Psychologie davů. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra ekonomie a sociálních věd. Bakalářská práce. Filatova Svetlana

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomie a sociálních věd

Psychologie davů Bakalářská práce

Autor:

Filatova Svetlana Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

Duben, 2011

Prohlášení Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím literatury uvedených v seznamu citované literatury. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne

29. dubna 2011

Filatova Svetlana

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Ingrid Matouškovou za za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce. Také bych chtěla poděkovat rodině za podporu, kterou mi při mém studiu poskytovala.

Anotace V bakalářské práci se zabývám problematikou psychologie davu, kdy se na úvod věnuji sociální psychologii, psychologii jedince, ale i chování kolektivu. Následující stránky jsou pak věnovány historickému studiu hromadného chování, přičemž se věnuji závěrům Sigmunda Freuda, Gustava Le Bona a Williama MC Dougala. Od historie přecházím k současným přístupům k psychologii davu, které jsou do značné míry rozporuplné, avšak v podstatě obsahují názory vyjádřené již zmiňovanými osobnostmi v historii psychologie. S davovou psychologií souvisí také pojem davová psychóza, v níž se věnuji kolektivnímu chování, shromažďování lidí, vlastnostem davu i druhům davového chování. Do značné míry s davem souvisí také fanatismus, agrese, násilí, tyranie a terorismus. I těmito psychologickými jevy se v bakalářské práci zabývám.

Klíčová slova: psychologie, sociální psychologie, dav, chování davu, davová psychóza, panika, agrese, fanatizmus, shromáždění lidí, sociální skupina

Annotation At the bachelor thesis I deal with issues of crowd psychology. I devote to an introduction to social psychology, psychology of the individual but also collective behavior. The following pages are devoted to the historical study of mass behavior, which is devoted to the conclusions of Sigmund Freud, Gustave Le Bon and MC William Dougal. From history to go over current approaches to the psychology of crowds, which are largely contradictory, but in fact contain the views already expressed by the figures referenced herein, in the history of psychology. With the crowd psychology is also related to the concept of mass hysteria, which is devoted to collective behavior, the collection of people, properties and types of crowd mob behavior. To a large extent is also associated with a crowd of fanaticism, aggression, violence, tyranny and terrorism. I deal with these psychological phenomena at the bachelor thesis, too. Key words: psychology, social psychology, crowd, crowd behavior, mass hysteria, panic, aggression, fanaticism, the assembly of people, social group

Obsah ÚVOD.................................................................................................................................... 7 1 Sociální psychologie ........................................................................................................... 9 1.1 Psychologie osobnosti ................................................................................................. 9 1.2 Kolektivní chování ...................................................................................................... 9 1.3 Psychologie skupinového života ............................................................................... 10 1.3.1 Význam sociálních skupin ...................................................................................... 10 1.3.2 Struktura skupiny.................................................................................................... 10 1.3.3 Skupinové role (chování) ....................................................................................... 10 1.4 Druhy davů ................................................................................................................ 11 2 Psychologie davu podle Sigmunda Freuda....................................................................... 12 2.1 Sugesce a libido ......................................................................................................... 12 2.2 Vazba na vůdce.......................................................................................................... 13 2.3 Panika ........................................................................................................................ 14 2.4 Kolektivní duše člověka ............................................................................................ 15 3 Psychologie davu podle Gustava Le Bona ....................................................................... 16 3.1 Pojem dav .................................................................................................................. 16 3.2 Členění davu .............................................................................................................. 17 3.3 Duše davu .................................................................................................................. 17 3.4 Inteligence davu......................................................................................................... 17 3.5 Mravní úroveň davu .................................................................................................. 18 3.6 Motiv být součástí davu............................................................................................. 18 3.7 Jedinec a dav.............................................................................................................. 18 3.7.1 Kolektivní duše člověka ......................................................................................... 19 3.8 Vazba na vůdce.......................................................................................................... 20 4 Psychologie davu podle Williama MC Dougala .............................................................. 21 4.1 Dav ............................................................................................................................ 21 4.2 Duševní život davu .................................................................................................... 21 4.3 Afektivita v davu ....................................................................................................... 22 5 Současné přístupy k psychologii davu ............................................................................. 23 5.1 Ideje současných studií psychologie ......................................................................... 23 5.2 Členění davu .............................................................................................................. 24 5.3 Panika ........................................................................................................................ 25 5.3.1 Kolektivní panika ................................................................................................... 25 5

5.4 Davová hysterie ......................................................................................................... 26 6 Davová psychóza .............................................................................................................. 27 6.1 Kolektivní chování .................................................................................................... 27 6.2 Dav - Davové chování ............................................................................................... 27 6.2.1 Druhy davu ............................................................................................................. 28 6.3 Masa - Masové chování ............................................................................................. 29 6.4 Shromáždění lidí ........................................................................................................ 31 6.4.1 Vlastnosti davu ....................................................................................................... 31 6.5 Chování davu ............................................................................................................. 32 6.5.1 Mechanismy působící v chování davu.................................................................... 32 6.6 Druhy davu dle analýzy chování ............................................................................... 33 6.6.1 Davy při hudebních skupinách ............................................................................... 33 6.6.2 Davy při náboženských obřadech ........................................................................... 33 6.7 Shromáždění, manifestace ......................................................................................... 34 6.7.1 Útočné a agresivní davy ......................................................................................... 34 6.7.2 Ohrožení na životě .................................................................................................. 34 7 Fanatismus ........................................................................................................................ 35 7.1 Esenciální fanatismus ................................................................................................ 35 7.2 Částečný fanatismus .................................................................................................. 35 7.3 Fanatismus, vůdce a sugesce ..................................................................................... 35 7.4 Fanatici ...................................................................................................................... 36 7.4.1 Osobnost fanatika ................................................................................................... 37 7.5 Fanatismus a agrese ................................................................................................... 37 8 Agrese ............................................................................................................................... 38 8.1 Agrese a emoce .......................................................................................................... 38 8.2 Hostilita jako příčina agrese ...................................................................................... 38 8.3 Projevy agrese ........................................................................................................... 38 8.4 Druhy agresivního chování........................................................................................ 39 8.5 Násilí.......................................................................................................................... 39 8.5.1 Násilí a bolest ......................................................................................................... 40 8.6 Týrání ........................................................................................................................ 41 8.7 Terorismus ................................................................................................................. 41 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 42 Seznam literatury ................................................................................................................. 44 6

ÚVOD V současnosti denní tisk přináší množství informací o událostech ve světě. Ne ojedinělými jsou v dnešním světě různé manifestace, shromáždění, davové situace, kde se seskupuje obrovské množství lidí a spojením svých sil často dosáhnou svého cíle. Naopak jindy afekt, hněv či přesvědčení lidí vedou k destruktivním následkům, při kterých může dojít až k usmrcení člověka. Chování davu ve velké míře závisí i na vůdci, který dá podnět hlavních myšlenek, akcí davu. Tento fakt je nám také dobře znám, v domácí situací jsme měli, nebo i máme možnost poznat, jak jeden člověk s dobrými promluvami (přitom už až tak nezáleží na obsahu projevu) a s osobním charismatem dokáže ovlivnit chování člověka a tím více je to účinnější, pokud působí přímo na obrovské masy! Dokáže vyvolat afekt a chování, které bychom od jednotlivce samotného nikdy nečekali. Nesouhlas se přeměňuje v agresi, myšlenka se okamžitě stává skutkem a nedej Bože, aby se v davu vyskytl někdo, kdo s názorem zúčastněné většiny nesouhlasí. Právě pro tuto aktuálnost problému, ale i pro to, že je problém psychologie davu a kolektivního chování velmi zajímavý, rozhodla jsem se zpracovat ho v mé bakalářské práci. Psychologie davu je vlastně jednou z oblastí sociální psychologie, z toho tedy vyplývá, že se budu zabývat společenskými jevy. Konkrétně řečeno, středem zájmu bude zkoumání jednotlivého člověka jako příslušníka kmene, národa, kasty, stavu, instituce nebo jako součást seskupení lidí, které se setká na určitou dobu za určitým účelem. Psychologie davu v sobě skrývá velké množství problémů, které ještě třeba objasnit, na druhé straně svými výsledky se již přičinila o pochopení nejrůznějších sociálních jevů (může zajít až do oblasti revoluce). „Dav je přechodným shromážděním většího množství lidí na určitém místě. Lidé jsou v bezprostředním kontaktu a reagují na stejné podněty shodným nebo podobným způsobem. V davu se uplatňují primitivní, ale i silné pudy a emoce. Emocionální způsob jednání není koordinován rozumem.“1 Úkolem psychologie davu je vlastně vysvětlit masové chování, projevy a procesy, které zde probíhají. V práci se zabývám teoriemi kolektivního chování a následně uvádím tři různé pohledy na psychologii davu - psychoanalytický pohled Sigmunda Freuda, který nezapomene ani na otázku vůdce (mimochodem, touto otázkou se filozofové a myslitelé zabývali už od nejstarších dob, i v dílech Platóna nebo Machiavelliho bychom mohli najít "sociálně1

HLADÍK, Jaroslav. Společenské vědy v kostce pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2002. Sociální

skupiny, 25s.

7

psychologické myšlenky"), teoreticky nejrozvinutější práci Gustava Le Bona a "život davu" podle Williama McDougalla. Zároveň přidávám i současné přístupy k problematice, kde uvádím různé názory, aby bylo možné jejich srovnání. Uvádím i fakta o jednom z důležitých projevů davového chování, kterým je panika a fanatizmus. Touto ne rozsáhlou prací se ani zdaleka nedá obsáhnout celý problém psychologie davu, podává jen základní informace. No i tak jsem se snažila co možná nejpřesněji shrnout informace, které jsem získala z odborné literatury.

„Gnóthi seauton“ „Poznej sám sebe“ nápis v chrámu Apollóna v Delfách

8

1 Sociální psychologie Sociální psychologie zkoumá společenský život člověka, především jeho vztahy k jiným lidem, společenské aktivity a činnosti. Dále pak zvláštnosti sdružování lidí a psychologické aspekty struktury a dynamiky skupin a společenství. Předmětem zkoumání je také vliv kulturního prostředí na člověka jako jsou způsoby sebeprojevu a seberealizace člověka v podmínkách sociálního prostoru jeho existence. Sociální psychologie rovněž přináší základní poznatky o mechanizmech fungování mezilidských vztahů a sociálních útvarů, kterými je dav, skupina či společenství.

1.1 Psychologie osobnosti Psychologie osobnosti je obecná psychologie, ve které poznání biologických, kognitivních, sociálních a vývojových procesů se spojuje do podoby uceleného náhledu na způsob, kterým se lidé pokoušejí pochopit materiální svět, ve kterém žijí, reagovat na něj a měnit ho.

1.2 Kolektivní chování Kolektivní chování se objevuje v situacích, kdy společenská vazba je oslabená, autority jsou nejisté a prostředky sociální kontroly jsou zbaveny možnosti působit. Dochází k němu zejména v obdobích rychlých sociálních změn, kdy se projevují nové myšlenky, během válek, hospodářských krizí a katastrof. Rychle se šíří panika a pověsti. Základem těchto jevů je "emocionální infekce". Je to stav vědomí, který se hromadně objevuje u většiny členů davu, je to stav neklidu a očekávání, napětí a vzrušení. Na delší dobu je nesnesitelný, a proto vyvolává situaci, v níž jsou lidé připraveni uvolnit napětí. Ve skupinách lidí se vytvářejí stejné nebo podobné emocionální stavy. Na základě těchto stavů vzniká schopnost totožného nebo podobného iracionálního chování. Jde o soubor psychologických procesů, které dosud nejsou plně prozkoumány, ale objevují se v nich tyto prvky: Lidé silnější podléhají sugesci, jsou více nakloněni věřit pověrám a interpretovat si libovolný podnět tak, jako by byl spjat s jejich očekáváním, zužuje se oblast jejich uvážlivého řízení, nevšímají si jevy, které nejsou spjaty s jejich očekáváními, mizí schopnost kritického myšlení. Lidé více podléhají vzájemným stimulujícím vlivem.

