Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva

Bakalářská práce Český telekomunikační úřad (postavení a úkoly jím zajišťované)

Jiří Sikora 2011

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Český telekomunikační úřad (postavení a úkoly jím zajišťované) zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. __________________ Jiří Sikora -2-

Poděkování Za odborné vedení, pomoc a cenné připomínky při zpracovávání své bakalářské práce bych na tomto místě rád poděkoval především doc. JUDr. Petru Havlanovi, CSc., dále mé poděkování patří Českému telekomunikačnímu úřadu za poskytnuté podklady pro zpracování této práce.

-3-

OBSAH

Obsah……….. ..................................................................................................................... 4 Úvod………….. ................................................................................................................... 6 1

Státní správa v oblasti elektronických komunikací ............................................... 8

2

Historie státní správy elektronických komunikací................................................. 11

3

Český telekomunikační úřad .................................................................................... 14

4

5

6

3.1

Právní zakotvení ČTÚ ............................................................................ 14

3.2

Organizační struktura ČTÚ .................................................................... 16

3.3

Financování ČTÚ ................................................................................... 17

3.4

Pravomoc a působnost ČTÚ .................................................................. 17

Regulace elektronických komunikací ...................................................................... 23 4.1

Regulace komunikačních činností ......................................................... 26

4.1.1

Komunikační činnosti………………………………………………….26

4.1.2

Všeobecné oprávnění…………………………………………………..27

4.2

Podnikání v elektronických komunikacích ............................................ 31

4.2.1

Oznámení podnikání…….…………………………………………......33

4.2.2

Osvědčení o oznámení komunikační činnosti………………………….35

4.3

Správa rádiového spektra ....................................................................... 36

4.3.1

Individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů………………39

4.3.2

Odborná způsobilost……………………………………………….......42

4.4

Správa čísel číselných řad a kódů .......................................................... 43

Ochrana elektronických komunikací ...................................................................... 45 5.1

Povinnosti provozovatelů ....................................................................... 45

5.2

Zjišťování zdrojů rušení ......................................................................... 46

5.3

Styk komunikačních vedení veřejné komunikační sítě s okolím ........... 49

5.4

Ochranná pásma ..................................................................................... 50

5.4.1

Ochranné pásmo komunikačního vedení………………………………50

5.4.2

Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje…...51

Výkon státní kontroly elektronických komunikací ................................................ 52 6.1

Kontrola využívání rádiových kmitočtů ................................................ 52

6.2

Kontrola cen ........................................................................................... 57

6.3

Správní delikty ....................................................................................... 58 -4-

7

Rozhodování účastnických sporů ............................................................................ 60

8

Mezinárodní spolupráce ........................................................................................... 62 8.1

Mezinárodní telekomunikační unie - ITU .............................................. 62

8.2

Evropská unie - EU ................................................................................ 62

8.2.1

Skupina evropských regulátorů - ERG…………………………...........63

8.2.2

Komunikační výbor – COCOM ...……………………………………..63

8.2.3

Výbor pro rádiové spektrum - RSC……………………………………63

8.2.4

Skupina pro politiku rádiového spektra - RSPG………………….……63

8.3

Severoatlantická aliance - NATO .......................................................... 64

8.3.1

Výboru pro plánování civilních komunikací - CPC…….……………...64

8.3.2

Podvýbor pro správu kmitočtového spektra - FMSC…….…………….64

8.4

Evropská konference správ pošt a telekomunikací - CEPT ................... 65

8.5

Evropský ústav pro telekomunikační normy - ETSI .............................. 65

Závěr….. ............................................................................................................................ 66 Résumé. ............................................................................................................................. 68 Seznam použité literatury a pramenů použitých na vypracování práce ..................... 71 Seznam příloh ................................................................................................................... 74

-5-

ÚVOD V Evropě i ve světě můžeme sledovat prudký rozvoj elektronických komunikací, který s sebou nese nasazování nových technologií a zavádění nových služeb elektronických komunikací, jejichž úkolem je vytvoření globální informační společnosti. Je to nepochybně dáno tím, že elektronické komunikace ruku v ruce s informačními systémy, pronikají do všech oblastí lidské činnosti, přičemž obrovský nástup rádiových zařízení, mezi něž můžeme zařadit mobilní telefonii, bezdrátový přístup k internetu, či digitální televizi, kladou obrovské nároky na využití rádiového spektra a tím i na činnost národních regulátorů, kteří zajišťují státní správu na úseku elektronických komunikací. Současně s příchodem těchto nových technologií vzrůstá i počet uživatelů elektronických komunikací a ti se pak stávají předpokladem pro celkový růst ekonomiky. Veřejným zájmem každého demokratického státu se tak stává garance rovných podmínek pro přístup všech vrstev obyvatelstva k novým technologiím a novým službám elektronických komunikací, přičemž současně musí zabezpečit hospodárné využívání rádiového spektra, které je omezeným národním bohatstvím každého státu. V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi byl v České republice, k přímému výkonu státní správy na úseku elektronických komunikací, zřízen Český telekomunikační úřad. Cílem této práce je objasnit postavení Českého telekomunikačního úřadu v systému orgánů státní správy a poskytnout ucelený náhled do problematiky výkonu státní správy na úseku elektronických komunikací. Při zpracování této práce provedu analýzu jednotlivých hlavních úkolů, které Český telekomunikační úřad při výkonu státní správy zajišťuje. V úvodu své práce se zaměřím na vymezení postavení Českého telekomunikačního úřadu v systému orgánů stání správy. V této souvislosti se budu zabývat historií státní správy

elektronických

komunikací,

problematikou

právního

zakotvení

Českého

telekomunikačního úřadu, jeho organizační strukturou a také vymezením jeho působnosti. V další části práce rozeberu základní činnosti Českého telekomunikačního úřadu, kterými jsou regulace elektronických komunikací, ochrana elektronických komunikací, výkon státní kontroly elektronických komunikací a rozhodování účastnických sporů. Při

-6-

zpracování této problematiky se zaměřím i na zahraniční souvislosti, které výkon těchto činností přímo ovlivňují. V kapitole regulace elektronických komunikací se podrobně zaměřím na problematiku podnikání v elektronických komunikacích, kdy se budu snažit přiblížit zcela nový legislativní rámec výkonu této podnikatelské činnosti v ČR. Dále se budu zabývat výkonem správy rádiového spektra, a to také v souvislosti se současným přechodem na digitální televizní vysílání. V kapitole týkající se ochrany elektronických komunikací se pokusím popsat zákonem stanovené instituty, které mají této ochrany dosáhnout, přičemž se zaměřím na postup Českého telekomunikačního úřadu při zjišťování zdrojů rušení a ukládaní nápravných opatření. V kapitole výkon státní kontroly elektronických komunikací, se budu zabývat zejména kontrolou rádiového spektra, která je v současné době stěžejní náplní činnosti Českého telekomunikačního úřadu na úseku státní kontroly elektronických komunikací. V souvislosti s touto kontrolou se zaměřím na specifická oprávnění, která mohou kontrolní pracovníci v rámci této kontroly využívat. V závěru práce se pak budu věnovat problematice rozhodování účastnických sporů a činností Českého telekomunikačního úřadu na poli mezinárodní spolupráce, kterou vykonává na základě mu svěřené působnosti v rámci organizačních struktur různých evropských i světových institucí, které mají zásadní vliv na vývoj a základní směřování elektronických komunikací. Jelikož rozsah této práce neumožňuje popsat do detailů rozsáhlou činnost Českého telekomunikačního úřadu, bude tato studie zaměřena zejména na výkon státní správy na úseku elektronických komunikací. Při zpracování této práce budu usilovat o to, aby uvedené téma bylo zpracováno z pohledu správního práva. Také se zaměřím na to, abych vedle teoretických skutečností vylíčil tuto problematiku i z pohledu vlastních praktických zkušeností, které jsem získal jako dlouholetý zaměstnanec Českého telekomunikačního úřadu.

-7-

1

STÁTNÍ SPRÁVA V OBLASTI ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ Státní správa je veřejnou správou uskutečňovanou státem, přičemž v každé

společnosti zorganizované ve stát, je státní správa nezastupitelnou součástí veřejné správy. Svým

charakterem

je

státní

správa

zvláštním

druhem

společenského

řízení

uskutečňovaného státem. Jejím posláním je realizace výkonné moci státu, a svou povahou je organizující a mocensko-ochrannou činností státu.1 Její činnost je vymezena právními předpisy, které za její výkon činí odpovědnými určité instituce. Ve smyslu Ústavy výkonnou moc ve státě uskutečňují vláda jako vrcholný orgán výkonné moci, president, orgány veřejné správy, příp. orgány samosprávné a jiné, které stojí mimo organizaci státní správy. Vykonavateli státní správy jsou však především orgány státu označované jako správní úřady. Soustavu ústředních orgánů státní správy představují ministerstva2 a jiné ústřední správní úřady 3 jako přímí vykonavatelé státní správy. Uvedené správní úřady vykonávají působnost na celém území státu a nejsou podřízeny žádnému jinému speciálnímu správnímu úřadu. Jedná se o přímé vykonavatele veřejné správy. Výše uvedené orgány chápeme jako organizační složky státu, které mají pravomoc a působnost na území celého státu. Základem právního postavení ústředních správních úřadů je ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Z Ústavy vyplývá, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady (ústřední orgány státní správy) lze zřídit pouze zákonem.4 Také působnost všech ústředních orgánů státní správy je vymezena zákonem, a to rámcově zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a následně celou řadou zvláštních právních předpisů.

1

PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Doplněk, 2007. s. 59. V současné době jsou v České republice jako ústřední orgány státní správy zřízena tato ministerstva: Ministerstvo financí, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo obrany, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo průmyslu a obchodu. 3 V České republice jsou zřízeny tyto další ústřední orgány státní správy: Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a katastrální, Český báňský úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Správa státních hmotných rezerv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Národní bezpečnostní úřad, Energetický regulační úřad, Úřad vlády České republiky, Český telekomunikační úřad. 4 Obdobně, HORZINKOVÁ, E.; NOVOTNÝ V. Základy organizace veřejné správy v ČR. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 34. 2

-8-

Ústředním orgánem státní správy pro elektronické komunikace a poštovní služby je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 13 téhož zákona má postavení ústředního orgánu státní správy pro informační a komunikační technologie, pro elektronické komunikace a poštovní služby, vyjímaje záležitosti, které jsou svěřeny do působnosti Českého telekomunikačního úřadu.5 Ministerstvo je monokratický orgán, v jehož čele stojí ministr, který je zároveň členem vlády a odpovídá vládě za jeho činnost.6 Ministra jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády president České republiky. Část svých pravomocí ministr deleguje na vedoucí pracovníky ministerstva a současně zřizuje k zajištění činnosti ministerstva různé poradní orgány a pracovní skupiny. Věcná působnost ministerstva je vymezena podle charakteru činnosti, buď demonstrativním, nebo taxativním způsobem, přičemž územní působnost je vždy celostátní. Při výkonu své činnosti musí postupovat v souladu s ústavními zákony, zákony, podzákonnými normami a s usneseními vlády. Mezi základní úkoly ministerstva patří zpracovávání koncepce rozvoje svěřených odvětví, kterou předkládají k projednání vládě a příprava návrhů zákonů a jiných právních předpisů v rámci své působnosti. Jsou-li k tomu zákonem zmocněny, mohou na základě a v mezích zákona, vydávat právní předpisy - vyhlášky. Ministerstva současně řídí a kontrolují podřízené dekoncentrované úřady a vydávají správní akty v oblasti své věcné působnosti. Ústředním správním úřadem pro výkon státní správy ve věcech stanovených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb je Český telekomunikační úřad. Byl zřízen zákonem o elektronických komunikacích ke dni 1. května 2005 a je právním nástupcem Českého telekomunikačního úřadu, který byl jako samostatný správní úřad zřízen zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů ke dni 1. července 2000. Novelizací zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se ke dni 1. dubna 2005 stal také dalším ústředním orgánem státní správy. 5 6

VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2008. s. 334.

Obdobně, HORZINKOVÁ, E.; NOVOTNÝ V. Základy organizace veřejné správy v ČR. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 36.

-9-

V čele ústředních správních úřadů nestojí ministr, nýbrž vedoucí nebo předseda úřadu, který je zpravidla jmenován vládou, popř. na návrh vlády presidentem republiky. K plnění svěřených úkolů zřizuje vedoucí nebo předseda ústředního správního úřadu stálé i jiné poradní orgány, komise a pracovní skupiny a jmenuje jejich členy. Věcná působnost ústředních správních úřadů se zaměřuje na odborně technickou problematiku na vyhrazeném úseku státní správy, a lze konstatovat, že proti věcné působnosti ministerstev, je tato podstatně užší. Územní působnost ústředních správních úřadů je stejná jako u ministerstev tj. celorepubliková. Postavení a působnost těchto ústředních správních úřadů stanoví příslušné speciální zákony. V souvislosti s ústředními správními úřady je potřeba uvést, jejich několikeré označení jak v odborné literatuře, tak v legislativě. Kompetenční zákon používá označení další ústřední orgány státní správy. Konkrétní speciální zákony, kterými se tyto úřady zřizují, používají označení ústřední správní úřad, a Ústava jako nejvyšší právní norma používá označení jiné správní úřady. V této souvislosti se i autor této práce nevyhnul několikerému označení těchto orgánů státní správy.

- 10 -

2

HISTORIE STÁTNÍ SPRÁVY ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ Po vzniku samostatného Československého státu roku 1918, byla zákonem

č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého převzata legislativa bývalé Rakousko-Uherské monarchie, a proto i činnost na tomto úseku státní správy, se v prvních

letech

řídila

podle

právních

norem

Rakousko-Uherské

monarchie.

Nejvýznamnějšími předpisy té doby byly kabinetní list z roku 1847, dekret dvorské kanceláře č. 2581 z roku 1847, jakož i zák. čl. V z roku 1878 a též zák. čl. XXXI z roku 1888. První právní normou vydanou na území československého státu, která se týkala uvedené problematiky, byl zákon č. 33/1922 Sb. z. a n., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy (v té době se místo pojmu telekomunikace používalo pojmu telegraf). V tomto předpisu se prvně objevuje pojem státní telegrafní správa. Její správu vykonávalo ministerstvo pošt a telegrafů, ředitelství pošt a telegrafů, popř. poštovní telegrafní a telefonní úřady. Ta byla ze zákona oprávněna zřizovat a udržovat na dopravních cestách, popř. jiných nemovitostech, telegrafy. Rozhodovala rovněž jako prvostupňový orgán o námitkách majitelů dotčených nemovitostí, popř. o nárocích na náhradu.7 Roku 1923 byl schválen zákon č. 60/1923 Sb. z. a n., o telegrafech. Tento zákon stanovil výhradní právo státu zřizovat, udržovat a provozovat telegrafy (tímto pojmem byly myšleny i telefony a elektrická návěštní zařízení). Správu věcí telegrafních pak vykonávalo ministerstvo pošt a telegrafů, a to kromě samotného výkonu práva i udělováním koncesí pro soukromé telegrafy, dozíráním na výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních zařízení, vykonáváním dozoru na telegrafy, stanovením poplatků a podmínek pro zřizování telegrafů. Mezi další oprávnění ministerstva patřilo také zastupování československé poštovní a telegrafní správy na mezinárodních kongresech a konferencích s právem sjednávat s cizími správami zvláštní dohody. Poštovní, telegrafní a telefonní úřady, ředitelství pošt a telegrafů a ministerstvo pošt a telegrafů v předepsané instanční cestě dále rozhodovaly o stížnostech, týkajících se používání telegrafů, vyměření či vrácení poplatků, přičemž příslušnost řádných soudů byla v těchto věcech vyloučena. Toto pojetí pak přešlo v různých modifikacích až do stávající 7

SAPÍK, Ladislav. Státní správa telekomunikací z historického pohledu. Telekomunikace. 2002, roč. XXXIX, s. 19-21. ISSN 0040-2591.

- 11 -

právní úpravy. Telegrafní a telefonní poplatky se vymáhaly správní exekucí a exekučním titulem byl úřední výkaz dlužných poplatků. Tato konstrukce vydržela v podstatě až do devadesátých let minulého století. Zajímavostí je, že státní správa neměla v té době sankční oprávnění. Delikty proti zákonu, jako bylo porušení telegrafního a telefonního tajemství, napojení do drátového telegrafu nebo zřízení či provozování telegrafu bez povolení, byly řešeny soudy jako přečiny nebo zločiny, a to na návrh poštovní a telegrafní správy nebo na žádost poškozeného.8 Další změna legislativy přichází až roku 1950, kdy nabývá účinnosti zákon č. 72/1950 Sb., o telekomunikacích. Poprvé se v něm objevuje označení telekomunikace a telekomunikační zařízení. Ministerstvo vnitra se stává vedle poštovní správy dozorovým a povolujícím orgánem, a to pro radioelektrické stanice pokusné a amatérské. Zákon definuje činnost poštovního podniku v oboru telekomunikací. Kromě svěřené působnost správní, a to na základě § 17 odst. 3 zákona č. 151/1949 Sb., o Československé poště, popř. pověření ministra pošt, mu náleží zřizovat telekomunikační sítě pro veřejné používání a obstarávání telekomunikačního styku. I v této právní úpravě bylo stanoveno oprávnění orgánů, určených poštovní správou, řešit stížnosti, týkající se zřizování a používání telekomunikačních zařízení a služeb a správnosti poplatků, přičemž příslušnost řádných soudů byla opět vyloučena. Pro řízení o stížnostech bylo použito předpisů platných pro řízení ve věcech správních. Významnou právní normou týkající se telekomunikací bylo vládní nařízení č. 13/1952 Sb., o správě spojů, kterým se vytvořilo z ministerstva pošt ministerstvo spojů. To si pro plnění svých úkolů zřídilo krajské správy spojů a výkonné služebny a stanovilo jejich organizaci a působnost. Tímto opatřením se prohloubil stav, kdy organizace spojů poskytovaly telekomunikační služby a současně plnily úkoly na úseku státní správy. 9 Roku 1964 byl zákon č. 72/1950 Sb., o telekomunikacích nahrazen novým zákonem č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Ten mimo jiné definoval nové pojmy, jako je jednotná telekomunikační síť, Ústřední správa spojů, organizace spojů. Stát vykonával státní správu prostřednictvím Ústřední správy spojů, krajských ředitelství spojů a

8

SAPÍK, Ladislav. Státní správa telekomunikací z historického pohledu. Telekomunikace. 2002, roč. XXXIX, s. 19-21. ISSN 0040-2591. 9 Tamtéž, s. 19-21

- 12 -

okresních správ spojů a zasahoval do široké škály činností. Pověřenými orgány k výkonu státní inspekce se staly Státní inspekce telekomunikací a Státní inspekce radiokomunikací. Toto období je charakteristické nástupem socialistického hospodářství, kdy Ústřední správě spojů a jí vytvořeným spojovým organizacím jsou svěřeny široké pravomoci při výstavbě a provozu jednotné telekomunikační sítě, při využívání telekomunikačních zařízení a při koordinaci jejich plánování, výzkumu, vývoji a výrobě. Veškeré činnosti zahrnující provozování jednotné telekomunikační sítě a poskytování telekomunikačních služeb zajišťovaly pouze dvě organizace spojů, a to Správa pošt a telekomunikací (pošta a drátové telekomunikace) a Správa radiokomunikací (bezdrátové komunikace). Touto právní úpravou je zakonzervován stav, kdy Ústřední správa spojů pečuje o výstavbu, provoz a rozvoj jednotné telekomunikační sítě a současně plní úkoly na úseku státní správy.

