Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Obor Právo

Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Rigorózní práce Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání

Mgr. Eva Buryánková 2010/2011

„Prohlašuji, že jsem rigorózní práci na téma: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

……………………………………………………..

2

Poděkování: Tímto bych chtěla vyjádřit díky všem, kdo mne podporovali nejen za dobu mých studií, ale i nyní, při psaní této práce. Zejména bych chtěla velmi poděkovat doc. Gregorové za její ochotu, vstřícnost a praktické rady, které mi velmi pomohly při zpracování této rigorózní práce.

3

Obsah Obsah................................................................................................................. 4 1. Úvod .............................................................................................................. 8 2. Obecně o odpovědnosti zaměstnavatele ...................................................... 10 2.1 Odpovědnost obecně ................................................................................................. 10 2.1.1 Základní prvky odpovědnosti za škodu ....................................................................... 10 2.2 Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání ......................... 13 2.2.1 Přechod od odpovědnosti zaměstnavatele k systému sociálního zabezpečení ......... 13

3. Zákonné pojištění zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání.... 15 3.1 Rozdíly mezi úpravou podle 65/1965 Sb. a 262/2006 Sb. ............................................ 15 3.1.1 Kdy použít úpravu podle zákona č. 262/2006? .......................................................... 17 3.2 Vyhláška č. 125/1993 Sb. ........................................................................................... 17 3.3 Dva základní modely vztahů....................................................................................... 19 3.4 Pojišťovna jako vedlejší účastník ................................................................................ 20

4. Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání .......... 22 4.1 Pracovní úraz ............................................................................................................. 22 4.2 Odpovědnost zaměstnavatele .................................................................................... 24 4.2.1 Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání obecně ......... 24 4.2.2 Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání ...................... 25 4.2.3 Zproštění se odpovědnosti ......................................................................................... 25 4.3 Povinnosti zaměstnavatele v případě vzniku pracovního úrazu ................................... 28 4.4 Nemoc z povolání ...................................................................................................... 29 4.4.1 Oduznávání nemocí z povolání ................................................................................... 31

5. Druhy náhrad ............................................................................................... 33 5.1 Náhrada za ztrátu na výdělku .................................................................................... 33 5.1.1 Průměrný výdělek ....................................................................................................... 34 5.1.2 Zjištění průměrného výdělku ...................................................................................... 36 5.1.3 Pravděpodobný výdělek dosažený u jiného zaměstnavatele ..................................... 36 5.2 Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti .................................... 37 5.3 Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti .............................. 39 4

5.3.1 Základní výpočet NZV po skončení PN........................................................................ 41 5.3.2 Transformace plné a částečné invalidity na třístupňovou invaliditu.......................... 44 5.3.3 Práce na zkrácený úvazek ........................................................................................... 45 5.3.4 Výpočet NZV po skončení PN při další pracovní neschopnosti .................................. 45 5.3.5 Výpočet NZV po skončení PN a tzv. STOP výdělek ..................................................... 48 5.3.6 Výpočet NVZ po skončení PN u podnikatelů .............................................................. 50 5.3.7. Výpočet NZV po skončení PN v dalších souvislostech ............................................... 51 5.3.8 Zákon č. 220/1995 Sb.................................................................................................. 54 5.3.9 Doplatek do výše průměrného výdělku ...................................................................... 55 5.4 Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění.................................................. 56 5.4.1 Náhrada za bolest ....................................................................................................... 57 5.4.2 Náhrada za ztížení společenského uplatnění ............................................................. 57 5.4.3 Výše odškodnění a možnost navýšení dle § 6 a § 7 vyhlášky 440/2001 Sb................ 59 5.5 Účelně vynaložené náklady spojené s léčením ............................................................ 63 5.6 Věcná škoda .............................................................................................................. 64 5.7 Náhrady v případě smrti zaměstnance ....................................................................... 65 5.7.1 Náklady spojené s léčením a jednorázové odškodnění .............................................. 66 5.7.2 Náhrada nákladů na výživu pozůstalých ..................................................................... 66 5.8. Souběh občanskoprávní a pracovněprávní odpovědnosti za škodu............................. 69 5.8.1 Kapitalizace podle občanského zákoníku a zákona o pojistné smlouvě..................... 70 5.8.2 Pravidla pro kapitalizaci .............................................................................................. 71 5.8.3 Vhodná změna zákona ................................................................................................ 72 5.9 Promlčení .................................................................................................................. 73 5.10 Podstatná změna poměrů ........................................................................................ 74 5.10.1 Změna stupně invalidity............................................................................................ 75 5.10.2 Změna zdravotního stavu ......................................................................................... 76 5.10.3 Změna kritérií pro uznávání nemocí z povolání........................................................ 78 5.10.4 Zvýšení dosahovaného výdělku ................................................................................ 78 5.10.5 Dovršení důchodového věku .................................................................................... 79 5.10.6 Dovršení věku 65 let ................................................................................................. 79 5.11 Valorizace ................................................................................................................ 80 5.11.1 Valorizace obecně ..................................................................................................... 80 5

5.11.2 Pravidla valorizací ..................................................................................................... 81

6. Přechod práv a povinností při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání......................................................................................................... 84 6.1 Přechod práv a povinností na jiného zaměstnavatele ................................................. 84 6.1.1 Přechod práv a povinností podle zákoníku práce ....................................................... 84 6.1.2 Přechod práv a povinností podle zákona o velké privatizaci ...................................... 85 6.1.3 Přechod práv a povinností podle obchodního zákoníku ............................................ 86 6.1.4 Přechod práv a povinností podle zákona o přeměně obchodních společností.......... 87 6.2 Přechod práv a povinností na stát nebo na pojišťovnu ................................................ 88

7. Daně v souvislosti s náhradou za ztrátu na výdělku ...................................... 91 7.1 Náhrada za ztrátu na výdělku a daň z příjmu .............................................................. 91 7.2 Daňová optimalizace ................................................................................................. 92 7.3 Základní způsoby zdaňování náhrad........................................................................... 92 7.3.1 Příjemce náhrady s podepsaným Prohlášením .......................................................... 92 7.3.2 Příjemce náhrady bez podepsaného Prohlášení s náhradou do výše 5.000,-Kč měsíčně ................................................................................................................................ 93 7.3.3 Příjemce náhrady bez podepsaného Prohlášení s náhradou nad 5.000,-Kč měsíčně 93 7.4 Náhrady za ztrátu na výdělku a sociální pojištění ....................................................... 93

8. Zákon č. 266/2006 Sb. .................................................................................. 96 8.1 Aktuální právní stav ................................................................................................... 96 8.2 Úrazové pojištění v kontextu Evropského společenství ................................................ 97 8.3 Změny, které přinese nová právní úprava ................................................................. 100 8.3.1 Systém dávek ............................................................................................................ 102 8.3.2 Další změny ............................................................................................................... 104 8.4 Převod zákonného pojištění ..................................................................................... 104 8.5 Důvody odkládání účinnosti zákona ......................................................................... 105

9. Závěr .......................................................................................................... 107 10. Resumé .................................................................................................... 109 Seznam použitých zdrojů................................................................................ 112 Tištěné zdroje ................................................................................................................ 112 Internetové zdroje ......................................................................................................... 113 6

Judikatura ..................................................................................................................... 113 Právní předpisy ............................................................................................................. 115

Seznam zkratek .............................................................................................. 118

7

1. Úvod V každodenním životě člověka jsou situace, které mohou bez jakéhokoliv úmyslu či zavinění vést k trvalým následkům, které pak ovlivňují celý zbytek života dotčené osoby. Jedná se o pracovní úrazy, nemoci z povolání, dopravní nehody či úrazy z běžného občanského života. V důsledku těchto okolností pak může dojít k tomu, že dotčená osoba je vyřazena z běžného života, ať už jen na chvíli nebo na celý život. Zatížena pak není jen tato osoba, ale celá její rodina, což se projevuje jak v mezilidských vztazích, tak zajisté i na finanční situaci rodiny. Poškozený, tedy osoba, jejíž zdraví bylo narušeno v důsledku takové situace, má právo domáhat se nároků přiznaných mu zákonem. Mnoho poškozených však o této možnosti buď neví vůbec, nebo jsou informováni jen částečně. Zákon rozlišuje dva hlavní případy odškodňování takovýchto škodných událostí, a to podle zákoníku práce a podle občanského zákoníku. Nároky jsou téměř totožné, i když podle OZ je poškozenému přiznáváno nároků více či většího rozsahu. V případě občanskoprávních škod se mnoho poškozených dotazuje na možné nároky u advokátů, kteří je ve většině případů zastupují po celou dobu odškodňování. U pracovněprávních nároků se zaměstnanec, jemuž se stane pracovní úraz nebo je u něj zjištěna nemoc z povolání, většinou s důvěrou obrací na svého zaměstnavatele. V obou případech ale celá situace časem dospěje do stádia, kdy buď sám poškozený, nebo „škůdce“ informují svého pojistitele a celou záležitost začne vyřizovat přímo pojišťovna, respektive daný odbor neživotního pojištění. Jelikož pracuji v České pojišťovně, ve skupině, která se zabývá odškodňováním pracovněprávních nároků vzešlých z pracovních úrazů a nemocí z povolání a dále odškodňováním občanskoprávních nároků vzešlých zejména ze škody na zdraví způsobených při dopravních nehodách či operačních zákrocích, setkávám se s problematikou trvalých následků na zdraví téměř každý den. Z vlastní zkušenosti tedy vím, jaký vliv má dlouhodobé či trvalé poškození zdraví na psychiku člověka a hlavně na vztahy v rodině. I když jakákoliv peněžní částka nemůže nikomu vrátit zdraví zpět, je aspoň určitým zmírněným někdy až fatálních důsledků poškození zdraví. Zejména v případech, kdy poškozený ztratí schopnost vlastní výdělečné činnosti a je nucen vystačit si s dávkami invalidního důchodu, je pro něj velkým přínosem, že mu pojistitel toho, kdo mu škodu způsobil, bude doplácet vzniklou ztrátu na výdělku. Především pro muže, který svým výdělkem zabezpečoval celou rodinu, je tento typ 8

náhrady aspoň malým zmírněním psychického tlaku, že už nemůže plnit svoji roli živitele a je odkázán na péči své ženy, jak fyzicky, tak finančně. V této práci se věnuji zejména náhradám vzešlých z pracovních úrazů a nemocí z povolání, což je problematika, se kterou se většina osob seznámí až v případě, kdy se jim pracovní úraz stane, popřípadě kdy je jim nemoc z povolání zjištěna. Domnívám se však, že přinejmenším mzdové účetní či pracovníci personálních oddělení by měli být s touto oblastí seznámeni velmi dobře, jelikož neznalost předpisů a norem toto upravujících může vést k nemalým problémům. Stěžejním prvkem této problematiky je odpovědnost zaměstnavatele, konkrétně za pracovní úrazy a nemoci z povolání. V této práci se pokusím přiblížit téma pracovněprávních nároků ze škod na zdraví, jejich právní úpravu, jednotlivé nároky a konečně i možný stav, který pravděpodobně nastane v horizontu několika let, tedy vznik jediné úrazové pojišťovny.

9

2. Obecně o odpovědnosti zaměstnavatele 2.1 Odpovědnost obecně Odpovědnost je široký právní, morální a etický pojem, přičemž je třeba rozlišovat mezi odpovědností retrospektivní, tedy odpovědností za něco, co se už stalo, a odpovědností prospektivní, jež konkrétní osobě ukládá do budoucnosti nějakou povinnost.1 Podle převažujícího názoru v české právní teorii i praxi je občanskoprávní odpovědnost sekundární právní povinností, která vzniká až v důsledku porušení primární právní povinnosti. Svou právní povahou je povinností, liší se však od primární povinnosti tím, že je jí imanentní určitá následnost, a dále tím, že je vždy povinností relativní. Odpovědnost nikdy nevzniká nepodmíněně přímo ze zákona bez naplnění konkrétní skutkové podstaty, nemůže tedy vzniknout ani na základě analogie.2 Odpovědnost je chápána jako povinnost strpět nepříznivé právní následky protiprávního jednání, vzniká jako nový právní vztah, který existuje vedle či na místo vztahu původního. Platný občanský zákoník rozlišuje čtyři základní druhy odpovědnosti, a to odpovědnost za škodu, odpovědnost za vady, odpovědnost za prodlení a odpovědnost za bezdůvodné obohacení. V této práci se zabývám právě odpovědností za škodu.

2.1.1 Základní prvky odpovědnosti za škodu Odpovědnost jako právní pojem je chápána jako nutnost nést důsledky za nějaké jednání nebo opomenutí. Odpovědnost může být buď subjektivní, tedy odpovědnost s prvkem zavinění, nebo objektivní, tedy odpovědnost za následek. Odpovědnost subjektivní nebo také odpovědnost za zavinění vyžaduje jako své základní prvky protiprávní úkon, škodlivý následek, jejich příčinnou souvislost a zavinění. Zaviněné porušení právní povinnosti se předpokládá vždy. Exkulpace, tedy vyhnutí se nepříznivým následkům odpovědnosti přichází v úvahu tehdy, když porušitel prokáže, že určité protiprávní jednání nezavinil.3

1

Odpovědnost

Wikipedie

[online].

Naposledy

editováno

23.

11.

2010

[cit.

20.

4.

2011].

Dostupné

z:

2

ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5.vydání. Praha: ASPI, 2009. str. 235

3

§ 420 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

10

Protiprávní úkon je subjektivní právní skutečnost, spočívající v lidském volním chování, které je v rozporu s objektivním právem a na které právo váže vznik určitých následků, jež nastupují nezávisle na vůli subjektu, tedy nezávisle na tom, zda je jednající zamýšlel vyvolat.4 V rozporu s objektivním právem však nemůže být taková činnost, kterou právo ukládá či dovoluje, jako je výkon subjektivního práva a plnění povinnosti, svépomoc, jednání v nutné obraně, jednání v krajní nouzi a jednání se svolením poškozeného. Jedná se o okolnosti vylučující protiprávnost. K výkonu subjektivního práva je oprávněn každý v mezích zákona a v souladu s ním. Co se svépomoci týče, tak zásah do práva musí hrozit bezprostředně a prostředky použité pro jeho odvrácení musí být přiměřené. Pokud by jednající použil svépomoci i v případě odvracení nikoliv bezprostředního zásahu nebo použil nepřiměřené prostředky, šlo by o exces z dovolené svépomoci, za nějž by jednající odpovídal.5 Stejně tak ten, kdo by způsobil škodu jednáním v nutné obraně, není za ni odpovědný. Její podmínky stanoví občanský zákoník tak, že útok musí hrozit nebo trvat a obrana, nesmí být zjevně nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.6 V krajní nouzi jedná ten, kdo odvrací přímo hrozící nebo trvající nebezpečí, které není možné odvrátit jinak, přičemž není důležité, čím bylo toto nebezpečí vyvoláno, ale následek který jednající způsobil, nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.7 Protiprávnost jednání je vyloučena také tam, kde poškozený s jednáním, kterým mu byla škoda způsobena, předem souhlasil. Ačkoli je škoda nepostradatelným předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu, občanský zákoník tento pojem nedefinuje. Obecně se za ni považuje majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi. Nemajetkové újmy povahu škody zásadně nemají, nicméně některé nemajetkové újmy tvoří součást náhrady škody na základě výslovného ustanovení zákona.8 V tomto případě se jedná o náhradu za bolest či ztížené společenské uplatnění, kterým je věnována samostatná podkapitola. Příčinná souvislost neboli kauzální nexus, je třetím nezbytným objektivním

4

Korecká, V., Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. 2 vydání. Praha. C.H. BECK, 2003.

5

Korecká, V., Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. vydání. Brno. Doplněk. 2002, str. 351.

6


7


8

Holub, M. a kolektiv. Odpovědnost za škodu v právu občanském, pracovním, obchodním a správním. 2. vydání. Praha: Linde

Praha, a.s., 2004. str. 17.

11

předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu. Z velké množiny všeobecných příčin a následků je tak nutno sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Zavinění je jediným ryze subjektivním předpokladem odpovědnosti za škodu. Pojem "zavinění" občanský zákoník nevymezuje; je proto třeba vycházet z ustanovení trestního zákoníku. Zavinění je právní naukou definováno jako vnitřní, psychický vztah jednajícího k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a k výsledku tohoto jednání. Je založeno jednak na prvku poznání, spočívajícího ve vědomosti a předvídání určitého výsledku, jednak na prvku vůle, spočívajícího v tom, že subjekt projevuje svou vůli tím, že něco chce, ale také tím, že je s něčím srozuměn. Na různé kombinaci obou prvků a stupňů jejich intenzity jsou založeny různé formy a stupně zavinění: a) úmysl přímý - jednající věděl, že škodu způsobí a chtěl ji způsobit, b) úmysl nepřímý - jednající věděl, že škodu může způsobit a byl s tímto důsledkem srozuměn, c) nedbalost vědomá - jednající věděl, že může způsobit škodu, a bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí, d) nedbalost nevědomá - jednající nevěděl, že může způsobit škodu, ač o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl.9 Obecná odpovědnost za škodu vychází z presumovaného zavinění, tj. jsou-li dány ostatní předpoklady odpovědnosti za škodu, má se za to, že škůdce jednal zaviněně. Je proto na něm, aby se vyvinil, neboli exkulpoval. Presumpce zavinění se zde vztahuje pouze na nedbalost nevědomou. Domáhá-li se proto poškozený náhrady škody s tím, že škoda byla způsobena vědomou nedbalostí nebo úmyslně, tíží jej v případném soudním sporu jak břemeno tvrzení, tak i důkazní. V rámci občanského práva je diferenciace jednotlivých forem zavinění důležité například pro uplatnění tzv. moderačního práva soudu, což je právo soudu snížit z důvodů hodných zřetele nepřiměřeně vysokou náhradu škody za podmínek stanovených v zákoně, přičemž tou základní podmínkou je, že ke škodě nedošlo úmyslným jednáním.10 Předpokladem objektivní odpovědnosti neboli odpovědnosti za následek, zavinění není, bez ohledu na jeho formu. Odpovědnostní vztah vzniká pouze na základě protiprávnosti, je 9

FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část VI. Hlava II. Odpovědnost za škodu. Oddíl I. Obecná

odpovědnost. §420. Praha: ASPI, 1999 10

§ 450 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

12

výsledkem nezaviněného protiprávního jednání či stavu.

2.2 Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání V případě odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání se jedná o odpovědnost objektivní, tedy odpovědnost za následek. Základními prvky odpovědnosti zaměstnavatele jsou tedy škodní událost jako právní skutečnost, poškození zdraví coby její následek a jejich příčinná souvislost. Každý dílčí nárok je pak posuzován zvlášť a je zkoumáno, zda jsou i nadále splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na zdraví zaměstnance. Pokud například poškozený zaměstnanec vznese nárok na úhradu nákladů léčení, konkrétně dodá účtenky za léky, je nutné zkoumat, zda každý jeden konkrétní lék byl předepsán či doporučen lékařem v souvislosti s léčbou pracovního úrazu nebo nemoci z povolání tohoto zaměstnance. Jelikož proplácení veškerých náhrad, které mohou vyvstat v souvislosti s léčbou pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, bývá velmi nákladné, byl pro tyto případy zřízen institut zákonného pojištění zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Veškeré tyto nároky jdou k tíži odpovědného zaměstnavatele, a zejména v případě velkých společností, kde je velký počet zaměstnanců, a s tím spojená větší pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu nebo rozvinutí nemoci z povolání, bylo odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání pro zaměstnavatele spojeno s velkým ekonomickým zatížením. Institut zákonného pojištění tento problém odstranil.

2.2.1 Přechod od odpovědnosti zaměstnavatele k systému sociálního zabezpečení Přijetím nového zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců měla být odpovědnost

zaměstnavatele

za

škodu

při

pracovních

úrazech

převedena

ze

systému pracovního práva do systému sociálního zabezpečení. Účinnost tohoto zákona byla zatím posunuta ke dni 1. 1. 2013, a proto se úprava tohoto institutu i nadále řídí zákoníkem práce, konkrétně v přechodných ustanoveních části čtrnácté.11 Na základě zákona o úrazovém pojištění dojde k podstatné změně celého systému, kdy

11

BĚLINA, M., BOGNÁROVÁ, V., DRÁPAL, L. a kolektiv. Pracovní právo 3. vyd. Praha. Nakladatelství C. H. Beck, 2007. s. 362

13

se současný model odpovědnostního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem přesune na úroveň systému pojistného. Doposud je zaměstnanec chráněn institutem odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Po nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění vznikne zcela nový systém pojištění, kdy zaměstnavatel, který bude i nadále odpovědný za vzniklé pracovní úrazy a nemoci z povolání, bude za své zaměstnance platit pravidelné pojistné. Tato práce se dotýká zejména problematiky odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, která je kryta institutem zákonného pojištění. V závěru se ale věnuji i nové právní úpravě, která ačkoliv ještě není účinná, neměla by být opomíjena.

14

3. Zákonné pojištění zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání Institut zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání byl zakotven zákonem č. 37/1993 Sb., který do zákona 65/1965 Sb. od 1. 1. 1993 včlenil nový § 205d. Od uvedeného data platí, že každý zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance, kromě organizačních složek státu, musí být pojištěn pro případ své odpovědnosti za vzniklý pracovní úraz nebo nemoc z povolání u jedné ze dvou komerčních pojišťoven - u Kooperativy, a. s., Vienna Insurance Group nebo u České pojišťovny, a. s. (pouze pokud byl u ní pojištěn k 31. 12. 1992). Provádění zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání je upraveno jako neziskové. Případná majetková újma uvedených pojišťoven je kryta ze státního rozpočtu a naopak vzniklý přebytek z tohoto pojištění pojišťovny odvádějí do státního rozpočtu. Pojišťovnám je stanovena pevná výše nákladů na jejich správní režii, která činila při vzniku zákonného pojištění 29,5% z celkového objemu přijatého pojistného zaplaceného zaměstnavateli v daném kalendářním roce a postupně byla v souvislosti s růstem objemu přijatého pojistného snižována. Podle poslední úpravy činí výše nákladů na správní režii pojišťoven 13,5% z přijatého pojistného. Tento způsob je velmi nevýhodný a často kritizovaný, a to i orgány Evropské unie. Vznikl jako přechodný systém do doby, než bude vytvořena úrazová pojišťovna. V důsledku kritik bylo rozhodnuto, že do doby vzniku této pojišťovny bude nahrazen jiným prozatímním řešením. Tím mělo být předání agendy České správě sociálního zabezpečení. Návrh nového zákona měl za to, že nabude účinnosti 1. ledna 2005. Ta je však v současné době odsunuta na 1. ledna 2013.

3.1 Rozdíly mezi úpravou podle 65/1965 Sb. a 262/2006 Sb. Právní úprava pracovních úrazů a nemocí z povolání není v českém právním řádu žádnou novinkou. Již před úpravou v předešlém zákoníku práce se tato problematika objevovala např. v zákoně č. 58/1956 Sb, o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, dále v zákoně č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání, případně v zákoně č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Při porovnání jednotlivých ustanovení těchto předpisů dojdeme ke zjištění, že se právní úprava nikterak významně nezměnila. Podstatné prvky zůstaly zachovány a jsou obsaženy i 15

v aktuálně účinném zákoníku práce (dále jen „ZP“), který problematiku odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání upravuje. Oproti starému zákoníku práce obsahuje ten stávající některé drobné změny, kterými se stávající právní úprava mírně odchyluje od té předchozí. Podle § 370 ZP náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (dále jen „NZV po dobu PN“) zaměstnanci náleží i za dobu, kdy mu v prvních 3 kalendářních dnech pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské nebo kdy mu nepřísluší náhrada mzdy nebo platu. Tento dovětek se do zákona dostal po tzv. technické novele12, která přinesla omezení i do oblasti nemocenského pojištění – nemocenské má být poskytováno až od 4. kalendářního dne pracovní neschopnosti. Část tohoto ustanovení je však v současné době již překonaná, jelikož zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění neupravuje poskytování nemocenského po dobu prvních 21 dnů pracovní neschopnosti. § 371 ZP obsahuje jisté zpřesnění, kdy podle stávající úpravy se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (dále jen „NZV po skončení PN“) nepřihlíží ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem. Ve třetím odstavci je nově zakotveno, že NZV po skončení PN nebo při uznání invalidity přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu je považován výdělek ve výši minimální mzdy. Je zde také upravena koncepce tzv. STOP výdělku, ke kterému dospěla judikatura soudů, a kterou tímto nový zákoník práce jen legislativně potvrzuje jako věcně správnou. Šestý odstavec potvrzuje věcné řešení, ke kterému judikatura také dospěla, a to nejzazší termín výplaty NZV po skončení PN. Původní text § 371 odst. 1 stanovoval, že se při výpočtu NZV po skončení PN nepřihlíží ke zvýšení důchodu pro bezmocnost. Jelikož došlo ke změnám, kdy se zvyšování důchodu pro bezmocnost nahradilo příspěvkem na péči z důvodu závislosti na pomoci jiné osoby, došlo i ke změnám v rámci zákoníku práce, a to již zmíněnou technickou novelou. I když se při výpočtu NZV po skončení PN stále nepřihlíží k částce 220Kč měsíčně (podle ustanovení § 14 zákona 183/1994 Sb.), zákonodárce toto opomněl výslovně upravit i vůči náhradám podle § 371 zákoníku práce. Ke změnám došlo i v případě náhrad při úmrtí zaměstnance – zvýšil se limit na zřízení pomníku nebo desky, rozšířil se nárok na náhradu nákladů na pohřeb, zvýšilo se také

12

Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů

16

jednorázové odškodnění pozůstalých a dospělo se ke zcela novému výpočtu náhrady na výživu pozůstalých. Detailněji jsou jednotlivé nároky popsány v samostatných kapitolách.

3.1.1 Kdy použít úpravu podle zákona č. 262/2006? Obecná judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu rozlišuje obecně ústavně nepřípustnou přímou retroaktivitu právních předpisů a přípustnou nepravou retroaktivitu, jejíž podstatou je, že je dovolené uplatnit na právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového právního předpisu ustanovení tohoto předpisu. Vztah odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem vzniká již na základě samotného pracovního úrazu jako právní skutečnosti, dílčí nároky na odškodnění však vznikají postupně. Při posuzování, který právní předpis použít, by mělo být rozhodné datum vzniku příslušného dílčího nároku, a nikoliv datum vzniku pracovního úrazu nebo datum zjištění nemoci z povolání.13 Podle § 364 odst. 1 ZP se podle tohoto zákona řídí i pracovněprávní vztahy vzniklé před 1. lednem 2007, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Zpětná působnost zákoníku práce tedy spočívá na principech nepravé retroaktivity. Nároky vzniklé za účinnosti starého zákoníku práce se i nadále posuzují podle této úpravy. Tento názor vyslovil i NS ČR ve svém usnesení ze dne 16. dubna 2009, sp. zn. 21 Cdo 89/2008.