9

Nezbytným prvkem emocionální infekce jsou stejnorodé zkušenosti - stejnorodých skupinách. Zmíněné psychické jevy se totiž projevují pouze v určitých společenských podmínkách a vystupují vždy pohromadě, přičemž fyziologické jevy vznikají vždy, ale jen v určité struktuře. Emocionální infekce vyvolává vysokou soudržnost davu. Je to emocionální soudržnost, ale je velmi intenzivní. V davu existuje malá vnitřní disciplína, normy jsou porušovány. Členové mají sklon jednat v rozčílení, konají akty neomezené obětavosti a odvahy.

1.3 Psychologie skupinového života Skupina je vnímána jako součást struktury společnosti, přičemž z psychologického hlediska je předmětem zájmu skupina jako setkání jednotlivce se společností. Sociální skupinu tvoří lidé, kteří jsou navzájem v meziosobních vztazích, komunikují spolu a jejich vztahy jsou strukturované. Podstatou skupiny není podobnost či nepodobnost jejích členů, ale jejich vzájemná závislost.

1.3.1 Význam sociálních skupin Význam sociálních skupin pro život jedince je spatřován ve zprostředkování působení makrosociálního prostředí, v dotváření sociálních rysů osobnosti jedince a ovlivňování jeho individuální výkonnosti. Sociální skupiny také posilují sociální identitu svého člena, kdy uspokojují jeho důležité sociální potřeby jako je sounáležitost, být akceptován, uznáván, ale i možnost seberealizace.

1.3.2 Struktura skupiny Strukturou skupiny se rozumí rozložení, uspořádání pozic jednotlivých členů ve skupině a skladbu vzájemných vztahů mezi nimi. Rozložení pozic vypovídá o dělbě moci ve skupině, o tom jak je jednotlivec přijímán, hodnocen a posuzován. To znamená, že vyjadřuje vtah, jaký k němu mají ostatní členové skupiny a jak vnímají jeho přínos ve skupinovém životě. Pozice neboli sociální role jedince ve skupině je určována především mírou jeho sociální přitažlivosti a prestiže, dále způsobem jeho sebeprosazování při začleňování se do skupiny a jeho seberealizace, ale i jeho podílem na dosahování skupinových cílů.

1.3.3 Skupinové role (chování) Obsah skupinových rolí vyplývá z potřeb fungování skupiny, přičemž jde o tzv. vzorce sociálního chování, kterými jednotlivý členové skupiny „materializují“ intraskupinové

10

interakce. Postavení jedince ve skupině obvykle odhadujeme na základě celkového přijímání nebo odmítání ostatními členy skupiny. Skupinové role se dělí na: 1. alfa – neformální vůdce skupiny, nejčastěji nejaktivnější člen skupiny, který je imponující a akceptován většinou jejich členů. 2. beta – tzv. expert, má specifické předpoklady k navrhování nebo tvořivému rozvíjení variant řešení prezentovaných vůdcem skupiny 3. gama – většina členů skupiny, jsou spíše pasivní a přizpůsobivý, podléhají nebo se identifikují s vůdcem 4. omega – outsider skupiny, který je ve skupině většinou neoblíben 5. P – obětní beránek, symbolický představitel nepřátelské skupiny

1.4 Druhy davů Existuje různé kategorie davů, které se mohou členit následovně: „A: Davy různorodé: 1. Anonymní (např. davy pouliční) 2. Neanonymní (poroty, parlamenty atd.). B: Davy stejnorodé: 1. Sekty (sekty politické, náboženské atd.). 2. Kasty (kasta vojenská, kněžská, dělnická atd.). 3. Třídy (třída měšťanská, selská atd.).“2 Lidé v davu mají zesílený pocit solidarity, zvýšenou tendenci napodobovat druhé. Mají pocit, že jejich snahy jsou naprosto správné, jsou morálně vzrušení. Dav je spjat s emocionální - pudovou vazbou. „Některé zvláštní vlastnosti davů jako impulsívnost a dráždivost, neschopnost rozumně uvažovat, nedostatek soudnosti a kritického ducha, přehánění citů atd., můžeme pozorovat rovněž u bytostí, které jsou na nižším stupni vývoje jako divoši a děti; to je však analogie, kterou uvádím mimochodem.“3

2 3

LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha : KRA, 1994. Roztřídění davů, s. 114. LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha : KRA, 1994. City a mravnost davů, s. 22.

11

2 Psychologie davu podle Sigmunda Freuda Sigmund Freud (1856 - 1939) je všeobecně považován za zakladatele psychoanalýzy. Narodil se na Moravě. Na jeho vědeckou kariéru měly vliv práce ve Fyziologickém ústavu vídeňské univerzity. Freud vypracoval teorii o nevědomí. Publikoval studii o hysterii, kde uváděl, že hysterické příznaky mají smysl a jsou náhradou za normální psychické děje, odstraní se tehdy, když se pacientovi vyjasní jejich skrytý smysl. Namísto hypnózy použil metodu koncentrace pacienta na symptom a metodu volných asociací. Hlavní pilíře psychoanalýzy jsou nauka o nevědomí, nauka o libidu a nauka o potlačení. „Lidské soužití se stává možným jen tehdy, když se najde většina, která je silnější než každý jednotlivec a udržuje proti takovým jednotlivcům spojenectví.“4 Jednoduše řečeno, potřeba sdružování se je celkem přirozená, vyplývá z určitých důvodů a je způsobena některými faktory, jak se později dozvíme, jedním z nich je libido, které způsobuje, že se lidé potřebují slučovat.

2.1 Sugesce a libido U jednotlivce dochází pod vlivem davu k hluboké přeměně duševní činnosti, zájem však směřuje k tomu, abychom našli vysvětlení této proměny. Psychologie i sociologie nám jako vysvětlení předkládá slovo sugesce. To, co nás nutí napodobovat, je sugestivní vliv davu ovlivňování bez dostatečného logického odůvodnění. Tento vliv, jak píše Freud, není vysvětlen. Namísto toho používá k objasnění psychologie davu pojem libido - energie takových pudů, které se týkají všeho, co lze zahrnout pod pojem láska, jejímž jádrem je pohlavní láska. Předpokládá, že vztahy lásky nebo citové vazby tvoří podstatu duše davu. „Dav je pohromadě udržován nějakou silou, žádná však nemá větší sjednocovací účinek jako eros.“5 Když se jednotlivec v davu vzdá své zvláštnosti a poddá se sugesci jiných, dělá to z potřeby být v souladu s nimi, daná tak tedy, podle Freuda, z náklonnosti k nim. Vzájemná vazba jednotlivců v davu má i povahu identifikace na základě důležitého společného afektivní postoje. Tímto společným rysem je vazba na vůdce. Také prý stojíme před jevem "vciťování", který má největší podíl na našem chápání jiných osob.

4

FREUD, Sigmund. Nespokojenost v kultuře. Praha : Hynek, s.r.o., 1999. Nespokojenost v kultuře, III, s. 90.

5

FREUD, Sigmund. Nespokojenost v kultuře. Praha : Hynek, s.r.o., 1999. Budoucnost jedné iluze, VII, s. 38.

12

„Každý jednotlivec je součástí mnoha davů, mnohonásobně vázán identifikací. Takto se každý podílí na mnoha davových psychikách - psychice rasy, stavu, náboženství, státnosti.“ 6 Vytvořením davu dočasně nebo trvale mizí nesnášenlivost. Jednotlivci se chovají tak, jako by byly navzájem stejní, nesou svéráznosti druhého, cítí se mu rovni a nepociťují vůči němu odpor. Toto může být vyvoláno pouze libidózní vazbou na jiné osoby. Taková tolerance však nevydrží déle než bezprostřední prospěch, který čerpá ze spolupráce s jiným. V případě vzájemné spolupráce mezi přáteli se utvářejí libidózní stavy, které jej upevňují. Libido se přiklání k ukájení základních životních potřeb a volí si za své první objekty osoby, které se na něm podílí. Láska způsobuje kulturní obrat od egoismu k altruismu. Když v davu dochází k omezení sebelásky, je to důkaz, že podstata procesu utváření davu tkví v libidózních vazbách mezi jejími příslušníky. „Všechny vazby, na nichž se zakládá dav, mají právě charakter pudů zabržděný ve vztahu k cíli. Přímé sexuální tendence jsou vytváření davu nepříznivě. Čím významnější se pro dav stávala pohlavní láska, tím důrazněji vyžadovala omezení na dvě osoby. Libido utvářející dav není diferencované podle pohlaví a je zcela odpoutané od cílů genitální organizace. Přílišné sexuální pohnutky rozkládají davový útvar (proto údajně katolická církev přikazuje knězem celibát).“7 Dav se v povaze pudů, které ji drží pohromadě, shoduje se s hypnózou, ideál je nahrazen objektem, ale přidává k tomu identifikaci s jinými jednotlivci. Podstatu davu nelze pochopit, pokud nevěnuje pozornost vůdci. Potřeba vůdce je způsobena libidem, které sleduje narcistické potřeby a je přitahováno k objektům, které zajišťují jejich uspokojení.

2.2 Vazba na vůdce Nelze se vzdát ovládání davu menšinou, protože davy jsou líné a nechápavé, nerady se zříkají pudů, argumenty o nezbytnosti takového odříkání je nepřesvědčí, povzbuzují se navzájem v nevázanosti. Jen vlivem příkladných jedinců, kteří uznávají své vůdce, lze přimět k pracovním výkonům a odříkání, na které je trvání kultury odkázáno. Je dobré, pokud vůdci jsou schopni ovládat své pudové přání. Lidé nepracují dobrovolně rádi a argumenty nezmohou nic proti jejich vášním. Rozdíl mezi davem s vůdcem a bez vůdce: otázka, zda davy s vůdcem nejsou původnější a úplnější, zda v jiných davech nemůže být nahrazen vůdce nějakou ideou, abstraktním pojmem, k čemuž tvoří přechod už náboženského davu, jehož hlavou je určitá nedokazatelná 6

FREUD, Sigmund. Psychológia masy a analýza já. Bratislava: Archa, 1996. Inštancia v ja, 87 s.

7

FREUD, Sigmund. Psychológia masy a analýza já. Bratislava: Archa, 1996. Dodatky, 101 s.

