
Jiní
tisch),
der
.
Lichtenfels 2.
nichts an-
Grundziige
allgemeine
djeprawy.
pisu aneb
skumné
Beschreibung
der
In
auf
chologie*
Anscheine ist
und
reine
rische,
.
.
»
Empi-
angewandte
Psy-
dem
Diese
.
.
nach
eine
stellt
ersten
interessante Trilogie,
aber náher betrachtet ganz unlogisch,
denn
sie
griindet
auf die
bloss
sich
Namens
len doteného rozwrhu prwní neuritý jest co do lenu druhého, podotýkáme,
Doppelsinnigkeit
že upotebení nauk o duši
dem Sprachgebrauche nach einerseits dem »Empirischen«, andererseits dem
;
wdau již samostatnau. o duši
má
n.
p.
místo
w
u wychowatelstwí, atd.,
ani
w
nijak
práwnictwí,
lékastwí
wšak není
proto
wychowatelstwí,
není
Upotebení nauk
(§
8)
ani práwnictwí,
nerciliž
lékastwí,
ješt dušeslowím. 3.
U
dušeslowí
jiných
w
Wissenschaft*. Das
»Angewandten« diesem
se
rozwržení
zkusitelné, isté a
upote-
-^reine
Reine* steht zwar
»
aber
gegeniiber:
doppelten
Gegensatze
in
hat es
eben durch denselben auch einen zweyfachen
mal die nalézá
des
andere
Sinn,
welchem zufolge
Oiielle
es ein-
der Wissenschaft, das
Mal aber
Verháltniss
ihr
bené. isté, rozumowé jest, a protož ástka prostowdy; o upotebeném plaiiž,
bezeichnet.
co schwrchu uwedeno. Ani tento rozwrh
und Angewandten,
není dosti úsený.
sprachliche
Obige
zu
zum Leben)
einer anderen (oder auch
Coordination
des
Reinen iiberhaupt, mit demEmpirischen ist
schiedener Eintheilungen Glicder,
da
also
auf
sie
Theilungsgrúnden
nur eine
zweyer
ver-
in Eine,
deren
Abkiirzung
verschiedenen
ruhen,
sich
nicht
ausschlieszen. Str. 4.
o
Odtud
rozwrhu
již
wyswitá,
dušeslowí,
»dic psychische Anthropologie als
co sauditi
w rozumowé
zkusitelné (rationale, empirische).
a
7:
(reále) (ist)
Einleitung
in
die
Philosophie
sowohl rational wie cnipirisch
.
.
«
úvod k celému
spisu.
39
8:
Str.
zpyt
w
dušeslowí
Rozdíl
5.
w
a
(^Physiologie)
choroboslowí
(Pathologie) jesti zcela lékaský.
Zajímawjší
6.
zdá
se
dlení dušeslowí u wyšší a o
nadán
jest
Pipomínáme
zwíaty.
se
die
so
konnen wir
Patho-
Psychologie hier
.
.
.
die
Unterscheidung einer »Physiologie und
Wyšší
Pathologie
jediné
(S.
tu,
psychische
sog.
angewandtc
die
in
gehort,
lowk; nižší pak o inježto lowku zárowe nále-
nostech, žejí
logie
býti roz-
nižší.
kterými
innostech,
jedná
»Da
žiwoto-
des
menschlichen Geistes*
Kiesewetter's Erfahrungsseelenlehre 12, § 9) nicht zulassen«.
S.
Lichtenfels §
že
»Zum
4,
str.
5;
owšem innosti, jimiž lowk nade zwíe wyniká, a kterých toto jest ne-
Psychologie der Thiere kann die psy-
schopno, jako jsau
chische
jsau
innosti nad-
p.
swdomí, wle
smyslowé,
wšak jsau dle
n.
stupn
atd.
n.
Wzniká
Kde
tu dále otázka:
innostech bude pojednati, zda slowí wyšším, ili
—
Mimo
jíce,
to
w
kterých
i
an
a
liší,
—
o tchto
w
duše-
dušeslowí nižším
}
jsau ješt innosti, pi
lowku,
zwíatm
knauti,
hó'he?-e
pochybu ubíháme, rozsuzu-
zdali toliko
wku
w
auch
Psychologie, hóhere Seelenlehre heiszen.
u zwíat
umowé.
innosti
p.
i
Anthropologie
einer
lowk
ode zwíat se
toliko
kterýchžto obdobu (analogon)
nalézáme
pece
;
innosti, kterými
i
von
Unterschiede
tu
ancboli lo-
spolu
mají
se pi-
písných
neb
úzkých
mezí wytknauti nelze.
Nechci tu podrobn uvažovati o § 5. nn. Mohl bych leccos uvésti co zdá se nasvdovati tomu, že bylo tu pracováno na základ spisu G. E. Sclmlzeho ^) (o nmž budu moci pozdji urité ukázat, že byl dležitým pro Hynu pramenem, jist tak aspo dležitým, jako spis Lichtenfelsv); tak na
p. zdá
se mi,
jakoby §
5.
Hynv
byl velice
Schulzcho
struná a volná
Hynv
§ 6. uporeprodukce §§ 11., 12., 13., z míná [zvi. v /. a) a 2 aj\ na str 10. a 13. téhož spisu a § 7. zejména první odstavec na str. 7. a 6. Schulzeho. Ale pece neodvažuji se tvrditi zde závislost, ponvadž není dosti hojnými shodami opena a odchylek jest 14. z psycholoj^ne
tu více, tak že rád
To
však nic
pipouštím
z
pramen.
tu jiný
nemní na dokázaném
jsou brány patrné odjinud, než
upr
;
faktu, že
nkteré (aspo
2.
a 9.
§ij)
naznail, totiž z LichtenfcLsa a nikoli
*pednášck Hcrbartovských* nebo to, co svrchu jsem citoval, ukazuje, že Hynovy §§ ony pes nkteré úchylky dosti zeteln
jakýchsi
tuším,
')
;
—
—
Psychische Anthropolot,Mc. Gottinyen
(2.
vyd.) 1819.
Úvod k prvnímu
40
dílu.
§§ Lichtenfelsových. Když tomu však tak, jak souditi myln upr tu tvrdil o tvrzení uprov? Zajisté nelze než uznati, že více, než mohl zjistiti (obzvlášt, když praví, že dosti doslovn tu prý reexpliky ty pracovány byly samy produkoval Hyna ony » expliky*), anebo
jsou jakoby kopií
bu
—
dle uvedených
Lichtenfelsových
statí
a
» druhé ruky*. Ovšem,
onyno odstavce z dnes, bez pednášek
z
té
doby,
Hyna pejímal ást
yíf/íri
nemohu naprosto
v
»
aspo
úvodu*
alternativy jest správná,
rozhodnouti.
Jako Lichtenfels, i Hyna rozdlil si celý spis, jak podoteno, ve dva díly; kdežto však Lichtenfels dlí si dušesloví v obecnou a speciální ást a arci nesprávn, jak dobe mu již upr vytkl Hyna rozdlil si v I. díl: »o innostech duševných, pokud jsou isté aneb od ústrojí tles-
—
—
pokud jsou od ústrojí » o innostech duševných, úvodních odstavc nkolik pedchází dílem prvním Ped látky podle a podle formy v nichž dlí si innost duševní
ného neodvislé* a tlesného odvislé.* § 10.
totiž
—
15.,
díl
II.:
pak rozvržení celého
a tím dostává
pehledn
dílu prvního, jak to
v § 15.
naznail. Tento odstavec jest také vlastní a jediná tu práce Hynova nebo polemický § 13. proti Herbartovcm (a v prvé ásti nejspíše proti Krugovi ;
pozdjšímu mínní Lichtenfelsovu) nemýlím li se pod vlivem Schulzova
a
sice
jest
§
58.
také
»
práce*
(v oddílu
1.)
Hynova,
ale
a §§ 52. a 53.
vykonaná; jenže Hyna asi nejen dobe Schulzovi neporozuml neobratnou stilisací zavinil, že upr právem tento odstavec to nad ale co do obsahu odsoudil. — Ostatní paragrafy, jak upr správn poznal, doslovn pejaty jsou z Lichtenfelsa, a to:
(v
oddílu
2.)
i
tém
Hynv »
§ 10. =: Lichtenfelsv § ií
11.
i;
12.
= =
§ 14. =:
6.
»
§
»
§ 10.
»
§ 11.
7.
(str.
21.)
(pedevším v posledním odstavci) odchylka, která pak podmiuje odchylku v disposici celé ásti Hynova dílu prvního Kdežto totiž Lichtenfels tídí všecko jsoucno I. však opominouti mlením, že v §
Nesmím
(a
vno)
v
nepodmínno (nadsmyslné)
a
11. jest
podmínno
a
podle toho také
innosti duševní ve smyslné (pokud se vztahují k podmínnému) a ve vyšší, nadsmyslné (pokud k nepodmínnému se odnášejí), tídí si však dále ono v »das eigentlich Sinnenfállige* (Sensibile) a »das Unsinn» podmínné* liche* (Insensibile), takže konec konc dostává trichotomii psychických
innost nadsmyslnou, 2. innost intellektualní a 3. innost smyslovou: Hyna, ponkud jinak aspo v názvech a logickém pomru tchto inností k sob si veda, ale také onu subdivisi podmínného provádje (totiž podmínné » zaujímané bezpostedné"- na p. názorem a *postedné* na p. pojmem), tídí si innost duševní lovka dichotomicky ve » smyslovou* (i, jak »v opravách* chce ji zváti, »smyslnou«) a »nadsmyslovou«, 'Smyslovou pak další subdivisi dichotomickou v »bezpostedn smyslovou* inností, totiž
1.
Prvrií hlava první ásti.
»postedn smyslovou*. Jak
a
praveno, rozdíl není
pomrem len
sledku logickým
41
nicmén
vel.:ý,
formáln
jest jiný a
ve vý-
v provedení celé ásti
se obráží.
první
Díl
rozvrhl
Hyna, jak
si
povdno,
smyslovou, druhá nadsmyslnou inností duše
>do formy*
nichž první
z
ponvadž pak co
si innost psychickou na »pedstavitost*, rozdluje se mu každá ást na 3 >hlavy* a z
roztídil
»snaživost«
a
ve 2 ásti,
se obírá;
')
ásti každá hlava
»citlivost<
tch
zase
dva oddíly dle bezprostednosti a nepímosti, s jakou odnáší se uritá innost duševní k svému pedmtu (» podmínnému*). První hlava tudíž v oddílu A probírá >Pedstawlivost bezpov
1.
stedn smyslowau*
na
zabírajíc
O už
16.
— 35.
t.
probírá
j.
ást o poitcích (o asso-
zabavování pedstav).
ciaci a
16.,
§§
upr
17.,
které obsahují obecné
18.,
pouky
o tom, co jest to
(pedstava temná a jasná', patero smysl, idlo a pod
názor
.tí,
§
pímých (nereprodukovaných) pedstavách
(vjemech, názorech) a
naznail,
že jsou
volné spracování »explik«
Lichtenfelsových výklad;
vskutku
§
16.
Hynv
na
zárove
s
dobe
,
použitím
Lichtenfelsv §
16.
na § 26. [i § 18. (str. 27) na Lichtenf. § 43. pozn. 1.] v nejedné zase není prost z nich žádný pejat, ale patrné jsou stopy vci upomíná, 17.
a §
a
ješt jiného pramene, tedy Herbartovských.
Po
té
— podle
svdectví Cuprova
pednášek
smyslových idel, jak se dnes
psychologie
následuje
— onch
nkdy
jménem arci málo pípadným, oznauje, t. j. výklad o hmatu chuti 19.\ (20), ichu (21), sluchu (.22), zraku (23), po té (§§ 24.— 28.j (§ obecné výtžky aesthesiologie (nauky o poitcích smyslových) a od tato partie,
—
upr
35. o spojování, sdružování a zabavování pedstav. §§ 29. 51. vbec) tvrdí, této ásti (a nejen o té, nýbrž o §§ 19.
—
že
o celé
doslovn
peložena z » explik* onch mimo v § 22. vypoítávání vzduchových a konec § 23. ') Že §§ 29. 35. jsou zcela v duchu Hcn-bartovské psychologie pracovány a že tedy chápeme pvod jich z explik Exnerových, jest na první petení každému jasno. Rovnž tak ochoten jsem viti, že partie o smyslech (19 24) tamtéž originál má. Ale naproti tomu shledal jest
—
kmit
—
jsem, že
aspo
Odstavec
peklad
jest
—
ze spisu
dv
vtiky, které jsou
jehož Ciipr jako pramen
Hynv
z
Lichtenfelsa)
viibec
nepoznal
—
Gottlob Ernst Schtilse : PsychiscUe Antkropologie
vyd. Góttingen 1819).
G. E. .Schulze ')
*)
')
nov
^)
(1761
Tak znjí terminy ty K tomu bych dodal,
duševní majetek
jest
(9.
na poslední
25. (až
jejž sepsal proslulý (2.
26. a 27. odjinud pocházejí.
25.,
§§
O
G.
vydání
E
že se
mi
I.
velice
vyd.
pravd podohá,
že
i
prchledvý
% 28.
Hynv.
164. nn.
vyd.), IVindei/iand,
psobil jako uitel hlosoie ve Wittcn-
dle »oprav« v
Schulzovi viz
2. str.
— 1833)
Gesch.
Kuno íuscher : Gesch.
Uberweii-Hiinzc Grdri.ss d.
Philosophie
str.
453
d. n.
d.
neueren Philo.sophie V.
Gesch.
d.
Philos.
III.
R. Falckenherg (v cs.
1,
.svaz
str.
,
374
pekladu
42
G. E. Schulze.
Helmstádt
bérce,
(latinsky psané)
svazkové
dílo,
a posléze v Gottinkách (kde také zemel). První práce vtšinou obíraly se Platonem. Po nich následovalo dvou-
podlé pednášek uitele jeho F.
Rcinhai'da,
V.
der philosophischen Wissenschaften* (Wittenberg a Zerbst 1788
»Grundriss 1790). Rein-
hard byl mezi prvními, kdo (tebas ne hned písemn^) jali se upozorovati
na odpory, které se
tají
ve
filosofii
Kantov, a
Aenesidemus oder
jež pro skeptický ton nadepsal:
der von
Reinhold gelieferten des
(Helmstádt 1792).
die
ad
proti
proslulé své dílo,
Fundamente
iiber die
nebst
Anmassungen
Spis elil sice v první
^)
po vydání onoho
léta
Elementarphilosophie,
gegen
Skepticismus
jeho na žáky, zejména
anonymn
»nástinu filosofických nauk« uveejnil Schulze
digung
vliv
Dv
také Schulzeho brzy se ukázal velice výrazn.
Vertei-
einer
der
Vernunftkritik
Reinholdov
»
elemen-
publikována v jeho »Versuch einer neuen Theorie
tární filosofii*, iak byla
des menschlichen Vorstellungsvermogens* (Jena 1789), ale v
útoil na Kantovu metafysiku.
Nebo
Reinhold
jáde
a
vlastn
snažil se zachrániti základ
Kantova uení tím, že hledl ukázati, kterak oba druhy poznání, smyslné apriorní, sjednoceny jsou v ^mohutnosti pedstavovací*. V každé pedi
stav ve
spojeno cosi
jest
vdomí
z
pedmtu,
objektu, a
každá pedstava jednak se
zárove
rozlišuje ve
cosi
ze subjektu
;
vdomí pedstavovaného
zárove na oba initele Z objektu pochází rozmanitost látky, ze subjektu jednotnost formy. Tudíž poznání naše nepostihuje ani objekt o sob ani subjekt o sob, nýbrž jen mezi obma se nalézající svt pedstav. Schulze podrobil tento stžejní pojem Reinholdova uení, ono »Vor(objektu) a pedstavujícího (subjektu) jednak zase se vztahuje
(str.
201
bitké
stellungsvermogen*, v metafysice, nýbrž
slovcem
»
nn.).
i
mohutnost*,
která
kritice,
mla
»Oznaí-li se
v psychologii. »síla«, praví
v to,
záptí
následky
mlo
co by
Schulze, »není tím ani dost málo
vyloženo.* Schulze pipouští takovýto název, ale jen jako úhrnné
podobných zjev, »sílu«,
nic více; initi však z tohoto
jak to inila
Wolffovské
Reinholdovo
V
napoád
filosofie, to »
znaí
nejen
se vysvtliti,
/'í^/V/w/
nco
oznaení
jakousi opravdovou
»psychologie mohutnostní« od dob Leibnizo-
traktovati psychologii mythologicky. Proto také
Vorstellungsvermogen« nic nevysvtluje.^)
jiných hlavních námitkách Aenesidemus (jakož
pozdjší
i
»
Kritik
tlumoí námitku Jacobiovu proti Kantovu »kriticismu«, ukazuje, že kritická methoda si klade úlohu, jejíž rozešení podle vlastních její výsledk jest nemožné.
der theoretischen Philosophie*
Procházkov): Djiny novovké deutschen Psychologie
I,
str.
(Hamburg 1801) jinými
filosofie str. 523.
183
— 187
(2.
Max
slovy
Dessoir: Gcschichte der neuern
vyd. Bedín 19o2).
') Ostatn srv. jeho * Kurze Vorstellung der Kantischen Philosophie'^ teprve nedávno objevenou a uveejnnou v Katiístiidien II, str. 213 nn. ^) Odtud na rozlišenou od etných soujmenovc bývá oznaován G. E. Schdlze
také »Aenesidemus-Schulze«. ') Schulze tu (Aenesidemus str. 105 n.), na se asto zapomíná, odbyl theorii mohutnostní ped Herbartem a Benekem ti kráeli jen v jeho šlépjích v tomto odporu. Windelband, Geschichte der Philosophie str. 454. O celé vci srv. ;
W
:
G.
Nebo
kiitická
Schulze.
43
aby byly vyhledány podmínky, kterak
žádá,
filosofie
E
pedmtem
pece nejsou
zkušenost naše možná; ale tyto podmínky
jest
zkuše-
pekroiti zkušenost, ale zase sama ukapekroiti zkušenost, nemá-li se upadnouti v njaký dogmatismus. Speciáln pak ukazuje, že pontí smyslového dojmu, atTekce smyslové, z nhož vlastn celá Kritika istého rozumu vychází, jest podlé téže kritiky nepípustné nebo smyslnost lovka má býti njak dojímána (afficiert werden) vcmi o sob, ale podlé Kritiky istého rozumu (analytiky) jest nemožno applikovati kategorie (v tomto pípad tedy kategorii kausality) na vci o sob. A tak (v souhlase úpln s Jacobim) Schulze drazn ukazoval, že Kant filosofii svou vlastní touže filosofií vyvrací, iní neKritická filosofie tedy káže
nosti.
zuje, že nelze
;
udržitelnou.
V
pozdjších
nebo
vývoj;
zvlášt posledních)
(a
uení Jacobiho,
více a více k
emž
v
ukázali jsme práv, že
svých spisech Schulze klonil se
le pirozený
tedy nelze zíti
již
v polemice své
další
Kantovi ne-
proti
gativn byl veden k souhlasu s tímto »Glaubensphilosophem«, není divu, positivn pak k nmu se pipojoval víc a více (zejména v posledním svém vtším díle »Ober die menschliche Erkenntniss*, Gottingen 1832.) Svrchu vzpomenutá 'Psychická anthropologie« tšila se již za živože
i
bytí
auktorova
Schulze neplýtvá
Pisplo
oblib.
veliké
pkné uspoádání látky, rozmanitjších pramen theorií,
zvlášt
ale
i
sebraných, a
pedevším neien
k tomu
zajisté
bohatost zajímavých
pomrn
piln
fakt,
z nej-
pirozenost výklad.
velká
nebuduje njakých krkolomných hypothes o dunýbrž celkem pevážn empiricky spo-
ševních mohutnostech nebo pod.,
ádává
si
pozorování
psychických a
z
psychologická,
klady se pokoušeje jen co
spolené
nejskrovnji a
s
jev
vlastnosti
popisem, o výPsychologie jeho
reservou.
hojn užíváno samým Lichtenfelsem na p., a sotva asi mýlím, když vyslovuji domnnku, že Hyna práv z knihy Lichtenfelsovy
proto také bylo se
vyhledává
nejvtší ásti spokojuje se jich prostým
spis
i
Schulzeho poznal a k jeho prostudování byl uveden.
Ze pak vskucku
tenái
knihy,
položím
když
Slušno
tu
§.
pozorowati,
že,
jestli n. p.
zraku neb sluchu, tím úinliwjší jsau ostatní-
býwá hluchý
Tak
n.
p.
bijíli
u wzdálcnosti
ho-
100
krok wlnowitým pohybowáním wzduchu
text
Schulzovy
ze
Hynv
Schulze § 74,
25:
nkterého smyslu zbawen,
smyslowé diny,
sebe
vedle
a
Schulzv
;
Hyna
lowk
uvedené odstavce peloženy jsou
již
nejlépe dokáži,
nezídka dojmut, a nabýwá
ití.
Ein
Menschen
111
str.
Vorzug des Ansehung der sinnlichen
eigenthiimlichcr in
Erkenntniss
ist
holíte
Wirksamkeit eines andcrn ersetzt
wird und also
bei
ihm
gleichfalls
Vicariat der Sinne stattfindet.
dcm
erhaltcn
býwá
hundcrt Schritte von ihncn
hluchém hmat.
Rownéž
tak
dass
die Einrichtung,
der Mangel eines Sinnes durch die cr-
Nedostatkem tedy sluchu úinliwjším pti
n.
von
Schlagen
ein
Taubc einer
cntfcrnten
;:
Hynv.
Schulze jako pramen
44
u slepých jesti znamenati wtš: in-
Dejmež slepému
nost
hmatu.
trojí
neb twero sukno rozliné barwy
mu
dejmež
Toto
nm
po
sukno
mu
nyní
kauce
erné, toto
jest
toto modré, tohle
hmatati,
dwojí,
erwené
zelené,
podáwejmež
;
w poádku
dotených suken
Uhr,
konnten
Blinde
sukno rozliné
též
pozná
totéž
Nápodobn
jakosti.
mdi
zezná peníze, zlato od stíbra, od atd.
ro-
Takto ztrátau jednoho smyslu býwá
innost smyslu druhého zwýšena.
neb onoho smy-slu
gefárbt war.
lowk bu weškeren
sie,
zu
Stoffe
erkennen
wie die Oberfláche
Unstreitig entsteht wohl
und Verfeinerung der
die Erweiterung
Wirksamkeit
gewisser
ihnen
Betasten
wie
der Art,
aus
Oberfíáche
wussten
giebt,
des
einen
Verluste eines andern
Po-
chází to odtud, že pi nedostatku toho
Mnzen
kupfernen, áchte von unáchten
die
der
von silbernen und
unterscheiden, und
durch's
Tak
den Sinn
durch
Betastung goldene
hmatem
pozná, jaké barwy jest jedno-
der
auf ihren ganzen Korper, Empfindungen.
sich
sukno.
Eindriicke
durch das Schlagen erschiitterten Luft
docela jiném, a on po wrchnosti jediné
každé
der
vermittelst
Sinnes
durch
beim
die ver-
Aufmerksamkeit auf die Affek-
stárkte
zionen jenes.
bu
aspo wtší ást' pozoru swého wénuje smyslm ostatním. Pece
pozor,
wšak jeden smysl
nemže.
hraditi
stawy barew
ni
u.
str.
66:
Durch Association konnen zwar manche áussere Anschauungen
dotený nenabude nikdy ped-
Bylliby
slepý sleporozený,
Lichfenfels § 44,
ztrátu druhého nap.
.
auch mittelst anderer
swtla.
Sinnesarten,
der eigentlichen, gewonnen werden B.
statt
sicht
.
als (z.
des Tastsinnes durch das Ge-
und
das
Gehor)
:
aber
zufolge
der Eigenthmlichkeit eines jeden Sinnes kann keiner einen anderen, eigentlich
gesprochen, »ersetzen«.
§ 26 zase složen jest z Lichtenfelsových § 39 a 40; snad nemusím tenái na doklad toho uvádti opt paralleln oba texty vedle sebe a dostaí, když naznaím, že v Hynov § 26 první ti odstavce: »Pi názoích
—
rozeznáváme felsova § 39
slauti
bude« jsou
tém
doslovná
reprodukce Lichten-
—
hingegen klar*, a zbý»An der sinnlichen Vorstellung pedstav — t. j. náhodné* Lichtenfelsova § 40., vající odstavec: » Obsah pi emž Hyna pekládá Lichtenfelsova »sinnliche Vorstellung« (jako již díve sem tam uinil) slovem názor «. »
Podobn
jest
slepen
(sit
venia
verbo)
Hynv
§ 27 o dokonalosti
smysl. První a pátý odstavec jeho (»Dokonalost smysl závisí ití neb cit«) jest pejat pedstav* a >Postedky k dokonalosti prostedek paragrafu (2. a 3. odLichtenfelsova § 44. (mimo poznámku);
a slábnutí
— z
—
stavec: »Ziwost felsova
(od
Schulzeho §
pedstaw
»Fragt 75.
man
— a pedmt jeho*) jest zase § 39. — do konce) a poslední odstavec z
Lichtenvzat
ze
ást
Hyna 3.
Schulze § 75:
Slabnau posléze smyslowé aneb jejich:
pemnoho
dojmw
a
spolu místo
;
pesilných jdauli
sebau; jsauH
porušením
w
We
atd.
jako
hrozí,
bitwách
;
n.
že
Erkenntnisskraft
Menge der
po-
dojmy perychle za prudké,
tak
Geschwácht wird das Wirken der sinnlichen
máli
zu
zugleich,
Folge
schnelle
durch
dle
und durch
die
der
nacheinander
idlm
stattfindenden Eindriickeauf das Sinnes-
sluchu
werkzeug
p.
wášnémi, opilstwím
.
.
.
.
sowie
,
auch
durch
dem
diejenige Starke derselben, welche
Werkzeuge Zerstorung drohet
spaní a omdlení jesti innost
dokoná obmezena.
jejich
45
§ 27 (konec):
umenšena býwá innost
stelba
o obnovivosti.
.
.
.
.,
endlich durch Affekten, Leidenschaften
und Trunkenheit.
Ohnmacht und
Im
Schlafe,
in
der
der volligen Berau-
in
schung wird jenes Wirken gemeiniglich ganzlich
Zase tedy, jako v pedešlém
nucen
souditi,
bu
pípad, podle tchto
Ciiprovo
že tvrzení
gehemmt.
dkaz
jsem
tch aspo
není v podrobnostech
—
anebo zbývala by jediná možnost v tomto pípad však, tuším, ješt mén pravdpodobná, než v pedešlém že pednášky ony byly tak závislým zpracováním uvedených pramen. správné,
—
Druhá polovice hlavy smyslové* ili
»
pojednávající o
I.,
obnovivosti*, jest
mnohem
»
,
pedstavivosti
rozsáhlejší, totiž
postedn
od §§ 36 — 71
jak svrchu vyloženo, byla v partii jednající o »myslivosti« pepracována ješt po vytištní knihy. Celá polovice ta rozdlena jest (a formáln to a,
není dosti
zeteln provedeno) na
jednání o obnovivosti
partii
sahá od §§ 36.
obecnou
— 40.
a
a speciální.
ponvadž
v
Obecné po-
duchu Herbar-
mžeme viti Cuprovi, že zpracováno bylo vzdává chválu jist nezaslouženou (prý do-
tovské psychologie jest psáno,
—
mimo
§ 37,
jemuž
upr
—
slovn) podle pednášek Herbartovských. Od § 41 poíná pak speciální ást o reprodukci pedstav, která zase dlí se dle »obnovivosti jednotnické* (individualisl i obraznosti a »obnovivosti rodové* i ^myslivosti* (reproductio generalis, vis cogitandi) ve dv
bu pam
Rozdlování jde však zase dále, ponvadž obracnost jest 46) anebo obrazotvornost (fantasie. §§ 47—55) a myslivost (i lépe (§§ 42 »obnovivost rodová*, viz str. 123) zase ponímavost (§§ 57 — 58) nebo soudnost (ií§ 59—61) anebo rozsudnost (§§ 62—68) pokud jest >istá% a pokud obnovivost rodová jest iižita i ^upotebená*, zase bu tran sccndcntální (»pesažitá«) anebo empirická (»zkušcbná*) (ií§ 69 — 71). Také tato partie podle upra jest z ásti z pednášek akademických Lichtenfelsa (§ií 52, 53)') (§§ 44—51 a 54-66), z ásti pejata ásti.
—
bu
bu
v.
') upr nepovede!, kterých §§ jsou uvedené paragrafy Hynovy »vo!ným spracováním.; nejspíše asi myshl, že vzdlány jsou podle Lichtenfelsova § 56 fleda ješt s pibráním str. 13 jeho spisu. Ale srovnáme-Ii oba odstavce Dušesloví Hyiiova s uvede5
nými
para<,'ray (a
podobnjších
v díle
Lichtenfcisov
vbec
není),
nalezneme pi ne-
W.
46
anebo zpracována; §§ 68
— 71
T. Krug.
prý jsou
výatek
jenž nenáleží do psychologie, a jedin §§ 41 (otázka, zdali zvíata mají
um
— 43
methodologie Kantovské,
z
(rozvrh obnovivosti) a § 67
Hynovy. Nechci klásti 44 a Lichtenfelsovým § 53,
ili nic) jsou vlastní
nijakou váhu na podobnosti mezi
Hynovým
§
Hynovým
§ 45 a Lichtenfelsovým § 54; nejsou znané Nekladu ani váhu na § 51 Hynv, akoli spíše
a
spíše
jen
na-
mohlo by se zdáti, že první jeho ást na základ Schulzeho § 115, druhá pak na základ § 116 téhož spisu byla vzdlána. Avšak co vadí mi, abych se domníval, že vskutku z pednášek Exnerových ona ást celá pochází, leda že by pednášky ty samy byly pramene toho použily — jsou ony odstavce, jež tvoí nejvtší ást probírané nyní partie a podávají jakousi tres logiky v kruhu dušesloví (od konce §§ 57. Zprvu sice 66.). napadlo, že snad Hyna krátký tu uinil výtah z Markovy »Umnice«, kterou znal a která již 1820. vyšla;*) v tom by nebylo zajisté nic ani divného ani výtky hodného, když by to arci byl spisovatel u této partie anebo v pedmluv podotkl. Vskutku také nalezl jsem, že nejen názvosloví, jak se samo sebou po pipomenutém usnesení Sboru Musejního rozumlo, jest s Markovou Logikou shodné, ale na p. nkteré píklady [na str. 101, 103 (druhý syllogismus)] úpln pejaty anebo aspo napodobeny (str. 104 dole) podle Marka. Avšak vtších njakých shod tu není. Byla jiná blízká myšlénka, že totiž, jako Marek Logiku pracoval dle hodilé.
již
—
—
mn
bu
i
knihy, Hyna použil njakého jiného díla, jichž auktor hojn napsal. Ale to se ukázalo býti mylným. Po delším pátrání však pramenem se objevila » Nauka o myšlení* Krugova.
Kiesewetterovy
tento
i
—
Krug (1770 1842) byl nejprve professorem filoFrankfurt n. O., po smrti Kantov povolán na jeho místo do Královce, po 5 letech však do Lipska, kdež setrval až do své smrti, vzdav se r. 1834 professury, ale nepestáv býti literárn inným. Plodným byl na WilJiehn Traugott
sofie ve
poli filosofickém
neobyejn;
nejen neustával v
optném
a
optném
spraco-
tenástvu v rozliných knihách pedkládati, nýbrž zejména také praktických uebnic filosofický a píruek iv nkolika vydáních pokaždé) sepsal nadbytek a slovník (Allgemeines Handwórterbuch der philosophischen Wissenschaften Lps. 1827—1834, 2. vyd. 1832 — 1838) poídil. vání svou filosofickou soustavu (>transscendentální synthetismus*)
i
Krug bývá prohlašován za Kantovce, jenž však pozdji prý v nvcech se od Kanta uchýlil. Že byl již za živobytí za Kantovce
kterých
pedpojatém posuzování tak málo shod
—
(symboly
odtud byl pi spisování tchto §§ erpal si
nevedl, jak tuto
lépe,
pes
nenalezneme shody v hlavní vci nemohu viti, že by Hyna tak samostatn, co vidím jinde, Hyna
a zvlášt
ideje, fantasie symbolisujicí a ideaiisující), že
veškeré
bychom nuceni
byli
hledání v jiných
;
nebo
pedpokládati.
spisích,
jichž
Ale originálu tchto odstavc
Hyna mohl
as
použiti,
udati ne-
dovedu. *)
Znovu zárove
»Dušeslovím«.
s
nástinem metafysiky vyšla, jak známo,
souasn
s
Hynovým
W.
o
Mimo
nm
recensent jeho
to
podotkl,
»
Píruky
»díve Kantovec,
že byl
také Fichte, Schelling a Jacobi a jeho však sám za Kantovce se nepokládal. vlastním smyslu, jakkoli jsem
Vyšel jsem
když
jen,
ped
si
30
stolici
uprázd-
(Herbarti
výslovn
pozdji na
ale že
nho
psobili
Krug Nikdy jsem nebyl Kantovcem ve dodali jiného rázu«^j.
filosofii »
po Kantovi
filosofie*
zakladatele této školy vážil a vážím dosud.
jsem poal
lety
ponvadž tehda práv
filosofie,
47
tomu nasvduje povolání jeho na
pokládán,
nnou.
T. Krug.
byla na denním
filosofovati,
od Kantovské
poádku. Nedostatky
její
jsem záhy poznával; již Reinhard, první mj uitel filosofie, když jsem ve Wittenbergu studoval, mne na to upozornil. Filosofové po Kantovi ovšem
mli na mne, jako na všecky filosofické vrstevníky své, vliv, ponvadž v íši duch vzájemné psobení jest práv tak veliké, jako v íši tl. Mohu však že samostatnosti jsem
tvrditi,
a
sama o sob
má
ve filosofování nikdy nezadal a že
sou-
nedokonalá snad, není mechanicky složena z cizích filosofémat, nýbrž že vytvoil jsem ji organicky ze sebe sama. Dokazuje to již mj »Nárt nového organa filosofie*, r. 1801 vyšlý, a spisy, stava,
nm
které po
jest jakkoliv
následovaly, potvrzují to ješt více.*
mly hojn tenástva; mnoho z nich peloženo do jazyk (polštiny, novoetiny. ba pro Maary peložil na p. Marton »Handbuch der Philosophie* do latiny) a jak u nás byl znám, to nejen dosvduje faktum, že ani censue nebyl neznám,-) ale ješt zetelnji svdectví Jungmannovo. Když totiž Marek chtl spracovati metafysiku, » vySpisy Krugovy
jiných
i
k dosažení
volen jest filosofských
toho
nejnovjších
spis
cíle
pece
nedotýkající,
však dosti pontí
sice
soustav a
zporv
a slov z okresu meta-
výtený, mimo to v našich zemích Již »Wilhelm Traugott Krugs System der theore-
fysiky poskytující a srozumitelností
Jako zdomácnily, a ten tischen Philosophie.
A práv erpána
jest
z
jest:
Wien
1818.*^)
tohoto spisu,
z
I.
sta Hynovy knihy, o
»Logik oder Denklehre*, vyArci, kdežto Krugova kniha
dílu jeho niž jde.
podává vše s daleko vtší obšírno.stí. Hyna pestal jen na zaznamenání nejobyejnjších vcí a pontí z oboru logiky. Sám to omlouvá (na str. 100), poznámkou: » Vysvtlení zákon popisv a úsudk, jakož rozsudk i
lánku pak mluvíme, logice náleží. Nám podotknouti dlužno, pokud jsou jevem svdomosti
o kterých v následujícím sloví
potud jich
nikoli
ženo.*
proež dkladné vysvtlení, alebrž krátké toliko popsání tuto budiž poloZpsob, jak chce vysvtliti omezení své látky (>pokud jsou djem
svdomosti*),
opravdu Hyna klaturu
jest
arci
elementární logiky a
V
;
nevhodný, a máme-li krátce naznaiti, co bychom, že skoro výhradn hlavní nomen-
zcela
tu podal, ekli
tu poznamenati, že
''
v duše-
její
výmry
vysvtlení
a píklady,
i
mžeme
by byla celá partie beze škody pro »Dušesloví« mohla
>Jenaer Litteraturzeituní,'
')
Viz svrchu citovaný
')
Pedmluva Jungmannova
list
1,S22,
ís. 27
Juii;,'inannv
k
Markov
str.
n. 9.
Základní
filosofii
str.
VIII.
;
:
Krug jako pramen Hynv.
48
Avšak šíe o tom zde jednati není místo, ježto jde o urení pramen a ten jest, jak jsme
vynechána.
býti
v této
nám
ásti práce naší
na-
již
znaili, logika Krugova.
Nicmén nesmíme
zamleti,
nkteré odstavce
že
(ale jest jich velmi
Hynova výkladu shodují se nápadnji s Krugovým >Handouch der PhilosopJiic nnd der philosopJiischen Literatur. 1822), (2. vyd. v Lipsku takže zprvu jsme byli na vahách, kterého díla vlastn Hyna užíval. Vc málo!)
ti
naprosto bezpené rozhodnouti, stíženo jest nkolikerou okolností.
mli jsme
der theoretischen Philosophie« a možná,
Krugovýma
ml
Hyna
že
veliká,
jest
4.
vydání (Konigsberg 1833)
Podobnost mezi obma knihama že »Handbuch« proti »System« jeví se není skoro žádných nejen diskussí, ale
vydání arci
jen ve
System
>
starší.
tak,
pouhý výtah, v nmž ani píklad. Nebylo by ostatn nemyslitelno, že Hyna ob knihy znal a že na základ obou jich sestavil svj nártek logiky. Nicmén: podoba se » Systémem* jest v daleko vtším potu pípad nápadná; píklady, jichž vbec v Handbuchu není, v Systému u Hyny se naskytují, a tedy závislost pímjší jest jist na Systému, jak to tenái doložím na p. na výklad Hynov o analogii (§ 66.). ^) spíše jako
i
Hyjia § 66,
112 n
»Das
we
welchem
»Wci,
:
mnoha
ježto se
znacích shodují,
i
u wšech ostatních znacích
shodný budau« shoduje se
síc
znacích
de
§ 168. str.
I.,
dle následujícího pra-
widla
;
n. p.
m-
we mnoha
naší zemí;
s
bu-
tedy msíciobywatele
in
gen
i
;
nemoc
—
I
hlawnikau.
tu ze zwláštnosti u-
sic
.
.
.
den
iibri-
B.
»Die
z.
áhnlich,
bewohnt
Stiicken
vielen
—
werden
also
wohl auch wie
Krankhcit stimmt
skytowati.
len
obdoby
jest tento
Symptomen
in vie-
den
wenfiebern
c d.
.
der
.
dabei
dem
nach
(principium
Dinge
:
einer
in
meh-
den
stimmen auch
in
gen
Dass
ein
.
.
.
iibri-
diese
Schlussart nie (iewissheit
geben
bisher beobachteten Ncriiberein
.
reren Stiicken einstimmen,
diese
mit
.
gewissen Art, die
sein; oder: Diese
leda pirownalé jistoty po-
e
.
in
Die Urtheilskraft verfáhrt
analogiae)
proež nemže
dle
Bestimmungen
.
auch
A'
Ansehung
in
Grundsatze
sie
Obrazec rozsudkw
damit
Erde
in
b c
ist
harmonirt
Also
Stiicken
in
e
A
:
íibrigen Planeten sind der
zawíráme o wšeobecnosti ani obdoba,
auch
iiberein
d
ist
den Bestimmungen b
iibereinstimmen, so stim-
wcech podobá se hlawnice bude tedy tato
mehreren
^
... A' harmonirt mit
ses)
Dinge einer gewissen Art in
n.
eines sol-
chen (analogischen Schlus-
bei
Wenn
:
232.
str.
Form
»Die
verfáhrt,
)
also der Satz
men
hých
{=
d. PhilosopJiie.
§ 230.,
nach
die Urtheilskraft
Analogie
der ist
576 nn.
Princip,
dicsem Falle
Tato nemoc we mno-
míti.
Handbucli
Svsteiii d. Philosophic.
:
Obdobau uzawírá-
b)
me
str.
—
sich
kímne,
von selbst
versteht ;
.
.
.
téltoz dvodu., jako již svrchu ') Uvádím tato parallelní místa doslovným citátem jsem podlé poteby Idadl vedle sebe Hynv lext a jeho originály, totiž abych jednak demonstroval tenái pohodln vc ad oculos, a pak abych uspoil budoucímu snad badateli nevdnou práci s vyhledáváním a srovnáváním onch míst. :;
..
Krug jako pramen Hynv.
A
jest a,
X
shoduje
b^
c^
í/,
b,
e,/\ g.
d,
c,
se
A w
s
í?,
e.
Proež X shodné bude s
A
též
w
also wird sie
Nervenfieber sein
Die
Forin
Unum
etiam
pak
:
in
in multis,
in
ergo
Obdoba
ceteris.
Multa
des
uno, ergo
.
dem-
ist
A
ist b, c, d,
X
harmonirt mit
c,
e\
<-/,
Immcr geht
.
.
cin
nicht auf
sondern bloss
Gleichheit,
auf Aehnlichkeit der Dinge
und das geschlossenc Ur-
:
f.gji
theil
..
A
in
Ansehung der Bestimmung by
.
solcher Schluss
.
analogi-
schcn Schlusses
Wesms eeno: Wýet dí:
ei)en-
falls
nach folgende
y, g.
wohl
49
hat
auch
nur
//á/>iissmáss/geA Ige 1
heic
ve-r-
m e in
-
und Nothwendigkeit.
f.
Also harmonirt A' da-
etiam cetera.
mit auch in
Bestimmung .
.
.
Ansehung der g.
Indessen kann auch analogische
diese
Beur-
theilungsart der Dinge nie volleGevvissheit, obgleich
einen sehr hohen Grád von
Wahrscheinhchkeit geben. .
.
.
Dort (bei der IndukEines
zion) heisst es:
in
Vielen, also auch in den
Hier
Ubrigen.
(bei
Analogie) Viele :
also
in
der
Einem,
auch das tíbri^e*.
Každý zajisté na první pohled uzná, že daleko uritjší a hojnjší shoda jest mezi knihou Hynovou a »Systemcm«, nežli mezi ním a »Handbuchem*. A jako tu, tak jest jinde s jedinými 2 výminkami (jež vyznaím ležatými íslicemi). Aby však tenái byla kontrola co nejvíce usnadnna, pipojím vedle odstavc ze »Systemu« v závorce pokaždé, kde to vbec lze, také korrespondující paragrafy z »Handbuchu«, akoli z dvod pipomenutých mám za to, že Hyna ást, o níž te jednáno, pracoval podle 1. dílu Krugova » Systému*. A to takto: i
Hynv
§ 57. (konecj
§ 58.,
1.
4. a
odstavec
5
Krug, System § 49 »
»
»
n.
§ 28.
(Handbuch 126 (Hdbuch 127).
§ 37.
(
§ 38.
(píklad otrocky napo-
§ 27.
