PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA Katedra správní vědy a správního práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE Zveřejňování smluv a jejich registr v kontextu práva na svobodný přístup k informacím Vladislav Musil
2015
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé diplomové práce JUDr. Petru Kolmanovi, Ph.D., za odborné vedení, inspiraci a za jeho cenný čas, který mi věnoval. Dále děkuji Prof. Ing. Vladislavovi Musilovi, CSc., svému otci, za jeho shovívavost, podporu a za to, že je mi vzorem. Za to samé děkuji i své matce, Iloně Musilové, a svým prarodičům.
2
Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Zveřejňování smluv a jejich registr v kontextu práva na svobodný přístup k informacím zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
…………………………………….
3
Anotace Diplomová práce se zabývá problematikou smluv, ve kterých se nakládá s veřejným majetkem a které uzavírají orgány veřejné moci či jimi pověřené veřejnoprávní instituce. V první části práce jsou uvedeny mezinárodní a ústavní prameny politického práva na informace. Další část se zabývá kontrolou veřejné správy a eGovernmentem jako cestou k transparenci veřejné správy. Následující část se zabývá analýzou návrhu zákona o registru smluv v kontextu práva na informace a příslušné judikatury. V této části je také hodnocen přínos tohoto návrhu z hlediska prevence korupce. Poslední kapitola se zaměřuje zahraniční úpravy práva na informace a zveřejňování smluv a tyto úpravy jsou porovnávány s navrhovanou českou úpravou zveřejňování smluv a registrů smluv.
Klíčová slova registr smluv, kontrola veřejné správy, eGovernment, právo na informace, svobodný přístup k informacím, veřejné zakázky, zveřejňování informací, zveřejňování smluv
Annotation This thesis deals with contracts regarding the public procurement, which are concluded by public authorities. In the first part the international and constitutional sources of political right to free access to information are presented. Second part deals with the control of public authorities and with the eGovernment as a way to the transparency of public administration. The following part analyzes the draft of the Publication of Contracts Regarding the Public Procurement Act in the context of freedom of information. This part also evaluates the benefits of this draft in terms of prevention of corruption. The last chapter focuses on foreign legislation concerning Freedom of Information Acts and disclosure of contracts. This foreign legislation will be compared with proposed Czech legislation concerning publication of contracts regarding the public procurement and their register.
Key Words register of contracts, control of public administration, eGovernment, freedom of information, free access to information, public procurement, publication of information, disclosure of agreements
4
Obsah Úvod ..................................................................................................................................................6 Mezinárodní základy práva na informace ............................................................................................8 Ústavní základy práva na informace v ČR ..................................................................................... 11 E-government ................................................................................................................................... 15 Informační systémy veřejné správy ............................................................................................... 16 Kontrola a právní záruky ve veřejné správě ....................................................................................... 17 Registr smluv – Zákon o uveřejňovaní smluv .................................................................................... 20 Význam registru smluv ................................................................................................................. 20 Registr smluv ................................................................................................................................ 20 Povinné osoby............................................................................................................................... 21 Analýza návrhu zákona o registru smluv ........................................................................................... 23 Zahraniční úpravy zveřejňování smluv .............................................................................................. 41 Slovensko ..................................................................................................................................... 41 Velká Británie ............................................................................................................................... 47 Slovinsko ...................................................................................................................................... 49 Portugalsko ................................................................................................................................... 49 Závěr ................................................................................................................................................ 51 Seznam použitých pramenu............................................................................................................... 53 Monografie, publikace, sborníky ................................................................................................... 53 Časopisecké články ....................................................................................................................... 54 Elektronické a online články ......................................................................................................... 54 Další online zdroje ........................................................................................................................ 55 Právní předpisy a judikatura .......................................................................................................... 56
5
Úvod Od konce druhé světové války panuje v Evropě mír a stabilita, což jsou vhodné podmínky k rozvoji lidských práv a celkovému směřování k naplnění idejí právního státu. K právům, která, dnes považujeme za nedotknutelná, jako právo na život, přibývají i práva další, politická. Tyto práva a jejich výkon občan dávají vznikat moderním demokratickým státům. Jedním z těchto práv je i právo na informace, právo na to, aby stát informoval občany o své činnosti a aby tito občané mohli po státu a jeho orgánech informace o jeho činnosti vyžadovat. Stát by měl ctít princip publicity, být otevřený a transparentní a v tom důsledku i hodnověrný. To platí i pro veřejnou správu, jejíž povinností není jenom spravovat věci veřejné, ale i konat službu vůči občanům například i zmíněným poskytováním informací. Náš stát se od pádu komunistického režimu v oblasti otevřenosti posunul kupředu, od diskrece k publicitě. Přesto však je veřejná správa sužována korupčním či jiným perfidním jednáním, které na ní parazituje a vysává ze státu veřejné prostředky. Citlivou oblastní jsou v tomto veřejné zakázky, je jich velké množství a není dostatek kapacit, jak je plošně kontrolovat. Samotné právo na informace se sice umožňuje dostat k jednotlivým dokumentům, či smlouvám, ale jeho aplikace není bez problémů a často je i velmi zdlouhavá. S možností řešení přichází návrh zákona o registru smluv, ve kterých se nakládá s veřejnými prostředky. Povinné zveřejňování smluv uzavřených na veřejné zakázky, které vychází ze základů práva na informace a na těchto základech i operuje, může zanést do tohoto odvětví větší míru publicity a usnadnit tak veřejnou kontrolu. Registry smluv v této podobě jsou minimálně v kontextu Evropského práva novinkou, kterou je přínosné se zabývat a analyzovat jejich případný dopad v České republice. V první části této práce půjde o analýzu a zachycení podstaty politického práva na informace a nakládání s ním v rámci veřejné správy. Dojde také na nástin právního rámce informačních systému veřejné správy, mezi které registr smluv patří. Další část se bude zabývat analýzou návrhu zákona registru smluv z hlediska zákona na svobodný přístup k informacím a také jeho obecným přínosem k transparentnosti veřejné správy. Poté budou analyzovány i vybrané zahraniční úpravy a dojde k jejich komparaci k navrhované úpravě české. Práce se zabývá návrhem registru smluv v kontextu práva na informace. Nebudou v ní tedy podrobně řešeny otázky veřejných zakázek, zveřejňování informací na žádost,
6
otázky týkající se vymáhání práva na informace podle zákon č. 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím, či otázky týkající se samotného technického řešení registru. Tato práce by měla pro čtenáře zprostředkovat teoretický pohled na politické právo na informace a to s důrazem na registr smluv, který lze vnímat jako plošné opatření v oblasti transparentnosti veřejné správy. Navazující část představí analýzu návrhu zákona v kontextu práva na informace a krátce se bude zabývat i obdobnými zahraničními úprav. Diplomová práce je zpracována podle právní úpravy platné ke dni 31. 3. 2015.
7
Mezinárodní základy práva na informace K prvním poválečným a moderním zakotvení práva na informace patří čl. 19 ve Všeobecné deklaraci lidských práv 1 z roku 1948, která byla přijata jako usnesení Valného shromáždění OSN č. DE01/48 dne 10. 12. 1948. Tato deklarace již ve své preambuli za jednu z výchozích hodnot lidské společnosti považuje svobodu a projevu přesvědčení, na což navazuje čl. 19, který stanoví, že: „Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.“ Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 2 z roku 1966 taktéž ve svém čl. 19 odst. 2 stanoví, že každý má právo na svobodu projevu a toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace. Odstavec třetí však již tomuto právu stanovuje limity a specifikuje, že tyto limity musí mít zákonnou formu a současně musí být nutné:
k respektování práv nebo pověsti jiných;
k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo veřejného zdraví nebo morálky.
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Římská úmluva)
3
z roku
1950, ke které ČSFR přistoupila až v roce 19914, ve článku 10 - Svoboda projevu, také garantuje svobodu zastávat názory, přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Odstavec druhý specifikuje, že výkon práva v podobě svobody projevu s sebou nese i povinnosti a odpovědnost, které stanoví zákon a v souladu s případnou právní úpravou lze svobodu projevu omezit takovými „formalitami, podmínkami, omezením nebo sankcím“, které jsou v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, ochrany pořádku, ochrany zdraví nebo morálky, etc. 1
OSN. Všeobecná deklarace lidských práv. [online]. New York. 10.12. 1948. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf 2 OSN. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. New York. 19.12.1966. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/mezinar.pakt-obc.a.polit.prava.pdf 3 RADA EVROPY. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Řím. 4.11.1950. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/projekty/usmrceni-hranice/umluva.pdf 4 Přijato v ČSFR v rámci sdělení FMZV č. 209/1992 Sb. s vnitrostátní účinností od 18. 3. 1992
8
Lze ještě poznamenat, že Evropská úmluva o ochraně lidských práv 5 obsahuje totožnou úpravu. Ze stanovení těchto limit a tedy zákonných omezení práva na informace, lze dovodit, že toto právo nepatří do tzv. „tvrdého jádra“ lidských práv, není absolutní a může být omezeno, pokud je k tomu dán zákonem aprobovaný důvod. Tudíž lze předpokládat, že při aplikaci tohoto práva se často dostaneme do situace, kdy budeme muset užít testu proporcionality (kritérium vhodnosti, potřebnosti, poměřování). Rada Evropy (konkrétně výbor ministrů) ve svém doporučení č. R (81) 19 z roku 1981 o přístupu k informacím veřejných orgánů se zabývá otázkou přístupu a poskytování informací jako součástí existence dobré a transparentní veřejné správy a stanovuje (ve své příloze) tyto principy:
každá osoba má právo obdržet informace uchovávané státními orgány,
informace mají být vydány, i když žadatel nemůže prokázat oprávněný zájem,
přístup k informacím musí být uplatňován na principu rovnosti,
informace musí být poskytnuty v přiměřené lhůtě,
v případě odmítnutí poskytnutí informace, musí důvody odmítnutí příslušný orgán odůvodnit a zamítnutí musí být přezkoumatelné,
přístup k informacím se nevztahuje na zákonodárné a soudní orgány.
V primárním Evropském právu je otevřenost veřejné správy brána jako základ demokratické společnosti, ale definicí či podrobností mnoho nalézt nelze. Podle článku 1) Maastrichtské smlouvy o Evropské unii6 (Smlouvy o Evropské unii) mají být unijní rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanovi. Článek 6 hovoří o „uznání společně sdílených lidských práv a základních svobod, vyplývajících jak z ústavních tradic členských států, tak výslovně i z textu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ Amsterodamská smlouva7 z října roku 1997 doplnila do Smlouvy o založení Evropského společenství článek 255 a v něm výslovně garantovala právo na informace 5
EVROPSKÁ UNIE. Evropská úmluva o ochraně lidských práv.[online]. Štrasburk. 1.6.2010. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_CES.pdf 6 EVROPSKÁ UNIE. Maastrichtská smlouva.[online]. Maastricht. 1.11.1993. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=OJ:C:1992:191:FULL&from=EN 7 EVROPSKÁ UNIE. Amsterodamská smlouva. Amsterodam. [online]. 2.10.1997. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/764-amsterodam.pdf
9
a také stanovila jeho omezení. Tento článek a z něj plynoucí právo má svědčit občanům unie a fyzickým či právnickým osobám s bydlištěm či sídlem v členském státě EU. Mezi povinné subjekty patří Evropský parlament, Rada a Komise (pro srovnání si lze všimnout, že je zde vynechán Soudní dvůr Evropské Unie) a lze tedy žádat o dokumenty těchto institucí s výhradou veřejného nebo soukromého zájmu a za podmínek stanovených v jejich jednacích řádech. Smlouva o fungování Evropské unie8, jako primární pramen práva Evropské unie, ve svém čl. 15 (a bývalém článku 255 Smlouvy o ES), stanovuje několik tezí, kde například v čl. 1 stanovuje orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, aby jednaly co nejotevřeněji. Cílem má být podpora řádné správy věcí veřejných a „účast občanské společnosti“, tedy podpora aktivizace občanů v rámci jejich společenských a politických práv. Každý občan unie, každá fyzická osoba s bydlištěm v Unie a každá právnická osoba se sídlem na území Unie má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič (tady lze vidět, jak v rámci této smlouvy a celého primárního práva je kladen důraz na duální označování osob a lze vypozorovat, že práv lidských nabývají i osoby právnické, což samotný dualismus právních osob ve své podstatě, dle mého názoru, oslabuje), jak uvádí odst. 3 článku 15. Charta základních práv Evropské unie (Listina základních práv Evropské unie) 9 a její čl. 11 stanoví svobodu informování a svobodu projevu, které taky zahrnují právo na dokumenty generované orgány EU, v souladu s čl. 42 Charty, v duchu Amsterodamské smlouvy. Článek 41 Charty definuje „Right to good administration“, tedy právo na dobrou správu, tj. právo (a v souladu s tím i jejich povinnost), aby orgány EU rozhodovaly nestranně, spravedlivě a přiměřené lhůtě, což, jak například uvádí JUDr. Korbel10, má v kontextu práva na informace tyto důsledky:
právo každého být slyšen před přijetím aktu, jenž by se ho mohl nepříznivě dotknout,
8
EVROPSKÁ UNIE. Smlouva o fungování Evropské unie. [online]. Lisabon. 3.12.2007. [citována 30.3.1015]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/54/16334-fungovani_eu.pdf 9 EVROPSKÁ UNIE. Charta základních práv Evropské unie.[online]. Nice. 1.12.2009. [citována 30.3.1015].
Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/6/2090-charta_zakladnich_prav_1.pdf 10
KORBEL, F. a kol.: Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář.2. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005 s. 30
10
právo každého na přístup k dokumentům při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství,
povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí,
právo písemně se obracet na instituce Unie v libovolném ze smluvních jazyků a ve stejném jazyku obdržet odpověď,
právo na ochranu osobních údajů, jež zahrnuje i právo každého na přístup k údajům, které o něm byly shromážděny, a právo na jejich změnu.11
Dalším důležitým posunem k otevřenosti veřejné správy se stala směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/4/ES o přístupu veřejnosti o informacích o životním prostředí 12 ze dne 28. 1. 2003 s platností 14. 2. 2005. Tato směrnice zrušila a nahradila předchozí směrnici č. 90/313/EHS o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí. Tato směrnice jasnou formou definovala práva občanů na informace o životním prostředí a dále také zavedla princip komplexního zaznamenávání a zveřejňování informací o životním prostředí ve veřejných registrech. Aktuálně relevantním dokumentem unijního sekundárního práva v oblasti práva na informace je Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Tato směrnice ve článku 2 rozšiřuje povinné subjekty poskytování informací o tzv. „subjekty veřejného sektoru“ a sleduje maximální otevřenost státní správy a harmonizace úprav napříč státy Evropské unie. Za podnětné lze také uvést, že tato směrnice vnímá pojem informace jako pojem dokument, což je z hlediska zveřejňování informací poměrně praktické.
Ústavní základy práva na informace v ČR
Právo na informace lze řadit mezi lidská práva politická. Politická práva lze chápat jako práva a povinnosti jedince vůči společnosti, kde jedinci je garantována možnost zasahovat v určené míře do společnosti (komunity, obecního či státního zřízení) kolem něj zasahovat či být touto společností ovlivňován. Právo na informace lze zařadit spolu například s právem na svobodu projevu, svobodu sdružování a shromažďování
11
KORBEL, F. a kol.: Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář.2. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005 12 EVROPSKÁ UNIE. Smlouva o fungování Evropské unie. [online]. 28.1.2003. [citována 30.3.1015]. Dostupná z: http://obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=pz135596-1-
11
do tzv. politické svobody či také „společenské svobody“, neboť nezasahuje jedince izolovaně, ale cílí na soužití jedinců. 13 Právo na informace lze chápat jako komunikační právo širokého rozsahu, Jan Filip 14 ho dokonce řadí mezi „superpráva“, pro jeho široký záběr a s tím spojenou velkou obecnost. Právo na informace a svoboda projevu jsou spolu obsahově svázáni, tak lze chápat i jejich společné zařazení od odstavce prvního čl. 17 Listiny základních práv a svobod.15 Právo na informace a svoboda projevu jsou zrcadlovým zobrazením téhož práva a svobody. Celý článek 17 Listiny základní práva a svobod16 zní takto: Čl. 17 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo […]svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Svoboda projevu a právo na informace jsou subjektivními veřejnými právy. Vymezují negativní statut, tedy společenský prostor, do kterého stát nesmí zasahovat, pokud nesplňuje zákonem předvídaná kriteria, jde tedy o svobodu se nerušeně vyjadřovat. Právo na informace, tak jak nám napovídá odstavec pátý článku 17 Listiny, ve své
13
FILIP, Jan. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva [Učebnice]. Vyd. 2. dopl. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 458 s. Edice učebnic PrF MU; č. 263. ISBN 80-210-2592-1. s.92. 14 tamtéž 15 Čl. 17 usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém] Atlas Consulting. [cit.1.4.2015] 16 tamtéž
12
podstatě stanová veřejné moci či státním orgánům poskytovat informace, je to tedy veřejnoprávní povinnost, která však v dnešní situaci musí mít odraz i ve veřejnoprávních nárocích a právech jednotlivce. Právo žádat o informace má dva aspekty17, a to aspekt pozitivní, spočívající v tom, že nositel tohoto práva, tedy jednotlivec, má právo žádat subjekty veřejné moci o informace související s jejich činností. Aspekt negativní, na první pohled nepříliš důležitý, avšak jistě systematicky významný, zaručuje, že k výkonu tohoto subjektivního práva nemůže být nikdo ze strany veřejné moci nucen. Druhá a poslední věta odstavce 5 čl. 17 Listiny stanoví, že „podmínky a provedení stanoví zákon“, při srovnání s čl. 41, docházíme ke zjištění, že právo na informace je vymahatelné i bez další zákonné úpravy a je tedy i pod ochranou soudní moci18 a můžeme směle tvrdit, že je tedy „přímo vykonatelné“ 19 Ústavní soud k tomu v roce 1996, tedy před vznikem zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, a zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, uvedl toto: „Právo na informace je nepochybně subjektivním právem každého občana. […] státní orgány a organizace, vědecké a kulturní instituce a hospodářské organizace jsou povinny poskytovat šéfredaktorům i ostatním redaktorům v rozsahu jejich pověření informace nezbytné pro pravdivé, včasné a všestranné informování veřejnosti nebo jim umožnit přístup k takovým informacím. Odmítnout poskytnutí takové informace je možné pouze v případech zákonem výslovně stanovených.“ a dále: „Podle […] jsou k přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů oprávněny obecné soudy.“20 Orgány veřejné moci jsou tedy povinny poskytovat informace o své činnosti v nikoliv pozitivně stanoveném rámci, ale v negativně stanoveném rámci. Zodpovědná osoba povinného orgánu tedy nemá zkoumat, jestli existuje zákon či jiná úprava, která by ho 17
tamtéž PAVLÍČEK, V. Ústava a ústavní řád České republiky. Komentář. 2. díl. 2. aktualizované a podstatně rozšířené vydání. Praha: Linde, 2002. ISBN: 80-7201-391-2, s. 179. 19 Oldřich KUŽÍLEK; Michael ŽANTOVSKÝ. Svoboda informací: svobodný přístup k informacím v právním řádu České republiky. Praha: Linde, 2002. ISBN: 80-7201-318-1, s. 23. 20 Usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 1996, ve věci ústavní stížnosti Vladimíra Mlynáře na neposkytnutí informace o příjemcích zemědělských dotací, sp. zn. III. ÚS 28/96. [online] Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-28-96 18
13
zmocňovala informaci vydat, má však pouze zkoumat zákonné důvody, které by vydání informace znemožňovaly. To je jistě negativní skutečnost pro dané „úředníky“, ale pozitivní pro občany, transparentní společnost a celkově tedy pro právní stát. Kužílek a Žantovský se dostávají k tomuto závěru: „Není možné, aby úředník či politický funkcionář řekl: „Žádný zákon mi neukládá povinnost vám právě tuto informaci sdělit.“ Naopak může jen vyhledat, zda mu některý zákon zakazuje určitou informaci poskytnout. Pokud takový zákon (či konkrétní ustanovení zákona) neexistuje, musí informaci poskytnout.“21
Právo na informace lze tedy také chápat jako objektivní hodnotu společenskou a demokratickou, která je předmětem čl. 1 a čl.2 Ústavy a tedy tato hodnota je stavebním kamenem moderního právního státu. Toto práva je jasnou dělicí čarou mezi dvěma typy států a jejich postojem k lidským a specifičtěji politickým právům. Prvním typem státu je stát totalitární, diktátorský či jinak nedemokratický, kde v čele státu stojí jedna či více skupin, usilující o moc a další prostředky a jako formu dosahování těchto svých cílů si vybrali formu „vládnutí“ státu. Tyto státy jsou svým občanům uzavřené a občané často postrádají možnost domáhat se svých politických či společenských práv, jako je právo sdružovací, právo na svobodu projevu, právo na informace či právo volební, a to dokonce pod hrozbou represálií. Tyto státy lze označit z hlediska transparence veřejné moci jako státy diskrétní, tedy státy poskytující svým občanům minimum informací22 a efektivně zabraňující se nějakých informací domoci. Na druhé straně toho pomyslného a zjednodušujícího dělení stojí státy demokratické, či minimálně demokratičtější, kde jsou politická práva občanů respektována a lze se jich na státní moci úspěšně domáhat. Tyto státy a jejich veřejnou moc lze označit jako státy otevřené, transparentní či státy kde je ctěna publicita správy. 23
21
Oldřich KUŽÍLEK; Michael ŽANTOVSKÝ. Svoboda informací: svobodný přístup k informacím v právním řádu České republiky. Praha: Linde, 2002. ISBN: 80-7201-318-1, s. 23. 22 Například informování občanů komunistickými médii ČSFR o nehodě v atomové elektrárně v Černobylu. 23 KORBEL, F. a kol. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informací. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář.2. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005. s. 19
14
E-government „Je to elektronická správa věcí veřejných či vládnutí nebo vláda.“24 Evropská komise v materiálu eGovernment-Action Plan 2011-2015 vidí definici jako použití nástrojů a systémů, které jsou zde díky informačním a komunikačním technologiím, pro poskytování lepších veřejných služeb občanům a podnikům.
25
Dle další definice eGovernment je užití informačních technologií vládními institucemi za účelem racionální transformace vztahů s občany, podniky a dalšími součástmi veřejné správy. Tyto technologie mohou sloužit ke zkvalitnění doručování individuálních správních aktů orgánů veřejné moci soukromým subjektům, k posílení interakce s podnikatelskou sférou, lepšímu přístupu k informacím pro občany a zvýšení efektivity veřejné správy. 26 eGoverment lze také pojmout jako efektivní výkon veřejné služby, kde informační a komunikační technologie umožňují občanům plně se podílet na životě společensky a kulturně tvůrčích komunit včetně demokratického procesu. 27 Jakkoliv tedy zatím může z těchto definic plynout, že důraz je kladen na „pohodlí“ veřejnosti a že její přístup k veřejné správě elektronickou cestou, a tedy realizování politických a společených práv, nejde o dojem zcela úplný, protože v eGovernmentu jde i o eGovernement sám, jde o proces transformace vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií s cílem optimalizovat interní procesy.28 Lze tedy jasně dovodit, že eGovernment se týká i vnitřních procesů veřejné správy. Vztahovat však eGovernment pouze na moc výkonnou či samosprávnou, je zužující, protože již dnes existuje například portál eJustice.cz, který svou náplní spadá pod definici „elektronické veřejné správy“, ale netýká se exekutivy, ale moci soudní. Tento termín tedy zasahuje do všech složek veřejné moci. 24
DUBSKÝ, Z. Veřejná správa v EU. Dobrá správa a e-governance. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2007, s 5. 25 EVROPSKÁ UNIE. eGovernment-Action Plan 2011-2015.[online] 2011. [cit. 1.4.2015] Dostupné z: http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/european-egovernment-action-plan-2011-2015 26 Nixon, P.G.m Koutrakou, V.N. (Eds.). E.Government in Europe: Re-booting the state. Oxon: Routledge, 2007, s. XIX. 27 SMEJKAL, V., VALÁŠEK, M. Jak na datové schránky. Praktický manuál pro každého. Praha: Linde Praha, 2012, s. 25. 28 tamtéž
15
Smyslem eGovernmentu je tedy poskytování většího komfortu soukromým subjektům při realizaci kontaktů se státem a jinými subjekty veřejné moci tím, že zrychlí a zjednoduší komunikaci s nimi, zefektivní vnitřní procesy orgánů veřejné moci a povede k větší transparentnosti v jejich činnosti vůči veřejnosti. 29 Dále autoři citovaného výroku, dle mého zcela správně dovozují, že eGovernment přispívá k vytváření „dobré správy“ (Good Governance), tedy že dochází od přechodu vrchnostenského pojetí státní moci k pojetí chápání státní moci jako služby vůči občanům, coby zákazníkům.
Informační systémy veřejné správy
Informační systémy veřejné správy (ISVS) představují organizovaný systém, ve kterém dochází k předávání informací ostatním účastníkům za účelem zlepšení aktivit svých nebo aktivit ostatních. 30 Samotná existence tohoto systému však není garantem naplnění svého účelu. ISVS musí mít jistou míru komplexity, tímto termínem se označuje vlastnost systému, kterou lze ve zkratce označit jako „celek je víc než suma částí“. Systém by tedy měl být synergetický, měl by pracovat s daty chytře a to nejen s daty svými, ale i s daty, které získává od jiných ISVS, být tzv. „user friendly“, tedy uživatelsky příjemný a intuitivní, aby občan snadno a jasně našel to, co potřebuje a měl by tak poskytovat tak službu ucelenou, tedy hodnotnou a ne kusou, nevyužitelnou. 31
Informační systémy veřejné správy jsou u nás upraveny zákonem č. 365/2000 Sb., o
informačních systémech veřejné správy.