13

bytost, nebo může tuto úlohu plnit určitá idea, přání. S. Freud hovoří o zřeknutí se členů části své identity ve prospěch vůdce, dobrovolně se stávají na něm závislými (vztah rodič - dítě). Freud dokonce vyvíjí teorii, že touha vlastnit milovaného vůdce je samotným klíčem k sdružování lidí, k tvoření davu. Protože vůdce je nedosažitelný a protože jeho pozornost musí být rozdělena mezi množství následovníků, vztah identifikace je vyjádřen v požadavku uniformity, takže následovníci důrazně působí jeden na druhého, vzhledem na příklad jejich vůdce. Velký člověk (vůdce) podle Freuda ovlivňuje svých bližních (dav) dvojím způsobem: svojí osobností a ideou, za kterou se angažuje. Tato idea může vyjadřovat nějaké staré přání davu nebo ukazovat jejich touhám nějaký nový cíl, zda nějak jinak přitahovat davy. Někdy působí osobnost sama o sobě, zatímco idea hraje zcela vedlejší roli. V lidském davu je silná potřeba autority, kterou lze obdivovat, před kterou se člověk sklání, která nad ním vládne a případně jej i týrá. Tato potřeba davu je vlastně přenesena touha po otci, která od dětství existuje v každém člověku. Všechny rysy, které se přisuzují velkému člověku, jsou otcovské vlastnosti. Rozhodnost myšlení, síla vůle, energie činu patří k obrazu otce, především však autonomie a nezávislost velkého člověka, jeho božská bezstarostnost, prorůstající někdy až do bezohlednosti. Je třeba ho obdivovat, lze mu věřit, ale nelze se jej nebát. Církev a vojsko jsou umělé davy, působí zde vnější tlak, aby byly zachovány před roztržením a aby se zabránilo změnám v jejich struktuře. Jednotlivce se neptají, zda do takového davu chce vstoupit, pokus vystoupit může být trestně stíhán a potrestán. V těchto davech platí, že existuje iluze, že je kdosi na jejich čele (např. v katolické církvi je to Kristus, v armádě vojevůdce). Z tohoto faktu vyplývá libidózní vztah. V těchto umělých davech je jednotlivec libidózně vázán na vůdce a na jiné individua patřící k davu. Pokud se u jednotlivce v davu vyskytuje taková vydatná citová vazba ve dvojím směru, není těžké vyvodit z tohoto vztahu pozorovanou změnu a omezení jeho osobnosti.

2.3 Panika Na stejný fakt - libidózní vazby - poukazuje i fenomén paniky. Ta vzniká tehdy, když se dav začne rozkládat, nebo pokud vzniká pochybnost, že může dojít k rozpadu skupiny. Každý se stará sám o sebe bez ohledu na ostatní. Uvolňuje se úzkost. Když se jednotlivec v panické úzkosti začne starat sám o sebe na vlastní pěst, dosvědčuje tím názor, že zmizely ty afektivní vazby, které pro něj dosud snižovaly nebezpečí. Nyní stojí tváří - před nebezpečím a považuje jej za větší. Panická úzkost předpokládá uvolnění libidózní struktury davu. Panika vzniká

14

nebezpečím společným pro všechny, nebo vymizením citových vazeb, které dav drží pohromadě. Panika znamená rozklad davu.

2.4 Kolektivní duše člověka Utvořený kolektiv se brání kritice. Nepřátelství a agresivní tendence musí dav nějak odreagovat, třeba najít nepřátele. Stupňování afektivity - v autoritních skupinách vznikají u jedinců agresivní a libidózní snahy, které vyplývají z nekonformity s ideologií. „Mravná úroveň davu je za určitých okolností vyšší než mravná úroveň jednotlivců, z nichž se skládá. Jedině celky jsou schopny vysoké nezištnosti a oddanosti. Zůstává skutečností, že velké myšlenkové rozhodnutí, zásadní objevy a řešení problémů může učinit jen jednotlivec pracující samostatně. Také duše davu je schopna geniálních výtvorů (jazyk, lidová píseň, folklór a jiné).“8

8

FREUD, Sigmund. Psychológia masy a analýza já. Bratislava: Archa, 1996. Iné hodnotenia kolektívneho

duševného života, 26 s.

15

3 Psychologie davu podle Gustava Le Bona Gustave Le Bon (1841 - 1931) - francouzský sociální psycholog. Nejvíce ho proslavila jeho studie psychologických charakteristik davů. Po získání doktorátu z medicíny cestoval po Evropě, severní Africe a Asii a napsal několik knih o antropologii a archeologii. Jeho zájmy se později přemístili do přírodních věd a sociální psychologie. V díle Psychologické zákony vývoje člověka (1894, Psychologie lidí) rozvinul teorii, že historie je produktem rasového nebo národního charakteru, s emocemi a ne inteligencí, je dominantní silou v sociálním vývoji. Skutečný pokrok přisoudil práci intelektuální elity. Le Bon věřil, že moderní život byl stále více charakterizován davový shromážděními.

3.1 Pojem dav Psychologický dav je jakousi prozatímní bytostí, skládající se z různorodých prvků, které se na okamžik vzájemně spojily, podobně jako když buňky organismu vytvářejí svým spojením novou bytost s celkem jinými vlastnostmi, než jaké mají jednotlivé buňky samy o sobě. „Davy potřebují vždy a jedinci velmi často zcela hotové názory na všechny věci. Úspěch těchto názorů nezávisí na tom, jak dalece jsou pravdivé nebo pomýlené, ale závisí jedině na své prestiži.“9 Obvyklý význam slova dav je shromáždění jednotlivců jakékoliv národnosti, profese, pohlaví a jakýchkoli jiných náhod, které je dali dohromady. Z psychologického aspektu toto slovo zahrnuje něco zcela odlišné. Dav vytvářejí normální lidé, relativně stabilní, lišící se navzájem svým myšlením, prožíváním a chováním - kromě situací, kdy vytvoří dav. Tehdy jednotlivci splynou do společného myšlení a cítění, podle zákona momentální jednoty se vytvoří kolektivní mysl, duše davu, v níž se ztrácejí uvědomělé osobnosti, převahu nabývá nenormální, primitivní vrstva v jejich psychice. Seskupení lidí má tehdy úplné jiné, nové vlastnosti, rozdílné od těch, jaké mají jednotlivci tvořící dav. City a ideje všech osob ve shromáždění se ubírají jedním směrem, původní osobnost zaniká, rysy jednotlivce, které získal ve svém osobním životě, se v davu stírají. Tehdy se dav stane tím, co nazval Gustave Le Bon organizovaným davem nebo psychologickým davem. Kolektivní duše je však utvářena pouze dočasně, dokud sleduje určité cíle.

9

LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha: KRA, 1994. Prestiž, 95s.

16

3.2 Členění davu Davy v zásadě dělí na davy homogenní (sekty, kasty, třídy - tedy složené z lidí, kteří jsou si v něčem příbuzní) a davy heterogenní, které ho zajímají nejvíce (ty rozlišuje na davy anonymní, např. pouliční davy, a neanonymní, jakými jsou např. poroty nebo parlamenty). „Davy voličské, tj. skupiny, které jsou svolávány, aby volily osoby, jež mají zastávat určité funkce, jsou davy různorodými. Protože však mohou jednat pouze jedním určitým způsobem, tj. provést volbu mezi různými kandidáty, můžeme u nich pozorovat jenom některé z dříve popsaných vlastností. Vlastnosti, které se u nich především projevují, jsou: slabá schopnost uvažovat, nedostatek kritického ducha, dráždivost, lehkověrnost a prostomyslnost. V jejich rozhodování pak nalézáme vliv vůdců a působení faktorů, které jsme vyjmenovali: tvrzení, opakování, prestiže a nákazy.“10 Dav je tedy určen předem povahou svého nevědomého základu, okolnostmi vzniku atd., ale jeho prvky závisejí také na okamžitém dopadu: zde hrají klíčovou úlohu vůdci.

3.3 Duše davu Le Bon poukazuje na shodu s duševním životem primitivů a dětí. Dav je impulzivní, proměnlivý a vznětlivý. Impulsy jsou takové, že ani osobní momenty, ani sebezáchovný zřetel se nepoužijí. O ničem nepřemýšlí předem a není schopen dlouhodobého úsilí. Své přání provádí okamžitě, má pocit všemohoucnosti. Dav je snadno ovlivnitelný, nekritický, myslí v obrazech, jejichž pořadí se řídí asociacemi tak, jak ve stavech svobodného fantazírování. City davu jsou jednoduché a přehnané, dav zachází do extrému, podezření se hned mění na jistotu, zárodek antipatie se mění na divokou nenávist.

3.4 Inteligence davu Inteligence davu se rovná inteligenci nejméně inteligentního člena tohoto davu. Dav má sklon ke všem extrémům, lze ji aktivizovat jedině nadměrnými podněty. Kdo chce na dav zapůsobit, musí argumenty podávat v nejvýraznějších obrazech a přehánět, ustavičně opakovat totéž. Dav je netolerantní, ale je důvěřivý vůči autoritě. Respektuje sílu a dobrotou se téměř nedá ovlivnit. Od svých hrdinů vyžaduje sílu, dokonce až násilnictví. Chce být ovládán a útlaku a svého pána se chce bát. Je konzervativní, má neomezenou úctu před tradicí. Dav se může dopustit kriminálních činů.

10

LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha: KRA, 1994. Davy voličské, 128s.

17

3.5 Mravní úroveň davu Co se týče mravní úrovně davu, odpadají zde všechny individuální zábrany, probouzejí se kruté, brutální, destruktivní instinkty. Davy jsou schopny vysoké míry odříkání, nezištnosti a oddanosti nějakému ideálu. Zatímco intelektuální výkon davu je vždy hluboko pod intelektuálním výkonem jednotlivce, může její etické chování tuto úroveň tak do značné míry převyšovat, jakož i hluboko pod ni klesnout. V davech mohou vedle sebe existovat i protikladné myšlenky bez vzniku konfliktu. Dav podléhá magické moci slov, dožadují se iluzí. V duševní činnosti dav ustupuje ověřování reality do pozadí oproti síle afektivních obsazených toužebných pohnutek.

3.6 Motiv být součástí davu První příčinou, motivem vazby davu, je anonymita - v davu jednotlivec ztrácí odpovědnost za sebe, své chování, zaniká osobnost jednotlivce, který splývá s davem. V davu dochází k odbourání, oslabení psychické nástavby, která se u jednotlivců vyvinula tak rozmanitým způsobem, že se odhaluje nevědomý základ, který má u všech stejný charakter. Takto by vznikl určitý průměrný charakter tvořící dav. Zdánlivě nové vlastnosti, které se u jednotlivce v davu objevují, jsou projevy nevědomí, které určitě obsahuje i dispozice ke všemu špatnému v lidské duši. Zaniká svědomí a pocit odpovědnosti. Další příčina - vzájemná nákaza - je to nevysvětlitelný, ale snadno pozorovatelný fenomén hypnotické povahy. Individuum obětuje svůj osobní zájem zájmu celku. Třetím důvodem je sugestibilita. Pomocí různých procedur lze uvést člověka do stavu, kdy ztrácí celou svou vědomou osobnost a podřizuje se sugesci, pak se dopouští činů, které jsou v nejhlubším protikladu s jeho povahou a zvyklostmi. Jednotlivec pobývající po určitou dobu v náruči nějakého davu se brzy působením vlivů, které z ní vyzařují, ocitne ve zvláštním stavu, velmi se blížícím fascinaci, jaké pod vlivem hypnotizéra propadají hypnotizování. Vědomá osobnost zcela zmizela, vůle a rozlišovací schopnost chybí, všechny city a myšlenky směřují tam, kde určí hypnotizér.

3.7 Jedinec a dav Pokud individua splývají v davu do jediného celku, určitě zde musí být něco, co jejich vzájemně váže, a právě toto pojivo by mohlo být tím, co je pro dav charakteristické. Je snadné stanovit míru odlišnosti individua patřícího k davu od izolovaného individua, méně snadné je odhalit příčiny této odlišnosti. I při intelektuálních funkcích hrají prioritní roli nevědomé

18

fenomény. Vědomý duševní život tvoří vedle nevědomého duševního života pouze zcela nepatrnou část. Naše vědomé akty pocházejí z určitého nevědomého základu vytvořeného zejména dědičnými vlivy. Ten obsahuje četné stopy předků, z nichž se utváří duše rasy. Za přiznanými motivy našich činů nepochybně existují tajné důvody, které nepřiznává, ale za těmito leží motivy ještě utajenější, které vůbec ani neznáme. Většina našeho každodenního řízení je výsledkem skrytých motivů, které nám unikají. Individuum patřící k davu si není vědom svých činů, jsou u něj vyřazeny některé schopnosti, jiné se přitom vystupňují na nejvyšší možnou míru. Neovladatelný pud ho nutí provést určité skutky. Uvolňují se destruktivní tendence. Mizí pocit odpovědnosti. Hlavní znaky individua v davu: -

zánik vědomé osobnosti, převládají mírné osobnosti,

-

orientace myšlenek a citů stejným směrem pod vlivem sugesce a nákazy,

-

tendence okamžitě provést myšlenky.