- 13 -

3

ČESKÝ TELEKOMUNIKAČNÍ ÚŘAD Zásadní změnu na úseku státní správy telekomunikací přináší rok 1992. Je přijat

zákon č. 150/1992 Sb., o telekomunikacích, který oddělil podnikatelskou činnost v telekomunikacích od činností správních, a to přesunem státní správy telekomunikací pod federální ministerstvo spojů. Rokem 1992 začíná významné období, pro které byly charakteristické podstatné změny v telekomunikacích. V krátkém časovém období je výkon státní správy telekomunikací svěřen pod různá ministerstva. Tyto změny začínají v souvislosti se zánikem ČSFR, kdy koncem roku 1992 přechází kompetence z federálního ministerstva spojů na federální ministerstvo hospodářství. 3.1

Právní zakotvení ČTÚ Spolu se vznikem samostatné České republiky k 1. lednu 1993 byl na základě

zákona č. 474/1992 Sb., o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, rozhodnutím ministra hospodářství České republiky zřízen Český telekomunikační úřad jako 6. sekce ministerstva hospodářství. V působnosti ministerstva hospodářství byl výkon státní správy v telekomunikacích do 31. 10. 1996. Od 1. 11. 1996 pak přešly veškeré kompetence této sekce na ministerstvo dopravy a spojů. Toto hektické období hledání zakotvení Českého telekomunikačního úřadu do soustavy orgánů státní správy končí rokem 2000. Dne 16. května byl schválen zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, který nabyl účinnosti 1. 7. 2000. Tímto zákonem byl zřízen Český telekomunikační úřad jako samostatný správní úřad v působnosti vlády České republiky pro výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomunikací. Usnesením vlády České republiky č. 655 ze dne 26. června 2000 schválila vláda Statut Českého telekomunikačního úřadu. V návaznosti na zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, a na jiné právní předpisy upravuje jeho postavení, hlavní úkoly, organizaci, pravomoc jeho předsedy rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím Českému telekomunikačnímu úřadu a vztah k ostatním orgánům státní správy, územní samosprávy a k veřejnosti (viz. Příloha č. 1). Český telekomunikační úřad získává postavení samostatného nezávislého orgánu v soustavě orgánů státní správy. - 14 -

Skutečností však je, že výsledkem připomínkového řízení k návrhu výše uvedeného

zákona

i

mezinárodních

doporučení

expertů

EU

a

Mezinárodní

telekomunikační unie, mělo být zřízení orgánu s postavením obdobným Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Vláda však upravila návrh tak, že ponechala Český telekomunikační úřad ve své působnosti. Stupeň nezávislosti samostatného správního úřadu pak vláda vymezila ve výše uvedeném Statutu.10 Roku 2005 dochází k posledním významným legislativním změnám, které rozhodujícím způsobem ovlivnily jak postavení Českého telekomunikačního úřadu ve struktuře orgánů státní správy, tak rozsah jeho kompetencí a zajišťovaných činností. V souvislosti s účinností zákona č. 95/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se Český telekomunikační úřad stal od 1. dubna 2005 ústředním správním a regulačním úřadem ve věcech telekomunikací a poštovních služeb. Tímto zákonem byla Českému telekomunikačnímu úřadu svěřena i kompetence v oblasti regulace poštovních služeb. Současně tento zákon novelizuje zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a Český telekomunikační úřad získává postavení dalšího ústředního orgánu státní správy. Další, dosud nejdůležitější právní normou, která ovlivnila nejen samotný trh elektronických komunikací, ale i vlastní činnost Českého telekomunikačního úřadu je zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) ze dne 22. února 2005 byl s účinností od 1. května 2005 zřízen Český telekomunikační úřad, (dále jen „Úřad“) jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. 11 Úřad je právním nástupcem Českého telekomunikačního úřadu,

10

Srov. KOLEKTIV AUTORŮ. Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. In TELEKOMUNIKACE. Pardubice: UNIT spol. s r.o., 2000. s. 9. 11 § 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), v platném znění.

- 15 -

který byl jako samostatný správní úřad zřízen zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů ke dni 1. července 2000. 3.2

Organizační struktura ČTÚ Úřad má ve svém čele pětičlennou Radu Úřadu (dále jen "Rada"). Předsedou Rady

je jeden z členů Rady. Řídí činnost Rady, a v jeho nepřítomnosti jej zastupuje jím pověřený člen Rady. Předseda Rady jedná jménem Úřadu a stojí v jeho čele. Ve stanovených případech rozhoduje Rada. 12 Rada jako každý kolegiální orgán rozhoduje hlasováním. Aby bylo rozhodnutí přijato, musí pro něj hlasovat nejméně 3 členové. Členy Rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu. Funkční období členů Rady je 5 let. Každý rok je jmenován jeden člen Rady. Do funkce předsedy Rady je člen Rady jmenován na dobu zbývající do konce jeho členství v Radě, nejvýše však na dobu 3 let.13 I když je funkční období členů Rady pětileté, zákon nevylučuje, aby byl člen jmenován opětovně. Uvedené platí obdobně i pro jmenování do funkce předsedy Úřadu. Do funkce člena Rady může být jmenován občan České republiky, který je plně způsobilý k právním úkonům, bezúhonný a má praxi v oboru elektronických komunikací, ekonomie, nebo práva v délce minimálně 5 let. Je překvapivé, že ač je Rada vrcholný orgán Úřadu, kandidát na funkci člena Rady nemusí mít vysokoškolské vzdělání. Z důvodu zajištění nestrannosti nesmí členové Rady vykonávat funkce v politických stranách a hnutích, funkci poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, člena orgánů územní samosprávy, ani jiné funkce ve veřejné správě. Také zaměstnanci Úřadu nesmějí, z důvodu vyloučení střetu zájmů, podnikat v oblasti elektronických komunikací či vykonávat jinou poradenskou činnost ve věcech elektronických komunikací. Sídlem Úřadu je Praha. Úřad vykonává svou působnost prostřednictvím útvarů, tj. sekcí, odborů a samostatných oddělení. Kompletní organizační struktura je uvedena v Příloze č. 2. 12

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 13 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 16 -

Pro výkon svěřených činností, které musí Úřad ve své působnosti zajišťovat, lze za nejdůležitější odbory označit odbor regulace komunikačních činností a poštovních služeb, odbor správy kmitočtového spektra, odbor státní kontroly, odbor analýz trhu a oblastní odbory. Oblastní

odbory

pro

oblast

jihočeskou,

západočeskou,

severočeskou,

východočeskou, jihomoravskou a severomoravskou jsou jako dislokovaná pracoviště umístěny mimo Prahu. Dislokovanými pracovišti jsou i oddělení technické podpory v Brně, oddělení monitorování rádiového spektra Karlovice a oddělení monitorování rádiového spektra Tehov, které spadají do působnosti sekce státní kontroly. 3.3

Financování ČTÚ Úřad jako ústřední správní úřad má samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu.

Úřad je účetní jednotkou. Od roku 2009 jsou v příjmech kapitoly Úřadu vykazovány i správní poplatky a pokuty ve správním řízení. Za rok 2009 byl schválený rozpočet ze strany Úřadu nejen splněn, ale i vysoce překročen. Schválený rozpočet příjmů byl ze strany Úřadu překročen o 452 746, 59 tis. Kč. Na tomto překročení se podílely zejména příjmy z vlastní činnosti ČTÚ, které byly překročeny o 445 172,22 tis. Kč, a to především díky příjmům z výběru poplatků za správu rádiového spektra, z přidělování čísel. Dále k překročení přispěly mimořádné příjmy ve výši 231 495 tis. Kč vyplývající z výběrového řízení, které Úřad, vyhlásil v roce 2009 pro příděly rádiových kmitočtů současným operátorům GSM k zajištění veřejné mobilní sítě elektronických komunikací ve standardu GSM.14 3.4

Pravomoc a působnost ČTÚ Každý vykonavatel veřejné, resp. státní správy musí mít vymezen okruh úkolů,

které má řešit v určitém územním prostoru. Jsou mu také svěřeny prostředky, jimiž plnění těchto úkolů má dosahovat. Okruh vymezených úkolů označujeme jako působnost a svěřené právní prostředky jako pravomoc.15 Pravomoc správního úřadu spočívá v oprávnění vykonávat veřejnou moc. Správní úřad nebo orgán v rámci své pravomoci autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech 14 15

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2009. Praha: Český telekomunikační úřad, 2009. s. 58. HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 123.

- 17 -

subjektů, které nejsou v rovnoprávném postavení, a rozhodnutí jím učiněné nezávisí na vůli subjektu, jemuž je adresováno.16 Úřad jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb má stanovenu pravomoc a působnost na celém území státu. Na základě zmocnění v zákoně o elektronických komunikacích uskutečňuje svou pravomoc zejména: -

vydáváním opatření obecné povahy

-

vydáváním individuálních správních aktů

-

výkonem rozhodnutí

-

správním dozorem

Také vymezení působnosti patří k základním otázkám výstavby veřejné resp. státní správy a jeho kvalitní provedení k základním předpokladům výkonnosti veřejné resp. státní správy. Rozlišujeme působnost věcnou (reálnou) a územní. Úřad jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb má stanovenu věcnou působnost zejména: -

zákonem č.127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů – § 108 zákona

-

zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů – § 37 zákona

-

zákonem č. 265/ 1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů – § 22 zákona

-

zákonem č. 206/2005 Sb., o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů – § 6 zákona

-

zákonem č, 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů – § 15 zákona

16

HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 123.

- 18 -

Podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) ve znění pozdějších předpisů Úřad zejména: -

vydává všeobecná oprávnění, rozhoduje o jejich změně nebo zrušení a vede evidenci podnikatelů v elektronických komunikacích

-

vydává opatření obecné povahy

-

provádí analýzy relevantních trhů v oblasti elektronických komunikací, určuje podniky s významnou tržní silou (§ 53) a ukládá jim zvláštní povinnosti

-

stanovuje poskytovatele univerzální služby v elektronických komunikacích a přezkoumává poskytování univerzální služby

-

stanovuje čisté náklady na poskytování univerzální služby a stanovuje, vybírá a vymáhá platby na jejich úhradu, zřizuje a spravuje účet univerzální služby

-

vydává rozhodnutí o ceně a vykonává kontrolu cen v oblasti elektronických komunikací

-

rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon,

-

spolupracuje s příslušnými národními regulačními orgány členských států a s Komisí

-

ukládá povinnosti nepeněžitého plnění

-

ověřuje odbornou způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení

-

vykonává působnost uznávacího orgánu podle zvláštního právního předpisu17 při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro přístup k regulované činnosti v oblasti elektronických komunikací nebo pro její výkon na území České republiky, pokud byla odborná kvalifikace pro výkon této činnosti získána nebo tato činnost vykonávána mimo Českou republiku státními příslušníky členských států Společenství nebo jejich rodinnými příslušníky

-

stanovuje, vybírá a vymáhá poplatky

-

vykonává státní kontrolu elektronických komunikací

-

ukládá, vybírá a vymáhá pokuty za porušení povinností

17

Zákon č. 18/2004 o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.

- 19 -

-

vykonává správu rádiových kmitočtů a čísel, včetně vedení jejich databáze

-

provádí výběrová řízení

-

zabezpečuje harmonizaci využívání rádiového spektra a harmonizaci číslovacích plánů

-

zřizuje a spravuje radiokomunikační účet

-

předkládá Ministerstvu průmyslu a obchodu věcné návrhy právních předpisů

v

oblasti

elektronických

komunikací

a

spolupracuje

s

Ministerstvem na jejich přípravě -

vydává prováděcí právní předpisy v oblasti elektronických komunikací v rozsahu zmocnění podle tohoto zákona

-

zabezpečuje oznamovací a informační povinnost ve vztahu ke Komisi v otázkách patřících do jeho působnosti

-

vykonává státní statistickou službu

-

zabezpečuje mezinárodní vztahy v oblasti elektronických komunikací v případech stanovených vládou

-

získává a zpracovává v rámci statistického zjišťování údaje z oblasti elektronických komunikací od subjektů vykonávajících komunikační činnosti a fyzických osob za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem18 a poskytuje jednotlivé údaje získané při statistickém zjišťování Ministerstvu průmyslu a obchodu

-

zabezpečuje vydávání Telekomunikačního věstníku prostřednictvím portálu veřejné správy19

Podle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů Úřad zejména dohlíží: -

zda držitel poštovní licence a držitelé zvláštní poštovní licence plní poštovní povinnost a zvláštní poštovní povinnost způsobem podle § 33 a § 34 tohoto zákona

-

zda držitel poštovní licence a držitelé zvláštní poštovní licence nabízejí poštovní služby, na něž se vztahuje poštovní povinnost a zvláštní poštovní povinnost, podle poštovních podmínek, s nimiž Úřad vyslovil souhlas

18

Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 19

- 20 -

-

zda držitel poštovní licence a držitelé zvláštní poštovní licence plní další povinnosti uložené jim tímto zákonem

-

provádí státní kontrolu

-

provádí dohled využitím poznatků získaných jiným způsobem

-

zaujímá stanovisko ke sporům týkajícím se poskytování a zajišťování základních služeb držitelem poštovní licence nebo držitelem zvláštní poštovní licence, o které byl požádán, pokud je toho k vyřešení sporu zapotřebí

-

nejméně jednou ročně vhodným způsobem zveřejní, včetně zveřejnění v Poštovním věstníku, souhrnnou zprávu o plnění povinností uložených držiteli poštovní licence a držitelům zvláštní poštovní licence tímto zákonem

-

činí další opatření v zájmu řádného poskytování a zajišťování základních služeb

-

spolupracuje s Komisí Evropských společenství ve věcech týkajících se poštovních služeb

Podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů Úřad zejména: -

uplatňuje, reguluje a kontroluje ceny poštovních služeb do zahraničí

-

uplatňuje, reguluje a kontroluje ceny služeb souvisejících s poskytováním poštovních služeb do zahraniční

-

uplatňuje, reguluje a kontroluje ceny zahraničních poštovních služeb

Podle zákona č. 206/2005 Sb., o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti Úřad zejména: -

projednává správní delikty a přestupky

-

vybírá a vymáhá pokuty

Podle zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí Úřad zejména: -

kontroluje při výkonu své působnosti (oblast poštovních služeb a služeb elektronických komunikací) též plnění povinností podle tohoto zákona a při zjištění nedostatků, zejména porušení povinností podle tohoto zákona, - 21 -

předává podklady k sankčnímu řízení Ministerstvu průmyslu a obchodu, popřípadě Ministerstvu financí -

spolupracuje dále s Ministerstvem průmyslu a obchodu, popřípadě s Ministerstvem financí na příslušných řízeních

Úřad vykonává i další činnosti, pokud to vyplývá z ustanovení výše uvedených právních předpisů nebo jiných právních předpisů. Hlavním úkolem Úřadu je na základě svěřené pravomoci a v rozsahu své působnosti napomáhat k vytvoření a následnému udržování konkurenčního prostředí v oblasti elektronických komunikací a svým působením zajistit ochranu trhu elektronických komunikací, včetně ochrany práv uživatelů služeb elektronických komunikací. Při výkonu své rozhodovací činnosti pak Úřad dbá na technologickou neutralitu, přičemž prosazuje technický a ekonomický pokrok. Také vytváří podmínky pro zajištění technické spolupráce mezi provozovateli sítí elektronických komunikací a poskytovateli služeb elektronických komunikací. Obdobné úkoly, zejména napomáhat k rozvoji vnitřního trhu služeb a zvyšování kvality těchto služeb, vykonává Úřad i v oblasti poštovních služeb.

- 22 -

4

REGULACE ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ Regulace v činnosti státní správy souvisí s jejím mocensko-ochranným působením,

kdy státní správa vystupuje jako ochránce a garant určitého zákonného stavu. Svým působením přispívá k udržení tohoto žádoucího stavu a v případě jeho narušení svým mocenským působením zajišťuje jeho obnovení.20 V souvislosti se vstupem České republiky do EU se základním principem regulace elektronických komunikací stává postupný přechod od sektorově zaměřené regulace k soutěžním pravidlům, tj. od odvětvové regulace „ex ante“ k ochraně hospodářské soutěže „ex post“. Regulační zásahy Úřadu postupně nahrazují pravidla soutěžního práva a úloha Úřadu se postupně omezuje. Kýženým cílem regulace elektronických komunikací je dosažení principu ničím neomezované hospodářské soutěže s co nejmenšími zásahy státu a naplnění předpokladu nerušeného podnikání.21 Regulaci je ve smyslu zákona o elektronických komunikacích nutno chápat jako usměrňování komunikačních činností a vztahů za účelem dosažení a udržení konkurenčního prostředí, ochrany trhu elektronických komunikací, včetně ochrany uživatelů služeb elektronických komunikací, vydáváním rozhodnutí, opatření obecné povahy a stanovisek podle tohoto zákona a v jeho mezích.22 Regulace elektronických komunikací je jedním ze základních úkolů, který Úřad na svěřeném úseku státní správy zajišťuje. Účelem této regulace je nahrazení chybějících účinků hospodářské soutěže, vytváření předpokladů pro řádné fungování hospodářské soutěže, a zajištění ochrany uživatelů a dalších účastníků trhu do doby dosažení plně konkurenčního prostředí. Regulaci lze uplatňovat pouze na relevantním trhu. Relevantním trhem podle zákona o elektronických komunikacích se rozumí trh zboží nebo služeb, který vymezila Komise ve svém doporučení 2007/879/ES ze 17. 12. 2007, jež Úřad implementuje v domácích podmínkách ČR. Jde o trhy, které jsou shodné, srovnatelné nebo vzájemně zastupitelné z hlediska jejich základní charakteristiky, ceny a zamýšleného použití.23

20

Srov. SKULOVÁ, S. a kolektiv autorů. Základy správní vědy. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 2001. s. 47. 21 Srov. VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2008. s. 24. 22 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 23 VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2008. s. 24.