29
MATES, P., SMEJKAL, V. E-goverment v České republice. Právní a technologické aspekty. 2. podstatně přepracované a rozšířené vydání, Praha: Leges, 2012. ISBN 978-80-87576-36-6 s.40 30 MATES, P., SMEJKAL, V. E-goverment v České republice. Právní a technologické aspekty. 2. podstatně přepracované a rozšířené vydání, Praha: Leges, 2012. ISBN 978-80-87576-36-6 s. 48 31 WIKIPEDIE. Komplexita.[online] [cit. 5.4.2015]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Komplexita
16
Kontrola a právní záruky ve veřejné správě Veřejná správa v souladu s principy moderního právního státu
32
musí garantovat
realizaci svých úkolů a cílů ve formě, kterou stanoví zákon. Veřejná správa jako činnost výkonná, podzákonná a nařizovací je tedy zákony nejen vázána, ale zabezpečuje i jejich provedení. Vzhledem ke svému postavení a k tomu, že její činnost má mnohdy přímý dopad občany, je dodržení zákonnosti činnosti veřejné správy jedním ze základních kamenů principu právní jistoty, tedy i důvěry občanů ve stát a politiky, a nastolení právního státu. 33 Zákonnost se ve veřejné správě by se měla projevovat zejména přesným a přísným dodržováním právních norem všemi subjekty správního práva, uskutečňováním funkcí veřejné správy příslušnými metodami a formami výlučně na základě zákona a při respektování zákonných práv a svobod občanů a poskytováním právní ochrany subjektům správního práva v jejich právním postavení. Kontrola veřejné správy je jednou z právních záruk legální a legitimní činnosti, či zákonnosti, při správě věcí veřejných. Kontrolu lze chápat jako činnost, či postup správních orgánů, směřující ke garanci toho, že cíle a s nimi související úkoly, které veřejná správa plní, jsou naplňovány. Zároveň však také kontroluje, jestli těchto cílů je dosahováno v souladu s dikcí norem. 34 K zárukám zákonnosti tedy mimo jiné patří kontrola a právo na informace. Do sféry kontroly tedy, jak lze dovodit, patří také nejenom to, zdali je naplněna dikce zákona, ale také, jestli správní orgán podrobený kontrole rozhoduje a jedná v souladu s principy účelnosti a hospodárnosti. Kontrolu lze dělit na vnitřní a vnější. 35 Vnitřní kontrolu vykonávají samy správní orgány a to buď v linii horizontální či vertikální. Kontrola vnější může probíhat buď jinými správními orgány, které stojí mimo systémovou linii kontrolovaného orgánu, soudy, veřejným ochráncem práv nebo právě veřejností. Veřejnost, tedy občané, je nadána základním politickým právem, a to právem na informace. Toto právo garantuje 32
Rule of law, Rechtsstaat, État de droit, Estado de Derecho, Stato di diritto, Retsstaten, Hukukun üstünlüğü PRŮCHA, Petr. Průcha, P.: Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vydání. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007. 418 s. ISBN 978-80-210-427. s. 322 34 tamtéž 35 tamtéž 33
17
Listina základních práv a svobod ve svém článku 17 (jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole), a toto právo je přímo vykonatelné a není tedy potřeba žádného dalšího předpisu k jeho „exekuci“. Zákon č. 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím, není však jediným předpisem, který by v českém právním systému upravoval právo na informace, formu žádosti a některé procesní postupy v řízení poskytnutí informace. Dalším důležitým samostatným předpisem je z. č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů36, který dává občanům do rukou možnost získat od povinných subjektů informace o životním prostředí. Tato úprava je oddělená od úpravy obecné, stanovené zákonem o svobodném přístupu k informacím. Zvláštní režim má také poskytování údajů z katastru37. Z hlediska dělení kontroly veřejné správy38 lze výše uvedené chápat jako následnou či hodnotící formu kontroly. Registr smluv39 a navrhovaná forma kontroly formou povinného zveřejňování smluv je kontrolou hodnotícího charakteru, protože se zaměřuje až na výsledek činnosti, na smlouvu, které často předcházelo zakázkové řízení a samotné vyjednávání o smlouvě. Nicméně funkci preventivní lze nepochybně v navrhované úpravě zákona o Registru smluv40 spatřovat i v tom, že povinné subjekty, vědomy si toho, že jimi zpracovaná a uzavřená smlouva bude volně dostupná na internetu, budou odrazovány od postupů nelegální či minimálně od postupů, které se vylučují se zásadou dobré správy. Dovolím si v tuto chvíli lehce odbočit od problému správního práva k otázkám mezinárodní politiky a mezinárodního práva veřejného. Tato práce vzniká v době, kdy Ruská federace zaplavuje Českou republiku pomocí elektronické komunikace a sociálních sítí, v rámci tzv. hybridní války, „propagandou“ či „politickým marketingem“, Leoš Kyša (člen například spolku skeptiků Sysifos) na svém blogu uvádí, že tato propaganda vytváří tzv. virtuální realitu, která se mimo jiné snaží 36
zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 37 ustanovení § 55 z. č. 256/2013 Sb., , ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 38 PRŮCHA, Petr. Průcha, P.: Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vydání. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007. 418 s. ISBN 978-80-210-427. s. 329 39 Návrh zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0 40 tamtéž
18
destabilizovat státní zřízení v zemích do kterých je takto směřována a tím pádem vyvolat v dané zemi nepokoje či jinak narušit její chod. Tomuto vlivu může zcela jasně zabránit transparentnost veřejné moci a veřejné správy, protože velká informovanost občanů o tom, co vláda, parlament, samospráva či prostě obecně stát dělá, dává lidem důvěru ve stát a jeho orgány a hlavně dostatek informací k tomu, aby případné propagandě čelili. 41 Domnívám se tedy, že transparentnost, jež je takovým leit-motivem této práce, má význam nejenom kontrolní a ekonomický, ale i bezpečností.
41
KYŠA, L. Tajemství ruského politického marketingu. E15 Strategie.cz [online]. Mladá Fronta, publikováno dne 30.3.2015. [cit. 30.3.2015]
19
Registr smluv – Zákon o uveřejňovaní smluv Význam registru smluv Registr smluv, ve kterých se nakládá s veřejným majetkem, je veřejný rejstřík a informační systém veřejné správy. Veřejný rejstřík má shromažďovat smlouvy uzavřené mezi povinnými subjekty a jejich dodavateli. Kdo je povinný subjekt a jaká je množina dodavatelů bude v této práci upřesněno dále. Je vhodné připomenout, že tento rejstřík dnes již existuje, nicméně není stanovena právní povinnost povinných subjektů uzavřené smlouvy tímto způsobem zveřejňovat. 42 Je vhodné připomenout i význam veřejné soutěže, jejíž podstatou je veřejnost, možnost veřejné kontroly a tedy snaha o transparenci nakládání s veřejnými prostředky.43
Registr smluv
Registr smluv umožňuje pomocí internetu jednoduchou formou dálkovou kontrolu veřejné správy. Registr smluv sám od sebe není zárukou regulérního a legitimního průběhu veřejné zakázky, sem jeho působnost nespadá, ale jako centrální registr smluv umožňuje kontrolu smluv vzešlých na základě veřejných zakázek, či smluv jinak povinně evidovaných na základě zákona. Jak již bylo uvedeno, k dnešnímu dni už tento registr funguje a umožňuje tak subjektům, které chtějí být transparentní a chtějí nakládat transparentně s penězi z veřejných rozpočtů, aby jimi uzavírané smlouvy takto zveřejňovaly. Tyto registry tedy dávají šanci jak občanům, tak i jiným soutěžitelům, kontrolovat výsledky veřejné soutěže o zakázky z veřejných peněz. Uveřejněné smlouvy také mohou sloužit jak zadavatelů, tak dodavatelům, jako zdroj informací o ceně a dalších náležitostech obdobných zakázek. Žádat o informace ze smluv vzešlých z veřejných zakázek podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nelze v současné době považovat za dostatečnou míru ochrany politického práva na informace, protože povinné subjekty se v některých předchozích případech velmi často povinnými být necítily či informace charakteru jasně zveřejnitelného považovali buď za obchodní tajemství či pod ochranou zákona na ochranu osobních údajů a s těmito tvrzeními se následně musely vypořádat soudy, čili, 42
Registr smluv na portálu veřejné správy. Dostupný z: https://portal.gov.cz/portal/rejstriky/data/10013/ KORBEL, F. Právo na informace a problematika registru smluv. In: Codexis Academis. [právní informační systém]. Atlas Consulting s.r.o [cit. 24.3.2015] 43
20
jak bude předvedeno na konkrétních rozhodnutích dále v textu, cesta k informacím byla a stále je trnitá. Hlavní přínos rejstříku lze spatřovat v transparenci veřejné správy. Transparentnost však není cíl, transparentnost je cesta k důvěře ve volené zastupitele a tedy i fungující demokracii a právní stát, kde volené funkce a služba v nich, ať už na úrovni celostátní, místní či samosprávní, představují službu občanům, nikoliv cestu k obohacení se nezákonnou formou. Tyto informace a smlouvy, které je nyní možno zveřejňovat v registru, a v případě schválení zákona o registru smluv je bude nutno zveřejňovat, obsahově spadají i pod působnost zákona č. 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím, i pod působnost čl. 17 Listiny. Pro povinné osoby tedy nevzniká nová povinnost ve formě rozšíření informační povinnosti v rovinně materiální, pouze povinnost zveřejňovat bez dalšího ty informace, které by musely poskytnout v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Toto povinné zveřejňování, tedy zavedení formu v elektronicky čitelném formátu do registru smluv pomocí formuláře ve své podstatě také slouží k omezení administrativní činnosti povinného subjektu, protože tím v té které věci zcela naplní svou informační povinnost a další dotazy podané v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím může plausibilně vyřešit tzv. odkazem na již uveřejněnou informaci formou předpokládanou § 6 odst. 1) z. č. 106/99, o svobodném přístupu k informacím.
Povinné osoby Jak již bylo uvedeno, okruh povinných osob podle ustanovení §2 zákona č. 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím a ustanovení § 2 navrhovaném zákonu o registru smluv44 je v obecné rovině totožný. Již rok po účinnosti zákona o svobodném přístupu k informacím byla mezi povinné subjekty přidána kategorie veřejných institucí, tedy institucí, které jsou zřizovány jinými orgány veřejné moci a veřejného práva, a vykonávají veřejnou moc, ačkoliv k tomu nejsou nadány zákonem. Nález ústavního soudu ze dne 24.1.2007, sp.zn. I. ÚS 260/06 ve věci státního podniku Letiště Praha prolomil tezi, že veřejnou institucí může být pouze veřejnoprávní instituce zřízena aktem veřejného práva, a stanovil, že veřejnou institucí může být i 44
Návrh zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0
21
subjekt soukromoprávní, pokud naplňuje znaky veřejné instituce, tedy je ovládána či kontrolována orgánem veřejné moci a jejím účelem je plnění úkolů veřejné správy. V tomto duchu rozhodl i Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 6. 10. 2009, č.j. 2 Ans 4/2009-93, kde rozhodoval o tom, zdali je energetická společnost ČEZ povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. V předmětné době Česká republika vlastnila přibližně 69% akcií společnosti ČEZ a soud dovodil, že: „ČEZ, a. s., je ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, veřejnou institucí povinnou poskytovat informace vztahující se k její působnosti.“ Nejvyšší správní soud „Relevantní pojmové znaky ČEZ, a. s. (způsob vzniku, osoba zřizovatele, vytváření orgánů, státní dohled, veřejný účel), převažují ve prospěch podřazení tohoto subjektu mezi veřejné instituce ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb.“ Havlíček Brain Team Dále lze uvést, že je jedno, jestli ovládající a kontrolující subjekt je obec ne stát, na povinnosti jimi zřizovaných veřejných institucí to z hlediska zákona o svobodném přístupu k informacím nemá vliv.
45
Obecně lze tedy uzavřít, že pokud subjekt veřejné
správy informaci má, je povinen ji vydat, pokud mu to nezakazuje jiný právní předpis.
45
KORBEL, F. Právo na informace a problematika registru smluv. In: Codexis Academis. [právní informační systém]. Atlas Consulting s.r.o [cit. 24.3.2015]
22
Analýza návrhu zákona o registru smluv Návrh zákona z roku 2013, navržený skupinou poslanců kolem starosty města Semily a poslance Jana Farského, prochází v poslanecké sněmovně zdlouhavým vývojem a snahou o postup kupředu, dochází však k ostré politické palbě a boji o takřka každé, protože jeho plánované dopady jsou ve výkonu veřejné správy značné a pro část politiků obtížně představitelné. V této části tedy bude představen návrh zákona o registru smluv a jeho ustanovení budou postupně komentována. Návrh zákona o registru smluv a o změně zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, sněmovní tisk 42, ze dne 30. 5. 2014 tedy zní aktuálně takto: § 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje uveřejňování smluv, objednávek a faktur v Registru smluv, v limitech stanovených vládním nařízením. KOMENTÁŘ: Návrh zákona v tomto svém prvním ustanovení stanoví povinnost zveřejňování smluv, faktur a objednávek, které jsou uzavírány subjekty dále specifikovanými v ustanovení § 2 odst. 1) tohoto návrhu. Jak lze dovodit například z důvodové zprávy46 či kvalifikovanou úvahou, takto zveřejňované smlouvy by měly být ty smlouvy, které jsou uzavírány písemně. Důvodové zpráva tedy dovozuje, že povinně zveřejňované údaje by měly být vymezeny dvěma znaky a to: 1.
znakem personálním a
2.
znakem formy smlouvy.
Personální znak je naplněn, pokud je smluvní stranou subjekt, který je popsán a blíže určen v § 2 odst. 1) návrhu. Znak formální podoby smlouvy je tedy naplněním tím, že smlouva byla uzavřena v písemné podobě. Autoři návrhu nemají za účelné, aby byly zaznamenávány smlouvy, u kterých není písemná forma vyžadována, a nebyla tedy navyšována administrativní zátěž odpovědných pracovníků, kterážto je i tak důležitým faktorem, o kterém bude dále v práci pojednáno. Forma smlouvy je definujícím prvkem i v případě, že další úkony v rámci nepísemné smlouvy, například potvrzující objednávka a dodavatelem vystavené faktura mají formu písemnou.
46
Návrh zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0
23
V textu prvního ustanovení je kurzívou vyznačena část, kterou lze označit za jakási zadní vrátka. Tuto část původní návrh neobsahoval a dostala se na toto místo až při pozdějších jednáních. Podle informací z médií a podle samotných vyjádření politiků47 by měl tento „limit“ být stanoven jako limit minimální částky, na kterou by smlouva musela být uzavřena, aby musela být povinně zveřejňována, Tento limit má být ve výši 50.000Kč , tedy padesát tisíc korun.