3.2 Vyhláška č. 125/1993 Sb. Podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti

zaměstnavatele,

ve

znění

pozdějších

předpisů,

jsou

zaměstnavatelé

zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni u České pojišťovny, a. s., nebo u Kooperativy a. s. V případě zaniklých zaměstnavatelů se zkoumá, kdy tento zanikl a kde byl před zánikem pojištěn. Tato pojišťovna poté provádí odškodňování nemocí z povolání a pracovních úrazů. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, jak již ze samotného názvu vyplývá,

13

MIKYSKA, M. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. 4. vydání. Praha. ANAG, 2010. str. 27

17

vzniká bez uzavření pojistné smlouvy, a to na základě vzniku prvního pracovněprávního vztahu. Trvá pak po celou dobu existence zaměstnavatele. Na nárok poškozeného zaměstnance na náhradu škody ani na existenci pojištění nemá vliv případné neplacení pojistného. Zaměstnavatel se však vystavuje sankcím za porušení právních předpisů. Zákonné pojištění se nevztahuje pouze na zaměstnavatele, kteří mají ze zákona postavení státního orgánu. Podle této vyhlášky je zaměstnavatel povinen platit pojišťovně stanovené pojistné. Na druhé straně však má výhodu v tom, že pojišťovna za něj hradí náhradu škody v tom rozsahu, v jakém zaměstnavatel za ni odpovídá, a pokud se k tomu písemně zavázala, tak i náklady soudního či mimosoudního projednávání škodné události. Pojistné je stanoveno sazbou uvedenou v příloze vyhlášky. Vzhledem k tomu, že tato úprava platí až od 1. 1. 1993, vztahuje se zákonné pojištění pouze na případy pracovních úrazů a nemocí z povolání vzniklé po tomto datu. Pokud se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy, má pojišťovna právo odmítnout uhrazení škody. Vyhláška v § 8 vymezuje povinnosti zaměstnavatele. Ten je povinen zejména dbát, aby nenastala škodná událost. Pokud již škodná událost nastala, musí učinit nutná opatření k tomu, aby škoda byla co nejmenší. Musí bez zbytečného odkladu oznámit pojišťovně každé zvýšení nebezpečí, nastalou škodnou událost a vyjádřit se k požadované náhradě a k její výši, případně zmocnit pojišťovnu, aby za něho v této věci jednala. Je povinen uvědomit pojišťovnu o zahájení trestního řízení v souvislosti se škodnou událostí a informovat pojišťovnu o průběhu a výsledku řízení, stejně jako o zahájení civilního řízení, kde poškozený uplatňuje právo na náhradu škody. Pojišťovna poté vstoupí do řízení coby vedlejší účastník na straně zaměstnavatele. V dosti případech je to zaměstnanec pojišťovny, který obstarává šetření, posudky a výpočty, na základě kterých pak soud rozhoduje. Zaměstnavatel tak docela často spoléhá na pojišťovnu. Stává se, i když ne v mnoha případech, že právní zástupce pojištěného zaměstnavatele je pouhou figurkou do počtu a do řízení téměř nevstupuje. V rámci řízení o náhradě škody je zaměstnavatel povinen respektovat pokyny pojišťovny, zejména bez souhlasu pojišťovny se nezavazovat k náhradě promlčené pohledávky nebo nepřistoupit bez souhlasu pojišťovny na uzavření soudního smíru. Jestliže zaměstnavatel ztíží zjištění právního základu nároku, rozsahu nebo výše škody tím, že poruší některou ze zákonem stanovených povinností, má pojišťovna vůči němu právo na 18

přiměřenou náhradu. Pojišťovna není povinna plnit v případě, že zaměstnavatel nevznese v řízení o náhradě škody, kterou má pojišťovna uhradit, bez souhlasu pojišťovny námitku promlčení nebo zaváže-li se bez tohoto souhlasu uhradit promlčenou pohledávku. To samé platí v případě, že zaměstnavatel bez souhlasu pojišťovny uzavře soudní smír. Za podmínky že pojišťovna vyplatí plnění ze škody, která byla způsobena úmyslně, pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, má vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění. Tento nárok má i v případě, že ze strany zaměstnavatele nebo jejího zaměstnance došlo k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody. Třetí variantou, kdy je pojišťovna oprávněna požadovat náhradu po zaměstnavateli, je vznik škody v přímé souvislosti s výkonem činnosti neoprávněně provozované. Byla-li

škoda

způsobena

zaviněným

porušením

pracovních

povinností

v

pracovněprávních vztazích, může pojišťovna požadovat náhradu maximálně do výše, kterou může zaměstnavatel požadovat na odpovědném zaměstnanci podle pracovněprávních předpisů. Posledním případem, kdy pojišťovna vymáhá po zaměstnavateli náhradu, je prodlení zaměstnavatele s placením pojistného v době výplaty pojistného plnění.

3.3 Dva základní modely vztahů Mezi odpovědným zaměstnavatelem, poškozeným zaměstnancem a pojišťovnou existují dva základní modely vztahů. Prvním je založen na tom, že neexistuje zákonem daná povinnost zaměstnavatele, aby nejprve vyplácel odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání z vlastních finančních prostředků a poté teprve žádal refundaci tohoto plnění u příslušné pojišťovny. Naopak – zaměstnavatel má právo, aby za něj pojišťovna přímo plnila nároky na odškodnění pracovního úrazu/nemoci z povolání postiženému zaměstnanci. Odpovědný zaměstnavatel pojišťovně ve většině případů předá potřebné doklady a ta pak přímo vyplatí vypočtené plnění zaměstnanci. Při dlouhodobějších výplatách je časté, že již přímo poškozený zaměstnanec komunikuje s pověřeným likvidátorem a zasílá mu dokumentaci potřebnou ke stanovení výše náhrad. Tento model je pro zaměstnavatele výhodnější v tom směru, že nehrozí riziko vyplacení nějakého odškodnění, u kterého by byla později odmítnuta refundace pojišťovnou. 19

Druhý model uplatňování zákonného pojištění je založen na přímé výplatě odškodnění ze strany odpovědného zaměstnavatele postiženému zaměstnanci a následném požadování refundace vyplacených částek od pojišťovny. Zaměstnavatel má pak vůči pojišťovně právo na refundaci poskytaných náhrad do 15 dnů po skončení nutného šetření. V případě zaběhnutých výplat je refundace v tomto časovém horizontu běžnou praxí. U nových nároků je nutné celý případ přezkoumat a překontrolovat výpočty zaměstnavatele, což mnohdy způsobuje nedodržení 15tidení lhůty. Pro zaměstnavatele skýtá tento model nebezpečí, že dle názoru pojišťovny mělo být vyplaceno méně, což v důsledku znamená, že je pojišťovnou zaměstnavateli refundována jen část požadované sumy.

3.4 Pojišťovna jako vedlejší účastník Jestliže probíhá soudní řízení o odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, jehož výsledek bude hrazen k tíži zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, je zřejmé, že i pojišťovna má zájem na tom, jak toto řízení dopadne. Jak již bylo řečeno výše, pojišťovna je vždy subjektem, který má právní zájem na výsledku soudního sporu o odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, a proto může vystupovat jako vedlejší účastník na straně zaměstnavatele. Ve většině případů se jedná o stranu žalovanou. Pojišťovna vstupuje do řízení buď na žádost jednoho z účastníků, nebo z vlastní iniciativy. Pojišťovnu však nelze nutit k účasti na soudním sporu odškodnění pracovního úrazu/nemoci z povolání v postavení vedlejšího účastníka. Jestliže však pojišťovna odmítne zúčastnit se takového řízení, ačkoliv o něm věděla od pojištěného zaměstnavatele nebo přímo od soudu, musí pak respektovat pravomocný rozsudek vzešlý z řízení, i když se ho sama nezúčastnila.14 Procesní postavení pojišťovny je v řízení stejné jako procesní postavení pojištěného zaměstnavatele z hlediska rozsahu procesních práv a povinností účastníka řízení. Pojišťovna se tedy může vyjadřovat k žalobě i ostatním podáním, klást účastníkům řízení a svědkům otázky, navrhovat důkazy a vyjadřovat se k provedeným důkazům.

14


20

Pojišťovna má také právo podat samostatně odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Pojišťovna je však povinna hradit úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, jestliže ji k tomu zaváže soud. Občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“)nedává vedlejšímu účastníkovi jediné procesní právo – podat dovolání proti pravomocnému rozsudku soudu II. stupně. Ohledně nákladů řízení, které byly zaměstnanci přiznány v soudním řízení, kterého se pojišťovna nezúčastnila, platí, že pojišťovna je povinna je uhradit jen tehdy, jestliže se k takové úhradě písemně zavázala zaměstnavateli podle § 3 výše uvedené vyhlášky. Zúčastnila-li se pojišťovna soudního řízení jako vedlejší účastník na straně zaměstnavatele, je povinna podle rozhodnutí soudu vždy uhradit zaměstnanci přisouzenou náhradu nákladů řízení, i když se k tomu výslovně nezavázala.15

15

Rozhodnutí NS ČR ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004

21

4. Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání 4.1 Pracovní úraz Stávající právní úprava se opírá o zákon 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), který upravuje odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání v § 365 – 393. Starý zákoník práce, tedy zákon 65/1965 Sb., po celou dobu své platnosti neobsahoval definici pojmu „pracovní úraz“. V tomto směru bylo nutné si pomáhat judikaturou, která charakterizuje pracovní úraz jako poruchu na zdraví, která byla zaměstnanci způsobena nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Nemusí jít tedy výlučně o tělesné zranění, ale o jakékoliv jiné porušení zdraví. V pochybnostech bude věcí znaleckého posudku, aby se prokázala tzv. příčinná souvislost s nadměrným zvýšením třeba i duševní námahy. Úrazem tedy může být za určitých okolností i úpal, omrznutí nebo otrava. Dlouhou dobu trval mezi právníky spor, zda lze považovat za pracovní úraz i infarkt myokardu, a nakonec se došlo k závěru, že v případě, kdy je prokázána souvislost infarktu nebo jiné cévní příhody s náhlým vypětím sil nebo velkou námahou, pak i tyto případy lze považovat za pracovní úrazy.16 ZP po technické novele zpřesnil definici pojmu pracovní úraz v ustanovení § 380: „Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došloli k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ Podle § 273 ZP je plněním pracovních úkolů výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

16

DANDOVÁ, E. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovními úrazy a nemocemi z povolání.

Bezpečnost a hygiena práce. Praha. ASPI, 2007. číslo 7. str. 33

22

V ustanovení § 273 je uvedena činnost považovaná za plnění pracovních úkolů, v následujícím § 274 pak činnost, jejíž výkon je dáván do přímé souvislosti s plněním těchto úkolů, a naopak také úkony, u nichž se přímá souvislost s plněním pracovních úkolů nedovozuje. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele, přestože se přestávka na oddech a jídlo nezapočítává do pracovní doby. Cesta na stravování a zpět v případě, že je konána v objektu zaměstnavatele, cesta na ošetření nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení, je-li konána v objektu zaměstnavatele a též vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení prováděná na příkaz zaměstnavatele, včetně vyšetření v souvislosti s noční prací a ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět, jsou též úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Stravování, ošetření, popř. vyšetření zaměstnance ve zdravotnickém zařízení, cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele, však úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů nejsou.17 Zákon nerozlišuje příčinu vzniku pracovního úrazu. Pro odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci nemá žádný význam, zda je zaměstnancova nemoc původcem úrazu, například u epileptiků, neboť stačí pouze, že došlo k poruše zdraví zaměstnance a že k ní došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Odpovědnost nese tedy vždy zaměstnavatel, který se může ve výslovně stanovených případech této odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že existuje některý ze zákonem daných důvodů částečného nebo úplného zproštění této jeho odpovědnosti. Podle ustanovení § 380 odst. 2 je pracovním úrazem též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Oproti tomu se za pracovní úraz nepovažuje úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Nejvyšší soud vyslovil svůj názor ohledně příčinné souvislosti v rozsudku ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007: „Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů

odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavená najisto. Pracovní úraz přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Bylo by v rozporu se smyslem zákona chránit zaměstnance před škodami z pracovních úrazů, kdyby byla z této ochrany vyloučena poškození

17

§237 a §274 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

23

na zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen z toho důvodu, že u poškozeného existovala určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození na zdraví způsobeného úrazovým dějem. Z uvedeného vyplývá, že existence určitého chorobného stavu, třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin, které jej vyvolaly, pracovním úkonem, při jehož provádění k němu došlo. Na tom nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky, jak je tomu kupř. u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem.“ Nejvyšší soud také zkritizoval odvolací soud za to, že přistoupil ke koncepci zjišťování aritmetického podílu jednotlivých onemocnění na celkovém nepříznivém zdravotním stavu poškozeného. „Vyskytne-li se u poškozeného současně více zdravotních problémů, které ovlivňují jeho celkový zdravotní stav a pracovní možnosti, je právně bezvýznamné aritmetické zjištění podílu, jakým se následky pracovního úrazu podílejí na nepříznivém zdravotním stavu poškozeného, neboť rozhodující je, zda pracovní úraz byl příčinou škody anebo, zda má škoda podklad v příčinách jiných s pracovním úrazem nesouvisejících.“

4.2 Odpovědnost zaměstnavatele 4.2.1 Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání obecně Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, coby objektivní odpovědnost, je typickým příkladem odpovědnosti za následek. Jsou zde naplněny hlavní znaky odpovědnosti, tedy právní skutečnost, její škodlivý následek a příčinná souvislost mezi nimi. Právní skutečností může být buď pracovní úraz, nebo nemoc z povolání, jejichž následkem je pak poškození zdraví, které může být buď trvalého rázu, nebo se jedná o krátkodobou záležitost, která ale i tak zakládá nárok na přiměřené odškodnění. Jelikož se jedná o odpovědnost za následek, není v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání nutno zkoumat jakoukoliv formu zavinění na straně zaměstnavatele.

24

4.2.2 Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání Zaměstnavatel tedy odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. V těchto případech je vždy nutné zkoumat pracovní dobu zaměstnance, jeho týdenní časový rozvrh, povinnosti vyplývající z jeho pracovního zařazení a vlastní náplň jeho práce. Při každém pracovním úrazu se zkoumá poměr zavinění na straně zaměstnance a případná míra porušení zákonem daných povinností, které má zaměstnavatel, zejména pravidelnost školení BOZP, vybavenost ochrannými pomůckami nebo odbornost zaměstnance. V případě porušení povinnosti zaměstnance se jeho veškeré nároky poměrně krátí. Pokud dojde k porušení povinností zaměstnavatelem, požaduje pojišťovna, která likviduje nároky ze zákonného pojištění tohoto zaměstnavatele, regresní náhradu v procentuální výši odpovídající míře porušení právních povinností zaměstnavatelem. Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Dochází tak i k situacím, kdy zaměstnanec již není u zaměstnavatele v pracovním poměru, ale na základě zjištění klinikou pracovního lékařství je zaměstnavatel odpovědný za zdravotní stav svého bývalého zaměstnance. Pak je nutné zjišťovat, z jakých důvodů byl zaměstnanec propuštěn – ideální situace nastane v případě, že se tak stalo ze zdravotních důvodů. Poté může požadovat vedle ztížení společenského uplatnění a bolestného i náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Pokud by ale byl propuštěn z jiných důvodů, je nutné, aby prokázal, že nebýt této nemoci z povolání, byl by zaměstnán jinde. Propuštění z jiných než zdravotních důvodů vede ve většině případů k zamítnutí nároku na posledně zmíněnou náhradu. Nemoci z povolání jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, na základě kterého je možné odškodnit i nemoc z povolání vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.

4.2.3 Zproštění se odpovědnosti Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí. To nastává v případě, kdy zaměstnanec porušil 25

právní, pracovní či jiné předpisy, popřípadě pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Druhý z důvodů úplného zproštění zaměstnavatele odpovědnosti je opilost či zneužití jiných návykových látek postiženým zaměstnancem, a fakt že tomu zaměstnavatel nemohl zabránit. Pro úplnou liberaci musí zaměstnavatel prokázat, že byly splněny všechny podmínky stanovené zákoníkem: vznik škody, opilost zaměstnance (zneužití jiných návykových látek), příčinná souvislost mezi nimi a dále že zaměstnavatel nemohl vzniku škody zabránit. Tyto skutečnosti musí být jedinou příčinou vzniku škody.18 Proto, aby se zaměstnavatel mohl zbavit své odpovědnosti za škodu, nestačí pouze zjištění, že zaměstnanec porušil bezpečnostní předpis nebo pokyn, ale musí především prokázat, o který konkrétní předpis se jedná a do jaké míry a kdy s ním byl zaměstnanec seznámen, a že jejich dodržování bylo soustavně vyžadováno a kontrolováno.19 V takovém případě zdaleka nestačí např. zaměstnancův podpis pracovní náplně, kde je uvedeno, že dbá všech obecně závazných bezpečnostních předpisů. Musí být prokázáno, kdy byl zaměstnanec naposledy řádně proškolen nebo seznámen s konkrétním předpisem nebo pokynem. Není možno se dovolávat všeobecných ustanovení, jako např., že každý si má počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.20 V řízení o náhradu škody z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání má žalovaný zaměstnavatel povinnost tvrdit a prokázat, že škoda byla způsobena tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že porušení těchto předpisů bylo jedinou příčinou škody. Tato povinnost nemůže v průběhu řízení přejít na žalobce. To platí také tehdy, tvrdí-li zaměstnanec, že toto porušení nebylo jedinou příčinou škody, byť by bylo prokázáno, že zaměstnanec tyto předpisy porušil.21

18

HŮRKA, P., SCHMIED, Z., ŠUBERTOVÁ, Z. a kolektiv. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku. Olomouc.

Nakladatelství ANAG, 2008. s. 801 19

20

URBANEC, A., TÝCOVÁ, M. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Praha. Nakladatelství ROH, 1966. s. 71


Bezpečnost a hygiena práce. Praha. ASPI, 2007. číslo 7. str. 33 21

Rozhodnutí NS ČR ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1265/96

26

Zaměstnavatel se zčásti zprostí odpovědnosti, pokud některá z těchto skutečností byla jednou z příčin úrazu nebo proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Z praxe je mi znám případ montážního pracovníka, který při výstupu na betonový sloup nepoužil bezpečnostní postroj, i když je to vyžadováno předpisy bezpečnosti práce, a rukou se zachytil kovového trnu vyčnívajícího ze sloupu, který však není určen k úchytu. Správně měl být použit právě bezpečnostní postroj, kterým se měl pracovník připevnit ke sloupu. Trn byl nekvalitně ve sloupu usazen a po jeho vylomení došlo k pádu pracovníka, který si při tom zlomil obě nohy. Příčinou vzniku tohoto pracovního úrazu bylo porušení celé řady bezpečnostních předpisů a to jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele. Zaměstnanci byla stanovena spoluvina, čímž byl zaměstnavatel částečně zproštěn odpovědnosti, ale dále je po něm vymáhána regresní náhrada, závislá na míře porušení povinností daných mu zákonem. ZP obsahuje omezení, že zaměstnavatel v případě, kdy došlo k částečnému zproštění jeho odpovědnosti z důvodu lehkomyslného jednání zaměstnance, nesmí být zproštěn odpovědnosti více jak ze dvou třetin. Pod tuto hranici ani při sebevětší lehkomyslnosti nelze jít a zaměstnavatel musí zaměstnanci uhradit minimálně jednu třetinu škody. Krácení náhrad škody z důvodu částečné liberace se týká všech druhů náhrad, na které vznikne zaměstnanci nárok v souvislosti s pracovním úrazem. Tedy i náhrad pozůstalým v případě smrtelného pracovního úrazu.22 Zaměstnavatel se ale nemůže zprostit odpovědnosti zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal. O pracovní úraz se jedná i v případě úrazu na pracovní cestě, jejímž účelem je školení a rekreace. Konkrétní případ byl projednáván i u NS ČR23. Zaměstnavatel tehdy uhradil svému zaměstnanci bolestné a NZV po dobu PN v důsledku úrazu při lyžování, neboť se tento úraz stal při výjezdní poradě v Rakousku. Pojišťovna však odmítla tuto částku refundovat s odůvodněním,

22

JAKOUBKA, J., HLOUŠKOVÁ, P., HOFMANNOVÁ, E. a kolektiv. Zákoník práce. Komentář. 2. vyd. Olomouc. ANAG, 2008. s. 464

23


27

že se nejedná o pracovní úraz, za který nese zaměstnavatel odpovědnost. Problematiku přímé souvislosti utrpěného úrazu s plněním pracovních úkolů řeší soudní praxe v obecné poloze tak, že je ji třeba posuzovat z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ke vztahu činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru. Pracovní cestou se pak rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem na dobu nezbytné potřeby mimo sjednané místo výkonu práce za podmínky, že možnost vyslání zaměstnance na pracovní cestu byla dohodnuta v pracovní smlouvě. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal. Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu, nelze považovat veškerou činnost zaměstnance po dobu pracovní cesty za úkony, jež souvisí s plněním pracovních úkolů, pro posouzení projednávané věci je tedy významné posouzení právní povahy činnosti. V projednávaném případě NS zhodnotil, že se jednalo o činnost související s plněním pracovních úkolů ve smyslu tehdy účinného ustanovení § 25 odst. 4 nařízení vlády 108/1994 Sb.24.

4.3 Povinnosti zaměstnavatele v případě vzniku pracovního úrazu Zákoník práce společně s nařízením vlády č. 494/2001 Sb.25 stanovují zaměstnavateli řadu povinností v případě vzniku pracovního úrazu. Zaměstnavatel je povinen v prvé řadě objasnit pracovní úraz, především jeho příčiny a okolnosti, a to za účasti zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, a za účasti svědků a příslušné odborové organizace nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a sepsat záznam o úrazu nejpozději do pěti pracovních dnů po oznámení pracovního úrazu a postupovat podle vzoru záznamu o úrazu. Pracovní úraz musí bez zbytečného odkladu ohlásit příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, pojišťovně, u níž je ze zákona pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu, odborovému orgánu a popřípadě i Policii ČR a zdravotní pojišťovně. Další povinnosti se vztahují na prevenci, evidenci pracovních úrazů, zejména povinnost

24

Za činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů se považuje též školení zaměstnanců zaměstnavatele

organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti. 25

Nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu a okruh

orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, ve znění pozdějších předpisů

28

přijmout opatření proti opakování pracovních úrazů, v knize úrazů vést evidenci o všech úrazech a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo, buď ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny, nebo došlo-li k úmrtí zaměstnance. V rámci prevence je zaměstnavatel ve smyslu § 103 odst. 2 a 3 ZP povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána. Rovněž je povinen soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování a určit obsah a četnost školení o těchto předpisech.26 Pro činnost mzdových účetních při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání je potřebná právě evidence, která musí v prvé řadě obsahovat záznam o úraze. Pokud by nebyl sepsán tento záznam nebo pokud by nebyl pracovní úraz alespoň zaevidován v knize úrazů, neměla by mzdová účetní doklad pro uplatnění požadavku u příslušné pojišťovny. I když ale zaměstnanec neohlásí úraz, neznamená to ještě, že nemá nárok na jeho odškodnění. Při neevidovaném pracovním úraze musí zaměstnanec prokázat existenci pracovního úrazu jinak, např. svědeckými výpověďmi. Povinností zaměstnavatele je vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech, tedy i o těch, které nezanechaly pracovní neschopnost. U úrazů, které pracovní neschopnost zanechaly, a to delší jak 3 kalendářní dny, je zaměstnavatel povinen do 5 pracovních dnů po oznámení pracovního úrazu od zaměstnance sepsat záznam o úrazu.

4.4 Nemoc z povolání Nemoci z povolání vymezuje § 380 odst. 4 ZP jako nemoci uvedené ve zvláštním právním předpise, kterým je v současné době nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Tento seznam nyní obsahuje 83 nemocí z povolání. Nemoci z povolání jsou podle výše zmíněného právního předpisu nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů,

26

HLOUŠKOVÁ, P. Úrazové pojištění. Praha. ASPI, 2009

29

pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.27 Za situace, kdy se u zaměstnance začne projevovat určitá nemoc z povolání, není nutné prokazovat příčinnou souvislost mezi prací v tzv. rizikových podmínkách a vznikem nemoci z povolání, ale je vždy podstatné, zda existuje příčinná souvislost mezi danou nemocí z povolání a škodou, která zaměstnanci vznikla. Pokud tedy zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen a která je uvedena na seznamu nemocí z povolání, zákon onemocnění na pracovišti presumuje a nevyžaduje příčinnou souvislost. Odpovědnost zaměstnavatele je zákoníkem práce v těchto případech koncipována jako odpovědnost objektivní a zaměstnavatel se jí může zprostit jen ze zákonem vymezených důvodů. Podmínkou uznání určitého onemocnění za nemoc z povolání tedy není prokázání příčinné souvislosti mezi rizikovými pracovními podmínkami a vznikem nemoci z povolání, jak se k tomuto vyjádřil i NS ČR v rozsudku ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2308/200228. Má-li zaměstnavatel pochybnosti, že nemoc z povolání nevznikla z působení pracovních podmínek na zdravotní stav zaměstnance, má možnost podat důkaz o tom, že nemoc vznikla výhradně z příčin, které nebyly v souvislosti s prací u zaměstnavatele29. Další předpis, který upravuje nemoci z povolání, je vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Uznávat nemoci z povolání jsou kompetentní jen zdravotnická zařízení uvedená v příloze této vyhlášky. Uznání musí předcházet pracovně-lékařské posouzení nemoci. Po ověření závěrů posouzení onemocnění vydá toto zařízení posudek o uznání/neuznání nemoci z povolání. Na základě posudku, jímž se uznává nemoc z povolání, je pak nejčastěji zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci. Datum zjištění nemoci z povolání je dnem, od kdy může zaměstnanec vznášet nároky,

27

§1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších

předpisů 28

„Pro vznik odpovědnosti za škodu vzniklou nemocí z povolání není důležité, zda je zde příčinná souvislost mezi

znikem onemocnění a prací žalobkyně, ani zjišťování, kde a za jakých okolností s vysokou pravděpodobností žalobkyně uvedenou nemocí skutečně onemocněla; rozhodující je, zda pracovala za podmínek, za nichž konkrétní nemoc z povolání vzniká, a zda je dána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vzniklou škodou.“ 29

Rozhodnutí NS ČR uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí pod značkou R 69/1970

30

které mu přiznává zákoník práce. Od tohoto okamžiku lze onemocnění odškodňovat jako nemoc z povolání. NS ČR řešil otázku právní povahy lékařského posudku. Podle něj je pravomocné rozhodnutí o uznání nemoci z povolání, vydané cestou aplikace § 77 zákona č. 20/1966 Sb.30 konečné a nelze jej napadnout správní žalobou, neboť soudy nepřezkoumávají rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské či jiné hospodářské činnosti. Rozhodnutí o uznání nemoci z povolání vydané příslušným zdravotnickým zařízením je zpravidla jedním z důkazů o existenci nemoci z povolání, nemá však povahu rozhodnutí o předběžné otázce, z něhož by byl soud povinen ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vycházet31. Zaměstnavatelé se snaží zprostit odpovědnosti tím, že za krátkou dobu, po kterou u nich zaměstnanec pracoval, u něj nemohla nemoc z povolání vzniknout. Toto je však právně irelevantní. Podle § 366 odst. 2 ZP odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval za podmínek, za nichž nemoc z povolání, kterou je postižen, vzniká. Délkou pracovního poměru tedy nelze argumentovat.

4.4.1 Oduznávání nemocí z povolání V ustanovení § 7 vyhlášky č. 342/1997 Sb. je upraveno tzv. oduznávání nemocí z povolání. Zjistí-li se na základě nového vyšetření, že osoba, jejíž onemocnění bylo kvalifikováno jako nemoc z povolání, již touto nemocí netrpí, vydá zdravotní zařízení posudek, kterým se neuznává nemoc z povolání. Tento je pak zaslán zaměstnavateli, u nějž osoba trpící nemocí z povolání naposledy vykonávala práci za podmínek, za kterých vznikají nemoci z povolání. Na první pohled se zdá, že pokud již zaměstnanec netrpí nemocí z povolání, odpadl jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za případnou ztrátu na výdělku. Pro trvání nároku na NZV po skončení PN však není rozhodující fakt trvání nemoci z povolání, ale jiná skutečnost – zda zaměstnanec opět nabyl zdravotní způsobilost k výkonu původní profese 30

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů

31


31

vykonávané v době před zjištěním nemoci z povolání, tj. zda se může vrátit k výkonu původní profese. V praxi tedy mohou nastat tři situace: •

zaměstnanec se po oduznání nemoci z povolání může vrátit ke své původní profesi; nárok na NZV po skončení PN zaniká

•

zaměstnanec se po oduznání nemoci z povolání nemůže vrátit ke své původní profesi pro trvající následky nemoci z povolání, i když tato nemoc již netrvá; nárok na výplatu NZV po skončení PN mu zůstává i nadále

•

zaměstnanec se po oduznání nemoci z povolání nemůže vrátit ke své původní profesi z obecných příčin, nikoliv pro trvající následky nemoci z povolání; nárok na NZV po skončení PN zaniká

32

5. Druhy náhrad Zákoník práce stanoví, že zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za: •

ztrátu na výdělku

•

bolest a ztížení společenského uplatnění

•

účelně vynaložené náklady spojené s léčením

•

věcnou škodu Přitom zaměstnavatel nesmí čekat až na to, kdy je vůči němu odpovědnost uplatněna,

ale pokud je zřejmá, je povinen způsob a výši náhrady škody projednat bez zbytečného odkladu se zaměstnancem. Nesmí zapomenout ani na odborovou organizaci, která má rovněž právo na to, aby s ní byla tato problematika projednána. Projednání odškodnění s odborovými orgány je také významné z hlediska předcházení pracovních úrazů, viz níže. Odborové orgány tak mohou působit na zaměstnavatele k přijetí ochranných opatření před vznikem podobných škod, kontrolovat jestli zaměstnavatel netoleruje porušování bezpečnostních předpisů aj.32 Ale ani zaměstnanec by neměl s žádostí o uspokojení svých nároků otálet a měl by svůj požadavek zaměstnavateli sdělit pokud možno písemně a co nejdříve. Z tohoto podání musí být patrno, jaká škoda zaměstnanci vznikla a jakou náhradu požaduje.