- 23 -

V současnosti jsou tyto trhy v ČR stanoveny „opatřením obecné povahy č. OOP/1/02.2008-2, kterým se stanoví relevantní trhy v oboru elektronických komunikací, včetně kritérií pro hodnocení významné tržní síly“, které Úřad vydal jako příslušný správní orgán dne 20. 2. 2008. Z původních 18 relevantních trhů zkoumaných Úřadem v roce 2005, dnes Úřad provádí analýzu pouze 7 relevantních trhů, kterými jsou: trh č. 1 - přístup k veřejné telefonní síti v pevném místě trh č. 2 - původ volání (originace) ve veřejné telefonní síti v pevném místě trh č. 3 - ukončení volání (terminace) v jednotlivých veřejných telefonních sítích poskytovaných v pevném místě trh č. 4 - velkoobchodní (fyzický) přístup k infrastruktuře sítě (včetně sdíleného nebo plného zpřístupnění účastnického vedení) v pevném místě trh č. 5 - velkoobchodní širokopásmový přístup v sítích elektronických komunikací trh č. 6 - velkoobchodní koncové segmenty pronajatých okruhů bez ohledu na technologii použitou k zajištění pronajaté nebo vyhrazené kapacity trh č. 7 - ukončení hlasového volání (terminace) v jednotlivých veřejných mobilních telefonních sítích Úřad je povinen průběžně sledovat a vyhodnocovat účinky uložených nápravných opatření na jednotlivé relevantní trhy i v období mezi jejich analýzami prováděnými podle zákona. Zjistí-li, že uložené nápravné opatření má na trhy nežádoucí účinek, neúměrně je deformuje nebo již pominul důvod k jeho uložení, neprodleně je zruší.24 Současně dbá, aby byla dodržena potřeba technologicky neutrální regulace, čímž se rozumí regulace, která neukládá povinnost použít konkrétní druh technologie a ani žádný druh technologie nezvýhodňuje. Při své činnosti se Úřad řídí zejména zásadami nediskriminace, objektivity, transparentnosti a proporcionality, tj. dbá na to, aby při svém rozhodování neposkytl výhodu jednomu podnikateli nebo uživateli, nebo skupině podnikatelů nebo uživatelů, na úkor ostatních podnikatelů nebo uživatelů. Právní rámec, kterým se Úřad při své regulaci elektronických komunikací řídí, je upraven předpisy Evropského společenství a to zejména:25

24

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 25 Srov. VANÍČEK, Zdeněk. Reforma předpisového rámce pro elektronické komunikace vstoupila do závěrečné fáze. Eprav.cz on-line . Vydáno 27 listopadu 2010 [cit. 2011-01-20]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/reformapredpisoveho-ramce-pro-elektronicke-komunikace-vstoupila-do-zaverecne-faze-67460.html

- 24 -

-

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice)

-

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice)

-

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice)

-

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě)

-

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích)

-

Směrnicí Komise 2002/77/ES o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací

-

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES o rádiových a koncových telekomunikačních zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody

Úřad v rámci svých rozhodovacích a nařizovacích pravomocí pak podporuje hospodářskou soutěž, při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených

prostředků

a doplňkových

služeb

podnikateli

zejména

tím,

že

při rozhodování ve své působnosti a) zajišťuje, aby uživatelé, včetně zdravotně postižených uživatelů, získali maximální výhody z hlediska možnosti volby služby, ceny a kvality b) zajišťuje, aby nedocházelo k narušování nebo omezování hospodářské soutěže v odvětví elektronických komunikací c) podporuje efektivní investice do infrastruktury a podporují inovaci d) zajišťuje účinnou správu a účelné využívání rádiových kmitočtů a čísel26

26

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 25 -

Úřad dále prosazuje zájmy koncových uživatelů zejména tím, že při své činnosti a) zajišťuje, aby všichni koncoví uživatelé měli přístup k univerzální službě podle § 38 zákona o elektronických komunikacích b) zajišťuje v souladu s ustanoveními zákona o elektronických komunikacích vysokou úroveň ochrany spotřebitelů c) přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany osobních údajů a soukromí d) podporuje

poskytování

jasně

formulovaných

informací,

zejména

prosazováním transparentnosti cen a podmínek pro používání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací e) řeší v souladu s ustanoveními tohoto zákona potřeby zdravotně postižených koncových uživatelů nebo osob s nízkými příjmy f) podporuje zachování integrity a bezpečnosti veřejných komunikačních sítí 4.1

Regulace komunikačních činností Regulace komunikačních činností spočívá v usměrňování těchto činností a vztahů

za účelem dosažení a udržení konkurenčního prostředí, ochrany trhu, včetně ochrany uživatelů služeb. Cílem této regulace není omezení či selekce zajišťovatelů komunikačních sítí, respektive poskytovatelů služeb elektronických komunikací, ale zabezpečení optimálních, podnikatelských a uživatelských podmínek na odvětvovém trhu v rámci efektivní hospodářské soutěže, což ve svém důsledku bude mít za následek širší otevření trhu elektronických komunikací na celé území Evropského společenství.27 4.1.1

Komunikační činnosti Podle ustanovení § 7 odst. 1. zákona o elektronických komunikacích

komunikačními činnostmi jsou a) zajišťování sítí elektronických komunikací b) poskytování služeb elektronických komunikací c) provozování přístrojů Sítí elektronických komunikací se pro účely tohoto zákona rozumí přenosové systémy, popřípadě spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují 27

Obdobně JURNÍKOVÁ, J.; SKULOVÁ, S; PRŮCHA, P. aj. Správní právo - zvláštní část: multimediální učební text. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 2004. s. 98.

- 26 -

přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných sítí s komutací okruhů nebo paketů a mobilních zemských sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na druh přenášené informace. Jejím zajišťováním pak zřízení této sítě, její provozování a dohled nad ní nebo její zpřístupnění. Službou elektronických komunikací se rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční

dohled nad obsahem přenášeným sítěmi

a

poskytovaným službami

elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Přístrojem se pak rozumí zařízení, které je rádiovým zařízením nebo telekomunikačním koncovým zařízením anebo obojím. Přičemž rádiovým zařízením se rozumí výrobek nebo jeho důležitá část, schopný komunikace na základě vyzařování nebo příjmu rádiových vln s použitím rádiového spektra přiděleného pro zemské nebo kosmické radiokomunikace. Telekomunikačním koncovým zařízením se rozumí výrobek nebo jeho důležitá část, umožňující komunikaci a určený k připojení přímo nebo nepřímo k rozhraní veřejné komunikační sítě.28 4.1.2

Všeobecné oprávnění Vzhledem k technickému charakteru odvětví elektronických komunikací je potřeba

stanovovat řadu technicky podmíněných pravidel pro chování subjektů, které vykonávají komunikační činnosti. Protože existuje potřeba jejich relativně časté úpravy, jeví se jako nejvhodnější nástroj pro stanovování těchto pravidel institut všeobecného oprávnění, kterým může být pružně reagováno na vývoj v odvětví elektronických komunikací. Všeobecné oprávnění je opatření obecné povahy vydané Úřadem, které má za úkol konkretizovat podmínky pro výkon komunikačních činností a je závazné pro fyzické a právnické osoby, které komunikační činnosti vykonávají. 28

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 27 -

Z pohledu teorie správního práva můžeme opatření obecné povahy zařadit mezi tzv. akty smíšené, které vykazují jak některé znaky individuálních správních aktů, tak některé znaky normativních správních aktů. Pro tzv. akty smíšené povahy platí, že předmětné znaky individuálních a normativních správních aktů přicházejí v úvahu „křížem“. 29 V případě všeobecného oprávnění se jedná o správní akt s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se ke konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů. Podle zákona o elektronických komunikacích je Úřad oprávněn vydat všeobecné oprávnění k zajišťování sítí elektronických komunikací a přiřazených prostředků, k poskytování služeb elektronických komunikací, k provozování přístrojů a k využívání rádiových kmitočtů, pro které není třeba udělit individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů.30 Institut vydávání všeobecných oprávnění umožňuje prudký rozvoj nových sítí a služeb elektronických komunikací a současně odlehčuje výkon státní správy na úseku správy rádiového spektra, možností omezit počet vydávaných individuálních oprávnění. V současné době Úřad vydává dva druhy všeobecných oprávnění: A. Všeobecná oprávnění k zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací B. Všeobecná oprávnění k provozování přístrojů a k využívání rádiových kmitočtů Úřad všeobecným oprávněním stanoví konkrétní podmínky týkající se -

interoperability služeb a propojení sítí

-

zajištění dostupnosti a využívání čísel z číslovacího plánu pro koncové uživatele včetně podmínek jejich využívání

-

ochrany životního prostředí, územního plánování, přístupu na nemovitosti včetně jejich užívání, společného umístění nebo sdílení zařízení, včetně, kde je to aplikovatelné, jakýchkoliv finančních nebo technických záruk nutných pro provedení prací

29

PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Doplněk, 2007. s. 300. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 30

- 28 -

-

povinnosti poskytovat

službu šíření

určeného

rozhlasového

nebo

televizního programu a s tímto programem související služby podle § 72 zákona o elektronických komunikacích -

ochrany osobních údajů a soukromí

-

ochrany spotřebitelů

-

omezení ve vztahu k přenášení takového obsahu, který představuje porušování právních předpisů

-

informací, které subjekty oznamují na základě tohoto zákona, zvláštního právního předpisu nebo na základě přímo použitelného předpisu Evropských společenství

-

zajišťování sítí elektronických komunikací za stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu

-

ochrany občanů před škodlivými účinky elektromagnetického záření způsobeného sítěmi elektronických komunikací31

-

zajištění

integrity

veřejných

komunikačních

sítí

a

prevence

elektromagnetického rušení mezi sítěmi nebo službami elektronických komunikací -

ochrany veřejných komunikačních sítí vůči neoprávněnému přístupu podle § 89 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích

-

využívání rádiových kmitočtů s ohledem na účelné využívání rádiového spektra a zabránění škodlivé interferenci

-

plnění povinnosti podle § 62 zákona o elektronických komunikacích

-

plnění povinností podle § 97 zákona o elektronických komunikacích32

I když zákonodárce umožnil Úřadu stanovovat formou všeobecného oprávnění řadu závazných pravidel pro chování subjektů vykonávajících komunikační činnosti, výčet oblastí pro takto stanovená pravidla taxativně vymezil zákonem. Taxativní vymezení má za úkol bránit nadměrnému zatížení operátorů a poskytovatelů služeb povinnostmi, které nejsou nezbytné ke kvalitnímu zabezpečení, jimi vykonávaných činností nebo k ochraně veřejného zájmu. Při stanovení konkrétních podmínek všeobecným oprávněním, musí mít Úřad vždy na zřeteli, že takto lze stanovit pouze podmínky, které již nestanoví zákon o elektronických komunikacích nebo zvláštní právní předpis. 31

Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 32

- 29 -

Na tomto místě je třeba uvést, že zákon o elektronických komunikacích byl první právní normou, ve které zákonodárce zmocnil správní orgán vydávat formou opatření obecné povahy všeobecná oprávnění. V této souvislosti je třeba poukázat na fakt, že takto učinil ne zcela korektním způsobem, protože zákon o elektronických komunikacích počítá s vydáním opatření obecné povahy, i tam, kde by mělo jít z povahy věci o právní předpis, neboť se předpokládá stanovení obecných pravidel chování vztahujících se na neurčený počet subjektů (srov. např. § 9, § 34 odst. 4, § 64 odst. 13, § 70 odst. 3, tohoto zákona).33 Důležitým požadavkem kladeným na činnost Úřadu při vydávání opatření obecné povahy, jak judikoval Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. 740, ve sporu Akciová společnost T. proti Českému telekomunikačnímu úřadu o zrušení části opatření obecné povahy týkající se přenositelnosti telefonních čísel, je ta skutečnost, že „Opatření obecné povahy nemůže nahrazovat podzákonnou novotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti; sloužící toliko ke konkretizaci již existujících povinností, vyplývajících ze zákona, a nikoliv k ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje. 34 Z výše uvedeného vyplývá, že účelem opatření obecné povahy není a nemůže být nahrazování prováděcích právních předpisů a obcházení, zejména na celostátní úrovni, pravidel legislativního procesu; zákony proto nemohou, resp. by neměly, zmocňovat správní orgány k vydávání opatření obecné povahy, tam kde má být s ohledem na charakter regulovaných právních vztahů a obecnost předmětu úpravy vydán prováděcí právní předpis (tedy stanovena obecná pravidla jednání, vztahující se na neurčitý počet případů, které nastanou v budoucnu).35 V této souvislosti se jeví jako účelné, aby byla v rámci novelizace zákona o elektronických komunikacích provedena úprava příslušných paragrafů zákona tak, aby v případech, kdy je nutno stanovit obecná pravidla pro neurčený počet subjektů, byla tato pravidla stanovená prováděcím právním předpisem. Z procesního hlediska postupuje Úřad při vydávání všeobecného oprávnění v souladu s ustanoveními §§ 171 - 174 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Na základě uvedených procesních postupů Úřad zveřejňuje návrh všeobecného oprávnění ke konzultaci v Telekomunikačním věstníku a na elektronické

33

Srov. VEDRAL, J. Správní řád-komentář. Praha: Nakladatelství Polygon, 2006. s. 968. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005-98 35 VEDRAL, J. Správní řád-komentář. Praha: Nakladatelství Polygon, 2006. s. 967. 34

- 30 -

úřední desce úřadu. Dotčené osoby36 mají možnost k tomuto návrhu podat své připomínky nebo námitky. Návrh všeobecného oprávnění musí být zveřejněn ke konzultaci minimálně po dobu 15 dní. Telekomunikační věstník je publikační sbírka správních úřadů v oblasti elektronických komunikací. Po řízení o návrhu vydá úřad příslušné všeobecné oprávnění. To nabývá účinnosti patnáctým dnem od uveřejnění v Telekomunikačním věstníku. Úřad může stanovit počátek účinnosti všeobecného oprávnění pozdější. Dřívější počátek účinnosti však lze stanovit pouze v případě, vyžaduje li to veřejný zájem, nejdříve však dnem uveřejnění. Součástí všeobecného oprávnění musí být odůvodnění. V odůvodnění se Úřad vypořádá i s připomínkami, které vzešly z konzultace, při zveřejnění návrhu všeobecného oprávnění na úřední desce Úřadu. Zákonnou povinnost, jejíž rozsah je určen všeobecným oprávněním, může Úřad v exekučním řízení vymáhat pouze tehdy, bylo li vydáno rozhodnutí (individuální správní akt), které existenci této povinnosti prohlásilo, a byla v něm jmenovitě uvedena osoba, jež tuto povinnost má. V zájmu zachování právní jistoty subjektů, které vykonávají činnosti na základě všeobecného oprávnění, může Úřad změnit nebo zrušit všeobecné oprávnění pouze v zákonem taxativně stanovených případech. Mezi takové případy patří nezbytnost dodržet závazky, které pro ČR vyplývají z mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána z členství v mezinárodních organizacích, nebo je-li změna všeobecného oprávnění nezbytná k zajištění bezpečnosti státu, nebo došlo li ke změně skutečností, na základě kterých bylo všeobecné oprávnění vydáno.37 4.2

Podnikání v elektronických komunikacích Asi největší změna výkonu státní správy na úseku elektronických komunikací,

v souvislosti s nabytím účinnosti zákona o elektronických komunikacích, se udála na úseku podnikání v elektronických komunikacích. Z důvodu transpozice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) do českého právního systému, byla celá agenda podnikání v elektronických komunikacích vyňata z režimu živnostenského zákona a nově svěřena do působnosti Úřadu. Zákon o elektronických komunikacích vymezuje základní 36

Dotčenou osobou se pak rozumí osoba, jejíž práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením přímo dotčeny. Jedná se zejména o sdružení koncových uživatelů a spotřebitelů, včetně zdravotně postižených, sdružení výrobců a podnikatelů zajišťujících sítě nebo poskytujících služby elektronických komunikací anebo orgány státní správy a samosprávy. 37 Obdobně, VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2008. s. 94.

- 31 -

požadavky pro

podnikání

v elektronických komunikacích,

které jsou

obdobné

požadavkům pro ohlášení živnosti volné. Obdobně jako u živnosti volné se nevyžaduje u podnikatelů prokazování odborné ani jiné způsobilosti. Zákon o elektronických komunikacích pouze stanovuje fyzickým a právnickým osobám, které hodlají vykonávat komunikační činnost, která je podnikáním v elektronických komunikacích, povinnost oznámit tuto skutečnost podle § 13 téhož zákona Úřadu. Při posuzování „podnikání“ vychází Úřad z ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděna samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Předmětem podnikání v elektronických komunikacích je a) zajišťování veřejných komunikačních sítí b) poskytování služeb elektronických komunikací Zajišťováním sítě elektronických komunikací se rozumí zřízení této sítě, její provozování a dohled nad ní nebo její zpřístupnění. Tato činnost spočívá v budování a udržování sítí v provozuschopném stavu po technické i organizační stránce. Dále tato činnost zahrnuje dohled nad stavem a provozním zatížením sítě a poskytováním jejího provozního výkonu jiným subjektům. Veřejnou komunikační sítí se rozumí síť elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Veřejně dostupnou službou elektronických komunikací se rozumí služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen. Zajišťování veřejné komunikační sítě, poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a zajišťování sítí elektronických komunikací pro účely bezpečnosti státu se uskutečňují ve veřejném zájmu. Podmínky k zajišťování veřejných komunikačních sítí a přiřazených prostředků jsou stanoveny ve všeobecném oprávnění č. VO-S/2/07.2005-10, které se mění a doplňuje všeobecným

oprávněním

č. VO-S/2/07.2007-12.