»
pozn.)
136).
doben) (Handb. 137). 6.
§ 28.
7.
í?
8.
»
29.
Hynovo
Diiíeslovi.
(Handb. 128).
§ 29. pozn.
kladem) 41 F. Cíida:
(konené 2 vty),
(i
str.
87
s
(i
pí-
píklad) (Hdb. 140). 4
Krug jako pramen Hynv.
50
Hynv
§ 58. 9. a 10. odst.
11.
»
=
Krug, System
—
»
§ 43.
»
^
píklad
(také
pozn.
i
odtud vyvážen). 32, 33., 35. (Hdbuch.
§ 31.,
IJ4).
130, 131, 132,
§ 61.
Ij
= — —
»
2)
:=
§ 59.
§ 60.
»
§ 51. (Hdb.
»
»
§ 52.
»
»
§ 54. (zvi.
»
»
§ 55.
^
146). 147).
»
(
také pozn.) (Hdb.
149). »
150 3)
=
»
»
4)
iz
»
»
5)
zz
.
'>
»
§ 57.
»
»
§ 58.
také pozn) (Hdb.
(zvi.
a).
(Hdb 150
á).
píklad
(i
napodoben)
(Hdb. 151).
poznámka
§ 67.
»
»
1.
schéma
(i
shodné) (Hdb. 158). .
§ 62.
»
odstavec
»
»
»
=
6)
»
*
§ 67. pozn. 2. § 69.
1.
zz
»
»
2.
iz
>
»
§ 71. (Hdb.
3.ZZ*
»
§ 72.
(Hdb. 158).
162.)
§ 63. obsahuje jen rozvrh.
»
zz Krug, System
§ 64. «'
»
.
^)
z:
>
»
*
<-')
^^^
"
»
*
str.
105
(Hdb. 166). § 81 (Hdb. 170). § 84. (i píkl. napodob.) a (Hdb. 173 a 176).
§
77
=
»
»
z
»
*
z
»
»
z
^
»
114
I
»
»
167.
n.
§ 90., 91. ,92.
(i
87.
píklad o spra-
vedlnosti pejat), 93.
§65.
.
í?
§
420) (Handb. 187).
(Hdb. 188). 571. (píklad
str.
i
schéma
pejato) (Hdb. 229). 168. str. 577 (píklad i schéma
»
»
n).
111. nn. (píklad vzat z § 113. str.
:
(Hdbuch iSj
101. nn.
pejato) (Hdb. 230).
Tím podán zajisté erpána z Exnerových
nezvratný dkaz, že celá ást o
»
myslivosti* není
explik, jak tvrdil upr, naopak daleko nejvtší Krugova »System der Philosophie«, nechceme-li ovšem pipustiti možnost tetí, o níž jsme se již zmínili.
její
vzat
díl
O statnéji
men,
z
zbývajících dvou hlavách poznamenal
spracovány*.
Tím ovšem
upr,
že celkem jsou »samo-
nevylouil, že by byl
i
tu
Hyna
použil pra-
kterých jinde se drží; a také vskutku uvidíme, že nejen Lichtenfelsa,
ale také zase hojné
doslovn.
Schulzeho užíval
i
v
tchto
partiích a to leckdy
znan
ást
V
II.
hlav, jednající o citu
o
citlivosti.
51
(^citlivosti
smyslové*), úvodní § 72. vy-
kládá o rozliných významech výrazu co namítá
arci to, §
proti pojímání slova
reprodukuje
171.,
však voln.
jej
Herbartovské theorii
proti
Exnerových
a
jichž se
logií,
mrou,
se drží
Hyna
(^mimo
Následující § 73. obsahuje polemiku
erpal pouení z pednášek ovšem pronáší s hlediska názor psycho-
ní
V
sám pidržuje.
nmž
toho u Marka), tuším, Schulzeho
tu nejspíše
citu;
námitky proti
v
»cit«,
Hyna
§§ 74. a 75.
Lichtenfelsa (a to v prvním § 10. pozn.
3.
použil,
a §
28.,'*
nevelkou
ale
v druhém, v po-
sledním odstavci, §§ 33. a 32a). V § 75. cituje svým zpsobem: »Jiní s Lichtenfelsem tvrdí », ímž asi naráží na Lichtenfelsv § 17. pedevším. Podobn v následujícím § 76. cituje: »City, dí Sc/at/se, jsau a zstanau
wcí
Na tomto míst lze nejlépe snad ukázati divný zpsob Hynova. Kdežto jinde tolikrát ml píležitost naznaiti, že (tebas doslovn) pejímá vc ze Schulzeho, tuto pi výroku pramálo originálním nejtemnjší*.
citování
svém
spise) Schulzeho.
A
pes všecko nkolikeré
hledání nedovedu
najíti
ve spise Schul-
co
by dotenému
a dležitém, uvádí (poprvé ve
zastrený, že
zov bezpen onu výroku nejvíce se vedle onoho §
dí
na kterou tu asi
vta
Hyna
str.
naráží;
341, § 181.,
již
výrok tak
tuto na srovnání
Hynova kladu:
Hyna City,
vtu,
blížilo, jest
jest to
§ 76.
Schulze § 181.
:
Da
jsau a zstanau
Schulze,
wcí nejtemnjší w dušewném žiwot lowka. A zajisté nelze nám nižádných pojm o citu wytwoiti, jelikož tak ne-
:
die Gefiihle einfach,
Dunkelheit
gehllt
schwer, sie ihrem
und
so
sind,
oft in
es
hált
besonderen Inhalte
nach, der durch die Ursachen bestimmt
možno jest we znaky je rozebrati, jako nemožno zwuk nelánkovvaný we znaky
wird,
wodurch
erzeugt werden, zu
sie
unterscheiden.
rozebrati.
Netajím se nikterak jak
bychom ekali pi
jev psychických
všech
aspo
ale já
tím, že
shoda mezi obojím místem není taková,
a že zejména o hlavní vci, že totiž city ze
citátu,
jsou nejtemnjší,
v originále
mezi
§ 77. o rozdílu
city
dle pohlaví,
ložen jest celkem asi na Schulzovu § 173.
psán« tak, že první ást (»Veškeren
celkem dosti slovn Schulzeho dle
v5
(a to
jest závislá
177. Schulzova)
bu
ei,
není
cit
—
vku, vzdlání individua zanaproti tomu § 78. jest >serovnž zkušeností potvrzeno*)
n.,
na Lichtenfelsov
odstavec o citech smíšených dle
ást, podávající výklad jest
nmeckém
ze spisu Schulzova nedovedu souhlasnjšího místa najíti.^)
s
málo
zmnami
spíše jest
prostední
§ 28.,
175.,
-)
a o citech
díl
dle
temných
jsou spracovány; jedin poslední
libosti a nelibosti citové
Hynova anebo, jak
tj
podle Herbartovskcho uení,
pravdpodobno, podle onch ped-
Možná dost, že tu Hyna ve jmnu auktora se zmýlil ást tato shoduje se také s Lichtcnfelsovým § daleko více se Schulzovým odstavcem *i ')
Sice
29.
pozn.
.'{.,
ale
4*
pece
:
ást
52
násek složena.
tyi
Zbývající
o
citlivosti.
ástem
Ob
speciální ásti, o citlivosti
slové (§§ 83.
sem tam
— 90.)
zkrácené
jest
pechod k
speciálním
75. a) vyslovenou.
»postedn«
podobn pedevším
81.
§
pe-
§ 176. jest
»bezpostedn«
a
ze Schulzeho
smy-
pejaty
jsou
jen
a
Lichtenfelsa
užito
V Hynov
voln spracován Schulzv
§ 83. dosti
jen poslední
26.,
pak
§ 82. jest jen
ostatn opakuje zprvu myšlénku §
a
felsv §
Hynv
80.
smyslné
citlivosti
Schulzv
to tak, že
Hynv
spracování Schulzova § 179.;
obecné ásti o
paragrafy
pevzaty jsou rovnž ze Schulzeho a ložen ve dvou Hynových, §§ 79. a
§ 84. jest doslovný
nehme Empfindung
odstavec
vzat
peklad prostedku
—
ihr Gegentheil
Unlust«\
úvodní paragraf k ásti,
§ 85. jest
Hynv
Lichtenfelsova (*die ange-
§ 30.
z
§ 182. a Lichten-
Lichtenfelsova § 65. a
z
o
postedn
citlivosti
smyslové
pojednávající, v níž všecky §§ podle Schulzovy knihy jsou vzdlány a to: § 86. podle Schulzova 190.; jen pedposlední vta vzata odjinud, totiž z
§ 204.
W
srv.
;
:
tom ohledu
jediným
stydli-
Das
budeli tento
konnen
zvvlá.št citu
wosti jeden každý šetiž
;
nemrawným skutkem
toliko
sittlichen
porušen, ztratíš stydliwost na wzdy, a
nemlali ctnost jiného základu
doteného i
gens
krom
und
Gefiihls sein
die
Scham
entehrenden
in
.
ist,
.
Scham
die
Erhalter
des
Wenn
iibri-
.
Ansehung
Handlung
wunden worden
tehdy se ztrátau tohoto
citu,
und
Ehrgefúhl
Wáchter
einmal
so geht
allemal
auch die zate Empfánglichkeit
onano zhyne,
auf
selbe
immer
verloren.
einer iiber-
fiir
Und waren
nicht die Grundsátze, sondern nur
die
fiihle ist
von
vzdlán podle
§ 87.
§ 88.
»
§ 187.
89.
>
»
§ 188.
>
»
§189.
Hlava
rovnž
111.
první ásti (§§ 91.
tak, jako
der Verlust jener zugleich das Grab dieser.
a to
—
(zvi.
ke konci)
103.), snažlivosti
pedešlá na základ Schulzeho
§ 92.
takto v
doslovn.
smyslové se
96.,
—
klad pednášek onch na pražské
znan
týkající,
a Lichtenfelsa jest spraco-
vána; odeteme-li úvodní § 91., závrení § 100. a § se a kritisuje Herbartovská theorie žádosti a snahy,
strun vc
Ge-
Wáchter einer Tugend, so
§ 185. n. Schulzova
»
§ § 90.
die-
v
nmž
probírá
patrn zase na
universit konaných vylíená
—
zá-
jeví se
:
prvním odstavci psán
jest
podle Schulzova § 209., ve druhém
odstavci dle § 208. § 93. podle Schulzova § 221., jest
spracován.
§ 94. dle § 215., § 95. podle § 210.
;
:
ást
V
§ 97.
jest
o snaživosti.
53
reprodukován, namnoze doslovn Lichtenfelsv § 20. asi od Hyny samého.
nepatrné pídavky pocházejí tu
a jen
zpsobem
jsou sepsány §§ 98. a 99. Probírají vlastn týž jeho druhy dvakráte, jenže v § 98. mají býti probrány pudy, které jsou spolený lovku se zvíetem, v § 99. pak pudy, jimiž lovk vyniká nad zvíe a jichž prý >bývá teprve si vdom, když na
Zvláštním
pedmt,
totiž piui a
stupe umnosti
se povznesl*.
pomru lovka
nkterým opakováním,
vyhnul se
sem tam
a zvíete co
Pi divném tomto fundamentu se tkne pud, nelze se diviti, i
pochopíme
oba paragrafy co do pvodu, dostaneme nály k
Hynovu 2.
k
3.
k
4.
k
5.
vci
také, že
erpal
Analysujeme-li
pravdpodobn
velice
totiž
že auktor ne-
tyto origi-
§ 98.:
k úvodu a k
z této
téhož odstavec svého pramene vlastn dvakrát.
z
divisionis,
1.
úpud
odstavci (»pud innosti*) Lichtenfelsv § 21.;^)
zdílnosti*) Lichtenfelsv § 22.
str.
4L;
(»pud života*) Lichtenfelsv § 22. str. 39.; (»pud pohlavní) snad Schulzv § 254. str. 460 (>pud spoleenský*) Lichtenfelsv § 22. str.
n.
41
n.
i
s
po-
známkami.
Podobn pak
k Hynovu § 99. pedlohou b>ly L (»pud vdní') Lichtenfelsv §
k odstavci s
pozn.
103.
k odstavci
2.
(»pud mluvy*) Lichtenfelsv
3.
a
»
4.
§
spolu
100.;
(»pud majetnosti a pud zachování*)
asi
zase Lichten-
felsv § 22. a) str. 39; k odstavci 5. (»pud spoleenský*) Lichtenfelsv § 22. b) » 6. (»pud cti*) Lichtenfelsv § 104.; odstavec
Schulzova
§
40.
7
(»pud svobody*^ snad Schulzv § 230.
(»pud panování*) podoten as podle delšího výkladu
(srv.
i
§ 220.);
233.
Lichtenfels vlastních
str.
8.
»
z
1.
§ 99.;
v
uvedených odstavcích
poznámek jeho
(zvi.
jest patrno, spisu
v §§ 21.
a 22.) použil, jak
BardiWio: AUgemeinc prak-
str. 19 — 65; zdali Hyna jsa jeho odkazem pímjšího pramene ili nic, nemohl jsem, nedostav Bardiliho knihy, rozhodn zjistiti. Nkteré vci šir.ší výklady a pipomínky, které v Lichtenfelsovi ani v Schulzovi nenalézáme by tomu nasvdovaly, avšak jiné odstavce (na p. §98. 1. nebo § 99. 5., § 99. 6. a j.) jist pímo jsou erpány z Lichtenfelsa. Hynv § 101. zaíná nejprve poznámkami resumujícími výklady ped-
tische Philosophie (Stuttgart 1795)
veden,
použil
tohoto
—
chozí; pak
160) výklad o soudnosti, rozsudnosti atd. podán jest podle
(str.
Lichtcnfelsova § 86. pozn. 2 o geniovi
(str.
160
n.)
,
pevzat
o >pedvdnosti« dle § 94. jest
(s
(prvního odstavce) a také odstavec o 'i
—
Pi úvodu
c)^
kdežto výklad
velikou závislostí) ze Schulzeho § 146. bIbo.sti
podle Schulzeho
použito myšlénky, jež olDsažena u Lichtenfelsa v
$;§
asi
10. a
(§ 134.),
16.
.
ást
54
o nadsmyslných innostech duševních.
jako odstavec o druzích poziiatk podle § 154. téhož auktora jest napsán. Naproti tomu další partie téhož paragrafu, týkající se omylu a jeho píin zase dle Lichtenfelsa
a
§
86. pozn. 4.
rozšíen
a partie o druzích
dvod
Lichtenfelsova § 88. jest vzdlána.
pesvdenosti volnji podle
Poslední odstavec ásti první, § 103., složen jest se zetelem k Lichten-
felsov §§ 106. a 110. To, co napsal v
upr
své
kritice
o druhé ásti prvního dílu,
která
obírá se inností duše nadsmyslnou (§§ 104. —141.), že totiž podle Lichtendoslovn peložena, jest pravda z nejvtší spracována, z ásti
felsa jest
ásti
i
aspo
o úvodních odstavcích (§§ 104.
musíme pipomenouti, že felsovu
psán.
jest
— 110.) a první
její
hlav,
a
i
tu
ne podlé, nýbrž spíše proti % 118. Lichtenvšak pomr Hynv k pedloze tu celkem již
105.
§
Ponvadž
od upra byl postehnut, omezíme se na struné naznaení závislosti Hynova díla v podrobnostech, znamenajíce vtší (asto doslovnou) shodu znatam pak, kde volnji Hyna reprodukoval (krátil nebo rozšiménkem
=
,
oval) znaménkem
Hynv §
^^
:
r= Lichtenfelsv §§ 106. a 107.
104.
^ ^
»
106.
»
107
.
108.
-
109.
^
109.2.
.
^
.
109
^
—
'
1.
3.
110.
»
jest
úpln pijímá
V
= odstavec =
hlav
závrený
>
'
108.
»
»
110.
»
»
115.
«
.112.
,
,
116.
>
»
120.
pouze,
nicmén
klassifikaci Lichtenfelsovu v §
I.
(o
»
(i
s
citátem ze Sailera
—
114.
v
posledním odstavci zase
122.
(str.
177) udanou.
pedstavivosti nadsmyslné«) jest podobný
§
111. '^ Lichtenfelsv §
i^
112 zi
§
113.
^
!)
pomr
totiž:
117.
»
§i;
124. a
»
ií§
128., 129. (str. 186), 130.. 131.
125.
Hlava ÍL, obírající se snaživostí nadsmyslnou, poíná úvodním § 114., jenž rozebírá nadsmyslné v jeho 3 druhy krásu, dobro a užiteno, o nichž
celkem
obecn známé vci
povídá. Celý paragraf
jest,
jak se zdá, širokou
jedin ve výkladu o krásnu dotýká se Kantovského pojímání krásna, jinak však, tuším, jen zkrácen tu tlumo/ parafrásí
§ 130. Lichtenfelsova
Lichtenfelsv § 146. Další odstavec
115.,
1.
§
115.,
2.— 5. odstavec
§
115., poslední
i;
116.
>;
§
117.
celkem
lze
'^
v
a
strun
zase
naznaiti takto
Lichtenfelsv § 120. 121.
»
i^
odstavec =:
»
-
§ 135.
»
§ 133.
zi:
»
t^
136. (3. odstavec a poznámka).
-
ást
§
118.
=1 Lichtenfelsv § 136.
= = ^
a 2. odstavec
§
119.,
§
119., ostatní
§
120.
§
]2l.,
§
121., 2.
a
i;
121.. 4.
odstavec
ij
122.
1.
odstavce
odstaveek
1.
= =
odstavec
§ 138.
1.
oddíl
§ 227.
?^)
2.
»
n:
»
=
137.
140. (zkrácen).
§
§ 216.
§ 224.
§§ 237., § 226.
(str.
431
(o mlsnot), § 228. (o zištnosti,
§ 226.
§230. §233.
8.
Zbývající dva odstavce této kapitoly
voln
reprodukuje
tém
již
atd.).
zase jednoduše jsou spraco-
poznámku
Lichtcnfelsova § 140.
doslovný peklad
3.
a 3. odstavce Schul
2.
Hyna poslední kapitolu tohoto prvního Mimo pehledové dva paragrafy, totiž 138. a
vypracoval
i
nadsmyslné*.
n.
414).
(str.
n.).
§ 229., 232., 231.
citlivosti
415.
str.
o kterých jedná, totiž takto:
7.
»o
;
§ 222. (velice zkrácen).
§ 236.
zova § 239. Nejinak
(
»
5.
203) a § 125. jest
).
»
§ 217. pozn.
6.
(str.
^
>
lakot 4.
vány, a to § 124.
(
§ 218.
jedná o rozliných druzích náruživostí podle Schulzeho, *) ale jen struné a ve zm-
^ Schulze =
3.
odstavec).
»
nném ponkud poádku pedmt, úvodní odstavec
(2.
55
§ 123.,
úpln
jest sice
§
-
Schulzíív
=:
spracován
*
»
=:
odstavec
^,
Následující i
o innostech duše nadsmyslných.
dílu
141
.
které asi jsou vlastnictví jeho, zase ostatní jsou z uvedených dvou dl, ale
zase vtšinou docela
strun
í^
voln reprodukuje obsah §§
klady
(str.
204) ze svého
a nikoli, jak § 125.
a)
a
upr
asi
v Kritice
zárove
192.,
191. a
úvodní § 126.
184. Schulzova,
pidávaje. Tak, myslím, své tvrdil.
myšlénku
má
se
nkteré pí-
vc
s
tímto
§,
§ 128. spoléhá na Lichtenfelsové
na Schulzov §
asi
Hynv
123. Následující § 127., provádí
(kterou v úvodním odstavci naznauje) tak,
Lichtenfelsova paragrafu 124. že
voln erpány. Tak
a
založen jest na Lichtenfelsové
193.,
§ 129. na Lichtenfelsové
Anebo — tu možnost bych ncchtl také vylouiti — snad Hyna tu reproduovšem zcela struné, obsah píslušných partií ze spisu Afaasze: Versuch uber
')
koval,
die l.eidenscliaftcn
Schulze také tím
(a
(2 díly,
Lichtenfels
zpsobem
i
jiní
V
vysvétiiti,
pomlouvanosti, Ihavosú nových ponkud uritji
Halle a Lipsku 1805);
psychologové po
nm)
a
nebo Maasze
dokládá se a užil shodu uvedenou bylo by lze tedy
zejména hledíme-Ii k Hynovu odstavci
atd.j,
jejž
doložiti.
nedovedu
ze Schulze
ani z
2.
jiných
(o tlachavosti,
pramen Hy-
§§
Druhý
správn uren
Jestliže
Dušesloví Hynova.
díl
jest
pro
§ ten
57
vzor v obou
místech,
—
—
což
bu
Hyna byl by vzal pravdpodobností lze se domnívati anebo z Fricsa podnt, nic více, k své klassikaci, které z Burdacha ostatn v následujícím odstavci a provedení nedrží se nijak písn O díle druhém knihy Hynovy upr úsudek uinil si hezky pohodlným a ve píin pramen, jichž tu spisovatel použil, neuinil ani zmínky. A jest to pochopitelno nebo když upr dovedl jen dv uvedené pedlohy Hynovy postehnouti, nebyl ovšem s to, aby o pvodnosti nebo nepvodnosti tohoto dílu Dušesloví Hynova pronesl soud. V celém totiž tomto dílu Lichtenfelsa pramálo (jen v nkolika málo paragrafech) užito a pokud se týe pednášek Herbartovských, pochybuji, že by vbec v jediném njakém odstavci tu bylo z nich erpáno. Ale ani s dosud známými nám v tomto díle, prameny tu nevystaíme, pes to, že z knihy Schulzovy arci jen
s
—
;
i
jak uvidíme, jest
hojn
Ale
pejato.
\\VLQ.á'
úvod, a
tohoto nelze ani z Lichtenfelsa ani ze Schulzeho ani
pece povedlo
delším hledání však
Burdachov : Der MenscJi jak druhý
práce
Kruga
z
doložiti.
Po
seiner Nátur aneb fnr das gebildete Piiblicwn (v Stutt-
tiach deii verschiedenen Seiieii
temi mdrytinamij. Karel Bedich Burdach, známý
garte 1837
kapitolu dílu
2.
se mi najíti originál jeho a to v knize
zní: Anthropologie
titul její
a
1.
i
s
fysiolog
nmecký
(1776
— 1847),
jehož
soustav nervové (speciáln o mozku) ^) uinily ho nejen za doby slavným a zpsobily, že když jal se vydávati nejvtší své
o
tehdejší dílo
(nedokonené !j
1830
— 1842),
»Physiologie
:
nmu
k
nalezl
za
Erfahrungswissenschaft*
als
spolupracovníky
(Lipsko,
nmecké
nejslavnjší
tehda koryfeje fysiologie a anatomie (Baera, Mullera, Valentina, Wagnera a j.), byl professorem fysiologie na universit Královecké. Avšak práce jeho neomezovala se jen na obor medicíny, nýbrž logii
hojn inný, klon
byl
se
celkem
i
ve
k pírodní
filosofii
filosofii
tehda vtšina pracovník v oboru pírodovd), maje všech Schellingových pomysl naturfilosofických anebo
Schellingov
(jako ostatn
•
usilovali t.
j.
ale
nepijí-
jeho kteí uinili pokus a o jakousi >srovnávací psychologii*, kteí doporuovali zoopsychostudium duše zvíecí k pochopení duševních jev lovka (»Cber
Burdach
filosofie identity*. -)
logii
a psycho-
Psychologie
als
fantasií
náleží k badateltn,
Naturwissenschaft* a zvlášt ve velkém
4svazkovém
díle,
také pro životopis jeho dležitém, »Blicke ins Leben«, v Lipsku 1842—46). Také dílem uvedeným nenapsal snad jen njakou medicínskou nebo ethnografickou anthropologii,
rozdlil
si
male Leben.
3.
Menschengeschlecht,
z
Srv. jeho spis:
Uberweg Heinze
nm
{)raví
:
ehož
Vom
';
')
a krátce o
nýbrž
obsah
rozsáhlé
této
knihy (787 stran!)
tchto oddíl: 1. Das leibliche Leben. 2. Das aniDas Seelenlcben. 4 Der Verlauf des Lebens a 5. Das
v patero
patrno,
že
také
psychologii
Baue und Leben dcs Gchirns
(Grdriss
v
n
pojal.
il8l9j.
.38, (9. vyd.) správn .der die schellingische Naturphilosophie mit bcsonnenem Km-
d. fiesch.
d. Pnilos.
pirismus verbindende Physiolof,' und l'sycholo{^.*
III, 2, str.
:
:
,
Burdach jako pramen Hynv.
58
Nemýlím-li
Hyna
se,
Hyny
mi, jest u
své práce, za sepisování díla knihu
to z toho, že první použití knihy
na p.
aesthesiologii
a
Ale ostatn,
k druhému
jinak
asi
tomu
žlui, ledvinách, žaludku atd.,
kdyby
zpracoval,
z
v pozdní
toho, že by byl
Burdacha
byl tehda již
mohu bezpen
jakkoli, tolik
podávající výklady o
dílu,
vyvozuji
to
zdá se
té,
znan
v § 136, jak svrchu jsme vyložili, a tedy
»Dušesloví«, a pak negativn
ásti celého
znal.
prbhu
teprve v
soudím
Burdachovu poznal;
dokázati, že úvod
krvi,
srdci,
tepnách, žilách, játrech,
pln pevzat
jest z
knihy Burdachovy, což
zvlášt zeteln patrno jest na I. vydání (nebo v II. vydání nkteré vci podle pání Dra ejky byly zamnny). Ovšem není pekládán tu text
Burdachv
—
celý
nepomrn
bylo by tím pojednání stalo se
velikým
—
tak, že jednotlivé ale pekládán pece aspo (nkdy jen vty) z díla Burdachova vybrány a spojeny. Na doklad a zárove za illustraci zvolím na p. hned poátek výklad Hynových o krvi (str. 221 n.) a zase tenái obojí proti sob položím na srovnanou:
vtšinou doslovné
Hyna Krwe
Burdach
221)
(str
se w tle lidském dosplého pes 20 liber;
zaujímá tedy krew asi osminu celého tla. Jesti to erwená, hustá, sladkodo
teplosti
30*'Reaumírowých aneb lOO^Fahren-
asi
Drobnohledem
heitowých. ji
co
mající
tekutina,
slaná
w
tenínkých
zhledáme,
že
prohlížejíce
tla zwíecího
žilkách
koleek
barewných
z
wod
(Scheiben) a prohledne tekutiny, se podobající, sestáwá.
koleek obnáší na
se jich najde
onchno takže
palce, -^jVti
asi
twercowém
Prmr
palci
okolo 25,000.000
a jelikož nejsau kulatá,
:
nébrž .šocowitá (linsenformig), a ztlauští asi
jf-^xjo
400.000 wejíti
mže.
jich
na
palec
tém
kostkowý
Pozorow^ána sama o
prozraná jsau
wšak
tedy se jich
palce: milioníi
sob
a bledožlutá; slauíli se
dw, ti neb tyry spolu, tehdy nemže swtlo již tak pronikati,
a tudy stanau se zaerwenalá; zhustali jich
na
sob, jsau
swtlo proniknauti
Luebným sawád možná se
krvvoerwená,
nemže.
jich
rozborem, bylo,
an
pokud
do-
prwkowé krewní:
»
wodík.
mithin
ungefáhr
ganzen Leibes. Es .
de
.
.
.
.
.
-
(37
schmeckenvon ungefáhr 30°
salzlich
Centigrad, 100*^ Fahren-
'^
man,
fárbten
.
.
.
Adern durchsichtiger
lebenden
findet
.
.
farblosen,
Thieren
dass .
es
Theile
fiieszend,
.
.
durchsichtigen ihres
den
in
so
aus schwach ge-
Scheiben
wegen
die wir
man
Betrachtet
dem Mikroskope
feinsten
seines
1^
eine rothe, dick-
Wárme
es unter
von
siiszlich
ist
Fliissigkeit
Reaumur heit)
Menschen gegen
erwachsenen
20 Pfund,
und einer
.
Fliissigkeit,
Aussehens Blut-
wasser nennen, besteht. Die Blutkorncr des
Menschen
Durchmesser ungefáhr
sind
kreisrund
;
der
ihrer Oberfláche betrágt
-,^Vt)
eines Zolls, so dass auf
einem Quadratzolle etwa 25 Millioncn Platz haben. Sie sind lich,
aber nicht kug-
sondern linsenformig zusammen-
gedriickt, I
následující zhledali
Kyslík,
einem
liche,
7 n.)
(str.
Masse des Bluts betrágt bel
Die
nalézá
lowka
u
úryvky
Tj-fy^yfy
und
mchr
cíucs ZoUcs dick,
ein Cubiczoll
selben
nicht
fassen
als
etwa
wornach denn
400.000 Millionen derkonnte.
trachtet, sind sie
Einzeln
durchscheinend
be
und
Burdach jako pramen Hynv.
dusík, uhlík, solík,
í
a
draslík
ník a
hoík,
Sestáwá tedy z
kostík,
síra,
železo a
krevv
z
blassgelblich
buík (Mangan).
takže
jest
jako
hemmen
oder drei einansie
den Durch-
gang dcs Lichts mehr und erscheinen und iii noch groszerer Žahl
rothlich,
tlesa bez-
uber
wýtah po-
einc
wšechných tles pozemních.
\vo zwei
;
der decken,
takowých prwk,
jakých záležejí weškera
ústrojná,
sodík
(Natrum und Kalium), wáp-
59
einander vollig
Masse
.
.
Wenn
geben
liegend,
undurchsichtige,
sie
blutrothe
.
die chemische Zerlegung des
Bluts, so wcit es nur mjglich
ist,
durch-
gefiihrt wird, so zeigt sie als letzte
Be-
standtheile desselben SauerstoíT,Wasser-
Kohlenstoff,
Stickstoff,
stoff,
Chlor,
Phosphor, Schvvefel, Natrium mit etwas
Kalium, Calcium mit Spuren von Magnesium, und Eisen mit Spuren von Mangan. Es bestcht also aus densclben Elementarstoffen, irdische .
.
als
.
schcn
welchen
andre
auf diese Weise Auszug aus der ganžen irdi-
so dass es
ein
aus
Korper zusammengesetzt sind .
.
Schíipfung
.
betrachtet
werden
kann.
Po tom, co uvedeno, doufám, i
mžeme
zajisté
k Burdachovu
pestati
zpsobem
v dalším
tak
222 oc
tená
nám
odpustí
na naznaení
struným, jak jsme
další
pomru již
dokazování
textu
Hynova
nkolikrát uinili.*]
Burdach jako pramen Hynv.
60
Hynovy
228 odstavec
str.
74,
a 229 odst.
2.
75, 77, 79,
=1 Burdach
229
— = 3.
Druhý
díl
rozdlen
sebráno ze stran
1.
80 Burdachova
na
jest
vybrán
7
-
»
86, 87.
81.
58. a
»
z
spisu.
str.
Burdacha
samostatných
str.
131.
132-139.
»
139.
»
140.
»
142.
»
143
.
145.
^
156.
»
164, 169 n.
kapitol.
n.
První z nich
nadepsaná »Soustava nervová* jest rovnž erpána z knihy Burdachovy 230 n. atd.j, ale proti úvodu (zvi. str. 239 n., 241, 130 n., 640, 330 nn. nebo jiným ástem, v této partii jest knihy Burdachovy užito mnohem volnji, »samostatnji«^,
ješt
jiná;
Schulzova.
Hyna
tu
Ani na
bývá), až na
dv
kdybychom použil
nm
tak mohli íci.
Píina
toho ostatn jest
souasn opt nkterých odstavc
však
v
místa, která na
dušesloví
této ásti není otrocky závislý (jak jindy
dikaz butež tu doslovn uvedena:
Druhý
bude žiwjší.
wého
e)
Wci,
Dušesloví.
které nerwo-
stroje píliš dojímají,
piwodí
na wysší stupe innosti
fantasii
díl
;
61
systém affizicrender Dinge, dic
též
KiJrper gebracht
n. p.
in die lebhafteste
den
in
Einbildungskraft
die
Thátigkeit versetzen.
nezídka tako-
Hiczu gchorcn die berauschenden Ge-
wými obrazy prowázeny, jakých nemocný we zdrawém stawu jak žiw newidl opium, kwt konopný, makowice,
tránke, die Sáfte narkotischcr Pflanzen,
muchomor, siln dojímají
auf die
nemoci
horké
býwají
;
tudy obžiwují
i
nervvw,
a
das Opium, der Aufgusz
Mohns
fantasii.
se
týe
und
Schalen
ostatního textu této kapitoly (§
etby v Burdachov knize jest v celé kapitole patrn Hynu v odkazuje (druhým odstavcem) k Schulzovu § použitím § 33.
— 36.
Korner des
den Kamtschadalen).
(bei
2.
—
Schulzových (zejména
str.
nebo
6.,
jen úvodní odstavec k celému dílu) lze struné naznaiti
s
die
(im Morgenlande), der Fliegen-
schwamm Pokud
den Sa-
auf
mcn, die Bliithen und Blátter des Hanfs,
vc
mimo
;
30;
§
jest
Vliv
to však § 2. 3. jest
>í
1.
takto:
sepsán
46. díla Schulzova); §4.
voln reprodukuje § 37. (zvi. str. 53 a 51); v § 5., jinak pomrné samostatn spracovaném, hlásí se (mimo uvedený výatek z § 105.) Schulzv §
118. a
až 109.
119. a
podobn
v § 6. použito, arci
zkrácen, Schulzových § 107,
'j
»vk« nadepsaná, a jednající o psychologii dítte, opt úpln doslovn (zejména, pokud se líení stránky tlesné týe) na citované knize Burdachov (§ 471. 522.), jenže tu sebrány jsou asto vty po sob jdoucí z rozliných stran spisu Burdachova. Proto naznaíme nejkrateji vc, jako prve, takto Po § 7. a 8., Kapitola druhá,
muže
jinocha,
a starce, závisí
—
i
:
vku
které jakožto úvodní pednášejí populární rozdlení jící,
dosplý
a zešlý, kteréžto
tídním vku,
konformním § devátým:
s
Hynijv §
odstavec
§
>
9.
rozdlení však dalším
1.
sebrán
má
jak je
z
str.
')
(IT.
dílu),
Mimo to snad nebyly bez vlivu na tuto o podobném pedmte pojednávající.
vk
dospíva-
stává se
úpln
zaíná líení dtství
533, 534, 541, 539, 540.
*
541.
»
542, 543, 544, 545.
»
547.
»
548.
»
549.
.
551.
'
550.
.
»
tídním
Burdach,
Burdacha
9.
na
»
551, 552. 555.
.
556
»
559.
kapitolu
n.
i
n.
§ 9S.
— 100.
knihy Friesovy
Druhý
62
Hynv
díl
Dušesloví.
z Burdacha str. 560 n. do konce sebrán jest z Burdachovy
§
11.
odstavec
5.
sebrán
»
§
11-
*
6.
až
»
§
12. jest
»
§
13.
str.
566.
§
13,
»
2.
>
,
>
567.
§
13.
»
3.
.
,
.
568.
§
14.
.
1.
»
,
»
569
§
14.
»
2.
>
.
>
571.
§ 15.
.
»
»
574, 576
§
16.
>
,
,
584.
§
17.
.
,
«
584, 585.
»
»
pehledový odstavec. odstavec 1. erpán z Burdachovy
odstavec
1.
^
u.
>
2.
»
'
'
585
§
18.
»
1.
»
»
»
587.
18.
»
2.
»
'
>
588—591.
§
»
3.
^
•
»
592, 593.
§
19. jest
pehled
Zkoumáme-li, odkud vyplynula se zdá, jest §
nmž
20., v
pidává
žuje a
že celou tuto
výmru
Hyna
A
vzdlal.
uvazdáti,
zatím ást ta
ásti podle Schidzeho (asto zcela doslovn), jehož
pouhým jménem)
(ani
uvedena
Kapitola ta
prý Lichtenfelsovu, takže by se mohlo
podle Lichtenfelsova spisu
partii
jest složena z nejvtší
nikde necituje
»Spaní«, na první pohled
kapitola,
o psychologické podstat a definici spánku
k
se
3.
vku lovího*.
nám naznaoval pramen.
jakoby Hyna sám
n.
n.
18.
»
n.
n.
i>
schematický
562
str.
a citát
z
Lichtenelsa jest tak za-
že v díle uvedeném a tolikrát od Hyny užitém, jsem ho marn Ze však bylo to vskutku Lichtenfelsovo mínní, co tu Hyna uvádí, na doklad toho mohu uvésti výroky ze dvou jiných spis Lichtenfelsových, z nichž první Hyna znáti mohl, ponvadž dávno ped Dušeslovím jeho vyšel, kdežto druhý arci jest pozdjší, ale patrn v tiskem uveejnil
stren,
hledal.
nm
Lichtenfels, co v
Na srovnanou položím oba
hlásal.
Hyna Co nedá
pednáškách svých
.spaní
se
wýmru
w
toho
djí mudrci.
ohledu
zejm
a
již
v Praze)
texty zase vedle sebe. Lichtenfels
§ 20.:
dušewncm
snadno pochopiti,
tak
universitních (a snad tedy
aniž
wýslown uwá-
Následujeme
tu
v
jest,
wýmru
Grundlmien der philosophischcn
(Víde 1834)
Propddetitik
II.
74:
wáhrend des Schlafes
h.
».
.
.
.
odd.
wáhrend eines
str.
d.
Zustandes, welcher
pán Lichtenfelsowa, jenž dí: > Co spaní w ohledu dušewném jest, to z po-
durch den ungehemmten Lebensprocess,
rownání spaní se bdním,
vom Wachen
a se smrtí, nejlépe uriti
Rozeznáwá úplnau zraku,
se
totiž
neinností
ichu
a
omdlením
s
by se mohlo.
spaní
ode
bdní
smyslw,
nejwíce
mén
sluchu a
chuti,
sich
vom Tode und
tigkeit der
Ohnmacht
durch die gehemmte Thá-
Sinneswerkzeuge und dieUn-
fáhigkeit willkiirlicher
schcidet.*
der
Srv.
i
Bewegung
jeho
unter-
Lehrbuch
Einleitimg in die Philosophie
znr
(Víde
Druhv
Dušesloví.
díi
hmatu, napotom neschopností k libowolnému sebau pohybowání. I zajisté nacházejí se smyslowé té doby w odpoíwání. aniž lowku možno dle h'bosti we swaly psobiti. Porownajíce pak spaní že
s
we
omdlením a
nepestáwá,
prozess)
str.
»Der Schlaf aber
75:
physischer
ein
des
Sinnes,
welcher
Zustand,
vom Wachen durch
die
ist
sich
Unthatigkeit
von der Ohnmacht und
dem Tode durch den ungehemmten Lebensprozess unterscheidet.«
se smrtí zhledáme,
úkon žiwotný
spaní
1850)
63
(Lebens-
nebo spíce dý-
cháme, žaludek pijaté pokrmy zažíwá,
krew jak obyejn obíhá jest
smyslw
neinnost
atd.
>
spojená
Spaní ne-
s
schopností k libowolnému sebau pohy
bowání
bez
obmezení
úkonu
žiwot-
ného.«
Další §§
Hynv
naznaíme zpsobem, jako ped zz Schulzv =:
=
»
§ 158.
*
§ 161
(a
^v
»
§ 163.
zaátek
'
§ 163
^
= v
Fries
II
,
str.
II,,
str.
str.
II.,
str.
56.
zz Fries
II.,
str.
57
Schulze § 164. » § 166
zz ostatní odstavce
^
§ 163., a
^
str.
280
Fries
II.,
se
n.).
str.
55.
282.
54 (zaátek). 54 (konec).
Schulze § 163.
»
^
str.
,
Fries
^ = §35.
a 162. (i piklad Schimaidzigem pejat!)
=
zz Fries
31.
159.
g§ 160. (konecj
.
^
v5
ij
tím jsme uinili:
283.
n.
(str.
§ 167. (str.
290-295). 298—301).
snad podle autopsie Hynovy vypravovány.
Schulze §
170.,
str.
309— 311,
317
n.
:
:
64
F. Fries.
J-
myslitel výlunji, nýbrž eklekticky z nich vytvoil si » soustavu* svou, v níž však nejcharakteristitjší uení, uení o nadsmyslnu pístupném lovku skrze (morální) víru, ukazuje zeteln vliv Jacobího tak práv, jako druhé o citu esthetickém a náboženském jakožto » pedKantovy Kritiky soudnosti a vedle ní opt uení jakožto pravém, » bezprostedním* poznání lovka.
uení
charakteristické
prozrazuje
tuše*
vliv
Jacobiho o »citu«
uvedené » uebnici psychické anthropologie«, taktéž vydatn knihy Schulzovy použivší, Fries snažil se ukázati základ veškeré své filosofie, a to, co pokládá pedevším za originální stránky své knihy, jest dvojí: jednak prý usiloval o to, aby na místo obvyklých v psychologii výklad jmenných podal vesms výklady vcné, a pak pokusil se o novou theorii duševního základních vlohách našeho ducha* jakožto že stanovil rozdíl v žití tím,
V
»
poznání (Erkenntniss), cit (Gemíith) a konavost (Thatkraft) a s tímto dlením pak spojil ti stupn ve vývoji ducha (drei Bildungsstufen
troj-
un
návyk (Gewohnheit) a rozum (Verstand). sereš Geistes), Rozum jest mohutnost reflexe, mohutnost zetelnosti v poznání ili krátce mohutnost posuzování vcí podle uritých pedem daných pojm. Avšak mohutnosti ducha nelze klasifikovati jako snad rostliny nebo zvíata nebo totiž
smysl
(Sinn),
;
neexistují prý vedle sebe, jako rostliny
»v
sob«,
spojeny jsouce v jistý
»
nebo živoichové, nýbrž jsou prý
stupe innosti
životní «.
Základní
rozli-
mohutností duševních jest v poznávavost, cit a konavost, avšak každý projev života lovkova obsahuje vzbuzené tyto mohutnosti všecky pospolu zárove (Jede Lebensáusserung des Menschen enthált die Anregung
šení našich
dieser
aller
podaditi
Vermógen
mit einander
verbunden).
tmto nejobecnjším pojmm,
jaké pojmy speciálnjší,
mohutnosti pedstavovací
které by
i
se
naprosto nemožno
Jest
poznávavosti> citu a konavosti,
tak vyluovaly,
že by na
poznávací mohly býti odloueny od
n-
p. druhy žití
cito-
vého nebo volního (»výkonného« dle terminu Hynova). rozvrhl si Fries na dva díly; prvního theoretického, jest pomr rozumu (i sebevlády) k » dolnímu bhu nervem v nmž hlavním myšlenkovému* (t. j. k prosté reprodukci pedstav). Hyna nikde, co vidím, intensivnji nepoužil; za to druhý díl Friesovy uebnice psychické anthropologie již vnjškem leíms upomíná na Hynv druhý díl. Rozdlen jest na p. v tyto kapitoly: o emocích, o spánku a bdní, o zdraví a chorob (tu také: o somnambulismu, o zvíecím magnetismu atp.), o duševních chorobách (rozsáhlá kapitola), o stupních ve vývoji ducha (tu také o dtství,
Celé
své
dílo
jinošství a stáí) a rozdílech mezi lidmi. Jestliže
vci
se shoduje s disposicí
odtud opravdu pekládal. dílu
II.,
str.