5.1 Náhrada za ztrátu na výdělku Pod pojmem ztráta na výdělku jsou v ZP zahrnuty dvě náhrady, a to již zmiňovaná NZV po dobu PN podle ustanovení § 370 ZP a NZV po skončení PN podle ustanovení § 371 ZP. Tyto náhrady jsou na sobě nezávislé a nemohou se zásadně prolínat. Jelikož NZV po dobu PN a NZV po skončení PN z téhož důvodu jsou samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe, může v určitém období vzniknout nárok buď na náhradu podle ustanovení § 370 ZP nebo na náhradu podle ustanovení § 371 ZP.33

32

JOUZA, L. Zákoník práce s komentářem. 2. vyd. Praha. Nakladatelství POLYGON, 2007. s. 774

33

§ 381 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

33

5.1.1 Průměrný výdělek Pro výpočet náhrad za ztrátu na výdělku je nutné vždy stanovit průměrný výdělek před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „PMV“). PMV se stanovuje z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě za rozhodné období, kterým je kalendářní čtvrtletí před vznikem škody, a to za odpracovanou dobu. Pokud by byl zaměstnanec v rozhodném období práce neschopen nebo z jiného důvodu neodpracoval 21 pracovních dnů, určí PMV mzdová účetní coby pravděpodobný výdělek, kterého by dosáhl nebýt pracovní neschopnosti. K tomuto se vyjádřil i NS ČR: „Jako podmínka pro zjištění průměrného výdělku je stanoveno odpracování aspoň 22 (nyní 21) pracovních dnů. Jestliže zaměstnanec tento počet dnů v rozhodném období neodpracuje, používá se pro pracovněprávní účely místo průměrného výdělku výdělek pravděpodobný, který se zjistí buď z hrubé mzdy, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, nebo z hrubé mzdy, které by zřejmě dosáhl.“ … „Nedosáhne-li zaměstnanec v rozhodném období žádné mzdy, nebo jestliže je pochybné, zda by dosažený výdělek mohl být výdělkem, jehož by zaměstnanec dosáhl, kdyby pracoval, je třeba se zabývat zjištěním, jaká by byla hrubá mzda, které by zřejmě dosáhl. Zákon nestanoví, z jakých hledisek je třeba vycházet při zjišťování mzdy, které by zaměstnanec v rozhodném období zřejmě dosáhl; ponechává to na úvaze soudu.“ … „Je třeba přihlížet k tomu, jakou práci měl poškozený zaměstnanec ve zkoumaném rozhodném období konat, jakým způsobem byla tato práce odměňována, jaké byly podle platných předpisů proměnlivé složky mzdy, apod. Teprve v tomto rámci lze přihlédnout rovněž k výši výdělků, kterých dosáhli ve stejné práci spolupracovníci poškozeného zaměstnance.“ … „Nemusí být ani vyloučeno přihlédnout k výdělkům, které poškozený zaměstnanec dosahovat i v relativně vzdálenějším časovém období, a tyto výdělky porovnat se skutečně zúčtovanou hrubou mzdou za dobu kratší než 22 (nyní 21) pracovních dnů v rozhodném období.“ NS tak vyjádřil svůj souhlas s tím, že je možné stanovit PMV také ve výši posledního průměrného výdělku zjištěného ze skutečných výdělků zaměstnance v tom kalendářním čtvrtletí, v němž naposledy odpracoval více jak 21 pracovních dnů.34 Průměrný výdělek se nezjišťuje z takových peněžitých plnění, které nemají povahu mzdy nebo platu za výkon práce. Jedná se např. o nejrůznější zaměstnanecké benefity, a to i naturální, náhrady mzdy, odstupné, tzv. jubilejní odměny, věrnostní a stabilizační odměny.

34


34

Ohledně tzv. 13. a 14. platů platí, že se poměrně započítávají do výdělků rozhodných období. Do odpracované doby při zjišťování průměrného výdělku se zahrnuje doba, za kterou náleží zaměstnanci mzda nebo plat. Do této doby se tak nezahrnuje doba překážek v práci, dovolené, ale ani doba náhradního volna za práci přesčas nebo na svátek. Někdy se do odpracované doby započítává i taková doba, kdy zaměstnanec skutečně práci nekonal, např. doba náhradního volna za práci přesčas nebo za svátek, za kterou se zaměstnanci měsíční plat nekrátí. Pokud jde o tzv. placený svátek, který připadl na obvyklý pracovní den zaměstnance, je nutné jej zahrnovat do odpracované doby při odměňování platem, neboť ten se nekrátí. Při odměňování mzdou nemůže být takový svátek zahrnován do odpracované doby, jestliže za něj náleží zaměstnanci náhrada mzdy. Jestliže je ale zaměstnanec odměňován pevnou měsíční mzdou bez ohledu na počet pracovních dnů v příslušném měsíci, svátky se do odpracované doby zahrnují, protože i za ně náleží zaměstnanci pevná měsíční mzda. Do odpracované doby se zahrnuje i doba práce přesčas.35 Rozhodným obdobím je dle § 354 ZP kalendářní čtvrtletí před vznikem škody. V případě, že je to pro zaměstnance výhodnější, použije se jako rozhodné období kalendářní rok.36 Tato možnost však v novém zákoníku práce nebyla od počátku, ale až od novelizace účinné od 1. 1. 2008. Za doby, kdy ještě byl účinný zákon o mzdě37, byla možnost použití kalendářního roku zakotvena v § 17 odst. 10 tohoto zákona. Rok 2007 tedy byl jakousi mezerou, kdy nebylo možné PMV z kalendářního roku vypočítat. I když je v silách pracovníka pojišťovny určit tento PMV sám, není tento postup z opatrnosti využíván. V případě, že je určen PMV špatně a z toho důvodu je špatně vyplácena i NZV, je za to odpovědný jiný subjekt, zejména mzdová účetní pojištěného zaměstnavatele. A právě mzdová účetní má být tou nejpovolanější osobou, která má PMV určit. Pokud není otázka PMV jednoznačně uzavřena, rozhoduje o ní často soud. Potom platí, že jednou soudně zjištěný PMV nemůže být nikdy novým rozhodnutím soudu přezkoumáván, resp. nově zjištěn jinak, jelikož tomu brání překážka věci rozhodnuté. V rámci svého pracovního zařazení se s výpočtem PMV setkávám takřka každý den. Nejčastěji uplatňovaná metoda výpočtu v případě, že nelze stanovit průměrný výdělek 35


36

§ 382 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

37

Zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších

předpisů

35

z hrubých výdělků poškozeného zaměstnance za rozhodné období, je průměrný výdělek tří zaměstnanců pracujících ve stejné profesi, na stejném místě u téhož zaměstnavatele.

5.1.2 Zjištění průměrného výdělku PMV se zjišťuje přepočtem průměrného hodinového výdělku na jeden měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících v průměrném roce na jeden měsíc. Pro zjišťování PMV byl novým ZP stanoven přepočtový koeficient tak, že průměrný hodinový výdělek se vynásobí délkou týdenní pracovní doby zaměstnance a poté koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na jeden měsíc v průměrném roce. PMV lze zaokrouhlit na celé koruny nahoru, analogicky jako se zaokrouhluje mzda ve smyslu § 142 odst. 2 ZP. V pracovněprávních vztazích se zásadně používá průměrný hrubý výdělek, což platí pro poskytování náhrad, na něž vznikl nárok po nabytí účinnosti zákona o mzdě, tj. od 1. 1. 1993. Nároky na náhrady, které vznikly před tímto datem, se odvozují z průměrného výdělku čistého.

5.1.3 Pravděpodobný výdělek dosažený u jiného zaměstnavatele I když se ve většině případů zjišťuje průměrný výdělek dosažený u odpovědného zaměstnavatele, existují i případy, kdy takto postupovat nelze. Jedná se například o situace, kdy byl zaměstnanec propuštěn z jiných než zdravotních důvodů a po určité době u něj byla zjištěna nemoc z povolání. Nelze proto vycházet z pravděpodobného výdělku, kterého dosahoval/by dosahoval u bývalého zaměstnavatele, ale je nutné zkoumat jiný PMV. Touto problematikou se také zaobíral NS ČR v rozsudku ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002: „Vznikl-li nárok na NZV po skončení PN až poté, kdy pracovní poměr poškozeného zaměstnance u zaměstnavatele, který mu za škodu odpovídá podle § 190 ZP, skončil z jiných důvodů než pro následky pracovního úrazu, nelze při stanovení průměrného výdělku před vznikem škody vycházet z příjmů, které poškozený pobíral od bývalého zaměstnavatele; v příčinné souvislosti s pracovním úrazem je taková ztráta na výdělku, která vychází z průměrného výdělku, jehož by poškozený zaměstnanec prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo. Má-li být zjištěn průměrný výdělek, který by zaměstnanec prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele, může být zjištěn jako pravděpodobný výdělek postupem uvedeným v § 17 36

odst. 4 zákona 1/1992 Sb.“ NS ČR se také zabýval otázkou potencionální pracovní náplně poškozeného zaměstnance u potencionálního zaměstnavatele, která by mu byla určena nebýt jeho nemoci z povolání či pracovního úrazu. Podle jeho názoru musí být v první řadě přihlédnuto ke zdravotnímu stavu zaměstnance, jeho schopnostem a získané kvalifikaci. Zdravotní stav zaměstnance musí být uvažován jen v takové podobě, jako kdyby jeho pracovní způsobilost nebyla následkem nemoci z povolání snížena nebo nezanikla. Prokazatelně by tento zaměstnanec mohl konat jen takovou práci, kterou nabízí pracovní trh, a to v místě, o němž lze důvodně předpokládat, že by v něm zaměstnanec konal práci, kdyby nedošlo k nemoci z povolání, tedy zejména v místě určeném místem dosavadního zaměstnání nebo bydlištěm zaměstnance. Závěr o tom, jakou práci by poškozený zaměstnanec mohl prokazatelně vykonávat u jiného zaměstnavatele, tedy nezávisí na tom, zda se zaměstnanec opravdu ucházel u konkrétního zaměstnavatele o práci a zda takový jiný zaměstnavatel měl vskutku volné pracovní místo.38 Podle tohoto rozsudku tedy zaměstnanec není povinen dokladovat, zda a u kterých zaměstnavatelů se ucházel o zaměstnání, které by stejně nemohl vykonávat pro své profesionální zdravotní postižení, a zda byl od nich odmítnut. Podstatné je přihlédnutí k reálné situaci na trhu práce v regionu, kde dosud zaměstnanec pracoval nebo kde bydlí. V rozsudku 21 Cdo 1997/2008 ze dne 15. 12. 2009 NS ČR odmítl možnost využití tzv. statistického průměrného výdělku podle regionální statistiky ceny práce. Tento aritmetický průměr o výši průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců v daných profesích podle NS nevypovídá nic o tom, jaký by byl u poškozeného zaměstnance zjištěn pravděpodobný výdělek podle § 17 odst. 4 zákona o mzdě.

5.2 Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti Nárok na NZV po dobu PN vzniká tehdy, jestliže PN vznikla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Musí tedy být splněn předpoklad odpovědnosti za škodu spočívající v příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem/nemocí z povolání a ztrátou na výdělku. Tento předpoklad musí být prokázán lékařským posudkem. Při posuzování pracovní neschopnosti vyplňuje lékař tiskopis, jehož součástí je i statistická značka diagnózy. Podle tohoto označení lze

38


37

dovodit možnou příčinnou souvislost mezi PN a pracovním úrazem či nemocí z povolání. Z vlastního rozhodnutí lékaře bez udání konkrétní diagnózy tedy nelze příčinnou souvislost jednoznačně odvodit. NZV po dobu PN se vypočítá jako rozdíl mezi PMV a plnou výší náhrady mzdy nebo platu popřípadě plnou výší nemocenského. Aby byl zachován princip náhrady skutečné škody, která zaměstnanci vznikla v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání poklesem jeho průměrného výdělku dosaženého před vznikem škody, bude mu příslušet náhrada za ztrátu na výdělku do výše průměrného výdělku před vznikem škody i za karenční dobu (tj. za první tři dny pracovní neschopnosti), kdy mu nebude náležet nemocenské ani náhrada mzdy nebo platu.39 Po nabytí účinnosti zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění byly nemocenské dávky poskytovány až od 15. dne pracovní neschopnosti, neboť od 4. dne do 14. dne pracovní neschopnosti byla zaměstnanci poskytována od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu. Od 1. ledna 2011 jsou dávky nemocenské poskytovány až od 22. dne pracovní neschopnosti, tedy po dobu prvních 21 dní je zaměstnanci poskytována od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu. Po dobu prvních tří kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti náhrada mzdy nebo platu nenáleží. Na rozdíl od ostatních zaměstnanců však poškození po dobu těchto tří kalendářních dnů ve smyslu § 370 odst. 1 zákoníku práce obdrží náhradu, a to v podobě nikoliv náhrady mzdy nebo platu, ale náhrady za ztrátu na výdělku.40 PMV se stanoví za rozhodné období, kterým je kalendářní čtvrtletí před vznikem škody, tj. před začátkem PN. Tato náhrada škody na rozdíl od NZV po skončení PN je jednorázovou dávkou, která se musí vypočítat celkově za celé období pracovní neschopnosti, byť by toto mělo trvat např. celý kalendářní rok. To však nevylučuje, aby poškozený zaměstnanec v průběhu pracovní neschopnosti obdržel od povinného zaměstnavatele pravidelně měsíčně de facto zálohy na náhradu, které budou nakonec zúčtovány při konečném výpočtu celé škody.41 Předběžný výpočet této náhrady může mzdová účetní provádět na základě tabulek zveřejněných na stránkách MPSV. Tyto tabulky jsou uvedeny v přílohách této práce. 39

KAHLE, B., VYSOKAJOVÁ, M., DOLEŽÍLEK, J. Zákoník práce s komentářem. Praha. ASPI, 2. vydání. 2008. str. 475

40


41


Bezpečnost a hygiena práce. Praha. ASPI, 2007. číslo 7. str. 33

38

NZV po dobu PN se vypočítává pro každou pracovní neschopnost zvlášť – v případě více PN se tedy vychází vždy z nového PMV.

5.3 Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti Podstata náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení § 371 ZP principielně vychází z právní úpravy obsažené v ustanovení § 195 starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a spočívá v tom, že se porovnává průměrný výdělek poškozeného zaměstnance před vznikem škody s výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti. PMV se stanovuje za rozhodné období, kterým není čtvrtletí, popřípadě rok, před vznikem úrazu nebo zjištění nemoci z povolání, ale až čtvrtletí před skutečným vznikem škody. PMV stanovený pro výpočet NZV po dobu PN se tedy může diametrálně lišit od PMV stanoveného pro výpočet NZV po skončení PN. Zaměstnanec tedy utrpí úraz a je mu vypočítán určitý průměrný výdělek, který je rozhodný po celou dobu jeho pracovní neschopnosti. Když je mu po určité době přiznáván plný invalidní důchod, musí se stanovit nový průměrný výdělek, odpovídající rozhodnému období, tj. přecházejícímu kalendářnímu čtvrtletí před vznikem této škody - tj. NZV po skončení PN. Jelikož ale tento zaměstnanec neměl v rozhodném období „běžný“ výdělek, musí se mu stanovit tzv. pravděpodobný výdělek. Při posuzování nároku na NZV po skončení PN je nutné zjistit příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem/nemocí z povolání a vzniklou ztrátou na výdělku. Aby mohl být nárok za ztrátu na výdělku uplatněn, musí být tudíž splněny všechny podmínky: pracovní úraz, ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a příčinná souvislost mezi nimi.42 Tato příčinná souvislost je často otázkou znaleckého posouzení, jelikož ani mzdová účetní ani likvidátor pojišťovny nejsou natolik medicínsky vzdělaní, aby posuzovali zdravotní stav poškozeného zaměstnance. Často je znalci pokládána i otázka, zda se skutečně jednalo o pracovní úraz ve smyslu úrazového děje, či šlo o akutní zhoršení jiného degenerativního onemocnění. V tom případě by poškozený zaměstnanec neměl na NZV po skončení PN nárok. Běžně se také příčinná souvislost váže na přiznanou invaliditu nebo přiznání statutu osoby zdravotně znevýhodněné. Pokud je invalidita přiznána v souvislosti s pracovním úrazem/nemocí z povolání, má se za to, že podmínka příčinné souvislosti je naplněna.

42

BĚLINA, M a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 2008. s. 954

39

V případě souběhu více onemocnění, pro která je přiznán invalidní důchod je nutné určit, zda by tento ID byl přiznán i v případě, že by poškozený zaměstnanec neutrpěl pracovní úraz, případně mu nebyla přiznána nemoc z povolání. Vztah příčinné souvislosti je pak vyloučen, jestliže je zaměstnanec od doby poklesu výdělku neschopen soustavné výdělečné činnosti, protože jeho pracovní uplatnění vylučují následky nepracovního úrazu nebo obecné choroby. Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) do 31. 12. 2009 nijak v Záznamech z jednání nevyjadřovala, zda jde o invaliditu přiznanou v souvislosti s pracovním úrazem/nemocí z povolání. Od 1. 1. 2010 však došlo ke změně a orgán ČSSZ rozhodující o invalidním důchodu uvádí v rozhodnutí vždy, o jaký stupeň invalidity se jedná, den vzniku invalidity nebo den, od něhož došlo ke změně stupně invalidity, procentní míru poklesu pracovní schopnosti pojištěnce, a činí-li pokles pracovní schopnosti alespoň 70%, také údaj o tom, zda je pojištěnec schopen pracovní činnosti za zcela mimořádných podmínek, označení orgánu, který posoudil zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce, datum tohoto posouzení a jde-li o pracovní úraz/nemoc z povolání, také skutečnost, že invalidita vznikla jako následek pracovního úrazu/nemoci z povolání.43 Jakmile nabude účinnosti zákon 266/2006 Sb. o úrazovém pojištění, budou orgány ČSSZ posuzovat invaliditu i v návaznosti na pracovní úrazy/nemoci z povolání, přičemž budou vycházet ze záznamů o úrazu a z posudku, kterým se uznává nemoc z povolání. K prokázání nároku na NZV po skončení PN je významné zjištění příčiny poklesu výdělku zaměstnance. K tomu dojde buď přeřazením na jinou práci, nebo rozvázáním pracovního poměru. Je významné, zda bylo lékařským posudkem nebo rozhodnutím orgánu státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení stanoveno, že zaměstnanec nesmí konat dosavadní práci pro následky pracovního úrazu nebo pro onemocnění nemocí z povolání. Z tohoto je třeba dovodit, že jiné skutečnosti již nejsou způsobilým důvodem k převedení na jinou práci nebo k rozvázání pracovního poměru. I kdyby právní úkon směřující k převedení zaměstnance (rozvázání pracovního poměru) byl odůvodněn jinými skutečnostmi, je za této situace zřejmé, že skutečným důvodem převedení na jinou práci (rozvázání pracovního poměru) byla jeho zdravotní nezpůsobilost vykonávat dále dosavadní práci.44

43

§ 86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších

předpisů 44


40

Spornou by pak byla situace, kdy by zaměstnanec byl propuštěn z organizačních důvodů, jelikož by se např. rušilo jeho pracovní místo. Tato problematika se musí zkoumat případ od případu a nelze ji shrnout pod jednu univerzální poučku. Pokud by tedy byl zaměstnanec prokazatelně propuštěn z jiných než profesionálně zdravotních důvodů a po čase argumentoval tím, že již v době rozvázání pracovního poměru byl zdravotně nezpůsobilý vykonávat tuto práci, nelze nárok na NZV po skončení PN přiznat.

5.3.1 Základní výpočet NZV po skončení PN Postup výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do plného průměrného výdělku je převzat z právní úpravy starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb., kam byl zaveden novelou v roce 1994. Poškozeným zaměstnancům, jimž vzniklo právo na náhradu ještě před 1. červnem 1994 a pro něž byl výpočet podle tehdejších předpisů výhodnější, se i nadále náhrada vypočítává způsobem zavedeným za platnosti starého zákoníku práce.45 Výpočet podle právní úpravy platné do 1. června 1994 vychází z limitovaného průměrného výdělku, do kterého se náhrada doplácí a plného nebo částečného invalidního důchodu přiznaného v době nároku. Podle právní úpravy platné po 31. květnu 1994 se vychází z nelimitovaného průměrného výdělku a invalidního nebo částečného invalidního důchodu skutečně pobíraného po všech zvýšeních. Čistý nebo hrubý výdělek se použije při výpočtu náhrady podle toho, zda náhrada zaměstnanci příslušela před 1. lednem 1993, kdy se při výpočtu náhrady vycházelo z čistých výdělků nebo zda příslušela po 31. prosinci 1992, kdy se při výpočtu vychází z výdělků hrubých. Podle zákona č. 160/1993 Sb.46, se u náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vypočítávaných z čistých výdělků, provede při jejich výpočtu zvýšení o 20 %, což je jakási kompenzace za to, že náhrada za ztrátu na výdělku podléhá od 1. ledna 1993 dani z příjmů. U náhrad na něž vznikl nárok po 31. prosinci 1992, a kdy se při výpočtu vychází z

45


Bezpečnost a hygiena práce. Praha. ASPI, 2007. číslo 7. str. 33 46

Zákon č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na

sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony

41

hrubých výdělků, se 20% zvýšení neprovádí a náhrada podléhá pouze dani z příjmů.47 NZV po skončení PN nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Od invalidního důchodu je nutné odečítat částku 220 Kč. Důvodem této úpravy je skutečnost, že tato částka - kdysi tzv. státní vyrovnávací příspěvek byla poškozeným vyplácena jako součást důchodu a při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se nezohledňovala. Zákon č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznaných v roce 1994 a 1995, změnil konstrukci vyplácených důchodů a poskytování státního vyrovnávacího příspěvku zrušil, resp. částka státního vyrovnávacího příspěvku se stala součástí plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu pobíraného v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Aby nedošlo k poškození zaměstnanců tím, že by se jim poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku fakticky o částku 220 Kč snížila, stanovil § 14 tohoto zákona, že se pro účely výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od invalidního nebo částečného invalidního důchodu odečte částka 220 Kč. Zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění byl výše zmíněný předpis zrušen, avšak s výjimkou právě dotčeného § 14. Důvodem pro ponechání tohoto ustanovení v platnosti bylo zohlednění situace poškozených, u kterých by v důsledku změny právního předpisu došlo ke snížení pobírané náhrady. Základní výpočet tedy vypadá následovně: PMV – výdělek – (ID – SVP) Výdělek, který je odečítán od PMV spolu s invalidním důchodem, je dokladován nejčastěji mzdovými listy poškozeného zaměstnance. Obecně platí, že do dosahovaného výdělku se započítávají jen ty příjmy od zaměstnavatele, které mají povahu mzdy/platu za vykonanou práci, a nikoliv různá věrnostní či stabilizační plnění, jubilejní odměny, odstupné nebo odměna za pracovní pohotovost. Taktéž se nezapočítává náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou, která má kompenzační charakter za to, že si zaměstnanec nevybral nebo nemohl vybrat dovolenou běžným způsobem. Naopak se započítávají náhrady mzdy ve výši průměrného

47


42

výdělku při překážkách v práci a v době dovolené, které jsou postaveny naroveň mzdě za vykonanou práci.48 Do platu se však započítávají prémie, ať už jsou koncipovány jako roční, půlroční nebo kvartální. Pokud poškozený zaměstnanec dosahuje svých výdělků zvýšeným úsilím, nelze k těmto výdělkům přihlížet.49 Je pak nejčastěji předmětem znaleckého posudku určit do jaké míry je poškozený zaměstnanec nucen vyvíjet zvýšené úsilí k dosažení určitého výdělku. Stejně tak v případě, kdy poškozený zaměstnanec po pracovním úraze/přiznání nemoci z povolání vykonává práci přesčas, nelze do dosahovaného výdělku započíst i mzdu za práci přesčas. Pokud je poškozenému zaměstnanci přiznána invalidita třetího stupně v souvislosti s pracovním úrazem/nemocí z povolání, odečítá se od PMV tento důchod po odpočtu státního vyrovnávacího příspěvku. PMV – (ID 3. stupně – SVP) Jestliže poživatel invalidního důchodu, kterému je přiznána invalidita třetího stupně, není pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav schopen vykonávat soustavné zaměstnání, a to ani zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání, není povinen po přiznání invalidního důchodu vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost. Náhrada škody z pracovního úrazu tedy takovému poškozenému náleží bez ohledu na to, co si opomenul vydělat, a bez přihlížení k průměrnému výdělku, kterého mohl dosáhnout.50 Opačný názor zastává JUDr. Mikyska, který tvrdí, že podle § 195 starého zákoníku práce a § 371 nového ZP nemá být přihlíženo jen k takovému výdělku, kterého poškozený dosáhl zvýšeným pracovním úsilím. V konkrétním případě to tedy může znamenat, že invalidní důchodce, jemuž byla přiznána invalidita třetího stupně pro paraplegii a pracuje z domu jako správce IT, přičemž si vydělá cca 25.000. - Kč hrubého měsíčně, nemá nárok na NZV po skončení PN. S tímto názorem nemohu souhlasit, jelikož se mi zdá nespravedlivé „trestat“ zamítnutím nároku na NZV po skončení PN osobu, která nějakým způsobem ztratila plný pracovní potenciál a je nyní omezena svým aktuálním zdravotním stavem.

48


49

§ 371 odst. 1 věta poslední zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

50

KAHLE, B., VYSOKAJOVÁ, M., DOLEŽÍLEK, J. Zákoník práce. Praha. ASPI, 2007. str. 447

43

Výslednou náhradu za ztrátu na výdělku je poté nutno zdanit dle platné právní úpravy. O dani z příjmu a souvisejících otázkách je pojednáno v samostatné kapitole (6.1).

5.3.2 Transformace plné a částečné invalidity na třístupňovou invaliditu Do konce roku 2009 byla rozlišována invalidita plná a částečná. S účinností od 1. 1. 2010 byla zavedena invalidita jediná, a to třístupňová. Ti, kterým byla invalidita přiznána již za dřívějších předpisů, byli obeznámeni se změnou na invaliditu prvního, druhého či třetího stupně. Třetí stupeň odpovídá dřívější plné invaliditě, druhý a první stupeň invaliditě částečné. Na základě nových předpisů došlo i ke změně procentuálního ohodnocení jednotlivých onemocnění či funkčních omezení. V mnoha případech tak došlo k situaci, kdy při kontrole zdravotního stavu – za současné právní úpravy – byl poškozený shledán buď méně invalidní, nebo mu dokonce byla invalidita odebrána úplně. Ochrana těm, kterým je podle nové úpravy přiznána invalidita druhého či prvního stupně namísto původního plného invalidního důchodu je zakotvena v čl. II bod 13 věta první zákona č. 306/2008 Sb.51, podle kterého platí, že pokud byl plný invalidní důchod přiznán před 1. lednem 2010 a při první kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 je zjištěn takový stupeň invalidity, který má za následek snížení výše invalidního důchodu, sníží se výše invalidního důchodu až od třinácté splátky tohoto důchodu splatné po dni konání této prohlídky. V případě snížení stupně invalidity v rámci bývalého částečného důchodu je poškozenému ponechána původně pobíraná částka. Není zde tedy 12timěsíční karenční lhůta, nýbrž je původní částka invalidního důchodu vyplácena stále. S touto změnou bylo počátkem roku 2010 spojeno mnoho administrativních úkonů, a to nejen v rámci orgánů v rámci důchodového pojištění, ale i v případě České pojišťovny a Kooperativy. Od poškozených zaměstnanců, jimž je pravidelně vyplácena ZNV po skončení PN, byly vyžádány doklady o aktuálním stupni jejich invalidity. Taktéž byli tito poškození vyzváni k dokládání Posudků o invaliditě, které jim budou vystaveny při kontrole OSSZ. Na dřívějších Záznamech z jednání bylo vždy datu příští kontroly, což na jednu stranu pomáhalo pracovníkům

51

Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

44

pojišťoven při kontrolách zdravotního stavu poškozených zaměstnanců. Nemohlo se tak stát, že by poškozený dostával NZV po skončení PN, aniž by doložil platným dokladem, že je stále invalidní. Na straně druhé pevně stanovené datum kontroly nahrávalo poškozeným, kteří si úmyslně vyvolávali zhoršení zdravotního stavu před plánovanou kontrolou. Za současné situace bude tedy nutné čas od času vyzvat poškozeného, aby si nechal od OSSZ vystavit doklad o tom, že jeho invalidita určitého stupně stále trvá.

5.3.3 Práce na zkrácený úvazek V praxi se setkávám s častým problémem, kdy poškozený, jemuž byla přiznána invalidita prvního nebo druhého stupně, pracuje jen na zkrácený úvazek bez toho, že by tato skutečnost byla podložena lékařskou zprávou či jiným dokladem. Z pojmu a podstaty částečné invalidity podle zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2009, vyplýval pouze pokles schopnosti občana vykonávat soustavnou výdělečnou činnost o nejméně 33%. Nebyla zde ale nikterak uvedena nutnost být zaměstnán jen na zkrácený pracovní úvazek. Ani od 1. 1. 2010 není invalidita prvního či druhého stupně charakterizována možností a schopností zdravotně postižené osoby být zaměstnán jen na zkrácený pracovní úvazek. Bez lékařského posudku či jiného vyjádření ošetřujícího lékaře, prokazujícího nutnost zkrácené doby poškozeného zaměstnance, nelze zkrácenou pracovní dobu pro výpočet náhrad akceptovat. Tento doklad musí kromě vyjádření nutnosti zkrácené doby také obsahovat konkrétní časový údaj vyjadřující rozsah pracovního úvazku. Bez tohoto dokladu je nutno výdělek přepočítat tak, jakoby poškozený zaměstnanec pracoval na plný pracovní úvazek.