Podmínky

k poskytování

služeb

elektronických komunikací jsou stanoveny ve všeobecném oprávnění č. VO-S/1/07.20059, které se mění a doplňuje všeobecným oprávněním č. VO-S/1/07.2007-11.

- 32 -

Podnikatelská

činnost,

která

nesouvisí

se

zajišťováním

veřejných

sítí

elektronických komunikací nebo poskytováním služeb elektronických komunikací, pak není podnikáním v elektronických komunikacích. Může se např. jednat o montážní práce na výstavbě veřejné sítě elektronických komunikací, pronájem, nebo půjčování zařízení sloužících pro přenos signálů po sítích elektronických komunikací (např. internetové kavárny, knihovny), nebo o samotnou obchodní činnost provozovanou prostřednictvím veřejných sítí elektronických komunikací. 4.2.1

Oznámení podnikání Fyzická a právnická osoba oznamuje výkon komunikační činnosti, která je

předmětem podnikání v elektronických komunikacích Úřadu písemně, doručením řádně vyplněného formuláře „Oznámení komunikační činnosti“ včetně příloh podle § 13 zákona o elektronických komunikacích. Mezi povinné přílohy patří doložení splnění obecných podmínek podle § 8 zákona o elektronických komunikacích a doklad o zaplacení správního poplatku. Obecnými podmínkami pro podnikání v elektronických komunikacích se rozumí -

u fyzických osob dosažení věku nejméně 18 let,

-

u fyzických osob plná způsobilost k právním úkonům

-

u fyzických osob bezúhonnost

-

předložení dokladu o tom, že fyzická nebo právnická osoba nemá nedoplatky na daních nebo odvodech, poplatcích, úhradách, úplatách, pokutách a penále, včetně nákladů řízení, které vybírají a vymáhají územní finanční orgány podle zvláštního právního předpisu 38 ; doklad vyhotoví místně příslušný finanční úřad

-

skutečnost, že fyzická nebo právnická osoba nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejném zdravotním pojištění, nebo na pojistném a na penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno splácení ve splátkách a není v prodlení se splácením splátek. Tuto skutečnost fyzická nebo právnická osoba doloží čestným prohlášením

38

Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

- 33 -

Oprávnění k podnikání vzniká oznamující osobě dnem doručení úplného oznámení výkonu komunikační činnosti, která je podnikáním v elektronických komunikacích, které splňuje náležitosti podle §§ 8 a 13 zákona o elektronických komunikacích. Na tomto místě musím udělat vsuvku a uvést svou praktickou zkušenost z pohledu dlouholetého zaměstnance Úřadu, který se osobně setkal s problematikou podnikání v telekomunikacích, respektive elektronických komunikacích. V období od roku 1992 – 2005 bylo podnikání v telekomunikacích, vždy podmíněno odbornou způsobilostí odpovědného zástupce podnikající osoby, případně přímo fyzické osoby podnikající na tomto úseku. Nezbytnost vzdělání v elektrotechnickém oboru, doložení praxe při výkonu konkrétní činnosti, nebo alespoň zaškolení pro výkon konkrétních činností mi připadalo jako zcela oprávněný požadavek, pro zabezpečení bezporuchového a řádného fungování telekomunikačních zařízení a sítí. Proto při prvním seznámení se s příslušnými ustanoveními zákona o elektronických komunikacích, které se týkají podnikání v elektronických komunikacích, u mne zavládly rozpaky. V nadsázce můžeme říct, že podle nové právní úpravy, může v elektronických komunikacích podnikat každá plně způsobilá osoba starší 18 let, která je bezúhonná, bez dluhů, a umí psát. S vědomím, že se jedná o specifický obor podnikání, jsem předpokládal, že bez regulace této činnosti ex ante, ze strany příslušného orgánu státní správy, vznikne na úseku elektronických komunikací nepředstavitelný chaos a technická nekázeň, které budou mít za následek znehodnocení

fungování

sítí elektronických komunikací

a

poskytování

služeb

prostřednictvím těchto sítí. V prvém roce po nabytí účinnosti zákona o elektronických komunikacích, oznamovali podnikání v elektronických komunikacích i osoby, které ani neměly představu, v čem jejich podnikání bude spočívat. O to větší je mé překvapení, že ani po šesti letech působení „nových“ podnikatelských subjektů v oblasti elektronických komunikací, k žádnému závažnějšímu narušení fungování těchto sítí a poskytování služeb nedošlo. Na základě svých poznatků, které jsem získal při provádění výkonu státní kontroly elektronických komunikací, mohu konstatovat, že došlo pouze k nárůstu technologické nekázně podnikatelských subjektů zajišťujících službu přístupu k sítí internet prostřednictvím rádiových sítí Wi-Fi. Přesto si myslím, že pokud již Úřad jako příslušný orgán státní správy provádí regulační opatření na úseku podnikání v elektronických komunikacích, neměla by se tato opatření omezit pouze na „daňovou“ a trestní bezúhonnost, ale v souvislosti se zajištěním řádného fungování veřejných sítí elektronických komunikací, je třeba tato opatření rozšířit - 34 -

i o odbornou způsobilost k výkonu těchto činností, a to za podmínky, že předmětem podnikání je zajišťování veřejných komunikačních sítí. V této souvislosti bych navrhoval úpravu zákona o elektronických komunikacích tak, aby v případě zajišťování veřejných komunikačních sítí, bylo jednou z obecných podmínek doložení dokladu o vzdělání v elektrotechnickém oboru. 4.2.2

Osvědčení o oznámení komunikační činnosti Fyzické nebo právnické osobě, která oznámila výkon komunikační činnosti, která

je podnikáním v elektronických komunikacích, vydá Úřad do 7 dnů osvědčení, potvrzující, že tato osoba předložila oznámení podle § 13 zákona o elektronických komunikacích. V případě, že oznámení nesplňuje veškeré náležitosti, vyzve Úřad neprodleně dotčenou osobu k jeho doplnění, přičemž lhůta k jeho doplnění nesmí být kratší 14 dnů. Nesplňujeli oznámení komunikační činnosti náležitosti ani po uplynutí této lhůty, Úřad osvědčení nevydá, řízení zastaví a tuto skutečnost dotčené osobě sdělí. V osvědčení o oznámení komunikační činnosti Úřad uvede a) tyto identifikační údaje: 1. u fyzické osoby jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, bydliště a identifikační číslo, bylo-li přiděleno 2. u právnické osoby obchodní firmu, sídlo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, identifikační číslo, bylo-li přiděleno b) vymezení druhu a územního rozsahu sítě elektronických komunikací nebo služby elektronických komunikací, jejíž zajišťování nebo poskytování bylo oznámeno, a skutečnost, zda oznamovateli vzniklo oprávnění podle § 79 a 104 zákona o elektronických komunikacích.39 Na základě údajů předložených v oznámení podle § 13 zákona o elektronických komunikacích Úřad vede v elektronické podobě databázi fyzických a právnických osob, které splnily oznamovací povinnost (dále jen „databáze podnikatelských subjektů“). Databáze podnikatelských subjektů obsahuje údaje nejvýše v rozsahu údajů uvedených v osvědčení o oznámení komunikační činnosti a je veřejně přístupná způsobem 39

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 35 -

umožňující dálkový přístup. Kromě evidenčních účelů slouží tento registr jako podklad pro vydání osvědčení o oznámení komunikační činnosti, a také současně jako informativní registr

subjektů

oprávněných

podnikat

v elektronických

komunikacích

(obdoba

Živnostenského rejstříku). Fyzická a právnická osoba, která podala oznámení komunikační činnosti, která je podnikáním v elektronických komunikacích, je povinna Úřadu neprodleně písemně sdělit změny údajů uvedených v oznámení. Změnou údajů se rozumí změny identifikačních údajů uvedených v prvotním oznámení komunikační činnosti, změny údajů týkající se již oznámené komunikační činnosti nebo nově zahajovaná komunikační činnost u již oznámené fyzické nebo právnické osoby. Osvědčení o oznámení takové změny Úřad vydá pouze na žádost fyzické nebo právnické osoby, jinak ji pouze vyznačí v databázi podnikatelských subjektů. Také fyzická a právnická osoba, která ukončila vykonávání komunikační činnosti, která je podnikáním v elektronických komunikacích, je povinna ve lhůtě 1 týdne tuto skutečnost písemně oznámit Úřadu. Osvědčení o ukončení komunikační činnosti Úřad nevydává, pouze tuto skutečnost vyznačí v databázi podnikatelských subjektů. V souvislosti s podnikáním v elektronických komunikacích mají podnikatelé povinnost odevzdávat Úřadu na jeho žádost informace podle § 115 zákona o elektronických komunikacích. Výsledků statistického zjišťování pak Úřad využívá při průzkumech relevantních trhů, a na základě jejich vyhodnocení pak provádí příslušné regulační kroky na úseku elektronických komunikací. 4.3

Správa rádiového spektra Rádiové spektrum je možno počítat mezi moderní přírodní zdroje. Rádiové

spektrum je zdrojem omezeným, a proto musí být jeho využívání regulováno s cílem jeho efektivního využívání. Žádný stát nemůže využívat rádiové spektrum podle vlastního uvážení. Jeho využívání musí být v souladu s mezinárodně přijatými pravidly, která jsou vytvářena a aktualizována tak, aby došlo k jeho spravedlivému a co nejefektivnějšímu využití. V posledních letech dochází k rostoucím požadavkům na stále intenzivnější využívání rádiového spektra, které je způsobeno rozvojem a zaváděním nových technologií na úseku elektronických komunikací. V této souvislosti lze jako příklad uvést aktuální přechod ze zemského analogového televizního vysílání na vysílání digitální, nebo

- 36 -

zavádění nových technologií pro radiokomunikace, které umožňují poskytování tzv. multimediálních služeb. K zajištění správy a účelného využívání rádiových kmitočtů vykonává Úřad správu rádiového spektra. Výkon správy rádiového spektra musí být v souladu s harmonizačními záměry Evropských společenství. Rádiovým spektrem se rozumí elektromagnetické vlny o kmitočtu od 9 kHz do 3 000 GHz šířené prostorem bez zvláštního vedení.40 Správou rádiového spektra se rozumí sestavování návrhu plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka) a jeho změn, sestavování plánu využití rádiového spektra, udělování individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, udělování přídělu rádiových kmitočtů, udělování souhlasu k převodu práv vyplývajících z přídělu rádiových kmitočtů, přidělování volacích značek a identifikačních čísel a kódů, koordinace rádiových kmitočtů a kmitočtových pásem a kontrola využívání rádiového spektra. Úřad v rámci správy rádiového spektra odpovídá za jeho účelné využití. Úřad vede databázi přidělených rádiových kmitočtů, vydaných individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a vydaných přídělů rádiových kmitočtů, která obsahuje zejména čísla rozhodnutí, kterými byly rádiové kmitočty přiděleny, včetně doby, na kterou byly přiděleny. Databáze je veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup. Veřejný přístup není k údajům o rádiových kmitočtech přidělených Ministerstvu vnitra pro účely bezpečnosti státu, Policii České republiky pro účely bezpečnosti státu, Bezpečnostní informační službě, Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, Hasičskému záchrannému sboru České republiky a Ministerstvu obrany pro vojenské účely41 Správu rádiového spektra a správu účelného využívání rádiových kmitočtů vykonává Úřad v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a rady ze dne 7. 3. 2002 č. 676/2002/ES o předpisovém rámci pro politiku rádiového spektra v Evropském společenství (rozhodnutí o rádiovém spektru). Na celosvětové úrovni se využívání rádiového spektra řídí Radiokomunikačním řádem Mezinárodní telekomunikační unie ITU. Radiokomunikační řád ITU je v České republice aplikován Plánem přidělení 40

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 41 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 37 -

kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka)42, který určuje přidělení kmitočtových pásem jednotlivým radiokomunikačním službám. Na plán přidělení navazuje plán využití rádiového spektra, ve kterém Úřad stanoví technické parametry a podmínky využití rádiového spektra radiokomunikačními službami. Při kmitočtovém plánování vychází Úřad rovněž z právních předpisů Evropské komise a z rozhodnutí a doporučení Konference evropských správ pošt a telekomunikací (CEPT). V současné době se Úřad podílí v rámci správy rádiového spektra na celosvětově probíhajícím procesu přechodu ze zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. V případě České republiky je tento proces také sledován Evropskou komisí, která si za jeden ze základních cílů a přínosů digitalizace v členských státech EU stanovila uvolnění části rádiového spektra ve prospěch nových širokopásmových rádiových technologií. V souladu s Koncepcí rozvoje digitálního vysílání v České republice dostal Úřad za úkol vypracovat Technický plán přechodu ze zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (dále jen „TPP“). Vláda pak TPP schválila svým nařízením.43 TPP stanoví pravidla pro přechod zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, zejména lhůty, podmínky a způsob postupu při procesu rozvoje sítí elektronických komunikací pro zemské digitální televizní vysílání, včetně lhůt, podmínek a způsobu vypínání zemského analogového televizního vysílání. Podle aktuální verze TPP bude analogové televizní vysílání v České republice vypnuto k 11. 11. 2011, s výjimkou 2 regionů: Zlínska a Jesenicka, kde bude analogové vysílání kvůli technickým problémům ukončeno až k 30. 6. 2012. Přechod na digitální vysílání probíhá postupně po jednotlivých ucelených oblastech. V souvislosti s probíhajícím přechodem ze zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání zveřejňuje Úřad na svých internetových stránkách aktualizované mapy pokrytí digitálním televizním signálem, které zpracovává na základě výpočtů provedených podle postupů stanovených vyhláškou č. 163/2008 Sb., o stanovení pokrytí signálem zemského televizního vysílání, s použitím matematického modelu doporučeného Mezinárodní telekomunikační unií ITU-P.1546-2. Vzhledem k tomu, že se jedná o statistické metody výpočtu s využitím modelu terénu bez uvažování 42

Vyhláška č. 105/2010 Sb., o plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka). Nařízení vlády č. 161/2008 Sb., o technickém plánu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (nařízení vlády o technickém plánu přechodu). 43

- 38 -

zástavby a jiných překážek na povrchu terénu, je v některých oblastech reálné pokrytí televizním signálem rozdílné od pokrytí vypočteného. V oblastech kde není dostatečné pokrytí, provádí Úřad v rámci výkonu svých činností fyzická měření pokrytí jednotlivých obcí digitálním televizním signálem. Výsledky těchto měření i vyhodnocení, a z toho plynoucí závěry, jsou poté poskytnuty operátorům vysílacích sítí, kterým slouží jako podklady pro vyhodnocení potřeb dalšího dokrývání území digitálním televizním signálem. Na základě těchto měření již byly, v některých lokalitách s prokazatelně nevyhovujícím pokrytím, realizovány první malovýkonové opakovače digitálního signálu. Úřad také v souvislosti s vypínáním analogového televizního vysílání provádí množství šetření ohlášených případů na nekvalitní příjem digitálního televizního vysílání. Z výsledků těchto šetření však vyplývá, že ve většině případů je nekvalitní příjem digitálního televizního vysílání způsoben technickými problémy přijímacích zařízení těchto stěžovatelů. 4.3.1

Individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů Rádiové kmitočty lze využívat jen na základě individuálního oprávnění k využívání

rádiových kmitočtů (dále jen "oprávnění k využívání rádiových kmitočtů"), nestanoví-li zákon o elektronických komunikacích jinak. Není-li k využívání rádiových kmitočtů nezbytné udělit oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, Úřad stanoví podmínky k jejich využívání ve všeobecném oprávnění.44 Úřad udělí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů rozhodnutím. Učiní tak na základě písemné žádosti kterékoliv podnikající osoby zajišťující sítě elektronických komunikací nebo poskytující službu elektronických komunikací, nebo kterékoliv nepodnikající osoby. V případě udělení oprávnění nepodnikající osobě, však musí být zajištěno účelné využívání rádiových kmitočtů. Součástí písemné žádosti musí být též údaje o rádiových kmitočtech, které jsou požadovány, včetně jejich technických parametrů. Rozsah

požadovaných

údajů

stanovil

Úřad

opatřením

obecné

povahy

č. OOP/13/07.2005-1 ze dne 24. 6. 2005. Vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro rozhlasovou službu je podmíněno vydáním licence k provozování rozhlasového nebo televizního vysílání podle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

44

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 39 -

V případě úplné žádosti, rozhodne Úřad o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů bezodkladně. V případě využití rádiových kmitočtů vyhrazených pro zvláštní účely rozhodne ve lhůtě 6 týdnů od doručení úplné žádosti. Z důvodu výběrového řízení je Úřad oprávněn tuto lhůtu prodloužit, nejdéle však o 8 měsíců. Samostatnou kapitolu tvoří lhůty vyplývající z mezinárodních dohod týkajících se využívání rádiových kmitočtů nebo orbitálních pozic. Je-li více žadatelů o udělení oprávnění k využívání stejných rádiových kmitočtů, rozhodne úřad o udělení oprávnění podle pořadí došlých žádostí. Toto se neuplatní v případě žadatelů, kteří žádají o povolení provozu stanic amatérské radiokomunikační služby. Z pohledu teorie správního práva představuje vydání oprávnění k využívání rádiových kmitočtů individuální správní akt konstitutivní povahy, kterým se autoritativně zakládá příslušnému subjektu určité oprávnění. Právní účinky konstitutivního správního aktu působí tzv. ex nunc, tj. od okamžiku svého vzniku do budoucna.45 Z důvodu zajištění účelného využívání rádiových kmitočtů může Úřad omezit počet práv k využívání rádiových kmitočtů. Pokud tak učiní, vyhlásí výběrové řízení za účelem udělení práv k využívání takto omezených rádiových kmitočtů. Podmínky účasti ve výběrovém řízení a kritéria hodnocení stanoví Úřad v souladu s požadavky na účelné využívání rádiového spektra. Na výběrové řízení se přiměřeně použijí ustanovení o obchodní veřejné soutěži podle obchodního zákoníku. Na základě výsledků výběrového řízení rozhodne předseda Rady Úřadu o udělení přídělu rádiových kmitočtů žadateli nebo žadatelům, kteří nejlépe vyhověli všem podmínkám účasti ve výběrovém řízení. Platnost oprávnění k využívání rádiových kmitočtů je obvykle pět let. Na žádost držitele oprávnění, pokud tomu nebrání závažné skutečnosti (např. dodržení závazků vyplývající z mezinárodní smlouvy, kterou je ČR vázána), Úřad dobu platnosti oprávnění prodlouží, nejvýše však o dobu v oprávnění uvedenou. Doba platnosti může být prodloužena opakovaně. Pro jednorázové účely, které nelze v dostatečném předstihu předvídat, je Úřad oprávněn udělit krátkodobé oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Krátkodobé oprávnění se vydává na základě žádosti a doba jeho platnosti nesmí přesáhnout 1 měsíc. 45

Obdobně PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Doplněk, 2007. s. 278.