Proč zadní vrátka? Pokud půjde
podzákonným předpisem tento minimální limit stanovit, může z povinnosti zveřejňovat vypadnout zásadní množina smluv, či minimálně dojde v dané věci k nejasnostem, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že smlouva, která by ze své podstaty byla bezúplatná, tj. směnná či jiného obdobného charakteru, nicméně i tak bude objekt smlouvy představovat nějakou zjistitelnou hodnotu, a bude třeba plnění ocenit, za účelem zjištění, má li dojít ke zveřejnění. Druhým důvodem je navození možnosti účelové manipulace s uváděnou cenou smlouvy za účelem předejití povinnému zveřejnění.
§ 2 Uveřejňované smlouvy (1) V Registru smluv se povinně uveřejňuje smlouva uzavřená písemně, jejíž stranou je a) Česká republika, b) územní samosprávný celek, c) právnická osoba zřízená zákonem, jejíž činnost je financovaná z prostředků z veřejných rozpočtů, d) právnická osoba, kterou stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky ovládá, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby.
47
Epravo.cz. Sobotka vyzval ministry, aby zveřejňovali smlouvy nad 50.000 Kč. [online]. Praha. 4.3.2015. [cit. 28.3.2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/zpravodajstvi/sobotka-vyzval-ministry-aby-zverejnovalismlouvy-nad-50000-kc-97195.html
24
KOMENTÁŘ: Odpověď na to, co je smlouva, nám aktuálně dává ustanovení § 1724 zákona č. 89/2012 Sb.
48
, občanský zákoník, který stanoví že „smlouvou projevují
strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.“V registru má tedy dojít k povinnému zveřejňování písemných smluv, kde na minimálně jedné straně stojí uvedené povinné subjekty. S ukončením duality v soukromém právu, které ukončil tzv. „Nový občanský zákoník 49“ tedy zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k datu sepsání této práce bez novel, došlo ke zrušení zákona č. 531/1991 50 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kde v ustanovení § 261 např. odst. 2) zákonodárce vnímal zvláštní postavení státu ve smluvních vztazích a lze cítit tendenci tyto vztahy upravit v duchu omezení smluvní volnosti stran. Občanský zákoník z. č. 40/1964 Sb., vnímal zákonem danou formu smlouvy jako zásadní prvek pro její platnost, kdy toto nedodržení bylo dle ustanovení §40 tohoto zákona sankcionováno neplatností. Tato zákonná forma byla stanovena ustanovením § 46, uvedeného zákona, výslovně pro smlouvy o převodu nemovitostí a dále pro smlouvy, u kterých to vyžadoval zákon či dohoda účastníků. Ustanovení § 43 uvedeného zákona dokonce šlo tak daleko, že na účastníky byla kladena povinnosti, takřka veřejnoprávního charakteru, aby dbali při úpravě smluvních poměrů o odstranění všeho, co by mohlo vést ke vzniku sporů. Lze tedy uvést, že tehdejší úprava byla striktnějšího charakteru. Nový občanský zákoník, tedy aktuální úprava a praxe, razí teorii opačnou, a to teorii „větší“ smluvní volnosti. Pro valnou většinu smluvních forem není písemná podoba vyžadována, pokud v dané situaci není zároveň aktivován jiný korektiv, například korektiv ochrany slabší smluvní strany u smluv o nájmu bytu 51, nejde o veřejné zakázky či poskytování dotací. Každý, zde myšleno jako občan, má právo zvolit si pro právní jednání, které chce provést, libovolnou formu, není li omezen smluvním ujednáním či zákonem. Nicméně smluvní ujednání písemné lze v režimu občanského zákoníku změnit ujednáním ústním, protože tomu již nic nebrání a princip navázání formy (písemné lze měnit pouze písemným) se již neuplatní. Tento stav je však korigován veřejnoprávně, tedy v právních jednáních státu, ve kterých se nakládá s majetkem, je vyžadované dodržení písemné formy. Přesněji tedy zákon 48
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 49 tamtéž 50 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 51 ustanovení § 2237 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
25
č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, je v ustanovení § 1752 uvedeno, že: „Nakládá-li se s majetkem na základě smlouvy, musí mít smlouva písemnou formu a podpisy na jedné listině i v případě, že to právní předpisy nevyžadují, pokud použití písemné formy nevylučuje zákon anebo povaha právního úkonu, popřípadě okolnosti, za kterých k němu dochází.“ Toto ustanovení dopadá dle §1 a §2, tohoto zákona, na nakládání s majetkem státu orgány státu a dle § 2 tohoto zákona působnost tohoto zákona nelze omezit či vyloučit dohodou stran. Dále lze k tomu zákonu doplnit, že při vymezení orgánů, na které by měl dopadat, nepostupuje příliš extenzivně, což lze odůvodnit tím, že v roce jeho přijetí a jeho účinnosti ještě nebylo soudy a dalšími relevantními právními názory jasně dovozeno, že i subjekty, které nejsou přímo zřízeny či řízeny státem, ale nakládají s veřejnými prostředky, zastupují podobnou roli a je vhodné k jejich kontrole přistupovat obdobně. Nicméně pro tento názor lze najít v ustanovení §1, uvedeného zákona, protože dikce hovoří jasně, že „Tento zákon upravuje způsoby a podmínky hospodaření s majetkem České republiky,[…].“ Tento zákon se tedy neptá na to, kdo hospodaří a aktivuje se bez dalšího. Tyto smlouvy by tedy nepochybně do množiny smluv povinně zveřejňovaných patřily. V důvodové zprávě53 je také výslovně zmíněno, že: „Za smlouvu spadající pod zveřejňovací povinnosti je chápána i smlouva doplňující, měnící či smlouva, kterou smlouva nahrazuje či ruší, nebo dohoda, kterou se zajišťuje splnění dluhu; dále též přílohy smlouvy a smluvní nebo obchodí podmínky, které jsou součástí smlouvy. Neníli smlouva uzavřená písemně na jedné listině, vyloží se, že je nezbytné uveřejnit jak samostatnou písemnou ofertu, tak i její písemnou akceptaci.“ Význam tohoto doplnění lze hledat v samotném výkonu kontroly veřejné správy občany či dalšími subjekty. Cílem je v registru smluv na jednom místě poskytnout maximální množství informací ideálně o celém průběhu kontraktu se všemi právně či jinak relevantními dokumenty.
52
zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
Důvodová zpráva k návrhu zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0 53
26
§ 3 Výjimky z povinnosti uveřejnění (1) Informace ve smlouvě uveřejňované v Registru smluv podle tohoto zákona, která se podle zákona o svobodném přístupu k informacím neposkytuje, se neuveřejňuje. (2) Povinnost uveřejnit se nevztahuje na a) smlouvu, objednávku a fakturu, která v jednotlivém případě nepřevyšuje částku 50 000,- Kč, uzavřenou subjektem podle § 2 odst. 1 v rámci běžného obchodního styku v rozsahu jeho předmětu podnikání, pokud je uzavřena s fyzickou osobou, která není podnikatelem, b) pracovní smlouvu nebo jinou dohodu o výkonu závislé práce, c) smlouvu o pronájmu hrobového místa, d) technickou předlohu, návod, výkres, projektovou dokumentaci, model, způsob výpočtu jednotkových cen, vzor a výpočet, e) smlouvu, objednávku a fakturu, která se týká činnosti zpravodajských služeb a Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo činnosti orgánů činných v trestním řízení při předcházení trestné činnosti, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti nebo stíhání trestných činů nebo zajišťování bezpečnosti České republiky. f) kolektivní smlouvu vyššího stupně, nebo g) veřejnoprávní smlouvu, jestliže je zveřejněna podle jiného právního předpisu. h) na smlouvu, která podléhá bankovnímu tajemství podle jiného právního předpisu1), _______________ 1) § 49 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.§ 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
i) smlouvy uzavírané Českou národní bankou k zajištění plnění jejích úkolů v oblasti
27
měnové politiky, stability finančního systému, peněžního oběhu a dalších jejích činností podle jiného právního předpisu2). ________________ 2) Například zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů,zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1995 Sb.,devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.
j) smlouvu, jejímž předmětem je poskytnutí sociální služby fyzické osobě podle zvláštního zákona3), smlouvu uzavřenou mezi zákonným zástupcem dítěte a školou nebo školským zařízením4) a na dohodu o výkonu pěstounské péče podle zvláštního zákona5), k) nájemní smlouvu o nájmu bytu a na smlouvu o ubytování, l) smlouvu uzavřenou mezi nepodnikající fyzickou osobou a Úřadem práce podle zvláštního zákona6). _______________ 3) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 4) § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 6) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
(3) Vláda může nařízením vyjmout z povinnosti uveřejnit další smlouvy uzavřené právnickou osobou, kterou stát ovládá, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby. Nařízením vlády mohou být vyjmuty pouze takové smlouvy, které jsou uzavírány v rámci běžného obchodního styku v rozsahu předmětu podnikání uvedené právnické osoby, jestliže by jejich uveřejněný textový obsah podle § 5 odst. 2, obsahoval skutečnosti, které jsou konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné, v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné, související se 28
závodem a utajované výše uvedeným subjektem; nařízení vlády vždy specifikuje, jaké smlouvy uzavírané konkrétními subjekty nepodléhají povinnosti KOMENTÁŘ: V registru smluv by tedy měly být zveřejňovány informace, které odpovídají článku 17 Listiny základních práv a svobod ustanovení §3 v souladu s ustanovením §7, §8a a §9 zákona č. 106/1999, o svobodném přístupu k informacím a to od povinných subjektů, tak jak je aktuálně vnímá ustanovení §2 tohoto zákona. V registru smluv by mělo docházet ke zveřejnění informací o smlouvách, které by jinak měli žadatelé možnost získat čistě v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Omezení a informace, které zveřejnění nepodléhají, jsou tedy trojího typu: 1. chráněné utajované informace, 2. informace mající osobní povahu, které jsou chráněny zvláštním zákonem, 3. obchodní tajemství. Ad 1) Tyto informace podléhají utajení, jsou označovány jako „utajované informace“ a jsou například upraveny v zákoně č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Zveřejněním těchto informací by mohlo dojít k újmě či k poškození zájmů České republiky, tak jak uvádí ustanovení § 3 uvedeného zákona. Tyto informace mohou být poskytnuty osobám, které mají tzv. prověrku na daný stupeň utajení, což umožňuje ustanovení § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím. Těžko si ale lze představit situaci, kdy tato osoba s prověrkou o danou informaci žádá formou a v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, protože bude mít možnost obstarat si informaci nějakou jinou formou v rámci jedné z větví státní či veřejné moci. Ad 2) Důvod k neposkytnutí těchto informací umožňuje ustanovení § 8a z. č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, kde je stanoveno, že informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby se poskytnou pouze v souladu s předpisy, které upravují ochranu těchto informací. Mezi těmito předpisy je například občanský zákoník 54 a jeho ustanovení § 81, které stanoví:
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 54
29
„(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“ Dále je ochrana osobnosti na těchto elektronických platformách chráněna zákonem 1001/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, tady například ustanovení §5 a §10, které odpovídají předchozímu zákonu 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, a to například ustanovení § 16, tohoto již neúčinného předpisu. Ochrana osobnostních práv nedopadne mimo jiné na informace oprávněně zveřejněné ve veřejných rejstřících či zveřejněných na základě občanskoprávních licencí55. V souladu s ustanovením § 8b zákona č. 106/1999, o svobodném přístupu k informacím, lze také poskytovat údaje o příjemcích veřejných prostředků (dotace, subvence, akční programy etc.) či v souladu s ustanovením §5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, se poskytnou informace o veřejné či úřední činnosti funkcionáře či zaměstnance státní správy. Je vhodné připomenout, že se svolením osoby, které svědčí ochrana jejích práv, lze informace poskytnout a zveřejnit 56. Ad3) Pojem obchodního tajemství byl definován dnes již neúčinným obchodním zákoníkem57 v ustanovení §17 takto: „Předmětem práv náležejících k podniku je i obchodní tajemství. Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.“ Občanský zákoník 58 v ustanovení §504 k obchodnímu tajemství uvádí toto: „Obchodní tajemství tvoří konkurenčně 55