57
nn.,
Hyna 4.
jesti
dílu
Hynova,
nazwaná
toto rozdlení v nejedné snadno dokázati, že Hyna
již
lze
Volím za doklad jen Hynv § 28. a Friesova ponechávám tenái na pesvdenou. Fries
v § 28.
Znamenitý tak
ostatní
II.
wýjew
\ve
mra
noní.
spaní
Sen
Das
II,
str.
Alpdriicken
57
ist
n.
eine bestimmle
Art krankhafter Tráume, welche durch
I
F. Fries.
J
w
majíce se
obyejn Tu wšak
jiných
domníwáme. že
wí,
snách
we swém loži postawu hrzy
nmu
wíc a wíce k chtíc
Brustbeklemmungen
dem Rcken
finden
bh'ží,
na padá,
unsern
tom
okamžení
Hier aber findet sich
auf
in
pipisují staw tento zlému duchu anebo
grausenerregende
kauzlm. Jesti
wšak nemoc tlesná, swírání a dušení od krwe pochodící, zwlášt ležíli nemocný na znak. Jak
diese
mile swírání a dušení pestane, procitne
ohne
mrau
dušený, znamená prudké tepání
srdce,
úzkost
a
nkdy
slabost,
zde
Bette
der Tráumende
ihm
Gestalt
uber ihn und scheint
wirft sich
immer steigender Angst beklemmt zu konnen.
regen
sich
wo
Augcnblick aber,
erwacht
zu miissen,
Beklem-
die
er;
Oft
und Mattigkeit
Flecke
die
Erscheinung
bleibt
aber Herz-
gehoben und
manchmal
sogar
am
dem
meint ersticken
er
klopfen, Angst
ist
liegt,
In
verschwunden.
newdomosti
nahen,
ihn ersticken zu wollen, so dass er in
krwe powstalá, což pak
z
eine
sieht
liegend,
mung
piítá.
in
Ortsverháltnissen.
onde zamodralá místa po tle, wáznutím
me
Wir
im Traum selten
wirklichen
procitne, a i^ostawa zmizí. Lidé sprostí
to
befallene
liegend schláft.
uns sonst
seinem
wird,
veranlasst
wenn der davon
besonders
we ana wzdy widí
I
plnau,
se
dobe
spící
jest.
W
udusiti.
jej
místech býti
65
und
hier
Korper,
zuriick,
da
blaue
welche von
der
Stockung des Blutes entstehen.
Druhá poznámka se týe nkterých odstavc o » magnetickém spánku* 32.-34. a píklady na str. 274 [o Rudolphim] a 292 n. (dve Heine(§§ ckenem pozorované). Odstavce tyto nepocházejí ani ze Schulzeho ani z Friesa; ze Schulzovy knihy leda by bylo lze uvésti pro § 33, str. 286 n. [odstavec h)] shodnou ponkud stránku 308 a 314. Avšak Schulze Fries pracovali na základ spisu Sticglitzova (Uber den thierischen Magnetismus. i
V
Hannoveru 1814j,
jejž také
citují;
i
možná
dosti
tudíž, že
Hyna
použil
pejaty jsou nkteré vci, které ani v Schulzovi ani ve Friesovi nenalézáme. Domnnky této nemohu, nesehnav spisu Stieglitzova, dokázati; nicmén nkteré výatky ze spisu toho a pomr tohoto vlastního originálu a odtud, že
jich k textu
tvrtý
Hynovu iní
pravdpodobnou.
dosti
ji
neduzích duševních
oddíl, o
(§ 36.
—
tí mohutností duševních ve výklad o chorobách a snaživosti a sepsán jest knize, vedle
toho
i
nho
drobnostech 1
má
se
a) odstavec b)
>
c)
d)
c)
vc
;
>
'
>
>
»
290 a 293.) a také úvodní
§§ jsou
v dalším však více z Friesa jest bráno.
takto:
Hynova
podle
itelnosti
ve veliké závislosti
ísrv. § 279.,
pedevším spracovány
jest
pedstavivosti,
pedevším na Fricsové Disposice celého oddílu práv pipomenutá
zase
Schiilzové.
pochází ze Schulzeho
rozdlen
62.),
§
Hynv
— = =:
§ 37
= Schulze § 275
Schulzova
»
i?
275
»
str.
n.
625.
.
626,
»
626, 4.
>
627,
2.
5.
podle
V
po-
a to takto;
:
Druhý
66
Dušesloví.
díl
/)
>
»
=
£)
*
»
zz
a)
»
»
b)
*
-
= — ::^
»
»
^
»
.
.
,
2
c)
T>
>
d)
-
.
^;
.
»
»
,
^
Fries
Schulzova § 276
=
odstavec
=
38., 4. a 5.
»
^
§ 38., poslední
»
1.-
§ 38.,
§
-4.
= = =
§ 39.,
§
I.a2. odst.
40.,
§ 40,
odst.
3.
§ 40., 4.
»
»
Fries
í
627,
6.
str.
628,
1.
»
629,
3.
»
628,
2.
,
629, 5^).
100.
str.
II.,
626, 3.1)
.
j>
zpsobem
Další paragrafy jeví se následujícím
Hynv
:
108,
§
II,
104—106.
str.
Schulze § 276. Schulze § 278 (konec). Fries
108.
str.
II,
Schulze § 134
221.
str.
^
Fries
II,
§ 111. (zaátek).
^
Fries
II,
§ 110. (poslední
ze Schulzova § 134. »
>
41. zz z Friesova § 107.
103 a
str.
§ 134. § 42.
§ 43.
= =
Fries § 106.,
II,
str.
str.
120
n.
130
§ 44. poslední odstavec =: Fries
>
§ 44.
poznámka ^^
§ 45. «)
=
§ 45.^)
^
§ 45.^)
Schulzv
= =
Fries
II.,
ÍI,
§ 113.
§ 115.
Schulze § 288 -f Fries
mládenci),
str.
117.
124.
str.
115., str.
120.
118,
str.
131.
§ 115.
str.
II,
§
II,
§
§ 286.
»
§ 289.
»
Fries
onom kupeckém
(o
(o Browneovi).
>
)
112. a
220.
str.
98.
str.
§ 118.
§ 115.,
§ 45.
str.
vzata
220 pozn.)
Schulze § 286.
§ 44. zz Fries
»
z § 111.,
vta však
str.
II,
+
Fries
§ 118.
str.
133
118,
str.
133.
122 (o
P. Ju-
nejasnou jejich leckdy
stilisaci
-]-
rienovi).
§ 45.
»
§
e)
45./)
§ 45.^) § 45.
')
Nkdy
i)
Hynovo.
= ^ =
Fries
II,
§
Schulze § 286. Fries
II,
str.
133/^).
smyslu slov Hynových pro podivnou,
teprve dle originálu lze náležit rozumti, jako /) za delší
Teba, nebo
budiž jaksi
dobu potrwala, t. j. pokud obyejný zpsob
stálá,
zdrawí se nenavvrátí.
na tomto míst;
Dieser Drang
aby pewrácenost ducha kratší
práv
srv.
zu Unnatúrlichkeiten
Erkennen, Fúhlen und Begehren ist drittens oilxceder anhaltend und mit we-
im
nigen nur kurze Zeit eintretenden Nach-
lassungen (Remissionen) fortdauernd. oder
zu gewissen Zeiten und auf besondere Veraniassungen immer wiederkehrend, bis die Krankheit gehoben ist.
I
:
Druhý
Tím
Dušesloví.
díl
67
probrali jsme paragrafy o chorobné pedstavivosti; partie o »chu-
—
ravé itelnosti* (§ 46. 52.) spracována jest, tuším, podle schématu Kiesewetterova (J. G. K. Kiesewetter, Erfahrungsseelenlehre, Berl. 1814, str. 365 n.),
snad
ale v provedení leccos pochází
(na
p.
49.
Ch.
J.
—
§ 47.
^
50.
=
Schulze
51. zz
>
52.
^
tytéž,
celá
»
§ 291. (na §
122.
pechodem,
knihy Schulzovy
z
Hynv
str.
317 poznámka
+
148
str.
§ 62.
str.
§ 58. § 59. § 60.
§ 62.
;)
§ 62.
?/)
§ 62.
'^)
§ 297,
»
íj
Práv
§ 300.
»
§ 277,
str.
»
§
277
str.
328—331
= = =
str.
»
Fries
=
f)
§ 63. § 64.
= 1.
Schulzv
dkladn
(anebo
aspo
§ 306.
»
vnovaný, lze
Schulzv odst.
=
jest také
svrchovan nesamo-
Hyna k výkladm
pomr
tu
Lichten-
naznaiti jednoduše
§ 247.^)
Schulzv
=
§ 248.
Lichtenfelsv §
12.
6i6.
reci.
Akoli
tento
spracoval Lichtenfels,
volmi málo) a [)ramenem
Odstavec ten zaíná: Nižádný snad letora =: Ober Keines von den isl so viel geschriebefí worden
jaké .
§ 304.
153.
zz Lichtenfels § 12. a zvi. pozn. § 67. -v Schulze § 248. a Fries II, str. 203. >
Šestý oddíl obírá se
zvlášt
.
630 1. odd. 630 nn.
Schulze § 304. odstavec V.
§ 62. 2. odst. a § 65. »
.
skoro
665—667.
124., str.
§
II,
pro velikou závislost
Hynv
haben,
jest
298.
statný, ale tu zase (vedle Schulzeho) vrátil se
')
jsou úvodní
od Hyny) pejata
§ 296 4- § 295.
»
Následující oddíl, pátý, letoe
omluvy,
vzatá).
648.
§ 62 poslední odst. zz Schulze § 305.
>
felsovým.
které
n.,
665
str.
:
§ 61.
§ 57.
jest ze str.
Schulze § 285
a pocházejí
= Schulzv = = = = =
§ 55.
§ 48.
178.
§
Poslední ást, o churavé snaživosti, (mimo § 53 a § 56., jenž jest jen
pechodní
46. a
totiž:
§ 292.
II,
Krankheiten der
die
—
zase
»
Fries
tehdejší psychiatrické knihy
Untersuchungen iiber mimo úvodní §
:
nicmén
prameny jsou
hlavní
Hynv
Hoffbauera
svazky),
Seele, 3
njaké
z
.
.
pedmt
pece Hyna si
tu
zvolil
pedmt Dingen,
z
z
pramen Hynových
nho
spis
tu neerpal Schulzv. Avšak
v dušezpytu nezakusil takové
wclche
auf Gemiith Einfluss
.
5*
Výsledky analysy pramen.
68
Schulzovy Anlhropologie v této kapitole erpal
vystižení, kterak ze
bližší
Hyna, úmysln odkládáme na dobu pozdjší, ponvadž, jak uvidíme, jest tato kapitola co do pramene zvláštní úchylkou od obvyklé pedlohy
práv
Hynovy. Poslední oddíl
dílu
dílech v psychickém
podnebí,
Hyna
zpsobu
žití
nadepsaný >Okolnosti
ÍI.,
života, vychování, institucí státních
reprodukuje zase zvlášt Friesovy výklady
nich pak
Schulzovy
i
uvažuje o roz-
jiné«,
podle pohlaví, podle jistých abnormit, podle vlivu
asto volnji
(ty
i
náboženství; v
(obyejn
doslovn), vedle
Po úvodním
a krateji).
nm
§ 74. jest
složen odst.
§ 75.
1.
§ 75.
2.
§ 75.
3.
a
§ 75.
5.
odst.
»
4.
= =
Fries
II,
135.
§
str.
189
n.
Schulze § 246. str. 507. odst. =: Schulze § 246. str. 508
— =
Fries § 135.
190
str.
(a 514).
n.
Schulze § 246., str. 515. Schulze § 246. str. 509. 75. poslední odst. § § 75. 6.
-
=
§ 76. =: Fries 8 77. 77 =z . S § 78.
— =
§ 79.
=:
= =
§ 82. =:
§ 80.
§ 81.
O
II,
§ 133.
II,
§ 99.
Schulze § 250. (zkrácený). »
§ 251.
(
»,
).
.
§ 252.
(
»
).
»
§ 253. (velice krátce).
«
§ 254.
pramen
Ukonili jsme analysu
nám konec konc pi
analyse té
*
*
(
díla šlo,
).
Hynova, shrme povdli jsme již:
její
rádi
výsledky.
bychom
takovýmto rozborem poznali, kteí to filosofové a psychologové (arci nmetí) u nás tehda byli známi a speciáln mli na Hynu pi skládání »Dušesloví« hlavní
vliv.
Dokázali jsme,
že hlavní tyto
pravdpodobn, nýbrž zcela urit Hynova kterých odstavc onch dl jest
jen
i
prameny možno ukázati,
Tím také dána implicite již odpov k Výtky na p. Cuprovy vrcholí
ponvadž prý tváí 2 prameny,
Avšak a
jiní
z
te, kdy
ani
nemli
plagiát.
podivn)
nichž
v
Hynov
díla
otázce, je-li
fakticky v
spis jest plagiát
a zatím díle
upr
zpsobem
kniha
Hynova
dkazu (tebas in
to
optima forma,
dovedl uvésti
aspo
až píliš doslovným.
jsme ostatní prameny spisu toho, o nichž upr nemžeme Hynovu knihu odsouditi prost jako
nalezli
ani tušení,
Vždy Hyna a
pvodním
se spisem
erpáno
Hynv
ne snad
ástech
užito.
plagiát ili nic.
výslovn tak neformuloval), že
zjistiti
ve kterých
cituje aspo nkteré prameny (a nepesn a asto pak svdectví Jungmannovo nám zaruuje, že v nevytištné
Prameny Hynovy vesms Jacobiovské.
a dnes pro nás ztracené
píin menm onm
co ve
pedmluv Hyna prameny
otázky plagiátu dnes nevíme, v
pedmluv
Hyna
té
jest,
69
své vyjmenoval
jak
asi
pomr
;
jediné,
svj k pra-
oznail.
by bylo možno íci o knize Hynov » plagiát*, za to však možno krátce a plným právem oznaiti ji za naprostou kompilaci, možno íci, že kniha ta jest kontaminována z 5 — 6 pramen a vlastního auktorova majetku duševního že v ní jest pramálo. Nehledíme-li k jednotlivostem a nkolika málo, ostatn bezvýznamným paragrafm, jež podle vší pravdpodobnosti jsou majetek Hynv (pedevším jsou to paragrafy úvodní, pechodní a pehledové a pod.), nezbude nám le uznat, že vlastní
Nezdá
se tedy, že
práce Hynova záležela partií
se na
tém
rozliných dl. Jest
vc
to,
jen
ve spojování,
kontaminování rozliných
pravda, vlastního velmi málo, avšak díváme-Ii
se stanoviska historického,
nebudeme podceovati
ani této práce,
ani této kom.pilace.
Ovšem pi zpsobu práce takovém nebylo by dílo
jednolité,
ucelené,
nýbrž
obsahující
odpory,
kdyby nevzniklo
divu,
nesrovnalosti
a
pod.
Vskutku také upr velmi oste takovouto vadu mu piítá a tvrdí (na uv. m. str. 657 n.) » Hlavní ale vada ráznosti se píící jest, že spis z rozliných zídel vážen jedním duchem není proniklý, ale co budova z holých prken, zde a onde odtrhnutých, sestavená, bez spojení a plna skulin, rozpadnutím hrozí*. Avšak výrok ten jest píliš píkrý a Hynu sluší do veliké míry proti nmu vzíti v ochranu. Nelze popíti ovšem, a ukážeme to ješt pozdji v jednotlivostech že v skutku nkteré odpory a mezery v díle se vyskytují; ale jednak nejsou to odpory pece velikého významu a pak takovéto odpory by se byly vyskytly u spisovatele rázu Hynova zajisté tehda, kdyby nebyl prost synkreticky bral z nkolika dl svoj látku. Nehledíme-li však k nkolika málo tmto a pomrn pece jen nedležitým jednotlivostem, nemžeme popíti, že dílo Hynovo prodchnuto jest celkem jednotným názorem filosofickým, že spracováno jest v duchu ;
—
—
i
filosofie
A
Jacobiho. v té
vci prameny,
jichž
Hyna
užíval,
nejen nebyly
na závadu,
nýbrž spíše ješt tak voleny, že navzájem onu jednotnost základního názoru podporovaly. Nebo to, že užil Kriiga v stati oné logické, nepadalo
by mnoho na váhu.
Vždy
do celého koho jest pracována. Ale ani této vci není teba se dovolávati; vždy Krug není tak píliš vzdálen od Jacobiho, jak by se snad na první pohled zdálo, nýbrž jak mu to bylo již vyteno recensentem a jak v podstat Krug sám to pipustil, vedle jiných filosof také Jacobi na nho ml vliv. Podobn jiný pramen Hynv, Burdachovu knihu, bychom mohli prost odbýti tím, že Hyna jí použil teprve ve druhém dílu (ve 2 kai)itolách) a že kai)it(jly ty nemají nijakého významu pro celek, zejména nikoli pro abstraktní díl jeluj psychologie. Ale kdybychom nechtli význam liurdacha pro Hynovo Dušesloví takto omeziti, nevznikl by užitím jeho spor s Jacobiovským rázem knihy našeho auktora; nebo tato partie jest neorganicky vložena
díla a nezáleží tedy na tom, podlé
i
Prameny Hynovy vesms Jacobiovské.
70
Burdach, jak
naznaeno, adí se
již
k stoupencm Schellingovýin,
sice
není stoupencem Schellingovy filosofie naprostým, nýbrž, jak
ale
pi vdomostech
lékaských bylo pirozeno, mírní výstelky filosofování Schellingova jakýmsi pirozeným, » zdravým « > empirismem.* Nicmén ani takto jako filosof nebyl tak píliš vzdálen nebo snad dokonce odprcem Jacobiho. byl by Jediný, kdo byl v píkré protiv proti uení Jacobiho, z pramen Hynových Herbart, resp. ony Exnerovy pednášky o psychologii, sepsané v duchu Herbartovské filosofie.^) Ale tu práv Hyna pravideln staví se proti Herbartovskému uení, polemisuje (arci asto velice matn) proti >nejnovjším libomudrcm* (t. j. Herbartovcm) naivn Ovšem jest pravda a tedy neopouští stanoviska Jacobiovské filosofie. (jak ješt uritji vyložíme), že setn tam aspo fakticky pijal uení nebo Ale stanovisko Herbartovské a v tom tedy dopustil se nedslednosti. pak týkají se pravideln pomrn málo nedsledností a tchto pece jest jednotlivostí. (Jediná výminka tu jest pijetí Herbartovského výkladu o zabavování a vybavování pedstav, tvoení ad atd. ale ani tu neoddal se jeho
i
;
Herbartovskému.)
cele stanovisku
Fries, Schulze a Lichtenfels. Mohli prostým konstatováním., že v psychologii Fries jsou závislí na Schulzov uvedené knize a že to také Lichtenfels Ale mimo toto faktum máme pro svj úel k pipo(citáty) piznávají.
Takž tedy
bychom
pi
se
zbývají
nich
jen
ješt
spokojiti
i
jiné vci.
menutí ješt
Fries,
jak
podoteno
již,
ve své
filosofii
vycházel
Kantovy nauky, ale snažil se ji spojiti s uením Jacobiho, hlásaje, jest pedmtem našeho vdní, nadsmyslno pak pedmtem smyslno že naší rozumové víry (Vernunftglaube), konen projevování se nadsmyslna Uvidíme, že práv tuto ve smyslnu že jest pedmtem tuchy (Ahndung). jeho podstatnou stránku filosofie, nauku o nadsmyslném a postihování nadsmyslna ve smyslnu pomocí tušení i pedtuchy, Hyna pijal do svého sice z
>Dušesloví« a tím
opt
pijal živel Jacobiovský z filosofie Friesovy.
pramene k Schulzovi
užívá Friesa jako doplujícího
chorobách duševních a
tole o
v partii o
A
spánku.
Hyna
a to zvlášt v kapi-
o
tomto
Schulzovi,
hlavním pramenu Hynov (vedle Lichtenfelsa), jsme již svrchu podotkli, že ím dále, tím více klonil se k Jacobimu i positivn, kdežto z poátku jej
spojoval
nám
s
ním jen negativní odpor ke Kantov
A
Kritice.
tak zbývá
zmíniti se posléze o LicJitenýelsovi.
Dosud jsme podrobnji o tomto dnes opravdu málo jen
Naproti tomu o rodu jeho
spis. ^) ')
filosofu
skoro jen
víme,
jest
od Jacobiovské
filosofie upustil, ale
i
se
dosti
A mžeme
nezmínili.
co vyísti
známo.
vskutku z
jeho
Lichtenfels po-
Exner pvodn pidržoval se filosofie ovšem poznav uení He<-bartovo, nejen pozdji ji kritisoval (ve »Wiener Jahrbúcher der
Snad není nevhodno upozorniti, že
Jacobiho. jako Lichtenfels, Weiller a
to,
i
Salát;
Litteratur* 1841). '^)
felsovi
V
slovnících
zmínky; také
nmeckých nauných, filosofické slovníky
biografických neiní se o našem Lichten-
(Noackúv, Franckv) ho neznají.
Wurzbachv
71
Lichtenfels.
cházel z tyrolské rodiny Peindtner
miliánem
povýšena do
byla
(sic!),
která
1609 arcivévodou Max1630 vysthoval se
r.
R.
stavu šlechtického.
pesthoval se prý do Božího Daru v echách. Z této vtve pocházel dvorní rada Jan Thaddaetis Antonín v. Peithner jest to známý reorganisator eského za zásluhy jeho (t 1792), kterému Lichtenjels, s pídomkem v. rytíství bylo udleno r. 1780 hutnictví (1764—1829) Lichtenfels v. Peithner Thaddaeus Jeho syn byl dv. rada a syn tohoto státník a právník Excell. Thaddaeus Peithner svob. pán v. Lichtenfels (1798 — 1877).^) Píbuzný jeho (bratranec ?) jest náš Johann Peithner ryt. v. Lichtenfels, jenž nejprve vlivem svého uitele, filosofa Rembolda, stal se adjunktem filosofie na universit Vídeské, naež stal se . professorem filosofie na lyceu v Inšpruku, odkud r. 1826 dostal se na Seznamy universitních pednášek universitu naši za ádného professora. Kristián Peithner z Tyrol a
—
—
poskytují
tato data:
1822 pednášel
R.
Vojtch
filosofii
(a to
r.
1823—1826 pednášel
filosofii
1827—1831 pednášel pak naež od r. 1832—1846 pijsobil od
na základ kompendia Likawetzova)
Schwippel.
Od fels,
nám
r.
u nás Antonín Spirk;
Joh. Peithner Edler (sic!) tu
Dr. František
Lichten-
v.
Exner, jenž však
1847 supplován byl Drem Augustinem Smetanou, od r. pak 1849 r. (zimního semestru) byl vystídán (byv mezitím trvale, jak známo, povolán do ministerstva) Ignácem Hanušem, dotud professorem theoretické filosofie
již
morálky fakulty Olomoucké. (Hanuš tu uil, pednášeje esky a nmecky, až do letního sem. 1852, kdy stal se bibliothékáem.) Vedle Hanuše (a Smetany) byl po odchodu Exnerov ustanoven ješt >adjunkt< Josef Nahlowsky. Konen esky filosofii pednášel již od r. 1849 » mimoádný docent logiky, hodegetiky a vdecké encyklopaedie*, Dr. Frana
tišek
upr. Nežli pišel
do Prahy,
Lichtenfels
vydal
již
spis,
o
nmž
tolikrát
jsme byli nuceni se zmíniti, >Nástin psychologie jakožto úvod do filosofie* (v Inšpruku 1824), »spis dosti obšírný a mezi všemi jeho spisy pozdjšími, jak praví
Hanuš, nejbujaejší a
nejmén
skolastický.«
V
Praze ne-
známý >Biographisches Lexicon d. Kaiserthums Ósterreich< má jen strunou noticku, a o psobení jeho na pražské universit neví. V Tomkových záslužných djinách našeho vysokého uení pi strunosti díla arci nemohlo býti o Lichtenfelsovi zvlášt jednáno. Pamtní spis university nmecké u píležitosti císaského jubilea (Die deutsche KarlsFerdinands-Universitát in Prag unter der Regierung seiner Majestát des Kaisers Franz Joseph I, V Praze 1899j mohl spíše v historickém nástinu o filosofii také o tomto professoru aspo krátce nco poznamenati, ale není tu ani slvka. Struná zpráva
o
nm
podána od
Tgn.
Hanuše
v
Ricgerov
Nauném
slovníku
(s. v.
Peithner!) a podle
napsán lánek Peithner 2.) v Ottov Slovníku Nauném XfX. str. 405. ostatní pak vyhledali jsme ze seznam pednášek, v letech 1822 nn. na naší universit konaných^ a erpali ze spis Lichtenfelsa sama.
ní
;
'j
Viz Allg. deutsche Biographic XVIII.,
.542
nn. a
Wurzbach XV.,
81'
nn.
72
Lichtenfels.
vydal nijakých spis; všecky pozdjší knihy jeho
Vídeského psobení.
^)
vyšly ve Vídni a za
jmenován na universitu Vídeskou a psobil tu do pozdního stáí, odebrav se teprv r. 1861 na odpoinek.-) Po odchodu jeho do Vídn vliv na eské posluchae, jenž ostatn aspo podle svdectví Hanušova ani za doby psobení v Praze nebyl velký, ^j ovšem pestal úpln, a na místo jeho uení uplatoval se ím dále tím R. 1831 totiž byl
více vliv Herbartismu.
Hyna pi svých theologických
Zdali
studiích
nalezl
asu
a
píle-
aby Lichtenfelsa poslouchal, nevíme; ale nebylo by to arci nemožno.^) Ale to jest jisto, že skládaje své »Dušeslovi« vyvolil si Lichten-
žitosti,
vdce
felsa za
a za
pramen
hlavn
kruh filosof tehdejších, jako
hlásil se v
kteí
Nad ale
obsahem
to Lichtenfels nejen i
pidružili své
Weiller, Salát a
v.
uení
k
psychologie a
j.,
Jacobiho. filosofie,
vlastním piznáním hlásí se jako stoupenec Jacobiho.
A
mžeme
tak
tivn)
užíval,
a
v Hynové
že
Koppen,
se
rázem
a
Lichtenfels nejen
v pozdjších svých spisech pi-
byli
vesms
modifikacemi
jistými
s
A
(vedle Schulzeho) hlavní.
za své adjunktury ve Vídni, ale
již
»
úhrnem
prameny, jichž Hyna
všecky
že
íci,
mén urit
více
kloní se
(posi-
k filosofické
soustav Jacobiho,
zejmé
vliv filosofie a školy
Dušeslovi zkušebnéni< jevi se
Jacobiho. ^)
')
(ve
Ostatní díla Lichtenfelsova jsou
dvou svazekách
Víde
:
1.
Grundlinien
:
Grundlinien der philosophischen Propaedeutik Logik. Víde 1833 a 2. Grundlinien der
der
Auszug des Wissenswúrdigsten aus der Geschichte der PhiloLehrbuch der Logik (Víde 1842). Lehrbtich zur Einleihing in die J^hilosophie. Aligemeine Einleitung. Psychologie. Logik. (Víde 1850. 5 vyd. 1863.) Lehrbuch der allgemeinen Meiaphysik und der Metaphysik der Religion. (Víde 1845.) Hanuš vypravuje o nm, že smutný osud, který stihl uitele jeho Rembolda pro nkolik svobodomyslnjších vt o positivním náboženství, psobil na Lichtenfelsa tak, že, akoli v náboženských otázkách stál na stanovisku rationalistickém, filosofie náboženství a filosofie morální se úmysln po celý život nedotekl. (Posledn uvedený spis jeho neobsahuje njaký výklad o filosofickém, rationalistickém nazírání na náboženství, nýbrž jen výklady, jak o náboženství v okruhu filosofie Jacobiho, resp. Salá-
Psychologie. sophie
(Víde
1834)
1836).
tový byly obvykly.)
) Lichtenfels zemel
2.
záí 1866 v Kronstadt ve
vku
73
let.
(Srv. Litterari-
sches Centralblatt 1866 ís. 40. sloupec 1054.) ')
Hanuš
ponvadž nikdy Lichtenfelsa nastoupiti *)
gických, byl
praví, že Lichtenfels blížeji
svým poslucham
k nim nesestupoval
vbec psobení
v Praze
s
»nebyl
ani
milý ani nemilý,
písnosti své professorské^;.
valn netšilo
a že uvítal píležitost,
Zdá se, že když mohl
psobnost na universit vídeské.
Ovšem byl by ho mohl poslouchati leda v posledním roce svých studií theoloponvadž Lichtenfels pišel na fakultu filosofickou r. 1827 a Hyna již r. 1828
vysvcen.
tudíž souhlasiti s mínním uprovým, že by Hynovo dílo bylo Herbarta a Lichtenfelsa, a tím mén s mínním na p. prof Durdíka, jenž arci s reservou rád by zapoítal Hynu mezi psychology klonící se ke smru Herbartovskému pravíte (na uv. m. str. 324), že chce vyísti »philosophische Schriften, welche bei allen vorkommenden Abweichungen im Allgemeinen doch juiíer die Her'')
Nemohu
kompilace
z
;
Lichtenfelsovy
pednášky pramenem Hynovi.
73
pejdeme k ocenní obsahu této psychologie, k analyse praHynových dodati jest jen dv ješt vci, dv odpovdi k speciálním
Nežli
men
otázkám, které by se mohly naskytnouti. První zdali
nich týká se ješt Lichtenfelsa.
z
Hyna
užíval
vykládaje
svrchu neustále dokládali,
i
uení
IMohla by se
Lichtenfelsovo,
ozvati otázka.
kterou jsme se
knihy,
snad spíše pednášek universitních tohoto pro-
K
tomu nebylo potebí, aby byl práv sám ho poslouchal; když dovedl si zaopatiti zápisky o pednáškách Exnerových, byl by dovedl také pednášky Lichtenfelsovy nkde si sehnati. Tedy používal Hyna knihy Ze ml ped sebou Lichtenfelsovy i pednášek anebo snad obého fessora.
—
Lichtenfelsovu Philosophie*,
.-
Psychologie
»Grundriss der
kniJm:
O
jest jisto.
Einleitung
als
in
die
tom nerozhodují snad shody slovní mezi odstavci
uvedenými paragrafy Lichtenfelsa; nebo shody takové mohly by se jinak vysvtliti. Do r. 1848 u nás byl každý docent filosofie pednášeti nuctn na základ njaké uebnice (a to schválené);*) Lichteníels mohl tedy pednáškami svými jen opakovati resp. parafrasovati to, co vytiskl ve své uebnici, a shody mezi spisem Hynovým a jeho by bylo lze
Hynovými
a
i
tedy také takto
vyložiti.
Hyna vskutku
Ale co dokazuje, že
ml ped poádnjší
felsovu, jest výslovný z ní citát (jediný to
ten není
pesn
oznaen) na
knihy Lichtenfelsovy
ml
str.
Hyna
svrchovan pravdpodobno.
2L také
asi
Nebo pedn,
jeho
»
dokonce
pozdji teprve
i
v knize, které
uveejnna.
byla
ani
Ze však krovi
expliky* universitní,
jest
jak jsme vidli, v oddílu o spánku
byla vskutku Lichtenfelsem vyslovena,
knize jeho a
a
u Hyny,
citát
»Dušesloví« Hynova.
cituje jakousi definici Lichtenfelsovu, které v knize
pece
sebou knihu Lichten-
Hyna
r.
uvedené
není, která
ponvadž vyškytá 1844 nemohl
Naznaili jsme
již
se
znáti,
tehda,
že
i
však
v jiné
ponvadž nejspíše
pednáškách (a odtud ji Hyna tedy mohl znátij, a že teprve pozdji své pednášky v njaké form ve spise Lehrbuch zur Einleitung in die Philosophie« (Víde 1850) uveejnil. Po druhé zcela podobn se má vc s poznámkou Hynovou (str. 2.) o rozdílu mezi duši a duchem. Také k tomu bychom marn hledali originál v »Grundriss Lichtenfels této definice užíval v
:
poíná výet HynoKrecar zase soudil na vliv Wolffovsko-Kantovské filosofie, napsav: >Hyna uinil tetí pípravný krok ku pastování eské psychologie, krok nad oba první (totiž pekladatele v letech 1826—1837 a spisovatele let 1838 1843) samo-
bartsche Ric/itun^^ ::usammení;efassí werden konnen*, a hned po té
vým Dušeslovím.
—
Dr.
statnjší. I'edvedl v rouše
k tomu
aán
mu
byl
eskem
celou a to psychologii .svou. Podnt duchem vlasteneckým, nikoliv duchem vna požádání eských vlastenc, kteí lehdáž
psychologii
ovšem tehdejším
Hyna napsal svou psychologii kolem eského musea, nikoli z vlastní náklonnosti své k bádání psychologickému. 1'idržcl se sméru tehdy u nás panujícího Wolfa a Kanta a postavil se na stanovisko dualistické* (str. 4l). Pokud tu spisovatel ukazuje na vliv WolíTúv a Kantíiv, bylo by výrok jeho modifikovati tak. že Hynovo Dušesloví jest ozvuk pokantovské deckým:
kupili se
filosofie, totiž ')
smru
Jacobiova.
Srv. Die deutschc Univ. in Prag str.
.'tS7.
Kterého vydání spisu Schulzova Hyna užíval?
74
máme
der Psychologie « Lichtenfelsovu, ale
shodné pojímání u Lichtenfelsa
v jeho »Grundlinien der philosophischen Propádeutik«
Logice §
§ 2. 4. 6. a
mimo knihu z
ml
Hyna
že
kazuje,
jeho
i
knihu
i
»Psychologii«
po ruce, dokazuje, tuším, že
Lichtenfelsovu
pednášky ml. Na
Lichtenfelsova Grundrissu
o 3 hlavních
(a to v
Po tetí a hlavn: práv ono místo, které do-
5.).
uv.
str.
2L
der Psychologie stránku
základních mohutnostech
cituje
totiž
Hyna
pro
dkaz
a to
16.
duševních (proti Krugovi),
mínní
dodává, že Lichtenfels »pece posledn od svého
dv
ustoupil,
ale
toliko
pvodní mohutnosti duše zastávaje, pedstavlivost totiž a snažlivost, citlivost pod onuno bera*. Tu jest jasno, že Hyna naráží na mínní, které není v »Nástinu psychologie* Lichtenfelsov a které patrn znal z pednášek jeho. Úhrnem tedy: Hyna užíval nejspíše obého knihy Lichtenfelsovy jist pednášek jeho. a nejspíše také :
i
Druhá takováto podrobnostní otázka
ml Hyna
pi
vyšla 3krát: znáti
své práci po
ruce.
1819 a 1826;
1816,
jest,
které vydání knihy Schulzovy
Schulzova kterékoli
z
»
Anthropologie*
Psychická
tchto vydání mohl Hyna
nm
mn
bylo nedostupné a nemohu o Tetí vydání Avšak všecky vzpomenuté svrchu shody zdají se ukazovati zeteln
a ho užívati.
souditi.
Hyna
k tomu, že
pracoval
/(^^i// 2.
vy dáni '^z\m\zovy Anthropologie, a proto
Náhodou ve velké vtšin míjt, jichž Hyna použil, vydání druhé se neliší od prvního, ale jsou pece nkterá místa, kde v druhém vydání Schulze text pepracoval, a tu srovnáním obou vydání vychází na jevo, že Hyna skládal své dílo podle druhého vydání. Tak na p. Hynova I. dílu § 27, 3. shoduje se úpln s § 75. 2. vyd., ale nikoli úpln s (píslušným) § 70. vydání prvého. Anebo téhož dílu § 133. shoduje se úpln s § 197. vyd. 2., ale nikoli s § 178. vyd. 1. (nebo v druhém vydání a u Hyny uvádí se mezi píinami síly vášní také »živá fantasie*, ale tento moment není doten ve vydání prvním). Ješt více to patrno v díle II., v nmž Schulzeho taktéž hojn jest užíváno. Tak také svrchu všude jsme citovali
§ 31.
shodný
(Schulze ve
2.
shoduje
s
shod
§ 275.
v
s
citován
s
§ 167. vyd.
1.
znan
(Schulze
vyd. 2.: § 43.
ale
2.,
vyd. partii o citu
§ 257. vyd.
shodný ;
s
jest
shodný
s
§
§ 37.
úpln pepracoval),
jej
Hynv
mén
pepracoval)
149. vyd.
vbec
ale jest
§ 286. vyd.
1.
se ne-
úpln ve 2.,
kdežto
vbec ást o duševních nemo2. vyá. byla znan od Schulzeho zmnna). V § 75. str. 350, jest Schulze a to lze doložiti dobe z 2. vyd. str. 509, nikoli ale
prvním vydání
cech v
z
jest
podle tohoto vydání.
korrespondující
na jevo, že
jest zcela
str.
jiné
znní
460 vydání
1.
(a
atd.
Ze všech tchto
Hyna pracoval na základ vydání
psychické.
A pece
—
ne
výlun. Nevíme,
ím
2.
parallel vychází
Schulzovy Anthropologie
se to stalo, ale tolik lze
aspo
Hyna zVídX také vyákx\\ první, a že dokonce (aspo na jednom míst bezpen) ho užil místo vydání druhého. Kapitola o ei, o níž jsme
dokázati, že
svrchu odložili urení provenience na pozdjší výklad, jest
ásten
ne-li
celá,
aspo
pracována podle vydání prvního. Kapitola ta obsahuje jen 6 para-
:
První vydání spisu Schulzova také pramenem.
75
graf ti první vnovány jsou ei (mluv), ti poslední písmu a knihotisku. Dva nejposlednjší, bezvýznamné a v té podob, jak jsou napsány, do psychologie pramálo náležející, jsou snad majetek Hynv, resp. kdo ví, odkud vzaty (rozhodn nikoli ze známých nám pramen). První však mají ;
tento originál
Schulzovu § 116. vydání 1. anebo § 129. vydání druhého. Schulzovu § 112. vydání 1. než § 125. § 69. odstavec 1. — 5. spíše vydání druhého. pedmty oznaoval) § 69. odstavec 6. 7. (dítky samy sob ostavené § 68.
-v
^
—
bu
pocházejí
ze
173 vyd.
str.
1.
anebo ze
str.
—
§ 69. odstavec 7. (Jinak ze zkušenosti doložiti
jen
vyd.
z
2.
z
Avšak
úpln
nímž
s
má
prvního vydání.
díl
II.
píí
Této
a)
Snadná
zwuky, kte-
se
se stáwá
jako
píliš dlauhá,
kdež
n.
desíti-
slowa slyšeti
i
bývvá.
n.
p.
tak též slowa
;
u mnoha
p.
di-
šestnáctislabyná b)
jinak.)
174—180 vydání
str.
nosem pronášeti teba, jako
wok,
118.
Schulze § 118.
n.
býti nadaná, jsau:
u Francauz
>j
její
Wenn
Wlastnosti, jakýmiž jedna každá
wýslownost.
z
vydání Schulze celou
text
70.
§
343
str. 1.
1.
pochází jedin 2.
píslušný § 131. zcela krátce a zcela
Hyna
e má
e,
míti
se shoduje, kdežto v
na místo
a
Na dkaz tenái položím zní odstavec
1.
aneb § 119 vyd.
2.
jen nkolik obecných výrok položil. Hynova paragrafu a slova ze Schulzova (Vydání druhé uvádt by bylo zcela zbyteno, ponvadž
tuto úvahu vypustil
réž
§ 132. vyd.
§ 70., o vlastnostech, jaké
vydání prvního,
lze
n.
126. vyd. 2. než § 113. vyd.
§
bu
^ Schulzv
§ 71.
199
str.
§ 69. konec spíše
209 n. vyd. 2. nad zvíe se povznáší)
Zrozumitelnost
Té na odpor
muss
so
soli,
eine
Wortsprache den man-
Zwecken
cherley
.
.
entsprechend seyn
.
I.
wichti<,fsten
gegen
wovon
besitzen,
ausmachen:
folgende
Leichte Atissprache
sind
verschiedene
sehr
sie
Vollkommenheiten die
I.:
.
.
.
Die Nasenlaute
die Nátur der Sprache. Ein
Hindernisz der leichten Aussprache
ist
jsau
auch die das Sprachwerkzeug so sehr
slowa ze mnoha sauhlásek složená, jako
ermiidende Lange der WiJrter, welche
na blízko
ecké znati
:
wzdál.
i
iásiv, jakých
iáoj,
zeteln
wyniká nad
nelze.
mezi sauhlásky i
i
nezídka slow,
složených,
welmi
užíwá
ucha
dáli roze-
Wilden
ana wšudy
\Vr)rter
sauzwuky klade, ba ze sauzwuek jedno n.
dojímají,
Ijrk,
p.
c)
kteráž
Libozwnk.
Názwy spíznné (synonyma), skloowání o malém welmi rozdílu jsau ncdfjkonalosti eí, jak d)
Zásoba
slozv.
Sprachen
den
Tauto wlastnosti
e eská,
jiné
w
oft
noch
Sylbcn bestehen. der
eigcn
II.
ziiglich
indem
in
den
deren
als
acht
Vcrnehinlichkeit in
Folge mehrerer
Mitlaute
ist,
mehr,
aus
Ndhe und Ferne
bare
v(jn
amerikanischen
der
bcsonders
.
.
.
Die unmittel-
Selbstlaute
WíJrtern
thut
und vor-
der Vernehmlichkcit Abbruch, sic
dem
schon
in
einiger
Kntfernung
S|)rechenden nicht mehr von
První vydání spisu Schulzova také pramenem.
76
nmecké Mensch, kdež pak sedmpo sob pichází Menschen. kráte e) Prawidelnost co nejv^^íc obecná. We-
einander unterschieden werden kónnen.
poet wýminek od prawidla obecného rownž za nedokonalost se pokládej, f) Draz, t. j. slowo dojímej
gleichdeutige
byste jak Drazností
und Verbindtmg der
n. p.
liký
n. p.
obraznosti,
smyslu tak
i
pedí
ei
slowo hrom.
jiné
g)
eština,
Uritost ndzzv,
jedním slowem wíce pedstaw neboli pojm nebylo znamenáno, odkudž omylowé w smyslu a pochybnosti
by
totiž
snadno
w unikají,
h)
Schopnost zvtšího
wždy wzdláni, aby pokrokm ních a
wdách
byla
sem zawšowání
\v
pimena.
sylab
bu
Wohlklang
III.
Wórtern
V.
der
entspringt
derjenigen
ped
latinskau.
aus
der
man
dadurch
solchen
er
p.
eská
Worter
Ansdriicksvolle
kraft
n.
.
.
be-
.
.