- 40 -

Před udělením krátkodobého oprávnění je žadatel povinen zaplatit jednorázový poplatek. Na udělení krátkodobého oprávnění se nevztahuje správní řád. Krátkodobé oprávnění se uděluje zejména k zajištění rádiové komunikace ochranného doprovodu významných osob, televizních a rozhlasových přenosů z nenadálých událostí a územně omezené rádiové komunikace při pořádání sportovních a kulturně – společenských akcí. Úřad přednostně rozhodne o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nezbytných k zajištění činnosti orgánů Ministerstva vnitra, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Policie České republiky, Vězeňské služby a justiční stráže České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky a jednotek požární ochrany, záchranné zdravotní služby a celních orgánů.46 Výjimku z režimu využívání rádiových kmitočtů na základě oprávnění k využívání rádiových kmitočtů respektive všeobecného oprávnění, pak tvoří kmitočtová pásma vyhrazena Ministerstvu obrany pro vojenské účely. Ta mohou být pro vojenské účely využívána bez rozhodnutí o udělení oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Na základě oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, nebo na základě všeobecného oprávnění lze provozovat pouze rádiová zařízení, která splňují technické požadavky pro přístroje, které stanoví zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, v platném znění a nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení, v platném znění. U každého rádiového zařízení, které má být v ČR uvedeno na trh a provozováno, musí být posouzena shoda. Postup posuzování shody v ČR je v současnosti zcela shodný s postupem ve všech členských státech EU. Do 31. 3. 2003 prováděl Úřad schvalování těchto zařízení (nesprávně zvané též „homologace“) s tím, že již od 1. 5. 2001 bylo postupně nahrazováno režimem posuzování shody. V souvislosti se sektorovou přílohou „Rádiová a telekomunikační koncová zařízení“ protokolu PECA, nabylo účinnosti ke dni 1. 5. 2004 ustanovení § 4 nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení, v platném znění (dále jen „nařízení vlády č. 426/2000 Sb.“). Tím se nařízení vlády č. 426/2000 Sb. dostalo zcela do souladu se směrnicí č. 1999/5/ES, o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových 46

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a změně některých zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 41 -

zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody (zvanou též směrnice R&TTE). Transpozicí příslušné směrnice do platné právní úpravy ČR, došlo k tomu, že odpovědnost za výrobek na českém trhu již není pouze záležitostí českých výrobců a dovozců, ale tuto odpovědnost může mít kterýkoliv subjekt sídlící na území EU. Pro úplnost je třeba uvést, že vysílací rádiová stanice, která byla uvedena na trh před 1. 4. 2003 a u které Úřad rozhodl o schválení rádiového zařízení, se považuje za rádiové zařízení, které splňuje požadavky nařízení vlády č. 426/2000 Sb. Vydání rozhodnutí o oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, prodloužení jeho platnosti nebo provedení jeho změny podléhá správním poplatkům.47 Za využívání rádiových kmitočtů je držitel oprávnění povinen podle § 24 zákona o elektronických komunikacích platit roční poplatky. Uvedené ustanovení zákona stanoví rozmezí vybíraného poplatku. Konkrétní výše a způsob výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů jsou stanoveny nařízením vlády.48 Při způsobu výpočtu výše poplatku se přihlíží k druhu radiokomunikační služby, povolenému vyzářenému výkonu, relativně zabrané šířce kmitočtového pásma, provozní oblasti a délce doby přidělení rádiového kmitočtu. Poplatky za využívání rádiových kmitočtů jsou příjmem státního rozpočtu a radiokomunikačního účtu. Radiokomunikační účet není součástí státního rozpočtu. Zřizovatelem a správcem Radiokomunikačního účtu je Úřad. Radiokomunikační účet slouží k úhradě efektivně a účelně vynaloženým nákladům, které vzniknou držitelům oprávnění v souvislosti se změnou oprávnění z důvodů dodržení závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána nebo z důvodu dodržení závazků vyplývajících z členství ČR v EU, NATO, či jiných mezinárodních organizacích, popřípadě z důvodu zajištění bezpečnosti státu. 4.3.2

Odborná způsobilost K obsluze vybraných druhů rádiových zařízení se vyžaduje odborná způsobilost

osob, které tato rádiová zařízení obsluhují. Odborná způsobilost se prokazuje platným průkazem odborné způsobilosti, který na základě úspěšně absolvované zkoušky vydává Úřad.

47 48

Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel.

- 42 -

Odborná způsobilost se vyžaduje k obsluze: radiotelefonních a radiotelegrafních vysílacích rádiových zařízení umístěných na palubách letadel a lodí zapsaných v leteckém, plavebním nebo námořním rejstříku České republiky radiotelefonních a radiotelegrafních pozemních vysílacích rádiových zařízení pohyblivé letecké a pohyblivé plavební služby radiotelefonních a radiotelegrafních pozemních vysílacích rádiových zařízení provozovaných v pásmu krátkých vln vysílacích rádiových zařízení amatérské radiokomunikační služby Náležitosti přihlášky a obecné podmínky pro vykonání zkoušky, druhy průkazů odborné způsobilosti a jejich dobu platnosti stanoví prováděcí právní předpis.49 4.4

Správa čísel číselných řad a kódů Úřad vykonává k zajištění správy a účelného využívání čísel, číselných řad a kódů,

adres a jmen, s výjimkou internetových adres, (dále jen „čísla“) správu čísel pro sítě a služby elektronických komunikací pomocí číslovacích plánů. Čísla z číslovacích plánů lze využívat jen na základě oprávnění k využívání čísel. Udělování oprávnění k využívání čísel se řídí: 1. zákonem o elektronických komunikacích, v jehož § 30 až 32 jsou stanoveny zásady pro vydávání oprávnění k využívání čísel a v § 36 jsou stanoveny zásady pro změnu, prodloužení, odnětí a pozbytí platnosti oprávnění k využívání čísel 2. vyhláškou č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací, ve znění vyhlášky č. 231/2008 Sb. a vyhlášky č. 267/2009 Sb. 3. nařízením vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění nařízení vlády č. 288/2007 Sb., nařízení vlády č. 162/2008 Sb. a nařízení vlády č. 228/2009 Sb. 4. závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodních organizacích (rozhodnutí Evropské komise, doporučení CEPT a ITU, normy ETSI) 49

Vyhláška č. 157/2005 Sb., o náležitostech přihlášky ke zkoušce k prokázání odborné způsobilosti k obsluze vysílacích rádiových zařízení, o rozsahu znalostí potřebných pro jednotlivé druhy odborné způsobilosti, o způsobu provádění zkoušek, o druzích průkazů odborné způsobilosti a době jejich platnosti.

- 43 -

Čísla podle číslovacích plánů lze využívat jen na základě oprávnění k využívání čísel. Úřad rozhodne o udělení oprávnění k využívání čísel kterémukoli podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací podle všeobecného oprávnění, anebo užívajícímu tuto síť nebo službu v souladu s podmínkami zajišťujícími účelné využívání čísel, a to na základě jeho žádosti podané Úřadu. V případě evropských harmonizovaných čísel Úřad rozhodne o udělení oprávnění též nepodnikající osobě, jejíž činnost odpovídá účelu, pro který jsou tato čísla vyhrazena. Pro přístup k neveřejným komunikačním sítím Úřad rozhodne o udělení oprávnění k využívání čísel osobě zajišťující tyto sítě.50 Držitel oprávnění k využívání čísel je povinen platit za právo využívat čísla poplatky. Výše poplatku se stanoví podle druhu čísla a druhu služby elektronických komunikací. Výši poplatků stanoví vláda nařízením.51

50

Český telekomunikační úřad: správa čísel a kódů [online] [cit. 2011-01-08 ]. Dostupné z: http://www.ctu.cz/pusobnost-ctu/sprava-cisel-a-kodu.html. 51

Nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel.

- 44 -

5

OCHRANA ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ Ochrana provozu elektronických komunikačních zařízení nebo sítí, popř. ochrana

poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb je dalším ze základních úkolů státní správy na úseku elektronických komunikací. Podle zákona o elektronických komunikacích můžeme ochranu elektronických komunikačních zařízení a sítí rozdělit do tří základních okruhů: povinnosti provozovatelů strojů, přístrojů a zařízení podmínky pro styk komunikačních vedení veřejné komunikační sítě s okolím ochranná pásma komunikačních zařízení a sítí 5.1

Povinnosti provozovatelů Za jedno z nejdůležitějších ochranných opatření můžeme považovat povinnost

provozovatelů strojů, přístrojů a zařízení (dále jen „zařízení“), jejichž provozováním vzniká vysokofrekvenční energie, zajistit, aby vysokofrekvenční energie těchto zařízení nezpůsobovala rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, popřípadě rušení

poskytování

služeb

elektronických

komunikací

nebo

provozování

radiokomunikačních služeb, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Rušením provozu se rozumí elektromagnetické rušení, které zhoršuje, znemožňuje nebo opakovaně přerušuje provoz elektronického komunikačního zařízení, sítě elektronických komunikací, popřípadě poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb.52 Tohoto ochranného opatření je realizováno zejména tím, že u každého rádiového a telekomunikačního koncového zařízení, které má být v ČR uvedeno na trh a provozováno, musí být posouzena shoda v souladu s nařízením vlády č. 426/2000 Sb. Komunikační zařízení musí také splňovat podmínky elektromagnetické kompatibility. 53 V praxi to znamená, že musí být odolné vůči vnějšímu elektromagnetickému poli.

52

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 53 Nařízení vlády č. 18/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility.

- 45 -

Dojde-li k rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb, je provozovatel rušícího zařízení povinen na své náklady provést vhodná ochranná opatření k zamezení rušení. 54 Ochranná opatření může provozovatel rušícího zařízení provést na své straně nebo na straně provozovatele rušeného zařízení. V případě, že tak neučiní, může provozovatel rušeného zařízení provést ochranná opatření sám, na náklady provozovatele rušícího zařízení. 5.2

Zjišťování zdrojů rušení Úřad v rámci své činnosti zjišťuje zdroje rušení provozu elektronických

komunikačních zařízení a sítí, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb. Při zjišťování zdrojů rušení postupuje Úřad v souladu s ustanovením § 100 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích. Ten ukládá Úřadu povinnost, postupovat v případě zjištění zdroje rušení obdobně podle § 114 téhož zákona. Z hlediska Legislativních pravidel vlády užití slova „obdobně“ znamená, že toto ustanovení se vztahuje na vymezené právní vztahy v plném rozsahu. V praxi to znamená, že v případě zjištění zdroje rušení, Úřad v prvém kroku vyzve podle § 114 zákona o elektronických komunikacích povinnou osobu, aby odstranila zjištěné rušení ve lhůtě do 1měsíce. Současně jí uloží povinnost bezodkladně písemně oznámit odstranění zjištěných nedostatků Úřadu. Teprve po selhání tohoto postupu přistupuje Úřad k uložení sankce podle příslušných paragrafů zákona o elektronických komunikacích. Výjimku tvoří případy, kdy rušení představuje bezprostřední a závažné ohrožení veřejného pořádku, bezpečnosti státu nebo zdraví a bezpečnosti osob nebo hrozí způsobení vážné hospodářské nebo jiné újmy ostatních podnikatelů v elektronických komunikacích nebo jiným osobám. V těchto případech vydá Úřad bezodkladně rozhodnutí o předběžném opatření k nápravě. V případě, že provozovatel rušícího zařízení neodstraní zdroj rušení ve lhůtě stanovené mu Úřadem, ve výzvě nebo předběžném opatření, rozhodne Úřad o odstranění zdroje rušení. Pokud provozovatel rušícího zařízení není znám, nebo je prokazatelně nedosažitelný, provedou odstranění zdroje rušení osoby pověřené Úřadem, které jsou za tímto účelem, podle § 100 odst. 12 zákona o

54

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 46 -

elektronických komunikacích, oprávněny v nezbytném rozsahu vstupovat nebo vjíždět na cizí nemovitosti, na nichž jsou zdroje rušení umístěny. Na základě zkušeností, které jsem při výkonu státní inspekce radiokomunikací v souvislosti se zjišťováním zdrojů rušení získal, považuji uložení povinnosti Úřadu postupovat při zjišťování těchto zdrojů v souladu s ustanovením § 114 zákona o elektronických komunikacích za neefektivní. Pokusím se uvést okolnosti, které mě k tomuto názoru vedou. Jak se dočteme již v Důvodové zprávě k předkládanému zákonu o elektronických komunikacích, je záměrem předkladatele implementace směrnice 2002/20/ES,55 kdy má § 114 výslovně stanovit postup, podle kterého Úřad před uložením pokuty nebo jiné sankce za porušení vyjmenovaných povinností vyzve dotčený subjekt k nápravě v přiměřené lhůtě.

56

Mezi tyto povinnosti patří mimo jiné, povinnosti stanovené

všeobecným oprávněním nebo oprávněním k využívání rádiových kmitočtů. V praxi se tak běžně stává, že zejména podnikatelské subjekty, které při své činnosti provozují rádiová zařízení, ať již na základě všeobecného oprávnění nebo oprávněním k využívání rádiových kmitočtů, vědomě povinnosti v těchto oprávněních uvedená porušují. Činí tak za účelem dosažení většího zisku, kdy využívají buď nepovolených vysílacích výkonů rádiových zařízení, čímž zvětší dosah těchto rádiových zařízení a tím i obsluhované území na kterém poskytují své služby, nebo například provozem rádiových zařízení v jiných kmitočtových úsecích, které jsou sice přiděleny předmětné službě, ale jsou omezeny například tím, že jsou určeny pouze pro použití uvnitř budov. Tyto subjekty, tak většinou činí zcela záměrně, neboť si jsou vědomy, že jim nehrozí žádné sankční opatření. Úřad v případě zjištění zdroje rušení vydává v prvé fázi výzvu k odstranění zdroje rušení, a pokud tuto výzvu povinná osoba splní, nepřichází již žádná sankce. Bohužel se ukazuje, že implementovat právo vyspělých Evropských států do našeho právního systému lze snadno, ale implementovat odpovědné chování našim občanům půjde daleko hůř. 55

Podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2002/20/ES, pokud vnitrostátní regulační orgán zjistí, že podnik neplní jednu nebo více podmínek obecného oprávnění, práv na užívání nebo zvláštních povinností uvedených v čl. 6 odst. 2, oznámí tato zjištění danému podniku a poskytne mu přiměřenou možnost, aby vyjádřil své názory nebo napravil případná porušení do jednoho měsíce po oznámení, nebo v kratší lhůtě dohodnuté s podnikem, nebo v případě opakovaného porušení ve lhůtě stanovené vnitrostátním regulačním orgánem, nebo v delší lhůtě, o které rozhodne vnitrostátní regulační orgán. Podle dalších ustanovení této směrnice (čl. 10 odst. 3), jestliže dotyčný podnik nenapraví porušení ve lhůtě uvedené v odstavci 2, přijme příslušný orgán odpovídající a přiměřená opatření, aby zajistil plnění podmínek a povinností. 56 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 127/2005 Sb.