Důvodová zpráva k návrhu zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0 56 ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 57 zákon č. 531/1993, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 58 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
30
významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.“ Bohumil Havel v knize Občanské právo pro každého59 uvádí, že obchodní tajemství jako know-how je souborem vlastních znalostí podnikatele, které nechce ostatním volně zpřístupňovat, ať už jde o výrobní postupy či jiné informace, které mu dávají konkurenční výhodu. Obchodní tajemství je možné brát jako věc v právním smyslu a „podnikatel musí činit vše rozumně potřebné, aby ho udržel v tajnosti“. Je vhodné připomenout, že zákon některé informace přímo vyjímá z ochrany institutu obchodního tajemství a jde například o informace, které se týkají zdraví či životního prostředí60 či by zakrývali výnosy plynoucí z trestné činnosti61. Jak lze dovodit z výše uvedených definic, nelze bez dalšího označit za obchodní tajemství libovolnou informaci, která se ve smlouvě vyskytuje, a tím se povinnosti informaci uveřejnit vyhnout. K otázce obchodního tajemství ve zveřejňovaných smlouvách či jiných dokumentech se v roce 2004 vyjádřil svým rozsudkem Nejvyšší správní62 soud takto: „I. Z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, musí být určitá skutečnost za obchodní tajemství výslovně označena již před doručením žádosti o poskytnutí informace.“ Další část tohoto rozhodnutí jasně reflektuje názor, že poskytnutá informace musí být poskytnuta v takové kvalitě, aby z ní bylo možno objektivně smlouvu posoudit a tak aby poskytnutá informace byla schopná dostát svému účelu, tedy možnosti veřejné kontroly veřejné moci občany. „II. V souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nelze z důvodu ochrany obchodního tajemství odepřít poskytnutí informace o ceně, která bude hrazena z veřejných rozpočtů. Používání veřejných prostředků přitom zahrnuje nejen přímé výdaje, ale i prominutí plateb, které by jinak byly příjmem těchto rozpočtů. Smyslem tohoto ustanovení je 59
ELIÁŠ, K. a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 152 60 § 8 odst. 4 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 61 ustanovení §3 odst. 1 písm. b) zákona č, 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 62 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 9. 12. 2004 sp. zn./č. j.: 7 A 118/2002-37
31
umožnit veřejnou kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky. Jelikož samotná informace o ceně nevypovídá o způsobu hospodaření, je nutné společně s ní vždy poskytnout alespoň rámcovou informaci o předmětu plnění, za něž se cena poskytuje, a to v rozsahu nezbytném pro posouzení hospodárnosti využití veřejných prostředků.“(zvýraznění provedeno autorem) Dalším zajímavým rozhodnutím Nejvyššího správního soudu je rozsudek z roku 200863, jehož právní věta zní takto: „I. Pouhé označení informace podnikatelem za obchodní tajemství není dostačující, aby požadovaná informace nebyla poskytnuta, protože podnikatel není povinným subjektem ve smyslu ustanovení § 2 zákona o informacích a není možné na něj přenášet oprávnění a povinnosti týkající se informační povinnosti podle citovaného zákona. V tomto případě lze mít za důležité to, že prosté prohlášení podnikatele, tedy v tomto případě subjektu, která nespadá pod §2 zákona o svobodném přístupu k informacím, nemá v tomto případě žádné veřejnoprávní účinky vůči orgánu či osobě, které je povinnou dle uvedeného ustanovení. Tato teze je dle mého velmi pěkná ve své krystalické čistotě, neb jasně stanoví, že žadatel se dotazuje orgánu státní moci, jako klient státní moci, jako propůjčovatel legitimity a kontrolor, jak tento hospodaří s veřejnými prostředky, tudíž prostředky jeho, žadatele. Je tu tedy vztah kontrolní založený samotnou Listinou lidských práv a svobod, vztah, na kterém stojí právní stát. Perfidní či jinak nekalé snahy dalších smluvních stran toto právo omezit musí zůstat nevyslyšeny a musí být jasně dodržena litera zákona a dostáto duchu zákona. II. Pojem obchodního tajemství musí být vykládán jako skutečnost, jež musí být vykládána v souvislosti s důvody, pro něž je její existence zkoumána.“ Nejvyšší správní soud tedy dovozuje již výše řečené, tedy to, že obchodní tajemství není nahodilá množina informací, kterou tak podnikatel, jako kontraktor orgánu veřejné moci, označí, ale naopak je to množina informací, které spadají pod zákonné vymezení, jsou podnikatelem takto vymezeny již ve smlouvě či v předsmluvních
63
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. 3. 2008, sp. zn./č. j.: 7 As 24/2007-106
32
jednáních a podnikatel se k nim také v souladu se zákonem chová, tedy vynakládá rozumně potřebné úsilí, aby tyto informace tajemstvím zůstaly. Toto tvrzení také déle potvrzuje rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové64, které uvádí, že: „Obchodní tajemství je kategorií objektivní, nestačí se proto o ní jen "dohodnout". Je nutné naplnit všechny zákonné znaky vymezené v § 17 ObZ. Za porušování obchodního tajemství v žádném případě nelze považovat poskytování informací o rozsahu prostředků poskytnutých prostřednictvím státního rozpočtu či rozpočtu územně správního celku.“ K ustanovení §3 odst. 2 písm. a) návrhu zákona. Z povinnosti uveřejnění smlouvy je zde stanovena výjimka, kdy povinný subjekt v běžném obchodním styku a v rozsahu svého předmětu podnikání uzavře smlouvu s osobou, která není podnikatelem65. Podmínka neuveřejňování je omezena maximální limitou ve výši 50.000,- Kč. Tato výjimka tedy dopadá na státem či samosprávou zřízené podnikající osoby, které uzavírají v běžném obchodním styku v rámci svého předmětu podnikání smlouvy s nepodnikateli. Na zveřejňování těchto smluv nedopadá ona původní legislativní iniciativa a vzhledem k cílům sledovaným návrhem zákona o registru smluv se zveřejňování výše uvedených smluv nejeví jako hospodárné. Totéž platí o pro smlouvy pracovní, které jsou uvedeny ve výjimce v § 3 odst. 2 písm. b) návrhu. Výjimka v § 3 odst. 2. písm. d) se netýká celých smluv, ale pouze použije se pouze „technickou předlohu, návod, výkres, projektovou dokumentaci, model, způsob výpočtu jednotkových cen, vzor a výpočet,“ která je jinak součástí smlouvy. V tomto případě lze vysledovat užší informační povinnost než v zákonně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a to z toho důvodu, že na zveřejnění těchto informací také není bez dalšího veřejný zájem. Tyto informace jsou však předmětem zveřejnění v případě žádosti o informace dle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, pokud jejich zveřejnění nebrání nějaký jiný předpis.
64
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Královéze dne 25. 5. 2000 sp. zn./č. j.: 31 Ca 189/2000-27 Důvodová zpráva k návrhu zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0 65
33
§ 4 Registr smluv Zřizuje se veřejný Registr smluv jako součást portálu veřejné správy. KOMENTÁŘ:
Textace tohoto ustanovení je jednoduchá a zároveň matoucí v tom,
že registr smluv na portálu veřejné správy je již zřízen, a co se týče technické připravenosti, plně funkční. 66 Je však třeba přiznat, že aktuálně je v provozu zřejmě pouze registr smluv samotných, a nikoliv objednávek a faktur, jak počítá aktuální znění návrhu předmětného zákona. Jelikož se registr zřizuje (je zřízen) na portálu veřejné správy, je již definováno jeho technické řešení, které tedy je a bude v souladu s úpravou dle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, čímž je zajištěn i aspekt řešení právního. § 5 Způsob uveřejňování (1) Uveřejněním smlouvy, objednávky či faktury se rozumí uveřejnění textového obsahu dokumentu a metadat, které vkládá do Registru smluv smluvní strana prostřednictvím formuláře a datové schránky v datovém formátu umožňujícím vyhledávání v textu. Objednávky a faktury se uveřejní do 30 dnů od vystavení či plnění. (2) Smlouva, jejíž uveřejněný textový obsah neobsahuje a) identifikaci smluvních stran; v případě, že je smluvní stranou fyzická osoba, se uveřejní pouze jméno, příjmení, rok narození a obec, kde má fyzická osoba trvalý pobyt; v případě podnikající fyzické osoby též identifikační číslo, b) vymezení předmětu smlouvy, c) cenu nebo způsob stanovení ceny; to neplatí, pokud se jedná o bezúplatnou smlouvu, d) uvedení lhůty, v níž má být smlouva plněna, e) smluvní sankce, jsou-li sjednány smluvními stranami, včetně jejich výše či způsobu určení a f) záruku, je-li sjednána smluvními stranami, se nepovažuje za uveřejněnou podle tohoto zákona. Ustanovení § 3 odst. 1 tím není dotčeno.
66
Registr smluv na portálu veřejné zprávy. Dostupný z: https://portal.gov.cz/portal/rejstriky/data/10013/
34
KOMENTÁŘ: Z odst. 1) tohoto ustanovení lze nepřímo vyčíst to, že obě strany kontraktu, který spadá pod působnost navrženého zákona o registru smluv, jsou nadány společnou povinností smlouvu předepsanou formou zveřejnit, zákon tedy neurčuje, kdo má smlouvu zveřejnit a nechává tento, dost důležitý, úkon a jeho provedení na domluvě stran. K této úpravě je přistoupeno zjevně z důvodu, že v těchto typech smluv je postavení stran rovnocenné, takže v případě nezveřejnění nastupuje následek neplatnosti smlouvy a následné neplatnosti ex tunc a obě strany tedy postihuje svým negativním dopadem stejnou měrou67. Přičemž v důvodové zprávě68 je uvedeno, že v případě, že se jedna ze smluvních stran k uveřejnění zaváže, v souladu s principem „pacta sunt servanda“ je tato strana taky zodpovědná za řádné splnění uveřejňovací povinnosti. Odstavec 1) komentovaného ustanovení zmiňuje ne zcela běžný termín „metadata“. V tomto případě půjde o deskriptivní metadata, tedy informace o obsahu jiných informací. 69 Původními fyzickými metadaty byly pravděpodobně katalogové zápisy o jednotlivých knihách v knihovnách. Význam těchto metadat byl ve snadnějším katalogizování dat (např. žánr knihy, rok vydání, autor, jazyk…) a o následném zjednodušení práce s databází.
70
V odstavci druhém návrh zákona obsahuje výčet
vyžadovaných informací, bez kterých nelze zveřejnění mít za kompletní a tedy na smlouvu, takto zveřejněnou pouze částečně, se hledí jako na neplausibilní a tedy nezveřejněnou. Tu přichází na řadu metadata, která budou zjevně zadávána pomocí formuláře, kterých bude přesně sedm a která umožní jednodušší vyhledávání v registru. Těmito metadaty tedy budou tyto informace: smluvní strana první, smluvní strana druhá, cena, lhůta splnění, sankce, záruka. I informace o například neujednání záruky (tedy strany se na záruce nedohodly a ta není obsažena ve smlouvě) je informací a metadatem jako takovým, které bude registrem jako informačním systémem zpracováno a bude například sloužit při vyhledávání jako negativní kriterium. Z důvodu vyhledávatelnosti musí být zveřejněný text fulltextově zaznamenán, čili jinými slovy v textu dokumentu musí být umožněno (full)textové vyhledávání. Ještě jinými slovy, a to podle dikce komentovaného ustanovení, má dojít ke zveřejnění 67
Důvodová zpráva k návrhu zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0 68 tamtéž 69 Na rozdíl od strukturálních metadat, která popisují strukturu jiné informace. 70 WIKIPEDIA. Metadata. [online]. [cit. 4.4.2015] Dostupné z:http://en.wikipedia.org/wiki/Metadata
35
„textového obsahu dokumentu a metadat“. Naskenovaný obrázek smlouvy či „zamčené“ PDF (textový needitovalný formát bez možnosti vyhledávání či jiné práce s textem, takže obdoba naskenovaného obrázku) výše uvedenou definici nesplňuje. Takže případná taktika „zavalte je vším, co máme, nikdy v tom nic nenajdou“ je takto aspoň z části omezena na účinnosti a spolu s metadaty nebude řešením pro liknavé povinné osoby. Důvodová zpráva71 v duchu „zveřejnění textového obsahu“ předpokládá, že bude zveřejňován pouze samotný text smlouvy, tedy samotné vyhotovení bez podpisů či razítek. Jak již bylo uvedeno výše, je povinností povinných osob zveřejňovat i případné novace či jiné právní úkony týkající se zveřejňované smlouvy, dojde-li tedy k rozporu smlouvy fakticky uzavřené a smlouvy uveřejněné, následuje postup podle ustanovení §6 a §7 tohoto návrhu, tedy změna by měla být uveřejněna, protože jinak hrozí protiprávní stav plnění z neplatné smlouvy s případným zrušením ex tunc.