5.3.4 Výpočet NZV po skončení PN při další pracovní neschopnosti NZV po skončení PN přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání. V tomto případě dochází k přepočtu náhrady, kdy za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Tato nejasně formulovaná definice vede k její rozdílné aplikaci. Jakožto zaměstnanec České pojišťovny, a.s. používám při svých výpočtech postup stanovený našimi metodiky. Pro výpočet je nutné znát výši 100% denního vyměřovacího základu (dále jen „DVZ“) pro výpočet nemocenských dávek. Toto je často obtížné, neboť 45

v případě krátkodobé pracovní neschopnosti poškozený zaměstnanec neobdrží nemocenské dávky od ČSSZ a tudíž je nutné DVZ zjišťovat u mzdových účetních. Pokud tyto nemají program, který jim tuto částku spočítá, je nezbytné spočítat ji ručně. Pro prvních 21 dní pracovní neschopnosti se pak použije metoda výpočtu: PMV – DVZ X počet pracovních dní pracovní neschopnosti konče 21. dnem Pro následující období se použije tato metoda výpočtu: PMV – DVZ X počet kalendářních dní pracovní neschopnosti počínaje 22. dnem Odlišný způsob, využívaný pojišťovnou Kooperativa, a.s., výpočtu kalkuluje pouze s kalendářními dny, a to po celou dobu pracovní neschopnosti. Tuto metodu obhajuje i JUDr. Mikyska. Já s ní ostatně souhlasím také. Podle mého názoru je jistě spravedlivější, pokud se po celou dobu pracovní neschopnosti kalkuluje s kalendářními dny, a ne, jak je stanoveno metodikou ČP, z části se dny pracovními a zčásti se dny kalendářními. Pokud je poškozený zaměstnanec jednou neschopen práce, neměla by se rozlišovat dvě různá období této pracovní neschopnosti. Měl by se na základě jednotného výpočtu stanovit pravděpodobný výdělek, kterého by poškozený zaměstnanec dosáhl, nebýt této pracovní neschopnosti. Výpočet aplikovaný pojišťovnou Kooperativa, a.s. vypadá následovně: PMV – DVZ X celkový počet kalendářních dní pracovní neschopnosti V případě, že se jedná o pracovní neschopnost, která je opět vyvolána daným pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, je výpočet NZV jednodušší: PMV – skutečně vyplacená náhrada mzdy nebo platu + nemocenské dávky Za této situace je ale potřeba, aby poškozený zaměstnanec doložil, že mezi jeho pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a současnou pracovní neschopností je příčinná souvislost. Jinak se má za to, že se jedná o pracovní neschopnost vzniklou z jiného důvodu. Výpočtové tabulky Ministerstva práce a sociálních věcí sloužících pro stanovení výše nemocenského a náhrady mzdy jsou uvedeny na obr. 1 a 2. Pokud poškozený zaměstnanec pobírá invalidní důchod přiznaný z důvodu pracovního úrazu/nemoci z povolání, odečítá se od PMV také invalidní důchod bez státního vyrovnávacího příspěvku.

46

Obr. 1

Obr. 2 47

5.3.5 Výpočet NZV po skončení PN a tzv. STOP výdělek NZV po skončení PN nebo při uznání invalidity přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za těchto okolností se rozlišuje mezi poškozeným, který byl po pracovním úraze/zjištění nemoci z povolání přeřazen na jinou práci a už tehdy pobíral NZV po skončení PN, a poškozeným, se kterým byl z tohoto důvodu ukončen pracovní poměr. V prvém případě se stanovuje tzv. STOP výdělek, tedy výdělek, jehož je poškozený zaměstnanec schopen dosáhnout i se svým zdravotním omezením. Pokud byl tedy tento zaměstnanec přeřazen a i v důsledku změny pracovního zařazení a často i změny pracovní náplně dosahuje určitých výdělků, nelze tyto výdělky ignorovat a je nutno s nimi kalkulovat i nadále. Výpočet tedy vypadá následovně: PMV – STOP výdělek Se STOP výdělkem se kalkuluje i nadále, tedy i v okamžiku, kdy poškozený zaměstnanec znovu nastoupí do práce. Pak se každý měsíc musí porovnávat STOP výdělek se skutečně dosaženým výdělkem a do výpočtu zahrnout ten vyšší. Ve druhém případě se za aktuální výdělek považuje minimální mzda: PMV - MM V případě pojistných událostí vzniklých za účinnosti předchozího zákoníku práce se místo minimální mzdy počítá s fiktivním výdělkem, kterého je poškozený zaměstnanec schopen dosáhnout. NS ČR tuto problematiku řešil za účinnosti starého zákoníku práce v několika rozhodnutích. Základním z nich je rozhodnutí NS ČR ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2805/99, kde soud jasně konstatoval: „Z důvodu odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nemůže být zaměstnanci, který pro následky pracovního úrazu není schopen konat dosavadní práci, uhrazena újma, spočívající v tom, že pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nemůže mít po pracovním úraze příjem z vlastní výdělečné činnosti. Jestliže zaměstnanec postižený pracovním úrazem nemá po skončení pracovní neschopnosti pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí příjem z vlastní výdělečné činnosti, pak za výdělek zaměstnance po pracovním úrazu ve smyslu ustanovení § 195 odst. 1 zákona 65/1965 Sb. je nutné stanovit takový výdělek, který odpovídá smyslu a účelu ustanovení § 195 zákona 65/1965 Sb.“ Toto rozhodnutí a pak i další, které v této problematice následovaly, zavedly zápočet fiktivního výdělku poškozeného zaměstnance se zřetelem na jeho schopnosti, kvalifikaci a zdravotní stav 48

po pracovním úrazu. Mnoho poškozených se často pozastavuje nad odpočtem STOP výdělku nebo minimální mzdy. Často musím těmto osobám vysvětlovat, že ačkoliv jim pracovní úraz přivodil nemalé zdravotní potíže, zůstal jim i nadále jistý pracovní potenciál. A s tímto zbylým pracovním potenciálem je nutno počítat i nadále, a to v podobě odpočtu STOP výdělku nebo minimální mzdy. I když jsou tito poškození často vedeni v evidenci Úřadu práce právě z důvodu předchozího pracovního úrazu a nemožnosti dalšího uplatnění ve svém oboru, jejich zbylý pracovní potenciál jim nikterak nebrání zúčastnit se rekvalifikačního kurzu a hledat zaměstnání, kde nebudou omezeni svým zdravotním stavem. Nejčastěji se při stanovování fiktivního výdělku vychází z lékařského posudku, který určí profese, jež poškozený zaměstnanec může vykovávat a dále z Regionálních statistik ceny práce. Soudy se rovněž přímo dotazují Ministerstva práce a sociálních věcí, resp. Českého statistického úřadu. Pojišťovna Kooperativa a.s. vychází na rozdíl od ČP z pravděpodobného výdělku ve výši minimální mzdy. K použití minimální mzdy se také vyjádřil NS ČR, podle něhož vyjadřuje minimální mzda nejnižší možnou hranici výdělku po pracovním úrazu ve smyslu § 195 odst. 1 zákona 65/1965 Sb. Nemusí vyjadřovat výši mzdy, kterou by zaměstnanec se zachovanou pracovní schopností za příznivější situace na trhu práce pravděpodobně dosahoval při práci, odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, jíž by prokazatelně vykonával, kdyby tomu nebránil nedostatek pracovních příležitostí.52 I v těchto případech dochází ke změně výpočtu v případě, že je poškozený zaměstnanec invalidní v souvislosti s pracovním úrazem/nemocí z povolání. K aktuálnímu výdělku se připočítává invalidní důchod bez státního vyrovnávacího příspěvku: PMV – STOP výdělek – (ID – SVP) V případě odpočtu minimální mzdy je možné odečítat buď 100% minimální mzdy, nebo 75 % minimální mzdy, a to v případě, kdy z lékařské zprávy vyplývá, že poškozený je schopen pracovat jen na zkrácený úvazek:53 PMV – 75%MM – (ID – SVP) resp. PMV – MM – (ID – SVP) STOP výdělek je třeba určit vždy posoudit k datu, kdy dochází ke ztrátě na výdělku. Pokud tedy poškozený zaměstnanec po nějakou dobu již pobírá NZV po skončení PN a poté je s

52


53

§ 4 nařízení vlády 567/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů

49

ním rozvázán pracovní poměr, je nutné stanovit STOP výdělek k datu rozvázání pracovního poměru. Za výdělek po pracovním úrazu, který by měl být zohledňován při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, nemůže být považována podpora v nezaměstnanosti. A to ani v případě, kdyby byla po určitou dobu nezaměstnanosti vyšší než pravděpodobný výdělek ve výši minimální mzdy. Kalkuluje se tedy pouze s minimální mzdou nebo STOP výdělkem. STOP výdělek se dále použije v situaci, kdy u poškozeného zaměstnance dojde k převedení na jinou méně placenou práci nebo pokud přestoupí k jinému zaměstnavateli, u nějž dosahuje nižších výdělků. Použití STOP výdělku je tehdy podmíněno faktem, že zde není příčinná souvislost s odškodňovaným pracovním úrazem/nemocí z povolání, a proto nemůže být takové snížení výdělku odškodněno v rámci NZV.

5.3.6 Výpočet NVZ po skončení PN u podnikatelů Stávají se i případy, kdy se ze zaměstnance pobírajícího NZV po skončení PN stane osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“). Způsob určení této náhrady není právně upraven, a proto praxe vychází ze soudní judikatury, podle níž poškozený zaměstnanec nemusí svůj výdělek po pracovním úrazu vždy dosahovat za vykonanou práci v pracovním poměru nebo poměru obdobném pracovnímu poměru. Začne-li zaměstnanec vykonávat po pracovním úrazu jako podnikatel místo nebo vedle své činnosti konané v pracovním poměru nebo poměru obdobném pracovnímu poměru soustavnou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, představují jeho příjmy z podnikání rovněž výdělek po pracovním úrazu. Rovněž tyto příjmy totiž mohou být ovlivněny tím, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu snížena nebo omezena, a že tedy zaměstnanec není schopen při svém podnikání dosahovat pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem takové příjmy, které by odpovídaly výdělku, jež měl před poškozením.54 PMV se u OSVČ určuje ve smyslu § 2 odst. 2 nařízení vlády č 258/1995, kterým se provádí občanský zákoník, z okolností jednotlivého případu, zejména z podaného daňového přiznání. Daňové přiznání není samo o sobě důkazem o skutečných příjmech a výdajích 54


50

v souvislosti s výkonem obchodní činnosti podnikatele, je jen jednou z okolností, z nichž lze vycházet při určení průměrného výdělku poškozeného před vznikem škody. Další z významných okolností je charakter jednotlivých příjmů a výdajů uplatněných v přiznání podle prvotních účetních dokladů o příjmech a výdajích, údajů v peněžním deníku podnikatele, popř. i jiné další okolnosti.55 V praxi to pak vypadá tak, že se vychází ze základu daně pro daň z příjmu fyzických osob, tedy z rozdílu příjmů a výdajů podnikatele. Je-li daňový základ záporný, vychází se z pravděpodobného výdělku ve výši alespoň minimální mzdy.

5.3.7. Výpočet NZV po skončení PN v dalších souvislostech Dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci. Ideální je zajištění výplatních lístků tří zaměstnanců, kteří vykonávají práci nejlépe na stejné pozici, ve stejných směnách a za stejných podmínek. Za rozhodné období se určí PMV každého z nich a z těchto částek se vypočte průměr. Stává se, že zaměstnavatel nabídne poškozenému zaměstnanci pracovní místo, které by lépe vyhovovalo jeho zdravotnímu stavu, ale zaměstnanec tuto nabídku odmítne. Tehdy se za jeho výdělek pro výpočet NZV po skončení PN považuje výdělek, kterého by na této pozici dosáhl. V ustanovení § 371 odst. 5 ZP – poslední věta, je uvedeno, že zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. Za opomenutí je pak považováno např. to, že poškozený zaměstnanec po skončení pracovního poměru nenastoupí na Úřad práce. Nezajímá se tedy o volná pracovní místa – opomíjí si vydělat. V praxi je možné namísto potvrzení z Úřadu práce dokládat svoji vůli být zaměstnán i jinak, není to však časté. Tím řešením je dokládání potvrzení o absolvování konkurzů a výběrových řízení, čímž je prokázán zájem poškozeného zaměstnance najít si nové pracovní místo. Tato varianta však není tak často využívána. Navíc ji lze využít jen u pojistných událostí nastalých za účinnosti zákona č. 65/1965 Sb., který na rozdíl od aktuálního § 371 odst. 3 ZP výslovně neuváděl, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při 55


51

uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za současné právní úpravy je nutné trvat na potvrzení z úřadu práce. Jiný doklad nemůže být akceptován. Další situací, kdy dochází k opomenutí si vydělat, je práce na zkrácený úvazek, i když je poškozený zaměstnanec schopen pracovat na běžný pracovní úvazek. Je pak nutné přepočítat PMV a popřípadě i invalidní důchod, aby výsledná náhrada nepřiměřeně nezvýhodňovala poškozeného zaměstnance. Pokud tedy pracuje na 6 hodin namísto 8, pracuje se s 75%PMV a 75% invalidního důchodu. V případě zaměstnanců, kterým je přiznána invalidita prvního nebo druhého stupně a zároveň nevykonávají žádnou výdělečnou činnosti, je taktéž jejich povinností prokazovat, že jsou evidováni na úřadu práce. Jak se také vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové v souvislosti s řešením konkrétního případu ZNV zaměstnance, kterému byl odejmut PID: „Občan se změněnou pracovní schopností je způsobilý vykonávat soustavné zaměstnání, avšak s určitými omezeními co do druhu práce, případně co do rozsahu pracovního úvazku. Je-li zaměstnanci zachována určitá pracovní způsobilost, pak skutečnost, že z důvodu nedostatku pracovních míst na trhu práce takový zaměstnanec není zaměstnán, není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem a nelze k ní při odškodňování pracovního úrazu náhradou za ztrátu na výdělku přihlížet. V takovém případě je třeba výši náhrady za ztrátu na výdělku stanovit jako rozdíl mezi průměrným výdělkem dosahovaným před vznikem škody a předpokládaným výdělkem, kterého by zaměstnanec pravděpodobně mohl dosáhnout výkonem pro něj vhodného zaměstnání.“ V případě PMV je nutné tuto částku vždy valorizovat v souladu s nařízeními vlády. Nelze proto provádět navyšování PMV například na základě hromadného zvyšování mezd u konkrétního zaměstnance. Při vlastním výpočtu NZV, např. za delší období nazpět, je třeba důsledně postupovat podle jednotlivých období a přesně vypočítat náhradu za ztrátu na výdělku jen pro dané období. Dnes je třeba přesně postupovat jednak podle valorizačních předpisů a pak po roce 1994 ještě podle valorizací důchodů a v roce 1995 se vypořádat s problémem zákona č. 220/1995 Sb.56 Nakonec nelze ani vypočítat naráz náhradu za ztrátu na výdělku u škody, která vznikla např. před deseti lety jen za poslední tři roky, které nejsou ohroženy promlčením ze strany zaměstnavatele. I v těchto případech se musí vypočítat

56

Zákon č. 220/1995 Sb., kterým se mění zákon č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č.

65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

52

postupně všechny náhrady v jednotlivých obdobích, neboť jinak se nelze dopátrat dnešních hodnot průměrného výdělku rozhodného pro vlastní výpočet. Nemalé problémy způsobují i daňové předpisy, které se po roce 1993 rok od roku měnily a i v tomto směru je třeba důsledně z nich vycházet.57 Valorizovat je třeba nejen PMV, ale i případný STOP výdělek, který byl zjištěn buď jako fiktivní výdělek, jehož je poškozený zaměstnanec schopen dosáhnout, nebo jako fiktivní výdělek ve výši minimální mzdy (popřípadě 75% MM). Toto stanovisko vyjádřil i NS ČR v rozsudku ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 990/2003. NZV po skončení PN přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění. Jak již ze samotného názvu náhrady vyplývá, měla by poškozenému nahradit výdělek, který se mu snížil v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Poškozený zaměstnanec před přiznáním starobního důchodu obdrží potvrzení o vyplacených náhradách za celou dobu, kdy je pobíral. Tento dokument poté slouží pro výpočet částky starobního důchodu. Stanovení hranice věkem 65 let však neznamená, že zaměstnavatel je v každém případě povinen zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku do tohoto věku poskytovat. I před dovršením tohoto věku se může odpovědný zaměstnavatel dovolat změny poměrů na straně poškozeného zaměstnance, a to zejména v případě snížení pracovního potenciálu v důsledku zvyšujícího se věku zaměstnance nebo v důsledku jiného, obecného onemocnění, a že tedy neexistuje příčinná souvislost mezi ztrátou na výdělku a pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.58 V případě, že zaměstnanec utrpí pracovní úraz nebo je u něj zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit.59 Tato skutečnost je dokládána pracovní smlouvou nebo dohodou o pracovní činnosti. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán. Nejčastěji je to dokladováno potvrzením od zaměstnavatele, že by se zaměstnancem prodloužil 57


Bezpečnost a hygiena práce. 2007. číslo 7. str. 33 58


59

§ 386 odst. 1 zákona 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

53

smlouvu nebo uzavřel smlouvu na dobu neurčitou. Podle názoru NS ČR přichází v těchto případech v úvahu použití průměrného výdělku poškozeného zaměstnance docíleného v zaměstnání o odpovědného zaměstnavatele, ale také může přicházet v úvahu použití průměrného výdělku, kterého by tento zaměstnanec prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele, kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo.60 Toto připadá v úvahu tehdy, kdy je již za dobu trvání pracovního poměru u odpovědného zaměstnavatele sděleno zaměstnanci, že s ním nebude pracovní poměr prodloužen. Podle § 385 ZP se u zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat. Toto ustanovení vychází z úvahy, že zaniklá pracovní schopnost zaměstnance se může projevovat ztrátou nebo snížením výdělku nejen v zaměstnání, ve kterém zaměstnanec utrpí pracovní úraz, ale také v dalších pracovněprávních vztazích.

5.3.8 Zákon č. 220/1995 Sb. Zákonem č. 220/1995 sb. došlo ke změně zákona č. 74/1994 Sb., kterým se doplňoval zákoník práce č. 65/1965 Sb. Úprava náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady nákladů na výživu pozůstalých, je-li to pro zaměstnance či pozůstalé příznivější, se provede i u zaměstnanců a pozůstalých, kterým náhrada příslušela před 1. červnem 1994; to platí i pro náhrady, o nichž bylo před 1. červnem 1994 pravomocně rozhodnuto nebo jejichž výše byla dohodnuta. Díky této úpravě je tak i v současné době možné postupovat podle šesti výpočtových variant: •

případ, kdy škoda vznikla před rokem 1993 (což znamená, že při výpočtu se vychází z čistého průměrného výdělku) a kdy právní úprava zavedená novelou ustanovení § 195 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. v roce 1994 byla pro postiženého nepříznivá, takže se výpočet na základě zákona č. 220/1995 Sb. vrací zpět do právní úpravy obsažené v zákoníku práce č. 65/1965 Sb. před rokem 1994,

• 60

případ, kdy škoda vznikla před rokem 1993 a kdy právní úprava zavedená novelou Rozsudek NS ČR ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2023/2005

54

ustanovení § 195 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. v roce 1994 byla pro postiženého příznivější, takže se zákon č. 220/1995 Sb. neaplikuje, •

případ, kdy škoda vznikla v období od 1. 1. 1993 do 30. 5. 1994 (což znamená, že při výpočtu se vychází z hrubého průměrného výdělku) a kdy právní úprava zavedená novelou ustanovení § 195 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. v roce 1994 byla pro postiženého nepříznivá, takže se výpočet na základě zákona č. 220/1995 Sb. vrací zpět do právní úpravy obsažené v zákoníku práce před rokem 1994,

•

případ, kdy škoda vznikla v období od 1. 1. 1993 do 30. 5.1994 a kdy právní úprava zavedená novelou ustanovení § 195 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. v roce 1994 byla pro postiženého příznivá, takže se zákon č. 220/1995 Sb. neaplikuje,

•

případ, kdy škoda vznikla po 1. 6. 1994 (tj. po novelizaci zákoníku práce č. 65/1965 Sb. zákonem č. 74/1994 Sb.) a kdy se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku postupuje podle právní úpravy ustanovení § 195 zákoníku práce č. 65/1965 Sb.

•

případ, kdy škoda vznikla po 1. lednu 2007 a při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku se postupuje podle ustanovení § 371 zákoníku práce č. 262/2006 Sb.

5.3.9 Doplatek do výše průměrného výdělku Z důvodu možné záměny pojmů zde uvádím i institut doplatku do výše průměrného výdělku, který s NZV po skončení PN vůbec nesouvisí a nemá na ni vliv. Současný ZP ve svém původním znění obsahoval úpravu doplatku zaměstnanců, kteří byli převedeni na jinou práci, než byla sjednána, za niž přísluší nižší mzda nebo plat, z důvodů uvedených v § 41 odst. 1 písm. a) až d) a odst. 4 ZP. Právě ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) ZP dopadalo na zaměstnance, kteří utrpěli pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Zákon stanovoval, že zaměstnavatel byl povinen převést zaměstnance na jinou práci, nesměl-li podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. Právní úprava šla tak daleko, že v ustanovení § 139 odst. 2 stálo, že doplatek poskytovaný zaměstnanci převedenému na jinou práci z důvodů uvedených v § 41 odst. 1 písm. 55

b) zákoníku práce příslušel i tehdy, jestliže ukončil pracovní poměr a nastoupil práci v pracovním poměru u jiného zaměstnavatele, protože dosavadní zaměstnavatel pro něj neměl jinou vhodnou práci. V současné době již novelizovaný § 139 stanoví, že zaměstnanci přísluší za dobu převedení doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením, jestliže byl převeden na jinou práci z důvodů ohrožení nemocí z povolání nebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice podle zvláštního právního předpisu.61

5.4 Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění Odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění je upravené v ustanovení § 376 ZP jen rámcově jako jednorázová dávka. Komplexně se touto problematikou zabývá vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů, která v souladu s ustanovením § 394 ZP bude platit do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění. V případě bolestného se jedná o náhradu škody za imateriální újmu utrpěnou při škodě na zdraví. Náhrada zde nemá povahu naturální restituce ani reparace, ale má povahu satisfakční. Jejím cílem je poskytnutím peněžitých prostředků vyvážit, případně zmírnit bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků. Za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. V případě ztížení společenského uplatnění se jedná o odškodnění za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Obdobně jako bolestné má náhrada za ztížení společenského uplatnění satisfakční povahu. V případě lehčích úrazů je nejčastěji uplatňován jen nárok na bolestné, u těžších úrazů a 61


Bezpečnost a hygiena práce. 2007. číslo 7. str. 33

56

nemocí z povolání pak nastupuje i nárok na ztížení společenského uplatnění.

5.4.1 Náhrada za bolest Odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků. Za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. Bodové ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském posudku nebo na formuláři poskytnutým pojišťovnou. Pokud byla nutná hospitalizace poškozeného, je nutné doložit lékařskou dokumentaci. V případě, že nelze aplikovat bodové ohodnocení uvedené v přílohách vyhlášky, použije analogie, tedy bodové ohodnocení za škodu na zdraví, s níž lze posuzovanou škodu po stránce bolesti nejspíše srovnávat. Při hodnocení bolesti se hodnotí akutní fáze bolesti. Jedná se tedy o bolest vyvolanou přímo úrazem, jeho následnou léčbou nebo případnými reoperacemi. V případě reoperací, tedy původně nepředpokládaných zákroků, se jedná o nově vzniklou bolest, ke které se váže nárok na nové hodnocení bolestného. Každé hodnocení je možné provádět až v době stabilizace bolesti. Tedy až v době stabilizace zdravotního stavu je možné požádat lékaře o vyhotovení posudku obsahujícím bodové ohodnocení. Při určování bodového ohodnocení bolesti stanoveného rozmezím bodů se přihlíží zejména k rozsahu a způsobu poškození zdraví, jeho závažnosti, k průběhu léčení včetně náročnosti použité léčby a ke vzniklým komplikacím. První operace u zlomenin a uzavřených poranění kostí nebo jiných systémů organismu se hodnotí jako otevřená rána. U každé další operace provedené v těchto případech se bodové ohodnocení zvyšuje o polovinu. Za situace, kdy dojde např. k úrazu končetiny a škodu na zdraví lze hodnotit podle více položek, bodové ohodnocení těchto položek se sčítá. Součet bodového ohodnocení však nesmí převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu.

5.4.2 Náhrada za ztížení společenského uplatnění Odškodnění ztížení společenského uplatnění se taktéž určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména 57

na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku nebo na formuláři vydaným pojišťovnou. V případě vyššího počtu bodů, a tedy vyššího odškodnění, je běžnou praxí pojišťovny předkládání hodnocení reviznímu lékaři. Stejně jako u bolestného je možné použít analogii, pokud není bodové ohodnocení posuzovaných následků uvedeno v přílohách vyhlášky. Ztížení společenského uplatnění lze zpravidla hodnotit až jeden rok poté, kdy došlo ke škodě na zdraví. Tehdy je zdravotní stav poškozeného možné považovat za ustálený. K problematice vzniku nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění se vyjadřoval i NS ČR. Podle něj se poškozený o škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění dozví v době, kdy se po léčení jeho zdravotní stav natolik ustálil, že bylo patrné, zda a v jakém rozsahu ke ztížení jeho uplatnění v životě a ve společnosti došlo, a kdy lze tedy na základě skutkových okolností, které má k dispozici, objektivně provést jeho ohodnocení. Tento okamžik zpravidla nemusí být totožný s datem vyhotovení lékařského posudku, ve kterém bylo ztížení společenského uplatnění poškozeného bodově ohodnoceno, jestliže již dříve bylo možno zdravotní stav poškozeného povařovat za ustálený do té míry, že bylo zřejmé, zda a v jakém rozsahu ke ztížení společenského uplatnění došlo.62 Při určování bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění se hodnotí závažnost škody na zdraví, její předpokládaný vývoj a průběh léčení. Nastávají situace, kdy je poškozený odškodněn za ztížení společenského uplatnění a za určitou dobu uplatní nový nárok zhoršení zdravotního stavu vede ke zhoršení ztížení společenského uplatnění, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno. V tomto případě je nutné z nového bodového ohodnocení nově odečíst to původní. V případě, že poškozenému vznikne ze škodné události další nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, je třeba jej z hlediska promlčení posuzovat samostatně jako nárok se

62


58

samostatnou subjektivní promlčecí lhůtou a rozdílným počátkem jejího běhu.63

5.4.3 Výše odškodnění a možnost navýšení dle § 6 a § 7 vyhlášky 440/2001 Sb. Vyhláška umožňuje lékaři, který vyhotovuje hodnocení bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, zvýšení tohoto hodnocení z taxativně daných důvodů. Pokud škoda na zdraví vyžadovala náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení bolestného nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení. V případě mimořádně náročného způsobu léčení se zvýší bodové ohodnocení nejvýše na dvojnásobek celkové částky bodového ohodnocení. U ztížení společenského uplatnění je možné navýšení nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení, pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům.64 Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit. V praxi tedy běžně dochází k tomu, že například účastníci dopravních nehod nebo zaměstnanci, kteří utrpěli těžký pracovní úraz, podají k soudu žalobu o zvýšení ztížení společenského uplatnění. Dříve se v žalobním petitu objevoval několikanásobek původního bodového ohodnocení. Dnes již soudy akceptují i konkrétní částku bez specifikace násobku základního hodnocení. Přichází v úvahu i situace, kdy soud vydá rozsudek pro uznání ve věci žaloby na zvýšení ztížení společenského uplatnění.65 Dříve si soudy klady otázku, zda se toto mimořádné zvyšování týká základního bodového hodnocení nebo již případně zvýšeného hodnocení podle § 6 vyhlášky. NS ČR ve svém rozhodnutí ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1279/2005 jasně řekl, že třebaže ani § 444 OZ a ani úprava vyhlášky č. 440/2001 nestanoví bližší postup pro výpočet odškodnění přiměřeně zvýšeného v případech hodných mimořádného zřetele, je zřejmé, že výpočet tohoto odškodnění tzv. násobkem se odvíjí od základního bodového ohodnocení. Tento rozsudek však nebyl přijat k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Opětovně se k této problematice NS vrátil v rozsudku ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2370/2007, kdy uvedl: „Právní předpis nepředepisuje způsob výpočtu částky odpovídající zvýšení náhrady za ztížení

63


64

Zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně

mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě. 65

Rozhodnutí KS ČR ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 17 Co 487/2005

59

společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky, nýbrž je úkolem soudu, aby v každém jednotlivém případě posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“. Mezi výší přiznané náhrady a způsobenou újmou musí existovat vztah přiměřenosti a náhrada musí odpovídat principu proporcionality, z něhož vyplývá požadavek, aby výše odškodnění ztížení společenského uplatnění byla přiměřená způsobeným následkům a jiným peněžitým náhradám.“ … „V případě, že z důvodu podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky lékař v posudku zvýší počet bodů, je toto zvýšení součástí bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku, které je základem pro stanovení výše odškodnění ve smyslu § 7 odst. 1 vyhlášky. Takto stanovenou výši odškodnění pak soud může zvýšit. Není nesprávný právní názor, že při zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky se vychází z náhrady vyčíslené podle bodového ohodnocení včetně jeho zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, neboť takto stanovené bodové ohodnocení je základem pro stanovení finanční výše odškodnění.“ Mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., které přísluší pouze soudu, přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) uvedené vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které jsou do budoucna v důsledku poškození zdraví trvale omezeny nebo ztraceny. Musí jít o zcela výjimečné případy hodné mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody.66 Před účinností vyhlášky 440/2001 Sb. se bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené škodou na zdraví hodnotily podle vyhlášky 32/1965 Sb.67, která tuto problematiku upravovala dříve. Nároky, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti nové vyhlášky, se posuzují podle vyhlášky staré. Nově vzniklé nároky, třebaže z úrazu, který se stal za účinnosti staré vyhlášky, se ale hodnotí podle vyhlášky nové.68 Původní vyhláška stanovovala hodnotu jednoho bodu na 30,-Kč, nová právní úprava je v tomto štědřejší a stanoví hodnotu jednoho bodu na 120,-Kč. Stejně jako se v roce 2001, kdy 66


67

Vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů

68

Rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 333/2005: Při odškodnění bolesti je pro aplikaci vyhlášky č.