Die
.
kommenheit. VI. Die Energie oder das
W
mrtwau,
.
und Verbindung vorden Ausnahmen von Sprachregeln sind immer eine UnvoU-
heit
e
Regelmdszigkeit
kommenden
um-
má pednost
nicht
(Synonyma)
bei jener Bildung
atd.
ped eí
Worter
schrdnkte Mannigfaltigkeit der Bildung
koncowých, odwozowání, skládání
žiwá
Dazu gehoren aber
.
Náleží
zaáteních
Reichthtim an
IV.
.
.
dttrch
£Í7íe
bu
tomto ohledu
.
.
.
.
.
einen
erhalten,
dass
Sache
nach
Eigenthmlich-
besondern
keiten abbilde
welcher
ist,
die Einbildungs-
auf
bezeichnete
die
ihren
allen
Stande
im
Anderen zu
des
sich
Beschaffen-
vermoge
Worter,
Einfluss
Dieses
Sprache.
VII. Bestiuuntheit der
.
Bedetitíing der Worter. Sobald náhmlich ein
Wort
zur Bezeichnung verschiedener
Vorstellungen gebraucht werden kann, so
auch Gefahr vorhanden, dass die
ist
Vorstellungen mit einander verwechselt
werden ....
Eildsamkeit
VIII.
Erweiternngsfdhigkeit
.
.
.
Durch
und
die Er-
weiterungsfáhigkeit entspricht aber eine
Sprache
dem
allererst
Wachsthume
fortschreitenden
Erkennt-
menschlicher
Dazu gehort, dass die Sprache der Aufnahme neuer Worter zur Benisse.
zeichnung
neuer
fáhig
Begriffe
sei.
Solche Worter konnen theils vermittelst der Veránderung der
in einer
schon vorhandenen Worter, einiger Sylben,
zeichnung
der
um
sie
neuen,
in
Sprache
Ansehung
daduch zur Bein
die Spháre
eines Begriffes gehorigen Vorstellungen
geschickt zu machen, theils durch Zu-
sammensetzungen jener Worter, theils Aufnahme der Worter die durch anderen
einer
den
.
.
.
Sprache
gebildet wer-
Obé vydání Schulzovy knihy pramenem.
77
Akoli tedy bezpen lze jen toto jediné místo uvésti, pece ovšem uznat, že Hyna znal obe vydání knihy Schulzovy. Ovšem platnosti zstává, že druhého vydáni uzival témé veskrze, kdežto vými-
nuceni jsme v
nené
užití
minuto, ale
prvního vydání v kapitole o
pece valn na váhu nepadá.
ei
nesmí
sice býti
mlením opo-
III.
Rozbor vcný. Dokonivše rozbor pramen díla Hynova, pistupme k rozboru a ocetohoto spisu. Budeme rozebírati tedy obsah jeho sám o sob
nní vcnému
a pokusíme se oceniti
nkolik
na konec dodáme. Již
svrchu
jej
slov
i
hlediska filosofického, resp. psychologického;
s
o
stránce
škeré
ped celým Dušeslovím pedchází pedmtu, druhu a rozvržení psycho-
pipomenuli jsme, že
úvod, jenž obsahuje výklad pojmu, logie.
pedevším terminologické
slovesné,
K definici duševdy empirické auktor postupuje vdy podle pedmtu jich a tím dostává se k
rokém
slova
toho
smyslu)
a
princip všech
že
tídí ve-
si
nauky rozdluje
anthropologické
v tlosloví (somatologii) a dušesloví. Dušesloví
tak,
anthropologii (v
má pedmtem
asových inností lovka. Avšak o
si
ši-
zase
duši to jest
duši lze dvojím
uvažovati, jednak a priori, jednak a posteriori a podle toho jest
zpsobem i
psycho-
logie jednak racionální (»dmyslná«), jednak empirická (»zkušebná«). Hyna prý chce obírati se jedin empirickým dušeslovím a proto blíže si je ješt
zkušebné má pedmtem innosti duševní, pokud jsou »svdomosti« (^ vdomí). Avšak má-li býti dušesloví vdou, podle domnní Hynova nesmí pestati jen na popisu, nýbrž nutno, aby úplné (!) rudani a vysvHleti^ zjev psychických. Jestliže již prý podalo tímto dodatkem znan pekroil obor vlastní empirické psychologie, dalším výkladem toho, jak si myslí, že teba opatovati ono »vysvtlování« psychického dní, auktor ukazuje, že o dušesloví v pravd zkušebném nemá uruje.
djem
Dušesloví
naší
i
nikterak náležitého pontí. Vysvtliti psychické zjevy prý jest »ukázati, od
jakých podmínek neboli prý provésti jediné (principu, duše),
—
jakož
duchých. Neteba
i
(!)
zákon
jsou duševní innosti odvislé* a to lze
odvozením duševních inností odvozením inností složených
jako
ist
deduktivní
z
>zásady«
inností jedno-
dokazovati, kterak tímto vymezením a »vy-
zajisté široce
svtlením* práce psychologické spisovatel ukázal, že logie
jejich
z
z
jistých
si
myslí postup psycho-
metafysických
vt
o
»zásad«
Pojem psychologie u Hyny.
duše, a že pravého empirického dušesloví
79
samém
v pojímání
již
jest
ve-
jednati
jen
hce dalek.
Rozpor, který
mezi
vzniká
oznámeným pedsevzetím,
o empirickém dušesloví, a již mezi bližším vysvtlením methody jeho, pochopíme jedin, tuším, máme-li zení k tomu, co o pramenech, odkud
úvod k Dušesloví
jest brán, bylo
Hyna
vyloženo svrchu.
ml
dv
tu
ped-
Herbartovskou, která usilovala vskutku o psychologii empi-
jednu
lohy:
—
pokud to arci v okruhu Herbartovské psychologie vbec jest možno druhou (Lichtenfelsovu) Jacobiovskou, která zejm považovala psychologii za vdu deduktivn z (metafysických) názor o duši lidské odvoditelnou. Snaže se obé spojiti, byl nucen odchýliti se od Lichtenfelsa v pedbžném oznaení cíle své knihy, avšak ve vysvtlení povahy a methody slovech. Nejlépe psychologie k nmu se klidn vrátil ve vci ve difference potom ona nedsledná shoda mezi ním a knihou Lichtenfelsovou vynikne, uvedu-li paralleln píslušné vty z obou text: rickou
— ,a
—
i
i
i
Hyna
3.
i;
n.
w
Dušeslowí, o kterémž
pojednáno, sitelné,
wýmr
si
jeho tento
:
dušeslowí
wúbec
jest
djem
Einleitung
bude
má
saustawa
wda
zudau ;
býti
in-
szvédoinosti.
poznatkw
kowé poznatkw uspoádání, wespolek
dušeslowí
o jejich totiž
jsau
Awšak
psychische
Dušeslowí zkusitelné
o duši^
nostech^ poktid
zku-
duši,
t.
ta-
j.
že jsau
si
sob se mají, dwodowé k swým ná-
podadny,
jako se mají
a k
w dušezjewy dušeslowné, ježto na lowku slowí Dlužno
sledkm.
jest
pozorowati,
nébrž
také
swétleny^
aby
popsány,
nejen byly
auplna
z
t.
tedy,
udány a
ivy-
dlužno ukázati, od jakých
j.
podmínek neboliž zákon duševvné innosti
w
lowéka
jsou
odwisl
dlužno, aby
;
taký sestaweny hy\y poádek
se nalézají
dwodové
dlužno, aby
i
^
w
jakém
a jejich následky;
o jejich zc/astnostech, roz-
4.
4
str.
Unser Gegenstand
tomto spisu
pedm.t swj
ueni
Lichtenfels §
n.
dušeslowí
Stanowí-li
4.
§
zkusitelné za
jestit
toliko
jest
3
str.
daher
ist
Anthropologie in die
n.
die
(reále)
als
Philosophie selbst
Nach dcm Obigen
ist
.
.
.
Psychologie oder
psychische Anthropologie: die Wissen-
vom
schafc
psychischen Menschen. Ein
wenngleich
bestimmter,
noch
blosz
ctymo/ogischer^) Begriff derselben ergibt sich
ein
gcordnetes
Wahrheitcn,
wissen
Ganzes von ge-
psychische
System
ein
Demnach
Erkenntnissen. die
Begriffe der Wissen-
berhaupt. Unter dieser versteht
schaft
man
dem
daher aus
Anthropologie
nicht
damit bcgngen, die jjsychischen
nomene
am
Menschen
sondern
ziihlen,
sie
von
darf sich auch
blosz
muss
Pliii-
aufzu-
dieselbcn
durch Gesctze begríinden, und
in
dieser
Begriindung zusammenhángend und, so viel
moglich,
Eine
soiche
vollstándigc
vollstándig
darstellen.
zusammenhangende
Begrndung
ist
und
aber nur
dílnosti a dokonalosti^ bylo pojednáno.
durch eine systematische Ableitung der
Wše
psychi.schen
to jediné
inností
')
z jich
odwozením dušewných
zásady jakož
i
odwozením
Wcsen (dcm
Thátigkcitcn
aus
dem
Begriffe) dcs psychischen
Dnes bychom ekli »nominální výmr*, »vysvtlení pouze jména<.
Pojem psychologie u Hyny.
80
inností složených
chých možno
inností jednodu
z
Prinzipes muglich. Die Psychologie
nebo takowauto mrau
;
daher ihrer Etimologie nach
:
ist
die syste-
wznikne satistawa poznatk o innostech
matische
lowka dušewných zkušeností nabytjxh.
Thátigkeiten
Wýmr tedy dušeslowí swrchu položený,
Begriffe des psychischen Prinzipes.*
uritji udaný,
zníti
bude takto
»
:
der
psychischen
des Menschen
dem
aus
Dnše-
saiistawné
slozví zkzisitelné jest
Ableitung
tieni
innostech loivéka dušewných (aso-
o
pokjtd jsazi déjem szvdoniosti
wýchj,
Úhrnem
tedy
:
«
Hyna zýmreví psychologie
liší
se
od Lichtenfelsa,
ale
v podrobnjším jeho vysvtlení, zejména pokud se týe pojímání methody psychologie pijímá úpln pojímání Lichtenfelsovo, nepozoruje patrn Než sledujme další jeho diskussi pontí psychoani, že si tím odporuje. \)
již
—
logie
!
Hyna chce
podrobnji »svdomost«, na které se zakládá psychologie empirická. Jako 3>vdomost« znamená svdti o nem-, jest svdomost rozeznávání tak prý »svédomost« znaí »vdti o sob« svého Já (>jáství«) ode všeho, co »jástvím« není (str. 5.). Vlastnosti této svdomosti jsou jest prý jednoduchá, vždy stejná, nijakou vdomostí nebo pedstavou nepostihnutelná, jest to »okres, ve který duševní innosti jiné pedmty (pedstavy pedmt) vstupují a ze kterého zase vystupují«. Hyna v tomto pontí » svdomosti « možno najíti zase oba živly: I vdomí brzy vykládá, asi jako Herbart a jeho škola iní, jakožto oznaení aggregátu pedstav (jev psychických), které v jistém okamžiku zastihujeme v sob, takže ty pedstavy, kterých jsme si práv v okamžiku onom ped tím nkdy jsme byli vdomi, jsou 've vdomí*, kterých pak nejsme, analysov^ati
si
i
:
i
a
si
vdomi
jich
(ili je
mli), »vystoupily*, »vypadly«
pojímá slovo ono jako jiný jen
tacite
dati o
»svdomosti«, že
jednoduchá,
jest
dom
protivy mezi obojím Následující
nemnná
klidn vedle sebe
obojí 7'Uzné pojímání zcela
pontím
paragrafy
»
vdomí;
brzy však
mže
A
a nepedstavitelná.
položil,
opt
vyklá-
asi nejsa
si
zase
v-
vdomí* i svdomosti.
—
jednají
z
název pro duši a proto
po
zpsobu, jenž obvyklý byl -) o tak e. » pramenech*
v psychologii od dob Kantovy Anthropologie
—
psycho-
psychologie, jejich pednostech a vadách (:= obtížích pozorování
(na uv. m. již s náležitou písností jej v této píin posoudil zakonil kritiku rázu knihy Hynovy takto: »Spisovatel rozumí totiž pod dušeslovím zkušebným to, co sme dušesloví dmyslné jmenovati uvykli. A za druhé ani první ani druhý název spisu našemu pimen není, není on ani jedno ani druhé*. Poslední slova arci po tom, co jsme svrchu vyložili, zajisté nemžeme uznati ')
str.
le
Také
520—522)
upr
a
za hyperbolická a nespravedlivá.
Hynovo »DušesIoví« má vignetu
sloví empirického, ale jinak ovšem jest je
»apriorní<, »rationální*), jak jich
ješt byla veliká vtšina. ') A dosud obvyklý bývá
za této
aspo
a definici duše-
aditi mezi ony psychologie deduktivní (i
doby 'ped Herbartem, Benekem)
v uebnicích psychologie!
i
pozdji
<
Disposice
Hynova
logického), dále o užitku psychologie
81
a posléze o rozliných druzích a
^)
á-
Když pak byl strun (a ovšem neúpln) vyetl nkterá za doby té obvyklá, a když je posoudil (leckdy
stech psychologie.
rozdlení
Dušesloví.
psychologie,
ovšem velice zbžn, jako § 9, 4. a 5.), na konci polemisuje proti Herbartovskému spracování a rozvrhu duševdy. Tato polemika jest opravdu zvláštní; uvedu ji nejprve do slova: »\Vidauce nejnowjší libomudrci, že jedenkaždý posud uwedený rozwrh dušeslowí zkusitelného jakési wady do sebe má, powrhli wšakým rozwrhowáním wdy naší, poínajíce práci swau innostmi jednoduchými, postupujíce dál a dále k innostem složeným, innostmi pak. jimiž lowk úpln wyniká nad wšeliké zwíe, pojednání swá zawírajíce. Tito owšem doteným obtížnostem pi rozwržení pedmtu swého se wyhnuli, a wšak dílo jejich nemá dosti wdecké doby (Form) do sebe, kteréž rownž šetiti dlužno. Ostatn chceme my tohoto poádku býti bedliwi; pece wšak látku wdy swé, innosti totiž dušewné, pokud jsau djem swdomitosti, we dwa rozwrhujeme díly, tak sice, že w díle I. dotené innosti pozorowati budeme, pokud jsau isté, t. j. od ústrojí tlesného neodwislé w díle pak II. o nich pojednáme, pokud w potaze jsau k ústrojí tlesnému, totiž od tohoto jaksi odwislé. Jak patrno, Hyna nejprve proti postupu a disposici Herbartovských psychologií (resp. pednášek Exnerových) polemisuje a vytýká jim, že nei
;
vdecké pi tom látku pece
formy*,
mají »dosti
nicmén
chce pijmouti, ale
postup
jejich
patrn
jinak rozvrhnouti a tím
docíliti
oné »vdecké
A
hned také naznauje, jak rozdlí si celý spis, totiž na ást, která jedná o innostech duševních, pokud jsou isté aneb od ústrojí tlesného neodvislé, a ást o duševních innostech, pokud závis na ústrojí tlesném. formy*.
Podivnost
jev, a také rozdlení.
již
rozlenní celého díla psychologického, jest na neopomenul správn poukázati k nesprávnosti tohoto
tohoto
upr
Nad
Hyna
to
ani slovem nepokusil
a hledíme-li k tomu, co v
každém
díle
toto rozvržení naplnil, shledáváme, že v
se rozvržení to
druhém
díle jsou
podány po vtšin
jakési nástiny konkrétních psychologií (psychologie rozliných
abnormnich zjev jež dnes jsou (o
atd.) a nástiny
pedmtem
o vlastní psychologii
nkterých
zvláštních nauk,
ei, o spánku, hypnotismuj,
zdvodniti
podal, ili hledíme-li, jak fakticky
v prvním
abstraktní a obecnou.
pedmt
vk,
letor,
psychofysiologických,
samostatného studia žádajících pak díle že uinn jest pokus
Z toho
patrno,
jest
že
roz-
jjsychických jev na tle ani sám nevhodnými onmi záhlavími naznaiti rozdílné úvahy o jevech duševních, jednou uvažovaných in abstracto, po vržení dle závislosti
Hyna
')
Odstavec
nutn v
to,
jenž
nyní,
bohudík,
všech
že jejich s[>isy mají
za
nezávislosti
uebnic logiky!), ale nezbytný. Patrn aukturové
(nikoli ješté ze
považován za
nebo
nýbrž že chtl
neprovedl,
pece
již
vymizel
jenž ješt v
tehdejších
1.
i
z
uebnic psychologie
polovici
psychologií
19. století
cítili
tak málo zajištnou nadji na uznání své hodnoty,
býval
sami nejlépe, že považovali
dokazovati prospšnost své vci.
áila: Hynovo Dubcslovi.
^^
:
Klassifikace
82
uvažovaných Nemýlím-li
druhé skými.
divného,
se
jev
duševních.
zetelem k nkterým rozdílm mezi individuy
lid-
píina celého tohoto rozdlení, na první pohled prost ta, že Hyna tu chtl napodobiti Friesa, jenž také
jest
se,
na dva díly (vlastn dva svazky),
psychologii svou rozdlil
z
nichž první
oznaen jako »Beschreibung und Theorie des menschlichen Geistes iiberhaupt nach seinen Vermogen* a druhý zaíná odstavcem o závislosti ducha na vnjšku a tlu
(»
Abhángigkeit unseres Geistes
Již
z
co
toho,
novy psychologie, v
nmž
ili,
jak
Máme-li v nauce kterak
tuto o
zejmo. že
pomru
a
vom Ausseren und
obsahu obou díl Hy-
vlastní dušesloví jest
nám
hledati v
1. dílu,
vyloženy názory o jevech psychických lidského individua normál-
vbec
ního
naznaeno
jest
—
dem Kórper«).
Wechselverháltniss desselben mit
Hyna
Hyna íká, podána nauka
té orientovati se
o istých innostech duševních.
náležit a snadn, potebujeme
tídí innosti duševní a jak
si
pomr
vdti,,
mezi nimi uruje.
inností duševních koná Hyna podle dvou zetel formy t. j. jak bychom jasnji snad ekli, podle toho, k emu (k jakému pedmtu) odnáší se njaká innost a pak podle zpsobu, jakým se to dje. »Látkou« v tomto smyslu mže býti pro innost Veškeré pak pedduševní jakékoli vno, vše, cokoli nám njak dáno. podmty, jichž týkati se mže njaká naše innost duševní, jsou mínné nebo nepodmínné (t. j. dobro, krása a pravda v absolutním smyslu), -^smyslovái- (aneb jak v opravách a podle toho innost duševní jest k I. vyd. chce mniti termin ten: » smyslná «) anebo na dsmy šlová (nadsmyslná). Avšak smyslná innost tídí se dále zas podle toho, zdali podmínno zabírá bezprostedn (»bezpostedn<) i pímo, anebo nepímo Klassifikaci
dle jejich látky a
bu
bu
<^
•>
ili
sprostedkovan (»postedné«). Co do formy liší se veškerá duševní innost
snahtfí
a >urcitá
dušesloví prý se lejším
terminem
(v širším slova
ekli,
si
snaží,
;
avšak
jednotlivé
akty
psychické
tídí
se
v predstazy
»když duše sob vci pedstavuje k rozmnožení (»když duše stavu svého, bezpostedn pítomného, libosti nebo nelíbo.sti«) a ve snahy (»když duše se
smyslu:
poznání svého «), jest
-^v pvodní, neuritou onou neuritou prasnahou zkušebné neobírá, a ona »uritá psobení* ili, jak bychom obvyk-
psobení'^
city
vdoma n. p. pedmtu njakého
aby
Avšak
došla*).
snah nenabyla by duše, kdyby ^pvodn"prý nutno uznati
jisté
již
ani
pedstav
ani
cit ani
nebyla jich schopna
;
proto
základní ^mohutnosti* duše, v nichž spoívá možnost
veškerých inností duševních.
Mohutností
tch
jest
tré,
práv jako
kladních) tíd duševních inností, totiž: mohutnost pedstavovací
(zá-
i
^pedili citlivost a momohutnost cíticí vyd. pcdstavlivost), stavivosti^ (v I. Pomr tchto mohutností hutnost snažící ili ^snazivos^ (snažlivost). uruje si Hyna blíže tak, že pedstavivost a citlivost jsou immanentní (»stanovité*), kdežto snaživost jest pomíjivá, transeuntní (»míjívá«), pedstavivost
pak
proti
jest subjektivní,
citlivosti
jest
»
pedmtná*
ípodmtná'. Avšak jako
(objektivní),
jest rozdíl
kdežto
citlivost
mezi tídami inností
Tídy jev
duševních
83
rozdíl mezi mohutnostmi jest jedin forjediná, mohutnost duševní anebo, mohutnost mální t. j. ješt uritji, tatáž duše jest schopna innosti, mohutnosti jen dle rozliných hledisek oznaované a tídné, ili jak Hyna to vyjaduje: >ony jsou tatáž zásada duševna zaujatá z rozliných stran, anebo jsou jako vtve jednoho pn. Za toutéž píinou v nejužším spolku a v obapolném psobení se nalézají* (str. 18).
duševních jen forviálni, tak
všecko jsou
i
to
Oekávali bychom právem, že Hyna piblíží se k nazírání, jaké dnes psycholog rozšíené, že totiž ony tídy inností duševních psychologické abstrakce, uinné po analysi komplexu jev jsou jen naše duševních v nkterém okamžiku daného a dle jistých hledisek srovnáním jich vzájemným nabyté, že tudíž to, co nám dáno jest jako »to psychické* v jistém okamžiku, pokaždé všecky ti >stránky« (i jevy tí onch základních tíd) obsahuje » pospolu*. Avšak tohoto dsledku Hyna nepipouští. jest nejvíce u
Sice prý »mnozí libomudrci* považují duševní innosti za sotíasne, avšak
souasné byly, bylo by zajisté k tomu následovn v pomru byly prostorovém (!), Proto soudí dále, a tu již nebyly by nikolivk duševn, alebrž tlesné.* že veškerá souasnost duševních inností jest jen zdánlivá, a že to jest ponvadž,
to prý nejsou,
»aby
zapotebí, aby podlé sebe
(!),
i
postupnost rozliných tch inností, innost má místo, aneb jedna toliko Z dvodu Hynova, jakým proti z dotených mohutností jest úinlivá.* >souasnosti< duševních jev rozliných tíd bojuje, jest patrno, že si pece naprosto neuvdomil, co jsou ony zákla iní tídy jev psychických
vlastn jen velice rychlá iiáslednost »takže v témž nitru
a že
si
pes
je
jediná
když
to,
toliko
praví,
že
mezi
rozdíl
nimi jest jen »formální*,
pedstavuje jako jakési rozmanité, samostatné konkrétní
i
o nichž lze se píti, zdali jsou souasné,
pece
následné jen,
jen abstrakce, abstrakce naše, které jsme
kdežto jsou to
úely
sami natvoili za
si
vci,
ffcdvity^
theoretickými.
tomu
Naproti tehdejší
nelze
mohutnostmi
psychologii
zakoenn
se
a dležitý pramen Ilynv.
Hyna Herbartovcm
držoval; proto chápeme, když
ješt
(v
§
proti
13.)
Hyna klade a Byl tento pojem
že
diviti,
duševními.
usiluje
jej
psychologii
v
pln
Lichtenfels,
nejen také
operuje ve své
obhájiti.
Bylo
^)
v
utvrzené než otesené. Teprve G. E. Schulze, týž, jehož
Hyna
')
jeho
i
Nicmén
Dušesloví,
nelze
Hynu
u nás proti takovémuto
Byl to Palacký,
jenž
r.
*)
Když
ponétí
mu
úpln
>sil*
opírati
Nebo
>mohutností«
již
-)
a
po
dávno
nm
spíše
také užíval
zvlášt
ped vydáním
d-
knihy
duševních ozval se hlas vážný.
otištno v Radhošti
I.,
str.
336 n.)
ili »mohutností* duše.
ale
tak zcela
(§52.)
zajisté
Schulze v Psych. Anthropologie, které práv Hyna užíval, urit, pipouštje >mohutnost* jako síly duševní potentialiter. stanovil pojem >sil duševních* poznamenává (na str. 81j: Jede Kraft
Neiní tak
totiž
omluviti
se
1829 (v Preslov Kroku;
zavrhl kladení takovýchto
aspo neiní
poal
to
Nmecku
ddictví pejaté ze školy Leibnizo-WoltTovské a Kantem
pi skládání svého
ho pi-
se
podržuje, ale dokonce
6*
Mohutnosti a innosti duševní.
84
razn Herbart byla ona
však ale
^)
pece
již
duševních
^mohutností*
entita
asi v té
by v novjší psychologii navždy a nadobro odbyta; že
a Beneke, takže se zdálo, jako
nebo jiné podob se vrátí zase, lze podle ostýchavých sice, vykonaných krok moderní » psychologie vlohové* (Dispo-
sitionspsychologie) skoro se obávati.
Hyna nepestal však na pouhém pontí »mohutností ních, ale
pejal
stává aktuálnou
»
(=:
inností*.
popud)
a dojem,
a
subjektivní
totiž objektivní, a to
(s
r,
pedstavivosti, tak snaživosti, názvy, totiž;
i
jsou
22).
A
toto rozlišo-
podrobnji jak pi oznauje rozdílné své pojmy psychologické
vání mohutností a inností duševních auktor provedl
rznými
dušev-
(vlastnosti to duše), totiž: vní-
mavost (receptivnost) a samovolnost (spontánnost)
tu také
sil*
i
se splniti, má- li dojíti z mohutnosti k innosti,
podnt
—
uení, kterak potentialná »mohutnost< se Dvojí prý jsou pi tom podmínky, jež musí
Lichtenfelsa
z
i
:
Ku
avivosti
bezpostn^^y (poitky a friocit, stavy,
máme
Snaživost
:
1.
Cit zfoko-
2.
Cit tic-pokojenosti
85.
jenosti
kter^y^^^,,.
pop^^^^-
snazivosti
str.
^,-.
vnitrní
vnejsi
(lítosti)
i.osti
neuritá uritá neuritá uritá chtni úmssl konavost skutek k lidem lidinnihtvi
•flivjst
pamt vzpomenuti
:
Pehled základních
pojm
psychologických Hynova Uušesloví.
innost duše smyslná
niidsmyslná
Pedstavivost rozum
Pedstavivost
bezpostední (poitky a stavy,
máme
postední
bczpostedni
=r ohtovivost
cit (nižží)
ped-
které
atd.
/
fantasie
tovíini
um
básníni pontmavost
i
myslivost
soudiiost
rozsudnost
^\ upotebená
in-
zdi-
nosti leni
žitá
pedstavivosti 1.
Mravocit,
2.
Krasocit, Pravdotit, Cit tiáhoiuý Cil íidsie dii stOJHOSti
vida
zkušebná
svo-
/
body\
vt-
dOni
snaiiivosti 1.
2.
Cit zfokojcnosti Cit iicfio-
vníjší
iii/e»osti (lítosti)
neuritá uritá neuritá uritá úmysl kouavst siutet c/ili'iií
ži- pohl votni vni
fiozinivavost
pesa-
^\
3
rodová^ istá
ufama- snni
všít
est, soucit
obraznost
liuti
^
''" stydli-
~~-\.
jednotnická
Vífoiiie-
postední vosti, cit pro
"^^
poprvé)
/•a mé I'
sviJomi --^^
mluvy
majet-
zachováni
oban-
nosti
lovenstva
ský
cti
panováni
samovdinosly
samoldsia
uctivost
It
lidem
lidumilstvl
:
Tídní
Lichtenfelsovo.
85
psycholog na p. Rehmke), druhá pak formální; Hyna dovedl jen naznaiti
asi
takto
byl
by schéma své
:
Mohutnost
itelnost smyslná.
itelnost nadsmyslná.
innost
Cit (nižší).
Cit vyšší.
:
a další rozvedení dle uritosti a neuritosti, nosti citové provésti nejspíše
nedovedl
a
v
nebo temnosti a pramenech svých
in(pedevším
jasnosti
Lichtenfelsovi) nenalezl.
Nežli pistoupíme k rozboru uení Hynových o jednotlivých tchto tídách jev psychických, jest asi radno za snazším orientováním pedeslati pehled hlavních jeho psychologických pojm tídních, což uiníme
následujícím
diagrammem
(viz
vloženou pílohu).
Prohlížíme-li to:o rozdlení inností duševních se všemi poddleními rovnobžnými dleními, nalezneme, že v jáde jest pejato z Lichtenfelsovy psychologie, tebas že Lichtenfels na první pohled tídí si všechny duševní innosti jinak, totiž (když strun zase diagrammem to naznaíme*): a
II
;
«
,
Rozdlení pedstavivosti.
86
dlení inností
mohutností; duševních na jakési vyšší a nižší, ili, jak zní termin Hynv na »nadsmyslné' a » smyslné* úpln (i co do výrazu) vzato jest z Lichtenfelsa; a onen prostední len, který naznauje Lichtenfels
slovem
(a
vlastn u Hyny také, jednak (a to »um«, jednak skryt v oboru citu a snahy v tom vbec, co naznauje jako innost »postední«. Podobn to, co Lichtenfels nazývá »inností v její neurité form*, má se k »innosti »intellektualita«, vyskytuje se
zejm)
zcela
v
oboru myšlení jako
v uritých její formách «
duševní*
k »innosti«
tídním
obojím
celkem
duševní
tak,
jako Hynova potentiální
seazením bychom
a
»
mohutnost
Jen jeden podstaUiý rozdíl mezi
aktuální.
vytkli
—a
to ve
prospch
Hynv —
pociování (Empfinden) klade za souadný len druh citu, kdežto Hyna snaží se odlišiti veškeren cit od ití, možno nalézti vliv studia jednak Herbartovských onch
totiž že Lichtenfels
stup)
(resp.
v
emž
zajisté
jednak a zvlášt knihy Schulzovy.
explik,
—
Pistupme nyní k jednotlivým tídám jev psychických, jak si je stanovil a vykládal Hyna, blíže. Podle rozvrhu zapoíná inností duše smyslnou a
bezpostedn smyslnou. Místo dlouhých výsi diagrammem pehled innost duševní Hyna tídí. to pedstavivostí
klad
zase pro první orientaci nejlépe bude uiniti
jak
tuto
si
Pedstavivost bezpostedn smyslná jako
mohutnost:
innost:
Pedstava
Pedstavivost ci smysl^) itelnost
ná::orlivost
i
temná -=z
jeli
zve^) jasna
-
iti.,
názor
dojato
.zirani
slyšení
nervstvo veškeré =: iti obecné
nervy které
n-
=
zevn, -zz
iistrojové
chut-
ped-
cichani
"^
tucha
pedmt-
ití
ného
jest
Názvy Hynovy dosud jsou v užívání, ale význam jich u Hyny leckdy valn jiný; již z toho dvodu nutno podrobnji je vyložiti. Pedstava ')
Jiná
ného, pedstavlivost ^}
nižší.
dnešní »vjem« (Wahrnehmung). Že >zvd« jest totéž že to jest oznaení innosti vzniklé z mohutnosti pedstavení smyslového), sice Hyna výslovn nepraví; avšak když (na str. 47) praví:
»Zvd*
jako > pedstava*
bezpostedn
str. 47 a 171) jsou: »nioc i mohutnost zvedací, zvdácvnímavost smyslová, mohutnost pedstavení bezpostedn smysl-
synonyma (podle
nost, itelnost a názor,
jest tolik jako (totiž
názor nazýváme také zvdem atd pojmem pro ití a názor a tím totožným
>ití
i
«
s
zeteln
hlásá, že jest
>pedstavou«.
mu zvd nadazeným
ití a názor.
bu jest
bezpostedn smyslová >dojem nervový*
všeliký
na
nmž
pi
stav duše,
pedmt,
t. j.
itím nebo názorem.
popu,
duši
itím* rozumí Hyna
si
pedmtu
pedstava
jest
jev kausáln
vznik psychických
psobí prostednictvím nerv vnjší pedmty: avšak
domnní Hynova popud od
podle
tomu názor
naproti
tedy, jak patrno, myslí
vnjšího.
»
— pi jeho dualistickém stanovisku — všeliký
duše »obrací pozornost na svj vlastní dojem, nikoli
který iní
Hyna podmínn. Na
^)
87
pedmt
tch
vycházející
nemusí býti
(fysiojasn) postehnut od duše; nkdy v nervstvu anebo sice popud (fysický) od pedmtu vycházející, ale ne dosti jasn. V obou tch pípadech dochází teprve, když jasn postehne duše skrze popud vnjší pedmt, k »ití«
duše postehuje jen
pokaždé
(a
logický)
podnt (>dojem«)
:
dochází k »názoruí. Jasno,
že,
co
Hyna »názorem*
poitkem, (pocitem) resp. vjemem;") jasno dále, »pedstava temná*,
sama Pochopíme odtud
i
jasno také,
;
zváti
»ití« jest
pro
28) dochází k ití místo názoru, když dojem jest
pak duše
ježto prý
píliš silný,
(str.
jsme
praví, že
^pedstava jasná*
kdežto »názor«,
podle výkladu Hynova
zove, uvykli
pro
si
posléze,
více všímá
pro
pedmtu
svého dojmu než
podntu »vniterního< jest podráždna ^iti nervová
»ití<í
vtšinou
z
—
kdy veškera soustava iti ústrojové, a pro obecné'^ anebo kdy jistá ást nerv jest »dojata« jen zídka vzniká, když »nervy ze vna t. j. pedmty zevnitními jsou dojímány;* tehdy pak dochází prý k pedtuše pedmtného (str. 25). S tím temeni, totiž tehda,
—
—
*^
•>
v souhlase jest ovšem, že k názoru dochází teprve po ití
práv
oné »pedtuchy
z
Celé rozlišování
pedmtného*
»ití«
a
29) a sice
26).
(str.
»názoru«
(str.
tak,
jak iní
podle
svých
vzor
neoprávnnou a libovolnou distinkcí theoretickou. Rovnž tak dnes již odbytým pojmem jest »obecné ití* (= »Gemeinempfindung, Gemeingefhl*) poitky, které díve do této veliké rubriky se zaazovaly a také u Hyny se píkladem tu uvádjí, dnes již lépe roztídny jsou v modalitu Hyna,
jest arci
:
poitk
jednak
pochybovati,
vitálních,
že
tu
jednak kožních, jednak kinacsthesií,
klassiíikace
ani
dosud není ukonena
akoli nelze
ani
nezvratná.
pramen — toto rozlišování 'obecve ného* a orgánového* ití pvod má (vedle Lichtenfelsa) nejspíše Friesov § 28. (I. str. 92 n., kdež liší se podobn »Lebensempfindungen«
—
Ostatn
bych k analysi
to dodal
i
»
a
>Organempfindungen«), jak zvlášt
Hyna Mohau
nerwowé. ')
(str.
ústrojowým
ití tehdáž
ml
asi
Fries
jen
Že byl by
shody
15:
str.
nkteré nerwy býti dojímány, aneb ástka toliko saustawy ó)
z této
se
vysvitne:
I.,
str.
93:
Zu diesen Lebensempfindungen gehíiren Gcfiihl
z.
B.
Hunger und Durst und das
ihrcr
Befriedigung, Gcruiil der
správnji íci pouze »nervii sensitivnich,<
povdl
již
upr
658). ')
Orifjinál
Vorstellung*
;
Hynv,
srv. § 39.
Lichtenfels,
Lichtenfelsv.
íká proto také místo Hynova »názor*
>sinnliche
Nauka o poitcích.
88
nazýwá (organische Empfindung). Sem náleží n. p.
bolení hlawy, zima
hau, hlad, žíze, lechtání atd.
pedstawy
jsau
w I
INlunterkeit
dung
s.
zwar
uns
alle
w.
diesen
In
auch
Empíinwird
allen
den
ein
Art
Geist
be-
riihrendes Ausseres angekiindigt, aber
dojem
nébrž
u.
Mattigkeit,
schmerzhafte
Kitzel, Schauer,
notyto
pedstawy temné, an
duše nic pedmtného, toliko nerwowý zaujímá.
oder
ohne
und Bestimmtheit der
Klarheit
Vorstellung, das Bewusstsein wird beim gereizten
Organ
festgehalten.
»Názor« dlí se práv tak jak smysl v patero len známých; nebo smysl jest práv »mohutnost psobení jistých pedstav bezpostedn smyslových* (str. 30, 32) aneb krátce smysl jest ^mohutnost zvdací« (str. 47),.
Smysl pak poítá i Hyna patero, toliko jest, nebo názorlivost vlastn jeden »Smysl 27): vyznává jen jedna, a výraz »patero smysl* jest nepravý. « Ale charakteristické pro Hynu jest, že o nco dále pipomíná, (dle Lichtenfelsa § 43. pozn. 1.), >že jsou, jižto lovku šestero smysl piíkají, jiní smysl tepla (Wármesinn), zkrátka^tolik, co jistý druh pedstavivosti.
a
(str.
jiní
smysl pohlavní
poínání sám
mu
pidávajíce,* avšak ani slvka nedodává, jak o jich
soudí.
V §§ 19. — 23. následuje jakýs takýs nástin tu
Hyna
aesthesiologie speciální. To, ca
o smyslech a poitcích smyslových uvádí, lení se
pi každém smyslu
tak celkem, jak dosud v uebnicích duševdy, zvlášt školských, jest zvykem.
—
—
jak eeno, podle Exnerových výklad universitních Promluveno tu pokaždé o idle, o pontí urité oné modality poitkové, o podmínkách vzniku
poitk
píslušných, o rozliných jejich qualitách
znamu píslušného smyslu. Hynovy výklady
a posléze
o vý-
v této partii jsou dosti povšechné,
málo nového podávají tenái a nejsou ani prosty nesprávností, zavinných asto ovšem nevhodnou stilisací. Uvádím jen tyto vci: Na str. 28: »Bradaviky tyto nenalézají se nijak v stejné míe, n. p. pohešujeme jich v lokti. Na str. 30: * Nepovstdvá on, (totiž: smysl chuový), le byl lovk rozliných prvé
požil krmí,«
kterýžto lapsus vznikl špatnou
Schulzových (Psych. Anthr. § 65.
str.
reprodukcí slov
96), jenž však mluví o vývoji smyslu
Es entwickelt sicJi aber der Sinu des Geschinacks, erst chuového ka: nachdem verschiedenartige Nahrungsmittel genossen worden sind.« O hrubých ^^
poklescích na
str.
35
n.,
pro
nž
povdli jsme svrchu na str. »Nepostedn chápeme zrakem
byl
Hyna nucen pepracovati
11 nn. Posléze
na
str.
36
toliko svtlo a barvu,
(i
ve
II
listy
ony,
vyd.!) tvrdí se:
pak zdálenost,
velikost,
podobu i tvánost a povrchnost,* akoli hned na následující stránce praví sám (podle Schulze str. 101): »Zrak nás tedy o vzdálenosti a velikosti bezpostedn nepesvduje, nýbrž k tomu zkušenosti jest potebí* atd. Ke konci § 23. (str. 37 43) odvážil se Hyna také ešiti nkteré tžší
—
otázky psychologickonoetické týkající se vidní anebo uritji se
pomru
obrázku tvoícího
se
na
pi všech tch odpovdích Hynových
sítnici
zní
a
pedmtu
eeno,
zíraného.
týkající
Naivn
zvlášt jeho polemika proti >pírodo-
Vztahy pedstav.
zpytcm«
a
'
89
co jako vlastní pokus ešení podává, nikterak neodlišuje se
to,
od obyejného výkladu operujícího prioritou hmatu mezi ostatními smysly. Tak peceobraz odpovídá Hyna k první otázce, pro klademe pedmt mimo oko, jest na sítnici uvnit oka, že oko tu uí se od hmatu, jenž bezprostedn a vskutku jako vnjší postehuje pedmty. Pi druhé otázce, pro vidíme pedmt pouze jedenkrát, jsou pokaždé obrázky na sítnici dva, Hyna pipouští, že prvotn dítko skuten vidí dva pedmty místo jediného, ale kontroUou i jak doslovn Hyna dí, > pomocí hmatu, soudnosti a návyku < hmatu
a
a
—
—
A
klam tento pozdji pomine.
zcela
podobn
tetí obtíž
si
odstrauje,
pro
jest
zíme pedmty náležit a nikoli pevrácen, když pece obrázek v oku pevrácený; Hyna neuznává projekní theorie {2lXq\ jeho vyvrácení její
jest
nedostatené),
totiž
vskutku zí
nho
pouiti o lepším, nauí se zíti
od
o
smyslech vbec, dále
Nástin aesthesiologie
form názor a vesms neobsahují a
nástinu
logii
totiž
Hynov
jest (§ 24. nn.)
28.
druží
bezprostedn po Hynov pe-
se
výklad o vztazích
mezi pedstavami.
obsahovaly úvahy o poitcích a pedstavách »názorech«j
názorm
vztahu k
srovnávacími úvahami smysl, o živosti, jasnosti, obsahu stupe tchto vlastností závisí. Úvahy ty však
aesthesiologie
o
hmatu a dada
v poloze náležité.^)
nic zvláštního ani pro auktora charakteristického.
hledovém paragrafu odstavce
více
o vikariátu
em
na
ukonen
poprvé (jako novorozen;
dvuje pedmt
pevrácený, avšak zase
se
K
lovk
nýbrž zase myslí, že
pedmt
a
jednotlivých,
pedstavám jiným.
však jedná se o tom,
*názoru«
o
V uvedených
Dosavadní
(ili v termino-
jednotlivém
odstavcích
když setká se více pedstav (rozumj Ve vci celý oddíl ten (§§ 29 40.) nic dležitého ani zajímavjšího. Hyna vykládá tu jednoduché pedstavy v pedstavu složenou (» poco nastane,
—
neustále: pedstav bezprostedních).^)
však neposkytuje jednak,
jak
všechnou*
druží
zve
ji
ani
se
beze
(§ 29. nn.)
zajisté
nevhodn;
srv.
na p.
str.
49.),
resp.
jak
ped-
zpsobují » zatemnní,* jednak jak pedstavy podle stejných pravidel se navzájem »vybavují* i »obnovují«. Výklady tu podané jsou skoro vesms v duchu theorie Herbartovské zpracovalt Hyna, jak vya vady této theorie loženo, tuto ást nejspíše dle Exnerových pednášek v uení o tak e. »mechanice« pedstav v podání Hynov jen kiklavji vystupují, anebo lépe eeno, stupovány jsou chybami a nesprávnostmi spracování Hynova. Nejen v terminech »kraj nebo práh svdomosti,* stavy navzájem
si
—
—
—
Ve všech tchto otázkách mám
jedin správné mínéní jest to, které optovati nemíním — p. Madimir Svoboda O záhad vidní /iméko, eská Mysl II., 1901, str. 321—327 a 429—436. Zajímavo ostatn srovnati s Hynovými výklady kritiku uprovu a jeho pokusy o výklad (a ')
u nás nastínil
—
za to, že
a proto ho ani vykládati ani
v lecems nesprávný) na uv. m.
str.
525
— 527.