- 47 -

V této souvislosti bych navrhoval provést úpravu zákona tak, aby Úřad i v případě zjištění zdroje rušení, které bylo způsobeno porušením výše uvedených povinností, mohl povinným subjektům za tato provinění ukládat příslušné sankce a to bez ohledu na to, zda splní výzvu k odstranění zdroje rušení či nikoliv. Tato má úvaha vychází i ze skutečnosti, že v případě, že rušení nastalo nepředvídatelnou poruchou zařízení, může se podnikatelský subjekt z uložení sankčního opatření vyvinit v souladu s ustanovením § 119 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. V rámci své činnosti Úřad přednostně zjišťuje rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí Ministerstva obrany a ozbrojených sil České republiky, Ministerstva vnitra, Bezpečnostní informační služby, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, zdravotnické záchranné služby, celních orgánů a Vězeňské služby a justiční stráže České republiky. Specifickým případem rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí,

poskytování

služeb

elektronických

komunikací

nebo

provozování

radiokomunikačních služeb, který Úřad řeší ve spolupráci se stavebním úřadem, je rušení způsobené elektromagnetickým stíněním nebo odrazy elektromagnetických vln stavbami nebo činnostmi souvisejícími s prováděním stavby. V případě vzniku rušení je provozovatel elektronických komunikačních zařízení a sítí, podnikatel poskytující službu elektronických komunikací nebo provozovatel radiokomunikačních služeb, jehož provoz je rušen, povinen vyzvat vlastníka nebo stavebníka dotčené stavby k uzavření dohody o vhodných opatřeních k odstranění tohoto rušení. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o způsobu odstranění rušení na návrh jedné ze stran a po projednání s Úřadem příslušný stavební úřad podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Náklady na odstranění rušení stavbami nese vlastník dotčené stavby, v případě rušení činnostmi v souvislosti se stavbou stavebník.57 Úřad je v těchto řízeních technickým garantem podkladů pro rozhodování stavebního úřadu. V rámci těchto řízení provádí technická měření rušených rádiových signálů, vydává stanoviska a podklady (výsledky měření s posouzením vlivu stavby na případné rušení), na základě kterých stavební úřad rozhoduje. 57

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 48 -

Jelikož se v praxi ukázalo, že v jednotlivých konkrétních případech jsou rozhodovací pravomoci stavebního úřadu podle stavebního zákona nedostatečné a neefektivní, umožnil zákonodárce, aby v případech, kdy rozhodnutí stavebního úřadu není vzhledem k povaze věci v jeho působnosti, přenesl rozhodovací pravomoc o způsobu odstranění rušení na Úřad. Obvykle se v těchto případech jedná o rušení příjmu televizních signálů. Úřad v těchto řízeních uloží rozhodnutím vlastníku nemovitosti, která způsobuje rušení, zajistit na své náklady příjem rušených televizních signálů. Podle podmínek konkrétního případu lze tento rušený příjem zajistit, buď jiným technickým prostředkem (např. satelitní příjem, televizní kabelový rozvod, MMDS, apod.), nebo příjmem požadovaných televizních signálů z jiného vysílacího stanoviště. 5.3

Styk komunikačních vedení veřejné komunikační sítě s okolím V rámci zajištění ochrany komunikačních vedení veřejné komunikační sítě zákon

upravuje styk těchto vedení s okolím, především s jinými infrastrukturními sítěmi. Ve svých ustanoveních umožňuje komunikačnímu vedení veřejné komunikační sítě křížit energetická, vodovodní, kanalizační a jiná vedení, zásobárny přírodních vod, území chráněná podle zvláštních právních předpisů, dráhy, pozemní komunikace, vodní a jiná díla a jejich ochranná pásma nebo se jich jinak dotknout. Při křížení je třeba dbát ochrany životního prostředí a zajistit, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Současně platí i opačný princip. Stavebníci staveb, vodohospodářských děl nebo zařízení, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi, jsou povinni v rámci řízení podle stavebního řádu doložit žádost o vydání příslušného rozhodnutí vyjádřením provozovatele veřejné komunikační sítě o existenci nadzemních nebo podzemních vedení komunikačních sítí ve staveništi.58 Na základě těchto vyjádření, pak stavební úřad ve svých rozhodnutích stanoví konkrétní podmínky k ochraně vedení veřejných komunikačních sítí. Osoby, které budou provádět stavební práce, jsou povinny provést opatření, aby nedošlo k poškození vedení komunikační sítě. To se týká i provádění hluboké orby na zemědělských pozemcích, zemních prací a terénních úprav.

58

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 49 -

5.4

Ochranná pásma Ochranné pásmo má za účel chránit stavbu, zařízení nebo pozemek před

negativními vlivy okolí, nebo obráceně chrání okolí stavby či zařízení nebo pozemky před jejich negativními účinky. Ochranným pásmem se tedy rozumí přesně ohraničené území, v němž je zakázána nebo omezena jiná činnost než ta, pro kterou bylo toto území na základě územního rozhodování vymezeno. Činnosti třetích osob v ochranném pásmu pak podléhají souhlasu vlastníka takto chráněné stavby, zařízení nebo pozemku. Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která poruší zákaz k provádění činností v ochranném pásmu, se dopustí správního deliktu dle § 118 zákona o elektronických komunikacích. V případě, že zákaz poruší fyzická osoba, dopustí se tím přestupku dle § 120 téhož zákona. V řízeních o ochranných pásmech nadzemního komunikačního vedení, rádiového zařízení a rádiového směrového spoje je Úřad dotčeným správním úřadem. Procesní postavení úřadu v řízeních o ochranném pásmu vymezuje ustanovení § 136 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. V rámci těchto řízení vydává Úřad podle § 149 téhož zákona, závazná stanoviska, jejichž účelem je v případě potřeby korigovat parametry ochranného pásma navrženého vlastníky komunikačních zařízení tak, aby byl zachován nutný rozsah ochrany těchto komunikačních zařízení a přitom bylo co nejvíce šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu těchto komunikačních zařízení. 5.4.1

Ochranné pásmo komunikačního vedení Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní

moci rozhodnutí o umístění stavby vydaného podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení činí 1,5 m po stranách krajního vedení. V ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení je zakázáno bez souhlasu jeho vlastníka provádět zemní práce nebo terénní úpravy, zřizovat stavby či umisťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení a vysazovat trvalé porosty. Činnosti v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k tomuto vedení, nebo které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, je možné vykonávat jen po předchozím souhlasu vlastníka

- 50 -

vedení.

59

Podzemním komunikačním vedením se rozumí kabelové vedení, včetně

kabelových souborů a zařízení uložených pod povrchem země a kabelových rozvaděčů umístěný nad úrovní terénu. Ochranné pásmo nadzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o ochranném pásmu vydaném podle stavebního zákona. Parametry tohoto ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka tohoto vedení příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků

nemovitostí

nacházejících

se

v ochranném

pásmu

nadzemního

komunikačního vedení. Nadzemním komunikačním vedením se rozumí drátové, kabelové nebo bezdrátové vedení včetně souvisejícího elektronického komunikačního zařízení, postavené nad zemí, vně nebo uvnitř budov. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě podzemního komunikačního vedení jsou parametry ochranného pásma stanoveny přímo zákonem o elektronických komunikacích a samotné ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení pak automaticky vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení. Naopak v případě zřízení ochranného pásma nadzemního komunikačního vedení, rádiového zařízení a rádiového směrového spoje, probíhá řízení o ochranném pásmu pouze na základě návrhu vlastníka nadzemního komunikačního vedení, rádiového zařízení nebo rádiového směrového spoje. V návrhu vlastník těchto zařízení stanoví konkrétní parametry ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany těchto zařízení. Samotné rozhodnutí o ochranném pásmu pak stavební úřad vydává zpravidla současně s územním rozhodnutím o umístění stavby, lze jej však vydat i samostatně. 5.4.2

Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje vzniká dnem

nabytí právní moci rozhodnutí o ochranném pásmu vydaném podle stavebního zákona. Parametry těchto ochranných pásem, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka těchto zařízení a spojů příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu rádiového zařízení a rádiového směrového spoje.60 59

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 60 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 51 -

6

VÝKON STÁTNÍ KONTROLY ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ Kontrola je definována jako činnost spočívající v pozorování nějakého objektu,

zejména jeho chování či jednání, konstatování zjištěného stavu a porovnání tohoto stavu a porovnání tohoto zjištění se stavem předepsaným. Na tomto základě pak bývají ukládaná opatření k nápravě. V literatuře bývá kontrola, která je vykonávána vůči služebně, instančně, ani jinak nepodřízeným subjektům, označována jako správní dozor.61 Výkon statní kontroly elektronických komunikací můžeme řadit k základním činnostem Úřadu. Zmocnění k výkonu státní kontroly nalezneme v § 108 odst. 1 písm. m) zákona o elektronických komunikacích, který ji zahrnuje do působnosti Úřadu. Práva a povinnosti Úřadu při výkonu státní kontroly elektronických komunikací, pak stanoví ustanovení § 113 téhož zákona. Při výkonu státní kontroly postupují zaměstnanci Úřadu podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“), nestanoví-li zákon o elektronických komunikacích jinak. Předmětem této kontroly je zejména kontrola plnění povinností a podmínek stanovených zákonem o elektronických komunikacích, prováděcími právními předpisy, opatřeními obecné povahy, rozhodnutími a rozhodnutími o ceně vydanými na základě tohoto zákona. Obzvláště specifickou kontrolou je kontrola využívání rádiových kmitočtů. Při výkonu státní kontroly elektronických komunikací jsou pověřené osoby povinny prokazovat se zvláštním průkazem k výkonu státní kontroly elektronických komunikací, jehož přesný vzhled stanoví prováděcí právní předpis.62 Přestože Úřad vykonává státní kontrolu na celém úseku elektronických komunikací, v této práci se zaměřím na dva specifické druhy kontroly, kterými jsou kontrola využívání rádiových kmitočtů a kontrola cen. 6.1

Kontrola využívání rádiových kmitočtů Při kontrole využívání rádiových kmitočtů pověřené osoby úřadu zjišťují

dodržování technických parametrů a dalších podmínek stanovených ve všeobecném oprávnění nebo v individuálním oprávnění k využívání rádiových kmitočtů.63

61 62

VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2008. s. 361. Vyhláška č. 159/2005 Sb., kterou se stanoví vzor průkaz k výkonu státní kontroly elektronických komunikací.

- 52 -

Jedním z nástrojů Úřadu při kontrole využívání rádiových kmitočtů je jejich monitorování. Úřad je zmocněn podle § 113 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích vykonávat toto monitorování i bez předchozího upozornění osob využívajících rádiové kmitočty, které mají být monitorovány. Právě v tomto případě plní zákon o elektronických komunikacích funkci předpisu lex specialis a má přednost před zákonem o státní kontrole, který vládne pouze obecnými záležitostmi lex generalis. Zákon o státní kontrole totiž stanoví jako jednu ze základních povinností kontrolních pracovníků při výkonu státní kontroly, vždy předem oznámit kontrolované osobě zahájení výkonu státní kontroly. Při kontrole využívání rádiových kmitočtů monitorováním Úřad kontroluje dodržování zákonných podmínek pro využívání těchto rádiových kmitočtů, mezi které patří například povinnost provozovatelů rádiových stanic používat při vysílání volací značky. Předmětem kontroly však může být už i samotné využívání těchto přidělených rádiových kmitočtů. Jednou ze zákonem stanovených podmínek, na základě které může Úřad rozhodnout o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, je ta skutečnost, že držitel oprávnění nevyužívá přidělené kmitočty nepřetržitě po dobu 6 měsíců nebo opakovaně přerušil využívání přidělených kmitočtů na souhrnnou dobu 12 měsíců v průběhu 2 let anebo je využíval k jiným účelům, než pro které mu byly přiděleny. Je zcela zřejmé, že oznámení zahájení výkonu této specifické kontroly kontrolované osobě předem, by bylo zcela kontraproduktivní a neúčelné. V souvislosti s monitorováním rádiových kmitočtů je kontrolním pracovníkům Úřadu podle § 113 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích přiznáno oprávnění, na základě kterého se mohou při provádění kontroly využívání rádiových kmitočtů monitorováním, pokud je to nezbytné pro identifikaci osob využívajících rádiových kmitočtů, seznamovat s obsahem přenášených zpráv. Kontrolní pracovníci však nemohou obsah těchto zpráv sdělovat jiným osobám než odesílateli nebo adresátovi přenášených zpráv, popřípadě jimi zmocněnému zástupci. Také musí zajistit, aby nebylo umožněno jiným osobám získat informace o obsahu přenášených zpráv, ať už přímo nebo zprostředkovaně.

63

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

- 53 -

Seznamovat se s obsahem zpráv z důvodu identifikace osob, které využívají rádiové kmitočty, je závažným zásahem do jejich práv na soukromí, které garantuje Listina základních práv a svobod. Vzhledem k tomu ho lze provádět pouze na základě zákonného zmocnění, které tuto možnost omezuje pouze na nezbytnost identifikace. V ostatních případech, kdy není potřeba identifikace osob, se musí kontrola omezit na pouhé monitorování rádiových kmitočtů bez odposlechu přenášených zpráv. Výkon státní kontroly elektronických komunikací zajišťuje Úřad zejména formou činnosti oddělení státní kontroly na oblastních odborech. Kontrola využívání rádiových kmitočtů monitorováním je v současné době zajišťována nově vybudovaným Automatizovaným systémem monitorování kmitočtového spektra (dále jen „ASMKS“), který je účinným nástrojem při výkonu správy rádiového spektra. ASMKS se skládá ze dvou stacionárních obsluhovaných monitorovacích stanic umístěných v Karlovicích a v Tehově, které současně plní funkci řídících stanovišť, dále devíti neobsluhovaných monitorovacích stanic, které byly za účelem co největšího pokrytí území umístěny v následujících lokalitách: České Budějovice – Větrník, Plzeň – Doubravka, Liberec – Žulový vrch, Karlovy Vary – Krudum, Ústí nad Labem – Vlčí hora, Hradec Králové – Poběžovice, Jihlava – V Horách, Brno – Přední kout, Ostrava – Prašivá, a ze stacionární neobsluhované zaměřovací stanice Praha – Sedlec. Součástí ASMKS jsou i mobilní monitorovací stanice. V rámci tohoto systému Úřad disponuje špičkovou měřicí technikou, jejímž prostřednictvím je schopen provádět monitorování rádiového spektra na území celé České republiky v kmitočtovém pásmu do 3 GHz, současně provádět zaměřování a dohledávání rušících rádiových zařízení v pásmu od 20 ~ 1300 MHz, a na základě stížností na rušení radiokomunikačních zařízení a sítí provádět místní šetření v pásmu do 40 GHz. Při výkonu státní kontroly na úseku radiokomunikací Úřad provádí zejména tyto činnosti: kontrolu

dodržování

technických

parametrů

kmitočtů,

stanovených

v individuálním nebo všeobecném oprávnění, které mohou nepříznivě ovlivnit nebo rušit jiné legální uživatele kmitočtového spektra monitorování spektra zaměřené na legalitu jeho využívání; zaměřování a identifikace nepovolených vysílacích rádiových stanic

- 54 -

řešení případů rušení povolených radiokomunikačních služeb a zastínění rádiových signálů stavbami a odrazy od staveb, včetně stížností na rušení ze zahraničí zaměřování zdrojů rušení a nežádoucího vyzařování kontroly vyzařování sítí elektronických komunikací (např. TKR, STA) zjišťování časového využití přidělených kmitočtů veškerá měření pro potřebu kmitočtového plánování: obsazenost kmitočtů a kmitočtových pásem, kontrola dosahu (pokrytí) povolených vysílačů, měření intenzity elektromagnetického pole při vzniku rušení povolených kmitočtů, kontrola dodržování dalších podmínek stanovených ve vydaných rozhodnutích Úřadu kontroly předepsané odborné způsobilosti obsluhy vysílacích rádiových zařízení kontroly dodržení podmínek stanovených pro podnikatele v elektronických komunikacích (obecné podmínky podle § 8 a oznámení podnikání podle § 13) kontroly dodržení podmínek stanovených pro provozování přístrojů (tj. rádiových zařízení a koncových telekomunikačních zařízení) Při výkonu státní kontroly jsou kontrolní pracovníci povinni, v souladu se zákonem o státní kontrole, vždy přesně zjistit skutečný stav věci. Ten musí prokázat doklady a kontrolním zjištěním, které vždy zapisují do protokolu o kontrole. Protokol o kontrole slouží k úřednímu vyjádření kontrolního zjištění. Zákon o státní kontrole přesně stanoví taxativní výčet náležitostí, které musí protokol obsahovat a od nichž by se kontrolní pracovníci při jeho sepisování neměli odchýlit. Patří mezi ně označení kontrolního orgánu, jakož i kontrolních pracovníků na kontrole zúčastněných, označení kontrolované osoby, označení místa a času provedení kontroly, předmětu kontroly, vlastní kontrolní zjištění, označení dokladů a ostatních materiálů, o které se kontrolní zjištění opírá. Pokud došlo k zjištění nedostatků, musí tento protokol obsahovat i označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny. Vypracovaný protokol podepisují kontrolní pracovníci, jejichž povinností je seznámit kontrolované osoby s jeho obsahem a předat jim stejnopis tohoto protokolu. - 55 -

Seznámení se s protokolem a jeho převzetí potvrzují kontrolované osoby svým podpisem. V případě, že kontrolovaná osoba nebo osoba oprávněná jednat za kontrolovanou osobu, není v době kontroly fyzicky přítomna, předají kontrolní pracovníci jeden stejnopis osobě, která tuto osobu zastupuje a byla kontrole fyzicky přítomná a další stejnopis zašlou přímo kontrolované osobě (fyzická osoba), nebo osobě, která je oprávněna za kontrolovanou osobu jednat (právnická osoba). V případě, že se kontrolovaná osoba odmítne seznámit se skutečnostmi uvedenými v protokolu o kontrole, nebo toto seznámení s protokolem odmítne potvrdit podpisem, je potřeba tuto skutečnost vyznačit přímo v protokolu. Pokud tak kontrolovaná osoba učiní, má to za následek ztrátu oprávnění uplatnit námitky proti protokolu. Chce-li kontrolovaná osoba vyjádřit svůj nesouhlas s kontrolním zjištěním, využije k tomu institut tzv. námitek. Námitky proti protokolu musí podat písemně, řádně zdůvodněné a to ve lhůtě do pěti dnů ode dne seznámení se s protokolem, pokud příslušný kontrolní pracovník nestanovil pro podání námitek lhůtu delší. V řízení o námitkách postupuje Úřad podle příslušných ustanovení zákona o státní kontrole. Ten stanoví, že o námitkách rozhoduje nejdřív sám kontrolní pracovník, a to v případě, že jim v plném rozsahu vyhoví. Pokud však sám těmto námitkám v plném rozsahu nevyhoví, předloží tyto námitky do sedmi dnů od jejich doručení vedoucímu kontrolního orgánu, který potom o těchto námitkách rozhodne s konečnou platností. Proti rozhodnutí o námitkách není přípustný opravný prostředek. V případě, že bude do tří měsíců od doručení námitek zahájeno správní řízení o uložení sankce nebo opatření v přímé souvislosti se skutečností obsaženou v protokolu, může kontrolní pracovník nebo vedoucí kontrolního orgánu rozhodnout, že se námitky vyřídí v rámci tohoto správního řízení a to v odůvodnění příslušného rozhodnutí. Při výkonu státní kontroly elektronických komunikací je Úřad současně i příslušným orgánem, který ve své působnosti činí opaření k nápravě zjištěného stavu. V případě zjištění nedostatků vyzve Úřad v souladu s ustanovením § 114 zákona o elektronických komunikacích povinnou osobu, aby zjištěné nedostatky odstranila ve lhůtě do 1 měsíce od doručení výzvy k odstranění nedostatků, přičemž jí zároveň uloží povinnost tuto skutečnost bezodkladně po odstranění zjištěných nedostatků písemně oznámit Úřadu. V případě, že tak neučiní, nastupují sankční opatření, která lze podle zákona o elektronických komunikacích této kontrolované osobě uložit. Pokud však - 56 -

porušení povinností a podmínek zjištěných při kontrolní činnosti představuje bezprostřední a závažné ohrožení veřejného pořádku, bezpečnosti státu nebo zdraví a bezpečnosti osob nebo hrozí způsobení vážné hospodářské nebo jiné újmy, vydá Úřad bezodkladně rozhodnutí o předběžném opatření k nápravě. V souvislosti s ustanovením § 114 zákona o elektronických komunikacích jsem již obsáhle psal v oddílu Zjišťování zdrojů rušení, přesto si ani zde neodpustím malou poznámku. Pokud tento paragraf má být implementací směrnice 2002/20/ES, pak tato v příslušných článcích hovoří pouze o „podniku“ (dá se tedy předpokládat, že jde o podnikatelský subjekt), kdežto ustanovení §114 postupy uvedené v této směrnici rozšiřuje na všechny povinné subjekty, které musí plnit podmínky nebo zvláštní povinnosti uvedené v § 114. Tím se dle mého názoru podstatně mění účel implementované právní úpravy. 6.2