440/2001 Sb. rozhodující, zda bolest vznikla po 1. 1. 2002, bez ohledu na to, zda byla způsobena úrazovým dějem, způsobem léčby nebo při odstraňování následků poškození zdraví.

60

byla přijata nová právní úprava, zdála původní částka 30,-Kč za jeden bod přehnaně nízká, je i v současné době hodnota bodu ve výši 120,-Kč podle mého názoru nedostačující. Určitým krokem k nápravě byl nález pléna ÚS ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 50/05, který opětovně apeloval na obecné soudy, aby přiznávaly přiměřené odškodnění za nemateriální újmy podle svého citu, a využívají svého oprávnění být při svém rozhodování vázáni „jen“ zákonem ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy. Obecným soudům bylo připomenuto jejich právo jít nad rámec odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., dospějí-li k názoru, že by výsledek její aplikace vedl v konkrétním případě k přiznání nepřiměřeně nízkého odškodnění. Na předchozí nález ÚS ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03, který se zabýval stejnou otázkou, reagoval JUDr. Mikyska ve svém článku, kde mimo jiné kritizoval i poznámku člena senátu NS JUDr. Petra Vojtka, který v komentáři k jednomu rozsudku krajského soudu řekl, že soudy nejsou povolány zvyšovat podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. výši náhrady za ztížení společenského uplatnění, ohodnocenou sazbou 30 Kč/1 bod, z toho důvodu, že tato sazba zastarala, s přihlédnutím k nové výši sazby za jeden bod 120 Kč podle „nové“ vyhlášky č. 440/2001 Sb., pokud na posuzovaný případ dopadá „stará“ a nikoliv „nová“ vyhláška.69 Ve zmíněném nálezu soud projednával ústavní stížnost žalobkyně, která se domáhala náhrady za ztížení společenského uplatnění po nesprávném zákroku lékaře, následkem kterého bylo odumření pravé ledviny pacientky. Krajský soud v Plzni a ve shodě s ním i Nejvyšší soud přiznaly poškozené zvýšení jen v rozsahu dvojnásobku základního bodového ohodnocení za ztížení společenského uplatnění ve výši 24 000 Kč s odůvodněním, že případ neodpovídá obecné charakteristice případu mimořádného, zvláštního zřetele hodného ve smyslu Rozhodnutí NS ČR uveřejněného ve Sbírce rozhodnutí pod značkou R 10/1992, a dále, že zvyšováním náhrady

nelze „dohánět“ zastaralou sazbu 30 Kč/1 bod. Za zničenou jednu ledvinu bylo tedy pacientce přiznáno odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 24 000 Kč. Krajský soud v Plzni rozhodoval ještě před přijetím vyhlášky č. 440/2001 Sb., Nejvyšší soud rozhodoval dne 12. 3. 2003, kdy již byla účinná vyhláška č. 440/2001 Sb. Ústavní soud v obsáhlém odůvodnění akcentoval, že přiznaná náhrada škody za nemateriální újmu je v rozporu s „moderním ústavním nepsaným pravidlem proporcionality, který náleží mezi obecné zásady právní“. U

69

MIKYSKA, M. Nad jedním rozhodnutím Ústavního soudu k výši náhrady za ztížení společenského uplatnění.

Soudní rozhledy. 2006. číslo 3. str. 85-86

61

pacientky došlo k nevratnému a trvalému poškození na zdraví díky nesprávnému, nezodpovědnému a neprofesionálnímu přístupu operatéra. Obecné soudy měly při rozhodování věci vzít v úvahu především závažnost způsobené škody za zdraví, tzn., zda byly zasaženy (poškozeny) životně důležité orgány, měly přihlížet k možnosti vyléčení či eliminace způsobené škody a konečně se mělo přihlížet k tomu, za jakých okolností byla škoda způsobena, tedy hrubým zaviněným porušením profesionálních povinností operatéra. Ústavní soud v závěru odůvodnění poukázal na možnost soudů podle čl. 95 odst. 1 Ústavy posoudit soulad jiného právního předpisu (tj. vyhlášky, provádějící zákon) se zákonem. Pokud soudce dospěje k závěru, že podzákonný právní předpis je v rozporu se zákonem, neaplikují jej v konkrétní věci, ale použije pouze ustanovení zákona.70 Podle ustanovení § 260 odst. 1 starého zákoníku práce platilo, že právo na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění smrtí poškozeného zaměstnance zaniká smrtí zaměstnance. Nový zákoník práce č. 262/2006 Sb. toto ustanovení nepřevzal, takže právo na výplatu bolestného a ztížení společenského uplatnění smrtí zaměstnance nezaniká. Není tu ani jakýkoliv odkaz na § 579 odst. 2 OZ, který stanovuje, že smrtí poškozeného zaniká právo na bolestné i na náhradu ztížení společenského uplatnění. Z důvodové zprávy k zákoníku práce vyplývá, že jeho tvůrci tuto odchylku zákoníku práce od občanského zákoníku výslovně zamýšleli.71 K této problematice se v nedávné době vyjádřil i NS ČR, který jednoznačně řekl, že právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo po 1. lednu 2007, smrtí zaměstnance nezaniká, v plné výši se stává předmětem dědického řízení a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla.72 NS ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl: „Okolnost, že v ustanovení § 328 odst. 1 zák. práce (ve znění účinném od 1. 1. 2007) „chybí“ oproti dosavadní právní úpravě zmínka o osudu nároků na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, zřejmě znamená, že to, že „peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají“, platí od 1. 1. 2007 i o pohledávkách na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění.“

70

MIKYSKA, M. Nad jedním rozhodnutím Ústavního soudu k výši náhrady za ztížení společenského uplatnění.

Soudní rozhledy. 2006. číslo 3. str. 85-86 71


72

Rozsudek NS ČR ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 936/2010

62

5.5 Účelně vynaložené náklady spojené s léčením Nárok na náhradu nákladů vynaložených s léčením je rámcově upraven v ustanovení § 373 ZP. V případě pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, které měly za následek smrt zaměstnance, je tento druh náhrad upraven v ustanovení § 375 odst. 1 písm. a) ZP. Tyto náklady jsou pak uhrazeny tomu, kdo je účelně vynaložil. Jde o náklady, které vzniknou poškozenému nad rámec bezplatného lékařského ošetření, poskytnutých léků a podobně. V praxi se jedná například o náklady na dietní stravování (v případě nemoci z povolání), náklady na cesty rodinných příslušníků při návštěvách ošetřovaného, náklady na léky nehrazené nebo jen částečně hrazené zdravotní pojišťovnou apod. S ohledem na změny v právní úpravě zdravotní péče jsou mezi účelně vynaložené náklady spojené s léčením zahrnuty i regulační poplatky stanovené v § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.73 K účelně vynaloženým nákladům na léčení jsou zahrnovány také náklady na zdravotní a rehabilitační pomůcky, popř. na pomoc třetí osoby, kterou poškozený po dobu nemoci potřeboval. Požadavek účelnosti vynaložených nákladů sleduje, aby se povinnost k náhradě škody vztahovala jen na ty výdaje, které byly skutečně potřebné ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného.74 Účelnost těchto nákladů je vždy nutné dokládat lékařskými zprávami, a to zejména v případě regulačních poplatků. Mnoho poškozených se domnívá, že jim budou automaticky proplaceny veškeré výdaje na regulační poplatky, které doloží pouhými stvrzenkami, popřípadě lístky z automatu na placení regulačních poplatků. Pokud ale není jednoznačně prokázáno, že poškozený podstoupil lékařské ošetření nebo kontrolu, eventuálně byl hospitalizován, není možné náklady na regulační poplatky proplatit. Pokud se poškozený zaměstnanec rozhodne pro lékařskou nebo rehabilitační péči v jiném místě, než je místo jeho bydliště, jsou mu propláceny i cesty do těchto zařízení, jelikož i podle názoru NS ČR má právo svobodné volby lékaře zásadně ve stejném rozsahu jako ostatní občané. Náklady jízdného a cestovného spojené s léčením následků pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nelze považovat za neúčelně vynaložené jen z toho důvodu, že při poskytnuté zdravotní péče srovnatelné úrovně u jiného lékaře mohly být výlohy poškozeného

73

SMUTNÁ, M. Poplatky u lékaře v případě pracovního úrazu. Otázky a odpovědi v praxi. 2009. číslo 4. str. 22

74


63

zaměstnance nižší.75 V souvislosti s péčí o zdravotně vážně postižené osoby, které vyžadují soustavnou péči, vzniká otázka náhrady nákladů na péči o osobu těžce zdravotně postiženou. Tímto se zabýval NS ČR v roce 2006 coby nárokem na náhradu léčení podle § 449 OZ. Rodiče se tehdy starali o těžce postiženého syna, který utrpěl vážná zranění při dopravní nehodě. Za celodenní systematickou péči si nárokovali jako účelně vynaložený náklad na léčení náhradu ve výši měsíční odměny dobrovolného pracovníka pečovatelské služby. Odvolací soud tomuto nároku přisvědčil jako důvodnému, snížil jej však o příspěvek na péči o syna, který jim byl vyplácen údajně za týmž účelem. Nejvyšší soud však tento názor nesdílel a řekl, že: „Rozsah škody náležející osobě, jež se dlouhodobě a celodenně stará o poškozeného, se nesnižuje o dávku sociálního zabezpečení, kterou jí z jiných důvodů, a nikoliv s totožným účelem poskytuje z veřejných prostředků stát.“76 Od 1. ledna 2007 byly zrušeny dvě dávky, a to právě příspěvek na péči o osobu blízkou a zvýšení důchodu pro bezmocnost. Tyto dávky byly nahrazeny příspěvkem na péči podle ustanovení § 7 a násl. zákona č. 108/2006 Sb.77 Když předtím byl příspěvek na péči poukazován osobě, která pečovala o poškozeného, nyní je příspěvek na péči vyplácen přímo poškozenému, který si sám určí, komu tuto částku předá. Existují čtyři stupně závislosti, na základě kterých je poškozenému vyplácena částka 800,-Kč až 12.000,-Kč měsíčně. V rámci prvního stupně závislosti, tzv. lehká závislost, byla do 31. 12. 2010 vyplácena částka 2.000,-Kč, což bylo od ledna 2011 změněno na pouhých 800,-Kč. Od 1. 1. 2012 bude ale opět vyplácena dávka příspěvku pro lehkou závislost v původní výši, tedy 2.000,-Kč V kontextu tohoto nového koncepčního pojetí příspěvku na péči spočívajícího v tom, že jde o nárok samotné zdravotně postižené osoby s přesně vymezeným účelem využití, lze zastávat názor, že nárok na náhradu nákladů na léčení spočívající v nákladech na ošetřování osoby zdravotně postižené může představovat nárok na náhradu léčení jen v tom rozsahu, v jakém nejsou tyto náklady hrazeny příspěvkem na péči.

5.6 Věcná škoda Věcnou škodou se rozumí škoda, která vznikne zaměstnanci na věcech, v souvislosti se 75


76


77

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

64

škodou na zdraví. Pod věcnou škodu je nutno zahrnout veškerou škodu, kterou nelze podřadit pod některý z dílčích nároků uvedených v § 369 ZP. Zpravidla se jedná o škodu na oděvech, obuvi, zavazadlech, hodinkách, ale i na autech a motorkách, kolech a jiných vozidlech, pokud byly se souhlasem zaměstnavatele použity jako dopravní prostředek na pracovní cestě. Při určení výše škody na věcech, se vychází z ceny věci v době poškození, samozřejmě s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Pokud zaměstnanec uplatňuje nárok na věcnou škodu spočívající ve zvýšených nákladech, musí prokázat, že tyto náklady vynaložil v souvislosti se škodou na zdraví. Nelze totiž na zaměstnavateli požadovat, aby hradil náklady, které zaměstnanec vynakládal i před vznikem škody.78 Pod věcnou škodu v širším smyslu patří i náklady, které vznikají zejména poškozené zaměstnankyni (mohou však vzniknout i zaměstnanci) tím, že pro následky pracovního úrazu nebo pro onemocnění nemocí z povolání nemůže v původním rozsahu obstarávat svou domácnost a musí za ni tyto domácí práce nebo jejich část vykonávat někdo jiný, např. manžel, který je dříve nevykonával. Výši tohoto nároku je třeba určit podle obecné hodnoty těchto prací, nikoliv podle výdělku člena rodiny, který tyto práce koná místo poškozené zaměstnankyně.79

5.7 Náhrady v případě smrti zaměstnance Není výjimkou, že pracovní úraz končí smrtí zaměstnance. Stává se tak zejména u dělnických profesí. V těchto případech dochází k přechodu v rámci odpovědnostního vztahu, kdy se již nejedná o vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ale o vztah mezi zaměstnavatelem a pozůstalými. Rodina zemřelého zaměstnance má poté nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, jednorázové odškodnění pozůstalých, náhradu věcné škody a zejména náhradu nákladů na výživu pozůstalých. V případě krácení nároku zaměstnance z důvodu částečného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele se potom toto krácení týká i všech druhů náhrad, na které vznikne zaměstnanci 78


79

Rozsudek NS ČSR ze dne 21. 1. 1972, sp. zn. 3 Cz 49/71

65

v souvislosti s pracovním úrazem nárok, tzn. i náhrad, na které mají nárok pozůstalí v případě pracovního úrazu, v jejichž důsledku zaměstnanec zemřel.

5.7.1 Náklady spojené s léčením a jednorázové odškodnění Náklady spojené s léčením jsou upraveny stejně jako u přeživšího zaměstnance – nárok na jejich náhradu má ten, kdo je vynaložil. Stejně tak náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem, tedy výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení popřípadě úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Oproti staré právní úpravě obsažené v nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, je výčet těchto náhrad dnes obsažen přímo v ustanovení § 376 odst. 2 ZP, a co je nejdůležitější - je taxativní, takže ho nelze smluvně měnit. V případě jednorázového odškodnění je zákoník práce o něco skromnější než občanský zákoník, který pozůstalým přiznává více. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši 240 000 Kč. Rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši 240 000 Kč. Starý zákoník práce stanovil, že v odůvodněných případech se jednorázové odškodnění v úhrnné výši 50 000 Kč poskytne též rodičům zemřelého. Dnes se odůvodněnost nezkoumá. Jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič. Občanský zákoník přiznává každému rodiči částku 240 000 Kč, pamatuje i na sourozence a na osoby, které s usmrceným žili ve společné domácnosti. Právo na jednorázové odškodnění náleží výhradně pozůstalému manželu nebo manželce. Nelze jej proto přiznat druhu nebo družce zemřelého, byť společně pečovali o domácnost či dokonce vychovávali dítě. Toto se mi zdá být značně nespravedlivé.

5.7.2 Náhrada nákladů na výživu pozůstalých Náhrada nákladů na výživu pozůstalých trochu připomíná NZV po skončení PN. Nesmí však převýšit částku, do které by NZV po skončení PN náležela zemřelému zaměstnanci. Starý zákoník práce neobsahoval žádný návod na výpočet této náhrady. Praxe se tedy řídila judikaturou, která byla velice rozmanitá a vycházela z tzv. dílových teorií. Určitý zásah do výkladové praxe soudů u této náhrady učinil Ústavní soud v Nálezu publikovaném pod č. 66

192/1999 Sb., kde zdůraznil, že valorizace NZV po skončení PN má za následek i valorizaci náhrady nákladů na výživu pozůstalých. Ale ani do konce roku 2006 neobsahoval starý zákoník práce přesný návod, jak tuto náhradu počítat. Nový zákoník práce se o to pokusil v ustanovení § 377 ZP.80 Tato náhrada přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. Pod pojem pozůstalí jsou zahrnováni děti, rodiče, sourozenci a jiné osoby, které se zemřelým žily po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly na něho odkázány výživou. Pro vznik nároku na náhradu nákladů na výživu pozůstalých i pro rozsah tohoto nároku je rozhodující stav v době smrti zaměstnance. Podle těchto pravidel má tedy nárok na náhradu nákladů na výživné po zemřelém zaměstnanci i např. družka, na výchově jejíchž dětí se zemřelý zaměstnanec podílel. Nemusí zde tedy být zákonná vyživovací povinnost. Tato náhrada přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Pokud je pozůstalým dětem nebo manželce/manželovi přiznán sirotčí popřípadě vdovský důchod, odečítá se jeho výše od vypočtené náhrady. Poskytováním náhrady nákladů na výživu pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, mají být zajištěny běžné životní potřeby těch osob, které se v době smrti zaměstnance fakticky podílely na výsledcích jeho pracovní činnosti. Ke splnění podmínky odkázanosti výživou na zemřelého se vyžaduje, aby šlo skutečně o pravidelné a soustavné poskytování prostředků na výživu, a to v penězích nebo poskytování jiných prostředků určených k uspokojování běžných životních potřeb. Tato podmínka by nebyla splněna, kdyby šlo pouze o občasné poskytování darů.81 Pokud jde o konkrétní způsoby výpočtu, pak z vlastní zkušenosti znám dva nejčastěji používané, přičemž první z nich je používán Českou Pojišťovnou pro pojistné události vzniklé

80


Bezpečnost a hygiena práce. 2007. číslo 7. str. 33 81

KAHLE, B., VYSOKAJOVÁ M., DOLEŽÍLEK, J. Zákoník práce s komentářem. Praha. ASPI, 2. vydání. 2008. str. 479

67

před účinností současného zákoníku práce a druhý v případě pojistných událostí vzniklých již za účinnosti nynějšího zákoníku práce. Pojišťovna Kooperativa používala za dřívější právní úpravy dílovou metodu, čímž se často dostávala do rozporu s výpočtovou metodou ČP. V případě regresních nároků tak docházelo a stále dochází k rozdílným výsledkům, v důsledku čehož jsou regresní náhrady vypláceny málokdy v požadované výši. Dle metodiky ČP se v případě pojistných událostí vzniklých za účinnosti starého zákoníku práce vychází z čistých výdělků zemřelé/ho a jeho manžela/manželky. Výdělek zemřelé/ho se pravidelně valorizuje. Od těchto částek se odečítá poměrná část, kterou přispívali na výživu dětí, a součet zbylých sum se považuje za společný čistý příjem. Z tohoto příjmu se vyčlení určité procento, kterým společně přispívali na domácnost, přičemž zbytek byl určen na jejich osobní potřebu. Ohledně níže uvedeného příkladu jsem vycházela z konkrétního případu, kdy zemřelý zaměstnanec pobíral coby vedoucí pracovník vyšší mzdu, jeho manželka pracovala jako řadová úřednice a spíše se starala o domácnost. Svým dvěma dětem platili soukromou školu a pár zájmových kroužků. Po odpočtu poměrné částky, která byla měsíčně vynakládána na domácnost, se celková zbylá částka dělila spravedlivě mezi oba manžele. Příklad: čistý výdělek manžela (valorizovaný):

50.000,-

čistý výdělek manželky:

15.000,-

po odpočtu 10.000,- na 2 děti:

40.000,5.000,-

společný čistý příjem:

45.000,-

30% na domácnost:

13.500,-

na osobní potřebu obou zbývá:

31.500,-

každému:

15.750,-

Částka vypočtená na osobní potřebu spolu s náklady na domácnost činí výchozí sumu pro výpočet náhrady za ztrátu na výživě pozůstalého manžela/manželky. Od ní je nutno odečíst původní skutečný příjem po odečtu výživného na děti a původní vdovský důchod. prostředky na osobní potřebu:

15.750,-

náklady na domácnost:

13.500,-

součet:

29.250,-

Skutečný příjem:

5.000,68

původní vdovský důchod:

10.500,-

náhrada pro pozůstalého manžela/manželku

13.750,-

V případě náhrady za ztrátu na výživě dětí se od příspěvku zemřelé/ho odečte původní sirotčí důchod. příspěvek zemřelého rodiče:

10.000,-

sirotčí důchod:

6.800,-

náhrada pro jedno dítě:

3.200,-

V případě pojistných událostí vzniklých po 1. 1. 2007 se použije výpočet dle platné právní úpravy, kdy se od hrubého výdělku zemřelého, respektive od 50% či 80% této sumy, odečtou vdovský a sirotčí důchod. K případnému výdělku se nepřihlíží. Výsledná částka je ztrátou na výživě. Vlastní výpočet se tedy značně zjednodušil. Tento výpočet používá jak Česká pojišťovna, tak Kooperativa. Pojišťovna Kooperativa používá i v současné době pro pojistné události vzniklé před účinností nového zákoníku práce dílovou metodu. Na rozdíl od ČP kalkuluje s hrubými výdělky. Součtem výdělků zemřelé/ho a pozůstalého manžela/manželky získají hrubý měsíční příjem rodiny, který je rozvrhnut na několik alikvotních dílů podle počtu dětí. Od těchto částek je odečten původní vdovecký/vdovský a sirotčí důchod, v případě pozůstalého manžela/manželky i jeho/její původní hrubý výdělek. Ačkoliv byla povinnost počítat s hrubými výdělky zakotvena v zákoně, domnívám se, že je tato metoda nesprávná, jelikož nezohledňuje fakt, že příjem rodiny je nutné brát v čistém.

5.8. Souběh občanskoprávní a pracovněprávní odpovědnosti za škodu V praxi se stávají případy, kdy za jednu škodu odpovídá více subjektů, a to podle občanského zákoníku a vedle toho i podle zákoníku práce. Z vlastní praxe znám případy dopravních nehod, kdy poškozený zaměstnanec jel ve služebním autě a byl účasten dopravní nehodě, kterou zavinil někdo jiný. Poškozený má pak na výběr – zda bude požadovat náhradu škody podle občanského zákoníku nebo podle zákoníku práce. Základní rozdíl v rámci odškodňování NZV je v tom, že náhrady dle OZ se nezdaňují a poskytují se v plné výši. Dále má poškozený pouze podle § 447a OZ nárok na náhradu za ztrátu na důchodu, jelikož při odškodňování občanskoprávních škod není ČSSZ informována o výši vyplácených náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jak je tomu u 69

pracovněprávních nároků. Starobní důchod je tedy často počítán z nižšího základu, než jaký by byl při započtení vyplacených náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Občanský zákoník také umožňuje jednorázové a konečné vypořádání všech dílčích nároků, tzv. kapitalizaci. O kapitalizaci je dále pojednáno v samostatné kapitole. Výhodou úpravy v zákoníku práce je fakt, že se právo na NZV a právo na náhradu na výživu pozůstalých jako takové nepromlčují, promlčují se jen jednotlivé měsíční splátky. V rámci občanskoprávní náhrady škody se tento nárok promlčuje jako celek. Pokud je pak například jednou pojišťovnou hrazena náhrada škody podle občanského zákoníku v rámci pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, nemůže být ten samý nárok uhrazen jinou pojišťovnou podle zákoníku práce v rámci odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání.

5.8.1 Kapitalizace podle občanského zákoníku a zákona o pojistné smlouvě Jak již bylo řečeno, jednorázově odškodnit lze pouze nároky uplatňované podle občanského zákoníku. Domnívám se, že by tato úprava v případě trvalého a nezvratného poškození zdraví byla žádoucí i v pracovněprávní úpravě. Jednorázovým odškodněním budoucích nároků oprávněného (kapitalizací) se rozumí možnost uhradit poškozenému veškeré jeho budoucí nároky ze škody na zdraví jednorázovou platbou, v níž budou zohledněna veškerá budoucí plnění, na která má poškozený nárok. Úprava kapitalizací je obsažena ve dvou právních předpisech, a to v občanském zákoníku v ustanovení § 449a82 a též v zákoně o pojistné smlouvě v ustanovení § 44 odst. 4 (dále jen „ZPS“).83 Obě právní úpravy sledují dosažení stejného cíle – tzn. úplné a konečné vypořádání s oprávněným. Hlavním rozdílem mezi výše uvedenými ustanoveními je identifikace

82

Budoucí nároky podle ustanovení § 445 lze odškodnit jednorázově na základě písemné dohody o jejich úplném a

konečném vypořádání mezi oprávněným a povinným. Totéž platí o budoucích nárocích podle § 446-449 tohoto zákona. 83

Jednorázové odškodnění budoucích nároků v případě nároku na náhradu škody za ztrátu na výdělku po skončení

pracovní neschopnosti, na náhradu nákladů na výživu pozůstalých či jiného nároku majícího charakter opakovaného plnění může pojistitel, který nárok vyplácí z pojištění odpovědnosti za škodu povinné osoby, navrhnout oprávněné osobě formou jednorázové výplaty. Pro stanovení její výše použije pojistitel pojistně matematických metod. Dojde-li mezi oprávněnou osobou a pojistitelem k dohodě o této formě odškodnění, jsou jednorázovou výplatou vyrovnány tyto veškeré již vzniklé a budoucí nároky.

70

„povinného“. Zatímco v občanském zákoníku se hovoří pouze o povinném bez dalšího určení, kdo jím může být a k oprávnění pojistitele uzavřít dohodu o jednorázovém vypořádání budoucích nároků oprávněného (dále jen „Dohoda“) svým jménem je nutno dobrat se cestou právního výkladu, a to ještě pouze v případě „přímého nároku“, v ZPS již na místo povinného vstupuje přímo pojistitel jako strana Dohody. Ve skutečnosti to znamená, že podle ZPS může kapitalizaci provádět přímo pojistitel ve všech případech, tedy i když oprávněný nemá přímý nárok na náhradu škody vůči pojistiteli. Kapitalizaci podle ZPS navrhuje vždy pouze pojistitel a je též nutno, aby pojistitel stanovil výši kapitalizované náhrady pojistně-matematickými metodami, zatímco v občanském zákoníku tyto podmínky chybí. To navozuje dojem, že pokud se jedná o kapitalizaci dle občanského zákoníku, je možno se s oprávněným vyrovnat v jakékoli výši, na níž se strany Dohody shodnou. V praxi to však znamená, že pokud výše kapitalizované náhrady bude zcela zjevně podhodnocena, mohlo by hrozit zpochybnění Dohody v budoucnu s ohledem na zákonný požadavek „dobrých mravů“. Posledním významným rozdílem je skutečnost, že podle občanského zákoníku lze kapitalizovat nejenom budoucí nároky, které mají charakter opakovaného plnění, ale též ty, které charakter opakovaného plnění nemají. Podle ZPS však lze kapitalizovat pouze nároky, které mají charakter opakovaného plnění. Obecně tedy platí, že se kapitalizace podle ustanovení § 449a občanského zákoníku provádí u náhrad, které vznikly z pojistných událostí, které jsou kryty pojistnými smlouvami uzavřenými do 31. 12. 2004. Při kapitalizaci náhrad, které vznikly z pojistných událostí, které jsou kryty pojistnými smlouvami uzavřenými po 1. 1. 2005 včetně, lze postupovat jak podle ustanovení § 449a občanského zákoníku (pokud existuje přímý nárok anebo návrh na kapitalizaci předkládá oprávněný), tak i podle ustanovení § 44 odst. 4 ZPS.