Hyna sám zeteln vykládá, co tímto výrazem myslí, na str. 25.: >Pedstavy, které pedstavy jiné f)edpokládají a na zpolhají, odvozenými, f^ostrednimi, pedstavy první, kterých totiž žádné jiné nepedcházejí, pvodními neb bezpostednimi ')
n
slevou.*
«
90
Theorie associaní.
—
pedstava njaká padne pod práh vdomosti*, » pohybování pedstav* nejen v »mathematickéni« operování s pedstavami (str. 51 nn.), kterážto mathematická psychologie jest naprostá híka, postrádající pro ne»
správnou základní
úpln
fikci
o íselné vyjáditelnosti
pontí
pomr
i>mocnostít-
ped-
temných « pedstav a výpotech, kdy nýbrž v základ dedukcích vcných k tomuto »zatmívání« dojde, Hyna jest úpln ve vleku theorie Herbartovské. Tak hned zásadní nazírání Herbartovo na pedstavy, které sice iiejso7i silami, ale mohou se státi silami (»werden zu Kráften*) pi vzájemném styku, nalézáme úpln u Hyny. Pravíte (str. 49): »Jest:i odtud souditi, že pedstavy odporné jako moci (Kráfte) v sebe psobiti musejí. Nebudiž tím však nikoliv mínno, že by pedstava sama o sob uvážená mocí nám byla neb sUojí^ díme toliko, že pedstavy k sobe odporné se mající, co skutené moci neb sily v sebe obapoln pusobí.« Rovnž dsledky z tohoto stanoviska plynoucí a Herbartem uinné stav
základu, nejen v
»
—
i
i
Hyny též zastihneme. Sem náleží celá theorie sdružováni pedstaví-, které u Hyny jako u Herbartovc (a nkterých jiných psycholog) pokládá se za primm, kdežto reprodukce pedstav a její zákony se odvozují z associace pedstav a ze zákon associaních, a pece zkušenost vniterní nepodává nám le reprodukce a iní možným zjistiti záz nejvtší ásti u
i>
kony reprodukce pedstav, kdežto »associace« jest jen hypothesa, jedna z hypothes, kterak chápati reprodukování pedstav a jeho zpsoby. S tímto pevrácením pak souvisí jiné hysteron proteron, které v Herbartovských nkterých jiných) psychologiích stále se vrací a arci také u Hyny (i (str.
49
nn.) se
optuje, že
totiž
vykládá
se,
a pod. pedstavy splynou, kdežto pedstavy
navzájem se potlaují
a
»seslabují«
(I).
kterak
»
souhlasné, «
»sporné«,
»shodné«
^nesouhlasné* atd.
Avšak kdybychom
se
zeptali, které
pedstavy jsou )>shodné«, »souhlasné« atp. a které »nesouhlasné«, »sporné« atd., poznáme, že termín ten skrývá v sob, co chceme vykládati o tchto druzích pedstav, že jest to krátce petitio principii tak chtít vykládat zjevy socianí.
Nesmíme
vycházeti od uení, kterak se chovají pedstavy
»
as-
shodné
si nauku o vzájemných pedstavy se mohou objeviti v nkolika tídách (skupinách) vztah ili že jest nkolik druh vztah, v jakých pedstavy se mohou k sob navzájem octnouti jedné kategorii pak že íkáme pedstavy »shodné«, druhé ^sporné* atd. Krátce, nám nejsou pedem dány (nebo pedem rozlišeny) njaké »shodné,« » sporné* atd. ped-
a kterak »sporné«, nýbrž chceme-li stycích a vztazích pedstav,
již
vypracovati
nutn ekneme,
že
;
stavy
(rcsp.
sob
poitky),
tak
abychom mohli
pozorovati, jak se ve vztazích
nebo onaké »zákony«, pedstavy jsou jen pouhá oznaení, pouhá slova pro jistou tídu i skupinu pedstav (a poitk), která zahrnuje takové nebo jinaké vztahy pedstav k sob k
chovají,
nýbrž ^shodné",
a mohli o nich
»sporné«,
vypovídati takové
»souhlasné«, »kontrastné* atp.
navzájem.
Naproti
tomu nespadá
patení Hynovo
(str.
na vrub
Herbartovské nauky hrubé nedo-
49) ve výkladu pedstavy složené i, jak
Hyna
mén
Reprodukce pedstav.
vhodn
oznauje, »povšechné«. Hyna
ji
výmez, že
;>pedstava
slinutím
91
pejal
sice
nmoha pedstav
Herbartovské nauky
z
povstalá se nazývá
ped-
povšechnou (Gesammtvorstellung)< avšak illustroval tuto definici zcela nesprávn takto: » Jestli více pedstav u svdomosti, nutno, aby slinuly; na p. máme pedstavu louky; k té (1) nabudeme ješt pedstavy zelené barvy tedy slinou, slouí se nebo spojí se vespolek pedstavy ty. Tak též slouí se pedstavy: Železo, jeho barva, tvrdost, tíže atd.« Nemusíme zajisté podrobnji ukazovati, jak chybný jest tu dán píklad ostatn stavou
.,
:
;
vytkl to
(a
již
Celá druhá ást první hlavy,
61 stran
t.
j.
nadepisuje,
Nejprve
vlivosti*.
konech;
po
^)
nepomrn
rozsáhlá (§§ 36.
Hynovy) vnována
Yg celé knihy
asi
Hyna
ili jak
upr.
sarkasticky odbyl)
i
jest
—
celkem
71.,
reprodukci pedstav,
postedn
smyslové aneb obnodána obecná ást o reprodukci pedstav a její zá-
jest
i>pedstavlivosti
»druhy« obnovivosti i, reprodukce pedstav a probírají se jednotlivé složené jevy psychické na reprodukci se zakládající. lépe
ní
eeno,
V
(od § 41.)
probírají se jednotlivé
se
klassifikuje
prvním tomto obecném oddílu o reprodukci pedstav ^) Hyna vy* pedstavy pedmtv, jindy poznaných, obnoviti si
m-
chází od fakta, že
žeme*
t.
j.
opt
mžeme
»
pedmty
si
opt
ty
pedstaviti,
by
i
idel našich
Ale k tomuto faktu hned pipojuje vtu, která nepotebuje dkazu: » Nejsou to nijak pedstavy nové, alebrž staré, aneb ty samé, kterých jsme nabyli již prvé zvdem*. Dnes obecn se uznává, že ovšem (mimo nkteré neetné psychology) tvrzení to nijak není samo sebou zajištno, ba naopak, že v této podob A tebas vznik pedstav (v užším, našem smyslu, jakožto jest nesprávno. reprodukovaných poitk i vjemj byl hypotheticky rozlin (pedevším dvojím zpsobem) vykládán, pece to jest jisto každému z vlastní vniterní zkušenosti, že reprodukce poitku, pedstavy, liší se od pvodního poitku, pedstavy podstatným živlem rekognice (t. j. vdomím, že onen nyní
nedojímaly*.
zdá
jemu,
se,
tém
poitek, pedstavu
jsm.e
atd.
»již
mli«),
pro njž
poitk, pedstav zíti prost onyno pvodní, na p. Herbartovská theorie uí) prost jen a nyní
»
v
mnohé
vznik
pedstavy* zase
tytéž, staré
ševní opravdu
*nuvé*,
píin
jejich
v nervstvu
(na
>jíné<
shodné), i).
v psychologii,
o pedstavách vzí
pedstav.
nj
[)Ovznesly,
práh
vdomí*
nýbrž jevy du-
onmi
jevy
hledti jinou hypothesou vysvtliti
hypothesou fysiologickou,
o
>stop<:
i
»
disposici*
Hynovy byly ješt pramálo uvažovány
Ale tyto vci ovšem za doby
*)
padly pod
'prvotnými', ^starými*
s
takže nutno
»
pozstalé).
a analysovány
*)
nad
se
(tebas
nelze v reprodukcích
»staré< pedstavy, které (jak
v
nazírání
Na uv. m str. 6.'j7. Na vnjšek není
nijak
i
nedivíme na
vc
odlišen
se
jemu,
prcdcv.ším
od
drulic,
1
jenž
ostatn
Icrbartovskéni,
.speciální
ásti
o
v
nauce
že také
rei>rodukci
Obnovivost.
92
pesvden,
as
aby po ase, tytéž pedAvšak neherbartovsky iní Hyna dále z této these ukvapený dsledek: »Pro tyto úkazy svdomosti nutno piíci duši mohutnost, kterou pedstavy ze svdomosti zmizelé anebo zatmné opt si obnoviti a tudy opt si osvdomiti mže* (str. 63) a mohutnost tu jmenuje pak »obnovlivostí« anebo »vzpomenlivostí«. ^)
jest
pedstavy
že
stavy Xeáy^ zase se
Jak
toho
z
se
i
obnovily*
>
Hyna
vysvítá.
na
zabavují,
vybavily.
snaže
se
spojiti
výklady Herbartovské
nevda, sám s sebou v zásadním rozporu a rozpor ten jest patrnjší ješt v dalším výklad jeho (§ 37.). Auktor totiž odvážil se otázky, v em jest založena možnost reprodukce pedstav i jaké jsou »dvody možnosti* navracení se pedstav do vdomí s
theorií mohutností,
a
k
odpovdl
ní
ocitl
takto:
si
snad
se,
Dvody
práv vzpomenutá mohutnost
jest
ani
ty jsou
duše,
—
dvojí:
dvod dvod jsou
vzdálenjší
obnovlivost, a bližší
—
pedstav samých. Práv prý proto, že duše jest nadána nemožno pedstavám, aby zanikly úpln, ili: pedstavy v tomto smyslu mají i>moc sebezachovací*. Ponvadž pak pedstavy »píné« pedstavám zatmným vadí v jejich navrácení v mysl jsou jim » závadami* (Hemmungen) napomáhají jim jiné pedstavy, které jsou protivné onm » píným* pedstavám, a proto prý mají pedstavy ješté druhon zvláštní
y>7nocí*
obnovlivostí,
jest
—
—
moc,
*protiin)ioiL<^})
možnosti
,
A tyto dv
moci jsou podle Hyny tedy
»
bližší
dvody
reprodukce pedstav.
bu pímá
anebo »nepímá« (t. j. vybavují-li se pedstavy za pispní posil i, jak Hyna íká, » pomocnic*}; v onom pípad vybavují se pedstavy mocí svou protiinnou neboli ^zákonem pevahy^ Obnovlivost jest
(Gesetz des Cbergewichtes), v tomto pak (Gesetz der Totalitát,
nosti"-
ívá veškerá obnovlivost 4
užívá
zákon
(str.
slouenosti
Association). 73) a jestliže
(zákon
•»
zákonem celkostí^) anebo družeNa tchto zákonech prý spood »as Aristotelesových* se
pospolnosti,
odporu), dokazuje Hyna, že tyto 4 zákony nejsou
postupnosti,
le jeho
podoby a
jediný »zákon
S tím však zase v nesouhlase jest, že pro zabavení pedstav njaké mohutHyna neuznává: »Jsou ("pedstavy zapomenuté) snad znieny.'' Kterakby je však jindy obnoviti bylo možno.' Aneb snad duše jakousi mohutností jest nadána pedstav zapomenouti? Takovouto mohutnost duši piítati, bylo by zapro jisté smšné a pošetilé* (str. 56). Ovšem jest patrno, že Hyna nechtl uznati ')
nosti »zapomenlivosti«
i
ponvadž jevil se mu negativním, a njakých neganechtl. Hyna sám dvodu takového nenaznauje, ale mohutnostni o jiném dvodu bych nevdl; nebo ui-
tento pochod zvláštní mohutnosti
mohutnosti
tivních
pi niti
klásti
asi
statiovisku jeho psychologie
krok
další a íci,
obnovlivostí,
Hyna
že mohutnost zapomínati jest jen rub jedné a téže mohutnosti,
se neodvážil.
Tuto ást výklad (v § 37.) velice pochválil upr (patrn protože byly ve Herbartovskou naukou) napsav, že to »výborné vysvtlení moci sebezachovávací pedstav* (uv. m. str. 523). Že celé toto vysvtlení jest naprosto nedostatené a jen pro toho, kdo díve uznal metafysické základy psychologie Herbartovské, pijatelné, nemusíme snad dokazovati. ^j
shod
s
^)
ȇstka
volá
nazpt
celkost*
str.
67.
Rozdlení obnovivosti.
93
nepímá.* Ze taková redukce jest možná, ukazují po nm, které hledí veškeré »assoshodné pokusy, ped Hynou uinné cianí zákony* pevésti na jediný; zdali však takovouto redukcí získá se pi této základní snad jednot není opravdu nco pro theorii i zdali
celkosti a obnovlivost
i
i
nutno uznati tak rozdílné speciální
»zákon«,
jest
otázka
jiná,
její
odrdy,
že tacite se pipouští více
která onou redukcí není odbyta.
')
n
zná Hyna Avšak uvedené rozdlení obnovlivosti není jediné. Mano úpln podle toho totiž, zdali pedstava reprodukovaná jest anebo »více mén neuritá, rodová uritá, jednotnická (individualis)* obrazností (Einbildungskraft) anebo (generalis)*, obnovlivost jeví se 42. Obraznost myslivostí (Denkkraft). 45.) zase dlí se v pamét to jest (§§ kterou se vracují pedstavy jednotnické nezmnné* (str. 76) » mohutnost, a v obrazotvo7-nost ili fantasii t. j. » mohutnost, kterou pedstavy jednotnické více mén se promenují neb se petvoují*. [81] ^) Obrazotvornost pak dále opt podlé své úmyslnosti i neúmyslnosti (» samovoln i nesamovoln*) jest snní (v širším smyslu) anebo básnní [J)\c\ú.qxí). Jak patrno, tídní toto »obraznosti«, v jáde svém celkem Herbartovské, ale úchylkou ve píin pedstav jednotnických a rodových,''') s libovolnou neposkytuje nic pozoruhodnjšího. A také v obsahu této kapitoly nenalézáme nic zajímavjšího a z jakéhokoli dvodu. Jedin snad zmíniti bychom se mohli o poznámce (str. 87), ve které Hyna se staví proti »libomudrcm«,
druhé:
i
>
bu
—
bu
kteí pokládají obrazotvornost stava rozumová. s
nhož
i
pvod
za
(»upedmtnná
objektivovaná idea
V tom
vidin
Vidina jest prý
(ideál).
pedHynovo
vida*) a idea jest prý pokaždé
proniká zeteln
pvod
zdálo se auktorovi nemožno, aby
hledisko
theologické
na p. svatosti objektivo-
»svatost Boha jediné rozumem rovnž nemžeme pominouti, že akoli si uril jako podstatný a odlišný znak obraznosti to, že pi ní jde o »jednotnickou*, individuální pedstavu, pece vkládá do oddílu o obraz-
vané
Bohem
pokládal za výplod fantasie
pojmouti možno*.
—
Mlením
i
;
však
nosti jednajícím § 54. o obecných ci rodových obrazech, o
že v jednotlivostech jak v tomto odstavci
možno
vytknouti.
v
ásti
i,
tak
i
tom
v jiných
ani nemluvíc
by bylo leccos
^)
Více psychologickou soustavu
nalezneme
'
o »obnovivosti
Hynovu
specificky
rodové*, kterou
si
charakterisujícího
rozdlil
na
výklad
') Také v této partii bylo by snadno ukázati nepesnosti nkteré, zvlá.št ve výkladu o reprodukci ad a ve volb píkladu fsrv. str. 70, 71 a 72), ') Arci píklad, který hned na vysvtlenou této definice volí na str. 82, je nepípadný a spíše by byl píkladem pro pamt. ') upr (str. 6.59; dobe namítl: >Což se obrazy nejednotnické t j. dle spisovatele,
pojmy, pamatovati nemohou.'* A táž chyba se pi ní yjednotnick pedstavy více mén
jest pi obrazotvornosti, když promují* (jakoliy nebylo v i
se praví, že
innosti
v-
decké, když pojmy pracuje, fantasie!)
uprovu
*;
Srv. již
*)
Na p. když vece
fuerit in
Kritiku na uv. m.
str.
659.
v § 49., že »nihil potest esse in phantasia.
sensu pravi staré ýislovU*
quod non
prius
»Um«
94
i
rozum*.
a
(daleko strunjší) o poznávavosti. jsme nuceni promluviti již v díle o genesi knihy Hynovy; nebo práv tuto ást byl nucen po nevítaných » opravách* svých korrektor pepracovati znovu. Optujeme tuto jen, že korrektoi ti pozmnili výklady Hynovy a terminologii jeho popletli jednak snad O »myslJvosti<
O
»umii«
byli
n.)
vinou nesrozumitelného
nvadž
na výklad
a
první ásti oné (§ 56.
dvojsmyslného slova »um«, jednak snad
a
po-
i,
—
Hynova dvojice »um rozum* jest erpána z Kantovské filosofie; ale pontí Hynovo tchto výraz tídní umu jest Jacobiovské anebo uritji eeno, Lichtenfelsovo. Hyna svj »um« (Verstand) identifikuje s Lichtenfelsovým »Denkvermogen* a proto jej zove domnívali
že
se,
i
také
»
myslivostí*.
Rozdlení pak umu II.
i
vydání, pejal z knihy Lichtenfelsovy
patrno
Hyna
Lichtenfels § 86.,
§ 56.:
(Verstand) jest mohutnost my-
sliwá, kteráž niyslizvosti (Denkkraft) se
mže,
nazýwati
že
a
wesms
pojniy
je
theilskraft)
bude ihned
um
bu
Begriffs-
Das Denkvermogen
123:
str.
zerfállt,
mit Be-
ziehung auf die so eben unterschiedenen
Denkformen, griffe
in
das
:= Verstand
Vermogen der im engsten
des Wortes, der Urtheile =i
pojmy porownává
kra/t,
stawí [saiidnosi^ Ur-
(nicht
že
w pomr
že
(myslí),
[pojíuiaivosf,
bu
vermogen),
proto,
sice
se zanáší
pojmy twoí
aneb
a to z § 86., jakž to
^)
listy
parallely:
z této
Um
Hyna pepracoval na
»myslivosti<, jak je
und der Schlsse Vernunft
Be-
Sinne
Ui-theils-
Schliiszkraft
-zrz
!).
aneb jeden pod druhý bere
{rozsudnost, Schlusskraft).
Urení Hynovo ných pedstav a
§
128
n.
rozumíi =: Vernunft
ili idejí)
(zvi.
srv.
jest str.
(jakožto
pak rovnž vzato
z
mohutnosti
Lichtenfelsa
183 a 186: Idee =: Vorstellung
nadsmyslsrv.
§ 114
durch
reine
;
V
tom tudíž, že » rozum* - Vernunft jest nco vyššího než »smysl« než onen »um« -Verstand, podobá se toto urení Hyny-Lichtenjeho koeny); ale od felsa Kantovu (v nmž arci konec konc jsou Kantovy schematiky psychologické (resp. noetické) liší je nehlední »
Vernunft «). i
i
k znaku apriornosti, jenž
práv
jest
charakteristikou filosofie Kantovy.")
Že pak Hyna použil zmínky o myšlení, aby v tuto ást vložil jakýsi struný nástin elementární logiky, o pojmu, soudu a »rozsudku«, bylo by omluvitelno, kdyby byl tuto sta vskutku vynasnažil se zpracovati s hleAle místo toho opravdu jen holý, jakýs takýs výtažek diska psychologie. z logického prvosloví položil a tém jen na logické nomenklatue (spo-
A
nikoli, jak tvrdil upr, z Herbartovských pednášek. zetel k tomu znaku na str. 118 nn., avšak stránky ty Vyskytuje se sice nebyly v II. vydání pepracovány a jsou v této práv vci v neshod s vlastní definicí a výkladem o umu, jak podán jest (v II. vyd. !) str. 92 v poznámce, kterou jsme *)
'^)
uvedli svrchu na
i
str.
17.
Tídní vd. rými píklady osvtlené)
95
Proto sta tato
do ps\'chologie nemla býti pojata, ale povážíme-li, že ped vydáním spisu auktorova Cechové mli zpracování logiky od Marka, jeví se naprosto zbyjiž tenou.') V odstavcích o >poznávavosti« jednajících snad zajímavý jest, ovšem pestal.
nejen
pokus o klassifikaci vd, jejž zajisté bez nedokonalost jeho na dobu Hynovu
jen historicky pro nás zajímavý,
posuzování prost uvésti postaí;
vru
rozumové (^= rationální) djinové (= historické) dobné (^ formální), mezi a) logika (»myslovda«),
2.
3. 4.
b)
mathematika,
c)
grammatika
Hyna
121) na:
(str.
»
filosofie,
»
djepis,
nž
náleží
(!)
kombinace pedešlých rozdlení) zkusitelnorozumové na p. prý pírodozpyt (Naturlehre), zkusitelnodjinové na p. pírodopis (Naturgeschichte), rozumovodjinové; na p. vda kesanského náboženství.
smíšené
5.
a)
(t.
j.
;
b)
;
c)
Obrátíme
se
tídám jev
k dalším
jest,
že city a cítní (»nižší«) u
pedstavivost.
Píina toho
První vc, která
Hyny
a
—
jevm
tu jest ná-
jsou daleko krateji odbyty
byla jednak
ve
pro nesnadnost
partie o citech a jevech volních
citm
psychických,
jak je auktor ve své knize probral.
volním,
nežli
si
zkusitelné (=i empirické) jako luba, anatomie,
1.
padná,
Védy dlí
na bíledni.
jest
i
i
—
vci samé založena pro malou dosud práci
v novjších psychologiích nebývají tak propracovány jako vykonanou nauka o intellektuální stránce psychického žití lovka, a teprve v posledních letech zaíná jednak pvod toho hletu potšitelný obrat dati jest v pramenech, kterých Hyna užíval. Nicmén když ob dv píiny spravedliv uznáme, pece nepomr partií tch u Hyny jest tak kiklavý pedstavivosti vnováno stran 120, citu jen 21 a »snažlivosti« tu
i
—
i
,
i
— — že
20!
asi
,
bez výtky toho uvésti nelze.
nepomru
Nehledíme-li však k tomuto
k obsahu
nemžeme
partií,
byla nejlepší partie díla Hynova. •
citlivosti
smyslné*,
kerém významu, 'j
Proto
nemžeme, jak
ji
teme
a
Hyna to
jest
tak nezdržujeme
partie spisu
vdom, i
se
upr
a
obrátíme-li
týe nauky
že slova
»cit«
správné
si
o citech, resp
užívá se v nkoli
volí
to
jediný význam
mlením pominout
soudu!' 59 n.), definici »úsudku« upr spletl si asi termin, ponvadž vyvrac
(str.
neoprávnna.
se
Cuprovou, že by to
se u ní v podrobnostech. Jen
že výtka, kterou uinil
Hynovo vymezení úsudku {zz. soudu) íkáme) »Zde se *) Na uv. m. str. .523:
Jak dosud
Pokud
^j
si
asto nepesn,
u Hyny, jest zcela
v rozsahu
nijak souhlasiti s chválou
definici
(t.
(Markovou
a svou)
j.
rozsudku (iz úsudku
I
pedloženého
jcst.«
nacházející
popsání citu a žádostí
.
.
.
nejlepší
Theorie
96
totiž že cit
bu
znaí
»
upadá v základní
nebo
libost
nebo
pedstavivosti
svou
chybu,
zve
nebo itelností*.
>
citlivostí
jsme
zvláštní
vzory,
mohutnost,
si
»
pi rozliných innostech vdomi. « (124.) Arci hned
jichž
nelibost,
snaživosti
cítní stanoví
citu.
si
jichž se držel,
kterou
citu
zavinnou, a
nabýváme* (125)
Ptáme-li se pak, jaké theorie citu se pidržel,
t.
zdali
j.
pro
i
a tu
pokládá
cit
i
mohutnost* duše samostatnou,
na jiné mohutnosti závislou, zdá se zprvu, jakoby Hyna klonil se ke kladu citu jako samostatné tídy jev za
»
psychických, jak
bychom dnes ekli; nebo polemisuje
proti
^nejnovjším
libomudrcm, jižto pedstavovací toliko mohutnost duši piítají, veškery pak jiné innosti duševn z pedstav odvozují a pedstavami vysvtlují*, proti Herbartovskému výkladu vzniku citu z protiv (i, jak Hyna dí, t. j. »ptky«) pedstav. Polemika Hynova v této píin jest, srovnáme-li jisjinými » polemikami* jeho v Dušesloví, dosti zdailá,^) nicmén nejen sám zbytenou konenou poznámkou, ^) ale zvlášt tím, že chýlí ji seslabil kompromissu s výkladem Herbartovským, kompromissu k jistému se jist nešastnému (str. 127 n.): »Jedna každá mohutnost duše, prvé nežli
To
musí býti vzbuzena.
pichází v innost,
též o itelnosti tvrditi
jedin pedstavami vzbuzena býti mže. Ptkou tedy pedstav mohutnost citelná není nijak vysvtlena., Ale na tom není dosti. Když byl v náslealebrž jí vzbuzena bývá.* dujícím (73) paragrafu odbyl ty,^) kdo dichotomicky tídí jevy duševní a dle toho cit pak vykládají, a opt si otázku uinil (pedevším se zeAvšak
dlužno. .
.
itelnost
.
.
.
.
telem k Lichtenfelsovu
psychologická cítní
i
mínní
v jeho § 17. vyslovenému), náleží-li priorita
žádání, zcela
visku Herbartovskému, jež vyvracel,
jáde k stanoo priorit pedstavivosti v tom smyslu, klidn pidává
že itelnost závisí na pedstavivosti, že
základem
jest
cit'
aneb,
136)
(str.
vbec
»
se
v
innost mohutnostní pedstavovací o
jak
nco
dále
(str.
137)
praví:
nebo nelibosti »Citelnost smyslová bezpostední nebo postední si osvdomuje.* z innosti naší srny slno stí krátce ped tím zavrhl Proto také chápeme, že mohl (str. 133 n.), výklad citu Herbartovský, sdliti výklad Herbartovský citu píjemného jest
mohutnost,
jížto
duše
libosti
bu
a
k správné nárritce Hynov (na str. 127) zní pošlý pedstavovat, jinak by každý, zvrací práv kdo cítí, díve Herbartovo dušesloví studovati musil.« Ale odpov ta hledisko theorie Herbartovské, i lépe eeno, ukazuje nehotovost, nedokonenost jistých pedstav, ale zajejího vysvtlení, ukazuje, že k citu dochází jen r.a ')
takto:
upr
(na uv. m.
»Ptku pedstav
str.
660)
cítíme, a
odpovdl
neteba
si cit
—
pomr
mítá pokus vyložit *)
cit
prost
z
pomr
jistých
pedstav.
»Ostatn jesti tímto jediné naše zdání
v tomto ohledu dle
libosti
rozumovati volno*
(str.
proneseno a jednomu
každému
128).
neoznauje, patrn, ponvadž také originál jeho Kdežto však Schulze naznail, že mu tane míní. zajisté na mysli psychologie WolfTovská (a pedkantovská) slovy >Ehevials wurden der: beigelegt^ Hyna mnohem mén pípadn napsal Seele zwei Ur- oder Grundkráfte .. »Jiní mezi novjšími libomudrci ...» ')
(Schuize
Blíže jich str.
84)
nejmenuje ani
nepovdl, koho
.
Snaživost.
a
nepíjemného
beze
Hyna
»postedn
a
ml
práci, kterou
Pro výklad svj
zvolil
strun
asporí
jen
si
jak vybrané! Cit pro est,
»
nesoumrn;
probral, ale velice
jest velice mezerovité,
»
zá-
neúplné.
po známém zpsobu
si
tím, že
provést, »speciálnímu citosloví*.^)
znamenitjší* soucitu
a
city
stydlivosti a
cit
rozdluje podle
a že
bezpostedn smyslovou.*
Vypracování speciální ásti o citech byl si toho také vdom a pomáhá
odkazuje
to,
poznámky,
kritické
vší
kladu* onoho itelnost na
97
—
to
soucit
vnováno
pouze ti a nad (s
5
asi
protivou jeho)
stránek,
obma
prvním citm 10 ádek! O originálu výklad, asto doslovn pejatém, svrchu jsme již ekli, eho bylo teba.
Podobnou nedslednost jako pi výkladu » itelnosti* zastihneme ve Akoli v polemice proti Herbartovskému výkladu vzniku citu zeteln (a správn) vyhlásil, že » itelnost a snažlivost i
výkladech o "snažiivosti*. mají se k itelnost
sob
povždy,
jako
dvodem, bude
má dvod
se
snažlivost
následkem
k ;
takže
následku,
pakliby snažlivost co
bude-li
dvod
následkem onéno by byla* (130), a tudíž brzy itelnost snaživosti, brzy snaživost itelnosti pedchází (129, 202), pece ve výkladu o snaživosti ví jen o tom, že snaživost závisí od itelnosti (a to co do formy) » Úkonem pedstavivosti smyslové bývá vzbuzena smyslová snažlivost. se jevila, itelnost
:
lovk
nabude
Jakmile
svdom
ití a
svým obsahem, od tohoto svou dobou
Ke Hyna lení
má
nmu
k
ale
Herbartovské
kritice
podal
neodvážil;
býti,
—
I
souhlasnou
pece zdá
Jako
smyslová, ')
Str
ovšem
nho
jest
mohutnost
snažlivost 139:
»Na
')
upra výpuk
zení ponechává.
toto
pud,
smyslová, .stupni
jichžto v.šak tuto pomíjíme,
lierbarta
144
n.).
výklad a ne nezdailý toto:
»
Jestli
(§ 96),
takovéto vysvt-
hlavní
vc
že
empirické
—
Nicmén
^)
Hyna
psychologie,
sám podává
již
thcorii
za
zcela jinou
co vykládal o itelnosti a pedstavivosti.
Hynovi
také
ihned
volních, žádosti a zamítání, se
hlediska
s
jednak pojímati jako mohutnost, jednak pud a sice nejen jako mo-
jest snaživost
jako mohutnost postedn smyslová. mohutnost snažící, snaha bezpostedn volnoinnost smyslová, mohutnost chtécí
hutnost bezpostedn smyslová, ale Proto
(str.
nm
odvisna jest; od onoho
nasvdovati tomu,
se
aspo
a to je s tím,
snaživost podle
jako innost.
jev
vznikne v
citu,
citu
déjem svédomosti, jakož v dušesloví zkusitelném
neuznává,
správnou, a pak theorii,
si
skoumejž a posudiž laskavý tenái sám.*
smysl této poznámky
Herbartovskou
theorie
o ní obšírný
sice
ošklivení
a
musí
závisí*
jedin »pipomenutí«
pipojil
žádosti a
jest
Snaha tedy od ití a
také snaha (Streben)
i
obnovivosti
7'u/
an ve zThiHní náležejí
vznikají v nás city nejrozmanitjší, ciloslovi.*
»pipomenutí« pohnvalo, takže napsal: »V §96. pednáší se dle se laskavému tenái v pilíplm pipomenutí k posou-
žádosti, což
To snad má
býti
njaká
ironie.^"
(Uv. m.
str.
528. j
Ironii zajisté ne-
chtl takto, arci ani ne vhodn ani ne jasné, naznaiti nejsjiíše, že by theorie Herbartovská leda se stanoviska jisté metafysiky se mohla hájiti, ale rozhodn nikdy s hlediska psychologie empirické, a v tom má zajisté pravdu.
zamýšlel Hyna,
ale
—
F.
Cáda: Hynovo Dušesloví.
7
Pud
98
— synonyma.
a žádací jsou
a snaha.
Pud vlastn
pedmt,
jest jen jeden,
dlívá se pece
ale
smuje.
k nimž
Pudy
»nižší«, jak druhy podle bychom krátce mohli íci, i, jak Hyna praví (str. 154), pudy, » pokud lovk pi nich lpí na moci pedstavovací bezpostedn smyslové*, rozd-
v
rozliné
luje
A
i=
innosti, sdílnosti, života
lovk
tyto pudy, »když
pecházejí v pudy jakés
154),
(str.
pud
v patero:
si
a spoleenský.
sehezsichovaci), ýo/í/a7Jni
se povznesl na
jedin
vyšší, jichž
stupe umnosti*
lovk
(nikoli
zvíe)
pudu innosti vyvíjí se pud vedeni a umní, pud ei i mhivy, z pudu sebezachovaciho pud majetnosti, z pohlavního pud .'nachováni a vychování (resp. pud manželství), z pudu posléze spoleenského dochází k pudu ywbanskémw^ (t. j. pudu tvoiti obce, církve atd.. pudu sympatickému). Mimo však patero tchto pud vyrozumnosti nkteré pudy, »jichž víjejí se v lovku pomocí umnosti, dílem na stupni bezpostední smyslnosti lovk není schopen*. Jsou to: pud í;//, obanské, tak svobody svpud svobody (a to jak osobní svobody, tak Arci pro anebo odkud tyto pudy panování. domí i náboženské) a pud se v tomto vyšším stadiu v lovku vyskytují, k tomu odpovdi nám Hyna nedal; jen poznamenal (str. 159^ že pud na tomto vyšším jakémsi stupni »Íest vlastn libovolnost (patrn tolik, co nmecké Willkr), aneb volnoinnost (patrn := Spontaneitát)*. to tak, že z
jest schopen, a z
pudu
sdílnosti
i
i
i
Mluvíme-li ji
t.
j.
jest
snaha podle obsahu
snaha neuritá, k
mtu
jako innosti
bezpostedn
v snaživost
jest
pad
snaživosti
o
t.
njakému
t.
j.
postedn
a
jako o snaze,
V
smyslovou.
stavu duševnímu, nikoli k
lišiti
prvním pí-
podle své závislosti na ití
j.
zase
bu
chtí
njakému ped-
pouhým itím vzbuzená (str. 145), anebo žádost t. j. snaha uritá, po njakém uritém pedmte jdoucí a názorem vzbuzená. Žádost zase dlí se podle stupn i míry na náchylnost, dychnáklonnost a poteby (a to bu pirozené nebo »vzniklé« to jest tivost, umle vyvolané). Podle jormy t. j. podlé své závislosti na citu píjemném nebo nepíjemném rozdluje se snaha na (positivní) toužení a (negativní) ošklivení. ekali bychom pak, že auktor nám poví, jak se jmenuje a jak vnjšímu
rozdluje o
se
odnášející a
se
po vylíení k celé
pud
ásti prvního
í.
jev
nen
v
§ 103.,
za
smyslová jakožto
innost.,
ale
—
o tom,
hned pak appendixem
vyšších*, neslyšíme tu ani slvka,^) nýbrž
následuje
vyšších
všech útvar a
kládati
postedn
snaživost
njakých ^snahách
§
101.,
jenž
jest
jaksi
dále pak § 102. obsahující indexový pehled byly stanoveny, a ko-
dílu,")
innosti smyslové, jak svrchu
nmž
tm, kdo chtli smyslnost porozum za volnoinnost, ímž jest I. ást
auktor mluví proti
vnímatelnost
a
—
ukonena. ')
pudu
Mimo vzpomenutý
výraz
»
volnoinnost*, jenž
má
býti však
oznaením onoho
vyšší o, na umnosti založeného. -
Paragraf ten [lojednává o individuálních rozdílech u
intellektuální
(a
itelnosti a snaživosti
Dušesloví
;
tymi ádky
lidí,
pokud se týe stránky
dotýká se i rznosti co do podlé Hynovy disposice celého díla spíše by náležel do //. dílu
jednotlivých
její
zjev),
a
Hynovo pojímání duše
zvíecí.
99
Pistupujeme k druhé ásti prvního díki Hynova dušesloví, probírainnost duše nadsmyslovou*. Rozlišení inností duševních ve » smyslové* a 'nadsmyslové*,') jindy také »nižší« a »vyšší« oznaované, jehož také Hyna se pidržuje, jest pežitek z psychologické nauky Wolffovské, kterážto psychologie v této vci, jako v mnoha jiných pedantitji projící
»
i
vedla a v systém
uvedla
nábhy, jež možno nalézti již v duševd Ovšem u Hyny nevyplynulo toto klassifikování
jisté
Aristotelovsko-sctiolastické.
mohutností a inností
»
smyslových*
a
»
nadsmyslových* snad
njaké knihy stoupence WolíTova uení, nýbrž vyplynulo
pramen
:
jednak souvisí toto
týe nejprve pehledn nastíniti, se
psychologické)
Celkem
pomr lovka
dvou
ze
zajisté
pramen)
u jeho
se zá-
ke zvíeti co do psychologické stránky.
této druhé vci,
jest
míst
na lomto
Hyna pomr lovka ke
kterak
vlivem
hlavní jeho vzorové, Schulze a Lichtenfels,
Hyny (práv jako
u
lišení
sadním nazíráním na
Co
nho
jednak psobily na
pímo
vhodno
zajisté
zvíeti
píin
(ve
pedstavoval.
si
mínní v tyto these: nkteré innosti duševní má jen lovk, jiné má zvíe práv tak jako lovk, a posléze jsou tetí, které má sice zvíe lovk, ale lovk ve vyšším stupni než zvíe, jež má jen jakási > analoga* lidských tch mohutností a inností. V podrobnostech vc se má podle Hyny takto: * iti zvíatm piíci dlužno shrnouti jeho
lze
i
i
i
lovk
nad zvíe nevyniká* (str. 26). O ná::orii zprvu napsal, že zvíata jsou ho schopna a lovk nad zvíe názorem se nepovznáší (27), ale pozdji (113) restringoval toto mínní tak, že názor prý »ncpináleží sice všem, ale pece pemnohá zvíatm zároveí s lovkem, ano nkterá zvíata tím neb oním smyslem lovka dokoná pedí, na p. orel zrakem, pes ichem* jen ^hmatem prý lovk veškerá zvíata pedí* (29). Obno-
itím
a i
;
vivost jednotíiiekoiL
t. j.
obraznost zz
pamt -|-
tvoíme na mnoha zvíatech, jako u lovka,
tvornost^) odtahovací, kterou
si
a
obrazotvornost, ano
i
obrazo-
obecné obrazy, spatujeme rovnž lovk vyniká jí sice nad nkterá,
nade všecka zvíata (91. 113.). Avšak obnovivosii rodovou ili jest limem lovk po každé co do sticpné nad zvíe povznesen, ježto zvíe mže si vytvoiti sice tak dobe, jako lovk, pedstavu povšechnou a rodový obraz, ale nedovede vytvoiti si pedstavy rodové i pojmy (113 n.) ale nikoli
') •
Hyna
kolísal,
V
»innost,
má-li
>.smysIový«
užívati
vydáni f>ál pedstavivost, itelnost
nadsmysliiý*.
I.
smyslná* místo »nadsmyslová«,
v
si
(f)odle
atd. II.
i
>nadsmyslový* i aby místo
>smyslný«, a
>oprav« na konci pipojených),
smyslová*
tio poznámky
všude se
vydání však této
^smyslud*.
piinil. Zajisté slovo >smyslný« jest dvojsmyslnéjší než »smyslový*, k
nému pojíme
tom rozdílu
v
jakousi
píchu
neho
hanlivého, nižšího a pod
koncovkách (máme-li jun na
mysli,
,
>nad-
a
v opravách
již
ne-
ponvadž snadno
jinak vsak na celém
co psychologicky tím se
má
ozna-
itij nezáleží. ';
Jest patrno, kterak se mýlil Hcrbart,
chtl by piknouti ein
analogon
zvíatm
rationis
TLehrbuch
zu^eschrielien
zu
wird,
když
obrazotvornost fiíkdo ne-
pravil, že
l^sychol.
vviihrend
§60.: ihnen
ahniich der menschlichen, einráumt*); livna, jak uvedeno,
>.
.
.
da seibst den Thieren
Nicmand eine Phantasic zcela urité to uinil. 7*
Hynovo pojímání duše
100
zvíecí.
jest zvíe s to, aby si stanovilo pomry mezi pojmy, jinak ezvíe není nadáno pojímavostí, soudností ani rozsudností, krátce není nadáno umem (114), nýbrž jen jistou obdobou urnu (Analogon des Verstandes) (115). Z toho plyne arci, že zvíe schopno jest jisté obdoby po-
tím
eno
méné :
znatku,
nikoli
míe
a v jaké
však
zvíata jsou
citii
lovk
O
tom,
zdali
schopna, ve výkladu v píslušné
partii
Hyna
poznatk pravých, jako
(120).
z dalšího výslovn zmínky neiní: nicmén z nkterých výrok, jakož výkladu (167) jest zejmo, že »citelnost bezpostední* u zvíete uznává, i
kdežto itelnost »postední«: (na p. soucit)
mu
upírá.
\
pudem
1. ].
z\i\\teví\
zvíata stejn nadána a j-lovk v tom nad zvíe a žádostí jsou lovk nevyniká « napsal nejprve (146), ale o nco dále, když liší jednotlivé druhy pud, stanoví si, jak bylo podoteno svrchu, jisté pudy (nižší), » které zárove se zvíetem do sebe má lovk* (152), ale vedle toho jiné (»volnozvíe jest neschopno a kterými nad zvíe vyniká innost*), » jichž i
lovk*
(154).
rzní se ode Odtud tedy úhrnn Hyna mohl napsati: » lovk zvíat a veškeré pírody shipjiém (dem Grade nach) sice, nikolivk ale podstatou (dem Wesen nach). Veškery jeho innosti, o kterých posavad .
promluveno, jsou
bu
bu
.
smyslné, jako ití, názor, pud, žádost,
má lovk,
a
nižší atd.,
cit
soudnost, rozsudnost, soucit atd.
umové, jako ponímavost,
zvíetem zárove
.
Onyno
se
nad zvíe jimi nevyniká; tmito, jelikož
bezpostedn smyslných, vyniká též lovk ponkud Avšak str. 14). nad zvíe, a tudy stupnm od nho se liší« (167, srv. lovk má mimo smyslnou svou stránku jinou, nadsmysluoií, kterou zákonu píinnému nijak nepodléhá* (171). Nadsmyslné (to jest dobré, krásné a pravdivé) jest zvíatm nepístupné a nepostižitelné* (169), » proež lovk rozumností a svobodností (t. j. práv mohutnostmi nadsmyslnými) netoliko
o
stupe
jsou vyšší
»
i
i
^
od pírody a zvíete* (174, srv. 173) a »v rozumu a svobodnosti zaklkák se lovenství pedmtné {ob]tc-
co stupnm, nébrž i
tive
Menschheit)*
co podstatou
(str.
se
liší
174).
Z tohoto nazírání na »duši« zvíete jakožto úplním,
genere rozdílnou od duše
lovka,
aspo
v
nkterých stránkách
nazírání jdoucího, jak známo, až na
Descartesa, ba Aristotela, vyplynulo jednak a jednak zase
odvodnním dokazuje,
rozdlení psychických
pokud
se
týe Hyny,
jev
nejen
v
samo mlo mu býti Ze tomu tak, to
nižší a vyšší.
originál
paragrafu 104.,
Lichten-
fels (§ 106.), nýbrž to ješt výmluvnji nám praví druhý hlavní pramen Hynv, Schulze, jenž v § 59. (str. 86) napsal: » Pi rozdlení duševních sil ve vyšší a Jtižší, kteréž bylo uinno hlavn se zetelem k poznávavosti
a žádostivosti, pihlíželo se k rozdílu duševního života v a první
len tohoto rozdlení vztahuje
Tu jev
ostatní tvory pozemské.*
má tídní
psychických
slova
Hynovi byla známa a
mtu
psychologie.
jest tedy zcela
v nižší a vyšší, v zajisté
lovku
se k naší povznesenosti
a zvíeti
nad všecky
zeteln doznáno, jaký pvod nadsmyslné a smyslné, a tato
spolupsobila pi
onom
rozvržení
ped-
:
Nadsmyslné innosti duševní.