§ 6 Následky uveřejnění (1) Smlouva podléhající uveřejnění nabývá účinnosti nejdříve dnem uveřejnění. (2) Nezávisle na uveřejnění nabývá účinnosti smlouva, která byla uzavřena za účelem odvrácení nebo zmírnění újmy hrozící bezprostředně v souvislosti s mimořádnou událostí ohrožující život, zdraví, majetek nebo životní prostředí. KOMENTÁŘ: Smlouva může nabýt platnosti i později, než dnem uveřejnění, ale musí to v ní být smluveno a tento fakt a jeho právní závaznost je opět navázán na zveřejnění smlouvy. Takže lze vyvodit, že zveřejňovat je lepší dříve nežli později. Výjimku z tohoto postupu lze uplatnit v případě, že vzhledem například k vis mayor, je nutné mít hned na stole platnou smlouvu a bez průtahů zahájit plnění (kontrakt na opravu prasklé hráze v období dešťů). Tuto smlouvu je nutné také zveřejnit (máme za
71
Důvodová zpráva k návrhu zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0
36
splněné další podmínky tohoto návrhu zákona), ale její účinnost není vázána na ono uveřejnění. 72 § 7 Zrušení smlouvy Nebyla-li smlouva, která nabývá účinnosti nejdříve dnem uveřejnění, uveřejněna ani do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, platí, že je zrušena od počátku. KOMENTÁŘ: Jak již bylo uvedeno výše, povinnost zveřejnění smlouvy leží bez dalšího na obou smluvních stranách. Pokud tedy smlouva po uzavření nebyla zveřejněna a nacházíme se ještě ve lhůtě tří měsíců, kterou zákon stanoví jako lhůtu pro toto zveřejnění, smlouva je neplatná a jakékoliv plnění lze chápat jako plnění z neplatného právního důvodu na jedné straně a bezdůvodné obohacení na straně druhé, takže jde o dva stavy právně ne příliš pozitivní. Po marném uplynutí tří měsíční lhůty od uzavření smlouvy je smlouva zrušena s následky ex tunc, tedy hledí se na ni, jako by nebyla nikdy uzavřena. Což v případě, že tato smlouva by byla výsledkem například výběrového řízení, kde investorem by například byla Evropská unie, a finanční prostředky pocházely ze strukturálních fondů a jejich čerpání bylo časově omezeno, je situace značně prekérní a například pro dané úředníky či zodpovědné politiky nepříjemná. V průběhu legislativního procesu, kterým procházel, a v době odevzdání této práce, stálé prochází návrh zákona o registru, zazníval názor, že pro některé typy porušení zveřejňovací povinnosti zákona by neměla následovat sankce zrušení ex tunc, ale pokuta. V sankci pokutou lze vidět hned dva problémy. Prvním problémem je to, kdo bude za kontrolu zodpovědná a druhým problémem je co vlastně se bude kontrolovat. Portál veřejné správy a na to konto i registr smluv je zřizován ministerstvem vnitra. Agenda kontroly by tedy teoreticky příslušela jemu. Neomylně by na tuto agendu byl zřízen odbor či jiný úřad. Samotná kontrola nezveřejněných smluv či smluv zveřejněných nedostatečně (takže dikcí tohoto návrhu také nezveřejněných) může fungovat pouze v podstatě na bázi udání a jiných podnětů či jiné investigativní činnosti úřadu. Tímto bychom se dostali do perimetru správního trestání či majetkových trestných činů. S myšlenkou, že jednodušší řešení bude asi i to lepší, jsem odpůrcem finanční sankce jako pokuty za nedostání zveřejňovací povinnosti. 72
Důvodová zpráva k návrhu zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0
37
Opatření uvedená v § 6 a §7 tohoto návrhu považuji za dostatečná a hlavně jasná. Ke srovnání může sloužit aktuální § 120 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. § 8 Společné ustanovení Tento zákon se použije bez ohledu na právo, které je podle mezinárodního práva soukromého pro smlouvu právem rozhodným. KOMENTÁŘ: Autoři návrhu v tomto ustanovení sáhli po silné zbrani a tou je institut imperativního ustanovení, který preventivně všechny nahozené míče při hypotetických přeshraničních sporech smečuje na českou stranu kurtu. Tento navrhovaný zákon, jako zákon veřejnoprávní tedy využívá uvedeného veřejnoprávního institutu k tomu, aby při případných sporech bylo využito právo české a jeho transparentní úprava jako právo rozhodné při případných sporech s mezinárodním prvkem, což je v našem hospodářském prostoru s volným pohybem zboží, služeb, zaměstnanců (a soudních rozhodnutí) a unijními tendry možnost poměrně reálná. Vzhledem k tomu, že v těchto případech také půjde bez výjimky o státní prostředky, je tato snaha o udržení uzdy v českých rukou na místě. § 9 Zmocňovací ustanovení (1) Formulář pro uveřejňování dokumentů, jejich formát, strukturu, metadata a způsob vkládání do Registru smluv stanoví vláda nařízením. (2) Vláda též stanoví nařízením povinně zveřejňované náležitosti faktur a objednávek, včetně limitu pro zveřejnění. KOMENTÁŘ: Zde na sebe naráží dvě neoddiskutovatelné skutečnosti naší informační postindustriální společnosti73 a to, že „společnost je vždy před právem“ a „technika je vždy před společností“. Z těchto dvou premis plyne, že „technika je vždy před právem“. Autoři moudře očekávali, že legislativní schvalovací proces v případě tohoto návrh nemusí jít zcela hladce a rychle, neb snahy o transparenci jsou většinou74 přijímány se značnou nevolí. Zjevně s ohledem na to, že navrhnou-li nějaké konkrétní řešení, bude jim do půl roku vytýkáno, že technické řešení je nedostatečné či zcela
73
WIKIPEDIE. Postindustriální společnost. [online]. [cit. 4.4.2015]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Postindustri%C3%A1ln%C3%AD_spole%C4%8Dnost 74 Není potřeba snad nic konkrétního dodávat, stačí nahlédnout do bohaté judikatury, kde soudy musely judikovat i velmi základní věci, neb povinné subjekty se zarytě kontrole brání.
38
chybné, či že navržené řešení bude objektivně technicky překonáno, rozhodli se tvůrci tohoto návrhu nechat podrobnosti technického řešení na podzákonném předpisu. § 10 Změna zákona o veřejných zakázkách KOMENTÁŘ: Text tohoto ustanovení je legislativním návodem jak změnit zákon o veřejných zakázkách a zbavit se tak duplicitních povinností v případě zveřejňování smluv, pro jeho nízkou výpovědní hodnotu jej zde vynechávám. Pro zájemce je možné jej shlédnout v návrhu zákona75. Povinnost zveřejňovat smlouvy, ve kterých se nakládá s veřejným majetkem, není v českém právním řádu úplnou novinkou. Novela zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách76, z roku 2012 přinesla v ustanovení §146 a § 147a zákona povinnost pro zadavatele zveřejňovat na svém profilu zadavatele smlouvy uzavřené na základě veřejné zakázky a to včetně jejích změn a dodatků, ceny skutečně uhrazené a dokonce i seznam subdodavatelů dodavatele veřejné zakázky, viz § 147a odst. 1) uvedeného zákona. Odstavec 2 ustanovení § 147a povinuje zadavatele ke zveřejnění celé smlouvy či smlouvy rámcové do 15 dní od jejího uzavření či do 15 dní od skončení účinnosti rámcové smlouvy. Veřejný zadavatel je stejně jako v návrhu zákona o registru smluv vázán povinností neuveřejňovat informace, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis. V jednotlivých písmenech odstavce 2 ustanovení § 147a lze najít výjimky z povinnosti uveřejnění. Obecně jde o smlouvy vzešlé z podlimitního zakázkového řízení, smlouvy na veřejné zakázky malého rozsahu do 500 000 Kč bez DPH či smlouvy na základě rámcové smlouvy či v dynamickém nákupním systému, jejichž cena také nepřesáhne 500 000 Kč bez DPH.77 Tyto smlouvy jsou však uveřejňovány, jak již bylo uvedeno na „profilu zadavatele“, tedy na certifikované stránce, kterou však má každý zadavatel, tudíž zveřejňování těchto smluv je poměrně roztříštěno. Za nedodržení uvedených povinností lze zadavatele v souladu s §120 a násl. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rámci řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (podle §113 a dalších uvedeného zákona pokutovat. Sankce za správní delikt
75
Návrh zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0
zákon č. o veřejných zakázkách č. 1637/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015]. 76
77
Za povšimnutí stojí, že zákonodárce v § 147a odst. 2 písm. a) ZVZ užívá „DPH“ a v §147a odst. 2 písm. c) užívá „daně z přidaného hodnoty“.
39
nedodržení způsobu uveřejnění stanoveným uvedeným zákonem je podle § 120 odst. 1 písm. b) v souladu s odst. 2) písm. b), téhož ustanovení, pokuta až 20 000 000 Kč. Případným pozitivním ukončením legislativního procesu s návrhem zákona o registru smluv a tedy k jeho přijetí, platnosti a účinnosti dojde k vynětí povinnosti zveřejňování samotných smluv z působnosti zákona o veřejných zakázkách. Smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku se budou zveřejňovat v registru smluv a na profilu jednotlivých zadavatelů se budou dále povinně pouze zveřejňovat informace o výši skutečné uhrazené ceny a dodavatelem doložený seznam subdodavatelů, přiměřeně k tomu dojde i k úpravě možných správních deliktů. §11 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2015. Pro obce, které nevykonávají rozšířenou působnost podle zákona o obcích7), nabývá tento zákon účinnosti 1. ledna 2017. _________________ 7) § 66 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.“
40
Zahraniční úpravy zveřejňování smluv 78 Institut registru smluv není sice v evropském právu úplnou novinkou, za běžně používaný proti korupční nástroj jej však považovat nelze. Většina států Evropské unie v rámci harmonizace právních řádů sekundárními právními akty má nakročeno k větší transparentnosti veřejné správy, zvláště v otázkách veřejných zakázek a zveřejňování zadávacích řízení a dalších souvisejících informací. Tato kapitola se zaměří hlavně na slovenskou úpravu, protože Slovensko jako náš soused se společnou kulturní i politickou minulostí má podobné materiální a následně i formální prameny právní úpravy svobodného přístupu k informacím a tedy mělo i podobnou pozici pro úpravu povinného zveřejňování smluv. Informace z ostatních zemí, což v této práci jsou Velká Británie, Portugalsko a Slovinsko, budou pouze stručné a ilustrativní.
Slovensko
Slovensko se za vlády premiérky Radičové stalo tahounem a jistě i příkladem v otázkách veřejné správy. Motivy pro tuto snahu jistě vycházely ze zkušeností a liberálnějšího či pravicového postoje vlády a hlavně její premiérky Ivety Radičové. Lze tedy dovodit, že pravicová vláda pod jejím vedením směřovala k menšímu státu, kde je menší prostor pro korupci a zároveň v umožnění přímé kontroly občanům a tím zvýšením jejich důvěry v jimi volené zástupce. Dalším motivem mohla být také snaha vymanit se politicky a politicko-kulturně z „východní Evropy“ či „východního bloku“, minimalizovat vliv zločineckých organizací na veřejnou správu a celkově se tedy posunout blíže k ideálu moderního právního státu. Úřad vlády Slovenské republiky v rámci prevence korupce hodnotil přijatá protikorupční opatření79 a jako nejlepší opatření shledal zveřejňování soudních rozhodnutí na internetu, výběrové řízení na soudcovské pozice a podrobnější majetkové přiznání pro soudce. Jako druhé nejlepší opatření patřilo zveřejňování smluv na internetu v centrálním registru smluv. Podle prvních odhadů po roce účinnosti zákona dosáhla úspora ve veřejných financích v průměru 30% a sám Úřad vlády SR ušetřil 3,5 milionu eur. Bylo taky odhaleno
78
Veškeré překlady z cizích jazyků v této práci provedl sám autor. ÚRAD VLÁDY SLOVENSKEJ REPIBLIKY. Hodnotenie protikorupčních opratrení vlády SR. [online]. Bratislava. [cit. 25.3.2015]. Dostupné z: http://www.vlada.gov.sk/hodnotenie-protikorupcnych-opatreni-vlady-sr/ 79
41
několik předražených či zcela zbytečných zakázek.
80
Ředitel slovenské pobočky
Transparency International Gabriel Šípoš registr hodnotil takto: „Je to najsilnejšie protikorupčné opatrenie súčasnej vlády. Má silný preventívny účinok na úradníkov jednak samotným zverejnením, a tiež svojím automatickým charakterom.“81 Centrální registr je upraven zákonem č. 546/2010 Zb. z 9. prosince 2010 a jeho praktické provedení měl na starosti Odbor informatiky Úřadu vlády Slovenské republiky a Úřad vlády je také zřizovatelem a provozovatelem centrálního registru. Zde lze srovnat, že český registr smluv je provozován ministerstvem vnitra. Povinnost zveřejňování smluv stanoví § 5a a další slovenského zákona č. 211/2000 Zb., o slobode informácií. § 5a Povinne zveřejňovaná zmluva (1) Povinne zverejňovaná zmluva je písomná zmluva, ktorú uzaviera povinná osoba a ktorá obsahuje informáciu, ktorá sa získala za verejné prostriedky, alebo sa týka používania verejných prostriedkov, nakladania s majetkom štátu, majetkom obce, majetkom vyššieho územného celku alebo majetkom právnických osôb zriadených zákonom, na základe zákona alebo nakladania s finančnými
prostriedkami
Európskej
únie.
(2) Ustanovenie povinne zverejňovanej zmluvy, ktoré obsahuje informáciu, ktorá (3)
sa
podľa Povinne
tohto
zákona
nesprístupňuje,
zverejňovanou
a)
sa
zmluvou
služobná
nezverejňuje. nie
je zmluva,
b) pracovná zmluva a dohoda o práci vykonávanej mimo pracovného pomeru, c) zmluva týkajúca sa burzových obchodov a ich sprostredkovania, d)
odplatná
zmluva
týkajúca
sa
cenných
papierov,
e) zmluva uzavieraná v pôsobnosti Slovenskej informačnej služby a Vojenského spravodajstva, 80
VEJVODOVÁ, A.. Smlouvy na internetu: Slovensko ušetřilo miliardy ze státní kasy. [online] Praha: Česká televiye. [cit. 24.3.2015]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/222494-smlouvy-nainternetu-slovensko-usetrilo-miliardy-ze-statni-kasy/ 81 PIŠKO, M. Sto dní zmlúv na webe: kradne sa ťažšie. [online] Bratislava: SME.sk. [cit. 24.3.2015]. Dostupné z: http://www.sme.sk/c/5855960/sto-dni-zmluv-na-webe-kradne-sa-tazsie.html
42
f) zmluva, ktorej účelom je zabezpečenie ochrany a bezpečnosti v miestach, kde sa
vykonáva
väzba
alebo
trest
odňatia
slobody,
g) zmluva, ktorej účelom je zabezpečenie potrieb cudzích zastupiteľských úradov v Slovenskej republike a zabezpečenie činnosti zastupiteľských úradov Slovenskej
republiky
v
zahraničí.