5.8.2 Pravidla pro kapitalizaci Kapitalizovat podle občanského zákoníku lze pouze náhrady, které splňují následující kritéria: •

všechny občanskoprávní náhrady, které představují vlastní závazky pojišťovny

•

z náhrad, kdy pojišťovna jedná za Českou kancelář pojistitelů pouze ty, kde má oprávněný

71

přímý nárok na náhradu škody vůči pojistiteli84 •

stabilizovaný zdravotní stav, tzn. zdravotní stav na takové úrovni stability, že nelze do budoucna důvodně předpokládat zlepšení, které by mohlo pozitivně ovlivnit míru výdělečné schopnosti, resp. mohlo by vést k redukci nároku, který má být předmětem kapitalizace

•

případy, kdy poškozený pobírá pouze výpomoc v domácnosti, nelze samostatně jednorázově odškodnit. Kapitalizaci je možno provádět pouze v případech souběhu výpomoci v domácnosti s jiným nárokem

•

v případech, kdy probíhá soudní spor o právní základ nároku (pokud se nejedná o soudní spor o mimořádné zvýšení ZSU a bolestného), nelze kapitalizaci provádět až do pravomocného ukončení řízení. Pro kapitalizaci budoucích nároků prováděnou podle ZPS platí přiměřeně vše, co bylo

uvedeno výše s tím rozdílem, že podle ustanovení § 44 odst. 4 ZPS se postupuje při kapitalizaci náhrad, které vznikly z pojistných událostí, které jsou kryty pojistnými smlouvami uzavřenými po 1. 1. 2005 včetně a zároveň oprávněný nemá přímý nárok. Dále podle ZPS může kapitalizaci provádět přímo pojistitel a kapitalizaci podle ZPS navrhuje pouze pojistitel. Při provádění kapitalizace podle ZPS nelze stanovit výši kapitalizované náhrady jinak, než pojistně matematickou metodou a vyrovnat se s poškozeným nižší náhradou než takto vypočtenou není možné pod hrozbou neplatnosti Dohody.

5.8.3 Vhodná změna zákona Jelikož je poskytování náhrad podle občanského zákoníku dost podobné procesu poskytování náhrad podle zákoníku práce, domnívám se, že by bylo velmi dobrým řešením uzákonit možnost jednorázového odškodnění i v rámci pracovněprávního odškodňování pracovních úrazů. I v případě pracovního úrazu totiž může dojít k trvalému poškození zdraví, v jehož důsledku je poškozený zaměstnanec natrvalo vyřazen z běžného života a zajisté by spíš uvítal

84

Jedná se o případy, kdy škoda vnikla provozem nezjištěného motorového vozidla, pokud za škodu způsobenou

provozem vozidla odpovídá nezjištěná osoba nebo pokud vznikla pojišťovně povinnost vůči oprávněnému, aby mu nahradila škodu, protože povinný zemřel.

72

jednorázově vyplacenou vysokou částku, než pravidelnou výplatu částek nižších. Je sice pravda, že v případě kapitalizace je poškozenému vyplacena částka celkově nižší, než jakou by v součtu dostal za celkovou dobu výplat, ale na druhé je straně je nutné podotknout, že díky vysokému jednorázovému odškodnění je možné například bezbariérově upravit dům či byt, zakoupit rehabilitační pomůcky, které by jinak nebyly pojišťovnou uhrazeny, popřípadě najmout ošetřovatelku. Z vlastní zkušenosti vím, že skutečné náklady na péči o tělesně postiženou osobu jsou velmi vysoké a ne vždy plně hrazené z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání.

5.9 Promlčení Pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání formulovala judikatura soudů jednu důležitou zásadu, a to že celkové právo na odškodnění pracovního úrazu sestává z řady dílčích nároků, z nichž mohou v konkrétních případech vznikat jen některé, a to i v různém čase, a vůči nimž běží samostatné lhůty pro uspokojení. Toto stanovisko vyjádřil i NS ČR v Rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí pod značkou R 11/1976.85

Promlčení je tedy nutné zkoumat u každého dílčího nároku zvlášť. Oproti úpravě obsažené v občanském zákoníku se nepromlčují práva zaměstnance na NZV a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Práva na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě. Tato lhůta běží ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že škoda vznikla a o tom, kdo za ni odpovídá. Pokud jde o nároky podle OZ, tak ty se promlčí v zákonné promlčecí lhůtě jako celek. V případě nároků na NZV podle ZP jde tedy o nepromlčitelná práva. Zaměstnavatel má k dispozici obecnou tříletou promlčecí lhůtu vůči pojišťovně na uplatnění práva na plnění z pojistné události. S ohledem na podpůrnou platnost zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, lze zastávat názor, že tato lhůta počne běžet jeden rok od pojistné události. Regresní nárok zaměstnavatele vůči odpovědnému subjektu se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 101 OZ86. NS ČR se zabýval otázkou, zda má vedlejší účastník na straně žalované, tj. pojišťovna, 85


86


73

právo vznášet námitku promlčení. Žalobce se tehdy ohrazoval, že námitka promlčení vznesená vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá účinky i pro žalovaného jako hlavního účastníka. NS však pojišťovně oprávnění vznést námitku promlčení přiznal, a to se stejnými právními účinky, jako kdyby tuto námitku uplatnil sám odpovědný subjekt.

5.10 Podstatná změna poměrů Princip podstatné změny poměrů obsahuje ustanovení § 390 odst. 1 ZP, kde se pamatuje na situace, kdy v průběhu doby poskytování náhrady škody se změní poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody tak, že náhrada škody si vyžádá nový výpočet. Podstatná změna poměrů v praxi znamená nejčastěji změnu zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, ať už zlepšení nebo zhoršení anebo fakt, že zaměstnanec sám požádá o přiznání starobního důchodu nebo predčasného důchodu. Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.87 Často jde u podstatné změny poměrů o případy, kdy dojde ke změně zdravotního stavu poškozeného například tak, že může vykonávat opět své původní povolání a nárok na náhradu za ztrátu na výdělku mu zanikne, anebo se naopak zhorší jeho zdravotní stav a dojde k dalšímu převedení na jinou práci s nižším výdělkem, nebo u pozůstalých, když dojde k zastavení výplaty pozůstalostních důchodů. Za podstatnou změnu poměrů nelze pokládat změnu mzdového předpisu u zaměstnavatele. Za podstatnou změnu poměrů však nelze podle judikatury považovat ani splnění podmínek pro vznik nároku na starobní důchod. Za podstatnou změnu poměrů se podle judikatury dnes již ani nepovažuje fakt, že zaměstnanec ukončí pracovněprávní vztah a začne podnikat. Podstatná změna poměrů je výjimkou z pravidla res iudicata88, což znamená, že i když bylo pravomocně rozhodnuto o konkrétním nároku poškozeného, v případě, že se jeho poměry podstatně změní, může zažádat buď on, nebo odpovědný zaměstnavatel soud o nové

87

§ 390 odst. 1 zákona 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

88

Res iudicata označuje v právu věc pravomocně rozhodnutou soudem nebo jiným příslušným orgánem.

74

rozhodnutí ve věci. Ze své praxe znám nejčastěji kauzy, kdy bylo soudem rozhodnuto o výši NZV po skončení PN na základě toho, že byl poškozenému přiznán invalidní důchod třetího stupně a nepředpokládalo se jakékoliv zlepšení jeho zdravotního stavu. Po jisté době se ale zdravotní stav poškozeného přesto zlepšil tak, že mu byl snížen stupeň invalidity a byl opět schopen dosahovat určitých výdělků. V těchto případech je pak možné ze strany odpovědného zaměstnavatele požádat o zrušení soudem dané povinnosti platit poškozenému zaměstnanci NZV po skončení PN. Co se jednotlivých případů podstatné změny poměrů týče, tak se jedná o tyto: •

změna stupně invalidity, popřípadě úplně odnětí invalidity

•

změna zdravotního stavu a tedy i pracovní způsobilosti poškozeného

•

změna kritérií pro uznávání nemocí z povolání

•

zvýšení průměrného výdělku, kterého poškozený dosahuje

•

přiznání předčasného starobního důchodu

•

dovršení věku 65 let

Jednotlivé případy podstatné změny poměrů jsou uvedeny v následujících kapitolách.

5.10.1 Změna stupně invalidity Podle rozsudku NS ČR jde o změnu poměrů vždy, jestliže je poškozenému namísto pro následky pracovního úrazu dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod.89 I když OSSZ (dříve ČSSZ) shledá, že již poškozený není invalidní ve třetím stupni, ale jen ve druhém či v prvním, není to vždy zárukou toho, že v příčinné souvislosti s pracovním úrazem/nemocí z povolání je jeho pracovní potenciál zachován v takové míře, že může opět vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. NS ČR se k této otázce vyjádřil v rozsudku ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 622/2006 takto: „Okolnost, že rozhodnutím posudkové komise ČSSZ byl poškozenému přiznán částečný invalidní důchod, nevylučuje, že po určitou dobu nebyl v příčinné souvislosti s újmou na zdraví schopen objektivně vykonávat žádné zaměstnání a že vedle částečného invalidního důchodu poškozený neměl další příjem, k němuž by se přihlíželo při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.“

89


75

NS ČR řešil také velmi specifický případ, kdy byl poškozenému zaměstnanci odejmut plný invalidní důchod z toho důvodu, že se změnily hodnotící kritéria pro přiznávání invalidity. Dle názoru NS nepředstavuje skutečnost, že poškozenému byl pro následky pracovního úrazu namísto dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod, podstatnou změnu poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákona 65/1965 Sb. odůvodňující úpravu, případně zánik povinnosti žalobce platit žalovanému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tehdy, jestliže ke změně invalidity žalovaného nedošlo z důvodu změny jeho zdravotního stavu, nýbrž jen v důsledku změny posudkových kritérií.90 Byla taktéž řešena otázka obnovení výplat NZV po skončení PN za situace, kdy poškozenému byl odejmut ID úplně. Předtím, když se ve výpočtu zohledňoval ID a dosažený výdělek, dosahoval poškozený zaměstnanec vyšších výdělků, než byl PMV, do nějž se náhrada dopočítávala. Ztráta na výdělku tedy po tuto dobu nevznikala. Po odejmutí ID ale opět nastává situace, kdy je PMV vyšší než dosahovaný výdělek a nárok na NZV po skončení PN opět „ožívá“.

5.10.2 Změna zdravotního stavu V případě změn zdravotního stavu poškozeného zaměstnance v závislosti na „obecné chorobě“, která němá žádnou souvislost s profesionálním zdravotním postižením, lze rozlišit dvě základní situace. V prvém případě se jedná o úplnou ztrátu pracovní způsobilosti výlučně v důsledku později vzniklého tzv. „obecného onemocnění“, popřípadě v důsledku nepracovního úrazu. V tomto případě dochází k úplnému zániku nároku na NZV po skončení PN. K této problematice se vyjádřil i NS: „Onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného a jež sama o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, znamenají podstatnou změnu poměrů poškozeného, v důsledku níž se organizace může úspěšně domáhat zrušení své povinnosti platit poškozenému NZV po skončení PN.“91 Takto ale nelze postupovat v každém jednotlivém případě. Vždy je nutné zkoumat poměr tzv. obecných a profesionálních onemocnění. Pokud např. byla invalidita přiznána rovným dílem z důvodu pracovního úrazu a dalšího zdravotního onemocnění, je výslednou 90


91


76

ztrátu nutno poměrně přepočítat. Je tedy významné, zda obecné onemocnění samo o sobě vylučuje zaměstnance ze soustavné výdělečné činnosti, i kdyby nebylo pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Jak již jsem zmínila v kapitole 3.1, vyskytne-li se u poškozeného současně více zdravotních problémů, které ovlivňují jeho celkový zdravotní stav a pracovní možnosti, je právně bezvýznamné aritmetické zjištění podílu, jakým se následky pracovního úrazu podílejí na nepříznivém zdravotním stavu poškozeného. Rozhodující je, zda jsou to stále následky pracovního úrazu, které zaměstnance vylučují z výdělečné činnosti, anebo zda se jeho poměry změnily natolik, že by nebyl schopen být výdělečně činným i v případě, že by nikdy v minulosti pracovní úraz neutrpěl.92 Druhá skupina případů se týká změny zdravotního stavu zaměstnance, která má za následek další snížení pracovní způsobilosti v důsledku později vzniklého tzv. obecného onemocnění/nepracovního úrazu, ne však ztrátu úplnou. Tyto případy jsou svojí podstatou velmi složité, neboť vyžadují podrobné zkoumání zdravotního stavu poškozeného zaměstnance a často vedou ke sporným situacím, jež někdy skončí až u soudu. Již ve fázi, kdy je poškozeným doložen doklad, který prokazuje nějaké obecné onemocnění, jež nebylo dříve zohledněno, popřípadě které se dříve nevyskytovalo, zadává pojišťovna znalecký posudek, který má zodpovědět otázku případného zamítnutí dalších nároků poškozeného. Znalec musí určit, v jakém rozsahu byl pracovní potencionál zaměstnance ovlivněn obecnými příčinami a nakolik následky pracovního úrazu/nemocí z povolání. Dále je třeba určit, zda by poškozený zaměstnanec byl schopen vykonávat dosavadní práci nebýt profesionálního zdravotního poškození. Pokud tuto otázku zodpoví znalec záporně, je nutno určit, jakou profesi by zaměstnanec mohl vzhledem ke svému zdravotnímu omezení vykonávat. V návaznosti na to může dojít ke změně výpočtu NZV po skončení PN v tom smyslu, že se PMV stanoví podle pravděpodobné pracovní profese, kterou by mohl poškozený zaměstnanec vykonávat. K případům tohoto druhu se vyjádřil NS ČR v rozhodnutí ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 227/2002: „Změny v úpravě svých povinností ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 ZP se může zaměstnavatel úspěšně domáhat také tehdy, jestliže onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem, sice nemají za následek

92


77

úplnou ztrátu pracovní způsobilosti poškozeného, ale znemožňují poškozenému výkon práce, kterou konal před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody. Za této situace je totiž zřejmé, že poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, se změnily, neboť poškozený by stejně - i kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu - nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav konat stejnou práci jako před vznikem škody a dosahovat tedy stejný výdělek jako před poškozením, a že jde o změnu podstatnou.“ Za těchto změněných poměrů však poškozenému nenáleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do výše průměrného výdělku před vznikem škody, ale jen do výše průměrného výdělku, kterého by dosahoval při výkonu výše zmíněné jiné práce; jen taková škoda je totiž v uvedených nových poměrech poškozeného v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem.

5.10.3 Změna kritérií pro uznávání nemocí z povolání Je nutné odlišovat předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání od podstatné změny poměrů, spočívající v jeho změněném zdravotním stavu. Pokud by došlo ke změně posudkových kritérií, přičemž zdravotní stav dotyčného zaměstnance nedoznal změny a následky nemoci z povolání omezovaly jeho pracovní způsobilost ve stejném rozsahu jako dříve, má se za to, že podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného zaměstnance, jemuž byla dříve uznána nemoc z povolání, a jeho zdravotní stav se nezměnil, není změna hledisek pro posouzení, zda zdravotní stav zaměstnance odůvodňuje uznání nemoci z povolání. Ze samotné skutečnosti tzv. oduznání nemoci z povolání tedy nevyplývá závěr, že by poškozený zaměstnanec neměl mít nadále nárok na NZV v důsledku nemoci z povolání, pokud je i nadále zdravotně nezpůsobilý pro výkon povolání, v důsledku kterého u něj vznikla nemoc z povolání. Tento závěr je podporován i odborníky z oboru pracovního lékařství, podle nichž by nemoc z povolání opět vznikla, pokud by takový zaměstnanec opět nastoupil k výkonu práce, ze které mu byla nemoc z povolání zjištěna.

5.10.4 Zvýšení dosahovaného výdělku V praxi zažívám docela často situace, kdy poškozený zaměstnanec dosahuje vyšších 78

výdělků, než byl jeho PMV, nebo spolu s jeho invalidním důchodem PMV převyšují. Jestliže výdělek po pracovním úrazu/zjištění nemocí z povolání, jehož zaměstnanec dosáhl, aniž by pro to musel vynakládat zvýšené pracovní úsilí, spolu s částečným invalidním důchodem přesahuje pravidelně za delší období jeho průměrný výdělek před vznikem škody, jde o podstatnou změnu poměrů, která má za následek zánik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku. Náhrada za ztrátu na výdělku může být přiznána znovu, jen došlo-li k další podstatné změně poměrů poškozeného zaměstnance.93

5.10.5 Dovršení důchodového věku Splnění podmínek nároku na řádný starobní důchod není samo o sobě podstatnou změnou poměrů, která by odůvodňovala změnu v úpravě povinností zaměstnavatele k poškozenému zaměstnanci. Obdobně to platí u tzv. předčasného starobního důchodu. I po splnění těchto předpokladů nemá poškozený právní povinnost požádat o přiznání starobního důchodu, nýbrž záleží jen na jeho rozhodnutí, zda o takovou dávku skutečně požádá. Jestliže se však rozhodne této možnosti využít a starobní důchod je mu přiznán, vyplývá z toho, že dalším zdrojem jeho příjmu již nebude výdělek, ale přiznaný důchod. Přiznáním starobního důchodu nárok zaměstnance na NZV zaniká.94 Současný zákoník práce výslovně stanovuje, že NZV po skončení PN přísluší zaměstnanci nejdéle do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

5.10.6 Dovršení věku 65 let Problematiku vztahu věku poškozeného zaměstnance a trvání nároku na NZV po skončení PN řeší ustanovení § 371 odst. 6 ZP, podle kterého tato náhrada přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil 65 let věku. Toto ustanovení vyjadřuje absolutní časový limit, jak nejdéle může trvat nárok na NZV. Otázkou však zůstávají některé profese, u kterých ani věk 65 let není žádnou překážkou, a poškozený zaměstnanec je schopen prokázat, že nebýt pracovního úrazu či nemoci z povolání, byl by i nasále schopen svoji profesi vykonávat. Typickými profesemi jsou profese umělecké,

93


94

Rozhodnutí VS ČR v Praze ze dne 6. 9. 1995, sp. zn. 6 Cdo 127/1994

79

jako např. herci, malíři, sochaři, apod.

5.11 Valorizace 5.11.1 Valorizace obecně Ke změnám vyplácených náhrad nedochází jen v souvislosti s podstatnou změnou poměrů, ale i na základě zákonem daných podmínek. Jedná se buď o novou právní úpravu, stanovující odlišný způsob výpočtu, ale i o předpisy upravující podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Toto se děje zejména valorizačními předpisy. První výpočet NZV po skončení PN vychází ze mzdových poměrů odškodňovaného zaměstnance před vznikem škody v době vzniku nároku. Právní úprava však musí zajišťovat, aby se zaměstnanci stále dostávalo i v budoucím čase náhrady do aktuálního výdělku, jehož by pravděpodobně dosahoval na původním pracovním místě, kde utrpěl pracovní úraz nebo kde mu byla zjištěna nemoc z povolání. Aktualizace původního PMV jeho zvyšováním o obecný mzdový nárůst ve státě se děje prostřednictvím valorizací průměrných výdělků prováděných podle nařízení vlády vydávaných na základě zmocnění obsaženého v § 202 odst. 2 starého zákoníku práce a v § 390 odst. 2 ZP.95 NS ČR se v odůvodnění rozsudku ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2608/2004 vyjádřil k významu valorizací v tom smyslu, že účelem úpravy NZV po skončení PN je, aby v zájmu zachování reálné hodnoty pobírané náhrady byl při dalším určení výše této náhrady zohledněn obecný vývoj mezd v národním hospodářství, k němuž po vzniku nároku na NZV došlo ve srovnání s úrovní mezd, která tu byla v době vzniku nároku. Rozhodný PMV se na základě těchto valorizačních předpisů zvyšuje i bez žádosti poškozeného zaměstnance. K dnešnímu dni bylo vydáno celkem 19 valorizačních předpisů. Posledním je nařízení vlády č. 417/2010 Sb.96 Toto doposud poslední nařízení vlády zvýšilo pro rok 2010 průměrné

95


96

Nařízení vlády č.417/2010 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním

úrazem nebo nemocí z povolání, o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých

80

výdělky rozhodné pro výpočet NZV a náhrad pozůstalých o 3,9%. Předposlední valorizační předpis stanovil navýšení pro rok 2009, a jelikož pro rok 2010 valorizace průměrných výdělků přijata nebyla, navyšování v roce 2010 neproběhlo. Významným bylo valorizační nařízení vlády pro rok 2005, které bylo přijato s účinností od 15. února 2005. Průměrné výdělky byly valorizovány atypicky až od 1. února 2005. Na základě rozšířeného zmocňovacího ustanovení § 202 odst. 2 starého zákoníku práce, ve znění zákona č. 46/2004 Sb., se tato valorizace průměrných výdělků, ve shodě s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, poprvé výslovně týkala i valorizace průměrných výdělků zemřelých při odškodňování smrtelných pracovních úrazů a nemocí z povolání. Všechny další valorizace se pak výslovně týkaly i těchto náhrad.

5.11.2 Pravidla valorizací U zaměstnanců a pozůstalých, kteří náhradu pravidelně pobírají, je povinností plátce náhrady bez žádosti oprávněného provádět valorizace PMV automaticky. Pro posouzení, zda se valorizace týká navýšení PMV konkrétního zaměstnance a jakým procentem, je rozhodující den vzniku nároku na náhradu, nikoliv jiná skutečnost, kterou může být den vzniku pracovního úrazu nebo den zjištění nemoci z povolání. Základem pro valorizaci PMV je výdělek rozhodný pro poskytování náhrady platný v době valorizace. Způsob valorizace již dříve valorizovaného výdělku se uplatňuje počínaje nařízením vlády č. 191/1993 Sb.97, zatímco předchozí tři valorizační nařízení upravovala lineární zvyšování původního průměrného výdělku. Valorizacemi se zabýval NS ČR v rozsudku ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2585/2004, kdy uvedl, že jednou zjištěný průměrný výdělek před vznikem škody představuje závazné rozhodnutí o předběžné otázce pro každé další řízení o NZV z důvodu téhož pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání. Jednou soudně pravomocně stanovený způsob odškodňování ztráty na výdělku ucházející ze souběžných zaměstnání pak platí i do budoucna. Valorizace PMV nemůže založit nárok na NZV. Jestliže zaměstnanec škodu ve formě ztráty na výdělku neměl, a to z jakéhokoliv důvodu, pak se přepočet jeho PMV ani neprovádí. Valorizací nelze také oživit zaniklý nárok na NZV a založit nárok nový. Jestliže poškozený

97

Nařízení vlády č. 191/1993 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním

úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů

81

zaměstnanec dlouhodobě, tedy nikoliv ojediněle a výjimečně, dosahuje vyšších výdělku přesahujících PMV, jedná se o podstatnou změnu poměrů, která má za následek zánik nároku na NZV po skončení PN.98 Nárok na provedení valorizace PMV není podmíněn tím, že před valorizací nemá poškozený zaměstnanec ztrátu na výdělku. Valorizace musí být provedena u všech odškodňovaných zaměstnanců, bez ohledu na to, jak pravidelně jim nárok na NZV po skončení PN vzniká. Všechny valorizační předpisy jsou stále aktuální. Je nutné s nimi stále kalkulovat a zahrnovat je do výpočtů. Jelikož na sebe jednotlivé valorizace navazují, je třeba vždy sledovat posloupnost a zamezit případné chybě, která by se pak vlekla s případem až do konce. Nárok na provedení valorizace se nepromlčuje, je tedy třeba přepočítat NZV i několik let zpětně, i když se ve finále vyplatí pouze nepromlčené období. Valorizace je nutno provádět i u náhrad, jejichž výše byla určena v pevné výši rozsudkem soudu nebo soudem schváleným smírem jako náhrada do budoucnosti, aniž by to znamenalo nepřípustný zásah do soudního rozhodnutí. V takovém rozsudku ale musí být uvedena klauzule „výhrady změny rozhodných budoucích poměrů“. Podle § 163 odst. 1 OSŘ je možné rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. NS ČR se v nedávné době zabýval problematikou změny rozhodných právních poměrů ve vztahu k podstatné změně poměrů na straně zaměstnance. Řešila se otázka, zda valorizace průměrných výdělků podle nařízení vlády vydávaných podle § 390 odst. 2 ZP představují změnu poměrů na straně odškodňovaného zaměstnance, která má za následek možnost uplatňovat zvýšení NZV v situaci, kdy o této náhradě již soud v minulosti pravomocně rozhodl a kdy se rozhodné hmotně-právní poměry zaměstnance z doby vzniku nároku nezměnily. Dle názoru NS ČR: „…novou skutečností, která má vliv na výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jsou též nároky na úpravu této náhrady podle nařízení vlády, vydaných na základě zmocnění dle zákoníku práce.“ … „Podle § 163 odst. 1 OSŘ je umožněno změnit rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve

98


82

splátkách, a to za předpokladu, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Jestliže ve srovnání s předchozím rozhodnutím nedošlo k podstatné změně okolností týkajících se poměrů poškozeného, které jsou podle hmotného práva rozhodující pro výši a další trvání již přisouzených opětujících se plnění, nejsou dány podmínky pro změnu rozhodnutí ve prospěch postiženého zaměstnance podle ustanovení § 163 OSŘ z důvodu změny poměrů na jeho straně. Dříve přijaté rozhodnutí je nezměnitelné a tedy i nadále vykonatelné exekučním titulem.“… „Poškozený zaměstnanec se však může z důvodu valorizace průměrných výdělků domáhat, aby byla odpovědnému zaměstnavateli uložena povinnost platit mu od určitého data, mimo již částky přiznané pravomocným rozhodnutím, další pravidelný měsíční peněžitý důchod ve výši, kterou uvede.“99 S valorizací je spjat zcela nový výpočet NZV, nejedná se tedy o valorizaci náhrady jako takové. V případě, že je ve výpočtu kalkulováno s tzv. STOP výdělkem, provádí se i jeho valorizace. K tomuto se souhlasně vyjádřil i NS ČR.100 Zpravidla se valorizace průměrných výdělků provádí ve stejném období jako valorizace důchodů. Pouze v roce 2008 došlo v průběhu roku k plošnému zvýšení důchodů o 470Kč měsíčně, což se projevilo tím, že lidé pobírající NZV byly o tuto částku zkráceni při výpočtu náhrady. Valorizace průměrného výdělku jsou prováděny jednotným paušalizovaným procentním nárůstem mezd ve státě, nikoliv zohledněním předpokládaného individuálního zvýšení průměrného výdělku zaměstnance na základě mzdového nárůstu na jeho původním pracovišti.

99


100


83

6. Přechod práv a povinností při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání V případě odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání může docházet k přechodu práv odpovědného subjektu, a to na tři potencionální nástupce, kterými jsou jiný zaměstnavatel, stát nebo pojišťovna.

6.1 Přechod práv a povinností na jiného zaměstnavatele Na jiného zaměstnavatele mohou práva a povinnosti související s odškodňováním pracovních úrazů a nemocí z povolání přejít v zásadě podle dvou typů předpisů. Prvním je zákoník práce, druhým jsou pak zvláštní předpisy, kterými jsou zejména zákon o velké privatizaci, obchodní zákoník a zákon o přeměně obchodních společností.

6.1.1 Přechod práv a povinností podle zákoníku práce ZP upravuje přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v hlavě XV101. Jedná se o přechod v rámci převodu činnosti nebo úkolů zaměstnavatele nebo v rámci zrušení zaměstnavatele. Zvlášť je upraven přechod výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů mezi organizačními složkami státu. Tato právní úprava je kogentní a nelze se tedy od ní nijak odchýlit a jít nad rámec právních předpisů. V případě převodu činnosti zaměstnavatele nebo její části, nebo v případě převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli dochází k přechodu veškerých práv a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele, což se týká i nároků zaměstnance na odškodnění pracovního úrazu. V praxi to tedy pro poškozeného zaměstnance často neznamená žádnou změnu, co se odškodňování pracovního úrazu či nemoci z povolání týče, jelikož ve většině případů provádí vlastní výplaty náhrad přímo pojišťovna, u níž je odpovědný zaměstnavatel ze zákona pojištěn, a poškozený zaměstnanec komunikuje ohledně odškodňování přímo s ní.