Chtje probrati mohutnosti
101
a innosti nadsmyslné,
Hyna opt
vychází
od nkoHka »fakt« vdomí, i, jak sám to zve, od »dj« nebo »jev« svdomosti, které skládají obsah nadsmyslného. Hynovi jest nejprve » djem svdomosti< to, že lovk iní rozdíl mezi dobrým a užiteným, krásným a pvabným, pravdivým a skuteným. Užitené, pvabné a skutené jest prý »smysln«
vdomí Hynovi
že
jest,
zvíatm
nepístupné, jest
lovk
liší
nho
kdežto dobré, krásné
postižitelné), t>
nadsmyslné
f^.
Prvním tedy faktem
smyslné (podmínné, potažité) od nad-
(nepodmínného, naprostého,
smyslného
vdomí
proto také
(a
smyslm
a pravdivé jest
absolutna).
Druhým
»faktem«
lovk
nadsmyslné klade si za >vidu<'- (ideu), za nco, k emu má se více a více blížiti, tebas toho nemohl nikdy úpln dosíci, ili, že klade si nadsmyslné za neskonalé (nekonené), aneb ješt jinak eeno, že vidou neskonalého nabývá pojmu o Balat. Další » faktum* Pojmem Boha zi se lovk jednak podražen neskonalému Bohu, jednak práv týmž pojmem však také povznesen nad zvíe a nad veškeru pírodu; podlé
lovk
jest,
že
pokládá odtud sama sebe za 7Íel a všecky ostatní bytosti za *po-
stedek'
.
Tím
A
stojnosti"..
vzniká
vdomí i »pedstava lovcké
osobnosti* neboli >du-
lovk
témže
posléze:
vida, že
i
ostatní lidé v
pomru
k nad-
smyslnému a smyslnému se nalézají, klade je sob na roven, iní si lidí »souadnými« a tím koordinováním vytvouje si jakousi »ceIost« neboli »svt«, svt ovšem jiný, nežli jest svt smyslný, »svt mravný*. A tak dospl Hyna k šesti »pedstavám nadsmyslným* dobra, krásy pravdy, Boha, lidské dstojnosti a svta mravního a podle nich pak chtl :
otázky pedstavivosti,
ešiti i
u nadsmyslna
'ti
rozeznává
a
snazivosti
zase
doby innosti nadsmyslné*
itelnosti
pedstavivost,
(str.
176).
A
nebo
nadsmyslné;^)
snaživost
itelnost
a
jako
nejen to; jako v oboru smyslná,
aspo u pedstavivosti a snazivosti) odlišil mohutnost pokaždé od tu innosti. Aby njaká mohutnost pešla v innost, má potebí ovšem njaKého dojmu i »vzbuzení* (str. 174, ímž pekládá Lichtentelsovo Aufregung«). Arci pi mohutnosti nadsmyslné nemže podnt takový i i
tu (zase
i
> >
vzbuzení* pijíti ze smyslné pírody, nýbrž jen
lovk
jest
si
ho
vdom;
z
onoho nadsmyslna, pokud
jinými slovy: k tomu, aby mohutnost nadsmyslna
pešla v innost, jest > potebí, aby lovk úmysln v mohutnost bližního svého psobil*, což dje se vychováním. Vychováním tedy t. j. úmyslným psobením v nadsmyslnou mohutnost druhého lovka probouzejí se mohutnosti tyto k innostem; pak však ozve se pirozen otázka, kterak byly •)
V další
applikaci, které, jak dále uvidíme,
však u snazivosti nedovedl provésti,
pedstav nadsmyslných ve 4 oljory, ponvadž pravda, krása a dobro tvoí mu jedinou adu. Avšak proto pece Hyna nepovažuje snad tyto »pedstavy nadsmyslné* co do podstaty, v koeni jich zaijcdnoínc; ba v tom 113. str. 179) odchyluje se od Lichtenfelsa, jenž pravé Hyna (viz § 105, §112.,
Hyna
pirozen tchto
scskufiuje
6
op
|^
a
opé
C§
118.,
í?
124.,
§
130. j
mluví o
Einheitj dobra, krásna a pravdy, a [)roto
Kritiku
tchto jeho
>
vlastní.,
má
pvodní >jednot«
(urspriiníliche
také >vlastn« ideu jen jedinou, (str. 189). ovšem jest snadná, jakmile nepodržujeme
»prvkíi« nadsmyslna, kteráž
stanovisko Jacobiovské
filosofie,
nepiinujemc, nebo
ji
nartl
již
upr,
na uv m.
str .^24-
Pedstavivost nadsmyslná.
102
lovku? »Tu
probuzeny mohutnosti tyto v prvním
týkáme
se tajemství
—
zázraku
jest vše,
!«
ve zkoumání svém do-
Hyna k
co dovedl
této aporii
odpovdt. Ale
a tomu
(176) jest
u prvního
lovka
bylo jakkoliv
již,
nadsmyslná mohutnost
aneb jinak ureno ^mohutnost k ponímání nadsmyslného* rozum (Vernunft).^) První innost pak rozumu jest svdomí (Ge-
pedstavivosti
^)
wissen) jakožto bezpostední pedstava nadsmyslného.
Svdomí
tomnní nadsmyslného* úinlivo
takže jest pedcit,
pedtucha nebo
tušení
jest
nadsmyslného
;
nejprve
temn,
jest to tušení dobra,
co »upí-
krásy a pravdy,
tušení Boha, tušení dstojnosti lidské a osobnosti a tušení mravního svta,
zove je analogicky dle inností nižších (zvdu, jejž dlil v ití a názor) i itím vyšším (177). Jako však uil, že se z ití (nižšího) vyvíjí názor jakožto pedstava (proti temnému ití) jasná, tak vykládá zde, že z toho ití vyššího stává se vida ixáesi),^) totiž »jasná pedstava nadsmyslného* (178). A zase rozeznává podle vzpomenutého dlidla vidu nadsmyslného vbec (dobra, i
krásy a pravdy), vidu o
Bohu
neboli
náboženskou, vidu
o
lovcké d-
anebo » mravnou* a vidu o svt mravném i právní (179). Kdežto pi pedstavivosti nadsmyslné (jak pi vyšším ití, tak pi vid) Hyna mohl vykládati, že pedmtem její jest jak pravda, tak krása, tak dobro, pi snaživosti nadsmyslné byl by vlastn ml piznati, že odnáší se jedin k dobru, že tedy ono trojdleni nadsmyslná, jež si uinil východiskem, nelze všude applikovat v úplném rozsahu. Místo toho Hyna stojnosti
i
obchází
vc
a vykládá, že, kdežto
umného« (rozumového) ješt
krásno a dobro
jiný prvek
—
—
má
vedle prvku »roz-
a to krásno prvek zkusitelný,
pravda pak prvek logický jediné dobro nemá le jediný onen »rozumný prvek, « a proto prý dobru ^naprostá platnost náleží* (181)^
empirický,
proto jest
»
nejvyšší,
eho lovk
na tomto
^naprosto nadsmyslné<', a proto dobro jest našíí
(182).
pedn,
,
—
svt
jest
»svlášíé
schopen*, proto
pedmtem
jest
snaživosti
Ze tato argumentace jest krátkodechá, jest na bíledni. Nebo opravdu záleží na onom rozdíle »v prvcích* pi dobru,
jestliže
') Pedstavivost nadsmyslná jest velice krátce (proti snaživosti a itelnosti nadsmyslné) odbyta: jen 3 stránky tato »hlava« zabírá. To vysvtluje se však aspo do jisté míry tím, že leccos, co náleželo do kapitoly o ní, probráno jest v odstavcích úvodních ásti druhé (srv. zvi. §§ 106., 108,, 109.). Vbec disposice této ásti druhé
propracována. Tak na p. o dobrém, krásnu a pravd mluveno v úvod k ásti o nadsmyslnu (§ 105 ), ale »dkladnji rozebráno* jest to vše zase ješt v prvním odstavci pojednávajícím o nadsmyslné snaživosti (§ 114.). Synonymní výrazy k »rozumu« jsou podle vlastní pipomínky Hynovy (171.): molíutiiost nadsmyslná, vnímavost nadstnyslná, pedstavlivost vyšil.
jest nedosti
'^)
^) »Názwu »wida< w širším smyslu se nezídka užívvá. Tak se dosti zhusta nazýwá widau pedstawa rodu, twaru, ano jedenkaždý pojem \v tomto smyslu názvvem tím býti mže býwá poznaen. Jestli wšak pedmt widy smyslu, obraznosti a umu nepostižitelný, tehdy nepráw dotené pedstawy jméno widy nesau. Mají-li pak tímto názwem pece býti poznaeny, tehdy widami zkusitelnými (empirische Ideen) slujtež, widy pak, co pedstawy nadsmyslného, widami nezkusitelnými zwány butež (reine i
Ideen, Vernunftideen).* (Str. 179.)
Snaživost nadsmyslná.
pro
krásnu a pravd,
dvody, když
neplatily tytéž
A
103
šlo
o
pedmt
ped-
dobro » zvlášt* jest pedmtem snaživosti, tedy nejsou ani onyno první dva leny vyloueny úpln; pro však o nich Hyna se v dalším nezmiuje? Jest zejmo, že tu nenalezeny nadsmyslné?
stavivosti
dkazy
dále, praví-li se, že
pedmtu snaživosti, nemá se vc tu tak,
pro jedinenost dobra jako
omluvit,
pro
úplnou dsledností
s
ale že se hledí
—
pi pedešlé
jako
mohutnosti. Než vizme dále!
mohutnost
Snaživost nadsmyslná jako
innost nadsmyslná
(172)
'^
t.
j.
ona
»
jest
svobodnost^)
mohutnost, kterou
ili
lovk
Tvohio-
neodvisn
od zákona pírodního pouze nadsmyslným se ustanovuje. < Rozum a svobodnost psobí v lovku vlohu lovka nadsmyslnou (173) a v nich zakládá se podstata lovka nadsmyslná (173). innost, která z mohutnosti svobodnosti
zve
povstává,
se
-ovíde
t.
j.
ustanovení se ve svém jednání
prostonadsmyslném* (182, 185, 186) ili jinak » ustanovení se vzhledem na nadsmyslné, svdomím podané« (175). Toto rozhodnutí i »ustaDovení lovk rozhodne se podrobiti dobrému, prostose« mže býti dvojí:
bu
nadsmyslnému, anebo jím opovrhne, vykoná nco jiného, eho požaduje na mravná nebo nemravná.^) Mravnou vlí p. pud. Podlé toho jest vle
bu
Pece však sílí svdomí, nemravnou naproti tomu slábne jeho hlas (182). svdomí »nikdy docela udušeno býti nemže* jakmile se utiší pobouená smyslnost, jest hned znamenati ozev svdomí. Proto leká se vrah spáchapodailo se mu hlas svdomí ného inu a takka bývá pomaten. A by ;
i
utajiti,
pece
procitne
Zajímavo
asporí v poslední
že
jest,
konání; ovšem nejprve
dob
Hyna spatuje již prý vle jest jen
v
života (183).
onom
»ustanovení se« jakési
konavost zmiíni ili chtní, nic-
mén
vle snaží se své chtní »uvcniti neboli uskuteniti*, krátce pPsobení ve svt smyslný nazýváme inem neboli sobiti ve svt vnjší. skutkem a pokud vle jest snaha chtní njaké realisovati, jest vle mocí inu i mocí výkonnou neboli konavosti}) Pi chtní stanoví si Hyna úmysl, *) ale nikoli snad jako jistou fasi nebo jistý moment chtní, jak dnes se inívá, nýbrž jemu chtní jest -ustanovení
chtní,
anebo
se
vnitní
konání
ustanoveni se k uritému
inu
viibec
(184).
,
kdežto úmysl jest urité Protož
mže
pak
napsati,
svobod* rozumti jen jakožto mohutnosti i vloze, která v každém muže býti (ale nemusí) rozvita. Patrno to jednak z pozdj.šiho výkladu, jednak z Hynova nmeckého výrazu, jejž v závorce pidal, totiž »Freiheit Volnoinnost nadsmyslnou tlumoí rovnž sám nmeckým »úbcrals Vermógen<. ')
lovku
Tu
jest
se nalézá a
sinnliche Spontaneitát*. ')
Ponvadž
na
mtné* vle)
(174),
viili
zakládá se
>dlovéctvi
podmlne*
(182j
práv
tak, jako na
jsme slyšeli, zakládá se »lovenství pedproto také mluví o >isté a neisté podmtnosti* (lij mravná a nemravná
mohutnostech rozumu
a svobodnosti, jak
(182). *;
>Moc výkonná', ^konavost* jsou terminy pevzaté od Marka
Lichtcnfelsovo, Friesovo ald. >Thatkraft*. *)
Synonyma
jsou
(str.
184): ohled, pedsevzetí,
zámr.
a
tlumoí
jimi
Úmysl, skutek, povaha.
104
chtní má k úmyslu jako obecné k zvláštnímu. S objektivního hlebezdiska úmysl nazývá se cílem nebo úelem^ a cíl ten míiže býti prostedním (» nejbližším «) anebo mže býti celá ada cíl, pi nichž ovšem násleposlední cíl celé ady jest hlavni^ cíl bezprostední a jiné po že se
bu
nm
dující jsou
»cíle
snaží se stanoviti
a
podadné* si
mže
chtní. Úmysl
Hlavní
nemravný.
nebo
však býti »také
zlé«.
však
Hyna
libovoln, mezi
distinkci, arci zcela
»koneným úelem*
mravný
Na tom
(186).
»
hlavním
mže
práv jako in
totiž,
proto
cíl
nepestal, nýbrž
jest
bu
»
konený úel
Naproti tomu
úelem* býti
bu
dobré a svaté*, »je3t
vezdy jen
svaté* (186).
Z konavosti dochází ke skutku vnjším a to » pomocí
hledí uvcniti ve
má
nco
se tudíž ke konavosti jako
pokaždé
však
z
konavosti
zpsobem
úinliva
bu
neuvcniti. Bezskutené
poínání
nýbrž
konavost
se ustanovíme
mže
dobré nebo
býti zlé
když ustanovíme se úele jistého moci výkonné i konavosti jest to
(!) t. j.
si
emu tím
že se konání vnitní
a
dojíti,
skuteným (když
uskuteniti) anebo y-bezskuteným^
tím,
stroj tlesných* (185); skutek vnjšího k vnitnímu (185). Nemusí
skutku
ke
inu
ili sil
íkáme obyejn omeškání i opominuti naznaeno jest opomenutí úmyslné.
neho
— ovšem, dodáváme,
Kterak však to, že dojde vbec k takovému zanechání i opomenutí? Vle jako konavost smuje po každé k jistému konání vnjšímu i skutku. Avšak v tomto jejím >smování« staví se jí prý na odpor asto
nkteré »podízené« duševní innosti, smysl, obraznost, umnost a nejvíce pud. Jestliže dovede vle (kterou Hyna patrn myslí si zcela jako jakousi sílu) odolat onomu odporu, podmaní si všecky ony innosti jí se píící >nejen následovat, ale
tak, že
i
podporovat
ji
musejí* (187), a tím vzniká
shoda konání vnjšího s konáním vniterním. Trvalá pak shoda konání vnjšího s konáním vnitním sluje povaha i charakter lovka. Naproti tomu ^trvalý odpor mezi konáním zevnitním a vnitním nazývá se bez»s!abosti vle« (187). jest tedy bezpovahovost následek povahovostí«, Dsledností rozumí samostatnost}) Podmínky povahy jsou díislednost a i
Hyna harmonickou spoádanost tak aby
>
ohledy
vnitní jaksi
nezamítal, alebrž zazší byl
úmysl i ohled,
a ladný celek vnitních
mezi
dvodem
sebou byly spojeny, jeden druhého bhžšíhos aby všecky ty ohledy tvoily
Má-li však k tomu a tudíž k dslednosti dojíti, »vzstupný celek* (i88). vlastního úsudku, vlastní jest potebí, aby tyto ohledy a cíle byly plody {)esvdenosti ili ^aby pocházely ze samostatného smýšlení* (189).
bu
povaha jest Jako však chtní, skutek, moc výkonná atd., tak mravná nebo nemravná (zlá, neistá); z mravní povahy vzniká svobodnost i
Že by znak »dslednosti* nevyplýval z výmru podaného u Hyny, jak namítl Ilynovo vysvtleni ý oné ti *dthled660), jest mylné; výtky však zasluhovalo nikdo, tuším, ^dslednosti'^ dslednosti, pojem nebo to, co dále vykládá jako
')
upr 7iost̀
<str. ;
nenazve.
Svoboda vle;
zydobytá,^)
po\'ahy
z
totiž v širším slova
nemravné pak
každému
smyslu
náruživosti.
vyvíjí
se
>
lovku
105
Svobodnost
nevolnictví*.
(jakožto
bytosti vyšší než
dána jako mohutnost (172) anebo jasnji eeno, jako vloha svobodnost v užším smyslu (jaký na p. zná již sv. Augustini, ve smyslu trvalé nezávislosti na pudech ili svobodnost jako úplná vláda nad nižšími žádostmi, musí býti lovkem, a to pracn, v postupu života vydobyta. Naopak zase pi povaze nemravné mže dojíti k úplnému ochabnutí vle, k ztrát oné svobodnosti, k podízení vle pod žádosti a pudy tebas velmi nízké. To jsou vci zajisté dnes obecn známé to, co dále Hyna pipomíná, že pozbýti svobody naprosto lovk pece, by sebe více se zvrhl, nemže. Výkladu liynovu však mimo povšechnou výtku, že nešel do bližších, f)odrobnjších otázek psychologických, nutno vyísti dv jiné dležité vci. Jednak jest vážný nedostatek, že nikde pi tom neteme o dležitosti zvyku íresp. návyku), pece jest to initel v obou pípadech nesmírn dležitý; a pak naivné jest tvrzení o onch ^nevolnících* svých pud, vášní atd., kteréž na konec § 120. Hyna pidal: Ostatn samo sebou se rozumí, že nevolnictví to dobrovolné a zavinné jest, z nhož se lovk, jakmile jen chce (!), každou dobou vykoupiti zvíe)
(173
jest
n.);
ale
i
a
>>
mže.« Výkladem o
možné svobod lovka
nejvyšší
jest
vlastn sta o sna-
nadsmyslné ukonena a nejlepší dkaz, že fakticky tomu tak jest, to, že Hyna podává ihned po vzpomenutém odstavci 120. schema-
živosti jest
tický
pehled
sleduje nová delšíj,
snaživosti. její
duševních,
které
následuje pokraování v snaživosti, ná-
ást, stejn dlouhá jako pedešlá partie (spíše ješt o
obsahuje
kteráž
Nicmén výet
založeny jsou
struný
a
na
výklad jednak
trvalosti
dosti rozsáhlé pojednání o ndruivosíech.
nebo
o
nestálosti vle,
Odvodnní,
nco
vlastnostech
jednak
kterak souvisí tato
pedchozí a pro sem práv se klade, jest zcela pohodln a nedostaten uinno: * Snaživosti nadsmyslnou nemálo duševních úkaz na
partie s
lovku
se vysvtluje, kteréž
keit) zpoléhají«
jedno na trvalost
(191) a po této
vt
i
stálost
srdnatosti, udatnosti, smlosti, odvážlivosti, neohroženosti,
rekovnosti a jejich opaku. Po té probráni jsou »nectní
vle, pokud
ona chtním,
úmyslem
vle
(Bestándig-
následuje ihned výklad o zmužilosti,
duchapítomnosti,
zpsobové
trvanlivé
pedsevzetím jest*, totiž svéhned pak od následujícího odstavec (122j až do konce partie o snaživosti promlouvá se o náruživostech. A zase spojení s pedešlým jest velice volné: »Z povahy nenebo
hlavost, neústupnost, urputnost, tvrdošíjnost, a
mravné vzniká náruživost.< Náruživost pojímána a definována jest úzce, dnes: » Hbitost v upokojoasi tak, jak populárn se výrazu tomu rozumí i
vání žádosti
s
povržením svatého náruživosti se nazývá*
(str.
193j ili jinak
') Hyna pidává, jak obyejné, nmecký peklad názvu toho. ale ncddpatícním snad jen tiskovým, místo »er\vorbene Kreiheit< (které má tak Lichtenfels), |>idáno v závorce »eventuelle Freiheit*.
asi,
Náruživosti.
106
»náruživost jest žádost veškery nadsmyslné innosti pemáhající. «
Z
roz-
liných zpsoba rozvrhu náruživosti Hyna voh' si klassiíikaci podle pud jednotlivých, kterým náruživosti odpovídají; a tak také hlavní druhy nábez pesnjšího rozboru. Po této dosti zbžn ruživosti probírá (v § 124.) uvažuje znaky náruteprve Hyna ásti v speciální klassifikaci
—
živosti; poslední
odstavec vnoval nástinu jakési hygieny
otázce
náruživosti,
i
i
totiž,
kterak
brániti se vzniku
duše ve
píin
náruživosti a když
již
nim došlo, kterak jest teba je potlaovat anebo aspo omezovat. celé ásti o náruživostech (Schulzovi) povdli jsme svrchu, pramenu O eho bylo teba, bližších njakých poznámek, obsahu se týkajících, tato sta neposkytuje. Hyna patrn zamýšlel ve svém »Dušesloví«, pes to že z poátku je znan omezil, probrati podrobnji také nauku o náruživostech, s hlediska ethického a paedagogického tak dležitou, tebas by v tomto rozsahu do obemé psychologie nenáležela, a nenašed pro vc dosti pouení v knize Lichtenfelsov, obrátil se k druhému svému hlavnímu prameni, Schulzovi. V soustav pak dušeslovné, kterou si vypracoval, i lépe eeno kontaminoval podlé svých vzor, ovšem sta taková celkem nejlépe se hodila jako appendix ke kapitola o snaživosti. Ale divn psobí zaazení její do ásti o snaživosti 7iads7nyslné a do dílu o innosti nadsmyslné vbec. Cekali bychom, že daleko spíše mohla býti zaazena tam, kde mluvil o pudech, již také proto, ponvadž sám pokládá náruživosti fakticky (tebas theoreticky to nestanovil) za upilišené vyhovování (anebo potla-
k
ování) pudm nižším a vyšším. U Hyny však rozhodlo pro zmínné zaazení asi vdomí, že ást o »nadsmyslných« innostech duševních jednající vlastn ve skutenosti obírá se útvary, komplexy psychickými sloziíjšbni a jen v tomto smyslu » vyššími « v podrobném zpracováni cítil asj sám, že urení jich jakožto »nadsmy siných « nevyhovuje v lecems. ;
Pecházejíce k poslední hlav ásti druhé, o itelnosti smysbié, pozastavíme se nejprve asi nad tím, stavivost, citlivost, snaživost v
zmnn
a že citlivost
.
ml
býti
mnn
poádek,
v
i
citlivosti Jiad-
obyejný poádek: ped-
druhé ásti o innostech nadsmyslných
(jinak než v ásti
hutnosti a innosti duševní.
že
I.)
Nedslednost
nmž
položena za
jakási v
tom
ob
jest,
jest
druhé mo-
ale
kdyby byl by se
mohutnosti ty se probírají, byl
mniti v ásti první, nikoli v této. Nebo podle Hynova stanoviska pedpokládá pokaždé pedstavivost, jí nepedchází nikdy, pokud viz se tkne pak snaživosti uil Hyna (a ne rozhodn a stále dsledn svrchu str. 97), že brzy snaživost citlivosti, brzy naopak citlivost snaživosti pedcházívá. Úhrnem tedy: o citlivosti doporuovalo se pi hledisku Hymusil
itelnost
;
nov se
jednati po pedstavivosti
svého
stanoviska
podlé toho,
zdali
a
Hyna pi
citlivost jest
snaživosti, a »
citlivosti
*v potaze
chápeme, že zcela správn disposici si iní
nadsmyslné*
ku pedstavivosti*
i
>v potaze
ke snaživosti*. jako
Se zetelem k prvnímu vztahu definuje si -"cit 7>yšsí i nadsmyslný'^ podmtný stav pedstavami nadsmyslného v nás vzbuzený* (203)
vášn.
Cit vyšší;
a podlé kategorií nadsmyslna, si
o nichž
svrchu jsme
pirozen (= »náboženský«), pedstavou Boha tento
Mravnímu citu náleží »cena krasocit. Ba krasocit rozvíjí
prý
nevznikl
mnoha
ani
lidí
(205).
lidské dstoj-
daleko
se
city vyššími
díve
nejposléze
národ nkdy
tomu
naproti
cit
rozvíjí
u celých
nejeví a
se
i
mezi všemi
se
náboženský
Cit
vyvolaný, a v
nejvyšší «
nosti ^)
(205), takže u
promkiviH, rozdluje
vyšší: v mravocit, krasocit, pravdocit, dále v cit »ná-
cit
božnýí nežli
107
jest
ani
národm
všem
rozliný, ba rzný podlé toho, jakou Tak na p. máme-li pedstavu o Bohu jako bytosti neskonale spravedlivé, vznikne jistý cit bázn; za jiných však pedstav na p. cit vdnosti (k Bohu), cit lásky (k Bohu), cit nadje, cit pokory, cit odevzdání se do vle Boží a pod. Cit lidské dstojnosti podle
spolený,
ale
pedstavu
lidé
zase
o
velice
Bohu
speciálnjšího svého
jest
mají.
vztahu
zase
jest
dvojí:
bu
jest
sebeláska, anebo láska k bližnímu, k lidem druhým,
aby
se v
obojím
pípad
rozvil v lásku
i
to láska k
jest cit
rozumnou, pravou, anebo
tento
sob, s
to,
arci v její
opak.
Pokud máme na toho, zdali
cit
ped
mysli vztah citu k snaživosti, lze
nám
prý
nadsmyslnou pedcházel, takže
snaživosti
podle
lišiti
tu byl po-
bu njaký
in se vzbudil anebo po snaživosti následoval, kdy jest to zase cit pirozené blaženosti i 'Spokojenosti'^ (s sebou samým), slouený pokaždé (T) prý s citem pokory, anebo cit nespokojenosti (s sebou samým), jinak zvaný cit lítosti. hmitkoii (motivem) snaživosti, a to tak, že
že
lovka
od njakého skutku
zdržel,
i
zdali
bu
V
ostatním oddílu kapitoly o
citlivosti
nadsmyslné
jest
postup zcela
analogický, jako byl v kapitole o snaživosti vyšší. Zase probírá tu patho-
i vášn.,
a zase souvislost úvahy o nich s pedlaxn zdvodnna: »Jako ze žádosti náruživzniká váše.* Proto také bychom mohli jen
logické zjevy citové, ajfekty
chozími výklady jest nesmírn tak
vost,
optovati tandis
citu
z to,
tuto o vášních:
i
mitách, vzniklých
váše
nižšího
co svrchu o zaazení náruživostí jsme povdli, mutatis mu-
za
pevahu
o citlivosti nadsmyslné výklad o abnor-
v partii
nenáležel. A Hyna pece sám pokládá nad veškerými innostmi smyslnými nad-
z citu nižšího, zajisté
citu nižšího
i
smyslnými (210) Vášn umenšují innost smyslnou, omezují innost rozumovou
[)amt podáno zase hojn: podlé stupn, jakého dosapodle píjemnosti (vášn píjemné, nepíjemné, jednostejné a smíšené),
seslabují. hují,
Rozdlení
podle intensity (prudké
a slabé
t.
>jaré a chabé*), podle pítomnosti
vyvolává
')
a
na konec sestavuje
Na první pohled se tedy zapomnl; ale
citu vy.šším byl
cit
podle nynjší terminologie tolik, co nebo budoucnosti pedstavy, která je
j.
atd.
Hyna
pi
i
vášní
k bližnímu; jest implicite
nosti, lásce k bližnímu)
i
doplnna.
dosti
si
jakoby
zdá,
pípadné (akoli nevyerpává Hyna na
katcf,'orie .mravního s.ta* lidsk dstojnosti* tídí iscbecit druhém lenu citu lidské dstoj-
v tom, jak zase >cit
tato
kategorie (v
roz-
Povaha druhého
108
vášn
sáhu úpln)
(=
váše
toho, zdali
píjemné, nepíjemné a
3 skupiny:
ve
»jednostejné«
dv skupiny po každé rozlišuje zase podle i mírnjší, a tyto druhy zase dlí se zetelem A zase analogicky k výkladu o náruživostech
první
lhostejné, nejetné);
dílu Dušesloví.
jest prudcí
k pítomnosti a budoucnosti.
pedposledním odstavci podány jsou pokyny, jak zamezit, resp. omezit vášn, a teprve poslední paragraf dodává, že také nadsiuyslný cit mže v nadšení a zanícení pestoupiti jistou dležitou míru a zmniti se tak in malam partem, blouzpepjetí {= enthusiasmus), anebo, stane-li se ono
v
bu
nní, teštivost (Phantasterei) a fanatismus (»šálenství«)
^)
Struný, schematický »pehled innosti lovka nadsmyslné« ukonuje celý první díl knihy Hynovy. celou ást o nadsmyslných innostech a tím i
V
nejedné
píin
podivn
Nebudeme
opakovati, co jsme
a tehdejší
vdomosti
a
nesoumrn
spracován jest
díl
druhý.
pipomenuli svrchu t^str. 81 n.) o neoprávnnosti celého rozvržení psychologického spisu Hynova. Uvažujeme-li druhý díl sám o sob, domnívali bychom se zvlášt podle úvodu, že auktor snad pomýšlel na sepsání jakéhosi nástimt. fy siologické psychologie, pokud arci jeho fysiologické
vbec
prvním
díle
Aspo
toho dovolovaly.
chce duševní innosti
>v tomto dílu považovati odvislé*, kdežto v
již
co
že je uvažoval jaksi
slova, že
tlesného samy o sob, mohla od
ústrojí
by svádti k domnní, že první díl poskytuje nákres psychologie abstraktní a obecné, druhý pak jakousi fysiologickou a konkrétní psychologii. V tomto domnní >úvod« ke druhému dílu by nás mohl jen utvrditi. Nebo, akoli tu mnoho jest vykládáno, co nemá pro otázky psychologické, když bychom i
na
n
chtli hledt se
kého významu, akoli
vbec
lidského
(arci
naprosto
stanoviska fysiologické psychologie, tu
podán jakýsi výtah
výtah
rnikteru atd., ani slvka,
a
z fysiologie a
nija-
anatomie tla
—
na p. o slezin, o játrech, žlui, žaludku, stevech atd. zmínka siln mezerovitý
nejen
—
pece jen nervové soustav vnováno pomrn hlavní místo, ), obzvlášt když pipoteme k tomu první kapitolu dílu druhého, výslovn ^nervová soustava* nadepsanou. A pece takovéto oekávání by naprosto bylo sklamáno Hyna nepokusil se o nijakou fysiologickou psychologii*,
se iní
»
;
ba ani toho, co uvedl jednak v úvodu, jednak v první kapitole oné, vbec nepoužil, neapplikoval. Co vlastn tedy druhým dílem podal.'' Výklad
spoleným znakem jedin snad
o velmi rozmanitých vcech, jejichž
vesms
že jsou to
léka
než psycholog, ba
Celý druhý
tém
*)
nco
se
díl
možno
týe
z
dvod
íci inteliigence
rozvržen jest v 7 nestejných
jest,
nemén
vbec. oddíl,
které navzájem
poádek marn bychom namáhali se njakých vcných. Hyna sám ostatn ani nepokusil
nic nesouvisejí, a jichž
pochopiti
o
vci, které za doby tehdejší poutaly pozornost
poet
i
Že takto blouznní, teštivost a šálenství
vyložil,
to
Hynovi
nic nevadí,
dále nemluvil o nich zase jako o chorobách duševných (neinil tak však,
nadšení a zanícení).
aby
pokud
.
Psychologie
pro práv
se odvodniti,
poznamenal pouze
o
técJt
vku
;
sen a hypnosa.
vcech
a v
109
tom poádku pojednává; v^
1.
^Chtíce powažowati innosti duše od ústrojí tlesného odwislé, na znamenitjší toliko úkazy zetel obrátiti musíme, jelikož tolik:
skaumáním weškerých, jednotliwých aneb nejdrobnjších úkazw w bezpotebnau obšírnost bychom upadli. Postaí nám k wytknutému cíli powažowati: A. Saustawu nerwowau. B. Wk. C. Spaní. D. Neduhy dušewné. i
e.
E. Letoru. F.
zdvodnní, pro takovou práv
Obsahov
To
G. Okolnosti jiné.*
všecky
kapitoly
tyto
jako omluva, avšak
zajisté zni
tom není
disposici zvolil, v
poskytují
velice
ani stínu.
málo
a
proto
po-
mohou býti co nejstrunjší. První kapitola má nadpis velmi nepimený obsahu ^soustava nej-vová* Obsahem její totiž není výklad njaký o nervstvu, jeho funkcích a pod., známky naše
o nich
nýbrž jen (správn) se tu upozoruje na nkterých oborech, kterak všecky psychické provázeny jsou a podmínny pochody fysioiogickými
jevy
a kterak Jevy psychické v záptí mají jisté tla.
Že nad
to
jest
to nártek,
zmny
skizza pouhá,
ve fysiologických funkcích a
to
skizza
nesoumrná
neteba snad podrobn dokládati. Druhá kapitola, »fk< nadepsaná, jest zajímavá tíni, že tu poprvé v našem jazyce napsána jakás takáš konkrétní psychologie lovka co do vku, a tím také první nártek jakési psychologie ditéte. V té píin sluší a plná mezer,
podtrhnouti
na dlouho
historicky zajímavé místo a to tím více, že pozdji u nás není dbáno tchto otázek, že se pestává výhradn na její
tém
spisování nástin a jeví se
nepatrná
statnost.
Sice,
uebnic psychologie obecné.
sice,
stáí) zjevy psychické,
sloví*
na
vk
pomrn
pece
dosti
znaná samo-
díve, celá tato partie vybrána jest oddílu
z
knihy
(dtství, mládencctví, dosplost,
onen vyznaující, spoádány jsou od Hyny sousi v prvním díle svého »Dušeo této ásti íci, že z celého druhého dílu jest
kategorií psychologických, jež
stanovil.
nejpknjší Tetí
Hynu
na
nicmén pi každém
Burdachovy,
stavn podlé
ale
jak vyloženo
ve spracování ásti té
I
Vbec
ize
a pozoru nejhodnjší. kapitola, o spaní a s)icch,
mítko
co nejmírnjší,
nepodává
nic
nového, ani klademe-li
zeteln, co za doby somnambulismu a h> [)notisnui. Odtud si vysvtlíme, že Hyna výkladu o nich vnuje 16 stran (kdežto výklady o spánku normálním a snech asi jen osm stran zabírají). Nad to popsány jsou zjevy »živoišného magnetismu* podrobn, obšírn vylíeny jednotlivé vynikající pípady (na p. dvete, které magnetisoval Heinecken, anebo pípady, kde »magnetnci« pedvídali a pedpovdli smr svou nebo jiných lidí str. 293i, pokyny jsou zaznamenány, eho teba pi ni
aukt(jrovy
jímalo
mysli všech,
ale za to totiž
prozrazuje
zjevy
bu
i
»magnetisování« šetiti atd. Ze všeho vysvítá, kterak auktor tu promlouvá o vci, která tehda byla en vogue a která, jak známo, takový rozruch ze-
jména od »experiment< Mesmerových zpsobila. Rozsáhlá kapitola následující, * Neduhy didevné* oznaená, jest rovnž charakteristická pro psychologii z doby tehdejší. Bylo považováno za nutné,
Choroby duševn;
110
letora.
aby psychologie obsahovala také nástin toho, co dnes pikazujeme psychiatrii a psychopathologii, totiž výklad o rozliných druzích nemocí tak e. duševních i pokyny, jak jim, pokud lze vbec, pedcházet, resp. jak je trak-
Nkteré
tovat tam, kde se vyskytly.
rozdlily
si
látku celou
podle titulu a vymezení
málního individua,
pojednávati jen
pece
si
— a to správnji —
normální a pathologickou, jiné sice
mly
vlastního
nedovedly
ale
tehdejší psychologie
v psychologii
o
duševd
nor-
(obyejn
odepíti, aby kapitolu
nevnovaly také strunjšímu nebo obšírnjšímu vylíení po dnešní ili ^duševních*, zvyk to, jenž, jak známo, mozkových chorob také u té nás. V vci Hyna se udržuje tedy dobu v uebnicích psychologie zajímavo jest opt, že prese všecku svou vyhovl jen obecnému zvyku závislost tu hlavn na Schulzovi a Friesovi vynasnažil se aspo do té míry býti samostatným, že roztídní neduh tch uinil nezávisle na tchto posledních)
z
i
i
pramenech svých
rava jest pedstavivost u
Hyny nepekvapuje,
ševních podány jsou
nemoci duševní podle toho,
že probírá
tak,
i
citlivost
píinách anebo dokonce
že o
vci
Další, také oblíbený
i
žádostivost. Naproti
zdali chu-
tomu ovšem nás
o léení
neduh
du-
zcela triviální.
pedmt
psychologie tehdejší a vlastn do psycho-
Otázkou tou pohnul, jak povdomo, ke konci století 18. zvlášt Kant a odtud zase v každé vtší psychologii dlouhou dobu (i podnes) nalézáme njaký paragraf jí vnovaný. I Hyna, ovšem úpln v šlépjích Schulzeho a Lichtenfelsa, vylíil nejen zhruba vznik a vývoj nauky o letorách, ale i popsal pokaždé jejich znaky a dobe pipomenul, kterak nelze pesn hranici mezi jednotlivými letorami stanoviti, jinými slovy, kterak ve skuteném život málokdy logie
asi
deskriptivní
setkáme
se s
jest
náležející,
otázka
o letorách.
»ryzí« letorou cholerickou, flegmatickou atp. Pro srovnání
výklad u Hyny pednesených s výklady Herbartovc našich, speciáln se stanoviskem, jež vyložil ve známém spisku prof. Durdík, snad nebude od místa nartnouti, kterak Hyna snažil se odvoditi klassiíikaci letor ve 4 druhy. Záleží tu prý na pomru, v jakém se má k sob vnímavost a samovolnost v témže lovku; jestliže ob jsou: vysokém: cholerická nizkem: negmaticka
I
vnímavost nad samovolností: sanguinická letora. samovolnost nad vnímavostí: melancholická letora.
I
telná,
rické
letora.
letora; pakli vsak
Jak patrno, ve výkladu tom první dvojice jaks taks by byla pijaza to však druhá, která snaží se rozdíl letory sanguinické a cholepodle toho,
pochopiti
zajisté nikterak nevystihuje
»panuje«
zdali
vc
a
pvod má
receptivnost asi jen v
nad
aktivností,
schematisování obou
stránek duševních.
Šestá
otázek o
kapitola
pvodu
uvažuje význam
obírá
a vývoji
její,
se
ei
eí i
a písmeni,
ale ani
letmo
mluvy, nýbrž krátce odbyvši
dále pak vlastnosti, kterými mluva
se
nedotýká
druhy ei, a hned
má vynikat,
—
e
a písmo; jiné rozdíly individuální.
111
pechází k písmu, nezdržujíc se ani tu vtším uvažováním o vzniku, rozpísma a pod. za to však celý odstavec jest vyplnn suchými historickými daty, týkajícími se knhotisku, a na konec následuje zase kratinká úvaha o užitku písma. Celá tato partie, tuším, z druhého dílu jest nejvoji
;
slabší a
nejpovrchnji pracována.
Poslední kapitola
psychologie dnes tak rozdíly psychického
asi tak,
eené
')
jako druhá tohoto diíTerentiální
u individuí
žití
i
dílu,
rozliného pohlaví
by v obor Uvažovány tu 75.)^ pak pro-
náležela
individuální. (§
mluveno o psychickém žití individuí, jimž schází nkterý ze smysl (§ 76.), dále nastínn význam zdraví, resp. churavosti (tlesné) pro život duševní, konen pak struná zmínka uinna o vlivu podnebí, zpsobu života, vychování, veejných institucí (» ízení zemské*) a náboženství na duševní rozvoj Všecko to, což ostatn vtšinou excerpoval ze Schulzeho individua. a Friesa, neobsahuje nic zvláštního ani pozoruhodného, takže mžeme pestati na prosté této pipomínce a tím ukoniti úvahu svou o obsahu nejen dílu druhého, ale celé knihy Hynovy. i
»V písmé hicroglifickcm nad (§ 71.): ') Výrok pekvapující neobratnou stilisací národy vynikali íané* jest jen uvelicním vty Schulzovy (str. 213): »Die Chi nesen haben die Bezeichnung der Gedankcn durch Hieroglyphen zu grosser VollkomHyno menheit gebracht « (Oznaí^.ování písma ínského jako >hierot;lyf« bylo za vých obyejné.)
jiné
as
IV.
Terminologická stránka spisu. povdt
nkolik slov ješt o slovní t. j. slohové a terminologické stránce spisu. Sloh, kterým sepsáno jest dílo Hynovo, jest celkem prostý a pkný; vylíení vcí, o nichž pojednává, až na nkteré jednotlivosti, o nichž píležit svrchu pokaždé jsme se zmínili, ^) jest zcela jasné a srozumitelné. Arci snad v této píin dlí se Hyna o zásluhu s Jungmannem a prof. Chmelou. Zbývá jen
píin
Oceniti nálešit terminologickou stránku knihy, co v této nesla
nového
a
ím
napomáhala
rozhojniti
poklad odborných výraz
pifilo-
sofických a psychologických, v monografii, která o jediné knize pojednává, nelze.
»Index«
jednak
totiž
i
rejstík v díle
pirozen všímá
si
Hynov
výraz
jen
pipojený
vcn
není
tu nic
pláten;
dležitých, jednak
vbec
není úplný a, jak eeno, (pro »II. vydání«) pepracován nebyl. Bylo by k úplnému, historickému ocenní terminologie Hynovy teba, abychom mli sebraný co nejúplnji materiál terminologický nejen z doby ped knihou naší, ale po ní, alespo terminologii nejbližších knih sourodých. máme sice záslužné zaátky uinny v pracích prof dra. A. Krecara, tomu K dokud nebude vc proale nemžeme podrobnji ešiti tuto otázku, i
studována,
aspo
o
vtšin
prací,
nejen knih,
ale
u nás byly na poátku jejího rozvoje publikovány. ')
jež káral '^)
K
nim pipoísti
upr
(na uv. m.
jest str.
i
")
lánk,
jež
Ostatn
ješt oba nesmysln stilisované výroky
o
ani
(str.
filosofii
pak ne10. a
14.),
657.).