Lidé pod vlivem davu ztrácejí svou schopnost kritického, racionálního myšlení a chování a stávají se snadno ovlivnitelní a ovladatelní. Vracejí se vlastně k primitivnějším formám reakcí, než jakých jsou schopni za normálních okolností. Samotná příslušnost k davu způsobuje, že člověk sestupuje na civilizačním žebříčku o několik stupňů níže. Také vzdělaný jednotlivec je v davu barbarem, tj. tvorem ovládaným instinkty, je spontánní, prudký, divoký, nadšený, schopný násilí, ale i nadšení a heroizmu. Výrazný je i pokles intelektuálního výkonu v důsledku fúze s davem.

3.7.1 Kolektivní duše člověka V Psychologii davu (1895), jeho nejznámější práci, prosazoval názor, že vědomá osobnost individua v davu je v něm zaplavena a kolektivní duše převládá, chování davu je jednomyslné, emocionální a intelektuálně slabé. Dále v ní rozpracoval teorii davu a masy, ve které uvádí, že jednotlivec jedná za určitých podmínek zcela jinak, těmito podmínkami se stává právě jeho zařazení do seskupení lidí, které získalo charakter "psychologického davu". Jakéhokoli druhu jsou individua, z nichž se dav skládá, jakýkoli podobný nebo odlišný je způsob jejich života, zaměstnání, jejich charakter nebo jejich inteligence, samotnou okolností jejich přetvoření na masu získávají kolektivní duši, která jim umožňuje cítit, myslet a jednat

19

zcela jinak, než by každý z nich cítil, myslel a jednal sám o sobě. Existují myšlenky a city, které se vyskytují a mění na činy jedině u individuí spojených do davu.

3.8 Vazba na vůdce Jen co se živé bytosti spojí do jednoho sdružení, instinktivně se podřídí autoritě nějakého vůdce. Dav je vlastně poslušné stádo a nedokáže žít bez pána. Dav chce být ovládán neomezenou silou a potrpí si na autoritu, prahne po tom, aby si ji někdo podmanil. Vůdce sám musí být fascinován nějakou silnou vírou, aby dokázal probudit víru v davu. Vůdcem Le Bon připisuje tajuplnou moc, kterou nazývá prestiž. Prestiž je druh moci, jakou si nás podmaňuje jednotlivec, dílo, idea. „Prestiž mizí vždy s neúspěchem. Hrdina, kterého dav včera vítal, bude jím zítra popliván, potká-li ho nezdar. Reakce bude tím větší, čím větší byla prestiž.“11

11

LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha: KRA, 1994. Prestiž, 101s.

20

4 Psychologie davu podle Williama MC Dougala William Mc Dougall (1871 - 1938) byl anglický psycholog, který se odstěhoval do USA v r.1920. Jeho práce: Úvod do sociální psychologie (1908) - stala se učebnicí na univerzitách, Skupinová duše (1920). Jeho koncepce měla radikální teologický charakter. Instinkty považoval za vrozené vnitřní schopnosti, zaměřené na účelné řízení. Instinkty považoval za jediné motivy jednání člověka jako sociální bytosti. Vnitřním projevem instinktů jsou emoce. Jeho teorie se považovala aplikaci "Darwinova přístupu" na problémy sociálního chování. Mc Dougall považoval spontánně, materiální nedeterminované směřování k cíli za základní charakteristiku života. Koncepce: "hormická psychologie" (z řec. HORMA - pohnutka) hybnou silou každého řízení jsou instinkty. Mc Dougall považoval člověka za bytost, která řídí vrozené "hlubinné" síly. Mc Dougall ve svém díle zdůraznil, že dav nemá organizaci - je to dav. Přiznává však, že není snadné, aby vznikl dav lidí bez toho, aby nebyly alespoň počátky nějaké organizace.

4.1 Dav Dav je nadmíru vzrušivý, impulzivní, vášnivý, vrtkavý, nedůsledný, nerozhodný, schopen jít do krajností, přístupný nejhrubším vášním, je lehkomyslný ve svých úvahách, prudký v úsudcích, vnímá jen jednoduché závěry a argumenty. Nemá sebevědomí, sebeúctu a pocit odpovědnosti, ale dá se strhnout k ohavnosti. Chová se tedy jako nevychované dítě, jako divoch bez dozoru, připomíná svorku divokých zvířat.

4.2 Duševní život davu Mc Dougall vypočítává pět základních podmínek pro pozvednutí duševního života davu: 1. jistá míra kontinuity v existenci davu. Tato může být materiální - pokud v davu přebývají delší dobu stejné osoby a formální - pokud se uvnitř davu utvoří pozice, které jsou přidělovány střídajícím se osobám. 2. v jednotlivci, který je součástí davu, vznikla představa o povaze, funkci, výkonech a nárocích davu, takže se může vyvinout citový vztah k jejímu celku. 3. dav je uveden do vztahu k jiným, její podobným ale i odlišným útvarem, může s nimi soupeřit. 4. dav má své tradice, zvyky a instituce.

21

5. v davu existuje určité členění, které se projevuje specializací a diferenciací výkonů jednotlivců.

4.3 Afektivita v davu V jeho díle, které bylo jednou z nejdůležitějších prací týkajících se sociální psychologie, uvádí popis vlastností davu a vzpomíná, že jednou z hlavních charakteristik davu je vystupňování afektivity. K tomuto dochází u každého jednotlivce, pro zúčastněné je příjemným pocitem, když se bez omezení mohou oddávat vášním a přitom splývat s davem. Vnímané znaky afektivního stavu vyvolají u vnímajícího stejný afekt, znásobený je větším počtem okolních osob. Přitom však sám stupňuje vzrušení ostatních a takovou vzájemnou indukcí narůstá afektivní souboj jednotlivců. Působí zde i nutkání přizpůsobit se ve svém chování ostatním, zůstat v souladu. Silnější a jednodušší citové pohnutky mají největší možnost "přežití" v davu. Mc Dougall varuje před nebezpečím dostat se do rozporu s davem, bezpečné je, když jednotlivec "vyje s vlky". Není tedy neobvyklé, když jednotlivec dělá věci, od kterých se v běžném životě odvrátil. Stupňování afektivity vytváří nepříznivé podmínky pro normální duševní práce a při tlaku davu neprobíhají myšlenkové pochody svobodně. Paradoxem je, že i přesto, že je člověk naoko - díky možnosti projevit otevřeně afektu - svobodnější, dav vlastně zmiňovaným způsobem rozsah svobody zmenšuje, protože nedovoluje jednotlivci projevit svobodný myšlenkový tok.

22

5 Současné přístupy k psychologii davu - davové chování je vyjádřením vzniku nové nadindividuální kvality (duše davu, kolektivní mysli, modernější identity) davové chování se kvantitativně odlišuje od individuálního. - chování davu má iracionální versus racionální zdroje. - jednotlivec se pod vlivem davu mění, v davu se projeví pravá podstata člověka - tedy zda homogenita řízení davu je výsledkem přenosu emocí chování mezi jeho členy (mechanismy nákazy nebo imitace), nebo je výsledkem toho, že členy davu se stanou jen lidé s předpoklady pro daný typ chování (např. agresivní) a davová situace jen usnadňuje jejich projevení se (mechanismus konvergence). „Anonymita umožňuje vybití nejnižších pudů a odhození jakýchkoli rozumových nebo etických zábran. Její projevy nezřídka končí smrtí pronásledovaného jedince. V současné době se to ukazuje například v případě zveřejňování kompromitujících nahrávek učitelů či žáků na internetu nebo v internetových diskusích, kdy anonymní masa lynčuje neanonymní jedince z jediného důvodu: že je masou. Řada průměrně inteligentních lidí, z kterých mnozí mají i průměrný odhad toho, co je morálně přípustné, pokud vystupují jako neanonymní jedinci, se v anonymitě stávají davem schopným prakticky čehokoliv. V anonymních diskusích se vždy objevují takové jevy jako urážení, hlásání násilí, rasismus, antisemitismus, lascivita, lhaní, podvody, pomluvy, šikana a stalking.“12

5.1 Ideje současných studií psychologie V současných studiích psychologie davu se objevuje několik různých idejí, z významných osobností, které se zabývají uvedeným problémem, zmíním např. F. H. Allporta, který tvrdí, že dav nemůže mít vědomí, protože to je pouze funkcí nervové soustavy. R. H. Turner zase vyjadřuje požadavek ztotožnění se a identifikace jednotlivce s daným sociálním útvarem na to, aby bylo působení davový norem efektivně a jednotlivec jejich přijal. N. J. Smelser uvažuje, že davové chování vzniká tehdy, když jsou lidé přesvědčeni o nezbytnosti společenských změn a zároveň neexistují institucionální prostředky, jako cílenou změnu dosáhnout.

12

CANETI, Elias: Masa a moc. Praha: Arcadia, 1994. Případ Schreber: Druhá část, 575 s.

23

Moscoviciho teorie zase uvádí následující myšlenky: 1. Dav je sociální jev, sugesce nebo hypnóza jsou prostředkem transformace jednotlivců na dav, působí zde tlak vůdce 2. Pro dav je charakteristická iracionalita 3. Jednotlivci v davu jsou řízeni nevědomými silami 4. Možná rozlišit spontánně (přirozené) a organizované (umělé) davy, přičemž první se mohou měnit na druhé. 1. Historická zkušenost lidstva i individuální zkušenost lidí potvrzuje základní východisko psychologie davu, že člověk v davu se chová jinak než člověk sám. Přežití a chování jednotlivce je tedy v davu modifikované, přičemž tato modifikace má tři výrazné příznaky: Snížení intelektových schopností Zintenzivnění emocionálních reakcí Podceňování osobního blahobytu, prospěchu 2. Iracionalita davu znamená, že lidé jsou v davu neschopní vnímat realitu, jejich chování diktují vášně a instinkty. Typická kvalita člověka davu je konformita. Vytvářejí se specifické vazby mezi členy, vědomí příslušnosti a oddanost skupině. Dav neakceptuje diskusi. 3. Dochází k nahrazení vědomé činnosti jednotlivce nevědomou aktivitou uskupení. 4. Davy se považují za znak naší doby. Také spontánně, živelný shluky se mohou přeměnit na ukázněné, stabilní útvary.

5.2 Členění davu V současných přístupech rozeznáváme následující členění davu: 1. Agresivní dav (hněv, zlost, nenávist) a) lynčující b) terorizující c) nepokoje 2. Unikající dav (strach, hrůza) a) panika v neorganizovaném davu b) panika v organizovaném davu

24

3. Nabývající davy 4. Výrazový (expresivní) dav - podporuje něco

5.3 Panika „Bezprostřední chování, které se rozvíjí na podkladě zvěstí, označujeme jako „panikaření“. Nejedná se o paniku v pravém slova smyslu, ale o takové projevy, kterými se demonstruje uvěření panické zprávě vzhledem k budoucímu vývoji situace – jak se zachovat preventivně, co dělat, abych předešel nejhoršímu, jak se zabezpečit pro situaci, „co kdyby…“. Toto panikaření je posilováno podobným chováním ostatních, a to mnohdy vnitřním poukazováním na to, že pokud nebude jednat obdobným způsobem jako ostatní, může na to osobně doplatit.“13 Panika se chápe jako jeden z projevů typických pro davové chování. Dav zachvácen panikou není schopen střízlivě hodnotit situaci. Vědomí je zúžené pouze na jednu emoci strach a pocit absolutního ohrožení. Panika znamená rozklad jakékoli sociální vazby. Slovo panika je často aplikované na striktně individuální, špatně přizpůsobivé reakce nebo na dezorganizací původem ze strachu.