(4) Povinne zverejňovaná zmluva, ktorej účastníkom je ministerstvo, ostatný ústredný orgán štátnej správy, verejnoprávna inštitúcia alebo nimi založená právnická osoba, v ktorej vlastnia väčšinu akcií alebo väčšinový obchodný podiel alebo ktorú ovládajú väčšinovým podielom na hlasovacích právach alebo vymenúvajú viac ako polovicu členov správneho orgánu alebo iného výkonného orgánu, alebo kontrolného orgánu, sa zverejňuje v Centrálnom registri zmlúv (ďalej len „register“). V registri sa zverejňuje aj zmluva, ktorej účastníkom je rozpočtová organizácia alebo príspevková organizácia zriadená povinnými osobami uvedenými v prvej vete. Povinná osoba zašle bezodkladne Úradu vlády Slovenskej republiky zmluvu na zverejnenie. Register je verejný zoznam povinne zverejňovaných zmlúv, ktorý vedie Úrad vlády Slovenskej republiky v elektronickej podobe; register je informačný systém verejnej správy. (5) Povinne zverejňovaná zmluva, ktorej účastníkom je iná povinná osoba, ako je uvedená v odseku 4, sa zverejňuje na webovom sídle povinnej osoby, ktorá zmluvu uzaviera. Ak táto osoba nemá webové sídlo, zmluva sa zverejňuje bezodplatne
v
Obchodnom
vestníku.
(6) Ak zmluva nie je zverejnená do siedmich dní odo dňa uzavretia alebo odo dňa doručenia súhlasu, ak sa na jej platnosť vyžaduje súhlas príslušného orgánu, môže účastník podať návrh na zverejnenie v Obchodnom vestníku. (7) Povinná osoba a Úrad vlády Slovenskej republiky vydajú účastníkovi zmluvy na jeho požiadanie písomné potvrdenie o zverejnení zmluvy. Ak sa zverejnila zmluva, ktorá na vznik, zmenu alebo zánik práva vyžaduje vklad do katastra nehnuteľností podľa osobitného predpisu, povinná osoba bezodkladne zasiela písomné potvrdenie o zverejnení zmluvy príslušnej správe katastra.
43
(8) Ak je zmluva zverejnená viacerými spôsobmi, rozhodujúce je prvé zverejnenie zmluvy. Povinná osoba alebo účastník zmluvy, podávajúci návrh na zverejnenie podľa odseku 6, sú povinní zabezpečiť súlad zverejnenej zmluvy so skutočným stavom a nesprístupnenie ustanovení zmluvy obsahujúcich informáciu, ktorá sa podľa tohto zákona nesprístupňuje. KOMENTÁŘ: V odstavci 1. komentovaného ustanovení dochází k širokému definování smluv, které by měly být zveřejňovány. Tedy to, co v českém návrhu registru smluv musí být dovozováno, tady je uvedeno poměrně vyčerpávajícím způsobem. Co je lepší? Slovenská úprava má pozitiva ve větší právní jistotě, česká úprava svou hlavní definici povinně zveřejňovaných smluv staví na smluvních stranách a kriteriu užití veřejných prostředků, takže tato definice je širší a obecnější, takže lze předpokládat, že soudy budou nuceny přesný význam doplnit svými rozhodnutími. Odstavec 2. komentovaného ustanovení v podstatě jednotně s českým návrhem a to konkrétně §3 odst. 1) stanoví, že informační povinnost podle zákona svobodném přístupu k informacím a podle zákona o registru smluv má stejný materiální a ústavní původ, jsou z něj tedy i stejné obecné výjimky. Odstavec 3. komentovaného ustanovení je obrazem §3 českého návrhu zákona o registru smluv. Tento odstavec se zabývá výjimkami Odstavec 4. komentovaného ustanovení velmi komplikovanou, ale o to ve své podstatě preciznější, formou určuje množinu povinných osob. Tyto osoby tedy nejsou pouze orgány zřizované zákonem, ministerstva a další ústřední orgány, ale i veřejnoprávní instituce a jimi založené právnické osoby, které jsou pod jejich kontrolou většinovým podílem členů správního orgánu společnosti či nadpolovičním podílem hlasovacích práv. Povinnými jsou i organizace rozpočtové či příspěvkové, pokud jsou zřízeny výše uvedenými povinnými osobami. Český návrh ve svém ustanovení § 2 opět vnímá povinné postavy sice stejně široce, omezuje se však na jejich uvedení formálně kratší, ale významově minimálně stejně širokou definicí. Dále slovenský zákon v posledních dvou větách upravuje, cože to vůbec registr smluv je a že jde o informační systém
44
veřejné správy a tím tedy naznačuje, že již existuje nějaký předpis či nějaká úprava 82, a registr smluv tedy nevzniká na zelené louce, ale v ukotveném právním prostředí. Odstavec 7. komentovaného ustanovení upravuje poměrně praktickou záležitost, ale to na požádání vydávané písemné potvrzení o zveřejnění smlouvy. Pokud by se tato smlouva týkala nemovitosti a zakládá, mění či ruší právo, které je nutné zapsat vkladem do katastru, Úřad vlády jako zřizovatel registru bezodkladně zasílá na příslušný katastrální úřad ono potvrzení o zveřejnění smlouvy. Zde tedy lze vidět světlé paprsky eGovernmentu prosvítající veřejnou správou, jejímž projevem jsou mezi sebou komunikující úřady, které tímto občanům usnadňují práci. Na tomto místě tedy lze ocenit progresivní práci slovenského zákonodárce. § 5b (1) Povinná osoba zverejní na svojom webovom sídle objednávky tovarov a služieb do desiatich pracovných dní odo dňa ich vyhotovenia. To neplatí, ak objednávky súvisia s povinne zverejňovanou zmluvou, ktorá nadobudla účinnosť podľa
zákona.
(2) Povinná osoba zverejní na svojom webovom sídle faktúry na tovary a služby do desiatich pracovných dní odo dňa ich doručenia povinnej osobe, najneskôr však
do
30
dní
odo
dňa
ich
zaplatenia.
(3) Vláda Slovenskej republiky môže nariadením ustanoviť objednávky tovarov a služieb a faktúry za tovary a služby, ktoré sa nezverejňujú, a to podľa ich hodnoty. KOMENTÁŘ: Slovenská úprava zveřejňování objednávek a faktur zavádí dualistickou koncepci, kdy pro objednávky a faktury, které se váží na smlouvu, se kterou se pojí zveřejňovací povinnost, uvést tyto informace spolu se smlouvou v registru smluv. Pro případ, kdy smlouvy nespadají pod povinné zveřejnění, ale kritérium povinné osoby je přesto naplněné, jsou tyto osoby
82
v tomto případě zákon č. 275/2006 Z. z., o informačných systémoch verejnej správy, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Bratislava. [cit. 8.4.2015]. Dostupný z: http://www.crz.gov.sk/data/files/53_211_2000.pdf
45
povinny objednávky a faktury povinny uvádět v souladu s komentovaným ustanovením na svých webových stránkách, či jak je označuje slovenský úprava, na svých „webových sídlech“. Úprava zveřejňování a registru smluv není upraveno pouze ve slovenském informačním zákoně, ale má taky své místo ve slovenském občanském zákoníku. Zákon č. 546/2000 Zb., kterým sa dopĺňa zákon č. 40/1964 Zb. Občiansky zákonník, přinesl nové ustanovení § 47a s nadpisem „Účinnostť povinne zveřejňovaných zmlúv“, který zní takto: (1) Ak zákon ustanovuje povinné zverejnenie zmluvy, zmluva je účinná dňom nasledujúcim
po
dni
jej
zverejnenia.
(2) Účastníci si môžu dohodnúť, že zmluva nadobúda účinnosť neskôr po jej zverejnení. (3) Zmluva uzavretá na účely odstránenia následkov mimoriadnej udalosti bezprostredne ohrozujúcej život, zdravie, majetok alebo životné prostredie, je účinná bez zverejnenia. Rovnako je bez zverejnenia účinné aj ustanovenie zmluvy, ktoré obsahuje informáciu, ktorá sa podľa osobitného zákona nesprístupňuje. (4) Ak sa do troch mesiacov od uzavretia zmluvy alebo od udelenia súhlasu, ak sa na jej platnosť vyžaduje súhlas príslušného orgánu, zmluva nezverejnila, platí, že k uzavretiu zmluvy nedošlo.“. KOMENTÁŘ: Toto ustanovení slovenského občanského zákoníku, které upravuje následky zveřejnění předmětných smluv, stanovuje ve svém prvním odstavci práva a povinnosti, které lze v českém návrhu zákona nalézt v ustanovení §6 a §7. Malý, však teoreticky podstatný rozdíl lze nalézt v tom, že slovenská úprava zakládá účinnost smlouvy den po uveřejnění, kdežto navrhovaná česká úprava spojuje účinnost již se dnem uveřejnění. Odstavec 2. komentovaného ustanovení také výslovně uvádí, to, o čem navrhovaná česká úprava hovoří maximálně mezi řádky a to, že smlouva může nabýt účinnosti i k datu pozdějšímu, než je datum uveřejnění, pokud se na tom strany takto ve smlouvě dohodnou. Stejně také je upravena možnost potlačení zveřejňovací 46
povinnosti, pokud by mimořádné události hrozily způsobit škodu na životech, majetku či životním prostředí, lze nezveřejnit smlouvu, která bude přesto účinná, pokud předmět plnění této smlouvy bude spočívat v zamezení těmto potencionálně škodným událostem. Podle českého návrhu je však nutné poté smlouvu přesto zveřejnit, s čímž slovenská úprava zjevně nepočítá. ¨ Odstavec 4 komentovaného ustanovení je naopak plně v souladu s ustanovením §7 českého návrhu smlouva, které není do tří měsíců od uzavření zveřejněna, se má za neuzavřenou, tedy zrušenou ex tunc.
Velká Británie Na úrovni místní zprávy je ve Velké Británii vydán „The Local Government Transparency Code 201583“, který místní orgány povinuje ke zveřejňování informací, které se týkají mimo jiné těchto agend:
náklady převyšující 500£,
informace o veřejných zakázkách – zakázky a smlouvy,
granty neziskovým organizacím,
organizační personální schémata úřadů,
platy vedoucích pracovníků,
nakládání s obecním majetkem,
sociální bydlení.
Tyto informace se nezveřejňují průběžně, ale kvartálně. Uvedený „code“ se zaměřuje hlavně na náklady převyšující 500£84 a stanoví, že u uvedených smluv či výdajů musí být zveřejněny podrobné detaily, kde například musí být uvedena částka vyplacená konkrétnímu kontraktorovi, ale například platy běžných zaměstnanců úřadů tomuto zveřejňování nepodléhají, což ve své podstatě dovodil i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 22. října 2014 č.j. 8 As 55/2012 -7985. Další sledovanou agendou jsou veřejné zakázky86, kde zveřejňovací povinnosti je stanovená od minimální částky 5000£ a zveřejňovanými informacemi by měly být například odpovědné osoby na straně veřejné správy, popis zboží a služeb, informace o kontraktorovi, odhadovaná 83
THE LOCAL GOVERNMENT TRANSPARENCY CODE. [online]. [cit. 8.4.2015]. Dostupný z: http://www.local.gov.uk/practitioners-guides-to-publishing-data 84 tamtéž strana 11 85 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. října 2014 č.j. 8 As 55/2012 -79 86 THE LOCAL GOVERNMENT TRANSPARENCY CODE. [online]. [cit. 8.4.2015]. Dostupný z: http://www.local.gov.uk/practitioners-guides-to-publishing-data s. 13
47
cena, daň, čas začátku, konce a revize kontraktu, způsob vzniku kontraktu a další doplňující informace o kontraktorovi. Úřady musí také ročně povinně zveřejňovat údaje o tom, kolik úředníků bylo stíháno za majetkovou trestnou činnost vzniklou v souvislosti s jejich pracovní činností, počet úředníků kteří se zabývají prevencí, vyšetřováním či stíháním podvodů na veřejném majetku a celkové náklady které povinný měl s vyšetřováním a stíháním podvodů na veřejném majetku. Ve Velké Británii v oblasti veřejných zakázek hrají velkou roli „government guides“, tedy něco jako vládní nařízení a tato nařízení nemají formu zákona, nejsou tedy schválena parlamentem, nelze jimi převádět pravomoce ani nejsou povahy rozhodnutí soudní moc. Jak uvádí Anne Davies87, ačkoliv je stát vnímán jako jedna právnická osoba, některé části „governmentu“, tedy veřejné moci, musí být kontrolovány jinou částí veřejné moci. Tyto kontrolované části jsou mimo jiné ty, které nakládají s veřejnými prostředky formou vypisování a uskutečňování veřejných zakázek. Kontrolující do tohoto procesu často vstupuje s nějakými očekáváními a očekává součinnost kontrolovaných. Anne Davies dále uvádí, že tyto „guidances“ jsou těmi, kterým jsou směřována, obecně považována za závazná (binding). Mezi tyto „guidance“ patří například Local transparency guidance – publishing spending and procurement information88. Tento dokument má sloužit jako návod pro místní správu ohledně zveřejňování informací o obecních nákladech, veřejných zakázkách, smlouvách a grantech. Tato guidance si staví jako cíl podporu orgánů veřejné moci ve smysluplném a konzistentním zveřejňování informací. Lze tedy dovodit, že ve Velké Británii minimálně na úseku místní správy panují přísné podmínky a politická i ekonomická transparentnost jsou aktuálním a důležitým tématem.