101

PŘECHOD PRÁV A POVINNOSTÍ Z PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ A ZÁNIK PRÁV A POVINNOSTÍ Z PRACOVNĚPRÁVNÍCH

VZTAHŮ, JE-LI ZAMĚSTNAVATELEM FYZICKÁ OSOBA, A PŘECHOD VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ Z PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ

84

Jestliže ovšem ke dni určité organizační změny jde o bývalého zaměstnance, jehož pracovněprávní vztah k zaměstnavateli již skončil, ale trvá odvozený právní vztah, jehož obsahem je odškodňování pracovního úrazu, pak platí, že na nového zaměstnavatele povinnost k odškodňování pracovního úrazu nepřechází.102 NS ČR se zabýval otázkou, zda by mohlo v důsledku nějakého ujednání dvou právních subjektů dojít k převzetí povinnosti k odškodňování pracovního úrazu. Dle jeho názoru právo učinit právní úkon směřující k zániku nároku z pracovněprávních vztahů uspokojením nároku věřitele nenáleží kterékoliv třetí osobě. Plnění poskytnuté osobou odlišnou od účastníka pracovněprávního vztahu může být způsobilým důvodem zániku nároku z pracovněprávních vztahů jeho uspokojením, jen jestliže to pracovněprávní předpisy připouštějí.103 Ani smlouva o postoupení pohledávky podle § 524 a násl. OZ, jejímž předmětem je nárok z pracovněprávních vztahů, není takovou právní skutečností, která by byla způsobilá mít za následek přechod nároku z pracovněprávních vztahů na jiného.104

6.1.2 Přechod práv a povinností podle zákona o velké privatizaci Privatizace majetku státu v 90. letech minulého stolení představovala zásadní prostředek převodu zestátněné ekonomiky do soukromých rukou. V rámci tohoto procesu musela být řešena i otázka přechodu, resp. převodu práv a povinností k odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, tzv. zákon o velké privatizaci. Podle původního plánu měly s privatizovaným majetkem přejít i závazky, které se k tomuto majetku vázaly, tedy včetně závazků pracovněprávních. Při stanovení nabývací ceny za privatizovaný majetek státu bývaly tyto závazky v kapitalizované výši vyčíslovány, někdy k nim bylo přihlédnuto při stanovení ceny, za kterou stát, resp. Fond národního majetku, majetek privatizoval. Pro přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v procesu tzv. velké privatizace uplatňuje judikatura NS jen ustanovení § 17 zákona o velké privatizaci, podle něhož práva a povinnosti podniku z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům pracujícím v podniku

102

§ 338 odst. 3 ZP: Práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne

převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak 103


104

Rozhodnutí NS ČR ze dne 17. 3. 2004 , sp. zn. 21 Cdo 2659/2003

85

nebo v jeho organizační složce, jichž se privatizace týká, přecházejí na nabyvatele. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů k těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah k privatizovanému podniku před jeho privatizací skončil a kteří v něm již ke dni účinnosti smlouvy o prodeji podniku nebo ke dni založení obchodní společnosti založené Fondem národního majetku nepracovali, podle ustanovení § 17 zákona o velké privatizaci nedocházelo.105

6.1.3 Přechod práv a povinností podle obchodního zákoníku K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dochází i podle zákona 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“) zejména při prodeji podniku nebo jeho části podle ObchZ, popřípadě při nájmu podniku podle ObchZ. Podle § 480 ObchZ, práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku přecházejí z kupujícího na prodávajícího. Toto ustanovení platí i pro smlouvy o prodeji části podniku tvořící samostatnou organizační jednotku. Obdobně je v § 488e odst. 2 ObchZ. upraven i přechod pracovněprávních vztahů při nájmu podniku.106 NS ČR prezentoval svůj názor na otázku přechodu práv a závazků při prodeji podniku v rozhodnutí ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 310/2006: „Převod práv a povinností z pracovněprávních vztahů na kupujícího je při smlouvě o prodeji podniku odůvodněn tím, aby zůstala v zájmu ekonomického využití podniku zachována jednota hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání. Ze znění ustanovení § 480 ObchZ se jednoznačně podává, že na kupujícího nepřechází všechna práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, která vůbec kdy prodávajícímu vznikla při provozování podniku, ale jen práva a povinnosti vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah s prodávajícím trval alespoň v den, kterým se stala smlouva o prodeji podniku účinnou.“ … „k zachování jednoty hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání je potřebné, aby kupující převzal práva a povinnosti jen vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah dosud trvá a kteří tak mají v převáděném podniku nadále působit.“

105

Rozhodnutí NS ČR ze dne 8. 12. 2008 , sp. zn. 21 Cdo 4794/2007

106

Práva a závazky, které náležejí k pronajatému podniku, přecházejí účinností smlouvy o nájmu podniku na nájemce. To platí i

pro práva a povinnosti z pracovně právních vztahů.

86

Specialita ustanovení § 480 ObchZ o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů při prodeji podniku nebo jeho části ve vztahu k obecnému ustanovení § 476 odst. 1 ObchZ o přechodu závazků je vyjádřena v rozhodnutí NS ČR ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2013/2008, podle něhož se § 480 ObchZ týká závazků uvnitř podniku, tj. závazků vyplývajících z pracovněprávních vztahů zaměstnavatele vůči zaměstnancům. Ustanovení § 476 ObchZ oproti tomu upravuje závazky vůči třetím osobám.107

6.1.4 Přechod práv a povinností podle zákona o přeměně obchodních společností Zákonem č. 125/2008 Sb.108 byla vyčleněna úprava přeměn obchodních společností z obchodního zákoníku do samostatného právního předpisu. Přeměnu lze podle tohoto zákona uskutečnit fúzí, rozdělením, převodem jmění na společníka nebo změnou právní formy. Fúzí sloučením dochází k zániku obchodní společnosti, jemuž předchází zrušení bez likvidace. Jmění zanikající obchodní společnosti nebo družstva včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů přechází na jinou obchodní společnost, s níž byla ta původní slučována.109 Fúzí splynutím dochází k zániku dvou nebo více obchodních společností, jemuž předchází jejich zrušení bez likvidace. Jmění zanikajících obchodních společností včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů přechází na nově vznikající nástupnickou obchodní společnost.110 Rozdělením rozdělovaná obchodní společnost zaniká, přičemž jejímu zániku předchází zrušení bez likvidace s tím, že její jmění včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů přechází na jednu nebo více nástupnických obchodních společností nebo družstev.111 Co se převodu jmění na společníka týče, tak za podmínek stanovených u jednotlivých forem obchodních společností mohou společníci nebo příslušný orgán obchodní společnosti rozhodnout, že obchodní společnost se zrušuje bez likvidace a že jmění obchodní společnosti

107

MIKYSKA, M. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. 4. vydání. Praha. ANAG, 2010. str. 290-295

108

Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů

109

§61 zákona 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů

110


111


87

včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů převezme jeden přejímající společník.112 V případě změny právní formy se jedná o formální změnu, neboť změnou právní formy právnická osoba nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků.113

6.2 Přechod práv a povinností na stát nebo na pojišťovnu Podle ustanovení § 251 starého zákoníku práce ruší-li se organizace, určí orgán, který organizaci ruší, která organizace je povinna uspokojit nároky pracovníků zrušené organizace, popř. uplatňovat její nároky. Provádí-li se však při zrušení organizace její likvidace, má tuto povinnost orgán provádějící likvidaci (likvidátor), popř. stát. Podle ustanovení § 205d odst. 1 starého zákoníku práce organizace zaměstnávající alespoň jednoho pracovníka jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni u České pojišťovny, a.s., pokud s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992. Ostatní zaměstnavatelé jsou pojištěni u pojišťovny Kooperativa, a.s. To se nevztahuje na organizační složky státu. Podle ustanovení § 205d odst. 8 starého zákoníku práce pokud při zániku organizace nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jinou organizaci, má poškozený, resp. pozůstalý, právo přímo vůči pojišťovně, aby mu nahradila škodu v témže rozsahu, v jakém by mu ji byla povinna nahradit sama pojištěná organizace. Zanikl-li zaměstnavatel, aniž by práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přešly na jiného zaměstnavatele, nároky zaměstnance z odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání j povinna uspokojit pojišťovna, u níž byl zaměstnavatel naposledy pojištěn. Skutečnost, zda nároky vznikly před zánikem nebo až po zániku odpovědného zaměstnavatele, není důležitá. Rozhodný je tento okamžik pouze ve vztahu se subjektem, který bude povinen uspokojit nároky poškozeného zaměstnance. V případě, že zaměstnanci vznikl nárok z odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v době do 21. 12. 1992 a že se na něj nevztahuje zákonné pojištění podle ustanovení § 205d starého zákoníku práce nebo povinné smluvní pojištění podle 112


113


88

zvláštních předpisů, řídí se jejich uspokojování i nadále ustanovením § 251 starého zákoníku práce. Tyto nároky je povinen uspokojit likvidátor, a to tehdy, provádí-li se likvidace zaměstnavatele, anebo stát, pokud např. není dostatek prostředků likvidovaného zaměstnavatele. Státem se pak rozumí Ministerstvo práce a sociálních věcí. Je-li tedy uspokojení příslušného nároku na odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání kryto zákonným nebo povinným smluvním pojištěním odpovědnosti za škodu, pak odpovědnost přechází na příslušnou pojišťovnu. Není-li tomu tak, pak odpovědnost přechází na stát, respektive na Ministerstvo práce a sociálních věcí. V aktuálním ZP je relevantní právní úprava přechodu povinností odškodňovat pracovní úraz nebo nemoc z povolání v případě zániku odpovědného subjektu bez pracovněprávního nástupce, která je obsahově totožná s právní úpravou podle starého zákoníku práce, obsažena v ustanovení § 364 odst. 9.114 Přechod práv a povinností odškodňovat pracovní úraz nebo nemoc z povolání na stát nastává také v souvislosti s insolvenčním řízením proti odpovědnému zaměstnavateli. Ministerstvo práce a sociálních věcí přejímá za stát povinnost poskytovat náhradu za ztrátu na výdělku, případně i jiné náhrady v době, kdy má od insolventního správce osvědčeno, že z majetku úpadce již nebude možné poskytnout poškozenému zaměstnanci žádné další odškodnění, a to i když ještě není insolvenční řízení skončeno.115 Dojde-li k přechodu povinnosti odškodňování pracovního úrazu nebo nemoci z povolání na stát nebo na pojišťovnu, získá tento subjekt právní postavení odpovědného zaměstnavatele ve smyslu ZP, ale i plátce plnění charakteru příjmu ze závislé činnosti ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. Ministerstvo práce a sociálních věcí samo tuto agendu neprovádí. Smluvně ji pro něj

114

Nároky z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 1993, nebo z nemoci z povolání, která byla zjištěna

před 1. lednem 1993, na náhradu škody, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo o nich byla uzavřena dohoda anebo byla-li náhrada škody poskytována, na jejichž uspokojování se nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., nebo povinné smluvní pojištění podle zvláštních právních předpisů má při zrušení zaměstnavatele povinnost uspokojit tyto nároky zaměstnavatel určený k tomu orgánem, který zaměstnavatele zrušil. Byla-li při zrušení zaměstnavatele provedena likvidace, má tuto povinnost podle věty první orgán provádějící likvidaci, popřípadě stát. 115


89

zabezpečují Česká pojišťovna, a.s. nebo Kooperativa, a.s.

90

7. Daně v souvislosti s náhradou za ztrátu na výdělku 7.1 Náhrada za ztrátu na výdělku a daň z příjmu Otázka zdaňování jednotlivých náhrad poskytovaných z titulu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání vznikla od 1. 1. 1993, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Principy zdaňování náhrad jsou v zákoně upraveny již dlouhou dobu poměrně stabilizovaně. Jelikož se v současné době poskytují náhrady za ztrátu na výdělku ve dvou režimech, a to v režimu „čistého výdělku“ a „hrubého výdělku“, bylo nutné ve vztahu k náhradám, které se poskytují v režimu čistých výdělků, přijmout pravidlo, že se před stanovením konečné výše nároku poškozeného zaměstnance a před jeho zdaněním zvyšuje tato náhrada o 20%. V případech, kdy docházelo k výplatám náhrad za období delší než kalendářní rok, se občas stávalo, že skutečná daň z náhrady byla vyšší než zvýšení náhrady před zdaněním o 20%. Jednalo se o tzv. škodu na dani. Poškozenému zaměstnanci se pak vedle náhrady za ztrátu na výdělku vyplácela i náhrada za ztrátu na dani. K tomuto názoru dospěl i Nejvyšší soud, který uvedl, že rozdíl mezi jednorázovou daní a daní, která by bývala byla zaplacena při průběžném vyplácení a zdaňování náhrady, je další škodou na straně poškozeného zaměstnance, za kterou nese odpovědnost zaměstnavatel.116 V případě škody na dani jde o jiný nárok na náhradu škody než o nárok z odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem/nemocí z povolání. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů se tedy náhrady takovéto škody netýká. Od 1. 1. 2008 již ke škodám na dani z důvodu různé sazby daně z příjmu u různě vysokých náhrad nedochází, jelikož byla zavedena jednotná sazba daně z příjmu fyzických osob ve výši 15%. Škoda na dani by ale teoreticky mohla vzniknout v případě, že by poškozený zaměstnanec uplatnil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za delší období, než je kalendářní rok, čímž by ztratil možnost uplatnit slevy na dani za uplynulá zdaňovací roční období. Režim zdaňování náhrad za ztrátu na výdělku se týká jak zaměstnavatelů, tak pojišťoven, které vyplácejí přímo samy tyto náhrady z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele. Vyplácí-li pojišťovna postiženému zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku přímo, je plátcem daně z příjmu ze závislé činnosti ve smyslu zákona o daních z příjmu se vším,

116


91

co k tomu patří. Ve vztahu k výplatě náhrady za ztrátu na výdělku je tedy pojišťovna ve smyslu zákona o daních z příjmu zaměstnavatelem. Za zaměstnavatele ve smyslu tohoto zákona je nutno považovat i Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud vyplácí za stát náhrady, které přešly na stát, likvidátory obchodních společností a státních podniků, správce konkurzní podstaty a insolvenční správce.

7.2 Daňová optimalizace Základním prostředkem daňové optimalizace výše daně z náhrady za ztrátu na výdělku je předložení Prohlášení poplatníka daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků plátci náhrady pro uplatnění slevy na dani a pro uplatnění daňového zvýhodnění na děti. Příjemce náhrady předkládá a podepisuje Prohlášení každoročně do 15. února. Poplatník může podepsat Prohlášení na stejné zdaňovací období pouze u jednoho plátce daně. Stávají se však i případy, kdy poškozený zaměstnanec, jemuž je vyplácena NZV po skončení PN a má u pojišťovny podepsané Prohlášení, nastoupí do nového zaměstnání, kde podepíše nové Prohlášení, aniž by o tomto faktu informoval mzdovou účetní nebo právě pojišťovnu. Z těchto situací pak vznikají problémy, kterým se dalo předejít jednoduchým sdělením. O roční zúčtování záloh na daň z příjmu fyzických osob může poplatník požádat plátce nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Výpočet daně a roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění provede plátce daně nejpozději do 31. března. Kladný rozdíl mezi konečnou daní a zálohami na dani, pokud je vyšší než 50,-Kč, vrátí plátce daně poplatníkovi nejpozději při zúčtování mzdy/náhrady za březen.

7.3 Základní způsoby zdaňování náhrad V praxi přicházejí v úvahu tři základní modely zdaňování náhrad za ztrátu na výdělku. Jedná se o příjemce, který podepsal Prohlášení, příjemce bez Prohlášení, jehož náhrada je do výše 5.000,-Kč a příjemce bez podepsaného Prohlášení, jehož náhrada je vyšší než 5.000,-Kč.

7.3.1 Příjemce náhrady s podepsaným Prohlášením Nejčastěji se jedná o poškozené, jež pobírají invalidní důchod 3. stupně, popřípadě o 92

poškozené s invaliditou nižšího stupně, kteří nepracují, jsou vedeni na Úřadu práce, nemají jiný příjem než právě NZV po skončení PN. Základ daně se zaokrouhlí nahoru na celé stovky a stanoví se 15% daň, odečtou se slevy na dani a případně se uplatní daňové zvýhodnění na děti. Tato metoda se týká také poškozených, kteří stále ještě pracují u odpovědného zaměstnavatele.

7.3.2 Příjemce náhrady bez podepsaného Prohlášení s náhradou do výše 5.000,-Kč měsíčně Pro tuto kategorii platí daňový režim srážkové daně ve výši 15%. Při uplatnění srážkové daně se zaokrouhluje základ daně i vypočtená daň na celé Kč dolů. Příjmy, z nichž se sráží konečná daň zvláštní sazbou, se nepromítají do ročního zúčtování daňových záloh ani do daňového přiznání.

7.3.3 Příjemce náhrady bez podepsaného Prohlášení s náhradou nad 5.000,-Kč měsíčně Do této kategorie patří jak náhrady, které jednotlivě činí více jak 5.000,-Kč, tak náhrady, které jsou vypláceny hromadně za delší období (např. 3 měsíce), což v konečném součtu činí částku vyšší jak 5.000,-Kč. Plátce v těchto případech sráží z náhrady měsíční zálohu z daňového základu zaokrouhleného na celé stovky nahoru. Daň i v tomto případě činí 15%. Poplatník je po skončení roku podat daňové přiznání finančnímu úřadu a v něm si vypočítat celoroční daň, na kterou může započítat již sražené měsíční zálohy a doplatit případný rozdíl, eventuálně nárokovat vzniklý přeplatek.

7.4 Náhrady za ztrátu na výdělku a sociální pojištění Podle § 16 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, NZV po skončení PN náležející za pracovní úraz nebo nemoc z povolání podle § 195 (§ 371) zákoníku práce, je příjmem pojištěnce, který se započítává do vyměřovacího základu pro stanovení základu pro stanovení výše důchodu. Skutečnost, že se z tohoto příjmu neodvádí pojistné na sociální

93

zabezpečení, není rozhodná.117 Protože nejde o druh příjmu zahrnovaného do vyměřovacího základu pro odvod pojistného, nemůže jej zaměstnavatel vykazovat na evidenčním lístku důchodového pojištění. Zaměstnavatel je povinen vést evidenci o všech NZV po skončení PN náležející za pracovní úraz/nemoc z povolání, které vyplácí. Dále je povinen vystavovat těmto poškozeným zaměstnancům potvrzení o době a důvodu poskytování těchto náhrad a o výši těchto náhrad vyplacených v jednotlivých kalendářních letech.118 Toto potvrzení poté poškozený zaměstnanec předkládá v souvislosti se žádostí o přiznání důchodu. Vzor Potvrzení je na obrázku číslo 4.

117 118

MIKYSKA, M. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. 4. vydání. Praha. ANAG, 2010. str. 382 § 37 odst. 2 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění

pozdějších předpisů

94

Obr. 4 95

8. Zákon č. 266/2006 Sb. 8.1 Aktuální právní stav Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, který měl nabýt účinnosti nejprve od 1. 1. 2008, poté od 1. 1. 2010 a nakonec po dalším odsunutí účinnosti od 1. 1. 2013, měl vést ke změně celého systému pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Jak již bylo zmíněno ve druhé kapitole této práce, dojde touto úpravou ke změně systému v tom smyslu, že se institut odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, který je kryt zákonným pojištěním zaměstnavatele, přemění v jednotný pojistný systém, kdy bude i nadále odpovědným subjektem právě zaměstnavatel, ale zaměstnanci budou pro případ pracovního úrazu či nemoci z povolání pojištěni a zaměstnavatel za ně bude platit pojistné. Zatím je účinnost tohoto předpisu odsunuta na počátek roku 2013, ale mnozí se domnívají, že opět dojde k dalšímu odkladu účinnosti. Dle důvodové zprávy poslanecké sněmovny k tomuto zákonu představuje nová úprava zásadní systémovou změnu, která přenáší provádění úrazového pojištění zaměstnanců na stát, mění charakter pojištění a zavádí do něj prvky, které se standardně vyskytují v systému úrazového pojištění zaměstnanců ve vyspělých zemích, posiluje právní jistoty zaměstnanců i jejich zaměstnavatelů a vytváří předpoklady pro dlouhodobou stabilitu pojištění za finančně přijatelných podmínek, jak z pohledu státu, tak z pohledu zaměstnavatelů. Jako hlavní důvody změny právní úpravy jsou uváděny trvale neudržitelný rozpor s Ústavou119, požadavky práva Evropských společenství na ochranu hospodářské soutěže, jelikož zajišťovat pojištění je zatím umožněno pouze dvěma subjektům na trhu, kterými jsou Česká pojišťovna, a.s. a pojišťovna Kooperativa a.s. Dále se jako významný důvod uvádí výrazně nižší ekonomická náročnost průběžně financovaného úrazového pojištění zaměstnanců jako sociálního systému oproti komerčnímu systému pojištění spojeného s tvorbou pojistných rezerv a výplatou dividend akcionářům, která je výhodná jak pro stát (nižší nároky na státní rozpočet), tak pro zaměstnavatele (perspektivně nižší pojistné) a tím i pro zaměstnance. Neposledním argumentem je i větší motivace zaměstnanců k rehabilitaci a návratu do pracovního procesu a

119

Základní práva a povinnosti systému zákonného pojištění jsou upravena vyhláškou č. 125/1993 Sb., a ne

zákonem jak požaduje ústava.

96

větší důraz na prevenci. Úroveň náhrad poskytovaných při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání nemotivuje poškozeného k návratu do pracovního procesu. Demotivačně působí zejména úroveň náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání částečné invalidity. Není tedy ani ze strany poškozeného přílišný zájem o absolvování jakéhokoliv rehabilitačního programu, který by mu usnadnil návrat do zaměstnání.120 Ačkoliv je stávající právní úprava stále chápána jako provizorní, účinnost nové se stále oddaluje. Jedním z důvodů neustálého posouvání data účinnosti zákona je nedostatek finančních prostředků. Přechod agendy z komerčních pojišťoven na stát představuje totiž podstatné navýšení počtu úředníků, zřízení nových pracovišť a převedení celé agendy. Odškodňování pracovních úrazů je prováděno v pojišťovnách v rámci rentových oddělení, kdy například v České pojišťovně je likvidací nároků z pracovněprávních pojistných událostí pověřeno cca 30 pracovníků, přičemž každý má na starosti přes 250 případů. Věřím tomu, že převedení celé agendy a zaučení nových úředníků nebude krátký ani jednoduchý proces. Navíc po finanční stránce tato celá operace značně jednorázově zatíží státní rozpočet.

8.2 Úrazové pojištění v kontextu Evropského společenství Předloženým návrhem zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců se mění dosavadní koncepce právní úpravy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání v souladu s pozicí, kterou zaujala Česká republika v průběhu vyjednávání o podmínkách přístupu České republiky k Evropské unii.

Nová úprava navrhuje přechod z

komerčního pojištění na pojištění sociálního systému, které formuluje jako pojištění komplementární k zákonnému systému sociálního zabezpečení. Záměrem práva Evropského společenství (dále jen „ES“) není harmonizovat věcný rozsah systémů sociálního zabezpečení členských států, ale tyto systémy koordinovat. Právo ES tedy nedá odpověď na otázku, zda konstruovat systém pracovního úrazového pojištění v ČR jako složku zákonného systému zabezpečení nebo jako systém komerční. Zda má být zákonné pojištění složkou zákonného systému sociálního zabezpečení nebo komerčním produktem,

120

Důvodová zpráva k návrhu zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců

97

tudíž závisí pouze na rozhodnutí národního zákonodárce. Ten se musí pouze řídit směrnicemi ES o neživotním pojištění.121 Tyto směrnice se nevztahují na pojištění tvořící součást statutárního systému sociálního zabezpečení. Pokud by však pojištění pracovních úrazů a nemocí z povolání bylo upraveno i komerčními systémy, potom se tyto směrnice ES plně uplatní a subjekty, které by takové pojištění poskytovaly, musí splňovat podmínky těchto směrnic. Pokud jde o pravidla hospodářské soutěže, pak je nutná změna právní úpravy neboť současný právní stav je v rozporu s čl. 86 odst. 1 SES122. Pokud stát udělí zvláštní nebo výlučná práva některému podniku, nesmí podle dikce čl. 86 odst. 1 SES ponechat v platnosti žádná opatření, která by i jen potenciálně mohla narušit hospodářskou soutěž na daném relevantním trhu. Česká republika v případě udělení zvláštních nebo výlučných práv ve smyslu § 205d starého zákoníku práce neodstranila takovéto negativní následky na hospodářskou soutěž v oblasti pojišťovnictví. Nebyla totiž zachována možnost, že by i jiné subjekty z oblasti pojišťovnictví měly možnost poskytovat takovýto druh pojištění či se případně o udělení takovýchto zvláštních nebo výlučných práv ucházet. Stát také neprovádí žádné zvláštní licenční řízení, na jehož základě by uděloval takováto zvláštní nebo výlučná práva. Neboť výlučná nebo zvláštní práva vedou k narušování hospodářské soutěže na příslušném trhu, byla jako nutná podmínka pro udělení těchto práv judikována závislost podniků, kterým byla zvláštní nebo výlučná práva udělena, na státu. Jelikož ale stát neuplatňuje u České pojišťovny, a.s. ani Kooperativy, pojišťovny, a.s. práva, kterými je charakterizován vliv veřejných orgánů na podniky, nejsou ve smyslu práva ES veřejnými podniky.123 Pojišťovny uvedené v § 205d starého zákoníku práce nepodléhají veřejné

121

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního

zabezpečení, směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu, dále směrnice Rady 88/357/EHS ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb a kterou se mění směrnice 73/239/EHS, a směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239/EHS a 88/357/EHS 122

Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957

123

Dominantní vliv veřejných orgánů může být předpokládán, jestliže tyto orgány přímo nebo nepřímo ve vztahu

k podniku drží největší část zapsaného kapitálu podniku, kontrolují většinu hlasů, která je přidělena akciím vydaných podnikem nebo mohou jmenovat více jak polovinu členů administrativy podniku, jeho managementu nebo dozorčí rady.

98

moci dle ustanovení práva ES v oblasti hospodářské činnosti při pojišťování při pracovním úrazu nebo při nemoci z povolání, a tudíž nelze žádný z těchto subjektů označit za podnik se zvláštními nebo výlučnými právy. Nenaplnění požadavků vyplývajících z práva ES může vést k zahájení formálního řízení vůči České republice. Při přetrvávajících nedostatcích může být Česká republika žalována před Evropským soudním dvorem v rámci tzv. řízení o porušení SES. Pokud by Česká republika v řízení o porušení Smlouvy prohrála a nadále ve stanovené lhůtě nesplnila svou povinnost vyplývající z odsuzujícího rozsudku, mohly by nastoupit sankce ve formě paušální pokuty nebo opakovaných penále. O případných řešeních se zmiňuje zákonodárce v důvodové zprávě k návrhu zákona o úrazovém pojištění. Jako jednu z možností uvádí modifikaci stávající situace při současném odstranění monopolu v zákoně uvedených pojišťoven, tak aby existovala volná soutěž všech pojišťoven působících na trhu, včetně zahraničních. Tato varianta je ale ze soutěžního hlediska nevhodná, neboť nezajišťuje existenci zdravého tržního prostředí vzhledem k tomu, že monopolní postavení jmenovaných pojišťoven by sice bylo odstraněno, avšak aplikace průběžného systému placení pojistného při použití této varianty nedovoluje dostatečný rozvoj soutěžního prostředí. Další možností je volná soutěž všech pojišťoven působících na českém pojistném trhu. Tato varianta z pohledu vzniku a zachování funkční soutěže nejlépe vyhovuje pravidlům zachování a rozvoje hospodářské soutěže obsaženým v normách upravujících hospodářskou soutěž. Třetí model, tedy změna současného zákonného pojištění na sociální úrazové pojištění zaměstnanců spravované Českou správou sociálního zabezpečení, je obsažen v již přijatém zákoně o úrazovém pojištění zaměstnanců, na jehož účinnost se již několik let čeká. Jako čtvrtá možnost bylo v důvodové zprávě zmíněno zřízení samostatné veřejnoprávní Úrazové pojišťovny. V tomto případě by bylo pojištění zajišťováno prostřednictvím státem zřízené právnické osoby, která by byla samostatnou osobou veřejného práva, zřízenou zákonem, zajišťující veškerou činnost v oblasti úrazového pojištění. Vláda se při schvalování věcného záměru zákona o úrazovém pojištění přiklonila k variantě třetí, tedy k vytvoření samostatného úrazového pojištění jako součásti sociálního pojištění spravovaného Českou správou sociálního zabezpečení. Česká republika v rámci vyjednávání členství v EU uvedla ve své Dodatečné informaci k 99

této kapitole v prosinci 1999, že do doby vstupu do EU budou výlučná práva dvou pojišťoven zrušena novým zákonem o úrazovém pojištění. Novou právní úpravou se tento závazek, byť s dost velkým časovým prodlením naplní.