5.3.1 Kolektivní panika Existuje mnoho rozdílných důvodů pro kolektivní paniku: několik osob, v sociálním styku zároveň předvede prudký strach a všichni utíkají (nebo předvedou dezorganizací), nebo zůstanou nehybní. každý individuální strach a jeho vyhodnocení nebezpečí jsou argumenty nebo signály, které přijímá od jiných. útěk je indikován jako jediný myslitelný způsob řízení, který předává signály od ostatních. obvyklé pravidla, pro které individua upravují své chování, jsou anulovány. V dramatičtějších případech kolektivní paniky, lidé šlapou jeden po druhém ve zvláštním úsilí dosáhnout bezpečnost. Čtyři typy příčin kolektivní paniky jsou obecně známy. Nejprve se kolektivní panika objevuje v druhu situace, která vzbuzuje strach v každém jednotlivci.

13

MIKŠÍK, Oldřich, Hromadné psychické jevy: psychologie hromandého chování. 1st edition. Praha: Karolinum, 2005. Jevy spontánní hromadné nákazy, 113s.

25

Proto psychologické příčiny individuální paniky jsou též základními příčinami kolektivní paniky. Kolektivní panika se objevuje jen, když lidé vnímají nebezpečí, které je okamžité a kruté, když vede jen o omezeném počtu únikových cest a když věří, že tyto cesty se zavírají, takže čas na útěk je extrémně omezený.

5.4 Davová hysterie Zvláštním projevem kolektivního chování a paniky je davová hysterie. Jedná se o hromadné iracionální řízení (i když jeho aktéři jej mohou považovat za velmi racionální, moudré a užitečné), kdy velké množství lidí začíná bez rozmyslu dělat to, co by nikdy neudělali, nebo své obvyklé chování stupňují do úrovní, kam se obvykle toto nemá šanci dostat. Lidé jednají v afektu a jejich čisté myšlení je zastřené strachem z toho, co bude, protože davová hysterie vzniká obvykle v situacích, jejichž vyústění není jasné, a proto se lidem může zdát, že se řítí do jakési "černé díry", tmavé budoucnosti. Název tohoto sociálního jevu je odvozen z psychické nemoci, která nese jméno hysterie. Slovo je řeckého původu. Tuto nemoc lze popsat jako nervové "zhroucení se", kterým postižený uniká ze situace pro něj nesnesitelné. Takže může sloužit jako jistý druh ochrany. Je to psychoneuróza projevující se vzrušením, přehnaným citovým počínáním se sklonem k dramatizaci, kolísavostí nálady, zvýšenou sugestibilitou, eventuelně i záchvaty (bezvědomím a křečemi). Tedy dá se říci, že i davová hysterie, "nemoc" davu má stejné symptomy, dav utíká z nesnesitelné situace, utíká se do řízení bez rozmyslu, je vzrušený, dramatizuje ... My známe projevy davové hysterie také - vždy, když bylo ohlášeno zdražení benzínu, davová hysterie se projevovala u benzínových pump. Když zkrachuje banka, davová hysterie se projevuje i tam.

26

6 Davová psychóza Jiným zvláštním příznakem jakési "nezdravosti" davu je davová psychóza. Nejlépe je možné ji vysvětlit asi pojmy zmanipulován dav až hypnoticky ovládnut vůdcem. Je to stav určitého duševního napětí, rozruchu, příznačný pro davy. Samotná psychóza je opět slovo řeckého původu, v medicíně znamená "všeobecný neklidný duševní stav nebo poruchu duševní rovnováhy až slabomyslnost". Za projev davové psychózy by se zřejmě daly označit různé davové sebevraždy, zvláštní chování v náboženských sektách, o nichž občas informují média (např. upálení se asi pět set členů křesťanské sekty v Ugandě).

6.1 Kolektivní chování Kolektivní chování řadíme k neuspořádaným formám soužití. Kolektivním chováním označujeme to, pokud lidé stejně reagují na společný podnět např. zaujme je havárie na ulici, jdou na koncert, diskotéku... Kolektivní chování řadíme k nahodilému spolužití, protože neprobíhá v stabilních teda pevných skupinách lidí. Probíhá pouze v náhodných seskupeních lidí, přičemž se nemusí lidé vzájemně ani znát, měli stejný zájem a všichni na něj stejně reagovali, např. se zúčastnili stávky. Kolektivní chování se vyznačuje emotivností, spontánností, impulzivitou, náhodností. Při kolektivním chování se často porušují sociální normy. Kolektivní chování je pouze dočasné, netrvá dlouho, dříve nebo později zanikne. Kolektivní chování má dva druhy, a to dav a masu.

6.2 Dav - Davové chování Za dav považujeme, takové seskupení lidí, které se nachází ve stejném čase na stejném místě, přičemž je spojuje společný zájem, postoj nebo přesvědčení a jednají jeho jménem. Davové chování trvá zpravidla krátce. Lidé se v davu chovají následovně: Jsou více ovlivnitelní, než když jsou sami Mají pocit anonymity Jednají emotivněji, impulzivněji než když jsou sami Lidé v davu mají pocit nezranitelnosti Mají větší odvahu, jistotu a sílu

27

„Chování davu je nezměnitelné (nebo snad změnitelné v mnohasetletém horizontu) a není možné je kultivovat žádnou výchovou nebo restrikcí. I přesto je ale nutné se takovému nebezpečí bránit. Ve chvíli, kdy jsou již zfanatizované masy ovládané masovou hysterií, pochodují městy, je pozdě na individuální výchovu a osvětu a je nutné, aby státní moc ochránila občany pomocí jakýchkoliv prostředků. Není tady na místě bázlivý nebo liberální přístup. Dlouhodobě je ale nutné vést již od dětství lidi k takové sebeúctě, která by jim včas bránila v podlehnutí psychologii masy a která by vedla k důvěře ve vlastní rozum a svědomí.“14 Pod pojmem dav si můžeme představit různé společenské, politické a kulturní události, jako např. manifestace, mítinky, sportovní či společenské akce, ale i davové situace při ohroženi na životě (požár, válka, přírodní katastrofy). Ve srovnání s individuálním chováním jednotlivce má chování v davu svá specifika. Závisí také na druhu situace. Jinak se chováme na koncertě, jinak během požáru. V davu se ztrácí vědomá osobnost a city i myšlenky jedinců jsou zaměřeny stejným směrem. Tvoří se přechodná kolektivní duše, která pak tvoří jedinou bytost a je podrobena zákonu duševní jednoty davu. To způsobuje, že lidé myslí, cítí i jednají jinak, než jsou sami. V chování davu se projevuje neuvědomělost. Jsou pro něj charakteristické ty neuvědoměle prvky, které má většina příslušníků té rasy. Dav není schopen činů, které vyžadují vyšší inteligenci. Le Bon ve své knize o davu říká: „V běžném smyslu znamená slovo dav shromáždění jakýchkoliv jedinců bez ohledu na jejich národnost, povolání nebo pohlaví a bez ohledu na náhodu, která je svedla dohromady.“15

6.2.1 Druhy davu 1. náhodný dav - vzniká např. tehdy, jestliže pozornost kolem jdoucích zaujme havárie, výklad v obchodě, pouliční prodejce. Lidé, kteří se roztřídí kolem takové události, označujeme jako náhodný dav. Trvá krátce a lidé vzájemně buď nejsou v interakci, nebo jen v omezené interakci. 2. konvenční dav - vzniká tehdy, pokud lidé s cílem dosáhnout určitý zážitek se soustředí na jednom místě,

14

CANETTI, Elias: Masa a moc. Praha: Arcadia, 1994. Případ Schreber: Druhá část, 575 s. LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha: KRA, 1994. Obecná charakteristika davů – Psychologický zákon jejich duševní jednoty, 13s. 15

28

říkáme jim i diváci nebo obecenstvo. Tento dav tvoří lidé v divadle na koncertě, v kině nebo na sportovním zápase. V tomto davu se respektují soc. normy např. předvolební kampaně. 3. expresivní dav - tvoří ho lidé, kteří chtějí mít nejen určitý zážitek, ale to co cítí a prožívají, chtějí dát i určitým způsobem najevo, chtějí to projevit. Expresivním davem jsou lidé na diskotéce, na koncertech, i na sportovních zápasech. 4. aktivní dav - v tomto davu lidé nejen dávají najevo, co cítí a prožívají, ale jménem toho chtějí i něco udělat. Chtějí udělat něco pro někoho nebo něco proti někomu nebo něčemu, např. linčující skupina, násilná demonstrace. V tomto davu se porušují sociální normy. 5.protestný dav - je kombinací konvenčního a expresivní davu.

6.3 Masa - Masové chování Při masovém chování lidé nemusí být ve stejném čase na jednom místě. Za masu považujeme skupinu lidí, kteří jsou ve stejném čase na mnoha lokacích, přičemž i tyto lidi spojuje stejný zájem, postoje a přesvědčení a všichni jednají jejich jménem. Masou jsou např. všichni lidé, kteří ve stejném čase sledují tentýž TV program nebo jsou to lidé, kteří například ve stejném období vyznávají stejný styl hudby atd. “Je pochopitelné, že zpravidla stojíme na straně „oběti“ manipulátora. Ale i ti, kteří manipulaci používají, zaslouží pozornost. Manipulátor manipuluje proto, že je to způsob, jak přežít. Takovýto obranný mechanismus se vytváří od dětství (z jakých důvodů, o tom odborníci vědí zatím málo) a postupně se zautomatizuje. Stává se jediným možným způsobem chování a komunikace. Skutečných manipulátorů není mnoho, jen cca 2 – 3 % dospělých osob. Otázkou je rovněž, kolik lidí si své chování jako manipulativní uvědomuje – odhaduje se, že přibližně pětina. Ti se těší ze své moci a zaměňují své chování za inteligenci. Většina manipulátorů však nemanipuluje vědomě, aspoň ne zcela vědomě. Neuvědomují si, co svým blízkým způsobují. Podsunutá rozhodnutí jiných, ze kterých mají zisk oni sami, si vykládají jako důkaz lásky, přátelství, respektu, zásluhy nebo autority.