87
DAVIES, A., The Public Law of Government Contracts. Oxford: Oxford University Press. 2008. ISBN 978-019-928739-0, s. 33 a nasl. 88 TRANSPARENCY GUIDANCE 2014 SPENDING AND PROCUREMENT [online]. [cit. 8.4.2015]. Dostupný z: http://www.local.gov.uk/documents/10180/11655/Transparency+guidance+2014++spending+and+procurement++20141201.pdf/b4ef3ce9-7f2a-4e5b-86b2-aa417f803e44
48
Slovinsko Slovinský zákon o veřejných zakázkách89 zakotvuje povinnosti zveřejňovat informace o veřejných zakázkách na vládním portálu
90
. Na portálu musí být zveřejněny zakázky
na dodávky zboží a služeb s cenou rovnou či vyšší než 20 000€ a zakázky na stavební práce s cenou rovnou či vyšší než 40 000€. Veřejné zakázky, které spadají pod působnost uvedeného zákona a týkají se vody, energie, transportu, poštovních služeb, obrany a národní bezpečnosti mají uvedené limity zvýšeny. V tomto případě je limit pro zveřejnění zakázky na dodání zboží či služeb 40 000 €, pro stavební zakázky 80 000€. Smlouvy na tyto zakázky zatím nejsou ve vládním portálu zveřejňovány, ale tento rok se očekává přijetí zákona, který by měl povinné zveřejňování zavést. 91
Portugalsko Informace uvedené v této kapitole pocházejí od výkonného ředitele Transparency International Portugal, Joao Batalhy, které mi poskytnul v rámci emailové komunikace. Portugalské zákony požadují, aby každá smlouva na veřejnou zakázku byla online publikovaná na platformě vytvořené a spravované vládou. Touto platformou je portugalská obdoba registru smluv, tzv. „Contratos públicos online“ 92. Na tomto serveru lze najít informace o probíhajících řízení či o uzavřených smlouvách. Ačkoliv je online zveřejnění právní podmínkou jejich platnosti, v praxi dle slov pana Batalhy dochází k tomu, že postup orgánů je často laxní, trvá jim příliš dlouho, než smlouvu zveřejní či ji nezveřejní vůbec. Pan Batalha dále uvádí, že i přesto je registr smluv cenným zdrojem informací o veřejných výdajích, zvláště pokud lze údaje v registru srovnat s obchodním rejstříkem a lze tak dohledat, kdo je „beneficiář“, čili kdo fakticky profituje na veřejných zakázkách či obecně na businessu s vládou.
89
zákon Public procurement act (ZJN-2).[online]. [cit. 6.4.2015] Dostupný z: http://www.dkom.si/mma//2007100210195957/ 90 e-portál E-nanročanjte. [online]. [cit. 6.4.2015] Dostupný z: http://www.enarocanje.si/ 91 Tuto informaci mi poskytl Sebastijan Peterka ze slovinské pobočky Tranparency Intenational. 92 e-portál Contratos públicos online. [online]. [cit. 6.4.2015] Dostupné na: http://www.base.gov.pt/Base/en/Homepage
49
Nakonec Batalha dodává: „These are steps still to be taken, and areas where civil society involvement can help produce more transparency and accountability.“ Tedy, že toto jsou ty kroky, které musí občanská společnost podniknout, aby pomohla vybudovat více transparentní a otevřenou.
50
Závěr Právo na informace je dnes už samozřejmě vnímaným lidským právem a požadavky po větší transparentnosti veřejné správy jsou více než oprávněné. Registr smluv jako nástroj k větší transparentnosti veřejné správy se jeví jako poměrně jednoduché a čisté ústavně konformní řešení, které usnadňuje kontrolu veřejné správy a to dálkovou a plošnou formou. Přínos toho, že bez jakéhokoliv zdržení, lze kontrolovat smlouvy uzavírané veřejnou smlouvu, tedy že se lze podívat, jak je vynakládáno s penězi z veřejných rozpočtů, tedy s penězi občanů, do jakých zakázek bylo investováno, komu tyto finanční prostředky a v jaké výši plynou, je dle mého značný. Registr smluv, jako protikorupční opatření, které má oporu v čl. 17 Listiny základních práv a svobod a v zákoně o svobodném přístupu k informacím, se jeví jako poměrně účinný nástroj veřejné kontroly, která je plošná a obtížně zneužitelná. Zachování oné nejširší plošnosti, tedy nevytváření nesystémových výjimek, je zároveň prostředkem, jak se bránit snahám o obcházení zákona formou úprav podmínek zadávacích řízení. Informační systémy veřejné správy nejsou v českém právním řádu žádnou novinkou a právní předpisy je upravují už od roku 1991. Tyto registry v souladu s principem dobré správy, by měli sloužit nejen jako skladiště informací, ale jaké jako zdroj snadně přístupných dat pro občany. Tyto informační systému by také měli spolu být interně propojeny a vytvářet tak pro občany jako jejich uživatele jednoduchý a přitom efektivní nástroj pro správu komunikace s úřady při vyřizování si osobní agendy. Toto je cíl Egovernmentu, tedy stavu, kdy všechny nezbytné věci jsou prováděny online, efektivně a občan není zatěžován nadbytečnými úředními „imisemi. V České republice je sice k transparenci nakročeno, ale právě takovéto plošné opatření, které v podstatné míře limituje perfidní snahy jednotlivců, se jeví jako správné a přínosné, což lze vidět i na příkladu Slovenské republiky, kdy obdobné opatření vedlo k nezanedbatelným úsporám ve veřejných rozpočtech. Registr smluv tedy vidím jako dobrou a přínosnou myšlenku, kde pozitiva převyšují nad negativy, které hlavně reprezentuje zvýšená administrativní zátěž úřadů.
51
Jak je ukázáno i na příkladu jiných států, občanská společnost vidí zvýšení transparence veřejné správy jako jeden z hlavních politických cílů a na toto téma reagují i někteří politici, nejen z liberálního politického spektra, kteří vnímají jako toto téma jako důležité a hlavně s velkou společenskou odezvou. Jak ale zmiňuji v samotném textu práce, transparentnost veřejné správy by neměla být jediným cílem při neustále probíhající transformaci veřejné správy. Transparentnost je cesta k právnímu státu, který má důvěru a podporu svých občanů, který neplýtvá penězi z veřejných rozpočtů a který vykonává veřejnou správu jako službu občanům.
52
Seznam použitých pramenu Monografie, publikace, sborníky
DAVIES, A., The Public Law of Government Contracts. Oxford: Oxford University Press. 2008. ISBN 978-0-19-928739-0
DUBSKÝ, Z. Veřejná správa v EU. Dobrá správa a e-governance. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2007, s 5.
ELIÁŠ, K. a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 152
FILIP, Jan. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva [Učebnice]. Vyd. 2. dopl. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 458 s. Edice učebnic PrF MU; č. 263. ISBN 80-210-2592- 1.
FUREK, A. Právní aspekty eGovernmentu v ČR. Praha: Linde 2010
HAMPEL, P. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob : komentář. Praha :Wolters Kluwer, 2014
JURČÍK, R. Veřejné zakázky a koncese. Praha: C.H. Beck. 2014
KORBEL, F. a kol.: Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář.2. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005
KRČ, R. Zákon o veřejných zakázkách s komentářem a judikaturou. Praha: Linde. 2013
MATES, P. Evidence, informace, systémy : právní úprava. Praha: CODEX Bohemia. 1997.
MATES, P. SMEJKAL, L: E-government v České republice : právní a technologické aspekty. Praha: Leges. 2012 53
MATES, P., SMEJKAL, V. E-goverment v České republice. Právní a technologické aspekty. 2. podstatně přepracované a rozšířené vydání, Praha: Leges, 2012. ISBN 978-80 87576-36-6
KUŽÍLEK, O; ŽANTOVSKÝ, M. Svoboda informací: svobodný přístup k informacím v právním řádu České republiky. Praha: Linde, 2002. ISBN: 80-7201318-1, s. 23.
PAVLÍČEK, V. Ústava a ústavní řád České republiky. Komentář. 2. díl. 2. aktualizované a podstatně rozšířené vydání. Praha: Linde, 2002. ISBN: 80-7201-3912, s. 179.
PRŮCHA, P. Správní právo, obecná část, (učebnice) 7. doplněné a aktualizované vydání. 7. vydání. Brno: MU Brno - Doplněk Brno, 2007. 418 s. ISBN 978-80210-427
RAUS, D. Zadávání veřejných zakázek : judikatura s komentářem. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011 SMEJKAL, V., VALÁŠEK, M. Jak na datové schránky. Praktický manuál pro každého. Praha: Linde Praha, 2012. STAŇA, J. Moderní administrativa ve veřejné správě. Praha: Institut pro místní správu Praha. 2010.
VANÍČEK, Z. Právní aspekty eGovernmentu v ČR. Praha: Linde. 2011.
Časopisecké články
Epravo.cz. Sobotka vyzval ministry, aby zveřejňovali smlouvy nad 50.000 Kč. [online]. Praha. 4.3.2015. [cit. 28.3.2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/zpravodajstvi/sobotka-vyzval-ministry-aby-zverejnovalismlouvy-nad-50000-kc-97195.html
PIŠKO, M. Sto dní zmlúv na webe: kradne sa ťažšie. [online] Bratislava: SME.sk. [cit. 24.3.2015]. Dostupné z: http://www.sme.sk/c/5855960/sto-dni-zmluv-na-webekradne-sa-tazsie.html
VEJVODOVÁ, A.. Smlouvy na internetu: Slovensko ušetřilo miliardy ze státní kasy. [online] Praha: Česká televiye. [cit. 24.3.2015]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/222494-smlouvy-na-internetuslovensko-usetrilo-miliardy-ze-statni-kasy/
Elektronické a online články
KORBEL, F. Právo na informace a problematika registru smluv. In: Codexis Academis. [právní informační systém]. Atlas Consulting s.r.o [cit. 24.3.2015] 54
Další online zdroje
Důvodová zpráva k návrhu zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0
e-portál Contratos públicos online. [online]. [cit. 6.4.2015] Dostupné na: http://www.base.gov.pt/Base/en/Homepage
e-portál E-nanročanjte. [online]. [cit. 6.4.2015] Dostupný z: http://www.enarocanje.si/
EVROPSKÁ UNIE. Amsterodamská smlouva. Amsterodam. [online]. 2.10.1997. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/764-amsterodam.pdf
EVROPSKÁ UNIE. eGovernment-Action Plan 2011-2015.[online] 2011. [cit. 1.4.2015] Dostupné z: http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/european-egovernmentaction-plan-2011-2015
EVROPSKÁ UNIE. Evropská úmluva o ochraně lidských práv.[online]. Štrasburk. 1.6.2010. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_CES.pdf
EVROPSKÁ UNIE. Charta základních práv Evropské unie.[online]. Nice. 1.12.2009. [citována 30.3.1015]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/6/2090charta_zakladnich_prav_1.pdf
EVROPSKÁ UNIE. Maastrichtská smlouva.[online]. Maastricht. 1.11.1993. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/PDF/?uri=OJ:C:1992:191:FULL&from=EN
EVROPSKÁ UNIE. Smlouva o fungování Evropské unie. [online]. Lisabon. 3.12.2007. [citována 30.3.1015]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/54/16334-fungovani_eu.pdf
OSN. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. New York. 19.12.1966. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumentyosn/soubory/mezinar.pakt-obc.a.polit.prava.pdf
OSN. Všeobecná deklarace lidských práv. [online]. New York. 10.12. 1948. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecnadeklarace-lidskych-prav.pdf
RADA EVROPY. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Řím. 4.11.1950. [cit. 30.3.2015]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/projekty/usmrceni-hranice/umluva.pdf
Registr smluv na portálu veřejné zprávy. Dostupný z: https://portal.gov.cz/portal/rejstriky/data/10013/
55
TRANSPARENCY GUIDANCE 2014 SPENDING AND PROCUREMENT [online]. [cit. 8.4.2015]. Dostupný z: http://www.local.gov.uk/documents/10180/11655/Transparency+guidance+2014++spending+and+procurement++20141201.pdf/b4ef3ce9-7f2a-4e5b-86b2aa417f803e44
ÚRAD VLÁDY SLOVENSKEJ REPIBLIKY. Hodnotenie protikorupčních opratrení vlády SR. [online]. Bratislava. [cit. 25.3.2015]. Dostupné z: http://www.vlada.gov.sk/hodnotenie-protikorupcnych-opatreni-vlady-sr/
WIKIPEDIA.Metadata. [online]. [cit. 4.4.2015] Dostupné z:http://en.wikipedia.org/wiki/Metadata
WIKIPEDIE. Komplexita.[online] [cit. 5.4.2015]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Komplexita
WIKIPEDIE. Postindustriální společnost. [online]. [cit. 4.4.2015]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Postindustri%C3%A1ln%C3%AD_spole%C4%8Dnost
Public procurement Act (ZJN-2).[online]. [cit. 6.4.2015] Dostupný z: http://www.dkom.si/mma/-/2007100210195957/
Právní předpisy a judikatura
Nález ústavního soudu ze dne 24.1.2007, sp.zn. I. ÚS 260/06
Návrh zákona o Registru smluv, sněmovní tisk 42/0. [online] Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=42&CT1=0
Rozsudek nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2009, č.j. 2 Ans 4/2009-93
Public procurement act (ZJN-2).[online]. [cit. 6.4.2015] Dostupný z: http://www.dkom.si/mma//2007100210195957/
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2000 sp. zn./č. j.: 31 Ca 189/2000-27
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. 3. 2008, sp. zn./č. j.: 7 As 24/2007-106
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 9. 12. 2004 sp. zn./č. j.: 7 A 118/2002-37
56
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 9. 12. 2004 sp. zn./č. j.: 7 A 118/2002-37
usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém] Atlas Consulting. [cit.1.4.2015]
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
Zákon č. 275/2006 Z. z., o informačných systémoch verejnej správy, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Bratislava. [cit. 8.4.2015]. Dostupný z: http://www.crz.gov.sk/data/files/53_211_2000.pdf
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
Zákon č. 531/1993, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
Zákon č. o veřejných zakázkách č. 1637/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. Atlas Consulting. [cit. 25. 4. 2015].
57