Kontrola cen V souladu s ustanovením § 113 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích

vykonává Úřad státní kontrolu cen, která spočívá a) ve zjišťování, zda prodávající nebo kupující neporušují ustanovení tohoto zákona nebo rozhodnutí o ceně vydané Úřadem b) v ověřování správnosti předkládaných podkladů pro potřeby vyhodnocování vývoje cen, regulace cen a pro řízení o porušení ustanovení tohoto zákona nebo rozhodnutí o ceně vydané Úřadem Úřad má povinnost v rámci výkonu cenové regulace v oblasti elektronických komunikací sledovat a vyhodnocovat vývoj úrovně cen. Za tímto účelem je oprávněn od povinných subjektů vyžadovat potřebné podklady, které v rámci kontrolní činnosti ověřuje. Kontroly v oblasti cen, které Úřad v rámci své činnosti provádí, mohou být zaměřeny na: -

kontrolu plnění povinností souvisejících s regulací cen podniku s významnou tržní silou

-

kontrolu vstupních údajů pro výpočet regulovaných cen

-

ověření kalkulace cen za šíření digitálního televizního vysílání, které jsou zveřejněny v maloobchodních podmínkách dvou podnikatelů poskytujících službu šíření televizního vysílání

- 57 -

-

ověření plnění povinnosti podle § 55 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, zda velkoobchodní ceny za přenositelnost čísla jsou nákladově orientované

-

ověření vstupů do cenového modelu pro stanovení maximálních cen za zpřístupnění a kolokaci

-

ověření správnosti podkladů pro stanovení příspěvků na účet univerzální služby

-

ověření správnosti podkladů pro stanovení ceny za terminaci a ordinaci v pevném místě metodou LRIC (Long Run Incremental Cost)64 V případě kontroly cen je důležité upozornit na to, že kontrolní proces a proces

správního rozhodování jsou dvě odlišná řízení. Pokud Úřad na základě výsledku kontroly povede správní řízení o uložení sankce, může výsledky kontroly použít pouze jako jeden z důkazů, který sám o sobě nemůže nahradit dokazování, které musí být provedeno postupem stanoveným správním řádem. 6.3

Správní delikty Porušování správních norem na úseku elektronických komunikací je podle své

povahy postihováno jako správní delikt a v případě, že se jedná o čin zvláště společensky škodlivý, jako trestný čin. Správní delikty na úseku elektronických komunikací projednává Úřad. V souvislosti s porušením právních povinností ukládá Úřad pokuty. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu. Úřad též pokuty vybírá a vymáhá. Pojem správního deliktu není obecně legálně definován. Obvykle je takto označováno protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem a správní orgány za něj ukládají sankce obsažené v zákonech z oblasti správního práva.65 Správní delikty pak můžeme dělit na správní delikty právnických osob, smíšené správní delikty, kdy se protiprávního jednání dopouští právnická osoba, resp. fyzická osoba, která je oprávněna k výkonu určité činnosti, nejčastěji podnikání, a správní delikty fyzických osob, ty označujeme jako přestupky. Jednotlivé správní delikty na úseku elektronických komunikací jsou rozděleny do dvou kategorií. V § 118 zákona o elektronických komunikacích jsou uvedeny Správní 64 65

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2009. Praha: Český telekomunikační úřad, 2009. s. 40. Obdobně. HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 417.

- 58 -

delikty právnických a podnikajících fyzických osob a v § 120 téhož zákona jsou uvedeny Přestupky. V případě správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob zákon o elektronických komunikacích rozlišuje, zda k protiprávnímu jednání právnických a podnikajících fyzických osob došlo v souvislosti s podnikáním v elektronických komunikacích.

Za správní delikty uvedené v § 118 zákona o elektronických

komunikacích uloží Úřad pokutu, u které je podle konkrétních skutkových porušení zákona stanovena max. výše na 2 000 000,- Kč, 10 000 000,- Kč a 20 000 000,- Kč. V případě správních deliktů právnických osob a podnikajících fyzických osob se nevyžaduje zavinění, jde o objektivní odpovědnost. V případě, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které na ni bylo možno vyžadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila, za správní delikt neodpovídá. K zániku odpovědnosti za správní delikt dochází v subjektivní lhůtě 3 let, od okamžiku kdy se Úřad o spáchání deliktu dozvěděl, nejpozději pak odpovědnost zaniká v objektivní lhůtě 10 let od jeho spáchání. Správní delikty fyzických osob nepodnikajících a fyzických osob podnikajících, pokud jejich protiprávní jednání nesouviselo s jejich podnikatelskou činností, řeší Úřad jako přestupky. V řízeních o přestupcích postupuje úřad podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Za přestupky uvedené v § 120 zákona o elektronických komunikacích uloží Úřad pokutu do 100 000,- Kč. V případě spáchání přestupku se vyžaduje zaviněné jednání, přičemž není-li stanoveno jinak, postačí zavinění z nedbalosti. V případě porušení stejné povinnosti v průběhu 2 let může Úřad uložit pokutu ve výši dvojnásobku horní sazby pokuty, která je stanovena v § 118 a § 120 zákona o elektronických komunikacích. Za tímto účelem má Úřad zákonné zmocnění vést evidenci pravomocných rozhodnutí o pokutách. Možnost uchovávat údaje o pravomocných rozhodnutích o pokutách je omezena lhůtou 4 let. Po uplynutí této lhůty musí být údaje zlikvidovány.

- 59 -

7

ROZHODOVÁNÍ ÚČASTNICKÝCH SPORŮ Z důvodu ochrany uživatelů služeb elektronických komunikací byla zákonem o

elektronických komunikacích Úřadu svěřena pravomoc rozhodování účastnických sporů. V souladu s ustanovením § 129 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje Úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnosti na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé. Řízení Úřad zahajuje na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. Na základě novelizace zákona o elektronických komunikacích rozhoduje Úřad tyto spory i v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost nebo účastníka, popřípadě uživatele došlo ke změně na jinou osobu, a to zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, či přistoupení k závazku. Účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací má právo uplatnit reklamaci na poskytovanou veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo na vyúčtování ceny za poskytnutou službu. Reklamaci je oprávněn uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 2 měsíců ode dne vadného poskytnutí služby, jinak právo zanikne. Nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací podané reklamaci, je účastník, popřípadě uživatel, oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace. Návrh podá bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace. Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Podání návrhu na řešení účastnických sporů podléhá správnímu poplatku. Při řešení sporu vzniklého mezi podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací a účastníkem, popřípadě uživatelem této služby postupuje Úřad podle ustanovení § 141 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Výsledkem provedeného sporného řízení je rozhodnutí. Proti rozhodnutí, které bylo vydáno v prvním stupni správního řízení, má účastník řízení právo podat rozklad. Rozklad se podává do 15 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí u správního orgánu, který toto rozhodnutí vydal. O rozkladu rozhoduje předseda Rady Úřadu. Proti rozhodnutí o rozkladu se nelze dále odvolat.

- 60 -

Pravomocná rozhodnutí

předsedy Rady Úřadu o rozkladu, podanému proti rozhodnutí Úřadu, jsou přezkoumatelná soudy v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu. V úvodu kapitoly bylo zmíněno, a jistě to bylo i záměrem zákonodárce, že rozhodování účastnických sporů Úřadem má zajistit určitou míru ochrany uživatelů služeb elektronických komunikací. V případě sporu je totiž účastník, respektive uživatel služby ve zcela nerovném postavení, protože veškeré technické prostředky, které by mohly potvrdit jeho tvrzení, jsou ve vlastnictví druhé strany sporu, tzn., disponuje jimi poskytovatel veřejných služeb elektronických komunikací. Pro účastníka, respektive uživatele služby je pak v případě sporu těžké unést důkazní břemeno. A právě Úřad může v rámci rozhodování účastnických sporů uložit poskytovatelům veřejných služeb elektronických komunikací povinnost předložení dokladů, resp. provést místní šetření za účelem získání důkazů pro rozhodnutí, tak aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a na základě něj rozhodnout. V současné době však dochází k tomu, že návrhy na řešení účastnických sporů podávají zejména poskytovatelé veřejných služeb elektronických komunikací, respektive jiné osoby, na které poskytovatelé služeb postoupily své pohledávky. Předmětem těchto sporů je spor o zaplacení ceny za služby. Nejlépe tuto skutečnost dokumentuje statistika rozhodování uživatelských sporů u Úřadu. V roce 2009 rozhodoval Úřad 107 064 účastnických sporů. Z toho bylo zahájeno celkem 101 682 správních řízení. Ve sledovaném období bylo vydáno celkem 72 462 rozhodnutí ve věci. Z tohoto počtu bylo 71 931 rozhodnutí ve věci týkající se sporů o zaplacení ceny za služby (peněžité plnění). O námitce proti vyřízení reklamace na poskytnutou službu a o námitce proti vyřízení reklamace na vyúčtování ceny za službu vydal Úřad 431 rozhodnutí, z toho 314 rozhodnutí o námitce proti vyřízení reklamace na vyúčtování cen za služby.66 Z výše uvedených čísel je zcela zřejmý trend, kterým směrem se rozhodování účastnických sporů ubírá. V této souvislosti se již také ozývají hlasy, zda má Úřad mít v působnosti rozhodování těchto sporů, nebo tuto rozhodovací pravomoc přenést na obecné soudy. Dle mého názoru by stálo za zvážení, jakým způsobem upravit platnou legislativu tak, aby Úřad řešil pouze ty spory, při jejichž řešení může přispět k ochraně účastníků, respektive uživatelů služeb elektronických komunikací, a řešení sporů, jejichž předmětem je peněžité plnění přenést na soudy. V případě řešení těchto sporů totiž není potřeba odborných znalostí Úřadu. 66

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2009. Praha: Český telekomunikační úřad, 2009. s. 40.

- 61 -

8

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Úřad v rámci své působnosti dané zákonem o elektronických komunikacích

a vyplývající z jeho odborných činností, zajišťuje mezinárodní aktivity ve věcech elektronických komunikací v řadě mezinárodních vládních i nevládních organizacích. Úřad se účastní významných zasedání v rámci orgánů Mezinárodní telekomunikační Unie, Evropské

unie,

Severoatlantické

aliance,

Evropské

konference

správ pošt

a telekomunikací, Evropského ústavu pro telekomunikační normy. Kromě účasti zástupců Úřadu na akcích evropských a světových telekomunikačních organizací, se tito účastní i řady dvoustranných a vícestranných mezinárodních jednání, seminářů a setkání k otázkám, které jsou spojené s působností úřadu. V rámci své činnosti Úřad organizuje i řadu mezinárodních jednání a seminářů konaných v České republice. 8.1

Mezinárodní telekomunikační unie - ITU Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) patří mezi nejstarší a nejformálnější

mezinárodní organizace vyvíjející standardy pro telekomunikační technologie. V rámci vztahů s ITU jsou aktivity Úřadu zaměřeny na zajištění odborné přípravy a účasti na zasedáních řídících, poradních a pracovních orgánů ITU, jejichž pracovní program se v současné době soustřeďuje zejména na realizaci výsledků Regionální radiokomunikační konference (RRC-06) a Světové radiokomunikační konference 2007 (WRC-07) a přípravu na WRC-11 (Světovou radiokomunikační konferenci v r. 2011). Kromě toho plní závěry dalších významných konferencí, např. Konference vládních zmocněnců ITU (Antalya, 2006), jejímž hlavním cílem bylo vypracování strategického a finančního plánu ITU na období let 2007 - 2011, revize základních dokumentů, projednání otázek spojených s restrukturalizací ITU a pomoc rozvojovým zemím. Při příležitosti konání Konference byla Česká republika, díky své aktivní činnosti v rámci ITU, opět zvolena do Rady ITU.67 8.2

Evropská unie - EU Mezi činnosti vyplývající z členství České republiky v Evropské unii (EU) patří

zejména účast zástupců Úřadu na pravidelných zasedáních odborných pracovních a poradních orgánů Evropské komise, jako např. Skupina evropských regulátorů (ERG), Komunikační výbor (COCOM), Výbor pro rádiové spektrum (RSC), Skupina pro politiku rádiového

spektra

(RSPG)

a Výbor

pro posuzování

67

shody

a kontrolu

Český telekomunikační úřad: mezinárodní aktivity [online]. [cit. 2011-02-19 ]. Dostupné z: http://www.ctu.cz/pusobnost-ctu/mezinarodni-aktivity/ctu-a-itu.html.

- 62 -

trhu

telekomunikačních zařízení (TCAM), a podílení se na realizaci závěrů přijatých na těchto jednáních. 8.2.1

Skupina evropských regulátorů - European Regulators Group Skupina evropských regulátorů ERG je poradní orgán Evropské komise. Členy

ERG jsou představitelé národních regulačních orgánů členských států EU a zástupci Evropské komise. Úřad se po vstupu ČR do EU stal rovněž právoplatným členem. ERG přispívá k rozvoji vnitřního trhu EU v oblasti elektronických komunikací a služeb dle nového regulačního rámce. ERG bude v tomto roce zrušena a její aktivity převezme BEREC. 8.2.2

Komunikační výbor - Communication Committee Komunikační výbor COCOM je legislativním poradním orgánem Evropské komise.

Výbor zajišťuje platformu pro vyjádření členských států k návrhům nových předpisů a pro výměnu informací o rozvoji trhů elektronických komunikací a regulačních činnostech. Na jeho zasedáních se zástupci Úřadu podílejí na přípravě dokumentů společně se zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu. 8.2.3

Výbor pro rádiové spektrum - Radio Spectrum Committee Výbor pro rádiové spektrum RSC je také poradním výborem Evropské komise,

který

projednává

opatření

směřující

k harmonizovanému

a efektivnímu

využití

kmitočtového spektra v EU. Úřad je v RSC zastoupen od jeho zřízení. V roce 2008 byla RSC přijata řada Rozhodnutí Evropské komise – k využití spektra pro zařízení využívající ultraširokopásmových technologií (UWB), o harmonizaci spektra pro zařízení krátkého dosahu (SRD), o výběru provozovatelů celoevropských systémů poskytujících družicové pohyblivé služby (MSS), o harmonizaci kmitočtových pásem 900 MHz a 1800 MHz pro zemské systémy schopné poskytovat celoevropské služby elektronických komunikací. 8.2.4

Skupina pro politiku rádiového spektra - Radio Spectrum Policy Group Skupina pro politiku rádiového spektra RSPG je poradním orgánem Evropské

komise ve strategických otázkách užití kmitočtového spektra. Vyjadřuje se k základním tématům, jako je např. digitalizace televizního vysílání, způsob využití spektra uvolněného digitalizací (digitální dividenda), zefektivnění metod správy spektra, flexibilnímu užití

- 63 -

spektra, priority využití pro rozvoj jednotného trhu a vytváření informační společnosti. Své závěry formuluje zejména ve Stanoviscích RSPG a Zprávách RSPG. Přijaté dokumenty RSPG jsou vodítkem pro přípravu konkrétních opatření v dalších orgánech, zejména RSC a COCOM. Úřad je zastoupen jak v RSPG, tak se jeho zástupci účastní činností pracovních skupin ustavených ad hoc k přípravě dokumentů RSPG k jednotlivým tématům. 8.3

Severoatlantická aliance - NATO Od vstupu České republiky do NATO, je Úřad aktivně zapojen do činností ve

Výboru pro plánování civilních komunikací (CCPC), a do činností podvýboru pro správu kmitočtového spektra (FMSC). 8.3.1

Výbor pro plánování civilních komunikací - Civil Communications Planning Committee Výbor pro plánování civilních komunikací CCPC se zabývá řešením otázek

bezpečnosti a integrity sítí elektronických komunikací a poskytováním poštovních služeb v krizových situacích vojenského i nevojenského charakteru, v návaznosti na zabezpečení krizového řízení v oblasti elektronických komunikací a pošty a s tím souvisejících otázek regulace, legislativy a problematiky sladění kmitočtové tabulky s potřebami NATO. 8.3.2

Podvýbor pro správu kmitočtového spektra - Frequency Management Subcommittee Podvýbor pro správu kmitočtového spektra FMSC se zabývá především otázkami

dostupnosti kmitočtového spektra pro vojenské potřeby členských států NATO i jeho harmonizací. V návaznosti na změnu působení jednotek NATO i mimo území členských států je jedním z nejdůležitějších úkolů podpora vojenských zájmů Aliance v oblasti využití kmitočtového spektra na jednání mezinárodních organizací včetně zasedání Světové radiokomunikační konference, kde dochází ke změnám přidělení jednotlivých kmitočtových pásem v celosvětovém měřítku.68

68

Český telekomunikační úřad: mezinárodní aktivity [online]. [cit. 2011-02-19 ]. Dostupné z: http://www.ctu.cz/pusobnost-ctu/mezinarodni-aktivity/ctu-a-nato.html.