29

Tolerance, empatie a snaha o porozumění nemohou manipulátorovi v ničem pomoci. Neochrání nás, dokonce se nám stanou zdrojem ještě většího trpení. Ve vztahu s ním není možné zachovat si spontánnost, autenticitu a svobodu. Proto musíme v kontaktu s ním používat jiný způsob komunikace, než na jaký jsme zvyklí. Jasně se zde narušuje jeden z psychologických mýtů o tom, jak se máme za každou cenu snažit chovat autenticky a spontánně ve vztahu s každým, vždy a všude.“16

6.3.1 Druhy masy: 1. šíření zvěstí - jde o šíření určité informace, která zaujme pozornost lidí a kteří se pak podle ní chovají. Zvěsti se šíří velmi rychle a nedají se zastavit. Informace, které se takto šíří mohou a nemusí být pravdivé. Obsah informace se v procesu šíření často mění a na konci může mít zcela jinou podobu, než v době kdy vznikla. Šíření zvěsti může vyvolávat paniku a masové chování přejde do davového chování. Šířením zvěstí může být např. neoficiální informace, že v blízké budoucnosti zkrachuje jedna banka a její klienti se snaží čím dříve si vybrat své peníze. 2. módní, konjuktivní chování - vzniká tehdy, pokud lidé podlehnou nějaké módní vlně, např. podlehnou stejnému stylu hudby, upřednostňují podobný styl oblékání, nosí stejné účesy. Módní chování může dojít např. i ve zdravotnictví, kdy lidé vyhledávají určitý typ léku, nebo např. v zahradnictví: pěstování tulipánů, muškátů. 3. masová komunikace - jedná se o předávání informací v důsledku technologického rozvoje, čímž dochází k ovládání sociálního prostoru, a tím i k ovlivňování masy obyvatelstva. Jejím prostřednictvím dochází k rozdělení komunikačního systému, v rámci něhož je nejvíce ovlivnitelnou skupinou městské obyvatelstvo, které bývá zpravidla technicky vyspělejší v porovnání s venkovem. 4. institucionalizace jednání - je ustanovené, stereotypizované, rutinní způsob chování, které je běžné v určité skupině či kultuře. Jde o jednání, které se očekává od všech, kteří chtějí v dané skupině platit za

16

VALIŠOVÁ, Alena. Rozvíjení zdravého sebevědomí: Prevence manipulace. Týdeník Veřejná správa [online].

2007, 14, [cit. 2011-02-15]. Dostupný z WWW: .

30

„domorodce“. Tento způsob očekávaného chování umožňuje vysvětlit pravidelnost sociálního života jako produkt činnosti samotných aktérů sociálního dění.

6.4 Shromáždění lidí Shromažďování lidí má nové, zvláštní vlastnosti, které jsou určovány: 1. Příslušnost k davu - jedinec se stává anonymní. Může uvolnit pudy a instinkty. Ztrácí se tak i pocit odpovědnosti. 2. davu působí nákaza - každý čin, myšlenka, cit je nakažlivý a jedinec se vzdává svých zájmů ve prospěch davu. 3. Působení sugesce - jednotlivec se stává součástí davu ve zvláštní situaci, kdy si není vědom svých činů. Proto je davové chování na nižší úrovni inteligence než chování jednotlivce.

6.4.1 Vlastnosti davu Z výše uvedeného plynou následující vlastnosti davu: 1. Popudlivost, proměnlivost a dráždivost. - dav jedná pod vlivem různých podnětů. Je velmi proměnlivý a popudlivý. Reaguje různě, často agresivní na překážky. 2. Lehkovážnost a sugestibilita. - dav je lehkovážný, protože jeho chování je neuvědomělé, podléhá sugesci. Kvality jednotlivce jsou bezvýznamné - zanikají. 3. Přehnanost a zjednodušení citů v davu. - v davu jsou pouze extrémní projevy citů - velmi jednoduché, nebo přehnané. Jejich prudkost zvyšuje i to, že lidé nemají pocit odpovědnosti a tak se dopouštějí i takových činů, které by jako jednotlivci neučinily. 4. Nesnášenlivost, autoritativnost a konzervativnost. - dav má vyhraněné názory. Nepřipouští žádnou diskusi, nebo argumentaci. V názorech na pravdu a lež využívá své síly. Je konzervativní, protože je ovládán neuvědomělostí a jeho konservatismus je neodstranitelným. 31

5. Mravnost davu. Dav experimentuje. - je schopen extrémních činů (vražda, zločiny), ale i oddanosti a nezištnosti (k davu).

6.5 Chování davu Chování v davu je závislé na charakteru situace. Obecně je pro něj charakteristické řízení pod vlivem afektu, bez racionality. V podmínkách davu působí na člověka psychologické mechanismy, které vedou ke třem druhům chování: 1. k sobě - členové pociťují závislost na druhých a snaží se o soudržnost skupiny 2. od sebe - nezávislé formy chování. Členové pociťují nezávislost řešení své situace 3. proti sobě - chování zaměřené na vlastní ochranu, proti jiným Charakteristická pro účastníky davů situace je emocionalita, citlivost, ne jen k sobě, ale zejména na projevy chování jiných v dané situaci. Vytváří se davová citlivost, která se přenáší a uchvacuje účastníky. Pro soudržnost demonstrující skupiny je tedy podstatné, nakolik přítomní jedinci cítí příslušnost k danému sociálnímu souboru a jak dalece spojují jeho osud se svým osudem.

6.5.1 Mechanismy působící v chování davu V chování davů působí následující mechanismy: 1. sugesce - na základě emocionálního zabarvení, nekriticky a automaticky se šíří v davu 2. nákaza - spontánní osvojení si chování jiných 3. napodobování – vědomé nebo nevědomé reprodukci chování jiných 4. ovlivnění a přesvědčování - cílevědomé působení na dav s použitím argumentů, ve snaze zabránit davu situaci (při shromážděních, demonstracích). Tyto mechanismy většinou působí společně. Jelikož jejich základ tvoří emoce, které mají silný účinek s projevy davového chování. V krajních případech mohou vyústit do paniky, způsobenou zprávami o nebezpečí. Takový typ zpráv vyvolává úzkost, napětí, obavy o přežití. Často mohou být záměrně zkreslené. (Před 2. světovou Válkou v Americe zpráva o invazi Marťanů - panika; reálné zprávy - přírodní katastrofy)

32

Skutečnými situacemi, které zastihnou lidi nepřipravené a opravdu v ohrožení. Panika se zvyšuje, čím je situace bezvýchodná. Doprovází ji psychické selhání a citové vzrušení. Chování v davových situacích je závislé na druhu a zaměření davu. Nejzákladnější dělení je na náhodné a organizované davy.

6.6 Druhy davu dle analýzy chování Pro analýzu chování je však lepší být konkrétnější a dělit jej s ohledem na konkrétní druh, situaci, zaměření davu.

6.6.1 Davy při hudebních skupinách Davy při hudebních skupinách mají výrazné emocionální cítění, kdy je spojuje hudba a její emocionální a estetické prožívání. Chování je ovlivněno průběhem koncertu, typem hudby, konkrétní písní. Může vyvolat i afekt s fyziologickými a tělesnými projevy, ztrátu vědomí, nekontrolované, stereotypní pohyby, ale i agresi, ztrátu kontroly chování jednotlivce. „Různé koncerty a festivaly jsou velice přitažlivé pro mládež, která tak může projevit svou sounáležitost s vrstevníky. Hudební produkce nabízí hluboký prožitek, možnost volného sebevyjádření a umocnění prožitku rytmu ve společnosti stejně naladěných lidí. Některé party přicházejí, aby nahromaděné napětí ventilovali jinak než hudebními prostředky (např. alkoholem, nebo drogami) – chtějí vyvolat ovzduší vhodné pro svou agresivní seberealizaci. Během těchto produkcí se vytváří skupinové normy závazné pro chování všech členů; uplatňuje se princip sounáležitosti. Na účastníky je možné pohlížet jako na soubor jedinců, kteří záměrně vyhledávají silné emoční prožitky spojené s hromadnou účastí na specifické hudební produkci. Jednotná síla prožitků však není nezbytná.“17

6.6.2 Davy při náboženských obřadech Davy při náboženských obřadech jsou podřízené přesné režii, programu a účastníci mají vymezené svá místa. Lidé je přijímají spontánně. Nesou se v duchu slavnostním atmosféry, podporované společným zpěvem nebo modlitbami. Jsou umírněné a zaměřené jen na provedení daného obřadu. Výjimkou jsou sekty - hromadné sebevraždy. Například událost v Jonestown je citována jako největší masová sebevražda v moderní historii, kdy kromě senátora Ryana a jeho doprovodu zemřelo 909 lidí z Chrámu lidu, z toho

17

MIKŠÍK, Oldřich, Hromadné psychické jevy: psychologie hromandého chování. 1st edition. Praha: Karolinum, 2005. Masové hudební produkce, 194s.

33

276 dětí. Pozůstalí obětí většinou nesouhlasí s termínem sebevražda, protože se domnívají, že Jim Jones si smrt svých lidí vynutil pod pohrůžkou násilí ozbrojenců.

6.7 Shromáždění, manifestace Shromáždění a manifestace mají také určitou režii a organizovanost, přičemž významnou roli hraje vůdce, který ovlivňuje atmosféru. Důležité je na kolik naváže kontakt a shodu s davem v názoru na objekt, kvůli kterému se sešli. Přes emocionální projevy a schopností řeči, dokáže dav manipulovat. (Hitler - masová hysterie)

6.7.1 Útočné a agresivní davy Jejich cílem je ovládat, získat moc, postavení, případně ničit. Vycházejí z nedostatku a jsou zaměřeny na objekt, který může tento nedostatek odstranit. Motivem může být hlad, touha po moci, ničit, zachování existence, nebo strach z ovládnutí jinými. Společným znakem je destruktivní chování, ničení, protože neexistuje žádná jiná možnost (Skinheads). Mohou být omezeny na určitý čas a místo (fotbalové zápasy - spory fanoušků).

6.7.2 Ohrožení na životě Požáry a přírodní katastrofy zastihnou lidi nepřipravené. Silně se projeví pud sebezáchovy, který vstoupí do "stádného charakteru", což vede k panice. Rychle se rozpadá skupinová soudržnost, ztrácí se racionální uvažování (vede jen ke zhoršení situace - ucpání východů). Účastníci davu si neuvědomují, že jsou součástí davu. „Člověk se ve vyhrocených životních kontextech nemusí nalézat jako izolovaný jedinec, ale ve společenství s druhými lidmi, kdy pro ostatní může být daná situace obdobné psychické účinky nebo dopady – hovoříme o psychické zátěži hromadné povahy. Chování člověka v podmínkách hromadné psychické zátěže nelze vyvodit z prostého souhrnu individuálních psychických vlastností, stavů, schopností a vztahů. Vytváří se specifické sociální ovzduší společných postojů a prožitků na základě aktualizace, působení již vzpomínaných mechanismů sugesce, emocionální nákazy a následovnictví.“18

18

MIKŠÍK, Oldřich. Hromadné psychické jevy: psychologie hromandého chování. 1st edition. Praha: Karolinum, 2005. Hromadné působení psychické zátěže, 91-94s.

34

7 Fanatismus Fanatismus je osobnostním strukturou spoluurčenou na omezené obsahy a hodnoty vtažené osobní přesvědčení s vysokým stupněm identifikace, která je udržována, nebo sledovaná se značnou intenzitou, stálostí a důsledností. Trvá neschopnost dialogu a kompromisu s jinými systémy a lidmi, s nimiž se bojuje jako s vnějším nepřítelem nasazením všech prostředků a v souladu s vlastním svědomím.

7.1 Esenciální fanatismus Esenciální fanatismus vzniká sám od sebe. Vyvěrá z části psyché, která k němu má sklony. Je ovlivněn i okolnostmi a sociální situací. Jsou to lidé se sklony k extrémům, pramenících z jejich vysoké vnitřní dynamiky. Při fanatismu vzniká opojení, uchvácené ideou (obdobné jako u umělce). To se stává hnací silou, fanatickou energií, se kterou tuto ideji následuje. Můžeme sledovat typické potřeby pro esenciální fanatismus: - nutnost sebepotvrzení - podpořit vlastní hodnoty, potvrdit vlastní osobu - potřeba absolutní platnosti zastupovaných idejí a eliminace jiných myšlenek - potřeba agresivního prosazení vůči lidem odlišného myšlení - potřeba konsekvence, tedy striktní dodržování vlastní linie a odmítání kompromisů Dále sem patří potřeby jistoty, kotvení, autority, identifikace, dokonalosti a jednoduchosti. Indukovaný fanatismus vzniká pod strhujícím efektem skupiny a davu.