Práce prof. Krecara, sem náležející, jsou:
Poátky novoesk
literatury filoso-
66-68. 81 n. 103.) a eská terminologie logická (v Prusíkov Kroku IX, 1895, strana 286-291. 325—330. 367-370. X, 1896, str. 7—14, 42-47, 82—85). Nezávisle na tchto pracích obírá se Markovci terminologií filosofickou prof J. 'Jakubec {Antoniu Marek. V Praze 1896, str. 184—193.) Menší píspvek k terminologii odborné, jak se jevila ped vydáním Jungmannova Slovníka, podal E. Musit (Z let probuzení, v Lil. Listech, III, 1822, 16 — 18). Starší seznamy terminii (Palackého, Jungmannovy, Klácelovy, Hanušovy, atd ) neteba tu uvádti, ponvadž ve vzpomenutých pracích Krecarových jsou již respektovány a zahrnuty.
fické (v Literárních Listech X, 1889, str. 49 n.
Pomr
k terminologii Markov.
113
by lze nám, kdyžt nemáme pvodního rukopisu Hynova, uriti pesnji, jaká jest zásluha Hyny samého; nebo nezapomeííme, jak vyloženo z poátku této studie, že podle usnesení Sboru byla terminologie bylo
Hynova uvedena v souhlas s terminologií tehda obvyklou, ve filosofii tedy pedevším s Markovou. A vskutku také tam, kde byl pedchdcem již Marek, Hyna pejímá zýrazy jeho až na nepatrné odchylky (jako když íká »soudy odliné* místo Markova »soudy odlíené* a pod.). Jinak bylo tam, kde u Marka pro njakou vc termin nebylo (a z jakékoli píiny); tu Hyna neváhá a tvoí si výrazy nové sám, naznauje pravideln jich význam (mimo njaký opis) pidáním nmeckého názvu v závorce. Rovnž tam, kde nemohl srovnati se co do vci s Markovým pojímáním, nejen neváhá jinak vymeziti si teba stejný termín (srv. o citu str. 124 n.), nýbrž
vdom
po pípad zcela kovu ochotn a výslovn,
se
uchyluje.
Jako
zajisté
tak zase na p. hned
')
mohutností duševních se ho nepidrže! a na
uznává zásluhu Mar-
pi oznaení
základních
zdvodnnou poznamenal
toto
Marek dí we swé logice takto: >Protož mohutnost wduši: poznáwací, cíticí a wonazweme: 1. Poznáwawost. 2. Citliwost. 3. Wle.« licí neb žádací, kteréž Že jsme od tchto P. Markem stanowených názw se uchýlili, to jediné jest píinau, že názwy: »Poznáwav^'OSt a wle* nezdají se nám dosti vvelikého býti rozsahu, a protož weškerých uritých inností, k nim náležejí21 n.): »Náš welewážený
(str.
mže
P.
se poítati trojí základní
cích, nezaujímají.
jelikož
Wtšího
rozsahu jest »Pedstawlivvost<^ nežli »Poznáwawo.«t«
jedenkaždý pomysl
pedstawa
jest
i
jest
pedstawa
poznání (Erkenntniss).
(
Vorstellung), ne pak jedna každá
Poznávání ástka toliko jest ped-
bude níže. — Taktéž menšího rozsahu jest žádost »snažlivosti«, an jedna každá snaha znakem jest obsahu (Inhalt) žádosti, ne však naopak t. j. žádost není vezdy znakem obsahu snahy. Jestli tedy žádost vtšího obsahu, bude snaha vtšího rozsahu. Snaha tedy vezdy zaujímá žádost, žádost ale nezaujímá všeliké snahy a žádost bude tudy toliko stavování, jakož vidti
ástkou okresu snahy. To
též platí o vli.«
však Hyna nebyl, tuším, ani valn šastný, nebyl dosti ustálen, dosti pevný. Tak na p. uvnit knihy sice napoád »zkusitelný« (empirický; str. 155
Ve tvoení nových výraz
—
ani
a to je dležitjší
nalézáme u
nho
a na titulních listech k
—
nevím,
í
I.
zásluhou
a
—
—
II.
dílu
;
jest to výraz
Markv
!),
ale
na
titulu skví se
»zkušebné« dušesloví; tak ('rovnž vlivem Marka)
') Když totiž zmiuje se mezi pekážkami psychologie také o nesnázích, jaké iní technická nevy.'-plost ei eské, praví: Uwedeným potud pekážkám budiž naše pitena, ana vv libomudrckém okresu není posud dosti péstowána, a spis takých pemálo na swtlo wychází. Dráhu razil nám ponkud slowútný náš P. Marek swau logikau a metafysikau, jehož nám následowati dlužno; pi ostatních ušák umleckých i
e
názwích (tcrmini technici) je.sti nám zajisté s obtížnostmi zápasiti. Obtížností takých zhledal nemálo spisowatel této knihy sám, proež žádati widí se nucena, aby welewážné tcnástwo, zwlášt slowútni P. wlastenci, laskaw prominauti ráili, kde písnosti mateského jazyka neuinil zadost F.
ada: Hynovo
Diiíesloví.
°
.
Hynovo
Kolísání
114
kolísal
mezi formami »pedstavlivost«, »snažlivost*,
»citlivost«,
pedstavivost «,
»obnovivost«
a »snaživost«,
atd.
terminech
v
»
jímavost*
» lovenství* (174) a »loTak íká sice: »duševnj)/«, »zku-
91) a »ponímavost« (92, 159),
(str.
vctvi« (bez rozdílu významu!
182).
str.
>mravn;/«
»magnetn_ý«,
šebnj/«,
»obnovlivost«
atd., anebo »nadsmyslný« a »smyslový, nadsmyslový*, »po-
mezi formami »smyslný«,
>citelnost«,
(ve
významu
^mravní*
ale
atd.,
!)
vedle
»vcní« (4) a pod.; podobn píše (po Markovi): »postedný«, »bezpostedný« a »postedek«, ale vedle toho (snad s njakou jemnou distinkcí) » prostední* (69, 70). toho zase:
»dušes]ovní«
6),
(4,
ádcích tenái terminy filosofické, které iiov se vyskytují v díle Hynov. Proto vynechány jsou všecky výrazy, které možno doložiti z dívjších prací filosofických, z Marka však nejen z »Umnebo k terminm >Umnice« byl nucen >Základní filosofie* nice«, ale jiné terminy Markovy, kterých Hyna tebas neznal, Hyna pihlížeti, ale
Seadím
v následujících
i
;
i
(nemaje po ruce ješt »Základní
Hynovým
byla korrigována
jeho,
ježto
do
nejspíše
souasn jeho
díla
dílem
s
vkorrigovali
Jungmann. Z té píiny jest radno nepovažovati bezpen za ony terminy, které možno ze » Základní filosofie* doložiti. A tak eliminaci zbudou tyto terminy Hynovy, díve, co vím, nedoložené:
Chrnla
a
Hynovy
ani
po této
A) Výrazy z ].
filosofii«
a tištna)
výrazy su b s t a
milenství
(9.,
ale:
obo?'ii
nt iv ní
>sebemilství«
:
vlastního
^
Didesloví«
Zájemnost (=z interes str. 10), sebesamovolnost (=: spontánnost 22, ;
195).
uvcnní (= realisování 16), podnt (zz popud 22 názorlivost (24), okus (=: chu 29, 30), bránice nervová (=: sítnice 37), zvdácnost (47 a j.), slinutí (= splynutí [pedstav] 49, 51 nn., 57, 60, 67), kraj vdomí (= práh vdomí 51), rovnovážnost pedstav (=: rovnováha pedstav 54, 55), tkanina 335, 336),
,
ad
(=r osnova
pedstavových
62, 67), vzpomenlivost
(63),
pedstav
62, 67, 73), zkížení (=: kíženina
(=
zapomenlivost (81), závada
pedstava, která
pomocnice (— posila 65), družnost (= assozákon j.), ciování 66), zákon slouenosti nebo celkosti pedstav (74, 75 pevahy pedstav (65 j.), vzstupování (1= stoupání) pedstavy (149): mypekáží
jiné
pedstav
64, 81),
i
i
um 76, 91 a j.) rozsudnost (=1 schopnost usuzovati 100, 123); vidina (= ideál 87, 177): pízvuk (= citový prvek poitku 128, 131), pozor (= pozornost 93 1; básnivost (83); dojemlivost slivost (=:
schopnost myšlení,
citm
(=1 pístupnost
der
verfeinerung
smyslnost 138),
(=i
»ošklivost*
(zz
kleslost
149,
nadšení)
135), bezcitnost (312),
Geíiihle
toužení (:=
Verlangen) 197),
a
upokojení
v
tanení
=1
pud k mluvení (normální).
*)
136),
chu
ošklivení
(zz
a
(iz
Triibsinn
nechu
(zz
ukojení)
(zz
Verabscheuen žádosti
138),
slast,
(148),
bez-
neslast
147;
ale
nadchnutí
enthusiasmus 216); tanivost (zz náruživost (= povídavost 195),^) svédomnlost (z: do
(zn
mluvivost
>Mhivivost* sice zná
rozmazanost (citová zz Uber-
zkormoucení
na mysli 192),
a zanícení
194),
;
již
Klácel (Mostelí.
V Brn
1842,
str. 82),
ale ve
významu
Hynovy
terminy.
115
myslivost 196). schránlivost (=: šetrnost 196), krví>žiznivost (197, 198), lezlost (zi dotrnost, podlízavost 198), podmanivost (:= náruživost podmaovati si
200\ dstojnivost miiths 210), lek
i
(310), vzbudlivost
(=
hnulost mysli (Reizbarkeit des Ge-
hov-
uleknutí 213),^) hanivost (198), hntlivost (213),')
mladovkost (250), dvetství (259), stedovk, stedovkost (:= dosplost, mužný vk 264); vk zešlý, (starost),^) starovk (— stáí 265); magnetova(283 nn.),magnetnec, magnetovanec Í283 nn.), dvojspánek magnetný (285); petváenost (zz nálost
(194\ chramtivost(196), nevražnost (197); dtinství
k
chylnost
petváce 350), strojivost, šperkovnost moc protiinná (^ schopnost reakce
350);
krášliti
a
(=:
snaha
se
64), ostrovtip
strojiti,
*)
(160),
mysl hluboká (=i Tiefsinn 160). vtipná hlava (iz talent 160), velikost ducha (=: genius 160), pedvdnost (:= schopnost pedvídání 160), pedtucha (25,26, 177): pravdocit (203), mravocit (203, 205, 206); stroj duše
(=
organ 235); jednotník (:= individuum 95). (O rozdílu povdno svrchu: názvy samy pocházejí od Marka.)
a
adjektiva: tvarový
2.
(^
speciální
»um«
stanovitý
12),^)
Seelen-
^rozum*
(zz
imma-
nentní 18), míjivý (=: transeuntní 18), ústrojový (ústrojové ití z: orgánový
poitek
25), icí (47), (obrazotvornost) zvidinovací (zz idealisující 87, 88),
absolutn nejmenší 95),'^) naprostonad smyslný (135); (letora) lehkokrevná, tžkokrevná, teplokrevná,, chladnokrevná (333 nn.). blahotvorný (=: blahodárný 356); jednostejný (^ neprostonejmenší (=: co nejmenší,
jetný. lhostejný 215).
Slovesa (pokud
3.
nejsou
ve
již
výrazech
substantivních
a
ad-
uvedených zahrnuta, jako >slinouti«, »uvcniti* a pod,): touchati (:= tušiti 26), zatmívati (pechodné! :r: zatemovati 50),
jektivních svrchu
magnetiti (282).
Termmy
B) Jak
Markov
již
logické.
eeno,
terminologii
Hyna
jest
úpln
odchylek
jest
pramálo
tu ;
Marka: skumnost (= theorie sonderung 94', obmezivost
ve
shod,
resp.
a jen tyto
závislosti
na
terminy nenalézají
se u
dmyslný
myslu,
apriorní,
{zz.
»zkumný« Marek zná), vymísení (=: AbMarek íká »výhrada«) (118), z drationalný 118: u Marka: domyslný, do-
56, ale (iz:
limitace,
myslitelný!), všakost ill8), jednako.st (=z individuálnost 161). ')
Vyskytuje
*)
y
sice
.se
Ihttlivost neb
>hntlivost« nalezneme
jíž
již díve fu Marka), ale nikoli jako termín /ilosoflcký. zráni (Gram)* vysvtluje tento termín sám Hyna; výraz v Klácelov Mostku str. 85, ale ve významu - »conscientia
scrupulosa*. •)
Hynou
Dávám
tento výraz
clo
závorky,
se nevyskytuje, ale doložiti jej jest
v Preslov
Kroku
II.
str.
vím, z
u
íádnho
filosofa
ped
lánku Antonína Jungmanna
529.
*)
Naproti tomu ^ostrovtipuost* zná
*)
Marek íká:
>
ponvadž, co možná na p.
jíž
V.
Zahradník \
c\kx\V\\
v Hlasateli IV. 1818.
tvárný* v tomto významu.
*) Utvoeno analogicky podle Markova terminu: >prostojednotný« - absolutn jednoduchý. Podobné složeniny má na p. také Zahradník v Poátcích myslitelsivi.
8*
Hynovy
116
C)
Terminy s jiných nauk.
Mravník (:= moralista (
—
terminy.
úmra, proporce
vzduchový kožka (zz
chorobosloví (13): poitáství (88), soiimr oka mih (56; Marek íká: okamžik); opar
7),^)
50, 51);
atmosféra 30, 31), odluník (=z isolator 283); lepkovlhká sliznice 30, 31), ervenina (iz: erve krevní 222), vláknovina
(^
bloudivka (i= toulavost chorobná 314); šílenost
(zz Faserstoíf 223);
dignitatis 300), bloudívá
stojnivá (=: melancholia
d-
(errabunda 315j, ztrnulá
udávání nemoci, udava nemoci (zz simulování, simulant jinozemec (347), samoženky zmrtvlost (zi katalepsie 353)
(attonita 315);
nemoci
325),
;
Amazonky 349); (rybojedi, masojedi), všejedi (354). Seznam termin, tuto podaný, zajisté poskytne tenái dosti zetelný obraz upímné snahy Hynovy obohatiti slovní poklad jazyka eského o vý-
(:=
dkaz, kterak tvorb nových termin málokdy Hyna se zdarem si vedl vadila mu zajisté hlavn pílišná závislost na nmeckých pedlohách, jež by byl rád stlumoil svým krajanm. ^) Ostatn ani tu nezapomeme, že kdežto u razy filosofické a psychologické, poskytne však zajisté také
v
;
Nmc
i
tato stránka, terminologická,
za sebou,
u
Hyny
a
pokusy tlumoit nauku
mla
tehda
vrstevník
jeho
již
stoletý vývoj (od Chr. WolíTa)
máme
první
vru nesnadnou jazykem,
nesmlé
kroky,
první
jenž tak dlouho byl za-
nedbán.^)
')
U Marka
')
To zraí
však vyskytuje se již mravnictvo rr mravouka. venek snad nejvíce v »registíku«, jenž jest opravdu nmeckojen nmeckými terminy zastoueský tak, že nkterá písmena A, G atd.) jsou pena. — Mnohem správnji o tvorb terminologie již upr soudil (str. 658 uv. m.), že samu >máme li ve filosofii prospti, názvoslovím nmeckým se mámiti nesmíme vyvinouti a vyvinutí takovému nejpimenjší jméno piknouti teba. Pi tom uvykse na
tém
Vc
myšlénku samu zakrniti a její výraz Cuprovy výtky nejsou leckdy oprávnny; tak na pr. když se mu zdá (659) výraz »zvd< (ovšem ne práv krásný ani pípadný sám o sob) »velmi nucené pivleen k nmeckému Wahrnehmung* Hyna anebo když Hynovi vytýká (658) slovce »zásada« (= princip); ale slovce to pejal z Marka (srv. Zákl. filosofie str. 48. j.) anebo jeho korrektoi mu je do díla za lého smyslu slova šetiti dlužno; setíti, jest pošetilostc.
Ovšem
ale
uvyklostmi
v jednotlivostech terminologických
bu
i
tisku vpravili. ')
vly
O
obtížích, které nejvíce
v cestu v této
píin,
srv.
práv
pkný
ve filosofii prvním pracovníkiim našim se výklad Jakubcv (A. Marek str. 180 n.).
sta-
v.
Závr. Když jsme i
Hynovo co do pramen, ocenní vcnému a posléze také k
rozebrali dílo
podrobili je rozboru a
i
máme jen ješt eské filosofie mu náleží. peceování
nichž vzniklo,
stránce termino-
naznaiti úhrnn, jaké místo v celkovém
logické pihlédli, rozvoji
z
Máme-li však naznaiti to náležit, varu-
podceování díla Hynova, teba, abychom pohledli aspo letmo na rozvoj filosofie novodobé u nás, od její poátk nepatrných až po dobu, kdy vyšla kniha Hynova. Doba ta není nikterak
jíce se
jak
dlouhá; as tak na 50
tak
celkem, sotva více, lze
let
rozvoj literární produkce
ji
odhadnouti, ale
pes
to
neobyejný, tebas arci nemohl se rovnati rozvoji v jiných naukách za tu dobu u nás. Co vzbuzuje podiv ješt dnes, jest zajisté faktum, kterak za krátkou dobu podailo se úsilí nemnoha jednotlivc eskou uiniti tak bohatou a ohebnou, aby myšlénky, záhady, dkazy, námitky pochybnosti filosofické bylo lze jí zeteln i
ve
i
filosofii jest tu
e
i
i
a
pesn
a
vyslovovati.
aspo ješt do
tak
každém smru,
v
slovním rouchu, ale
jadování již
i
Nebo
polovice
nminy
XIX. byla
vymaniti
a i
vláda století
—
se
z
což dležitjší
jak
ke konci XVIII.
tu
mocná
Ale
ve vnjším
vymaniti
v celém nazírání, myšlení a vy-
nejen
se
snadno
a tak rychle,
mžeme
pevaha
filosofie.
filosofických stenci
nminy
ve všech oborech
a chtli obírati. diska, z
nemén mocné
Jiné,
plod,
eskými
tebas
najíti
n-
a zajímavé pokusy oné emancipace duchovní.
vdy, ba
v celém tehdejším
život u nás, nebyla jedinou pekážkou, která se stavla v cestu
eské
století
píin
—
se filosofickém, nebylo lze provésti tak
uvdomlé
každé
ní,
v této period, první polovici století devatenáctého,
které
v
jež
bylo
by esky byly
pece
jen
velice
Po druhé dlouho
nhož by
nesnáze
vycházel
podnt
versit pražské a na nkolika
jjsány.
zaátkm
napomáhaly zdržovat vznik
Pedn
málo tch,
mezi tehdejšími
i<do
filosofií
vla-
se mohli
njakého steeským. Na uni-
byl naprostý nedostatek
k filosofickým i)racím
onch
filosofických ústavech (a lyccích) po drahnou dobu pednášky z filosofie jak theoretické tak praktické nevynikaly nijak nad text obvyklých uebnic scholastických. Nad to zpsob
Pekážky vzniku eské
118
pednášení
pedepsán;
byl
filosofie
filosofie.
pednášek každý
svých
základ
za
r. 1848) musil uiniti úedn schválenou uebnici filosofie, od jiného auktora anebo od nho samého složenou, a tu byl povinen vykládati, doplovati atp. ^) Odtud ovšem vysvtlíme si, pro nebylo dáváno podntu eským poslucham, aby se snažili filosofické nauky tlumoiti njakými spisy ve své mateštin, o tom ani nemluv, že pednášky ty konány byly výhradn zprvu latinsky, pozdji (od r. 1784 a ješt výlu nji od r. 1824) nmecky. Odtud však si také vysvtlíme, pro prese všecky
professor (až do
a
vnjší pekážky mužové tak znamenití, jako
Buzek
Cornova, Bolzano,
pro
své žáky a
vliv
vliv jejich
i
byli
nezanechalo uritjších stop vlivu na
Kantovy; ba ani byla officieln jaksi k nám zavedena, stoupence
filosofie
kruh
—
i
eské
se obrážel. filosofii
poátky filosofie eské; ti, kdo z vniterpali pouení o vcech filosofických
nenalézáme mezi prvními pstiteli
Proto
šího.
Meissner, ale
školské vyuování
popudu vnovali se filosofii, spis filosof mimoškolských, smím-li tak íci ovšem
ního ze
eské
v literární produkci filosofické
tmto nkolika výminkám,
Nehledíme-li však k
tehda Seibt,
svj ukázali nejen na nmecké,
filosofie
vlivem
hlediska tehdej-
s
filosofie
u nás na p. ani
když Exnerem svým dlouho nepesahovala Herbartova,
Hyna, jak vyloženo, staví se spíše proti pijímal. Za to však horliv byly studovány v prvním ní, než aby ji tomto období eské filosofie století minulého »nové< spisy filosof pokanhranic
universitních
a
i
vdom
tovských
(z
Jacobiovc
ásti
i
protikantovských)
(Weiller, Salát, atd.),
—
:
—
moderního* tehda Hegela. Ze pi tom ti, kdo takto methodické prpravy a vtšího rozhledu filosofického oddávali
philosophie« a
bez vlastní
»
se studiu filosofie a
asto na
Kruga, Kiesevvettera, Friesa, Garveho, zejména pak plody Schellingovské »Natur-
dílech
pípad
po
významu
neznámých), není
uveejovali o hodnoty pramalé
a
zajisté s
njaké
ní (a
své práce, uvázli
dnes proto
tém
vbec
podivením.
Ba omluvíme tuto stránku prvních onch plod filosofických eských spíše, tím když dále povážíme, že dlouho nebylo nijakého stediska, kde by byly se uveejovaly práce z onoho oboru. Existovala sice dávno (od 1769) královská eská uená spolenost, jež vydávala díla vesms nmecky; Sbor Musejní, resp. Matice eská ovšem podporovala vydávání vdeckých knih eských, ale jednak pispní a innost její byla na mnoho jiných stran vyžadována, jednak ped založením Novoeské bibliotéky (1841) a Malé Encyklopaedie (1842) nebylo místa pro r.
1784, resp.
vdecká,
—
již
ale
i
publikaci monografií filosofických.
Ale ani pro pojednání
studie a pod. nebylo stediska, orgánu se, i
že v Nejedlého
pro
vdetjší
filosofie tu
')
Hlasateli
filosofie
str.
eském*
filosofické;
byly publikovány,
Srv. svrchu
vykládáním
>
práce
73.
—
a
najde se
ne-li
lánky,
kratší,
vdeckého dlouhou dobu. místo,
Sice zdálo
aspo
vskutku také nkteré lánky
z
útulek
oboru
nijak nelze jim udliti lichotivjšího epi-
Byl to ostatn
na pruských universitách.
modus
zcela
shodný na p.
s
tehdejším
Pekážky vývinu
eské
filosofie
119
anebo dokonce snad nazvati je vdeckými. Ale ostatn Hlasatel, jak známo, zanikl po tech ronících (1806 nn.) a když 1818 zase byl obnoven, neudržel se pes tento roník. Jiný orgán, s aspiracemi opravdu vyššími, Preslv »Krok« stihl podobný zcela osud. »Casopis eského Musea*, jenž
theta,
nechtl
v prvních létech
nejdéle vytrval,
vdeckým aso-
odborným,
býti
pece postupným vývojem stal se tém jediným orgánem, ude možno uveejniti pak odbornjší pojednání íilosoíícké. Vedle tohoto
pisem, ale
bylo
asopisu
sice
filosofická
i
sem tam pijímaly pojednání Kvty, eskou Velu, Hronku, Pítele
jiné periodické listy a sborníky
— jmenuji
jen: Vlastimila,
zejména také asopis pro katolické duchovenstvo (zvlášt do ale jednak programem svým celkovým, jednak zetelem k tenástvu nuceny byly uveejovati takové práce více jen jaksi výminkou. Se
mládeže, let
1837)
—
,
vzpomenutými okolnostmi souvisí mimo jiné na p. jistá astá vlastnost lánk filosofických ve vzpomenutých listech uveejnných, že totiž zstávají nedokoneny Ostatn vinu toho nkdy má ceiisura, další to pekážka i
!
vzniku a rozvoje
filosofie
eské; nebo
censura, resp.
»revisijní
úad*
po-
ínal si za onch dob s úžasnou úzkoprsostí ^) a nejedno tehdejší dílo (anebo pokraování lánku) dkuje jemu, že zstalo v rukopise (po pípad se po ase ztratilo). i
Konen z
nezapomeme
však
nejmocnjších,
obecenstvo,
totiž
fického spisu tehda obraceti.
Nemusím
nástva, které by bylo mohlo a bylo
filosofické,
velice
na jednu ješt pekážku, jist pekážku
nmuž
tenástvo, k široce
se
zajisté
ml
auktor
filoso-
dokazovat, že te-
eské njaké spisy vpravd nepatrný onen hlouek zasvcenc
žádalo ísti
si
poskrovnu,
a
a pravých pátel filosofie ovšem nelákal žádného
aby odvážil
se vydávati
z nakladatel soukromých, odbornjší práci filosofickou v jazyku eském.
Jaký byl následek všech tchto pekážek,
povaha prvních eských plod
a ráz,
hlásá. Jsou to spisy,
v
pesnjším
sující
jež dnes sotva
smyslu, spisy populární,
lze
filosofických
v
snadno odhadnouti té
dob zejm
to
bychom odvážili se adit do filosofie spíše mravouné, paedagogické, morali-
pouné a zábavné, než filosms; pedevším knží, uitelé,
a k nábožnosti nabádající, krátce: spíše
Auktorové
sofické.
jejich
—
velmi pestrá
knihovní a tiskárenští úedníci, a
dilettanti,
—
kteí dovedli psáti po
pípad
ve shod s nepatrným honorop. Tomsaj. Práce jejich váním není práv namáhavá: šmahem jsou lo peklady z nminy, pepodlé tehdejšího mítka ubohé. A originály peklad tch? klady asto
o
emkoli
(n.
—
i
Jak. Frid. Feddersen, Rud. Zach. Beckcr, Petr
Jak. Glatz, F. A.
však 7.
II.
Campe
auktorové se r.
s
Krummacher,
tšili
a Chr. G.
tehda
i
|.
MUer,
K.
v.
Eckarthauscn,
—
Kotzebue atd. zvlášt Salztnaim. Jak tito oba dva filanthropistití u nás oblib, toh(j jen nkteré doklady: Již C. F. Gelet, A.
1792 peložil Campeho »Sittenbchlein fr Kinder* známý Jan Rulík nadpisem » Cviení dítek jednoho každého stavu atd.«, a v pedmluv ';
Srv. na p., co vyloženo svrchu ve
píinu pedmluvy k Ilynovu
Dušcsloví.
První publikace »fiIosofické«.
120
poznamenává, že
»
uitel dítek, sepsal,
meckém
knížka již
nmecká, kterou pan Kampe,
množstvíkrát jak v cizin, tak
i
tento nejvrnjší
zde v Praze v
n-
Touž knížku peložil pak {\%Q6) Kramerius Nedle (Knížka mrav pro dti, asi r. 1808, nikoli 1820, Jungmann), jenž nad to domníval se, že ^ponejprv do eštmy*
jazyce na svtlo vyšla*.
a touž také Filip
jak myslí
Podobn
dvakrát krátce po sob, peloženo bylo do eštiny Campovo Dušesloví, o emž ješt promluvíme pozdji, a peklady z Campových spis pro mládež a paedagogických prací jeho vyplují hojn stránek
pekládá.
ji
aspo jsou vzorem
pro lánky Windyšovy, pokud týe se Salzmanna, odkazujeme ke zpráv Norb. Waiika (pedmluvy k Raince strana VIII. \ že '/ v echách má své vroucí ctitele. Pan Vincenc Formánek, nynjší ouední aktuár panství eského Dubu, a pan Jan Nep. Salaba, podstarší statku •
Pítele mládeže* Zieglerova anebo
Dundrv
Michle,
témže asopise
atd. v
vyšlé.
A
^)
Salzmannv obraz vypodobniti
dali
a
železe
v
A
vylíti.*
také
nho
záhy poalo se pekládati: Kramerius peložil » Sebastian Kluge's Lebensgeschichte* již r. 1803 (tDobrá rada v poteb* atd.) a téhož roku z
i
z »Moralisches Elementarbuch* upravil ^Poátkové mrav* peložen v uvedeném období »Ernst Haberfeld* Salzmannv neznámo od koho (jednou od Aug. Ji. Suchánka r. 1815, po druhé jeho Schwarzmantel* dvakráte také »Joseph zachováno), v rukopise (jednou od Suchánka [anonymn] 1815 a podruhé od V. Rozuma 1853); zvlášt pak Norbert Wank byl neúnavný v zcestování spis tohoto paedagoga-ilosofa, peloživ roku 1824 >Rainku« (Krebsbiichleinj a »Blahovida< (= Erster Unterricht in der Sittenlehre), r. 1826 » Bohuslava (=: » Heinrich Gottschalk< atd.) a r. 1837 »Wojtcha Krásila* -) (= Conrad Kiefer).
Vád. Pavlovský
;
dvakráte
—
—
Kdežto tedy auktorové »nižšího ádu« pekládali dílka populárnjší mravounou vyznaená, intelligentnjší spisovatelé a ve filosofii
a tendencí
z jiných literatur, pedevším klassických, vzpomenutých asopisech. Peklady byly vybírány peklady své ukládali ve klassik zvlášt: z Cicerona, Horatia, Seneky z Platona (Faidros-Palacký,
rozhled vtší mající pekládali a z
i
;
Faidon-Štúr), Theofrasta (Charaktery), M. Aurelia, Lukiana, tak
e.
peložen. Z jiných
rcívat,
ba
i
Kebetv
pak ze sv. Augustina, z Boileau Herdera, Mendelssohna, z Bacona,
literatur
Fenélona (Telemach), M""^ de Stal, Younga, Dugalda Stewarta (nedok.),
z
také již poátky s vy(Komenský, Pernštejnské vychovatelství atd.) v dob ped Hynovým Dušeslovím uinny. Když pak k podntu pedevším Jungmannovu zapoato se skládáním uebnic z rozmanitých odbor vdních, pracováno bylo stejným zpsobem. Ant. Marek^^) jak podoteno již, vzdlal ve své »Umnici« r. 1820 Kiese-
dáváním
')
ložen,
O
starších
tom, že
nemusím Vydán
'')
'j
O
památek
Silvia Pellico;
filosofických
Campúv Kolumbus
a zvlášt
Robinson mladší
již po smrti Vakov V. Štulcem. láncích, jež díve uveejnil v Hromádkových
na uv. míst
(asi 9krát!) byl
pe-
se zvlášt zmiovati.
str.
178.
»Prvotinách«, srv.
Jakubce
;
Marek, Amerling, Klácel.
121
wetterovo kompendium logiky, a když pak pepracoval kladní
a
filosofií*
metafysikou
s
vydal v
ji
»Novoeské
ji
a spolu se
»
zá-
1844, pibral
bibl.«
tomu W. T. Kruga »System der theoretischen Philosophie* a Jos N. jágera »Anfangsgrúnde der Metaphysik.* Ostatn myšlénka »Malé Encyklok
vbec
paedie*
bibliothek
fiir
byla pojata zcela podle vzoru
zpsobem,
»Dušesloví«
(Víde 1817
Nichtstudierende.*
z
P. a
Funkcho:
Hyna
»Bildungs-
pracuje o svém
jak bylo výše vylíeno, nijak se nevymykal
vtšiny pracovník tehdejších na kompiloval
C. n.),
knih,
jichž
pi
práci své užíval,
Hyna
jest
do
jisté
i
ani nedopustil
poli filosofie,
5—6 pramen, neho
okruhu
z
se tím,
tehda nezvyklého; ba hledíme-li k
že
potu
sem tam k volnjšímu jich pebírání, podobných kompendií z oboru
míry nad skladateli
filosofie.
musíme ihned
Jen
doby.
této
pedchdci
pekládají ani nekompilují,
spisovatel neuplatnil se vlivem
originálnjších to v
nkteí, kteí ani prost neovšem na studmm filosof Jenže zase zvláštní náhodou žádný z tchto
period, o které jednáme,
porznu
vtší menší
n náleží K. — mim.o vci
publikoval
z
oboru
S. z
filosofie
aspo
fakticky publikují jen
již
i
lánky
pedevším ovšem Musejníku.
—
jen asi 4 pojednání,
as*
v
as.
C.
z
nichž hlavní
Mus. 1837
dv
— 1839.
(»Zprávy a
»Clovk
v nich záliba spisovatelova pro názory naturfilosofické Schel-
Okena, Linka a
jest patrná.')
j.
Jiný ori<4Ínálnjší pracovník, jehož innost filosofická
teprve po
dob,
V
naší
period
o
níž
jednáme,
majících
(po
r.
1844),
jest
také rozvíjí
yiatoiiš
Fr.
se
Klácel.
filosofických (v as. . Mus. pozdjších spis téhož auktora
adu lánk
Klácel napsal
1841, 1842, lS43j,
—
mimo
pohádka* ve Vlastimilu 1840 ve všech 4 svazcích) probírají celou vcí do filosofie nenáležejících a mimo to ob zstala nedokonena.
adu Nicmén linga,
muži
na vrstevníky své a
Amerling, pozdji proslulý u nás »naturfilosof« odborné pírodovdy, jež tuto se nás netýkají
o duchovním život nynjších veliká
tito
v asopisech,
tehda však
Mezi
jsou
vlastní plody,
ale
podávají.
se opírající,
cizích
Hyna však nad všemi pracovníky
není
dodati,
mezi jeho
Již
již
vlastnosti
náklonnost k theoretickému hloubání, rhetorické pathos, protkávání vý-
klad hojn
citáty
z
Goetha, Schillera, Rckerta atd.
—
,
ale
celkem pece
málo obsažných. Významnjší než ony lánky byla Klácelova publikace podle myšlenek a hlavních názor uitele jeho na filosofickém ústavu v Litomyšli, \i\diX\s>\y Bonifáce Buzka, sepsaná: » Mostek aneb sestavení skromných myšlének o tom, na každému záležeti má. Z mladého vku a pro mladý vk.< (V Olomouci 1842). Pedmtem hlavním spi.su jsou výklady o absolutném ideálnu (»zorné samosobné*), o povaze jeho, vyvýšenosti jeho nade vším ostatním, o druzích resp. zjevech jeho v rozliných oborech
jen
em
duševní innosti
lovka
se vyskytujících atd. Praktické
tomu pídavkem, obsahujícím 'j
(v
Naturfilosofický jest zvlášt celý poslední oddíl
nadepsaný >Tvarozpyt
ceny dodal spisku
abecedním poádku) »soustavné vyložení
ili morfologie*.
>Zpráv o duchovním živote*,
Palacký,
122
Purkyn, Zahradník.
dležitjších slov pro mladíky, pipravující se k filosofii.* Jest tím podán u nás první filosofický slovníek, mající spolu býti jakýmsi » úvodem do studia (v
1843)
mluvnictví eského* »Poátky vdeckého sem tam zrnko, originál-
Také jeho
filosofie.*
Brn
Básn
»
i
(.^)
lyrické* (1836) obsahují
njší spekulaci filosofickou Klácelovu charakterisující. Další originálnjší pracovníci ve filosofii tehda u nás
hy\\
Palacký a Pur-
kyn, jenže oba pozdjším povoláním jinam než ke vzdlávání filosofie byli vedeni. Žádný z nich ovšem nenapsal nic soustavnjšího z oboru filosofického. Palacký, jak známo, zprvu vnovati se chtl filosofii a velmi vážn obíral také vskutku ásti krasovdy se v létech 1816 až asi 1830 aesthetikou své uveejnil (v Kroku 1821 a as. . Mus. 1827, 1829), ale dílo zstalo torsem. Z aesthetických onch studií také vyšel záslužný »pehled djin ;
krasovdy kominosti
a
povznésti na
(v
Kroku 1823) a zajímavý lánek o pvodu as. . Mus. 1830.)*) Práce ty vesms pro-
(v
Palacký opravdu
kterak
zrazují,
literatury*
její
a traginosti
podklad širokého
byl
duch
filosofický
a kterak
dovedl
se
studia a rozhledu v rozliných literaturách
k vlastnímu, samostatnému hloubání filosofickému. A byl si také poteb>Mé snažení nejvtší bylo by pouiti nosti úsilí takového pln vdom. mysleti, mluviti a konati slovansky, jednou potebí již píkladem, že nám odhodícím nezdárné slabikáe nmecké.* píše v dopise ke Kollárovi r. 1820
(.
.
M. 1879
str.
A podobn
381).
samostatným myslitelem
se již v období, o které
nám
jde,
Jan
a
pracovníkem filosofickým
jevil
Ev. Purkyn. Povolání jeho vlastní,
pirozen vedlo jej k ešení otázek fysiologickopsychologických, ^Pojednání pírodoslovné o mluv lidské* z nichž podal nedokonené (Krok 1840) a pak pozoruhodné dva lánky o našem nazírání prostorovém,
fysiologie,
hnedle více promluvíme, vedlo jej však také v okruh naturmáme od nho doklad v afotaké již v této dob k níž (v Kroku prosloví* 1822). »Všeducha ristickém Za nejpednjšího z tehdejších filosof eských již od vrstevník
o kterých filosofie,
—
—
—
—
Vincenc Zahradník, známý skladatel právem díve uvedené originálnjší hlavy filosofické, odsuzoval otrocké lpní na vzorech nmeckých a prosté pekládání jich do jazyka eského. Jasn to povdl, když v aforismu nadepsaném » Komenský echm* v » Zábavných hodinách*^) praví: » Pište vci nov Máte eské hlavy, eská starobylou eštinou: nepekládejte tak mnoho. Proste, milákové, v smysl dáno srdce bohatá: nepekládejte tak vinoho.
pokládán byl
a tuším
bajek. Zahradník, jako
') O »krasovdných myšlenkách*, které zstaly v rukopise» jakož vbec o studiích Palackého aesthetických viz díiležitou studii prof. Hostinského v »Památníku na oslavu loO. naroz. Palackého* (v Praze 1898) str. 367—390. O Palackého názorech psychologických, aesthetických a filosofických srv. práce Z. Ceí/ta, zvi. » Palacký jako filosof* (Osvta XV., 1885, 1053—1073) a »Palacký jako aesthetik* (v »Památníku* strana
391—442). '')
V Kvtech
1834, str. 425.
.
«
Poátky
psychologie eské.
bude vám, nepekládejte tak mnoho.
A
nepekládejte tak mnoho I <
tohoto píkazu,
innost z
ethiky, oblíbeného to
dobrého
eská
byla
r.
1818,
nedokoneno.
Jiná práce
nebyla
ctností-^
pamtliv
jeho pojednání,
zvlášt
uveejnné
pro
» Filosojická
:
uveejnna
originální pojed-
vykázati,') jest Zahradníkovo
zstalo (bezpochyby
ale
vyšla
Vskutku také první
spisy.
mže
filosofie
o nkterých stránkách praktické filosojic*, již
Stvoitele :
byl
oboru Zahradníkova, u nás by nemohla zstati bez
na následující
vlivu
nání, jímž se
tší, oslavují
osudu, který jako by byl pronásledoval
nebo kdyby
jeho;
literární
Vlastní plody
sám vskutku také od poátku
litovati jest velice
i
123
v
»
•»
Rozjímání
Hlasateli
eském
—
asopisu onoho) vnitní a zevnitní povaze
zastavení
jednání
pro zákaz censury,
o i
vyšla z ní jen
ást
od-
(7
stavc) »0 vnitní povaze ctnosti* (v asop. pro kat. duchovenstvo IX. 1836, 532 — 561). Podobn a soustavn zpracovaná logika Zahradníkova, Poátkové uinéní myslitelství<^ zstala v rukopise a nad to po-
pkn
->
i
slední jeho
ást
tetina) se
(asi
Nemén jest
ztratila.
želeti ztráty »Dnšesluví«,
které Zahradník r. 1836 sepsal a do tisku W. Špinkovi odevzdal, kdež se do dnes nevysvtleným zpsobem ztratilo. A tak tiskem jest od Zahradníka známo jen nkolik lánk, vesms skoro v asopise pro kat. duchov. uveejnných, a pak dosti velký poet recensí (tamže) a drobnstek. Podlé toho, co nám dosud od nho jest zachováno, jsem pevn pesvden, že »Dušesloví« jeho nepomrn nad Hynovo vynikalo a že by, kdyby bylo došlo k jeho vytištní, sotva as Sbor Musejní byl chtl po pipustiti Hynovu knihu do Malé Encyklopaedie. Když však nehledíme k tomuto ztracenému dílu, mžeme klidn íci,
nm
ad
Hynovo Dušesloví v mená skntecný, tebas jen že
prací
esky
psychologických,
Vyšly
j-elativní pokrok.
ped
prací
vyšlých,
zna-
Hynovou po-
kusy o jakous takous soustavu psychologie; ale nad ty vyniká > Dušesloví zkušebné* jak obsahem, uceleností, tak použitím více pramen. Vyšly i
také
ped
obsahem
a
Hynovou
prací
lánky
z
oboru
n
daleko samostatnjší, ale nad
psychologie,
ovšem
daleko
vyniká
dílo
hlubší
Hynovo
obecnou nauku psychologickou celon, ne jen nkterou nebo otázku z ní. Proberme v krátkosti to, co do Hynova kompendia bylo v nové dob eským jazykem psáno z psychologie, aby pravdivost tchto vt vysvitla co nejzetelnji.
tím, že zpracovává
snad
partii
lánek i práce má první místo (chronozkoumání ukáže nám nkterý jiný jjlod jakožto nejstarší psychologickou práci eskou, práv jako snad ada prací o níž dále promluvíme, nkterým lánkem nebo pojednáním pozdji se ješt doplní. Pokud dnes mi známo a pokud viohu nékteré ty lánky do psychoNeodvažuji se
logicky) v této
tvrditi,
ad
;
snad
který
další
logie zaaditi, první místo náleží 1,
137—143 ')
1889,
To
str. 67).
z
1807),
r.
poznal
již
Krccar,
láneku
nadepsanému
JaJia Nejedlého (v Hlasateli
»Snové
Poátky novoesk
aneb
zdání
ve
II.,
spaní*.
literatury filosofické (Liter, listy
X.
Poátky psychologie eské.
124
Nejedlý již díve v Hlasateli s oblibou patrnou uveejoval vypravování, anekdoty a p. o podivuhodných snech a tušeních/j o neobyejných a abnormních zjevech ze života duševního, -) pipojuje po každé struný zcela poukaz nebo rationalní vysvtlení jich. Také u uvedeného lánku hlavní
ást
vypravování o snech, které zdánliv se vyplnily, a ovšem
vypluje
V úvod
neopomíjí naznaiti, kterak proroctví taková jsou jen zdánlivá.
k tomu však podává jakousi theorii vzniku sn: »Duše jako duchovní moc nemže nikdy pestat initi (:= inná býti) a jest pravdpodobné, že nám v nejtvrdším spaní zdá, akoli sob tch sn povdomí nejsme; neb se jest teba pohnutí a popuzení, aby ta zvíecí spousta docela tiše nestála Kdyby pak také duch poade inil, pece nemže toho, v i
.