- 64 -

8.4

Evropská konference správ pošt a telekomunikací - CEPT Úřad rovněž zabezpečuje prostřednictvím svých zástupců odbornou přípravu

a účast na zasedáních řídících i pracovních orgánů Evropské konference správ pošt a telekomunikací (CEPT), zejména činnosti v rámci Evropského výboru pro elektronické komunikace (ECC). Úřad se aktivně podílí především na harmonizaci využívání rádiového spektra. Zpracováním a aktualizací národních kmitočtových plánů naplňuje dlouhodobý záměr telekomunikačních správ evropských zemí, členů CEPT dosáhnout vysokého stupně shody v přidělení kmitočtových pásem radiokomunikačním službám a v jejich využívání. Další součástí CEPT je Evropský výbor pro regulaci poštovního sektoru (CERP). Jeho posláním je koordinovat činnost evropských poštovních regulačních úřadů. Věcně je činnost CERP zaměřena zejména na vzájemnou výměnu zkušeností, na diskusi o metodice regulace, vytváření jednotné evropské politiky v rámci Světové poštovní unie. 8.5

Evropský ústav pro telekomunikační normy - ETSI Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI) se zabývá tvorbou

harmonizovaných evropských norem pro obory telekomunikací a radiokomunikací a s nimi související problematikou. Úřad je jako zástupce správy České republiky plnoprávným členem v kategorii "Administration" od roku 1993, tehdy ještě jako sekce bývalého Ministerstva hospodářství, později sekce Ministerstva dopravy a spojů. Zástupci Úřadu se zúčastňují zasedání Generálního shromáždění (GA), které je nejvyšším orgánem ETSI. Mezi pravomoci GA patří mj. schvalovat změny do Stanov a Jednacího řádu ETSI a schvalovat Strategické plány a finanční rozpočet pro dané období.69

69

Český telekomunikační úřad: mezinárodní aktivity [online]. [cit. 2011-02-19 ]. Dostupné z: http://www.ctu.cz/pusobnost-ctu/mezinarodni-aktivity/ctu-a-etsi.html.

- 65 -

ZÁVĚR Zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), byl zřízen Český telekomunikační úřad (dále jen „Úřad“), který se stal nejen ústředním správním úřadem pro výkon státní správy na úseku elektronických komunikací, ale také moderním evropským regulátorem v oblasti elektronických komunikací. V systému orgánu státní správy má Úřad postavení dalšího ústředního orgánu státní správy. Nabytím účinnosti zákona o elektronických komunikacích, bylo podnikatelské prostředí pro elektronické komunikace v České republice plně harmonizováno s regulačním rámcem elektronických komunikací Evropského společenství. Tím byl dán hlavní úkol Úřadu, a to pomocí regulačních nástrojů napomáhat k vytvoření a následnému udržování konkurenčního prostředí v oblasti elektronických komunikací. Svým působením má dále za úkol zajišťovat ochranu trhu elektronických komunikací, včetně ochrany práv uživatelů služeb elektronických komunikací. Přestože cílem regulace elektronických komunikací je postupný přechod od sektorově zaměřené regulace k soutěžním pravidlům, v případě podnikatelských subjektů, jejichž předmětem podnikání v elektronických komunikacích je zajišťování veřejných komunikačních sítí, je dle autorova názoru třeba vyžadovat odbornou způsobilost k výkonu těchto činností. V této souvislosti autor práce navrhuje změnu současné legislativy tak, aby jednou z obecných podmínek pro podnikání v elektronických komunikacích na tomto úseku, bylo předložení dokladu o vzdělání v elektrotechnickém oboru. Nezastupitelnou úlohu plní Úřad také při správě rádiového spektra. I zde postupuje v souladu s platnou legislativou Evropského společenství a s požadavky Mezinárodní telekomunikační unie. Svým působením přispívá k co nejefektivnějšímu využívání rádiového spektra. Nejdůležitějším úkolem, který Úřad v současné době na tomto úseku zajišťuje, je bezpochyby přechod ze zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Neméně důležité úkoly plní Úřad při zajišťování ochrany elektronických komunikací a to zejména tím, že zjišťuje zdroje rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, poskytovaní služeb elektronických komunikací nebo - 66 -

provozování radiokomunikačních služeb. Na základě výsledků svých šetření pak ukládá povinným subjektům nápravná opatření za účelem odstranění zjištěných zdrojů rušení. Dle názoru autora této práce, je však třeba přímé návaznosti na sankční trestání za porušení zákonných povinností, které mají za následek rušení elektronických komunikací. Důležitým nástrojem k zabezpečení výše uvedených úkolů představuje výkon státní kontroly, který Úřad na úseku elektronických komunikací vykonává. Její realizací Úřad zajišťuje dodržování povinností a nerušený výkon práv plynoucích ze zákona o elektronických komunikacích. I v souvislosti s výkonem státní kontroly ukládá Úřad, na základě výsledků kontrolních zjištění, nápravná opatření k zajištění řádného fungování elektronických komunikací. Dalším ze základních úkolů, který Úřad v rámci státní správy na úseku elektronických komunikací plní, je zabezpečení ochrany uživatelů služeb elektronických komunikací při řešení účastnických sporů, právě mezi účastníky popřípadě uživateli služby na straně jedné a osobou vykonávající komunikační činnosti na straně druhé. V současné době však Úřad místo toho, aby zabezpečoval ochranu uživatelů těchto služeb v rámci řešení sporů podle zákona o elektronických komunikacích, je každoročně „zavalen“ desítkami tisíc podání na řešení účastnických sporů, jejichž předmětem je peněžité plnění, od poskytovatelů služeb elektronických komunikací, respektive jiných osob, které tyto pohledávky odkoupily. Jelikož v případě řešení účastnických sporů, jejichž předmětem je peněžité plnění, není zapotřebí odborných znalostí Úřadu, doporučuje autor této práce přenesení těchto sporů na soudy. Na mezinárodní úrovni se Úřad, v rámci organizačních struktur

různých

evropských i světových institucí, podílí na přípravě nového regulačního rámce pro elektronické komunikace, přijímá opatření směřující k harmonizovanému a efektivnímu využívání kmitočtového spektra, či napomáhá při tvorbě harmonizovaných evropských norem pro obory telekomunikací a radiokomunikací. Na základě uvedených závěrů zbývá jen konstatovat, že Český telekomunikační úřad se za krátkou dobu své existence stal jedním z nezastupitelných orgánů státní správy České republiky.

- 67 -

RÉSUMÉ This thesis is aimed at enlightening role of the Czech Telecommunication Office in system of state administration authorities and providing an overall view into the questions of the state administration functioning in the field of electronic communications. Analysis of the main objectives supplied by the Office at the state administration executing is made in this thesis. The main

activities of the Office such as electronic communications

regulation, their protection, state control or arbitrating participants disputes are described in a more detailed way. Also international conditions in these activities are mentioned. End of the thesis is given to the Office operations in light of international cooperation. The Czech Telecomunication Office was founded by the Act No. 127/2005 about electronic communications and changes in some related acts. The Office has become not only central administrative office for executing state administration in the field of electronic communications but also modern European regulator for electronic communications. The Office is another central state autority in the whole system of state administration. After the above mentioned Act had become effective, business enviromnent in the field of electronic communications in the Czech Republic was fully harmonized with regulation frame in the European Community. That is why the main objective of the Office is to help to create and maintain competition environment by regulation tools. It also ensures protection of the electronic communications market including users rights. The Office also performs unsubstitutable task in radio spectrum management. It works in compliance with valid European Community legislatition that comes from requirements by International Telecommunication Union adn contributes to most effective using of radio spektrum. The most important task ensured in this field by the Office is trasfer from terrestrial analogue to terrestrial digital TV broadcasting. Important tasks are also performed

at ensuring electronic communication

protection mostly by discovering sources of disrupting operation of electronic communication equipment and networks, providing electronic communications services and operating radiocommunication services. Then, based on the results, the Office manages corrective measures to take out sources of disruption. As for the author of this

- 68 -

thesis it is necessary to take legal and sanction action against activities resulting in disrupting electronic communications. The Office also executes state control in the field of electronic communications and this instrument is very important for ensuring above mentioned tasks. By the control the Office ensures keeping the rules and executing rights given by the Electronic Communications Act. The Office is then obliged to make steps for improvement and proper function of electronic communications. Another of the basic objectives met by the Office, as a part of its role in the state administration, is ensuring protection of electronic communications services users. Participants disputes between users of the service on one hand and a party administering communication activities on the other hand. At the present time, instead of ensuring users protection according to Electronic Communications Act, the Office is overwhelmed with tens of thousands of actions for resolving participants disputes. These are acted by electronic communications services providers or other parties that have bought the claims. Because in case of participants disputes where financial performance occurs, the Office qualifications are not needed, author of this thesis recommends transferring those disputes to judicial proceedings. Internationally, the Office is, in frame of European and global organization structures, a part of preparing new regulation system for electronic communications. The Office also takes measures to harmonization and effective use of frequency spektrum or assists at generation of harmonized European standards for fields of telecommunications and radiocommunication. Although the main objective of electronic communications regulation is continuous tranfer from sector oriented regulation to competition rules, author of this thesis thinks that in case of business entities in field of electronic communications, whose business is ensuring public network of electronic communications, it is necessary to insist on qualification. In compliance with this the author suggests to change current legal status so that one of basic conditions for doing business in this field of electronic communications would be evidence of qualification in field of electrotechnics.

- 69 -

Based on the conclusions in the thesis it is necessary to state that since its foundation the Czech Telecommunication Office has become one of the unsubstitutable state administration autority in the Czech Republic.

- 70 -

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ POUŽITÝCH NA VYPRACOVÁNÍ PRÁCE

Monografie (1)

HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 875 s. ISBN 978-80-7400-049-2.

(2)

HORZINKOVÁ, E.; NOVOTNÝ V. Základy organizace veřejné správy v ČR. 2 vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. 233 s. ISBN 978-80-7380-263-9.

(3)

JURNÍKOVÁ, J.; SKULOVÁ, S; PRŮCHA, P. aj. Správní právo - zvláštní část: multimediální učební text. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 2004. 104 s. ISBN 80-210-3576-5.

(4)

KOLEKTIV AUTORŮ. Telekomunikace. Pardubice: UNIT spol. s r.o., 2000. 244 s.

(5)

PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Doplněk, 2007. 420 s. ISBN 978-80-7239-207-0.

(6)

SKULOVÁ, S. a kolektiv autorů. Základy správní vědy. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 2001. 235 s. ISBN 80-210-1828-3.

(7)

SMEJKAL, a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. 770 s. ISBN 80-7179765-0.

(8)

VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2008. 480 s. ISBN 978-80-7201-739-3.

(9)

VANÍČEK, Z. Právní předpisy související se zákonem o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2009. 160 s. ISBN 978-80-7201786-7.

(10)

VEDRAL, J. Správní řád-komentář. Praha: Nakladatelství Polygon, 2006. 1048 s. ISBN 80-7273-134-3.

Časopisecká literatura (1)

SAPÍK, Ladislav. Státní správa telekomunikací z historického pohledu. Telekomunikace. 2002, roč. XXXIX, s. 19-21. ISSN 0040-2591.

- 71 -

Legislativa (1)

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

(2)

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů.

(3)

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

(4)

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

(5)

Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

(6)

Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

(7)

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

(8)

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

(9)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002, o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice).

(10)

Nařízení vlády č. 161/2008 Sb., o technickém plánu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (nařízení vlády o technickém plánu přechodu).

(11)

Usnesení vlády ČR č. 655 ze dne 26 června 2000, o Statutu Českého telekomunikačního úřadu.

Judikatura (1)

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005-98.

Internetové zdroje (1)

Český telekomunikační úřad, on-line . Dostupné z: http://www.ctu.cz/.

(2)

VANÍČEK, Zdeněk. Reforma předpisového rámce pro elektronické komunikace vstoupila do závěrečné fáze. Eprav.cz on-line . Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/reforma-predpisoveho-ramce-pro-elektronickekomunikace-vstoupila-do-zaverecne-faze-67460.html. - 72 -

Ostatní zdroje (1)

Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 127/2005 Sb.

(2)

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2006. Praha: Český telekomunikační úřad, 2007.

(3)

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2009. Praha: Český telekomunikační úřad, 2009.

- 73 -

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Usnesení vlády ČR č. 655 ze dne 26 června 2000 - Statut ČTÚ. Příloha č. 2. Organizační struktura Českého telekomunikačního úřadu.

- 74 -

Příloha č. 1 Usnesení vlády ČR č. 655 ze dne 26 června 2000 - Statut ČTÚ

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 26. června 2000 č. 655 + P o Statutu Českého telekomunikačního úřadu Vazba na záznam z jednání vlády:

Vláda I. s c h v a l u j e Statut Českého telekomunikačního úřadu uvedený v příloze tohoto usnesení; II. u k l á d á ministru dopravy a spojů 1. navrhnout vládě kandidáta na jmenování předsedy Českého telekomunikačního úřadu, 2. přijmout potřebná opatření související se vznikem Českého telekomunikačního úřadu. Provede: ministr dopravy a spojů Předseda vlády Ing. Miloš Z e m a n , v. r. Příloha k usnesení vlády ze dne 26. června 2000 č. 655

- 75 -

Statut Českého telekomunikačního úřadu Článek 1 Úvodní ustanovení Tento statut upravuje postavení Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „Úřad"), jeho hlavní úkoly, organizaci, pravomoc jeho předsedy rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím Úřadu a vztah k ostatním orgánům státní správy, územní samosprávy a k veřejnosti. Článek 2 Zřízení, postavení a sídlo Úřadu 1. Úřad byl zřízen zákonem č.151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon"). 2. Úřad je samostatným správním úřadem se samostatnou kapitolou státního rozpočtu. 3. Při výkonu svých činností se Úřad řídí právními předpisy, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, statutem, usneseními vlády a opatřeními, která v mezích zákona sám vydává. V rozsahu své působnosti zabezpečuje plnění vládou přijaté telekomunikační politiky. 4. Statutárním orgánem Úřadu je předseda, který jedná jménem Úřadu ve všech věcech. Předseda jmenuje zástupce statutárního orgánu a určí rozsah jeho pravomocí. 5. Sídlem Úřadu je Praha. Předseda Úřadu může zřizovat v případě potřeby ve vymezených oblastech útvary, které jsou dislokovanými pracovišti Úřadu. Článek 3 Hlavní úkoly a působnosti Úřadu 1. Hlavním úkolem Úřadu je dosáhnout a udržet konkurenční prostředí na telekomunikačním trhu a zajistit ochranu telekomunikačního trhu, včetně ochrany uživatelů telekomunikačních služeb. Při výkonu své rozhodovací činnosti Úřad prosazuje technický a ekonomický pokrok a dbá o zajištění technické spolupráce mezi provozovateli telekomunikačních sítí a poskytovateli telekomunikačních služeb za účelem zachování integrity telekomunikační infrastruktury a kvality poskytovaných služeb. - 76 -

2. Působnost Úřadu je vymezena zákonem, zejména v jeho ustanoveních § 95 až § 102. Článek 4 Vztahy Úřadu k ostatním orgánům státní správy a územní samosprávy a k veřejnosti 1. Úřad a) spolupracuje s ostatními orgány státní správy a orgány územní samosprávy, b) spolupracuje se soudy ve věcech telekomunikací, c) spolupracuje s vysokými školami, odbornou i laickou veřejností a vytváří podmínky k součinnosti s nimi, d) spolupracuje s mezinárodními organizacemi a jinými institucemi, e) se podílí na koordinaci stanovisek České republiky k otázkám v oblasti telekomunikací projednávaných na mezinárodní úrovni, f) z podnětu ministra dopravy a spojů zaujímá stanovisko k zásadám státní regulace pro oblast telekomunikací, g) se podílí na tvorbě právních předpisů pro oblast telekomunikací a je účastníkem připomínkového řízení. 2. Předseda Úřadu a) informuje prostřednictvím ministra dopravy a spojů vládu o závažných problémech v oblasti telekomunikací, b) předkládá ministru dopravy a spojů podněty a návrhy Úřadu ve věcech rozvoje telekomunikací, přičemž využívá podnětů provozovatelů telekomunikačních sítí a poskytovatelů i uživatelů telekomunikačních služeb. 3. Předseda Úřadu předkládá prostřednictvím ministra dopravy a spojů vládě výroční zprávu o činnosti Úřadu za uplynulý kalendářní rok zahrnující zejména plnění hlavních úkolů a působnosti Úřadu v souladu s článkem 3 tohoto statutu, a to vždy nejpozději do 31. května následujícího kalendářního roku. Součástí výroční zprávy je dále: a) seznam držitelů telekomunikační licence, kteří mají výrazný podíl na trhu, společně s odůvodněním takového postavení,

- 77 -

b) výkaz hospodaření Úřadu. 4. Úřad vydává Telekomunikační věstník. Další informace týkající se činnosti Úřadu jsou uveřejňovány prostřednictvím sítě Internet. Článek 5 Organizace Úřadu 1. Pracovní náplň, vztahy jednotlivých útvarů a pravomoci jejich vedoucích, stejně jako stanovení zaměstnanců oprávněných jednat jménem Úřadu, upravuje organizační řád vydávaný předsedou Úřadu. 2. K plnění svěřených úkolů zřizuje předseda Úřadu stálé i jiné poradní orgány, komise a pracovní skupiny a jmenuje jejich členy. 3. Předseda Úřadu dále vydává za účelem zajištění vnitřní činnosti Úřadu zejména: a) pracovní řád, b) spisový řád, c) skartační řád, d) podpisový řád. 4. Předseda Úřadu může udělit plnou moc k zastupování Úřadu i osobám, které nejsou zaměstnanci Úřadu. Článek 6 Pravomoc předsedy Úřadu rozhodovat o opravných prostředcích 1. Předseda Úřadu rozhoduje o řádných a mimořádných opravných prostředcích podaných proti rozhodnutím Úřadu. 2. Pro účely odvolacího řízení předseda Úřadu jmenuje a odvolává členy zvláštní komise, která je jeho poradním orgánem. Předseda Úřadu vydává jednací řád této komise. Článek 7 Závěrečná ustanovení 1. Tento statut nabývá účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích. - 78 -

2. Změny a doplňky tohoto statutu schvaluje na návrh ministra dopravy a spojů vláda. 3. Tento statut byl schválen vládou dne 26. června 2000.

- 79 -

Příloha č. 2. Organizační struktura Českého telekomunikačního úřadu

- 80 -