7.2 Částečný fanatismus Vlivem přežití aktivit fanatického hnutí, vzniká sekundární fanatická spolupráce. Nazývá se i částečný fanatismus, protože nemusí k fanatickému prožívání stáhnout celou osobnost. Jsou mu náchylnější jedinci s nejasnou hranicí osobnosti, kteří mají sklony k identifikaci s velikány. Jak podnětem pro jeho vznik může být nutnost změny, vyvolaná neuspokojivou osobní nebo sociální situací. Musí být vedena respondentům idealistickým nadšením a cílem.

7.3 Fanatismus, vůdce a sugesce Poslušnost je jednou ze základních hodnot, na níž je fanatismus postaven. Jde o její autoritativní charakter. Jedinec potřebuje vůdce, protože nemá vlastní náhled, není schopen spekulace. Může se vyvinout na masochismus nebo sadismus vůči jiným lidem. 35

Charakteristický je i skupinový narcizmus. Jednotlivec nevystupuje sám za sebe, ale za skupinu, ke které přísluší. Zvedá si tak vlastní sebevědomí. Myšlenky se ve fanatických hnutích šíří prostřednictvím sugesce. Důležité je, aby měl jedinec pocit, že na myšlenku přišel sám, že je jeho vlastní. Důležitou roli hraje i psychologická epidemie, nákaza (křižácké výpravy, čarodějnice). Výzkumy zjistili, že i sebevražda má sugestivní účinek. Pokud někdo spáchá sebevraždu, někdo z blízkých se o ni pokusí také. Hromadné sebevraždy se však dějí pod masivním nátlakem vůdce. Pro vůdce je důležité mít charisma a osobnost. Protože osobní závislost je účinnější než ideologická.

7.4 Fanatici Fanatici jsou přesvědčeni, že stojí za velkou věcí. Přinášejí lidstvu spásu, lepší budoucnost. Proces identifikace s ideálem začíná s nespokojeností v životě. Jedinec si ji kompenzuje přijetím ideálů. Z vyrovnání se stane hyperkompenzace, smysl života je fixován na jeden ideál. Dochází k strnulosti postojů. Členové fanatického hnutí často dělají věci, při kterých by se mělo ozývat svědomí. Svědomí je také zmanipulovatelné. Pokud se jedinec nadchne pro nějakou myšlenku a podporuje ji, může manipulovat na úrovni nejvyšších hodnot. Později z vlastního nitra se vede k strnulé a nekompromisní fixaci. Způsob myšlení a vidění světa je založen na jednoduchém schématu zla a dobra. Přičemž cílem je vymetení zla. Zastávaná myšlenka má absolutní platnost. Nic ji nesmí ohrozit. Mají zájem o vlastnictví nesporné pravdy. Z toho vyplyne neohroženost a nezpochybnitelnost hodnot. Souvislosti jsou zjednodušené vyloučením rozporuplných faktů. Fanatik musí být neustále obklopen nepřáteli. Přispívá k tomu i pravidelný výskyt paranoie u těchto lidí. Také náhodu považují za útok vůči své osobě. V ostatních často vidí své nepřátele. To jim způsobuje obtíže v každodenních mezilidských vztazích. Nejsou schopni opravdové lásky k druhému. Milují více myšlenku než lidi. Jsou jí absolutně oddaní, což blokuje a narušuje jejich emoční vztahy. V afektivní oblasti se projevuje strnulost a rigidita. Narušený je i vztah k vlastnímu tělu. Projevuje se tvrdostí vůči sobě, ale i vůči jiným. U těchto lidí netřeba hledat empatii, ale sympatie k jiným, zejména ne vůči jejich nepřátelům. Proto jsou schopni se dopouštět brutálních činů. Ve fanatických hnutích je více mužů než žen. Možná to vysvětlit i komplexnější emocionalitou a lepším vztahem k vlastnímu tělu. Členem hnutí se stává i člověk, který trpí pocitem méněcennosti. Kompenzuje si ji příslušností ke skupině. Použije se potřeba sebepotvrzení, potvrzení vlastních hodnot. Při dosahování cílů si kompenzuje své nedostatky. Pocit vlastní dokonalosti je důležitý zejména z hlediska nenapadnutelnosti jeho cílů. Dochází k ztotožnění s ideálem, který přijme a chápe 36

jako součást sebe samého. Jeho ztráta je stejná jako ztráta důležitého orgánu. Fanatismus pomáhá potlačovat pochybnosti o sobě. Pokud se objeví pochybnosti o myšlence hnutí, jsou potlačeny ještě větším nasazením za ni. Klasický fanatik se považuje za čistého a dobrého. Nečisté a špatné je to, co brání. Každé fanatické hnutí potřebuje a najde si černé ovce, zlo, proti kterému vyvíjejí agresi (čarodějnice, židé, kacíři). Od fanatické agresivity, bourání s čistým svědomím k pudovému sadismu je jen malý krůček.

7.4.1 Osobnost fanatika Pokud bychom podrobnější mluvili o osobnosti fanatika, vyšly by nám některé společné rysy chování: 1. Schizoidní okruh Projevuje se zejména psychickou strnulostí v myšlení. Jedinec se v životě fixuje pouze na jeden bod, jednu myšlenku. Dochází také k nedostatečné identifikaci s myšlenkou, s níž je propojené absolutně všechno v jeho životě. Každá válka je hned světovou válkou. 2.

Obsedantně struktura nebo fanatická oběť

Je založena na vnitřním nutkání, že něco musím. Projevuje se jako poslání a plnění poslání. Jedinec se upne na tuto myšlenku. Cílem je absolutní věrnost, což je pro fanatiky nejvyšší stupeň svobody. Pro oběti to může mít hrozné následky. 3.

Hysterie, fanatická hysterie

Jde o ochotu okamžitě se poddat podnětu, dojmu a extrémům. Typickým příkladem je Hitler a jeho vliv na lidi. To, že se člověk stane fanatikem, nepodmiňuje pouze jeho osobnost. Jde o systémové působení několika faktorů i s vnějšího světa.

7.5 Fanatismus a agrese I při agresivitě hovoříme o kompenzaci. A to o kompenzaci vlastního existenčního deficitu a dezorientace příslušnými aktivitami, doprovázenými silným pocitem nenávisti. Agrese je spojena i se žárlivostí a závistí. Nahromaděná energie je odváděna směrem ven, tedy násilím, zejména tehdy pokud jedinec nemá jinou možnost. Spojení s fanatismem se však z agresivity, která je v každém z nás, stává nebezpečný element chování. 37

8 Agrese Agresí a násilím můžeme označit nemocné, nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy. Násilí na člověku postihuje především jeho sociální chování. Vyvolává strach a obavy, aktualizuje existenční obranné procesy. Doposud je definice násilí velmi nepřesná. Jisté ale je, že představuje jednu z nejtrvalejších sociálních skutečností, i když v různém rozsahu a různé intenzitě.

8.1 Agrese a emoce Emoce, které doprovázejí lidí po celý život, se projevují i v neobyčejně specifické a společensky nebezpečné formě, kterou nazýváme agrese. Jak agresi označujeme za útočné chování, které obvykle nastupuje jako reakce na skutečné nebo pouze zdánlivé ohrožení vlastní moci, nejčastěji jako projev hněvu. Sociologický význam agrese navíc obsahuje i záměr, tj. poškozování (druhého nebo i sebe). Setkáváme se s ní jako agresí individuální, skupinovou (příp. kolektivní), ale i davovou.

8.2 Hostilita jako příčina agrese Pojem hostilita používáme k označení všeobecně nepřátelského postoje vůči lidem nebo společnosti. Uvádí se, že hostilita může být složkou agresivity, ale nemusí nabýt charakter agresivity. Znamená to tedy, že hostilita se nemusí projevovat agresivním chováním, často se projevuje v tom, že jednotlivec se negativně vyjadřuje o někom, přeje mu neúspěch, který si upřímně přeje, nejraději by přivodil na osobu nebo skupinu, kterou nemá rád, chorobu nebo potíže. Hostilita proto může být příčinou agrese, ale agrese může mít i jiné příčiny.

8.3 Projevy agrese Z hlediska jednotlivce zjišťujeme negativní účinek agrese, který se projevuje v ohrožení individuálního zdraví, protože agresivní myšlenky, impulsy i samotné řízení mohou negativně ovlivňovat nervovou soustavu, vyvolávat tenzi, neustálé napětí, strach, vyvolávat psychózu, následně onemocnění, např. žaludku (vředové onemocnění), srdce a podobně. Z hlediska společnosti si projevy agrese zaslouží zvláštní pozornost, neboť agrese dokáže ohrozit lidské soužití, fungování sociálních systémů a také samotnou existenci lidstva. Projevuje se citelným způsobem (bití, trhání, kousání) nebo skrytě (např. pomluva, ponižování).

38

V literatuře jsou známy 3 skupiny teorií agrese: - pudové instinktivní teorie - teorie frustrace - teorie sociálního učení, považující agresi za naučenou odpověď. Jedním z projevů agresivity, hostility i násilí je osobitý komplexní (multifaktoriální) sociálně - patologický jev, který obecně nazýváme týráním, zneužíváním a zanedbáváním dětí. Osobité formy projevu vstupuje ve škole, kde se projevuje jako růst násilí. I když na individuální úrovni existuje představa o ovládnutí lidské agresivity (např. antiagresivní trénink, psychoanalytické techniky rozhovoru, zvyšování sebeoceňování, sebehodnocení...) a makrosociální úrovni neznáme účinné postupy překonávání agrese a agresivity. Agresivita je tedy prožívaný stav a agrese je pozorovatelné chování, které je vyjadřované fyziologicky vegetativním podrážděním a směřuje k použití fyzického nebo psychického násilí proti osobám nebo věcem, aniž by pro to existovaly rozumné nebo adekvátní příčiny.

8.4 Druhy agresivního chování Agresivní chování lze rozdělit následovně: a. mentální (představy) b.

verbální (nadávky)

c.

neverbální (mimika, gesta)

d.

grafické (kresby)

e.

útočné (útoky směřující proti objektu = vandalismus, nebo proti osobám beze zbraně nebo se zbraní).

8.5 Násilí O násilí mluvíme zpravidla v souvislosti s kriminalitou, často hovoříme o násilí v rodině, násilí proti ženám, o násilí ve školách, v armádě a dalších specializovaných společenských institucích, ale i o specifickém "každodenním" násilí, násilí "na ulici", o násilí skrytém a otevřeném. Násilí nejčastěji označuje jednorázový fyzický akt, resp. postup, při kterém člověk způsobuje újmu druhému člověku. Jiná charakteristika násilí hovoří o jakýchkoli aktech, včetně zanedbávání, které ovlivňují život, fyzickou a psychickou integritu nebo svobodu jednotlivce, nebo poškozují rozvoj jeho osobnosti. Základem násilí je především fyzické násilí. Jeho charakteristickým znakem je úmysl.