.
em
.
svou innost okazuje,
Píina
nabýti.
píiny
Zevnitní
neb
bu
uiniti, ale
musí materiálu k tomu odjinud
sn jsou zevnitní úinkové; neb to mže vcí jak k snm, tak pošetilému i
jsou
bu
lovk
nco, co
sic
nieho
tedy
na kterých
cesty,
z
zvuk nebo
jsou
chest, neb nepohodlné
zkrz zevnitní smysly
cítí
.
.
ob
jediné
smýšlení nabyti. ležení tla,
Vnitní píiny
.
sn
nepíjemných itedlností v tle aneb z úinnosti ducha.* I z tohoto krátkého citátu, tuším, jeví se svrchovan pravdpodobno, že lánek Nejedlý svj peložil z njaké nmecké pedlohy; arci pi píliš obyejné látce a obsahu není divu, že nedovedeme originál ustanoviti. Pro náš pedmt stojí za srovnání s tmito hubenými výklady lánku pocházejí
z
Nejedlého soustavnjší daleko a úplnjší výklad o snech a jejich povaze v
Hynov
spise
275
str.
— 278.
Ale ješt v jiné píin jest pozoruhodný lánek Nejedlého ukazuje nám, jaké bylo tehdejší laické nazírání na vlastní pedmt psychologie. ;
Potvrzuje
nám
oboru
zením
chronologicky
eném
to
shoda
mezi
psychologie,
pedešlému
lánkem
blízkém
^o povaze lidského tla"
Nejedlého a následujícím vyme-
nalézáme v lánku
které
(vyšel v Hlasateli
a podle
Františka III.,
Tomsy,
1808),
ozna-
V
lánku
Funkeho pracovaném.
tom sem tam pipojena jsou kratiká rozumování psychologická, a mezi nimi teme také tento výrok, klassický jak obsahem tak formou >Tu mezuje fysiologie s psychologií; psychologie pak vlastn o znamenitých snech a pedpovídáních, o povýšenjších nemocech duše mnohých snáni a námsíník a o podobných tam náležejících vcech vysvtluje. « O nco málo díve, než lánek Tomsv, zaalo vycházeti (také v »Hlasateli« III., 1808, str, 163 191) pojednání -"Pednosti lovka nad :
.
.
.
—
zvíaty.
<-
Spisovatel,
oznaený W.
M—r
(M. Millauer.?'\ ukazuje
nejprve
') Viz lánky Nejedlého v »Hlasateli«: »0 pedcítní« [:= o pedtuše] (I., 1806, 640-643), »Dva podivní snové* (I,, 1806, 307—311) »Ti umírající dávají svým vzdáleným píbuzným zprávu o své smrti« (I., 297 - 302), »Zjevení se dda* (I., 462 - 465), >Nadpirozená vidéní* (II., 1807, 96—98), >Msíníci neb námsíníci* (II., 88 — 95), >Znamenitá historie o námsíníku* (II., 616—637).
')
156—159.
Srv.
lánky
v
>Hlasaleli*
I.,
str.
80,
81
nn.,
II,
207—216, 601—612,
III.
;
Palacký.
v
úvod,
že ve
»
125
vnitním zízení tlesných ástek není
rozdílu* mezi
lovkem
vka: pímou
postavu, schopnosti jeho ducha,
úvod
následuje kapitola
pednosti lorozum pedevším, a e. Po
bhu
první o »pirozer.ém
neb
života
lovka od narození až k jeho smrti*, po emž pidán jest o lovku narozeném píše Plinius v knize VIL, kapitole
historie >
hrub znamenitého
a zvíetem, za to však vytýká jako
Pkn
redakce
fysická
odstavec I.«
a (od
pkn
pipojený) dodatek: »Též života lidského bídy vypisuje Komenský v cvieních se v pobožnosti* a lánek zstal nedoasi
—
Amos
konen. Zcela rzní se od tchto prvních psychologických (cum grano
pokus
salis)
lánek Palackého > Povšechné zkotimáni ducha lovího v Jeho innostech''^ (v Preslov Kroku I., 2, 1821, str. 127 — 141), jenž ml býti úvodem k aesthetice chystané; nebo na jak originálností, tak hloubkou
psychologii zakládal Palacký svoji krasovdu. Maje tudíž jednati o krasobyl nucen pedeslati výklad o citu
citu,
této nutné vci, nýbrž vyložil tu
Strun
vbec.
logii
mžeme
^)
vbec
nepestal jen na
a Palacký
povšechné názory své o
filosofii a
uení psychologické jeho
stanoviti
psychotak, že
—
dímc idiogenetická, pokládaje cit ale v nejza základní tídu jev psychických, ba za širším slova toho smyslu! základ duševní bytosti lidské vbec. V jevech psychických, zamítaje nauku o jakýchsi » mohutnostech* duševních, stanoví si ti základní tídy, itelPalacký
hájí theorii citu, jíž
—
le rozliné formy, pod Když totiž hledíme
nost, poznávajicnost a snaživost, které však nejsou,
nimiž jediná a nedílná jistota ducha vychází v úkaz.
na ducha jakožto sama v
sob
nazýváme innost tuto citem, pedmtenstva, nazýváme ji vlí, a kokdyž jakožto nen když patíme na ducha jakožto pojímajícího v sebe pedmtenstvo, mluvíme o poznávajicnosti, o rozumu. Podlé toho, zdali ve sporu podmtnosti a pedmtnosti vítzí ta i ona, rozdlujeme city na nelibé a libé. psobícího,
na psobícího do
Proniká-li jest
bu
aneb
cit
cit
tlo, jest to
»pízkumný* pokrasný
sepsaný
psychologie,
a vyuování. 4,
zelo po
dv
výtených
V léta
a
II.,
1,
1823
svdomí
cit
—
zastihujeme pi-vni nástin
n.
applikaci
mládeže*
14-43;
pro
1823,
(I.,
48
3,
její
— 70 a 4,
ve 2,
vychování
72
— 87;
3,
16—38) vychá-
z
nminy,
S.
originál
ale
Více viz ve svrchu citovaných láncích (Proj,'.
na tchto schopnostech Patrka anebo Zicgler sámj
uitele a vychovatele,
Auktor udán není (snad M.
literatue aesthetick v
anebo píkonavý
zením k
»Pítcli
1824,
—
originálních a [jromyslivších otázky ps}cho-
neustálým
s
duševní a duševní
'")
to v letech
podle všeho jest to peklad ')
pravdy
ducha,
Pojednání o pirozených schopnostech lidských a nkterých
pravidlech,
založených.*
Za
Zieglerov
63—90
57—69;
pakli
—
podobn
neml.
Palacký
cit
tlesný,
ili krasocit.
Ale následovník logie.
cit
—
(jymn. Slánského 189:J
L.
dosud nepodailo se
Ceilta a také
— 4,
str.
Krecarov »csk6
7 nn.j
'j Na konci lánku, jenž pozdji pojat do sborníku svaz., pipojen > Radhošt* I. Kroku na str. 140 n. seznam >nov^ch termin filosofických s výkladem jich.t
126
mi
První soustavnjší nákresy psychologie.
Po krátkém úvodu o dležitosti
zjistiti.
práv mnohé
pro
uitele
probírají
se
vdomostí
hlavní a základní
»
psychologických
schopnosti, z kterých
jiné vyplývají a pvod svj berou*, totiž schopnost poznávací (»schopnost poznání« neb »pedstavení« ili »poznávajicnost«), schopnost citu a schopnost chtní aneb žádosti. V prvním oddílu, o poznávavosti,
postupn jedná
se
pamti
o
a vzpomenutí,
zpsobení* (pochopení vcí, souzení) dvtip,
V
nost zavírací c).
oddílu o »citedlnosti« po výkladu o pontí citu
rozdlují se city podle v
méíti<í
a city z
—
tlesné
(jistí
duchovní a tyto zase a z
pravdy
zejmosti
a nejistí
skupiny probírají.
(píjemné, nepíjemné, smíšené),
-^povahyi-
umní pkného
(ostí, tupí citové), jistoty
rozumu
obraznosti,
(svtlí,
citové);
Pomrn
(*
*ped-
mravní (»nábožní a soucity*)
v city
trváni
temní),
(stálí, nestálí) a podle rozdlení pak se jednotlivé
tohoto
nejrozsáhleji jak
—
vbec,
citové sliní* a »vznešení«), podle sily
podle
pojednání ostatn jest pirozeno
a jeho
ostrovtip; uzavírání (i >schop-
pi paedagogickém
cíli
celého
sepsán jest tetí oddíl, o »žádostech
a pravidlech vychovávání a cviení na nich založených*.
Zase tu po výpodán rozvrh jich podlé pramene (pirozené, nabyté), podlé píiny piLSobeni (prospch a povinnost, a tu zase podlé prospchu vlastního nebo cizího v prvním pípad budou smovati k tlu nebo duchu vlastnímu, v druhém týkati se lidí nebo tvor jiných), dále podlé povahy a trváni (náklonnost, žádostivost, » puzení* t. j. pud),
odkud temeni
kladu,
žádosti,
bu
konen i
podlé
;
sily (»zjitení«
libé,
nelibé,
tlesné
smíšené, a náruživosti
rozumu). Partie o pudech (>puzeních«), vášních (»zjitení«) jsou podrob-
—
nji vylíeny, ke konci v každém z uvedených oddíl nejrozsáhleji arci zase pi tetím podávají se pokyny, rady a pravidla paedagogická, jak
—
jisté
možná
ušlechtilé stránky duševní u dítek
vlastnostem
nepkným
Markovy pekladatel
Hned roku druhý
ponkud
a
vadám
se sice
brániti
anebo
a
teba podporovat,
aspo
eliti.
všude nedrží, ale respektuje
následujícího
zapoal vycházeti
soustavný nákres psychologie.
v
témže
Jest to
ji »
a jak
Terminologie (I.,
1
str.
82).
Píteli mládeže*
dotený
již
svrchu
peklad knížky Joach. Jind. CampcJio: »Kleine Seelenlehre fr Kinder* (5. vyd. v Brunšvíku 1799j, akoU tu jako peklad není oznaen, tím mén jako peklad z Campeho, nýbrž nadpis prost zní: ^Dnsesloví aneb ueni o dusí
[Psy chologia).< Pekladatel,
opt
nepodepsaný, pekládal dosti slovn,
oznaení osob rozmlouvajících na svj originál. Campeho vykládá v nkolika rozmluvách mezi otcem a 7 dtmi, základní
ale nevázal se v
knížka
totiž
poznatky o smyslech a poitcích, o pedstavách, a
chtní zpsobem snad až
píliš populárním.
Johannes, Diederich, Nikolas, Gottlieb, kladatel
má
citech, žádostech, vášních
Rozmlouvající dítky jsou:
Matthias a F^erdinand,
místo nich: Víta, Libina, Hostivíta
(nkdy
eský pe-
Miromila), Jaroslava,
Vojtcha, aniž by se vázal píliš na úlohy, které by mly podle originálu pokaždé uritému dítti pipadnouti. Když tak asi polovice pekladu byla uveejnna, vyšel roku 1826 v Praze pojednou peklad celé téže knížky: -xDuseslovi neb krátké ueni
Purkyova duši pro dítky,
o
kteréž
sepsal
pojednání.
G.
J.
127
Kampe
Norbert Wanék,
zeštil
a
úedník cis. král. Pražské knihárny a cis. král. gubernialní translator eský*. Druhý tento peklad jest mnohem doslovnjší (resp. otrotjší), pidržuje se v rozdlení úloh mezi dti (Jan, Václav, Norbert, Bohumil, ^Nlatj, František) úpln originálu a jako originál, opaten jest na konci 16 rytinami. Peklad první, v Píteli mládeže, však pes to nezstal nedokonen, nýbrž po jisté pestávce pokraováno v nm r. 1827 a 1828 dokonen. ^)
mimo rznosti
zpsobu pekládání ukazuje, že nelze auktorem obou peklad a že by snad jen byl uspíšil zvláštní vydání celého dílka; jisto jest, že peložena byla tato Campeova psychologie dvakráte, poprvé snad Zieglerem samým. Nkolik drobt psychologických po té nalézáme v stati Antonína Jana tato okolnost
Již
mysliti, že
si
Wank
by snad
ve
byl
» lovékosloví ili Anthropologie<^ (v Kroku 11, 2, 266—312, 1827 393-419, 1828 a II, 4, 521—533, 1831). Jsou tu obsaženy výklady o smyslech, o pohybech lovka, o letorách (»žluec, studence, krvec,
Jnngniayina
II,
3,
mokrec*)
a
avšak,
417
(str.
a
nn.)
zvlášt
o
to bylo zajisté na blízku.
rozliného
duševních zjevech
Hyna
v
podobné své
stati
vku
;
dílu ne-
II.
výklad Jungmannových a, zdá se, ani jich neznal. chronologickém poadí by te následovati mlo Diišeslovi Zahradkam rukopis z knihtiskárny (1836), ale, jak eeno, neznámo
použil
V níkovo
i,
Spinkovy
Mám
podl.
se
Zahradníkova,
pítele
za
Valeriána Jirsíka,
J.
pozdjšího
Budjo-
biskupa
vického, a snad v jeho rukopisné pozstalosti by se nalezl, již
dvrného
pešel do rukou
že nejspíše
to,
a
vbec
li
není
znien.
Co potom
z
psychologie
Podlipského, Storcha anebo v
uveejnno
bylo v
eské Vele
Kvtech
(roku 1838) od
(1838 a 1840) od Fr. Douchy,
drobnstky bezvýznamné jak obsahem tak rozsahem. Teprve lánky Jana Ev. Piirkyné : »0 idcalnosti prostoru zrakovéhoo^ (asop. . Mus. XI.,
jsou
1837, C.
S (
191
str.
— 201)
Mus. XIV., hlediska
a
1840,
^Další psychologické bádá?ií o prostorozoni*^ (as.
355 — 375)
idealistické
>pedmtný<,
zasluhují zase
filosofie
»výsobní«,
i
»vcní«)
Purkyn
bedlivjšího
povšimnutí.
prostor
rozlišuje
('»podmtného«, »ousobného', »my>Iního«).
objektivní
i
od prostoru subjektivního
ideálního
»vnmyslný, samcsobný, prostobytný, pvodní*, opravdivý, nemže býti klamem (>mamem'), od našich vnitních »vlad» nezávislý, nesmírný a bezkonený, jest druhý jest jen jeho obrazem, jeho » zjevením* a nezídka marnivý, toliko na
vnitní innosti závislý,
naší
smrná
a
ped.stavuje. *
V každém
slepému prozevšímu ')
— 41;
1828,
1,
— 49.
v
nm
okonenost
»jen
vždy však nedovršcná, se
názoru malebném, v optování smyslových j)odání
pedmty
snových a z
Peklad uveejnn v t-chto 1,12-27; 2,90-'>S:
IV., 1826,
35
»úmyslový«, a
nanejvýš nepemrlivost nekonená,
obrazotvorném, v podobiznách
17
První jest
konen
i)Oátku pedstavují, dílech .'i,
a
.svazcích:
2.T-2.5; V., 1827,
jakými se
v obrazích,
—
III.,
3,
Purkyn 1825,
53—62;
3, 4,
myslí na
11
— 24;
60-79
4,
a VI.,
;
Purkyn
128
o prostorozoru.
—
jemuž Cheselden operací zrak navrátil inný jest pouze prostor úmyslový ili ousobní, t. j. prostor, jenž »má jestost svou toliko v obytu podmtném*. Naproti tomu nelze íci, že by prostor pozorování vykonaná na
zrakový,
t.
j.
slepci,
prostor, jak jej zastihujeme ve vnímání zrakovém, zhola jen
pedmtného
byl
podmtný
jest
produkt obapolného vlivu ousoby
k
nmu
a docela nic
(rrr
v
sob
nechoval. Názor zrakový
subjektu)
i
výsobnosti (objekt)
psobením pedmt na smyslové organy naše, orgán tch (»strojností smyslovou*). Ze vskutku oba inný, dokládá Purkyn následujícím poukazem Zdálo by
dochází jednak
jednak povahou faktory tu jsou
pi mty, na
se, že
:
každém mrknutí
(a
zavení) oka, tma by musila nastoupiti, ped-
že by na okamžik pokaždé mly zmizeti, tak že by bylo nutn ustaviným takovým zatmíváním perušováno. Ale není tomu tak, nýbrž v každou dobu obraz pedmtenstva zíraného zstává v celé své opravdivosti a živosti v našem názoru, takže » svtlo vnitní se svtlem zevnitním jakoby se stídalo* (str. 195). Zkrátka prý »pi každém pohledu na pedmty v prostoru postavené práv ouinnost fantasie naší psobí* (193) A co okázal o prostoru zrakovém, že totiž v podstat své jest ideálním i subjektivním (»ousobným*), to dokazuje (v druhém z obou lánk) o prostoru sluchu, hmatu, chuti, ichu, poitk tlových (»utí«) a ostatních smysl vbec. Dkaz pro to hledá Purkyn pokaždé z povahy které patíme,
naše zíráni
i
pedstav sluchových, hmatových, pohybových atd. e. stavech lovka vbec. Prostorozor však není u všech smysl, tím mén u všech jedinc stejný. Nabytí rozsáhlejprostoru, jak se jeví u
ve snu anebo klamových tak
šího prostorozoru záleží
úd
našich
»prostorostavné« pohyblivosti
tla našeho. Kdyby idla byla úpln nehybná a rovnž tlo nýbrž pak by si volný prostor pedmtný utvoiti, i
nemohli bychom
naše,
poitky není
a
toliko na libovolné
toliko
»asu dobami
uplývaly*. Proto také dokonalost prostorozoru
pvodn
dosahuje. losti,
snad ve smyslech vštípena, nýbrž jen se získává a povlovn Odtud, pro mezi jednotlivci jsou rozmanité stupn v dokona-
resp. nedokonalosti prostorozoru.
Avšak pouze pomocí pohyb by subjekt nemohl si vytvoiti názoru prostorového, kdyby »v pocitech samých prvopoáten cosi prostorového obsaženo nebylo jako prvek nebo látka jeho názorního vytvoování*. Nám nemožno uvdomiti si poitek le v prostoru a v poitku samém tedy jest prvek prostorového nazírání. Tebas pak prvek tento spolu pvodn dán pece »v umu* mže zbuditi názor prostoru vbec, skrovný, byl prostorový i
ist
vidmného, nesmyslového, jenž bezkonenou oborou pocit živ pítomný v sob zavírá. Tento ideální prostoru nesmír každou asu dobou k skutenému pocitu pipojen, každý
prostoru neuritého, nesmírného, však
pocit nahrnutí v sob obsahuje.* Pamtí pak, pamtí poitky v ase uplývající, sdružovány jsou v názory, jí po-
jednotlivý pocit
prostorovou
^)
i
ístr. 371), >rzní se pvodn od víibec známé pozdnjší odrážkou jest názor smyslových. Ona smyslová prostorotvorná jest vru pamtí, to jest, pojímajícím nástrojem a jako
')
»Pamt
prostorová, dí
pamti pedstavovací,
pamt
»
jenž
Purkyn
toliko
Klácelovy lánky.
itky minulé udržují
mtní
jako stále pítomné, souasné, a jimi prostor ped-
se
Pam
vypluje.
se
129
panuje zvlášt v smyslu zrakovém
prostorová
hmatovém a v pedstavách jim odpovídajících.* Po tchto Purkyových pojednáních, hloubkou filosofickou vskutku vynikajících, uvésti možno z psychologických prací eských nkolik lánk Mat. Fr. Klácela, vesms v asopise Ces. Musea uveejnných. Z nich bezvýznamný jest lánek: »Tlak, puzení, svévolnost, náboženství* (1842, 337 — 345) a málo dležitý, aspo s hlediska psychologického, jest >0 smrti* V lánku »0 libosti a smíchu v postupu* (1841' (1843, str. 329—347) 363 — 422j uruje se smích jako zvláštní výraz (»vyjevení*) nestr. a
i
(=
slastný
nadálé
libosti,
libost
líbí.*
Ostatní
ást pojednání
významem, jakož
otázkou,
i
pak
cit)
jak
smích
se
jakési filosofické essay o kominosti, logie náleží.
a
rozumu*
A
tak zbývá
(1843,
str.
strun
53
»uritedlnost toho, co se
jest prý
obírá se jednotlivými druhy libosti a jejich
— 92),
spíše
pi
se zmíniti o
v
nmž
nich
dostavuje
ást
;
ta,
do aesthetiky než do psycho-
»0
lánku Klácelov
citu
metafysická spekulace v duchu
namnoze nastupuje na místo klidné, Když auktor v úvodních odstavcích odmítl ei o rozporu mezi citem a rozumem jako jalové, vykládá, že cit, jakožto »Cit jest jako ernomodré nebe, neuritost ducha musí pejíti ve smysl.
idealistické
filosofie
smysly poseté po
kvty,
cit jest
(Hegelovské)
úvahy.
psychologické
nm
hvzdy,
životní síla ve stromu,
cit jest
proud, smysly jsou vlny*
(!)
Obecnost
citu
smysly jsou
rozpadá se tedy
smysl, každý smysl zase ve své rozdíly a v rozlinost pud neb chtí. Avšak jednotlivý vid, sluch, ich, pud atd., jako každé jednotlivé tlo v pírod, zajde, ume, rozplyne se zase v cit, ale tento cit druhý jest jiný, nežli onen cit poátený. Tento cit druhý, »LUto noc, toto moe, schovávající v lnu svém všechny pítoky smyslové* jmenujeme mysl. Mysl jest svt, myšlénky vci pomry a vztahy myšlének budou na tomto stupni tytéž tedy jako vztahy vcí, totiž: a) vztahy zevnjší obrazmysl jmenuje se pamt; h) vztahy myšlének podlé píbuzenství nost; c) pronikání myšlének a splynutí v obecnost, »jakož nápodobn plamínky sejmou se v jeden plamen, stroje v jeden život a všechno v jeden svt neb svtlo. Toto svtlo rozluující teprve lovka od pírody, ducha od pedmtstva jest povdomost sebe samého ili svdomí [— sebevdomí]. lovk zvdv o sob, postaví se proti jinému a zkouší sebe, že jest jiný, Jednota pak a to zevrubní strana svdomí ili samovolnost (svévolnost).* v jisté množství
—
;
—
—
oné vdomosti sebe a samovolnosti
jest
rozum\ vtlení
mosti sebe jest slovo, vtlení samovolnosti soustava
skutk
ili
veejné
se chování
skutek.
dle
i
narození
Soustava slov
mrav, obyej,
vdo-
jest
e,
zpsob
je
tvoidlem, jímž .se pocity uplývající srážejí. Vbec ve filosofických a dušeslovních pojednáních ani zmínka se neiní o této prvotní názorní pamti, ehož píina zvlášt v srostitosti, sbornosti a nerozdílné celosti názoru smyslového, v jeho zdánlivé bez-
prostední innosti, a odtud pocházející temné vdomosti se nachází, ježto nám zbrauji všechny doby jeho konáni sobe svdomití.* F
Cáila:
Hynovo
Duíeslovi.
9
Pomr Hynv
130
e
Zpsobilost neb mrav.
a
mrav
pedchdcm.
k
nastádaly a zbudovaly,
race
svdomí xa e^ox^jv lovka, proto má
se
stávati
vystupovati. Rozdíly osobní
hrob
sobectví
sted
a vršek,
ono
jest
cit,
se
erpají.
ponvadž lovk
a
rozum, umní, vda,
gene-
uskuteovati pojem
pak
t.
snahy
ze sobectví
»smazují< až na
a náboženství.
loví
život, krátce vší
jest
»
Koen
náboženství;
duchovnosti mír a jed-
jest ideál
každodenn
obecnosti sluje
ze sebe,
j.
víc a více
vda, právo
všeobecná
o
lovenstvu,
v jisté spo-
pokladu, jež této
vždy obecnjším
nota, a tedy církev jedna, svatá,
sice
tohoto
povinen jest
a obvod, jádro a obduží vší
království boží v
z
Povdomost
a zvláštní se
svoboda,
zrodí
rozum
produkt více
jest
lenosti (»obci«) se vyskytujících a potomci
koneného obanstva,
prosíme.*
Není teba zvlášt pipomínat, že výklady Kiácelovy tuto dotené jsou a zvlášt také jsou pozoruhodný tím, kterak pozdjší
snad zajímavé,
»vesmrnosti« v nich
apoštol
vdeckou
již
se ohlašuje,
jaksi
pro
ale
psychologii
ad
bezvýznamný, ba ani v eských pracovník poli psychologie neznamenaly njaký opravdový pokrok. na A po tchto pedchdcích a za takovéhoto ovzduší vystoupil Hyjia se svým »Dušeslovím zkušebným*, stízlivou to pírukou i uebnicí že nejen jsou
bychom
psychologie (jak v
I.
pracovali
a jako
aspo
v jistém smyslu
zpracovanou.
díle)
mohli
Vystoupil jaksi znenadání;
a
pekladatelé pouzí
známi
ped
svého
nenapsal
íci),
soustavn (aspo
kdežto všichni, kdo
jako originálnjší myslitelé ve
filo-
napsáním vtšího njakého díla nebo pojednání dívjšími njakými peklady, lánky a pod. z filosofie, Hyna ped publikací sofii,
byli již
»Dušesloví«
studiem psychologickým,
i
nieho
jisté
z
oboru
kruhu
širšímu
ani
Že by
se zanášel
tehdejších
vlastenc,
filosofie.
spisovatelsky inných, nebylo známo.
Nenadále zase
se
ené, obtíže kritika
pece
totiž
Cuprova,
Avšak ducha jen
se dosti objemnou knihou filosofickou a pak — úpln. Chápeme, že události v první kapitole vylís vydáním knihy a pak ostrá, pece však spravedlivá nenadchly Hynu k dalšímu pracování v tomto oboru.
ohlásil
odmlel
v
pravd
se nevnoval, anebo
zájem,
Hyna
vzdlání nebyl
nezabránily,
aspo, aby
a názor
duch
a pro psychologii
filosofického
neodstrašiiy,
nebyl
filosofický.
u se
aby byl dále
nho
zaujatého by byly
tak
i
onak
obrážel.
Svdomit
zabral se
do studia psycholo-
gických knih a podle nkolika knih zkompiloval svou psychologii.
pece
filosofii
njaké innosti filosofický Avšak v tom práv to vzí:
v jiné
Nicmén
ml
myšlénku všecko jednotící, že nepoínal si ve svém eklekticismu bez jednotného názoru základního, jemuž podroboval a pizpsoboval, cokoli odkudkoli vyal. Názor ten byla filosofie Jacobiovská; popíti nelze, že
pravím: Jacobiovská, nikoli
filosofie
Jacobiho,
ponvadž
názor svj nepejal
od tohoto filosofa sama, nýbrž od jeho žáka a od filosof, kteí více mén k Jacobimu se piklonili, a pak ponvadž jej modifikoval ješt více v duchu kesanství. I mezi tmi nkolika pedchdci v práci psychologické u nás jsou, jak eeno již, nkteí, kteí daleko nad Hynu vynikají filosofickou
Význam Hynova
hloubkou vzdlání
i
myšlení,
nicmén
dob esky
nové
celou psychologii v
v
Dušesloví.
ad
131
publikovaný cJi dl, soustavníji
spracovavších, dílo
možno íci: » Dušesloví zkušebné* Hynovo smyslu » první eskou psychologií,* 2LVša.'k. první poktis pokrok, a
Hynovo znamená
není sice v
pesném
o soustavnou pfiruku eským, na širším podklade zbudovanou. Zbývala by otázka, zdali a jaký vliv mla práce Hynova na naše pozdjší pracovníky v psychologii. Mám-li povdti krátce mínní své o tom, vlivu takového nedovedu konstatovati. Leda ješt u nejbližšího auktora
psychologie jasykein
uebnice psychologické, u
Ign.
Dušesloví. ale jen negativní.
U
nerespektování knihy Hynovy. nebylo,
smr
to,
že opanoval
Hanuše, bylo by možná pozdjších, trvám,
A
nelze se
tomu
najíti
vliv
Hynova
lze konstatovati jen prosté
diviti;
kdyby
i
jiných
píin
pak na dlouho u nás v psychologii Herbartovský
a to na daleko lepších základech
a daleko lepším
porozumní
sou-
již Herbartovy, nežli bylo možno samo sebou stailo, aby nebyl zetel obracen ke knize Hynov. A tak historie starala se o ni kniha Hynova záhy 'náležela historii*, jenže
postihnouti Hynovi,
stav}'
spoívající,
i
pramálo, ji
celkem pokládajíc
leda za jakousi
nám
Cuprovou kritikou
pedzvst Herbartovské
vysvitlo z této studie,
sáhnutí k
ji
že
Hynovo
>
Jilosojie Jacobiho, tak
za
odbytou a uvádjíc
Dušesloví zkušebné« jest i
Doufám, že jak rejlex za-
psychologie u nás.
rejlex ustupování téže filosofie blížícímu
vítznému Herbartísmu. Nepatrné to byly poátky a nesamostatné až píliš, v nichž vznikala filosofie a psychologie eská. Kdybychom absolutním mítkem chtli posuzovati, co vykonal na p. Hyna svým »Dušeslovím zkušebným «, dlouho snad bychom hledali dosti písný výraz odsouzení celé jeho práce. Avšak na tento nízký stupe bylo nutno jedenkrát vstoupiti, aby se mohlo výše. A spravedlivé, rozvážné posouzení neodsoudí Hynova výkonu šmahem, nýbrž vynasnaží se pochopiti jeho práci jako práv poátek, první ucelenjší pokus v oboru, jenž tehda tak málo u nás byl znám a jenž jazykem se,
i
naším soustavné a v tom rozsahu
ped
tím
vbec
nebyl spracován.
Ukazatel jmen a
vcí.
(Dležitjší místa vyznaena jsou ležatými íslicemi).
Aenesidemus (Schulzv): Amerling K.
S.
elakovský
42.
in
121.
innost duševní: tídní 82, 85; pomr k mohutnostem 84.
Aristoteles 92, 99, 100.
Associaní theorie 90 Augustin sv. 120.
n.,
92
n.
Bacon
nadsmyslová S4
»
ití
Baer
27.
103, 104.
120.
>
99 nn.
vyšší 102.
upr
57.
7in.,
41, 87.
Frant.
2,
28, 29,
10,
5,
31,
30,
32,
Bardili 53.
33, 34, 35, 39,
40,
41, 45,
50, 54, 55,
Becker R. Z. 119. Beneke 41, 80, 84.
57, 68, 69.
71,
72,
80,
81,
84, 87, 89,
91, 92, 93,
94,
Bezdka
112, 116, 130, 131.
Frant. 10.
Bibliotéka,
Novoeská
Blouznní
108.
118, 121
hodnota kritiky Descartes 100.
Boileau 120.
Dít
Browne
Doucha Frant. Dundr J. Alex.
65.
101.
Burdach K. Friedr. 56, 57pramen Hynv 58-62. Buzek 118, 121.
Campe
J.
H. 119
Carus 37. Censura 3, Cit,
9,
5S,
69,
109,
11, 119. í>5;/«.,
temnost cit 51. citlivost smyslová 51 n. » nadsmyslná 55 > chorobná 67.
100,113,129
Durdík
ejka
Jan Jos.
4,
Eschenmayer Exner 29, 32,
41,
Feddersen
3,
120.
Ebert 25. Eckarthausen, K. v. 119. Encyklopaedie, Malá 1, 3,
Falckenberg
L. 122, 125.
34, 35, i
2,
J.
4.
5,
6,
11,
16, 24, 28,
ejkova 11— IS.
Kuno
Franck
70.
37,
fHerhartovcU
41.
F. 119.
120.
Fischer
118, 121, 123.
38.
Fichte 47.
32, 58; kritika
31—32.
(jako zásada): 36.
Fcnion
ech
:
127.
n.
118.
101, 104,
30. té
fovské pediidškyi-.
106
97,
Jos. 2, 72, 110.
118. srv.
n.,
96,
viz Psychologie.
Duše
120, 126, 127.
itelnost, citlivost 84,
Cornova
29-
kritika jeho
Bolzano 118.
Bh
95,
41, 63.
46,
70,
71,
a y>Herbar-
133
63—04, 65,
Fries Jak. Friedr. 56, 57, 61. 66, 67, 68,
110, 111, 118
87, 103,
70,
pramen Hynv 63, Ó4—ó5, Funke C. P., 121, 124.
;
Chmelenský
26.
Chtní
104.
103,
70, 87.
Jacobiho
filosofie:
Garve
118.
131.
Gellert C. F. 119.
Jáger Jos. N.
Glatz Jak. 119.
Jakubec Jan:
Goethe
Jirsík J
Hanuš Hegel
121.
70, 72, 83, 90, 110,
23, 33, 37,
40,
45, 51, 52, 79, 89,
23,
Kampe
34, 41'
29,
nerovy): 29, 35, 39,
40,
41, 45,
46,50.
^2,
15,
:
114, 115, 121
«,,
Klassifikace viz tídní,
Kollár 122.
Ch. 67.
Komenský Konavost
1.
Koppen
1.
3.
dedikace
10.
5,
pedmluva
6,
5, 6,
za
n
2—33.
Kritika
25.
nm
literatura o
2.
prameny jeho 34 — 77.
nepvodnost
nm
v
pro kritiku
nm
novu 15 —
úsilí
ji
srv.
i:
lacký,
ejkovu
12—15
zmny
pro
25.
eská
Krug W.
31,
kontaminace 35, 68 n. hodnota 131. pomr k pedchdcm 123—130. ráz Jacohiovský 72 nn. v
119.
6,
Kramerius 120 Krecar A.: 1, 2,
— 11.
10
historie vydání jeho
zmny
72.
Koubek
pvodní název
honorá
120, 125. 103.
Kotzebue
Dušeslo7'í:
stížnost
Hy-
M.
26—27. 3?. zdokonaliti v ejka, upr. Chmelenský, PaŠafaík, Vrátko.
T., 9,
11, 31, 40,
50, 57, 69, 118. -
125.
73, 112,
v létech 40tých; 26, 31;
pramen
Hynv:
Krummacher
46-17
18
—50.
F. A. 119.
Leibnizo-Wolííbvská
Letora 67, 110, Likawetz 71.
41, 83.
filosofie:
127.
Lichtenfels Joh. v.: 15, 29, WQ, 32, 34, 35,
24.
36, 37, 38, 39, 40, 41.
Rozbor vcný jeho 78—111. disposice 40, 80—82.
50, 51, 52. 53, 54,
56, 57,
70-72,
83, 84,
zpsob
94, 99, 100,
citování
.'M,
polemika Hynova
51, 68
81,
— —
96.
pontí psychologie 78 -80. 65, 109.
73,
rod jeho
II.
15,
18.
24,
25,
112,
114.
Listy
45,
46,
62, 67, 70. <5'5,
86, 87,
101, 103, 105, 106, 110.
71.
pednášky ^>2
74, 79,
43, 44,
universitní:
73
72.
Link: 121. 4,
48.49,
121;
rejstík 24.
Jos.
110,
n.
Hyna: životopis
Chmela
43, 46,
73, 80, 83, 94,
Klácel Mat. Fr. 28, 112,
Hostinský Ot. IV. 122.
Hypnosa
25.
120.
129
120.
spisy
— 10,
Kiesevvetter: 39, 46, 67, 118, 121.
51, 57, 70, 73, 79, 81, 86, 89, 94.
Hynovo
120
68, 112,
118.
Kebes
97, 118, 131.
J.
6
5,
11, 25. 28,
10,
4,
47,
Campe. nauka
viz
47, 54, 63, 64, 70,
91, 92, 93, 96,
90,
Herbartovské pednášky universitní (Ex-
Hoffbauer,
3,
34,
Kant, Kantovská
118, 131.
Herbartovská psychologie
Herder
115, 127. 2,
80, 84, 90. 118.
70,
Herbartovci
Herbartismus,
Valerián: 127.
dopisy k Hynovi:
Heinecken 65, 109. Herbart 32, 37, 41,
64,
101, 118, 130,
120.
31, 33, 112,
30, 31, 32, 33,
32, 118, 129.
63,
47,
n.,
94,
79,
31, 121.
:
Jungmann Antonín: Jungmann Josef: 1,
Ign. 71, 72, 112, 131.
42
15,
69, 70, 72, 73,
vymnné
v Dušesloví 24.
11.,
spisy
134
Logická partie v Dušesloví 46 Lukianos: 120.
—50,
94.
n.
Plinius: 125.
Poitky:
89.
41,
Podlipský: 127.
Maasz
Pojímavost (ponímavost)
55.
Magnetisování 109.
Malá Encyklopaedie: 1, Marcus Aurelius 120. Marek Ant: 2, 4, 6, 7,
118, 121,123.
11,
9,
24
31, 33,
115,
114,
116,
109.
pomr k
;
Joannes: Petr
»
J.
im...
85. 92, 113,
innostem duševním
:
84.
57.
chorobná 65
—
dítte 61
individuální 111.
— vku
61
n.,
vlohová
84.
45, 50^
?/.,
93, 94,
Pud
97
S3,
Purkyn
nn., 100,
Jan Ev. 122, 127—129.
Rejstík spisu Hynova
Náruživost: 55, 105
Nedle
:
42.
Rozsudnost:
120.
Neduhy duševn 65
nn.,
109
17, 18,
114; srv
n.
Rozum:
Noack: 70
Ruckert: 121.
91.
19,
21,
45, 53,
17. 19, 20, 94, 98, 102, 129; srv.
Rudolphi:
bibliotéka: 118, 121.
24.
100,
»Logická partie«!
i:
Nejedlý Jan 118, 123—124.
Novoeská
:
Rembold: 71, 72. Reprodukce pedstav:
n.
20, 87.
Filip
F. V. 42, 47.
Reinhold:
71.
85.
104.
Nahlowsky Názor
— 119.
109.
Reinhard
:
117
109.
n.,
Nadchnutí 108, 114 Nadsmyslno 101. Jos.
113.
—
»um«.
i
eské
filosofie
zvíete 57; srv. i: »zvíe«. Psychologické pojmy základní:
119.
:
(= um): 22
114; srv.
.S6,
- 66.
— ~
Mu.sil: 112.
Myslivost
n.
Pedstavivost (pedstavlivost) 84 smyslová 41 nn. nadsmyslná 54, 102.
Psychologie differentiální 111.
120.
:
Mohutno.sti duševní: 42, S2
125
23, 94, 113.
Pekážky vzniku
Meister: 34.
Miiller
104.
:
Prostorozor 127
— —
:
Mendelssohn
19, 21,
18,
—
12o n., 126. Marton: 4 7. Meissner 118.
Mesmer:
Povaha
Poznávavost:
113,
100,
51,
46, 47,
3, 4,
17,
:
100, 114.
45,
i
»um«.
65.
Rulík: 119.
Obnovivost: 20, 45, 46, 92 nn. Obraznost: 20, 45, 93. Obrazotvornost: 20, 21, 45, 9:i.
e:
Oken
Sailer: 34, 54.
121.
67,
74-76,
98,
Salát 70, 72, 118.
Ošklivení: 97, 114.
Salzmann Chr. G. Palacký Fr. Lad.
6.
10,
83, 112, 120, 122,
11, 26, 27,
125
\
—
:
119, 120.
Sen: 62
«.,
109.
Schiller: 121.
20, 45, 93.
S.
:
Seibt Jd.: 118.
Schelling: 47, 57, 70, 118, 121.
prostorová: 127.
Patrka M.
31, 3-,
usiloval o zdo-
konalení kritiky: 26—27.
Pamt:
110, 129.
Schulze G. E.
125.
:
62, 63, 64,
70, 72, 74,
75, 83, 86,
Pavlovský Vád.: 120.
65, 66, 67, 68,
96, 99, 100, 106, 110,
75, 110, 111.
111; Aeneside-
mus: 42\ rozliná vydání Anthropo-
Pellico, Silvio: 120.
Písmo:
44, 51.
60, 61,
Peithner viz: Lichtenfeis. Pernštejnské vychovatelství
41—43,
34, 39, 40,
52, 53, 55, 56, 57,
:
120.
logie psychické 1^
Schwippel Vojt.
— 11.
71.
Platner: 63.
Skutek, in: 103, 104, 129.
Platon: 42, 120.
Smetana Au".
:
71.
135
Smysly. 43
— — —
inností um<, >Myslivost«. Úmysl: 103 n. siíikace jeho
45.
n.,
Snaha, snaživost: 84, 97
nn.,
smyslová 52 nn. nadsmyslná 54 n., 102 chorobná 67.
Soudnost: 17, 18, 19, 21, i »Logická partie* Soustava nervová: 60 «., Spánek: 62 n. 109.
113.
Stal,
Stank
de
Václ.:
53,100;
srv.
108, 109.
:
120.
:
Vocel: 27
—
27;
3
71.
\
103.
98.
:
nadsmyslná: 103.
Vrátko A. Vle: 103
120.
:
29.
Volnoinnost
120.
:
102.
spisu:
27.
:
Vinohorský 2S. Vloha nadsmyslná
Svoboda Vladimír: 89. Svoboda vle, svobodnost: 4,
56, 107.
:
Vinaický K.
7.
Suchánek Aug. Jií:
3,
Váše
Vida: 23, 24, 93, 101, 102. Vidina 23, 24, 93, 114.
Stieglitz: 65.
Šafaík:
>Roz-
:
Stewart, Dugald
Svdomí:
i
Valentin: 57.
45,
71.
:
Mme
18; srv.
n.
:
Spirk Ant.
:
J.
2S.
:
104, 113.
Vychování: 101. 103, 105.
Wagner
dobré zdání o Hynov soud o kritice 27.
Wank
57.
:
Norb.
Windelband: Windyš: 120.
Šálenstvi: 108.
Štorch: 127.
:
120, 127.
Weiller, Caj. v.: 70, 72, 118 41, 42.
Wolff: 73, 96. 99, 116.
Štuic V.: 120.
Wurzbach:
Štúr: 120.
Young: Terminologie: 103 112—lló\ kolísání Hynovo v ní: 99, 113, 114.
70, 71.
120.
Žába G. 2. Zahradník Vine: :
Theofrastos: 120. Tieftrunk:
2, 3.
26.
4,
Tomek:
27.
Tomsa:
119, 124.
Zelený V.: Ziegler
.
Teštivost: 108.
Tídní
—
duševních:
122
n.
127.
J.
1.
Liboslav: 120, 125, 127.
Zoopsychoiogie: 57;
innosti umové
jev vd:
—
115,
Zanícení: 108, 114.
:
Zvd:
18.
82, 85.
Zvíe
95.
86, (s
srv.:
»Zvíe«.
116.
hlediska psychologie): 16, 19—22,
99—100,
101, 124 n.; srv.
Psychologie
zvíete.
Oberweg
Um
:
5, 8,
:
41, 57.
15-19,
23, 94, 100, 115,
128
;
klas-
Žádost, žádostivost viz- >Snaha<.
Universit^' o£ Britísh
Columbia Library
0f lof
íiííllíímMiflír
OF
B.C. L IBRARY
3 9424 02944 0283