8.3 Změny, které přinese nová právní úprava Oproti současné právní úpravě zákon převádí systém zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání do systému úrazového pojištění zaměstnanců jako součásti sociálního zabezpečení, odstraňuje objektivní odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání a převádí celou agendu na orgány sociálního zabezpečení. Také bude odstraněn monopol komerčních pojišťoven, které byly k provádění zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání určeny zákonem. Provádění úrazového pojištění bude uloženo České správě sociálního zabezpečení jako organizační složce státu a sjednotí se tak s ostatními zákonnými pojištěními. ČSSZ bude i vyplácet dávky, čímž se výrazně sníží zatížení zaměstnavatelů agendou i jejich finanční náklady související s prováděním úrazového pojištění zaměstnanců. Nadále již zaměstnavatelé nebudou stanovovat výši jednotlivých náhrad a provádět jejich výplatu, budou pouze poskytovat ČSSZ součinnost. Podle nové právní úpravy budou úrazovému pojištění zaměstnanců podléhat i zaměstnanci organizačních složek státu. Jediní kdo i nadále nové úpravě podléhat nebudou, jsou vojáci z povolání a příslušníci bezpečnostních sborů, kteří budou mít i nadále vlastní úpravu odškodnění služebního úrazu a nemoci z povolání.124 Díky nové úpravě by měli být zaměstnavatelé motivováni k zaměření se na prevenci a to díky systému bonus – malus, kdy bude zohledňována úrazovost u zaměstnavatele v podobě přirážky nebo slevy na pojistném. Zaměstnance by na druhé straně měla motivovat k brzkému návratu do pracovního procesu snížením opakujících se náhrad. Ve velké části otázek se zákon o úrazovém pojištění shoduje se stávající právní úpravou. 124

Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 361/2003 Sb., o služebním

poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů

100

Například definice pracovního úrazu se téměř shoduje s tou aktuální. Zákon o úrazovém pojištění ale navíc detailně specifikuje pojem „plnění pracovních úkolů“. Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní nebo služební cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě i činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Lékařské prohlídky, očkování, vyšetření a diagnostické zkoušky, kterým se zaměstnanec musí podrobit podle pracovněprávních předpisů, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Dle mého názoru je tento detailní výpis pozitivním krokem, jelikož za stávající právní úpravy musely být tyto otázky řešeny judikaturou. Malé změny doznala definice nemoci z povolání, kdy podle zákona o úrazovém pojištění se nemocí z povolání rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických faktorů nebo jiných škodlivých faktorů souvisejících s prací, pokud je uvedena v seznamu nemocí z povolání a pokud vznikla za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká, a dosáhla klinického stupně závažnosti, který je jako nemoc z povolání uznáván. Současný zákoník práce jen odkazuje na zvláštní předpis. Nová právní úprava již nekalkuluje s hrubými výdělky, ale s výpočtovým základem. Výpočtový základ pro úrazový příplatek, tedy pro příplatek k nemocenskému po dobu dočasné pracovní neschopnosti je stanoven tak, aby se jeho stanovení odvíjelo od vyměřovacího základu v nemocenském pojištění. Snížení vyměřovacího základu o 23 % přiblíží výpočtový základ čistému průměrnému výdělku zaměstnance před vznikem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Při stanovení výše úrazového vyrovnání a rent se bude vycházet z měsíčního výpočtového základu. 101

8.3.1 Systém dávek Současný systém odškodňování formou náhrady škody bude nahrazen systémem dávkovým. I když tato změna nepředstavuje žádný radikální rozdíl mezi výší dřívějších náhrad a navrhovaných dávek, umožňuje dávkový systém objektivní nastavení výše dávky při dlouhodobém poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání v závislosti na míře dlouhodobého poškození zdraví. Dávkový systém je koncipován tak, aby obsahoval motivační prvky pro návrat zaměstnance do pracovního procesu. Dávkový systém rozhodně neznamená omezení ochrany zaměstnance v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, naopak zvyšuje jeho sociální jistoty. Nový systém dávek budou tvořit dávky peněžité a věcné. Nově budou zavedeny tyto dávky: úrazový příplatek, který představuje ve své v podstatě NZV po dobu PN dle stávající právní úpravy, úrazové vyrovnání neboli jednorázová dávka za poškození zdraví pokud jeho míra přesahuje 10 % a nedosahuje 33 %, úrazová renta, čili dávka, která náleží poškozenému v případě, že míra poškození jeho zdraví přesahuje 33 % a úrazová renta pozůstalého, která téměř odpovídá náhradě za výživu pozůstalých dle současné právní úpravy Úrazový příplatek má zaměstnanci vyrovnat rozdíl mezi nemocenským a vyměřovacím základem, resp. mezi náhradou mzdy a průměrným výdělkem. Úrazové vyrovnání se přiznává na základě posouzení míry poškození zdraví ode dne vzniku poškození zdraví, nejdříve však ode dne následujícího po dni skončení dočasné pracovní neschopnosti z důvodu tohoto poškození zdraví. Výše jednorázové dávky je odvozena od měsíčního výpočtového základu a stanovena jako jeho poměr k míře dlouhodobého poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Takto stanovená výše jednorázové dávky je odpovídající následku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Zásadní rozdíl oproti stávající platné právní úpravě je v tom, že se při jejím stanovení nezohledňuje výše výdělku zaměstnance po skončení pracovní neschopnosti. Zaměstnanec se bude moci sám rozhodnout, zda bude nadále vykonávat dosavadní práci nebo zda bude vykonávat práci jinou a za jakých podmínek. To by měl být významný motivační prvek pro zaměstnance k jeho opětovnému zařazení do pracovního procesu. V případě úrazové renty se ve své podstatě se jedná o NZV po skončení PN. Obdobně jako u právní úpravy úrazového vyrovnání je i v případě úrazové renty zásadní rozdíl oproti 102

stávající platné právní úpravě v tom, že se při jejím stanovení nezohledňuje výše výdělku zaměstnance po skončení pracovní neschopnosti ani výše přiznaného částečného či plného invalidního důchodu. Zaměstnanec se bude moci sám rozhodnout, zda bude nadále vykonávat dosavadní práci nebo zda bude vykonávat práci jinou a za jakých podmínek. To by měl být významný motivační prvek pro zaměstnance k jeho opětovnému zařazení do pracovního procesu. Cílem nové úpravy je stanovení úrazové renty odstupňovaně podle omezení pracovně a životně významných funkcí v důsledku dlouhodobého poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání zaměstnance. Odstupňování výše renty bude v případě míry dlouhodobého poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, která je nejméně 33 % a nedosáhne 66 %, možné v intervalu od 67 % do 99 % výpočtového základu. Od míry 66 % poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání dosáhne úrazová renta výše výpočtového základu. Od úrazové renty se odečte plný nebo částečný invalidní důchod (bez ohledu na jeho zvýšení nebo snížení z jiných důvodů), pokud na něj vznikne zaměstnanci nárok současně s úrazovou rentou. Oproti současné úpravě se ale nebude již od úrazové renty odečítat příjem z výdělečné činnosti zaměstnance při souběhu úrazové renty a takového příjmu. Nebude se odečítat ani tzv. opomenutý výdělek, tedy výdělek, kterého mohl zaměstnanec dosáhnout při práci, která mu byla zajištěna. Velká změna se bude týkat náhrad na ztrátě na výživě, která se v rámci zákona o úrazovém pojištění nazývá úrazovou rentou pozůstalého. Na rozdíl od současné právní úpravy bude tato náhrada vyplácena pouze ve výši 40% měsíčního výpočtového základu zaměstnance. Pokud je pozůstalých více, stanoví se úrazová renta pozůstalého stejným podílem z výpočtového základu zaměstnance, přičemž žádný podíl nesmí přesáhnout 40 % výpočtového základu a součet všech úrazových rent pozůstalých nesmí přesáhnout výši výpočtového základu zaměstnance. Obdobně jako za současného právního stavu bude vypočtená částka ponížena o vdovský či sirotčí důchod pozůstalého. Ze stávajících dávek přetrvají bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění, náhrada nákladů spojených s léčením, náhrada nákladů spojených s pohřbem a jednorázový příplatek pozůstalým. V případě bolestného a ztížení společenského uplatnění zůstává hodnota jednoho bodu na 120,-Kč, která se mi zdá při přetrvávající tendenci růstu cen velmi nízká. Od zavedení právní 103

úpravy, která tuto hodnotu bodu prvotně určila, již uběhlo deset let, což by se mělo projevit i na kvantitativním ohodnocení poškození zdraví. V rámci věcných dávek se bude nově jednat o rehabilitaci, fakultativní věcnou dávku, která reaguje na potřeby praxe nejen obnovit kvality života zaměstnance jako před vznikem poškození zdraví, ale vrátit ho do pracovního procesu. Prováděna bude v rehabilitačních zařízeních určených orgánem pojištění. Poskytnutí rehabilitace bude determinováno více objektivními skutečnostmi, např. stupněm poškození zdraví, věkem zaměstnance, schopností rekvalifikace, jeho vlastním zájmem o návrat k původně vykonávané či jiné práci apod.

8.3.2 Další změny Transformace se dočká i oblast promlčení. Nárok na výplatu dávky ve většině případů zanikne uplynutím 3 let ode dne, od kterého výplata dávky náleží.125 Novým prvkem v pojištění je zavedení systému zvýšení pojistného a slev z pojistného. Systém zvýšení pojistného (malus) a slev z pojistného (bonus) je ekonomickým nástrojem motivace zaměstnavatele ke zvyšování úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Konstrukce tohoto systému vychází z ověřených zkušeností německých oborových úrazových pojišťoven. Determinujícím měřítkem úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou náklady na vyplacené dávky. Do nové právní úpravy budou zavedeny pojmy „průměrná úrazová zátěž“ a „úrazová zátěž“. Od určité hranice překročení průměrné úrazové zátěže bude pak možno zvýšit pojistné. Konstrukce slevy vychází ze stejných principů jako zvýšení pojistného. Sleva bude snižovat náklady na úrazové pojištění u těch zaměstnavatelů, u kterých nebudou náklady na pojistné plnění dosahovat průměrné úrazové zátěže. Mimo zvýšení pojistného z důvodu vysoké nebo závažné pracovní úrazovosti bude moci orgán pojištění uplatnit i další motivační nástroj, kterým je přirážka k pojistnému z důvodu špatného stavu BOZP u zaměstnavatele.

8.4 Převod zákonného pojištění V případě, že zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců vstoupí v účinnost od 1. 1. 2013,

125

§ 33 zákona 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů

104

jak se doposud předpokládá, dojde k převodu zákonného pojištění zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Zaměstnavatelé a pojišťovny ukončí poskytování náhrad ze zákonného pojištění dnem 31. 12. 2012. Tuto skutečnost budou povinni oznámit poživatelům náhrady nejpozději do konce roku 2012 spolu s informací, že od 1. 1. 2013 přechází poskytování náhrady škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání na orgány úrazového pojištění. V reálu to bude znamenat velké množství korespondence mezi pojišťovnami a poškozenými zaměstnanci, následované mořem telefonátů. Poškození zaměstnanci, kteří pobírají NZV po skončení PN již delší dobu, jsou zvyklí každoročně dokládat valorizaci invalidních důchodů, potvrzení z Úřadů práce a další doklady na adresy jim známým likvidátorům. Po této změně dojde zajisté v řadě případů k situacím, že budou doklady i nadále doručovány k rukám dříve pověřených likvidátorů a ČSSZ bude tyto doklady postrádat. Nejednou se stalo, že poživatel náhrad telefonoval svému likvidátorovi s tím, že neobdržel určitý doklad. Posléze bylo zjištěno, že tento doklad, vložen do obálky s logem pojišťovny, byl vyhozen s množstvím letáků vhozených do poštovní schránky. Zaměstnavatelé budou povinni předat ČSSZ kopii své evidence o pracovních úrazech a nemocech z povolání, kterou vedou pro účely zákonného pojištění a pojišťovny budou povinny předat ČSSZ kopii své evidence o zákonném pojištění. Toto bude v reálu znamenat hodiny strávené u kopírek a scannerů, jelikož většina veškeré dokumentace související zejména s výplatami NZV po skončení PN je pouze v papírové podobě.

8.5 Důvody odkládání účinnosti zákona V důvodových zprávách ze dne 12. 4. 2007 a 4. 5. 2009 vyplývají hlavní důvody, proč byla účinnost zákona 266/2006 Sb. již dvakrát odsunuta. Současně s přípravou zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců byly připravovány a schváleny další zásadní právní předpisy, které na sebe svým obsahem vzájemně navazují. Jde především o zákoník práce, který je účinný od 1. ledna 2007 a který do doby účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců upravuje celou problematiku odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. V řadě případů v důsledku toho, že současně s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců byly zpracovávány též zákonné předpisy v oblasti nemocenského pojištění a zákoník práce, došlo k některým rozdílům ve znění těchto předpisů, na které již 105

nebylo možno v rámci probíhajícího legislativního procesu v zákoně o úrazovém pojištění zaměstnanců reagovat. Kromě toho je řada ustanovení zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců formulována ne zcela jednoznačně a není ani dostatečná provázanost se zákonem o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Provádění úrazového pojištění je svěřeno ČSSZ. Úrazové pojištění bude tak provádět orgán, který již provádí nemocenské a důchodové pojištění. Z hlediska hospodaření s prostředky úrazového pojištění se předpokládá napojení na státní rozpočet s plánovanými příjmy a výdaji úrazového pojištění. Pro ČSSZ však znamená nový zákon o úrazovém pojištění zcela novou agendu. K zajištění bezproblémové realizace zákona proto ČSSZ potřebuje nezbytný časový prostor, rozpočtové prostředky a navýšení systemizace. Provádění úrazového pojištění není možné zajistit stávajícími zaměstnanci ČSSZ a OSSZ, přestože při provádění této agendy lze využít již stávající organizační strukturu těchto institucí. Pro účely provádění úrazového pojištění půjde o zcela novou a nezaměnitelnou činnost těchto orgánů, zejména v oblasti dávkové agendy, posuzování zdravotního stavu, výběru pojistného, využití prevence a rehabilitace. Na základě podrobných analýz se považuje za potřebné navýšení počtu zaměstnanců ČSSZ a OSSZ celkem o 520 zaměstnanců, z toho 250 zaměstnanců více než šest měsíců před plnou účinností zákona. Navýšení počtu zaměstnanců pak musí odpovídat i navýšení rozpočtových prostředků. Zavedení nového systému si vyžádá i jednorázové výdaje, a to výdaje na vznik správy pojištění, spojené též s převzetím evidence o zákonném pojištění od současných nositelů zákonného pojištění a evidence vyjmenovaných skupin odškodňovaných případů od státních institucí, které do této doby samy prováděly odškodňování pracovních úrazů a nemocí podle předchozích právních předpisů. Vzhledem k tomu, že v ani v roce 2007 a posléze ani v roce 2009 nebyly na úrazové pojištění ve státním rozpočtu k dispozici žádné finanční prostředky a ani ve střednědobém výhledu se s nimi v kapitole 313 státního rozpočtu nepočítalo, nebyla ČSSZ ve střednědobém časovém horizontu schopna kapacitně zvládnout provádění zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců a bylo proto nutné i z těchto důvodů účinnost zákona odložit. Cílem odkladu účinnosti zákona o úrazovém pojištění bylo vymezení prostoru, který mělo umožnit Ministerstvu financí ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí vytvořit nový systém sociálního úrazového pojištění bez zatížení státního rozpočtu. 106

9. Závěr V závěru se pokusím shrnout témata, kterým jsem se v této práci věnovala, a která jsem chtěla více ozřejmit případnému čtenáři této práce. Stěžejním bodem této práce je odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, se kterou je úzce spjat institut zákonného pojištění zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, který je součástí právního řádu České republiky od 1. 1. 1993. Od tohoto data je každý zaměstnavatel, tedy subjekt zaměstnávající minimálně jednoho zaměstnance, ze zákona pojištěn pro případ, že se jeho zaměstnanci stane pracovní úraz nebo je u něj zjištěna nemoc z povolání. Pracovní úraz či nemoc z povolání jako pracovněprávní pojmy jsou dále spojeny s dílčími nároky, které poškozený zaměstnanec může vůči odpovědnému zaměstnavateli uplatnit. Jednotlivé nároky jsou pak podrobně rozepsány a přiblíženy čtenáři i s konkrétními příklady. Největší prostor jsem v této práci věnovala náhradám za ztrátu na výdělku, což je problematika, se kterou se denně setkávám ve své práci nejen já, jakožto pracovník pojišťovny, ale také mnohé mzdové účetní. Ty by podle mého názoru měly být velmi dobře seznámeny s problematikou odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ideálně v rámci ucelených školení. Tyto dva odlišné nároky jsou často mylně považovány za jeden nárok, případně dochází k jejich záměně. V této práci jsem se pokusila vysvětlit rozdíly mezi těmito dvěma nároky a pak podrobně popsat způsob výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to jak v základní podobě, tak při nejrůznějších modifikacích. Dále jsem čtenáři této práce přiblížila náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhradu za bolestné, tedy nároky, které jsou častěji uplatňovány při vážnějších úrazech. Oba dva tyto nároky vždy závisí na bodovém ohodnocení zdravotního postižení konkrétního poškozeného zaměstnance. Každé poškození zdraví v souvislosti s pracovním úrazem nebo s nemocí z povolání lze tedy kvantitativně vyjádřit a ocenit. Zmínila jsem se také o náhradě nákladů na výživu pozůstalých a jejích změnách v souvislosti se změnami právní úpravy, popřípadě v rozdílech mezi odškodňováním ze strany dvou pojišťoven, které toto odškodňování provádí. V neposlední řadě je v této práci začleněna kapitola pojednávající o aktuálním právním stavu a jeho teoretickém vývoji, který má teoreticky nastat od 1. 1. 2013. 107

Odškodňování následků pracovních úrazů a nemocí z povolání je již několik let stabilní částí agendy dvou největších pojišťoven v České republice a na základě současného stavu se domnívám, že i v několika dalších letech se tento stav nezmění a nadále se bude o účinnosti zákona o úrazovém pojištění pouze hovořit s tím, že z velmi závažných důvodů musí být odložena účinnost tohoto zákona i potřetí. Zásadním důvodem, proč podle mého názoru bude účinnost zákona o úrazovém pojištění opět odložena, je nedostatek finančních prostředků potřebných pro bezproblémový chod celého systému odškodňování pracovněprávních nároků. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání tedy zůstane i nadále největší státní zakázkou dvou pojišťoven, a to České pojišťovny, a.s. a Kooperativy, a.s.

108

10. Resumé My thesis deals with the issue employment accidents and industrial deseases and compensating these accidents or deseases. In the first chapter I mentioned reasons, why I decided to write this thesis on the topic of compensation for employment accidents and industrial deseases. The second chapter deals with a liability in general, i.e. objective and subjective lability. There is also the brief definition of the liability of the employer. The third chapter describe a institute of a legal insurance, which was established in year 1993. Every employer, that have at least one employee, must place insurance in case of his liability for employment accident or industrial desease with one of two commercial assurance company. This way is very inconvenient and was frequently criticised by authorities of EU, but it will be in operation until the one accident insurance company will be established. The legal insurance is regulated by two legal enactmets: edict n.125/1993 C.of L. and the code n.262/2006 C.of L., the code of work. There are some differencer between the old code of work, which was actual till the end of the year 2006, and the up-to-date code of work. These differences are also mentioned in this chapter. I analysed the edict n.125/1993 C.of L. and describe duties of the employer, which imply from the edict. The fourth chapter is about the liability of the employer for employment accidents and industrial deseases. There is a definition of the employment accident and all reasons, why can employer get rid of the liability. The law assing some duties for the employer, which must be fulfilled in case of emergence of the employment accident. These duties are also described. The fourth chapter includes the definition of the industrial desease too. The fifth chapter is the most extensive chapter, which deals with all types of compensation, i.e. the compensation for a loss of earnings (the loss of earnings during the sickness leave and the loss of earnings after the sickness leave), the compensation for pain, the compesation for a complication of a social assertion, the compensation for expended costs for medical treatment and the compensation for material damage. There is a need to find the average earning or the presumable earning for a calculation 109

both types of compensation for a loss of earnings. The way, how to find them, is also mentioned in this chapter. The compensation for the loss of earnings after the sickness leave can be calculated as variation between the average earning before the accident and the actual earning, which may contain also the dissability annuity. There are many potentional options, which can arrise by calculating this compensation. It means the receiving the dissability annuity, the part-time job, and so on. All of them are mentioned in separate subchapters. On the basis of edict n.440/2001 C.of L. there are some rules, how to compensate the pain and the complication of a social assertion. There is a point rating for every kind of accident or disease. The doctor has to fulfill a printed form, which is the background for the compensation. Detailed rules are also noticed in that chapter. If someone finds the compensation too low, there is a possibility of a special increase of the compensation by the court. The compensation for expended costs for medical treatment means compensation for every medical care, that isn´t cover by common health insurance. It can be drugs, pills, liniments or other medical aids. In case of a death of the employee, there are some entitlements, which can be enforced by a bereaved. These entitlements are compensation for expended costs for medical treatment, compensation for costs for funeral, the once-and-for-all compensation, the compensation for material damage and the compensation for aliments. The compensation for aliments can be calculated differently. It depends on the assurance company, that deals with that concrete case. In case of change of conditions, there are strict rules, how to continue. There can be six main different changes, i.e. the change of level of disability, the change of the health state, the change of criteria for acceptation the industry desease, the increase of average earnings, the early old-age pension or the age of 65. The subchapter 5.11 depicture the valorization od average earnings, which must be took into account. The sixth chapter deals with the changeover the rights and duties from the liable party to another. There are three options – the changeover to another employee, the changeover to 110

the state or the changeover to the assurance company. The seventh chapter treat of the relation between the compensation for the loss of earnings and taxes. I also mentioned the tax optimalization. The eighth chapter discuss the actual situation on the „law field“, where is the code n.266/2006 C.of L., which is valid, but still not activ.

111

Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje BĚLINA, M a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008 BĚLINA, M., BOGNÁROVÁ, V., DRÁPAL, L. a kolektiv. Pracovní právo 3. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007 DANDOVÁ, E. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovními úrazy a nemocemi z povolání. Bezpečnost a hygiena práce. 2007. číslo 7 FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část VI. Hlava II. Odpovědnost za škodu. Oddíl I. Obecná odpovědnost. §420. Praha: ASPI, 1999 HLOUŠKOVÁ, P. Úrazové pojištění. Praha. ASPI, 2009 HOLUB, M. a kolektiv. Odpovědnost za škodu v právu občanském, pracovním, obchodním a správním. 2. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004. HŮRKA, P., SCHMIED, Z., ŠUBERTOVÁ, Z. a kolektiv. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku. Olomouc: Nakladatelství ANAG, 2008 JAKOUBKA, J., HLOUŠKOVÁ, P., HOFMANNOVÁ, E. a kolektiv. Zákoník práce. Komentář. 2. vyd. Olomouc: ANAG, 2008 JOUZA, L. Zákoník práce s komentářem. 2. vyd. Praha: Nakladatelství POLYGON, 2007 KAHLE, B., VYSOKAJOVÁ, M., DOLEŽÍLEK, J. Zákoník práce. Praha: ASPI, 2007 KAHLE, B., VYSOKAJOVÁ M., DOLEŽÍLEK, J. Zákoník práce s komentářem. Praha: ASPI, 2. vydání, 2008 KORECKÁ, V., FIALA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. vydání. Brno: Doplněk. 2002 KORECKÁ, V., HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 2 vydání. Praha: C.H. BECK, 2003 MIKYSKA, M. Nad jedním rozhodnutím Ústavního soudu k výši náhrady za ztížení společenského uplatnění. Soudní rozhledy. 2006. číslo 3 MIKYSKA, M. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. 4. vydání. Praha: ANAG, 2010 SMUTNÁ, M. Poplatky u lékaře v případě pracovního úrazu. Otázky a odpovědi v praxi. 2009. číslo 4 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5.vydání. Praha: ASPI, 2009 URBANEC, A., TÝCOVÁ, M. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Praha: Nakladatelství ROH, 1966. 112

Internetové zdroje Kalkulačka pro výpočet dávek v roce 2011. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. [online].

Naposledy

editováno

30.

11.

2010

[cit.

22.

7.

2011].

Dostupné

z:

Kalkulačka pro výpočet výše náhrady mzdy v roce 2011. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. [online]. Naposledy editováno 30. 11. 2010 [cit. 22. 7. 2011]. Dostupné z: Odpovědnost Wikipedie [online]. Naposledy editováno 23. 11. 2010 [cit. 20. 4. 2011]. Dostupné z: Res iudicata Wikipedie [online]. Naposledy editováno 11. 3. 2011 [cit. 21. 7. 2011]. Dostupné z:

Judikatura Rozhodnutí KS ČR ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 17 Co 487/2005 Rozhodnutí VS ČR v Praze ze dne 6. 9. 1995, sp. zn. 6 Cdo 127/1994 Rozhodnutí NS ČR uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí pod značkou R 69/1970 Rozhodnutí NS ČR uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí pod značkou R 11/1976 Rozhodnutí NS ČR uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí pod značkou R 40/1979 Rozhodnutí NS ČR uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí pod značkou R 29/1980 Rozhodnutí NS ČR uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí pod značkou R 9/1986 Rozhodnutí NS ČR uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí pod značkou R 10/1992 Rozhodnutí NS ČSR ze dne 21. 1. 1972, sp. zn. 3 Cz 49/71 Rozhodnutí NS ČR ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1265/96 Rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 12. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2483/98 Rozhodnutí NS ČR ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1920/99 Rozhodnutí NS ČR ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2805/99 Rozhodnutí NS ČR ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 227/2002 Rozhodnutí NS ČR ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 347/2002 Rozhodnutí NS ČR ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002 Rozhodnutí NS ČR ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1199/2002 113

Rozhodnutí NS ČR ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2308/2002 Rozhodnutí NS ČR ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 323/2003 Rozhodnutí NS ČR ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 424/2003 Rozhodnutí NS ČR ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 990/2003 Rozhodnutí NS ČR ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2267/2003 Rozhodnutí NS ČR ze dne 17. 3. 2004 , sp. zn. 21 Cdo 2659/2003 Rozhodnutí NS ČR ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1029/2004 Rozhodnutí NS ČR ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1486/2004 Rozhodnutí NS ČR ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004 Rozhodnutí NS ČR ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2023/2004 Rozhodnutí NS ČR ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2585/2004 Rozhodnutí NS ČR ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2608/2004 Rozhodnutí NS ČR ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 32 Cdo 2877/2004 Rozhodnutí NS ČR ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 58/2005 Rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 333/2005 Rozhodnutí NS ČR ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 25 Cdo 682/2005 Rozhodnutí NS ČR ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1279/2005 Rozhodnutí NS ČR ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2023/2005 Rozhodnutí NS ČR ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 310/2006 Rozhodnutí NS ČR ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 622/2006 Rozhodnutí NS ČR ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2127/2006 Rozhodnutí NS ČR ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3460/2006 Rozhodnutí NS ČR ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007 Rozhodnutí NS ČR ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2370/2007 Rozhodnutí NS ČR ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3568/2007 Rozhodnutí NS ČR ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4794/2007 Rozhodnutí NS ČR ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4868/2007 Rozhodnutí NS ČR ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5060/2007 Rozhodnutí NS ČR ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5141/2007 Rozhodnutí NS ČR ze dne 16. dubna 2009, sp. zn. 21 Cdo 89/2008 Rozhodnutí NS ČR ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1075/2008 Rozhodnutí NS ČR ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2013/2008 114

Rozhodnutí NS ČR ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2933/2008 Rozhodnutí NS ČR ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 936/2010, Nález ÚS ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03 Nález ÚS ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 50/05 Směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu Směrnice Rady 88/357/EHS ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb a kterou se mění směrnice 73/239/EHS Směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239/EHS a 88/357/EHS Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957

Právní předpisy zákon č. 58/1956 Sb, o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění 115

pozdějších předpisů zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů ústavní zákon č 1/1993 Sb., Ústava České Republiky zákon č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony nařízení vlády č. 191/1993 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony zákon č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994 a v roce 1995, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 220/1995 Sb., kterým se mění zákon č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony nařízení vlády č 258/1995, kterým se provádí občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů 116

zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 46/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí zákon 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony nařízení vlády č.417/2010 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých

117

Seznam zkratek C.of L. – Collection of Laws ČP – Česká pojišťovna, a.s. ČSSZ – Česká správa sociálního zabezpečení DVZ – denní vyměřovací základ ES – Evropské společenství ID – Invalidní důchod ObchZ – Obchodní zákoník OSŘ – Občanský soudní řád OSSZ – Okresní správa sociálního zabezpečení OZ – Občanský zákoník PMV – Průměrný výdělek před vznikem škody PN – Pracovní neschopnost SVP – státní vyrovnávací příspěvek NS – Nejvyšší soud NZV – Náhrada za ztrátu na výdělku NZV po dobu PN – Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti NZV po skončení PN – Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ÚS – Ústavní soud ZP – Zákoník práce ZPS – Zákon o pojistné smlouvě

118

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Recommend Documents