39

Násilí není žádnou "náhodou" ani "osudem". Je následkem stejného druhu lidského jednání, které je záměrné. Mnozí autoři považují i psychické násilí pouze za formu obavy před možným fyzickým, resp. tělesným násilím. Násilí, včetně násilí páchané mládeží, lze současně označit i jako specifické lidské chování, směřující k prosazování splnění přání, zájmů, zákonů, příkazů apod. nejčastěji spojované s mocí, příp. nadvládou. Násilí je současně neobyčejně komplexní fenomén. Zejména v období posledních desetiletí volí stále větší procento mládeže cestu násilí za vlastním akceptováním, v boji za uznání, za skupinovým nebo společenským vzestupem, příp. na cestě za zaujetím určité pozice. Jelikož současná společnost současně s procesy individualizace vytváří v tržním hospodářství neustále rostoucí individuální konkurenci, mládež je nucena do svých životních konceptů a plánů zařazovat stále více násilných prvků ve svém chování. Je však důležité uvědomovat si rozdíl mezi "nevinnými" dětskými hrami a situacemi, ve kterých záměrem dětí je ubližovat druhým za účelem uspokojení jakési "zvrácené" potřeby. K rozvoji chování mládeže se stále větším počtů násilných prvků přispívá sociální úspěšnost resp. efektivnost takového chování, tedy získávání stále větších pozitivních zkušeností s násilím, zejména v problémových situacích. Mnoho vlivných psychologů tvrdí, že agrese je - stejně jako většina ostatního lidského chování, například tanec, vaření, nebo hra na kytaru - naučená, to znamená, že si ji člověk osvojí na základě zkušenosti (buď vlastní, nebo zprostředkovaně - pozorováním toho, co se kolem něj děje). Podle nich je člověk agresivní proto, že se naučil, že se to vyplatí, že pomocí agrese lze dosáhnout věci, které by se za normálních okolností dosáhnout nedali. Agresivní sklony se u člověka utvářejí v prvních letech života. Z dítěte se stává vysoce agresivní člověk postupně, a to tak, že si pamatuje ty způsoby svého jednání, které vedou k úspěchu (např. malé dítě udeří jiné dítě, aby se zmocnilo jeho bonbónu). Když dopustíme, aby mělo dítě úspěch se svým agresivním chováním, vytvoří si hodně agresivních scénářů. Ze scénářů, které používá, si postupně odvozuje zásady, podle nichž se řídí v nové situaci. Tak dospívá k názorům, postojům a hodnotám, které nakonec řídí jeho chování. Nejde o to, jaké názory nebo hodnoty teoreticky uznává, ale o to, jaké ve skutečnosti uplatňuje.

8.5.1 Násilí a bolest Neodmyslitelnou kategorií násilí je bolest a hrozba bolesti. Bolest spojuje pachatele a jejich oběti. Pachatelé bolest způsobují, jejich oběti bolest pociťují a prožívají. Bolest si mohou ještě před pácháním násilí představovat ve své obrazotvornosti jak pachatel, tak oběť a to i mnohem intenzivněji než ve skutečnosti. Bolest dokáže ochromit a 40

zablokovat jakékoliv racionální chování, včetně chování sociálního. Dokáže zbavit člověka jeho lidské důstojnosti, zredukovat člověka na biologickou bytost a vědomě dostat člověka na úroveň "rostlinné říše", tedy na úroveň, která končí až tehdy, když z důvodů bolesti vypoví vědomí. Násilí, které způsobuje bolest, je zdrojem bezmoci oběti a současně projevem prožívání moci pachatele násilí nad svou obětí. V tom směru může být i pocitem uspokojení. Bezmocnost oběti je zpravidla cílem pachatele a délka přežívání bolesti může být plánovaná, chtěná, sloužící k podrobení oběti.

8.6 Týrání Na rozdíl od násilí, týráním rozumíme zpravidla ne jednorázový akt násilí, ale dlouhodobější proces, jehož podstata spočívá v nespravedlivém využívání fyzické, psychické nebo sociální moci vůči jiným, nejčastěji vůči těm, kteří nejsou schopni z nejrůznějších důvodů chránit sami sebe. Tento proces může trvat krátce, ale může přetrvávat i roky, může zvyšovat nebo snižovat svou intenzitu, může se vyvíjet ze zdánlivě zanedbatelných příčin. Samotné týrání nemusí přímo vést k fyzické bolesti. Hrozba smrti nebo ublížení na zdraví, výhrůžky týkající se blízkých osob, přátel či rodičů, je metoda vyvolávající strach oběti. Přitom ponižování a omezování svobody vedoucí až k destrukci vlastní osobnosti a vyvolání její závislosti na pachateli bývají mnohokrát častějším jevem, než samotné fyzické násilí.

8.7 Terorismus Zvláštním druhem násilí je terorismus, který vzbuzuje strach a hrůzu. Mívá zpravidla provokativní charakter, v ostrém rozporu s přijatými normami chování. Původně znamenal předvědeckou kategorii, používanou v běžném hovorovém jazyku. Dnes se pojem terorismus používá nejčastěji v souvislosti s existencí malých a extremistických skupin, jejichž činnost je motivována rasově, etnicky, xenofobně, příp. příslušností k některým sektám, ale i v souvislosti s organizovaným zločinem, kde tvoří jeho nejnižší stupeň.

41

ZÁVĚR V této práci jsem shrnula základní myšlenky týkající se psychologie davu a kolektivního chování. Uvedla jsem teorie představitelů, které podle mého názoru vytvořili nejvýznamnější práce v této oblasti. V první kapitole rozebírám obecné znaky kolektivního chování, definuji pojmy, kterými se v práci zabývám, uvádím hlavní teorie vzniku davů. Dále je uvedena teorie Sigmunda Freuda, v níž jsem pracovala zejména s jeho dílem Psychologie masy a analýza Já. Je to dílo, ve kterém je spojena sociálně-psychologická studie s psychoanalýzou a i pohled na problém psychologii davu je typicky "freudovský". To, co drží masu pohromadě, není nic jiného než libido, potřeba vůdce je opět libidózního charakteru. Činnosti jsou prováděny davem s cílem slasti. Gustave Le Bon vytvořil zřejmě nejvýznamnější teorii, která se zabývá davem a kolektivním chováním. Vypracoval teorie vzniku davu a šíření masových procesů, myšlenek na základě sugesce a nákazy. Jeho nejdůležitějším přínosem byl popis duše davu a znaků individua v davu, změny chování. U individua zaniká vědomí osobnosti a jeho myšlenky se ubírají směrem davu, jedinec nabývá destruktivní tendence a ztrácí se odpovědnost. Dav je nekritický a příliš snadno ovladatelný svým vůdcem či kýmkoli jiným. Klesá jeho inteligence, dav se stává primitivnější. William Mc Dougall se stejně zabýval inteligencí davu, pozoroval, že klesá, a proto vypracoval podmínky pro pozvednutí duše života davu. Současné směry v psychologii davu se nepříliš výrazně liší od předešlých, současníci vlastně ze svých předchůdců čerpají a jejich teorie jen doplňují o nové poznatky. V současných směrech se objevuje jakýsi dualismus davu, který je racionální i iracionální. Na jedné straně uznává potlačení osobnosti individua v davu, na druhé straně říká, že v davu vychází na povrch pravá podstata jednotlivce. Jako obvykle, není tedy možné určit, zda více ovládá dav jednotlivce, nebo mají jednotlivé individua větší vliv na dav. Celkově mohu říci, že i přesto, že v práci uvádím několik principů, na jejichž základě fungují davové procesy, žádný z nich nepřišel na podstatu toho, proč vlastně davové procesy a jevy existují, na základě čeho fungují, proč a jak vznikají. Ať jde o to, že dav umožní jednotlivci schovat se v anonymitě tak, že jeho výstřední chování zde není nápadné, a to tím více, pokud se takto chovají další stovky lidí, zda jde o to, že člověk v davu "ztrácí" odpovědnost a za jeho případné odsouzeníhodné chování ho nikdo trestat nebude, neboť v tom případě by musel být individuálně potrestán každý jeden člen davu .. Nebo se jako obvykle bude jednat "jen" o jakési biologické nebo chemické procesy v těle člověka?

42

Pokud je davové chování jen věcí hypnózy, pak to ale vždy závisí na hypnotizérovi. Ten by měl na škálu chování davu, a tedy teoreticky by měl být každý dav jedinečný, no davové chování je vždy nezávislé na vůdci, natolik podobné, že jeho osobnost zde zřejmě nehraje rozhodující roli. Projevy davu mají vždy stejné vlastnosti, přesně jak je uvádí Le Bon ve své studii. Dav je však přirozeným jevem v lidské společnosti, vždy zde byl a vždy zde také bude, už jen z důvodu, že lidé mají potřebu sdružovat se. A samozřejmě, proto, že více hlav vždy více dokáže. Existuje mnoho typů davů, jejich členění v práci uvádím, ale obecně je platné, že lidé se sdružují, pokud chtějí něco dokázat. Spojí své síly, utvoří dav, dají se jím strhnout a své projevy x-krát zesílí, aby dali najevo, co vlastně chtějí. Ta druhá strana může dav vyslechnout, splnit její požadavky nebo může shromáždění potlačit, to ale nezaručí, že se o nějaký čas neshromáždí znovu. Jestliže jsou požadavky davu trvale potlačovány, nedodržené a zcela ignorované, může dokonce vzniknout revoluce, a domnívám se, že právě v tomto případě jsou všechny deklarované vlastnosti davu nejvýraznější. „Davy hráli vždy významnou úlohu v dějinách, ale ta nebyla nikdy tak důležitá, jako v dnešní době. Neuvědomělá činnost davů, vstupující na místo uvědomělé činnosti jedinců, je jedním z hlavních znaků současné doby.“19 Z hlediska naplnění cílů mé bakalářské práce jsem se věnovala pojmu dav a jeho znakům chování z historického hlediska, kde jsem poukázala na definici davu podle Sigmunda Freuda, Gustava le Bona a Williama Mc Dougalla. Také jsem na základě jejich poznatků rozebrala davové chování, které vede k odosobnění jedince, a poukázala na to, jak se davové chování odráží na jeho individuálním já. Rovněž jsem se zmínila o znacích davového chování a masových psychických jevech.

19

LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha: KRA, 1994. Období davů, 5s.

43

Seznam literatury Monografické publikace: CANETTI, Elias. Masa a moc. Praha: Arcadia, 1994. 575s. FREUD, Sigmund. Psychológia masy a analýza ja. Bratislava: Archa, 1996. 108s. FREUD, Sigmund. Nespokojenost v kultuře. 1. vyd. Praha: Hynek, s.r.o., 1999. 141s. GIGANTÉS,Philippe. Magie moci. Praha. Metafora, 2003. 260s. GREEN, George; COTTER, Carolyn. Přestaňte být manipulováni: jak se zbavit tyranizování, šikanování a otrockého plnění příkazů. Praha: Pragma, 2000. 166s. HARDY, Thomas. Daleko od hlučícího davu. Praha: Svoboda, 1981. 388s. HLADÍK, Jaroslav. Společenské vědy v kostce pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2002. 108s. HUNT, Morton. Dějiny psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 708s. CHOMSKY, Noam. Člověk, moc a spravedlnost. Praha: Intu, 2005. 110 s. KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. 204 s. LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha: KRA, 1994. 150s. MIKŠÍK, Oldřich. Hromadné psychické jevy: psychologie hromadného chování. 1st edition. Praha: Karolinum, 2005. 269s. NOVOTNÝ, Petr. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. 118s. ORTEGA Y CASSET, Jose. Vzpoura davů. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 160s. REISMAN, David. Osamělý dav. 2. vyd. Praha: Kalich, 2007, 345 s.

44

RUSHKOFF, Douglas. Manipulativní nátlak: (proč tak snadno uposlechneme druhé?). Hradec Králové: Konfrontace, 2002. 265s. ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998, 269 s. VÝROST, Jozef; SLEMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. 2. vyd. Praha: ISV, 1997. 453s. ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998, 269 s.

Internetové zdroje VALIŠOVÁ, Alena. Rozvíjení zdravého sebevědomí: Prevence manipulace. Týdeník Veřejná správa [online]. 2007, 14, [cit. 2011-02-15]. Dostupný z WWW: .

45